Fyziologické funkce (vitální funkce)

Klíčové pojmy

fyziologické funkce

tělesná teplota

krevní tlak

pulz

dech

1.1 Tělesná teplota

Tělesná teplota je vedlejším produktem metabolizmu (sacharidy, tuky, bílkoviny jsou základem pro tvorbu adenozintrifofátu – ATP), který je využíván buňkami těla jako zdroj energie pro jejich činnost. Člověk je teplokrevný živočich (homoiotermní) se stálou teplotou. Zdravý organismus zachovává rovnováhu mezi produkcí a ztrátou tepla.

Řízení tělesné teploty

Zvyšováním a snižováním tvorby a výdeje teploty dochází k řízení TT. Termoregulační centrum se nachází v mezimozku (hypotalamu). Ovlivňuje např. zužování a rozšiřování kožních cév.

Druhy tělesné teploty

1. vnitřní - teplota hlubokých tkání těla (hrudník, břišní dutina, pánevní dutina)- je relativně konstantní = 37°C

2. povrchová - teplota kůže, podkožního vaziva a tuku- na rozdíl od vnitřní teploty stoupá a klesá v závislosti na okolí = 36 – 36,9 °C

ZMĚNY TĚLESNÉ TEPLOTY

Vlivem patologických procesů v těle a působením faktorů ovlivňujících tělesnou teplotu může dojít ke změnám tělesné teploty.

Fyziologická 36 0C – 36,9 0C normální

Subnormální 36 0C hypotermie

Subfebrilie 37 0C – 37,9 0C zvýšená

Febris 38 0C – 40 0C pyrexie, horečka, hypertermie

Hyperpyrexie 40 0C vysoká horečka

Typy horečky

Podle průběhu horečky, tj. střídání teplot v různých časových intervalech, rozlišujeme:

Febris continua trvalá horečka

Febris remitens kolísavá hodnoty nadnormální

Febris intermitens střídaváobdobí horečky a normální teploty

Febris reccurens návratnáněkolikanásobné opakování fyziologických a patologických období

Febris undulans vlnovitá klesání a stoupání

Příznaky změněné tělesné teploty

Febris. Klinické příznaky horečky se mění. Jiné jsou na začátku, jiné v průběhu, jiné při ústupu.

Příznaky nástupu horečky: pocit zimy a chladu, zvýšený počet úderů srdce, třesavka, napětí svalů, bledost, studená kůže, cyanotická lůžka nehtů, „husí kůže“, zástava pocení, vzestup tělesné teploty.

Příznaky v průběhu horečky jsou: teplá kůže na dotyk, pocit žízně, sucho v ústech, ospalost, napětí, ztráta chuti k jídlu, nevolnost, slabost, bolest svalů, chybí pocit chladu (ani teplo ani chlad), herpes na rtech.

Příznaky ústupu horečky jsou: pocení, snížení třesavky, možná dehydratace, teplá, narůžovělá kůže.

Hypotermie. Příznaky jsou: pocit chladu až mrazení, bledá, studená, voskovitá kůže, zpočátku silná třesavka, snížená tělesná teplota, snížené vylučování moče, dezorientace, nedostatek svalové koordinace, ospalost až bezvědomí.

MĚŘENÍ TĚLESNÉ TEPLOTY

Druhy teploměrů:

Rtuťový skleněný teploměr – provedení pro měření maximální tělesné teploty nebo rychloběžný, vyrábí se s dlouhým zakončením, kulatým zakončením a s hruškovitým zakončením.

Digitální teploměr

Elektronický teploměr

Páska na měření tělesné teploty

Termistorové teploměry (obr. 1)

Místa pro měření tělesné teploty

Podpaží (axila)

Konečník (rektum)¨

Tříslo

Pochva (vagina)

Ústa

Kůže

teplotní rozdíly

v ústech + 0,3˚C

v konečníku + 0, 5˚C

1.2 PulzPulz (zkratka P nebo T – tep) je náraz krevního proudu na stěnu tepny při kontrakci

levé srdeční komory. Rozlišujeme periferní pulz lokalizovaný na periferii těla např. na horní nebo dolní končetině a apikální, centrální pulz, lokalizovaný nad hrotem srdce.

REGULACE FREKVENCE PULZU

Frekvenci pulzu reguluje autonomní nervový systém. Impulsy přecházejí přes parasympatickou větev do sinoatriálního uzlu, který udává krok srdce. Tyto impulsy snižují frekvenci srdce. Když tělo vyžaduje rychlejší frekvenci, impulsy srdce se zabrzdí a zvyšují se impulsy sympatikového systému. Uvádí se v počtech úderů za minutu.

FYZIOLOGICKÉ HODNOTY FREKVENCE PULZU

Věk Průměr Rozsah

novorozenec 125 70-90

6 roků 100 75-115

12 roků

chlapci

dívky

85

90

65-105

70-110

dospělí

muži

ženy

70

75

50-90

55-95

Zvýšená tepová frekvence se hodnotí jako tachykardie (pulz o hodnotách větších než 90 za minutu u dospělého člověka).

Snížená tepová frekvence se označuje jako bradykardie (pulz o hodnotách menších než 60 za minutu u dospělého člověka).

RYTMUS PULZU

Představuje hodnocení intervalů mezi jednotlivými údery. Normálně jsou intervaly mezi údery stejné, což se hodnotí jako rytmus pravidelný. Nepravidelný pulz se označuje jako dysrytmie nebo arytmie.

KVALITA PULZU

Kvalita, síla, objem nebo amplituda P je dána množstvím krve při nárazu krevního proudu. Objem pulzu je obvykle při každém úderu stejný. Pulz normální kvality se dá snadno mírným tlakem prstů vyhmatat a silnějším tlakem přerušit. Velký objem krve se jen těžko přerušuje, takový pulz označujeme jako plný nebo vysoký pulz. Pulz, který nesnadno vyhmatáme a lehce tlakem přerušíme, popisujeme jako slabý, nitkovitý.

ROZDÍLNOST PULZU

Při zjišťování prokrvení v určitých částech těla se zjišťuje pulz bilaterálně –oboustranně – např. při zjišťování cirkulace na levé dolní končetině měříme pulz na stejném místě i na pravé dolní končetině. Pokud jsou hodnoty stejné, označujeme takový pulz jako bilaterálně stejný. V určitých situacích sledujeme shodu či neshodu pulzu periferního a apikálního tím, že naměřené hodnoty porovnáme.

MÍSTA MĚŘENÍ PERIFERNÍHO PULZU

Místem měření jsou palpačně snadno přístupné tepny a. tempovalis, a. carotis, a. brachialis, a. radialis, a. femoralis, a. poplitea, a. tibialis posterior, a. dorsalis pedis.

MÍSTO MĚŘENÍ CENTRÁLNÍHO PULZU

U dospělého člověka na levé straně hrudníku, ne více než 8 cm od sterna, přibližně nad 4.-6. mezižeberním prostorem. U dítěte do 4. roku života se místo nachází nalevo od střední čáry klavikulární, v době mezi 4. a 6. rokem je místem měření střední čára klavikulární. U dítěte nad 7 let apikální pulz odečítáme mezi 4. a 5. mezižeberním prostorem. Pulz se označuje jako apikální nebo centrální či hrotový.

ZPŮSOBY MĚŘENÍ A POMŮCKY

Pulz měříme:

palpačně (bříšky 2-3 prstů)

auskultačně (poslechem, fonendoskopem), ultrazvukovým fonendoskopem

Pomůcky:

Hodinky s vteřinovou ručičkou nebo stopky

Fonendoskop, pomůcky k dezinfekci membrány fonendoskopu.

1.3 Krevní tlak

Krevní tlak (zkratka TK) je tlak krve v artériích (arteriální TK), tj. tlak krve pulzující v tepnách. Arteriální TK je výsledkem srdečního výdeje a odporu cév. Při zvýšení kteréhokoliv aspektu TK dochází také ke zvýšení TK a naopak.

Rozeznáváme 2 hodnoty TK:

1. systolický – tlak krve vyvolaný kontrakcí srdeční komory. Ovlivňuje jej především srdeční výdej. Dále je ovlivněn horečkou, stresem, krvácením (snížení objemu kolující krve)

2. diastolický – tlak krve při diastole. Ovlivňuje jej především periferní odpor krevního oběhu. Dále jej ovlivňuje poddajnost (kompliance) arterií. Ve stáří poddajnost klesá a roste diastolický TK.

Rozdíl mezi tlakem systolickým a diastolickým je tlak pulzový.

HODNOCENÍ TK

Průměrný TK u dospělého člověka je 120/80 mm Hg (torr). Systolický tlak se pohybuje od 100 do 140 mm Hg. Diastolický tlak se pohzbuje v rozmezí od 60 do 90 mm Hg. Horní hranice TK v dospělosti je 140/90 mm Hg. Za arteriální hypertenzi považujeme u 20-29letých osob hodnoty TK vyšší či rovný 150/90 mm HG, u osob nad 30 let hodnoty TK vyšší či rovný 160/90 mm Hg, zjištěné opakovaným měřením. Pokud systolický tlak dosáhne hodnoty nižší než 100 mm Hg, hovoříme o hypotenzi.

METODY MĚŘENÍ TK

1. Nepřímé, nekrvavé metody

- auskultační metoda, tj. měření TK pomocí tonometru a fonendoskopu (obr. 4)

- palpační metody, tj. pomocí tonometru a palpace tepny (hmatu pulzní vlny)

- metoda zčervenání (flush metoda) pomocí tonometru, elastického obinadla. Měříme střední TK.

2. Invazivní, přímá, krvavá metoda

- cévka se zavede do tepny a přes osciloskop se odečítá hodnota TK

- cévku zavádí lékař

1.4 DechDýchání (zkratka D) – respirace zajišťuje příjem kyslíku a výdej kysličníku

uhličitého. Dělíme je na dýchání zevní, které představuje výměnu plynů mezi plícemi a krví a dýchání vnitřní, které znamená výměnu mezi krví a tkáněmi, buňkami.

Dýchání je řízeno:

chemoreceptory v prodloužené míše, které jsou drážděny nadbytkem CO2 v krvi a současně zvýšenou kyselostí mimobuněčné tekutiny

periferní chemoreceptory, které se nacházejí v krčních tepnách, které jsou stimulovány nedostatkem O2 v krvi

respirační centrum v prodloužené míše a mostě

Hluboké, rychlé dýchání označujeme jako hyperventilaci, povrchní, mělké dýchání označujeme jako hypoventilaci.

Respiraci tvoří vdech – inspirium, inhalace, který trvá 1-1,5 sekundy a výdech –exspirium, exhalace, který trvá 2-3 sekundy. Dýchání rozlišujeme hrudní (žeberní) a brániční (břišní).

HODNOCENÍ DÝCHÁNÍ

frekvence / min

eupnoe – normální klidné dýchání, u dospělého člověka je 15-20 dechů za minutu

tachypnoe – zrychlené dýchání, u dospělého člověka 20 dechů za minutu a více

bradypnoe – zpomalené dýchání, u dospělého člověka 16 dechů za minutu a méně

apnoe – zástava dýchání

hloubka

normální – představuje výměnu přibližně 500 ml vzduchu (dechový objem)

povrchní – představuje výměnu malého množství vzduchu s minimálním využitím plic

hluboké – znamená vdech a výdech velkého množství vzduchu

rytmus

Hodnocení rytmu dýchání zahrnuje hodnocení pravidelnosti inspiria a expiria.

pravidelný

nepravidelný

Cheyneovo-Stokesovo periodické dýchání - mělké dechy se postupně prohlubují až k maximu, poté se opět zmenšují až k apnoické pauze. Toto se pravidelně opakuje. S tímto typem dýchání se setkáváme přii chorobách mozku (poranění mozku), při srdečním a ledvinovém selhání.

Biotovo dýchání - skupiny dechů o stejné frekvenci a hloubce se střídají s apnoickými pauzami, neboť dráždivost dýchacího centra je snížena. Doprovází nádory,srdeční selhání, poruchy CNS.

Kussmaulovo dýchání - pravidelné, hluboké, zrychlené dýchání. Objevuje se při metabolickém rozvratu, např. při diabetickém kómatu, sepsi, uremickém kómatu nebo při selhání ledvin.

Kazuistika

Pacientce (Jana Malá) je 79 let. Na oddělení chirurgie byla přijata pro defekt na pravém lýtku v dolním pólu. Poraněním ostrým předmětem způsobilo defekt na LDK o velikosti cca 2 x 3 cm. Pacientka byla nejprve v péči kožní lékařky, která ji doporučila používat na defekt genciánovou violeť. Rána se nehojila, prohlubovala, hospitalizaci

doporučil praktický lékař. Po sedmi dnech neúspěšné konzervativní léčby bylo přistoupeno k radikálnímu řešení – nízká amputace. Je diabetička, léčena podáváním PAD. Nyní je pacientka 7. pooperační den, 14. den hospitalizace.

Pacientka se postupně smiřuje se ztrátou končetiny, začíná s rehabilitací, nyní se učí posazovat na lůžku. Na levé dolní končetině je operační rána po nízké amputaci. Rána je klidná, hojí se per primam, již bez drénu.

Pacientka se cítí dobře. Ranní tělesná teplota byla 37, 3 °C, pulz o hodnotě 84/min. Dopoledne byl naměřen TK o hodnotách 110/60. Dýchání je normální, klidné o hodnotě 18/min.

Pracovní postup zadání do informačního systému

Uživatel z hlavního okna hospitalizačního rozhraní označí v seznamu pacientů vybraného pacienta a dvojklikem na ikonu (tabulka s grafem) z hlavní nástrojové lišty spustí formulář VITÁLNÍ FUNKCE

Systém zobrazí formulář pro sledování vitálních funkcí pacienta.

Pro zadání nových hodnot do seznamu použijeme tlačítko NOVÝ z dolní nástrojové lišty. Do formuláře zadáme požadované údaje a záznamy uložíme.

Na závěr provedeme vytištění dnešních údajů z menu DOKUMENTACE –ŽÁDANKY A POUKAZY – TISK TABULKY VÝSLEDKŮ.

1.4.1 Obrazové přílohy

Obr. 1

Obr.

2

Obr. 3

Obr. 4

Ukázky tonometrů