UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Pedagogická fakulta
Katedra primární psychologie a patopsychologie
LENKA VALCHÁŘOVÁ
V. ročník – kombinované studium
Obor: učitelství pro 1. stupeň ZŠ
GENDEROVÉ ROLE
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Michaela Pugnerová, Ph.D.
OLOMOUC 2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturua ostatní informační zdroje, které jsem použila.
Ve Lhotě u Vsetína dne 10. 4. 2010 __________________________
Lenka Valchářová
PoděkováníDěkuji Mgr. Michaele Pugnerové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytování
cenných rad a materiálových podkladů k diplomové práci. Dále děkuji mému zaměstnavateli,
řediteli ZŠ Vsetín, Rokytnice PaedDr. Petru Chytilovi a mým kolegyním, Darině Weberové
a Bc. Ivaně Veselé za vstřícnost a podporu ve studiu a své rodině za maximální podporu.
TEORETICKÁ ČÁST
ÚVOD ............................................................................................................................................................... 6
1 OBECNĚ O GENDERU ......................................................................................................................... 8
1.1 BIOLOGICKÉ ROZDÍLY MEZI POHLAVÍMI ........................................................................................... 101.2 TVORBA SOCIÁLNÍ POHLAVNÍ IDENTITY ........................................................................................... 11
1.2.1 Stereotypy pohlavních rolí: Co je typicky „mužské“ a co typicky“ženské“ .................................. 12
2 POJMY ROLE A STATUS .................................................................................................................. 14
2.1 GENDEROVÉ ROLE .......................................................................................................................... 15
3 PARTNERSTVÍ, MANŽELSTVÍ, RODINA ....................................................................................... 16
3.1 PARTNERSTVÍ ................................................................................................................................. 163.2 MANŽELSTVÍ .................................................................................................................................. 163.3 RODINA ......................................................................................................................................... 17
3.3.1 Členové rodiny .......................................................................................................................... 173.3.2 Funkce rodiny ........................................................................................................................... 213.3.3 Typy rodin ................................................................................................................................. 213.3.4 Historie rodiny .......................................................................................................................... 22
3.4 MODERNÍ RODINA .......................................................................................................................... 263.4.1 Rodiny s jedním rodičem ........................................................................................................... 273.4.2 Nevlastní rodina ........................................................................................................................ 283.4.3 Rodina homosexuálních partnerů .............................................................................................. 283.4.4 „Postmoderní“ rodina............................................................................................................... 283.4.5 Charakteristika rodiny v současnosti ......................................................................................... 29
3.5 DVOUKARIÉROVÉ RODINY .............................................................................................................. 293.5.1 Dvoukariérové rodiny z genderového hlediska ........................................................................... 303.5.2 Srovnání jednokariérových a dvoukariérových rodin .................................................................. 32
3.6 DĚLBA PRÁCE V RODINĚ ................................................................................................................. 333.6.1 Dělba práce v dvoukariérových rodinách ................................................................................... 343.6.2 Rodina s předškolním dítětem .................................................................................................... 35
4 GENDEROVÁ DIFERENCIACE PSYCHICKÉHO VÝVOJE .......................................................... 37
4.1 ZÁKLADY GENDEROVÉ IDENTITY .................................................................................................... 374.2 PŮSOBENÍ SPOLEČNOSTI.................................................................................................................. 38
4.2.1 Působení rodiny na utváření pohlavních rolí .............................................................................. 394.2.2 Působení televize na utváření pohlavních rolí ............................................................................ 40
4.3 ROZDÍLY VE STRUKTUŘE A FUNKCI CNS ZÁVISLÉ NA POHLAVÍ. ........................................................ 404.4 PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ – VÝVOJ GENDEROVÉ IDENTITY....................................................................... 41
4.4.1 Proces diferenciace genderové identity ...................................................................................... 414.4.2 Genderová identita chlapců a dívek ........................................................................................... 43
PRAKTICKÁ ČÁST1 CÍLE VÝZKUMU ................................................................................................................................. 46
2 STANOVENÍ HYPOTÉZ ..................................................................................................................... 46
3 POUŽITÉ METODY ............................................................................................................................ 47
3.1 OBRÁZKOVÝ DOTAZNÍK PRO DĚTI ................................................................................................... 49
4 CHARAKTERISTIKA VZORKU ....................................................................................................... 49
5 POPIS DOTAZNÍKU ........................................................................................................................... 51
Otázky dotazníku: ................................................................................................................................... 52
6 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ ........................................................................................................................ 53
Komentář k tabulce č. 6........................................................................................................................... 63Komentář ke grafu č. 4.: podíl prácí v domácnosti mužů z města a mužů z vesnice ................................... 64
7 DISKUSE .............................................................................................................................................. 65
8 ZÁVĚR.................................................................................................................................................. 69
PŘÍLOHY ...................................................................................................................................................... 73
Teoretická část
- 6 -
Úvod
„Základem všech vztahů je oboustranná důvěra,z ní plyne vzájemná úcta a láska.
Kdo nepřehlíží – nebude přehlížen“
Lao-c´
Vzájemná důvěra, úcta, láska a tolerance je základem každého vztahu a každý takový vztah je
základem rodiny. Téma rodiny je aktuální, i když rodina prochází různými změnami, stále
zůstává důležitým opěrným bodem a institucí socializace člověka.
Jako pedagog se setkávám s různými podobami fungování rodin, také s dětmi často na toto
téma diskutujeme v rámci výchovně vzdělávací práce. Děti mi svěřují, vlastní postřehy
ze života jejich rodiny, jak si pomáhají, jak mají rozděleny domácí povinnosti, jak tráví
společné rodinné chvíle.
Fungování rodin se dosti liší i ve srovnání se zkušenostmi z vlastní rodiny. To mě přimělo
věnovat se blíže tomuto tématu z hlediska změn stereotypů v rodinách a proměn rolí mužů
a žen v rodinách. Jde o pohled na rodinu z genderového hlediska, což je tématem této
diplomové práce.
Práce „Genderové role“ je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické.
V teoretické části se nejprve první kapitola zabývá obecným pojmem gender, vysvětlením
tohoto pojmu a objasněním biologické a sociálně psychologické odlišnosti mezi muži
a ženami.
Druhá kapitola je věnovaná osvojování sociálních rolí jedincem, také působení výchovy
a společnosti na utváření genderových rolí.
Třetí kapitola je nejrozsáhlejší. Soustředí se na oblast partnerství, manželství a rodiny, jejich
specifikaci a funkci v historických etapách vývoje společnosti. Zabýváme se zde různými typy
rodin až po moderní a dvoukariérové rodiny i dělbou práce v těchto rodinách.
Poslední, čtvrtá, kapitola je věnována genderové diferenciaci psychického vývoje, kde jsou
popsány základy genderové identity, působení rodiny, společnosti a mediálních prostředků
na utváření pohlavních rolí. Protože v praktické části pracujeme s dětmi předškolního věku,
věnujeme se zde také vývoji genderové identity chlapců a dívek předškolního věku.
7
V praktické části diplomové práce jsme si vytýčili cíl zmapovat dělbu práce v rodině
z pohledu dětí předškolního věku. Stanovili jsme pro výzkum metodu nestandardizovaného
dotazníku vlastní konstrukce tzv.“obrázkový rozhovor pro děti“. Pracovali jsme s 20 dětmi
předškolního věku, kdy 10 dětí bylo z MŠ městské a dalších 10 dětí spolupracovalo z MŠ
vesnické. Sledovali jsme angažovanost jednotlivých členů rodiny v domácích pracích,
srovnávali jsme zapojení mužů a žen do domácích prací, i zda je rozdíl ve vzdělanosti mužů
v souvislosti se zapojováním do prací. Porovnávali jsme také, zda je rozdíl v dělbě práce
v rodinách ve městě a na venkově. Pro výzkum jsme stanovili čtyři hypotézy, ty jsou
rozpracovány v tabulkách a znázorněny v grafech, popsány v diskusi.
Předkládaná práce poskytuje náhled do rodinného života v současnosti, na různé role pohlaví
a na její proměny.
- 8 -
1 Obecně o genderu
V poslední době se začíná čím dál více používat výraz gender. Pro objasnění si vysvětlíme
několik základních pojmů.
Gender – vysvětlení pojmu
Slovo gender znamená v řečtině rod. Z řečtiny byl tento pojem přijat do celé řady evropských
jazyků, a stal se tak jejich nedílnou součástí. V současné době je pojem gender přenášen
do češtiny především z angličtiny, která je u nás dnes známější než řečtina.
Slovo rod v češtině označuje nejen pohlaví, sex, ale i rod a rodinu. České slovo rod má mnoho
významů, proto byl termín „rodová studie“ velice nejasný. Pracovníci z Ústavu pro jazyk
český AVČR rozhodli toto slovo nepřekládat a používat termín „gender“ anglický či řecký.
V angličtině v sobě pojem gender zahrnuje především sociální a společensky podmíněné
kulturní rozdíly, očekávání, předsudky a specifika postavení mužů a žen. Gender tzn. sociální
bytí ženské a mužské. (Šiklová, 1999)
Ke genderu můžeme přistupovat dvěma způsoby. Jde o odlišnosti:
· biologické mezi muži a ženami
· sociální a psychické mezi muži a ženami
Biologické odlišnosti mezi muži a ženami jsou rozdíly mezi genitáliemi, stavbou těla apod.
Ze základních biologických, tj. fyziologických rozdílů se odvozuje přirozenost dělby práce,
rozdělení práce na mužské a ženské. Podle tohoto přístupu existuje přirozená tendence,
založená na biologické postavě člověka, a to podřízení se žen mužům a vlády mužů
nad ženami. Z tohoto zorného úhlu je role ženy spojována výlučně se sférou rodiny. Žena je
zde nenahraditelná a nezastupitelná ve své rodičovské roli matky, má primární odpovědnost
za intimní a nepřetržitou péči o dítě a domácnost. V tomto případě se nepoužívá termín
gender, ale biologické pohlaví. (Maříková, 2000)
Druhý způsob výkladu termínu gender je takzvané sociální pohlaví. V tomto případě jde
o odlišnosti mezi muži a ženami na sociální, subjektivní i kulturní úrovni.
Ann Oakleyová termínem gender označuje „sociální konstrukt, který vyjadřuje, že vlastnosti
a chování spojované s obrazem muže a ženy jsou formovány kulturou a společností. Na rozdíl
9
od pohlaví, které je univerzální kategorií a nemění se podle času či místa, působení genderu
ukazuje, že určení rolí, chování a norem vztahujících se k ženám a mužům je v různých
společnostech, v různých obdobích či různých sociálních skupinách rozdílné. Jejich závaznost
či determinace není tedy přirozeným stavem, ale dočasným stupněm vývoje sociálních vztahů
mezi muži a ženami. Žádné uspořádání vztahů mužů a žen ve společnosti není takzvaně
„přirozené“(dané, nutné, povinné, racionální), ani v historii, ani v budoucnu, a tedy že i to
uspořádání, ve kterém se dnes pohybujeme, je dočasným kontraktem mezi muži a ženami-nic
víc.“ (Oakleyová, 2000, str. 11 – 12)
Gender je většinou definován sociální situací (manželka = žena, horník = muž), neboli je
viditelný jako suma vlastností včetně chování, způsobu řeči, oblečení, výběru témat
ke konverzaci atd. (Oakleyová, 2000, str. 123) Dle Oakleyové je tedy gender sociální
konstrukt. Sociální konstrukt je určitá sociální skutečnost a každá sociální skutečnost neboli
sociální konstrukt se liší mezi společnostmi a je možné ho měnit.
Historie genderu je v porovnání s jinými stejně významnými sociálními pojmy relativně
krátká. Potřeba definovat podobný analytický nástroj vyvstala až v průběhu minulého století
jednak v souvislosti s aktivizací ženského hnutí, které nastolilo téma systematických
nerovností mezi muži a ženami ve vyspělých západních zemích, ale též v souvislosti
s rozvojem řady sociálněvědních disciplín (především antropologie, ale i sociologie či
psychologie). Výzvu, na kterou měly alternativní teorie genderu odpovědět, lze shrnout
do dvou základních otázek (Kimmel 2000):
1) Proč jsou v prakticky každé známé společnosti lidé děleni na základě genderu? (Proč
vnímáme muže a ženy jako rozdílné a které rozdíly pokládáme za významné?);
2) Proč je prakticky každá známá společnost založena na mužské dominanci? (Proč jsou
v každé společnosti zdroje – ekonomické, symbolické, politické – rozděleny nerovně a proč
jich muži vždy kontrolují více?)
Jinými slovy, koncept gender má pomoci pochopit a vysvětlit genderovou rozdílnost
a genderovou dominanci.
Přitom poměrně brzy bylo jasné, že tyto otázky nelze zodpovědět odkazem na biologické
rozdíly mezi muži a ženami ve stylu: „Muži a ženy mají jiná těla, proto jsou rozdílní
a v důsledku těchto rozdílů zaujímají nerovné postavení ve společnosti.“ Tzv. biologický
determinismus je totiž v rozporu s antropologickými výzkumy, které přesvědčivě dokládají,
10
že vnímání genderových rozdílů (v čem a jak se muži a ženy mají údajně odlišovat) i míra
generové dominance se v různých kulturách dramaticky liší. Zatímco představy o biologickém
pohlaví se napříč kulturami více méně nemění, různost genderových konstrukcí je ohromující.
Obdobně tomu však je v rámci každé společnosti, kde se genderové konstrukce liší podle
třídy, rasy, věku, sexuální orientace atd. biologické rozdíly měly nutně vést k mužské
nadvládě.
Z této perspektivy lze konstatovat, že gender je ve své podstatě vyjádřením představy, že se
lidské bytosti dělí na dvě skupiny, ženy a muže, které mají do značné míry odlišné mužské
(maskulinní) a ženské (femininní) charakteristiky, vlastnosti, schopnosti atd. Jedná se tedy
o koncept vztahový.
1.1 Biologické rozdíly mezi pohlavími
Biologické pohlavní rozdíly se utvářejí v časově pevně stanovených krocích. Geneticky je
pohlaví určeno už při samotném početí, kdy se spojí spermie s vajíčkem. Když se spáruje
chromozom X s chromozomem Y, bude to muž. Pokud se spárují dva chromozomy X, bude
nový človíček žena. Podle antropologů znamená tato diferenciace vyšší stupeň složitosti
a neobvyklostí organismů mužského pohlaví (samčích) v porovnání s organismy pohlaví
ženského (samičími). V prvních měsících embryonálního vývoje se vytvářejí zárodečné žlázy.
Nejdříve vzniká pohlavně neutrální zárodečná žláza složená z kůry, dřeně vcestovalých
zárodečných buněk. V sedmém týdnu se stává dřeň u chromozomálně mužského zárodku
základem varlat. U ženského embrya vznikají z kůry vaječníky. Když jsou zárodečné žlázy
vytvořeny, začínají vylučovat hormony, které rozhodují o dalším vývoji plodu.
Pokud chybí mužské hormony zárodečných žláz androgeny, začnou se vytvářet ženské
(samičí) orgány. V opačném případě vznikají pohlavní orgány mužské (samčí). Na zárodečné
žlázy působí hormony vylučované předním lalokem podvěsku mozkového.
K pohlavně specifické diferenciaci mozkových oblastí dochází mezi 16. a 28. týdnem
nitroděložního vývoje. Hypofýza pod vlivem hypotalamu vylučuje hormony specifické
pro pohlaví. Jisté rozdílnosti jsou také v diferenciaci mozkových hemisfér u žen a mužů. Ženy
častěji než muži užívají obou hemisfér k úlohám vyžadující řečové a jazykové dovednosti.
Ženy jsou celkově nadanější v oblasti řeči než muži. Ženy využívají své mozky efektivněji než
11
muži. U mužů je lepší prostorová představivost než u žen. Ženy se orientují spíše podle
konkrétních znaků, muži si pomáhají spíše abstraktnějšími znaky. Pohlavně specifické rozdíly
jsou také u činností, v nichž nejde výkon. Pokud jde o průměrnou intelektuální výkonnost,
neliší se ženské mozky od mužských-. Mužské mozky jsou větší těžší, protože obsahují více
mozkomíšního moku a bílé hmoty mozkové, sestávající z dlouhých nervových vláken. Ta
spojují sousedící nervové buňky a rychle předávají informace. Ženský mozek disponuje
větším množstvím šedé hmoty, která je složená z nervových buněk a dendritů a ty spojují
sousedící nervové buňky umožňující ženám rychlé zpracování signálu. (Karsten, 2006)
1.2 Tvorba sociální pohlavní identity
Při narození dochází k další pohlavní diferenciaci jak tělesné, tak psychické. Rozhodujícími
faktory diferenciace pohlavní identity na mužskou a ženskou jsou faktory biologické. Zásadní
význam má biologické pohlaví dítěte, podle něhož se dále určuje směr, kterým se bude ubírat
jeho výchova, tzn. celý výchovný program pro „chlapce“ nebo „dívku“. Převážná část
psychosexuálního vývoje probíhá po narození díky procesům, jako je učení, výchova
a ovlivňování. Biologické a tělesné pohlaví se s psychosexuální pohlavní identitou nemusí
nutně překrývat. Potvrzuje to existence transsexuálů, jedinců, kdy jejich tělesné pohlaví
neodpovídá jejich pohlaví psychickému. Stereotypy pohlavních rolí v naší společnosti
přiřazují muži i ženě typické vlastnosti, které se často vzájemně doplňují jakožto protiklady.
Určují očekávání vůči ženským a mužským jedincům i naše jednání vůči nim v konkrétních
situacích.
Na základě příslušnosti osoby k jednomu z psychologických osobnostních typů můžeme
předpokládat, jaké je její chování co do pohlavních rolí. Na biologických základech staví
procesy učení a výchovy, které od narození vytvářejí individuální a sociální pohlavní identitu
jedince.(Karsten, 2006)
12
1.2.1 Stereotypy pohlavních rolí: Co je typicky „mužské“ a co typicky“ženské“
Ženy jsou: Muži jsou:
bezmocné agresivní
citově založené aktivní
emocionální autorativní
empatické bojovní
jemné ctižádostivý
parádnice dobrodruzi
milovnice dětí dominantní
mírné neohrožení
náladové nesnadno zranitelní
nelogické nezávislí
nerozhodné objektivní a věcní
nesamostatné odhodlaní
něžné odolní
ohleduplné odvážní až opovážliví
pasivní panovační
pečlivé a opatrné podnikaví
plné porozumění přímí
poslušné racionální
povolné realističtí
přitažlivé, dráždivé rozhodní
13
příjemné rozvážní
přívětivé sebejistí
senzibilní sebevědomí
slabé schopni sebeovládání
soucitné silní a energičtí
šarmantní soutěživí
taktní spolehliví
toužící po jistotě stateční a smělí
úzkostné tvrdí
vyžadující ochranu velcí a silní
zaměřené na rodinu vůdci
závislé vyrovnaní
žvanivé zodpovědní
a muži nepláčou
Stereotypy pohlavních rolí jednotlivců usnadňují nebo také ztěžují přístup k povoláním,
zařízením a skupinám daným společností. Dodnes nalezneme ženy spíše v sociální sféře,
zatímco muže v technických povoláních a v přírodních vědách. (Karsten, 2006, str. 24 – 25)
14
2 Pojmy role a status
Status je pozice člověka v konkrétní oblasti sociálního života. Existuje mnoho oblastí
sociálního života, existuje také pluralita statusů, což znamená, že člověk může být zároveň
manželem, otcem rodiny, mistrem v továrně, myslivcem nebo obecním zastupitelem.
Ke každému statusu jsou připsány role.
Pojem role je soubor směrnic, předpisů a pravidel chování, určujících pohlavně specifické
chování osobnosti.
Práva a povinnosti, které se vážou ke každému statusu, jsou vyjádřeny konceptem sociálních
rolí.
Sociální role je chování, které skupina od jedince v určité situaci očekává. Každému statusu
odpovídá několik rolí, v kterých jedinec reaguje na očekávání různých sociálních
partnerů.(Montoussé, Renouard, 2005)
V naší společnosti jsou ženy a muži už od útlého dětství vychováváni velmi odlišně. Nedílnou
součástí jejich výchovy je i přejímání genderových stereotypů a vědomě či (zejména)
nevědomě přijímání určitých rolí.
Člověk si může a musí osvojit řadu sociálních rolí, tzn. soustav předem daného nebo
vyžadovaného, často dlouhodobě trénovaného chování. (Buriánek, 1998, str. 40) Role jsou
specifikované instituce.
Instituce znamená ustavené stereotypizované, rutinní způsoby jednání běžné v určité skupině
či kultuře. Instituce také znamená jednání očekávané vzhledem k řešení určitého typu
problémů, vzhledem k uspokojení určité potřeby. Sociální role jsou ustavené způsoby jednání
a očekávané od držitele určitých pozic. (Keller, 1994, str. 57 – 58)
Velký sociologický slovník definuje role jako „očekávaný způsob chování vázaný na sociální
status.“(VSS, 1996, str. 943) Matoušek (2003, str. 190)vymezuje role jako „standardy chování
očekávané od jedince v určité sociální pozici, které určují, kdy, kde a co má vykonat.
Tyto standardy zároveň určují, co on může očekávat od druhých v případě, že danou roli
přijme, nebo nepřijme. Prostřednictvím role je společenská pozice realizována. Různé role
zastávané jedním člověkem mohou být v souladu nebo v konfliktu. Konflikt může být uvnitř
role.“ Pro Pavla Hartla (Psychologický slovník) je role „ předpokládaný způsob chování
jedince v určité sociální situaci, pro kterou je dána určitá společenská norma; existují role
15
stanovené, nezávislé na jedinci, role přijaté, s nimiž se jedinec ztotožňuje, role vykonávané, to
je přímo usměrňující jednání; jiné dělení označuje role podřazené, nadřazené či souřadné;
změna role je důležitým prvkem skupinové psychoterapie a některých jiných technik, např.
hraných rolí, role sociální kontroly, a tím i sociálním sankcím, skládá se z vnějších znaků
(účes, oblečení, gesta) a ze znaků vnitřních (přesvědčení, cítění, pohnutky), jejich nesoulad
přináší vnitřní konflikt; člověk zastává tolik rolí, ke kolika sociálním skupinám náleží;
ústřední pojem sociologie“
2.1 Genderové role
Hlavní význam biologického pohlaví pro určení sociální role spočívá v tom, že pohlaví
představuje univerzální a jasné dělítko, na němž jsou založeny všechny ostatní odlišnosti.
Při rozhodování, které aktivity padnou na kterou stranu dělící čáry, je důležitým faktorem
kultura. Výchova v raném dětství, vzdělání a zaměstnání tlačí ženy a muže do rozdílných
pozic. Není tedy divu, že na konci tohoto procesu mohou považovat své vymezené role
za předem dané na základě nějakého obecného zákona, přestože ve skutečnosti nejsou
biologické rozdíly mezi muži a ženami ani tak velké, ani neměnné, jak mnozí z nás
předpokládají, a přestože se v jiných kulturách vytvořily role ženy a muže úplně odlišně a že
připadají těmto společenstvím stejně přirozené a nevyhnutelné jako nám role naše.(Oakleyová,
2000, str. 120)
Genderové role se týkají každého člověka. Každý jednotlivec se narodí jako žena nebo muž
a postupně zjišťuje, že větší část světa je rozdělena na „ženské“ a „mužské“. To je zahrnuto
v kontextech, ve kterých člověk vyrůstá, kde se dozvídá sám o sobě, o tom, co se od něj
očekává, co by měl a neměl dělat, jak by se měl a neměl chovat, jaký by měl a neměl být.
Na základě těchto požadavků si člověk dále utváří svou osobní identitu.
Genderové role můžeme brát jako soubor předpisů a norem očekávaných v jednání a chování
žen a mužů, které jsou předávány a zachovávány procesem socializace a které jsou do značné
míry stereotypně vymezeny, k čemuž přispívá fakt, že jsou vnímány jako biologicky
dané.(Gender, rovné příležitosti a výzkum, 1/2000,str. 2)
16
3 Partnerství, manželství, rodina
Dnešní doba je jiná než doby minulé. Dávno se neřídíme příkladem našich předků,
do obyčejných lidských věcí vstupuje věda a výzkumy. A to ovlivňuje i partnerský život.
3.1 Partnerství
Vybrat si dobře, to je úkol! Muži vybírají partnerku spíše očima. Zaujmou je zrakové podněty.
Ne vždy je to volba dobrá a trvalá. Ženy tolik nedbají na pohledy. Na ženy vydatně působí
hlas. Mnoho dívek má své idoly, ale jen málokterá si takový idol vezme za muže. Většina lidí
umí oddělit snění a plány od reality. Pokud se partneři k sobě hodí, je to pro start společného
života dobré a příjemné. Základním předpokladem není společný zájem, ale ochota
respektovat se. Dlouhodobě uspokojivá partnerství se jeví ta, kde dochází ke snaze
o kompromis, o rozdělení nepříjemných povinností a kde je patřičně oceňována snaha
druhého.
(Venglářová, 2008)
3.2 Manželství
Manželstvím rozumíme soužití dvou partnerů opačného pohlaví, kteří se na základě
dobrovolného souhlasu rozhodli společně spravovat nabytý majetek a finance, udržovat své
obydlí, starat se o výchovu dětí, sexuálně se stýkat, komunikovat a trávit volný čas společně,
vybírat přátele, udržovat vztahy s širší rodinou a starat se o přiměřené duševní a fyzické
zdraví. Manželstvím úzce prolíná pojem rodina, protože zpravidla každé manželství se dříve
nebo později stane tzv. nukleární rodinou a navíc každé manželství je „zplozeno z lůna dvou
rodin“, ve kterých vyrůstali oba partneři. Zatím co manželství je svým způsobem intimnější, je
rodina vymezována jako malá skupina zajišťující funkci biologocko-rozmnožovací,
ekonomickou a výchovnou.(Cibulec, 1984)
17
3.3 Rodina
Každý z nás žije v určitých společenských vazbách., ale nejhlubší vazbu nám přináší rodina,
se kterou sdílíme společný domov, společné radosti i starosti.
Rodina říkáme ustálenému způsobu péče o reprodukci druhu. Všechny pohlavně se
rozmnožující druhy mají svůj specifický, pevně daný způsob péče o potomstvo. Předává se
nikoli učením, ale v genech, i s přesně určenou rolí samiček a samců. (Možný, 2002)
Rodina je nejvýznamnější sociální skupinou, která zásadním způsobem ovlivňuje psychický
vývoj dítěte. Všichni členové rodiny jsou ve vzájemné interakci, vzájemně se ovlivňují
a přizpůsobují, často neuvědoměle. Rodina dítěti individualizovaně zprostředkovává
sociokulturní zkušenosti.(Vágnerová, 2005)
Poskytuje dítěti základní zkušenosti, je zdrojem jistoty a bezpečí, posiluje rozvoj kompetencí,
které považuje za důležité, ovlivňuje dítě biologicky i sociálně. (Vágnerová, 2005)
Matoušek tvrdí, že „nová doba posílila význam rodiny jako útočiště před veřejným světem.
Rodina je více než jindy protiváhou prostoru veřejného – rodina dává možnost jiného než
konzumního postoje. Rodinné vazby jsou v jistém smyslu nezrušitelné a nesměnitelné. Rodina
je společenství, které dává příležitost k uplatnění trvalých hodnot – protilehlých konzumnímu
těkání od věci k věci, od místa k místu, k místu, od osoby k osobě.“ (Matoušek, 1993, str. 23)
Člověk prý vynalezl rodinu, když zjistil, že se nedá nikomu věřit. Je to už velmi dávno, ale
od té doby nikdo nic lepšího nevymyslel – ani postmoderní doba ne. Rodina je ideální
krabičkou poslední záchrany, když přijdou těžké časy. (Možný, 2002, str. 21)
3.3.1 Členové rodiny
Motto:
„Při nedostatku lásky se trestem stává sám život“ V.Levi
Rodičem se člověk nerodí, rodičem se stává.
Za členy rodiny je považován otec, matka a děti.
18
Rodiče.
Postavení rodičů v rodině se v poslední době stává předmětem hlubších analýz různých
sociologických i sociálně psychologických výzkumů a publikací. Všeobecně se má za to, že se
změnilo postavení otce v rodině. Přestal být jediným výdělečně činným členem rodiny, jeho
dominantní postavení se změnilo a stal se pouze jedním z členů rodiny. (Cibulec, 1980, str.
131) Rodiče uspokojují řadu psychických a biologických potřeb dítěte, Mohou být reálným
modelem pro učení nápodobou, ideálem, kterému by se chtělo dítě přiblížit. Rodiče jsou
zdrojem emoční opory., ovlivňují uspokojování potřeby seberealizace dítěte, představují určitý
model pro jeho budoucnost.(Vágnerová, 2005)
Je však smutnou skutečností, zjištěnou americkými výzkumy, že rodiče věnují svým dětem
stále méně času. Otcové se prý věnují denně dětem v průměru jen asi 8 minut a matky
přibližně 20 minut. Přesto uspokojují většinu potřeb dítěte, působí na rozvoj jeho výkonových
schopností i povahových vlastností a předávají mu také vlastní kulturní úroveň.(Čačka, 2000)
Rodičovství
Rodičovství obsahuje všechny úlohy spojené s výchovou dítěte, které vedou k utváření
nezávislé dospělé osobnosti. Rodičovství začíná už před narozením nebo adopcí dítěte a je
součástí rodinných vztahů.
V současné době se zvyšuje vzdělanost a zaměstnanost žen, roste rozmanitost forem
rodinného života a existuje kontrola porodnosti. Rodičovství je tak u některých párů
odsouváno do pozadí pro tyto negativa
Negativa rodičovství
· Zpomalení kariéry matky.
· Finanční znevýhodnění.
· Omezení osobní svobody-péče o dítě klade velké nároky na životní styl ženy.
· Dopad na manželský vztah-negativní vliv vyčerpanosti a emocionální lability ženy
na sexuální život.
· Rodičovství je nevratné rozhodnutí, nelze je vzít zpět.
· Některé ženy a muži se obávají, že by nebyli dobrými rodiči.
19
· Některé ženy nechtějí přivést děti na svět, kde hrozí nukleární konflikt a kde jsou
vážné globální problémy.
Na druhé straně jsou páry, které plánují rodičovství. Avšak načasování těhotenství na určitou
dobu ovlivňuje mnoho faktorů. Pro mnohé ženy to není ani tak záležitost rozhodnutí jako spíše
výsledek okolností. Nejdůležitější je pro ně emocionální připravenost na dítě. Mladší matky
prožívají přání mít dítě jako instinkt či osud. Starší matky emocionální zralost získaly časem
po dosažení ostatních životních cílů. Ženy v období střední dospělosti již mají větší
sebedůvěru, sebejistotu, narůstá pocit kontroly a autonomie. Také muži v tomto věku začínají
doceňovat význam důvěry, intimity, dobrých vztahů a péče. Z tohoto hlediska jsou starší
rodiče ve výhodě oproti mladším.
Přínosy rodičovství
· Rozvoj vztahů: mateřství přináší nový, většinou radostný vztah s dítětem a dostává
novou dimenzi ve vztahu k partnerovi-žena vidí manžela v nové roli otce, manžel vidí
svou ženu v nové roli matky. Mateřství je také základem pro nová přátelství s jinými
matkami a rodinami, které mají malé děti.
· Osobní naplnění: mateřství je pro některé ženy také příležitost k sebevyjádření
a osobnímu rozvoji, dostává pocit osobní hodnoty, smysluplnosti života.
· Pokračování rodu: pro některé rodiče je velmi podstatný pocit, že prostřednictvím
dětí přesáhne jejich rodina do budoucnosti.
· Rodičovství je výzva: zdroj podnětů, dává lidem příležitost poznávat sebe i druhého
tak, jak by to bez dítěte nebylo možné.
· Rodičovství je známkou dospělosti. (Sobotková, 2001, str. 115–116)
Matka.
Matka je „domácí paní“, odpovídá doma za domácí práce, je také „emocionálním vůdcem“
zabezpečujícím tělesnou i psychickou integritu dětí. Plní nejen praktické úkoly, ale má
i specifický vliv na děti obojího pohlaví.(Čačka, 2000)
Matka žije v těsném spojení s dětmi, je součástí jejich každodenního života, zabezpečuje jejich
běžné tělesné i psychické potřeby. Matka je ochránkyní dětské jistoty a bezpečí, reguluje míru
20
stresu. (Vágnerová, 2005) S rolí matky je spojována stránka citová, výchovná, má funkci
jednotícího činitele a estetizujícího činitele v rodině, která se projevuje v celkové atmosféře,
pohodě, vzhledu bytu i chování všech členů rodiny.(Cibulec, 1984)
Otec
Otec doplňuje působení matky, případně vyrovnává problémy. Otec je činitel, který má
důležitou úlohu při výchově dětí, je pevným článkem rodiny, zabezpečuje rodinu po stránce
ekonomické, ovlivňuje ji z hlediska sociálního statutu, podílí se na celkovém soužití v rodině.
Důležité je, aby otec byl ochoten spolupracovat s ostatními členy rodiny, a především
s matkou, aby se stal přítelem a kamarádem svých dětí a partnerem své ženě. Ne každý otec je
však toho schopen.
Děti
Dítě je člověk v období dětství, před dosažením dospělosti. V rodině v příbuzenském poměru
syn nebo dcera. Dítě je dynamický prvek, který se vyvíjí, je nositelem nových vztahů, podle
toho, v jakém stupni vývoje se nachází. Pro děti je velmi důležitá citová výchova, stejně
důležité je i pěstovat jejich dobré návyky, vytvářet pozitivní charakterové vlastnosti, budovat
kladný postoj k okolí a světu, ve kterém žijí. (Cibulec, 1980)
Sourozenci
V rodině vychovává nejen matka či otec, ale celková rodinná atmosféra. Její součástí je
i soužití sourozenců, které bývá významným vývojovým faktorem rozvíjející se osobnosti
dítěte. Sourozenci jsou „bezděčnými vychovateli. Vzájemně sdílí mnohé zkušenosti, jsou
soupeři i spojenci, vzájemně rozvíjejí komunikativní dovednosti, včetně porozumění pocitům,
záměrům i potřebám jiných. Společně prožívají dětství i dospívání. Nabyté zkušenosti
přenášejí do všech dalších vztahů. (Čačka, 2000)
21
3.3.2 Funkce rodiny
Rodina plní několik specifických funkcí, a to:
1. Biologicko – reprodukční funkci – je nejstarší funkcí
2. Sociálně ekonomickou funkci – členové rodiny se zapojují do ekonomického cyklu,
jako spotřebitel a jako ekonomická jednotka v rámci povolání.
3. Ochrannou funkci – spočívá v zabezpečování základních životních potřeb.
4. Socializačně – výchovnou funkci – rodina má ústřední roli v socializačním procesu
a ve výchově
5. Emocionální funkci – tuto funkci můžeme brát jako jednu z nejzásadnějších, žádná
jiná instituce nám tuto funkci nenabízí v takovém měřítku jako rodina
6. Funkci, která má pamatovat na rekreaci, zábavu a relaxaci
Svou výchovnou funkci si dnes rodina podržela jen vůči svým nejmenším dětem. V ní se zdá
nezastupitelná. Jinak je rodina místem uspokojování (a frustrování) citových potřeb, místem
přerozdělování ekonomických hodnot, místem konzumu a rekreace. Nejcennějším statkem,
který dnes rodina dětem předává, už není majetek, ale vzdělání. Svou úlohu zprostředkovatele
kulturních hodnot tím rodina vykonává v konkurenci s masovými sdělovacími prostředky.
V tzv. vyspělých státech tráví některé děti více času před televizní obrazovkou než přímou
komunikací s rodiči.(Matoušek, 1993, str. 23 – 24) Tento trend se objevuje také v našich
rodinách.
3.3.3 Typy rodin
1) Funkční rodina – v podstatě intaktní, v níž je zajištěn dobrý vývoj dítěte a jeho prospěch
Takových rodin je v běžné populaci většina.
2) Problémová rodina – rodina, v níž se vyskytují závažnější poruchy některých nebo všech
funkcí, které však vážněji neohrožují rodinný systém či vývoj dítěte. Rodina je schopna tyto
problémy vlastními silami řešit či kompenzovat za případné jednorázové či krátkodobé
pomoci zvenčí. Problémových rodin se v populaci vyskytuje okolo 12 – 13 %.
22
3) Dysfunkční rodina – je chápána jako rodina, kde se vyskytují vážné poruchy některých
nebo všech funkcí rodiny, které ohrožují nebo poškozují rodinu jako celek a zvláště vývoj
a prospěch dítěte. Tyto poruchy již rodina není schopna zvládnout sama, a je proto nutno
učinit řadu opatření zvenčí. Takové rodiny tvoří asi 2 %.
4) Afunkční rodina-poruchy jsou tak velkého rázu, že rodina přestává plnit svůj základní úkol
a dítěti závažným způsobem škodí nebo je dokonce ohrožuje v samotné existenci. Sanace
takové rodiny je bezpředmětná a zbytečná. Jediným řešením, které dítěti může prospět, je vzít
ho z této rodiny a umístit do náhradní rodiny či institucionální péče. V populaci se vyskytuje
asi 0,5 % takových rodin.
Rodiny s jedním rodičem, tzv. neúplné rodiny, představují stále častější rodinný typ. Kolem
90% z nich jsou matky s dětmi a kolem 10% otcové s dítětem nebo dětmi. Jedná se rodiny
vzniklé rozvodem, rozchodem, ovdověním, adopcí dítěte osamělou ženou nebo porodem dítěte
mimo manželství.
Muži stejně jako ženy dovedou pečovat o děti. Jejich úspěch závisí na jejich osobnosti
a osobní historii, na okolnostech, na finančním zabezpečení a na podpůrné síti. Muži mají jiný
styl rodičovství, ale není to styl lepší či horší. Děti se v péči milujícího otce mohou cítit stejně
spokojeně jako v péči matky. Pokud se týká dětí, je dnes již známo, že i přes počáteční distres
se většina dětí adaptuje na přítomnost pouze jednoho rodiče během dvou až tří let, pokud
nepřetrvávají nějaké nepříznivé okolnosti.
Psychologové jsou přesvědčeni, že děti se celkově lépe vyvíjejí v dobře fungující rodině
s jedním rodičem než ve vysoce konfliktní rodině původní.(Sobotková, 2001)
3.3.4 Historie rodiny
Podívejme se na vývoj rodiny, a postavení mužů a žen v ní, z historického hlediska.
Pravěk (10 tisíc let př. n. l.)
Archeologie může doložit, že lidé žili ve skupinách, pokrevně spřízněných, živili se lovem
a sběračstvím. Zřejmě tyto skupiny byly tzv. klany, to znamená, že sdílely stejný kult, obývá
stejné místo. Vedoucí úlohu v rodině hrály ženy – matriarchát.
23
Má oporu v nálezech tzv. Venuší – malé hliněné sošky žen, které zpodobňovaly ženské tělo
s výraznými ženskými atributy. Další pro výraznou společenskou úlohu žen v době kamenné
jsou nálezy dlouhých dómů (v nich žilo několik spřízněných rodin – po linii mateřské).
Některé ženy zde byly pohřbívány velmi výpravně – jde o tzv. pramatky. Muži zajišťovali
obranu, lov, hrubé práce.
Jde o rodiny malé (lovecké, sběračské), početně stabilizované, s malou porodností, s dlouhou
dobou kojení. Matka má na starosti 1 dítě – životní podmínky přispívali jako antikoncepce či
regulace počtu potomků.
Neolitická revoluce (8000 př. n. l.)
Příznivější klima dovoluje rodině, aby se usazovala déle na jednom místě (zkoušeli pěstování,
chov).
Jakmile vznikla trvale obydlená sídla, rozvíjí se obchod, řemesla a vojenství. Společnost se
majetkově diferencuje. Vedoucí postavení získávají muži a to až do našeho století. Počet dětí
v rodině stoupá.
Období předklasické (homérské) – 1000 – 700 let př. n. l.
V tomto období byla společnost organizována podle širších rodů. Rod (genos) byl soubor
rodin, jejichž muži odvozovali svůj původ od společného předka, uctívali ho a používali jeho
jméno. Rod měl krále, který byl představitel kultu a nejvyšší politik a soudce.
Rodina byla patriarchální (hlavní slovo měl muž), ale i přesto měly ženy větší volnost. Mohly
se pohybovat na veřejnosti bez doprovodu, účastnit se rozmluv, dělat všechny obvyklé domácí
práce (kromě přípravy masa). Muži a ženy se oddělovali při jídle, po skončení jídla si mohly
ženy přisednout. Mužům se tolerovaly konkubíny, většinou otrokyně. Levobočci mohli být
uznáni otcem za legitimní potomky, pokud manželka neporodila syna. Před svatbou se slušelo,
aby se o dívku ucházelo více nápadníků (pořádaly se pro mě soutěže – řečnické, taneční,
atletické, pěvecké). Otec dává dceři věno, to dostává zpět, pokud je manželem zavržena.
Řecká společnost nutila muže ke sňatku. Ve Spartě například hrozil mužům trest za to, když se
odmítli oženit. Muž se ženil kolem třicítky, kvůli udržení kultu. Musel zplodit mužského
potomka. Ženy se vdávaly v pubertě. Muž se mohl rozvést bez formalit kvůli ženině nevěře
nebo neplodnosti. Žena pouze s povolením úředníka a to pouze pokud ji muž bil nebo s ní
24
špatně zacházel. Potraty nebyly stíhány, musely být realizovány se souhlasem otců (u ženatých
i vdaných). Nechtěné či postižené děti se odkládaly do košíků na veřejná místa.
Rodina ve starověkém Římě
450 př. n. l. sestavovali svůj první právní kodex (tzv. Dvanáct desek) – prohlášení důležitosti
rodiny.
Ženy pracují jako švadleny, písařky dokonce i lékařky. Nikoliv však v oblasti práva
a bankéřství, to bylo zakázáno zákonem. Pouze majetné ženy spravovaly svůj majetek.
Na rozdíl od žen v klasickém Řecku se prosazovaly i v politice.
Postupně zanikají staré formy manželství (demoralizace). Císař Augustus se snaží o vydání
legislativy – povinnost uzavřít sňatek, zvýhodnění rodiny, v které bylo více dětí, trestání
cizoložství. Snahy o emancipaci ženy – reakce mužů ostrá. Ženy byly pokutovány či
vypovídány do vyhnanství. Bylo zde více rozvodů než v Řecku, krátká manželství založená
pouze za politickým či ekonomickým zájmem, málo potomků.
Rodina ve středověku
Je velmi obtížné zjistit, jak vypadá evropská – slovanská rodina v raném středověku. Historii
se dozvídáme pouze z odkazů na kronikářské zmínky a na archeologii.
Po příchodu Slovanů na naše území okolo 5. st. n. l., žili v malých vesnicích a hradištích
chráněných dřevěnými palisádami. Provozovali zemědělství. Slovanská rodina byla
patriarchální, nicméně v pohanské době mohli mít význační mužové více žen (př. slovanský
vůdce Sámo původem Frank měl 22 synů a 15 dcer s 12 manželkami). Mnohoženství
(polygamie) bylo povoleno mnoha staršími společnostmi, ale bylo vesměs výsadou bohatých
a mocných.
U východních Slovanů je doloženo soužití ženy s více muži. Je doloženo tzv. Snachočestvo –
sňatek vykonaný otcem ženicha v zastoupení až do jeho plnoletosti. Existují zprávy o tzv.
„jarních oslavách plodivých sil přírody“ – pohanské svátky s velmi volnou sexuální morálkou.
Křesťanství bojuje proti mnohoženství. Břetislav II. 1039 vydal nařízení zapovídající
mnohoženství, od nevěst se panenství neočekávalo, ale po svatbě se očekávala absolutní
věrnost. Cizoložství s vdanou ženou mohlo být trestáno znetvořením nebo smrtí, prodáním
do otroctví. Svobodnou ženu mohl muž milovat a zařadit ji mezi své ženy nebo konkubíny.
25
Křesťanství podporuje rodinu, ovšem na druhé straně může být křesťanská víra důvodem
k rozchodu. Boží království je rodině nadřazeno, kdo se zasvětil Bohu, má žít v celibátu.
Celá rodina se má orientovat na Krista, je celoživotním závazkem, naplněním života, ale ne
konečným – je příležitostí, možností, jak se spojit s Bohem. Hlavním úkolem rodiny dle
křesťanství = zplodit děti. Sexuální obcování bez účelu rozšíření rodiny je hříšné, vše co
reguluje počet dětí také.
Společnost je především závislá na zemědělství, většina obyvatel žije na venkově. Živelné
pohromy či nemoci redukují obyvatele na polovinu. Průměrný věk byl oproti dnešní době
poloviční. Také se odkládají děti, teprve na konci středověku vznikají první nalezince. Potraty
jsou pravděpodobně hojné, církev vydává protipotratové prohlášení.
Rodiny jsou vícegenerační a velké (běžně tři generace). Vzdělávání dívek bylo minimální.
Především na venkově, protože rodiny byly zakládány proto, aby díky potomkům fungovaly
jako výrobní jednotka. Sňatky poddaných – povoluje církev – vrchnost, někde jsou chudině
sňatky zakázány.
Ke konci středověku se prosazuje tendence k oddělenému životu starší a mladší generace –
neplatí pro rodiny bohatých. Liší se také život na venkově a ve městě.
Města – muž se ženil později (30 let), až když byl ekonomicky samostatný
Vesnice – muž se žení brzy (20 let), aby rodinu obohatil o pracovní sílu ženy a dětí.
Muži mají vedoucí postavení, žena roli podřadnou. Ženy často umíraly při porodu.
Novověká rodina (18. st.)
Vzrůstá kritika odkládání dětí do nalezinců, posílání malých dětí do učení do cizích rodin,
popř. internátů. Postupně se narušuje patriarchát (prosazují se myšlenky emancipace žen),
muži mají stále pevnou sociální roli. V době renesance byla ženám dostupná některá povolání
– prodávaly plátno, obchodovaly s kořením, šily. Hnutí za ženskou emancipaci formulovalo
své cíle nejprve ve Francii a v Anglii, v r. 1791 je vydává ve spisech PRÁVA ŽENY
A OBČANKY → žádá se v něm rovnost mužů a žen před zákonem, svobodná volba
manželského partnera (určeno citovou náklonností). Patriarchát se od tohoto momentu
začíná rozpadat. V roce 1792 byl uzákoněn rozvod ve Francii, muž měl právo na své mužské
potomky – pokud byli starší 7 let. Žena byla rozvodem znevýhodněna. Od roku 1870 byly
zakládány vyšší školy pro ženy v Anglii, nicméně zákon je uznal až na počátku 20. st. Po 1.
26
sv. válce – parlament přiznává volební právo ženám, ale jen za určitých podmínek – starší 30
let, vzdělaným, vdaným, starajícím se o domácnost.
Industrializace se soustředí obyvatele do měst. Muž přestává být jediným živitelem rodiny,
jeho prestiž klesá. Zavedení povinné školní docházky odvádí děti na větší část dne z rodiny.
Mění se postavení ženy. Ta pracuje doma i v práci, domácí práce jsou přítěží a nejsou na trhu
ohodnoceny. Vznikají konflikty a mění se rodinné klima. Stabilita rodiny klesá.
3.4 Moderní rodina
V moderním světě se role rodiny uvolňuje v souvislosti s majetkoprávními vztahy. Žena
během dvacátého století získala značnou samostatnost osobní, finanční a společenskou,
dokonce nepovažuje za nutné udržovat vztah s mužem kvůli společné výchově dětí. Zatím
největší šíři tohoto úkazu můžeme dokumentovat v USA cca od osmdesátých let, kde se
dokonce stalo určitou prestiží žít stylem singles. V naší zemi se rodina v tradičním pojetí
rozpadá zhruba od sedmdesátých let 20. století, kdy došlo k překonání společenského odsudku
rozvodu. Důsledkem je generace již dnešních čtyřicátníků a padesátníků, kteří z rodinného
prostředí neznají některé vzorce chování, protože je nemohli odpozorovat z interakce
a komunikace vlastních rodičů. Nedokážou řešit vlastní problémy, nebyli vedeni k úctě vůči
partnerovi, k důsledné a odpovědné výchově dítěte a ani k úctě k vlastním předkům. Nemohli
tudíž nic z toho předat dál a jejich potomci se rozvádějí také. Nyní vyrůstá třetí generace, která
se hůře orientuje v takzvaných tradičních hodnotách, ale možná právě proto je vědomě hledá.
Situace je složitější o vlivy totalitního systému, kdy se sice rodina měla stát bezpečným
územím, ale už v sobě nesla rozkladné prvky zvenčí.
V současnosti mnoho odborníků i laiků pochybuje o schopnosti dalšího setrvání „tradiční“
rodiny, ale zkušenosti ukazují, že pokud je pominuta hmotná stránka existence jako prvořadá,
potom se stává důležitou péče o děti a jejich výchova v tradičním smyslu. Dítě potřebuje znát
vzorce chování, jaké se mimo úplnou rodinu, pokud možno i s širším okruhem příbuzných,
nikdy později nemůže „doučit“. ( cs.wikipedia.org./wiki/Rodina )0
27
3.4.1 Rodiny s jedním rodičem
Převážná část rodin s jedním rodičem jsou osamělé matky a rodiny s osamělým otcem.
Rodiny osamělých matek můžeme rozdělit do tří skupin:
1. Osamělé matky, kterým manžel zemřel, tedy vdovy s dětmi. Společenské postoje vůči
nim jsou shovívavé, tolerantní, spíše litující, neboť vdovy si své postavení nezavinily.
2. Osamělé matky, které mají děti z rozpadlého vztahu (rozvodem nebo rozchodem
nesezdaných partnerů). Takové rodičovství sice není optimální, ale v dnešní
společnosti mnohdy nevyhnutelné.
3. Osamělé matky, které záměrně chtějí být svobodné a dítě mají s mužem, s nímž nikdy
nepočítaly pro trvalý vztah. Také matky, které dítě adoptovaly nebo přijaly
do pěstounské péče. A další možností je asistovaná reprodukce = umělé oplodnění
svobodné ženy.
Matky, které jsou samy s dětmi, se setkávají se s řadou problémů. Musí řešit praktické otázky
jako finance, zaměstnání, vedení domácnosti z čehož pramení zvýšený stres. Také řeší osobní
otázky jako emoční distres, změny sebepojetí a ohrožení osobní identity a vztahové problémy
jako je interakce s dětmi, konfliktní vztah s partnerem a nejistota v rýsujícím se novém vztahu.
Rizika nedostatečného zvládání situace se zvyšuje, pokud žena ztrácí známé prostředí
a dosavadní podpůrné sítě. Děti se adaptují na přítomnost jednoho rodiče během dvou, tří let,
i přes počáteční distres.(Sobotková, 2001)
Osamělým otcem se muž stává, když matka dětí zemře, opustí rodinu nebo je kvůli nemoci
zcela vyřazena z péče o rodinu. Pro muže, který zaujímal tradiční otcovskou roli, může být
obtížné převzít roli chybějící matky. Chybí mu zkušenosti ženy a matky. Otcové jsou typičtí
tím, že poskytují dětem řadu podnětů a hrají si s nimi víc než matky. Muži stejně jako ženy
dovedou pečovat o děti, jejich úspěch závisí na osobnosti, okolnostech, na finančním
zabezpečení a na dostupné podpůrné síti. Osamělí otcové posouvají hranice představ
o tradičním rodičovství a výchově dětí a tím se zvyšuje jejich společenská prestiž. Muži mají
jiný styl rodičovství, děti se u milujícího otce mohou cítit stejně dobře jako v péči matky.
28
3.4.2 Nevlastní rodina
Nevlastní rodina vzniká po druhém či dalším sňatku alespoň jednoho z rodičů.
3.4.3 Rodina homosexuálních partnerů
Homosexuální skupina se ve společnosti stále více zviditelňuje a zároveň se rozšiřují
tolerantní postoje ostatních. Tolerance k homosexuálním párům rázem opadá, když se ho týká
rodičovství. Vztahy homosexuálních mužů mají jinou dynamiku než vztahy homosexuálních
žen. (Sobotková, 2001)
3.4.4 „Postmoderní“ rodina
Od šedesátých let je model ženy v domácnosti kritizován, především ženským sociálním
hnutím – feminismem. Snižuje se stabilita manželství a také byl zákonem umožněn rozvod
vzájemnou dohodou. Rozvíjí se soužití mimo manželství. Instituce manželství a sexuální role
nezanikají a mají zavedenou specializaci domácích rolí a funkcí. Větší část své legitimity už
však tato instituce ztratila. Tři čtvrtiny jedinců soudí, že osoby, které nechtějí mít děti, mají žít
bez sňatku. Manželství je řešením tehdy, když lidé chtějí mít dítě. Rozštěpení mezi rodinným
životem a manželstvím je značné.
Přechod moderní rodiny k rodině „postmoderní“ se projevuje zaměřením na vztahy. To, co se
mění je skutečnost, že vztahy již nemají hodnotu. Ta vyplývá především z uspokojení, které
mají poskytovat každému členu rodiny. „Šťastná rodina“ je dnes méně přitažlivým ideálem.
Důležité je, aby byl člověk šťasten sám za sebe. Současný stav rodinu destabilizuje, ale
nedokázal ji učinit zbytečnou. Rozhodující pro každého z partnerů je podpora, kterou čerpá
z manželského života pro vybudování své osobní identity. Postupně si vytváří „já“ odlišné
od svého manželského „já“. Přikládá se stále větší význam uznání své vlastní existence
druhými lidmi s potřebou stabilního a pro nás významného druhého člověka. Současně však
vyvstávají do popředí hodnoty nezávislosti a osobní autonomie.
V sociálním světě, kde se hlavní hodnotou stalo individuální „já“, si rodina zachovává jeden
užitečný rys. Dokáže každému pomoci, aby se rozvinul v autonomní osobnost. Ideálním
kompromisem je vytvoření individuálního „já“ usazeného uvnitř nepříliš tíživého
29
a svazujícího „my“. Takové „my“, jež má svou hodnotu především z hlediska očekávání
a potřeb obou individuálních „já“, tvoří manželskou nebo rodinnou skupinu.(De Singly, 1999)
3.4.5 Charakteristika rodiny v současnosti
1. množství funkcí rodiny převzaly jiné sociální instituce
2. oblast zakládání rodiny ztrácí svoji ritualizovanou podobu (vznik manželství)
3. snižuje se stabilita rodiny (asi 40 % manželství dnes končí rozvodem)
4. mění se celková struktura rodiny (klesá počet dětí, omezuje se vícegenerační soužití)
5. rozvoj zaznamenává antikoncepce a plánované rodičovství
6. prodlužuje se délka života a tím i trvání rodiny po odchodu dětí
7. k proměnám dochází v organizaci rodinného cyklu (vyšší věk rodičů, prarodiče
pracují)
8. zvyšují se nároky na čas rodičů strávený v pracovním procesu
9. přibývá dvoukariérových manželství a objevují se návrhy nových koncepcí
rodinných svazků (např. legalizace manželství osob stejného pohlaví)
(www.sos-ub.cz/prevence/hyp24a.pdf)
3.5 Dvoukariérové rodiny
Termín dvoukariérové rodiny je odborné označení pro rodiny, kde oba manželé vykonávají
povolání, které vyžaduje kontinuální rekvalifikaci, předpokládá neustálé sebevzdělávání
a vysokou pracovní exponovanost a má institucionalizovaný systém profesionální dynamiky.
Rozeznáváme v ní dva odlišné typy. Jednak jsou to rodiny špičkově angažovaných
partnerů: manželství tvůrčích umělců, vysoce produktivních vědců, špičkových řídících
pracovníků hospodářského i politického života, kteří mají manželky se stejně nebo téměř
stejně významným společenským zařazením. Tato skupina rodin je velmi malá a významně
neovlivňuje celkový obraz dvoukariérových rodin.
Druhou, daleko větší skupinu tvoří rodiny, kde manžel i manželka zastávají odpovědné,
pracovně exponované a dobře odměňované povolání, které vyžaduje vysokoškolskou
30
průpravu. Jedná se o rodiny, kde oba partneři patří do kategorie „inteligence masových
profesí“: lékaři, inženýři, učitelé, odborní pracovníci řídících a správních aparátů.(Možný,
1983, str. 11)
Ve dvoukariérových rodinách je tlak na změny tradičních vzorců rodinného a pracovního
chování nejsilnější. V těchto povoláních jsou rozdíly ve funkčním zařazení a v odměňování
nejmenší, žena má stejný nebo o něco vyšší plat než muž, vykonává stejně složitou
a odpovědnou práci jako muž, jsou na ni kladeny stejné nároky jako na muže. Jsou to
povolání, která vyžadují plnou angažovanost, povolání, která vyžadují trvalý růst a úsilí
o profesionální sebezdokonalení i seberealizaci, které se neslučují s tradičním pojetím ženské
role. To se také obráží v populačním, sňatkovém i rozvodovém chování.
Charakteristické pro tuto skupinu rodin je, že problémy zůstávají dlouho skryty v nitru rodiny
a mohou trvat i několik let, aniž by se vyjevily navenek krizovou situací. Je to dáno tím, že
rodiče, kteří jsou v povolání inteligentní a organizovaně schopní pracovníci, používají těchto
svých vlastností i mimo práci a nedovolí vnitřním tlakům a nerovnováhám v rodině přerůst
v katastrofu. Pomáhá jim v tom příjmová, bytová a hmotná situace.
Zvyšující se vzdělanost žen a rozšiřující se podíl dvoukariérových rodin s sebou přináší
problémy
· větší počet vysokoškolsky vzdělaných žen rodinu vůbec nezakládá
· neuzavírají manželství nebo až v pozdějším věku,
· pokud manželství uzavírají, častěji zůstávají jejich manželství bezdětná a další dítě je
už méně pravděpodobné, čím vyšší vzdělání ženy, tím menší počet dětí
· dvoukariérová rodina se častěji rozpadá, více rozvodů (Možný, 1983)
3.5.1 Dvoukariérové rodiny z genderového hlediska
V dvoukariérových rodinách z genderového hlediska srovnáváme muže a ženy, jejich šance,
možnosti a reálnou situaci se uplatnit a realizovat. I v tomto typu rodiny však přetrvávají
některé genderové nerovnosti. V dvoukariérových rodinách se muži orientují na práci častěji
a více, než ženy. Muži začínají kariéru dříve než ženy, protože v těchto rodinách zpravidla
větší díl odpovědnosti za domácnost a za péči o dítě spočívá na ženách. Orientace žen
31
na rodinu je nejsilnější v období, když jsou děti malé a nejsou schopné se o sebe dostatečně
postarat. S přibývajícími léty tato orientace slábne a mnohé ženy se začínají zaměřovat
na svou vlastní práci, případně kariéru, než na rodinu. Také muži v těchto rodinách se mění.
Jsou často stoupenci zastupitelnosti rolí v rodině., i když spíše v názorové rovině než
v praktickém životě. (Maříková, 2000)
Slovo kariéra vyjadřuje, že výkon povolání či profese vyžaduje kontinuální rekvalifikaci,
předpokládá neustále sebevzdělávání, vysokou pracovní angažovanost a exponovanost.
V některých povoláních či profesích zahrnuje systém profesní dynamiky.
Muži častěji pracují v povoláních, které si sami vybrali. Jsou spokojenější s vykonávaným
povoláním, s využitím kvalifikace, se zajímavostí práce, se vztahy se spolupracovníky.
Na práci si cení její zajímavosti, různorodosti, možnosti uplatnit své schopnosti, cení si větší
míry samostatnosti, možnosti organizační práce a práce přesčasové. Práce je pro ně
podstatným pilířem jejich identity. Ženy si více cení práci s lidmi, s kterými si rozumějí,
dostatku času na rodinu a vlastní zájmy, vysokého společenského ohodnocení práce,
zaručeného pracovního postupu a klidného nestresujícího klimatu. Muž hůře snáší, když mu
žena nevytvoří bezpečné zázemí pro angažovanost v práci. Žena pociťuje nespokojenost s tím,
že muže jeho zaměstnání odvádí od rodiny a plnění si domácích povinností. ( Možný, 1990)
Pokud jsou manželé stejné profese, žena obvykle vytváří prostor pro kariéru svému manželovi
a věnuje se dětem a domácnosti Prostor pro kariéru tak byl odstartován až se vstupem dítěte
do školských zařízení. Žena vysokoškolačka se může plně věnovat práci podle svých představ
v rodinách, kde s dětmi pomáhá třetí osoba, např. babička. Méně obvyklý model se uplatňuje
tam, kde žena vykonává profesi vysoce prestižní, časově i intelektuálně náročnou a finančně
lukrativní. Pak péči o děti a rodinu přejímají manželé.
V současné době se prodlužuje průměrný věk při uzavírání prvního sňatku a tím se zákonitě
prodlužuje interval mezi ukončením školy a narozením prvního dítěte. Zvyšuje se tak šance
ženy zahájit svou kariéru podstatně dříve, než v minulosti. U párů, kde žena vydělává více než
muž, a za změněných ekonomických podmínek, se dá předpokládat, že muž bude na mateřské
dovolené a žena bude živit rodinu. (Maříková, 2000)
32
3.5.2 Srovnání jednokariérových a dvoukariérových rodin
Mezi a muži a ženami jsou zásadní rozdíly. Muži se více orientují na svou práci v porovnání
s ženami, které naopak většinou preferují rodinu. Muži z jednokariérových i dvoukariérových
párů se orientují na rodinu i zaměstnání stejně, zatímco nekariéroví muži dávají přednost
rodině, jako i většina žen. Na svou práci se více zaměřují muži z jednokariérových párů, kteří
také mají lepší podmínky pro svou pracovní seberealizaci. Muži z dvoukariérových párů mají
rovnoměrnější rozložení povinností směrem k rodině a domácnosti. V rodině, kde se
na kariéru orientuje pouze muž, žena přebírá většinu, ne-li všechny povinnosti spojené
s každodenním zabezpečením fungování běžné domácnosti. Manžel tak má dostatečný prostor
pro pracovní seberealizaci a nemusí zvládat žádné jiné povinnosti. Ve dvoukariérových
rodinách bývá zpravidla rovnoměrněji rozdělena dělba práce, práv i povinností.
V jednokariérových rodinách bývá na muže vyvíjen tlak na rozdělení svého času mezi práci
a rodinu. Pokud se své práci chtějí věnovat oba partneři a realizovat se profesně, není žádný
důvod, aby se jeden věnoval rodině a domácnosti více než druhý. Ženy z dvoukariérových
i jednokariérových dvojic se věnují rodině a práci zhruba stejně., obě skupiny žen vyvíjejí tlak
na své partnery, aby se zapojovali do domácích prací i do péče o děti.
Vžitá norma brání mužům jednokariérových rodin převzít větší díl povinností o rodinu
a domácnost, než je běžné a ženám pouze pomáhají, tak jako muži z rodin dvoukariérových,
i když tato pomoc není zanedbatelná. Ženy preferující práci před rodinou jsou v obou
kategoriích nejčastěji zastoupeny ženami ve věku 45 let. Ty už nebývají tolik zatěžovány
rodinnými povinnostmi, protože jejich děti dospěly nebo zcela opustily rodinu. Na práci se
více orientují muži i ženy v řídících funkcích, soukromí podnikatelé a muži a ženy s příjmy
nad dvacet tisíc měsíčně. Na rodinu se více zaměřují lidé v zaměstnaneckém poměru a lidé
s nižšími měsíčními příjmy. Muži obvykle tráví v práci více času než ženy. Problém skloubení
práce a rodiny je nejpalčivější v určité fázi rodinného cyklu, která trvá po celou dobu
závislosti dětí na rodičích. V této fázi ženy volí formu kratšího pracovního úvazku,
ve dvoukariérovém manželství volí ženy pomoc třetí osoby, pomoc služeb pro domácnosti
nebo lepší vybavení domácími spotřebiči, které práci v domácnosti výrazně usnadňují. Ženy
v cestě za kariérou berou větší ohledy na potřeby a zájmy rodiny v porovnání s mužskými
33
protějšky. Tyto ženy jsou obvykle schopné kombinovat práci a rodinu racionálně
a pragmaticky, aby předcházely konfliktům a zabránily tak rozpadu rodiny. (Maříková, 2000)
3.6 Dělba práce v rodině
Dělba práce v domácnosti bývá u nás považována za „ryze soukromý“ problém každé rodiny.
Ve skutečnosti však přerůstá do sféry veřejné. Rozdělení prací a povinností má do jisté míry
vliv na pracovní angažovanost ženy či muže, neboť jim zvětšuje či zmenšuje prostor
pro seberealizaci mimo rodinu. Nadále však tíha každodenní zodpovědnosti za chod rodiny
leží hlavně na ženě. Záleží na ní, jak si dokáže poradit se skloubením rodinných a pracovních
povinností. Někteří muži vidí v ženě pomocnici nebo dokonce maminku. Berou ženu jako
vykonavatelku všech potřebných činností umožňující mužovu existenci a existenci „jeho dětí“.
Žena je vnímána jako jediná bytost odpovědná za fungování a chod domácnosti V těchto
rodinách neobsahují žádný aspekt partnerství, partnerského života. Na druhé straně často samy
ženy nestojí o angažovanost muže v domácnosti, chápou svého manžela ne jako partnera, ale
jako pomocníka. (Maříková, 2000)
V realitě rodinného života rovný díl dělby práce není nejčastější. Skutečnost, že
i v záležitostech péče o domácnost, jako jsou nákupy potravin, mytí nádobí, vaření, praní,
žehlení prádla, péče o boty a šatstvo se prosadila v realitě perspektiva zastupitelnosti vlivem
vládnoucího vědomí správnosti v činnostech. Je to projevem posílení univerzalistické
percepce pohlaví proti percepci rodů. Daleko snadněji se prosazuje perspektiva univerzality
a praxe vzájemné zastupitelnosti v činnostech nežli v rozhodování. Nejasné rozdělení
rozhodovacích kompetencí je považováno za zdroj poruch fungování domácností. I když se
rodina v posledním půlstoletí otevřela mužům v nebývalé míře, stále je především „ženským
prostorem“.
Ženy jsou častějšími iniciátorkami rozvodů pro nespokojenost především s podílem partnera
na domácích pracích nebo není spokojenost s jejich kvalitou.
Z toho plyne, že: „Muž žije v rodině ženy. Žena žije v rodině, s kterou není spokojena. Muž žije
v rodině ženy s rodinou nespokojené“.(Možný, 1990)
34
3.6.1 Dělba práce v dvoukariérových rodinách
Muž a žena, kteří fungují, účastní se a angažují se ve sféře veřejné i rodinné paralelně, se tak
nacházejí v situaci, která přináší nový druh zátěže v jejich běžném každodenním životě.
Nejvyšší míra zátěže je u dvoukariérových rodin vzhledem k vyššímu pracovnímu nasazení
a angažovanosti obou partnerů.
Ženy s vyšším vzděláním a kvalifikací pronikají stále častěji na trh práce a do veřejné sféry.
Dochází tak k podstatným změnám uvnitř rodiny:
· mění se její velikost a struktura
· dochází k narušení tradiční dělby práce v domácnosti
· k proměně obsahů rolí muže a ženy v rodině
· otevírá se prostor pro více partnerský způsob soužití partnerů
· mění se vztahy mezi partnery, ale i mezi rodiči a dětmi
V rodinách dvoukariérových, pracovně exponovaných partnerů je dělba práce v domácnosti
rovnoměrněji rozložena mezi manžely. Muži tu častěji než v jiných typech rodin připraví
nedělní snídani, umyjí nádobí, nakoupí, uklidí, umyjí okna či převléknou postele. Ženy častěji
samy jednají s úřady, zařídí vymalování, provedou malou nebo zařídí velkou domácí opravu.
Působí zde jak egalitární model rodiny tak tlak reality, který nutí manžele pracovně
exponovaných žen podílet se více na chodu domácnosti. Muži z dvoukariérových rodin se
angažují v rodině více než generace jejich otců, i když jak stárnou, jejich práce a pomoci
v domácnosti a v rodině zpravidla ubývá. Muži jsou schopni ženy zastoupit a přebrat na sebe
potřebný díl odpovědnosti. Jsou schopni a ochotni ženu v domácích pracích nahradit zpravidla
ve výjimečných případech, je-li to vynuceno zaměstnáním manželky. V dvoukariérových
rodinách prakticky vymizelo domácí samozásobitelství a údržbě bytu i přípravě jídla bývá
v těchto rodinách věnována jen okrajová pozornost.
Odlišnost mužského a ženského přístupu k domácím pracím je v rozdílném pojetí toho, co je
nutné pro optimální fungování rodiny a pro domácí pohodu.
Muži kladou větší důraz na pohodu a až pak je zajímá pořádek.
Ženy naopak kladou větší důraz na kvalitu fyzického, materiálního prostředí a zpravidla
pociťují pořádek a čistotu za nutnou podmínku útulného života.
35
Z genderového hlediska představují kariérové rodiny směsici všech možných genderových
uspořádání vztahů a rolí. V nich se prosazuje tendence k modernímu uspořádání vztahů
mezi mužem a ženou v rodině, kdy při vysoké pracovní exponovanosti se oba partneři
spolupodílejí relativně stejně na zabezpečení chodu domácnosti a na zajištění fungování
rodiny.
Dvoukariérové rodiny tvoří specifickou skupinu typů rodin, pro kterou je charakteristické:
· častější preference práce před rodinou u mužů i žen
· delší pracovní týden jak u mužů, tak u žen
· vysoké pracovní vytížení obou partnerů
· méně volného času v porovnání s ostatními muži a ženami
Těmto skutečnostem se připisuje negativní dopad na kvalitu rodinného soužití. Většina
dvoukariérových rodin se s nimi setkává a často i „utkává“. Pro část z nich mohou tyto
skutečnosti představovat jeden z hlavních destabilizujících faktorů rodinného soužití.
S nedostatkem volného času pro zvládání chodu domácnosti a péče o dítě se většina
dvoukariérových rodin dokáže vyrovnat. Pro muže a ženy dvoukariérových rodin bývá
typické, že jsou pružní a kreativní v hledání způsobů, jak svou situaci zvládnout. Dělba
domácích prací bývá v těchto rodinách o něco flexibilnější, genderové rozdělení rodinných
rolí zde nebývá dáno tak striktně jako v jiných typech rodin, S rostoucím pracovním
nasazením obou partnerů se zvyšuje riziko nestability partnerského vztahu i rodiny jako celku.
Dvoukariérové rodiny charakterizují i vyšší příjmy s vyšší úrovní majetku. Životní úroveň
těchto rodin bývá vyšší v porovnání se zbytkem populace, mají i vyšší společenské postavení,
vyšší status a prestiž proti ostatním rodinám. To může být, ze sociálního hlediska, stabilizující
faktor rodinného soužití. (Maříková, 2000)
3.6.2 Rodina s předškolním dítětem
Pro výchovu potomků je důležitý vztah mezi rodiči. Porod je pro dítě stres. Podporuje se co
nejčastější a co nejintenzivnější kontakt matky s dítětem. Matka se po porodu orientuje
převážně na dítě, na které je zvýšeně citlivá a sníženě citlivá na všechno ostatní. Dítě matku
36
rozliší již několik dní po narození. Dítě se interakčně sladí s rodičem na tolik, že připomíná
duet a tak se učí komunikačním dovednostem. Dítě špatně snáší odloučení od rodiče
a projevuje se u něj tzv. separační úzkost.
Otec se může cítit ohrožen, zejména pokud pro něj péče jeho ženy byla vysokou hodnotou.
S dítětem přišel konkurent, jenž v boji o zájem ženy vítězí. Režim života v rodině diktuje dítě.
Péče o děti váže matku k domovu a znemožňuje práci. Jde o období prvních manželských
krizí.
37
4 Genderová diferenciace psychického vývoje
Genderová role je sociokulturně vymezený komplex vlastností a projevů chování, které jsou
pro jedince určeného pohlaví považovány za charakteristické. Nejde jen o sociálně vytvořený
konstrukt, vychází i z biologického základu, ovlivňujícího rozvoj některých psychických
vlastností a funkcí, resp. alespoň dispozice k určenému chování. Na druhé straně má
nepochybný význam komplex rozmanitých exogenních vlivů, které se liší podle toho, zda jde
o chlapce nebo dívky. Generová identita je subjektivně akceptovaná představa o svých
generových vlastnostech, s níž se jedinec různé míře ztotožňuje, anebo ji odmítá. Na rozvoji
identity se podílejí biologické i sociální faktory, ty biologické jsou dané, zatímco
sociokulturně podmíněné vlivy, modifikující generové sebepojetí, mohou být mnohem
proměnlivější. (Vágnerová, 2005, str. 23)
4.1 Základy genderové identity
Základy genderové identity se vytvářejí v rodině, kde má dítě příležitost vidět reprezentanty
obou gendrových rolí, model muže i ženy, a je vzhledem ke svému pohlaví také tak
vychováváno. Vymezená role chlapce či dívky si osvojí normy chování, které jsou určeny
pro chlapce a dívky.(Vágnerová, 2005, str. 23).
Každý novorozenec je nejen okamžitě klasifikován podle pohlaví, nýbrž mu je okamžitě také
připsán určitý gender. V některých porodnicích mají pro chlapce i pro dívky odlišné pokrývky.
Všechny tyto reakce znamenají začátek procesu určení gendrové roli – tedy procesu, který má
v životě dítěte zásadní význam. (Oakleyová, 2000, str. 131). Jakmile si dítě uvědomí své
pohlaví, bude napodobovat především jedince téhož pohlaví, rodiče či starší sourozence,
a posléze se s někým z nich ztotožní. Za projevy odpovídající generovému očekávání bude
odměňováno, za chování, které s ním bude v rozporu, bude kritizováno či zesměšňováno.
Vzhledem k tomu bude mít dítě takovou představu generově typického chování, jakou si
mohlo ve své rodině vytvořit. Důležitým zdrojem zkušeností není jen chování otce a matky
k dítěti, ale i vzájemné chování rodičů, které slouží jako vzor intergenderového vztahu, resp.
interakce.(Vágnerová, 2005, str. 23).
38
Genderové role a genderovou identitu si dítě neosvojuje mechanicky od rodiče, ale tím, že
se s ním různými způsoby identifikuje. V zásadě se dítě chce rodiči podobat a to je motivuje,
aby se chovalo stejně jako on. Dítě se zařazuje do stejné skupiny ke stejnému genderu jako
rodič, a tím iniciuje určité mechanismy chování, zprvu nevědomě a později vědomě. Jak
„imitace“, tak „identifikace“ označují tendenci jedince reprodukovat aktivity, postoje
a emocionální reakce, které vykazuje skutečný nebo symbolický model.(Oakleyová, 2000, str.
135)
4.2 Působení společnosti
Obecné sociokulturně podmíněné požadavky a normy chování určují, co je v dané společnosti
považováno z tohoto hlediska za přiměřené. Obecně platná očekávání vytvářejí tlak na přijetí,
resp. alespoň přiblížení se modálnímu vymezení genderové role, věkově diferencované.
Modely žádoucího chování, resp. příklady potrestání nežádoucích, prezentují velmi účinně
i média. To je jedním z důvodů, proč jsou si děti stejného pohlaví podobnější. Sociální tlak je
přiměje, aby akceptovaly genderově předurčené hodnoty, postoje a způsoby chování.
V současné době není tlak na generově podmíněnou diferenciaci tak velký, jako býval,
generově nepřiměřené projevy jsou více tolerovány, především u dívek.(Vágnerová, 2005, str.
24)
Jestliže jsou genderové role dětí tak úzce svázány s variabilitou sociálních stereotypů
a rodičovských modelů, znamená to, že jsou do velké míry produktem kultury – „gender“je
skutečně něco odlišného od „pohlaví“. Nic není tak přesvědčivé jako kvantum asociací
mezi maskulinitou a feminitou jednotlivce a sociálně determinovanými normami chování,
postojů, očekávání a rolí. Pokud má gender nějaký biologický zdroj, je tento zdroj v kultuře
neviditelný. Důkazy, jak lidé získávají svou genderovou identitu, hovoří o tom, že gender
nemá žádný biologický původ a že vztah mezi genderem a pohlavím není ve skutečnosti vůbec
„přirozený“.(Oakleyová, 2000, str. 141)
39
4.2.1 Působení rodiny na utváření pohlavních rolí
Již prvních dvou letech života dítěte můžeme sledovat v domácnostech rozdílné zacházení
s dětmi různého pohlaví. Biologicky je dokázáno, že děvčata jsou od narození zralejší než
chlapci. Jsou méně náchylná na infekční onemocnění a pro svou obezřetnost mívají méně
zranění zaviněných vlastní vinou. Stereotypní představa o pohlavních rolích velí rodičům
jednat se svými dcerami tak, jako by byly citlivější, jemnější a křehčí. Děvčatům se od jejich
rodičů dostává spíše jazykových a jemně motorických podnětů. Zatímco chlapci dostávají
podněty spíše tělesné a hrubě motorické. Vůči dcerám cítí matky a otcové silnější potřebu
láskyplné péče, ochrany a dozoru. Tím však dávají dívkám méně možností k samostatnosti
a nezávislosti.
Dívky jsou brzděny ve výstavbě zdravého sebevědomí a vnímání silných stránek své
osobnosti. Od děvčat se očekává, že budou citlivá, mírná a jemná, ústupná, laskavá, vstřícná
a ochotná pomoci, půvabná a milá. Chlapci bývají pobízeni k odpoutání se od matky
a přiblížení se otci. Otcové podporují u chlapců projev síly, sebevědomí a nezávislosti.
Slabost, bezmocnost, soucit a empatii odsuzují jako „typicky ženské“vlastnosti. Jsou
oceňováni a chváleni za projevy tvrdosti, aktivity a odvahy, učí se prosadit, třeba i násilím.
Chlapci pak hůře navazují vzájemné mezilidské vztahy a jsou méně citliví k druhým. V dalším
průběhu dětství se rodičovské nároky na „správné“chování děvčat a chlapců podle stereotypů
pohlavních rolí stále zvyšují.
Pohlavně specifické rozdíly v chování rodičů vůči dětem se projevují v řadě dalších věcí:
· v zařízení dětských pokojů
· ve výběru hraček a knih
· v oblékání
· v oblasti zájmů a činností
Za výchovu dětí jsou odpovědní rodiče, ale působí na ně i další blízké osoby – vrstevníci,
sourozenci, prarodiče, přátele a známí, učitelé a vychovatelé. Nesmíme však zapomenout
na působení hromadně sdělovacích prostředků. (Karsten, 2006)
40
4.2.2 Působení televize na utváření pohlavních rolí
O podstatném vlivu televize na vývoj dětí a mladých lidí dnes již nikdo vážně nepochybuje.
Pravidelné sledování televizního vysílání dodává příjemci nejen poznatky a informace, ale
také tvaruje a upevňuje jeho postoje, přesvědčení orientaci ve světě. Děti, které se hodně dívají
na televizi, jsou silněji a snáze než dospělí ovlivnitelné obsahy televizních programů a filmů.
Zejména mladší děti, jejichž chování není ještě pevně ustaveno, napodobují modelové chování
vzorů svého pohlaví, i když se odlišuje od tradičních stereotypů. Obrovský vliv televize
i ostatních médií na vývoj a ustavení pohlavních rolí je nepochybný. Extrémně odpovědnou
úlohu mají rodiče, protože oni jsou středem dětského světa a zejména na nich záleží, které
informace se k nim dostanou.
4.3 Rozdíly ve struktuře a funkci CNS závislé na pohlaví.
Biologicky podmíněné rozdíly chlapců a dívek jsou primárně dány hormonální produkcí, která
je příčinou rozdílnosti ve struktuře a fungování mozku, resp. odlišného tempa vývoje. To
znamená, že některé rozdíly chování chlapců a dívek jsou předurčeny biologicky, i když
nejsou úplně nezávislé na prostředí.
Vývoj mozku ovlivňují pohlavní hormony již v prvním trimestru prenatálního období.
Zrání a funkční specializace CNS je i po narození u dětí různého pohlaví rozdílná. Mnohé
rozdíly nejsou přímo geneticky podmíněné, ale jsou, stejně jako v prenatálním období, vázány
na působení pohlavních hormonů.
Dívčí mozek. Zrání mozkových struktur probíhá u dívek rychleji, ale mozkové hemisféry jsou
méně specializované, v mozku dívek byla zjištěna větší hustota propojení jednotlivých oblastí.
Menší vyhraněnost může být předpokladem k jejich větší odolnosti, resp. schopnosti obnovy,
ale umožňuje i rychlejší a snadnější osvojení dovedností, vyžadujících simultánní koordinaci
různých oblastí mozku. Dívčí mozek funguje globálnějším způsobem, což může být zejména
na počátku školní docházky výhodné.
Chlapecký mozek. Bývá uspořádán asymetričtěji. Celkové zrání je pomalejší, ale dochází
k dřívější a striktnější funkční diferenciaci. Pro chlapce je obtížnější dosáhnout potřebné
41
souhry funkce obou hemisfér. To může být jedním z důvodů jejich problémů ve škole
v počátečním období.
Nicméně rozdíly v poznávacích schopnostech chlapců a dívek jsou z hlediska celkové
inteligence, tak její kvalitativní skladby v současné době velmi malé a stále se zmenšují,
pravděpodobně pod vlivem stejného způsobu vzdělávání a unifikace požadavků. Biologicky
podmíněné základy genderových rozdílů mohou vysvětlit, proč děti jednoho pohlaví
univerzálně preferují určité aktivity, reagují charakteristickým způsobem a dávají přednost
vrstevníkům stejného pohlaví.
Ale jejich biologický vývoj, dokonce i vývoj mozku, je alespoň do určité míry ovlivnitelný
zkušenostmi, ať už jde o působení obvyklých výchovných či společenských tlaků, nebo
o specifickou zkušenost, zejména pokud je získána v raném věku. (Vágnerová, 2005, str. 29 –
30)
4.4 Předškolní období – vývoj genderové identity
Významnou součástí dětského sebepojetí je jeho genderová identita. Předškolní děti
zpracovávají veškeré zkušenosti s genderem na úrovni svého myšlení a v této podobě je
zabudovávají do svého sebepojetí. Rozvíjí se obecné porozumění obsahu generových
stereotypů i individuálně specifické chápání genderu jako součásti vlastní identity. Uvažování
předškolních dětí je ještě značně rigidní, vázané na zjevné znaky. Dětské porozumění genderu
se rozvíjí pomocí konstrukce generového schématu, který ovlivňuje způsob selekce,
zpracování a zapamatování informací i jejich hodnocení a preference. Děti mají tendenci
zveličovat rozdíly mezi lidmi různého pohlaví a všímat si více informací, které se týkají jejich
vlastního genderu, ty si také spíše zapamatují. Jejich představy o genderu bývají velmi rigidní,
ulpívají na přesně vymezených pravidlech, které jim v této podobě slouží jako jistý zdroj
jistoty. (Vágnerová, 2005, str. 229 – 230)
4.4.1 Proces diferenciace genderové identity
Proces diferenciace gednerové identity se projevuje postupnou proměnou jejího chápání,
důležitým mezníkem je pochopení její neměnnosti.
42
· Ve 3 letech děti rozumí významu genderu jako diferenciačnímu kritériu i pravidlům,
která s ním souvisejí. Neuvědomují si, že pohlaví je trvalým znakem jejich osobnosti,
věří, že by se mohly proměnit, kdyby se jinak oblékly. Pro mladší předškoláky mají
nápadné vnější znaky genderu větší význam než biologické pohlaví, které je určující,
ale není na první pohled viditelné.
· Ve 4 letech dochází k uvědomění genderové stálosti, stability tohoto znaku v čase.
Děti už vědí, že jejich pohlavní identita je trvalým znakem, že se nikdy nezmění.
V této době je genderové vědomí spojováno se sociálně vymezenými znaky
a s hodnotovým systémem. Děti mají tendenci posuzovat různé projevy z hlediska
genderových norem. Kritizují chování, které neodpovídá, a jsou na sebe pyšné, když
jednají v souladu s genderovou rolí.
· V 5 letech pochopí genderovou konstantnost. Uvědomí si, že jejich genderová identita
zůstává stejná, i když se dostávají do různých situací (přestrojení). Uvědomění stálosti
a konstantnosti genderové identity posiluje tendenci hledat vzory stejného pohlaví,
které dětem umožní naučit se chovat tak, jak odpovídá jejich genderové roli.
· Starší předškoláci nejen chápou význam genderu, ale akceptují jej emočně, považují
svou příslušnost k určitému pohlaví za velice důležitou, jsou přesvědčeni o vyšší
hodnotě vlastního genderu. Potřebují jej takto hodnotit, aby se s ním mohly snáze
· ztotožnit. Vědomí významu genderové identity se projevuje důrazem na její viditelné
znaky: děti odmítají oblečení a věci typické pro opačné pohlaví. (Vágnerová, 2005, str.
230)
Chlapci se chovají asertivněji až agresivněji, projevují více tělesné aktivity, mají sklon
reagovat fyzickou silou. Bývají zvídavější a více motivováni k průzkumné aktivitě.
Dívky bývají méně průbojné, submisivnější, komformnější, emotivnější i bázlivější, snáze
se u nich rozvíjí schopnost sebekontroly. Rozvoj genderově typických projevů ovlivňuje
sociální učení, které může mít charakter podmiňování: rodičovské postoje a očekávání
posilují chování určitého typu. Dítě je za něj pozitivně hodnoceno, a proto si jej spíše
osvojí. Důležité je učení nápodobou (identifikací), děti napodobují takové projevy
chování, které vidí u rodičů, nebo jiných lidí téhož pohlaví. (Vágnerová, 2005, str. 231)
43
4.4.2 Genderová identita chlapců a dívek
Genderová identita chlapců a dívek se rozvíjí jinak, důležitým faktorem je vymezení
identifikační bytosti, rodiče daného pohlaví.
Genderová identita dívek se vyvíjí v kontinuálním spojení s matkou, která je zdrojem
bezpečí i bytostí stejného pohlaví, s níž se může identifikovat.
Vývoj genderové identity chlapců je charakteristický nutností oddělit se od matky
a identifikovat se s otcem. Rodič stejného pohlaví představuje významný model genderové
role, připoutání k tomuto rodiči a jeho napodobování posiluje sebejistotu. Důležitou funkci má
i rodič opačného pohlaví. Ukazuje dítěti, kým není, a ke komu je třeba si vytvořit
komplementární vztah. Přítomnost otce umožňuje chlapci i dívce oddělit se od matky. Synovi
slouží jako mužský vzor, dceři pomáhá, aby se odlišila od matky, potvrdila si svou
genderovou hodnotu a rozvinula ženskou individualitu.(Vágnerová, 2005, str. 232)
Pro rozvoj dětské osobnosti, včetně genderové identity, je důležitá přítomnost obou rodičů.
Pokud by z rodiny jeden z rodičů odešel, chyběl by potřebný model pro pochopení jedné
genderové role, i prostředník k přesnějšímu vymezení opačné varianty. Chlapci se potřebují
identifikovat s člověkem stejného pohlaví, a pokud tuto možnost nemají, musí se ztotožnit
s náhradním mužským vzorem, který může představovat dědeček, strýc apod. Omezenou
zkušenost mají všechny děti žijící pouze s rodiči stejného pohlaví, protože jim chybí poznatky
o chování dospělých lidí opačného pohlaví. Neznají typické projevy interakce mezi mužem
a ženou, dospělými osobami různého pohlaví.(Vágnerová, 2005)
K rozvoji genderové identity přispívá i prostředí mateřské školy, kde se genderové rozdíly
rozvíjejí také ve vztazích mezi vrstevníky. Předškolní děti si potvrzují rozdíly obou pohlaví
srovnáním s ostatními. Kontakt s vrstevníky téhož pohlaví umožňuje získat zkušenost
s dalšími genderovými vzory, bližšími, než jsou modely dospělých. Předškoláci akceptují
chlapecký a dívčí genderový stereotyp a orientují se podle něj; chtějí vypadat stejně jako jiné
děti téhož pohlaví, stejně se chovají, dávají přednost hře s těmito dětmi, ztotožňují se s nimi.
Genderové stereotypy se projevují rozdílným chováním ve vrstevnické skupině.
· Chlapci nebývají sociálně senzitivní, dávají přednost nezávislosti a účelovosti větších
skupin, kde se mezi členy nevytvářejí bližší vztahy. Projevují se soupeřivostí, mají
44
tendenci se vytahovat, aby udělali na ostatní dojem, usilují o dominantní postavení.
Běžné je pošťuchování a měření sil. Chlapci, kteří se takovým hrám vyhýbají, nebývají
oblíbení. Mezi chlapci jsou častější konflikty, projevující se fyzickou agresí.
V předškolním věku lze u chlapců pozorovat nárůst agresivity, která bývá zpravidla
očekávána a sankciována.
· Dívky bývají sociálně citlivější, vztahy s ostatními více emočně prožívají, bývají
empatičtější, mají sklon ostatním pomáhat, o někoho pečovat. Vyhýbají se přímým
konfrontacím, jejich konflikty mívají většinou verbální charakter.
V závislosti na genderových stereotypech se předškoláci chovají odlišně k dětem různého
pohlaví. Projevuje se tendence k genderové segregaci, tj. preferenci kontaktu s dětmi téhož
pohlaví. Děti si tímto způsobem potvrzují vlastní genderovou identitu a dále rozvíjejí ty
kompetence, které jsou její součástí. Segregace se projevuje v mateřské škole, kde vznikají
chlapecká a dívčí teritoria, s hračkami preferovanými dětmi určitého pohlaví. Důvody
pro preferenci kamarádů téhož pohlaví nejsou jen sociální, ale i biologické, hormonální vlivy,
které činí styl hry vrstevníků téhož pohlaví přitažlivější. (Vágnerová, 2005).
Praktická část
- 46 -
Úvod
V této části diplomové práce jsme se zabývali mapováním dělby práce v rodině z pohledů dětí
předškolního věku. Sledovali jsme angažovanost jednotlivých členů rodiny v domácích
pracích, zda je rozdíl v rodinách s vyšším vzděláním, či jaký je rozdíl v dělbě práce v rodinách
ve městě a na venkově. Stanovili jsme několik hypotéz, jejichž platnost jsme ověřovali formou
nestandardního dotazníku vlastní konstrukce v podobě „obrázkového rozhovoru pro děti“
a zjištění jsme vyhodnotili v tabulkách a grafech.
1 Cíle výzkumu
Hlavním cílem výzkumu je:
1. zjistit pohled na chod domácnosti z hlediska rozdělení domácích prací očima dítěte
2. zjistit, zda se na jednotlivých domácích pracích podílí pouze jedna osoba nebo více
členů
3. zjistit zapojení mužů a žen do prací v domácnosti
2 Stanovení hypotéz
Hypotéza znamená výpověď, jejíž platnost lze pouze předpokládat. Je třeba ji ověřit, potvrdit
nebo vyvrátit.
Úloha hypotéz ve výzkumu“
· hypotéza je jedním z řešení, jak překlenout problém mezi teorií a praxí
· hypotéza je tvrzení, které vysvětlí naše pozorování
· hypotézu nelze dokázat, jen potvrdit nebo vyvrátit
· formulace hypotézy je test, zda je daný jev možný
· nerelevantní hypotéza je vytvořená tak, že nedochází k žádnému posunu, řešení
(cz.wikipedie.org)
47
Hypotéza 1 : Předpokládáme, že 70% všech sledovaných prací vykonávají ženy.
Hypotéza 2 : Předpokládáme, že na domácích pracích se podílí ostatní členové rodiny z 50%.
Hypotéza 3 : Předpokládáme, že muži s vyšším vzděláním se zapojují do domácích pracíčastěji.
Hypotéza 4 : Předpokládáme, že muži z města se podílí na domácích pracích více než muži
z vesnice.
3 Použité metody
Pro získání co největšího množství informací za relativně krátkou dobu byla použita metoda
dotazníková v podobě nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce tzv. „obrázkového
rozhovoru pro děti“. Jde o spojení metod dotazníku a rozhovoru s obrázky. Jelikož
dotazovány byly děti předškolního věku bez čtenářských dovedností, byla použita právě
dotazníková metoda „obrázkového rozhovoru“. Šetření probíhalo formou individuálního
rozhovoru s dítětem za pomocí obrázků a jednoduchých otázek.
Metoda dotazníková
Tato metoda se zakládá na shromažďování dat dotazováním osob. Je určena pro hromadné
získávání údajů a patří mezi nejfrekventovanější metody pedagogických výzkumů. Ve vztahu
tazatele a dotazovaného je důležité navodit přátelskou atmosféru a připojit krátké vysvětlení,
které informuje dotazovaného o smyslu a využití výsledků šetření. Délka dotazníku závisí
na složitosti problému, který chceme zkoumat, ale také na věku a schopnostech respondentů.
Koncepci dotazníku je nutno sestavit tak, abychom se dozvěděli skutečně to, co potřebujeme
zjistit. Získané výsledky je třeba zpracovat, ty pak lze prezentovat formou tabulek a grafů,
či statistickými a dalšími metodami.
48
Metoda rozhovoru
Metoda rozhovoru je založena na přímém dotazování, tedy na verbální komunikaci
výzkumného pracovníka s respondentem buď individuálně, nebo skupinově. Podle struktury
otázek rozlišujeme rozhovor:
· standardizovaný (strukturovaný)
· polostandardizovaný
· nestandardizovaný (nestrukturovaný)
Standardizovaný rozhovor probíhá podle otázek, jejichž znění i pořadí jsou přesně určeny
a alternativy odpovědí jsou předem připraveny. Jeho výsledky jsou dobře zpracovatelné, míra
poznatků je však nízká.
Polostandardizovaný rozhovor nabízí respondentovi alternativní odpovědi, výzkumník klade
také doplňující a upřesňující otázky.
Nestandardizovaný rozhovor probíhá pružněji. Zde výzkumný pracovník má připraven
základní okruh otázek, které bude klást, ale jejich obsah, pořadí a formulace závisí na tazateli,
který se nemusí přidržovat schématu.
Požadavky vztahující se k efektivitě této metody jsou shodné s metodou dotazníku. Základním
požadavkem je formulovat otázky tak, aby ověřovaly hypotézu výzkumu.
Příprava rozhovoru by měla obsahovat tyto činnosti:
· jasné vymezení problému
· určení vzorku respondentů
· volbu typu rozhovoru a stanovení plánu
· formulaci otázek
· prověření a zpřesnění otázek
(vydavatelstvi.vscht.cz)
49
3.1 Obrázkový dotazník pro děti
Příslušný obrázkový dotazník se skládal ze tří částí. První z nich byl soupis 26 jednoduchých
otázek, druhou částí bylo 26 obrázků, vystihujících charakter otázek., a třetí částí byla
záznamová tabulka tazatele. Protože šetření probíhalo s předškolními dětmi, použité obrázky
posloužily k lepší komunikaci, motivaci i uvolnění atmosféry.
4 Charakteristika vzorkuVýzkum byl realizován v listopadu 2009 v MŠ Luh, Vsetín a v MŠ Huslenky – Bařiny
v okrese Vsetín. Výzkumu se celkem zúčastnilo 20 dětí mateřských škol, a to 10 dětí z MŠ
Luh, Vsetín a 10 dětí z MŠ Huslenky – Bařiny. Mezi nimi bylo 9 dívek a 11 chlapců. MŠ Luh,
Vsetín je městskou mateřskou školou a MŠ Huslenky – Bařiny je vesnickou mateřskou školou.
Učitelky mateřských škol nám poskytly potřebné informace o věku jednotlivých dětí,
o vzdělání rodičů, ostatní informace nám sdělily děti s předchozím souhlasem rodičů
50
Tabulka č. 1.: Charakteristika vzorku
Dítě PohlavíVěk dítěterok a měsíc
Vzdělánímatky
Vzděláníotce
Sourozenci Prarodiče Město
Vesnice
1. Natálie žena 5,9 SV SV 2 N 0 RD2. Ondřej muž 6,6 ÚSV VŠ 1 SD 0 RD3. Lucie žena 6,8 SV SV 0 N 0 RD4. Adéla žena 5,3 ÚSV ÚSV 1 N 0 RD5. Hana žena 6,3 ÚSV ÚSV 2 N 0 RD6. Krystýna žena 6,6 SV SV 2 SD 0 RD7. Štěpán muž 6,7 SV SV 1 SD 0 RD8. Jakub muž 6,7 VŠ VŠ 1 SD 0 RD9. Lukáš muž 6,0 SV SV 1 SD 0 RD10. Michal muž 6,0 SV SV 2 SD 0 RD11. Filip muž 6,6 SV SV 1 N B 012. Daniel muž 5,6 ÚSV VŠ 2 N B 013. Elen žena 6,7 Bc Bc 2 N B 014. Klára žena 6,1 SV SV 2 N B 015. Martin muž 6,0 SV SV 1 N RD 016. Viktor muž 6,3 ÚSV ÚSV 0 SD RD 017. Kristýna žena 5,5 ÚSV SV 1 N B 018. Agáta žena 5,9 ÚST SV 1 N B 019. Radim muž 6,0 SV SV 1 N B 020. Jan muž 5,9 ÚSV SV 2 N B 0
Legenda k tabulce č. 1
SV střední vzdělání SD společná domácnost s prarodiči
ÚSV úplné střední vzdělání N není společná domácnost s prarodiči
VŠ vysokoškolské vzdělání B byt
Bc vyšší odborné vzdělání RD rodinný dům
Komentář k tabulce č. 1.
· výzkumu se zúčastnilo 20 dětí
· z toho 11 chlapců a 9 dívek
· průměrný věk respondentů 6 let
51
· vzdělání matky: 10 matek se středním vzděláním, 8 matek s úplným středním
vzděláním, 1 matka s vyšším odborným vzděláním, 1 matka s vysokoškolským
vzděláním
· vzdělání otce: 13otců se středním vzděláním, 3 otcové s úplným středním vzděláním,
1 otec s vyšším odborným vzděláním, 3 otcové s vysokoškolským vzděláním
· počet sourozenců: 8 respondentů má 2 sourozence, 10 respondentů má 1 sourozence,
2 respondenti nemají žádného sourozence
· ve společné domácnosti s prarodiči žije 7 rodin, 13 rodin žije samostatně
· ve městě žijí 2 rodiny v rodinných domech, 8 rodin v bytech
· na vesnici žije všech 10 rodin z vybraného vzorku respondentů v rodinných domech
5 Popis dotazníku
Dotazník obsahuje 26 jednoduchých otázek na činnosti vykonávané v domácím prostředí. Děti
mají odpovídat, kterou práci kdo nejčastěji doma vykonává. Každá otázka navazuje na
obrázek znázorňující práci v domácnosti. Dotazník je určen dětem předškolního věku (5 – 6
let). Při vyplňování dotazníku postupujeme tak, že předkládáme obrázky od 1 až 26, jeden
po druhém, zapisujeme odpovědi a postupujeme dle následujících otázek.
Otázky k obrázkům:
· Co vidíš na obrázku?
· Kdo nejčastěji u vás doma tuto práci dělá?
Pro práci je nutné navázat s dítětem pozitivní vztah, aby dítě pracovalo dobrovolně. Nikoho
nenutit. Záznamy jsou anonymní. Do dotazníku zaznamenáváme údaje o rodině jako je
úplnost rodiny, vzdělání rodičů, počet sourozenců. U dítěte zaznamenáváme pouze jeho věk
v letech a měsících.
52
Otázky dotazníku:
1. Kdo zalévá květiny?
2. Kdo umývá nádobí?
3. Kdo stele postele?
4. Kdo čistí boty?
5. Kdo pere (používá pračku)?
6. Kdo vaří?
7. Kdo vysává?
8. Kdo peče, smaží?
9. Kdo peče, ohřívá v mikrovlnné troubě?
10. Kdo chystá pití k jídlu, nebo když je žízeň?
11. Kdo válí těsto?
12. Kdo žehlí?
13. Kdo umývá vanu, umyvadlo?
14. Kdo umývá toaletu?
15. Kdo utírá prach?
16. Kdo pracuje s kleštěmi, když je třeba?
17. Kdo vyměňuje rozbitou žárovku?
18. Kdo pracuje se šroubovákem, když je třeba?
19. Kdo nakupuje?
20. Kdo věší prádlo?
21. Kdo vynáší odpadky?
22. Kdo pracuje se sekyrkou v případě potřeby?
23. Kdo pěstuje květiny?
24. Kdo pracuje na zahradě?
25. Kdo řídí auto?
26. Kdo chystá snídani?
53
6 Výsledky šetření
V této části práce jsme sledovali a z dotazníku vyhodnotili, kdo se v rodinách podílí na pracích
v domácnosti a jakou měrou.
Tabulka č. 2.: Podíl jednotlivých členů rodiny na domácích pracích
Otázka Otec Matka Dítě Sourozenec Babička Dědeček1. Kdo zalévá květiny? 2 19 1 0 0 02. Kdo umývá nádobí? 6 17 3 3 1 03. Kdo stele postele? 8 17 8 6 0 04. Kdo čistí boty? 8 16 3 3 0 05. Kdo pere (používá pračku)? 4 20 0 0 0 06. Kdo vaří? 9 18 1 1 1 07. Kdo vysává? 5 17 8 3 1 08. Kdo peče, smaží? 3 19 2 1 3 09. Kdo peče, ohřívá v mikrovlnné troubě? 9 20 8 5 1 0
10.Kdo chystá pití k jídlu, nebo když ježízeň? 14 17 12 8 1 0
11. Kdo válí těsto? 1 19 6 0 3 012. Kdo žehlí? 0 20 0 0 2 013. Kdo umývá vanu, umyvadlo? 6 17 1 1 0 014. Kdo umývá toaletu? 4 17 1 0 0 015. Kdo utírá prach? 1 18 4 3 0 016. Kdo pracuje s kleštěmi, když je třeba? 19 1 0 0 0 317. Kdo vyměňuje rozbitou žárovku? 18 3 0 0 0 2
18.Kdo pracuje se šroubovákem, když jetřeba? 18 0 0 0 0 5
19. Kdo nakupuje? 13 20 10 5 3 120. Kdo věší prádlo? 3 20 3 0 2 021. Kdo vynáší odpadky? 16 11 7 4 1 0
22.Kdo pracuje se sekyrkou v případěpotřeby? 15 3 0 0 2 7
23. Kdo pěstuje květiny? 1 19 0 0 1 124. Kdo pracuje na zahradě? 7 10 4 0 6 825. Kdo řídí auto? 18 12 0 0 0 1
26. Kdo chystá snídani? 5 17 0 0 0 0
54
Komentář k tabulce č. 2.
Z dvaceti dotázaných respondentů odpovědělo na otázky o vykonávání domácích prací takto.
Otcové se angažují v těchto domácích pracích:
· 0 žehlí
· 1 válí těsto, utírá prach, pěstuje květiny
· 2 zalévají květiny
· 3 pečou, smaží, věší prádlo
· 4 perou v pračce, umývají toaletu
· 5 vysává, chystá snídani
· 6 umývá nádobí, umývá vanu, umývadlo
· 7 pracuje na zahradě
· 8 stele postele, čistí boty,
· 9 vaří, ohřívá v mikrovlnné troubě
· 13 nakupuje
· 14 chystá pití k jídlu
· 15 pracuje se sekyrou
· 16 vynáší odpadky
· 18 vyměňuje žárovku, pracuje se šroubovákem, řídí auto
· 19 pracuje s kleštěmi, když je třeba
Matky se podílejí na těchto domácích pracích:
· 0 pracuje se šroubovákem, když je potřeba
· 1 pracuje s kleštěmi, když je to potřeba
· 3 vyměňují žárovku, pracují se sekyrou v případě potřeby
· 10 pracuje na zahradě
· 11 vynáší odpadky
· 12 řídí auto
· 16 čistí boty
· 17 umývá nádobí, stele postele, vysává, chystá pití k jídlu, umývá vanu, umývadlo,
umývá toaletu a chystá snídani
55
· 18 vaří, utírá prach
· 19 zalévá květiny, peče, smaží, válí těsto, pěstuje květiny
· 20 pere, žehlí, věší prádlo, peče a ohřívá v mikrovlnné troubě, nakupuje
Dotazovaní pomáhají v domácnosti s těmito pracemi:
· 0 pere, žehlí, pracuje s kleštěmi, vyměňuje žárovku, pracuje se šroubovákem, pracuje
se sekyrou, pěstuje květiny, řídí auto, chystá snídani
· 1 zalévá květiny, pomáhá při vaření, umývá vanu, umývadlo, toaletu,
· 2 peče, smaží
· 3 umývá nádobí, čistí boty, věší prádlo
· 4 utírá prach, pracuje na zahradě
· 6 válí těsto
· 7 vynáší odpadky
· 8 vysává, ohřívá v mikrovlnné troubě, stele postele
· 10 nakupuje
· 12 chystá pití k jídlu, nebo když je žízeň
Sourozenci pomáhají s těmito pracemi:
· 0 zalévá květiny, pere, válí těsto, žehlí, umývá toaletu, pracuje s kleštěmi, vyměňuje
žárovku, pracuje se šroubovákem, se sekyrou, věší prádlo, pěstuje květiny, pracuje na
zahradě, řídí auto, chystá snídani
· 1 vaří, peče, smaží, umývá vanu, umývadlo
· 3 umývá nádobí, čistí boty, vysává, utírá prach
· 4 vynáší odpadky
· 5 ohřívá v mikrovlnné troubě, nakupuje
· 6 stele postele
· 8 chystá pití k jídlu, nebo když je žízeň
56
Babičky vypomáhají v domácnosti s pracemi:
· 0 zalévání květin, stele postele, čistí boty, pere prádlo, umývá vanu, umývadlo, toaletu,
utírá prach, pracuje s kleštěmi, šroubovákem, vyměňuje žárovku, řídí auto, chystá
snídani
· 1 umývá nádobí, vaří, vysává, ohřívá v mikrovlnné troubě, chystá pití k jídlu, vynáší
odpadky, pěstuje květiny
· 2 žehlí, věší prádlo, pracuje se sekyrou, když je potřeba
· 3peče, smaží, válí těsto, nakupuje
· 6 pracuje na zahradě
Dědečkové vykovávají tuto práci:
· 0 zalévání květin, umývání nádobí, stele postele, čistí boty, pere, vaří, vysává, peče,
smaží, ohřívá mikrovlnné troubě, válí těsto, žehlí, umývá vanu, umývadlo, toaletu,
utírá prach, věší prádlo, vynáší odpadky, chystá snídani
· 1 nakupuje, pěstuje květiny, řídí auto
· 2 vyměňují žárovku
· 3 pracují s kleštěmi, když je to potřeba
· 5 pracuje se šroubovákem, když je to potřeba
· 7 pracuje se sekyrou, když je to potřeba
· 8 pracuje na zahradě
57
Tabulka č. 3: Podíl žen na všech domácích pracích
Otázka Matka1. Kdo zalévá květiny? 192. Kdo umývá nádobí? 173. Kdo stele postele? 174. Kdo čistí boty? 165. Kdo pere (používá pračku)? 206. Kdo vaří? 187. Kdo vysává? 178. Kdo peče, smaží? 199. Kdo peče, ohřívá v mikrovlnné troubě? 20
10. Kdo chystá pití k jídlu, nebo když je žízeň? 1711. Kdo válí těsto? 1912. Kdo žehlí? 2013. Kdo umývá vanu, umyvadlo? 1714. Kdo umývá toaletu? 1715. Kdo utírá prach? 1816. Kdo pracuje s kleštěmi, když je třeba? 117. Kdo vyměňuje rozbitou žárovku? 318. Kdo pracuje se šroubovákem, když je třeba? 019. Kdo nakupuje? 2020. Kdo věší prádlo? 2021. Kdo vynáší odpadky? 1122. Kdo pracuje se sekyrkou v případě potřeby? 323. Kdo pěstuje květiny? 1924. Kdo pracuje na zahradě? 1025. Kdo řídí auto? 1226. Kdo chystá snídani? 17 Celkem v % 74
Komentář k tabulce č. 3
Matky vykonávají všechny domácí práce ze 74%, což vyjadřuje také následující graf č. 1. Jak
vyplývá z vypracované tabulky č. 3., vůbec matky nepracují se šroubovákem, ve velmi malé
míře pracují s kleštěmi, sekyrou a vyměňují žárovku. Za ryze ženské práce se považují
činnosti jako je praní, žehlení, věšení prádla, pěstování květin.
Matky se nejčastěji podílí na těchto domácích pracích:
20 – pere, žehlí, věší prádlo, nakupuje
19 – zalévá květiny, peče, smaží, válí těsto, pěstuje květiny
58
18 – vaří, utírá prach
17 – umývá nádobí, stele postele, vysává, chystá pití, umývá vanu, umyvadlo, toaletu, chystá
snídani
16 – čistí boty
12 – řídí auto
11 – vynáší odpadky
10 – pracuje na zahradě
3 – vyměňuje žárovku, pracuje se sekyrou, když je potřeba
1 – pracuje s kleštěmi, když je to potřeba
0 – pracuje se šroubovákem
Graf č. 1.: Podíl žen na všech domácích pracích-procentuální znázornění tabulky č. 3.
Hypotéza č. 1
41
74
168 5 5
0
10
20
30
40
50
60
70
80
Otec Matka Dítě Sourozenec Babička Dědeček
Otec
Matka
Dítě
Sourozenec
Babička
Dědeček
Komentář ke grafu č. 1.:
· matky se podílí na všech domácích pracích ze 74%
· ostatní členové rodiny v domácnosti s pracemi pomáhají
59
Tabulka č. 4.: Podíl ostatních členů rodiny na domácích pracích
Otázka Otec Matka Dítě Sourozenec Babička Dědeček1. Kdo zalévá květiny? 2 19 1 0 0 02. Kdo umývá nádobí? 6 17 3 3 1 03. Kdo stele postele? 8 17 8 6 0 04. Kdo čistí boty? 8 16 3 3 0 05. Kdo pere (používá pračku)? 4 20 0 0 0 06. Kdo vaří? 9 18 1 1 1 07. Kdo vysává? 5 17 8 3 1 08. Kdo peče, smaží? 3 19 2 1 3 09. Kdo peče, ohřívá v mikrovlnné troubě? 9 20 8 5 1 010. Kdo chystá pití k jídlu, nebo když je žízeň? 14 17 12 8 1 011. Kdo válí těsto? 1 19 6 0 3 012. Kdo žehlí? 0 20 0 0 2 013. Kdo umývá vanu, umyvadlo? 6 17 1 1 0 014. Kdo umývá toaletu? 4 17 1 0 0 015. Kdo utírá prach? 1 18 4 3 0 016. Kdo pracuje s kleštěmi, když je třeba? 19 1 0 0 0 317. Kdo vyměňuje rozbitou žárovku? 18 3 0 0 0 218. Kdo pracuje se šroubovákem, když je třeba? 18 0 0 0 0 519. Kdo nakupuje? 13 20 10 5 3 120. Kdo věší prádlo? 3 20 3 0 2 021. Kdo vynáší odpadky? 16 11 7 4 1 022. Kdo pracuje se sekyrkou v případě potřeby? 15 3 0 0 2 723. Kdo pěstuje květiny? 1 19 0 0 1 124. Kdo pracuje na zahradě? 7 10 4 0 6 825. Kdo řídí auto? 18 12 0 0 0 126. Kdo chystá snídani? 5 17 0 0 0 0
Celkem v % 41 74 16 8 5 5
Komentář k tabulce č. 4.
Ostatní členové rodiny s domácími pracemi vypomáhají asi ze 70%, přesné vyčíslení četnosti
prací je rozpracováno v tabulce č. 4. Nejvíce členů rodiny se podílí na chystání pití k jídlu, na
nakupování a vynášení odpadků.
Z tabulky č. 4 vyplývá následující pořadí četnosti prací v domácnosti vykonávaných
jednotlivými členy rodiny.
1. matky – 74 %
2. otcové – 41%
3. respondenti – 16%
4. sourozenci – 8%
5. babičky – 5%
6. dědečkové – 5%
60
Graf č. 2: Podíl ostatních členů rodiny na domácích pracích – procentuelní vyjádřenítabulky č. 4.
Komentář ke grafu č. 2.: Podíl ostatních členů rodiny na domácích pracích
Graf zobrazuje výsledky z tabulky č. 4. Jsou zde barevně rozlišeny podíly na pracích
jednotlivých členů rodiny.
nejvíce se podílí na domácích pracích matky ze 74%
muži se podílejí na domácích pracích ze 41%
respondenti se podílejí na domácích pracích ze 16%
sourozenci se podílejí na domácích pracích z 8%
babičky se podílejí na domácích pracích z 5%
dědečkové se podílejí na domácích pracích z 5%
Celkem v %
41
74
16
85 5
OtecMatkaDítěSourozenecBabičkaDědeček
61
Tabulka č. 5: Vzdělanost mužů a její vliv na vykonávání prací v domácnosti
Vzdělání SV ÚSV Bc VŠPočet mužů 13 3 1 3počet vykonávaných prací 151 23 7 33Průměr vykonávaných prací 12 8 7 11
SV střední vzdělání
ÚSV úplné střední vzdělání
Bc vyšší odborné vzdělání
VŠ vysokoškolské vzdělání
Komentář k tabulce č. 5.
Z dané tabulky vyplývá, že na domácích pracích se nejvíce podílí muži se středním
a vysokoškolským vzděláním. Podíl prací obou skupin je téměř rovnocenný.
Průměrně vykonává:
· 13 mužů SV 12 z 26 prací v domácnosti
· 3 muži VŠ 11 z 26 prací v domácnosti
· 3 muži ÚSV 8 z 26 prací v domácnosti
· 1 muž Bc 7 z 26 prací v domácnosti
Graf č. 3: Průměr vykonávaných prací v domácnosti podle vzdělání mužů
13
3
1
3
12
87
11
0
2
4
6
8
10
12
14
SV ÚSV Bc VŠ
Počet mužůPrůměr vykonávaných prací
62
Komentář ke grafu č. 3.
Graf zobrazuje výsledky tabulky č. 5 – vliv vzdělání mužů na vykonávání prací v domácnosti.
Tabulka č. 6.: Podíl na domácích pracích mužů z města a mužů z vesnice
Otázka Otec / město Otec/ vesnice1. Kdo zalévá květiny? 2 02. Kdo umývá nádobí? 3 33. Kdo stele postele? 5 34. Kdo čistí boty? 4 45. Kdo pere (používá pračku)? 1 36. Kdo vaří? 6 37. Kdo vysává? 5 08. Kdo peče, smaží? 1 29. Kdo peče, ohřívá v mikrovlnné troubě? 5 4
10. Kdo chystá pití k jídlu, nebo když je žízeň? 9 511. Kdo válí těsto? 1 112. Kdo žehlí? 0 013. Kdo umývá vanu, umyvadlo? 4 214. Kdo umývá toaletu? 4 015. Kdo utírá prach? 2 116. Kdo pracuje s kleštěmi, když je třeba? 8 1017. Kdo vyměňuje rozbitou žárovku? 8 1018. Kdo pracuje se šroubovákem, když je třeba? 8 1019. Kdo nakupuje? 6 720. Kdo věší prádlo? 2 121. Kdo vynáší odpadky? 8 822. Kdo pracuje se sekyrkou v případě potřeby? 7 823. Kdo pěstuje květiny? 1 024. Kdo pracuje na zahradě? 1 625. Kdo řídí auto? 7 1026. Kdo chystá snídani? 5 0
Celkem v % 43 39
63
Komentář k tabulce č. 6.
Tabulka č. 6. potvrzuje, že muži z města se na domácích pracích podílejí ze 43%, kdežto muži
z vesnice z 39%.
Muži z města se podílejí v domácnosti na těchto pracích:
· 0 – žehlí
· 1 – pere, peče, smaží, válí těsto, pěstuje květiny, pracuje na zahradě
· 2 – zalévá květiny, utírá prach, věší prádlo
· 3 – umývá nádobí
· 4 – čistí boty, umývá vanu, umývadlo, toaletu
· 5 – stele postele, vysává, ohřívá v mikrovlnné troubě, chystá snídani
· 6 – vaří, nakupuje
· 7 – pracuje se sekyrou v případě potřeby, řídí auto
· 8 – pracuje s kleštěmi, vyměňuje žárovku, pracuje se šroubovákem, vynáší odpadky
· 9 – chystá pití k jídlu, nebo když je žízeň
Muži z vesnice se podílejí v domácnosti na těchto pracích:
· 0 – zalévá květiny, vysává, žehlí, umývá toaletu, pěstuje květiny, chystá snídani
· 1 – válí těsto, utírá prach, věší prádlo
· 2 – peče, smaží, umývá vanu, umývadlo
· 3 – umývá nádobí, stele postele, pere, vaří
· 4 – čistí boty, ohřívá v mikrovlnné troubě
· 5 – chystá pití k jídlu
· 6 – pracuje na zahradě
· 7 – nakupuje
· 8 – vynáší odpadky, pracuje se sekyrou v případě potřeby
· 10 – pracuje s kleštěmi, vyměňuje žárovku, pracuje se šroubovákem, řídí auto
64
Graf č. 4.: Podíl prácí v domácnosti mužů z města a mužů z vesnice
Komentář ke grafu č. 4.: podíl prácí v domácnosti mužů z města a mužů z vesnice
Graf č. 4. zobrazuje porovnání zapojení mužů z města a vesnice do domácích prací. Muži
na vesnici se více angažují do typicky mužských prací, jako je práce s kleštěmi, šroubovákem,
sekyrou a výměna žárovky. Muži z města se zapojují do všech domácích prací, kromě žehlení.
Z daného grafu vyplývá, že muži ve městě:
· vůbec nežehlí
· jinak se podílejí na všech domácích pracích
· nejčastěji chystají pití, vynáší odpadky, pracují s kleštěmi, šroubovákem a vyměňují
žárovku
Z daného grafu vyplývá, že muži z vesnice:
· vůbec nežehlí, nezalévají květiny, nevysávají, neumývají toaletu, nepěstují květiny
a nechystají snídani
· v plném rozsahu vykonávají práce s kleštěmi, šroubovákem, vyměňují žárovku a řídí
auto
0
2
4
6
8
10
12
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.
Otázka
Otec / město
Otec/ vesnice
65
7 Diskuse
Cílem šetření této diplomové práce bylo mapování dělby práce v rodině z pohledů dětí
předškolního věku, jejich pohled na chod domácnosti z hlediska rozdělení domácích prací, zda
se na nich podílí jedna osoba nebo více členů rodiny, také zapojení mužů a žen do domácích
prací v domácnosti. Byly stanoveny čtyři hypotézy, z nichž tři byly potvrzeny, a jedna
nepotvrzena.
Hypotéza 1 : Předpokládáme, že 70% všech sledovaných prací vykonávají ženy.
Výsledek šetření potvrdil, že většinu domácích prací v rodinách vykonávají matky. Matky
vykonávají všechny domácí práce ze 74%. Jak vyplývá z vypracované tabulky č. 3, matky
častěji než otcové dělají všechny činnosti související s otázkami 1 – 15, 19, 20, 23, 24, 26.
Jde o práce: zalévání květin, umývání nádobí, stlaní postelí, čistění bot, praní, vaření,
vysávání, pečení, smažení, ohřívání v mikrovlnné troubě, chystání pití, válení těsta, žehlení,
umývání vany, umývadla a toalety, nakupování, věšení prádla, pěstování květin, práce
na zahradě, chystání snídaně. Matky vůbec nepracují se šroubovákem, jen malou měrou se
podílejí na pracích s kleštěmi, se sekyrou a při výměně žárovky. Angažovanost matek
ve většině domácích pracích souvisí se stále ještě přetrvávající tradiční dělbou práce v rodině.
Jak vyplývá také z komentářů dětí, které byly samy překvapeny ze svých odpovědí: „Jé
vlastně u nás všechno dělá mamka, ale my s taťkou jí někdy pomáháme…“ nebo „mamka peče,
kdysi upekla takovou tu pizzu…“ Děti vnímají vše kolem sebe i to, že „…mamka neřídí, řídí
jenom taťka, ona ani nechce“. Hlavně na vesnicích stále přetrvává tradiční dělba práce, kdy
ženy více pracují v domácnosti než muži, což zřejmě pramení ze společného soužití
s prarodiči, kteří ovlivňují soužití mladých rodin. Přetrvává zde dělení prací na typicky
„mužské“ a typicky „ženské“ práce. H1 se potvrdila.
Zajímavé bylo srovnání výsledků šetření mezi dvěmi městy různých regionů. Provedli
jsme srovnání výsledků mapování dělby práce v rodině z pohledu předškolních dětí mezi
městem Vsetín, vesnicí Huslenky a městem Vyškov. Z výsledků šetření v městě Vyškově
vyplývá, že také v tomto regionu nadále přetrvává tradiční dělba práce a většinu prací
vykonávají v domácnosti ženy. Matky zde vykonávají všechny domácí práce ze 76%.
(Bezděková, 2010)
66
Hypotéza 2 : Předpokládáme, že na domácích pracích se podílí ostatní členové rodiny
z 50%.
Z výsledků šetření vyplývá, že ostatní členové rodiny s domácími pracemi vypomáhají asi
ze 75%. Přesné vyčíslení četnosti prací je rozpracováno v tabulce č. 4, kde je zřetelné, že
otcové se zapojují do domácích prací ze 41%, děti ze 16%, sourozenci z 8%, dědečkové z 5%
a babičky rovněž z 5%. Nejvíce členů rodiny se podílí na chystání pití k jídlu, na nakupování
a vynášení odpadků.
Otcové vykonávají častěji než matky práce související s otázkami 16 – 18, 21, 22, 25. Jsou to
následující činnosti: práce s kleštěmi, výměna rozbité žárovky, práce se šroubovákem,
vynášení odpadků, práce se sekyrou a řízení auta. Otcové vůbec nežehlí, ojediněle válí těsto,
utírají prach, pěstují květiny, zalévají květiny, pečou, smaží, umývají toaletu a věší prádlo.
Děti se nejvíce podílejí na pracích souvisejících s otázkami 3, 7, 9, 10, 19 a 21. Jsou to
činnosti: stlaní postele, vysávání, ohřívání v mikrovlnné troubě, chystání pití, nakupování,
vynášení odpadků. Pomáhají při umývání nádobí, vaření, pečení, smažení, válení těsta,
umývání vany, umývadla a toalety, při věšení prádla, práci na zahradě, čistí boty a utírají
prach. Děti se nepodílejí na činnostech: praní, žehlení, práce s kleštěmi, se šroubovákem se
sekyrou, nevyměňují žárovku, nepěstují květiny, neřídí auto a nechystají snídani.
Prarodiče do činností v rodině prakticky nezasahují, jen vypomáhají. Babičky vypomáhají
v činnostech: umývání nádobí, vaření, pečení, smažení, ohřívání v mikrovlnné troubě,
vysávání, válení těsta, žehlení, věšení prádla, nakupují, pěstují květiny, pracují na zahradě, vše
jen ve velmi malé míře. Dědečkové z pohledu dětí nejvíce pomáhají při práci s kleštěmi,
šroubovákem, se sekyrou, s prací na zahradě, vyměňují žárovku, v malé míře pěstují květiny
a řídí auto. Do ostatních činností se vůbec nezapojují. H2 se potvrdila.
Srovnání výsledků šetření mezi vsetínským okresem a městem Vyškov v zapojení
ostatních členů rodiny do domácích prací bylo zajímavé následující zjištění: Muži se podílejí
na domácích pracích ve 42%, děti pomáhají v 10% a sourozenci v 7%. Žádná z rodin
z Vyškova nežije ve společné domácnosti s prarodiči, tudíž se prarodiče nepodílí na rozdělení
domácích prací v rodině. Zapojení mužů je v obou regionech téměř totožné, ale z výsledků
vyplývá, že ve vsetínském okrese jsou do domácích prací více zapojeny děti a sourozenci, než
ve Vyškově. Matky jsou ve Vyškově vytíženy také více, je to způsobeno zřejmě tím, že
nevypomáhají s pracemi v domácnosti prarodiče. (Bezděková, 2010)
67
Děti měly zajímavé komentáře také k této části šetření např.: „…můj taťka často vaří, třeba
rybu nebo fazole…“, „…mně chutná, když taťka vaří, hlavně guláš umí dobře…“, „…když
praskne žárovka, zavoláme dědu, on je dělník, umí to s elektřinou…“, „…naše babička umí
dobré buchty, frgále mám nejradši…“, …můj tatínek dělá všechno, on nechodí do práce,
jenom maminka má práci, dělá v bance…“, …taťka udělá všechno, co mu maminka řekne…“.
V současné rodině se podílejí na domácích pracích všichni členové rodiny. Tam, kde žijí
ve společné domácnosti dvě generace, vypomáhají s pracemi také prarodiče. Společné soužití
dvou generací se vyskytuje, ve sledovaném vzorku, pouze na vesnici. Ve městě žijí prarodiče
odděleně. V rodinách s více dětmi jsou domácí práce rozděleny mezi více členů a mají řád.
Z pohledů dětí vyplývá, že tatínkové doma pomáhají, když je potřeba, některé práce dělají
pravidelně a rádi, jiným se vyhýbají.
Hypotéza 3.: Předpokládáme, že muži s vyšším vzděláním se zapojují do domácích prací
častěji.
Ze šetření vyplývá, že na domácích pracích se nejvíce podílí muži se středním
a vysokoškolským vzděláním. Podíl prací obou skupin je téměř rovnocenný.
Průměrně vykonává 13 mužů středního vzdělání 12 z 26 prací v domácnosti, 3 muži
vysokoškolského vzdělání 11 z 26 prací v domácnosti, 3 muži s úplným středním vzděláním
vykonává 8 z 26 prací v domácnosti, 1 muž s vyšším odborným vzděláním se podílí na 7 z 26
prací v domácnosti. H3 se nepotvrdila.
Vzdělanost mezi muži, u sledovaného vzorku, je poměrně nízká, proto se také daná hypotéza
nepotvrdila. Přesto jsou výsledky šetření téměř vyrovnané a zřejmě by se hypotéza potvrdila
při větším počtu mužů s vyšším vzděláním. Domnívám se, že ve větších městech by došlo
k jiným závěrům šetření.
Ze srovnání výsledků šetření vyplývá, že ve Vyškově je 8 mužů z daného vzorku
s vysokoškolským vzděláním, 6 mužů s úplným středním vzděláním a 6 mužů se středním
vzděláním. Průměrně vykonává 8 mužů s vysokoškolským vzděláním 14 z 26 prací, 6 mužů
s úplným středním vzděláním 8 z 26 prací a 6 mužů středního vzdělání vykonává 9 z 26
domácích prací. Ukázalo se, že ve Vyškově je vzdělanost mužů vyšší, než u sledovaného
vzorku ve vsetínském okrese. Zapojení mužů s vyšším vzděláním do domácích pracích
68
v rodině je častější, než ve vsetínském okrese, tím se potvrdil předpoklad, že vzdělání mužů
ovlivňuje jejich zapojení do domácích činností. (Bezděková, 2010)
Hypotéza 4.: Předpokládám, že muži z města se podílí na domácích pracích více než
muži z vesnice.
Výsledky šetření prokázaly, že muži z města se na domácích pracích podílejí ze 43%, kdežto
muži z vesnice z 39%. Muži na vesnici se více angažují v činnostech, jako je práce s kleštěmi,
šroubovákem, sekyrou, výměna žárovky a řídí auto. Vůbec nežehlí, nezalévají květiny,
nevysávají, neumývají toaletu, nepěstují květiny a nechystají snídani.
Muži z města se zapojují do všech domácích prací, kromě žehlení. Nejčastěji chystají pití,
vynáší odpadky, pracují s kleštěmi, šroubovákem, vyměňují žárovku, řídí auto a vaří. Muži
zkoumaného vzorku, žijící na vesnici bydlí v rodinném domě. S tím souvisí také práce
na zahradě a okolí domu. Proto muži z vesnice více vykonávají typicky mužské práce.
H4 byla potvrzena.
Komentáře dětí byly poutavé a ukázaly různost prostředí, ve kterém děti žijí.
Děti z vesnice: „…my nemáme auto, taťka má jenom koně a máme ještě hodně zvířat,
kravičky, slepičky, ovečky…“, „…někdy dělám se sekyrou já a taťka mě hlídá…“, „…jenom
taťka s dědou dělají na zahradě, sekají stromy a sečou trávu…“.
Děti z města: „…jezdíme společně nakupovat, někdy řídí auto taťka někdy mamka…“,
…taťka neumí nic spravit, tak mamka zavolá nějakému strejdovi a on to spraví…“, …taťka
umí všechno a hraje hokej…“.
Ve Vyškově probíhal výzkum pouze v městské MŠ, nebylo tedy možné provést
srovnání výsledků šetření a potvrzení, či vyvrácení stanovené hypotézy 3. Zajímavé srovnání
by mohlo být také s většími městy, popřípadě s hlavním městem, kde může být rozdělení
domácích prací naprosto rozdílné.
V rodinách dochází ke změnám, mění se velikost a struktura rodiny, dochází k narušení
tradiční dělby práce v domácnosti, mění se role muže a ženy v rodině i vztahy mezi partnery,
rodiči a dětmi. To vše se odráží právě v partnerské genderové nerovnosti uvnitř rodiny, která
však ve srovnání s minulostí nabývá zcela jiných rozměrů, kdy si partneři začínají být
především v sociální oblasti rovni.
69
8 Závěr
Dnešní doba je jiná než doby minulé. Do obyčejných lidských věcí vstupuje ekonomika, věda
a výzkumy, což ovlivňuje i partnerský život. Mění se velikost a struktura rodin, dochází
k narušení tradiční dělby práce v domácnostech, mění se obsah rolí muže a ženy v rodině,
mění se také vztahy mezi partnery, rodiči i dětmi. Muži a ženy si zvyšují kvalifikaci, angažují
se více ve sféře veřejné, budují si kariéru. Zakládání rodiny se tak přesouvá do vyšší věkové
skupiny, z čehož plynou i výše jmenované změny v rodinách. Tyto změny se bezprostředně
týkají i mé vlastní rodiny, proto jsem se tomuto tématu blíže věnovala v diplomové
práci“generové role“.
Teoretická část je zaměřena na objasnění pojmu „gender“, genderové role a na objasnění
biologické, sociální, psychické odlišnosti mezi muži a ženami. Práce se zabývá také
partnerstvím, manželstvím a rodinou. Rodině je věnován větší rozsah práce, už proto, že
rodina je základním pilířem socializace člověka. Zabývá se také historickým vývojem
rodinných vztahů až do současnosti. Blíže je věnována dvoukariérovým rodinám a dělbě práce
v těchto rodinách.
V diplomové práci se také věnuji generové diferenciaci psychického vývoje a základům
generové identity chlapců a dívek i rozdílnosti mezi nimi.
Praktická část diplomové práce týkající se výzkumu, měla za cíl zmapovat dělbu práce
v rodině pohledem dětí předškolního věku. Měla zjistit pohled dětí na chod domácnosti
z hlediska dělby práce, jaký je podíl všech členů rodiny na domácích pracích a zapojení žen
i mužů do prací v domácnosti.
Výzkum probíhal na městské MŠ Luh Vsetín a vesnické MŠ Huslenky Bařiny formou
nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce tzv. „obrázkového rozhovoru pro děti“.
Šetření se zúčastnilo 20 dětí, 10 dětí z městské MŠ a 10 dětí z vesnické MŠ. Formou
individuálního rozhovoru s dětmi za pomocí obrázků a jednoduchých otázek. Následovalo
zaznamenání odpovědí dětí do dotazníkové tabulky a následné vyhodnocení. Byly stanoveny
čtyři hypotézy, jejichž platnost byla výzkumem ověřována. Potvrdily se tři ze čtyř hypotéz.
Prokázána byla H1, že matky se podílí na všech domácích pracích ze 74%. Potvrzena byla
také H2, ostatní členové rodiny se podílí na domácích z více než 50%. Otcové se podílí
na domácích pracích ze 41%, dotazované děti z 16%, sourozenci z 8%, babičky z 5%
a dědečkové také z 5%. Nepotvrdila se pouze jedna hypotéza a to H3. Vzdělání mužů
70
u sledovaného vzorku nemá vliv na četnost prací vykonávaných v domácnosti. Byla prokázána
H4. Muži z města se podílejí na všech domácích pracích, kromě žehlení více, než muži
z vesnice. Muži z vesnic provádějí spíše práce typicky mužské, vůbec však nežehlí, nezalévají
květiny, nevysávají, neumývají toaletu, nepěstují květiny a nechystají snídani.
Současný život rodin se mění spolu se změnami ve společnosti. Stále však přetrvávají
genderové nerovnosti mezi muži a ženami, které již nejsou tak markantní jako v minulosti,
postupně se srovnávají.
Seznam použitých zdrojů
1. BABANOVÁ, A., MIŠKOLCI, J.: Genderově citlivá výchova: Kde začít? Žába
na prameni, o. s., Praha, 2007, ISBN 978 – 80 – 239 – 8798 – 0.
2. BEZDĚKOVÁ, D.: Genderové role. Diplomová práce, Olomouc, 2010
3. BIDDULPH, S.:Výchova kluků. Portál, s.r.o. Praha, ISBN 80 7367 161 1.
4. CIBULEC, J.: Manželské praktiku. Avicenum, zdravotnické nakladatelství, Praha
1984, 08–096-84.
5. CIBULEC, J.: Soužití tří generací. Práce, Praha, 1980, 505–21-865.
6. ČAČKA, O.:Psychologie duševního vývoje dětí a dospělých s faktory optimalizace.
Nakladatelství Doplněk, Brno, 2000, ISBN 80 – 7239 060 0.
7. De SINGLY, F.: Sociologie současné rodiny. Portál, s.r.o., Praha, 1999, ISBN 80–
7178-249–1.
8. HARTL, P.:Psychologický slovník.
9. KARSTEN, H.: Ženy – muži. Portál, s.r.o., Praha, 2006, ISBN 80 – 7367 – 145 – X.
10. KIMMELL, M. (2000). Oxford University Press The Gendered Society. New York:.
11. LINHARD, J.:Slovník cizích slov pro nové století. Nakladatelství Dialog, Litvínov,
2005.
12. MAŘÍKOVÁ, H.: Proměny současné české rodiny. Sociologické nakladatelství SLON,
Praha, 2000, ISBN 80–85850-93–1.
13. MATĚJČEK, Z.: Rodiče a děti. AVICENUM zdravotnické nakladatelství n. p., Praha,
1986, 735 21 – 08/31.
14. MATOUŠEK, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Sociologické nakladatelství,
Praha, 1993, ISBN 80 – 901424 – 7 – 8.
15. MATOUŠEK, O.:Rodina jako instituce a vztahová síť. Sociologické nakladatelství
Praha, 2003, ISBN 80 – 86429 – 19 – 9.
16. MONTOUSSÉ, M.,RENOUARD, G.:Přehled sociologie. Portál, s. r. o., Praha, 2005,
ISBN 80 – 7178 – 976 – 3.
17. MOŽNÝ, I.: Česká společnost. Portál, s.r.o, Praha, 2002, ISBN 80 – 7178 – 624 - 1.
18. MOŽNÝ, I.: Moderní rodina, 1990, ISBN 80–7029-018–8.
19. MOŽNÝ, I.: Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů. Unversita J.E.Purkyně v Brně,
1983, 55–993-83.
20. MOŽNÝ, I.:Sociologie rodiny. Sociologické nakladatelství SLON, Praha, 1999, ISBN
80 – 85850 – 75 – 3.
21. OAKLEYOVÁ, A.: Pohlaví, gender a společnost. Portál, s.r.o, Praha, 2000, ISBN 80
– 7178 – 403 – 6.
22. SATIROVÁ, V. Kniha o rodině. Práh, Praha, 1994, IBSN 80–901325-0–2.
23. SBORNÍK STUDIÍ: Společnost žen a mužů z aspektu gender. Open Society Fund
Praha, 1999.
24. SMETÁČKOVÁ, I.: Příručka pro genderově citlivé výchovné poradenství. Otevřená
společnost, Praha, 2007, ISBN 978 – 80 – 87110 – 00 – 3.
25. SOBOTKOVÁ, I.:Psychlogie rodiny. Portál, s.r.o., Praha, 2001, ISBN 80–7178-559–
8.
26. VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie. Nakladatelství Karolinum, Praha, 2005,
ISBN 80–246-0956–8.
27. Velký sociální slovník. Karolinum, Praha, 1996, ISBN 80 – 7184 – 164 – 1.
28. VENGLÁŘOVÁ,M.: Průvodce partnerským vztahem. Grada Publishing, a.s. Praha,
2008, ISBN 978–80-247–2054-8.
Internetové zdroje· www.ulsos.cz/pk· cs.wikipedia.org/wiki/Rodina· cz.wikipedie.org· www.sos-ub.cz/prevence/hyp24apdf/
Přílohy
Příloha č. 1
Slovník použitých slov
Gender = rod = má více významů, proto se z angličtiny (řečtiny) nepřekládá do češtiny, je to
sociální bytí ženské a mužské
Status = pozice člověka v konkrétní oblasti sociálního života
Sociální role = chování, které skupina, jedinec v určité situaci očekává
Socializace = proces osvojování jazyka, lidských norem chování, hodnot mezilidských vztahů
Instituce = soubor právně upravených vztahů mezi lidmi
Generové role = soubor předpisů a norem očekávaných v jednání a chování žen a mužů,
předávaných procesem socializace
Generová segregace = preference kontaktu s dětmi téhož pohlaví
Generová identita = subjektivně akceptovaná představa o generových vlastnostech, které
jedinec odmítá nebo se s nimi ztotožní
Dysfunkční rodina = narušená funkce rodiny
Funkční rodina= úplný úpadek systému rodiny
Patriarchát = forma společenské struktury s vedoucí úlohou muže
Matriarchát = rodové zřízení, v němž měla moc nejstarší členka rodu
Diferenciace = postupná proměna
Příloha č. 2
Záznamový list šetření
Jméno dítěteVěkBydlištěVzdělání otceVzdělání matky
Sourozenci Otázka Otec Matka Dítě Sourozenec Babička Dědeček1. Kdo zalévá květiny?2. Kdo umývá nádobí?3. Kdo stele postele?4. Kdo čistí boty?5. Kdo pere (používá pračku)?6. Kdo vaří?7. Kdo vysává?8. Kdo peče, smaží?9. Kdo peče, ohřívá v mikrovlnné troubě?
10. Kdo chystá pití k jídlu nebo když je žízeň?11. Kdo válí těsto?12. Kdo žehlí?13. Kdo umývá vanu, umyvadlo?14. Kdo umývá toaletu?15. Kdo utírá prach?16. Kdo pracuje s kleštěmi, když je třeba?17. Kdo vyměňuje rozbitou žárovku?18. Kdo pracuje se šroubovákem, když je třeba?19. Kdo nakupuje?20. Kdo věší prádlo?21. Kdo vynáší odpadky?22. Kdo pracuje se sekyrkou v případě potřeby?23. Kdo pěstuje květiny?24. Kdo pracuje na zahradě?25. Kdo řídí auto?26. Kdo chystá snídani?
Příloha č. 3Obrázky k otázkám dotazníku
Jméno a příjmení: Lenka Valchářová
Katedra: Katedra primární psychologie, Pdf UP Olomouc
Vedoucí práce: Mgr. Michaela Pugnerová, Ph.D
Rok obhajoby: 2010
Název práce: Genderové role
Název v angličtině: Gender roles
Anotace práce: Diplomová práce se zabývá genderovou problematikou.Je zaměřena na genderové role, genderovou identitu,na odlišnosti mezi muži a ženami, ale také na partnerství,rodičovství i rodinu, jejich specifikaci a funkci v historickýchetapách vývoje společnosti.Praktická část mapuje dělbu práce v rodině z pohledu dětípředškolního věku prostřednictvím výzkumu. Pro výzkumbyla zvolena metoda nestandardizovaného dotazníku vlastníkonstrukce tzv.“obrázkový rozhovor pro děti“, výsledky jsou vpráci zpracovány a vyhodnoceny. V závěru práce jsou shrnutypoznatky z výzkumu i srovnání výsledků dvou regionů.
Klíčová slova: Gender, genderové role, genderová identita, partnerství,manželství, rodina.
Anotace v angličtině: My project is dealing with topic of gender. To design genderroles and gender identity is the main target of my diplomawork, but my project will describe partnership, marriage andfamily, their specification and function in historic periods ofthe evolution of society, too.The practical part of my diploma work contains a survey withpreschool children by own nonstandardized questionnaire, socalled „picture interview for children“, which is about divisionof labour. Results are processed and analysed. At the end thereare summarise findings from my survey and comparison ofresults in two regions as well.
Klíčová slova v angličtině: Gender, gender roles, gender identity, partnership, marriage,family.
Přílohy vázané v práci: příloha č. 1: slovník použitých slov
příloha č. 2: záznamový list šetřenípříloha č. 3: obrázky k otázkám dotazníku
Rozsah práce: 70 stran
Jazyk práce: čeština
