MASARYKOVA UNIVERZITA · 2016. 3. 9. · MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra...

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sociálních studií

Katedra sociologie

Proč odcházíme: Genderové aspekty mezinárodní mobility

českých profesionálek

(magisterská diplomová práce)

Autorka: Mgr. Petra Spáčilová

Vedoucí práce: PhDr. Michal Vašečka, Ph.D.

Brno 2011

2

Rozsah práce: 156 449 znaků

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci napsala samostatně pouze za vyuţití zdrojů uvedených

v seznamu literatury.

Brno, květen 2011

…………………………

Petra Spáčilová

3

Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Michalu Vašečkovi, Ph.D. za velkou

ochotu a praktické a cenné připomínky při vedení práce. Také bych ráda poděkovala svým

informátorkám, které se se mnou ochotně podělily o své ţivotní příběhy.

4

OBSAH

OBSAH ...................................................................................................................................... 4

ANOTACE ................................................................................................................................. 6

ANNOTATION ......................................................................................................................... 6

ÚVOD ........................................................................................................................................ 7

1. MIGRACE, ŢENY A GENDER ......................................................................................... 8

1.1. Feminizace migrace ..................................................................................................... 8

1.2. Migrace jako čistě muţská záleţitost ........................................................................... 9

1.3. Relevance analytické kategorie genderu pro zkoumání migrace ............................... 10

1.4. Vývoj pronikání kategorie genderu do studia migrace .............................................. 13

1.4.1. Ţeny a migrace 14

1.4.2. Gender a migrace 15

1.4.3. Migrace genderovaná a genderující 16

1.5. Ţeny a pracovní migrace ............................................................................................ 17

2. JEDNOTLIVEC VE STUDIU MIGRACE: ROZHODNUTÍ MIGROVAT A JEHO

MULTI-PŘÍČINNOST ..................................................................................................... 19

2.1. Jak definovat profesionálku ....................................................................................... 19

2.2. Přístupy ke studiu migrace ......................................................................................... 23

2.3. Biografický přístup ke studiu migrace ....................................................................... 24

2.4. Jednotlivec ve studiu migrace .................................................................................... 26

2.5. Kritéria výběru informátorek ..................................................................................... 27

2.6. Design výzkumu ........................................................................................................ 28

3. ČESKÉ PROFESIONÁLKY A JEJICH ROZHODOVÁNÍ ODEJÍT .............................. 29

3.1. Feminizace a profesionalizace migračních proudů .................................................... 31

3.2. Habitus jako prvek strukturující i strukturovaný migrací českých profesionálek ...... 33

3.3. Kdybych měla v Česku vlastní rodinu, tak bych asi uvaţovala jinak: Rodina a

partnerský ţivot jako faktory formující rozhodnutí o migraci ................................... 34

3.4. Mám na to: „Empowerement“ ţen prostřednictvím migrace .................................... 40

3.5. Vţdy jsem si chtěla zkusit práci v zahraničí .............................................................. 44

3.6. Na cestě za dobrodruţstvím ....................................................................................... 46

3.7. Vím, ţe se mohu kdykoliv vrátit, coţ mě uklidňuje .................................................. 49

3.8. Je to pro mě výhodné: Odešla jsem, protoţe ho miluju, ale na Sibiř bych nešla ....... 51

3.9. Finanční zlepšení situace pro mě samo o sobě nehrálo roli ....................................... 53

3.10. Moje okolí mě v rozhodnutí podporovalo/zrazovalo mě od něj ................................ 56

5

3.11. Hledání a nalezení „breakingpoint“ ve výpovědích migrujících českých

profesionálek .............................................................................................................. 59

ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 63

JMENNÝ REJSTŘÍK .............................................................................................................. 66

PRAMENY A LITERATURA ................................................................................................ 67

6

ANOTACE

Diplomová práce se bude zabývat genderovými aspekty mezinárodní pracovní

migrace. Jejím cílem je de-konstruovat stereotypy spjaté s pracovní migrací ţen. Ačkoliv je

mezi migrantkami velká část ţen s vysokoškolským vzděláním (profesionálek), jsou často ve

výzkumech migrace z různých důvodů neviditelné. Prototypem ţeny migrantky jsou

nekvalifikované pečovatelky mířící do privátní sféry. Migrantky bývají často nahlíţeny jako

jedna homogenní masa bez přihlédnutí k jejich osobní zkušenosti. Představy a stereotypy o

ţenské pracovní migraci proto neodpovídají realitě. Cílem této práce je pomocí analýzy

hloubkových rozhovorů uskutečněných s pracovními migrantkami – profesionálkami

v kontextu genderově senzitivního biografického přístupu přispět do diskuze o genderu a

pracovní migraci a přiblíţit se reálnému obrazu v oblasti pracovní migrace ţen a samotný

termín pracovní migrace ţen zbavit jeho stereotypizujícího pojetí. Rozhodnutí migrovat je

souborem celé řady příčin a výchozích situací a není proto moţné jej v celé jeho komplexitě

pochopit bez přihlédnutí k osobní zkušenosti. Práce bude zaměřena na fázi před-migračního

rozhodovací procesu a jeho multi-příčinnost a hledání zásadních východisek rozhodnutí

migrovat ve výpovědích českých migrantek.

ANNOTATION

This master’s thesis focuses on gender aspects of international labor migration. Its aim

is to de-construct female labor migration stereotypes. Despite the fact there are many women

with university education (professionals) among migrant women, they are often invisible in

human mobility research. Prototype of migrant woman is unskilled nanny heading to private

sphere. Migrant women are often viewed of as one homogeny mass ignoring their personal

biography. Hence female labor stereotypes do not respond to the reality. Main objective of

this thesis is, via analyses of deep interviews with labor migrant women (professionals) in the

frame of gender-sensitive biographic approach, to contribute to the discussion about gender

and labor migration and get a little bit closer to the reality in the field of female labor

migration. It also aims to de-stereotype the term female labor migration. Decision to emigrate

consists of wide scope of conditions, motives and situations so it cannot be fully understood

without taking in account the personal experience of migrant. Thesis will focus on the pre-

migratory stage of decision-making and its multi-causality and on searching for the

fundamental basis of decisions in Czech migrant women enunciations.

7

ÚVOD

Předkládaná diplomová práce se zabývá tématem mezinárodní pracovní migrace ţen.

Téma mezinárodní migrace ţen je relativně výzkumně mladé, i kdyţ reálně se nejedná o nový

fenomén (Filadelfiová a Sekulová 2009: 11). Ţeny migrovaly vţdy, ale z různých důvodů

byly ve studiích a statistikách o migraci dlouhou dobu neviditelné. Spolu v kombinaci se

stereotypními představami o ţenské migraci byl vytvořen ţité realitě vzdálený obrázek.

Důvodem, pro který migrantky začaly být viditelné, byla v první fázi jejich integrace na trh

práce v cílové zemi. Pozornosti se jim však dostávalo jako nekvalifikované pracovní síle a

často také v problematickém kontextu1. Ústřední téma této práce je zcela odlišné. Bude

zaměřena na mezinárodní mobilitu vysoce kvalifikovaných ţen neboli profesionálek.

Cílem práce je nalézt a specifikovat ve výpovědích českých migrujících profesionálek

faktory, které v před-migrační rozhodovací fázi vedou ke konečnému rozhodnutí opustit

domovskou zemi. Metodologicky bude tento cíl práce naplňován kvalitativním výzkumem

prostřednictvím hloubkových rozhovorů v teoretickém kontextu biografického, gender

senzitivního přístupu. Výchozí tezí biografického přístupu je přesvědčení, ţe rozhodnutí

migrovat je souborem celé řady dílčích rozhodnutí, osobních událostí, osudů, historií a situací

a nelze jej proto redukovat na přesun z jednoho místa na druhého na základě racionálního

kalkulu. Tato práce bude uţívat genderu instrumentálně, coby kategorie, jejíţ optikou lze na

migraci (také) nahlíţet. Spojení genderu a migrace je natolik komplexní, ţe si tato práce

nenárokuje pochopení této komplexnosti ve všech jejich aspektech. Její přínos má spočívat

spíše v tom, ţe neopomenutí genderu, respektive jeho uchopení jakoţto výchozího bodu

zkoumání migrace otevírá nové úhly pohledu pro chápání migrace a jejich příčin.

Předkládaná diplomová práce je rozdělena do tří obecných celků. V prvním popíšu

vývoj prolínání se analytické kategorie genderu a obecně reflektování přítomnosti ţen

v sociálně-vědním studiu migrace a s nimi spojenými stereotypními představami. Druhá,

metodologická část, bude věnována nastínění výzkumného problému v kontextu chápání

migrace, definování konceptu profesionální pracovní migrace a rozhodnutí migrovat a jeho

multi-příčinnosti. Tato kapitola bude věnována i biografickému, gender senzitivnímu přístupu

1 Jako je například prostituce, nevěsty na zakázku, únosy ţen (Kofman 1999, Morokvasic 2004).

8

ke studiu migrace. Poslední část bude věnována analýze dat získaných z hloubkových

rozhovorů.

1. MIGRACE, ŽENY A GENDER

Podle odhadů ţije v současnosti zhruba 150 - 175 milionů lidí v jiné zemi, neţ ve které

se narodili (Hondagneu-Sotelo 2005, Brettell 2003, Martin 2005). Pokud je moţné říct

jedinou věc o současné migraci, pak je to fakt, ţe její povaha se mění. Současná migrace je

značně diverzifikovaná. Tato diverzifikace jde napříč typy migrace, výchozími a cílovými

zeměmi2 stejně jako výchozími situacemi, důvody k migraci a osudy migrujících. Tento stav

je ve výzkumu mezinárodní migrace odraţen neexistencí jedné koherentní teorie vysvětlující

podstatu mezinárodní migrace (Massey et. al. 1993).

Stephen Castles a Mark J. Miller v roce 1998 označili globalizaci, akceleraci,

diverzifikaci, feminizaci a politizaci jako hlavní obecné migrační trendy (Castles a Miller

1998: 8, 9). Globalizace migrace označuje jev, který znamená, ţe migrace má ve stejném

okamţiku vliv na stále více a více zemí. Narůstá také diverzita výchozích zemí, takţe cílové

země přicházejí do styku s imigranty ze širokého spektra ekonomických, sociálních a

kulturních prostředí. Akcelerace se vztahuje k faktu, ţe objem migrace se neustále zvětšuje.

Diverzifikace označuje to, ţe většina zemí se musí vyrovnávat s imigrací různého typu,

respektive ţe není moţné hovořit o migraci jako o jediném homogenním migračním toku.

Čtvrtá tendence, feminizace, pojmenovává fakt, ţe ţeny jsou stále významnější v mezinárodní

migraci ať uţ v rámci všech regionů nebo napříč různými typy migrace. A konečně všechny

výše zmíněné trendy vedou k tomu, ţe domácí politiky a bilaterální a regionální partnerství po

celém světě jsou stále více vystaveny dopadům mezinárodní migrace.

1.1. Feminizace migrace

Ačkoliv byla feminizace migrace spolu s diverzitou zařazena mezi hlavní migrační

trendy, jejich pojmenování mělo pouze malý dopad na chápání migrace, jejich příčin a dopadů

2 V současnosti se jedná například o vzájemnou výměnu migrantů mezi rozvinutými zeměmi.

9

jako takových. Feminizace migrace znamená takový posun v účasti ţen na migraci, kdy se

stávají jejími hlavními aktérkami (Filadelfiová a Sekulová 2009).

Označením určitého trendu v migraci jako její feminizace získala sice přítomnost ţen

v migraci opravdovou váhu, avšak pozice a podíl ţen na migraci byl a je stále předmětem

diskusí. Někteří autoři a autorky obhajují názor, ţe srovnávací údaje z posledních čtyřiceti let

nepotvrzují ţádný rapidní či zásadní nárůst migrantek, ale pouze mírné zvýšení jejich podílu

na legální migraci3. Ţeny migrovaly vţdy, jen byly v údajích a studiu migrace z různých

důvodů neviditelné. Aţ do konce 70. let se většina studií o mezinárodní migraci buď

explicitně zaměřovala pouze na muţe migranty (nejčastěji na muţe migrující za prací) nebo

zřejmě implicitně předpokládala, ţe většinu migrujících tvořili muţi. Tento předpoklad

převládal zejména při zkoumání ekonomických aspektů mezinárodní migrace, protoţe

panovalo obecné přesvědčení o tom, ţe účast ţen na mezinárodní pracovní migraci byla

zanedbatelná (Zlotnik 2003). Co je však důleţitější neţ pouhé přiznání přítomnosti ţen

v mezinárodních migračních tocích je fakt, ţe pozice a strategie migrujících ţen se mění.

Ţeny se stávají důleţitými aktérkami migrace a stávají se stále častěji také

ekonomickými migrantkami. Zásadním prvkem v konceptu feminizace migrace tak není

samotná kvantifikace podílu ţen, ale posun ve způsobu jejich participace na migraci a

zejména růst aktivity ţen a jejich nezávislosti v kontextu migrace. Ţeny se v migračních

procesech posunuly z pozice „marginálních subjektů“ k „sociálním aktérkám„ (Filadelfiová

a Sekulová 2009).

1.2. Migrace jako čistě mužská záležitost

Jaká však byla představa o postavě migranta před tím, neţ došlo ke zviditelnění

migrujících ţen, a jaká představa moţná do určité míry převládá aţ dodnes? Termín

3 Podle nejnovějších odhadů tvořily ţeny a dívky významnou část mezinárodních migrantů po dlouhou dobu.

V 60. letech 20. století tvořily celých 47 % a jejich poměr se neustále zvětšoval aţ k 48 % v 90. letech a téměř

49 % v roce 2000. Tento mírný nárůst není sám o sobě tolik důleţitý jako fakt, ţe po 40 let tvořily ţeny téměř

polovinu veškeré mezinárodní migrace. Jako takovou je nutné povaţovat a chápat migraci ţen jako podstatný

prvek mezinárodní migrace (Zlotnik 2003).

10

„migrant“ vyvolává představu muţe, zatímco ustálené spojení „migranti a jejich rodiny“

dokresluje do obrazu migrace ţeny a děti (Boyd 2006: 2). Dřívější představa o migraci byla

taková, ţe migrující osoby jsou bez genderu („genderless“). Dominantní model migrace

nabízel obraz muţe, ţivitele rodiny a dobrodruha, hledajícího nové lepší příleţitosti

v zahraničí. Tento dobrodruh byl později doplněn svojí rodinou nebo se s výdělkem navrátil

do tepla domova (King et. al. 2004). S takovou představou velmi úzce souvisí i model

migračních fází, dle kterého nejdříve odcházejí svobodní mladí muţi, které následně doplní

starší a ţenatí muţi. V poslední fázi, po ukončení masivní pracovní migrace, se k nim přidají i

jejich ţeny a děti. Přetrvávání takové představy o migraci slouţí k posilování stereotypní ideji

o ţenách coby pasivním a závislém doprovodu muţe. I pokud se ţena zapojí v cílové zemi na

trh práce, tomuto faktu je věnováno pouze druhotné uznání (Kofman 1999: 273). Tato

představa je jak v zajetí androcentrického vidění, tak i v paradigmatu ekonomických teorií

operujících s konceptem pracovní migrace jako jejich hlavního projevu. Další slabinou, kromě

ignorace ţen a genderu v takových přístupech je také jejich pojímání migrantů jako jediné

homogenní masy bez přihlédnutí k jejich diverzitě.

1.3. Relevance analytické kategorie genderu pro zkoumání migrace

Migrace se stejně tak jako jakákoliv jiná lidská činnost nebo proces neděje v sociálním

vakuu. Stejně tak jako je formována celou řadou sociálních faktorů, má dopad na celou řadu

prvků společnosti výchozí i hostitelské. Gender je jedním z těch zásadních sociálních vztahů,

který upevňuje a formuje migrační vzorce, a imigrace je jednou z nevětších sil narušujících a

znovu urovnávajících kaţdodenní ţivot. Imigrace, globalizace a transnacionalismus jsou proto

významné oblasti pro zkoumání genderu (Hondagneu-Sotelo 2005: 2, 3). Gender je ústřední

organizační princip společenských vztahů a i migrace je výrazně genderovaná. Genderované

jsou jak vztahy v rodině a komunitě, tak také v ostatních společenských strukturách. Gender

se ukázal jako faktor hrající roli v tom, kdo, kdy, kam a proč migruje a také jako faktor hrající

roli v procesu usazování se v nové společnosti (Brettell a Hollifield 2000). Ve společnosti

také stále přetrvává genderová segregace trhu práce, která ve svém důsledku formuje

poptávku po pracovní síle a migraci (Hondagneu-Sotelo 2005: 9).

Gender je neoddělitelnou součástí společenských očekávání o příslušných

společenských rolích a chování muţů a ţen, coţ z něj však v ţádném případě nečiní danou,

11

statickou či dokonce přirozenou kategorii. Nejen v této souvislosti je nutné chápat jej jako

kategorii vztahovou4. Vztah mezi postavením ve společnosti a volbami je neopomenutelný a

proto je moţné analyzovat gender vţdy jen v rámci společnosti či systému, ve kterém je

vyjednáván (Bourdieu 1998). V určitém smyslu jsou to samozřejmě jedinci, kteří „dělají

gender“, nicméně činí tak za reálné či virutální přítomnosti jiných, o kterých se předpokládá,

ţe mají o průběh jejich jednání zájem. Společenské instituce vyţadují od svých členů, aby

hráli tu roli, která odpovídá jejich genderové sebedefinici. Gender je tak spíše neţ vlastností

nebo majetkem jedince rysem sociální situace, je výsledkem a zároveň i příčinou

nejrůznějších forem sociální organizace a prostředkem legitimizace jednoho

z nejzákladnějších rozdílů přítomného uvnitř společnosti (West a Zimmermann 1987 in

Sociální studia 2008).

Rolová hra je tedy vţdy závislá na kontextu. Členové společnosti se proto nedají

redukovat na jedinou identitu, protoţe jsou schopni hrát a také hrají tu roli, kterou od nich

aktuální společenský kontext (pracovní trh, rodina, veřejný ţivot) vyţaduje. V teorii se stále

více prosazuje názor, ţe genderová role se dynamicky uskutečňuje jako neustálé „dělání

genderu“ (Šmausová 2002). „K „dělání genderu“ se uchylují muži i ženy, protože jejich

možnosti jako příslušníků a příslušnic společnosti jsou zcela závislé na jejich produkci.

Dělání genderu zahrnuje soubor sociálně řízených činností v rovině vnímání, interakcí a

mikropolitiky, jež odrážejí konkrétní zájmy beroucí na sebe podobu maskulinní a femininní

„přirozenosti““. Gender je nástrojem, který produkuje, reprodukuje a legitimizuje volby a

omezení připisované pohlavní kategorii5. Jeho výsledkem je legitimizovaný sociální řád

mající vliv na dělbu moci a zdrojů v domácnosti, ekonomice, politice a mezilidských vztazích

(West a Zimmermann 1987 in Sociální studia 2008). Jako taková je analytická kategorie

genderu zásadní pro komplexní pochopení migrace ve všech jejích fázích.

Samotné rozhodnutí migrovat a odhodlání se k vlastní migraci má jiný význam pro

muţe a jiný význam pro ţeny a to právě v souvislosti s jejich rodovými rolemi a očekáváními

o nich ve výchozí i přijímající společnosti. Rozhodnutí migrovat a migrace samotná je

4 Nicméně představa o ontickém charakteru genderu stále přeţívá v samém jádru, konkrétně v představě, ţe muţi

hrají vţdy muţské role a ţeny hrají vţdy ţenské role. Ve skutečnosti hrají všichni všechny role v závislosti na

rodové konstrukci daného kontextu (Šmausová 2002: 15). 5 K zařazení do pohlavní kategorie dochází na základě uplatňování stejných kritérií jako k určení pohlaví, avšak

v průběhu kaţdodenního ţivota. Kategorie je prováděna a posilována sociálně poţadovaným identifikačním

chováním. Pohlavní kategorie je situačním zástupcem pohlaví (West a Zimmermann 1987 in Sociální studia

2008).

12

souborem proměnných majících původ ve výchozím prostředí migranta. Způsob, jakým lidé

překračují hranice, závisí na jejich sociálním a politickém kontextu a jejich pozici v nich.

Migranti a migrantky nemají stejné příleţitosti (Boyd 2006: 2), proto má mobilita specifický

význam pro ţeny. Ţeny byly historicky spojovány spíše s pasivitou a imobilitou (srovnej

například Bourdieu 2000), ne s akčností a prosazováním se. Pro ţeny z bývalého východního

bloku je důleţitým důvodem k migraci i dědictví státního socialismu, který sice učinil z plné

zaměstnanosti ţen normu, ale z hlediska genderu a rozdělení moci ve společnosti je ponechal

v podřízeném postavení (Morokvasic 2004). Z toho důvodu pro ně skýtá mobilita potenciál

„empowering“, můţe však také, jak upozorňuje Morokvasic (2008), vést k novému typu

závislosti a posílení existujících genderových hranic a hierarchií (Morokvasic 2008).

Konceptualizaci genderu konkrétně ve studiu migrace nabízí Alice Szczepaniková

(Szczepaniková 2006). Ve své stati „Migrace jako „genderovaný“ a „genderující“ proces“

rozpracovává koncepci migrace jako procesu „genderovaného“ (genderem trpně

podmíněného) a zároveň „genderujícího“ (aktivně ovlivňujícího genderové vztahy).

V souladu s tímto pojetím je důleţité sledovat to, jak gender prostupuje praktikami a

identitami migrantů, institucemi a jimi vytvářenými politikami. Neméně podstatné je také

pochopit proč, v jaké podobě a s jakými konkrétními dopady se vliv genderu odráţí

v migračních procesech. Výsledkem takového komplexního pojetí je pochopení způsobu a

určení míry vlivu genderu na postavení různých skupin migrantů a dopadu a přijímání

cílovými společnostmi. Rozdělení povahy migrace na „genderovanou“ a „genderující“ je však

pouze analytickým dělením. Ve skutečnosti není moţné dané dva rozměry migrace oddělit,

protoţe jsou propojené a vzájemně se podmiňují (Szczepaniková 2006). Genderovaná povaha

migrace i její genderující potenciál se jako jemná linie táhne i migračními a potaţmo i

ţivotními příběhy ţen analyzovaných v této práci.

Gender se jako faktor podmiňující migraci odráţí v její povaze na třech základních

úrovních. První úrovní je zkoumání migrace v kontextu proměny strukturních podmínek

dnešních společností (restrukturalizace společnosti a globalizace ekonomiky) a v kontextu

geopolitických transformací (pád komunismu a rozpad SSSR)6. Druhá analytická úroveň se

6 O pádu komunismu ve spojitosti s novými příleţitostmi a riziky, které s sebou přináší potenciál mezinárodní

mobility, hovoří Morokvasic (srovnej například Morokvasic 2004, 2008). Ţeny, hledající nové příleţitosti

v migraci umoţněné pádem bipolárního rozdělení světa, se snaţí zároveň utéci před společenským nastavením

13

zabývá institucemi zprostředkujícími a ovlivňujícími migraci (podoba sociálního státu,

nevládní a nadnárodní organizace podílející se na migračním managementu a různé strategie

rekrutování a organizace pracovní síly, kde dochází k formování a vyjednávání o specifické

genderově a třídně podmíněné identitě migrantů). Třetí úroveň se zaměřuje na zkušenosti

migrantů na úrovni individuálních rozhodnutí a strategií (Szczepaniková 2006). Poslední

jmenovaná analytická mikroúroveň cílící na vyjednávání jednotlivců v rodinách,

domácnostech, v širší společenské struktuře a se sebou samým bude také analytickou úrovní

této práce, coţ však samozřejmě neznamená, ţe by nebyla dávána do souvislosti s ostatními

dvěma analytickými rovinami. Studie zabývající se genderem a migrací zdůrazňují vzájemnou

interakci těchto tří analytických rovin, protoţe ani při zkoumání rozhodnutí na úrovni

individua není moţné je oddělit od širší společenské a globální struktury. V kaţdém

jednotlivém rozhodnutí o migraci hrají struktura a individualita navzájem nezastupitelnou roli.

1.4. Vývoj pronikání kategorie genderu do studia migrace

I kdyţ dnes jiţ je přínos a relevance analytické kategorie genderu pro studium migrace

nezpochybnitelný, nebylo tomu tak vţdy. Migrace byla v dřívějších dobách povaţována za

gender neutrální proces. Aţ studie zaměřené na roli genderu v migraci vzniklé za posledních

40 let jasně ukázaly, ţe gender je nedílnou součásti migračního procesu jak na lokální, tak i

globální úrovni (Souralová 2010, srovnej například speciální číslo International Migration

Review „Gender and Migration Revisited“). Zájem o studium ţen v migraci má svůj ideový

původ ve druhé vlně feminismu, která započala v 70. letech jako boj za rovnoprávnost ţen.

Feministické výzkumy té doby se zaměřily na nerovné mocenské vztahy mezi muţi a ţenami

ve společnosti (Hondagneu-Sotelo 2005).

Je tomu teprve necelých 30 let, kdy vyšlo speciální tematické číslo „International

Migration Rewiev“, jehoţ editorkou byla Mirjana Morokvasic (1984), které dokazovalo, ţe

„birds of passage“ byly také ţeny. Aţ do 70. let minulého století byly ţeny ve studiích

mezinárodní migrace neviditelné (Kofman 1999). Do počátku 70. let dvacátého století byly

výzkumy o migraci zaměřeny pouze na migrující muţe. Většina těchto studií činila obecné

svých výchozích zemí. Jejich mobilita je jednak projevem svobody pohybu, můţe však být i důsledkem

donucení (Morokvasic 2004).

14

závěry o migraci bez jediné zmínky o tom, ţe jsou zaloţeny pouze na datech týkajících se

migrujících muţů. Pokud byly v těchto studiích zmíněny i ţeny, tak většinou jen na okraj, a to

jako osoby závislé na migrujících muţích (Pessar 1999a). V reakci na dlouhodobé opomíjení

ţen ve studiu migrace a v politikách národních a nadnárodních organizací zabývajících se

migrací se začali mnozí výzkumníci zaměřovat výhradně na téma migrujících ţen. V současné

době je zaměření se pouze na migrující ţeny povaţováno za překonaný trend. Jinými slovy,

dimenze genderu by neměla být zdůrazňovaná pouze v případě, ţe se výzkum zaměřuje na

ţeny, a muţi by neměli být povaţováni za gender neutrální.

Pro nastínění vývoje postupného pronikání analytické kategorie genderu do sociálně –

vědního zkoumání migrace se přidrţím dnes uţ klasické etapizace (srovnej například

Hondagneu-Sotelo 2005, Boyd and Grieco 2003). Tyto fáze jdou od zdůrazňování ţen a

ţenské zkušenosti přes genderové vztahy aţ ke konceptualizaci migrace jako procesu

genderovaného a genderujícího. Kaţdá z níţe uvedených fází se i přes velikou snahu dohnat a

doplnit opomenutí z dřívějška potýkala s celou řadou nedostatků. Jako jejich společnou

příčinu lze označit tendence zpětně a natvrdo do muţských teorií přidat ţenská data a

nechtěně tak fakticky odsunout ţeny dále od mainstreamových migračních teorií a studií.

1.4.1. Ţeny a migrace

Zlomovým obdobím pro studium ţen a migrace byla 70. léta minulého století. Od této

doby směřovalo na migrující ţeny stále více pozornosti z důvodů všeobecného zájmu o pozici

ţen ve společnosti, feminizace cizí populace, vzrůstající patrnosti ekonomické přítomnosti

imigrantek a vytváření znalosti imigrantek o sobě samých. Hlavním problémem zkoumání

migrace té doby nebyla ani tak sama nedostatečná základna studií ţen v migraci, ale zejména

skutečnost nereflektování těchto studií médií a politiky a zejména to, ţe podstatná část

akademické literatury o migraci setrvala ve svých „muţských kolejích“ (Kofman 1999: 269,

270). Tato fáze proto můţe být označena „ženy a migrace“, ale ne „gender a migrace“,

protoţe daný přístup je sice charakteristický zaměřením na ţeny a migraci, ale

prostřednictvím značně zjednodušeného androcentrického vidění světa. Bez dalších úvah byly

ţeny automaticky povaţovány za prostý závislý doprovod muţe a zobrazovány jako zcela

irelevantní pro studium v kontextu pracovní migrace (Hondagneu-Sotelo 2005: 5). Pokud jiţ

15

byly ve výzkumech viditelné, byly zkoumané pouze ve vztahu k jejich roli v privátní sféře a

jejich schopnosti pojmout modernitu. Různé výchozí situace, kontexty a prostředí – to vše

bylo ztraceno v okamţiku příjezdu do nové země spolu s počátkem jejich cesty do modernity

(Kofman 1999: 270).

Studie této doby se zaměřovaly především na uznání a zviditelnění ţen jakoţto

aktivních aktérek v migračních procesech (Szcepaniková 2006: 2) za uţití konvenčních

metodologií7. Dnes jiţ je moţné zhodnotit přístup ze 70. let minulého století jako „přidat a

zamíchat“8 ţeny do studia migrace jako nedostatečný. Ţeny byly jako jedna z proměnných

přidány a zkoumány ve studiu migrace srovnáváním s muţskými migračními vzorci

(Hondagneu – Sotelo 2005: 3, 4, 5).

Další proud první fáze nesoucí titul „pouze ženy“9 se dotýkal problematiky genderu

stejně tak málo a okrajově, jako výše uvedený „přidat a zamíchat“ přístup. Zaměřoval se

totiţ výlučně na ţeny migrantky a ţenskou migrační zkušenost10

. Tento přístup paradoxně

ještě více segregoval ţeny a separoval je od hlavních sociálních proudů migrační dynamiky

(Hondagneu – Sotelo 2005). O genderu se hovořilo pouze v případě, ţe se pozornost

výzkumníka obracela směrem k ţenám v migraci. Muţi byli povaţování za gender neutrální.

Koncept genderu byl chápán jako ţenská analytická kategorie.

1.4.2. Gender a migrace

Druhá výzkumná fáze proběhla od konce 80. let do počátku 90. let dvacátého století a

zabývala se jiţ kategorií gender a její rolí pro studium migrace. Gender zde jiţ není konečným

bodem, ale naopak výchozí kategorií, od níţ se zkoumání migrace odvíjí (Souralová 2010).

7 V této době byly pro výzkum genderovách rozdílů a vztahů vyuţívány sociálními vědci z různých oborů

konveční metodologie jako výběrová šetření, etnografie, zkoumání archivů, zúčastněné pozorování a někteří

jasně zachycovali skutečnost, ţe gender je sociální konstrukce odlišná od biologického pohlaví (Donato et al.

2006). 8 Z anglického originálu „add and stir“ dle Hondagneu-Sotelo (2005). 9 Z anglického originálu „women only“ dle Hondagneu-Sotelo (2005). 10 Stejně jako „přidat a zamíchat“ tak i „pouze ženy“ byly nějakým způsobem ponořeny do „sex role theory“.

Z tohoto pohledu je ţenská migrace vysvětlována s důrazem na omezení vyplívající z „sex role theory“. Tato

omezení jsou mylně vykládána jako stabilní hodnoty a praxe a ne jako fluidní a s ostatními sociálními

institucemi vzájemně reagující systém (Hondagneu – Sotelo 2005: 5).

16

Od explicitního zaměření výlučně na ţeny se výzkumy migrace posouvají jiţ směrem ke

konceptualizaci genderu coby sociálních procesů formujících a formovaných imigrací.

Rozeznává fluiditu genderových vztahů a jako taková se zaměřuje na dva základní aspekty:

genderovou podmíněnost migračních vzorců a způsob, jakým migrace rekonfiguruje nové

systémy genderové nerovnosti pro muţe a ţeny (Hondagneu-Sotelo 2005: 7). Jinými slovy

migrace je procesem genderovaným a genderujícím. Migrační toky a jejich vzorce jsou

podmíněny genderem a zároveň mají dopad na genderové uspořádání společnosti.

Druhá fáze ve vývoji pronikání genderu do studia migrace reagovala mimo jiné na

rostoucí povědomí o propojenosti etnicity, sociální třídy a genderu zaměřením se na analýzu

dynamické a sociálně konstruované povahy genderových vztahů. Důraz kladla na otázku

vlivu migrace na systémy genderových nerovností ve společnosti (Hondagneu-Sotelo 2000) a

genderové vzorce migrace (Hondagneu-Sotelo 2005).

Slabinou této fáze však byl implicitní předpoklad vlivu genderu pouze v tzv. meso-

úrovni sociálních institucí, jako je rodina, domácnost či komunitní společnost sociálních sítí

(Hondagneu-Sotelo 2005: 7), opomenutí širší strukturální úrovně však nemůţe zachytit proces

migrace ve své komplexitě (Souralová 2010). Obě dvě výše uvedené etapy však pomohly

otevřít cestu ke konceptualizaci migrace jako procesu genderovaného i genderujícího na všech

úrovních.

1.4.3. Migrace genderovaná a genderující

Zdůrazňovaní role genderu jako klíčového, konstitutivního elementu imigrace je

hlavním motivem současného vývoje ve studiu migrace a genderu. Na příkladě velkého

mnoţství studií je moţné demonstrovat, ţe gender je organizujícím činitelem mnoţství

migračních praktik, institucí a přesvědčení (Hondagneu-Sotelo 2005: 10). V současných

migračních studiích se zohlednění genderového hlediska povaţuje za základní předpoklad

plného porozumění migraci (King et al., 2004). Lidská mobilita je chápána jako proces

genderovaný a genderující a je zdůrazňována dynamika vzájemného vztahu genderu a

migrace ve všech jejích fázích (Boyd and Grieco 2003). Migranti jsou si často vědomi

vztahové a kontextuální povahy genderu spolu s tím, jak se snaţí naplňovat očekávání

17

o identitě a chování, která mohou být značně odlišná v závislosti na místě, na kterém se

vyskytují. Genderová analýza není omezena analýzou pouze meso-úrovně, jak tomu bylo ve

fázi předcházející, ale celý migrační proces je vnímán jako genderem podmíněný. Badatelé se

zabývají analýzou genderu v ţivotech migrantů i migrantek, v politikách a řízeních migrace,

na pracovištích imigrantů a imigrantek, v neoliberálních nebo welfare politikách států ve

vztahu k migraci, v populacích narozených v zahraničí, v diasporách a také v kapitalistickém

světovém systému (Donato et al. 2006).

1.5. Ženy a pracovní migrace

K pracovní migraci ţen a obecně k migraci ţen jako takové se vázala a stále váţe celá

řada stereotypů. Jedním ze zásadních, dnes uţ překonaných stereotypů bylo přesvědčení, ţe

migrují pouze muţi. Toto přesvědčení pramenilo z neviditelnosti ţen v migračních studiích.

Dalším v řadě stereotypů bylo samotné stereotypizující chápání a interpretace migračních

vzorců ţen ignorující jejich reálnou diverzitu a heterogenitu (Filadelfiová a Sekulová 2009).

Tento výčet stereotypů doplňují dále stereotypy genderové, mající v centru svého zájmu

samotnou „ženskou podstatu“ a s ní spjaté představy o pozici migrujících ţen na trhu práce i

obecně ve společnosti. Zpochybňování reálné diverzity migračních vzorců ţen se však

samozřejmě ukázalo jako zcela mylný předpoklad. Dnes uţ je zřejmé, ţe ţeny migrují na

kratší i delší dobu, na kratší i delší vzdálenosti a také to, ţe migrují z různých důvodů.

Důvodem dnes není jen následování partnera, ale stále větší podíl má pracovní migrace ţen. O

reálné diverzitě vypovídá také věková struktura migrantek a jejich rodinný status - migrují

ţeny svobodné i vdané, s dětmi i bez dětí (Filadelfiová a Sekulová 2009). Pracovní migraci

ţen se po dlouhou dobu dostávalo výzkumné pozornosti nejčastěji zaměřením se na negativní

aspekty mezinárodní migrace, ať uţ se jedná o nevěsty na objednávku, sexuální turistiku,

pašování ţen a pracovní migraci ţen coby nekvalifikované pracovní síly. Reprezentace

migrantek jsou stále ovládány představou nekvalifikované pracovní síly (Kofman 1999).

Feminizace migrace a stále zvětšující se podíl kvalifikované pracovní migrace

v globálních migračních proudech reprezentují dva ze současných globálních migračních

trendů. V historickém kontextu se dříve o vysoce kvalifikované pracovní migraci hovořilo

nejčastěji v souvislosti s vynuceným přesunem profesionálů v důsledku politických

18

konfliktů11

. V současnosti je zřejmé, ţe se podíl vysoce kvalifikované migrace v globálních

migračních proudech neustále zvětšuje. Vysoce kvalifikovaní migranti představují stále větší

a větší součást globálních migračních proudů, ale nedá se hovořit o jednotném typu migrace.

(Iredale 2001: 7). Různé skupiny vysoce kvalifikovaných osob jsou poháněny různými

motivy.

O migraci kvalifikovaných osob je moţné zjednodušeně říct, ţe zatímco muţi

dominují migraci v rámci transnacionálních korporací, informačních a komunikačních

technologií, u ţen převládá migrace do takových sektorů, jakými jsou vzdělávací,

zdravotnické a sociální sluţby. Společné mají to, ţe v procesu inkorporace na nový trh práce

zakoušejí sestupnou profesní mobilitu. Výzkumy kvalifikovaných migrantek tak zachycují

ţeny s kulturním kapitálem12

, ze kterého jiţ nemohou těţit v nové zemi (Souralová 2010).

Jako moţnou obranu proti tomuto sestupu představuje samotná neustálá migrace. Podle

Morokvasic (2009) se mění migrační trajektorie ţen a není proto nadále udrţitelné trvat na

dichotomii trvalá a dočasná migrace, ale uvaţovat v kategorii „usazení se v mobilitě“, tedy

migrování za prací jako dlouhodobá ţivotní strategie (Morokvasic 2004, 2009). Ţeny se

usazují v mobilitě, aby unikly novému genderovému nerovnému uspořádání v zemi původu a

zároveň se vyhnuly procesu dekvalifikace v nové zemi. Tím si udrţují výsadní pozici,

migrace pro ně představuje vzpouru proti genderovým strukturám (Souralová 2010).

Ačkoliv je pracovní migrace nejčastějším tématem prací o migraci vůbec, pracovní

migrace ţen stála po dlouho dobu stranou zájmu studia lidské mobility i její konceptualizace.

Teprve v 70. letech se výzkumy začaly věnovat i migrujícím ţenám a to právě z důvodu

zaměření se na integraci ţen na trh práce v cílové zemi. V této souvislosti potom autoři a

autorky zdůrazňují zásadní propojení feminizace migrace a feminizace trhu práce, procesů

navzájem se podmiňujících a umoţňujících (Souralová 2009). S pracovní migrací ţen je

spjata spousta stereotypů majících své kořeny v normativních očekáváních o tradiční ţenské

roli. I výzkumy se proto zaměřují na tradičně ţenské profese, jako jsou hospodyně a zdravotní

sestry. Stejně tak jako předobrazem migranta je muţ dobrodruh hledající v nové zemi nové a

lepší moţnosti obţivy, tak předobrazem pracovní migrantky je pečovatelka. Hospodyně a

zdravotní sestry se tak stávají jakýmisi prototypy migrantek uvězněných ve svých

11 V 60. letech se začalo hovořit o fenoménu „brain drain“ (Iredale 2001). 12 Kulturní kapitál je spolu s kapitálem ekonomickým hlavní sloţkou celkového kapitálu jednotlivce (Bourdieu

1998).

19

genderových rolích. Tato ideová předpojatost by tak lehce mohla vést k přesvědčení, ţe

migrují pouze ţeny mířící do soukromé nebo pečovatelské sféry. Toto přesvědčení se však,

jak se pokusím dokázat níţe, nerovná realitě. Realitou je, ţe na migračních tocích se podílí

značně diverzifikované skupiny migrantů a migrantek, zapojující se na trh práce v nové,

hostitelské zemi v různých oblastech.

Právě genderově senzitivní výzkumy pracovní migrace ţen mohou zachytit nejen

rozmanitost genderových rolí, ale také diverzitu migračních zkušeností ţen i muţů.

V takových výzkumech však musí stát genderové stereotypy a normativní očekávání

související s pozicí ţen ve společnosti a na trhu práce v centru analýzy a být tedy jejím

odrazovým můstkem, nikoliv výstupem (Souralová 2009).

2. JEDNOTLIVEC VE STUDIU MIGRACE: ROZHODNUTÍ

MIGROVAT A JEHO MULTI-PŘÍČINNOST

V této části nastíním a popíšu základní východiska svého kvalitativního výzkumu a

definuji koncepty, se kterými budu dále pracovat. Budu vycházet z přístupu reflektujícího

širší okolnosti a multi-příčinnost migrace a nejen z jejího redukcionistického chápání coby

pohybu z bodu A do bodu B na základě racionálního kalkulu lepších (pracovních) příleţitostí.

Významem genderu v migraci, respektive migrací coby procesem genderovaným a

genderujícím, se začali jako první zabývat antropologové. Zaměřovali se na role a jim

příslušné migrační zkušenosti muţů a ţen a jejich dopady migrace na genderová uspořádání.

Tento dopad mohl mít formu proměny vzájemných vztahů muţů a ţen na základě změny

jejich přístupů k různým sférám aktivity (Brettell 2003).

2.1. Jak definovat profesionálku

Ve své práci zaměřené na mezinárodní migraci vysoce kvalifikovaných ţen neboli

profesionálek, jsem se musela vypořádat hned na začátku s poměrně zásadní metodologickou

překáţkou. Tou překáţkou je vlastní definice termínu profesionálka nebo profesionál. Za

profesionálku je obecně označována ţena mající v určité oblasti odbornost nebo vysokou

20

kvalifikaci. Ke studiu mezinárodní pracovní migrace vysoce kvalifikovaných osob se však

váţou významné konceptuální problémy. Určitou představu či povědomí o tom, co se rozumí

pod pojmem profesionál či profesionálka, má zřejmě kaţdý. Jednotná, všeobecně uznávaná

definice pojmu vysoce kvalifikovaná osoba neexistuje13

(Mahroum 2000).

Obvykle se tak definuje jako osoba mající univerzitní vzdělání a/nebo odpovídající

praxi v oboru. To zahrnuje vysoce kvalifikované specialisty, manaţery a senior manaţery,

specializované techniky, obchodníky, investory, lékaře, lidi z businessu a smluvní pracovníky.

Jednotlivci v těchto kategoriích často hledají návratnost za své předchozí investice do

vzdělání a praxe prostřednictvím přesunu za nejlépe placenou nebo hodnotnou prací. Jiní

hledají moţnost uplatnění svých dovedností tam, kde se domnívají, ţe je budou moci lépe

vyuţít v kvalitnějších podmínkách pro práci a ţivot (Iredale 2001).

Lehce alternativní definici z roku 2009 nabízí i OECD, také však je charakteristická

svojí neostrostí a nejasností. Podle této definice jsou migranti vnímáni jako vysoce

kvalifikovaní, pokud mají alespoň terciární vzdělání, jiné definice jsou však také moţné

v závislosti na povaze povolání, které vykonávají. V některých zemích se uţívá praktické

vodítko výše platu, s tím, ţe vysoce kvalifikovaní vydělávají více nad určitou hranici. Obecně

v diskuzích o kvalifikované migraci se počítá s implicitní (opravdu bohuţel pouze implicitní

konceptualizací, protoţe i ve statích o vysoce kvalifikované pracovní migraci se toho termínu

uţívá bez přesnějšího nadefinování) definicí, kde vysoce kvalifikovaný migrant rovná se ta

osoba, která má univerzitní vzdělání14

(OECD 2009: Social, Employment and Migration

Working Papers).

Evropská unie (EU) a její projekt „Blue Card“ také operuje při definování

kvalifikované a vysoce kvalifikované pracovní migrace se vzděláním, pracovními

13 Ani OSN, OECD či EU nenabízí jasnou definici vysoce kvalifikované pracovní migrace. Existuje mnoţství

názorů na to, jak vlastně definovat vysoce kvalifikovanou pracovní migraci. Panuje však vzácná shoda na tom,

ţe takoví, tedy vysoce kvalifikovaní pracovníci a jejich mobilita je přínosná (Lowell 2005).

14 V souvislosti se vztahem k „těm nejlepším a nejchytřejším“ a k potřebě přilákat takové migranty za účelem

zajištění plynulého pokračování ve vývoji inovací a také pro posílení konkurenceschopnosti se nicméně tento

termín bude týkat pouze relativně malé elity, zahrnující snad pouze lidi s doktoráty, výzkumníky nebo opravdu

„top“ inţenýry (OECD 2009: Social, Employment and Migration Working Papers).

21

zkušenostmi a jazykovými znalostmi (Official journal of the European union 2008: Opinion

of the regions on „A global approach to migration: Developing a european policy on labour

immigration in conjustion with relations with third countries“). Jasně a přesně však určuje

hranici minimálního platu pro profesionální pracovní migraci ze třetích zemí.

Definici pojmu profesionální migrantka je moţné pro potřeby této práce zaloţit na

třech kritériích: vzdělání (ukončené vysokoškolské vzdělání na úrovni magisterské,

inţenýrské jejich ekvivalentů a vyšší), platu (značně flexibilní určení minima toho, co uţ

začíná spadat do profesionální kategorie) a/nebo povolání (jakou oblastí a na jaké úrovni se

člověk zabývá). Tato tři kritéria se v mnohém překrývají, coţ není takový problém, jako spíše

fakt, ţe někdy se nepřekrývají. Někteří imigranti totiţ zastávají pozice, pro které jsou

překvalifikovaní, coţ je však na druhou stranu nečiní méně kvalifikovanými, protoţe mají

předpoklad zastávat funkci vyšší. Jako poměrně elegantní řešení se jeví kombinace vzdělání a

povolání ve smyslu „correspondence between diploma and job“ (OECD 2007: Sopemi 2007

edition: Matching Educational Background and employment: A Challenge for Immigrants in

Host Countries), kde je o tomto pojednáno sice v kontextu překvalifikovanosti migrantů, ale

jako takové má tohle pojetí vysokou relevanci pro předkládaný výzkumný problém.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe profesionálku definuje z pohledu minimální

definice to, ţe má vysokoškolské vzdělání a/nebo odpovídající praxi v oboru. Můţe to být

tedy i úplná absolventka i ţena s vysokoškolským vzděláním a praxí a vybudovanou pozicí.

Tím se zároveň podaří odstupňovat různé míry profesionality. Bude to nicméně rozšířeno

druhou podmínkou, a tou je „correspondence between diploma and job“ aby se tím

eliminovaly absolventky, které po vysoké škole jedou na zkušenou a vykonávají v zahraničí

nekvalifikované práce. Vzdělání - praxe - povolání v nové zemi by měly ideálně tvořit linii, či

alespoň logický řetězec bez větších výkyvů směrem dolů.

Jedná se o ţeny, které mají předpoklady pro to, aby svůj tuzemský potenciál přenesly

jinam a i jinde byly dobré. V návaznosti na to je moţné je chápat jako ţeny, které v nové zemi

budou zastávat pozice nebo vykonávat povolání, které je i původními obyvateli té země

povaţováno za respektované a vysoko hodnocené (z hlediska prestiţe) a takové, o které by se

sami vzhledem ke svému vzdělání či zkušenostem ucházeli, respektive nejedná se o místo

22

určené pro levnou pracovní sílu ze zahraničí15

. Prakticky tedy musí (české) pracovní

migrantky splňovat tři základní obecné podmínky, aby bylo moţné povaţovat je za

profesionálky. Musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání na úrovni magisterské, inţenýrské

a jejich ekvivalenty a vyšší. V cílové zemi se musí zapojit na trh práce na takovou pozici,

která není primárně určena pro levnou pracovní sílu ze zahraničí a není tak vnímána.

Posledním je hledisko platu, které je pro potřeby této práce zaloţené na projektu EU „Blue

Card“ vzniklého jako direktiva Rady.

Tato direktiva vstoupila v platnost 19. 6. 2009. Jejím hlavním cílem je zlepšit

schopnost EU přitáhnout vysoce kvalifikovanou pracovní sílu ze třetích zemí, a to nejen za

účelem zvýšení konkurenceschopnosti v kontextu Lisabonské strategie16

, ale také za účelem

omezení „brain drain“. Má slouţit jako nástroj zjednodušení a harmonizace vstupních

podmínek pro vysoce kvalifikovanou pracovní sílu ze třetích zemí, zjednodušit vstupní

procedury a zlepšit legální status těch, kdo jiţ jsou na území členského státu EU. Tato

direktiva se vztahuje k vysoce kvalifikovaným občanům třetích zemí (a jejich rodinám), kteří

hledají způsob vstupu a usídlení se v členském státě EU za účelem práce na dobu delší neţ tři

měsíce (Europa 2011: Summaries of EU Legislation: Entry and residence of highly qualified

workers (EU blue Card)). Mezi jinými je podmínkou pro vstup na území členského státu EU

pracovní smlouva nebo závazná pracovní dohoda se mzdou minimálně 1,5 násobek průměrné

roční hrubé mzdy pro příslušný cílový stát (členské státy však mohou toto minimum sníţit na

1,2 násobek pro profese, ve kterých je dílčí potřeba pro zahraniční pracovní sílu) (tamtéţ).

15 V teorii je tato teze otištěna v „dual labour theory“, podle které je v rozvinutých zemích permanentní

poptávka inherentně přítomna v jejich ekonomické struktuře. „Push“ faktory, tedy ty, které nutí migranty

opouštět mateřskou zemi (nízké mzdy a vysoká nezaměstnanost), jsou natolik významné jako „pull“ faktory,

tedy takové, které lákají do země cílové (chronická a nevyhnutelná potřeba zahraniční pracovní síly). Dle této

teorie nejsou mzdy v hostitelské zemi pouhým odrazem nabídky a poptávky na trhu práce, ale i potvrzením

určitého statusu či prestiţe jedince. Lidé věří, ţe mzdy by měly reflektovat sociální status. Jako takové nemohou

být mzdy utvářeny prostou nabídkou pracovní síly. Mzdy na spodku pracovní hierarchie nemohou být navýšeny

za účelem získání pracovní síly, protoţe by tím zároveň muselo dojít k poměrnému navýšení všech mezd, které

jsou v pracovní hierarchii výše. Zaměstnavatelé proto hledají takové zaměstnance, pro které je pozice na dně

hierarchie prestiţe povolání pouze prostředkem pro získání peněz bez očekávání navýšení sociálního statusu.

Tuto podmínku splňují právě imigranti a obzvláště ti na počátku jejich „imigrační kariéry“ (Massey et al. 1993). 16 Dle této strategie by se EU měla stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou,

schopnou udrţitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudrţností“

(Evropská komise 2011: Lisabonská strategie).

23

2.2. Přístupy ke studiu migrace

Existuje mnoho způsobů, jak definovat nebo měřit mezinárodní migraci17

, a existuje i

mnoho názorů na to, jak akt migrace konceptualizovat z filozofického hlediska.

V současnosti neexistuje jediná koherentní migrační teorie. To nejlepší, co můţe sociálně-

vědní zkoumání migrace nabídnout, je roztříštěný set teorií, které se často vyvíjely ve

vzájemné izolaci a také odděleně na základě vědní disciplíny, pod kterou spadaly. Pochopení

současné migrace není moţné spoléháním se na jedinou teorii, naopak je potřeba uplatňovat

komplexní, mnoho-úrovňový přístup (Massey et al. 1993).

Zkoumání migrace je charakteristické dichotomiemi18

na filozofické i metodologické

úrovni. Mezi nové výzvy ve studiu migrace patří právě jejich dekonstrukce a také nutnost

posunout uvaţování o migraci do nových souvislostí. Sociální realita je dnes v mnohém

sloţitější a interpretace migrace a jejích kontextů na základě klasických konceptů uţ v dnešní

realitě neobstojí (Filadelfiová a Sekulová 2009). V těchto „klasických“ teoriích migrace nebyl

reflektován jednotlivec a jeho kontext coby motivace migrace, stejně tak jako jimi nebyl

reflektován gender jako strukturovaný i strukturující prvek mezinárodní migrace. Tato práce

si klade za cíl upozornit právě na nedostatečnost klasických teorií při vysvětlování příčin

mezinárodní migrace a poukázat na multi-příčinnost kaţdého jednotlivého rozhodnutí

migrovat. Na migrační procesy působí i různé motivace a očekávání migrujících ţen a muţů.

Spojení analytické kategorií genderu a biografického přístupu je proto přínosem pro zkoumání

mezinárodní migrace.

17 Existuje mnoţství způsobů, jak přistupovat ke studiu migrace. Některé studie se zaměřují na konkrétní

národnostní skupiny migrujících osob, jiné přistupují ke zkoumání migrace z hlediska specifických druhů

migrace, další se snaţí sledovat příčiny nebo dopady migrace ať uţ na celospolečenské nebo individuální úrovni.

Některé studie se zaměřují na migrační vlny ze zemí původu anebo naopak na migrační vlny do určitých

cílových zemí (Filadelfiová a Sekulová 2009). 18 Migrační dichotomií je myšleno uvaţování o migraci v polaritách. Patří sem třeba nahlíţení na migraci

v kategoriích proces a produkt a studium etnických komunit a diaspor jako produktu migrace. Jiným příkladem

z řady migračních dichotomií je rozlišování mezi migrací vnitřní i vnější, i kdyţ v realitě jsou často propojené a

navzájem se prolínají. Jako metodologické dichotomie je moţné nazvat ty, které proti sobě staví

mikroanalytickou versus makro analytickou úroveň, další je alternativní dichotomie, ve které proti sobě stojí

deterministický a humanistický konceptuální přístup. Ve druhé jmenované dichotomii se jedná o neshodu o roli

migranta v migračním procesu. Zatímco deterministický přístup vidí v migrantovi pouze objekt reagující na

racionální pobídku, humanistický přístup zdůrazňuje právě migranta coby aktivního činitele. Studium

mezinárodní migrace urazilo velký kus cesty od Ravensteinových empirických zákonů migrace, demografické

změny a tranzice mobility, přístupů zaloţených na neoklasické ekonomii maximalizace kapitálu spolu s teorií

lidského kapitálu, behaviorálního modelu, strukturalistických přístupů, marxistického pohledu aţ ke kritice

těchto přístupů z pozice humanismu a tedy nereflektování jednotlivce dosavadními migračními teoriemi

(Halfacree a Boyle 1998).

24

2.3. Biografický přístup ke studiu migrace

Biografický přístup staví na starších přístupech dvěma způsoby. Jednak kritikou

neadekvátnosti dřívějších způsobů konceptualizace migrace a jednak uznáním dílčích hodnot,

které tyto konceptualizace poskytují. Biografický způsob doplňuje strukturující19

přístup tím,

ţe do větší hloubky ilustruje kontextuální procesy, ve kterých se odehrává migrace. Zejména

jde za humanistické tendence20

a jejich předchozí uţívání termínu biografický a umoţňuje

explicitní uznání strukturálních překáţek a moţností migrace. Namísto zdůrazňování

účelného a vypočítavého charakteru migrace zdůrazňuje její pozici v rámci kompletní

biografie migranta coby jednotlivce (Halfacree a Boyle 1998).

Biografický přístup staví na třech pilířích, které definoval jako zásadní pro studium

migrace. Prvním pilířem je nutnost vnímat migraci jako akci v čase. Jinými slovy, vlastní

rozhodnutí k migraci nelze chápat pouze jako okamţik těsně před vlastním přesunutím, ale je

nutné hledat důvody náleţející jak do migrantovy minulosti tak i do jeho nadcházející nebo

očekávané budoucnosti. Důvody pro migraci se jako nitka táhnou celým ţivotem migranta,

není proto moţné je najít v jednoduché odpovědi na jednoduchou otázku: „Proč jsi

migroval/a?“. Pro pochopení komplexity spektra dílčích příčin je nutné uplatnit hloubkový

kvalitativní přístup. Druhým pilířem biografie ve studiu migrace je přesvědčení o multi-

příčinnosti důvodů. Vzhledem k tomu, ţe akt migrace je zapuštěn v migrantově biografii, dá

se očekávat, ţe příslušná rozhodnutí budou velmi smíšená a chaotická. Posledním z pilířů, na

kterém stojí biografický přístup, je chápání migrace jako výrazně kulturní události. Jedinci

jsou součástí kultury, která představuje normativní vzorce chování a očekávání (Halfacree a

Boyle 1998). Pro tuto práci jsem zvolila právě biografický přístup, protoţe se zaměřuji na

před-migrační fázi a rozhodovací proces o migraci, kdy je biografie, individuální i kolektivní,

nejvlivnější.

19 Strukturalismus říká, ţe není dostačující se spoléhat pouze na přímo pozorovatelné a empirické jevy, jak je

tomu v tradici pozitivismu a behavioralismu, protoţe o tom, co způsobuje lidské chování, to vypovídá pouze

málo. Místo toho by sociálně-vědní zkoumání mělo jít pod povrchové jevy a zviditelnit logiku, která spojuje

lidské chování do pravidelných vzorců. Lidské chování je ve strukturalistické tradici chápáno jako omezené a

předurčené silami, které se vymykají jedincově kaţdodenní kontrole. Cílem je tyto podpovrchové výchozí síly

dostat na povrch (Halfacree and Boyle 1998: 58). 20 Dle humanistického přístupu je nejdůleţitější informovanost, vědomí a kreativita jedince. Humanistický

přístup reprezentuje svého druhu odpor proti neosobnosti a chladu ostatních filozofických tradic. Zdůrazňuje

esenciální subjektivitu výzkumníka i zkoumaného, prosazuje tedy kvalitativní výzkumné metody (tamtéţ).

25

Rozhodnutí migrovat jsou ovlivňována na strukturální21

(celospolečenské) i

individuální rovině (viz Szczepaniková 2006). Jako takové nemohou být vysvětleny bez

přihlédnutí k osobní biografii jedince. Migrace je závaţným rozhodnutím dozrávajícím

v odlišných sociálních kontextech různých migrantů, a to, co se můţe někdy jevit jako jasná

příčina migrace, můţe mít příčiny mnohem hlubší či zcela odlišné. Svůj podíl na takových

rozhodnutích mají nejen sociální instituce, jako je rodina nebo trh, a ostatní instituce formující

migraci, ale také osobní charakteristiky jedince, jako je věk, pořadí při narození ve vztahu

k ostatním sourozencům, etnicita (rasa), to zda pochází z městského nebo venkovského

prostředí, manţelský status (single, svobodná/svobodný, vdaná/ţenatý, rozvedená/rozvedený,

vdova/vdovec), reproduktivní status (děti nebo bezdětnost), role v rodině (manţelka/manţel,

matka/otec nebo dcera/syn) a konečně i pozice v rodině (autoritativnost nebo podřízenost),

vzdělání, praxe a třída (Boyd 2006). Heterogenita historií, jejich (migrantek a migrantů)

odlišné zkušenosti minulé i přítomné - to vše je nutné brát do úvahy při snaze pochopit a

vysvětlit příčiny mezinárodní mobility. Zdůraznění diverzity národní, diverzity výchozích

prostředí, třídní pozice, zaměstnání a rodinné situace napomůţe narušení redukcionistického

rámce, pomocí něhoţ jsou osudy migrujících jedinců stále interpretovány (Kofman 1999:

272). Mezi podmínkami výchozí společnosti a „náchylností“ ţen k migraci proto nelze nalézt

přímý vztah v souladu s teoriemi operujícími s „push“ a „pull“ faktory. Ţeny mohou mít

velkou motivaci migrovat ze zemí s vysokou genderovou nerovností, stejně tak mohou být

pouze závislým doprovodem, čímţ je ztracen veškerý migrační „empowerement“ potenciál.

Ţeny také mohou chtít migrovat i ze zemí s vysokou úrovní genderové rovnosti, protoţe

migrace jako taková je moţná a nese s sebou moţnost navýšení kapitálů (Boyd 2006).

Hlavním přínosem biografického přístupu pro studium migrace je zdůraznění toho, ţe

ţivot migrujících osob nezačíná migrací. Rozhodnutí migrovat je výrazným mezníkem

v ţivotě kaţdého jednotlivce, ať jiţ jej k tomu vedly různé okolnosti. Ve své podstatě nelze

takové rozhodnutí redukovat na pouhou racionální kalkulaci interpretovatelnou pomocí

redukcionistických výkladových rámců a teorií.

21 Makro charakteristikami ovlivňujícími migraci ţen jsou například ekonomiky (agrární, industriální) a stupeň

jejího rozvoje (Boyd 2006). Patří sem však také, jak bylo zmiňováno výše, charakter globálního systému jako

takový.

26

2.4. Jednotlivec ve studiu migrace

Migrace je zásadní událostí v ţivotě kaţdého jednotlivce a je kolem ní vystavěna

biografie člověka. Tím, ţe se člověk rozhodne opustit svoji mateřskou zemi, vyjadřuje také

svůj postoj a hodnotové stanovisko (Brettell 2003). Zdůraznění individuality v rozhodovacím

procesu o migraci a celém migračním procesu můţe poskytnout cenné informace pro chápání

migrace. Zaměření se na jednotlivosti však nemusí nutně znamenat upřednostnění mikro-

úrovně před makro-úrovní22

. Naopak, makro tendence jsou vyjadřovány lokálně ve

specifických jednáních jednotlivých osob a obecně ve způsobu, jakým ţijí své individuální

ţivoty (Abu-Lughod 1991). A zejména v tom, jaké ţivotní strategie jsou pro danou společnost

přijatelné z hlediska očekávání o správném chování.

Narace se proto jeví jako vhodný nástroj zachycení migračního procesu. Umoţňuje

sestoupit z abstrakce migračních teorií k pochopení migrace z „insider´s“ perspektivy.

Z narace sice nezískáme údaje o průměrech či vztazích mezi proměnnými, ale můţeme získat

povědomí a informace o dílčích událostech, situacích a volbách jako opozici k obecnému.

Jednotlivé biografie ilustrují kontext (rodinný, lokální, národní či mezinárodní), ve kterém se

odehrávají rozhodnutí a jsou zahajována určitá jednání, a hlavně jsou schopné nám říci, jak

tato rozhodnutí jsou ovlivněna sociální pozicí ve společnosti, jako je věk, region, třída nebo

právě gender. Jasně demonstrují, jak genderové uspořádání, genderové role a genderové

ideologie mohou ovlivnit rozhodnutí o migraci jak před tak i po odjezdu. Říkají nám, ţe

migrace není jen součástí osobní, ale také kolektivní biografie (Brettell 2003).

Sociální kontexty jednotlivých migrujících mají schopnost odhalit i to, co není

explicitně vyřčeno. Je moţné se vyvarovat stejné chyby jako výzkumy z počátečních fází

výzkumu genderu a migrace tím, ţe těmi, se kterými jsou v této práci vedeny rozhovory, jsou

pouze ţeny, i kdyţ tato práce se zabývá genderem? V současnosti se zaměření na „ţenskou

zkušenost“ povaţuje za překonaný trend. Jak od 70. let minulého století potvrdilo mnoţství

studií, migrace a integrace mají specifický průběh pro muţe a ţeny. Kontexty jsou pro oba

rody odlišné. Pro celkové porozumění je důleţité věnovat pozornost muţské i ţenské

22

Fakt, ţe je gender nejvíce patrný, nebo lépe řečeno ve zkoumání nejvíce viditelný v institucích jako je rodina,

domácnost a ostatní přímé kaţdodenní sociální interakce, neznamená, ţe se nepromítá do konstruování ostatních

sociálních institucí a procesů. Patří mezi ně trh práce ve výchozí i cílové společnosti a způsoby, jakými jsou

podmiňovány globalizací, kulturní změnou a ekonomickou restrukturalizací (Hondagneu-Sotelo 2005: 9).

27

perspektivě. Díky pouţití biografické metody je však moţné zachytit gender, i kdyţ data

budou pocházet pouze od ţen. Nebudou to však data ţenská a výlučně o ţenách, protoţe své

výpovědi vztahovaly k muţům, rodině, partnerství, práci a ke svému celkovému výchozímu

sociálnímu kontextu, který je genderovaný.

2.5. Kritéria výběru informátorek

Na počátku svého výzkumu, tedy ve fázi, kdy jsem jiţ měla jasně nadefinované,

s jakými ţenami chci uskutečnit rozhovory, ale tyto ţeny-profesionálky jsem ještě neměla

vytipované, jsem se setkala s drobnými překáţkami. I přes sílící feminizaci jdoucí ruku v ruce

s profesionalizací mezinárodních migračních toků nebylo získání informátorek podle výše

uvedených kritérií tak snadné, jak jsem se zpočátku domnívala. Většina oslovených po

vyslechnutí mé prosby o zprostředkování kontaktů s vysoce kvalifikovanou Češkou, mající

pracovním zkušenost v zahraničí, reagovala otázkou, zda by to nemohli být muţi. Výběr

informátorek jsem učinila na základě následujících kritérií.

Mými informátorkami byly ţeny s českým občanstvím23

, s ukončeným

vysokoškolským vzděláním na úrovni magisterské, inţenýrské, jejich ekvivalentů a vyšší.

Podmínkou nebylo to, aby do zahraničí vyjely primárně za pracovní nabídkou, nebo prací, ale

aby se v cílové zemi zapojily na trh práce v odpovídající pozici (jak je definováno výše v této

práci v kapitole „Jak definovat profesionálku“). Tyto profesionálky musely odejít aţ po roce

1989, protoţe migrace před pádem ţelezné opony byla výrazem jiných motivů, neţ jaké jsou

předmětem této práce. Nelze zkoumat rozhodovací proces, který se neděje ve svobodném

prostředí, je výrazem touhy uniknout i za cenu vysokého rizika a je tak zvaţován v jiných

kategoriích, neţ zvaţování migrace po roce 1989. Rozhodování před rokem 1989 se

odehrávalo ve zcela jiném sociálním systému, nelze jej proto srovnávat s rozhodovacím

prostředím v demokratickém systému po roce 198924

. Současná moţnost odejít navíc v sobě

paradoxně nese moţnost zůstat anebo vrátit se, čímţ jednou učiněné rozhodnutí, není nutně

23 Omezení na ţeny pouze z jedné země vychází z potřeby a snahy zachytit multi-příčinnost rozhodování

jednotlivých ţen. Jejich rozhodování tak není ovlivněno strukturálně zcela jinými výchozími podmínkami

(odlišnými podmínkami v různých zemích), coţ by hrozilo při zkoumání migrace profesionálek z různých zemí. 24 Nelze izolovaně zkoumat či srovnávat jevy jedné společnosti a jevy druhé společnosti. Skutečnost je vztahová.

Srovnávat je nutné vţdy jen systém od systému, nelze proto porovnávat jak jevy různých společností, tak i různá

období té jedné společnosti (Bourdieu 1998).

28

učiněné navţdy (Morokvasic 2008). Posledním kritériem výběru informátorek byl jejich

pobyt v zahraničí minimálně na dobu jednoho roku, nebo s vyhlídkou na minimálně roční

pobyt.

Výběr informátorek jsem se snaţila učinit tak, aby kontinuálně naplňovaly věkové

kategorie od úplných absolventek aţ po ţeny s dlouholetou praxí. Mým cílem bylo také

vybrat ţeny z různých sfér povolání a ţijící v současnosti v různých zemích a na různých

kontinentech (nebo chystajících se do nich vycestovat). Tyto ţeny zamířily do zemí

rozvinutějších i zemí méně rozvinutých, neţ je Česká republika. Jsou mezi nimi ţeny

svobodné, zasnoubené, vdané, ţeny, které jsou matkami i ţeny bezdětné, stejně tak jako ţeny

z různých profesních sfér (bankovnictví, medicína, regionální management státní firmy,

kulturní reprezentace České republiky, oblast lidských zdrojů a vzdělávání, oblast

„pozemkového developmentu“). Zastihla jsem je ve fázi rozhodovacího procesu (kdy měly

vyhlídku na minimálně rok v zahraničí), ve fázi kdy uţ různě dlouho v zahraničí pobývají, i

ve fázi návratu zpět domů do České republiky. Jsou to ţeny, které spojuje to, ţe měly odvahu

vyměnit dočasně jistotu a pohodlí domácího prostředí za vyzkoušení jiného ţivota někde jinde

a chopit se příleţitostí, které nabízí dnešní globalizovaný svět, i s vědomím toho, ţe nemusí

uspět.

2.6. Design výzkumu

Tato práce vychází ideově z propojení dvou současných migračních trendů, kterými

jsou feminizace a profesionalizace globálních migračních toků. Ve svém výzkumu se snaţím,

na základě hloubkových rozhovorů v kontextu gender-senzitivního biografického přístupu,

přiblíţit rozhodovací proces českých profesionálek a najít motivy, které v jejich rozhodování

o moţnosti migrace nakonec převáţí ve prospěch migrace, či lépe řečeno, který důvod je tím

přesvědčivým. Se šesti ţenami25

jsem uskutečnila hloubková interview trvající od 40 do 100

minut26

.

25S Natálií pracující jako lékařka v Německu, Ingrid, která pracuje v kanadské bance, Karin, která řídila státní

firmu pro region několika zemí, Janou, která pracovala v českém centru, Terezou, která si zaloţila v Bulharsku

vlastní firmu, a Lenkou, která by ráda odjela pracovně do zahraničí, asi Vietnamu.

26Na úvod setkání jsem jim prezentovala svůj výzkumný záměr (který uţ však často znaly po prvním

telefonickém či emailovém kontaktu), ujistila se, ţe souhlasí s nahráváním našeho rozhovoru na diktafon a

29

V první fázi jsem informátorky jednoduše vyzvala, aby mi vlastními slovy popsaly od

počátku svoji cestu od získání prvotního impulsu vůbec uvaţovat o migraci k nazrávání

rozhodnutí odejít a tomu, co je pro ně v rozhodovacím procesu nejdůleţitější. Vzhledem

k tomu, ţe mi jde o zachycení těch nejdůleţitějších faktorů a o to, jakou roli jim ţeny

přikládají, nechala jsem v počáteční fázi vyprávění zcela v jejich reţii, čímţ došlo přirozeně

k vyselektování těch témat a motivů, které samy povaţuji za nejdůleţitější. Ve druhé fázi

jsme potom společně tato témata rozvíjely a doplňovaly na základě mých předem určených

výzkumných otázek.

3. ČESKÉ PROFESIONÁLKY A JEJICH ROZHODOVÁNÍ ODEJÍT

Cílem analytické části je nalézt ve výpovědích migrujících profesionálek faktory, které

při procesu zvaţování moţnosti migrovat převáţí v konečném rozhodnutí ve prospěch

migrace, a zodpovědět tak otázku: „Jaký je hlavní faktor („breaking point“), který u žen

zvažujících migraci vede ke konečnému rozhodnutí migrovat?“ Vzhledem k tomu, ţe jsem se

v této práci rozhodla zaměřit na hledání „breaking point“ neboli faktoru, který u ţeny převáţí

v jejím konečném rozhodnutí migrovat, jsou pro mě zásadní informace mající vztah k výchozí

situaci migrantky a její biografii a celkovému kontextu výchozí situace, která vedla

k rozhodnutí migrantky opustit svoji mateřskou zemi. Rozhodnutí učiněná v před-migrační

fázi jsou ovlivněna řadou faktorů spjatých s genderem. Za určitých podmínek se vyskytnou

výraznější tendence migrovat u muţů, zatímco za jiných to budou spíše ţeny, kdo odejde.

Rozhodnutí o mobilitě však není to stejné jako reálně odejít nebo vstoupit do určité konkrétní

země (Boyd 2006).

Lidskou mobilitu nelze vysvětlit jednoduše na základě výčtu „push“ a „pull“ faktorů

a uţ vůbec ji nelze omezit na vysvětlení operující s racionalitou homogenních mas migrantů

bez přihlédnutí k jejich diverzitě na různých úrovních. Rozhodnutí migrovat je výrazným

mezníkem v ţivotě kaţdého jednotlivce a má původ v jeho dosavadním ţivotě jakoţto celku.

Biografický přístup má proto pro zkoumání migrace zásadní význam, o to více pokud se

bavíme o genderových aspektech migrace a hledání zásadních příčin a situací k ní vedoucích.

pouţití takto získaných dat pro potřeby mé práce. Samozřejmě jsem s nimi probrala i etické aspekty výzkumu

jako zaručení anonymity a moţnost od rozhovoru kdykoliv odstoupit.

30

Budu proto hledat odpovědi na otázky, které povaţuji pro pochopení komplexity a sloţitosti

migračního procesu za zásadní. Jakou roli hraje v rozhodovacím procesu rodina a partnerský

ţivot? Jak významné je při rozhodování zvaţování moţností seberealizace? Jakou roli hrají

ekonomické faktory? Jakým způsobem se do něj promítají očekávání od okolí migrantky? A

má v něm místo i touha po dobrodruţství a nebo po vyzkoušení „něčeho jiného někde jinde“?

Migraci lze obecně rozdělit do tří základních analytických fází, a to sice fáze před-

migrační, fáze migrační a fázi post-migrační a jejich příslušné genderové aspekty (Grieco and

Boyd 2003). Ve své práci se soustřeďuji na fázi před-migrační27

, i kdyţ ţeny svá vyprávění

často vztahovaly i k současnosti. Při svých retrospektivních výpovědích je tak neustále dávaly

do kontextu svých současných situací a de facto tak zpětně racionalizovaly svá minulá

rozhodnutí. Tato rozhodnutí, i kdyţ učiněná na základě svobodné vůle, pro ně totiţ

neznamenala pouze úspěch či zisky, ale byla lemována i více či méně významnými ztrátami28

.

Svůj výzkum zcela cíleně neomezuji pouze na ţeny, které odešly za lepší pracovní

nabídkou, ale na všechny ty, které splňují výše uvedené poţadavky na definici profesionálky.

Jejich primárním motivem tedy nutně nemusí být práce, ale jakékoliv rozhodnutí vedoucí na

trh práce v cílové zemi. Redukcí pouze na práci jakoţto hlavního motivu by došlo ke ztrátě

zajímavých ţivotních strategií a příběhů jednotlivých ţen. A navíc fakt, ţe se ţena zapojí na

trh práce, nesvědčí pro správnost ekonomických teorií operujících s pracovní migrací jako

hlavním motivem mezinárodní migrace, ale spíše demonstruje důleţitost práce jako podmínky

úspěšné existence v nové zemi. I kdyţ se tato práce zabývá genderovými aspekty, výzkum je

zaměřen na ţeny. I kdyţ by se mohl takový přístup jevit jako sklouzávající k tomu, čeho byly

teorie migrace předmětem na počátku samotného sociálně-vědního zkoumání genderu a

migrace, opak je pravdou. Cílem není zachytit ţenskou zkušenost ve smyslu jedné velké

27 V této fázi se vyskytuje spousta faktorů, které formují rozhodnutí o migraci a činí migraci pro ţeny více nebo

méně moţnou. Patří sem jak systémové a makro faktory, jako je stát nebo národní ekonomika, tak i faktory

mikro a individuální jako jsou genderově specifické fáze ţivota (důvod, pro který je migrace de facto nemoţná).

Jmenované faktory je moţné dále rozdělit na genderové vztahy a hierarchie, status a role a strukturální

charakteristiky země původu. Gender vztahy a hierarchie v rodinném kontextu ovlivňují migraci ţen, protoţe

v rodině je často autoritou muţ. Rodina jednak definuje tak i připisuje role ţenám, které determinují jejich

relativní motivaci a podněty k migraci, a ovládá distribuci zdrojů a informací, které mohou podporovat,

odrazovat nebo zabraňovat migraci. Vzájemný vztah mezi předepsanou rolí ţen, statusem a věkem v kontextu

konkrétního socio-kulturního prostředí vyúsťuje k výsledku, kterým je „migrační pravděpodobnost“, která můţe

také ovlivnit schopnost ţen vůbec migrovat. Ve všech studiích je zdůrazňována interakce tří analytických úrovní

– individuální – rodinná – společenská (Grieco a Boyd 2003). 28 Klasickým projevem v kontextu migračních teorií je například „sestupná mobilita“ popsaná výše.

31

homogenní skupiny ţen, ale vyjednávání pozice kaţdé jednotlivé ţeny na základě znalosti

jejího příběhu a na základě znalosti úvah a faktorů, které ony samy zdůraznily ve svých

spontánních výpovědích.

3.1. Feminizace a profesionalizace migračních proudů

Na tomto místě bych také ráda nastínila východiska, která mě vedla k zaměření se na

mezinárodní mobilitu poměrně úzce vymezené skupiny českých ţen. Z důvodů, které jsou

popsány výše, jsem se rozhodla spojit dva současné migrační trendy v jeden a podrobit jej

zkoumání zaloţeném na biografickém přístupu. Těmi trendy jsou feminizace (Castles a Miller

1998) a také nárůst mezinárodní vysoce kvalifikované pracovní migrace (Iredale 2001). Fakt,

ţe ţeny v posledních letech masivně vstupují do profesionálních a manaţerských pracovních

pozic, byl v dosavadních studiích o mezinárodní migraci přehlíţen (Kofman 1999: 284).

Zatímco v druhé polovině 20. století byla pracovní migrace doménou muţů a ţeny migrovaly

jako manţelky a závislé osoby, případně za muţi cestovaly po jejich usazení se v rámci

spojování rodin, v současnosti vzrůstá pracovní migrace kvalifikovaných ţen (Filadelfiová a

Sekulová 2009). Migrace profesionálek a profesionálů představuje stále větší součást

globálních migračních proudů29

, kdy tito lidé jsou poháněni různými motivy. Dominantními

jsou pro vysvětlení i tohoto typu migrace ekonomické teorie. Dle těchto teorií jednotlivci

v těchto kategoriích často hledají návratnost za své předchozí investice do vzdělání a praxe

prostřednictvím přesunu za nejlépe placenou nebo hodnotnou prací a moţnost uplatnění svých

dovedností tam v lepších podmínkách (Iredale 2001).

Postkomunistická tranzice uvedla do pohybu spoustu ţen, hledajících nové příleţitosti

a vypořádávajících se s novými trţními podmínkami. Obecně ţeny ze střední a východní

Evropy převládají v migraci nad muţi30

. Faktem však je, ţe většina těchto ţen míří do sféry

29 Většina sociálně-vědního zkoumání zaměřeného na imigraci se zabývala analýzou skupin, které jsou sociálně-

ekonomicky znevýhodněny, které vstoupily do cílové země jako pracovní migranti či uprchlíci. O genderových

vztazích mezi vysoce vzdělanými profesionály se zatím ví spíš málo (Hondagneu-Sotelo 2005: 14). Navíc studie

zaměřené na vysoce kvalifikovanou pracovní migraci opomíjejí či cíleně ignorují přítomnost ţen – profesionálek

a tím pádem nepřipouští diskuzi o povaze genderových vztahů v migračních tocích vysoce kvalifikované

pracovní síly (Kofman 199: 283). 30 Na německém příkladu z roku 2004 je moţné toto tvrzení dobře ilustrovat. V Německu připadalo na kaţdých

10 polských muţů 12 polských ţen a stejný poměr byl i pro migranty ze Slovenska. Pro migranty z Česka byl

32

rodinné – reproduktivní, jako hospodyně, pomocnice v domácnosti, ošetřovatelky nebo au-

pair (srovnej například Souralová 2009). Tato práce se však zaměřuje na migraci ţen vysoce

kvalifikovaných.

Z dostupných údajů není bohuţel moţné zjistit, kolik Češek v současnosti pracuje

nebo v minulosti pracovalo v zahraničí, a tedy není ani moţné vycházet z údajů o počtu

českých profesionálek v zahraničí (ať uţ by tyto byly pro potřeby daných konkrétních

dokumentů definovány jinak neţ pro potřeby této práce). Neexistence těchto dat však není

pouze českým specifikem, ale celosvětovým problémem. Není moţné dohledat spolehlivá

data mapující světové mnoţství pracovní síly s profesionálními charakteristikami a uţ vůbec

ne to, kolik z této pracovní síly je tvořeno migranty31

(Martin 2005).

Velice hrubou představu si lze utvořit pouze z celkového počtu osob české národnosti

pracujících v zahraničí. V roce 2003 pracovalo v zahraničí podle výběrového šetření

pracovních sil 22 900 Čechů, z toho 14 900 legálně (proti 18 500, resp. 12 000 osob v roce

2002). V letech 2002 a 2003 počet zaměstnaných v cizině výrazně vzrostl, po meziročních

kolísáních v období 1998 aţ 2000, kdy činil 16 aţ 18 tis. osob ročně. V roce 2001 pracovalo

v zahraničí 15 800 Čechů. Z uvedeného počtu zvolilo loni zhruba 6800 Čechů jako cíl své

práce Německo, 3600 osob pracovalo ve Velké Británii, 3300 v Rakousku, 2000 v USA a

1400 českých pracovníků působilo v Itálii. Počty v ostatních zemích jsou zanedbatelné. Z

výběrových šetření v jednotlivých čtvrtletích je patrné, ţe silně akceleroval příliv Čechů za

prací do Velké Británie – jestliţe v prvním čtvrtletí 2003 našlo v ostrovní velmoci práci

13,4 % z celkového počtu Čechů zaměstnaných v cizině, pak ve čtvrtém čtvrtletí uţ plných

18,9 % (Český statistický úřad 2004). Co je moţné tvrdit s určitostí, je fakt, ţe tyto osoby

přivedly k mobilitě různé důvody.

tento poměr dokonce 18 ku 10 ve prospěch ţen a 23 ku 10 ve prospěch ţen v případě Estonska a Litvy

(Morokvasic 2008).

31 Zhruba 110 milionů světových migrantů z celkových 175 milionů bylo v roce 2000 v rozvinutějších zemích.

V industriálních společnostech je celá polovina jejich populace pracovní silou. Pokud mají imigranti stejnou

participaci na trhu práce jako domorodé obyvatelstvo, potom je v rozvinutých zemích zhruba 55 milionů

pracujících migrantů včetně těch z jiných rozvinutých zemí, stejně tak i ze zemí rozvojových (snad 70 % nebo 40

milionů). Kolik z nich jsou profesionálové? Lze uplatnit obecnou tezi, ţe čím obtíţnější je imigrovat, tím vyšší je

mezi imigranty procento profesionálů. Kolem 20 % pracujících v rozvinutých zemích jsou profesionálové, pokud

20 % migrantů z rozvojových do rozvinutých zemí jsou profesionálové, potom by jich bylo 8 milionů, coţ

znamená, ţe migranti tvoří 9 % z celkového počtu profesionálů v průmyslových zemích (Martin 2005).

33

3.2. Habitus jako prvek strukturující i strukturovaný migrací českých profesionálek

Na následujících řádcích se pokusím zmapovat a zanalyzovat alespoň ty důvody,

faktory a motivy, které byly zásadní v rozhodovacím procesu mých informátorek, ţen se

strukturálním předpokladem být úspěšné, nebo téţ ţen s potenciálem přenést své kapitály

jinam a i jinde z nich těţit. Tyto kapitály mohou mít různý charakter (přičemţ největší podíl

mají na celkovém kapitálu jedince kapitál kulturní, sociální a ekonomický), na základě

struktury rozdělení kapitálů je strukturována i celá společnost. Své místo má v takto pojatém

chápání sociálního ţivota a jednání i migrace, respektive existence potenciálu mobility.

Mezinárodní mobilita je zdrojem, nebo důleţitým rozměrem sociálního kapitálu, pokud je

moţné tento zdroj mobilizovat (Morokvasic 2004). Sociální kapitál je na jedné straně zdrojem

ostatních druhů kapitálů, na straně druhé je nutné do něj ostatní zdroje investovat (Portes

1998), aby mohl být jeho potenciál vyuţit.

Lidé těţí ze svých kapitálů na základě svých dispozic. Habitus je vyjádřením

jedincova místa v sociální struktuře, je vyjádřením osvojení si této svojí pozice a jeho

schopnosti jednat odpovídajícím způsobem. Struktura a jednání jsou neoddělitelné, existuje

mezi nimi dynamický vztah, jejichţ průsečíkem je právě habitus. Stručně lze význam habitusu

popsat jako individuální dispozice jednat v souladu s předurčeným místem ve struktuře.

Pokud tohle převedeme přímo na genderovou strukturu společnosti, tak dle logiky habitusu

muţi aspirují na muţské pozice a ţeny aspirují na ţenské pozice. Naděje se přizpůsobují

vyhlídkám, ţivotní aspirace a strategie moţnostem. Čím vyšší mají lidé kontrolu nad svou

vlastní mobilitou, tím spíše jí dokáţí vyuţít jako zdroje. Čím niţší kontrolu mají, tím méně je

pravděpodobné, ţe budou těţit z výnosů svých mobilních strategií. Přístup k mobilitě a

migraci a kontrola nad nimi jsou také genderované (Morokvasic 2004). I kdyţ něco není

výslovně zakázáno nebo kodifikováno, neznamená to, ţe pro různé osoby nejsou vodítkem

jednání různá neformální očekávání, coţ však na druhou stranu neznamená, ţe habitus působí

pouze restriktivně. Habitus znamená cit pro hru, jeho prostřednictvím je moţné usilovat o

zachování pravidel hry, nebo o jejich změnu (Bourdieu 1998, 2000).

34

Fenoménem, kterému stále musí profesionálky čelit v českém profesním prostředí, je

„skleněný strop“. Jedná se o existenci na první pohled neviditelných bariér a překáţek

znemoţňujících kariérní postup ţenám (či jiným znevýhodněným skupinám). I kdyţ ţena

splňuje veškeré formální poţadavky na danou pozici, společenská struktura či společenské

klima ji postup jednoduše neumoţní (Feminismus.cz 2011). Profesionálky jsou tak lapeny

v síti genderových stereotypů a jim příslušných očekávání, z níţ jim neumoţní uniknout ani

jejich nahromaděné kapitály, ať uţ tyto mají podobu formálního vzdělání, praxe v oboru nebo

jazykové vybavenosti. I kdyţ uţ se ţeny do vysoké pozice dostanou, mohou být v nevýhodné

pozici jednak proto, ţe za práci pobírají výrazně niţší plat, neţ muţi na obdobné pozici, a

jednak z toho důvodu, ţe i tam musí čelit stereotypům. Tím, ţe však mají kontrolu nad svou

mobilitou, mohou vyuţít migračního „empowerement“ potenciálu a migraci vyuţít pro

navýšení svého sociálního kapitálu.

Migrace, která byla dříve spíše spojována s dobrodruţnou povahou muţů, se stále více

stává doménou ţen. Migrace není gender neutrálním procesem, je, jak je popsáno výše,

procesem genderovaným i genderujícím. Z tohoto důvodu má migrace zvláštní význam pro

ţeny a obzvláště pro ty ze zemí bývalého východního bloku (Morokvasic 2008). Níţe

poloţené otázky zodpovím prostřednictvím biografického přístupu, který zdůrazňuje jak roli

struktury, tak i individuality kaţdé migrující osoby.

3.3. Kdybych měla v Česku vlastní rodinu, tak bych asi uvažovala jinak: Rodina a

partnerský život jako faktory formující rozhodnutí o migraci

Cílem této podkapitoly je odpovědět na otázku: „Jakou roli hraje v rozhodovacím

procesu uspokojivost rodinného života a partnerského soužití a rodina a partnerský život

vůbec?“. Stručně řečeno, rodina a partnerský ţivot hrají roli zcela zásadní, ať uţ v pozitivním

či negativním slova smyslu. Většina oslovených ţen při vzpomínání na své rozhodování o

migraci zmiňovaly rodinu a partnerství jako motivy, kolem kterých byla jejich rozhodnutí

nějakým způsobem vystavěna. Sloučení vlastní profesní seberealizace prostřednictvím

migrace s rodinným ţivotem, respektive dětmi a mateřstvím bývá často povaţováno za

nemoţné. Takové úvahy tvoří linii s dualistickým chápáním komplementarity genderových

35

rolí muţů a ţen, kdy muţům je přisuzována produktivní práce ve veřejné sféře a ţenám tedy

naopak reproduktivní práce v rodině32

. Ţeny byly historicky spojovány spíše s privátní sférou,

rodinou, domácností a reprodukční sférou, muţi se sférou produkční. V migraci bylo toto

přesvědčení otištěno teoriemi operujícími s modely, kdy migruje muţ – dobrodruh, kterého

později doplní ţena a děti. Ţena byla stavěna do závislé role doprovodu muţe, ukryta pod

termínem „migranti a jejich rodiny“(Kofman 1999). I přes to, ţe je binární schéma

veřejná/soukromá sféra v mnohém překonáno, stále je moţné vysledovat očekávání, která

v něm mají původ.

Je známým faktem, ţe tento sociální konstrukt operuje s biologií jako jeho legitimizací

vycházející z dočasných biologických „omezení“ ţeny z důvodu těhotenství a mateřství.

Společnosti jsou typické sociálním odlišením ţenskosti a muţskosti. Toto odlišení se

zdůvodňuje právě rolí ţen a muţů v procesu reprodukce, z čehoţ vyplývá i definování role

muţe a ţeny a dělba práce mezi nimi, způsob ţivota, vlastnosti a chování. Stereotypy

vyplívající z přesvědčení, ţe odlišnost ţenské a muţské role přirozeně vyplývá z biologické

odlišnosti ţeny a muţe, jsou jedním z nejstabilnějších pilířů fungování naší kultury. Ze

stereotypu „ženy jsou matky“ vyplývá stereotyp „ženy chtějí převzít výlučnou odpovědnost za

péči o děti“, z čehoţ vyplývá, ţe ţeny se nechtějí tolik kariérně realizovat jako muţi (Cviková

a Juráňová 2003). Rodina (a domácnost) je místem, kde jsou tyto vztahy nejintenzivněji

komunikovány na kaţdodenní, osobní bázi. Proto je celá řada povolání mimo domácnost

definována jako pro ţeny nepříslušná. Kamkoliv člověk zamíří, tam si s sebou můţe odnést

genderovou divizi práce. Dle některých je dokonce fungování klasické rodiny ohroţeno tím,

ţe muţi i ţeny chtějí aspirovat na muţské role (Moţný 2006). Dilema rodina versus kariéra se

vyskytlo i ve výpovědích mých informátorek. Některé ţeny nebraly migraci jako přilepšení,

ale jako nutné zlo, jak být s partnerem, a jejich rozhodování proto bylo racionální ne

individuálně, ale kolektivně za „my dva“:

„…já jsem si nemyslela, že je to v Česku špatný, já jsem naopak oponovala těm, co si

stěžovali, že to u nás nefunguje. Ptala jsem se: „Co vám nefunguje?“ Mě tu funguje všechno –

vystudovala jsem školu, za kterou jsem nemusela platit, vždycky jsem dosáhla, čeho jsem

32 Tento model je součástí širšího binárního uvaţování v souladu s moderním rozdělením těla a mysli, jeţ je dále

rozvinuto jako dualismus příroda/kultura, emocionalita/rozum, veřejné/soukromé a také pohlaví/gender (Martin

a Haywood 2007: 157).

36

chtěla, a nemyslím si, že by všechno bylo na houby…. Věděla jsem, obecně, ano, že lidi tady

vydělávají a můj partner má prostě super práci a racionálně jsem si říkala, že tady můžeme

mít asi jednodušší život, a já si říkám, že když on bude pracovat a bude spokojený a já se

budu moct někde rozvíjet, tak myslím, že to je tak, jak to má být, a já ho budu následovat,

nebo když prostě on…půjde někam jinam, tak já ho budu následovat, protože on je muž a on

navíc vydělává víc a on mi říká, že pokud já bych měla někde práci, která by mě hrozně

bavila, a nechtěla bych odejít, tak on tam zůstane se mnou a půjde za mnou. On tady má

rodinu a přátele…a sice je to jeho zázemí, ale já už to částečně přijímám…“ (Ingrid, 26 let)

Představa o tom „jak by to správně mělo být“, je jasně patrná ve výše uvedeném

úryvku. Muţ, který vydělává, ţena, která ho bude následovat a po jeho boku se rozvíjet. I

představy o vlastních budoucích ţivotech ţen úspěšných, zcestovalých a v mnohém

emancipovaných, jsou zaháčkovány v genderových stereotypech o rodině, respektive varianta

nenásledování manţela byla nepřijatelná, i kdyţ migrace nebyla jejich volbou:

„Můj primární zájem to nebyl, můj manžel byl vyslán jako diplomat a já jsem ho

doprovázela jako manželka. Samozřejmě po třech měsících jsem si říkala, že bych se měla

vrátit do Česka, ale možnost, že bych s ním nešla, jsem nezvažovala. Děti byly malé, dcera

měla 8 roků a syn 4 roky, takže já jsem ukončila pracovní poměr a dělala jsem všechno

možný.“ (Jana, 50 let)

Zajímavé, i kdyţ asi ne tak zcela překvapivé, je zjištění, ţe i ţeny, které v době svého

odchodu neměly vlastní rodinu, připouští, ţe by se moţná, čistě hypoteticky, zachovaly jinak,

kdyby ji měly. Respektive uvaţují v termínech situace, která ještě nenastala, čímţ přiznávají

rodině velikou roli a nejen to, jsou i důkazem velké váhy společenských očekávání o roli ţeny

a moţná i strachu ze stigmatizace z jejího odmítnutí či popření:

„Kdybych měla v Česku svoji vlastní rodinu, tak bych asi uvažovala jinak. S dětmi a

manželem bych určitě uvažovala jinak. To už bych samozřejmě musela konzultovat

s manželem, záleželo by, jestli děti jsou malé nebo jestli už chodí do školy a spousta dalších

okolností. Teď jsem myslela hlavně jako na sebe. Rodiče mě v tom podporovali, ten přítel, to

37

je mi líto, ale bohužel prostě měl možnost jít se mnou. Takže tam by to možná dopadlo úplně

jinak, kdybych měla vlastní rodinu. I když pro ty děti by zase bylo fajn být v jiném prostředí,

naučit se jazyky, ale fakt by záleželo hodně na věku.“ (Kateřina, 36 let)

Moţná to však svědčí více neţ o čemkoliv jiném o tom, ţe bezdětnost je strukturálním

předpokladem, jak být úspěšná v kariéře a neřešit tak známé dilema rodina versus kariéra,

které je tak neobvyklé u muţů. Ţivot se stálým partnerem ani s manţelem není pro kariérní

rozvoj prostřednictvím dočasného (respektive plánovaného jako dočasného) pracovního

pobytu v zahraničí takovým „omezením“ jako děti a mateřství. Ţeny byly ochotné opustit na

určitou dobu svého partnera v České republice, pokud se ovšem muţ nerozhodnul je

následovat. Jako zásadnější se pro mezinárodní mobilitu a rozhodování o ní jeví mateřství

jako jedna z rolí ţeny a její případná kolize s budováním kariéry. Ani role rodinná a kariérní

se z důvodu velké motivovanosti profesionálek nestaly navzájem vylučující, i kdyţ jejich

sloučení bylo realizované s určitými ústupky či kompromisy:

„No zatím jsem to neudělala33

a teď už vím, že to neudělám, protože to nějak tak

zvládám skloubit. Já jsem na začátku nevěděla, protože to je velká změna mít dítě, nebo

nevěděla, neuměla jsem si to představit, jestli je možný přijet do Bulharska a odrodit tady to

dítě a pak jsem se tak rozhodla. V podstatě rozhodli jsme to s manželem a odešli jsme sem….

Práce ošizená není, dítě jo, asi jo, prostě nesedím u ní 24 hodin, ona je hrozně malá, takže

abych s ní jezdila na služební cesty po bulharských silnicích…“ (Tereza, 32 let)

Důleţitou roli v takovém rozhodování hrála i podpora ze strany partnera ţeny, která

zvaţovala dočasný přesun do jiné země. Souviselo to do určité míry i s tím, zda si byly či

nebyly samy jisté tím, zda novou zkušenost zvládnou, i kdyţ ji braly jako velkou příleţitost:

„Jo, že prostě ještě než člověk úplně zestárne, nebo jak bych to řekla, než prostě ta

kariéra půjde nějak ke konci, tak abych ještě tuhle zkušenost udělala, když jsem ji udělala od

nás do Prahy, což jakoby byl obrovský skok. Bylo to velmi jako takový těžký rozhodování a

kdyby nebylo mého muže, který mě v tom podpořil - zkus to, když to nezkusíš, tak si to třeba

33 Přerušení kariéry (poznámka autorky).

38

budeš vyčítat - jo…a teď jsem za ním přišla…a co bys říkal tomu, kdybych jela do Vietnamu?

A on říkal, skvělý jako, jo, jedeme do Vietnamu, a řekl holkám, holky, jedeme do Vietnamu.

On mě v tom fakt podporuje, ne jako že co blbneš, co já tady budu dělat…“ (Lenka, 44 let)

V rozhodovacím procesu bylo také důleţité, i kdyţ třeba ne zásadní, samotné vědomí

schválení vlastního rozhodnutí okolím. Fakt, ţe se ţena nemusí vyrovnávat nejen se samotnou

změnou prostředí a ostatními změnami vyplívajícími z migrace, ale třeba i s nesouhlasem

partnera a nutností volby, zda jej opustit či ne, učinilo rozhodování jednodušší:

„…no my jsme se bavili o tom spolu co a jak a on jak kdyby do teď pracoval

v Pardubicích a dojížděl do Brna a já jsem studovala v Brně a teď se to otočilo, že já jsem

v Německu a dojíždím do Brna a on je tady…Tak jsem se ho ptala, jestli je proti tomu, a on

říkal, že ne, že to je výborná zkušenost… potom, co už jsem tam byla a co to bylo tak

super…tak jsme se domluvili, že budu dojíždět, co to půjde, a zatím to teda klape, zatím to jde,

uvidíme, jak to bude klapat do budoucna, ale já doufám, že jo…“ I s přiznáním toho, ţe kdyby

partner nesouhlasil, vyvíjelo by se to celé jinak: „…kdyby řekl, ať nikam nejezdím, tak by to

asi bylo všechno jinak.“ (Natálie, 27 let)

Stejně tak jako vědomí souhlasu činilo rozhodovací proces jednoduší, neexistující

podpora či dokonce nesouhlas s rozhodnutím své partnerky, stavějící volbu na „buď a nebo“,

činilo rozhodnutí těţší, ale odhodlání odejít za seberealizací nezlomilo:

„… člověk se vždycky musí rozhodnout, jestli se bude věnovat osobnímu životu, nebo

kariéře, já jsem si zvolila tenkrát tu kariéru. Už je to pár let zpátky. Na jednu stranu lituju, na

druhou stranu jsem strašně ráda, že jsem tady a že ty zkušenosti mám, protože mě to obrovsky

posunulo dopředu.“ (Kateřina)

Ve vztahu k rodině byla rozhodování často i velmi emotivní, nejen nutně jako

v předchozích případech ve vztahu k partnerovi či manţelovi, ale také z pozice dcery (která

odešla do zahraničí za svým přítelem, v současnosti jiţ snoubencem) a pocitu zodpovědnosti

vůči svým rodičům:

39

„Ony mi to rozhodnutí ulehčily34

. Jsou strašně nesobecké, ale jako strašně mi to trhá

srdce, ale budu se snažit to tak nevnímat tragicky a třeba když můj snoubenec odjede na tři

dny pryč a nikdo tady není a já si říkám, a to je přece ta nejzákladnější věc, že máš někoho, s

kým jsi. Když jsi sama a přijdeš domů a nikdo na tebe nečeká a třeba vím, že mamka je tam

sama, to si vůbec nemůžu připustit tohle. Ale mamka byla ta, která se snažila mi dávat

racionální důvody. A já vím, že on je skvělý a prostě vím, že se o mě postará, vždycky tě bude

podporovat v tom, co budeš chtít, a chtěla jsem být s někým, kdo bude mít takové kvality jako

on…“ (Ingrid)

Z výše uvedeno vyplývá nejen orientace rozhodnutí směrem na partnerský ţivot a

vlastní rodinu ve smyslu vlastních dětí a vlastního manţelství, ale také na výchozí rodinu a de

facto celou rodinnou biografii migrující osoby. Ţeny nemigrují pouze jako nezávislé,

nemigrují pouze jako matky, manţelky anebo partnerky, migrují také jako dcery a sestry, coţ

se vše promítá do jejich rozhodovacího procesu:

„Rodiče mě podporovali, s tím že jim samozřejmě bylo líto, že jdu pryč, a nevěděli, jak

často mě uvidí. Sestra samozřejmě taky. A s přítelem to bylo trošku horší. Ten byl spíš proti.“

(Kateřina)

Ţeny - profesionálky migrují na delší či kratší dobu, ať uţ jsou svobodné, ve vztahu,

vdané, bezdětné či mající děti. Po celou jejich cestu je doprovází gender jako prvek mající

vliv na jejich ţivotní směřování a rozhodování o vlastním ţivotě. Ve vztahu k zakládání

rodiny se do jejich rozhodování jasně promítají představy související s rolí ţeny

v reprodukčním procesu. Vliv genderu se však promítá i do očekávání ve vztahu ke své

výchozí rodině (Brettell 2003). Na své cesty se ţeny vydávají samy, bez partnera nebo jsou

následovány svým partnerem, potaţmo celou rodinou, nebo tím důvodem, pro který se

odhodlali odejít, bylo následování muţe.

Z hlediska sociálně-vědního zkoumání migrace a genderu je velmi zajímavá varianta,

kdy muţ následuje svoji profesně úspěšnou ţenu na její cestě do zahraničí. Ze známého

34 Maminka a sestra (poznámka autorky).

40

modelu „migranti a jejich rodiny“ se tak rázem stává jeho protipól „migrantky a jejich

rodiny“. Zajímavé by bylo podívat se blíţe na vyjednávání genderové identity těchto muţů,

protoţe i přes značný společenský vývoj je stále muţ povaţován za toho, kdo se realizuje ve

veřejné sféře a je iniciativní, a hlavně je stále povaţován za hlavního ţivitele rodiny. Na tomto

konkrétním případě se tak novým způsobem projevuje výchozí předpoklad, ţe migrace je

nejen genderovaná, ale ţe je i genderující. Zakládá totiţ nové rozloţení sil v rodině a

vyjednávání nových pozic.

3.4. Mám na to: „Empowerement“ žen prostřednictvím migrace

Cílem této podkapitoly je odpovědět na otázku: „Jak se do rozhodnutí o migraci

promítají subjektivní vnímání potenciálu „empowerement“ prostřednictvím mezinárodní

migrace?“. Projevuje se rozdílnost migračních strategií muţů a ţen a to, ţe mobilita nemá

pro muţe a ţeny stejný význam. Závěry několika studií odhalily, ţe „zisky“ v oblasti

genderové rovnosti jsou pro ţeny klíčovým důvodem k ochotě usadit se více či méně trvale

v cílových společnostech. S návratem do své původní země proto mohou váhat právě z toho

důvodu, ţe se jim nechce vzdát se nabytých kapitálů (Brettell a Hollifield 2000). Na druhou

stranu mnoho muţů touţí po rychlém návratu domů s cílem získat zpět postavení a privilegia,

která se pro ně v postavení migrantů stala nejistými (Pessar 1999a).

Globalizovaná migrace produkuje nerovnosti, hierarchie a asymetrie. Jedním

z hlavních sporů, o kterých se v migračních studiích vedou debaty, je ten, zda migrace ţen

vede k posílení jejich postavení (zda migrace pomáhá nabourávat nerovná genderová

uspořádání), či nikoliv. K těmto dvěma pozicím je moţné přidat ještě třetí pozici,

restrukturování asymetrií a nerovností (Souralová 2010). V souladu s logikou habitusu a

připuštěním genderové podmíněnosti migrace zároveň připouštíme existenci genderových

nerovností při odchodu z domovské země a vstupu do země nové. Tyto nerovnosti vzhledem

k tomu, ţe jsou povahy genderové, je moţné nalézt na všech úrovních od sociálních vztahů

mezi jednotlivci, přes meso-úrovňové instituce jako je rodina, aţ po makro-strukturální

41

systémy typu ekonomiky, práva, politiky nebo vzdělávacího systému35

. Výsledkem takto

nerovně nastavených strukturálních předpokladů (pozic ve struktuře) jsou potom odlišné

dispozice - nerovný přístup ke zdrojům, oslabený sociální a ekonomický status, náchylnost ke

zneuţití a násilí a menší ţivotní příleţitosti ţen v porovnání s muţi. České profesionálky

neustále naráţí na „skleněný strop“, který se mohou snaţit rozbít prostřednictvím

mezinárodní mobility36

. Genderové rozdíly a jejich potenciál pro „empowerement“ mají často

svůj původ v podřízeném postavení ţen37

. Genderové nerovnosti, které znevýhodňují ţeny a

příleţitosti, které nabízí „empowerement“, mohou být proto silným motivem pro migraci

(Boyd 2006:2, 3).

Co je ve vztahu k prostředí výchozí společnosti ještě důleţité, jsou kulturní představy

o ţenách a očekávání o jejich genderové roli. Rodina a domácnost jsou klíčové instituce pro

studium mezinárodní migrace proto, ţe tato očekávání jsou v nich vytvářena a reprodukovaná

prostřednictvím kaţdodenních praktik. Jinak řečeno, muţské role a ţenské role jsou

definovány, praktikovány a posilovány v rodinách a domácnostech. Tyto role a s nimi spojená

chování a představy o muţích a ţenách jsou v rodinách hierarchicky uspořádána. A rodiny a

domácnosti jsou navíc těmi prostředími, ve kterých jsou formovány hodnoty a motivace, které

mohou později vést k migraci, hromadí se v nich sociální kapitál, jsou sdělovány informace a

dělána rozhodnutí. Jako takové formují postavení ţeny ve vztahu k ostatním členům rodiny a

ovlivňují její schopnost činit autonomní rozhodnutí (Boyd 2006: 4). Někdy však rozhodnutí

ţeny odejít, kdyţ je v zásadě systémově moţné, jde proti rodinné hierarchii, uspořádání

vztahů v rodině nebo očekáváním rodiny o chování svých členů. Vzepření se těmto

očekáváním třeba právě prostřednictvím migrace má v sobě „empowerement“ potenciál:

35 Status ţen ve vztahu k muţům a úroveň genderové rovnosti ve vysílajících společnostech a v rodinách jsou

kritickými faktory stimulujícími nebo zabrzďujícími migraci ţen v porovnání s migrací muţů a podmínkami, za

kterých se migrace vyskytuje. Vliv statusu ţen a stavu genderových vztahů v domovské společnosti a jejich vliv

na migraci lze vysledovat na třech základních úrovních (srovnej například (Szczepaniková 2006) – společnost,

rodina a rovina individuální (Grieco a Boyd 1998, Boyd 2006)). Kaţdá z nich přispívá k rozhodovacímu

procesu. Společenské faktory zahrnují kapacitu státu chránit své členy a jejich ţivoty, politiku státu k migraci a

komunitní normy a kulturní hodnoty, které determinují, zda ţeny mohou či nemohou migrovat a pokud ano, tak

jak (práce nebo sdruţování rodin) a s kým (sama nebo s rodinou) (Boyd 2006: 3, 4). 36 Pouze 4,2 % ze všech zaměstnaných ţen jsou na vedoucích pozicích. Téměř paradoxně se jeví fakt, ţe čím

vyšší pozice, tím je také větší rozdíl mezi mzdami muţů a ţen. Zatímco průměrný rozdíl ve mzdách je 25 %,

ţeny na nejvyšších pozicích dosahují pouze 39 % mzdy muţů (Ciprová 2009). 37 Dispozičními vyjádřeními jsou potom habitus nadřízenosti a podřízenosti (Bourdieu 1998, 2000).

42

„No, to…oni naši jsou takoví zvláštní……oni mě v tom nikdy moc nepodporovali,

třeba když jsem měla jet na stáž, do toho Německa, tak mi to bohužel vyšlo, že jsem zrovna

před tím byla v tom Španělsku a měly se odesílat ty podklady do toho Německa, tak jsem

volala našim, jestli by to mohli udělat, a oni řekli, že to udělali, a oni to neudělali. Oni prostě,

taťka, on nechtěl, abych tam jela…já nevím, jestli se báli, že tam zůstanu, nebo co, já

nevím…víš, jak kdyby mi podkopávali nohy. Brácha byl vždycky doma, on tam vždycky byl, já

jsem dělala volejbal a měla jsem kamarády a chodila jsem ven, brácha byl doma, moc

kamarády neměl, sporty nedělal, takže byl pořád doma, díval se na televizi. On tam vždycky

byl a teď to je taky tak, on dělá automechanika, práci nemohl sehnat, tak mu ji sehnali naši a

jak kdyby oni cítili, že brácha je potřebuje. (Natálie)

Mezi mírou genderové rovnosti, „empowerement“ potenciálem migrace a

realizovanou migrací neexistuje lineární vztah. Tam, kde je úroveň genderové rovnosti nízká,

tam ţeny nemusí vůbec mít podmínky migrovat a také společnost tuto moţnost můţe

teoreticky zcela vylučovat, protoţe pro ţenu jsou předepsány jiné role (Boyd 2006:6).

Migrace skýtá sice „empowerement“ potenciál, ale mít teoreticky šanci migrovat a samotný

akt migrace jsou dvě různé věci. Moţnost vycestovat je podmíněna i „provozními faktory“

jako jsou například finanční náklady spojené s cestou a začátkem nového ţivota v cílové

zemi:

„…třeba když jsem jezdila na ty pohovory, tak to stojí strašný peníze…potřebuješ

jízdenky a i třeba jsem tam musela přespat. Potřebovala jsem různě ty papíry vyřídit, třeba

uznání toho diplomu, ty překlady, to stojí hrozný peníze. Jediný štěstí bylo, že jsem si během

toho studia spořila a přítel mi půjčil penízky, ale jinak nevím, jak bych si to zaplatila. Já jsem

taťku poprosila, jestli by mi nepůjčil nějaký peníze, a on říkal, že jo, ale že mu to musím vrátit,

tak jsem mu to pak vrátila, ale i ten první měsíc práce, než dostaneš výplatu, musíš zaplatit

nájem, jídlo a to není sranda. Myslím si, že jsem měla hodně štěstí během té své cesty a přítel

mi hodně pomohl. Jinak bych to ani finančně neutáhla.“ (Natálie)

Vyšší genderová rovnost ve vlastní zemi sniţuje náchylnost ţen k dlouhodobé či trvalé

migraci. Naopak v podmínkách narůstající genderové rovnosti, můţe lepší status ţen

43

v kombinaci s narůstajícím vzděláním dát ţenám kapacitu - kapitál být konkurenceschopné na

mezinárodních trzích práce a nepřímo je tak přimět, aby se staly dočasnými migrantkami:

„Tak největším tahounem určitě byly ty zkušenosti, které tady mohu získat, a vlastně

jsem se jenom posunula z jedné pozice na druhou, protože já jsem už tři roky pracovala u naší

společnosti v Praze jako vedoucí mediálního oddělení a tak jsem to viděla jako obrovskou

šanci posunout se dál, získat další obrovské zkušenosti vlastně s vedením lidí, s vedením

pobočky agentury někde v zahraničí a možná taky to, setkat se s úplně jinou kulturou, úplně

jinou mentalitou lidí a vlastně si ověřit, jestli takhle v tom člověk dokáže existovat a adaptovat

se.“ (Kateřina)

Tyto ţeny mohou těţit ze svých kapitálů, ať uţ ve formě vzdělání, praxe v oboru,

jazykové vybavenosti a vůbec obecně moţnosti uskutečnit cestu do zahraničí. Není nijak

jasné, ţe migrace má opravdu pro všechny ţeny za všech okolností „empowerement“

potenciál. Co je však pro potřeby této práce důleţitější, je fakt, zda ji tak české profesionálky

vnímají a pokud ano, tak jak, a co více, zda se fakt, ţe ji tak ţeny vnímají nebo nevnímají,

promítá do jejich rozhodování o migraci a potaţmo celého vlastního ţivotního směřování.

„Empowerement“ českých profesionálek je „empowerementem“ od stereotypů v profesní i

osobní sféře. S tím, jak se postupně vyvíjí česká společnost, dochází i k hromadění kapitálů u

českých ţen, které hledají v zahraničí podmínky, které by jim umoţnily prostor pro jejich

lepší uplatnění. Nicméně ţádná z mnou oslovených ţen neoznačila zisky v oblasti genderové

rovnosti explicitně za to, co by je přimělo odejít do zahraničí. S nějakými předsudky či

stereotypy se za své působení setkaly, ale zřejmě ne s takovými, před kterými by utíkaly:

„Jo, v Česku jsem se s tím setkala, no…ale v podstatě to je to stejný, já jsem dělala ve

firmě, měla jsem na starosti prodej, seděla jsem na filiálce v Praze a tam chodili zákazníci si

vybírat a většinou tam jako chodili buď chlapi se ženskou nebo chlapi a mockrát se mi stalo,

že přišel chlap a ještě než jsem otevřela pusu, řekl dobrý den, já bych si chtěl vybrat krb a já

jsem mu začala vysvětlovat a on říkal, no ale já bych to nerad diskutoval s Váma, raději bych

s někým, kdo tomu rozumí…to se mi stalo mockrát…štvalo mě to, to si potom řeknu, že ten

člověk je pitomec a dál se nerozčiluju.“ (Tereza)

44

Svoji situaci z hlediska genderové rovnosti či moţností dosahovat svých cílů hodnotily

jako poměrně uspokojivou. Zisky z hlediska genderové rovnosti dávaly do souvislosti s

kariérou. Jejich vyprávění se spíše soustřeďovala na profesní uplatnění a navýšení svých

kapitálů v pracovní oblasti, i kdyţ ve své dosavadní profesní kariéře musely čelit genderovým

stereotypům i poměrně hrubého raţení a to, co vnímaly jako problematické, se týkalo

neschopnosti proniknout mezi neformální sítě mezi muţi, s čímţ však musí bojovat i po

odchodu z České republiky. Genderové uspořádání tedy nevnímaly jako „push“ faktor.

3.5. Vždy jsem si chtěla zkusit práci v zahraničí

Spolu s pádem bipolárního světa padly také některé zásadní binarity, na kterých byl

výzkum migrace po dlouhou dobu zaloţen (Souralová 2010). Pozice jednotlivce v rámci

současné společenské struktury je produktem mocenské geometrie, hierarchizuje a diferencuje

mobilitu a vytváří rozmanité vztahy předurčující moţnosti migrovat (Massey 1994). Cílem

této kapitoly je najít odpověď na otázku: „Jaké místo má migrace ve zvažování vlastní

seberealizace v rozhodovacím procesu profesionálek?“. Strukturálně předurčené moţnosti

migrovat ještě nezakládají nutný předpoklad migrace reálné. Tím, ţe migrovat je moţné, se

migrace nestává nutnou (Morokvasic 2008). Svět „tam venku“ uţ není nutně povaţován za

lepší, neţ „svět tady“, ale jen jako jedna z moţných příleţitostí. Ne jediná, ale jedna z mnoha:

„…já si myslím, že jako moje teorie je, že kdybych mohla podnikat v Čechách, tak

bych podnikala v Čechách, ale nevím, co bych tam dělala, já mám pocit, že už jsou tam

hrozně rozdaný karty, tak mě nenapadá, co bych v Čechách mohla dělat…, já bych tam jinak

nešla. Nevím, co bych tam dělala…prostě jako země, která je deset let za náma a tak nějak se

jakoby tady všechno rozvíjí, a viděla jsem tady tu příležitost…Já nevím, ony se v Čechách ty

benzinky už nestaví, tady jo a supermarketů se u nás postaví tři za rok a tady deset třeba…“

(Tereza)

A proč vlastně migrace a seberealizace? Jednak mobilita sama o sobě je dimenzí

sociálního kapitálu (Morokvasic 2008). Ţeny o schopnosti a moţnosti vlastní mezinárodní

45

mobility hovořily v duchu „nepromarnit příležitost, dokud je pro ni možnost“ a také ve

smyslu určité exkluzivity, která není otevřena všem bez rozdílu:

„…myslím si, že takové nabídky se absolutně neodmítají. I když neříkám, že to byla

vyloženě nabídka, já jsem dostala tu nabídku, ale musela jsem projít konkurzem, protože

v rámci společnosti samozřejmě na každou takovou pozici probíhá výběrové řízení. A práci

v zahraničí jsem si chtěla zkusit, to určitě, vždycky jsem o tom snila, vlastně jsem si splnila

svůj sen a jsem tady tři roky.“ (Kateřina)

Touha po seberealizaci se táhne biografií ţeny, aţ postupně uzraje v rozhodnutí odejít:

„Mně se na tom líbilo, že to bylo prostě celý…od začátku tady prostě…vybudovat a já

jsem v té době uvažovala o změně zaměstnání. Já jsem v té době dělala v rodinné firmě…a tři

roky…a já jsem prostě věděla, že chci něco zkusit na nějakým jiným poli prostě než rodinné

firmy. Zahraničí jsem brala jako výzvu a asi to bylo někde ve mně, že jsem chtěla jít někam

jinam než do České republiky. No a já jsem hlavně chtěla dělat někde něco sama, tak jako

nějak být pánem svého času. Já prostě si neumím představit, nejsem člověk, i když jsem to

tedy nikdy nezkusila, že by mě jako nevyhovovalo dělat v nějaké obrovské nadnárodní firmě a

mít nad sebou ještě jako hierarchii lidí a chodit od osmi do práce píchat si píchačku.“

(Tereza)

Touha něco vybudovat, něco po sobě zanechat byla ve výpovědích ţen velmi silným

motivem. Byla i v souladu s teorií hromaděni kapitálů – navýšit si svůj jiţ tak vysoký

potenciál, nebo naopak touha jej předávat:

„…ten Vietnam mi přišel dobrej v tom, protože ta mentalita je ČR hodně blízká, ti

Vietnamci jsou pracovití, jsou velmi, řekla bych úslužní a byla to vlastně pozice šéfa

vzdělávání, ovšem na tom vzdělávání byli dva lidi a cílem bylo nastavit systém vzdělávání pro

nový zaměstnance, protože tam vznikala obrovská síť poboček…jako poměrně jako velmi

živelně…a velmi jako rychle…a oni měli problém se vzděláváním těch nováčků, kde nabírali,

takže v tom si myslím, že bych jako dost měla i co říct, protože tím jsem vlastně začala tady

46

v Praze, že. … Asi bych to ještě ráda zkusila, než bych, já cítím, že vlastně v tom vzdělávání

mám tu šanci, že když opustím to vzdělávání, tam už jsem vlastně šestej rok, takže je to tak, že

jsem tam udělala jakoby hodně práce, že to je jako vidět, že ty školící pobočky, to si myslím,

že to je bomba a frčí to a ty výsledky jsou …“ (Lenka)

Některé ţeny hovořily o tom, ţe si vţdycky chtěly zkusit práci v zahraničí a tato

moţnost pro ně představovala splněný sen, jiné byly pro ně překvapivě postaveny před tuto

moţnost. Téměř všechny však hovořily o migraci a práci v zahraničí v termínech

seberealizace a moţnosti něco budovat. Nové příleţitosti se chtěly chopit i s tím rizikem, ţe to

třeba bude úplný neúspěch, ale moţnost případného neúspěchu byla pro ně přijatelnější, neţ

obava z promarněné příleţitosti. Pro jednu ţenu (lékařku) byly moţnosti, které se jí v České

republice nabízely, nesrovnatelně horší a fakticky reálně nepřijatelné ve srovnání s těmi, které

měla v zahraničí. V případě, kdy ţena odcházela do země méně rozvinuté, neţ je Česká

republika, viděla moţnost, jak předat dále své zkušenosti a napomoci tak rozvoji v dané

konkrétní oblasti. Určitá menší rozvinutost země tak s sebou nesla potenciál reálně uplatnit

své „know-how“ tam, kde dosud nebylo známo, a i moţnost vyuţít výhodnějších podmínek.

Směřování do země rozvinutější zase přinášelo s sebou moţnost otestovat si, zda je schopna

se realizovat i v rozvinutějším systému.

3.6. Na cestě za dobrodružstvím

Ţeny, které opouštějí svoji rodnou zemi, nemusí mít nutně dobrodruţnou povahu, ale

beze sporu jsou odváţné. To, co je spojuje, je odvaha vyměnit to svoje jisté za přechodné

období nejistoty. Tato kapitola se zaměří na strukturální předpoklady v kombinaci s

osobnostními rysy a charakteristikami, které jsou, dle biografického přístupu, také zásadní pro

pochopení migračních strategií. Jedinec není pouze produktem struktury, ale je

nezpochybnitelné, ţe tato struktura je stabilním rámcem, vůči kterému jedinec své chování

orientuje (Brettell a Hollifield 2000). Cílem je podat odpověď na otázku: „Jakou roli hraje

v rozhodování o migraci touha po dobrodružství?“. Touha nebo snad i potřeba zaţít nějaké

dobrodruţství rozhodně nelze vysvětlit na základě migračních teorií operujících

s racionalitou, i kdyţ racionalita můţe být postavena na jakémkoliv základě. To, co se

jednomu člověku můţe jevit iracionální, můţe druhému skvěle zapadat do ţivotní strategie a

47

dané rozhodnutí tak můţe být pro něj jednoznačně racionální. Některé ţeny odešly, protoţe

v migraci viděly skvělou příleţitost pro navýšení svých kapitálů a zhodnocení svého

potenciálu a svých předpokladů:

„Dobrodružství to asi ne, protože já nejsem dobrodruh. To asi ne, ale myslím si, že

takové nabídky se absolutně neodmítají. I když neříkám, že to byla vyloženě nabídka, já jsem

dostala tu nabídku, ale musela jsem projít konkurzem, protože v rámci firmy samozřejmě na

každou takovou pozici probíhá výběrové řízení. A práci v zahraničí jsem si chtěla zkusit, to

určitě, vždycky jsem o tom snila, vlastně jsem si splnila svůj sen a jsem tady tři roky.“

(Kateřina)

Jiné explicitně hovořily o touze zaţít ještě nějaké dobrodruţství:

„…takže ekonomický efekt u mě nehrál roli, nikdy mě to ani nenapadlo, jo spíš mě

napadlo, že by to bylo jako výborný dobrodružství, proto bych chtěla jít někam jinam, než jsou

takový ty běžný země, jako je Francie, že jo…často se chodí do Paříže, tak to by mě nelákalo.

Mě láká něco takového neotřelého, jako je třeba ta Asie, třeba ten Vietnam…“ (Lenka)

S motivem jít za dobrodruţstvím souvisí povahové rysy a osobnostní charakteristiky

kaţdého jedince:

„Já si zase říkám, že já jsem člověk, kterej si ty přátele najde všude, že ty vazby si umí

navázat poměrně všude…“ (Lenka)

Lidé samozřejmě migrují i na základě racionálního kalkulu, ale někdy je rozhodnutí

zaloţeno i na zcela neměřitelném faktoru, jako je touha vyzkoušet si něco jiného někde jinde.

Vysoce kvalifikované ţeny jsou specifické tím, ţe ve své domovské zemi se díky své

profesionalitě a svým kapitálům těší určitému postavení a s tím souvisejícím ohodnocení.

Díky svému postavení si mohou dovolit nezohledňovat racionální, ekonomické motivace.

Mají totiţ strukturální předpoklady pro jejich naplnění kdekoliv. Práce v nové zemi pro ně

48

není hlavním motivem, ale pouze minimální podmínkou, jakousi prerekvizitou či nástrojem

pro dosaţení svých cílů. Práci je v tomto případě nutné chápat spíše instrumentálně. Stručně

řečeno, jejich primární ţivotní potřeby jsou uspokojeny, v jejich rozhodovacím procesu tak

mohou hrát roli i „iracionální faktory“ a mohou být i tím hlavním motivem, který je přiměje

odejít. Často se tak děje v souvislosti s pocitem, ţe se jim nabízí poslední šance, jak nějakou

„dobrodruţnou“ cestu zrealizovat:

„…víš abych jako to víc zkusila něco jiného, protože jsem nechtěla dělat celej život to

stejný nebo prošvihnout šanci, dokud ještě jakoby jsem mladá, nemám dítě a tak, jsem to

brala jako možnost jet někam jinam a zkusit něco jiného. Zahraničí jsem brala jako výzvu…a

asi to bylo někde ve mně, že jsem chtěla jít někam jinak než do České republiky.“ (Tereza)

Někdo dostane nabídku vycestovat a přijme ji, někdo tu samou nabídku odmítne.

Biografie je důleţitá proto, ţe dokáţe zohlednit jak strukturální předpoklady, tak i roli

individuality v migračním procesu. Osobní vyprávění mají tu schopnost zachytit migrační

vzorce, strukturu, kulturu a to, co je pro určitý jednotlivý migrační vzorec specifické ve

vztahu k ostatním, a také to, co je s ostatními naopak srovnatelné napříč místem a časem

(Brettell 2003). Pro mé informátorky je specifické to, ţe si mohou dovolit uvaţovat

v neekonomických kategoriích. Jejich postavení v sociální struktuře je pouze výchozím

předpokladem, který se musí potkat s určitou osobnostní charakteristikou. Moje informátorky

samy sebe hodnotily jako adaptabilní, iniciativní, se snahou vytvořit si v kaţdém prostředí

určitou úroveň a navázat osobní vazby, jako otevřené s touhou poznávat nové kultury a

přijímat výzvy. Svými vyprávěními se snaţily vysvětlit rozhodnutí, která během svého ţivota

učinily. Konkrétně v případě, kdy ţeny mluvily o své cestě do zahraničí jako motivované

zaţít dobrodruţství, jejich jednání bylo neoddělitelné od prostředí, ve kterém se odehrávalo,

protoţe toto prostředí představuje mantinely jejich jednání. I kdyţ migranti po celém světě

sdílí určité zkušenosti, migrace je jevem značně diverzifikovaným a majícím různorodou

povahu. Migranti a migrantky se liší na základě různých demografických charakteristik i na

základě charakteristik výchozích a cílových společností (Brettell a Hollifield 2000). České

profesionálky jsou specifické svoji profesionalitou a tím, ţe svou kariéru musí vyjednávat

v pracovním prostředí, které je stále v zajetí genderových stereotypů a znevýhodnění. Jejich

touha po dobrodruţství tak můţe být de facto vyprovokována touto situací na domácí půdě.

49

3.7. Vím, že se mohu kdykoliv vrátit, což mě uklidňuje

Jako jednu z podmínek pro výběr svých informátorek jsem určila tu, ţe ţeny musely

do zahraničí odejít aţ po roce 1989, tedy aţ po pádu komunistického reţimu ve východní

Evropě a po skončení bipolárního rozdělení světa. Pro jedince, kteří byli přinuceni ţít za

ţeleznou oponou, představovala hranice na západ nejen hranici geografickou, ale také hranici

ţivotních příleţitostí. Její překročení bylo nemoţné nebo natolik riskantní, ţe pouze malá část

osob si mohla dovolit podstoupit to riziko s vidinou moţných šancí na „druhé straně“.

Překročení té samé hranice se po roce 1989 stalo jednoduchou záleţitostí a změna stavu od

risku a nebezpečí k běţné záleţitosti nejenţe reprezentuje splněný sen, ale mění i celkovou

dialektiku uvaţování tady - špatně versus venku - dobře. Otevření hranice na západ tak de

facto přineslo i zlepšení ţivotních podmínek doma. A co více, odchod uţ nadále neimplikuje

odchod navţdy a nevylučuje jakoukoliv moţnost návratu jako předtím. Lidé jsou teď „free to

leave“, ale hlavně jsou „free to come back“ (Morokvasic 2008, 2004). Otázka, na kterou má

odpovědět tato podkapitola je tedy nasnadě: „Jakou roli hraje vědomí možnosti návratu do

domovské země při zvažování migrace?“. Moţnost návratu činí samozřejmě rozhodnutí o

migraci snadnější, tím ţe jej nečiní nezvratitelné. Působí tak uklidňujícím dojmem, člověk má

„otevřená zadní vrátka“, kdyby to náhodou z nějakého důvodu nevyšlo:

„…no, to, že se můžu vrátit, to mě naprosto uklidnilo. To je přesně to, k čemu jsem se

upínala, a je pravda, že si to uvědomuju i teď. Ti lidi, se kterýma jsem prostě na „board of

directive“, to jsou všechno napůl uprchlíci, takže to není moje situace prostě…a to ti strašně

otevírá oči, mě dochází spousta věcí, když se bavíš s těma lidma, co jsou političtí uprchlíci,

s tím že prostě odešli z Česka, přihlásili se na ambasádě ve Vídni, s tím že prostě prchají a

ambasáda ve Vídni jim zavolala a řekla, tak, tady do Kanady půjdete a oni řekli tak jo a kdy

odlítáme a neměli jinou možnost, než si tady zvyknout a mít to rádi a být rádi, že jsou ve

svobodné zemi. Mě to hrozně uklidňovalo, že kdykoliv se můžu vrátit, že se můžu prostě

kdykoliv vrátit do Evropy a že máme peníze na to, abychom tam mohli jet na výlet, a že můžu

za mamkou a za sestrou, že kdybych fakt chtěla, tak si můžu koupit letenku a za týden být tam.

No to mě hrozně uklidňovalo.“ (Ingrid)

50

Post – bipolární tranzice uvedla do pohybu velké masy migrantů a migrantek

z bývalého východního bloku (Wallace and Stola 2001). Tím, ţe migrovat je moţné, se však

migrace nestává nutnou (Morokvasic 2008). Otevřením hranic se otevřely i nové moţnosti

doma a migrace tak nepředstavuje jedinou moţnost vlastní realizace:

„…mě to nejdřív vůbec nenapadlo. Já tu byla spokojená, všechno perfektní. Já, dokud

mě někdo neosloví s nějakou nabídkou, tak já nikdy jsem se nikam sama nehlásila, i ten

Vietnam přišel jako nabídka, tak já jsem o tom tak začala přemýšlet…Jako nikdy před tím mě

nenapadla mezinárodní mobilita.“ (Lenka)

Moţnost návratu zpět do České republiky braly ţeny jako samozřejmost, proto je ani

nenapadlo tuto moţnost nějak zásadně zvaţovat ve svém rozhodovacím procesu. Fakt, ţe se

mohou kdykoliv vrátit, povaţovaly za samozřejmý, implicitně byl u nich přítomen a

vzhledem k současné mezinárodně-politické situaci jim ani nepřišlo na mysl, ţe by to mohlo

být jinak. I kdyţ svůj pobyt oproti původním plánům prodluţovaly, stále to dělaly s vědomím,

ţe jejich migrace je pouze dočasná:

„No měla jsem vždycky v hlavě, že nemám…že není mým cílem, aby se ze mě stala

Bulharka, ale na druhou stranu jako nikdy neříkej nikdy. To jsou strašně hypotetický

odpovědi, já v tom sama nemám jasno. Beru to jako pracovní pobyt tady…“ (Tereza)

To, ţe se mohou kdykoliv vrátit působilo spíše jako pojistka v případě, ţe nová

zkušenost se ukáţe jako neúspěch a ţe je tedy moţné se někam vrátit:

„…absolutně jsem nevěděla, do čeho jdu a vůbec jsem nevěděla, jak to tady funguje,

co budu dělat, nikdo mi pořádně nepředal práci. Já jsem všechno budovala od nuly a tohle

všechno jsem věděla, takže jsem samozřejmě měla obavu, jak to bude, takže jsem si vlastně i

v Praze pořád držela místečko. Měla jsem to ošetřené s tím, že pokud to nepůjde, tak že se

vrátím. A ono to šlo, ono to šlo celé tři roky, takže nakonec prostě to bylo ohledně práce

opravdu všechno skvělé. Takže já jsem jenom prodlužovala smlouvu …“ (Kateřina)

51

Moţnost návratu samozřejmě činí rozhodnutí o migraci mnohem jednodušší, i kdyţ

tato moţnost je natolik samozřejmá, ţe není povaţována v rozhodovacím procesu za to

nejdůleţitější. Ve vztahu k Česku u některých převaţovalo aţ sentimentální vnímání moţnosti

návratu, ilustrované vyjádřením ve vztahu k cizině: „Nechci tu umřít, do Česka bych se ráda

vrátila na takové to klidnější stáří a být někde v horách.“ (Jana)

3.8. Je to pro mě výhodné: Odešla jsem, protože ho miluju, ale na Sibiř bych nešla

Celá škála teorií o mezinárodní migraci se snaţí vysvětlit její příčiny a opovědět tak na

otázku, proč mezinárodní migrace začíná. Dominantnímu postavení se po dlouhou dobu těšily

ekonomické teorie operující s racionalitou migrantů. Tato podkapitola se bude zabývat vlivem

ekonomických úvah na rozhodovací proces českých profesionálek. V kontextu ekonomických

teorií se pokusím dopovědět na otázku: „Jakou roli hraje racionální kalkulace možných zisků

ve všech jejích dimenzích?“. Ekonomické teorie migrace se snaţí vysvětlit příčiny iniciace

mezinárodní migrace na mikro i makro úrovni, přičemţ jejich nejvýraznějším projevem je

migrace pracovní, která byla po dlouhou dobu povaţována za doménu muţů. Zatímco

ekonomické motivy mohou sice obecně vysvětlovat to, proč lidé migrují, jiné motivy (jako

genderové stereotypy a uspořádání) jsou těmi, které vedou k reálnému odchodu (Brettell

2000:3).

Ekonomická makro teorie (neoklasická ekonomie) se zaměřuje na rozdíly ve mzdách a

pracovních příleţitostech. Tato teorie měla původně slouţit k vysvětlení pracovní migrace

v procesu ekonomického rozvoje. Podle této ekonomické teorie je mezinárodní, stejně tak

jako vnitřní migrace způsobena geografickými rozdíly v nabídce a poptávce po práci. Státy

s vysokým potenciálem pracovní síly ve vztahu ke kapitálu mají v průměru niţší mzdy a

naopak státy s menším potenciálem pracovní síly ve vztahu ke kapitálu jsou charakteristické

v průměru vyššími mzdami. Výsledkem těchto rozdílů je potom přesun pracovníků z oblastí

s nízkými platy do oblastí s platy vyššími. Teoreticky by takové racionální chování, kdy lidé

migrují z oblastí s velkým mnoţstvím pracovní síly a s nízkými mzdami do oblastí s chybějící

pracovní silou a vysokými mzdami, mělo celkově vést k ekvilibriu. V chudých zemích

poklesne nabídka pracovní síly a vzrostou platy, v bohatých zemích naopak poklesnou platy a

vzroste nabídka pracovní síly (Massey et al. 1993). Tato situace však nenastala, čímţ tyto

52

teorie zneplatnila. Konkrétně racionalita ve vztahu k penězům je předmětem následující

kapitoly. Migrace za lepšími pracovními podmínkami se však vyskytla i v mém výzkumu,

konkrétně se jednalo o specifickou oblast medicíny a lékařku odcházející nejen za lepším

finančním ohodnocením, ale hlavně za lepšími podmínkami vlastního kariérního rozvoje:

„V Česku mi přijde, že buď máš stáž v malým městě, tam se ti věnují, ale zase se tam

naučíš jen ty základní věci, a nebo jsi na velkém městě, je tam hodně studentů a nemají

energii ani čas se ti věnovat, takže v tom zahraničí mi to přišlo takový příjemnější… Poznala

jsem nový lidi a bylo to hrozně příjemný, tak jsem si říkala, že by bylo dobrý potom nastoupit

někde v Německu, že jsem se tam hodně naučila a že i po škole bych se tam toho hodně

naučila a já už vlastně před tím jsem tady přemýšlela, protože tady v Česku to bylo v tom

zdravotnictví docela špatný a nešlo ani tak o ty peníze, jako spíš o ty atestace. Oni ti Němci

jsou takoví precizní, tak jsem si říkala, že v tom Německu by to bylo dobrý. A ještě v Česku

bylo to „Děkujeme, odcházíme“… Začíná se mi tam hrozně moc líbit, mám výborný kolegy a

jsem spokojená. Nejsem úplně přesvědčená o tom, že se chci vrátit do Česka.“ (Natálie)

Ekonomická mikro-teorie operuje s modelem individuální volby. V souladu s touto

teorií se racionální individuální aktéři rozhodnou migrovat na základě „cost-benefit“

kalkulace. Lidé dle této teorie migrují, pokud to je pro ně z jakéhokoliv důvodu výhodné.

Mezinárodní migrace je v tomto pojetí konceptualizována jako investice do lidského kapitálu.

Individuální aktéři se dle ekonomické mikro-teorie rozhodnou k migraci, protoţe „cost-

benefit“ kalkulace je přivede k očekávání pozitivních výsledků a zisků z mobility. Tyto mají

mít nejčastěji podobu lepšího finančního ohodnocení. Lidé migrují do těch zemí, ve kterých

očekávají lepší zhodnocení svých kapitálů, a migrace je jedna z forem investic do nich

(tamtéţ). Ve stejném duchu se děje nejen mezinárodní migrace nekvalifikované síly, ale i

profesionální pracovní migrace. Vysoce kvalifikovaní pracovníci očekávají od migrace

návratnost za investice do dosavadního vzdělávání, školení a praxe. Přesunují se proto do

míst, které jim uplatní tyto kapacity lépe uplatnit a které jim umoţní nejvyšší moţnou

návratnost za vynaloţené investice (Iredale 2001). Pro migraci osob, které je moţné schovat

pod termín „vysoce kvalifikovaná pracovní síla“, je příznačné, ţe jejich racionalita je odlišná

od racionality nekvalifikovaných osob. Zatímco u nekvalifikované pracovní síly mohou být

tím hlavním tahounem finanční motivace, u ţen-profesionálek se jednalo o racionalitu

53

poloţenou na jiném neţ finančním základě, často je zaloţena na předpokládané nové

příleţitosti:

„…já bych tam jinak nešla, nevím, co bych tam dělala…prostě jako země, která je

deset let za náma…a tak nějak se jakoby tady všechno rozvíjí…a viděla jsem tady tu

příležitost…Já nevím benzínky se v Čechách už nestaví, tady jo a supermarketů se u nás

postaví tři za rok a tady deset třeba…“ (Tereza)

Profesionálky nemigrují tam, kde by to bylo zcela nevýhodné. Nějaká ekonomická

racionalita je přítomna ve všech rozhodnutích, důleţité je však si uvědomit, na jakém základě

je racionalita rozhodnutí postavena. V případě profesionálek v této práci byla racionalita

postavena na tom, zda mohou v jiné zemi lépe uplatnit své schopnosti a zda se jim nabízejí

lepší podmínky a otevírají nové příleţitosti, nebo zda z rozhodnutí neodejít vyplívaly pro ně

nepřijatelné ztráty (tak tomu bylo ve dvou případech, kdy tím hlavním motivem bylo

následování partnera). Taková racionální úvaha potom měla podobu snahy přidat ke svým

stávajícím nové zkušenosti, vyuţít odlišných podmínek nového trhu, moţnosti být svou

vlastní nadřízenou, vybudovat něco od začátku, nebo neztratit partnera. Všechny se zapojily

na trh práce, coţ však neznamená, ţe to bylo jejich hlavním motivem.

3.9. Finanční zlepšení situace pro mě samo o sobě nehrálo roli

Tato kapitola má za cíl analyzovat roli potenciálního finančního zlepšení ve zvaţování

o migraci a zodpovědět tak otázku: „Má v rozhodovacím procesu místo také uvažování

v kategoriích finančního zlepšení?“. Také tuto otázku se pokusím zodpovědět v kontextu

ekonomických teorií migrace. Dle klasických ekonomických teorií migrace lidé migrují do

míst, kde očekávají zisk. Tento zisk můţe být samozřejmě vyjádřen snadno vyčíslitelným

ziskem ve formě vyššího finančního příjmu oproti domovské zemi (Massey et al. 1993).

V rozhodování mých informátorek peníze nehrály roli a pokud ano, tak pouze roli

doplňkovou, roli minimální podmínky, ale rozhodně nebyly tím hlavním motivujícím

faktorem. Peníze samy o sobě nebyly motivujícím faktorem, ale určitý ekonomický kalkul ve

smyslu hromadění kapitálů ano. Racionální kalkul měl však povahu kalkulu moţnosti

navýšení určitých kapitálů, kdy jednou z forem sociálního kapitálu je právě i mobilita. Ţádná

54

z ţen, se kterými jsem prováděla rozhovory, ani peníze sama od sebe nejmenovala, jako jeden

z motivů. Po mé doplňující otázce se odpovědi nesly nejčastěji v tomto duchu:

„V první chvíli mě to ani nenapadlo. Já jsem šla po těch zkušenostech. Takže to, jestli

si přilepším nebo ne, to mi ani nepřišlo. Já bych to asi vzala, i kdybych si nepolepšila, protože

tyhle zkušenosti za to prostě stojí. To bylo to „gró“, řekněte mi, kolika lidem tohle někdo

nabídne…“ (Kateřina)

Racionalita byla přítomna, ale spíše jako moţnost získat nové zkušenosti a zvýšit si

tak svůj neekonomický kapitál:

„No, v podstatě finance jakoby taky, ale když to tak jako na žebříčku priorit byly

sekundární, primární byla ta výzva jít do jiného státu…a rozvíjet tu firmu.“ (Tereza)

Zpětně se toto pojetí peněz v rozhodovacích procesech profesionálek jeví jako

poměrně logické. Tyto ţeny uţ v České republice, ve své domovské zemi, dosáhly určitý

status, určitý ţivotní standard, kdy otázku nedostatku peněz nemusely řešit. V okamţiku, kdy

je peněz dostatek, přestávají být svým způsobem důleţité. Specifikem mých informátorek je

totiţ to, ţe jsou to profesionálky, byly a jsou tedy v takovém postavení, kdy by je peníze

samy o sobě nemotivovaly:

„Ekonomický efekt je u mě okrajový, protože tam nějaký navýšení platu, asi teda je,

ale úplně minimální, asi jako v bance, když přecházíš z jedné pozice na duhou, tak tam máš

omezený maximální procenta nějaký, takže ekonomickém efekt u mě nehrál roli…nikdy mě to

ani nenapadlo, jo spíš mě napadlo, že by to bylo jako výborný dobrodružství, proto bych

chtěla jít někam jinam, než jsou takový ty běžný země, jako je Francie, že jo…často se chodí

do Paříže, tak to by mě nelákalo…mě láká něco takového neotřelého, jako je třeba ta Asie,

třeba ten Vietnam…“ (Lenka)

55

Adekvátní finanční ohodnocení práce bylo pouhou prerekvizitou, nikoliv tím, co by

bylo samo o sobě poloţeno na misky vah. Lepší finanční ohodnocení hraje roli pouze jako

jeden z řadových faktorů, nikoliv jako faktor zásadní. Samozřejmě se vyskytlo i uvaţování

v kontextu financí, ale peníze byly zvaţovány pouze jako prostředek k naplnění dalších

profesních a kariérních cílů:

„Stačí to na to, abych si zaplatila tady nájem, tam nájem a ještě si ušetřila. Ale zas je

to tak, že já neutrácím, jedu na kole do práce…ani si nekupuju furt nějaký oblečení, to ne.

Nebo auto si nekupuju, nebo tak. Já si šetřím, že bych si koupila pak tady nějakou praxi a

dělala ultrazvuky. Mě to hrozně baví…vlastní ordinaci, vlastní pacienty, to by mě fakt

bavilo…to bych byla šťastná…tak na to bych si chtěla uspořit, to mě teď baví. …že bych měla

ty svoje pacienty, o který bych se starala…to je můj sen…na tom je příjemný, že ty lidi s tím

tlakem a s těma srdíčkama se ti pořád vrací, na průběžné kontroly…to je hrozně fajn…“

(Natálie)

Nebo jako uvaţování okrajově ne sama za sebe, ale za celou rodinu, respektive

v tomto konkrétním případě se jednalo o rodiče informátorky v souladu s „New economics of

migration“, které nabourávají dosavadní logiku ekonomiky migrace tím, ţe tvrdí, ţe

rozhodnutí nejsou činěna na základě racionálního kalkulu jednotlivce, ale v kontextu širších

společenských skupin, jako je například rodina nebo domácnost. V těchto institucích lidé

jednají nejen za účelem navýšení očekávaných příjmů, ale také s cílem minimalizovat rizika

(Massey et. al, 1993). V tomto konkrétním úryvku uvedeném níţe byly peníze vzhledem

k ostatním informátorkám povaţovány za nejdůleţitější, nicméně se jednalo o případ, kdy

ohodnocení ve stejné oblasti bylo pro Českou republiku povaţováno za zcela neadekvátní.

Ani v tomto případě však nebyly hlavním motivem, ale jedním z racionálních faktorů, který

k rozhodnutí odejít vedl:

„…tak jsem si říkala, že v tom Německu by to bylo dobrý…a ještě v Česku bylo to

„Děkujeme, odcházíme“ a tak…, ale ještě jsem si nebyla moc jistá, že jo…mám tady přítele,

kamarády a potom už jsme končily a já už jsem chodila na kurzy španělštiny a němčiny a

pořád jsem si říkala, kdyby náhodou, a potom to bylo tak, my jsme měli doma trošku potíže,

naši se museli stěhovat z baráku a vzali si hypotéku na nový dům. Taťka byl takovej nějakej

56

nemocnej a teď jsem si říkala, jo, kdyby se něco stalo, a fakt by onemocněl, tak kdo by tu

hypotéku splácel. Mamka ta moc nevydělá, taťka, kdyby onemocněl, tak by přestal vydělávat a

brácha v té době, on je automechanik a neměl moc peněz a co teď jsem si říkala, kdybych

zůstala v Česku, kolik bych vydělávala a jestli by to šlo.“ (Natálie)

To, ţe nebyl finanční motiv informátorkami sám o sobě povaţován za důleţitý,

potvrdilo i to, ţe peníze samy vůbec nezmiňovaly. Padaly důvody jako seberealizace, touha

budovat, obavy z promeškání příleţitosti, rozhodnutí jít za láskou, chopit se výzvy nebo zaţít

dobrodruţství, ale ţádná nejmenovala peníze jako hlavní faktor, který by je přiměl odejít do

zahraničí.

3.10. Moje okolí mě v rozhodnutí podporovalo/zrazovalo mě od něj

Gender je nástrojem, který produkuje, reprodukuje a legitimizuje volby a omezení

připisované pohlavní kategorii. V praxi se uplatňuje prostřednictvím očekávání o správnosti

nebo nesprávnosti určitého typu jednání či chování. Veškerá lidská jednání se odehrávají ve

spletité struktuře očekávání, ať uţ reálně nebo virtuálně přítomných. Víra v to, ţe existuje

všeobecně platná „mužskost“ a „ženskost“, nebo téţ „maskulinita“ a „femininita“, vtěsnává

muţe a ţeny do korzetů předurčených rolí. Jaká jsou očekávání o „správné ženě“ a

„správném muži“? Ideální ţena by měla být nemuţná a ani nechce jako muţ být. Je skromná,

spokojí se s místem, které zbude, je něţná, měkká a poddajná a citlivá. Neví, co chce, a

nechává si proto poradit od jiných a hovoří hlavně o osobních záleţitostech. Čeká na muţe a

probírá muţovy zájmy. Muţ, oproti tomu, protoţe není ţena, nedělá to, co dělá ţena. Muţ si

činí nárok na místo, je obrněný a neukazuje city a ví, co chce, proto se rozhoduje sám. Je

neochvějný a vytrvalý a nehovoří o svých osobních věcech. Nic nestrpí, ţenu nechává čekat a

nevzdá se kvůli ní svých zájmů (Cviková a Juráňová 2003). „ Jaký vliv mají tato očekávání

na rozhodování o migraci u profesionálek, které ji zvažují?“ České profesionálky, které jsou

předmětem této práce, mají mnoţství vlastností, které jsou typicky spojovány s muţskostí a

musí čelit stereotypům.

Migrace a její průběh má odlišné implikace pro muţe a pro ţeny. Tato odlišná

zkušenost je podmíněna jejich rozdílnou pozicí ve výchozí a cílové společnosti a rozdílnými

57

rolemi, které jsou od muţů a ţen očekávány. Muţi vykonávají muţskou roli odehrávající se

„venku“ v produkční sféře, protoţe se narodili jako muţi. Ţeny vykonávají ţenskou

reprodukční roli „doma“, protoţe se narodily jako ţeny. Tyto role připisují muţům a ţenám

různé povinnosti, zodpovědnost, nároky i aspirace. Tyto role jsou produktem socializace,

která má svůj počátek v narození člověka, a dle některých autorů a autorek lze jejich původ

vysledovat v podobě rodově specifických očekávání aţ do prenatálního období38

. Kaţdá

společnost je systémem pravidel, norem, institucí a očekávání ustáleného chování, které

usnadňují orientaci a vzájemné sociální interakce svých členů. Tyto jsou vţdy přirazeny

určitému genderu. Ve společnosti stále přetrvává představa o ontické povaze genderu.

Společnost vyţaduje od svých členů, aby hráli roli, která odpovídá jejich rodové definici.

„Genderové role sice nejsou vrozené, ale během života se stávají druhou přirozeností“

(Šmausová 2002: 16).

Kaţdý lidský tvor musí projít socializací, aby se mohl stát právoplatným členem

společnosti. Cílem je zformovat jedince, který se i o samotě bude chovat tak, jako by byl pod

dohledem členů své společnosti. Smyslem socializace je zajištění kontroly chování svých

členů tím, ţe jedinec přijme za své vědění a hlavně normy, hodnoty a měřítka své kultury

(Keller 2002). V rodině se odehrává primární socializace jedince, skrze níţ se stává člověk

členem společnosti, a zprostředkovává mu první kontakt se ţitou objektivní realitou. Kaţdý

jedinec se rodí do objektivní sociální struktury, v jejímţ rámci se setkává s významnými

druhými, kteří mají jeho socializaci na starosti. Objektivní sociální struktura se stává i

objektivním sociálním světem, který je socializovanému jedinci přefiltrováván a

zprostředkováván skrze významné druhé. Jedinec vnímá sám sebe tak, jak k němu přistupují

lidé v jeho okolí. Tím, ţe přebírá jejich role a postoje, přebírá i jejich svět. Rodina je tak

zásadní po utváření hodnot jedince a je zásadní také tím, ţe na něj jako první klade poţadavky

potkávat a ve svém chování zohlednit určitá očekávání (nejen) o muţských a ţenských rolích

(Berger a Luckmann 1999). V rámci rodin a domácností jsou tyto muţské a ţenské role nejen

prvotně definovány, ale také praktikovány. Tyto role a s nimi spojená chování a představy o

muţích a ţenách jsou v rodinách hierarchicky uspořádány. Rodiny a domácnosti jsou navíc

38 U dětí genderové předsudky neprovází jen jejich ţivot, ale sahají aţ do doby před jejich narozením, kdy je

určitá aktivita plodu asociována s muţským nebo ţenským typem chování. Kdyţ je plod aktivní a kope, říká se,

ţe se narodí chlapec a naopak (Scheu 2000: 31). V takovém duchu se potom děje i veškerá socializace ne jako

socializace člověka, ale jako socializace muţe nebo ţeny (Scheu 2000).

58

těmi prostředími, ve kterých jsou formovány hodnoty a motivace, které mohou později vést

k migraci, hromadí se v nich sociální kapitál, jsou sdělovány informace a dělána rozhodnutí:

„To asi jo, to já mám asi nějak v sobě z rodiny. Já jsem vyrůstala v prostředí, kde se

od roku 1991, kdy byla založena ta naše rodinná firma, a v podstatě jsem žila v prostředí, kde

se řešil doma v podstatě jenom „business“ a „business“ a firma, tak to asi nějak je…ta cesta,

ten profesní můj vývoj, je tím určitě ovlivněna…“ (Tereza)

Genderová očekávání formují postavení ţeny ve vztahu k ostatním členům rodiny a

ovlivňují její schopnost činit autonomní rozhodnutí. Většina ţen v tomto výzkumu získala od

svého nejbliţšího okolí a rodiny víceméně podporu pro to, aby se mohly realizovat

v zahraničí. Byly ovšem i takové případy, kdy postavení ţeny v rodině nebylo rozhodně

jednoduché a svoji cestu za vlastní realizací a tím, po čem touţila, si musela tvrdě prosadit a

vybojovat:

„No, to…oni naši jsou takoví zvláštní……oni mě v tom nikdy moc nepodporovali,

třeba když jsem měla jet na stáž, do toho Německa…tak mi to bohužel vyšlo, že jsem zrovna

před tím byla v tom Španělsku a měly se odesílat ty podklady do toho Německa, tak jsem

volala našim, jestli by to mohli udělat, a oni řekli, že to udělali, a oni to neudělali. Oni prostě,

taťka, on nechtěl, abych tam jela…já nevím, jestli se báli, že tam zůstanu, nebo co, já

nevím…víš, jak kdyby mi podkopávali nohy…to bylo dost nepříjemný, to bylo hrozný.“

(Natálie)

Jsme socializováni, abychom tím potvrdili hypotézu o naší přirozenosti (Goffman

1997). U muţů a ţen proto neprobíhá stejná socializace, stejně jako musí jedinec projít

procesem socializace, aby byl členem své společnosti, musí jedinci podstoupit rodově

specifickou socializaci, aby se stali muţi a ţenami. V kaţdé kultuře jsou trochu jiná měřítka

toho, co znamená být muţem nebo ţenou. Ţeny jsou ţenské tím, ţe jsou pasivní, přesně

opačné lze říct o muţích. Rodová role ţen a rodová role muţů podléhá představám či dokonce

diktátu konkrétní společnosti v konkrétním čase a prostoru (Cviková a Juráňová 2003).

Historicky jsou však ţeny nejčastěji spojovány s pasivitou, imobilitou a privátní reproduktivní

sférou (srovnej například Bourdieu 2000), coţ se neslučuje s migrací ţen, tím spíš pokud se

59

jedná o migraci vysoce kvalifikovaných ţen. Profesionálky z této práce mají hodně

z vlastností, které jsou často přisuzovány muţům. Jsou to však ţeny a naráţí dennodenně na

skleněný strop, který se sice daří narušovat pomocí různých firemních politik pro rovné

příleţitosti, ale pořád přetrvává právě ve formě stereotypů:

„No, to taky… ti Francouzi se na to tak hodně dívají, to je tam zakořeněný…to, že

žena má být spíš u té plotny, ale myslím, že ta paní na HR na tom dělá dost vítr, porodí a za

dva týdny je zpět v práci. Mají to tak zařízený, to jsou posty, že už nemají problém zaplatit si

špičkovou chůvu. Je to teď součást firemní kultury, teď se na tom pracuje a my se to snažíme

dodržovat hodně, to HR na to dbá, takže snažíme se ty kvóty dodržovat, ale jde to ztuha v těch

vysokých pozicích. Tam jsou jednak předsudky, jednak ty ženy si na to někdy netroufají, že by

mohli těm mužům konkurovat, ale je to preferovaný…“ (Lenka)

V souvislosti s tím schválení vlastního rozhodnutí okolím a potvrzením správnosti

vlastní volby činí rozhodování jednodušší:

„V práci mi napsali jako úžasný doporučení, že prostě jsou přesvědčení, že jsem ten

člověk, kterej bude banku dobře reprezentovat. Jako my Češi nemáme tu povahu moc, že

bychom to takhle dělali, mě by to upřímně taky nikdy nenapadlo, kdybych nešla do Prahy.

Nikdy, já jsem byla spokojená šťastná, všechno to klapalo, měla jsem dobrej kolektiv, měla

jsem senzační klienty, byli jsme dobří, že jo, měli jsme, dobrý výsledky prostě… Ne, já takhle,

dokud mě někdo neosloví s nějakou nabídkou, tak já nikdy jsem se nikam sama nehlásila…i

ten Vietnam přišel jako nabídka…tak já jsem o tom tak začala přemýšlet… …a pak mi to

přišlo jako super nápad…“ (Lenka)

3.11. Hledání a nalezení „breakingpoint“ ve výpovědích migrujících českých

profesionálek

Moje informátorky se do zahraničí dostaly z různých důvodů a k mobilitě je

motivovaly různé faktory. Rozhodně se v této práci potvrdil výchozí předpoklad, kterým je

60

důleţitost biografického přístupu pro plné zachycení a hlubší porozumění iniciaci migrace.

Zásadní pro pochopení celé této problematiky, tedy specifického výseku mezinárodních

migračních proudů, bylo to, ţe byla analyzována na základě subjektivního pohledu migrantek.

Jejich vyprávění pomohla zachytit způsob, jakým vnímají svoji výchozí pozici, jakým

výzvám musely čelit a jaká rozhodnutí a proč na základě toho všeho nakonec učinily, a to vše

samozřejmě v širším společenském kontextu (Brettell 2000).

Jaký tedy byl ten „breakingpoint“, který přiměl jednotlivé profesionálky

k mezinárodní mobilitě? Nelze hovořit o jednom jediném faktoru, všechna rozhodování byly

charakteristická svou multi-příčinností. V rozhodování se projevovala celá řada faktorů a

motivů, které se řetězily a nazrávaly k rozhodujícímu okamţiku. V kontextu dílčích

výchozích motivů však bylo moţné nalézt jeden zásadní motiv – „breaking point“, který při

zvaţování migrace převáţil případná negativa.

U lékařky Natálie pracující v Německu se jako podporující faktory migrace spojily

zejména ambice být dobrá a profilovat se v oboru, finanční starost o celou rodinu spolu s tím,

ţe měla výbornou zkušenost s dosavadními stáţemi v zahraničí. Měla pocit, ţe jí to mnohé

dalo z profesního i osobního hlediska. Faktory, které hrály proti migraci, byly dva. Jedním

z nich byla nutnost opustit přítele a praktikovat vztah na dálku, druhým bylo absolutní

nepodporování ze strany rodičů, respektive pravý opak toho, co si pod termínem podpora

představit. I oproti faktu, ţe otec pracuje ve stejném oboru, ji od profesní dráhy lékařky

výrazně zrazoval. Tím „breaking pointem“ bylo ve finále vědomí toho, ţe v České republice

neexistuje přijatelná varianta, jak se profilovat v oboru. Hlavním motivem tedy byla kariérní

seberealizace.

U Jany, která do zahraničí odešla spolu se dvěma dětmi jako manţelka diplomata, by

bylo moţné označit jako hlavní motiv právě následování muţe a tedy zachování rodiny.

Faktory hrajícími ve prospěch migrace byly tedy rodina, spolu s dřívější touhou odejít do

zahraničí. Proti migraci hrála neznalost místního jazyka a matka migrantky, která zůstala

v České republice (i kdyţ svoji dceru v rozhodnutí setrvat v zahraničí vzhledem k nastalým

okolnostem jednoznačně podporovala). Tím momentem, který však převáţil, byl svého druhu

„push“ faktor, zdůrazňující roli náhody v ţivotě kaţdého. Hlavním motivem odchodu

61

(respektive pozdějšího setrvání v cílové zemi) se stala tragédie v rodině s dalekosáhlými

dopady, kdy setrvání v České republice by bylo velmi nepříjemné.

Kateřina, která se z postu šéfové mediálního oddělení posunula na novou pozici

manaţerky pro několik zemí po vnitro-firemním proudu, musela učinit rozhodnutí partnerský

ţivot versus kariéra. Tím jediným faktorem, který stál proti jasné volbě odchodu do zahraničí,

byl dlouholetý přítel, který s odchodem své přítelkyně nesouhlasil. Faktor, který hrál pro

migraci, byla však její bezdětnost v kombinaci spolu s pílí, systematičností a konkrétní

pracovní nabídkou. Moţnost pracovat v zahraničí řadila mezi své priority a tuto příleţitost

označila za naplnění svého snu. Uvaţovala v kategoriích přínosu z hlediska zkušeností i určité

exkluzivity této nabídky, která se nemusí víckrát za ţivot opakovat. Tím rozhodujícím

faktorem bylo v jejím případě to, ţe se rozhodla myslet na svoji kariéru a na to, co můţe

vycestováním za prací získat.

Podnikatelka Tereza řídící vlastní firmu, manţelka a novopečená matka vyrůstala

odmala v prostředí, kde se řešil obchod a rodinná firma. Nejen ţe ji to nasměrovalo do

„business“ sféry, ale její okolí ji v jejím rozhodnutí odejít a vyuţít příleţitosti nového trhu

podpořilo. Dalšími faktory, které hrály pro migraci, byly jazyková vybavenost, zkušenosti ze

zahraničí a touha po seberealizaci. Tím hlavním, co ji přimělo opustit stabilní post

v prosperující rodinné firmě, byla potřeba něco od začátku sama vybudovat, dokud je ještě

mladá. Tuto profesionálku na její cestě doplnil manţel, který se momentálně podílí na chodu

jí zaloţené firmy.

Další v řadě ţen se strukturálním předpokladem být úspěšná, Ingrid, se dostala na

americký kontinent při svém putování za láskou, tedy svým tehdejším přítelem, dnes uţ

snoubencem. Jako hlavní motiv své cesty do zahraničí sama označila svého partnera, protoţe

je přesvědčena, ţe je tím muţem, který stojí za následování. Její rozhodování však bylo velice

emotivní a nejednoznačné a aţ do samotného jejího odjezdu zůstala otevřená jak varianta

rozchodu a setrvání v Brně tak i ta varianta, která se nakonec uskutečnila. Podporujícími

faktory jejího rozhodnutí byly její dosavadní zkušenosti se ţivotem v zahraničí, adaptabilita

na nová kulturní a pracovní prostředí, flexibilita i určité sebevědomí v tom, ţe obstojí

62

kdekoliv. Proti byla silná citová vazba na rodné město, osobní vazby a silná vazba na rodinu a

i určitý pocit zodpovědnosti vůči své matce.

Poslední z ţen, se kterou jsem provedla rozhovor, je velmi optimistická a vstřícná.

Lenka moţnost migrace za prací nikdy sama od sebe nezvaţovala, ale poté, co jí byla

nabídnuta konkrétní nabídka, došla k závěru, ţe je to velmi dobrá příleţitost pro to, něco

vybudovat a zanechat po sobě. V jejím případě se jednalo konkrétně o nabídku vytvořit

systém vzdělávání, protoţe v cílové zemi dochází k velkému rozvoji, který je nutné

následovat tréninkem zaměstnanců firmy. Pro mobilitu byl i její manţel, dalšími

podporujícími faktory byla podpora ze strany pracovního kolektivu, vedení firmy i její

osobnostní charakteristiky a schopnost rychle navazovat nové mezilidské vztahy. Jako

„breaking point“ lze v jejím případě jednoznačně identifikovat touhu zaţít nějaké

dobrodruţství, dokud je příleţitost, a něco pracovně zaţít, neţ kariéra začne upadat.

Kaţdá ţena si prošla v před-migrační fázi tím, ţe prvotní myšlenku o migraci či její

inicializaci, ať uţ tato měla podobu konkrétní pracovní nabídky, šance vyuţít příleţitosti jinde

nebo rozhodnutí následovat partnera, vyjednávala se svým okolím i sama se sebou. Nemálo

důleţité bylo také praktické řešení hlediska migrace ať uţ vzdálenost a celková dostupnost

cílové země: „…tak jsem si řekla, že půjdu do Německa, kam v Německu, aby to bylo

přijatelný na dojezd od českých hranic a to je Sasko nebo Bavorsko…a tak jsem přemýšlela,

co je nejlepší vlakem a letadlem a různě jsem to zvažovala…a nakonec my vyšly Drážďany“

(Natálie), neexistující osobní přátelské vazby v cílové zemi: „To jo, ale tak od všech celkově,

já jsem měla pocit, že jak jsem se vrátila z té Kanady na podzim …tak jsem si uvědomila, že

tam ani nemám žádné kamarády, nemám s kým zajít na kávu … a tak jsem si říkala, ne já chci

žít tam, kde to znám…lidi byly super, škola byla super a čím víc se blížil ten odjezd, tak tím

víc jsem odjet nechtěla…to bylo strašně emotivní tehdy…ale nechtěla jsem, no…“ (Ingrid),

počáteční jazyková bariéra: „Já jsem prvního půl roku, když jsem sem přišla, tak jsem měla

hrozný problém jako s azbukou, protože jsem se nikdy neučila rusky, takže já jsem jako nikdy

neznala azbuku…to byl ten největší kámen úrazu…že jsem jako prvního půl roku nemluvila,

nic jsem nečetla a tak a potom jsem tak nějak začala a bulharsky jsem se naučila prostě jen

tak ze života…“ (Tereza).

63

Co bylo tedy pro ţeny nejdůleţitější, kde se jejich rozhodnutí lámala? Je zřejmé, ţe

jejich rozhodnutí nelze chápat jako pouze jeden rozhodující moment, izolovaný od všeho

ostatního. Důvody, pro které odešly a odchází do zahraničí, jsou vzájemně provázané jeden

s druhým. Svá rozhodnutí rozvaţovaly migrující profesionálky v kontextu celé své výchozí

situace, ale lze u nich vysledovat méně či více jasně jeden zásadní motiv, takový, kvůli

kterému byly ochotny upozadit ostatní důleţité věci ve svém ţivotě. Biografie opravdu hrají

roli, svou roli totiţ hrají tak těţko uchopitelné, neměřitelné a z vnějšku jen těţko pochopitelné

faktory, jako jsou tragédie v rodině, čistočisté náhody, rodinné prostředí, touha dokázat si, ţe

to zvládnu, nebát se přijmout výzvu, nalezení nových trţních příleţitostí, odchod do zahraničí

jen s vidinou, ţe něco vybudují, seberealizace, touha po dobrodruţství, osobní vlastnosti nebo

láska. Klasické migrační teorie sice dokáţi popsat motivy, které mohou vést k migraci,

biografie je však doplňuje o rozměr hledání a nalézání subjektivního důvodu, který vedl

k reálnému přesunu.

To co měly tyto ţeny společné, byla jejich dosavadní spokojenost se svým ţivotem.

Pokud by do zahraničí neodešly, mohly docela dobře fungovat a existovat. Odchod do

zahraničí nebyl nutností, ale svobodnou volbou. Rozhodnutí odejít nebylo tedy otázkou bytí či

nebytí, ale spíše otázkou bytí jako doposud nebo bytí nějak jinak. Jejich rozhodnutí tedy bylo

učiněno na subjektivním zhodnocení své situace a v souladu s předpoklady biografického

přístupu ke studiu migrace.

ZÁVĚR

V této práci jsem se zabývala poměrně úzce vymezeným výsekem mezinárodních

migračních proudů, kterým je mezinárodní mobilita českých profesionálek. Mým cílem bylo

nalézt v jejich výpovědích rozhodující motivy, které je dokáţí přimět odejít do jiné země.

Klasické migrační teorie dokáţou popsat důvody, pro které lidé obvykle migrují, jsou však

nedostatečné v hledání a nalézání toho, co k mobilitě bezprostředně vede. Mým záměrem

v této práci bylo nalézt právě ty faktory a motivy, které při zvaţování mezinárodní migrace

převáţí u českých profesionálek pro konečné rozhodnutí migrovat. Ţivot migrantů a

migrantek nezačíná samotnou migrací, ale naopak migrace a rozhodnutí k ní nazrávají v celé

jedincově biografii. Biografický přístup jsem v této práci zvolila právě z toho důvodu, protoţe

64

dokáţe zohlednit roli individuality i sociálního prostředí v kaţdém jednotlivém rozhodnutí a

dokáţe poodhalit genderovanou i genderující povahu migrace. K mezinárodní migraci ţen se

vázala a stále váţe řada stereotypních představ. Ţeny migrují jako doprovod muţe a

prototypem pracovní migrantky je nekvalifikovaná ţena mířící do privátní sféry. Mou ambicí

bylo takovou představu o ţenské mezinárodní mobilitě de-konstruovat uţ samotným výběrem

tématu.

Specifikem mých informátorek je to, ţe jsou to ţeny se strukturálním předpokladem

být úspěšné a před svým odchodem do zahraničí byly úspěšné s tomu odpovídajícím statusem

a ohodnocením. Jejich rozhodnutí odejít nebylo nutností, ale vlastní volbou, coţ se samo o

sobě výrazně promítlo do jejich rozhodovacího procesu. Nebyly primárně ekonomickými

migrantkami. Jejich rozhodnutí byla v rozporu s tím, co je obecně povaţováno za racionální

volbu, protoţe v České republice se těšily (nebo by se mohly těšit) dobrému postavení s tomu

odpovídajícím ohodnocením. Některým moţnost vycestovat zapadla do ţivotního plánu,

jiným, pro ně překvapivě, tato příleţitost zkříţila cestu. Společné však měly to, ţe se rozhodly

vyměnit jistotu, stabilitu a snad i určitou výhodu domácího prostředí za nejistotu v nové zemi

a v nové společnosti. Svá rozhodnutí popisovaly nejčastěji termíny jako seberealizace,

moţnost získat nové zkušenosti a zhostit se výzvy. Případný neúspěch jako výsledek jejich

rozhodnutí odejít se jim jevil přijatelnější neţ pocit promarněné šance. Mezinárodní mobilita

pro ně představovala přidanou hodnotu dosavadních úspěchů.

Moje informátorky jsou cílevědomé, iniciativní a akční, tedy nic z toho, co bývá

spojováno s typicky ţenskými vlastnostmi. Ve svém ţivotě musely čelit stereotypům a

kulturním představám o genderových rolích a o správné ţenskosti a muţskosti. Jejich

rozhodování byla kolem těchto představ vystavěna, ale těmto stereotypům dokázaly vzdorovat

i prostřednictvím migrace. Odcházely do zahraničí jako svobodné i vdané ţeny, jako ţeny

bezdětné i matky, s muţi nebo bez muţů. Případ, kdy muţ doprovází svoji ţenu do zahraničí,

převrací tradiční model „migranti a jejich rodiny“ na „migrantky a jejich rodiny“. Migrace tak

působí jako restrukturalizující prvek genderových uspořádání a je tedy genderující.

Genderovaná byla mezinárodní migrace českých profesionálek na více úrovních, jako zásadní

se jeví její genderovanost v tom, ţe sama mobilita posilovala a posiluje jejich moţnosti. Ţeny

byly vţdy spojovány spíše s pasivitou a imobilitou, proto má pro ně migrace významnější

65

funkci neţ pro muţe. U muţe je potvrzením vlastní podstaty, u ţeny spíše jejím popřením.

Ţeny jsou tady těmi dobrodruţkami, které odchází a jsou doprovázeny muţem, nebo se

k muţi navrací do tepla domova. Migrace napomáhá rozbíjet genderové stereotypy a mobilita

jako taková má proto „empowerement“ potenciál. U mých informátorek bylo takové chápání

migrace a jejího významu pro ně samotné implicitně přítomno, i kdyţ pojmenováváno různě.

Její důleţitost však vystihuje fakt, ţe varianta nevyuţití příleţitosti nebyla přijatelná a její

přínos spatřovaly v navyšování kapitálů, kdy mobilita sama o sobě je rozměrem jejich

sociálního kapitálu, prostřednictvím kterého mohou zvýšit také své ostatní kapitály.

66

JMENNÝ REJSTŘÍK

A

Abu-Lughod, 26

B

Berger, 57 Bourdieu, 11, 12, 18, 27, 33, 41, 58 Boyd, 10, 12, 14, 16, 25, 29, 30, 41, 42 Boyle, 23, 24 Brettell, 8, 10, 19, 26, 39, 40, 46, 48, 51, 60

C

Castles, 8, 31 Ciprová, 41 Cviková, 35, 56, 58

D

Donato, 15, 17

F

Filadelfiová, 7, 9, 17, 23, 31

G

Goffman, 58 Grieco, 14, 16, 30, 41

H

Halfacree, 23, 24 Haywood, 35 Hollifield, 10, 40, 46 Hondagneu – Sotelo, 15 Hondagneu-Sotelo, 8, 10, 13, 14, 15, 16, 26, 31

I

Iredale, 18, 20, 31, 52

J

Juráňová, 35, 56, 58

K

Keller, 57 King, 10, 16 Kofman, 7, 10, 13, 14, 15, 17, 25, 31, 35

L

Lowell, 20 Luckmann, 57

M

Mahroum, 20 Martin, 8, 32, 35 Massey, 8, 22, 23, 51, 53, 55 Miller, 8, 31 Morokvasic, 7, 12, 13, 18, 28, 32, 33, 34, 44, 49, 50 Možný, 35

P

Pessar, 14, 40

S

Sekulová, 7, 9, 17, 23, 31 Scheu, 57 Souralová, 13, 15, 16, 18, 19, 40, 44 Stola, 50 Szcepaniková, 15 Szczepaniková, 12, 13, 25, 41

Š

Šmausová, 11, 57

W

Wallace, 50 West, 11

Z

Zimmermann, 11 Zlotnik, 9

67

PRAMENY A LITERATURA

Abu-Lughod, L. 1990. „The Romance of Resistence: Tracing Transformations of Power

through Bedouin Women“. American Ethnologist. 17:41 – 55.

Dostupný z (http://www.jstor.org/stable/645251?seq=2)

Berger, P. L.; Luckmann, T. 1999. Sociální konstrukcekce reality: pojednání o sociologii

vědění. Praha: CDK.

Bourdieu, P. 2000. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum.

Bourdieu, P. 1998. Teorie jednání. Praha: Karolinum.

Boyd, M. 2006. Women in International Migration: The Context of Exit and Entry for

Empowerment and Exploitation. High Level Panel on „The Gender dimensions of

InternationalMigration“.

Dostupnýz(http://www.un.org/womenwatch/daw/csw/csw50/statements/CSW%20HLP%20M

onica%20 Boyd.pdf)

Boyd, M., Grieco, E. 2003. Women and Migration: Incorporating Gender into International

Migration Theory. Dostupný z (http://www.migrationinformation.org/index.cfm).

Brettell, B. C. 2003. Anthropology and Migration. Walnut Creek: Altamira Press.

Brettell, B. C., Hollifield, F.J. 2000. Migration Theory. Talking across Disciplines. New york:

Routledge.

http://www.un.org/womenwatch/daw/csw/csw50/statements/CSW%20HLP%20Monica

http://www.un.org/womenwatch/daw/csw/csw50/statements/CSW%20HLP%20Monica

http://www.migrationinformation.org/index.cfm

68

Castles, S., Miller, M.J. 1998. The Age of Migration: International Population Movements in

the Modern World. (2nd edition). Basingstoke: Macmillan Press.

Ciprová, K. 2009. Skleněný strop a praskliny v něm. (on-line text, citováno 7. 5. 2011)

Dostupný z (http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=2206489)

Cviková, J., Juráňová, J. 2003. Růžový a modrý svět. Bratislava: Aspekt.

Český statistický úřad. 2004. Z ČR odchází na mzdách výrazně více, neţ přichází.

(on-line text, citováno 27. 3. 2011)

Dostupný z (http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta06030404.doc)

Donato, M. K. et al. 2006. „A Glass Half full? Gender in Migration Studies.“ International

Migration Review. 40(1):3 – 26.

Europa. 2011. Summaries of EU legislation: entry and residence of highly qualified workers –

EU Blue Card (on-line text, citováno 5. 4. 2011)

Dostupnýz(http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/free_movement_

of_persons_asylum_immigration/l14573_en.htm)

European Council. 2009. COUNCIL DIRECTIVE 2009/50/EC of 25 May 2009 on the

conditions of entry and residence of third-country nationals for the purposes of highly

qualified employment. Dostupný z (http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:155:0017:0029:EN:PDF)

Evropská komise. 2011. Lisabonská strategie.

Dostupný z (http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/policies/art2843_cs.htm)

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta06030404.doc

http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/free_movement_of_persons_asylum_immigration/l14573_en.htm

http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/free_movement_of_persons_asylum_immigration/l14573_en.htm

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:155:0017:0029:EN:PDF

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:155:0017:0029:EN:PDF

http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/policies/art2843_cs.htm

69

Feminismus.cz. 2011. Slovníček pojmů – skleněný strop. (on-line text, citováno 7. 5. 2001)

Dostupný z (http://www.feminismus.cz/slovnicek.shtml#S)

Filadelfiová, J., sekulová, M. 2009. Migrantky medzi námi – rodinné a rodové aspekty

migrácie. Dostupný z (http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2237065)

Focused Migration . 2009. Skilled female labour migration. (on-line text, citováno 2. 3. 2011)

Dostupný z (http://www.focus-migration.de/Skilled_female_labou.6029.0.html?&L=1)

Goffman, E. 1997. Frame Analysis of Gender. In Lemert, Ch; Branaman, A. (eds.) The

Goffman Leader. Malden: Blackwell Poblishing.

Halfacree, K.; Boyle, P. 1998. Exploring Contemporary Migration. New York: Addison

Wesley Longman.

Hondagneu-Sotelo, P. 2000. „Feminism and Migration.“ Annals of the American Academy.

571:107 – 120. Dostupný z (http://ann.sagepub.com/content/571/1/107.full.pdf+html)

Hondagneu-Sotelo, P. 2005. Gendering Migration: Not for „feminists only“ – and not only in

the household (http://cmd.princeton.edu/papers/wp0502f.pdf)

Iredale, R. 2001. „The Migration of Professionlas: Theories and Typologies.“ International

migration. 39(5): 7 – 24.

Keller, J. 2002. Úvod do sociologie. Praha: Slon.

King, R. et al. 2004. Gender, Age and Generations. Sussex Centre for Migration and

Population Studies, University of Sussex 2004.

Dostupný z (http://dare.uva.nl/document/39849)

http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2237065

http://www.focus-migration.de/Skilled_female_labou.6029.0.html?&L=1

http://cmd.princeton.edu/papers/wp0502f.pdf

70

Kofman, E. 1999. „Female „Birds of Passage“ a Decade Later: Gender and Immigration in the

Euriopean Union“. International Migration Revie,. Summer 33 (2): 269 – 299.

Lowell, L. 2005. Policies and Regulations for Managing Skilled International migration for

Work. United Nations Expert Group Meeting on International Migration and Development .

Dostupný z (http://www.un.org/esa/population/meetings/ittmigdev2005/P03-LLowell.pdf)

Mahroum, S. 2000. „Highly skilled globetrotters: maping the international migration of

human capital.“ R&D Management, 30 (1): 23 – 31.

Martin, M.; Haywood, Ch. G. 2007. Gender, Culture and Society: Contemporary Femininities

and Masculinities. Palgrave: Macmillan.

Martin, P. 2005. Managing Labour Migration:Professionals, guest workers and recruiters.

UNITED NATIONS EXPERT GROUP MEETING ON INTERNATIONAL MIGRATION

AND DEVELOPMENT.

Dostupný z (http://www.un.org/esa/population/meetings/ittmigdev2005/P01_PhilMartin.pdf)

Massey, D. et al, 1993. „Theories of International Migration: A Review and Appraisal.“

Population and Development Review, 19 (3): 431 – 466.

Massey, D. 1994. „A global sense of place.“ Place, Space and Gender. Minneapolis:

University of Minnesota.

Dostupný z (http://www.upf.edu/materials/fhuma/portal_geos/docs/hsem3.pdf)

Morokvasic, M. 2008. Crossing borders and lifting boundaries of Belonging in post-Wall

europe. A Gender Lens. Dostupný z (http://www.migrationonline.cz/e-library/?x=2067079)

http://www.un.org/esa/population/meetings/ittmigdev2005/P03-LLowell.pdf

http://www.un.org/esa/population/meetings/ittmigdev2005/P01_PhilMartin.pdf

http://www.migrationonline.cz/e-library/?x=2067079

71

Morokvasic, M. 2004. „Usazeni v mobilitě: genderové souvislosti evropské migrace po roce

1989.“ in Sociální studia 1/2009: 149 – 167.

Moţný, I. 2006. Rodina a společnost. Praha: slon.

OECD. 2007. Sopemi 2007 edition. Matching Educational Background and Employment: A

Challenge for Immigrants in Host Countries.

Dostupný z (http://www.oecd.org/dataoecd/19/5/41561786.pdf)

OECD.2009. Social, Employment and Migration Working Papers.

Dostupný z (http://www.oecd.org/dataoecd/32/25/46656535.pdf)

Pessar, P. R. 1999a. „Engendering migration studies: The case of new immigrants in the

United States.“ American Behavioral Scientist, 42 (4): 577 – 600.)

Dostupný z (http://abs.sagepub.com/content/42/4/577.full.pdf+html)

Portes, A. 1998. „Social Capital: Its Origins and Applications in Modern sociology.“ Annual

Rewiev of sociology. 24: 2 – 9.

Dostupný z (http://www.soc.washington.edu/users/matsueda/Portes.pdf)

Scheu, U. 2000. „Nenarodíme sa ako dievčatá, urobia nás nimi: Vývin rodovo špecifickej

osobnost.“ Aspekt. 1: 31 – 39.

Souralová, A. 2009. Care drain versus brain drain: Pracovní migrace žen.

Dostupný z (http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2198177)

http://www.oecd.org/dataoecd/19/5/41561786.pdf

http://www.oecd.org/dataoecd/32/25/46656535.pdf


72

Souralová, A. 2010. Feministická reflexe migrace: pečovatelky, zdravotní sestry a

globalizovaná migrace.

Dostupný z (http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2010102806)

Szczepaniková, A. 2004. Gender a mezinárodní migrace: úvod do problematiky.

Dostupnýz(http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/Alice_Szczepan

ikov____Gender_a_mezin_rodn__migrace.pdf)

Szczepaniková, A. 2006. Migrace jako generovaný a genderizující proces – stručný přehled

literatury a nástin budoucího výzkumu.

Dostupný z (http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1955099)

Šmausová, G. 2002. „Proti tvrdošíjné povaze o ontické povaze gender a pohlaví.“

Sociální studia 7: 15 – 27.

Zlotnik, H. 2003. Data Insight: The Global dimension of Female Migration.

Dostupný z (http://www.migrationinformation.org/Feature/display.cfm?id=109)

Wallace, C., Stola, D. 2001. Patterns of Migration in Central Europe. Palgrave Macmillan.

West, C.; Zimmerman, D. H. 1987. „Doing Gender.“ In Sociální studia. 1: 99 – 120.

http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2010102806

http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/Alice_Szczepanikov____Gender_a_mezin_rodn__migrace.pdf

http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/Alice_Szczepanikov____Gender_a_mezin_rodn__migrace.pdf


http://www.migrationinformation.org/Feature/display.cfm?id=109

Date post:	10-Mar-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

MASARYKOVA UNIVERZITA · 2016. 3. 9. · MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra...

Documents