CC Gibbs

VŠECHNA JEHO PŘÁNÍ

2013

1. kapitolaPaříž, únor

Dominik Knight vyhlédl z okna vozu a pousmál se. Byl šedý zimní den a on měl v hlavě pořádnýzmatek, ale Paříž v něm vyvolávala pocit, že možná přece jen stojí za to žít. Ze všech měst na celémsvětě jen tohle nabízelo požitky a uhlazenou praktičnost v jednom – je uhlazené a kultivované, sprostéa frivolní zároveň. Vydělávají a utrácejí se tu peníze. Děje se tu všechno, co člověka ráno přimějevstát z postele a v noci mu nedovolí usnout.

Neplatí tu skoro žádná pravidla.Naneštěstí pouhá představa potěšení z Dominikovy paměti vydolovala proradné vzpomínky, které

bodaly jako jehly a zůstávaly stát v čase. Žaludek mu sevřel nepoznaný, syrový pocit ztráty. Skoroneslyšně si povzdechl a svezl se níž na sedadle. Znovu se zachmuřil a ztratil náladu. Kristepane, jakdlouho tohle zatracené utrpení potrvá?

Nedokázal to odhadnout, protože neuměl prožívat emoce.Což velice dobře charakterizovalo celý jeho vztah ke Katherině Hartové. Sotva vystudovala

Massachusettský technický institut, podepsala poradenskou smlouvu s Knight Enterprises a běhempouhých dvou týdnů mu převrátila život úplně naruby. Než se objevila, Dominikovy vztahy s ženamifungovaly podle dobře zavedeného vzorce – jako první přišlo seznámení, potom touha, sex a nakoneczdvořilé rozloučení.

Všechno bylo úplně normální.Pak si to ale celý týden víceméně non-stop rozdával s někým, jako byla Katherina. Celých sedm dní.To už normální v žádném případě nebylo.A tak ji opustil.Vrátil se ke svému obvyklému způsobu života.Jenomže ji nedokázal vypudit z hlavy. Nemohl jíst ani spát. Jeho nejlepším přítelem se najednou stal

alkohol.V tu chvíli to začalo být šílené.A bylo po obvyklém životě.To příšerné utrpení dosahovalo astronomických výšin.„Moc přemýšlíš,“ zamumlal si pod vousy. „Přestaň na to myslet. Dělej něco.“To je vždycky užitečný plán.Už měl plné zuby úvah, a tak z kapsy vytáhl mobilní telefon, narovnal se na zadním sedadle černého

mercedesu a prošel si adresář. Chvilku váhal, protože věděl, že tenhle telefonát by mohl znovu otevřítdveře, jež by měly zůstat zavřené. Rychle se nadechl, naposledy zapochyboval… a pak vyhledalpříslušné jméno.

Když jeho londýnský kontakt zvedl telefon, Dominik řekl: „Tady je Nik. Máš chvilku?“„Co ksakru chceš?“ ozvalo se s brooklynským přízvukem.„Tvoji ženu, ale pořád mě odmítá,“ odpověděl Dominik s mírným úsměvem v hlase.„To proto, že se k ženským chováš hrozně. Kde jsi?“„Jedu z letiště do Paříže. Zrovna jsem přiletěl z Hongkongu. Něco od tebe potřebuju.“

„Jelikož jsem tvým velkým dlužníkem, tak do toho.“ Dominik Justina Parducciho seznámil s jehoženou, což byl dostatečný důvod, aby od něho mohl žádat pomoc. Kromě toho Dominik přes Justinovuinvestiční divizi banky CX Capital uzavřel několik obchodních transakcí, na nichž pohádkově zbohatl.

„Nech si to pro sebe,“ upozornil ho Dominik. „Se mnou to nemá co dělat.“„Proboha, snad jsi někoho nezabil?“„Kdyby ano, nevolal bych ti.“„Když o tom mluvíme – jak se má Max?“„Teď zrovna si užívá rodinný život v Hongkongu.“Justin tiše hvízdl. „Kdo by si to byl pomyslel?“„Ty máš co říkat. Slyšel jsem, že čekáte druhé dítě. Nedopřáváš Amandě oddechu.“„Chce čtyři. Nemám tušení proč, ale…“„Jsi ochotný jí s tím pomoct,“ dořekl Dominik laškovně.„Víc než ochotný. Mimochodem – díky, žes ji přivedl na Georgeovu svatební hostinu. Sice asi budu

znít sentimentálně, ale jsme hrozně šťastní.“„To rád slyším,“ odpověděl Dominik. Pracně se snažil mluvit neutrálním tónem. Jeho vlastní

nihilistický život ho skličoval.„Nejlepší je žít svůj sen,“ poznamenal vesele Justin, aniž si všiml změny v Dominikově hlase. „Teď,

když mám ženu a dítě a další je na cestě, začínám Londýn vnímat jako svůj domov. Co ty? Zdržíš se vPaříži dlouho, nebo tudy jenom projíždíš?“

„Ještě nevím.“To bylo zvláštní. Dominik byl obvykle rezervovaný, ale teď v podstatě odsekl. Justin se však

nehodlal dožadovat vysvětlení od muže, jako je Dominik Knight, jehož osobní život zůstává předevšemi hermeticky uzavřený. „Tak co pro tebe můžu udělat?“

Dominik mu vysvětlil, že potřebuje někoho, kdo by Katherině Hartové nabídl práci poradkyně.Někoho z oboru informačních technologií, kdo rozhoduje o svém vlastním rozpočtu a může najímat,koho chce. A navíc bude držet jazyk za zuby. „Víš o někom takovém?“

„Je to trochu mimo můj obor, ale nech mě chvíli přemýšlet…“„Tak se někde poptej, pokud to bude nutné, a zavolej mi.“„Počkej, počkej… Myslím, že by se ti mohl hodit Bill. Mlčí jako hrob, nedá na stádní instinkt a je

ochotný. Pracuje v CX Capital v Singapuru jako zástupce ředitele oddělení bezpečnosti. Býval tojejich hlavní guru přes technologie. Ochotně mi prokáže protislužbu za to, co jsem pro něho vminulosti udělal.“

„Skvělé,“ řekl Dominik. „Veškeré výdaje zaplatím – jídlo, ubytování, dopravu, plat, kytky… Každýden by v apartmá měla mít čerstvé kytky. Ať mi tvůj člověk v CX Capital přes tebe pošle všechnyúčty. Slečně Hartové musí zaplatit dobře. Ne tak, jak tomu slovu rozumíš ty, ale jak ho chápu já,“zdůraznil. „Po nedávných skandálech v CX Capital v Singapuru si stejně myslím, že budou hledatněkoho s jejími dovednostmi. Pokud jde o věrohodný příběh, řekni svému člověku…“

„Jmenuje se Bill McCormick,“ přerušil ho Justin. „Je na něj naprostý spoleh.“„To doufám. Ať McCormick řekne slečně Hartové, že se o ní doslechl od bankéřů ze Sander Global,

kteří brečeli do svého pití v Racket Clubu.“ Dominik mu vysvětlil svůj spor s bankou o dvacetmiliónů. Pověděl mu, jak mu peníze odčerpali z továrny v Bukurešti a oklikou je převedli do banky v

Singapuru. Kate je díky svým odborným znalostem vystopovala a po jejím vysvětlení a Dominikovýchvýhrůžkách, které byly ještě účinnější, bankéři peníze vrátili. „Ať si McCormick řekne, kolik zaspolupráci chce. Dej mi vědět, jak vysoká je ta částka. Ale zdůrazňuju, že to musí hrát přesvědčivě.Jestli slečna Hartová přijde na to, že s tím mám něco společného, osobně ti uříznu koule.“

„No dobře, chápu. Ta kočka musí být něco extra.“ Protože ženy pro Nika nebyly osobní téma, mohl onich klidně mluvit.

„Není to jenom kočka, je chytrá. Jedna z nejlepších forenzních účetních v oboru. Chci, aby si trochuvydělala.“

„Jak si přeješ,“ poznamenal uhlazeně Justin. Dáma byla očividně dost chytrá, aby si hrála nanepřístupnou. „Proč si od tebe nevezme peníze?“

„To kdybych sakra věděl.“„Že bys vycházel ze cviku, Niku?“„Jo, a všechno ostatní je taky v háji.“Do prdele. Tomu se říká depka jako hrom. A kvůli nějaké zatracené ženské. „Hned se do toho dám,“

řekl okamžitě Justin a pomyslel si, že musí zavolat Maxovi, Dominikovu zástupci, který kdysipracoval u MI6, má modrou krev a dovede všechno zařídit. Zeptá se ho na tuhle kočku, jež Nikapřiměla přehodnotit svůj přístup k ženám jako k pouhé zábavě. „Jakmile to bude zařízené, ozvu se ti.Ještě jednu rychlou otázku – co když ta slečna McCormicka odmítne?“

„Ten chlap určitě není žádný idiot. Zařiď, aby jí udělal nabídku, která se odmítnout nedá. A udržujmě v obraze,“ řekl Dominik rychle. „Denně.“

O dva dny později Kate zazvonil telefon. Ležela v posteli ve svém bytě v Bostonu a měla zataženézávěsy, aby dovnitř nepronikalo světlo. Sledovala ponurý film o samurajích. Když mobil vytáhla zpodsáčku od koblih a hromady obalů od cheeseburgerů, musela přimhouřit oči, aby viděla na displej.Katedra účetnictví na Massachusettském technickém institutu? Opravdu? Dokáže být zdvořilá, kdyžse od odletu z Hongkongu pořád jenom lituje?

Zvítězil rozum. Zvedla to.Volal jí samotný vedoucí katedry a nabízel jí práci. Prý ho kontaktoval bankéř, který se zajímá o její

forenzní dovednosti. Mohla by zaletět na pohovor do Singapuru? Nebo si pohovořit po telefonu?Rozhodla se pro hovor po telefonu, i když okamžitě začala mít podezření. Ve věci se nejspíš

angažuje mistrný vodič loutek Dominik.Když však mluvila s Williamem McCormickem, připadal jí důvěryhodný. Dozvěděl se o ní od

bankéřů ze Sander Global v Singapuru. Jsou to jeho přátelé. Banku samozřejmě štvalo, že muselaodepsat nalezených dvacet miliónů, ale Katiny odborné kvality na ni udělaly dojem. V CX CapitalSingapore potřebují někoho, kdo jim řádně prověří zabezpečení hlavních investičních účtů. Jejichhlídací psi z IT oddělení se sice zaručili, že účty jsou v pořádku, ale po skandálu, k němuž došlo předdvěma týdny, kdy se celý den nemohli dostat do databáze, chtějí názor někoho dalšího, hlavně pokudse týká možného nepovoleného vstupu do jejich peněžních fondů.

Kate Williamu McCormickovi položila několik zvídavých otázek a byla si na devadesát devětprocent jistá, že se s Dominikem nikdy nesetkal a nezná ho. Slyšel o něm jenom od svých kamarádů zeSander Global.

Zmínil se, že oba bankéři namočení do skandálu teď mají osobní ochranku.

Pokud měl McCormick zájem o nějaké drby, narazil na nesprávnou osobu. Kate mu vysvětlila, žeznačná část rozhovoru s bankéři v Singapuru proběhla v mandarinské čínštině, takže neví, o čem semluvilo. Protože Dominikovým slovům nerozuměla, nemůže McCormickovi nic říct.

William McCormick jí za práci na projektu nabídl ohromnou sumu. Také jí sdělil, že jí nechá e-mailem poslat letenku první třídy, pokud se úkolu ujme.

„Můžu si to přes noc rozmyslet?“„Samozřejmě.“„Zítra vám zavolám,“ slíbila Kate zdvořile.Když zavěsila, zabořila se do polštářů a zírala na strop. Zvažovala, vstřebávala a zkoumala každé

slovo a snažila se přijít na to, zda je možné, aby v nabídce měl prsty Dominik.Nakonec usoudila, že s největší pravděpodobností ne. Navíc poté, co viděla, jak funguje Sander

Global, ji nejspíš bude CX Capital potřebovat, pokud má stejně mizerné zabezpečení.Odhodila přikrývky a vylezla z postele, v níž zůstávala od návratu z Hongkongu a melancholicky se

litovala, i když věděla, že je neskutečně hloupé plakat kvůli někomu, jako je Dominik Knight, kterýmůže mít a také nejspíš má každou ženu, na kterou ukáže. Možná, že tímhle telefonátem jí osud dávánajevo, že je na čase zapomenout na nestydatého, bohužel neskutečně krásného a sexuálně nadanéhopitomce, který nemá srdce. Měla by si ho uložit do paměti jako senzačně žhavého, ale nedosažitelnéhomuže. Ženy svádí a vzápětí odhazuje raketovou rychlostí.

Tak mu to vyhovuje.Uhladila si triko, v němž spala a které za dny strávené v posteli pořádně pomačkala. Prošla

hromadou kufrů a obalů od rychlého občerstvení, jež ležely poházené po bytě, a zastavila se u okna.Odhrnula závěsy a zamrkala, jako by právě vylezla z jeskyně. Venku nádherně svítilo slunce a okolnísvět zůstával nedotčený. V tuto denní dobu byla ulice prázdná a u chodníku ležela hromada špinavého,zašedlého tajícího sněhu. Byl to městský sníh, který se v ničem nepodobal sněhu doma u jezera.

Mohla by tam jet. Čeká na ni babička.Jenže by radši měla něco dělat a ne jet domů a oddávat se depresi v jiném prostředí. Uvažovala o

tom, že se podívá, jestli některé pracovní pozice, které jí nabídlo několik firem, zůstaly neobsazené.Opravdu pouze uvažovala. Místo aktivity celou dobu ležela v posteli, ponořená do neradostnéskleslosti. Dívala se na smutné filmy a zatloukala jeden hřebík za druhým do své rakve z beznaděje azoufalství. Čekala, kdy se dostane do bodu, kdy pohřbí svůj obrovský smutek a půjde dál.

Zlehka se kousala do spodního rtu a znovu si procházela rozhovor s Williamem McCormickem.Rozebírala a pitvala každičkou odpověď. Odpovídal jednoduše, nekomplikovaně a žádná zmínka oDominikovi ho nevyvedla z míry. Kate by se klidně vsadila, že bankéř toho sobeckého miliardářskéhohajzla opravdu nezná.

Když odhlédla od své zášti, představa, že by pracovala sama na sebe, jí připadala přitažlivá.Měla ráda svou nezávislost…, samozřejmě s výjimkou všeho, co se týkalo Dominika Knighta, ale to

mělo hodně společného s úžasným sexem. V běžném životě se nerada podřizovala autoritám,upřednostňovala samostatnou práci a vnitřní motivaci.

Takže vlastně dostala dokonalou pracovní nabídku.Její vzrušení nedokázala zmírnit ani vtíravá pochybnost, že Dominik v této věci nestojí zcela

stranou. Byla to fantastická vyhlídka a zřejmě i skvělá pracovní příležitost. Navíc ji peníze od

Dominika spolu s částkou, kterou jí nabídl McCormick, finančně zajistí minimálně na tři roky.Usmála se a trochu se rozveselila. Dokonce cítila příliv inspirace. To všechno poprvé od chvíle, kdy

se vrátila domů. Velice ráda měřila síly s případnými hackery, postupně odhalovala možné podvody avstupovala do temných vod černého trhu.

Takže proč ne? Nabídka neměla žádnou zápornou stránku.Navíc tuhle hru milovala.Vlastně se nesprávně vyjádřila – představa her v ní vyvolala horký nával chlípných vzpomínek.

Další důvod, proč se nutně musí znovu zapojit do pracovního procesu. Potřebuje pořádné rozptýlení.Masturbace je příjemná, ale nestačí.

Otočila se od okna a zavolala babičce.„Hádej, co se stalo, babi!“„Musí to být něco dobrého. Máš veselý hlas.“„To je pravda. Zrovna jsem dostala hodně dobrou pracovní nabídku. Za plno peněz, ubytování v

hotelu, let první třídou a dokonce i jídlo – to všechno mi nabídli.“Pro babičku bylo nejlepší zprávou to, že Katinka nemá slzy na krajíčku. „Musíš mi o tom všechno

povědět, Katinko.“„Jde o CX Capital. To je banka, kterou nedávno napadli hackeři. Mám co nejdřív nastoupit. Je to v

Singapuru. A potřebují mě…“„Abys jim to všechno dala do pořádku,“ dořekla za ni babička.Kate se zasmála. „To se vsaď. Já a doktor Seuss je zachráníme.“ V dětství Seussovy knihy milovala,

a když jí byly čtyři, uměla je všechny nazpaměť. „Zastavím se u tebe, než odletím.“„Skvělé. I když tě musím varovat, že možná budeš muset vydržet kávový dýchánek s dámami z

mého bridžového klubu. Pořád jim vykládám, jak se z tebe stala světoběžnice.“„Ty si prostě nemůžeš nechat ujít příležitost popíchnout Jan Vogelovou.“Babička se přidušeně zasmála. „To se rozumí. Pokud jde o chvástání, Jan nikdo nepřetrumfne.

Ukrutně za ní zaostávám, protože jsem slušná. Takže si pro ni připrav pěkné vyprávění.“Kate by Jan Vogelové mohla vyprávět příběh, při němž by se jí zkroutily obě uši, ale ten nebyl k

uveřejnění. „Viděla jsem, jak žijí bohatí a slavní. Mohla bych jí popsat dům Dominika Knighta vHongkongu. A taky jeho soukromé letadlo a flotilu mercedesů, které mu jsou neustále k dispozici.“

Babička byla ráda, že Katinka o Dominiku Knightovi může mluvit, aniž by přitom polykala slzy. Tobylo dobré a znamenalo to velký pokrok.

„To zní velice zajímavě,“ řekla. „Ale já se s tebou ve skutečnosti jenom hrozně ráda chlubím, to víš.Takže mluv, o čem chceš.“

„Byl to úplně jiný svět, babi. Nevěřila bys, v jakém luxusu ten člověk žije. Kolik má sluhů! Žije vkrásném prostředí, jí úžasné jídlo a pije drahá vína. A všechno to považuje za samozřejmost.“

„Jsem ráda, žes dostala možnost to vidět,“ poznamenala jemně babička. „Většina lidí takovoupříležitost nemá. Aspoň ne ti, které známe.“

Kate si povzdechla. „Máš pravdu. Rozhodně to byla příležitost, kterou si člověk nesmí nechat ujít.“„Třeba to v Singapuru bude stejně vzrušující. Člověk nikdy neví.“„Možná ano,“ odpověděla mile Kate, i když bez Dominika to tak v žádném případě být nemohlo.

„Zavolám tomu bankéři a řeknu mu, že tu práci beru, a potom ti dám vědět, kdy dorazím domů.“„Přijeď, kdy se ti to bude hodit, Katinko. Budeme tě s Leonem čekat. Říkala jsem ti, že přibral

dalších devět kilo? Už je velký jako poník, kterého jsi vždycky tak chtěla.“Kate se zahihňala. „Ten, kterého děda nechtěl mít v garáži.“„Děda ti občas nedopřál všechno, co sis navymýšlela,“ zavtipkovala babička.„Jenom v tomhle jediném případě, babi.“ Kate se zachvěl hlas a oči se jí zamlžily slzami. Děda byl

laskavý a štědrý člověk s pevnými zásadami, oddaný své vnučce. Vždycky v ní podporoval chuťzkoušet něco nového. Ježíšek a drsný armádní instruktor v jednom.

„Myslím, že se mu nechtělo kydat hnůj. Ty bys to v tom věku udělala jednou nebo dvakrát a pak byto zůstalo na něm. Tvůj dědeček byl praktický člověk. A teď bychom měly změnit téma, jinak se oběrozbrečíme.“

„Dobře,“ souhlasila rychle Kate. „Takže teď zavolám tomu McCormickovi a pak si zarezervuju letdo Minnesoty.“

Zavolala McCormickovi a přijala jeho nabídku. Zarezervovala si letenku a poslala babičce zprávu spodrobnostmi. Potom si objednala pizzu, a zatímco čekala, až ji přivezou, dívala se na konectragického filmu o samurajích – další důvod k tomu, aby zase začala pracovat. V poslední době sestravovala hrozným způsobem. Jestli bude dál ležet v posteli a nechá si vozit jídlo, za chvíli budevážit devadesát kilo.

Po skončení filmu Kate najednou napadlo, že zavolá své spolubydlící Meg, která pracuje naarcheologickém výzkumu dinosaurů. Poví jí, že se cestou do Singapuru na jeden nebo dva dny zastavív Missoule.

Došla k názoru, že je třeba zjistit, zda její libido dokáže rozpálit také jiný muž než Dominik. Potřech dnech nekonečného zoufalství byla ochotná vyzkoušet cokoli, co by vyléčilo její bolestzpůsobenou láskou. Kdo jiný než Meg by jí dokázal pomoci? Pro ni sex vždycky představoval hlavnězábavu. Nepletla do něj srdce a nezajímalo ji, jak se jmenují její milenci.

Když se Meg dozvěděla, že Kate přijede, nadšeně zaječela. „Fakt? Fakt přijedeš na návštěvu? Už senemůžu dočkat!“

„Připadá mi, že se tam máš dobře,“ poznamenala Kate. „V Missoule se klidně můžu zastavit cestoudo Singapuru. Tady se fakt moc nebavím, tak jsem si říkala…“

„Hele, proč mluvíš tak pohřebně? Do háje, neříkej, že…“„Ne, ne, babička je v pořádku. Ale…,“ Kate si povzdechla, „řekni mi, že na zlomené srdce se nedá

umřít.“„Proboha! Neříkej, žes to udělala. Ježkovy oči,“ řekla Meg, jako by měla telepatické nadání.

„Udělala. Ty ses s tím miliardářem vyspala.“„No, tak nějak,“ napůl zabručela, napůl si povzdechla Kate. „Jo. Teď pořád jenom brečím.“„Poslouchej, miláčku.“ Meg nasadila tón, který naznačoval, že všechno, co řekne, je jenom pro

Katino dobro. „Budu k tobě drsně upřímná. Za prvé nejsi žádná Popelka. Za druhé i kdybys byla,Dominik Knight rozhodně není žádný princ. Za třetí cokoli se stalo, nemělo nic společného s láskou. Aza čtvrté, a to je nejdůležitější, i když ti připadá, že máš zlomené srdce, na tohle ještě nikdy nikdonezemřel. Chápeš?“

Následovala dlouhá odmlka.„Věř mi, ano? Já to znám. Vzpomínáš si na Johnnyho Darea? Taky jsem se z toho dostala.“„Za necelý den,“ zdůraznila Kate sarkasticky.

„Takže jsi pozadu. Vrátím tě zpátky do hry. Mužští tady jsou prvotřídní kusy nabušenétestosteronem. Chodí na lov, rybaří, rajtují na koních a ve volném čase nejspíš sekají dříví na otop, cojá vím.“

Kate se neochotně zahihňala. „Takže kdybych měla kamna na dřevo, pomohli by mi?“„Můžou ti pomoct mnohem líp. To ti zaručuju.“„Máš pravdu,“ souhlasila Kate trochu živěji, jako by Megině záruce opravdu věřila. „Nemá smysl

smutnit.“„Hele, nepředstírám, že Dominik Knight není úchvatný. Kolikrát jsem ho viděla v bulváru a vždycky

do něho byla zavěšená nějaká barbína. Když to přirovnám k nakupování, vlastně jenom okukuje zboží,ale nikdy nic nekoupí. A když už o tom mluvím…“ Náhlé zaujetí v Megině hlase už Kate znala.Bydlely spolu od prvního ročníku na vysoké. „Taky bys mohla jít na nákup. Pozvu všechny Lukeovynádherné urostlé kamarády na večírek. Můžeš si je prohlédnout a vybrat si. Kdy dorazíš?“

„Nejspíš v pátek.“„Skvělé. Bude tě tu čekat zástup chlapů. Jednoho si na noc vybereš, trochu si užiješ a zapomeneš na

miliardáře, kteří mají místo srdce štos bankovek. Vážně, broučku, k chlapům, kteří vlastní půlkusvěta, musí člověk zaujmout praktické stanovisko.“

„Já vím. Opravdu se snažím.“„To je dobře,“ řekla Meg vřele jako učitelka, jež chválí přihlouplého žáčka, který konečně správně

odpověděl na otázku, kolik je dvě a dvě. „Dáváš přednost nějakému typu? Má být vysoký, svalnatý,tmavovlasý, blond, s modrýma očima? Trochu mi napověz.“

„Tak třeba blond.“ Kate chtěla někoho, kdo jí nebude připomínat Dominika a neprobudí v ní ani tunejvzdálenější vzpomínku na vysokého tmavovlasého a hezkého mizeru.

„Tak teda blonďáka. Jsem hrozně ráda, že přijedeš. To si užijeme!“Možná tak po deseti skleničkách. „Už se na ten večírek těším,“ zalhala Kate. V Missoule se alespoň

nebude nudit. Meg byla velice energická, sebestředná a nedokázala chvíli posedět. „Díky,“ dodalaKate zdvořile. „Už je mi líp.“ Přitom netušila, jestli se jí někdy líp udělá.

„Bude tu na tebe čekat celý zástup hřebců,“ slíbila jí zvesela Meg. „Samí blonďáci. Abys věděla, užje sakra na čase.“

2. kapitolaVe stejné době, kdy se Kate domlouvala s Meg, Dominik seděl u stolu naproti krásné rozvedené

blondýně, s níž se znal celé roky.„Nemůžu uvěřit svému štěstí, miláčku,“ usmála se na něho Viktorie Melburyová přes okraj své

skleničky s vínem. „Vůbec bych nečekala, že tě potkám na ulici v Paříži.“Dominik zauvažoval o počtu obyvatel Paříže a o svých předchozích plánech, že z Hongkongu poletí

domů. Usmál se a odpověděl: „To se vůbec nedivím. Šance potkat mě tady je opravdu malá.“ Zrovnavystupoval z auta před domem na Île Saint-Louis, když na něho Viky zavolala. Seznámil se s ní předtřemi lety na večírku v Londýně, brzy poté s ní skočil do postele a oddali se spolu oboustranněuspokojivému sexu. Nejen tehdy, ale ještě při několika dalších příležitostech.

„Doufám, že ti to nevadí,“ zapředla svádivě. „Ale musela jsem využít příležitosti, když jsi říkal, žetu nejsi nadlouho.“

Dominik se znovu usmál. „To nevadí. Stejně jsem tě chtěl pozvat na večeři,“ zalhal. Ve skutečnostiplánoval, že bude sedět sám ve svém bytě a utápět žal ve whisky.

„Tohle je hezounká restaurace.“ Viki zvedla pěstěnou ruku a uvolněným gestem ukázala na celoumístnost. Potom ji napřáhla a prsty zlehka přejela po Dominikově ruce, která spočívala na stole. „Jsemmoc ráda, žes mě sem vzal. Usuzuju, že šéfkuchař je tvůj dobrý přítel.“ Když se kuchař dozvěděl, žedo podniku zavítal Dominik, přišel je pozdravit.

„S Guillaumem jsem se seznámil před několika lety v Nice. Byl jsem rád, že se přestěhoval doPaříže.“ Restaurace se nacházela v klidné ulici lemované stromy na Montmartru. Byla v přízemímalého domu, které se s pomocí Dominikovy investice proměnilo v moderní bistro.

„Připomíná mi toho krásného mladého kuchaře v Monaku. Vzpomínáš si na tu kavárničku u vody?“Viki se roztomile zachichotala. „Té noci jsme se chovali trochu neslušně.“

„Vzpomínám si. Oba jsme byli pěkně nalití.“ Dominik vzal ze stolu láhev. Neměl náladu vzpomínatna veřejnosti na společnou sexuální eskapádu. „Mám ti dolít víno?“

Ochotně k němu napřáhla ruku se skleničkou a laškovně se na něho usmála. „Pokoušíš se mě opít,drahý Niki?“

Dominik zavrtěl hlavou. „To víno je prostě dobré.“ Ve skutečnosti se snažil opít sebe. Nechtěl tu býta nechtěl se přes stůl dívat na Viky, která mu pořád rafinovaně lichotila a vystrkovala na něho prsa.Považovala je za svou nejlepší vizitku. Nejradši by odešel… a sám. Měl to udělat už před dvacetiminutami.

Když viděl, jak Viky pojídá první chod sestávající z chřestu s ančovičkovou omáčkou, málem ztratilchuť k jídlu. Ona za to nemohla – byla to jeho chyba. Kdyby ji někdy dřív pozoroval, jak si elegantněvkládá špičku chřestu do úst a pomalu z něj uždibuje, dokud ho celý nesní, přinejmenším by ho topobavilo. Teď po seznámení s Katherinou mu to však připadalo velice odpudivé.

Viky dojedla, graciézním pohybem si otřela ústa, usmála se a ukázala na chřest, který předDominikem zůstal takřka netknutý. „Ty nemáš hlad, miláčku?“

Už ne. „Měl jsem si radši objednat ravioli,“ odpověděl a rychle se podíval na hodinky. Pak zachytilčíšníkův pohled a kývnutím mu dal najevo, že má odnést talíře.

Když jim rychle odnesli první chod a dolili víno, Viky se naklonila nad stůl, aby byl lépe vidět

působivý žlábek mezi prsy, krásně orámovaný hlubokým výstřihem jejích šatů z bílé angorské vlny.„Připadáš mi nějak mrzutý,“ řekla jemně. „Jsi temný a nebezpečný. To se mi líbí,“ zašeptala.

Dominik se obával, že se možná neudrží, pokud Viky zmíní bič. „Jenom jsem trochu unavený. Byljsem dlouho v práci.“ Usmál se sevřenými rty a uvažoval, jestli má tohle být trest za všechnynespravedlnosti, jichž se v minulosti dopustil. Možná, že nějací zlomyslní bohové poslali Viky na ÎleSaint-Louis ve stejné chvíli, kdy vystoupil z auta, jen aby ho potrápili. „Guillaumovo telecí ragú jeúžasné,“ řekl, jako by Viky vůbec nevypustila z úst slovo nebezpečný. Chtěl změnit téma hovoru.„Bude ti chutnat.“ Sáhl po své skleničce, vyprázdnil ji a kývl na číšníka, aby mu dolil. Druhouskleničku vypil, aniž by vnímal, jak chutná.

Po dalších dvou láhvích se cítil jakžtakž uvolněně nebo alespoň mírně otupěle. Jídlo bylo jakoobvykle vynikající. Telecí chutnalo výtečně a sklep poskytoval skvělé víno. Číšník hbitě reagoval napohledy, jimiž mu Dominik dával najevo, že chce dolít, a tlumená konverzace uklidňovala. Vikynepřestávala flirtovat a ze všech sil se snažila Dominika nalákat.

Její podbízení na něho bohužel nijak nepůsobilo.Očividně plánovala, že u něho zůstane přes noc.Kdysi býval stejný jako ona a rád si nezávazně zasouložil. Ale každá uplynulá minuta, každá

navoněná poznámka, každý svůdný úsměv ho nechávaly nejen chladným, ale naprosto apatickým. Kdyse z něho stal eunuch? Na tuhle otázku neodpovídej, varoval ho rychle vtíravý vnitřní hlásek.

Dosud nepoznané city stranou – teď potřeboval hlavně odejít. Jeho únikové mechanismy se všakdlouhým nepoužíváním zadřely. Nevzpomínal si, kdy naposledy odmítl ženu. Objednal další láhevvína a doufal, že alkohol mu pomůže překonat nechuť souložit s Viky.

Ta nechuť bohužel jenom zesílila.Dávno předtím, než večeře skončila, věděl, že v žádném případě nepozve Viky k sobě do bytu.

Objednal vzácné portské, aby získal čas. Potom další na ochutnání a pak ke stolu přišel Guillaume azdvořile řekl: „Ve sklepě mi zbyly dvě láhve. Pojď se mnou, Dominiku, vybereš si, kterou bys radši.“

Dominika zalil takový pocit úlevy, že mu to na okamžik připadalo jako zázrak shůry. Vstal aklidným hlasem řekl: „Omluv mě, Viky. Hned se vrátím.“

Když vešli do zadní chodby, střelil po Guillaumovi pohledem. „Kruci, jak jsi věděl, že potřebujuzachránit?“

„Obvykle tolik nepiješ. Bertrand si toho všiml a pověděl mi to.“„Bertrand se o mě v tom případě stará líp než vlastní matka,“ prohlásil Dominik s úsměvem. „Snažil

jsem se vymyslet, jak tu večeři ukončit. Viky je krásná, ale já už jí mám pro dnešní večer dost.“ Kdyžspatřil Guillaumův pátravý pohled, s úsměvem potřásl hlavou. „Nedívej se na mě tak – já taky nevímproč.“ Oba společně vymetali večírky v Nice a Paříži a oběma se líbily ženy. „Potřebuju plán útěku,který ji neurazí. I když v případě nutnosti ji urazím.“

„Nějaká nemoc, příteli?“ Guillaume se na Dominika podíval s mužským pochopením. „Známdobrého doktora. Můžu mu zavolat ve dne v noci. Je to kamarád z Nice.“

Dominik se usmál. „Tvůj zájem mě těší, ale žádný penicilin nepotřebuju. I když možná bych se přední mohl zmínit, že si ho musím vzít. To by rychle upustila od svých plánů.“

Guillaume se vydal po schodech do sklepa a přes rameno řekl: „Tohle se ti vůbec nepodobá. Pokudnejsi momentálně neschopen akce,“ tázavě a zároveň soucitně pokrčil jedno rameno, „proč ji prostějen zdvořile neodmítneš?“

„Protože pokud jde o sex, Viky význam slov zdvořile odmítnout nechápe. Vlastně obecně nerozumíslovu odmítnout. Je zvyklá dostat, co chce, tak mi pomoz. Co jí ksakru můžu říct, aby to vyzněloaspoň trochu slušně?“

Guillaume se vyznamenal. Pět minut poté, co se Dominik vrátil ke stolu s láhví portského, přivedlsvou čerstvě těhotnou ženu a požádal Dominika, zda by ji mohl doprovodit do nemocnice. „Není toprý nic vážného, ale doktor jí řekl, že jakmile se jí znovu zrychlí tep, má přijít, aby se na ni podívali.“

„Nechci, aby Guillaume odcházel z kuchyně, když má restauraci plnou lidí,“ řekla Amélie a usmálase na Dominika. Potom obdařila láskyplným úsměvem manžela. „Já vím, že by to udělal, ale…“

„To není nutné. Já vám pomůžu,“ oponoval Dominik. „Promiň, Viky,“ dodal tónem, v němž byla, jakdoufal, slyšet lítost. „Řeknu svému řidiči, aby tě odvezl domů. Zítra ti zavolám.“

Po krátkém vzpouzení Viky nasedla do jeho auta a řidič dostal instrukci, že ji v žádném případěnesmí odvézt do Dominikova bytu. Dominik se za vozem díval s ohromnou úlevou. Nemusel ten pocitnijak pečlivě zkoumat.

Ani to nehodlal dělat.Pokud šlo o sexuální život, zásadně se nevěnoval sebezpytování.Nicméně si dal záležet, aby ho nikdo neviděl. Zašel s portským do kuchyně, posadil se tam a nalil si

skleničku.Guillaumova manželka Amélie Dominika políbila na tvář a chystala se vrátit do patra. „Nevěřila

jsem, že se dožiju toho, že nebudeš mít zájem o sex,“ řekla a pousmála se. Hezkou tvář mělanakloněnou trochu na stranu a pátravě si ho prohlížela tmavýma očima.

„Jsem překvapený úplně stejně jako ty,“ odpověděl Dominik a zvedl k ní trochu pobavený pohled.„To bude věkem. Stárnu.“

„To sotva. Nechceš nám něco říct?“ Její ženská intuice pracovala na plné obrátky, protože Dominikaviděla s touž blonďatou kráskou před dvěma lety v Nice a tehdy před ní rozhodně neutíkal.

„Zatím jsem si to chtěl nechat pro sebe, ale když dítě pojmenujete po mně, koupím vám většírestauraci.“

Amélie si odfrkla a pohodila hlavou. „Tak si to svoje obrovské temné tajemství nech. Ale ta dáma sezlobila. Budeš jí za to muset zaplatit.“

„To by mě nejdřív musela najít.“Amélie ho zlehka poplácala po tváři. „Nezapomínej, že jsem dostala možnost tvoji Viky poznat. Ta

tě vyčmuchá.“Dominik zaúpěl.„Budeš muset odjet z Paříže,“ řekl Guillaume a zvedl hlavu od jíšky, kterou míchal. „Nebude to

poprvé.“„To nejde. Přiletěl jsem na pracovní schůzku. Budu muset použít plán B.“Ukázalo se, že tímto plánem je apartmá v hotelu Jiří V. Když se v recepci zapisoval, požádal o

soukromí. Jakmile se mu dostalo ujištění, že personál jeho přítomnost přísně utají, ubytoval se vprezidentském apartmá. Hodlal v něm setrvat, dokud nepřesune schůzku s investory, kteří se zajímajío jeho projekt těžby vzácných hornin v Grónsku. První setkání v Hongkongu nečekaně skončilo, kdyžKatherina na jeho laptopu uviděla oplzlé osobní fotografie. Okamžitě vypoklonkoval všechnypřítomné a pokusil se to odčinit, ale marně.

Fotografie, které se objevily při upozornění na nový e-mail, totiž byly nadepsané Fotky z Vánoc. VDominikově posteli – ve stejné, již sdílel s Kate, ležely tři nahé ženy a oddávaly se úchylné sexuálníhře. Snímky z tai-či studia v téže složce byly ještě oplzlejší.

Ta nešťastná nehoda ukončila jejich dovolenou v Hongkongu.Od té doby Katherinu neviděl.V uplynulých dnech se pohroužil do obchodních záležitostí a zoufale hledal rozptýlení od své

neodbytné nespokojenosti. Denně pročítal desítky návrhů na nové spekulativní podniky a diskutovalaktivity se zainteresovanými zaměstnanci Knight Enterprises. Odpovídal na neustálý příval e-mailů aomezoval se na jednu láhev sladové whisky bez ledu, aby nezavolal Katherině a neřekl jí něco, čehoby později litoval.

Nemělo smysl hloubat nad tím, že v Paříži nezavolal žádné ze svých známých ani nenavštívil žádnýze soukromých klubů, do nichž předtím často chodil za sexem. Příliš ho znervózňovalo přemítat opozoruhodných změnách ve svém životě. Stejně jako Kate se uchýlil k masturbaci. Na rozdíl od nívšak měl fotografii, jíž se mohl inspirovat.

Vlastně měl dvě. Obě pořídil těsně před svým odletem z Hongkongu, když Kate spala v jeho posteli.Nechal si snímky z telefonu vylepšit a upravit v komerční laboratoři v Paříži, vytisknout ve formátu18x27 centimetrů a zasadit do otevíracího titanového pouzdra, které s sebou mohl nosit na cestách.Nad svým nezvyklým chováním se nepozastavoval. Dominik se však nepozastavoval skoro nad ničím,co dělal. Obzvlášť když se to týkalo jeho osobní potěchy, jak tomu bylo v tomto případě.

Navykl si trávit večery stále stejným způsobem. Začal večeří u televize v obývacím pokoji apartmá,po níž následovala polovina láhve kterékoli sladové whisky, jež byla po ruce v baru. Někdy to udělal vobráceném pořadí, záleželo na tom, jakou měl náladu. Slavný kuchař, který v hotelu vařil, začínalpochybovat o svých dovednostech, když se host ani nedotkl mnoha naservírovaných pokrmů, ježpřipravil.

Dominik se zkoušel dívat na porno a rozptýlit se, aby nemusel neustále myslet na Katherinu, ovšembez valného výsledku. Skutečnost, že jeho tělo na filmy vůbec nereaguje, ho zarážela. Jenom krátce,protože jakmile pomyslel na Katherinu, neměl s erekcí vůbec žádný problém.

Nakonec si láhev nevyhnutelně vzal s sebou do postele, zapnul televizi a úplně ztišil zvuk. Zadívalse na Katherininy fotografie otevřené jako kniha na stolku u nohou postele a začal pomalumasturbovat. Nikdy nespěchal a připomínal si jenom sdílenou rozkoš, ne ničivý konec, kdy se obadostali do bodu, odkud už se nemohli vrátit. Jeho mysl ani jeho tělo však nedokázaly zapomenout nanevýslovný zázrak, jímž byl jejich pobyt v Hongkongu. Zejména v noci, když byl sám, mu zapojenírozumu vůbec nepomáhalo. Jeho myšlenkám zcela vévodila Katherina.

3. kapitolaZatímco Dominik v Paříži zíral na televizi bez zvuku, přežíval další bezesnou noc a čekal na východ

slunce, Kate do sebe v Megině kuchyni házela panáka tequily a přemýšlela, zda by ji všechen alkoholna světě dokázal přimět, aby se dala dohromady s jedním opravdu rozkošným uchazečem o studiummedicíny a jezdcem rodea, který obdivoval její krásu. Ohlušující hudba, kterou v obývacím pokojivyluzovala narychlo sehnaná kapela, byla v kuchyni slyšet jenom o něco méně. Vysoký, hezkýmodrooký blonďák Ben přitiskl ústa ke Katinu uchu, aby mu rozuměla.

„Pojďme někam, kde je větší klid. Souhlasíš?“„Jasně.“ Kate přece přijela z jistého důvodu a mlčky si Bena vybrala z Meginy nabídky kluků.

Nemělo smysl oddalovat sex, který jí měl pomoci zapomenout na Dominika.Ben popadl láhev tequily, vzal Kate za ruku a vedl ji přes kuchyň na chodbu a odtud do ložnice.

Zaklepal a s úsměvem řekl: „Pro jistotu. Nebo můžeme jít ke mně, jestli chceš.“Kate se usmála. „Tady je to fajn.“„Hele, máme štěstí.“ Ben otevřel dveře.Anebo Meg všem ostatním ložnici zakázala, pomyslela si Kate. Byla ale trochu opilá a zbytečně

dlouho se tím nezaobírala. Vždyť tu byla především proto, aby zapomněla na minulost. Dneska večerhodlala vymazat Dominika Knighta ze své paměti.

Ben ji vtáhl do ložnice a zavřel dveře. Přešel k posteli a postavil láhev s pitím na noční stolek.Posadil se a přitáhl si Kate na klín. „Měla bys nějakou dobu zůstat v Missoule,“ zašeptal a zlehka jipolíbil. „Mohla bys bydlet u mne. Naučím tě jezdit na koni.“

„Možná,“ zamumlala Kate. Bylo to snazší než mu vysvětlovat, proč to nejde. Natáhla k němu ruku,vzala jeho obličej do dlaní a vášnivě ho políbila. Strčila mu jazyk do krku, protože chtěla něco cítit. Ataké něco ucítila, ale byla to jenom jeho erekce, jež se jí tiskla k zadku. Nic pro ni. Ben v ní nepodnítilvůbec žádné emoce. Místo něho by klidně mohla líbat zrcadlo. Propánakrále, viděla před seboubudoucnost úplně bez sexu a věděla, co za to může – Dominikův zatracený charismatický půvab anezapomenutelná sexuální dovednost. Sáhla po láhvi tequily. „Dáš si?“ Chtěla ji podat Benovi.

„Ne, díky,“ usmál se. „Nepospíchej.“Kate si láhev přiložila k ústům a také se usmála. „Jsi moc milý.“„Nikam nespěchám.“Páni, je opravdu moc milý. A s klukem jako on ženské určitě rády jdou do postele. Kate polkla a

znovu se rychle napila. Postavila láhev zpátky na noční stolek a objala Bena kolem krku. „Tak. Někdyse chovám jako typická holka z maloměsta. Promiň.“

„To vůbec nevadí. V Montaně je každý z maloměsta.“ Sklonil hlavu a otřel se rty o její ústa.„Dokážu to pochopit.“

Kate se pokusila přemoci ohromující netečnost, s níž její tělo reagovalo na Benův něžný polibek ajeho obrovskou erekci. Zlehka zavrtěla zadkem nad jeho ztopořeným údem.

Tiše zasténal a překulil se na záda. Strhl ji na sebe a natáhl se na posteli i s kovbojskými botami nanohou. Trochu si Kate na štíhlém svalnatém těle posunul, aby ho netlačila na ztvrdlém penisu, vzal jizezadu za hlavu a přitáhl si ji blíž, aby ji mohl políbit. „Nebudeme spěchat,“ řekl a jeho usmívající seústa byla jenom kousek od jejích. „Jako správní maloměšťáci.“

Možná právě v tom spočíval problém. Ben se choval příliš slušně. Dominik na dobré způsoby častozapomínal. Byl náročný, někdy jí poroučel a vždycky ovládal situaci. Páni, znamená to snad, že jemasochistka? To ji normální sex už nechává chladnou? Pak si ale vzpomněla na dny strávené naKrásce, kdy se k ní Dominik choval velice něžně a láskyplně, plánoval společnou budoucnost a vůbecnic jí neodmítl. Najednou se jí oči zalily slzami a hrdlo se jí sevřelo zármutkem. „Já nemůžu,“ řekla apřidušeně vzlykla. Zvedla se a omluvila se mu: „Promiň.“ Popotáhla a nakřáplým hlasem muvysvětlila: „Zrovna jsem se s někým rozešla a jsem úplně v háji.“

„Já vím. Nechci tě k ničemu nutit.“Kate doširoka otevřela oči. „Ty to víš?!“„Luke mi to řekl. Hele, o nic nejde.“„Proboha,“ zaúpěla a rázem přestala plakat. „To je tedy trapné.“„No tak, broučku.“ Přejel jí prstem po dolním rtu. „Vyzval bych na souboj každého chlapa, jen abych

tě mohl mít. Jasné?“„Tohle se ti asi ještě nikdy nestalo, co? Kvůli těmhle hova-dinám brečí jenom ženské.“„Každý zažil nějaký ten rozchod.“ Usmál se. „Nebrečel jsem, ale vím, jak to myslíš.“Podle způsobu, jakým to řekl, Kate pochybovala, že jeho svět někdy potemněl tak, jako ten její. Na

chvilku uvažovala o tom, že zavře oči a poddá se mu. Povzdechla si. „Asi jsem moc velký srab.“Odvalila se z něho a posadila se na kraj postele.

Zlehka ji pohladil po paži. „Nemusíme vůbec nic dělat. Můžeme třeba jít do kina.“„Připadám si jako úplný blbec,“ zašeptala.„Mohl bych za tebe toho chlapa nakopat do prdele.“To jí na tváři vyloudilo slabý úsměv. Otočila se k němu zpátky. „Možná tě vezmu za slovo.“„Jsem ti kdykoli k dispozici.“Meg měla pravdu. Montana skutečně překypovala testosteronem. „Dám ti vědět,“ řekla a vstala. „A

díky, opravdu.“ Potom vyšla z ložnice, vstoupila do koupelny, zamkla se v ní a tiše se rozplakala.Ben šel za ní a mluvil na ni přes dveře. Zůstával zdvořilý. Byl to skutečný džentlmen.„Tak možná někdy jindy,“ řekl. „Zavolej mi.“ Otočil se a odešel.Co se to s ní stalo?Copak ji vzrušují jenom arogantní pitomci?

Konečně nastal den, na který Dominik nechal přeložit jednání. Max a ostatní účastníci seshromáždili v přepychové zasedací místnosti pařížské kanceláře. Dominik si hověl v čele dlouhéhoempírového stolu, který kdysi zdobil zámek Malmaison. Hosté si mohli dát kávu, čaj a pečivo. Každýmuž před sebou měl šálek ze sèvreského porcelánu, pocházejícího ze stejného období jako stůl.Místnosti dodávaly vůni a barvu malé kytice, které nikomu nebránily v pohledu na druhé. Dominikovikancelářští zaměstnanci byli výkonní.

Když se investoři usadili, Dominik začal bez přivítání. „Nemělo by to dlouho trvat,“ řekl odměřeně.„Přečetli jste si všichni prospekt?“ Byla to čistě řečnická otázka.

Když se průmyslníci uvelebovali, všimli si, že po Dominikově boku chybí slečna Hartová. Všichni sivzpomněli na předchozí zrušené jednání. Velice brzy si také všimli Dominikovy špatné nálady. Že bymezi nimi existoval nějaký vztah? Ne, to u Dominika nehrozí, usoudili všichni shodně. Ženy považujeza užitečné, nicméně zbytné věci. Očividně byl méně ochotný, popudlivější a schopný rychle zamítnout

jakékoli dohadování o penězích. Nakonec se vytasil s nabídkou, kterou mohli buď přijmout, nebo nacelou investici zapomenout.

Vzhledem k výkonům, jichž Dominik dosahoval, všichni přijali. Nicméně reptali, když pak jen vstala stroze řekl: „Po dnešku zbohatnete, pánové.“ Potom odešel z místnosti a ani jim nepoděkoval.Hodila by se trocha slušnosti, když mají do jeho projektu investovat miliardy.

Uklidňování uražených eg zůstalo na Maxovi.O něco později Max vešel do Dominikovy kanceláře. Nepoznamenal nic na adresu poloprázdné

láhve na jeho psacím stole a přinutil se mluvit rozvážně. „Mohls být trochu zdvořilejší, Niku. Chvílipotrvá, než zchladnou.“

Dominik do sebe hodil skleničku a zvedl hlavu. Naprosto bez zájmu se díval na Maxe zpodpřivřených víček. „V Hongkongu si mého šarmu užili až dost. Neměl jsem náladu znovu jim lézt dozadku. Jestli chtějí vydělat, ať investují. Jestli ne…,“ pokrčil rameny, „je mi to úplně fuk. Nákladypokryju sám.“ Chladně se podíval Maxovi do očí. „Chtěls ještě něco?“

„Hodně piješ a navíc ještě sám.“ Max se rozhodl, že někdo to Dominikovi říct musí. Dřív nebývalosamělý pijan.

„No a?“„No, a tak začínáš být opravdu hodně nepříjemný.“„Rozumím. Hodláš mě dál poučovat? Doufám, že ne, protože mě to začíná nudit. Ne že by ti do toho

něco bylo, ale piju jenom v noci.“ Podíval se na hodiny a zaškubal mu sval v čelisti. Byly za desetminut čtyři odpoledne. „Dnešek je výjimka,“ zamumlal. Když se znovu setkal s týmiž muži jako vHongkongu, připomněl si jejich hroznou poslední schůzku, kdy Katherina uviděla ten nešťastný e-maila všechno šlo do kopru. „Pokud jde o pití o samotě,“ poznamenal s kousavým sarkasmem, „nikdy nenípozdě naučit se něco nového.“

Max si tiše povzdechl. „Dál tě poučovat nebudu. Jak chceš odejít do horoucích pekel, je tvoje věc.Ale snaž se takhle naštvaně nemluvit s Lilibet. Je tu nová, je to výborná analytička a já bych o ninechtěl přijít jenom proto, že jsi debil.“

Dominik pozvedl skleničku jako v přípitku. „Tvoje varování přijímám. K Lilibet se budu chovat sohromnou úctou. Je to dcera nějakého politika? Jenom se ptám.“

„Není.“„Zaplaťpánbu. Politici dokážou být nároční.“ Usmál se sevřenými rty. „A teď mě omluv.“

Vyprázdnil skleničku, sáhl po láhvi a po Maxovi střelil pohledem. Ten se ani nepohnul. „Omluvíš mě?Nemám čas.“ Dominik otevřel láhev a nalil si další sklenku. Zabořil se do kancelářského křesla azvedl si skleničku k ústům. Neslyšel, jak se zavírají dveře, protože vypočítával, kolik alkoholu budemuset dnes večer vypít, aby zahnal vzpomínku na slzy v Katherininých očích, když toho dne vHongkongu zvedla hlavu od jeho laptopu.

Zůstal v kanceláři, i když potemněla, a v ruce svíral další láhev, kterou načal. Místnost osvětlovalyjenom obrazovky ztišených televizí na stěně naproti stolu. Dominik před jejich září přimhouřil oči aoddával se hrozným vzpomínkám na ztrátu Katheriny.

Dveře kanceláře se pomalu otevřely a tiše vstoupila krásná dlouhonohá blondýna. Zavřela za seboudveře a opřela se o ně zády. „Všichni už odešli domů a zůstala jsem tu jenom já, pane Knighte,“ řeklas trochu cizokrajným přízvukem. „Než odejdu, chtěla jsem se vás zeptat, jestli něco nepotřebujete.“

Její narážka byla naprosto průhledná.Dostatečně jednoznačná, aby pronikla nánosy Dominikova zoufalství.Když ten povědomý tón zaregistroval, automaticky vzhlédl a pokývnutím prstu si ji přivolal blíž.

„Jak se jmenujete?“„Tatiana,“ odpověděla a popošla ke stolu.„Příjmení?“ Rozepnul si límeček a povolil kravatu. Jinak zůstal oblečený tak, jak byl na schůzku.

Jeho bílá košile v místnosti plné stínů ostře kontrastovala s tmavým oblekem.„Ismayová.“Příjmení nepatřilo žádnému politikovi ani rodině, které znal. To ještě neznamenalo, že mu nic

nehrozí, ale bylo to bezpečnější. „Jak dlouho tady pracujete, Tatiano?“ zeptal se jemně a instinktivněsi krásnou mladou ženu prohlížel. Max má dobrý vkus.

„Rok, pane.“„Setkali jsme se už?“„Dvakrát, pane.“„A co pro nás děláte?“„Jsem jedna z vašich advokátek.“„A napadlo vás, jestli něco nepotřebuju,“ zabručel.„Ano, pane.“U třetího pane Dominik přivřel oči a uvažoval, zda se nesetkali také mimo kancelář. Anebo se o jeho

nešvarech všeobecně ví? „Proč jste si myslela, že bych mohl něco potřebovat?“„Byl jste tu úplně sám potmě.“ Skleněné panely po stranách dveří byly neprůhledné.„Pil jsem.“„To vidím.“„Dáte si skleničku?“ Byl to automatický impuls nebo možná mechanický popud v situaci jako tahle.„Jestli vám to nebude vadit.“Dominik zavřel oči. Ta sladkobolná fráze mu připadala jako úder do břicha. Vzpomněl si při ní na

svou první snídani s Katherinou v Zahradním domě a na jejich rozhovor v kanceláři po koktejlovémvečírku. Na obě příležitosti měl bohaté vzpomínky. „Vlastně mi to bude vadit,“ řekl a jeho hlasnajednou dostal odměřený tón. Přestal se líně rozvalovat a napřímil se. „Promiňte, slečno Ismayová,“usmál se zdvořile. „Jsem moc opilý na to, abych byl dobrým společníkem. I když si cením vašehozájmu. Velice rád jsem se s vámi znovu setkal,“ sklonil hlavu, „přeju vám příjemný večer.“ Popadlláhev, otevřel ji, a když viděl, že se mladá žena nehýbe, napadlo ho, že by měl přidat ještě jednuomluvu. Místo toho na ni však upřeně zíral, dokud se nepohnula. Nehodlal s ní souložit. Ani teď, aninikdy jindy.

Pomalu napočítala do pěti a otočila se k němu zády.Ježkovy oči, pomyslel si mrzutě a sledoval, jak se za slečnou Ismayovou zavírají dveře. Vždyť já už

ani nedokážu přijmout nabídku krásné ženy na sex. To jsem tedy dopadl. Potom mu na mysli vytanulavelice nepříjemná myšlenka. V žádném případě neexistovalo, že by se bez sexu dokázala obejítKatherina. S jejím libidem to bylo vyloučené. Na okamžik ho napadlo, že by mohl Tatianu zavolatzpátky. Jenomže po ní netoužil. Chtěl jenom Katherinu. Katherinu, která nikdy neměla dost souložení,vždycky byla připravená a reagovala tak živě, že stačilo, aby se jí dotkl, a už byla vlhká.

Nejdřív polohlasně a potom nahlas zaklel.Proboha, je to jako abstinenční příznaky. Pociťoval tak silnou touhu, že nedokázal normálně

fungovat. Byl podrážděný a nemohl spát. O samotě se opíjel, i když to nikdy dřív nedělal. Alespoň ženezačal halucinovat. Potom znovu zaklel, protože neustále myslel na Katherinu. Její obraz mělvypálený do mysli, což by se možná jako halucinace dalo vyložit. Záleží čistě na výkladu.

Odstrčil láhev a pak i skleničku.Závislost se dá přemoci.V životě si už poradil s horšími problémy.Kromě toho existuje bezpočet žen ochotných před ním roztáhnout nohy. Škoda, že v něm ta

myšlenka nevzbuzuje libé pocity. Nebylo to poprvé, co neprožíval nic příjemného. Bylo to všaknekonečně horší, když teď s Katherinou vylezl na vrchol hory a spatřil odtud úžasnou nádheru světa.

Nejspíš neměl utíkat. Člověk v menším srabu by to pravděpodobně neudělal.Jenže ona také utekla.A tak záhady vesmíru nezmizely.Roztržitě se podíval na hodiny, jako by si chtěl potvrdit, že se nachází v prozaičtějším časoprostoru.

Potom se otočil k oknům a podivil se. Úplně se setmělo. Znaveně si povzdechl a sáhl po telefonu.Vyťukal na něm číslo a rychle do něj spustil francouzsky. „Za deset minut budu dole, Henri. Ne, to ne.Nemám hlad. Jenom domů a vy pak budete mít až do rána volno.“

Pomalu se zvedl a vypnul televizní obrazovky. Došel ke dveřím ve světle, jež dopadalo dovnitřoknem obráceným na Quai d’Orsay, a podíval se na chodbu pro případ, že si slečna Ismayová nevzalajeho odmítnutí k srdci. S radostí zjistil, že je sám.

Sice měl jenom sejít po schodech dolů ke vchodovým dveřím, ale zdvořilé chování by mu daloohromnou práci. Neměl náladu na zdvořilostní konverzaci ani na ten nejtriviálnější hovor. Skutečnost,že se v kanceláři dokázal zachovat ke slečně Ismayové slušně, potvrzovala jednu z jeho hlavníchdovedností – umění těšit ženy.

4. kapitolaV následujících několika týdnech se Max a všichni zaměstnanci v pařížské kanceláři museli kolem

Dominika pohybovat opatrně. Zůstával mrzutý, náladový a naprosto postrádal trpělivost.Max nejprve odsunul odlet za rodinou, protože když se teď v plné síle vrátili Dominikovi démoni,

potřeboval jeho šéf opatrovníka. Nakonec se však rozhodl vyrazit do Hongkongu a ve snaze ochránitzaměstnance v době své nepřítomnosti nakousl téma Dominikových špatných nálad. „Až budu pryč,možná bys mohl držet svoji vznětlivost na uzdě,“ řekl. „Kromě mě se ti nikdo neodvažuje odmlouvat.Takže si na týden dej pohov, jo?“

Dominik odložil pero, opřel se na kancelářském křesle a nepříjemně se ušklíbl. „Mluvíš jako mojematka, a tu já nemám rád. Takže mi dej pokoj a radši mi pověz, jestli se ti ozval Ross z toho hotelu naAmalfinském pobřeží.“

„Ještě ne.“Dominik se trochu zamračil. „A proč ne, ksakru?“„Možná bys ji měl letět ošukat,“ odsekl Max. „Vůbec se s tebou nedá mluvit.“„A ty bys možná měl zavřít klapačku,“ vyjel na něho Dominik a v očích se mu nebezpečně

zablýsklo.„Ježíšmarjá, Niku, uvolni se trochu! Nejenže jsi investory do projektu vzácných hornin v podstatě

poslal do prdele, ale navíc kolem tebe všichni v kanceláři každý den chodí po špičkách a bojí se, dokoho se pustíš příště.“

„Dost dobře jim platím,“ zavrčel Dominik. „Patří to k téhle práci.“„Koukni, chceš, abych řekl, že jsem se s Katherinou spletl? Velice ochotně to udělám, pokud ti to

zlepší náladu.“Dominik se na něho nenávistně podíval. „Nechci, abys ještě někdy vypustil z úst jméno Katherina.“Max pokrčil rameny. Neměl náladu dál dělat terapeuta. „Fajn, jak si přeješ. Za týden se vrátím.

Chceš něco z Hongkongu?“„Přivez s sebou Lea a Dannyho.“„Kvůli těm zvěstem z Rumunska? Myslíš, že tě opravdu ohrožuje balkánská mafie? Opravdu budou

Gorovi příbuzní požadovat zpátky těch dvacet miliónů, které ti ukradli?“„Kdo ví? Možná ano.“ Dominik hlasitě vydechl. „Omlouvám se ti.“Max se slabě usmál. „Omluva se přijímá.“Dominik si prohrábl tmavé vlasy a spustil ruce. Nervózně protáhl prsty. „Taky jsem si říkal,“ začal

pomalu, „že vzhledem k tomu, co se povídá, by Katherina měla mít ochranku. Mohl bys dátdohromady několik chlapů a poslat je do Singapuru?“

„Ona je v Singapuru?“„Slyšel jsem to.“„A od koho?“„Pochybuju, že bys je znal.“Max znal každého, koho znal Nik, včetně Justina, jenž se ho náhodou nedávno zeptal na Katherinu

Hartovou. „Aha,“ řekl bezbarvě. „Mluvil jsi s ní?“Dominik zavrtěl hlavou.

„Chystáš se na to?“„Do toho ti vůbec nic není.“Max si povzdechl. „S tebou to asi nemůže být horší.“Dominik zkřivil ústa. „Těší mě, že mám tvůj souhlas.“„Jako bys ho potřeboval. Můžeš mi vysvětlit, proč je v Singapuru?“„Ne.“Kdyby do toho Dominik nebyl zapletený, řekl by to. „Je ubytovaná v hotelu Raffles, viď?“ zeptal se

Max chladně.„Myslím, že ano.“„V apartmá Cathay?“„Co já vím.“Takže ji tam ubytoval Dominik. Bylo to jeho oblíbené apartmá. „Na dlouho?“Dominik na něho upřel chladné modré oči. „Nevím.“„To mě překvapuje. Připadá mi, jako bys měl všechno pod kontrolou.“Dominik se předklonil a na psacím stole pečlivě narovnal pero. Pak zvedl hlavu a usmál se

sevřenými rty. „I já mám omezené možnosti.“Max se zasmál. „Právě proto tě tak fascinuje. Tys ji totiž neopustil, ona opustila tebe, viď?“„Copak na světě neexistuje žádné soukromí?“ zavtipkoval Dominik.„Skoro žádné. Kdy odlétáš do Singapuru?“„Dneska večer.“

5. kapitolaKate seděla s kolegou z práce u stolu v baru a biliárovém klubu hotelu Raffles, když spatřila, jak

dovnitř vchází Dominik.Lépe řečeno došel ke dveřím, zastavil se tam a prohlížel si místnost. Na sobě měl tmavé triko s

límečkem, tmavé kalhoty a šedohnědé sportovní sako. Tvářil se nonšalantně a klidně a byl hříšněkrásný.

Celá strnula a rozbušilo se jí srdce. Její mozek atakovala prudká vášeň. Nemohla popadnout dech.Okamžitě zareagovala při pohledu na Dominikovu šokující fyzickou krásu. Vnímala syrovou energii,

která z něho vyzařovala, a jeho uhrančivé modré oči. Rozehrály se v ní všechny impulsy, které v nípodněcovaly touhu hrát si s ohněm. Najednou si uvědomila, co všechno jí scházelo.

Dominik zůstal bez hnutí a zdánlivě uvolněně stát. Rozhlédl se jako dominantní lev obhlížející svékrálovství.

Všichni přítomní se na něho podívali. Vnímali zřejmou moc, jež se skrývala za jeho ledabylýmpostojem, a viděli tvrdé svaly pod dobře padnoucím oděvem. Byl výjimečně krásný a klidněsebevědomý. Ženy na něho hleděly fascinovaně, muži závistivě. Dokonce i barmani ustali v práci arozhostilo se takové ticho, že by člověk slyšel spadnout špendlík.

Dominik si nastalého ticha nevšímal.Potom uviděl Kate, neznatelně se usmál a vkročil do místnosti.Zastavil se u jejich stolu a mile řekl: „Velice rád vás vidím, slečno Hartová. Co vás přivádí do

Singapuru?“„Práce.“„Ach tak.“ Usmál se. „Měl jsem to tušit. Můžu vás a vašeho společníka pozvat na skleničku?“„Ne.“ Kate se tak tak udržela. Odmítala se vzdát své těžce nabyté normálnosti.„Bude nám velkým potěšením,“ promluvil ve stejnou chvíli její společník s očima rozšířenýma

obdivem.Když Dominik zaslechl jejich rozdílné odpovědi, ještě víc roztáhl koutky úst. „Budeme to brát tak,

že pozvání přijímáte. Dáte si ještě jednou to samé?“ Pootočil se, kývl a jako mávnutím proutku seobjevil číšník. Dominik si s ním vyměnil několik tlumených slov, otočil se zpátky ke stolu a posadilse. Napřáhl ruku ke Katinu společníkovi. „Dominik Knight. Rád vás poznávám.“

„Johnny Chen. Vím, kdo jste.“ Katin mladý kolega se zubil od ucha k uchu a energicky Dominikovitřásl rukou. „Moje rodina pochází z Hongkongu.“

Dominik na něho promluvil v plynné kantonštině, Johnny mu odpověděl a oba se zasmáli. Katezuřila. Ten zatracený Dominik hodlá udolat Johhnyho svým šarmem! Johnny byl celou dobu v CXCapital přátelský a dobromyslný a ona teď bude muset předstírat alespoň minimální zdvořilost.Přitom si nebyla jistá, že dokáže vůbec promluvit, natož být slušná, když jí srdce bije jako zvon alibido šťastně tančí. Propánakrále, tobě to nevadí? okřikla se. Tenhle chlap se na tebe vykašlal.

Johnny Dominikovi vysvětlil, že oslavují ukončení projektu, na němž spolu pracovali.Dominik uhlazeně odpověděl: „Tak to si zaslouží šampaňské.“ Vzápětí jim číšník přinesl dvě láhve,

které objednal.Kate věděla, co Dominik dělá, a v tichém rozčilení sledovala, jak všem neúnavně dolévá, zatímco

Johnnyho nenápadně přesvědčuje, aby se rozpovídal o jejich projektu. Johnny mu vysvětlil, že s Kateněkdy pracovali třeba i celou noc a o víkendu, když se dostali na dobrou stopu, a že se od ní hodněnaučil.

Dominik pokaždé, když Johnny s nábožnou úctou vyslovil Katino jméno, zaťal zuby. Potom natáhlruku, dolil mu víno a zdvořile mu položil další otázku.

Vypili čtyři láhve a Johnnymu se motal jazyk. Kýval se na židli a neustále zapomínal, o čem mluví.Dominik vstal a gestem naznačil číšníkovi, aby mu pomohl. Potom se naklonil nad stůl a tlumeněnařídil Kate: „Zůstaň, kde jsi. Hned se vrátím.“

Měla odejít. Každá rozumná žena by to udělala. Nebyla na Dominika duševně ani citově připravená.Všechno bylo stále příliš čerstvé a pro její city to představovalo velkou zátěž. Také ji uráželo, jaknenuceně jí nevítán vstoupil do života. Jakoby nic. Objednala si sendvič. Možná za ni mluvilo jejíztřeštěné libido. Jestli nechceš zůstat, tak já ano, zašeptal její vnitřní hlásek. Měsíc jenom svibrátorem mi úplně stačil.

„Někteří lidé neumějí pít,“ prohlásil Dominik, když se vrátil. Posadil se a usmál na Kate. „Ale jinakje to milý kluk. Znám se s jeho strýcem.“

Kate se nehodlala vzdát jenom proto, že její libido nezná hranice. „Provedl jsi to opravdumistrovsky,“ poznamenala. „Udělalo to na mě dojem.“

„Tys na Johnnyho očividně taky udělala dojem.“ Dominik se opřel a kývl na ni. „Ojela jsi ho?“„To ti nepovím. Rozdával sis to s někým zajímavým?“„Po pravdě řečeno abstinuju. Kamarádi si myslí, že umírám na nějakou nemoc.“V tu chvíli Kate naštěstí přinesli sendvič, protože ohromením ztratila řeč. Buď jí Dominik lže,

nebo… Neměla slov.Dominik s úsměvem poděkoval číšníkovi, a když odešel, ukázal na sendvič. „Můžeš si dát něco

lepšího. Co kdybychom si zašli někam na večeři? Na co máš chuť?“ Otázka zůstala viset ve vzduchu.Mocná a plná možností.

Kate se začervenala. Pocítila v sobě nechtěnou touhu a ze všech sil ji potlačila.„Opravdu jsem s nikým nic neměl potom, co jsi odjela,“ řekl Dominik tiše.„Potom, co jsi odjel ty.“„O tom bychom se mohli dohadovat. Odjeli jsme oba.“„Budu mluvit za sebe – měla jsem k tomu dobrý důvod.“Dominik její poznámku nechal bez povšimnutí. „Stýskalo se mi.“Statečně odolala pokušení odpovědět stejně. Nechtěla si začít dělat plané naděje. „Věděl jsi, že jsem

tady,“ řekla místo toho vyčítavě a přimhouřila oči. „Jak to?“„Jeden známý tě před několika dny viděl ve foyer, tak jsem si řekl, že to zkusím. Mohli bychom se

nehádat, prosím? Vypadáš skvěle.“ Najednou na ni vrhl okouzlující sexy úsměv. „Mohla byste si semnou užít, slečno Hartová. Po šestatřiceti dnech bez sexu bych vydržel celou noc, následující den avlastně jak dlouho byste si přála,“ řekl a usmál se ještě zářivěji.

„To je všechno?“ zeptala se Kate chladně. „Podle tebe mám souhlasit a zapomenout na všechny ty…je jedno, jak těm svým Vánocům říkáš…, na tvůj odjezd a…“

„Jo, to bych rád.“„To je mi jasné,“ opáčila stroze. „Prostě zapomeneme na tu pohromu a budeme dál šukat.“„Ježkovy oči, Katherino! Je mi to hrozně moc líto, jestli to nějak pomůže. Všechno se dalo hrozně

rychle do pohybu a já to nezvládl. Mrzí mě, že jsem se nezachoval jinak, ale už se stalo. Ty jsi takyodletěla, takže nepředstírej, že jsi stála o dlouhodobý vztah. Dokonce jsi mi to i napsala, miláčku. Tonikdy nedělej. To je vždycky chyba.“

Kate povytáhla obočí. „Vidím, že mi radí odborník.“Chtěl něco říct, ale pak se zarazil. „Nevím. Ale určitě vím, že na rozdíl ode mne nemáš zpackaný

život. Nepatříš k lidem, kteří záměrně ničí druhé jenom pro zábavu. A tvoje důvody k odjezdu…,“prohrábl si vlasy a povzdechl si. „Asi bych se zachoval stejně. Ale nechci, aby ses na mě zlobila.Úpěnlivě se ti tu snažím co nejlíp omluvit. Takže na mě přestaň tak nepřátelsky koukat a mluv semnou. Vyřešíme to. Nejsem úplný hajzl.“

Na Katiných rtech se objevil slabý, posmutnělý úsměv. Uvolnila ramena, což znamenalo usmíření.„Vypadáš unaveně,“ řekla.

„Neříkej. Celé týdny jsem skoro nespal.“Následovalo krátké ticho. Kate pomalu vydechla. Jejím prvním popudem bylo říct Pojď ke mně, ať tě

vezmu do náručí. Klidně spi. Jenomže v uplynulých týdnech ji příliš bolelo srdce a až moc plakala.„Myslím, že když ses zbavil Johnnyho, mohla bych si s tebou dát tu večeři,“ řekla, ale nebyla si zcelajistá, zda se rozhodla správně. Když měla Dominika nablízku a mohla se ho dotknout, nebyla si jistávůbec ničím.

Okamžitě ji obdařil ohromujícím úsměvem, při němž jí vždycky připadalo, že má největší štěstí zevšech žen na světě.

„Chtěla bys povečeřet ve staré burze? Nebo kdekoli jinde, doslova. Letadlo je připravené.“„Ježkovy oči, Dominiku, ty bys dokázal holce pěkně zamotat hlavu.“„Pokud ta hlava patří tobě, tak fajn. Jinak mi to je fuk. Myslím vážně, že můžeme vyrazit, kam

chceš.“ Krátce se nadechl a otevřel ústa, aby něco řekl, ale znovu se zarazil, protože měl pocit, jako byse s páskou přes oči snažil přejít po ledové kře. „Mám velkou radost, že jsem s tebou,“ řekl nakonec.Poposedl si na židli, rychle vzhlédl a modré oči mu zářily štěstím. „Moc, moc velkou radost.“

Kate sotva dýchala. Najednou může mít všechno, co si bude přát. Týdny zoufalství mohou jakomávnutím proutku navždy zmizet, stačí přijmout báječný sen, který se jí nabízí. Kdyby řekla ano,může navěky žít šťastně. Anebo se ten sen mnohem pravděpodobněji rozplyne a ze světa se vytratíteplo, až ji Dominik znovu opustí. Protože právě to by jistě udělal.

Naklonil se kupředu a jeho modré oči náhle dostaly velice vážný výraz. „Mohli bychom jít někamjinam? Kamkoli.“

Kate se pokusila urovnat si chaos v hlavě, ale její přetížená mysl pracovala velice pomalu. „Kam?“zeptala se proti své vůli. Jenomže se ozvalo podvědomí a ona automaticky promluvila.

Sáhl po její ruce. Ucukla.„Prom…“ Dominik se zarazil, protože si vzpomněl, jak ho na večírku v Hongkongu obvinila z

nesmyslného omlouvání. „Mohli bychom jít…“ Rychle na ni ukázal prstem: „Řekni si ty sama. Je mijedno kam. Jenom si budeme povídat. Žádné závazky, žádné problémy. Můžeš mě klidně poslat doháje a já na to nic neřeknu.“

„Co kdybychom zůstali tady?“Neposlala ho do háje. Začínal mít lepší vyhlídky. „Dobře. Tak se navečeříme tady.“„V poslední době jsem si několikrát zapomněla vzít antikoncepční pilulku, takže si s tebou opravdu

můžu dát jenom tu večeři,“ řekla a bezvýrazně se na něho podívala zelenýma očima. Pro klid svémysli potřebovala vyznačit hranice.

Dominik na ni neurčitě hleděl a zakrýval, že na něj ta slova zapůsobila jako výbuch granátu.„Nevadí. Večeře stačí. Nic jsem nečekal.“

„Ale čekal.“Měla pravdu. Navíc už slyšel o kondomech, pokud o nich ona nic neví. „Nebudeme se hádat. Chceš

se najíst v baru, nebo radši v jídelně?“Najednou se usmála. „Líbí se mi, když jsi milý.“„Tak to si dám záležet, abych se k tobě choval naprosto vzorně.“Smysly jí najednou zaplavila zrádná vlna citu. Málem řekla: Nechci večeři, chci tebe. „Bezva,“

odpověděla. „Úplně bude stačit jídelna.“Dominik se u večeře opravdu choval dokonale. Kate měla pokušení dělat si poznámky. Choval se

jako dokonalý vlídný džentlmen a mluvil tak mile, až se divila.Teprve u skleničky po večeři se začala cítit provinile. Nezáleželo na Dominikově motivaci – byl

opravdu milý a pozorný, dával si dobrý pozor, aby po ní nevyjel, a vůbec se nezmiňoval o Hongkongu.Měla pocit, jako by zneužívala jeho laskavosti. Zejména když se v posledních týdnech rozhodla, žehodlá popojít dál, aby se její život časem vrátil do normálu. Stále dokázala alespoň trochu potlačittouhu a chovat se dospěle. Věděla, že Dominik, i když je dneska večer velice milý, jí nakonec stejněpřinese jenom bolest. Měla by mu jasně říct, jak si stojí. Bylo by to jedině správné.

Postavila sklenku portského na stůl, v duchu se obrnila a řekla: „Nechci tě vodit za nos. Neumímpředstírat. Oceňuju tvoji pohostinnost…,“ gestem ukázala na většinou nedotčené jídlo na stole,protože nervozita a touha je oba připravila o chuť k jídlu, „… ale každý z nás hledá něco jiného. Ty size mne chceš udělat takový hezky zabalený dárek s mašlí, který ti bude k dispozici, kdykoli si budešchtít zašukat. Já to nedokážu. Někdy je mi to líto, protože jsi mnohem lepší než můj vibrátor. Alenejde to. Rozumíš?“

Nerozuměl. Pokud měl být upřímný, právě to chtěl. Vypil portské, postavil sklenici na stůl a odstrčilji. Potom zvedl hlavu. „Chtěla bys se mnou uzavřít smlouvu o exkluzivitě? Za tvých podmínek.“

Kate jenom otevřela ústa. „To nemyslíš vážně.“„To zní jako odmítnutí,“ řekl Dominik s dokonalým klidem. Byl příliš chytrý, aby se urazil, a navíc

už měl vymyšlený další tah.„Po Hongkongu jsem až moc a až příliš dlouho brečela,“ řekla Kate a pořád cítila prožité utrpení.

„Proč bych to měla chtít znovu zažít?“„Po Hongkongu jsem moc pil a málo spal. Snažím se s tebou dohodnout na nějakém kompromisu,

aby ani jeden z nás nemusel znovu prožívat to, co minulý měsíc.“„Kompromis v sexu?“ Snažila se potlačit výčitku v hlase. Vždyť se Dominikových sexuálních her

ochotně účastnila.„Částečný,“ odpověděl a dával si pozor, aby nezareagoval na její zjevně odmítavý tón.„A dál?“Ta otázka zněla pořádně jízlivě. Dominik však jenom pokrčil rameny. „Nevím.“ Zopakoval své

gesto. „Musíš uznat, že když jsme se znali jenom několik dní, nemohl jsem jednat úplně otevřeně.“„A tak jsi utekl,“ obvinila ho chladně a s nádechem hořkosti.V očích mu ostře zablýsklo. „Nezačínej. Taky jsi utekla.“

Měl propadlé tváře a kruhy pod očima. Za maskou ukázněnosti se skrýval nepokoj. Je možné, že jestejně zničený jako ona? Že nespal s jinými ženami? Kate najednou přešla veškerá zlost, jako byprošla ohromným bojem a zůstala naživu, ale velice slabá. „Ty jsi od Hongkongu opravdu s nikýmnespal?“

Dominik zavrtěl hlavou. „Ne.“„Nevím, jestli ti můžu věřit.“ Zaplavila ji však ohromná vlna štěstí, jako by do místnosti zavanul

svěží mořský vánek.„Můžeš. Zeptej se Maxe. V naší pařížské kanceláři jsem se ke všem choval jako naprostý idiot.“„Protože se ti po mně stýskalo?“„Strašně moc.“ Minimálně tohle byla pravda. Všechno ostatní tonulo v chaosu.Výraz strašně moc úplně zaplašil veškerou zničující hrůzu vánočních fotografií, krvežíznivou touhu

po pomstě i obrovský smutek, který zaplavil její život. Ten výraz představoval zkratku pro obrovskouintenzitu jejich vztahu a občasné ostré boje kvůli jejím antikoncepčním pilulkám. „To je bláznivé,“zašeptala.

Usmál se. Věděl, jak to Kate myslí. „Dost, ale ne úplně bláznivé. Koupíme kondomy.“„Ještě jsem neřekla, že souhlasím,“ ohradila se, ale začínala zrychleně dýchat.Všiml si toho. Viděl její sytě zelené oči, v nichž se zrcadlil sluneční jas, který zmizel z jeho života,

svěží červené rty, jež slibovaly rozkoš, kvůli níž obletěl půlku světa, a její krásný bledý obličej, oněmž se mu pořád zdálo. Naklonil se nad stůl, natáhl k ní ruku a stiskl jí dlaň. „Řekni to,“ přikázal jítiše a hrdelně. „Řekni ano.“

Odtáhla se. Jeho dotek elektrizoval a její tělo na něj podmíněně zareagovalo. Její mysl naštěstí stálereagovala jakžtakž rozumně. „Pověz mi, co má znamenat ta exluzivita,“ vybídla ho a umíněněvystrčila bradu.

Opřel se s pocitem uspokojení a úlevy. Pochopil, že teď spolu budou už jenom vyjednávat. „Cokolibudeš chtít.“

„V tom případě požaduju vzájemnou exkluzivitu. Takovou, kterou každý z nás může kdykoli zrušite-mailem.“

Dominik našpulil rty, jako by chtěl hvízdnout. „To je drsné.“Kate v očích zaplála zlost. „O drsnosti ledacos víš.“Vůbec netoužil začít se znovu hádat o tom, kdo koho opustil, a tak promluvil medovým tónem: „To

bychom měli zvládnout.“„To doufám. Jaký by to jinak mělo smysl? Ty by sis dělal, co chceš, a já bych na tebe čekala? To

bych byla pěkně hloupá.“Usmál se. „Ujednáno.“„Tohle není legrace, Dominiku. Vlastně ani nevím, jestli ti mám věřit, že takový požadavek dokážeš

splnit,“ řekla rozmrzele. „Takže jestli tady jenom plkáš, abys mě dostal do postele, rovnou ti říkám, žena tuhle hru nehodlám přistoupit.“

„Promiň. Mluvím naprosto vážně. Nech mě sledovat soukromým detektivem, dám ti na to peníze.“Vrhla na něho nenávistný pohled. „Jak bych mu mohla věřit, kdybys ho platil ty?“„Dám ti peníze,“ zopakoval. Rychle se jí přizpůsobil. „Najmi si, koho chceš.“„O tvoje peníze nestojím.“

Naštěstí od Dominika něco chtěla, jinak by už dávno odešla. „Jestli máš nějaký lepší návrh, takposlouchám,“ řekl nevzrušeně, ochotný jí donekonečna vycházet vstříc.

Ušklíbla se. „Popravdě, všechny tyhle detaily nemají žádný smysl. Pochybuju, že by ses dokázalzměnit.“ Nebyla žádná puritánka, ale pokud šlo o úchylné věci, Dominik neměl žádné zábrany.Tvořily podstatnou část jeho života.

„Řekl jsem ti, že jsem toho všeho nechal. Nelhal jsem.“„Kvůli mně? Kruci, nic jsem neřekla. Jsem opilá.“„To nic. Bylo to hlavně kvůli tobě, i když možná prostě nastal čas s tím skončit. Nechtěj po mně,

abych to chápal. Nerozumím tomu, jenom vím, žes mi chyběla.“Možná v ní spustil všechnu lítost, kterou v sobě měla. Mnohem spíš se však mylně domnívala, že

dokáže odolat pokušení, když je Dominik tak blízko a vypadá tak krásně, až ji z toho bolí srdce. „Takyjsi mi chyběl,“ řekla tiše. „Žádný Johnny Chen na tom nemůže nic změnit.“

„Ojela jsi ho?“ Do hlasu se mu náhle vloudil nepříjemný tón.„Ne. Pověz mi o svém milostném životě,“ vyzvala ho stejně kousavě.„Tak dobře. K ženě jsem se přiblížil jenom v Paříži, když jsem si s jednou známou zašel na večeři.

Ještě než jsme dojedli, bylo mi jasné, že jsem udělal chybu. Omluvil jsem se jí a řekl jsem svémuřidiči, ať ji odveze domů. To je všechno.“ O Tatianě se nezmínil, protože to nemělo smysl. „Jinakjsem si ho v noci honil a opíjel jsem se. A teď mi ty pověz o svém milostném životě. Snažil se tikromě Johnnyho Chena ještě někdo dostat do kalhotek?“ V hlase mu zase zazněl ten nepříjemný tón.

„Ani ne. Nedokázala jsem to udělat.“ Missoula byla obrovskou chybou. Kdykoli si na ni vzpomněla,cítila znechucení.

„Co jsi nedokázala udělat?“ Chladně se na ni podíval přivřenýma očima.„Moje spolubydlící mi dohodila chlapa. Myslela jsem si, že když se vyspím s někým jiným,

zapomenu na tebe.“Dominikovi viditelně zacukala čelist. „Ty jsi s někým spala?“„Ne, jenom jsem ho políbila.“„Jak se jmenuje?“ Hodlal si to zapamatovat pro případnou odvetu.„Ben.“„A příjmení?“ řekl Dominik stroze.„Netuším. Prostě jsem to chtěla udělat.“ Do hlasu se jí vkradl nádech sarkasmu. „Ten pocit určitě

znáš.“Dominik se nadechl. S příležitostným sexem měl bohaté zkušenosti. „Dotýkal se tě ten Ben?“ Silou

vůle potlačil zuřivost ve svém hlase.„Nech toho, Dominiku. O nic nešlo. Rozbrečela jsem se a zamkla se v koupelně. Bylo to úplně

trapné.“„A on prostě odešel? Nesnažil se tě k ničemu přemluvit?“„Někteří muži na rozdíl od tebe chápou odmítnutí,“ odpověděla významně.Sevřel rty, ale držel jazyk za zuby. Nechtěl se zmínit, že Kate svá odmítnutí skoro nikdy nemyslí

vážně. „Rozumím,“ řekl stručně.„O tom pochybuju. A teď mi pověz o té své známé, se kterou jsi večeřel,“ vyzvala ho a zelené oči jí

zasvítily žárlivostí.

„Není co vyprávět. Dali jsme si večeři a můj řidič ji odvezl domů.“„Jak se jmenuje?“Dominik z instinktivní mužské opatrnosti chvíli mlčel. „Proč se ptáš?“„Možná bych ji mohla seznámit s Benem,“ zabručela Kate ironicky.Dominik tiše vydechl. „Jmenuje se Viktorie Melburyová.“„Nezní to moc francouzsky.“„Ona taky není Francouzka.“„Odkud je?“Dominik si povzdechl. „Je to důležité?“„Jenom pokud mi to nepovíš.“Obrátil oči ke stropu. „Ježkovy oči, ty jsi ale potížistka. Je z Londýna. Je v telefonním seznamu, ale

já z celého srdce doufám, že jí nezavoláš, protože mi na ní nezáleží. A teď bychom mohli změnit témahovoru, ne?“

„Ty jsi ale nedůtklivý.“„Jsem nedůtklivý, protože nad tebou slintá Johnny Chen a Ben nejspíš taky. Měl bych jim dát co

proto.“„Prosím tě, to nedělej. A já nezavolám Viktorii. Ujednáno?“„Ujednáno.“ Najednou se usmál. „Nebyla bys to ty, abychom se nehádali kvůli pitomostem. Co

kdybychom odsud vypadli?“ Kývl k její skleničce. „Máš dopito?“„Ano, pane.“„No konečně.“ Dominik naznačil číšníkovi, který na jejich stůl dohlížel z diskrétní vzdálenosti, že

chce účet. „Aspoň nemusím litovat dvanácti hodin strávených v letadle.“„Když mluvíme o tom nelitování,“ řekla Kate, „co uděláme s těmi kondomy?“Číšník, který přišel ke stolu, předstíral, že nic neslyšel, ale Kate se celá začervenala.Dominikovi bylo jedno, jestli ten muž něco slyšel nebo ne. „Účty pošlete na adresu staré burzy,“

požádal ho zdvořile. „A nechte mi přistavit auto.“Podíval se na Kate, a když číšník odešel, zamumlal: „Jsem si jistý, že ten chlap slovo kondom už

někdy v životě slyšel, Katherino.“ Ze štosu bankovek, jejž měl v kapse, jednu oddělil a položil ji nastůl jako spropitné. Zvedl hlavu a usmál se. „Ale líbí se mi tvoje cudnost. I když mnohem víc se mizamlouvá tvoje necudnost v soukromí.“

„Prosím tě,“ zašeptala. „Někdo by tě mohl slyšet.“Dominikovi se rozšířily nosní dírky. „Proboha, nečervenej se tak, nebo tě ojedu přímo tady.“„Dominiku!“ zašeptala zděšeně.Dominik vstal a obešel stůl, aby jí pomohl odstrčit židli od stolu. Sklonil se k ní a zašeptal jí do

ucha: „Několik metrů odsud je tichá chodba, kde ti to můžu udělat, když mi slíbíš, že nebudeš křičet.“„Chraň tě ruka páně,“ zasyčela. Její tělo však na jeho slova okamžitě ochotně zareagovalo a prudké

pulsování mezi nohama vysílalo jasné signály, že je svolná.„Neodmlouvej mi, Katherino,“ řekl tiše a narovnal se. Zlehka odsunul její židli a napřáhl ke Kate

ruku. „To má vždycky předvídatelné následky.“„Ani se tě nedotknu, dokud mi neslíbíš, že se budeš chovat slušně,“ odpověděla stejně klidně a

zvedla k němu hlavu. Nehýbala se z místa.

„Nebuď hloupá. Nemáš ráda, když se chovám slušně. Na tom jsme se vždycky shodli, když už naničem. Podej mi ruku, lidi po nás začínají koukat. Mně je to jedno, ale vím, že tobě ne. Anebo byschtěla být středem pozornosti? Jestli chceš, můžu tě začít svlékat. Můžu to tu nechat vyklidit,“ dodal suličnickým úsměvem. „Anebo ne, jestli máš chuť se předvádět. Můžu tě ojet na stole.“ Rozhlédl se poobličejích, které se k nim otočily, a pak se zase podíval na Kate. „Tak co mi odpovíš, lásko? Rozdámesi to tady, nebo mi podáš ruku?“

„Za tohle mi později zaplatíš,“ odsekla podrážděně a podala mu ruku. Po Dominikově návrhu na sexna veřejnosti sálala touhou. „Až se několikrát udělám.“

S vědoucím úsměvem jí pomohl vstát. „Připadá mi, že nás čekají příjemné chvíle. Tvoje plánymůžeme probrat v autě.“

6. kapitolaKdyž nastoupili do auta, Dominik se zeptal: „Tak kam?“„Nejdřív do lékárny.“Zašklebil se. „To na mně vidíš opravdu jenom tvrdého ptáka?“Přejela mu rukou po vybouleném rozkroku a potěšilo ji, jak se rychle nadechl. Také se na něho

ušklíbla. „Jenom řekněme, že v tuhle chvíli je to pro mě priorita číslo jedna. Myslím, že jsem úplnězavařila vibrátor. Ten, cos mi dal. Mimochodem, díky za něj. Opravdu byl lepší než ten můj. Nebuduse tě ptát, jak jsi to věděl, protože mám nějaké plány. Potom mi to můžeš vysvětlit.“

„Možná, že žádné potom nebude. Třeba tě budu dál šukat.“Na chvíli zavřela oči a pak se na něho zase usmála. „Zrovna teď mi to zní úplně božsky. Tenhle

měsíc byl velice dlouhý.“„Šestatřicet dní,“ zamumlal Dominik. Pak se otočil a stiskl tlačítko interkomu. „Do první lékárny,

kterou uvidíš, Ču.“Když auto odjelo od vstupních dveří hotelu, promluvil trochu jiným tónem. Nechtěl prozradit, do jak

riskantního podniku se asi dal. Nehodlal vysvětlovat nic o balkánské mafii ani důvody, proč možnádorazila do Singapuru. Neměl v úmyslu objasnit Kate, proč nařídil Maxovi, aby jí obstaral ochranku.„Bude ti to vyhovovat u mne? Nechci tě strašit, ale možná to bude bezpečnější. Pořád máme nějaképroblémy s jedním konkurentem,“ zaimprovizoval. „Jde o průmyslovou špionáž v naší místnívýzkumné laboratoři. Možná nás sledují.“

Střelila po něm pohledem. „Takže mě dneska sledovali? Když jsme s Johnnym vyšli z práce, mělajsem dojem, že za námi někdo jde. Ačkoli si nedovedu představit, co bych měla mít společného s vašívýzkumnou laboratoří.“

„Samozřejmě, že nic. Nejspíš to byl některý z našich bodyguardů.“ Dominik vytáhl telefon. „Dej miminutu. Max to bude vědět.“

Když mu Max sdělil, že jeho lidé ještě nejsou na svých místech, mluvil obezřetně. Vážil každéslovo. Ukončil hovor a s neutrálním výrazem se obrátil ke Kate. „Max povídal, že si promluví snašimi lidmi. Pokud sis jich všimla, nedělají dobře svoji práci. Teď už by všechno mělo být vpořádku.“ Lhal jenom z poloviny, protože od zítřejšího rána Kate opravdu bude v bezpečí. „Dál už těnebudou strašit,“ dodal s úsměvem.

„Čistě ze zvědavosti by mě zajímalo, jestli mě špehuješ,“ řekla s úšklebkem.„Možná trochu.“„Takže ve foyer hotelu Raffles mě vlastně nikdo neviděl.“„Vlastně ne.“ Tím se vyhnul spojení s CX Capital. Bude lepší, když se Kate bude domnívat, že ji

nechává sledovat. Koneckonců je to pravda. Ještě než odletěl z Paříže, věděl, že její práce se chýlí kekonci.

„Sleduješ moje aktivity.“Usmál se. „Stalo se to mým zvykem.“„Tím pádem mě to napůl štve a napůl mi to lichotí.“„Tuhle myšlenku nezapomeň.“ Ču zastavil u chodníku před malou prodejnou se zeleným neónem

označujícím lékárnu. „Nejdřív vyřídím tohle.“

„Počkej,“ požádala ho najednou a položila mu ruku na paži. Hrozilo jí až příliš zřejmé nebezpečí, žese s ním zase zaplete, a tak zaváhala. „Proč tohle dělám?“ zašeptala. „Slíbila jsem si přece, že se tohovyvaruju.“

„Ze stejného důvodu, ze kterého jsem obletěl půlku světa. Ani jeden z nás nepoužívá rozum. Jsmeposedlí, pobláznění…“

„A nejspíš vyšinutí,“ zabručela Kate.„Ale v dobrém slova smyslu, lásko.“ Dominik se k ní naklonil a rychle, horce ji políbil. Potom si tiše

povzdechl a narovnal se. „Všechno bude v pořádku. Slibuju.“„To se ti snadno říká. Ty skočíš do letadla a…“„A nic. Oba jsme na tom stejně. Nemám to jednodušší než ty. Kdyby to tak bylo, neseděl bych tu teď

s tebou. Místo toho bych…“„… se v Paříži válel s nějakou mrchou v posteli.“„Správně. Takže jak vidíš, tohle musíme nějak vyřešit, i když pokud ti to nevadí, rád bych to udělal

během pěti minut.“ Sklonil hlavu. „Někdo by mohl skoupit všechny kondomy v lékárně. To ani jedenz nás nechce.“

„Mohli bychom jet do jiné lékárny.“„Lepší bude, když u mne doma budeme souložit.“Kate se usmála. „Když to říkáš.“„Vždycky jsi byla nedočkavá,“ odpověděl a také se na ni usmál.„Já myslela, že rozumná.“Zásadně s ní nesouhlasil, ale nechal si to pro sebe a usmál se. „Sám bych to neřekl líp. Teď buď

hodná holka a nech mě vystoupit z auta.“ Podíval se na hodinky. „Možná brzy zavřou.“Sledovala ho, jak dlouhými kroky překonává chodník, rázně otevírá dveře lékárny a vchází dovnitř.

Rovnou přistoupil k pultu a řekl něco postaršímu zákazníkovi, jehož právě lékárnice obsluhovala. Obaobdařil zářivým úsměvem. Postarší muž se zasmál a ustoupil. Lékárnice byla ohromená, jako všechnyženy v Dominikově dosahu. Dominik ukazoval a povídal si s mužem, zatímco lékárniceshromažďovala všechny vystavené kondomy. Když je měla pohromadě, pomohl jí je uložit do dvoutašek.

Položil na pult bankovku, zamával a pádil ke dveřím.„Ten děda byl milý,“ řekl, když nasedl do auta, zavřel dveře a položil tašky na podlahu. „Lékárnice

byla trochu pomalá, ale…,“ zvedl palec, „uspěl jsem.“„Máš jich dost?“ zeptala se Kate uštěpačně.Usmál se. „Nechci, aby nám došly. Nezapomeň, že jsem tě zažil v akci, miláčku. Tvoje motto je víc,

víc a pořád víc.“„Doufám, že ti to nevadí.“„V žádném případě. Jsem nadšený, vzrušený a nadržený. Tím nekriticky schvaluju tvůj sexuální

apetit.“„To je lepší.“„Lepší jsi ještě nezažila.“ Dominik se předklonil a prsty zabubnoval na sklo oddělující zadní část

vozu od kabiny řidiče. Auto okamžitě vyrazilo a Dominik padl dozadu na sedadlo. Přitom strhl Katedo náruče. „Už jsem ti řekl, jak moc se mi po tobě stýskalo?“

„Jednou nebo dvakrát.“„Asi za deset minut ti taky ukážu, jak moc se mi stýskalo.“„Nemusíme přece čekat.“„Ale ano,“ zašeptal, sklonil hlavu a zlehka ji políbil na čelo. „Mám nějaké plány.“„To je dobře, protože když jsem teď skončila v CX Capital, mám vlastně dovolenou.“Jeho údu se slovo dovolená moc líbilo.Kate si všimla – vlastně její tělo si všimlo –, že vzpomínky na Dominikovo všestranně šikovné péro

vysílají libé pocity ke všem jejím smyslům. Natáhla ruku a vzala do dlaně jeho koule. Jemně je stisklaa sledovala, jak se mu penis ještě víc ztopořuje. „Nechci čekat,“ zašeptala a rukou přejela k zipu najeho kalhotách.

„To ty nikdy.“ Zvedl její ruku ze svého klína. „Naštěstí ti můžu pomoct.“ Pustil ji, aby se mohlaznovu opřít o sedadlo.

„Ale já tě chci,“ našpulila ústa.Usmál se, sklonil se nad ní a zlehka ji kousl do spodního rtu. „Jsem tvůj, miláčku. Ale deset minut

mi nestačí. Zvlášť po tom, co jsem čekal víc jak měsíc. Takže ti chci pomoct trochu se uvolnit. Něčímjednoduchým, rychlým,“ kousl ji do rtu, „a uspokojivým. Neodmítej.“ Přiložil jí na ústa prst. „Víš, žeslovo ne nemám rád.“

Ježkovy oči! Úplně stačilo, aby se na ni takhle díval a tiše, výhrůžně na ni mluvil a už se uvnitřroztékala. Okamžitě byla připravená a chvěla se nedočkavostí.

„Stačí, když řekneš ano, lásko, a budeš se cítit fajn.“Přikývla.Dominik vytáhl obočí.„Ano,“ odpověděla Kate a dívala se, jak se na ni usmívá.Dominik se rychle podíval z okna a odhadl, za jak dlouho dojedou k budově staré burzy. Zul jí boty,

rozepnul kalhoty a stáhl jí je i s kalhotkami přes boky a po nohou. Odhodil je stranou, klekl si napodlahu, roztáhl jí nohy a sklonil hlavu. Když přejel jazykem po jejím naběhlém klitorisu, zaslechl,jak hrdelně zasténala, a usmál se.

Cítil se s ní neskutečně šťastný.Kate musela měsíc vydržet bez Dominika a byla mnohem méně disciplinovaná než on. Prsty mu

zajela do hebkých vlasů a s tichým hrdelním sténáním se ochotně oddala úchvatné rozkoši. Oddala senadšení, spokojenosti a rozbouřené vášni, jež se soustředily v jednom životně důležitém,nepostradatelném muži.

Dominik do ní hluboko zajel dvěma prsty, vyhledal její nejcitlivější nervové centrum a konečkyprstů ho třel tak jemně, až měla pocit, že určitě umře blahem. Bylo to lepší než jindy. Prudce, horce,senzačně lepší.

Toužila po uvolnění a nakonec s divokým, zuřivým výkřikem vyvrcholila.

7. kapitolaKdyž dorazili ke staré burze, Dominik Kate pomohl s oblékáním. Odvedl ji do hlavního domu a

zastavil se v hale. „Tan tě odvede do zimní zahrady,“ řekl a podíval se na mladého muže, který jimotevřel dveře. „Potřebuju chvilku na vyřízení nějakých záležitostí.“

Kate na něho vrhla pronikavý pohled plný podezření. „Doufám, že to neznamená, že musíš z ložnicevyhnat nějakou ženskou,“ řekla polohlasně. V blízkosti sloužících, kteří ji mohli slyšet, nebyla takuhlazená jako Dominik.

„Ty nedůvěřivko,“ poznamenal s širokým úsměvem. „Týká se to obchodu.“ Z ohleduplnosti jizáměrně nedovedl do své ložnice. Měl v plánu chovat se taktně a smířlivě.

„Nenech mě dlouho čekat.“Pochopil, co mu naznačuje, ať to myslela jako pohrůžku nebo jako prosbu. „Bude to trvat přesně dvě

minuty.“ Zlehka ji políbil na tvář. „Moc se tady neuvelebuj.“Ze dvou minut se samozřejmě vyklubala skoro čtvrthodina. Dominik objasnil svým bodyguardům,

že ve městě číhá nová hrozba ze strany mafie, a nechal se ujistit, že stará burza je bezpečně uzavřená.Hodlal povolat Tanovy příbuzné. Byli to válečníci, kteří se nechali do jisté míry omezit modernímizákony, ale úplně nezkrotli.

Když vešel do zimní zahrady, v níž se nacházela překrásná sbírka orchidejí, podíval se na kávovýservis na stole a na šálek v Katiných rukách a usmál se. „Kafe? Abych vydržel celou noc?“

„Přesně tak.“ Obdařila ho šťastným úsměvem, který na její tváři rozzářilo nedávné vyvrcholení avynikající čokoládové zákusky. „Jinak bych jenom marnila čas.“

„To by rozhodně nebylo dobré,“ řekl a posadil se naproti ní. Natáhl nohy a pohodlně se uvelebil naratanovém křesle s polštářkem.

Kate ukázala na stříbrnou konvici. „Dáš si kafe?“„Nechci, děkuju. Už tak jsem pořádně rozpumpovaný.“„To je pro mě dobrá zpráva,“ zamumlala a postavila šálek na stůl.„Pro mě taky. Teď mi jenom musíš říct, co chceš. Budu opravdu opatrný, abych nepřekročil žádné

hranice, takže všechno je jenom na tobě.“„Za prvé se chci znovu udělat. Je mi jedno jak.“Maličko sklopil oči. „Měla by sis dávat pozor na to, co říkáš, Katherino.“„Co kdybych tedy řekla, že se chci udělat jako obvykle?“Pousmál se. „Obvykle podle tvých, nebo mých měřítek?“„To nechám na tobě.“Roztáhl koutky v ještě širším úsměvu. „Já se snažím chovat jako hodný kluk, a ty mi chceš nechat

úplně volnou ruku. Jsi si jistá?“„Když na mě tak koukáš, tak nejspíš ne.“Nápadně pokrčil rameny. „Takže jsme zase tam, kde jsme byli.“„To ne,“ odpověděla a škádlivě se na něho podívala.Dominik tiše vydechl. „Teď si se mnou jenom zahráváš.“„Ty to umíš líp než já. Když budeš dělat něco, co se mi nebude líbit, prostě řeknu ne.“ Krátce se

nadechla. „I když to je dost nepravděpodobné.“

Syrová touha v jejím hlase na něho zapůsobila jako droga na závislého. Byla jako elixír, který muopojil smysly a probudil v něm pocit, že v tuhle chvíli je svět dokonalý. „Co kdybychom začali sněčím jednoduchým a pak pokračovali dál?“ zamumlal. „Rozepni si halenku.“ Kate na sobě měla svéoblečení, ne Gretiny výtvory, které jí koupil v Amsterdamu. Vzala si tmavě zelené kalhoty, jež na níviděl při jejich prvním setkání, a obyčejnou bílou halenku. Nevzala si žádné šperky a obula si světlehnědé šněrovací boty.

Trochu sebou trhla. „Tady?“„Tady.“„Co tví zaměstnanci?“ zeptala se nervózně.Trochu sklonil hlavu. „Poslechni mě, Katherino.“Chvíli otálela. Očima rychle přelétla po zimní zahradě plné rostlin, po barevných orchidejích, jež se

pnuly po kmenech stromů, a podívala se na otevřené dveře na terasu, za nimiž byla tropická noc.„Nevidím žádný problém,“ řekl jemně a pozoroval, jak si Kate prohlíží skleněnou stavbu z

devatenáctého století. „Myslel jsem, že se zase chceš udělat,“ ponoukl ji mírně a dál zůstávaluvolněný. „Rozepni si halenku a začneme.“

„Prosím tě, Dominiku,“ zašeptala a poposedla si na křesle. „Kolem jsou lidi.“„Nikoho nevidím.“„Můžou každou chvíli přijít.“„Pokud je nezavoláš, neobjeví se tu. Přeješ si nějakou společnost?“„Proboha, to ne.“ Jejím tělem však projela zvrácená chlípnost, až musela přitisknout stehna k sobě.„Vážně, Katherino,“ řekl se slabým úsměvem. „Vlhneš, viď? Líbí se ti představa, že bys to dělala

před lidmi?“„V žádném případě!“„Mám to vyzkoušet?“„Ne, nepřibližuj se ke mně,“ odpověděla napjatě.„Já? A nepřiblížit se?“ V hlase mu zaznívala drzost. „Nebo bys radši Johnnyho Chena? Určitě by tě

moc rád ošukal, i když podle mého by tě to s ním nebavilo. Odhaduju, že by se za dvě sekundy udělal,a co by sis pak počala?“

„A tobě by se to nepovedlo?“ Kate věděla, že říká hloupost, už ve chvíli, kdy to vyslovila, aleDominikova neskutečná arogance ji vždycky dokázala pořádně rozčílit.

„Jestli se chceš dohadovat, tak aspoň rozumně,“ řekl mile. „Ne, za dvě sekundy bych se neudělal, jakjistě víš. Takže si svlékni tu halenku.“ Usmál se. „Hezky prosím.“

Kate prudce vydechla. „Nechápu, jak se můžeš tak ovládat, když já jsem na mraky.“ Nevyslovenýpodtext byl její osobní obranou před Dominikovou ničivou mocí. Připomínala tak svému kypícímulibidu, že nesouhlasí s naprostou podřízeností. Že Dominika opustila, aby se nemusela vzdát svésvobody.

„Tohle se mi na tobě líbí,“ řekl mile. Otázky moci vůbec neřešil, protože měl dokonale navrch. „Líbíse mi tvoje vášnivost, které se nedá odolat. Prosím tě, zůstaň taková.“

Kate si povzdechla a slabě se usmála. „Jako bych mohla dělat něco jiného.“„Mám štěstí,“ řekl. „Nevzala sis podprsenku,“ dodal už chladněji a pocítil žárlivost vůči každému

muži, který se k ní přiblížil. „Johnny Chen musel být blahem bez sebe.“

„Všichni nejsou jako ty, Dominiku.“„Každému chlapovi se líbí velké kozy,“ zabručel. „Johnny musel mít stokrát denně erekci. Jsem ti k

dispozici, kdykoli budeš chtít.“ Trochu rozevřel své sportovní sako a ukázal jí svůj na kámen ztvrdlýpenis. Možná, že na moci přece jenom záleží. Třeba v něm představa, jak jí Johnny Chen zírá na prsa,vzbudila touhu po odplatě.

Pomalu se nadechla a začervenala se.„Jakmile se svlékneš, dostaneš tohle,“ pronesl odměřeně.„Neměla bych to dělat.“ Když Dominik mluvil, jako by vlastnil celý svět a všechny jeho obyvatele,

automaticky na něho reagovala kladně.„Aby bylo jasno, Katherino. Tuhle hru hraju jenom proto, že se ti líbí.“„Tobě přece taky.“Neznatelně pokrčil rameny. „Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, ale mám rád hodně věcí. Nemusí

to být jenom tohle.“„Takže bych si mohla vybrat něco jiného?“ Drze našpulila rty. „Mohla bych ti nařizovat, co máš

dělat?“„Třeba.“ Viděl Johnny Chen ten drzý úšklebek? Laškovala nebo flirtovala s ním?„To zní skoro jako ne,“ řekla a pousmála se.„Dotýkal se tě?“Udiveně se na něho podívala. „Myslíš Johnnyho?“„Pokud se kolem tebe neometali další chlapi, o nichž bys mi mohla něco říct,“ odpověděl nevrle a

jeho modré oči najednou dostaly chladný výraz.„Okamžitě toho nech, Dominiku!“„Dotýkal se tě někdo?“ zeptal se a její výtku vůbec nebral na vědomí. Poprvé v životě žárlil. Než

poznal Katherinu, nikdy ten pocit nezažil. Nebyl si zcela jistý, že se s ním dovede ve slušnostivypořádat.

„Nevlastníš mě, Dominiku,“ odpověděla klidně. „Tohle už jsme spolu jednou zažili. Jestli chcešprávě to, odjedu.“

„Ale dneska večer ne. Je to moc nebezpečné.“„Propána, Dominiku,“ zabručela. „Ty ses ani trochu nezměnil. Musím tady zůstat, ať chci nebo ne?

Rozhoduješ úplně o všem. Pořád mi rozkazuješ, kruci.“„A ty mi pořád vzdoruješ,“ opáčil prudce. „Takže mi pověz – který z nás se nezměnil?“ Na okamžik

zavřel oči, svezl se na křesle o něco níž a zhluboka vydechl. Přitom se na ni podíval zpod dlouhýchřas. „Říkal jsem si, že tohle neudělám – nebudu tě štvát, nebudu se hádat ani vztekat. Jenže žárlím nakaždého chlapa, který se na tebe jenom podívá. Úplně na každého. Byl bych radši, kdyby mi to bylofuk, kdybys pro mě nic neznamenala. Pořád na tebe myslím a ve dne v noci o tobě sním. Takže mineříkej, že k tobě mám přestat cítit, co cítím,“ zavrčel. „Nejde to.“

„Ale chtěl bys, aby to šlo.“ Ušklíbla se. „Ten pocit znám.“„Oba jsme úplně v háji,“ poznamenal Dominik s povzdechem. „Na druhou stranu jsi tady, já tě

vidím a můžu se tě dotknout.“ Usmál se. „Tedy snad. Mohlo by být hůř.“ Znovu se vsedě narovnal.„Aspoň nemám pořád chuť pít. To je dobré.“

„A mně se nechce pořád brečet,“ opětovala jeho úsměv Kate. „To je úleva. Ale stejně,“ dodala a

rychle zatřepala prsty, „myslíš, že ten sex stojí za všechnu tu úzkost?“„Děláš si legraci? Sex s tebou je fantastický. Kašlu na úzkost.“ Vřelost v jeho očích by dokázala

rozsvítit Singapur na deset let. „S tebou se dá na tomhle světě vydržet, Katherino. A i když riskuju, žetě zase naštvu, musím říct, že o tom něco vím, protože jsem toho hodně zažil. Podívej,“ řekl jemně,„dneska večer rozhodně nevyluštíme záhadu všehomíra. Možná se nám to nepovede nikdy. Já jenomvím, že jsem šťastný, když jsem s tebou, a je mi bídně, když jsi pryč. To přece musí něco znamenat.“

„Asi ano,“ zamumlala Kate. „Taky mi ještě nikdy nebylo tak mizerně.“„Čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu.“Věnovala mu nejistý úsměv. „To máš pravdu.“„No a co. Vždyť je úplně fuk, že nevíme, proč to tak je. Co kdybych tě teď potěšil?“„A já tebe taky.“„To zní jako plán.“Mluvení ho najednou unavovalo. Pokud šlo o Katherinu, myslel jenom na jedno. Letěl přes celý svět,

aby mohl být s ní, a to jenom zvýšilo jeho dychtivou touhu se jí dotýkat, ochutnávat ji, vlastnit ji.„Oba za sebou máme dlouhý měsíc,“ řekl a jediným hladkým, pružným, naoko uvolněným pohybemvstal z křesla. Byl velký a vysoký a do hlubokého křesla předtím celý zapadl. „Je načase trochu sizašpásovat.“ Třemi kroky se k ní přiblížil, zvedl stůl se stříbrným kávovým servisem a postavil hostranou. Kate v uších bušila krev a mezi nohama cítila stálé prudké pulsování, které ani na okamžikneustupovalo. Horečná tělesná touha jí připomínala, že za sebou má opravdu hodně dlouhý měsíc.

Dominik si svlékl sako, odhodil ho na podlahu z bílého mramoru a graciézně poklekl u Katinýchnohou. „Pomůžu ti s knoflíčky a pak ti přivodím další orgasmus. Potom můžeme probrat našemožnosti.“ Nepočkal na odpověď a jemně jí roztáhl nohy. Naklonil se nad ni a rozepnul jí prvníperlový knoflíček na halence.

Otázky podřízenosti a nezávislosti, pokušení a ochoty ztratily význam. Dominikovi se nedalo odolat.Tak to bylo vždycky s každou ženou, jíž se rozhodl projevit přízeň. Kate oslepovala touha a rvala jítělo na kusy. Byla svolná s čímkoli, jen aby ho cítila v sobě. Sáhla po zipu svých kalhot.

Zastavil její ruku. „Já sám. Tenhle film jsem si v několika minulých týdnech snad tisíckrát promítl vhlavě.“ Rozepnul druhý knoflíček a po něm i třetí. Jeho štíhlé prsty se pohybovaly rychle a obratně.Když rozepnul čtvrtý knoflíček, povolil háček v pase jejích kalhot a sjel jezdcem zipu dolů. Vytáhl zkalhot spodní lem její halenky a pomalu jí o kousek stáhl prosté bílé kalhotky, jako by odhalovalVenuši Mélskou, Monu Lisu a všechny zázraky světa.

Když spatřil její bledou kůži, tiše vydechl. Vzpomněl si, jak hedvábně teplá a měkká je její pokožkana dotek. Kate na jeho doteky vždycky dychtivě reagovala a mocně se vzrušila… kvůli němu.Vzpomínky se vracely s takřka zdrcující silou. Mělce se nadechl.

„Vzpomínáš?“ zašeptala Kate, jako by mu četla myšlenky. Jako by se dívali na stejný film,poslouchali tutéž písničku.

Dominik zvedl hlavu a přikývl. „Přehrál jsem si každý nádech, každý úder srdce a každou příjemnouvěc, kterou jsme prožili.“

„A každý extatický orgasmus,“ doplnila Kate s nepatrným úsměvem.„Jasně, ten hlavně. Takže tentokrát nikam neletíš.“„To je fakt?“„To si sakra piš. Peklo se beze mne na chvíli obejde. Bude ti se mnou tak dobře, že na odlet ani

nepomyslíš.“„Co když budu muset pracovat?“„Nebudeš.“„Ale co když chci?“„Tak zjistím, jak tě můžu co nejlíp zpracovat,“ odpověděl s úšklebkem.„Jsi posedlý sexem.“„Přesně tak. Schválně, jestli mi stačíš, broučku. Ty udáváš tón všem nemravnostem.“„Doufám, že nehledáš výmluvu.“„V žádném případě. Děkuju svým šťastným hvězdám, žes mi vstoupila do života. A když tě tu teď

mám, zamknu si tě tu.“„Takže jsem tvoje vězeňkyně?“„Něco na ten způsob. Jsi to nejlepší, co mě po hodně dlouhé době potkalo, a nejsem tak hloupý,

abych tě nechal odejít.“„Co když budu chtít pryč?“Usmál se. „V tom případě by byla chyba na mé straně.“ Jeho úsměv pohasl. „Promluvíme si o tom,

až se to stane.“„Kdybych tě tolik nechtěla, tvým názorům bych vážně oponovala.“„V tom případě si poblahopřeju a nedovolím mu změknout. Co ty na to?“Popotáhla. „Ty jsi nemožný. Ale i tak tě chci.“„Tohle už jsme spolu řešili. Ale teď jsme v jiné situaci, broučku. Prožíváme nové, lepší časy.

Tentokrát to nepoděláme. Takže se koukneme, co můžeme udělat, abychom se oba v nejbližšíbudoucnosti cítili dobře. Ano?“ Usmál se. „Řekni ano.“

„Ano, pane,“ odpověděla Kate a opětovala jeho úsměv.Dominik se zašklebil. „No vidíš, lásko. Teď jsme v naprosté shodě.“Nechal jí halenku sklouznout z ramen, pak po pažích a přes ruce. Svlékl jí ji a nechal ji dopadnout na

zem. „Copak to tady máme?“ zašeptal.Nejprve mu odpověděla jeho erekce, která se zvětšila.Kate si toho všimla. „Líbím se mu,“ zamumlala.„To rozhodně.“ Dominik se jí vpíjel horkým pohledem do očí. „Stýskalo se mu po tobě – a po nich,“

zamumlal a konečkem prstu jí přejel po bledých nalitých ňadrech. Její nádherná prsa byla ještěkrásnější, než jak si je pamatoval, zralá, oblá a nápadná. Ztvrdlé bradavky jí trčely a čekaly na jehopolibky. Něžně se dotkl nejprve jednoho tuhého hrotu a pak druhého. Bříško jeho prstu bylo lehké jakopeříčko a zlehýnka hladilo jako vánek.

Ten dotek byl úžasný. Kate se nadechla, zasténala a v nitru se jí rozlila nádherná teplá záplavabáječné rozkoše.

Jakmile zaslechl ten povědomý zvuk, přemohla ho žárlivost. Vnímal její napjaté vzrušení a absencisebeovládání. „Od Hongkongu je nikdo neviděl, že ne?“ Zamračil se a svraštil tmavá obočí. „Řekni, žene, miláčku. Tohle je pro mě něco úplně nového.“

„Měla bych tě odmítnout,“ zašeptala Kate a mrzelo ji, že to nejde. Přála by si, aby v ní nějaký jinýmuž dokázal probudit tuhle výbušnou vášeň a osvobodit ji od nevhodné, neukojitelné, spalující touhypo nepolapitelném Dominiku Knightovi.

Okamžitě se přestal zlobit a opadla i žárlivost, jež mu svírala útroby. „To tedy ne,“ oponoval něžně azlehoučka ji hladil po bradavce. „Protože já chci, aby byly moje.“ Potom ji vzal za bradu a zvedl jíhlavu, takže se jejich oči střetly. Dominik viděl její doutnající touhu a Kate jeho neochvějnéodhodlání. „Řekni mi, že jsou moje,“ vyzval ji tiše. „A budeš se moct udělat.“

„Promiň, už je pozdě.“ Laškovně se na něho dívala zelenýma očima a kůži měla zrůžovělouvzrušením. „Mám dojem, že tě vlastně nepotřebuju.“

Zasmál se. „Kruci, vážně se mi po tobě stýskalo, lásko. Kdo jiný mi dokáže dát najevo, jak jsembezvýznamný? Ale zase,“ pokračoval něžně, sklonil hlavu a rychle se na ni podíval zpod přivřenýchvíček, „třeba se mi povede tvůj názor změnit.“ Rty zlehka sevřel hrot její bradavky a začal jípředvádět, kdo koho potřebuje.

Když ucítila na bradavce jeho teplá ústa, její tělo mu ochotně vyšlo vstříc, jako by stačilo provéstjenom první malou předehru a špičkou jazyka se jemně dotknout citlivého hrotu, aby okamžitěpodráždil všechny vznětlivé sexuální nervy v jejím těle. Jedním z mnoha jeho nadání a dovednostíbylo to, že se uměl krásně dotýkat. Ať pracoval rukama, ústy nebo svým dokonalým ptákem, vždyckysi počínal mistrovsky. Kdyby necítila úchvatné horko, které se od jeho úst rozlévalo k jejímupulsujícímu, rozechvělému pohlaví, polemizovala by se slavnou frází, že člověk se nejlépe učízkušenostmi.

Lehce ji kousal a jeho zuby ji rozechvívaly. Nejprve jenom lechtaly, pak bodaly a pak jí zcelaobloudily smysly a připravily ji o rozum. Jasně si vzpomněla na svorky na bradavky, které jí připnul vHongkongu. Vykřikla zuřivou touhou.

Dominik zvedl hlavu a Katinu bradavku najednou zastudil okolní vzduch. „Za chvíli to bude, lásko.Snaž se uvolnit.“

„Nemůžu!“„Ale můžeš.“ Dotkl se její tváře. „Zkus to.“ Potom sklonil hlavu a jemně ji kousl do druhé bradavky.Nemohla se s ním měřit. Neměla šanci.Dokázal v ní probudit tak příjemné pocity, že bylo jedno, zda ho potřebuje nebo mu chce vzdorovat,

zda je volná či nikoli. Důležitá byla ta úžasná, nádherná rozkoš.Pokud šlo o výhodu, kterou mu dodávaly jeho zkušenosti, věděl, že na Katino horkokrevné libido

působí jenom do určité míry. A tak pečlivě sledoval její reakce, zatímco dráždil nejprve jednu a pakdruhou bradavku a obratně ji dovedl takřka k vyvrcholení. Potom zmírnil tlak svých úst a nechalpomalu opadnout její hysterii. Pak pokračoval a nejprve ji jemně sál. Nakonec zapomněl na jemnost amistrovsky v ní znovu podnítil vzrušení.

Kate byla plná barvitých vjemů a utápěla se v pocitech blaha. Hlava se jí točila rozkoší. RázemDominikovi odpustila všechny jeho prohřešky. Odpustila mu veškeré týdny, kdy se cítila bídně,protože jenom on v ní dokázal navodit takhle příjemné pocity. Byla nadšená, neukojitelná a až po ušizamilovaná. Nedbala na to, že Dominik sebou při slově láska cukne. Přestala přemýšlet a logickyuvažovat. Celá se chvěla a krev jí prudce pulsovala. Vnitřně tála a měnila se v tekutinu. Cítilazoufalou touhu.

„Prosím tě, Dominiku,“ vydechla přidušeně a odstrčila jeho hlavu. „Vyhrál jsi. Chci tě a potřebujutě. Teď hned.“

Vzal její tvář do dlaní a zblízka se jí podíval do očí. „Potřebujeme jeden druhého, lásko. Dej mi

několik sekund, ano?“Přikývla, nebo se o to alespoň pokusila. Dál ji pevně držel.„Tohle nechci propást. Takže počkej, prosím.“Milovala, když se tvářil zkroušeně. Ačkoli ho vlastně milovala, ať dělal cokoli. „Možná, třeba,

pospěš si…“Přestal se dotýkat jejího obličeje a téměř jediným pohybem jí zul boty, svlékl kalhoty a spodní

kalhotky. Postavil se na nohy a zvedl ji, jako by nevážila ani gram. Odnesl ji k pohovce, položil ji nani a velice něžně jí řekl: „Hned jsem u tebe.“

Ohromně rychle se svléká, pomyslela si Kate nevraživě. Její odpor k té rychlé výkonnostizdokonalené v bezpočtu situací, jako byla tahle, na chvíli odvedl její pozornost od netrpělivé touhy.Dominik vzal kondom, který vyndal z kapsy kalhot, a strčil si ho mezi zuby. Roztrhl obal aprofesionálním pohybem si prezervativ natáhl na ztopořený úd. Kate na něho podrážděně vyjela:„Vidím, že ti to jde.“

Zvedl hlavu, překvapen jejím dotčeným tónem. „Co mi jde?“„Navlékání kondomu.“„Mělo by mi to z nějakého důvodu nejít? Ne, neodpovídej. Nemám náladu na hádku.“ Najednou se

nad ní tyčil. „Roztáhneš nohy, nebo to mám udělat sám? Nejsi jediná, kdo se nemůže dočkat.“„Mám na vybranou?“Najednou se zasmál. „Ty ale doopravdy na vybranou mít nechceš.“„Asi ne, když mě má obšťastnit ten tvůj skvělý pták.“„Chytrá holka.“ Jedním kolenem si klekl na pohovku, Kate rozevřela stehna a Dominik se za

okamžik uvelebil mezi jejíma nohama. „Musím tě varovat, že tentokrát nepřekonám žádný rekord vevýdrži. Jakmile začneš mít orgasmus, udělám se taky.“ Nečekal na odpověď. Kate rychle oddechovalaa byla celá vlhká touhou, kondom nekondom, takže do ní hladce vnikl bez jakéhokoli odporu.

Skoro okamžitě dosáhla vrcholu a Dominik ji následoval jako správný surfař, jenž v pravou chvílinaskočí na vlnu. Po šestatřiceti depresivních dnech je na okamžik ohromil společný bouřlivýorgasmus, série výbušných otřesů, které dolehly na jejich nervový systém, a čirá, oslepující rozkoš.

Je skutečně možné zažít mimotělní zkušenost? Dominik tomu na základě empirických důkazůzačínal věřit.

Je skutečně možné znovu se beznadějně zamilovat do muže, jenž nechce být milován, jenom proto,že člověku dopřál velkolepý orgasmus? přemítala Kate.

Jejich úvahy se přímo, zcela jasně a děsivě potvrdily.Měl bych někam utéct – třeba do Paříže nebo ještě dál, pomyslel si Dominik polekaně.Měla bych mu zdvořile poděkovat, jako by se nestalo nic zvláštního, a nejbližším letadlem se vrátit

domů, říkala si Kate nervózně.Ani jeden z nich však nic neudělal, protože fantastická rozkoš, kterou prožívali, dosahovala obřích

rozměrů.„Už nemůžu,“ řekl polohlasně Dominik a přivřel oči do úzkých škvírek, jako by v sobě chtěl udržet

zuřivé vření.„Měli bychom… s tím přestat,“ zalapala po dechu Kate.„Později.“„Kdy?“ Jeden z nich musí mít rozum.

„Zeptej se tak za rok.“Ztuhla v jeho náruči, přestože cítila opojnou směsici oddanosti a horlivé vášně, jež hřála její smysly.

„Ne!“„Ano,“ zachrčel.„Ne, ne, ne…“Přikryl jí ústa rukou. Neposlouchal rozum a nevnímal nic než svou šílenou touhu. Nenasytně Kate

líbal a nevnímal, že mu vzdoruje. Jako by jí hrubou silou vypaloval cejch na znamení, že ji vlastní.Zacházel s ní jako hunský náčelník Attila s novou konkubínou.

Byla stejně nedočkavá jako on a až neslušně rychle se poddala. Odevzdala se jeho plenícím rtům ajazyku, chtěla totéž co on a ještě víc. Toužila po jeho lásce, po něčem, co nikdy nemůže dostat.

Přestala vzdorovat a začala reagovat se svou obvyklou bouřlivou vášní. Opětovala jeho zuřivépolibky a impulsivně ho v pominutí smyslů kousla do rtu. Vrátil jí to se stejnou lehkomyslnou vervou.Ani jeden z nich se neovládal a jejich nervová zakončení byla v jednom ohni. Zmítala jimi takřkahmatatelná, stěží potlačitelná touha.

Přestože Dominik si nebyl jistý svými plány – vlastně žádné ani neměl –, najednou před sebouuviděl jasnou budoucnost. Trochu nadzvedl hlavu a usmál se na Kate s pocitem, že má na dosahpravdu, dobro a všechny ctnosti světa. „Jsem s tebou šíleně šťastný, lásko, ale jestli mě ještě jednoutakhle kousneš, dostaneš na zadek tak, jak jsi to ještě nezažila,“ řekl s úsměvem a olízl si ze spodníhortu krev.

„V tom případě to možná bude stát za to,“ zašeptala a protáhla se. Dominik ji kousl mnohemzdrženlivěji. Na rtu se jí objevil jenom tmavší otisk jeho zubů.

Stáhl ji zase dolů a sevřel jí zápěstí. „Později dostaneš ještě jednu možnost,“ řekl a políbil ji nakořen nosu. „Zrovna teď pro tebe mám napůl vážný návrh, takže ho hned neodmítej.“

„Po tom výbušném orgasmu by mě ani nenapadlo ti něco odmítnout.“ Slabě se usmála. „Má to něcospolečného s mým dalším orgasmem? Prosím tě, řekni, že ano.“

Opětoval její úsměv. „Ano, ale nejdřív mi dej minutu. Tyhle krámy nesnáším.“ Odtáhl se od ní aposadil se na okraj pohovky. Stáhl si z penisu kondom a hodil ho mezi rostliny v místnosti. „Nepoučujmě,“ varoval ji. „Mým lidem je to úplně fuk.“

„Ani by mě to nenapadlo,“ zamumlala.Odpověděla mu tak přátelsky, že překvapením přivřel oči. „To má být ironie? Zapomeň na to,“ dodal

rychle. „Je mi to fuk, pokud nevstaneš a neodejdeš.“V zelených očích se jí objevil mírný, spokojený výraz. „Zatím se mi nikam nechce.“„Výborně. Protože mám něco, čím si vylepšíme sex.“„Věnuji vám veškerou pozornost, pane Knighte,“ zapředla.Zasmál se. „Myslel jsem si to.“ Než pokračoval, rychle se nadechl, protože její výbušnost byla

nevypočitatelná. Mohl ji sice vždycky přemluvit, obzvlášť k sexu, ale její souhlas by mu ušetřil čas.„Tady je můj návrh a nebij mě, dokud si ho celý nevyslechneš.“

Ušklíbla se. „To musí být něco extra úchylného.“Vrhl na ni nemilosrdný pohled.Gestem mu naznačila, že si na ústa věší zámek.„Nejdřív chci říct, že mi vůbec nevadí používat kondomy, jak dlouho budeš chtít, ale jelikož dáváš

přednost několikanásobným orgasmům a k tomu, řekněme, šukacím maratónům, tak by nás kondomypěkně otravovaly. Takže…,“ znovu se rychle nadechl, „pokud máš zájem, vymyslel jsem alternativnířešení. Pokud vím, zrovna ti končí perioda. Nekoukej tak na mě. V Hongkongu jsem si přečetl záznamo tvém pohovoru a teď jsem si na to vzpomněl, protože to pro mě tehdy bylo důležité. Mám s touperiodou pravdu?“

„Ježkovy oči. Je takovéhle šťourání v podrobnostech vůbec legální?“„Nikoho jsem se na to neptal. Tak mám pravdu, nebo ne?“Zašklebila se a přikývla.Usmál se. „Odkdy jsi stydlivá?“Rychle si prohrábla měděné kudrny a zadívala se na něho. „Je to dost osobní.“„Na rozdíl od šukání.“„Hele, jestli s tím nepřestaneš, tak…“„Nedokázala bys to, lásko. Upřímně. Potřebuješ to víc než já.“„Možná se pleteš.“„A já se možná dám na náboženství, ale nevsázel bych na to. Takže můžu se vrátit ke svému plánu?

Stoprocentně tě nadchne.“Nakrčila nos jako králíček.„Budu to považovat za souhlas. Ještě něco, a nebuď přecitlivělá. Je to jednoduchá otázka. Máš teď

periodu pátý den?“Rychle vytáhla obočí. „Jak to ksakru víš?“„Řekl jsem ti, že jsem četl ten záznam. Mám dobrou paměť – jakmile něco vidím, zůstane to tady.“

Poklepal si na hlavu. „Každopádně teď je nejvhodnější doba na antikoncepční injekci, která účinkujeokamžitě. Pokud si vzpomínáš, s pilulkami jsme měli v Hongkongu trochu problém.“

Nasupeně se na něho podívala. „Nesnaž se utíkat od tématu. Jak můžeš vědět, že ta injekce účinkujeokamžitě?“

„Je to všeobecně známá informace. Nerozčiluj se. Četl jsem o tom.“„Proč?“ Nepřestávala na něho hledět a nesmyslně žárlila.„Protože o tom náhodou psali na zdravotnické stránce v Timesech,“ odpověděl velice klidně. „A

zamezení početí se mě týká, jasné?“„Jo, slyšela jsem.“„No tak, miláčku. Moc rád bych řekl, že když jsme se poznali, byl jsem panic, ale to bohužel

nemůžu. Pokud to pro tebe má nějaký význam, opakuju, že od Hongkongu jsem neměl ženskou. A toje u mne co říct.“

„Předpokládám,“ zabručela.„Měla bys mi věřit,“ zabručel v odpověď. „Něco takového jsem v životě neudělal.“ Nakrátko zavřel

oči, jako by poměřoval minulost s přítomností. Potom se na Kate podíval a usmál se. „To, co s tebouprožívám, je hotový zázrak, lásko.“

„Děkuju,“ odpověděla tiše.„Není zač,“ odpověděl stejným tónem. „Stálo to za to.“ Předklonil se a políbil ji na ústa. „Tak co na

to říkáš?“„Dobře.“Sedl si na zadek. „Nic víc mi neřekneš? Jenom dobře?“

„Jo.“„To mě omráčilo,“ prohlásil s úsměvem. „Žádné námitky?“„Po pravdě, jsem trochu alergická na latex a hodně alergická na lubrikované kondomy. A upřímně

řečeno tě ráda cítím.“Vůbec se mu nelíbila představa, že používala kondomy s někým jiným. Hodlal ji podrobit křížovému

výslechu ohledně její alergie na latex. Chápal však, že dohadování by nebylo produktivní. Potlačilvztek a sáhl po svém sportovním saku. „Zavolám doktorovi,“ řekl a vytáhl z kapsy saka mobil.

„Ty v tuhle noční hodinu dokážeš sehnat doktora?“„Dokážu to kdykoli. Pracuje pro mě.“Kate se zamračila. „Doufám, že mi nebudeš tvrdit, že ty injekce dává všem ženským, které si sem

přivedeš.“„Žádné ženské si sem nevodím. Tohle je můj domov.“Nehezky se na něho podívala. „Do Zahradního domu sis je vodil.“„Ten za svůj domov nepovažuju,“ odpověděl velice opatrně. Nasadil jemný tón a zatvářil se naprosto

neutrálně. „Kdyby v domě na Victoria Peak nebyla moje matka, když jsme tam dorazili, zůstalibychom tam. Než začneš s unáhlenými závěry, rovnou ti povím, že na Victoria Peak si taky žádnéženské nevodím. Byla jsi první.“

„Třeba jim ten doktor dává injekce někde jinde,“ řekla Kate a ignorovala jeho významné doznání.Žárlila na každou ženu, na niž se Dominik jenom podíval. Nedokázala se tomu ubránit.

„Ještě nikdy jsem to po něm nechtěl. Prosím tě, Katherino. Nechci mluvit o minulosti. Je pryč. Apokud budeš souhlasit se smlouvou o exkluzivitě, nebude existovat žádná jiná než ty.“

„A když souhlasit nebudu?“Dominik tiše vydechl. „Co mám podle tebe říct?“„Co takhle pravdu?“„Tak budu šukat nějakou jinou. Spokojená?“Kate ohromilo, jak moc ji ta slova bolí. Jak by mohl spát s jinou ženou? Když se k ní teď vrátil,

nedovedla si život bez něho představit.„No tak,“ zašeptal, vzal ji za ruku a jemně ji sevřel. „Chci jenom tebe, žádnou jinou. Ale není mi

osmdesát, víš? Tak se do toho dáme spolu. Chci jenom tebe. Žádnou jinou. Ten měsíc byl příšerný.Nebudeme se hádat kvůli tomu, jak moc tě chci. To se nedá nijak vyčíslit. Nejradši bych tě prosil nakolenou, lásko, a to mě zatraceně děsí.“ Nevýslovně něžně se usmíval. „Tak mě netrap a řekni anodřív, než se úplně ztrapním. Později se dohodneme na tom, kde a kdy a jak často…“ Uculil se. „A jakéhračky si budeš přát.“

Kate se usmála. „Myslím, že mi unikla ta prosba. Mluvíš dost jistě.“„Jsem si jistý těmi hračkami.“„Vždycky jsi byl arogantní.“„A ty mi pořád odmlouváš.“Podívala se na něho zpod přivřených víček.Pousmál se. „No, jenom někdy.“Tiše si povzdechla. Nevěděla jistě, zda se mu poddává, anebo zda si bez něho nedokáže představit

život. „Takže potřebuju advokáta?“

Během chvilky si ji posadil na klín, objal ji oběma rukama a na tváři vykouzlil oslnivý úsměv.„Jsem tak šíleně šťastný,“ zašeptal a něžně ji políbil. „A pokud chceš advokáta, nějakého seženeme. Jemi to jedno, pokud vím, že jsi moje.“

„Bacha,“ zabodla mu prst do hrudníku.„Řeknu to jinak,“ opravil se. „Dokud víš, že jsem tvůj. Zní to líp? Měli bychom rozeslat oznámení?“„To je fakt legrace.“Krátce se na ni zkoumavě zadíval. „Mně by to ani nevadilo. Aspoň bych měl pokoj od… ehm…

jiných lidí. Moji lidé z public relations by náš vztah zveřejnili, takže by to bylo i formální. Co říkáš?“„Nemám ráda pozornost veřejnosti.“Dominik se zamračil. „Ty nechceš, aby se vědělo, že jsme spolu?“„Prosím tě, Dominiku, tohle je všechno hrozně milé, ale nedá se to udržet – aspoň ne dlouhodobě.

Musela bych odrážet všechny možné pitomé otázky, moje soukromí by šlo do háje a hlavně bychmusela brečet veřejně. Když ti slíbím, že se nebudu scházet s jinými, dodržím to. Osobně si nemyslím,že to zvládneš ty, ale můžeme to zkusit. Jsem s tebou totiž šťastná.“ Letmo ho políbila. „Na všechnymožné způsoby.“

Dominik věděl, kdy je dobré přerušit vyjednávání. „Uvidíš, že to zvládnu,“ řekl tiše. „Jsi mojevšechno, lásko.“ Povytáhl obočí. „Takže?“ Zvedl telefon. „Mám tvůj souhlas, abych zavolaldoktorovi?“

8. kapitolaDominik s Kate na doktora čekali v Dominikově ložnici. Velké místnosti vévodila postel s nebesy,

jež stejně jako budova pocházela z devatenáctého století. Byla vyrobená z týkového dřeva, abyvydržela tropické horko a vlhkost. Dřevo za staletí zesvětlelo a dostalo teplou zlatavou barvu. Prastarýlak se leskl jako hedvábí. Zavřené shrnovací dveře vedly na verandu. S horkem bojovala klimatizacespolečně se stropním větrákem, který se pomalu otáčel na trámovém stropě. Postel, křesla a pohovkupokrývaly jednoduché nezdobené přehozy ze světlé lněné látky. Podlaha byla z naleštěných týkovýchprken a prostor dotvářely dvě komody a psací stůl ze stejného materiálu. Byl to typický pánský pokoj.

Dominik pro oba našel župany. Kate v Dominikově županu, který jí byl o několik velikostí větší,vypadala jako skřítek. Seděli vedle sebe na ohromné posteli, kde právě vyplenili připravené sendviče asušenky. Dominik pro Kate objednal mléko. Sám si dal pivo a své oblíbené malajské jídlo z bistra.Nesnažil se ji přemlouvat, aby ochutnávala. Místo nařizování se k ní choval velice zdvořile. Všechnosnědl do poslední okurkové tyčinky.

„Ježíši, to je nádhera, mít zase hlad,“ řekl, spokojeně si povzdechl a odložil podnos. „Od Hongkongujsem skoro nejedl.“ Nabídl Kate poslední sušenku a ukázal na prázdné talíře. „Mám ještě něcoobjednat?“

„Nejspíš ne, když…,“ povytáhla obočí, „je tvůj doktor na cestě.“Velice dobře ji pochopil. „Zeptej se ho, až přijde. Jaš ti poví, že jsi jediná. Tohle pro mě obvykle

nedělá.“„Ach bože,“ povzdechla si. „Kdybych jenom nebyla tak…“„Žárlivá. Nejsi sama. Vlastně jsem pořádně nevěděl, co to slovo znamená, dokud jsem tě nepoznal.“

Nespouštěl z ní oči a neznatelně se usmíval. „S tebou mapuju nové území, lásko. To je bez debat.“„Všechno, co děláš, to tvoje ,my‘, je pro mě taky nové. Připadám si střídavě zmatená, žárlivá a

šíleně nadržená. Jako po uši zamilovaná teenagerka, která vůbec nezná míru.“„Promiň,“ řekl nonšalantně, „ale ty jsi přece na střední s nikým nechodila, že?“Vrhla na něho posměšný pohled. „Ty taky ne?“„Jasně, že ne.“Zasmála se. „Všechno bude v pořádku, pokud zůstaneme ve světě fantazie.“„Samozřejmě.“Měl překrásný úsměv – vražedně okouzlující, něžný a vítězoslavný. Zrychlil se jí tep. „Když jsi před

večeří v Amsterdamu tím svým sexy způsobem řekl ,samozřejmě‘, málem jsem se ti vrhla k nohám aslíbila ti všechno na světě.“

„A já bych tě tehdy nejradši vyvlekl do patra a dělal ti to, dokud bych nepadl vysílením.“Usmála se. „V čem jsme udělali chybu, když námi oběma tolik cloumala vášeň?“Dominik pokrčil rameny a šedý hedvábný župan se zaleskl ve světle lampy. „Jenom ti to chvíli

trvalo. Byla jsi plachá.“„Plachá? Opravdu?“Svraštil obočí. „Anebo ses stavěla na zadní. Vyber si.“„Měl jsi dost znepokojivou pověst.“„S tou je konec.“

Mluvil tichým, zastřeným a dojemně vážným hlasem. Kate zvedla hlavu a zadívala se mu do očí.„Takže všechno je v pořádku?“ zašeptala.

Sklonil se a políbil ji na tvář. „Máš moje slovo, lásko,“ slíbil jí něžně. „Tentokrát se nic nepokazí.Ani jediná zatracená věc. Tak se na mě usměj a podej mi půlku té sušenky. Jakmile Jaš odejde,objednáme si další.“ Záměrně měnil téma hovoru. Kate to nepřekvapilo. Dominik se vyhýbal citovýmvýlevům. Rozpůlila sušenku z burákového másla a s úsměvem mu jednu polovinu podala.„Protentokrát tě poslechnu.“

Usmál se. „Panečku. Protentokrát je lepší než nikdy. Aspoň něco.“ Vzal si od ní sušenku, z podnosuzvedl sklenici s mlékem a podal jí ji. „Zařídím, abys zítra dostala čokoládové mléko.“

„To je v pohodě. Bílé se k sušenkám dobře hodí.“ Namočila sousto do mléka.„Zrovna teď je všechno dokonalé,“ řekl Dominik a klouby prstů zlehka přejel Kate po tváři. „A tak

to i zůstane. Po měsíci strádání si to zasloužíme.“ Strčil si polovinu sušenky do úst.„Na to už jsem zapomněla. Tohle je vážně fantastické. Opravdu.“„To je fakt,“ zamumlal a žvýkal. Přesto však pocítil neodbytné znepokojení. Katherina pro něho

představovala měřítko všeho dobrého v jeho životě, jako by vyhrál v loterii. Proto se obával, aby senesplnilo staré přísloví, že jediné, co je na štěstí jisté, je to, že jednou skončí.

„Haló! Země volá Dominika.“Polkl a usmál se. „Promiň, na chvíli jsem usnul,“ zalhal. „Poslední dobou jsem toho moc nenaspal.“„Tak si lehni, až doktor odejde,“ navrhla a podala mu sklenici. „Já nikam neuteču.“Nikam neuteču. Její rozkošné ujištění na něho zapůsobilo jako déšť po desetiletí sucha, bylo jako

jídlo pro vyhladovělého, jako záchrana ze života plného zoufalství. „Díky, možná to udělám,“ řekl sezřejmou zdrženlivostí v hlase. Vzorce, podle nichž se choval celý život, se nedaly snadno změnit. Jehonově nalezená naděje byla příliš křehká, aby ji riskoval.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, ulevilo se mu. Nebyl zvyklý zaobírat se svými pocity, a takzačínal mít přetížený mozek. Postavil sklenici stranou. „To je Jaš.“ Sklouzl z postele.

„Zůstaneš tady, viď?“ V Katiných slovech zazníval mírný strach. „Bez tebe do toho nejdu.“Dominik po ní přes rameno střelil pohledem. „Snad si nemyslíš, že bych tě nechal o samotě s jiným

mužem?“„Tak fajn. Jsem ráda, že taky žárlíš. Aspoň nejsem sama.“Rychle se otočil a na chvilku se zachmuřil. Pak si vzpomněl na dobré vychování a přestal se mračit.

„Slovo žárlivost stěží dokáže popsat, jak moc nesnesu, abys byla ve společnosti jiného muže,“ řekltiše. „Varuju tě, lásko, jsi jenom moje. Jasné?“ Podíval se jí do očí a čekal.

„Asi ano.“ Nenápadně, skromně mu vyhověla.Takřka nepostřehnutelně zavrtěl hlavou. „Špatná odpověď. No tak, lásko, udělej mi radost.“„Tak dobře. Ano. Ale ne vždycky, Dominiku. Ne pokaždé.“„Uvidíme.“„Dominiku!“„Promiň.“„Nevykládej.“„Uznej, že jsem se aspoň snažil,“ zabručel. „Připadá mi, jako bych skákal po minovém poli. Každé

slovo, každá myšlenka jsou potenciálně výbušné. Kruci, nemyslel jsem to tak. To ode mě bylo hrubé.“

Smířlivě sklonil hlavu a změnil postoj. „Koukni, nech to na mně. Jenom to bude chvíli trvat. Mohlibychom se o žárlivosti a hranicích bavit později? Prosím tě, lásko. Jaš čeká.“

Vypadal neskutečně přitažlivě, jak byl neklidný a na čele se mu udělala ustaraná vráska. Usmála se.„Ale jistě.“

Dominik vydechl. „Díky.“ Otočil se, došel ke dveřím a otevřel je. „Dobrý večer, Jaši. Pojď dál aseznam se s mojí slečnou.“

Moje slečna. Taková vřelá, měkká a krásná slova. Kate si připadala jako čtrnáctiletá puberťačka sesvou první láskou. Ačkoli první láska bylo příliš mírné označení toho, co s Dominikem prožívala.Jejich vztah se spíš podobal zběsilému přílivu, který rozdrtí všechno ostatní na prach a vyvolášílenství.

Muži za chvilku přistoupili k posteli. Dominik Kate a Jaše představil, pak se k doktorovi otočil apousmál se. „No není úchvatná?“ Jaš skryl své ohromení. Znal Dominika jako pořádného hřebce, alezamilovaného? Nad tím mu zůstával rozum stát.

„Naprosto,“ odpověděl uhlazeně a s úsměvem se otočil ke krásné zrzce na posteli. „Velice rád váspoznávám, slečno Hartová.“ Kate se při Dominikově komplimentu začervenala, což opravdu bylorozkošné. V Dominikově obrovském županu navíc vypadala malá a křehká. Což také bylo neobvyklé.Dominika vždycky přitahovaly vysoké, štíhlé a atraktivní ženy.

„Prosím, říkejte mi Kate.“ Oplatila Jašovi úsměv. Byl mladý a hezký, neformálně oblečený dodžínsů a bílého trička s límečkem. Mísila se v něm čínská, malajská a indická krev, což bylo proSingapur typické. „Omlouvám se vám. Dominik vás sem neměl volat takhle pozdě v noci.“

Jaš byl opět v šoku. Dominik se nechá kárat od ženy? To tu ještě nebylo.„Řekl jsem jí, že to není problém. Potvrď jí to, Jaši, nebo bude celou noc mlít pantem,“ řekl

Dominik a pousmál se.Cože? Mlít pantem? Musí být ohromně dobrá v posteli. Jaš v životě neviděl, že by Dominik souhlasil

s ženou. „Není to žádný problém,“ ujistil ji zdvořile. „S Dominikem se znám celé roky.“ Často zesituací, jež by se daly nazvat pouze slovem prostopášné.

„Poznali jsme se v Londýně.“ Dominik se k příteli otočil. „Asi před čtyřmi… čtyřmi nebo pěti lety.Jaš oslavoval promoci na medicíně v Cambridgi a já jsem se snažil vypít všechno, co měli v klubu.“

„Byl to opravdu památný večer, pokud si vzpomínám.“ Jaš rychle zmlkl, protože k němu Dominikvyslal varovný pohled.

Dominik ukázal na koženou brašnu na jeho rameni. „Přinesl jsi tu injekci?“Jaš přikývl. „Nejdřív vám musím položit několik otázek. Je to moje povinnost. U některých žen se

můžou projevit vedlejší účinky…“Krátce nato, když Kate na všechny jeho otázky odpověděla záporně, jí Jaš vysvětlil, že látka

účinkuje okamžitě podle určitých parametrů měsíční periody. Objasnil jí, že injekce je bezpečná aúčinná, a řekl jí, jak dlouho látka působí a jaké změny může v těle vyvolat. „Chcete se na něcozeptat?“

„Co znamená okamžitě?“ Kate povytáhla obočí. „Realis-ticky.“„Nikam nespěcháme,“ vložil se do hovoru Dominik. „Na tom nezáleží.“Kate znovu povytáhla obočí. „Mluv za sebe,“ řekla.„Takže očividně spěcháme,“ pronesl Dominik bezvýrazně a otočil se k Jašovi. „O jakém časovém

horizontu se bavíme? O hodinách, minutách?“

„Literatura používá slova okamžitě nebo hned. Účinek látky je prokázaný, ale každá žena na nireaguje jinak. Ve skutečnosti tři ze sta žen – opět podle literatury – otěhotní, i když si nechají injekcipíchnout.“

To byl dobrý poměr. Dominik se usmál na Kate. „Rozhodni se, lásko.“„Tři ze sta. Hm, nechám to na tobě.“Pokrčil rameny. „Mně to nevadí.“„Opravdu?“ V zářivých zelených očích se škádlivě zablesklo. „Máš poslední možnost uniknout.“Ježkovy oči, pomyslel si Jaš. Pokud Dominik vážně uvažuje, že by s touhle mladou ženou měl dítě, i

když ta možnost je dost nepravděpodobná, Jaše už nemohlo nic překvapit.Dominik se na Kate zářivě usmál. „Proč bych měl chtít uniknout?“Jaš málem zalapal po dechu.„Dobře. Taky jsem si jistá… Myslím.“ Kate se odmlčela a zvedla oči k Dominikovi, který ji

sledoval se shovívavým úsměvem. „Ano… Ano… Jdeme do toho.“ Otočila se k Jašovi a nenápadně seušklíbla. „Odpovídají všichni muži takhle nejasně?“

Jašovi chvilku trvalo, než odpověděl. V hlavě mu pořád zněla Dominikova nonšalantní odpověď.Další chvilku potřeboval na rozhodnutí, jak odpoví, když Dominik financuje jeho výzkumnoulaboratoř. Neměl žádné pacienty.

„Pověz jí, že všichni bývají nejistí, Jaši, jinak se tě nepřestane vyptávat. Nedívej se na mě tak, lásko.Sama dobře víš, že všechno příliš analyzuješ.“

Kate vytáhla obočí. „Jaš umí odpovědět sám za sebe, Dominiku.“Jaš potlačil ohromení nad smělostí té mladé dámy. O Dominikově smířlivé, dobré náladě ani

nemluvě. Rozumně odpověděl: „Je to velké rozhodnutí. Nejste jediná, kdo chce mít jistotu.“„Tak vidíš.“ Dominik se otočil k Jašovi a přikývl na znamení poděkování. „Tak co teď, doktore?“Jaš soustředil pozornost na Kate. „Vyhrňte si rukáv, připravím si injekci.“„Ukaž, já ti ho vyhrnu, lásko.“ Dominik rychle překonal krátkou vzdálenost k posteli. „Natáhni

ruku.“„Propánakrále, Dominiku. Rukáv si umím vyhrnout sama.“„Neřekl jsem, že to neumíš. Ale chci ti pomoct, víš? Injekce můžou být hrozně nepříjemné.“ Ohlédl

se po doktorovi. Vyhrnul jí rukáv z modrého hedvábí a držel ho, aby nepřekážel. „Bude ji ta rukabolet?“

„Těžko říct.“ Jaš zvedl stříkačku. „Injekce na lidi působí různě.“Dominik se zamračil. „Možná bys tu radši měl zůstat do rána, Jaši. Pro všechny případy.“„Jestli chceš, tak tu samozřejmě zůstanu.“„Nekaž mu noc, Dominiku. Je to jenom injekce. Budu v pořádku.“„Proč bychom riskovali? Jašovi to nevadí.“ Dominik na doktora vrhl výmluvný pohled. „Tan se o

tebe postará. Dej si sladovou whisku bez ledu, ať se ti dobře spí. Teď zavři oči, miláčku. Jdeme na to.“Po injekci Dominik vyšel s Jašem na chodbu.„Možná tě zhruba na týden budu potřebovat ve Státech,“ řekl Dominik. „Najdeš si na to čas?“„Jistě. I když jestli máš obavy kvůli reakci té dámy na injekci, nemusíš se bát.“„Dobře. O ni teď nejde.“ Dominik vzal Jaše za paži a odvedl ho od dveří. „Z Hongkongu sem letí

Leo s Dannym a za pár hodin by měli dorazit. Existuje možnost, že Katherinu ve městě hledá

balkánská mafie.“„Nepovídej, že je něco jiného, než co si myslím.“Dominik se pousmál. „To by pak bylo jako v nějakém mizerném filmu.“ Jeho úsměv pak vybledl a

do hlasu se mu vkradl smutný tón. „Dělala pro mě nějakou práci a teď by jí mohlo hrozit nebezpečí.“„Ví o tom?“„Ne a já chci, aby to tak i zůstalo. Ona je…“ Dominik našpulil ústa. „Řekněme, že kdyby věděla, že

je jí na stopě mafie, mohla by se dost vyděsit. Takže pošli pro všechno, co obvykle potřebuješ vnaléhavých případech. Poletíme brzy ráno a doufejme, že se vyhneme komplikacím.“

V dobách, kdy Dominik a jeho lidé cestovali do těch nejzapadlejších končin světa, Jaš pracoval jakochirurg na traumatologii. Do přírodních zdrojů se obvykle investovalo v oblastech s vysokou mírounásilí. Minimalizovat rizika a zajistit si bezpečnost bylo zásadní věcí, stejně jako vyhnout se placenívýkupného. Požadování výkupného se v některých zemích třetího světa v podstatě stalo určitýmdruhem podnikání. Dokonce i drahé náramkové hodinky na ruce mohly znamenat obrovské nebezpečí.

„Proč je balkánská mafie namíchnutá?“„Katherina našla mých dvacet miliónů, které mi ukradli z továrny v Bukurešti a poslali do banky v

Singapuru. Získali jsme je zpátky a oni ostrouhali. O dvacet miliónů přišli neradi.“„Tomu věřím. Zabili by tě i kvůli tisícovce.“„Víceméně. Takže jim chci udělat nabídku, kterou by bylo moudré přijmout, ale mezitím…“„Se chceš někam zdekovat.“Dominik přikývl. „Poměrně bezpečno je ve Státech. Přes přísné vstupní filtry a vízové požadavky se

do země dostanou jenom opravdoví profíci.“„A tohle nejsou profíci?“Dominik zavrtěl hlavou. „Jenom malí rádoby mafiáni.“„Za hodinu dám dohromady potřebné věci a vrátím se.“„Díky. Uvidíme se ráno, pokud Katherina nebude trpět nějakými vedlejšími účinky té injekce.“„To je velice nepravděpodobné.“„I tak nechci nic riskovat.“„Všiml jsem si. Je pro tebe důležitá.“„Minulý měsíc jsem skoro nespal, protože se mnou nebyla. Jsme zase spolu asi…,“ Dominik se

podíval na hodinky, „tři hodiny a dvacet minut a život zase stojí za to. Takže jo, je důležitá.“ NejprveJašovi věnoval nečitelný pohled a pak úsměv. „Pozdravuj ode mne Lea s Dannym.“

„S Jašem jsem to vyřídil,“ řekl Dominik po návratu do ložnice. „Je všechno stále v pořádku? Nebolítě nic?“

„Všechno je v pořádku, když jsi zpátky,“ odpověděla Kate s úsměvem. „Když tě nevidím, v podstatěmám absťák. Nemám pro to žádnou rozumnou omluvu.“

„Byli jsme moc dlouho od sebe a moc dlouho nám bylo zle. Ta hrůza je pořád příliš čerstvá.“Dominik na okamžik zavřel oči a setřásl bolestivé vzpomínky. „Uvažuju o tom, že si tě připoutám kzápěstí. Nedělám si legraci.“

„To je ohromně roztomilé,“ zavrkala Kate.Zasmál se, pak se zhluboka nadechl a zašeptal: „Jenom mi buď pořád nablízku, ano?“Najednou nemohla promluvit, protože polykala slzy. Přikývla.Dominik se vyhoupl na postel, popadl Kate do náruče a posadil si ji na klín. Pevně ji k sobě přitiskl.

„Bude to fungovat, slibuju. Ať se bude dít, co chce. Může přijít povodeň, zemětřesení nebo zásahvyšší mocnosti. Máš moje slovo.“

Kate škytla a pousmála se. „Díky.“Palcem jí z tváří setřel slzy, sklonil se k ní a něžně ji políbil. „Tentokrát se nám to povede, miláčku.

Všechny zlé čarodějnice jsou pryč.“Oči se jí rozšířily nadšením. „Ty ses taky díval na Čaroděje ze země Oz?“„Musel jsem. Moje sestra Melanie ten film šíleně milovala.“„Nedokážu si tě představit jako malého kluka,“ zachichotala se Kate.„To nevadí. Hrozně jsem vyváděl.“„A teď už ne?“ utahovala si z něho.„Záleží na tom, kdo to hodnotí. Aspoň myslím,“ řekl s chlípným úsměvem. „O tobě se ví, že někdy

taky ráda vyvádíš.“„Když je o tom řeč,“ zamumlala.Tiše vydechl. „Co kdybychom počkali do rána?“Pokrčila nos. „Nechci čekat.“„To ty nikdy.“ Povzdechl si. „Ale tohle je jiné. Možná, že okamžitě neznamená hned teď. Slyšela jsi

Jaše.“„Tak si vezmeš kondom.“„Jsi na ně alergická. Počkáme do rána.“„Co kdybych si to udělala sama?“ navrhla s koketním úsměvem. „Můžeš se dívat a radit mi.“„Je to opravdu lákavé, lásko, ale myslím, že to nepůjde.“„Že si to udělám, nebo že se budeš jenom dívat?“„Hádej,“ řekl suše.„Můžu tedy být sobecká? Myslím, že ta injekce mě nabudila.“Vytáhl obočí. „Tebe nabudí všechno.“„Jenom když jsi u mě. To je naprostá pravda,“ řekla, když viděla jeho skeptický pohled.„Nemůžu tomu uvěřit, ale díky.“„Hele, myslím to vážně.“ Objala ho kolem krku a políbila ho. „Můžeš na to vsadit zůstatek svého

účtu,“ dodala, posadila se a usmála se na něho.„To rád slyším,“ řekl tiše, místo aby zareagoval s cynismem, jejž v něm podnítila jeho výchova.

Sklonil hlavu, políbil Katina svěží růžová ústa a doufal, že svět je opravdu jenom krásný a prozářenýslunečním světlem.

„Takže… přidáš se ke mně, nebo ne?“ zeptala se po chvilce ještě netrpělivěji. Jeho polibek bydokázal probudit i mrtvolu.

Zavrtěl hlavou. „Tentokrát ne. Ale pomůžu ti.“Zářivě se usmála. „Jsi moc milý. Nesobecký, velkorysý a altruistický.“„Rozumný, praktický. Vyhýbám se konfliktům.“Pousmála se. „To taky.“„Určitě tě nic nebolí?“„Když mě bude něco bolet, zařvu.“„To je nesmysl,“ protáhl. „Řveš vždycky.“

„Tak zařvu Bolí to! Co říkáš?“„Jak jednoduché.“ Jeho modrý pohled ji lákal a sváděl. „Chtěla by sis nejdřív trochu hrát?“„Dej mi chvilku na rozmyšlenou… Ano.“ Prohrábla mu uhlazené vlasy a přitáhla si jeho hlavu k

sobě dolů, aby ho mohla políbit. „Ano. Ano, ano… ano.“„Jsem hrozně rád, že ses vrátila, lásko,“ zašeptal s očima plnýma citu. Jeho starý pokažený svět byl

pryč. „Tohle je ráj na zemi…“

9. kapitolaO hodně později, po pomalém, vášnivém polibku Kate zasténala. Dominik přemýšlel. Kašlu na

čekání, říkal si v duchu, zatímco maličká část jeho mozku, jež stále fungovala, křičela: COPAK SESÚPLNĚ ZBLÁZNIL, KRUCI?

Otázka se neozývala dostatečně důrazně, protože mu vnímání z velké části zastínila vášeň. Zvuk bylslabý a zněl jakoby z dálky, jeho význam zůstával utlumený. Ale Dominikův dobře fungující, pevněnastavený reflex, který dává pokyn k boji nebo k útěku, ho zaregistroval. Zuřivě houkal na poplach avyl: Pozor! Pozor! Poplašné signály konečně pronikly Dominikovou maniakální vášní, a tak popadlKate, s ohromující rychlostí si ji sesadil z klína a položil ji na postel. Rychle se od ní odvalil a zůstalležet na zádech. Zavřel oči a ztěžka dýchal. Najednou se koupal ve studeném potu.

„Nebudu… ti to… dávat za vinu,“ vydechla horečnatě Kate. Byla netrpělivá, spalovala jineukojitelná touha a hluboko v těle cítila pulsující bolest. Otočila se a podívala se na Dominika.Přivřené oči měla zamlžené vášní. „Prosím tě, Dominiku. Tohle mi nedělej.“

Nepodíval se na ni a sotva se ovládl. Co kdyby ji poslechl a potěšil ji, sebe a své běsnící libido? Copotom? Myslí se mu honily všechny možné následky takového činu. Žádný z nich nebyl příznivý avšechny se točily kolem tříprocentního rizika, které byl ochoten přijmout. Pomalu se nadechl a zvedlhlavu. Potom se posadil a tvrdé břišní svaly se mu zavlnily. „Najdu ti… něco jiného,“ zachraptěl avšechny svaly v těle se mu napnuly, jak se snažil ovládnout.

„Nechci nic jiného! Chci tebe!“ Kate, celá rozechvělá frustrací, sáhla po jeho ptákovi.Dominik ve vzduchu zachytil nejprve jednu její ruku a pak i druhou, která mířila ke stejnému cíli.

Zvedl Kate do vzpřímené pozice a držel ji od sebe v dostatečné vzdálenosti. „Promiň, lásko,“ zašeptal.Jen velice nerad ji odmítl. „Slibuju, že ti to zítra vynahradím.“

„Ne, teď!“ Chvěla se touhou a nedala na rozum. Kroutila se v jeho sevření a s námahou se muvytrhla. „Prosím tě, nemůžu čekat. Nedovedu si vyvrcholení prostě zakázat jako ty. Dominiku, mějpřece slitování…“

Dominikovi se rozšířily nosní dírky. Jakýsi hlas ho ponoukal: Jenom pro jednou… Nedělej drahoty.Byla tak zatraceně malá a bezbranná a tak roztoužená! Jeho staré drsné impulsy ho nutily konat. Kdyžna to pomyslel, ztopořil se mu úd.

„Vidíš, chceš to taky!“ Dívala se na jeho nalitý penis, který se jí před očima ještě zvětšoval. Pokusilase vytrhnout ze sevření. „Ještě jednou, Dominiku. To snad nemůže vadit,“ žadonila.

Zaplašil krutý obraz, jenž mu vytanul na mysli, ale chvíli mu trvalo, než úplně potlačil svéprimitivní impulsy a ovládl své libido. Vzápětí si musel připomenout, že Kate nechce v žádnémpřípadě odstrašit. „Miláčku, buď rozumná,“ řekl klidněji, než se cítil. „Na to, aby ses udělala,nepotřebuješ mého ptáka. Provedeme to jinak. Za několik hodin bude všechno v pořádku, ano?“

„Žádné ano!“ zasyčela. Byla celá zrudlá vzrušením. Nacházela se tak blízko orgasmu, že orozumném uvažování nemohla být ani řeč. „Žádné ano, kruci! Myslela jsem si, že jde o mne, ne otebe, ale ty musíš pořád mít navrch, viď. Každou podělanou minutu.“ Pokusila se mu vykroutit. „Pusťmě, sakra!“

Nepřestával ji pevně svírat, ale mluvil něžně. „Nemusíš čekat kvůli tomu, že já nemůžu, miláčku.Existuje stovka jiných možností, jak tě uspokojit.“ Do háje! Její dosud vášnivý pohled najednou

vychladl a dostal ledový nádech.„Jenom stovka?“ Led v jejím hlase by se dal odsekávat po kusech.„To se tak říká.“ Věděl, že nemá smysl nastavovat lež přílišným vysvětlováním.Rozhostilo se napjaté ticho.Kate se snažila s číslem sto vypořádat jako rozumný dospělý.Dominik si v duchu říkal, o co snazší bylo stýkat se s ženami, které chtěly jenom jeho peníze.„Ale, do háje,“ zamumlala Kate. „Mně je to už stejně jedno.“Pokusila se mu vykroutit. „Jenom mě pusť, ano?“„Za chvilku.“Napětí ve vzduchu nepolevovalo.„Dovolíš?“ vyjela na něho Kate a nepřátelsky se podívala na jeho ruce, kterými jí svíral zápěstí.

Pokusila se mu vykroutit.„Čekám, až se uklidníš.“Zvedla k němu oči a probodla ho pohledem. Celá hořela a byla uštěpačná. „Bojíš se, že ti ublížím?“V očích mu zableskl smích. „Měl bych?“Popotáhla. „Bože, jak já nesnáším, když jsi tak zatraceně klidný.“„Jeden z nás musí být.“ Pro jistotu se nezmínil, že ví, který z nich to je.„Dokážu být klidná.“„Fajn. Tak mi pověz, až se uklidníš, a já tě pustím.“„Ježíšimarjá, vždycky si vedle tebe připadám jako zlobivé dítě.“„Nemyslím to tak. Jsem starší. A…“„Souložíš o dost déle než já.“Souhlasně přivřel oči. „Možná je to tím. Jsem víc…“„Otrlý? Protože jsi to dělal už tisíckrát?“Tiše si povzdechl. „Nejspíš. Na druhou stranu,“ dodal s nenápadným úsměvem, „je lepší, že nejsme

oba začátečníci.“ Pobaveně mu zasvítily oči. „Aspoň vím, jak tě rozptýlit.“Když neochotně přikývla, usmál se.„Po pravdě řečeno, lásko, moc se mi líbí tvoje náruživá povaha. Nesnažím se ji potlačit. Jenom se

pokouším udržet naše problémy na minimu. Ano?“Opět neochotně přikývla.Dominik sklonil hlavu a podíval se jí do očí. „Takže se přestaneme škorpit?“„Pokud to zase není nějaká tvoje hra na pána situace,“ odpověděla popudlivě.„Kéž by to tak bylo. Ne, jenom uvažuju prakticky.“„Jako vždycky. Není to tvoje motto, pokud jde o ženy?“„Pokud jde o tebe, tak ne. Vůbec ne… a to je ten problém. Podívej, je to jenom několik hodin a

přiznej, že nechceš… no… nechtěné následky stejně jako já. Je to tak?“Neodpověděla mu hned. „Asi ano,“ řekla nakonec s žalostným výrazem. Potom si tiše povzdechla.

„Jo, máš pravdu,“ dodala a trochu se začervenala, protože uznala, že Dominik má dobrý odhad. „Anechci říct jako obvykle, takže se moc nenafukuj.“

Usmál se. „Děkuju. Nenafouknu se.“ Políbil jí klouby na rukou a pustil její zápěstí. „Teď ti dojdunajít něco, co ti pomůže přečkat noc.“

Povytáhla obočí. „Ty tu máš nějaké hračky? Proč jsi mi to neřekl dřív? Mohli jsme si ušetřit všechny

tyhle pitomosti.“Nebyl vhodný okamžik na zdůrazňování, že jí nabízel jiné možnosti. „Protože tu žádné hračky

nemám. Proto,“ řekl místo toho.„Opravdu?“„Opravdu.“ Nezašel do podrobností, protože se nechtěl bavit o ničem, co by mohlo vzkřísit

vzpomínky na videoklip ze Zahradního domu. „Ale měl bych být schopen zajistit nějakou náhradu,která tě uspokojí.“

Úsměv, který náhle vykouzlila na tváři, už znal z mnoha společných hádek. Byl otevřený, zářivý aokamžitě okouzlil. Kate vůči němu nikdy necítila nevraživost. Ani jí moc nezáleželo na tom, zdavyhrála nebo prohrála, jakmile se přestali dohadovat. „Jak to děláš?“ zamumlala a prstem mu přejelapo čelisti. U každé jiné ženy by mu to nenápadné majetnické gesto vadilo. „Vždycky, když vyšiluju,zůstaneš velice rozumný. Taky díky za to, že se staráš o ty… no… nechtěné následky. Opravdu ti jsemvděčná.“

„Nejsi jediná, kdo se nechová rozumně.“ Usmál se. „Taky se mi to stává.“ Jako příklad by mohloposloužit sledování jejích aktivit minulý měsíc. „Můžeš několik minut počkat, než seženu nějakéhračky?“

„Co to znamená několik minut?“ Usmála se. „Ale nechci na tebe tlačit.“Usmál se. „To mi řekni ty.“„Pět.“„Deset. Tenhle dům je velký.“„Osm.“„Devět.“Podívala se na budík vedle postele. „Počítám.“„Dostanu nějakou odměnu, když přijdu dřív než ve stanoveném limitu?“ Už byl na půl cesty ke

dveřím.„Budu o tom uvažovat.“„To udělej, jinak ti možná nedám na vybranou. Třeba budeš muset…“ Nedalo se říct, zda to měl být

slib nebo pohrůžka, protože dveře se zavřely dřív, než dořekl zbytek.Dominik se vrátil v rekordním čase, ale našel prázdnou ložnici. Dveře na verandu byly zavřené.

Katherina by si na schovávanou nehrála. Chodba byla prázdná. Zbývala šatna. Hodil nalezené věci napostel a vykročil k zavřeným dveřím.

Tiše je otevřel a zůstal stát na prahu. Po zádech mu přeběhl mráz. Kate byla v polovině šatníku a zaní zívaly několikeré otevřené dveře. Právě probírala jeho úhledně pověšené košile. „Můžu ti s něčímpomoct?“ zeptal se velice jemně.

Rychle se otočila, až se Dominikův župan otřel o podlahu. „Jistěže ano,“ odpověděla měkce ausmála se.

„Myslel jsem, jestli ti tady můžu s něčím pomoct.“ Nikdy se nepovažoval za naivního člověka.Možná, že dnes se poprvé chová naivně.

Znovu se usmála. „To by šlo.“Neopětoval její úsměv. „Co tu hledáš?“„Dámské oblečení. Po tom, co se dělo v Zahradním domě, jsem ochotná ti důvěřovat, ale musím

prověřovat. Možná nejsi sám, kdo se snaží ovládat druhé.“Dominik se uvolnil a pocítil ohromnou úlevu. Nebezpečná otázka nedůvěry se rozřešila. „Ty, a

někoho ovládat? To by mohlo být zajímavé.“Přes rameno po něm střelila pohledem a vrátila se k velkému šatníku, který se táhl po celé stěně.

„Klidně to nazvi morbidní zvědavostí, ale tohle dělám v práci. Pořád něco hledám – vodítka,schémata, detaily, které z celkového pohledu nedávají smysl.“

Dominik se opřel o zárubeň dveří. „Kdo je moc zvědavý, bude brzy starý, lásko. Dělám si legraci,“dodal rychle, když se otočila. „Klidně hledej celou noc. Stejně nic nenajdeš, protože tady žiju jakomnich.“

„Tím nejspíš kompenzuješ to, že nikde jinde se jako mnich nechováš,“ opáčila energicky.Pokrčil rameny. „Byla to jenom určitá fáze. Teď se blýská na lepší časy.“„Se mnou.“Žádné jiné ženě by tak otevřenou troufalost netrpěl. Napadlo ho, jestli je to tím, že ho jako jediná

žena opustila. Víc ho však zajímala současnost, a tak mile odpověděl: „To je přesně můj plán. Ty a já.Čekají nás dobré a šťastné časy. Odteď jenom slunce a voňavé růže.“ Prstem rychle ukázal na šatník.„Už toho nech. Jenom marníš čas. Místo toho tě radši potěším.“

Pousmála se. „Pospíším si. Co ty na to?“Obrátil oči ke stropu a Kate dál otevírala dveře a prohrabávala mu oblečení. „Ježkovy oči, ty máš

plno… no, vlastně všeho,“ řekla káravě.„Mám,“ odpověděl mírně. Nehodlal se hádat.„Jak to můžeš unosit?“ Začala systematicky otevírat a zavírat zásuvky ve vestavěné komodě.„Většina oblečení vyjde z módy za dva tři roky, to je dva až třikrát tři sta šedesát pět dnů. Jen si to

spočítej.“„Bohatí to tak mají.“„Jestli tě urážím, tak mě to mrzí.“„Ne, nemrzí.“Kate zavřela zásuvku plnou modrých ponožek a otevřela další s černými. Nabrala je do rukou. „To

jich máš tolik od jedné barvy? Je to vůbec možné?“ Hodila je zpátky do šuplíku a prudce ho zavřela.Potom ukázala na ostatní. „V těch jsou určitě tmavě hnědé, světle hnědé a bílé. Zbývají dva šuplíky.Jaké ponožky jsou v nich? Šedé s kostičkami? Co mi uniklo?“

„Jestli to nějak pomůže, tak financuju několik charitativních organizací,“ řekl Dominik dokonaleneutrálním tónem. „Můžu ti je vyjmenovat, jestli chceš.“

Otočila se a našpulila rty. „Opravdu?“„Samozřejmě. Později. Myslel jsem, že teď si chceš hrát.“„Pokoušíš se změnit téma hovoru?“„Ne, jenom pořadí událostí. Tady najdeš pouze moje oblečení, protože do tohohle domu nikdy žádná

ženská nevkročila.“ Rychle zvedl ruku. „Čestné slovo. Nebyla tu ani moje matka. Nakupuje radši vHongkongu. A omlouvám se za své jmění, ale jeho rozšiřování mi pomáhá udržet si duševní zdraví.“Slabě se usmál. „Což taky považuju za dobrý důvod. Našel jsem několik věcí, které by se ti mohlylíbit. Může to prohrabávání počkat?“

„Takže tu nikdy nebyla žádná žena?“ Kate se nenechala tak snadno odvést od tématu.„Jenom ty, když jsi minulý měsíc přišla na schůzku s bankéři.“

„Ani mezi zaměstnanci? Jak vidíš, jsem hrozně žárlivá.“„Žádná. Jsem velice opatrný.“Usmála se. „Takže když to s tebou dobře skoulím, existuje možnost, že bych tě mohla hnát před soud

a vytáhnout z tebe nějaké peníze?“„To by sis mohla zkusit,“ zamumlal, ačkoli za potěšení, které mu poskytla, by jí ochotně dal

všechno, o co si řekne.„Předpokládám, že máš šiky advokátů, kteří chrání tebe a tvůj majetek.“„Ano. Plné kanceláře.“Sladce se usmála. „Ale ne přede mnou.“Takže to věděla. „Před tebou ne,“ souhlasil klidně.„Já proti tobě taky nemám žádnou ochranu.“ Ztěžka polkla, aby se nerozplakala. „Vůbec žádnou.“ V

očích se jí najednou zaleskly slzy.Než jí mohla po tváři stéct první slaná kulička, přiskočil k ní, popadl ji do náruče a pevně ji k sobě

přitiskl. „Proti citům jsme oba bezmocní,“ zašeptal a setřel jí slzy z tváří. „Ale taky jsme šťastní,viď?“

Přikývla a stoupla si na špičky, aby ho mohla políbit.Sklonil k ní hlavu a dotkl se jejích rtů. Ať je svedl dohromady osud nebo náhoda, oba chápali, že se

jim dostalo ohromného daru.Vlastně je to zázrak, pomyslel si Dominik, uvyklý darům z nebes. Zázrak, který si hodlám uchovat.

10. kapitolaKrátce nato Kate spočívala na hromadě polštářů. Byla nahá, ruce měla zvednuté nad hlavu a zápěstí

připoutaná pásky z županů ke sloupkům postele.„Teď se podívej, lásko,“ řekl Dominik a dřepl si. Utáhl poslední uzel a ukázal Kate nad hlavu.

„Tohle jsou jednoduché smyčky. Pásky jsou k posteli připevněné jenom volně. Oběma rukama na něsnadno dosáhneš. Když budeš chtít, zatáhni za ně…, pokud budeš chtít. Ano? Už jsem ti říkal, žedneska večer rozhoduješ ty. Já tu jsem, jenom abych ti pomohl.“ Zvedl odhozený župan a položil hostranou, aby mu nepřekážel.

„Takže jsi naprosto nesobecký.“Cukl boky. „Naprosto ne.“ Ale moje problémy s ovládáním druhých fungují oboustranně. „Celkově

jsem dost disciplinovaný.“Kate se podívala na obrovskou erekci, která se dotýkala jeho břicha. „On taky? Vypadá nedočkavě.“„Pracujeme na tom. Nejdřív jsi na řadě ty a pak uvidíme.“„Ale do rána se mi bude vyhýbat?“Maličko přivřel oči. „Uvažuj o tom takhle: zítra je tvůj, jak dlouho budeš chtít.“„To znamená?“„To znamená, že ti budeme zcela k dispozici.“Nijak svá slova s ohledem na závazek do budoucna nerozvedl. Co ale očekává od muže, který

požaduje smlouvu o exkluzivitě?Dominik nechtěl pokračovat v rozhovoru, který nikam nevedl, a tak se usmál a zeptal se: „Co bys

zatím řekla tomuhle?“ Zvedl malou okurku. „Nebo tomuhle?“ Ukázal jí miniaturní japonský lilek.„Anebo bys radši tohle?“ Odhodil zeleninu, zakroutil prsty a vyplázl jazyk.

Bylo by hloupé odmítat orgasmus jenom proto, že nechce říct, kdy bude svatba. Není princ a ona máhodně daleko do Popelky. Nežijí v pohádce.

„Dobře,“ řekla.Jeho úsměv se ještě rozšířil. „Všechno najednou?“„Ne, všechno najednou ne, ty chytráku. To není v lidských možnostech.“„Víš to jistě?“„Hahaha.“„Nedělám si legraci.“„Teď mě znervózňuješ.“„Můžeš kdykoli odmítnout.“„V tom případě s díky odmítám.“Pokrčil rameny.Kate se začervenala. „Předpokládám, že ti všechny ženské říkají ano.“„O tom nic nevím. Neprovozuju nahodilé sexuální hry. Někdo vždycky dostane zaplaceno, aby

obstaral vybavení. Nemusím nikde hledat. Do háje, teď jsi na mě kvůli tomu naštvaná. Víš co, budemežít jenom přítomností. Dneska večer se o tebe postarám. Úplně mi stačí, když mi povíš, kdy mámpřestat.“ Ztišil hlas. „Anebo nepřestat.“

Krásný, k ničemu nezavazující a nepřerušovaný sex skutečně zosobňuje skvělý prožitek přítomného

okamžiku. Neproduktivní žárlivost se zavrhuje. „Jsi arogantní chlap.“ Pronesla to však sametovějemným hlasem. „Kdybych nebyla svázaná, praštila bych tě.“

„Tak se vyprosti z pout.“ Doširoka rozpřáhl ruce a sklonil hezkou hlavu. „Uhoď mě.“„Teď se jenom předvádíš.“ Představoval obraz výhrůžné síly, jak tam seděl v tureckém sedu na

posteli v uvolněné pozici, jež připomínala jógovou ásanu, a vyzařovala z něho hrubá síla a mužnost.Když zvedl paže, jeho štíhlé svalnaté tělo se krásně protáhlo, od břišních svalů přes prsní svaly až pobicepsy.

„Když mluvíme o předvádění,“ zamumlal, spustil ruce a natáhl je k ní. Jemně ji zatahal za ztvrdlébradavky a pozoroval, jak se mu pod prsty nalévají. „Tak budeš první. Vzpomínám si, jak jsem prvnínoc v Hongkongu řekl, že tyhle fantastické kozy ošukám, ale nikdy jsem to neudělal. Takže je na tomožná dneska ta pravá chvíle,“ řekl jemně.

„Jestli ti to dovolím.“V jeho pronikavém pohledu se na krátký okamžik objevilo překvapení, které vzápětí skryl za masku

zdvořilosti. „V tom případě můžu jenom doufat,“ protáhl a pustil její bradavky. Dal ruce za záda aopřel se o ně. „Už jsme skončili s řečmi? Jenom se ptám. Tvoje kundička cítila, že jsem tě zatahal zabradavky, viď?“

„Trochu.“Usmál se. „Chceš ještě?“„Neříkej to takhle, Dominiku. Nehodlám tě prosit ani žadonit. Řekl jsi, že dneska rozhoduju já.

Takže mě potěš.“„S radostí, lásko.“ Naklonil se napravo, napřáhl ruku a vzal do ní malý lesklý lilek, který položil na

postel. „Je umytý a čistý. Dvakrát jsem ho namydlil a opláchl. Podle všeho bych na něj mělnavléknout kondom. Ne že bych o tom něco osobně věděl, takže se nemusíš mračit. Ale jelikož máš skondomy problém,“ usmál se, „rozhodli jsme se pro plán B.“

„Rozhodli?“„To je majestátní plurál,“ zalhal trochu. Nechtěl jí prozradit, že mu s hledáním hraček pro ni

pomohli jeho zaměstnanci. Nechápala koncept osobních sluhů. Dostávali dobře zaplaceno za to, že sestarají, aby Dominikův život plynul klidně. Tan dokonce přinesl úplně nové stříbrné Venušiny kuličky.Byly ještě zabalené v krabičce. Původně je chtěl darovat manželce. „Hezky si lehni, uvolni se auvidíme, čím tě můžeme potěšit.“ Znovu natáhl ruku, vzal poslední dvě věci do ruky, položil okurkuvedle lilku a otevřel malou krabičku potaženou červeným hedvábím. „Už jsi někdy zkoušela tyhlekuličky?“ Zvedl je a zatřásl jimi, takže maličké rolničky uvnitř zacinkaly.

Ušklíbla se. „To není zrovna improvizace. Kdes k nim přišel?“Protože pravda byla trochu zvláštní – tedy pro ni, Dominikovi nevadila –, uchýlil se k další lži.

„Našel jsem je v pokoji, kde přespává Danny, když přijede. Napadlo mě, že pokud u sebe někdo budemít nějaké hračky, pak určitě on.“

„Takže on si sem vodí ženské a ty ne?“Pokrčil rameny. „Když tu nejsem, může si dělat, co chce.“„Ty jsi opravdu opatrný.“„Šetří to čas, peníze a soudy.“„Takže padací most je vždycky vytažený?“„V podstatě ano. Mohli bychom se bavit o něčem jiném? Můj život není zase tak zajímavý.“

„Je zajímavější než ten můj, ale,“ na okamžik zvedla oči ke svým spoutaným zápěstím a usmála se,„teď zrovna ne. Hlavně když víš, jak se zachází s…,“ kývla směrem ke kuličkám na jeho dlani, „… stěmi hezkými stříbrnými věcičkami.“

Byl jí tak vděčný za to, že změnila téma hovoru, že se jí málem zeptal: Jakým šperkům dávášpřednost? Ale Kate nebyla jako ostatní ženy, které znal. Urazila by se. A tak se usmál, trochu zvedldlaň a řekl: „Co kdybychom se prostě dohodli, že jsem tu, abych učinil tvůj život zajímavějším?Jakmile ty kuličky budou na svém místě, uslyším tě, když někam půjdeš. Budu vědět, kdy vyvrcholíš,protože tyhle malé cetky tě udrží rozpálenou, vlhkou a nadrženou. Někdy tě vezmu na nákupy nebo navečeři a uvidíme, za jak dlouho budu muset najít nějaké místo, kde tě ojedu. Líbilo by se ti to?“ zeptalse tiše a zastrčil jednu stříbrnou kuličku do Katiny vlhké pulsující štěrbiny.

Zavrtěla hlavou.„Ale určitě ano.“„Ne, Dominiku.“ Hlas se jí však zadrhl, protože do ní zastrčil druhou stříbrnou kuličku, která

narazila do první a tiché cinknutí doprovázela ta nejnádhernější vlna čiré nezkažené rozkoše. Z úst jínedobrovolně uniklo tiché rozechvělé zasténání.

„Vidíš, mýlila ses,“ poznamenal Dominik věcně. „A teď se podíváme, v čem dalším ses mýlila.Tvrdila jsi, že to není v lidských možnostech.“ Zastrčil Venušiny kuličky hlouběji. Kate přestalaprotestovat a místo toho svůdně zapředla. „Neboj se, je to malé,“ dodal celkem zbytečně, protože se naněho cele soustředila a všechny nervy v těle se jí chvěly horečnatou vášní. Palcem a ukazovákemrozevřel její pohlaví, zastrčil do něj vypouklý konec válcovitého lilku a jemně na něj tlačil, dokud zněj třetina nezmizela. Zvedl ke Kate oči. „Je to zatím příjemné?“

Měla zavřené oči, ztuhlé bradavky a přerušovaně dýchala. Celý krk a obličej jí zrůžověl, cožnaznačovalo, že je vzrušená.

„Odpověz mi, lásko. Je to příjemné?“ Nepotřeboval odpověď, ale chtěl ji.Poznala náznak nevrlosti v jeho hlase. Mohla si odpověď nechat pro sebe, ale zaplavovalo ji báječné

nadšení a byla více než ochotná uklidnit ho. Pootevřela víčka, podívala se do jeho chladných modrýchočí a usmála se. „Je to skvělé.“

„Fajn,“ odpověděl. Zastrčil hladký světle fialový lilek hlouběji a sledoval její obličej. „Jaké je tohle?Ještě lepší?“

Zalapala po dechu, když tlak na její G-bod zesílil a provizorní robertek postrčil hladké, vzrušujícíVenušiny kuličky hlouběji, takže se třely o síť rozdrážděných a roztoužených nervů. Hladově toužilapo další úžasné slasti. Hořela nedočkavostí. Prohnula se v bocích a vyšla v ústrety dalšímu horkému,výbušnému otřesu. Její nedočkavou touhu doprovázelo cinkání rolniček.

„Líbí se ti to?“ zašeptal Dominik, ačkoli neočekával odpověď a ani po žádné netoužil. Heslemdnešního večera pro něho bylo usmíření. Chtěl jí poskytnout příjemnou hru a zůstat pouhýmprostředníkem, jenž jí pomůže dosáhnout cíle.

Položil spodek dlaně těsně nad její stydkou kost a jemně zatlačil. Spokojeně cítil, jak okamžitěztuhla. Nepochyboval o tom, že minulý měsíc abstinovala. Její rychlá reakce navíc zahnala veškerévtíravé pochybnosti. Hladověla po sexu a blížila se orgasmu.

Proboha, odkdy řídí osobní život nějaké ženy?Potom Katinými vyhladovělými smysly dychtícími po Dominikovi otřásl první orgastický záchvěv a

ona zasténala: „Promiň… Nemůžu dál čekat.“Usmál se. Některé věci se prostě nemění. „Neomlouvej se, miláčku. Jsem tady od toho, abys čekat

nemusela.“ Nepříjemné myšlenky ustoupily naléhavějším záležitostem. Dlaní víc zatlačil nanepohyblivý předmět zanořený v Katherinině svěžím pohlaví a jemně masíroval její citlivý bod.Velmi dobře si uvědomoval, jak se Kate chvěje, zavírá oči a zadržuje dech. Prohnula se v zádech acelá se napnula. Cítil lehké neodolatelné chvění, jež signalizovalo nadcházející vyvrcholení.„Potřebuješ trochu pomoct?“ zašeptal a na svou řečnickou otázku si rovnou sám odpověděl.„Vyzkoušej tohle.“ Druhou rukou jí zajel mezi nohy, jemně zasunul prostředník mezi provizorníhorobertka a její nalitý klitoris a jemně ji hladil. Naslouchal jejímu tichému, takřka neslyšnému sténání,které stále zrychlovalo, jak sílilo její vzrušení. Se zkušenou hbitostí zlehka hladil její malý citlivýklitoris a jako obvykle byl nadšený jejím naprostým nedostatkem zdrženlivosti. Sledoval, jak serychle a střemhlav řítí k vyvrcholení.

Když o něco později prožila orgasmus, shovívavě se usmál. Těšilo ho, že se před ním otevírádozajista výjimečná noc. Ještě větší potěšení cítil nad intenzitou mocné, bouřlivé orgastické vlny, ježKate zaplavila.

Klidně čekal na její výkřik, který se musel nevyhnutelně ozvat.Kate však zadržovala dech a vnímala čirou, úžasnou extázi, jež ji celou rozehřívala. Instinktivně si

uchovávala to, co jí tak dlouho chybělo – neuchopitelnou nádheru, nepochopitelné vytržení a horečnédelirium.

Dokud nezačaly její plíce protestovat.Zalapala po dechu.Dominik využil té kratičké chvilky a přitiskl na místo, kde měl prst, konec tenké okurky. Zasunul ji

hlouběji, jemně jí přejel po Katině klitorisu a G-bodu a postrčil ji ještě o trošičku dál. „Je to příliš?“zamumlal těsně předtím, než přiložil dlaň k části okurky, jež vyčnívala z Katina těla, a zatlačil na ni.

Ticho prořízl výkřik a Kate celá ztuhla. První doznívající orgasmus následovalo druhé bouřlivévyvrcholení ve vzrušeném, extatickém, ohnivém výbuchu rozkoše a záchvěvu nekonečné radosti.

Dominik byl šikovný a dokázal své vyvrcholení udržet na uzdě. Především chtěl potěšit krásnoumladou ženu, jež zničila celý jeho dosavadní způsob života, změnila jeho představy o osobní svoboděa přinesla mu nevysvětlitelné štěstí.

Tímhle způsobem ji vítal zpátky.Kate o něco později ucítila, jak se pomalu vrací do skutečného světa. Vnímala zvuky a vůně,

okrajově i tvary. Milovala Dominikův šampon, pokud tak hezky voněl po něm. Byl sladce pižmový snenápadným cedrovým podtónem, který jí připomínal domov. Otevřela oči.

„Líbilo se ti to?“Podívala se do jeho hezkého obličeje a pobavených modrých očí. „Teď se ti pořádně nafouklo ego,

co?“ řekla lenivě a spokojeně.Zavrtěl hlavou a při tom nenápadném pohybu se mu uvolnil pramen černých vlasů. Zastrčil si ho za

ucho. „Jenom si připadám užitečný.“Obdařila ho úsměvem plným klidu. „A taky jsi skromný.“Pokrčil rameny. „S tebou je to vždycky snadné, to přece víš.“Kate věděla, že se úplně mýlí. Kromě něho s nikým jiným nikdy nevyvrcholila. Rozhodla se změnit

téma hovoru, spíš než by přiznala svou vášeň muži, jenž takové doznání sotva ocení. Ženy se o něho

perou. Předpokládala, že to tak bylo vždycky. „Máš delší vlasy,“ řekla a přesměrovala své myšlenky ihovor.

„Byl jsem líný nechat se ostříhat.“ Také na to vůbec nedbal, protože jeho život byl úplně v háji.„Líbí se mi.“ Natáhla k němu ruku a zastrčila mu neposedný pramen za ucho.„Mně se na tobě líbí všechno,“ řekl prostě.„To je dobře, protože ses stal mojí oblíbenou drogou, mojí závislostí a největším potěšením.“

Rozechvěle se na něho usmála a její neposlušné srdce přebilo střízlivé úvahy. „Tentokrát nesmíšodejít,“ zašeptala.

„Taky že neodejdu,“ ujistil ji. Vůbec o svém slibu nepochyboval a neřešil, kdo koho vlastně opustil.Ve skutečnosti vážně uvažoval o tom, že Katherinu zamkne a zahodí klíč jako nějaký zvrhlý primitiv zminulých dob. Nebo jako pořádný megaloman, což bylo nezávislému, nespoutanému DominikuKnightovi, jenž neuznával pravidla, bližší.

„Ach, bože.“ zašklebila se Kate. „Klidně mě vrať do reality, když začnu být moc náročná. Nemělajsem to říkat.“

„Klidně si říkej, co chceš. Vážně. Většina lidí mi říká to, co podle nich chci slyšet. Ty jsi jiná.“Něžně se dotkl její tváře. „Ve všech možných směrech.“

„Líbí se mi nepředstavitelně krásné orgasmy, které s tebou prožívám,“ řekla Kate a povytáhla obočí.Chtěla, aby spolu zase jenom laškovali, místo aby mu podávala své srdce na dlani, ze které by jí ho snejvětší pravděpodobností sebral a rozdrtil by ho. „Opravdu nevím, jak bych ti poděkovala.“

Okamžitě ji nenuceně oblažil zkušeným úsměvem. „Takže jsme v pohodě?“ Hladce z ní vyprostilprovizorní zeleninové robertky.

Andělsky se na něho usmála.Možná, že slovo andělsky mu vytanulo na mysli, když viděl její oči rozšířené údivem. Ještě před

několika týdny by mu něco takového připadalo nemyslitelné.„Bylo to naprosto nádherné.“ Líně se protáhla, jako by si připomínala ten přepychový pocit. „Bože,

mně se po tobě tak stýskalo. A po tomhle všem… Po touze, které se neubráním, po neukojitelnépotřebě a šťastném konci, při kterém člověk šílí.“ Usmála se.

Zatímco zamykání žen a andělské úsměvy mu připadaly úchylné, tomuhle jednoznačně, jasněrozuměl – žhavému, náruživému sexu. Také mu chyběl. „Nikam neodejdu,“ řekl tiše.

Zase se rozechvěle usmála. Jeho vážnost dokázala roztavit její chladný úsudek. „Tak hrozně těpotřebuju, že tě od sebe nejspíš odeženu.“

„Líbí se mi, když mě hrozně potřebuješ.“ Sklonil se k ní. Tmavé vlasy mu spadly kupředu aorámovaly mu obličej. Letmo ji políbil na nos. „Od samého začátku. Takže mě určitě neodeženeš.“Povytáhl obočí. „A aby bylo jasno, ty taky v nejbližší době nikam nepůjdeš.“

„Ani nemůžu.“ Prsty přejela po jeho paži a zadýchaně škytla: „Jsem na tobě naprosto závislá.“Zašklebil se. „Jenom si ráda zašukáš.“„Doufám, že ti to nevadí.“ Znovu si ho dobírala. Tahle hra měla určitá pravidla.„Doufám, že ti nebude vadit, když ti to budu dělat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu,“

prohlásil odhodlaně a naprosto vážně.V očích se jí zablesklo znepokojení. „Kecáš.“„Kdepak.“ Sáhl po poutu na jejím levém zápěstí a uvolnil ho. Potom sáhl i po druhém.

„To nemyslíš vážně,“ vyjekla ve zlé předtuše.„Myslím.“ Uvolnil druhé pouto a vrhl na ni nicneříkající pohled. „Pořád mi kvůli tobě stojí, lásko.“

Projevování emocí pro něho představovalo radikální změnu, s níž musí zacházet opatrně. V několikaposledních minutách projevil víc citu než za celý život. Dával přednost známému světu, v němž vládlsamý sex. V něm se cítil příjemně.

„Kdyby to neznělo tak děsivě, poděkovala bych ti.“„Věř mi, že bych já měl spíš děkovat tobě. Nikdy jsem nebyl tak nadržený. Pojď ke mně,“ řekl, zvedl

ji a posadil si ji na klín. „Uvidíme, jestli tě ty Venušiny kuličky vzruší při chůzi. Vidím před sebousvého ptáka, tvoje velké kozy a pár orgasmů,“ řekl. „Hlavně žádnou paniku,“ dodal rychle. „Myslímdva orgasmy – tvůj a můj. Tvůj má samozřejmě přednost, protože nejsem pitomec.“ Zastrčil jí do tělaukazovák, aby se rychle přesvědčil, jak na tom je. Nic ji nerozptylovalo tolik jako sex. A on měl protuto noc dost pouhého dotýkání.

Kate zadržela dech a vzápětí vydala krátký hrdelní sten. Následoval další, když se Dominik sesunul zpostele, zatlačil jí předloktím na zadek a zasunul stříbrné kuličky hlouběji. „Jsi v pohodě?“ zeptal se apostavil ji na nohy.

„Ani ne.“ Nadechla se, podlomila se jí kolena a začaly jí zběsile třeštit smysly.Podržel ji ve vzpřímené poloze, dokud se trochu neuklidnila. „Už je to lepší?“ zeptal se, jako by

dokonale chápal vrchol jejího vzrušení.Přikývla.Svěsil ruce. „Teď se nehýbej bez mého svo…“ Zarazil se. „Prostě se na chvíli uvolni.“Slabě se usmála. „No proto.“„Dneska večer jsem v ošemetné situaci, lásko,“ zamumlal s líným úsměvem. „To je bez debat.“„Ber to jako lekci,“ zapředla.Probodl ji pohledem. „Možná to bude lekce pro oba,“ řekl s přehnanou zdvořilostí. Potom se od ní

otočil, přešel k sedací soupravě potažené lněnou tkaninou u zdi a posadil se na pohovku čelem keKate. Rozpřažené ruce položil na opěradlo, svezl se do polosedu a trochu roztáhl nohy. Kate si jakodokonalá závislačka pomyslela, že jeho skvěle formovaná erekce je zatraceně krásná. „Fajn, lásko.“Zakýval ukazováčkem. „Vyzkoušíme, jestli dojdeš až sem.“

Zavrtěla hlavou. „Myslím, že ne.“„Ty kuličky jsou malé,“ pobídl ji jemně. „Zvládneš to.“„Co myslíš tím malé?“ Cítila je každým podrážděným nervem v těle. Byla celá vlhká a vzrušená.„Že nejsou velké,“ odpověděl a po tváři mu přelétl úsměv. „Zvládneš i víc, ty to víš. O tom se

nemusíme dohadovat. Tak pojď k tatínkovi, broučku. Pomaleji. Nejdřív jeden krok a pak druhý.“Ukázal na místo na podlaze před sebou a vzhlédl. „Rozumíš?“

„Doufám, že to není příkaz.“„Byl by to problém?“ zeptal se medově.„Možná. Co kdybys radši přišel sem a ojel mě?“„To ne, tak to nefunguje,“ odpověděl dokonale tolerantním tónem, jako by úplnému začátečníkovi

vysvětloval atomovou fyziku.„Říkal jsi…“„Věř mi, lásko. Já vím, co chceš. Když budu pokračovat, uděláš se na místě vestoje. Máš přikazování

ráda.“„Ty taky.“Usmál se. „V tom případě jsme v pohodě. Já budu rozkazovat, ty budeš poslouchat a můžeš celou

noc prožívat jeden orgasmus za druhým. A zítra taky, ačkoli…“ Na zmínku o San Francisku bylo ještědost času. Může jí o něm povědět cestou na letiště. Teď se musí co nejdřív postarat o její kundičku asvého ptáka. Měl dojem, že vybuchne. Sebeovládání má své meze.

„Co má být zítra?“„Zítra tě budu šukat. Neřekl jsem ti to?“„Konečně,“ odpověděla mrzutě. „Už nebudu muset žebrat o tvé péro.“Pronikavě se na ni podíval. „Pořád ses nenaučila trpělivosti,“ pronesl chladně.„A ty se pořád dokážeš chovat jako pěkný pitomec,“ odpověděla řezavě. „Čistě pro tvoji informaci:

mě vůbec nezajímají tvoje problémy s ovládáním druhých.“ Usmála se sevřenými rty. „Klidně mivynadej, že jsem sobecká.“

Najednou se mezi nimi rozhostila rozmrzelá nálada.Nastalé ticho bylo stejně sžíravé.Dominik v duchu napočítal do pěti a takřka neslyšně si povzdechl. Posadil se do vzpřímené polohy a

bronzové svaly se mu zavlnily. Prsty si prohrábl vlasy, svěsil ruce a namířil na Kate prst. „Ať je tedypo tvém. V zásuvce za tebou jsou kondomy. Jestli je ti fuk tvoje alergie na latex, nevidím důvod, pročbych se o ni měl starat já.“

Kate se otočila a nahlas vydechla. Dominik okamžitě vyskočil a za chvilku už ji držel vevzpřímeném postoji. Hluboko do těla jí zanořil dva prsty a vytáhl z ní Venušiny kuličky. Hodil je napostel, sklonil ke Kate hlavu a zašeptal jí do ucha: „Upozorňuju tě, že s kondomem to budu dělatjenom teď. Mám dalekosáhlé plány a v nich nefiguruješ neschopná provozu kvůli nějaké alergii nalatex. Takže se nebudeme hádat. Souhlasíš?“ Zvedl ji, posadil ji na okraj postele a zamračil se.„Potřebuju slyšet odpověď.“

„Mám na vybranou?“„Vždycky máš na vybranou,“ odsekl příkře.Podvolila se jeho chladnému pohledu a přikývla.„Bože, jednat s tebou je jako přepisovat Umění války,“ zavrčel Dominik, naklonil se a otevřel

zásuvku nočního stolku. Vytáhl z ní kondom zatavený do fólie a balíček roztrhl.„Neber si ho.“Dominik se chystal odhodit obal a udiveně se na ni podíval.„Nechci dělat potíže.“„Málem jsem ti to uvěřil.“Kate na něho prosebně vykulila oči. „Prostě si ho neber. Prosím.“Upřeně se na ni zadíval. „Ty mě ničíš, lásko.“ Zaškubalo mu v čelisti a dvakrát ztěžka polkl.

Rozhostilo se mezi nimi dusivé ticho. Ve hře byla jeho osobní svoboda a všechny jeho základníinstinkty se vzpouzely. Tiše zaklel a hodil zabalený kondom zpátky do zásuvky. „Jestli má tohle býtsex na usmířenou, musíš udávat tón,“ pronesl mrzutě.

„Děkuju.“Obrátil oči ke stropu. „S těmi díky počkej. Podle toho, jak se cítím, to možná bude trvat maximálně

třicet sekund.“

„To snad ne. Promiň,“ dodala rychle.„Jsem rád, že se omlouváš. Nakonec to ty ses nikdy neudělala s Andrewem, nebo jak se ten člověk

jmenuje. Nečekej ode mne, že budu fungovat, jak si zamaneš.“„Promiň, opravdu. Vždycky jsi skvělý.“Konečně se usmál. „Zdvořilá pokora? Jsem unesen.“„A já jsem vděčná.“„Jsi jenom vděčná, že jsem lepší než Andrew.“„Na tisíc různých způsobů,“ řekla sladce. „Ačkoli když mluvíme o Andrewovi, mám jednu otázku.“„Nemohla by počkat?“ Pokud se měl opravdu zúčastnit ruské rulety, dal by přednost rychlému

orgasmu, který by mu vynahradil Damoklův meč, jenž mu visí nad hlavou. Posunul Kate doprostředpostele a přitiskl ji k matraci.

„Andy tvrdí, že je v Grónsku,“ řekla Kate a ignorovala Dominikovu otázku. Zadívala se na něho svytaženým obočím. „To je tvoje práce?“

„Možná.“ Dlaněmi se opřel o postel, sklonil se a vyšvihl nohy nahoru. Hladce se jí uvelebil mezinohama v kliku, který zdůraznil jeho mohutné bicepsy. Trochu víc jí roztáhl nohy.

„Má tam přítelkyni. Tos taky zařídil ty?“Dominik namířil ztopořený úd na její lesklé vlhké pohlaví. Zarazil se a zvedl ke Kate oči. „Kruci.

Mělo mě to napadnout.“„Takže ty mi opravdu řídíš život?“Dominik se chtěl udělat, a tak posunul hlavičku svého ptáka kupředu, jenom tak daleko, aby Kate

bylo jasné, k čemu se chystá. „Co se stane, když odpovím ano?“ Mluvil sametovým, sebejistýmhlasem. „Přestaneš se se mnou bavit?“

„Jdi do háje,“ zašeptala a trochu zakroutila boky, aby mohl zajet hlouběji a nádherné tření těla o tělozahnalo nedůležitou zlobu. „Jako by to šlo.“

„Dobře, tak ano.“ Ukončil rozhovor pohybem, jímž se celý zarazil do Katina připraveného,ochotného těla a v němž se mísila šikovnost s rázností a ohromnou erekcí.

Z hrdla se mu vydralo hutné, chraptivé zasténání. Kate zaskučela a několikrát prudce pohodilahlavou.

Nastalo dlouhé dusné ticho.„Určitě ti nevadí, že jsem trvala na tom, aby sis nebral kondom?“ zeptala se Kate omluvně.

Dominika napadlo hned několik hrubých odpovědí, ale zavrhl je. Připomněl si, že se právě příjemnězanořil do ztělesnění ráje a měl by odpovědět zdvořile. „Samozřejmě, že mi to vadí.“ Zrovna tak muvadilo tohle řečnění. „Ale můj pták ti nic neodmítne.“

Kate se na něho usmála. „To je roztomilé.“Tiše si povzdechl. „Podívej, lásko, když tě šukám, nejde o žádné zneužívání. I když bych tě časem

mohl přimět, abys za tenhle zatracený risk zaplatila.“„Posledně jsi byl ochotný riskovat,“ připomněla mu. „Co když jsem teď na řadě já?“„Člověk klidně může dělat chyby, pokud je neopakuje. Když se pořád budeme dopouštět jedné a té

samé, lásko, budeme mít problémy.“„Já jsem účetní. Čísla mám v malíčku.“„Mohli bychom si o tom promluvit později?“ zeptal se. „Zrovna teď se nezvládám soustředit na víc

věcí najednou.“ Pokrčil nohy a trochu se od ní odtáhl. Potom znovu pohnul boky dopředu a zajel do ní,jak nejdál to šlo. Kate slastně vzdychla a Dominik sebou trhl, protože v nervových zakončeních cítilhotové vlnobití. Takový pocit stál i za úmyslný risk, jako byl tenhle.

„Souhlasím.“„Ježíšikriste.“ Zasmál se. „Dělám něco špatně?“„To se mě dotklo.“„A co tohle, lásko?“Od toho okamžiku dával dobrý pozor, aby nemohla pravidelně dýchat a přitom mluvit.Kate cítila každý pomalý, lehký a dokonale vypočítaný útok a vzdychala při každém hlubokém

proniknutí. Nádherné vlnky se měnily v mohutnou vlnu extáze, jež jí přinášela záblesky zářivénirvány. Přitiskla se k Dominikovi a cítila, jak se mu pod jejími doširoka roztaženými prsty napínají asmršťují zádové svaly. Cítila pižmovou vůni jeho vlasů, které se jí otíraly o obličej, a teplo jeho těla,jež po týdnech strádání nabízelo hmatatelnou útěchu a uspokojení. Přerývaně dýchala, chvěla setouhou a se sténáním čekala na uvolnění.

Dominik na rameni cítil její teplý dech a vnímal netrpělivé zvuky, jimiž dávala najevo rozkoš.Působily na jeho smysly jako mocná droga a jeho už tak tvrdý úd při nich ještě víc tuhl. Podněcovalydalší prudké pohyby, jimiž se nořil stále hlouběji do jejího sametového tepla a ohromoval, sváděl aobluzoval její smysly.

Když se celá chvěla a byla takřka bez sebe, celá zrudlá zvedla hlavu a s přivřenýma očima žadonila:„Prosím, prosím…“

S očima otevřenýma dokořán k ní sklonil hlavu, políbil ji na zrudlou tvář a zašeptal: „Kdykoli,lásko.“ Potom ji v bouřlivém sladkém poblouznění hladce přivedl na vrchol. Vzápětí sám mohutněvyvrcholil a vystříkl do její šťavnaté štěrbiny, i když to nebylo moudré.

O chvíli později, zatímco Kate se stále vznášela v extázi a ce-lá zářila, k ní sklonil hlavu, políbil jido prohlubně za uchem a v záchvatu neovladatelné touhy jí teple dýchl na kůži a zamumlal: „Vyhonímsi ho na tvoje kozy. Nemusíš se hýbat. Tohle je moje věc.“

Jediným hladkým pohybem vyjel ven a přenesl váhu na ruce. Pohnul nohama nahoru a klekl si, takžeměla z každé strany vedle pasu jeho koleno.

Kate stačilo sledovat jeho nenucenou, koordinovanou sílu, jeho svaly, jež se napínaly a smršťovaly,jeho štíhlé atletické tělo, jak zaujímá pozici s nezávislým odhodláním, a v hloubi jejího bytí seprobudila bouřlivá fascinace. Nejenže strhoval svou fyzickou krásou, ale jeho odhodlaná umíněnost vní vyvolala prudkou primitivní odezvu, jež okamžitě zasáhla její smysly. Hned se jí nalily bradavky acelým tělem jí projela horká touha. Pohlaví se jí chvělo touhou a tiše zasténala. Byla bezostyšněnenasytná.

Dominik se slabě usmál. Tohle bude krátké a sladké – žádné hry, jenom čistě sobecké vyvrcholení.Možná příště. „Chceš taky trochu, lásko?“ Něžně jí pohladil ztvrdlé bradavky. „Vypadá to tak.“ Beznámahy balancoval těsně nad jejími žebry. Na nohou se mu rýsovaly záviděníhodné svaly vypěstovanésurfingem. Odtáhl si ztopořený úd od břicha, zastrčil ho Kate mezi prsa a přikázal jí: „Drž ho tam.“

Prsty pevně sevřela jeho nalitý žalud a Dominik se prudce nadechl. „Pomalu, pomalu, nebo bude zachvíli konec.“ Zvnějšku jí dlaněmi přitiskl prsa k sobě. Její měkké pružné tělo sevřelo jeho tuhý úd.„Takhle je to fajn,“ zamumlal Dominik.

Vlasy mu spadly do čela a z větší části mu zakryly obličej. Jeho mozek však reagoval na tlak

vyvíjený na jeho ptáka, takže Kate možná vůbec nevnímal. Když ho přestala svírat rukama, soustředilse na hmatatelné uspokojení. „Chceš, abych tě celou postříkal? Vlastně to vůbec není otázka,“zamumlal, zavřel oči a přestal vnímat okolní svět. Jemně zajížděl do úchvatné měkoučké rýhy mezijejími ňadry a pokaždé se stáhl, když se žaludem dotkl jejího krku. Potom opět vyrazil kupředu a stichým povzdechem se dostal do velice uspokojivého rytmu.

Malá část jeho mozku, již zcela nepohltily horečnaté pocity, však nakonec přece jenomzaregistrovala Katherinino prudké oddechování. Dominik si uvědomil, že není sám, kdo je neustálenadržený. Nepovzdechl si, i když by to nejradši udělal. Místo toho si vzpomněl na dobré způsoby –nebo mu možná natolik záleželo na Katherině, že si na ně vzpomněl. „Tak, miláčku,“ řekl shovívavě avzal ji za ruce. „Drž si kozy. Přesně tak, pevně, ať to hezky cítím. Tak to je správně. A teď se do tohomůžeme dát.“ Jednou rukou jí jemně stiskl bradavku a druhou sáhl za sebe. Našel její nalitýpoštěváček a zajel prstem hlouběji. Nahmatal měkký G-bod a zamumlal: „Je to příjemné?“

Její tiché zasténání se proměnilo v hrdelní heknutí. Nebyla schopná promluvit, a tak na Dominikajenom souhlasně kývla pro případ, že by mu na tom záleželo.

Pochopil a zastrčil do ní druhý prst.Jako by Kate někdo odhalil paradoxy tohoto světa, náhle pochopila, že tahle intenzivní rozkoš nemá

vůbec nic společného se svobodnou vůlí, ale s umíněností jistého Dominika Knighta, který ji má zcelave své moci. V tu chvíli pohnul prsty v nádherných pomalých kruzích a přejížděl jí po G-bodu.Smutná pravda rázem ustoupila nenasytnému vzrušení, jež jí projelo pohlavím, přeběhlo jí po zádecha vybuchlo. Kate pronikavě vykřikla.

Tak to bychom měli, pomyslel si Dominik.V tu ránu se hra změnila a rychlost už nebyla důležitá. Boky dělal pomalé, dlouhé pohyby a dával si

na čas. Hýčkal sebe i ji a znovu ji vzrušil na nejvyšší míru, když jí obratně dráždil ztvrdlé růžovébradavky. Občas se při pohybu vzad sklonil a sál jí nalité bradavky. Nepřestával jí masírovat zduřelýpoštěváček a G-bod a pomalu, něžně její vlhké rozechvělé pohlaví přiváděl k jednomu orgasmu zadruhým. Nakonec přidušeně řekl: „Už to bude.“ Dlaněmi přikryl její ruce, ještě jednou zatlačil avyvrcholil v mohutném dlouhém orgasmu, při němž se s ním zatřásla zem.

Když začal klidněji dýchat a zase věděl, kde je, odhrnul si vlasy z obličeje, usmál se na Kate avděčně, spokojeně ji pohladil po rozcuchaných kudrnách. „Bože, to je nádhera, že jsi zase tady, lásko.Neexistuje nic lepšího. Je to prostě fantastické. Opravdu.“ Zavrtěl hlavou, aby se rychle ujistil, že jdestále o sex. „Jak moc jsem tu nadělal?“ Sáhl po ručníku, pak se ohlédl a pousmál se. „Promiň.“ Otřel jítvář.

„Vůbec nic se nestalo,“ odpověděla a opětovala jeho úsměv. Začínala poznávat jeho okamžikyvystřízlivění z oparu vášně. „Byl jsi na mě hodný. Vůbec si nestěžuju.“

„No vidíš. Máme stejné zájmy. Určitě je to karma.“„Nebo řízení osudu,“ zapředla Kate. Netušila, jak dlouho bude moci setrvat v ráji, ale byla pevně

rozhodnutá, že si užije každou minutu. „Každopádně vyhráváme.“

11. kapitola„Nik má vypnutý telefon. Co se ksakru děje?“Max zamžoural na budík a rychle se odvalil z postele. „Ježkovy oči, neřvi do toho tak. Probudíš

Liv.“„Tak kde kruci je?“ ztišil jenom trošku hlas Dominikův finanční ředitel v San Francisku.„To mě budíš ve dvě ráno, jenom aby ses zeptal na tohle?“ zamumlal Max a poodešel od postele, aby

nevyrušil manželku ze spaní.„Nik vždycky bere telefon. Je snad mrtvý a nikdo mi o tom neřekl?“ zavrčel Roscoe.„Zamiloval se,“ řekl Max a vykročil ke koupelně.„A kvůli tomu nemůže telefonovat?“ Představa zamilovaného Dominika byla naprosto absurdní.„Předpokládám, že nemá čas, protože šuká tu svoji lásku.“„Nik žádné lásky nemá. Vždyť ani nechápe význam toho slova. Takže co doopravdy dělá?“„Myslím to vážně. Opravdu má lásku. Nebo by se to možná dalo označit jiným slovem, které líp

vyjadřuje jeho osobní pohled na šukání. I když nemůžu stoprocentně popřít, že se neučí láskyplnémluvě. Co si o tom myslíš?“ Max z háčku na dveřích koupelny sundal župan.

„Myslím, že ses totálně zbláznil.“„Já ne, ale Nik možná ano… Aspoň zrovna teď to tak je.“Max přešel po bílé mramorové podlaze a otevřel dveře své pracovny. „Je se svojí vysněnou slečnou

v Singapuru.“ Nakrčil ramena, aby si mohl obléknout župan. Šel ke křeslu u oken. „Pravda, tahlevášeň nebo zamilovanost, nebo co to je, nemusí vydržet. Ale abych to zkrátil,“ řekl bez obalu a dopadldo křesla, „náš paličatý, pragmatický, odtažitý výkonný ředitel je v tom až po uši. Nepřeháním. Justinmi pověděl, že Nik po něm chtěl, aby Katherině v Singapuru zařídil práci. Všechno financuje, včetnějejího královského platu.“

„Jéžiš, co ta holka má, co chybělo tomu tisíci ostatních?“„Je to… Není jako ten tisíc ostatních. Není ozdoba ani horolezkyně. Je to krásná a sexy holka z

maloměsta, které to zapaluje a kterou vůbec nezajímají jeho peníze. Navíc od něho v Hongkonguodešla.“

„Takže jde o výzvu,“ pronesl znechuceně Roscoe. „Dominik nemůže žádnou výzvu nechat jen tak.Když potká horu, na kterou bude třeba vylézt, tak na ni vyleze.“

„Taky bych řekl.“„A pak, jakmile ji dostane a octne se na vrcholu, bude konec. Což by se mi setsakra hodilo, protože

potřebuju, aby mi bral telefon.“„Možná bude konec,“ řekl Max varovně a zamžoural na jasný stříbrný měsíc nad hongkongským

přístavem. „Ale Nik se celý měsíc nedotkl ženské. Nezašel do bordelu, neobjednal si žádnouprostitutku domů. V Paříži mi pořád volala Viky a já jí musel říkat, že je třeba na safari a nemá tamsignál. Takže si nejsem úplně jistý, kam tohle směřuje. Dominik se na minulost neohlíží.“

„Proboha, není nemocný?“ zeptal se Roscoe mírněji a s nefalšovaným znepokojením. „Nesnažíš semi naznačit tohle, viď?“

„Ne, to ne. Je úplně zdravý. I když jedna naše pařížská advokátka, která po něm vyjela a on ji odmítl,v kanceláři vykládala něco jiného. Jakmile jsem se to dozvěděl, promluvil jsem si s ní a nařídil jí, ať

toho nechá. Žádné zkazky o tom, že Nik je nemocný, nepotřebujeme. Ceny akcií to neovlivňuje,protože Knight Enterprises je soukromá firma, ale takové drby můžou být nebezpečné z dlouhodobéhohlediska.“

Roscoe si do telefonu povzdechl. „Takové hovadiny teď opravdu nemáme zapotřebí. Máme rozjetoudesítku nových projektů. Ježíšikriste, řekni mi, že to brzy skončí. Klidně lži, jestli je to nutné.“

„Kdyby to tak šlo.“Následoval další zvučný povzdech. „Dobře, nemám na vybranou. Jestli není na příjmu, tak na něm

prostě není. Udělám, co bude v mé moci, abych uklidnil manažera našeho kosmodromu, který nutněpotřebuje nějaké zatracené speciální palivo do rakety. Včera bylo pozdě. Jestli s Nikem budeš mluvit,řekni mu, ať mi zavolá. Tahle firma bez něho nefunguje. Vždycky to platilo.“

„To mi povídej. O tomhle už jsem s ním mluvil, když v Hongkongu zrušil jednání. Ale jak vidíš,dlouho to nevydržel. Jenže když člověk žije jako on, může mít všechno, koupit si všechno, vnutitkaždému svoji vůli a bezostyšně měnit svět k obrazu svému…, nedá se snadno zastavit.“

„To není vždycky špatná věc,“ zabručel Roscoe, který byl stejně cílevědomý jako Dominik, pokudšlo o obchodování. „Když přijde na vydělávání peněz.“

„Katherina ale nemá s vyděláváním peněz nic společného. To je jeden z důvodů, proč je výjimečná.Není jako jeho ostatní holky do postele a podle mého ho na ní právě tohle nejvíc přitahuje.“

„Ale pořád je to holka do postele,“ opáčil Roscoe příkře. „Takže co myslíš, za jak dlouho sevzpamatuje? Za týden, dva?“

„To vážně nedokážu říct. Možná je to opravdu jiné.“„Do prdele,“ zavrčel Roscoe. „Vůbec se mi nelíbí, co říkáš.“V telefonu se rozhostilo ticho.Max se zvedl z křesla, vrátil se do ložnice, svlékl si župan a vlezl do postele. Nemohl udělat ani říct

nic, čím by mohl ovlivnit situaci. Dominik si jako vždycky dělal, co chce.Takže radši půjde spát.Liv má na zítra naplánovaný rodinný piknik. Max se usmál, když si vzpomněl, jak jeho synek

radostně vykřikl, když mu to pověděli. Jeho malý andílek měl kdovíproč rád pikniky i v zimě.

12. kapitolaDominika probudilo tiché cvaknutí západky na dveřích ložnice. Podíval se na svítící čísla na budíku.

Byly tři hodiny a jednadvacet minut ráno.Setřásl několik prvních hodin klidného spánku po více než měsíci a podíval se na Leovu siluetu, jež

se k němu blížila. „Jsem vzhůru.“„Měli bychom vyrazit.“Oba mluvili tlumeným hlasem.„Co v hotelu?“„Všechno je v letadle.“Dominik opatrně sundal ruku z Katheriny a odvalil se z postele. „Kolik jich je?“ Zamířil k šatně a

Leo ho následoval.„Osm.“„Ježkovy oči, Gora to myslí vážně. Kolik je nás?“„Deset. Ale než seženou celé mužstvo, budeme ve vzduchu.“Když vešli do šatny, Dominik tiše zavřel dveře a rozsvítil. „Dobře. Povídej a já se přitom obléknu.“Leo ho informoval o pozicích všech Gorových mužů, o tom, kde se zásobili zbraněmi, a o členech

Dominikovy ochranky, kteří protivníky sledují. „Pokojská v Raffles sbalila Katherininy věci a odvezlajejí kufry ve vozíku se špinavým prádlem,“ řekl. „Jeden Tanův člověk je vyzvedl na nakládací rampě aGorův člověk, který seděl v baru, o tom vůbec nevěděl.“

Dominik si oblékl džínsy a obul si sandály. Přes hlavu si přetáhl triko s krátkým rukávem a podívalse na hodinky. „Letadlo je připravené?“

„Stojí na ranveji.“„Sejdeme se venku. Všem za mě poděkuj.“O několik minut později Kate ospale zamumlala: „Co to děláš?“ Dominik ji balil do prošívané deky.„Malá změna plánu.“ Monotónním hlasem jí vysvětlil, v čem ta malá změna spočívá, a Kate usnula

dřív, než musel začít příliš lhát. Zvedl ji z postele a chvíli bez hnutí stál a pozoroval ji pro případ, žeby ji pohyb probudil. Připomínala spící dítě – působila andělským, ovladatelným dojmem a jejítvrdohlavost byla na chvíli zapomenutá. Usmál se. V jejím klidu sehrálo roli i několik orgasmů.

Klid všech zúčastněných by však mohl být vážně narušen, pokud by se jim nepodařilo uniknoutskupině vrahů, kteří jim byli v patách. Otočil se a vzdaloval se od postele.

Prošel celým domem a za chvíli se zastavil u vstupních dveří, které před ním na Tanův povel jedensluha rychle otevřel.

Tan kývl na Dominika a popřál mu šťastnou cestu: „Selamat jalan.“„Přesně to mám v plánu. Ty naopak musíš brát v potaz, že jsi v obležení. Když ji nenajdou, přijdou

sem,“ řekl tiše Dominik malajsky pro případ, že by Kate nespala dostatečně tvrdě.„Pořádně jsme zamkli,“ odpověděl Tan stejně tiše. „A jsme dost silní. Před hodinou dorazili mí

příbuzní.“Dominik se usmál. „Takže armáda je na místě.“Tan pokrčil rameny. „Jelikož klanové válčení se považuje za nevhodné, nedostávají moc často

příležitost užít si nějakou zábavu. Všichni jsou spokojení.“

„Poděkuj jim za mě. Víš, co máš dělat, pokud…“„Zbavit těl se umíme.“„V tom případě ti ještě jednou děkuju. Leo mi řekl, že sem vyslali osm mužských. Na jednu

ženskou.“ Dominik vytáhl obočí.„Barbarská přesila,“ ušklíbl se Tan. „Nemyslel jsem to jako urážku.“„Já to tak taky neberu.“ Dominik velice dobře věděl, že Evropanům se od chvíle, kdy před sedmi sty

lety vkročili do Asie, říká barbaři.Tan bradou ukázal směrem k příjezdové cestě. „Leo tam nedočkavě přechází. Měl bys jít.“Dominik se podíval ven a pak zase zpátky. „Zůstaň se mnou v kontaktu. A žádné krveprolití, pokud

se mu dá vyhnout.“„Všichni to vědí, šéfe.“„Ježkovy oči, neusmívej se při tom.“„Ano, pane… šéfe.“Dominik otočil oči ke stropu. „Znervózňuje mě, když se ke mně chováš podřízeně. Aspoň se snažte

vyhnout soudům, ano?“„Jasně, šéfe.“Dominik si povzdechl. „Já to vzdávám. Pokud budeš něco potřebovat, zavolej Leovi.“ Sklonil hlavu,

pousmál se a tlumeně se rozloučil: „Selamat tinggal.“ Potom vyšel do parné noci.Jakmile se Dominik objevil před domem, Leo přestal přecházet sem a tam, otočil se a zamířil k

šedému sedanu, který na nádvoří běžel na volnoběh.Před a za šedým vozem stála dvě černá SUV. Všechna tři auta vyrobila automobilka Mercedes. Byla

opancéřovaná, měla neprůstřelná skla i pneumatiky a za volanty seděli profesionální řidiči. Formace opočtu tří vozů představovala standard pro cestování v nebezpečných situacích. Dominik si auta nechalpřivézt jedním ze svých dopravních letadel. Podobné vozy měl i ve svých domech v Londýně a Římě.Tyhle přiletěly s Leem a Dannym z Hongkongu.

Když Dominik došel k Leovi, polohlasně řekl: „Vypadá to, že Tan má situaci pevně v rukou.“„Neříkej.“ Leo otevřel zadní dveře sedanu. „Vypadá to tam jak na nějakém večírku.“„Ale oni vědí, co dělají,“ poznamenal Dominik a sklonil hlavu, aby mohl nastoupit do vozu.„To je slabé slovo.“Jakmile Dominik nasedl do auta, Leo zavřel dveře, posadil se na sedadlo spolujezdce a naznačil

Jakeovi, že může jet.Jake zablikal světly a první SUV se pohnulo vpřed. Těžká dřevěná vrata pobitá úzkými železnými

pláty se začala otevírat a za několik sekund z nich vyjela tři auta. Dodržovala těsné rozestupy a jelarychle.

Danny v prvním voze měl brokovnici a za ním seděl další muž. Stejně to vypadalo i v SUV zasedanem. Dva členové Dominikovy ochranky hlídali letadlo. Všichni byli po zuby ozbrojení.

Dominik seděl vzadu v sedanu a držel Kate v náruči. Byl rád, že nepožadovala podrobné vysvětleníjejich ukvapeného odjezdu. Čím méně toho ví, tím lépe. S mafií si poradí sám. Stačí peníze, dostateksvalů, přesvědčování a bezohlednosti a domluva s protivníky nebude složitá. Nedělal si žádné starosti.Za desetiletí v nemilosrdném oboru si velice dobře osvojil umění neomezeného užívání moci.

Tou noční dobou nebyl žádný provoz a podle Lea se balkánská mafie ještě nestihla zmobilizovat.

Sedmý a osmý muž do Singapuru dorazili teprve večer. Stále měli výhodu na své straně.Kolona rychle projela ulicemi města a dorazila na dálnici, kde řidiči promptně přidali plyn a vyhnali

ručičky tachometrů k maximu. Na okamžik se lekli, když na posledním nájezdu před letištěm nadálnici vjely dva kamióny. Řidiči je však jednoduše objeli, jako by kamióny stály na místě, a za chvíliuž prosvištěli branami letištního terminálu pro soukromá letadla, až se autům kouřilo od pneumatik.

SUV zaujala obranné pozice na ranveji mezi Dominikovým čekajícím letadlem a branou, zatímcosedan dojel až k nástupním schodům letounu. Z každé strany stáli dva ozbrojení bodyguardi. Dominikpo schodech rychle vyběhl s Kate v náruči. Jakmile se dostali dovnitř, do letadla nastoupili všichnimuži kromě řidičů. Dveře se zavřely a jeden řidič odtáhl schody. Pilot za chvilku dostal povolení kestartu a za tichého hučení motorů roloval po ranveji.

Letadlo se s řevem vzneslo, právě když Dominik ukládal Kate do postele. „Jenom vzlétáme, lásko,nic víc. Všechno je v pořádku,“ uklidnil ji, když se s trhnutím probudila. Přitáhl jí deku až pod bradu,sklonil se k ní a něžně ji políbil. „Poletíme patnáct hodin, takže klidně spi, jak dlouho chceš. Vůbec onic nepřijdeš.“

„Přijdeš do postele?“ zeptala se zastřeným hlasem.„Za několik minut.“„Pospěš si…,“ řekla do ztracena.Pomalu zavřela oči, ale Dominik u ní zůstal sedět, dokud nezačala pravidelně dýchat a neupadla do

hlubokého spánku. Teprve potom odešel z ložnice. Prošel přilehlou kanceláří a přemýšlel o logistice ao časovém plánu, o všem, co musí vyřídit ještě před přistáním. Vyšel na chodbu, která se táhla podélcelého sedmdesát šest a půl metru dlouhého trupu. Rychle prošel kolem ložnic s dvoulůžky a zastavilse u dveří do kuchyně, kde kuchař ukládal zásoby. „Nemusíš zůstávat vzhůru, Sese. Až do snídaněnebudeme nic potřebovat.“

Velký Tonžan se otočil od skříňky a usmál se. „Určitě? Kluci nahoře kouří hašiš, takže budou mítpořádný hlad.“

„Můžou si dát něco malého – hranolky, krájené studené maso a podobně. Řeknu jim, ať se obsloužísami. Ty máš volno.“

„Chceš pro svou dámu něco speciálního k snídani?“Dominik se na okamžik zatvářil nejistě. „Máme čokoládové mléko?“„No jasně. Slyšel jsem, že jí posledně moc chutnalo.“Dominik se usmál. „Jsi schopný.“„Pochyboval jsi snad o tom? Připadá mi, že nemáš situaci úplně pod kontrolou, a tak na ráno pro

všechny případy připravím nějaké sendviče se slaninou. Leo mi řekl, ať to proberu s Dešim, takžejsem informovaný. Navíc vím, co ti chutná. Jestli chceš něco na ráno, řekni si.“

„Připadá mi, že jsi o několik kroků napřed,“ řekl mile Dominik.Sese se nenápadně uklonil. „A já bych řekl, že potřebuješ zůstat při síle. Pokud jde o přání tvé dámy,

jsem jedno velké ucho.“„Dáme ti vědět. Ale kvůli změně časových pásem nevím, kdy se probudí,“ pokrčil Dominik rameny.„Žádný problém. Leo povídal, že až přistaneme, dostanu pár dní volno, abych mohl navštívit

příbuzné v San Francisku.“„Uvažuju o týdnu.“„To je nádhera.“

„Naprosto s tebou souhlasím. A teď se jdi trochu prospat.“Dominik Seseho najal v jedné restauraci v Jakartě poté, co tam dostal ten nejlepší hovězí rendang,

jaký kdy jedl. Když potom viděl, jak skvěle si mladý kuchař vedl při rvačce v baru, definitivně se proněho rozhodl. Sese si okamžitě dobře porozuměl s členy Dominikovy osobní ochranky. ObrovskýPolynésan navíc dokázal vypít víc než všichni ostatní, což bylo pro skupinu chránící Dominikovobezpečí velice významné.

Sese nicméně přijímal rozkazy pouze od Dominika. Ostatní muži si zvykli, že ho musejí zdvořilepožádat, když chtějí, aby jim uvařil něco speciálního.

Dominik minul jídelnu, tělocvičnu a malou knihovnu a došel k točitému schodišti vedoucímu nahorudo obývacího pokoje.

Když Leo nahoře na schodech uviděl Dominika, pozvedl sklenici a protáhl: „Jsme v bezpečí.Balkánská mafie nám může políbit prdel.“

„Jenom dočasně,“ připomněl mu Dominik, přistoupil k baru a nalil si velkou whisky. „Ale všem vámděkuju.“ Podíval se na skupinu zocelených, zjizvených válečných veteránů, kteří odpočívali vzelených klubovkách se sklenicemi v rukou. Nad hlavami se jim vznášel pronikavý odér hašiše.„Katherina je v bezpečí. Jsem rád.“ Hodil sebou do prázdné klubovky a vypil polovinu své whisky.Postavil skleničku na područku, opřel se a tiše vydechl. „Ale bude jí připadat divné, že cestujeme stolika bodyguardy. Budu muset vymyslet nějaké logické vysvětlení. Hlavně ji nechci zbytečněvystrašit.“

„Ty umíš ženským říkat, co chtějí slyšet, Niku,“ ozval se hlas s australským přízvukem. Jeho majitelse usmál a pozvedl sklenici jako v přípitku.

„Myslím, že to je tvoje parketa, Clive.“ Dominik se usmál. „Budeš mi muset poradit.“Hezký mladý muž, jehož australské opálení nikdy nevybledlo, s krkem vzpěrače a světlounce

blonďatými vlasy se zatvářil naoko překvapeně. „To mluvíš o mně, kamaráde?“„Jo, o tobě. Každý, kdo dokáže utéct z vlastní svatby a zařídit to tak, aby se na něho nevěsta i přesto

usmívala, je podle mne machr.“„U nás pomohlo, že jsme byli kamarádi.“ Clive pokrčil rameny. „To není tvůj styl, Niku.“ Křivě se

na Dominika usmál. „Ne že by tvůj styl neměl výsledky.“„Teď je to lepší,“ řekl velice tiše Dominik. „Katherina je moc vzácný dar a já si nejsem jistý, jestli

si ji zasloužím.“Rozhostilo se rozpačité ticho. Nikdo z přítomných nikdy neslyšel, že by Dominik o nějaké ženě

mluvil tak něžně.„Myslíte, že se vydají za námi?“ zeptal se jeden z mužů, aby prolomil znepokojivé mlčení.Dominik se chvíli tvářil zcela neproniknutelně. Potom jako obvykle nenuceně protáhl tónem, na

němž byly stále znát stopy po kalifornském surfaři: „Většina mafiánských pěšáků se do Státůnedostane přes celnici. Několika by se to mohlo povést, ale určitě ne všem, kteří dorazili doSingapuru. Což mi něco připomíná.“ Otočil se k Leovi. „Spojil ses s Gorou?“

„Do Států míří ze Sofie jeho vyslanec. Za den nebo dva budu něco vědět.“„Potřebuju se s ním setkat až za týden.“„Předpokládám, že se nemám ptát proč.“Dominik na něho vrhl chladný pohled. „Chápu, že by bylo lepší sejít se dřív, ale to se nestane.

Minimálně týden. Potom se s ním sejdu kdekoli a kdykoli. Jsem ochotný vyjednávat.“„Bude tě to stát dost peněz.“„Uvidíme. Gora má rodinu a tím je zranitelný. A v Římě taky milenku ještě skoro pod zákonem, od

které se nedokáže nadlouho odloučit. Ta podle mě bude nejlepší figurkou v naší šachové partii.“„Můžeš mu věřit?“ otázal se Danny, pořádně potáhl z bongu a zadržel dech.Dominik pokrčil rameny. „Těžko říct. V minulosti se na něho dalo spolehnout, ale ať je nebo není

důvěryhodný, Katherina bude potřebovat ochranu.“„Jakou ochranu?“ zeptal se Leo odměřeně.„Podle mých představ.“Všichni přítomní povytáhli obočí, ale nikdo nic neřekl. S Dominikem se všichni znali od chvíle, kdy

poprvé potkal Maxe, Lea, Dannyho a ostatní v jednom baru v Kapském Městě, kde po ránu popíjeli,než vyrazí na celý den surfovat. Dominik jako zaměstnavatel skvěle platil, dával jim vysoké cestovnínáhrady, platil jim za bydlení a nechával jim volnou pracovní dobu, aby měli čas na rodinu. Byl toskrznaskrz slušný chlap. Každý z nich by se kvůli němu nechal zabít, i kdyby to neměli v popisupráce.

Z Leova výrazu se nedalo nic vyčíst. „Jak rychle má být nachystaná Katherinina ochranka?“„Odteď. Pokud budeš muset provést nějaké změny, pusť se do nich. Zainteresuj do toho, koho budeš

potřebovat, ale nenápadně. Katherina nesmí o zesílené ostraze nic vědět. Nechci, aby její život narušilGora ani nikdo jiný.“ Dominik se najednou usmál. „Netvařte se tak překvapeně. Je to skvělá ženská.Nechci ji nijak ohrozit.“ Sklonil hlavu. „Z čistě sobeckých důvodů. Je to tak lepší? Míň šokující?“

„Musí se nechat, Niku,“ poznamenal Danny a rychlým pohybem si odhodil dred z očí, „že ty anějaká ženská víc jak několik hodin spolu je šokující věc.“

„Zvykněte si na to.“ Dominik se znovu usmál. „Zrovna jako já.“Najednou mu zapípal mobil. Vytáhl ho z kapsy saka a podíval se na displej. Vstal, postavil skleničku

stranou a řekl: „Vyspěte se, dokud to jde. Nejsem si jistý, jaký rozvrh budeme mít v San Francisku.Uvidíme se po přistání.“ Na odchodu stiskl tlačítko pro příjem hovoru. „Dej mi minutku, než dojdu dokanceláře, Justine. Jak se má rodina?“

13. kapitola„Rodina se má skvěle,“ odpověděl Justin. „Mandy je v klubu čtenářů a mimčo leží v postýlce. I když

Adámek už brzy přestane být mimčo, až Mandy za tři měsíce porodí. Zrovna si dávám drink a dívámse, jak Manchester United dostávají nakládačku.“

„Kolik je Adamovi?“Justinovi chvilku trvalo, než odpověděl. Pokud věděl, děti Nika nikdy nezajímaly. „Příští čtvrtek mu

bude devatenáct měsíců.“„Je blonďatý po Mandy, nebo tmavovlasý jako ty?“Justin by se ho nejradši zeptal: Co kouříš, prosím tě? „Je po mně. Musím říct, že naši z toho mají

radost.“„To si dovedu představit. Bude to tentokrát holčička nebo chlapeček?“Vážně, Nik je určitě sjetý. „Holčička.“„Takže Mandy určitě nakupuje růžové věci s krajkou, viď.“„Jo, už několik měsíců. Doufám, že nás nikdo neodposlouchává,“ zažertoval Justin. „Růžové věci s

krajkou? Tohle ve slovníku obvykle nemáš.“„Moje sestra má šest dětí, takže s nimi mám bohaté zkušenosti.“A nikdy ses o tom nezmínil. „Takže jsi strejda.“„Jo. Ty děti jsou skvělé. Do San Franciska vlastně letíme kvůli tomu, že má sestra narozeniny.“„Letíme?“„Max mi říkal, žes mu volal,“ odpověděl Dominik. „Takže předpokládám, že víš, kdo je se mnou na

palubě.“„Jenom jsem se ptal. Kvůli tomu ti vlastně volám. Bill McCormick mi nadšeně vykládal o

dovednostech slečny Hartové. Prý je to vynikající etická hackerka, abych to řekl slušně. Má pro nidalší práci, ale říkal jsem si, že to nejdřív proberu s tebou. Myslel jsem si, že bys o tom měl vědět.“

„Co je to za práci?“„Něco v Londýně. Ta tvoje dáma je kapacita přes technologie a očividně je po ní velká poptávka.

Striktně pracovní, takže se uklidni. Úplně cítím, jak se ti zuřivě kouří z uší.“Dominik se zamračil nad výstižností Justinova popíchnutí a pak se záměrně neutrálně zeptal: „Máš

nějaké podrobnosti?“Justin mu vysvětlil, co o projektu ví od Billa McCormicka. Někdo bez svolení banky obchoduje s

jejími aktivy. Zatím ne moc, ale CX Capital se toho obává. Nedávno ji riskantní obchodování s JPMorgan v Londýně stálo šest miliard. „Aspoň to je částka, kterou JP Morgan přiznala,“ dodal sušeJustin.

„Nebo odhalila,“ protáhl Dominik.„Proto CX Capital tolik chce, aby pro ně tvoje chytrá slečna Hartová pracovala. Ale musím tě

varovat – chtějí ji na půl roku.“„Řekni McCormickovi, že to nejspíš půjde. Nemůžu mluvit za Katherinu, má svoji vlastní hlavu. Ale

každopádně to musí týden počkat. Máme dovolenou.“„Kecáš! Ty že máš dovolenou?“„Ano,“ odpověděl Dominik chladně. „Nějaké další otázky?“

„Ne.“ Ne, když mluvíš tónem, který naznačuje, že nemám být moc osobní. „Řeknu Billovi, ať seslečně Hartové ozve za týden.“

„Ať jí teď pošle textovku s nabídkou. Tak se s tebou budu moct spojit, jakmile budu vědět, co si o níKatherina myslí. Odhaduju, že o tu práci bude stát. Pokud ano, ocením, když mi pro ni pomůžeš koupitbyt. Někde poblíž mého domu v Eaton Place. Pokud přijme, klidně jí řekni, že víš o bytu k pronájmu.Byt napiš na některou z mých menších společností, aby na to nepřišla. Prober to s Roscoem, pomůžeti. Jasné?“

„Máš představu o cenové kategorii?“„To je mi jedno. Ať je ten byt hezký.“„V té oblasti jsou hezké všechny.“„Tak se podívej po nějakém s dvěma ložnicemi. Cokoli většího by Katherině mohlo připadat

podezřelé. Poraď se s Mandy, má dobré oko. Pokud jí to nebude vadit nebo dokonce bude mít chuť,budu rád, když byt nechá zařídit. Vím, že chci hodně, když vezmu v potaz omezené časové možnosti ajejí stav, takže očekávám, že mi za svou pomoc pošle odpovídající fakturu. Ať najme bytovéhoarchitekta, aby jí s tím pomohl nebo všechno udělal sám. Založím ve vaší bance účet na její jméno.Katherině povím, že existuje možnost koupit byt za zlomek ceny. Za nějakou nízkou částku, která byji mohla zaujmout. Teď slušně vydělává.“

„To na byt v Belgravii nestačí.“„Zbytek peněz dodám já,“ řekl Dominik, ač šlo o vysokou částku.„Jak jí mám vysvětlit, že byt za pět miliónů dolarů stojí…“„Pět set tisíc? Tak, že v něm někdo zemřel a našli ho až za dva týdny. Taky jsem ochotný dělat jí

bankéře. Takže vysvětlení se neboj, to zařídím.“„Neutrhni mi hlavu, ale nemůžu si pomoct – musí být úplně výjimečná. Ty pro holky, co s nimi jdeš

na večeři, posíláš svého řidiče. V devíti případech z deseti do restaurace dorazíš o hodinu později. Comi uniklo?“

„To uvidíš, až Katherina dorazí do Londýna. Nedá se zaškatulkovat. Pořád mi odmlouvá. Je toprecedent, pro který nemám žádné rozumné vysvětlení. Tak se neptej.“

„To mne opravdu fascinuje.“„Drž se zpátky. Nejdřív šíleně fascinovala mne.“„Nemusíš mě varovat, Niku. Já už se po ženských nedívám. Nežertuju. Kdo by si to byl pomyslel?“„Já tedy určitě ne. Blahopřeju. Štěstí je vzácné.“„Skoro mi připadá, jako by ses vydával stejnou cestou jako já.“„Možná. Zatím je brzy soudit. Za dva, tři dny ti zavolám a povím ti, jak se Katherina rozhodla.“Dominik právě domluvil s Justinem a zapnul počítač, když mu zavolal švagr.„Nezapomněl jsem.“ Dominik se opřel na židli. „Jsem na cestě.“„Jenom se chci ujistit,“ řekl Matt. „Vím, že máš dost nadupaný rozvrh.“„Na vás si vždycky udělám čas.“„Melanie si dělá starosti, nic víc. Ujistím ji, že jsi naživu, máš se dobře a letíš domů.“„Řekni jí, že s sebou přivedu návštěvu.“Veselí v Dominikově hlase Matta překvapilo. „Je to nějaká známá?“ zeptal se. Švagrova radostná

nálada v něm vzbudila zvědavost.

„Je to dívka…, vlastně žena. Asi před měsícem jsem ji najal jako poradkyni.“ Katherinina drobnápostava v kontrastu s jeho vzrůstem v něm neustále vyvolávala falešnou představu, že je mladší než veskutečnosti. „Dva týdny pro mne pracovala a právě jsem na ni narazil v Singapuru. Bude se vám líbit.“

„Fajn. Už se těším, až se s ní seznámím.“„Jmenuje se Katherina Hartová.“„Povím to Melanii.“„Taky jí řekni, že v Hongkongu se s Katherinou setkala naše matka.“„Myslím, že jí o ní možná něco pověděla.“ Když se Dominik zmínil o Letitiině přítomnosti v

Hongkongu, Matt si najednou vzpomněl, že tchyně vulgárně komentovala pozici, kterou Kate zaujímáv Dominikově životě. Ušklíbala se prý při představě, že Dominika zajímají její dovednosti forenzníúčetní.

„To mě ani nepřekvapuje. Ale matka byla v Hongkongu tak zatraceně sprostá, že jsem ještě teďnaštvaný.“

„Jenom v Hongkongu?“ zeptal se Matt pobaveně.„Jo, jasně. To jsem si mohl myslet. Mimochodem, mám ten nefrit, který jsi chtěl pro Melanii,“

dodal Dominik a pustil z hlavy matčino nemožné chování, jež by se dalo řešit snad jedině soudnícestou.

„Zrovna jsem se na něj chtěl zeptat.“„Ségře se bude moc líbit. Je ze sedmnáctého století. Jeden z kousků, které vyrobili poustevníci v

horách. Opravdu nádherně zpracovaný. Koupil jsem jí ještě jeden, který k němu patří, takže má dva dopáru.“ Dominikova sestra sbírala umělecké předměty z nefritu a Matt byl dostatečně bohatý, aby jí jemohl dopřát. Vlastnil rodinnou stavební firmu, jež patřila k nejstarším a největším v Sanfranciskémzálivu. „Takže zítra v osm?“

„Přijďte dřív. Od šesti máme rodinnou oslavu jenom s dětmi.“„Pověz dětem, že jim přivezu něco hezkého.“„Ty vždycky přivezeš něco hezkého.“„Proto mě mají rády,“ odpověděl Dominik zvesela.„To není pravda, Niku. Mají tě rády, protože posloucháš, co ti říkají.“„Poslouchám je, protože říkají zajímavé věci. Takže se uvidíme v šest.“„To zní dobře. Ukážu ti svoji novou jachtu.“„Další?“ Matt rekonstruoval stará plavidla.„Tahle je opravdu krásná. Mám asi tunu fotek před a po rekonstrukci.“„Už se těším. Dej za mě Melanii pusu.“Další hodinu strávil vyřizováním nejnaléhavějších e-mailů. Nechtěl ani myslet na zmatek, který

způsobí jeho týdenní dovolená. Roscoe už začínal šílet, protože Max měl také volno.Dominik Roscoeovi zavolal, aby ho trochu uklidnil, a poté, co trpělivě vyslechl jeho nářky nad tím,

že není možné, aby veškeré rozhodování na celý týden nechal jenom na něm, zdvořile uznal, že jehoobavy chápe.

„Vím, že toho po tobě chci hodně. Tak práci víc zadávej druhým. Máme přece několik úrovníkvalifikovaných manažerů. Velice dobře víš, že od té doby, co jsme založili firmu, jsem žádnoudovolenou neměl. Vždycky jsem byl dostupný po internetu nebo po telefonu. Takže se nehodlám

omlouvat za to, že si beru volno. V případě nouze budu k dosažení. Ale jenom pokud to budeopravdová nouze. Všechno ostatní počká.“

„Všechno je případ nouze, zatraceně!“ zaburácel Roscoe, jako by mu Dominik právě zdvořilenenaznačil svůj postoj k této záležitosti. „Musíš brát telefon!“

Dominik byl na jeho způsob mluvy zvyklý, protože Roscoe hulákal skoro pořád. V tomto případě munavíc bylo úplně jedno, že se jeho finanční ředitel urazil. „Tenhle týden ne, Roscoe,“ odpovědělpříkře. „Pokud nepřicházím o poslední pětník, co mám, žádný případ nouze neexistuje. To je jedináhranice, za kterou jsem ochotný jít. Nic jiného nemá šanci. Ani-jedna-podělaná-věc.“

„Ježíšikriste, kdo by si pomyslel, že se někdy zamiluješ?“ zabručel Roscoe.Dominik chvíli mlčel. „To není podstatné, Roscoe. Navíc ti do toho vůbec nic není.“„Promiň, Dominiku.“ Roscoe se sice trochu zklidnil, ale stejně skoro řval. „Já jenom, že mi na

poslední chvíli nakládáš děsně moc práce.“„Omlouvám se, ale tohle je pro mě důležité.“Roscoe si povzdechl. Ani po dvou rozvodech zcela nezatracoval lásku. Podle jeho soudu Dominik

nic podobného lásce nepoznal. Jeho manželství bylo založené na vztahu dvou přátel, kteří spolu spí.Julie mu dělala společnost při extrémních sportech a pojilo je pevné důvěrné pouto, ale podle Roscoazůstalo podivně platonické. „Fajn, rozumím. Zapomeň, co jsem řekl. O všem máme přehled. Hezkoudovolenou.“

„Díky, Roscoe.“ Do Dominikova hlasu se vrátila vřelost. „Máš to u mne.“„To si teda piš,“ odpověděl Roscoe nevrle a pomyslel si, že zavolá synovi a poví mu, že ho má rád, i

když patnáctiletý Jamie to nejspíš nebude chtít slyšet. Ale dítě by mělo vědět, že se o ně rodičezajímají. Dominikova pochroumaná psychika mu sloužila jako odstrašující příklad. Věděl, že Dominikve třinácti odešel z domova. Netušil proč, ale každý, kdo takhle mladý opustí domov, má nějaképroblémy. „Ale jenom týden. Můžu počítat s tím, že potom zase budeš ve formě? Jenom se ptám.“

„Klidně s tím počítej,“ slíbil mu Dominik a usmál se nad jeho nenápadnou otázkou. „Uvidíme se zatýden.“

Roscoeova poznámka o lásce na něho však zapůsobila. Finanční ředitel se o Dominikově vztahumusel dozvědět od Maxe. Ježkovy oči, copak si Max myslí tohle? Že se jedná o lásku? Kruci, to ne.Kdepak! Jde o čirý, nefalšovaný chtíč.

Sex s Katherinou je fantastický. Nemá strach, je dychtivá a nedočkavá.A chce jenom jeho.To není k zahození.Uvolnil se a pocítil, jak napětí v jeho ramenou slábne.Ocitl se ve starém známém světě sexuálních her.Přešla ho chuť pracovat, a tak vypnul počítač a odstrčil se od stolu.Dlouho postával za dveřmi ložnice, než do ní konečně vešel. Nějakou dobu stál u postele a pozoroval

spící Katherinu. Uvažoval, že vlastně vůbec neví, co dělá, ani kam tohle všechno směřuje. Jestli vůbecchce, aby to někam směřovalo. Zda vůbec může jít o víc než o sex.

Kate vycítila jeho přítomnost, zamrkala a otevřela oči. „Pojď mě obejmout,“ zamumlala ospale.„Hned jsem u tebe.“Usmála se té známé frázi a pak našpulila ústa, ale na jinou odpověď se v polospánku nezmohla.Dominik bojoval s magnetickou přitažlivostí jejích měkkých růžových rtů. Nejradši by ji popadl za

vlasy, zvrátil jí hlavu dozadu a udělal se jí do pusy. Přemohl by ji a byla by jeho. Označil by si svéteritorium.

Zahnal neklidnou, do očí bijící pošetilost a připomněl si, že se k němu před nedávnem vrátila.Potlačil své násilnické sklony a zhluboka se nadechl. Potom zvedl ruce, přetáhl si triko přes hlavu ahodil ho na podlahu.

Než vlezl do postele a přitáhl si Kate k sobě, zase usnula hlubokým spánkem. Její dech ho zlehkašimral na hrudníku a její hedvábné kudrny ho lechtaly na krku. Pomalý tlukot jejího srdce ho podivněuklidňoval.

Připadal si zvláštně odtržený od svého skličujícího života, své nešťastné minulosti a nemilosrdnýchvzpomínek. Oprostil se od staré zášti a dramatických rodinných událostí. Okolní svět se smrskl napostel v letadle a ženu v jeho náruči. Pustina jeho vzpomínek vybledla a Dominik se rozhodl, že pokudmá za tenhle nádherný neviditelný klid zaplatit trochou nevyrovnanosti v otázkách lásky a důvěrnosti,ochotně to udělá.

A navíc provede svou úlitbu bohům.Zhluboka se nadechl. Květinová vůně, jež se linula z Katherininy kůže, na něho měla zvláštní

terapeutické účinky. Uklidňovala ho jako při aromaterapii.Byla nádherná.Zavřel oči a usnul.

14. kapitolaMěl dojem, že sní. Potom si uvědomil, že v ní vězí. Netušil, jak dlouho už se stírá rozdíl mezi snem

a skutečností, ale jeho na kámen ztvrdlý pták se nořil hluboko do Katherinina těla. Katherina tišepředla, zatímco se v ní pomalu pohyboval dovnitř a ven. Kruci, bylo to tak intenzivní, až ho z tohorozbolela čelist. Přitáhl si ji blíž a objal ji v pase. Tulila se k němu zády. Rozevřenými prsty ji vzal zabřicho a přimáčkl ji silněji na svou erekci. Zajel do ní trochu hlouběji a usmál se, když se její ospalévrnění proměnilo v hlasitý vzdech.

Přejel rukou vzhůru a pomalu ji pohladil po měkkém zaobleném ňadru. Když ho měl plnou dlaň,pokrčil prsty a jemně ho sevřel. V zasténání, které se jí vydralo hluboko z hrdla, zaznívala rozkoš.„Cítíš to příjemné mrazení, které mi míří k ptákovi?“ zašeptal a zastrčil svůj dlouhý tvrdý úd ještěhlouběji.

„Hmmm… Hmmm. Proboha… nehýbej se, nehýbej se…“„Co když se pohnu?“„Tak umřu,“ vydechla.„To nesmíme dopustit.“ V hlase mu zřetelně zaznívalo pobavení. „Zkazilo by nám to celou

dovolenou.“ Sjel rukama dolů a něžně pohladil její klitoris. To v ní dokázalo spustit výbuch vášně.Dotýkal se jí velice zlehka a jemně, jako by bříško jeho prstu nic nevážilo.

Okamžitě zareagovala tak, jak čekal – zadržela dech, zkroutila se a celá se rozechvěla.Dominik se v tu chvíli pohnul a Kate přeběhl mráz po zádech. Všechny napjaté nervy v jejím těle se

rozehrály a v krátkém okamžiku rozechvění ji přivedly na pokraj počínajícího orgasmu. Když si jehoobrovská erekce proklestila cestu k tomu dokonalému bodu nula, zalapala po dechu a vykřikla.Vybuchla v ní orgastická extáze.

„Krásnou dovolenou,“ zašeptal jí Dominik do ucha a zaplavil její štěrbinu proudem horkého bíléhospermatu. V těle i duši se mu rozhostil klid, protože se kvapem blížilo ráno, takže se už nemuselobával nechtěných následků. Nemusel se obávat odpovědnosti a mohl po libosti souložit.

Když odezněla Katina poslední horečnatá, divoká křeč, ospale vydechla: „Nevím, jestli se mi tojenom nezdálo, ale bylo to hrozně krásné…“

„Hmmm…,“ zamumlal souhlasně. Také zůstával napůl v limbu, protože se měsíc skoro nevyspal.Zvedl jí vzadu vlasy a něžně ji políbil na šíji. Přitáhl si ji k sobě a stále částečně vzrušený zůstávaluvnitř. „Jen klidně spi, lásko. Jsem u tebe…“

O několik hodin později se probral z hlubokého spánku a zamžoural na světlo, které do místnostipronikalo kolem žaluzií.

„Jsi vzhůru?“ zašeptala Katherina.„Skoro,“ zamumlal. Tichá žádost v jejím hlase ho probrala z dřímoty.Kate trochu zakroutila zadkem.Prudce se nadechl a pták se mu okamžitě zvětšil. „To stačí,“ řekl normálním tónem. „Už jsem se

probral.“Kate mu sáhla mezi nohy, konečky prstů nahmatala jedno varle a jemně ho stiskla. Zatahala za

citlivé místo a zároveň vystrčila zadek. „Potřebuju tě. Hlouběji,“ zašeptala.“„Jsme ti k službám, lásko,“ zamumlal. „Oba už jsme úplně vzhůru.“ Podle jejích instrukcí prudce

přirazil, až si pochroumal žalud. Teď se doopravdy probudil a Kate pronikavě vykřikla. Ten zvuk hovždycky a spolehlivě ještě víc nabudil. Jako by její libé pocity vyburcovaly jeho libido. Jako by to, žeho chce se stejnou bezstarostností, bylo jejich ospravedlnění a záměr, oslnivá nádhera, jež formovalajejich svéhlavou touhu.

Brzy oba vyvrcholili. Po měsíci rozčilující neuspokojenosti ze sebe Kate zadýchaně vypravila:„Doufám, že ti to nebude vadit…, ale hodlám si vynahradit… všechen ztracený čas. Dneska večernebo ráno… nebo co je vlastně za část dne. Dopředu se ti… omlouvám.“

„To nemusíš, miláčku.“ Políbil ji na rameno. „Není žádný spěch.“ Trochu pohnul boky. „Tady senám líbí.“

15. kapitolaKdyž přistáli, mžilo. Nad hlavami jim visely husté těžké mraky a nebylo vidět jedinou hvězdu.

Dokonce i měsíc zůstal celý schovaný. Dominik Kate odnesl k čekajícímu autu a nechal ji v teple nazadním sedadle, zatímco venku mluvil s celníkem.

O několik minut později nastoupil do auta a tiše se zeptal: „Jsi vzhůru?“„Trochu.“„Jsme skoro na místě,“ řekl, zatímco za ním kdosi zavřel dveře vozu. „Asi za čtvrt hodiny.“„Měla jsem se obléct.“ Dominik ji jenom zabalil do šedé kašmírové deky.„Nechtěl jsem tě budit. Pete mě zná. Tohle letiště využívám už léta. Když jsem tě vynesl,

zkontroloval tebe i tvůj pas.“ Usmál se. „Povídal, že jsi krásná.“ Naklonil se k ní a letmo ji políbil.„Naprosto jsem s ním souhlasil.“ Opřel se a vyhlédl z okna. Auto rychle jelo po přístupové cestě. „Toje nádhera, zase být doma! Byl jsem dlouho pryč.“

„Tobě se v Paříži nelíbilo?“„Bez tebe to tam za nic nestálo.“ Otočil hlavu a usmál se. „Teď už chápu význam slova zjevení.“„Vyzkratovala se ti obvodová deska v mozku?“„Ne, miláčku.“ Prsty jí přejel po tváři. „Neuvažuju jako počítačový specialista. Znamená to, že život

stojí za pendrek, když nejsi se mnou.“ Vzal ji za ruku, sesunul se na sedadle níž a natáhl nohy. „Tohlese mi líbí,“ řekl a sevřel jí ruku. „Teď mi nemůžeš utéct.“

Mrzelo ji, že nedokáže mluvit stejně nenuceně jako on, ale byla tak zamilovaná, že obvodová deskav jejím mozku zkratovala docela určitě. Plamen, který vznikal, spaloval všechny rozumné myšlenky aotřásal její sebejistotou. Kdyby něco řekla, určitě by to pohnojila a on by se na ni díval zmateně, neboještě hůř – zděšeně. A tak mu jenom pevněji sevřela ruku, aby mu dala najevo, že ho vnímá.

Dominik si jejího mlčení nevšiml, protože byl zvyklý, že s ním ženy vždy souhlasí. Každopádně bylrozrušený a v duchu si procházel svůj omezený pracovní rozvrh. Ve skutečnosti nikdy neměl úplnévolno, ať si nečekaně vzal dovolenou nebo ne.

Protože proletěli několik časových pásem a v letadle toho moc nenaspali, Kate si zdřímla a jenpomaloučku se probouzela, když se auto zastavilo. Pozvolna otevřela oči a spatřila Dominika, který senakláněl kupředu a tiše mluvil s řidičem. Jeho tichý hlas zněl rozhodně a řidič souhlasně kýval nebojednoslabičně odpovídal. Kate upřela pozornost na své okolí a prohlížela si klidnou, dokonaleudržovanou čtvrť. Krásně upravenou ulici lemovaly vily s pozemky obrácenými k moři, z nichž bylnádherný výhled. Ve vzduchu visela vůně velkých peněz.

Když se na sedadle napřímila, Dominik rychle domluvil a s úsměvem se k ní otočil. „Jak se cítíš?Právě jsme zastavili.“

„Je mi fajn,“ odpověděla ospale. „Kolik je hodin?“„Skoro půlnoc.“Zadní dveře přivrácené k chodníku se otevřely.„Dobrý večer, Niku.“ Do vozu se naklonil mladý muž s culíkem. „Vítám tě doma.“„Díky, Eddy. Jsem rád, že jsem zase tady. Bude pršet celou noc?“„Prý ano. Ale nefouká vítr. Jenom slabý vánek od jihu.“„Takže nebudou vlny,“ řekl Dominik, otočil se zpátky ke Kate a omotal kolem ní deku jako sarong.

Jeden cíp jí přehodil přes ramena. Kate ignorovala rychlost a výkonnost, s nimiž to učinil. Připsala sibod za dospělé chování.

„Teď žádné vlny nejsou. Možná koncem týdne.“„Takže je šance.“ Dominik zvedl Kate a klidně, bez námahy s ní vyklouzl z auta.Když vnímala jeho zřejmou fyzickou převahu, pokaždé se jí trochu sevřel žaludek. V duchu se

usmála a usoudila, že se jedná o nějaký emocionální návrat do dob, kdy lidé žili v jeskyni.Eddy ve štíhlé ruce držel obrovský deštník, který je chránil před kapkami vody. Dominik vyřešil

formality. „Katherino, tohle je můj starý přítel Eddy O’Brian. Eddy, tohle je Katherina Hartová.“Kate se usmála. „Ráda vás poznávám.“ Noc milosrdně skryla její uzardělý obličej. Na rozdíl od obou

mužů nedokázala tak dobře přehlížet svou nahotu.„To mne těší,“ odpověděl Eddy protáhle. „Nik nemívá moc často návštěvy. Jsem rád, že jste tady.“

Otočil se k Dominikovi. „Co jsi zavolal, Patty vaří jako šílená.“„Proto jsem taky zavolal.“ Dominik se úkosem podíval na Eddyho. „Máme pásmovou nemoc,“ řekl.

„Popovídáme si později.“Eddy ustoupil stranou a doprovázel je po cestě k domu. Deštník jim držel nad hlavami. U vstupních

dveří kývl. „Je otevřeno. Trochu si odpočiňte.“Kate pohledem přejela po světlešedém třípatrovém domě obloženém vápencem. Měl velká posuvná

okna orámovaná bílým kamenem a zvenku celý oplýval křehkou francouzskou krásou.„Všude dobře, doma nejlépe, miláčku,“ zamumlal Dominik a jednou nohou otevřel dveře.Kate si poté na okamžik připadala jako v přeslazeném hollywoodském filmu, protože Dominik ji

přenesl přes práh, jedním ramenem zavřel dveře, zastavil se a něžně ji políbil. „V pořádku?“ zašeptal,když zvedl hlavu.

„Naprosto.“ Až na to, že ji úplně pobláznil. „S tebou to tak je vždycky,“ dodala koketně.„No prosím,“ protáhl škádlivě. Postavil ji na nohy a povytáhl obočí. „Mám tě provést po domě teď,

anebo až ráno?“ Dotkl se měkkého kašmíru. „Je ti dost teplo?“„Je mi hodně teplo.“ Zakroutila prsty na nohou. „Máš tu všude vyhřívanou podlahu?“„Asi ano. Máš hlad?“„Já mám pořád hlad.“„Proto si tak dobře rozumíme.“„Nejen proto.“Zasmál se. „Máš pravdu. Oba trpíme jednou zběsilou závislostí. Ale s tou počkej, dokud ti neukážu

dům.“Provedl ji po spodním patře a ukázal jí obývací pokoj, jídelnu, kuchyň, pracovnu a pokoj pro

služebnou, kde na nočním stolku našli prázdnou sklenici a láhev pětadvacetileté whisky. Veškerýnábytek v domě vypadal, že ho někdo používá. Vůbec nepřipomínal nedotčené kusy z časopisů obytovém návrhářství. Velká kuchyně byla vybavená lesklou nerezovou ocelí a spotřebiči, na nichž seskutečně vařilo.

„Máš tady moc pěkný sporák.“ Kate mávla rukou směrem k obrovskému červenému smaltovanémusporáku, jaký by se hodil do kuchyně v restauraci. „Ale ty ho asi nepoužíváš, viď.“

„Kdepak. Patří Patty. Pak tě s ní seznámím.“Prázdná sklenice a láhev whisky. „Je tady?“„Ne. Většinou pracuje od osmi do pěti.“

„Takže tu od osmi do pěti bude?“„Pořád sis nezvykla na služebnictvo, viď, lásko?“ Vzal její obličej do dlaní. „Jestli ji tu nechceš,

nebude tu,“ řekl něžně a podíval se jí do očí. „Ale Patty u mne pracuje už hrozně dlouho. Rozumímesi. Takže o tom uvažuj.“ Spustil ruce a ustoupil.

Dominikovo bezstarostné vnímání zaměstnanců bylo na hony vzdálené Katinu pohledu na věc.„Nebude jí vadit moje společnost?“

Usmál se. „Budeme se jí muset zeptat. Jsi první.“„To říkáš pořád. Nevím, jestli ti mám věřit.“Viděl, jak se začervenala, a věděl, co to znamená, ale chtěl vyjasnit jakákoli nedorozumění, a tak

řekl: „Věř mi. Jsi první ženská, kterou jsem do kteréhokoli ze svých domů pozval na víc než na čaj.“„Opravdu na čaj?“„To se tak říká, lásko. Já čaj moc nepiju. Je ti už jasné, jaké postavení v mém životě zaujímáš?

Nemám tě jenom pro zábavu. To ani náhodou. Jsi moje holka.“„Takže mi naznačuješ, abych se uklidnila?“„Přesně tak.“ Naklonil se k ní blíž a v očích mu zářil úsměv. „Pokud budeš potřebovat další

vysvětlení, dej mi vědět.“Jako vždycky ji omámil svou srdcervoucí krásou. Kate se zadrhl dech v hrdle. „Takhle to bude

stačit,“ zamumlala, když zase dokázala promluvit. Stejně nechtěla nic říkat. Věděla, že její sny jsounaprosto odlišné od těch jeho, stejně jako jeho výklad výrazu moje holka je nejspíš volnější než tenjejí.

Pomalu ustoupil a napřáhl k ní ruku. „Jdeme do dalšího patra?“Sešla za ním po schodech do prostor, které byly celé zasvěceny cvičení. Měla před sebou všechny

myslitelné stroje a činky. Nacházel se tam malý bazén a studio na tai-či obložené zrcadly. Když homíjeli, mávl k němu rukou. „To studio je jenom pro mne, jasné?“

Když neodpovídala, zastavil ji. „Nelžu ti.“Kate s rozbušeným srdcem zamrkala a přikývla. Vánoční fotografie, které ji tolik rozčílily, se jí

napořád vryly do paměti. Všechny ty nahé ženy připoutané k různým zařízením v jeho studiu na tai-čiobzvlášť.

Dominik nezacházel do podrobností. Věděl, že by to nemělo smysl. „Ukážu ti, jak to vypadá nahoře,a pak najdeme něco k snědku.“

Prošli čtyři ložnice, čtyři koupelny, menší pracovnu a jeho velkou ložnici s výhledem na oceán, kterábyla plná klučičích věcí – našli tam kšiltovky, fotbalové míče, malou terénní motorku v koutě, třiherní konzoly a dva iPody. Dále lyže, dva surfy, kytaru a bong. Všude byly fotografie ze surfování.

Kate se pomalu otočila uprostřed místnosti a hleděla na tu směsici vzpomínek na mládí. „Už nějakoudobu to tu necháváš v původním stavu, jak vidím.“

Dominik se nehýbal ode dveří. „Docela dlouho. Nemám rád změny. Aspoň ne tady.“„To vidím.“Pomalu si rukou prohrábl vlasy. „No, vlastně, některé změny jsou příjemné. Například to, že tu jsi se

mnou.“ Mluvil s jakousi zdrženlivou neochotou a díval se na Kate rozzářenýma očima. Otevřel ústa,aby něco řekl, ale zase je zavřel. Stál tam ve vybledlém triku s nápisem North Coast, pod nímž se murýsovala široká ramena a štíhlý trup, úzké boky mu vězely v džínsech. Upíral na Kate zamyšlený

pohled. Potom k ní najednou přiskočil. Muž v chlapeckém pokoji, teď už silný, bezohledný, s logickyuvažujícím mozkem. Nikdy, vůbec nikdy se nechoval majetnicky, jen vůči ní. Přejel jí rukou potemeni a přitiskl k němu svou velkou dlaň. Pomalu si Kate přitáhl k pevnému štíhlému tělu a přiblížilústa k jejím rtům. „Potřebuju do tebe zajet.“

Jeho tiché hrdelní zachrčení jí připomnělo, jak je bezbranná proti jeho ledabylým povelům a jak secítí, když ho má v sobě. Dokázala s ním na všechno zapomenout a vnímat jenom rozkoš. Jejím tělemprojelo vzrušení, jako vždycky, když se na ni podíval se zcela zjevnými úmysly. „Jak hluboko?“zapředla něžně a upřela na něho zelené kočičí oči plné smyslnosti. Obdařila ho záměrně vyzývavýmpohledem.

„Nech toho.“ Měl chladný hlas a jeho oči náhle dostaly odtažitý výraz. Jako by najednou podřadil nanižší rychlost a její roztomilé svádění mu bolestně připomnělo nekonečný počet žen, které se mu samynabízejí. „Neplatím tě od hodiny,“ řekl kousavě a odmlčel se. „Upřímně řečeno, na to nejsi dostšikovná.“

Rozpřáhla se a v očích jí zasvítil hněv.Zachytil její dlaň dřív, než se dotkla jeho tváře. Zlehka ji držel, aby Kate ještě víc urazil, zatímco se

mu snažila vykroutit. „Opatrně,“ varoval ji. Krátká vzpomínka na minulost ho vyvedla z míry a vůbecpoprvé ho napadlo, jestli si s ním jenom nepohrává. „Mohla by sis ublížit.“

„Vyhrožuješ mi?“ Naklonila hlavu ke straně, jako by spolu vedli obyčejný rozhovor a z jejích slovneodkapával jed. Nevšímala si toho, že se nad ní tyčí a vrhá na ni tvrdý pohled. „Vytáhneš na mě bič?“

Strnule na ni zíral tak dlouho, že začala uvažovat, zda nepřekročila nějakou pomyslnou hranici.Nepustila si příliš pusu na špacír a nestane se něco nepříjemného? Potom na ni přestal nehnutě zírat avrátil se do jejího časoprostoru.

„Uklidni se,“ řekl s pomalým úsměvem. „Kdybych vytáhl bič, nevěděla bys, co máš dělat.“ Pro jehomomentální plány přestalo být důležité, zda si s ním nepohrává. „Potřebuju od tebe jenom to, abysroztáhla nohy, lásko. To přece umíš.“

Rázem se zase rozzuřila na nejvyšší míru. „Pusť mě!“ procedila mezi zaťatými zuby.V očích neměla strach. To se mu na ní vždycky líbilo. „Nevím, proč bych tě měl pouštět,“ začal a na

chvíli se odmlčel, aby si uspořádal myšlenky, které mu vířily v mysli. Cítil odpor k velkým vzruchům,jež mu vnesla do života, a k zatracené nadrženosti, jež ho nikdy neopouštěla. Ze všeho nejvíc mumožná vadilo znepokojivé trauma, které v něm vyvolala její přítomnost v této místnosti. „Nemůžešodejít.“

„Neříkej, že nemůžu, Dominiku,“ odpověděla a chladně se na něho podívala. „Opravdu mě neplatíšod hodiny. Tam, odkud jsem přiletěla, holky placené od hodiny nemáme.“

„Tím bych si nebyl tak jistý.“ Pustil však její ruku a doširoka rozpřáhl paže. Zvítězil v němvynikající vyjednavač. „Beru zpátky, že nemůžeš. Jsi na tahu, lásko.“

„Takové kraviny!“Usmál se. Její odpor ho podivně těšil. „Já vím. Tak mě pojď ošukat.“„Nemám na to náladu,“ odpověděla ledově.„To je škoda,“ poznamenal muž, jenž má ve zvyku dobývat svět. „Možná příště.“ Natáhl ruce před

sebe, vzal Kate za boky a přitiskl si ji k sobě, třebaže nadávala a svíjela se. Sklonil k ní hlavu a zarazilnadávky tvrdým, trestajícím polibkem. Vrazil jí jazyk hluboko do krku, aby jí dal jasně najevo, kdo jetu pánem. Využil toho, že se překvapením nemůže ani nadechnout, a zajel jí rukama do podpaží. Držel

si ji kousek od těla a manévroval s ní k posteli. Nevěnoval pozornost tomu, že do něho zuřivě bušípěstmi a kope ho, jako by sex spojený s rvačkou provozoval běžně. Vlastně to byla pravda. Došel kvelké posteli s přehozem z hedvábí s psychedelickým jasně modrým a zeleným vzorem. Hodil ji naněj, přetáhl si triko přes hlavu a nechal ho spadnout na zem.

„Krucinál,“ hekla Kate a nemohla popadnout dech. „To nemáš… žádnou úctu…, sakra?“„Úctu?“ Dominik se na ni pobaveně podíval. „Kdo si proboha myslíš, že jsi? Nějaká jižanská

kráska?“zeptal se klidně. „Na to ti kašlu. Ledaže bys ctila moje přání a roztáhla nohy,“ dodalvýsměšně. „I když tos asi neměla na mysli.“ Sklonil se, jednou rukou z ní strhl deku a druhou sirozepnul džínsy. Najednou se vrhl na postel.

Chytil Kate za kotník dřív, než mu mohla uniknout, přitáhl ji zpátky a převrátil ji. „Zbytečně tokomplikuješ, Katherino,“ řekl mírně a nedbal na to, že se jí nenávistně blýskají oči. „Velice dobřevím, že si ráda zašukáš. Co máš za problém?“

„Tebe. Jsi zatracený blázen.“Její slova se rozléhala tichou místností.Dominik trochu rozšířil oči. Jinak se vůbec nehýbal. „Cože?“„Slyšels mě. Potřebuješ psychoterapeuta.“Chvíli bylo ticho.„Nezapomínej, že jsi v mém domě. Na tvém místě bych si dával pozor na pusu.“Ignorovala skrytou hrozbu v jeho hlase i nenápadné škubání v jeho čelisti. „Byla jsem v několika

tvých domech.“„Ale v tomhle ne,“ pronesl temně.„Co tím chceš říct?“Upřeně se na ni zadíval. „Tím chci říct, že si nejsem jistý, jestli bys tu měla být.“ Pustil její kotník a

s přehnanou něžností položil její nohu na postel. Bojoval se svými zmatenými pocity, chtěl ji azároveň nechtěl ve svém domě a pokoji. Ve svém životě.

„Můžeš mi vysvětlit proč?“ Nebyla žádný psycholog, ale v téhle místnosti se zastavil čas.Chvíli se tvářil neproniknutelně a pak pokrčil rameny. Nehodlal jí vykládat, že tenhle pokoj byl

vždycky jeho poslední útočiště před světem, jeho úkryt a svatyně. Ani že neumí zacházet s emocemi anerozumí mezilidským vztahům. „Prostě řekněme, že mi připadá divné, když tady jsi.“

I když mluvil klidně, Kate vnímala, že se musí hodně ovládat. V jeho nitru se odehrával nečekanýzmatek, cítila z něho náhlou skleslost.

„Možná to pro tebe není vhodná chvíle.“Podíval se na ni, jak leží bledá, nahá a smyslná na posteli. Pohlédl na svůj ztvrdlý úd a pak zase na

ni. „Ani bych neřekl.“Když v jeho tónu zaslechla ledabylou lhostejnost, pevně sevřela ústa. „Možná to není vhodná chvíle

pro mne.“„Myslím, že na tom celkem nezáleží.“„Ježíšikriste, ty prostě pořád musíš být pánem celého světa, co?“„A co sakra čekáš?“ zeptal se hlasem, který dávno ztratil ledabylý tón a už nebyl nenucený, unavený

ani mírně pohrdavý, ale najednou ostrý jako břitva. „Ty si myslíš, že se změním? Že žhavý sex s tebouudělá něco s mým životem? Že najednou zmizí dvaatřicet podělaných let zakódované nedůvěry a

jedovatý stín mých rodičů? Tak to tě překvapím, miláčku – nic takového se nestane. Takže koukejvypadnout. Tohle je můj pokoj.“

„Chtěl jsi říct, že je to tvoje poslední útočiště.“Modré oči mu blýskaly zlostí. „Jo, přesně tak. A ty tady nemáš co dělat.“Kate se vyhoupla z postele, postavila se dost daleko od Dominika a trochu se začervenala.

„Potřebuju svoje oblečení.“Upřeně se na ni díval – na její bledou, skoro průsvitnou kůži a krásu, jež zrychlovala tep. Na její

ohromná prsa a měkké zaoblené tělo, jež se dokonale hodilo k tomu jeho. „Později,“ řekl.Kate se při jeho slovech celá napřímila – i tak byla o čtvrt metru menší než on – a přinutila se čelit

jeho nesmiřitelnému pohledu. „Nedovolím, abys mě úplně zničil, Dominiku. Nebojím se tě.Kristepane, přestaň! Nezírej na mě tak! Jako bys dělal nákladovou analýzu, ve které má poslední slovotvůj pták.“

„Pokud jde o tebe, můj pták má vždycky poslední slovo, lásko. A taky první, desáté a sté. A v tuhlechvíli z tebe chce vyšukat duši.“

„Je milé vědět, že ti na mně záleží,“ odpověděla se sevřenými rty a v očích jí svítilo čirénepřátelství. „Na tuhle chvíli jsem čekala celý život.“

„No tak se nečerti,“ řekl, jako by před ní nestál s obrovskou erekcí v rozepnutém zipu. „Možná právětakhle mi na tobě záleží. Třeba to jinak ani neumím.“

„Panebože, ty jsi úplně v háji.“„Já ne, ale ty ano.“ Pohyboval se v jakémsi oparu. Zvedl ji, hodil ji zpátky na postel a rychle si zul

sandály. Zůstal stát vedle postele a rozepnul si kovový knoflík na džínsech. Zasunul prsty do poklopcea stáhl si spodky jen tak nízko, aby z nich mohl vyndat svého těžkého ptáka.

Nepřátelsky se na něho podívala. „Jsi jako malé dítě.“„Nikdy jsem dítě nebyl, Katherino,“ odpověděl a krátce si povzdechl „Aspoň si na to nevzpomínám.

Řekni mi, že to chceš. Není to přece tak těžké, ne?“ I když si odmyslel svůj vztek, neexistoval důvod,aby ji neojel. Tím si byl naprosto jistý.

Kate se na něho snažila nedívat, ale jeho obrovská erekce vzdorovala gravitaci. Zůstávala vzpřímenáa naběhlý žalud mu sahal až nad pupek.

„Jeho kousavé ženské neurážejí, lásko.“ Dominik se skoro neznatelně usmál. „Ale je potřeba, abyszapadla do své role. Víš, jak to funguje – já dávám příkazy a ty je plníš.“

„Jdi do háje,“ odsekla Kate.Dominik zaťal zuby a přestal se usmívat. „Nehodlám v té hře pokračovat,“ řekl chladně a nevzrušeně

jako správný výkonný ředitel a miliardář. „Od Singapuru ti lezu do zadku a to normálně nedělám.“Podíval se na ni jako člověk, který celé roky žije naplno a bere si, co se mu zachce. „Těch hovadin užmám dost.“

„Promiň? Pro tebe to jsou hovadiny?“„Zrovna teď nemám náladu na nějaké výmluvy.“ Mluvil ostře, smrtelně vážně a její druhou otázku

rovnou zahnal. „Prostě udělej, co ti říkám.“ Sevřenými prsty si přejel po celé délce svého pulsujícíhoúdu a zhluboka se nadechl, když ho rozkoší zamrazilo v zádech. „A teď mi řekni, že ho chceš míthluboko v sobě.“

Měla by ho znova poslat do háje. Ještě lepší by bylo, kdyby vstala a opustila toho muže, který jirozčiluje a pořád bojuje s nějakým neviditelným světem. Měla by zapomenout na tenhle nemožný

vztah, který vlastně žádným vztahem není, ledaže by se za něj dalo označit non-stop souložení.Nejspíš by to i udělala, kdyby se na ni nedíval vědoucíma očima. Kdyby si prstem pomalu nepřejel poobrovském ptákovi, takže viděla, jak mu do spleti rozšířených žil proudí krev a přiživuje jehovzrušení.

Tělem jí najednou projelo prudké bodnutí rozechvělé touhy a lehkomyslně potlačilo veškerousoudnost. Celá se chvěla. Nadvládu smyslů okamžitě přemohly pocity, jež se dostavily poDominikových příkrých rozkazech – divoká hysterie, vroucí touha a extáze, jež dokázala uvést duši vevytržení. Dovedl zařídit, aby rozkoš dlouho vydržela.

„Štveš mě, Katherino. Buď se mnou mluv, nebo si trhni nohou. Pustím si nějaké porno a pomůžu sisám.“ Prsty obkroužil svůj ztopořený úd a sjel až k jeho kořeni. Namířil ho na Kate a povytáhl obočí.

„Budeš v tom pornu sám hrát?“ prskla kysele.Nenápadně pokrčil rameny. „Možná, že ani ne. Měla bys zájem, kdyby ano?“Kate zbrunátněla. Připadalo jí, že ji Dominik mlčky sleduje celou věčnost. Měl moc jednoduše

překračovat obyčejné překážky v životě a dokázal ji přimět, aby po něm bolestně toužila.„Porno může počkat,“ řekl klidně, jako by jí četl myšlenky. „Ale já potřebuju, abys mi odpověděla.

Slušně. Musíš, Katherino.“Kate sebou trhla, když zaslechla chlad v jeho hlase. Vynadala si do hlupáků, že se při jeho

bezostyšném požadavku dokáže rozechvět. Copak se v průběhu minulého měsíce nenaučila nic oosobní svobodě a možnostech volby? „Tak dobře,“ odpověděla, jako by neměla vůbec žádnou vůli ařídil ji nějaký tělesný autopilot.

„Dobře?“ zeptal se medově, protože od Katina pobytu v hotelu Raffles se pohyboval po visutémlaně. Poprvé v životě se snažil potěšit nějakou ženu. Potřeboval, aby se mu řádně odvděčila. „Neříkášto moc nadšeně. Umíš to i líp.“

„Chci…“ Pod jeho planoucím pohledem se jí třásl hlas. „Chci tě… jeho.“ Ukázala na jeho úd nalitýkrví, který zlehka držel v prstech. „A přitom bych neměla. Měla bych odejít a nechat tě tady s tímtvým ptákem.“

„Ale neodejdeš, viď?“ zeptal se nebezpečně sladkým tónem.Zvedla k němu velké oči a pocítila záchvěv nedůvěry. „Měla bych,“ zašeptala.„Stejně bych ti to nedovolil.“ Pomalu zvedl ruku a zakýval na ni ukazováčkem. „Předveď se mi,

Katherino. Chci vidět, jestli jsi vlhká.“ Když se nepohnula, zamračil se. „Teď nejde o to, co chceš ty,ale co chci já, Katherino. Pravidla znáš.“

Jeho nehnutý modrý pohled najednou mrazil. Kate se roztřásly ruce.„Proboha,“ řekl měkce. „Snad se nebojíš?“ Podíval se na ni. Měla stažený obličej a zatínala zuby.

„Tohle je prostě úplně v háji.“ Svěsil hlavu a v očích se mu objevil nekonečně unavený výraz.„Tamhle jsou dveře. Vypadni. Někdo už ti určitě přinesl dovnitř kufry.“

Kate se zvedla na loktech a zpříma se Dominikovi podívala do očí. „Nebojím se tě,“ prohlásila snádechem vzdoru, jako by ho vyzývala, jen ať ji zkusí vyhodit. „Prostě se přestaň chovat jako pitomeca zařaď se mezi lidi.“

„To se snadno řekne,“ usmál se neznatelně.„Tak se trochu zklidni. Zvládneš to? Nechci zneuctít všechny tvoje vzpomínky na dětství. Jsem tady

jenom na několik dní.“

„Nikdy nevíš,“ odpověděl, protože úcta pro něho nebyla přirozená, zejména pokud šlo o sex. „Můžeto být víc než několik dní.“

„No jo, já vím,“ opáčila a ani nehnula brvou. Na úctu dbala stejně málo jako on. „A teď bychom sedo toho mohli pustit, ne?“ Ukázala na jeho úd.

„To není vůbec žádný problém.“ Krásně se usmál. „Nějaké další příkazy? Nerad bych se dopustilnějakých fatálních chyb,“ zamumlal trochu drze.

„Mám jeden poslední příkaz,“ řekla nerozumně. „Chci se cítit…“Než dořekla, nažhaveně po ní skočil a prudce narazil penisem na vchod do jejího těla. Dokázala ho

naštvat mnohem víc než kdokoli jiný.Kate se ohromeně nadechla. „Co to sakra děláš?“Jeho ztopořený úd nedokázal proniknout dál a Kate pevně sevřela jeho špičku. Dominik se na ni

zadíval a ohnul rty v ledovém úsměvu. „Snažím se tě ojet, miláčku. Ale moc mi nepomáháš. Nemámnechat přinést lubrikant?“

„Okamžitě ze mě slez!“ vyjela na něho naštvaně. „Teď hned!“„Ani náhodou.“ Důvody, proč odmítl, byly podivně teritoriální. Teritorium chápal. Proto ji ojížděl.„Co kdybys té, kterou šukáš, projevil aspoň minimální úctu?“ zeptala se Kate velice chladně, protože

Dominik se nepohnul a nezdálo se, že to vůbec má v úmyslu. Hlavička jeho údu pulsovala ve vchodudo jejího sevřeného těla.

„Vím, kdo jsi.“ Zavřel oči a vydechl. „Mám se ti omluvit? Tak tedy promiň.“„Co takhle opravdová omluva? Víš, taková, ve které je aspoň nějaký cit.“Nazlobeně se na ni podíval. „Nezdá se ti, že chceš trochu moc?“„Ježíšikriste!“ zařvala odbojně. „Já to nebudu dělat s chlapem, kterému je úplně fuk, koho má v

posteli. SLEZ ze mě!“Dominik vytáhl obočí. „Uklidni se, sakra, a zhluboka se nadechni. Chceš lepší omluvu? To chceš?

Poslední dobou se omlouvám pořád, takže jedna navíc mě nezabije,“ řekl. „Ne že by to k něčemubylo.“ Sklopil oči a pak se na ni zase podíval. „Když musím čelit takovému odporu.“

Cítila, že si ji prohlíží, a v houstnoucím tichu ji napadlo, zda vůbec někdy bude schopná skloubitsvou bezmyšlenkovitou touhu s rozumným uvažováním, pokud jde o Dominika. Zdalipak bude sváodmítnutí myslet vážně? Dokáže se někdy podívat na jeho temnou, hrozivou krásu a netoužit po něm?

„Dej mi chvilku,“ řekla. Abych si uvědomila, že blázním, a získala zpátky zdravý rozum. „Abychpřijala tu omluvu.“

Když neodpověděl, prohlédla si kriticky jeho krásný obličej a zaťaté zuby. „Kdo teď klade odpor?“„Promiň, Katherino,“ řekl bezbarvě.„Moc ti to nejde.“Povzdechl si. „Ty jedna mizerná čarodějko.“ Vlastně si ani nebyl jistý, proč se do téhle hádky pustil.

Jediným důvodem byla skutečnost, že Katherina mu převrátila život naruby. Jeho pohodlná, dokonalesobecká existence ho nenutila zabývat se city.

Sladce se usmála. „Děkuju. Taky jsi přitažlivý.“„Můžeme ukončit tuhle hodinu dobrých mravů?“ zeptal se velice tiše. Když uviděl její samolibý

úsměv, musel se ze všech sil ovládat.„Samozřejmě.“ Obdařila ho dalším přesladkým úsměvem.

Kašlu na to! Rychle, drsně do ní zajel, jako by pod nastřádaným tlakem zuřil natolik, že dočistazapomněl na úplně nejzákladnější slušnost, jako by vůbec nemluvili o odpuštění a omluvě. Jako byjenom násilí mohlo zaplašit samolibé úsměvy, pozměnit poměr sil a zchladit jeho neustálé vzrušení.

Kate vydala pronikavý, kvílivý výkřik.Zasáhl ho jako rána paralyzérem.Trhl sebou vzad a zůstal bez hnutí. Měl napjaté všechny svaly v těle. „Eh, do háje.“ Zavrtěl hlavou a

zamrkal, jako by se vracel do skutečného světa.Kate měla v očích slzy.„Proboha,“ vyhrkl. „Já přestanu.“„To nic.“ Bylo neuvěřitelné, jak ochotně se vzdala sebeúcty, jenom aby ho potěšila. Chemie, fyzická

přitažlivost a jeho tělo jí přinášely štěstí a zároveň prokletí. Existoval jenom on a rozum muselustoupit do pozadí. „Jenom jsi mě překvapil, nic víc.“

Když však náhodou změnil polohu, trhla sebou. Zamyšleně se na ni podíval. „Jsem hrozný pitomec.“Odfoukl si vlasy z očí. „Když jsem s tebou, vůbec se neovládám.“ Jeho erekce se však zvětšilanezávisle na jeho výčitkách svědomí a Dominik rychle sklopil zrak. „Vážně bys mu měla dát coproto.“

„Já ti nevím,“ řekla s bušícím srdcem. Byla neozbrojená v bitvě, již nemohla vyhrát. „Je na měhodný.“

Dominik vzhlédl a upřeně se na ni zadíval, jako by se pokoušel odhalit taje vesmíru. Jako by jenKate dokázala zastavit nebezpečný pád do propasti. „A dál?“ zašeptal medově, vřele a jemně. Jehomodré oči pozbyly obvyklý arogantní výraz.

„Potřebuju tě v sobě. Říkám to správně?“Rychle se usmál. „Velice správně. Děkuju.“„Jsem v pohodě, opravdu.“ Trochu se posunula a pokusila se přizpůsobit jeho velikosti. Chtěla ho

potěšit hned z několika důvodů – za nezapomenutelnou rozkoš, kterou jí dopřál v posteli i mimo ni, zaodměnu, již pro ni představoval jeho úsměv, za chvilky něžnosti a za opravdu fantastické šukání. Nato v žádném případě nesmím zapomenout.

„Určitě?“ Až na rostoucí erekci zůstával bez hnutí.Podívala se na něho a v jeho očích spatřila nefalšovanou starostlivost. „Možná kdybys mohl trochu

zpomalit.“Přikývl. „To zvládnu.“ Usmál se. „Není mi přece čtrnáct. To dokážu. Ale nejdřív něco udělám s tím

zipem, abych tě s ním nepoškrábal.“ Provedl mezi jejíma nohama dva kliky o jedné ruce, vysvlékl se zdžínsů a spodků a odkopl je. Potom vzal Kate za ruku, sevřel jí prsty do pěsti a přitiskl si ji khrudníku. „Když tě to bude bolet, bouchni mě sem a já přestanu, ano?“

„Jo.“„Můžeme?“Nečekal na odpověď a nesnesitelně pomalu do ní vstoupil. Dělal úsporné pohyby, k čemuž přispívaly

dokonale vytrénované svaly. Když po nekonečné době nádherného tření a příjemné, sametovépoddajnosti dosáhl největší možné hloubky, Kate zrychleně dýchala a třásla se.

„Je to lepší?“ zašeptal.Kate přikývla. Naštěstí nemohla popadnout dech a nedokázala promluvit, jinak by mu řekla, že ho

miluje. Byla omámená blahem a celá hořela, zářila láskou. Celé tělo měla rozehřáté a krev jí bouřila vžilách. Když ho cítila v sobě a byla ho plná, její srdce se rozplývalo a rozechvívalo ji. Zvedla oči azjistila, že se na ni upřeně dívá jasně modrými zraky a na čele má vrásku. „Víš, co máš udělat, kdybytě to bolelo, viď?“

„Ano,“ zašeptala sotva slyšitelně.„Nechci ti ublížit. Hrozně mě mrzí, že se mi to už povedlo.“Jak může mluvit tak klidně? Jako by si objednával kávu?„Já vím,“ řekla polohlasně, takže se k ní musel naklonit, aby ji slyšel.„Chci tě,“ řekl a rozšířily se mu nosní dírky. „Až moc. Zaraz mě, jestli…“Přejela mu prstem po rtech.Usmál se. „Mám mlčet?“Přikývla, rukama mu přejela po pažích a tiše si povzdechla. Plynule, pomaloučku od ní odtáhl pánev.Když byl skoro venku z jejího těla, zlehka, škádlivě zamumlal: „Co když tě nechám čekat?“„Ani se neopovažuj.“ Pevně ho popadla za boky.Nehýbal se. Kate byla vlhká a kluzká. Celá zmáčená zoufale čekala. „Čistě pro formu,“ zavrčel

Dominik, „šukáš jenom se mnou, jasné?“Celá roztoužená bez dechu souhlasila. „Ano, ano, ano.“„Co ano?“„Jenom s tebou, Dominiku. Proboha, nikoho jiného nechci!“Její vášnivá odpověď utišila jeho příšernou žárlivost. Usmál se. „Přesně to jsem chtěl slyšet, lásko.“

Zase do ní beze spěchu zajel, přitiskl ústa na její a dýchl jí mezi rty. Jeho úd se stále zvětšoval, tvrdl apronikal pořád hlouběji. Nakonec se zastavil ve chvíli, kdy všechno ostatní ztratilo význam. Důležitábyla jenom nepředstavitelná rozkoš.

Potom s mistrovskou trpělivostí nehybně čekal, zatímco se její tělo chvělo a pulsovalo. Její smyslyšílely s rychlostí a silou, které už znal. Jeho Katherina nikdy nebyla chladná ani nevzrušená. Vždyckyse chovala živelně a nespoutaně. Když se začal pomalu pohybovat dovnitř a ven, hladce a opatrně,pozorně ji sledoval, jestli nezačne dávat najevo, že jí něco není příjemné. Velice zručně manévrovalsvým údem do všech správných míst jen s takovou silou, aby začala vzdychat a sténat. Soustředil se nanervy kolem jejího G-bodu. Zkušeně narážel do jejích vlnících se boků a cítil obrovskou rozkoš. Jakoby Kate sem, do jeho soukromé poustevny, patřila.

Kate připadalo, že je nějakým zázrakem bez sebe a plná radosti. V každém úderu jejího srdcevibrovala láska. Její smysly se díky Dominikově milé, nesobecké shovívavosti hnaly k extatickémuvyvrcholení. Měl úžasný talent chovat se velkoryse jako teď…, takhle… Proboha! Zaťala mu nehty dopaží a jejím rozechvělým pohlavím se rozlila první vlna euforie. Nadechla se, zavřela oči a úplněztuhla.

Dominik její náznaky pochopil. Věděl, že Katherina dává přednost pořádnému vyvrcholení, apomalu zajel co nejhlouběji. Zaslechl, jak hekla, a zasunul se ještě o něco hlouběji. Potom sklonilhlavu, přisál se na její ústa a zadusil její pronikavý výkřik.

Orgasmus zaplavoval jejich smysly ve velkolepých, mohutných vlnách. Dominik na Kate spočívalcelým svým svalnatým tělem. Hltal ji, stříkal do ní a tiskl ji k posteli, zatímco ho neuvěřitelné,adrenalinově výbušné orgasmy přenášely do jiného světa.

Kate díky němu také prožila ohnivý orgasmus, po němž se jí svíralo hrdlo a chvěly se jí nervy.

Dominik díky ní prožil nevídaný výbuch šílenství a vítězoslávy, po němž se mu na rtech rozhostilúsměv.

Potom se ochotně a s láskyplnými polibky omluvil. Zlehka na ní ležel a jeho úd se stále chvěl vjejím těle. „Odteď si budu dávat pozor na ptáka a na svoji výbušnost. Slibuju.“

Ovinula mu ruce kolem krku a usmála se na něho. „Jen abys to věděl – když začneš poroučet a jsináladový, dostávám hroznou chuť na sex.“

Po společné zkušenosti z Hongkongu už o tom měl dost dobrou představu, ale velice zdvořile řekl:„Díky za informace. Budu si je pamatovat. Co teď chceš dělat?“

„Vážně si můžu vybrat?“Jenom krátkou chvíli váhal a pak řekl: „Ano, miláčku. Jsem tvým dlužníkem.“Kate ukázala na polici s knihami. „Ukaž mi knížky, které jsi v mládí rád četl.“Dominika tím velice překvapila, protože očekával, že bude chtít další sex.Kate se na něho nevinně podívala doširoka otevřenýma očima. „Ráda bych se na ně podívala. Začni

se svojí nejmilejší.“„Grantovy paměti.“ Slezl z postele a přistoupil k polici. „Opravdu skvělé čtení.“ Vrátil se do

postele, popsal jí své oblíbené scény z knihy a vysvětlil jí, proč se mu to líbí. Vylíčil jí, jak knihy vesvých jedenácti poprvé objevil.

Kate se snažila netvářit zamilovaně a kladla mu neutrální otázky. Možná se jí dokonce podařilo svouslepou zamilovanost skrýt, protože Dominik po nějaké době otočil hlavu na polštáři, vřele se na nipodíval a řekl: „A teď ty pověz mně o své oblíbené knížce.“

Ignoroval skutečnost, že takovou otázku nikdy žádné ženě nepoložil, protože mu konverzace o četběve styku s ženami nikdy nepřipadala důležitá.

Když mu Kate prozradila, že je to Tolkienův Pán prstenů, usmál se a poznamenal: „Jak jinak.“Když mu dopověděla, proč má knížku ráda, posadila se a tiše se zeptala: „Nevadím ti tady?“Dominik dlouho mlčel a díval se na ni. Potom krátce vydechl.. „Chci tě mít u sebe. Přežiju to.“„Můžu ti nějak pomoct?“Pousmál se. „Lásko, to je moc práce i pro někoho s tvým sebevědomím. Netuším, kolik terapeutů se

o to marně pokoušelo.“ V očích mu najednou zasvítil potlačovaný vztek a dlouze, pomalu se nadechl.V místnosti zapraskala statická elektřina, jako by ji zasáhl rozvětvený blesk. Najednou tu nebyl

žádný vzduch. „Kolik?“ zeptala se Kate slabým hláskem.Dominik se znovu zhluboka nadechl a zvedl oči ke stropu.„Přestal jsem to počítat.“ Odmlčel se, podíval se na ni a usmál se. „Chováš se velice taktně, ale

neboj se. Jsem duševně naprosto zdravý.“„Jsi duševně zdravější než všichni lidi, které znám, Dominiku,“ řekla tiše. „Opravdu.“Podíval se na ni zpod tmavých řas a polkl. „Vážně to chceš slyšet?“„Líbí se mi, když se mnou mluvíš. Ráda tě poslouchám.“ Líbí se mi na tobě úplně všechno.Odevzdaně, možná unaveně přikývl.Neodvažovala se dýchat, protože se bála, že si to rozmyslí a stáhne se zpátky do své nedobytné ulity.„Varoval jsem tě,“ řekl a zamračil se.Nejradši by mu řekla, že její city k němu nemůže změnit nic, co jí řekne, ale jenom mlčky zavrtěla

hlavou. „Klidně mluv.“

„Když jsem byl malý,“ začal tiše a trochu svraštil obočí, „moje matka měla dojem, že ji chci zabít.Neznamenalo to, že to udělám, i když jsem k tomu několikrát rozhodně neměl daleko.“ Hlas muodumřel. Nadechl se. „Každopádně ji z nějakého zatraceného důvodu bavilo emocionálně mě týrat.Bránil jsem se, takže od šesti let mě posílala k jednomu psychiatrovi za druhým. Když každý postupnězjistil, že problém z největší části spočívá v ní, zrušila další sezení a našla dalšího. Tak to šlo pořáddál. Nemůžu ti ani povědět, kolik laskavých, neschopných nebo rovnou nebezpečných terapeutů jsemzažil a kolik tisíc pilulek jsem nespolkl. To se člověk naučí. Dokázal jsem prášek držet v puse, jakdlouho bylo potřeba, a pak jsem ho vyplivl. I když mě nutili otevřít pusu nebo před nimi vypít sklenicivody.“

„Ježkovy oči. Je to vůbec legální, dávat šestiletému dítěti prášky? Hlavně takovým způsobem?“Dominik povytáhl obočí. „Je, dokud člověk není dost starý, aby tomu unikl. Brzy jsem se naučil za

necelé tři vteřiny vypnout. A taky to, jak přežít v nepřátelském světě. Hodí se mi to v podnikání.“Temně se usmál. „Všechno zlé je k něčemu dobré. A vždycky, když jsem přišel domů, čekala tam namě Melanie. Uměla mi pomoct, uklidňovala mě. Díky ní jsem matku přece jenom nezabil.“

Kate prudce tlouklo srdce. Neměla slov.Úkosem se na ni podíval. „Nebylo to tak hrozné. Vždyť jsem ji nezabil a navíc je to už dávno. S

rodiči se skoro nevídám. Válka skončila a zůstala po ní jenom troška radioaktivního odpadu.“ V hlasemu však zaznívala zahořklost.

„To mě moc mrzí,“ zašeptala Kate.„To vůbec nemusí. Je to už dávno.“ Zacukalo mu v čelisti a pak se překrásně usmál, až Kate srdce

usedalo. Natáhl k ní ruku. „No tak, lásko, jsi tady, takže na ty hrůzy nechci myslet. Pověz mi něco otom, jak jsi vyrůstala s dědou a babičkou. Něco hezkého.“

Držela ho za ruku a dala se do vyprávění. Líčila mu různé příhody, vykládala a trousila vtipy.Dopodrobna mu popsala babiččin dům, protože se zdálo, že ho to zajímá. Pokračovala vyprávěním odědově sbírce zbraní, na něž se jí vyptával. Potom mu vyprávěla o svém psovi a kočce a o letníchtáborech. Chtěla ho učinit šťastným a toužila, aby zapomněl na vyděšeného šestiletého chlapce upsychiatra. Přála si, aby se usmál a přestal se tvářit nervózně, jako když mluvil o svém dětství.

Vráska na jeho čele zakrátko zmizela a Dominik se zdál uvolněný, takřka spokojený. Zvedl hlavu zpolštáře a posadil se. Přitom se mu graciézně zavlnily svaly, jež Kate vždy dokázaly nažhavit. Vzal jiza ramena, svezl se zase dolů a přitiskl si ji k teplému tělu. „Pomáháš mi víc, než tušíš, Katherino.“ Vhlase mu nezazníval ostrý tón, nebyl nepříjemný. Mluvil klidně a měkce. „Budeš mi muset poslat účetza terapeutické služby,“ zamumlal a zavřel oči.

Kate vdechla jeho vůni, sladké pižmo a cedr. Radovala se z toho, že na tváři cítí teplo jeho bronzovékůže, pod níž se napínají pružné svaly. Bylo to disciplinované tělo řízené jasnou, disciplinovanoumyslí. Nejradši by se rozplakala nad malým chlapcem, který nepolykal pilulky a padl za oběť krutostidospělých, kteří ho měli milovat a místo toho ho zklamali. Nejen to – ještě s ním špatně zacházeli.

Na chvíli usnuli. Když se probudili, potěšili své smysly milostnou hrou a potom zase upadli dospánku navozeného malátností způsobenou pásmovou nemocí. Dominik nakonec Kate pod příslibemsexu vlákal do sprchy, a když se umyli, našel pro oba župany, aby se mohli jít dolů najíst. Mělipořádný hlad. Dominik s Kate po boku otevřel obrovskou ledničku a zadíval se na její obsah. Načtyřech poličkách stály zakryté talíře a na každém z nich byly instrukce, zda se obsah má ohřát či

nikoli.Kate ukázala na salát zabalený do kuchyňské fólie, na němž stálo: Neohřívat v mikrovlnce. „Ona si

myslí, že nevíš, že salát se neohřívá?“Dominik obrátil oči v sloup. „Jednou jsem ho omylem ohřál a Patty na to nezapomněla. To, že jsem

tehdy byl úplně namol, zřejmě jako omluva nestačilo.“ Vytáhl z lednice talíř s enchiladas, další smongolským hovězím a salát. „Vyndej tu rýžovou kaši, prosím tě,“ požádal Kate. „Lepší jsem nikdynejedl. Musíš ji ochutnat.“

„To je skromná pochvala,“ utahovala si z něho.„Nekecám, broučku. Je prvotřídní. Patty zaletěla do New Yorku a vymámila recept od kuchaře, který

mi ho odmítl dát. Je to afghánský recept s pistáciemi, kardamomem a ještě něčím. Každopádně jsemza to Patty nesmírně vděčný. A pro ty, kteří nejeví takový zájem,“ dodal s úsměvem a kývl nakeramickou dózu na sušenky ve tvaru Dartha Vadera z Hvězdných válek, „jsou tu sušenky.“ Jehoúsměv se rozšířil. „Taky jsem ti objednal čokoládové mléko. Pokud nechceš pivo nebo něcoostřejšího.“

Když jídlo ohřáli v mikrovlnce, odnesli si ho do patra a rozložili ho na posteli spolu s pivem proDominika a čokoládovým mlékem pro Kate. Potom se krmili Pattyinými fantastickými výtvory, jakoto dělají milenci, když překypují příjemnými pocity a nemohou se nabažit vzájemných doteků, kdyžjejich mozky prozařuje blaho a úsměv jim připadá jako přirozené právo.

Den se nesl v duchu rozkoše a spokojenosti, malých okouzlení a nevýslovného vytržení. Dominikvšak nepřestal sledovat hodiny a nakonec přišla chvíle, kdy Kate políbil, vylezl z postele a cestou kedveřím přes rameno prohodil: „Musíme se obléct na večírek u Melanie. Nechal jsem ti přivézt nějakéoblečení, takže nebruč, ano?“

Kate se na něho pokusila vrhnout nehezký pohled, i když na něho spíš jenom okouzleně zírala, jakstojí krásně nahý na opačné straně místnosti u dveří do velkého šatníku a vypadá k nakousnutí. Kruci,jestli má rozumně obhájit svou nezávislost, musí ignorovat všechnu tu úžasnou mužnost.

„Ty nikdy nedáš pokoj, viď,“ řekla a povzdechla si. „Jsem snad nějaká panenka, kterou chcešoblékat? Nebo by ses za mě styděl, kdybych si vzala to, co normálně nosím?“

Dominik se rychle otočil jako živoucí vír štíhlých napjatých svalů a umíněné netrpělivosti. „Anijedno. Tak dělej, lásko,“ zabručel. „To jsi nikdy nedostala žádný dárek? Možná bychom opravdu mělizajít za nějakým bláznivým terapeutem, aby ti řekl, že máš dát pokoj.“

Ohromilo ji, že dokáže tak klidně zapomenout na psychiatrické hrůzy, které zažil v dětství, a tak muodpověděla stejně uvolněně: „Nebo by tobě nějaká terapeutka mohla říct, aby ses uklidnil. Protožemám pravdu.“

Dominikovi v očích zablesklo pobavení.„Co je na tom tak zábavného?“ naštětila se.„Terapeuti nepoužívají slova jako správně a špatně. Dávají přednost šedým, neurčitým výrazům.

Očekávají, že po nich člověk zopakuje, co mu zrovna řekli, a skončí u kompromisů, za kterými se veskutečnosti skrývá apatie. Vidím, že jsi u žádného nikdy nebyla.“

„Ne. Ačkoli by mě potěšilo, kdyby ti někdo řekl, že nemůžeš bez přestání někomu něco nařizovat.“„Možná sis už všimla, že s tebou mi to zrovna moc nejde,“ opáčil suše.Kate se na polštářích svezla níž, ústy napodobila zvuk motorového člunu a dívala se na své

nalakované nehty na nohou. „Nejspíš moc prudce reaguju na tvé dárky,“ řekla klidně a nespouštěla oči

ze svých prstů. „Takže to vzdávám. Spokojený?“„Ujasníme si to. Vezmeš si tedy něco z toho oblečení na sebe? Podívej se na mě.“Kate na něho záměrně pomalu pohlédla, aby si nemyslel, že mu v každé maličkosti vyhoví. „Jestli to

musíš vědět, tak jsi mě natolik vyčerpal, že se vzdávám.“„To slovo vzdávám se mi líbí,“ řekl a zacukaly mu rty.„Nezvykej si na něj,“ zamumlala.Dominik rychle zvedl ruce na znamení, že přijímá. „Rozumím.“Slabě se na něho usmála. „Opravdu se překonáváš ve slušném chování.“„No jo,“ usmál se na ni škádlivě, „mám nějaké plány.“„Ty máme oba.“ Desetkrát, možná tisíckrát snáz dokázala podlehnout Dominikově přitažlivosti, jeho

charismatu a kouzlu v tomhle pokoji, kde viděla mnoho upomínek na jeho dětství a mládí. Na stěnáchvisely jeho fotografie, na policích stály ceny a v prosklené skříňce byla sbírka cínových vojáčků. Nadalších policích se nacházely ohmatané knížky. Pustil ji do svého života, do svého domova a nenucenějí nabídl přátelství své sestry. Chápala, že na ni zároveň vznáší majetnický nárok. Nicméně to dělal stak bolestným výrazem a zdvořilým úsměvem, že byl tím víc k pomilování. Nebyla si jistá, zda si podpřímou palbou jeho umíněnosti udrží svou nezávislost.

Ale milovala ho na všechny možné způsoby.Dominik nebyl jediný, kdo se rozhodl se ničím nerozčilovat.Zvedla oči a uviděla, že povytáhl obočí. Určitě se jí na něco ptal.„Už tě vnímám. Nic víc jsi vědět nechtěl? Vezmu si, co budeš chtít.“„Neříkáš to ironicky?“Zavrtěla hlavou.„Dobře. Takže za prvé ti děkuju. Opravdu pro tebe moc rád nakupuju. Hrozně rád se s tebou

chlubím. Nedokážu si pomoct.“ Usmál se. „Opravdu, díky.“Cítila se podivně potěšená, i když by tomu tak být nemělo. Fráze rád se s tebou chlubím byla ukrutně

zastaralá a příčila se veškerému jejímu feministickému přesvědčení. „Chápu, jaké to je, když si člověkpřipadá bezmocný.“ Napůl zvedla ruku a hledala vhodná slova. „Říkám si, že se nemám zaplést, apřesto tady jsem – dokonale zapletená. Taky se od tebe nechávám přemluvit k těm šatům. To jedokonalá bezmocnost, ne?“

Když už byla Kate ve vstřícné náladě – kromě sexu, k němuž se stavěla vstřícně skoro vždycky –,Dominik se rozhodl zkusit štěstí. „Mohli bychom to uvést v naší smlouvě o exkluzivitě? Že když jsmespolu, můžu ti kupovat dárky?“

V zelených očích se jí objevila ostražitost. „Jaké dárky?“„Prostě dárky.“„Ty se o tom nepřestaneš dohadovat, co?“„Je nesmysl se o tom dohadovat,“ odpověděl klidně.„No tak dobře.“ Povzdechla si a trochu nakrčila nos. „Ale žádné šperky.“„Proč?“„Jsou moc drahé.“„Hodíme si mincí.“Zlostně se na něho podívala.

„Ty mi nevěříš?“„Ne tak docela. V Bostonu mám v obýváku hromadu kufrů plných oblečení a šperků.“„Promluvíme si o tom později.“„Proboha!“ vykřikla, vzpřímila se do sedu a ukázala na Dominika prstem. „Tys mi už nějaké šperky

koupil!“„Nic luxusního.“„Pro mě je luxusní všechno, co se nekupuje v hypermarketu.“„Musíš si rozšířit obzory, lásko. Opravdu.“ Potom změnil téma hovoru, protože mu úplně stačilo, že

momentálně zvítězil. Později ji přemluví, aby šperky přijímala. Až se budou milovat.Po několika orgasmech bude vláčná jako těsto.Některé ty šperky navíc byly určené k sexuálním hrám.Po chvíli na jeho otázku odpověděla s ostentativním nezájmem člověka, který momentálně uvažuje

jen levou mozkovou hemisférou. „Vyber mi tedy, co si mám vzít. Mně je to úplně jedno.“Dominik se usmál. „Konečně rozumné slovo. Mimochodem – vzrušuje mě oblékat tě.“„Mne to taky vzrušuje.“ Pokud dokázala ignorovat, že za ni utrácí obrovské částky peněz, nechat se

od něho oblékat pro ni bylo velice vzrušující.Vykouzlila skutečně žhavý, sexy úsměv. Málem neodolal pokušení, ale pak se podíval na hodiny.

„Vylezeš z té postele, nebo tam pro tebe mám dojít?“Kate poplácala přikrývku. „Pojď.“Neochotně zavrtěl hlavou. „To nejde. Nemáme tolik času.“„Kdy tam máme být?“„Za čtvrt hodiny.“„Chceš říct, že jsme se místo hádání mohli vzájemně obšťastňovat v posteli? Proč jsi mi to neřekl?“„Někdy je těžké se v tobě vyznat, lásko. Snažím se, co to jde.“„Hmm.“„Za pár hodin se vrátíme. Pokud to nebudeš moct vydržet, zamkneme se do některé Melaniiny

koupelny.“Otevřela oči dokořán. „To ne.“„Jenom plácám.“„Doufám, že to neříkáš proto, že jsi to už u sestry někdy dělal.“Nepohnul jediným svalem v obličeji. „Jenom se ti snažím pomoct.“„Možná bys mi víc pomohl, kdyby sis vzal něco na sebe. Jak tam tak stojíš, moc ti to sluší.“Dominik se oblékl za necelé tři minuty. Počínal si prakticky a duchapřítomně. Natáhl si spodky, pak

černé džínsy, zapnul si zip a knoflík. Vzal si na sebe černý kašmírový svetr, nohy nasoukal do ponožeka do černých semišových bot na tkaničku a ty si několika úspornými pohyby prstů zavázal.

Kate si nebyla jistá, že se situace zlepší, když se teď Dominik oblékl. Byl tak ohromně sexy, že nadním chtě nechtě musela slintat. V černém mu to moc slušelo. Byl působivý a smyslný, dokonalýhrdina z románu. Jednoznačně nekompromisní a mocný. Delší vlasy měl učesané stejně jako navětšině fotografií ze surfování, které se nacházely všude po pokoji. Jeden obrovský barevný snímekzabíral celou stěnu. Dominik na něm sjížděl po mohutné vlně. Zpěněná voda sahala tak vysoko, ževypadal jako trpaslík. Dokonce i ve chvíli, kdy závodil s dunivou masou vody, jež za ním pěnila, se

krásně doširoka usmíval.„Ještě hodně surfuješ?“ zeptala se a ukázala na fotografii. „Nebo je to už minulost?“„Surfuju, jen když mám čas. Ale tahle fotka je z doby, kdy jsem byl hodně dobrý,“ odpověděl s

úsměvem. „Na Havaji. Na plážích vlála černá vlajka, protože vlny byly hodně nebezpečné. Ale prosurfaře to znamená jenom to, že musí na vlnu tvrdě naskočit a nesmí se bát. Toho dne to všechnyspláchlo, akorát mě ne. Já jsem po té vražedné vlně sjel. Jeden kamarád mě při tom vyfotil, a tak tufotku mám tady. Patří k mým lepším vzpomínkám.“

„Vypadáš na ní mladě.“Chvilku špulil rty. „Muselo mi být asi patnáct nebo šestnáct. Ne, šestnáct. Tehdy už jsem žil tady.

Koupil jsem si tenhle dům, abych mohl být blízko Melanie. Než jsem odešel na vysokou, hlídal jsemjí dvě starší děti.“

„To se dá?“„Co?“„V šestnácti žít sám.“Pokrčil rameny. „Nikdy jsem se neptal. Melanie za mě podepsala papíry a bylo to.“Kate spolkla desítku zvědavých otázek, jež jí vytanuly na mysli. Dominik si poklepal na hodinky.

„Dost vzpomínání,“ řekl. „Měli bychom tě obléknout.“ Podal jí oblečení, které měl přehozené přespředloktí. „Ačkoli jestli chceš, tak máme pořád dost času na to, abych tě trošku odměnil za to, že jsitak milá.“

Usmála se. „Jsem milá?“„Milejší než všichni lidi, které znám,“ odpověděl tiše s přivřenýma očima a nepatrným úsměvem.Po zádech jí přeběhl horký záchvěv touhy. Ten pohled znala. „Řekni mi, že se nemusím bavit s tvojí

matkou,“ prohodila rychle a s rozbušeným srdcem se zvedla z postele. Odmítala se na místě proměnitv hromádku chlípnosti.

„Neboj se,“ odpověděl klidně, jako by si nevšiml její reakce. „Nechci, abys mluvila s mojí matkou.Dělá problémy,“ dodal, což byl velice mírný výraz.

Kate se před ním zastavila, zaklonila hlavu, aby mu viděla do tváře, a usmála se. „Jsi na mě až mochodný.“

„Tím nic neztrácím. I mně se dostává dobrého vrchovatě.“„Život je zvláštní, viď?“ Nasadila měkčí tón. „To, jak jsme se seznámili a jak teď bez tebe nemůžu

žít,“ usmála se. „Aspoň ne dlouho.“„Je to zvláštní. A se mnou je to stejné… Ničí mě, když se mnou nejsi.“ Málem řekl Musíš podepsat

smlouvu o exkluzivitě, ale včas se zarazil. Stačí, když s tou bitvou začne ráno. „Teď zvedni ruce. Časběží.“

Když si odmyslela, že se jím nechává ovládat, a uvažovala jenom o čirém uspokojení, musela uznat,že nechat se od Dominika oblékat se vyrovná venezuelské čokoládě a výhře v loterii. Choval se úplnějinak než na veřejnosti. Byl něžný, láskyplný a neskutečně vzrušující. Takhle ho Kate naprosto adokonale zbožňovala. Podívala se na halenku s dlouhými rukávy a kulatým výstřihem ušitou zlesklého, tmavě zeleného sametu, kterou před ní Dominik držel, a zeptala se: „Měla bych si vzítpodprsenku?“

„Nechtěl jsem ti to navrhovat.“„Měla bych?“

„Možná ti to bude příjemnější.“„Nejde o moje příjemné pocity.“ Usmála se. „Máš obavy kvůli matce?“Zavrtěl hlavou. „To nemá žádný smysl. Jí se nezavděčím. Ale víš, že nemám rád, když jiní chlapi

koukají na moje kozy.“„Tvoje?“ zeptala se škádlivě.„Ano, moje.“ V jeho slovech nebyla jediná stopa po škádlení.Neměla by cítit tak žhavé vzrušení pokaždé, když promluví, jako by ji vlastnil. Krátce se nadechla,

aby uklidnila svou touhu, a pokusila se promluvit normálním tónem. „Předpokládám, že tu nějaképodprsenky máš.“

„Myslím, že ano.“Mávla rukou k šatníku, v němž visel velký výběr dámského oblečení. „Jak se ti to povedlo takhle na

poslední chvíli?“„Po telefonu.“ Oblečení objednal už v Paříži, ale radši o tom pomlčel.„A všichni se můžou přetrhnout.“„Nevadí jim to. Dobře je platím.“„Určitě tam máš podprsenku ve stejné barvě, jako je halenka.“„Myslím, že ano. Podíváme se?“V zásuvce se spodním prádlem našel podprsenku z tmavě zelené krajky a podržel ji, zatímco Kate

prostrčila ruce ramínky a otočila se k němu zády, aby ji mohl zapnout.Dominik jí zezadu schoval prsa do krajkových košíčků a přejel prsty po ramínkách, aby je uhladil.

Zapnul podprsenku a sklonil se, aby Kate políbil na rameno. „Možná nebudeš potřebovat komornou.Třeba tě vždycky budu oblékat já,“ zašeptal a přitiskl se svým oblečeným tělem k jejím nahým zádům.Prsty jí přejel po ramenou a pak dolů k bujným ňadrům. „Líbilo by se ti to?“

Zaplavila ji touha. Dominikovo silné tělo a něžný dotek probudily její smysly. Milé poznámkyzaúčinkovaly na její rozhárané srdce. Přitiskla se k jeho teplému pevnému tělu a přikývla, protože se jíhrdlo sevřelo pláčem.

„Počkej, lásko. Teď nemůžeš plakat,“ zašeptal. Začínal rozeznávat příčiny jejích odmlk. Otočil ji ksobě čelem. „Rozmažeš si neexistující řasenku.“

Zahihňala se.„To je moje holka.“Popotáhla. „Chtěla bych být tvoje holka.“„Bože, lásko. Někteří lidi se nedají snadno přesvědčit. Říkám to už nějakou dobu.“„Možná, že velcí hráči to říkají pořád.“Usmál se. „Anebo taky ne, dokud nepřijde někdo jako ty. Možná bych měl přece jenom nechat

vyrobit neónový billboard a někde ho tu postavit. Ačkoli teď asi ne. Musíme sebou hodit. Páni,“ řekl austoupil dozadu.

Vypadala tak zatraceně sexy, že by jí podprsenku nejradši zase sundal. Bledá ňadra měla nad krajkouvypouklá. Málem podlehl pokušení, a kdyby hodiny nepříhodně neodbily uplynulou čtvrthodinu,udělal by to. Místo toho se nadechl, popadl sametovou halenku a rychle ji Kate přetáhl přes hlavu apaže. Upravil kulatý výstřih lemovaný lesklými korálky a uhladil jí jemnou látku na hrudníku.

„Nevím, jestli si máš brát kalhotky,“ řekl.

„Je to rodinná oslava.“„Máš pravdu. Dneska si je tedy vezmeš.“ Naklonil se k ní a zastrčil dva prsty do jejího šťavnatého

pohlaví. „Ale slíbil jsem ti jedno číslo na cestu. Máš chuť?“ Když mu místo odpovědi sevřela ramena,zašeptal: „To musí znamenat souhlas.“ Graciézně si klekl a volnou rukou ji zlehka přiměl dát nohy vícod sebe. Předklonil se a kromě prstů začal pracovat i jazykem. Lízal a sál jí klitoris a přitom pomaluzajížděl do její pulsující štěrbiny. Pomalu a hluboko, jemně jako příliv, a pak do stran, silněji apodmanivěji. V tomto ohledu byl virtuóz. Pro Dominika Knighta úsloví, že cvik dělá mistra, nebylopouhou frází.

Katin svět se smrskl na mihotavý pocit, na vnímání doteků, nádherný rytmus Dominikových prstů apříjemnou práci jeho úst a jazyka. Oddávala se vroucí, bouřlivé extázi. Roztáhl prsty, aby měl lepšípřístup k jejímu G-bodu, a lízal ho jako lízátko.

Rukama mu pevně sevřela hlavu. Toužila neustále vnímat opojný tlak, divokou, prudkou nádheru.Zasténala, protože na její smysly zaútočila ohnivá extáze. Projela jejím nitrem a celou ji rozechvěla.

Trochu odtáhl hlavu. „Připravená, lásko?“Musí odpovídat? Dokáže dostatečně popadnout dech, aby mu odpověděla? Co když ne? S námahou

se pokusila promluvit.„To nic, Katherino,“ uklidnil ji jemně. „Mám tohle.“ Opatrně do ní zastrčil třetí prst a pomalu jím

zajel dovnitř až po dlaň. Její štěrbina byla plná a každým kouskem tkáně jí projíždělo vzrušení, ježpulsovalo společně s Katiným srdcem. Dominik k ní přiblížil hlavu, znovu vzal do úst její malýklitoris a jemně, nádherně pomalu ho sál.

Okamžitě vyvrcholila se známým divokým výkřikem.Dominik se usmál. Katherina nikdy nic nepředstírala. Dal si záležet, aby nepohnul prsty, a čekal,

dokud pomalu neotevřela oči. „Spokojená?“ zeptal se a podíval se na ni zpod přivřených víček.Povzdechla si a přestala mu křečovitě svírat hlavu. „To bylo naprosto dokonalé, pane Knighte.“„To rád slyším, slečno Hartová,“ odpověděl zdvořile a vytáhl z ní prsty. Vstal a přitiskl si jejich

konečky k ústům. „Hmmm…, dobré. Kdybychom nikam nešli, nechal bych si na sobě tvoji stopu,ale…,“ ukázal na pohodlné křeslo, „posaď se na chvilku. Hned se vrátím.“

Kate dopadla do měkkého křesla potaženého veselou látkou se surfařským motivem a hřála se vteplé mlze, jež následuje po orgasmu. Z koupelny k ní doléhal zvuk tekoucí vody. Nepohnula se, anikdyž se Dominik vrátil. „Promiň,“ zamumlala, „ale dala jsem si pauzu.“ Usmála se na něho.„Přetěžuješ mě.“

„Na večírku si budeš moct odpočinout. A potom budeš zase připravená.“ Usmál se. „Protože jsme nadovolené.“

„Takhle ty si představuješ dovolenou? Jako non-stop souložení?“„Zatím jsem ještě nikdy dovolenou neměl, ale rozhodně s tebou chci souložit non-stop. Doufám, že

ti to nevadí.“„A kdyby ano?“S úsměvem se na ni podíval. „Musel bych tě přimět, aby sis to rozmyslela.“„Proboha,“ zaúpěla a okamžitě po něm zatoužila. Nepopiratelná moc jeho tiché výhrůžky v ní

vyvolala obavy a zároveň ji nebezpečně vábila. „Jak to jenom děláš? Ještě nikdy jsem nebyla takhlenenasytná, pořád nadržená a posedlá sexem.“

„Posedlost sexem neexistuje.“Kate vytáhla obočí. „Pro tebe možná.“Usmál se. „Tak to tě můžu ještě leccos naučit. Ale ne teď.“V jeho životě se vyskytovalo velice málo lidí, kterým chtěl dělat radost, ale na prvním místě v

seznamu vždycky stála Melanie. „Za několik minut musíme odejít.“ Dřepl si mezi Katiny nohy a svalyv jeho těle se zavlnily v dokonalé souhře. Otřel jí pohlaví vlhkou žínkou, kterou pak odhodil dokoupelny. Potom Kate natáhl kousek zelené krajky, který plnil funkci kalhotek, a přes něj těsné černédžínsy s krátkými nohavicemi. Nijak ho nevzrušovalo, že ještě pořádně nepřišla k sobě. Bez námahy jizvedl, zapnul jí zip i knoflík na kalhotách a prohlásil: „Dokonalé.“ Zlehka ji poplácal po koleni, pakvstal a zmizel v šatně.

„Otevři oči, lásko.“Jejda, copak usnula? Ačkoli po několika orgasmech předtím v posteli a jednom na cestu možná měla

omluvu.Vrhl na ni klidný, odměřený pohled. „Chceš kafe?“Zavrtěla hlavou a přinutila se vrátit se do současnosti. „Později si dám kolu s rumem. Pokud tvoje

sestra má doma rum.“„Určitě ano. Které chceš?“ Dominik zvedl dva páry bot. „Vyber si.“Usmála se. „Opravdu? Myslíš, že to zvládnu?“Zašklebil se. „Máš omezený výběr, lásko. Tvůj styl oblékání je úděsný.“„Myslím, že už jsem jednou říkala, že je mi to úplně jedno. Vezmu si kterékoli.“„Tak tyhle.“ Zahoupal černými semišovými lodičkami s páskem nad kotník a zlatými cvočky na

masivních podpatcích. „Pokud tedy nechceš něco bez podpatku.“„Tyhle jsou příšerně vysoké.“„Záleží na tom, kolik toho člověk vypije.“Kate vytáhla obočí.„Tak tedy něco nižšího.“ Hodil lodičky na zem, klekl si u ní a nazul jí černé třpytivé balerínky.

„Tyhle jsou bezpečnější. Pokud si dobře pamatuju, v Amsterdamu jsi na vysokých podpatcíchnepůsobila moc stabilně.“ Vstal, vzal ji za ruce a postavil ji na nohy.

Zvedla k němu oči a ušklíbla se. „Třeba jsem tě jenom chtěla sbalit.“„To mám ale štěstí.“ Z kapsy vytáhl náušnice, dva malé zlaté kroužky se smaragdovými slzami.

Požádal svého klenotníka, aby vyrobil něco jednoduchého.„Nejspíš jsem tě opravdu balila,“ přiznala Kate. „Minimálně podvědomě.“„Zatímco já jsem si byl velice dobře vědom toho, že bych tě nejradši na místě ojel.“ Protože mu

nevynadala, vetkl jí do ucha jednu náušnici.„To by se lidi asi divili.“„Pochybuju. Platím je.“ Připnul jí i druhou náušnici.„No teda… Mám dvě poznámky. Za prvé si takovou scénu nechci ani představovat. Za druhé se

přestaň chovat jako vládce vesmíru, protože mě to pěkně štve.“„Přirozeně se omlouvám.“Zamžourala na něho. „To ti tak věřím.“Zavrtěl hlavou. „Ještě sis toho nevšimla, lásko? Když nebudu počítat svůj nedávný výstup, v

podstatě dělám všechno, co po mně chceš. Ty rozhoduješ. Já jsem tu jenom od toho, abych plnilpříkazy a pomáhal ti.“ Napřáhl k ní ruku. „Opravdu musíme jít. Představím tě té části své rodiny, nakteré mi záleží. Jsi spokojená se svým účesem? Nepotřebuješ kartáč?“

„To mi řekni ty.“„Ne, takhle ČO vypadáš skvěle.“„ČO?“„Čerstvě ojetá,“ vysvětlil jí s úsměvem.„A podle tebe to mezi lidmi nevadí?“„Mezi lidmi se tomu říká rozcuchané kudrny nebo umělecké hnízdo. Sluší ti to. Ještě ti přinesu

plášť. Zase začíná pršet.“Když vyšel z šatníku, Kate zavřela ústa. Dominik držel krátký, svěží kabátek do deště z květovaného

hedvábí. Zelený podklad prosvětlovaly květy všech barev duhy. Takový výrazný kus oděvu bývá kvidění jenom na pařížských přehlídkových molech.

„Ruce od těla, lásko. Tak, skvělé. Tohle ti dobře padne,“ řekl klidně, jako by jí žádné jiné oblečenínesedělo. „Páni, nezmenšila ses?“ Rukou ve vzduchu nad Katinou hlavou naznačil čáru a pak si hranudlaně přitiskl k hrudníku. „To dělají ty boty.“ Pousmál se. „Nesmíš se ode mne vzdálit. Dneska večertě budu muset chránit, aby tě někdo nezašlápl.“

Nedokázala se na něho zlobit. Na to byl příliš milý. O jeho kráse, sexuální přitažlivosti a nadání vposteli ani nemluvě. Proč mu vůbec chce pořád odporovat? Až příliš brzy jí bude zase scházet. Takžesi užívej, dokud to jde.

„Líbí se ti ten kabátek?“ Usmíval se na ni.„Je dokonalý. Díky.“„Melanie si tě zamiluje, lásko. Tak pojď.“ Popadl ji za ruku. „Nemůžu se dočkat, až tě všem

předvedu.“Zvedla ruku. „Nejsem tvoje nejnovější hračka. Doufám, že si to uvědomuješ.“„Ježkovy oči, já nechci, abys byla hračka.“ Ztišil hlas. „Já jenom chci, abys byla moje.“Cosi v jeho posledních slovech ji znervóznilo. „Nebudeš dělat žádné scény, viď?“„Kdy jsem je dělal?“ zeptal se trochu udiveně.„Když jsem mluvila s těmi muži v Hongkongu.“„Tak nesmíš mluvit s jinými muži,“ nařídil jí nekompromisně.Zvedla obočí. „Děláš si legraci.“Když zpozoroval, jak jí zrudly tváře, rychle svou chybu napravil. „Byl jsem mimo. Promiň.“ Krátce

vydechl. „Jenom na tebe příšerně žárlím. Mrzí mě to. Ale,“ slabě se usmál, „jelikož musím všechnoovládat, měl bych zvládnout i sám sebe. Takže slibuju, že žádné scény nebudou.“

Za maskou tvrdého, mocného globálního magnáta, který ve všem vyniká, se občas objevil obrazmalého chlapce. „Díky,“ řekla Kate. „Tvoje pochopení oceňuju. A nejradši jsem stejně s tebou, takženení co řešit. Oba to máme stejně.“

Když uviděla jeho vřelý pohled, stáhlo se jí hrdlo.Sklonil k ní hlavu a zlehka ji políbil na rty. „Připadá mi, jako by dneska večer svítily všechny

hvězdy,“ zašeptal jí u úst. „Zažívám to vůbec poprvé.“ Zvedl hlavu a řekl: „To je bláznivé, co?“„Všechno, co děláme, je bláznivé.“ Zaslechla změnu v jeho tónu, takže si dala záležet, aby její hlas

zněl bezstarostně. „Proč bychom toho nechávali?“

„To je fakt. Kruci, potřebuju si dát panáka. Co ty?“„Jasně, že jo. Nečetls snad nic o mých zálibách? Miluje štěňata, procházky po pláži a pití.“Zasmál se. „Proto spolu tak dobře vycházíme. Máme stejné záliby.“„A sex.“„Jo, jasně. Na ten nesmím zapomenout.“Opustili Dominikův dům a vyšli na ulici. Tam ji zastavil. „Počkej chvilku,“ zamumlal.Za okamžik se ze stínů vedlejšího dvora vynořili Leo, Danny a dva další muži. Domy od sebe

oddělovaly jenom příjezdové cesty.Kate se podívala na Dominika. „Oni bydlí vedle?“„Mám rád své soukromí.“„Je takové hlídání opravdu nutné?“„Je to jenom bezpečnostní opatření.“„Co to znamená?“„Jenom to, co jsem řekl. Dobrý večer, pánové. Jak se všichni máte?“Když se pozdravili, Leo s Dannym zaujali pozice před nimi a druzí dva muži se jim postavili za

záda. Dominik vzal Kate za ruku a vyrazil východním směrem.„Přítomnost těchhle čtyř mi budeš muset vysvětlit,“ zasyčela Kate.„Není co vysvětlovat. Obvykle cestuju s ochrankou.“„V Hongkongu ani Singapuru s námi nikdo nebyl.“„Dneska jdeme jenom o pár domů dál. Těžko můžou zůstat neviditelní.“„Nic víc?“„Nic víc. Melaniin dům je tady v ulici,“ odpověděl, aby uzavřel debatu. „Nepodlehni dojmu, že si

musíš zapamatovat, jak se jmenují všechny její děti. Jim je to totiž úplně jedno.“

16. kapitolaKdyž dorazili k Melanii, Dominik s Kate vešli dovnitř, zatímco bodyguardi nejprve zkontrolovali

okolí domu a potom je následovali.Dominik pověsil Katin kabátek do skříně ve vstupní hale a vzal do ruky nákupní tašku, kterou

přivezli z jeho domu. Kývl směrem ke vzdáleným hlasům. „Budou v kuchyni. Od doby, co se dětinaučily řvát, se na rodinných oslavách narozenin u Melanie jí pizza. Ale je dobrá. Nicméně nech sinějaké místo. Na menu pro dospěláky jsou chutnější věci.“

Když došli do velké kuchyně vzadu v domě a objevili se ve dveřích, okamžitě se zvedla bouřehlasitého výskání. Za okamžik se k nim přiřítil hlouček vřískajících dětí.

„Dávejte pozor, prcci!“ upozornil je Dominik. „Dneska vedu návštěvu, tak ji neporazte.“Všechny děti až na nejmladší holčičku se včas zastavily. Kudrnatá blondýnka, která se sotva batolila,

se chytila Dominikovy nohy a pokusila se na ni vylézt. „Tlejdo Niky! Tlejdo Niky, pochovej mě!“Dominik upustil tašku, vzal dítě do náruče a políbil ho na buclatou tvářičku. „Hmm…, buráková

pomazánka.“„Máme těně! Máme těně!“ Holčička mu bušila do ramene nedojedeným sendvičem s burákovou

pomazánkou a marmeládou. „Ceš se kouknout?“„Počkej chviličku, beruško, a dojez si sendvič. Chci vám představit svoji přítelkyni.“To už přišli i Melanie s Mattem a podsaditá starší žena vysoká stěží metr a půl. Usmívala se tak

široce, až se jí v koutcích podmalovaných očí dělaly vrásky. Na nohou měla zdravotní pantofle, bylaoblečená do plandavých batikovaných kalhot a vlasy měla nabarvené hennou na zářivě rezavo.Vypadala od hlavy k patě jako typická představitelka generace hippies.

„Dobrý den, paní B.“ Dominik k ní přistoupil, aby ji mohl políbit na tvář. Holčičku, která kolemsebe šermovala sendvičem, držel v dostatečné vzdálenosti. „Udržujete loď v hladkém chodu?“

„No jistě.“ Když ustoupil, podívala se na něho přimhouřenýma pichlavýma černýma očima. „Pořádvyvádíš klukoviny?“

„Kdepak. Našel jsem si holku. Vždycky mě srovná do latě.“ Vzal Kate za ruku. „Katherino, tohle jepaní B. Pomáhá tady už… jak dlouho vlastně?“

„Sedmnáct let. Ráda vás poznávám, slečno Katherino. Vsadím se, že s ním máte plné ruce práce.“„To je pravda.“ Kate se uličnicky podívala na Dominika. „Právě ho učím slušnému chování.“Hospodyně se na Dominika souhlasně usmála. „ Nebojí se tě, Niky. To je dobře.“Dominik sklonil hlavu a na hospodyni se zašklebil. „Já se bojím jí, paní B. Katherina je pěkně drsná

holka.“„Taky bylo načase, aby ses začal někoho bát.“ Žena si ho zkoumavě prohlížela jako policejní

vyšetřovatelka. „Aspoň si nebudeš pořád myslet, že ti patří celý svět.“„Dokud jste tu vy, abyste mi do hlavy vtloukla trochu rozumu, nemůže se to stát.“„Tak to je dobře, že jsem tady,“ prohlásila odměřeně, ale v jejím pohledu se zračila něha.„Pořád plníte Bohem svěřené poslání?“ pousmál se Dominik a povytáhl obočí. „Kdo vyhrává, paní

B.?“Odfrkla si. „Už jsi někdy viděl, abych prohrála? A ještě něco,“ dodala rychle. „Řekni svým lidem, ať

po sobě nechají dokonale čistou kuchyni, až půjdou pryč. Posledně jsem po nich musela uklízet.“

„Ani nebudete vědět, že tam byli, paní B.,“ slíbil jí Dominik s uctivě sklopenou hlavou. „Pochopilito.“

Začala si odvazovat zástěru. „V tom případě se hezky bavte, děti. Ráda jsem vás poznala, slečnoKate. S ostatními se uvidím ráno.“ Rychle si sundala zástěru a na plných ňadrech si uhladila tričko sGrateful Dead. Podala zástěru Melanii a odkráčela jako členka olympijského týmu rychlochodců.

Kate fascinovalo, že všichni včetně Dominika hospodyni poslouchají. Dokonce i nejmenší holčičkasledovala hovor mlčky.

„A teď, když odešla dozorkyně, vás můžu všechny představit,“ řekl Dominik tišeji a s úsměvem vhlase se obrátil ke Kate. Držel ji za ruku a odříkal všechna jména: Melanie, Matt, Nicole, Isabelle,Keir, Dante, Rafe a Ellie, která zamávala zbytkem sendviče, jakmile zaslechla své jméno. Melanie iMatt Kate pevně objali a všechny děti se na ni vřele usmály. „Řekl jsem Katherině, že si nemusí hnedzapamatovat, jak se všichni jmenujete,“ dodal Dominik a kývl na děti. „Takže na ni buďte milí, ano?“

„Můžeme se podívat na dárky?“To promluvila dívka, s níž se Kate setkala v Dominikově kanceláři v Palo Altu. Nicole měla tmavé

vlasy jako její strýc a byla krásná. Dominikova sestra vypadala jako mladší, přátelštější verze jejichmatky Letitie. Byla blonďatá, křehká, chovala se vřele a vlídně.

Dominik se po očku podíval po Melanii s Mattem. „To záleží na vašich rodičích.“Melanie přejela své potomstvo pohledem. „Jenom pokud se budete chovat slušně.“Dominik se zašklebil. „Tos jim měla říkat před pár lety, teď už je pozdě.“„Na rozdíl od tebe se umějí chovat aspoň trochu.“„Dostalas mě, sestřičko,“ přiznal Dominik bezvýrazně. „Ačkoli Katherina se mě snaží jakžtakž

vychovávat, viď, lásko?“Kate zrudla.„Červená se,“ okomentoval to Dominik s nejkrásnějším uličnickým úsměvem, jaký dovedl

vykouzlit. „Není to roztomilé?“ zeptal se jako botanik, který se chlubí nově objevenou orchidejí zhlubokého indonéského pralesa. Naklonil se k ní a přitáhl si ji k sobě, i když k němu vysílala varovnépohledy. „A zatímco mě Katherina učí slušnému chování, já na oplátku učím ji, že nemá tolik dát nato, co si o ní lidi myslí. Ale stále máme určité rezervy, viď, miláčku?“ řekl se škádlivým úsměvem.

„Proboha, Niky, nech toho,“ nařídila mu Melanie. „Jinak tu nebude chtít zůstat. Vůbec si honevšímej, Katherino. Dokáže být neskutečně drzý. Jdi,“ dodala a ukázala směrem k obývacímu pokoji.„Jdi odsud, Niku. Katherina je mým hostem.“

Dominik Kate letmo políbil na tvář a otočil se ke shluku napjatých dětských obličejů. „Pojďte, děti.Ukážu vám, co jsem přivezl ze Singapuru.“ Sehnul se, aby ze země zvedl tašku, a zalétl pohledem keKate. „Nebude ti vadit, když odejdu?“

„Jistěže ne.“ Melanie vzala Kate za ruku a s jiskřičkami v očích se podívala na bratra. „Budu ji bavita prozradím jí všechna tvoje temná tajemství.“

Dominik se narovnal a v očích se mu na chvíli objevila nejistota, kterou rychle potlačil. „Nevěřničemu, co ti bude vykládat, lásko. Jestli ji vystrašíš a ona mi uteče,“ podíval se na sestru trochuvýhrůžně, „tak potom budeš muset utíkat ty. A hodně rychle.“

Melanie ho poplácala po paži. „Proč bych to měla dělat, když sis našel tak milé děvče?“Sestřina smířlivá odpověď a její jemná ruka na jeho paži udělaly své. Dominik se přestal tvářit

přísně a Kate pochopila, že Melanie na něho má uklidňující vliv. Byla ráda, že ji Dominik má. Vmnoha ohledech byl sám. Žil uzavřeně, izolovaný ve svém privilegovaném světě.

„Za čtvrt hodiny bude hotová pizza,“ upozornila je Melanie a varovně se podívala na manžela.„Nikovi můžeš ukázat své fotky lodí později. Paní B. nám neodpustí, když její pizzu připálíme.“

„Neboj, sestřičko. Tvoje děti dokážou roztrhat obaly během vteřiny. Než se upeče, bude vybaleno.“Dominik se rychle podíval na své neposedné neteře a synovce, kteří se snažili krotit svou nedočkavost.„Tak co, jste připravení?“ Kývl směrem k obývacímu pokoji. „Matte, pojď mi pomoct s přípravou.“Zašklebil se na děti. „Kdo si sedne jako první, bude mě moct večer porazit v ša-chu.“

Když stádo oddusalo, Melanie gestem naznačila Kate, že ji má následovat k sedací soupravě ukuchyně. „Dáš si něco k pití?“

„Dám. Ale klidně to můžu připravit.“ Kate u protější stěny zahlédla malý bar.„Jen se posaď. Přinesu to. Na co máš chuť?“„Na kolu s rumem a limetkou, jestli máš.“„To zní dobře. Udělám dvě.“Melanie za chvilku přinesla dvě sklenice koly s ledem. Jednu podala Kate a s druhou se usadila na

pohovku vedle ní.„Máte tu krásný výhled,“ ukázala Kate na prosklenou stěnu, jíž byla vidět světla jiskřící na protější

straně zálivu.„Je to krásné, co?“ Melanie byla neformálně oblečená do pastelově modrého svetru a džínsů. Zula si

boty, skrčila pod sebou nohy a opřela se o područku pohovky. „Matt tenhle dům objevil, než senarodila Nicole.“

„Máš krásnou rodinu. Dominik má štěstí, že bydlí kousek od vás. Povídal, že když byly Nicole sIsabelle malé, hlídal ti je.“

„To je pravda. S dětmi to umí skvěle. Všechny ho naprosto zbožňují. Samozřejmě je rozmazluje, aleto mi nevadí. Potřebuje mít nějakou rodinu.“ Melanie se usmála. „Aby mu připomněla, že existuje ijiný svět kromě obchodování. I když se zdá, že tys ho dokázala aspoň na několik dní odtrhnout odpráce. Roscoe tvrdí, že si dokonce vzal dovolenou. Jsem ráda, že se ti to povedlo. Ještě nikdy sidovolenou nevzal. Musíš mi prozradit své tajemství.“

„Obávám se, že jsem s jeho rozhodnutím neměla nic společného. Dominik se neptá na rady, aspoň nemne. Narazila jsem na něj v Singapuru, a sotva jsem se stačila rozkoukat, už jsme letěli sem.“

„Říkej si, co chceš,“ odpověděla Melanie zvesela, „ale kdyby nebylo tebe, velice pochybuju, že by siDominik našel čas. Tos nevěděla? Roscoe mi zavolal, aby zjistil, jestli bych nemohla Dominikovinějak domluvit. Řekla jsem mu, že ani náhodou. Jsem ráda, že má Dominik dovolenou, ať ho k tomuvedlo cokoli. Je na něm vidět, že tě má rád.“

„Mně je taky moc sympatický,“ odpověděla Kate a začervenala se. Potom rychle změnila témahovoru. Nechtěla říkat nahlas, že Dominik je to nejúžasnější, co ji v životě potkalo. „Doufám, že vásneobtěžuju. Dominik tvrdí, že ne, ale on má sklon přehlížet názory druhých.“

Melanie se zasmála. „Takže sis toho všimla. Mohla bych předstírat, že Nikova domýšlivost jevýsledkem jeho úspěchu v obchodě, ale…,“ křivě se usmála, „Niky skoro celý život říká druhým, comají dělat. Já ho prostě ignoruju a doporučovala bych ti, abys udělala totéž. A vůbec neobtěžuješ.Jsme moc rádi, že jsi přišla. Nik ještě na žádnou rodinnou oslavu nepřivedl žádnou ze svýchpřítelkyň.“ Melaniin úsměv pohasl. Sklopila oči a prstem přejela po okraji sklenice. Po chvilce mlčení

vzhlédla. „Nebude ti vadit, když se tě zeptám, jaké city k Nikovi chováš? Promiň,“ dodala tiše, když sivšimla Katiny náhlé nejistoty. „Já vím, že ho moc ochraňuju, ale mám o něho strach. Má toho hodněza sebou.“

Kate chvíli váhala a pak řekla: „Myslíš smrt jeho ženy.“„Tu taky.“Kate se při Melaniině neutrální odpovědi prudce rozbušilo srdce radostí, i když by nemělo. Na smrt

jeho manželky by měla pohlížet s pietou, kterou si taková věc zaslouží.Melanie se podívala stranou a na chvíli se v duchu zatoulala k utajovanému Dominikovu strádání z

dětství. Potom zamrkala a vrátila se do přítomnosti. „Nemohla jsem si nevšimnout,“ začala a hned sezarazila. „No…, že Nik je ve tvé společnosti veselý a plný života. Dokonce se raduje. Jsem hrozněvděčná, že ho vidím takhle – jak se usmívá a je šťastný. Víš, on s lidmi normálně neumí dobře navázatvztah… intimnějšího rázu. Ačkoli,“ dodala s nenápadným úsměvem, „když chce, dokáže být veliceokouzlující.“

„Já vím,“ řekla Kate, která si velice dobře uvědomovala Dominikovy mnohé klady. „Viděla jsem,jak se svým kouzlem zachází… v Amsterdamu a pak na jedné charitativní akci v Hongkongu. Máneuvěřitelné charisma. Uchvátil všechny přítomné ženy a získal si taky sympatie mužů. Toho večeravydělal vysokou částku pro Maxovu ženu.“

„To musela mít Liv radost. Neviděla jsem ji od té doby, co se narodil Conall.“ Melanie se odmlčela,jako by uvažovala, jak má pokračovat. Potom dodala: „Vím, že ses v Hongkongu setkala s našímatkou. Nejspíš sis všimla, že spolu s Dominikem nemají… ehm… zrovna vyrovnaný vztah.“

Řekla to velice hezky. Dominik by matku ve skutečnosti nejradši zabil. Když už se Melanie zmínilao jejich matce, Kate se nechala unést morbidní zvědavostí na život a minulost Dominika Knighta.„Dominik mi pověděl něco málo o svém dětství.“ Sledovala Melaniin obličej pro případ, že bynakousla zakázané téma. „Zmínil se o terapeutech.“

Melanie prudce zvedla hlavu. „Opravdu?“„Promiň,“ řekla Kate rychle. „Neměla jsem o tom mluvit. Vůbec nic mi do toho není.“„Ne, to nic. Jenom jsem překvapená.“ Melanie sotva dýchala a viditelně zbledla. „Nik o té době

nikdy nemluví.“„Možná jsem ho trochu nutila,“ odpověděla Kate omluvně. „Ačkoli mi nepřipadalo, že by mu to

nějak vadilo.“„To je jasné, když ti to řekl.“ Melanie trochu potřásla hlavou, jako by z těch dávných let ometala

prach. „Tehdy mi to připadalo hrozně dlouhé,“ řekla tak tiše, že ji skoro nebylo slyšet. „Jako by tenzlý sen neměl nikdy skončit. I když pro Nika to bylo mnohem horší.“ Nadechla se. „Bylo to opravduodporné.“

„Dovedu si to představit… Vlastně nedovedu,“ řekla Kate bez obalu. „Byl tak malý. Nechápu to…,všechny ty roky…“ Nevěděla, kam s očima, protože by nejradši řekla všechny ty roky mučení.

Melanie si povzdechla a postavila sklenici. Sevřela ruce a upřeně se dívala na své pevně propletenéprsty. „Byla jsem moc malá, takže jsem ho mohla jenom utěšovat. Je mi líto, že jsem nemohla udělatvíc. Ten pocit bezmoci byl zdrcující.“ Zvedla hlavu, přestala svírat ruce a sklesle se pousmála. „AleNik nebyl ani tehdy úplně bezbranný. Odjakživa byl velice silný a měl železnou vůli. Byl odhodlaný.“

„Nevím, jak silný je člověk v šesti letech. Chci říct…V šesti, proboha. Kruci, promiň, ty za to

nemůžeš.“„Máš právo být konsternovaná,“ řekla Melanie tenkým hláskem a svraštila obočí, jako by

vzpomínala na svá muka. „Vždycky mi připadalo, že Nik se měl narodit do jiné rodiny, kde… Zkrátkado jiné rodiny. Do takové, kde vítají nezávislé děti.“ Najednou na tváři vykouzlila křehký, zvláštněveselý úsměv. „Ačkoli Niky byl od samého začátku pozoruhodně… aktivní. Vlastně spíš aktivista,takový povstalec. Byl neuvěřitelně náročný. Nikdy si nebroukal a nevrněl. Vřískal jako posedlý avyřídil čtyři chůvy a dvě au-pair. Já jsem byla jediná, kdo ho směl chovat, rozesmívat a tišit jeho křik.Seděla jsem vedle něho a četla jsem mu, když ho chůva krmila, jinak by vůbec nejedl. Takže měodhlásili ze školy a učili mě doma, dokud Nik ve třech letech nezačal chodit do školky.“

„Páni.“Melanie se tiše zasmála. „Vidíš, co tě čeká? Nik je velice tvrdohlavý odjakživa. Díky tomu přežil.

Protože jako dítě nemohl o ničem rozhodovat, teď má obrovskou potřebu všechno ovládat. Mojirodinu bere jako zvláštní případ, výjimku ze svých pravidel. Ale celkově vzato,“ zakoulela očima, „sidávej pozor.“ Po tváři jí přelétl úsměv. „Doufám, že jsem tě neodradila. Niky je ve skutečnosti velicemilý.“

„To jsem si všimla. Neboj se, nemám z něho strach. Ale nic od něho neočekávám,“ řekla Kate.„Jenom jsem ráda s ním.“

Melanie vzala svou sklenici a napila se, jako by hledala správná slova. „Možná to nevíš,“ řeklanakonec, „ale jsi jediná žena, která dokázala proniknout jeho obrannou hradbou. Už jenom skutečnost,že bydlíš v Nikově domě – v tom domě – a že tě přivedl na oslavu mých narozenin, je opravdu… něconevídaného. Takže se bojím, že bys ho mohla zranit,“ dodala a podívala se na Kate stejně modrýmaočima, jako byly ty Dominikovy. „Má slabá místa.“

„Pochybuju, že bych Dominikovi mohla nějak ublížit. Pokud někdo bude prožívat bolest, budu to já.Počet žen, které měl…,“ Kate pokrčila rameny, „… mě zrovna neuklidňuje. Ale upřímně řečeno,nevím, co chce. Známe se jenom krátce.“ Bylo snazší mluvit o praktických věcech bez Dominikanablízku. Mohla snáz skrýt své city a používat naučené fráze.

„Ale je ti sympatický.“„Komu by nebyl? Je to úžasný mužský.“Melanie se usmála. „Taky si to myslím.“Praktičnost a možná i zdvořilost potom podlehly zvědavosti. „Můžu se tě na něco zeptat? Pokud

budeš mít pocit, že zacházím moc daleko, řekni mi to.“ Kate prstem přejela po orosené sklenici. „VDominikově domě… nejsou žádné upomínky na jeho ženu.“

„To proto, že Julie dávala přednost jejich bytu na Russian Hill. Domu říkala Dominikovo surfařskémuzeum. Od té doby, co ho koupil, se tam toho moc nezměnilo. Líbí se mu takhle. Aby nebylo mýlky,Julie se k Dominikovi velice dobře hodila. Byla to nejlepší kamarádka, jakou kdy měl. Možná jedináopravdová kamarádka, jakou kdy měl. Všude jezdili spolu, na ta nejnebezpečnější a nejúžasnějšímísta. Podle mého mu poskytovala neustálé rozptýlení od machinací v obchodním světě. Nikovinedělá dobře samota. Obklopuje se lidmi a neustálou aktivitou. Vždycky to tak bylo. Výjimkou ječtení. Nejspíš jsi viděla jeho knížky. Ukázal ti místnost nad garáží, které říká knihovna?“

„Ne. Ráda bych se do ní podívala. Viděla jsem knížky v jeho pokoji.“„Myslím, že Julii čtení nezajímalo. Byla naprostá extrovertka. Stala se členkou mnoha charitativních

organizací a v některých zasedala ve výboru. Ale především byla naprosto loajální a v Dominikově

světě, kde si všichni jdou po krku, je taková loajalita výjimečná.“ Melanie se na okamžik odmlčela.„Po Juliině smrti zůstala v Dominikově životě obrovská černá díra. Ta nehoda byla tak nesmyslná.Dominika pronásledoval pocit, že kdyby tam tehdy byl, Julie by zůstala naživu.“

„O tom jsem slyšela.“ Teď konečně věděla proč. Julie byla ideální ženou.„I když mi připadá, že tys změnila směr, kterým se Dominikův život ubíral.“ Melanie se usmála.

„Nechci tě urazit, takže se snažím taktně vyhnout tématu tvého vztahu s Dominikem…“Kate trochu povytáhla obočí. „Nejsem si jistá, že nějaký vztah máme.“„Dovol, abych nesouhlasila,“ oponovala jemně Melanie. „Právě proto tě tu vyslýchám, sotva jsme se

seznámily. Niky k nám domů nikdy nepřivedl nikoho kromě Julie. Myslím žádnou ženu. Všichni jsmeod něho dostali instrukci, že se k tobě máme chovat velice mile.“ Melanie se usmála. „On prostětakové věci nedělá.“ Zasmála se. „Takže mě vážně zajímá, jestli jsi ho nějak neočarovala.“

„Pokud někdo někoho očaroval, tak on mne. Snažím se udržet nohama na zemi v úplně neznámémsvětě. Dominik je ohromně bohatý a bere to s klidem. Říká mi, ať to dělám taky tak, ale já tonedokážu. Někdy mě to až děsí. On mě děsí. Nepřijímá odmítnutí.“ Kate znovu pokrčila rameny. „Alejá bez něho nejsem šťastná. Tvrdí, že se cítí úplně stejně, i když, upřímně, já si nedokážu představit,že by někdo jako Dominik dovedl dlouho udržet vztah.“ Kate volnou rukou udělala rozmáchlé gesto.„Tak. Teď jsem vyložila všechny karty.“

„Líbí se mi tvoje upřímnost.“ Melanie se ke Kate naklonila a poplácala ji po koleni. „A ulevilo semi. Většinu žen přitahuje Dominikovo bohatství.“

„On to ví a zaujímá k tomu cynický postoj. Nejsem si jistá, jestli chápe, že ženy by za ním běhaly, ikdyby neměl ani vindru.“

„Jeho cynismus je očividně silnější než logika.“ Melanie o bratrových vztazích s ženami velicedobře věděla a záměrně změnila téma hovoru. „Odcestuješ s ním?“ zeptala se. „Nikdy nezůstanedlouho na jednom místě.“

„Ne. Jsme tu na dovolené a já se pak musím vrátit do práce.“„Povídal, že pro něho odmítáš pracovat.“Kate se krátce nadechla a uvažovala, kolik toho má Melanii říct. Pak zvolila diskrétnost. „Nebylo by

mi příjemné pro něho pracovat.“„Proč?“Protože žárlím na každou ženu, na kterou promluví – což je velká překážka harmonických vztahů na

pracovišti. „Mám k tomu osobní důvody.“„Promiň,“ omluvila se rychle Melanie, protože si všimla, že se Kate začervenala studem. „Jsem moc

dotěrná. Ale je to můj bratříček, víš.“„Vůbec nic se neděje. Chápu to.“„Jsem ráda, že je ti sympatický,“ řekla Melanie. „A taky že tě přivedl na návštěvu, a budu vám držet

palce, ať oba získáte to, po čem toužíte.“„Můžu se tě na něco zeptat? Dominik povídal, že dneska večer přijde vaše matka.“„Klidně se ptej, na co chceš. Pokud jde o matku…,“ Melanie se odmlčela, „na rodinné sešlosti ji zvu

jenom ze zdvořilosti.“„Když jsem se s ní setkala v Hongkongu, netušila jsem nic o terapeutech a… ehm… zášti. Když teď

vím něco o tom, co se dělo, divím se, že vůči ní Dominik byl tak…“

„Tolerantní?“ skočila jí do řeči Melanie. „To proto, že nic, co matka udělá nebo řekne, se ho nijaknetkne. Myslím, že to tak bylo i v minulosti. Vždycky spolu jenom zápasili o nadvládu a Nik zvítězil.“Melanie se nenápadně ušklíbla. „Ačkoli se ti za ni dopředu omlouvám a prosím tě, neber nic z toho, comatka dneska řekne, vážně.“

Kate se usmála. „Dobře.“„Pokud tě opravdu urazí, Dominik se do toho určitě vloží.“„Propána.“„Ne, ne, ty za nic nemůžeš. Jde jenom o to, že matka Nika hrozně ráda rozčiluje. On se bez problému

ubrání. Po všech těch letech si je hodně jistý v kramflecích.“„Tehdy v Hongkongu mi připadal vůči jejím poznámkám dost odolný.“„Ve třinácti utekl z domova a začal žít s námi. Od té doby je nezkrotně nezávislý. Matku považuje za

pouhou přítěž.“„Ve třinácti? No tedy. O tom se mi nezmínil. Jenom povídal, že když mu bylo třináct, koupil si dům,

a žes za něj podepsala smlouvu.“„Dům si mohl koupit, protože náš strýc mu přes svěřenecký fond přenechal svoji firmu. Měl právo ji

převzít, až mu bude šestnáct. Jordan měl Nika vždycky rád a často ho zval na návštěvu do L. A., bralho na loď. Strejda Jordan stavěl závodní jachty.“

„Takže od něho Dominik pochytil lásku k plachtění.“Melanie přikývla. „Jordan ve třiceti zemřel, když ho v bouřce smetla vlna do moře. Nikovi tehdy

bylo třináct a byl celý zničený. Ale díky Jordanovi mohl ve velmi nízkém věku začít žít nezávisle.Připomeň mi, ať ti ukážu strejdovu fotku. Vypadá jako Nikovo dvojče. Byl to bratr našeho otce,“dodala na vysvětlenou. „Ale Jordan si s otcem nerozuměl, zrovna jako Nik. Možná proto k sobě mělitak blízko, i když toho sdíleli mnohem víc – surfing, plachtění, hru na kytaru a nekonformní způsobuvažování.“ O ženách a flámech se nezmínila, ačkoli to byly další dvě záliby, které měl Nik sJordanem společné.

„Myslím, že jsem jeho fotku viděla v Dominikově pokoji,“ řekla Kate. „Myslela jsem si, že je toDominik na maškarním – měl vlasy ulíznuté dozadu, na sobě bílý smoking, v jedné ruce cigaretu a vdruhé sklenici martini. Za ním byly palmy. Vypadal jako dokonalý playboy.“

„Tak to skutečně byl Jordan. Opravdu byl playboy.“ Melanie se usmála. „A v Nikyho případěočividně funguje dědičnost. I když dneska se nám ukazuje z jiné stránky, když jsi tu ty,“ dodalarychle.

Kate se začervenala. „Děkuju, ale já se na naše… ehm… přátelství… dívám pragmaticky. Když jsemsi před pracovním pohovorem zjišťovala informace o Kinght Enterprises, dočetla jsem se o všechženách, které prošly jeho životem. Tehdy jsem se divila, jestli vůbec spí.“

Teď se pro změnu začervenala Melanie. „Ne tolik, kolik by měl. Nechtěla jsem o tom mluvit, alekdyž jsi to zmínila… Vždycky měl nějakou ženskou,“ řekla jemně. „Nejsem si jistá, že někdy nějakouodmítl. S výjimkou manželství, kdy byl naprosto věrný Julii. K tobě se Nik chová úplně jinak. Nelžu,opravdu je jako vyměněný. Pozorný, láskyplný, šťastný.“ Usmála se. „Roscoe se bojí, že Nikonemocněl, protože se přestal soustředit výhradně na obchod. Znáš Roscoea?“

Kate zavrtěla hlavou. „Jenom vím, kdo to je.“„Ujistila jsem ho, že Nik je v pořádku. Možná že tu nemoc jsi způsobila ty a říká se jí láska,“ řekla

Melanie a pousmála se.To by byla nádhera… „O tom pochybuju,“ řekla Kate a zavrtěla hlavou. „Abych pravdu řekla, tak

chci zůstat stát nohama pevně na zemi, pokud jde o cokoli jenom vzdáleně podobného románku sDominikem. S ženami navazuje jenom povrchní a nezávazné vztahy.“ Pozvedla sklenici. „Takže nazdravý rozum.“ Přiložila si ji ke rtům a vyprázdnila ji do dna.

Melanie si povzdechla. „Určitě máš pravdu. Ale stejně… Já jsem odjakživa romantička. Takžedržím palce. Hele, už pípá trouba. Mohla bys všechny svolat k večeři?“ Vstala a otočila se zpátky keKate. „A pokud někdy budeš potřebovat pomoc… Pokud se budeš chtít zeptat na něco ohledněDominika, dej mi prosím vědět. Podle mého na něj máš dobrý vliv. Nejsi jako mnoho jiných žen, sekterými… tráví čas,“ dokončila zdvořile. „Připadáš mi velice normální. Myslím to jako kompliment.Věř mi, Nik se potřebuje trochu usadit.“

U stolu bylo hlučno a veselo. Všechny děti mamince vyrobily jednoduchý dárek k narozeninám.„Ten ode mne můžeš otevřít později,“ řekl Dominik. „Je do tvé sbírky.“ Některý z jeho zaměstnancůmu obstaral dva nefrity a Matt manželce věnoval dárek ještě před oslavou. Melanie s pomocí mladšíchdětí sfoukla osmatřicet svíček na dortu a pizza od paní B. byla vynikající. Dominik se s dětmipošťuchoval a žertoval. Všechny ho očividně zbožňovaly. Každé od něho dostalo hodinky s dinosaurya elektronickou hru do ruky. Jenom Nicole přivezl perlové náušnice a náhrdelník.

Seděl vedle Kate a jednu paži položil na opěradlo její židle. Občas ji políbil, jako by je nesledovaloosm párů očí. Nedbal na to, že se Kate pokaždé červená, a choval se, jako by měl veškeré právo líbatji, kdykoli se mu zachce. Melanie pokaždé strčila do Matta a vrhla na něho vědoucí pohled. Děti siukazovaly a hihňaly se. Mladší chlapci pokaždé protočili oči a zaúpěli hrůzou: „Eeee.“

Dominik na jejich úpění nonšalantně odpovídal: „Jen počkejte, až si jednou najdete holku a budetese s ní chtít líbat. Navíc Katherina chutná jako pizza. Dobrá pizza. Takže stojí za líbání.“

Dominikovi se v průběhu večeře také podařilo přemluvit Kate, aby vyprávěla historky z dědečkovypůjčovny kánoí. Věděl, že Matta a kluky to bude zajímat. Matt si nakonec zapsal telefonní čísloHartovy půjčovny a slíbil synům na příští léto výpravu do Boundary Waters.

„Měl bys jet s námi, Niku,“ řekl.„Možná se přidám. Nikdy jsem tam nebyl.“Kate po něm střelila pohledem.Dominik se usmál. „Mohla bys mi dělat průvodkyni. Určitě to tam dobře znáš.“„I se zavázanýma očima.“Přiblížil ústa k jejímu uchu. „Když už mluvíme o zavázaných očích…,“ zašeptal.Ještě víc zrudla.„Poprosil jsem Kate, aby nám zařídila ochutnávku babiččiny vodky,“ vysvětlil všem jednoduše. „Prý

je dobrá. Mám pravdu?“Kate přikývla a prudce se jí rozbušilo srdce.Melanie se na Dominika káravě podívala. „To stačilo, Niku. Přestaň si z té chudinky utahovat. Jinak

za chvilku vstane od stolu a vykašle se na tebe.“„To nemůžeme připustit.“ Zvedl ruce. „Budu se chovat slušně.“„Klidně ho kopni, jestli chceš, Kate.“„Mami!“ vykřikl šestiletý Rafe. „Říkala jsi, že kopat nesmíme.“„Maminka si dělá legraci, Rafe. Kopání je špatné,“ řekl Dominik a zašklebil se na sestru.

„Utahování z druhých taky,“ odpověděla ostře. „Kdo si dá dort?“Když zlikvidovali dort, děti odešly do svých pokojů a dospělí měli čas na skleničku, než dorazí

hosté.Dominik si sedl do jednoho z křesel u oken a posadil si Kate na klín. Přitiskl ji k sobě a objal ji

oběma rukama. Matt s Melanií seděli vedle sebe na pohovce. Melanie se o manžela opírala a on jiobjímal kolem ramen.

Po zmatku u večeře zavládl v místnosti na chvíli klid a ozývalo se jenom tiché šplouchání vln obřeh.

Dominik se usmál. „Je to moc příjemná oslava, sestřičko. Jenom škoda, že dorazí ještě další lidi.Možná bychom mohli zhasnout.“

„Některé z pozvaných máš rád, Niku.“„Tím si nejsem jistý.“„Ty jsi ale nepohostinný cvok,“ utahovala si z něj.„Hele, pořád jednám s lidmi, takže si od toho rád odpočinu. Možná tu nezůstaneme dlouho.“

Naklonil hlavu ke Kate. „Pokud nejsi proti, lásko.“„Nechám to na tobě,“ odpověděla Kate zdvořile. Nejvíc ji těšilo, když měla Dominika jenom pro

sebe.„Takže pokud nás tu neuvidíš, odešli jsme, sestřičko. Mimochodem, lidi z Lucie se před odchodem

postarají, aby po nich zůstala kuchyň čistá jako operační sál, když si paní B. posledně stěžovala.“Dominik se podíval na hodinky. „Brzy by měli dorazit. Přijdou moji bodyguardi, a jakmile se tusejdou, zase hned všichni zmizí.“ O posilách, které už teď hlídají okolí domu, se nezmínil.„Omlouvám se, ale Leo je úplný fanatik.“

„To nevadí,“ odpověděl Matt. Dominik mu objasnil situaci, jakmile se děti zabavily dárky. Anijeden z nich nechtěl, aby ženy věděly o tom, jaké jim hrozí nebezpečí. „Chlapi, kteří vedou globálníimpéria, potřebují ochranu,“ dodal a pousmál se. „Na rozdíl od místních stavitelů.“

„Když je řeč o místních stavitelích,“ ukázal Dominik na západ. „Leo viděl u jednoho domu, kterýtady v ulici přestavují, ochranku. Kontrolovala dělníkům občanky, než je pustila na stavbu.Přistěhoval se sem nějaký ruský oligarcha?“

Melanie povytáhla obočí. „Jenom nějaká významná osobnost z rádia.“„Má nepřátele?“Matt se ušklíbl. „Spíš je paranoidní.“„To je trochu jiný druh nepřítele,“ zamumlal Dominik. „Jedou sem obrněná auta,“ zašeptal Kate do

ucha a zvedl si ji z klína. Posunul ji stranou a vstal z křesla. „Jdu otevřít. Hodně dlouho jsem nevidělRudyho se Slimem.“

Kate zjistila, že Dominik vlastní Lucii, jednu z nejslavnějších sanfranciských restaurací, která každýrok dodává občerstvení na Melaniin narozeninový večírek. Zanedlouho se v kuchyni otáčeli kuchaři ačíšníci a domem se linuly nádherné vůně. Dominik se vrátil s podnosem plným skleniček s martini.

Nejprve nabídl Melanii s Mattem a potom podnos položil na stůl vedle křesla, kde seděla Kate.Zvedl ji, sedl si zpátky a zase si ji posadil na klín. Podal jí martini, sám si také jedno vzal a pozvedl hov přípitku. „Tohle jsme s Katherinou pili naši první noc v Hongkongu. Namíchal nám ho Po v RitzCarltonu. Na příjemné vzpomínky.“ Když se trochu napili, Dominik se otočil ke Kate, políbil ji na tvář

a zašeptal: „Pro mě to jsou ty nejlepší vzpomínky v životě, miláčku. Jsi moje holka?“Kate přikývla. Měla úplně stažené hrdlo a nemohla promluvit.„To jsem rád. Dneska večer ti to vážně moc sluší,“ dodal tiše. „Vždycky mám tu nejkrásnější holku

na večírku.“ Potom přiblížil rty k jejímu uchu. „Jak se cítíš v té podprsence?“„Je nepohodlná.“„Později ti ji svléknu a dám svým kozičkám pusu za to, že kvůli mně tak trpěly.“ Ještě víc ztišil hlas.

„Určitě je máš pod tou zelenou krajkou úplně zmáčknuté a máš otlačené bradavky. Budou potřebovatutěšit. Budu je sát, dokud se zase nedají do pořádku. Potom, až ti ztvrdnou roztoužením a budou septát, jestli je to všechno, dostanou ještě něco. Doširoka ti roztáhnu nohy a zastrčím do tebe svéhotvrdého ptáka tak pomalu, že mě budeš prosit, abych zrychlil. Ale já ti nevyhovím. Budeš musetpočkat, dokud ti nedovolím, aby ses udělala. A když budeš hodně…“

„Proboha, Dominiku, nech toho… Prosím tě, už kvůli tvé sestře.“ Rozechvěle se nadechla. Začínalatát a toužit po tom, aby jí to udělal.

„Ségra mě neslyší. Chceš mít mého tvrdého ptáka hluboko v sobě? Stačí, když kývneš,“ pokoušel jitiše.

„Propána, nech toho,“ zasyčela a mezi nohama pocítila prudkou, bolestnou touhu. „Myslím to vážně,Dominiku. Nejsme sami.“

„To snadno napravím, lásko.“„Ne, proboha, ne!“ zašeptala ochraptěle. Z hlubin těla jí vystřelila syrová touha a putovala nahoru po

zádech.„Cítíš mě? Mám ho pořádně tvrdého.“ Na uchu cítila jeho teplý dech a na zadku ji tlačila jeho

erekce. „Viď, že bys mě chtěla cítit vevnitř. No tak, lásko, řekni ano. Máme plno času.“„V žádném případě!“Zašklebil se. „Tak tohle určitě slyšeli. Bože, jak já miluju, když se červenáš. Zrudni zase trochu.

Dívají se na nás. Pověz mi, kolikrát by ses chtěla udělat. Dvakrát, třikrát? Možná budeme mít čas i načtyři čísla.“

Tváře jí hořely a měla obličej celý rudý. Bylo na ní jasně vidět, že je vzrušená. Proboha. Ze všech silse snažila klidně dýchat. Vrhala zuřivé pohledy na Dominika a zoufale se snažila nezasténat. Marně.„Já… to… v domě… tvé sestry… dělat… nebudu.“

„Ale budeš,“ zašeptal Dominik, který v jejích slovech zaslechl rozechvění. „Ty se vždycky rádauděláš, lásko. Ještě štěstí, že jsem tady. Ne, díky, Matte. Ještě mám co pít,“ odpověděl klidně našvagrovu otázku, jestli chce další skleničku. „Katherina taky nechce. Chutná ti? Já si to myslel. Maxbyl tak hodný, že mi sehnal recept.“ Dominik si trochu poposedl, aby jeho zduřelý penis měl vícmísta, a spokojeně naslouchal, jak Katherina potlačila povzdech. „Pěkný výhled, co?“ Usmál se naMatta. „Snažil jsem se na Katherinu udělat dojem. Ten výhled z baru v Ritz Carltonu se ti líbil, viď,lásko?“ Jako by se jí ptal, jestli chce do čaje jednu, nebo dvě kostky cukru.

„Ano, opravdu moc.“Svou odpověď pouze zašeptala.Dominik si nevšímal poněkud ohromeného výrazu ve tváři své sestry a jejího manžela. Postavil svou

i Katinu skleničku na stůl a zvedl se i s ní v náruči. Přívětivě řekl: „Katherina se potřebuje trochuosvěžit, než dorazí hosté. Za pět minut jsme zpátky. Možná za deset,“ dodal přes rameno a kráčelpryč.

„Nemusíte spěchat,“ zavolala na něho Melanie zvesela. „Začnou přijíždět až za dvacet minut.Rozhodně je nemusíte vítat.“

Když Dominik odešel, Matt se na manželku ušklíbl. „Co kdybychom jim rovnou nabídli našiložnici?“

„Nik tam stejně nejspíš půjde bez dovolení.“„Ježkovy oči. Copak nezná vůbec žádné meze?“Melanie se na manžela nevěřícně podívala.„No tak dobře. Ale připadá mi, že Nik vůči Katherině opravdu chová nějaké city. Na rozdíl od jeho

obvyklých krasavic, které má čistě na sex. Tohle je u něho úplné novum,“ poznamenal Matt suše.„Je opravdu úžasná.“ Melanii svítily oči. „Nemůže od ní odtrhnout ruce. Takhle jsem Nika ještě

neviděla.“„Nedělej si zbytečné naděje, miláčku. Nik je poslední chlap na světě, který by se po uši zamiloval.

Tohle prostě nedělá. Nedělal to nikdy. Viděla jsi jeho manželství. Šukali spolu, potápěli se, lezli spolupo horách… Mám pokračovat?“

„Říkej si, co chceš. Tentokrát je to jiné. Jsem žena a jeho sestra. Poznám to.“„Já jenom nechci, abys byla zklamaná, až ji nechá, jako nechal těch pět set jiných před ní. Uvažuj o

tom, ano? Tohle tvůj bratr dělá. Ty jsi nějakým zázračným řízením osudu vyšla z vaší rozloženérodiny nepoznamenaná. Ale Dominik ne.“

17. kapitolaKate udeřila Dominika pěstí do hrudníku. „Kruci, já do tohohle nejdu! Slyšíš mě? Bůhví, kdo nás

může vidět.“Dominik ani nezpomalil. „Uklidni se. Neojedu tě na chodbě.“Odfrkla si. „Aha, fajn. Tak to je všechno v pořádku.“„Přesně tak,“ odpověděl a nevšímal si ironie v jejím hlase.„Krucinál, Dominiku! Nemůžeš se jen tak zvednout, když pijeme s tvojí sestrou a jejím mužem, a

odnést mě, aby sis se mnou zasouložil.“„Jim je to jedno, lásko.“„Ale mně ne!“ vyjekla a vší silou ho uhodila. „Mně sakra ne!“Málem si zlomila ruku, ale s ním to ani nehnulo.„Ztiš se,“ napomenul ji klidně. „Nebo se na nás vrhne banda dětí. A to pak bude problém.“„Aby bylo jasno.“ V hlase jí zněl potlačený vztek a oči jí zuřivě blýskaly. „Já do toho snad nesmím

mluvit? Na tom, co chci nebo ne, tedy nezáleží?“Obdařil ji rychlým, naprosto nevzrušeným pohledem. „Kruci, nekecej. Jsi vlhká a nadržená a dobře

to víš. Nezabere nám to moc času. Oba se uděláme, ty možná víckrát než já, pak se vrátíme apřivítáme všechny hosty, kteří jsou mi úplně ukradení, ty je neznáš a ani jeden z nás se s nimi nechcebavit. Aspoň budeme mít dobrou náladu. Uvažuj o tom takhle.“

„Když to servíruješ takhle romanticky, člověk by těžko odolal, aby se té eskapády nadšeněnezúčastnil.“

Pokusil se potlačit úsměv. „Tak eskapády? Nemám si nasadit rytířskou zbroj a připnout si meč?“„Blbečku.“„No tak, lásko, nedělej tady vlny kvůli tomu, že mluvím málo romanticky. Vím, co bys zvolila,

kdyby sis měla vybrat mezi přáním k narozeninám a orgasmem.“Prudce si povzdechla. „Nehádám se o to, jestli je vyvrcholení příjemné, ale kvůli místu, kde k němu

má dojít.“„A já ti povídám, že místo je v pořádku.“ Zastavil se před jedněmi dveřmi a rozhlédl se po chodbě.

Sklonil se, stiskl kliku a kopl do nich, aby se otevřely.Kate doširoka otevřela oči šokem z toho, že na stěnách vidí fotografie Dominikových neteří a

synovců. „Stůj, nebo začnu řvát! Myslím to smrtelně vážně!“Dominik se při Katině tlumeném výkřiku zastavil na prahu sestřiny ložnice. „Budeme tu mít

soukromí. To jsi přece chtěla, ne?“Chladně se na něho podívala. „Chci se vrátit do kuchyně ke svému pití.“„Pitomost.“„Tady to rozhodně dělat nebudu.“Alespoň že už to vůbec neodmítá. Dominik tiše vydechl, otočil se a podíval se směrem, z něhož

přišli. Potom se otočil doleva a vydal se po další chodbě. Minul dvoje zavřené dveře a zastavil se.Rozhlédl se vpravo i vlevo a kolenem zatlačil na kliku. Nohou si otevřel a vstoupil do koupelnyobložené zeleným mramorem. Postavil Kate na zem, zamkl a s úsměvem se k ní otočil. „Je tady dostsoukromí?“

Pozoroval, jak si prohlíží velkou přepychovou místnost – mramorové stěny a podlahu, ozdobnékřišťálové osvětlení a vanu, do níž by se vešla celá rodina. Prosklený sprchový kout s výhledem nasoukromý dvůr a nejbělejší ručníky a koberečky, jaké kdy viděla.

Rychle se k němu otočila a našpulila rty. „Komu patří tahle koupelna? Od ložnice tvé sestry je mocdaleko a pro děti je příliš honosná.“

Následovala kratičká odmlka. „Je tu prostě navíc.“„Nelži mi.“Trochu ho popuzovalo, jak se na něho dívá úkosem. Zároveň mu to ale připadalo oplzle sexy, jako by

mu pod tím tvrdým odsudkem nabízela i něco víc.„Patří paní B.“Zaúpěla. „Tos měl radši zalhat.“„Proboha, až budeš chtít, abych lhal, tak mi to příště naznač,“ řekl. „Snažím se být čestný jako

skautík, tak se nerozčiluj.“Vrhla na něho vítězoslavný úsměv. „Myslela jsem, žes říkal, že už mi do zadku nepolezeš.“Opětoval její úsměv. „Někdy je lezení do zadku fajn.“„Ty manipulátore mizerná.“„Klidně to beru. Pořád se měníš a s tebou i plán hry.“ Ale líbilo se mu, když se takhle usmívala –

sladce, svěže a přirozeně. „Jsem otevřený návrhům. Máme dvacet minut, možná víc, jestli budeš chtít.Žádný z hostů mě nezajímá. Jediná osoba, s níž se chci vidět, je tady se mnou,“ řekl tiše, napřáhl k níruce a sevřel jí ramena. Přitáhl si ji k sobě. Sklonil hlavu a svými rty se velice zlehka dotkl jejích.

Jako když líbá malý kluk, pomyslela si. Romantické představy ji zcela neopustily. Poté její vizezahalil do pastelových barev, když zašeptal: „Jsi jediná, s kým se chci vídat ráno i večer a mezi tím.“

„Fajn,“ zašeptala také. Kdyby řekla něco víc a vyzradila své skutečné pocity, začal by se tvářitneproniknutelně, uzavřel by se a dovolená by skončila.

Fajn? On před ní obnaží svou duši, a uslyší jenom fajn? Najednou mu došlo, že Kate možná stálebojuje s důvody, proč ho opustila v Hongkongu. Dostihla ho jeho divoká sexuální minulost. Katerozhodně není jako ostatní ženy, které by omdlely a padly mu k nohám, kdyby jim tohle řekl. Alechtěl, co chtěl, tak to bylo vždycky. Zvedl tedy hlavu a s nebývalou upřímností řekl: „Dokážu zařídit,aby to bylo lepší než fajn, Katherino. Můžu ti dopřát, cokoli budeš chtít.“

Usmála se. Uvědomovala si, že pouhou přítomností tady po Dominikově boku hazarduje se svýmživotem. Také chápala nenápadnou sílu své závislosti. „Já vím. Jsi můj pán a můžeš všechno.“

To znělo lépe. Dominik si až teď uvědomil, jak moc mu záleží na tom, aby se takhle usmívala.Takové úsměvy vykouzlila i na Krásce. Možná nastal čas upustit od své zásady číslo jedna – nikdy secitově nezaplést. A přiznat si, že jeho posedlost Katherinou je možná víc než jen dočasná avantýra.Jenže neurčité možná vyžadovalo, aby se krátce nadechl a uklidnil, než se vzdá svých celoživotníchzásad. Nedokázal skrýt neochotný tón. „Všechno podle mého znamená, že se vedle tebe chciprobouzet, vidět se s tebou u snídaně, mít tě celý den po svém boku a v noci tě k sobě tisknout.“ Ztišilhlas. „Pojď se mnou žít, klidně pro mě pracuj, jestli chceš. Nebo ještě líp nepracuj, jenom se mnoubuď, ať můžu být šťastný.“

Nejradši by zastavila čas nebo – což by bylo rozumnější – vrátila ta vyřčená slova zpátky. Když sitotiž odmyslela jeho zdráhavost, nabídl jí ráj. Pro obyčejné smrtelníky, kteří nežijí v Dominikově

výlučném světě, bohužel nemyslitelný. Nedosažitelný pro ty, kdo nemohou jenom vztáhnout ruku avzít si, co chtějí. Lidi, jako je ona. „Mohli bychom velká rozhodnutí nechat na později a teď jenomjeden druhého obšťastnit?“ zeptala se s nuceným klidem.

Pousmál se. „Tobě tahle koupelna nepřipadá dost romantická?“„Jsem jenom trochu roztřesená – hlavně o to jde.“ A taky o obrovský hazard pro někoho, kdo není

zvyklý příliš riskovat. Nebyla vládkyně vesmíru, které leží svět u nohou. Skutečnost, že Dominikopustil víc žen, než dokázala spočítat, ji děsila. „Můžeme si o tom promluvit až pak?“ Bylarozhodnutá uzavřít rozhovor, který pro ni pravděpodobně skončí hořem. Proto rukou sjela k zipu jehokalhot a začala mu rozepínat poklopec.

Sex je jednoznačně spojoval, neexistovaly v něm zábrany ani pochybnosti.Dominik by rád trval na lepší odpovědi, protože on byl pánem vesmíru, který buď dostal, co chtěl,

nebo o to bojoval. Ale jeho vnitřní rozumný hlas jízlivě poznamenal Právě tě zachránila před tebousamým, vole, ve stejném okamžiku, kdy Kate přitiskla teplou dlaň do mezery v jeho rozepnutýchdžínsech a jeho tvrdá erekce mu z mozku okamžitě vymazala všechny ostatní myšlenky. Rukamaautomaticky přejel Kate po zádech, popadl spodní lem její halenky a zvedl ho.

„Ne!“ Odstrčila ho a zmatek v její hlavě přebila panika. „Na to nemáme čas.“Podíval se na její prsty, jež mu svíraly nadloktí. „Pusť mne.“Okamžitě spustila ruce, jako by byla naprogramovaná poslechnout jeho strohý tón. O chviličku

později se v ní ozval její rebelský instinkt. „Jestli je tohle koupelna paní B., nechci tu nadělat binec.Provedeme to jednoduše. Moc se nesvlékneme, ať nemusíme nic uklízet. I když,“ dodala s potutelnýmúsměvem, „docela by mě bavilo dívat se, jak vytíráš koupelnu.“ Její úsměv se rozšířil. „To by bylo knezaplacení.“

„Anebo, jak ji v kleku vytíráš ty a já ti to přitom dělám,“ podotkl Dominik. Přitiskl si její ruce khrudníku a pobaveně se na ni podíval. „To by připadalo k nezaplacení mně. A kvůli paní B. si nedělejstarosti. To není problém.“

Kate se na něho ostře podívala. „Neodvažuj se říct, že už jsi to tady dělal.“„No dobře.“„To není odpověď, kterou jsem čekala.“Dominik vytáhl obočí. „Můžu teď lhát, nebo ne? Naznač mi to.“Zamračila se a pokusila se od něho odtáhnout. „Ty hajzle.“„To asi jsem,“ přiznal s nekonečnou trpělivostí a pevně ji sevřel. „Ale poznali jsme se teprve před

šesti týdny. Nedokážu změnit minulost.“„Já na rozdíl od tebe žádnou minulost nemám,“ odsekla nakvašeně a nerozumně. Ale když

pomyslela na zástupy žen, které znal – všechny toužily po jeho přízni, usmívaly se na něho, flirtovalys ním, šukaly s ním, zatraceně! – rozum se ocitl ze hry.

„Jedna z mnoha tvých okouzlujících vlastností,“ poznamenal klidně a po rtech mu přelétl náznakúsměvu. „Všechna ta sexy nevinnost. Úplně z ní šílím. Měl bych tě někam zavřít. Nebo si tě připoutatk posteli.“

Nevěřícně se na něho podívala. „To je úplná hovadina.“„Je to málo romantické?“ zeptal se s kamenným výrazem.Kate zakoulela očima, a když promluvila, div nesyčela vzteky. „Mám pro tebe novinku. Koukni se

do kalendáře. Dávnověk už skončil.“

„Taky pro tebe mám novinku,“ prohlásil s autoritou člověka, který nemá žádné povinnosti adisponuje neomezenými finančními zdroji. „Klidně můžu udělat obojí. To není problém.“

V očích jí najednou zuřivě zablýsklo. „Bránila bych se.“„To by bylo ještě lepší,“ odvětil s úsměvem.„Proboha, ty jsi ale kus pitomce bez špetky úcty!“ Každé její slovo znělo drsně a útočně.Podíval se na vybouleninu na svých rozepnutých džínsech. „Vyndej mi ho,“ řekl klidně. „A pak si

můžeme popovídat o tom, jak v sobě nemám kousek úcty, a o tom, že se ti to líbí. No tak.“ Mluviltichým hlasem. Pustil její ruce a rozepnul si kovový knoflík na kalhotách. Otevřel víc poklopec aodhrnul si spodky. „Teď pomalu a opatrně. Dávej pozor na zip.“

Kate se nehýbala.Dominik pomalu vydechl a nedbal na její nenávistný pohled. „Mám na to celou noc – kruci, klidně

celý týden, jestli chceš. To ty si děláš starosti kvůli mé sestře. Mám si pustit televizi, než serozhodneš, jestli chceš šukat nebo ne?“ zeptal se mírně, jako by neměl obrovskou erekci a dokázalovládat svého ptáka stejně jako všechno ostatní. „Dávají basketbalový zápas, který bych celkem rádviděl.“ Sáhl po dálkovém ovládání na pultu s dvěma umyvadly.

Koupelna byla stejně velká jako Katin obývací pokoj. Dokonce i televize byla na takovou místnostobrovská. Visela příhodně na stěně u nohou mramorové vany. Kate se rychle podívala přes rameno auviděla, jak Dominik přístroj zapnul a naladil sportovní kanál ESPN.

„Krucinál!“ vyštěkla. „Copak ty nikdy neustoupíš ani o píď?“Zalétl k ní pohledem od televize. „Vůbec nevíš, o čem mluvíš,“ odpověděl suše. „Tady nejde o pídě,

ale o celé míle, o zatracené kontinenty. Takže na mě přestaň vyjíždět.“„Opravdu?“„Jo, opravdu.“Znělo to napůl rozmrzele a napůl naštvaně. A přitom to bylo velice roztomilé, protože tím vlastně

říkal, že jí potřebuje být stále nablízku. „Už na tebe nebudu vyjíždět,“ řekla a v jejím úsměvu se zračilpříslib. „Omlouvám se za způsobené nepříjemnosti.“

Dominik se zasmál. „Díky. Už mi tolik nevadí, žes mi úplně zpřeházela život.“„Možná bych ti to mohla vynahradit.“Takovou ochotu a bezpodmínečný souhlas u ní ještě nezažil. Nemusel dlouho přemýšlet. Šel do toho.

„Možná by ses mohla podívat na moje biče.“Rychle zvedla rozhorlené zraky. „Tohle na mě nezkoušej.“Celý život se stýkal s poddajnými ženami, takže narazit na vzdor by mu celkem nevadilo. Měl rád

výzvy. Jenže momentálně měl především vztek. „To si musím zapamatovat do budoucna,“ zamumlalironicky. „Teď čekám. On čeká. Hni sebou.“

„Dávej si pozor,“ odsekla. „Nebo na to tvůj pták doplatí.“„Ty si dávej pozor. Nebo tě nahou vynesu ven kolem hostů, co na tebe budou zírat s pusou dokořán,

a pak tě doma ojedu.“Kate se začervenala a pevně sevřela rty. Rukou mu sjela dolů po břiše, vzala jeho ztopořený úd a

opatrně ho vyndala z otevřeného zipu.„Hodná holka,“ řekl mile, jako by ji k tomu nedonutil. „Klekni si a trochu ho ochutnej. Pak se

rozhodneme, jak to budeme dělat. Jestli podle tebe, nebo podle mne.“

Vrhla na něho zničující pohled.„Kdyby se tak dalo zabíjet očima, viď, Katherino,“ protáhl s uličnickým úsměvem. „Radím ti, abys

udělala, co ti říkám, jinak plno lidí uvidí tvoje úžasné tělo, které by každý nejradši ojel.“Pod silou jeho sebevědomého pohledu si klekla, vzala jeho pulsující úd do rukou a odtáhla mu ho od

těla. Měl ho ztvrdlý na kámen. Přiblížila si úd k ústům a olízla sametovou kůži.Dominik tiše zasténal a sevřel jí ramena. „Pomalu,“ zamumlal. „Tohle není žádný závod.“Instinktivně poslechla jeho tichý povel, jako by měla smysly vytrénované k reakcím na jeho

autoritativní tón. Jako by ztratila veškerou vůli, nebo spíš jako by její tělo vědělo, že za poslušnostdostane odměnu. Okamžitě se jí nalily bradavky a zvlhla mezi nohama. V jejím nitru se svíjelohorečné očekávání. Zapomněla na veškerý nevybitý vztek.

Myslel svou pohrůžku vážně. Mohla jeho pánovitost nenávidět nebo milovat, ale buď musela udělat,co po ní chtěl, nebo snést, že ji nahou vynese ven všem hostům na očích.

Vůbec nepochybovala, že by to udělal.Prohnula se v zádech, aby ho mohla uspokojit ústy. Potom přehmátla a uchopila jeho tuhý úd trochu

výš, sklonila hlavu a vložila si nalitý žalud do úst. Doširoka je otevřela, aby mohla dovnitř zasunoutco největší kus té obrovské erekce, až ji z toho zabolela čelist. Mezi nohama jí cukalo a rozlévalo se jítam teplo. Sobecky si přála, aby to on ji laskal svými ústy, nebo ještě raději svým ptákem.

„Hlouběji,“ zachrčel a poklepal jí na tvář.Mizera. Kdyby neměla plná ústa, vynadala by mu. Na druhou stranu, pokud ho chtěla brzy cítit v

sobě, pokud sobecky stála o protislužbu, bylo lepší ho nenaštvat. Třeba by jí mohl vyhovět, když hopoprosí. Začala od něho oddalovat hlavu, aby to udělala, ale položil jí dlaň do týla, přitáhl si ji zpátkya mohutná hladká hlavička jeho ptáka se jí dostala až dozadu do krku. Začala se dusit a Dominikchraptivě zasténal. Stehenními svaly se zlehka dotkl jejích předloktí a vydechl: „Proboha.“ Jehopřidušený hlas žhavě rezonoval v jejím rozbolavělém nitru. Cítila, jak se jí zrychluje dech. Dominiktlumeně sténal a znova se proti ní vzepjal. Na okamžik zakusila vítězoslavný pocit z toho, že na nějtak silně působí. Bezohledný vládce kosmu má přece jenom slabinu. Podívala se na něho. Měl zavřenéoči, rukama se opíral o dveře a přerývaně dýchal.

Popadl ji za vlasy a zavrčel: „Nepřestávej.“ Její sladký pocit vítězství byl rázem tentam. Přinutil jiznovu se pohybovat v jeho rytmu a div ji neudusil. Jako varování ho popadla za jedno varle. Zaklel,ale povolil sevření. „Dávej si pozor, lásko,“ zachrčel. „Je to taky tvoje hračka.“ Bříškem prstu jí přejelpo horním rtu a sledoval, jak jí jeho pták zajíždí do úst. Při tom nádherném pocitu se prudce nadechl azpomalil do ohleduplnějšího tempa. Pozvolna zajel do jejích teplých a vlhkých úst, mezi napjaté rty, akdyž ho vsála a špička jeho údu se dotkla vzadu jejího krku, projel jím tak úžasný výbuch slasti, že muna okamžik otupěly všechny reflexy a on zapomněl dýchat. Proboha… Kruci. Potom se probral, znovuse nadechl, pozoroval, jak jeho pták vyjíždí z jejích úst, a nedočkavě se těšil na další úchvatný náraztam uvnitř.

Toužil, aby ta pomalá rozkoš nikdy neskončila. Tyhle chvíle si bude pamatovat ještě na smrtelnéposteli. Hrdelním, tlumeným sténáním stvrzoval tu nádheru k zešílení a vyznamenával Katherininafantastická ústa.

Hluboké zvuky, které mu unikaly z hrdla, a slastné chroptění rezonovaly v Katiných zranitelných,nabuzených smyslech, jako by její tělo bylo spojeno s jeho a její tělesné vášně automaticky reagovaly

na jeho steny, jako by darwinovsky reagovala na Dominika jakožto dominantního samce.Měla úplně ztvrdlé bradavky a v těle cítila neustálé tepání. Dychtivě po něm toužila. Chtěla sex.

Stačilo, aby Dominik uplatnil autoritu a vyžadoval poslušnost, a místo aby ji to odpudilo, sbezostyšným očekáváním se mu poddala. Jako by její tělo bylo naučené rozpoznávat jeho sebemenšípodněty, bezpodmínečně se mu poddat a vše podřídit jeho potěšení.

„Přestaň,“ ozval se odměřený, pronikavý příkaz. Ihned ho poslechla. Pevně jí sevřel tváře v dlaních aznehybnil ji s ústy plnými svého ptáka.

Vyděšeně k němu zvedla oči. Koupelna, její ponížená pozice a Dominikova nevyzpytatelnost tvořilytřeskutě nebezpečnou kombinaci.

„Neubližuju ti?“Tiskl jí teplé dlaně k obličeji a přes kůži jejích tváří jemně masíroval svůj penis. Pokusila se zavrtět

hlavou.Nezáleželo na tom, zda její reakci pochopil. Usmál se. „Líbí se ti, když nad tebou mám takovouhle

moc? Baví tě sloužit mi, lásko? Mně se to rozhodně moc líbí,“ zamumlal. Očividně nepožadovalodpověď. „Teď se hýbej,“ přikázal jí jemně a povolil sevření. „Pomalu. Ach, kruci… to je krása. Učíšse, broučku.“ Zvolna vydechl, zlehka prohnul boky a na okamžik zavřel oči. Kate zalapala po dechu,vtáhla ho hlouběji a svět se na okamžik zastavil. „Začíná ti to jít,“ vydechl Dominik, když mu zasezačal fungovat mozek. „Možná bychom tě mohli naučit, aby se ti to líbilo drsně. Když budemedostatečně často trénovat, třeba se ti to začne líbit na každý způsob, který chci.“ Popadl ji za bradu arychle vytáhl úd z jejích úst. Přinutil ji zvednout hlavu. „Co tomu říkáš, broučku? Vždycky se rádauděláš. Jsi pro to ochotná udělat prakticky cokoli, nebo ne? Takže se to naučíš, viď? Odpověz mi,lásko.“ Na obličeji jí zůstávaly stopy po jeho prstech. Nemohla pohnout hlavou. „Zamrkej, jestlisouhlasíš.“

Kate se s námahou nadechla a pokusila se ignorovat prudké pulsování mezi svýma nohama amocnou touhu, jež cloumala jejími smysly. Uběhla sekunda a jeho prsty se jí zabořily hlouběji dotváří. Zamrkala.

Slabě se usmál. „Hodná holka. Ty si moc ráda zašukáš, viď?“ řekl hlubokým hlasem se zvláštnímchladným podtónem. Pustil její bradu a prsty jí zamyšleně přejel po výrazných červených otiscích naobličeji, jako by znovu uvažoval o svých možnostech. Potom se naklonil, zasunul jí ruce do podpaží azvedl ji na nohy. „Možná je načase, abych tě naučil nějakým užitečným dovednostem. Svlékni se, alenech si podprsenku. Chci své kozy vidět uvězněné. Jasné?“ Každé slovo pronesl úsečně a drsně,nekompromisně. „Promluv, Katherino.“ Sklonil hlavu a uličnicky se usmál. „Anebo mrkni, jestlichceš. Pochopím, co mi chceš naznačit.“

„Ty jsi takový debil,“ zasyčela, i když její nabuzené nervy toužily po sexu a bolestná vlhká touha jinaplňovala zoufalstvím.

„Stejně to chceš, lásko,“ řekl jemně, jako by měl rentgenový pohled a viděl jí do hlavy a dopulsujícího nitra. „Odpověz mi. Zbytečně marníš drahocenný čas.“

Opravdu se nesnášela za to, že po něm vnitřně touží. Na kratičký okamžik uvažovala, zda by hodokázala odmítnout. Nebyla však ochotná se obětovat a on by jí to stejně nedovolil.

„Ano, ty hajzle.“„Mluvíš moc sprostě. Budeme ti muset vyčistit pusu.“„Jdi do háje.“

Obdařil ji nestoudným zářivým úsměvem. „Naštvala se, ale mluvit umí. Jakmile budeš svlečená,lásko, zapracujeme na lekcích šukání.“

K čertu s jeho úžasným půvabem a vypracovaným tělem i s jeho nestoudným sex appealem aobrovským ptákem. To ho žádná nikdy neodmítla?

Zlehka jí poklepal na spodní ret v okatě majetnickém gestu. „Oceňuju tvůj zájem, ale svlékni se.“Prstem jí přejel pod jedním ňadrem. „Nezapomeň, že si máš nechat podprsenku.“

Pohodlně se opřel o dveře a pozoroval ji zpod přivřených víček. Kate si zula boty, rozepnula džínsy avykroutila se z nich. Když kalhoty složila a položila je na toaletní pult, zatvářil se pobaveně. Potom sisvlékla krajkové kalhotky, dala je na džínsy a otočila se k němu.

„Proboha, Katherino.“ Hlas měl vzrušený, na rozdíl od chladného hodnotícího pohledu, v jehožhlubinách probleskovala zvláštní emoce. Prohlížel si ji, jak tam stojí, malá, hezky tvarovaná a mezinohama se jí lesknou zvlhlé chloupky. Velká prsa napínala jemnou krajku. S tmavě zelenoupodprsenkou na bledé kůži vypadala ještě víc naze. Polosvlečené tělo působilo nesmírně eroticky.Bylo naprosto k neuvěření, že tam tak stojí na jeho příkaz.

A nejen pro něj.Kate si v duchu říkala, že neměla zareagovat tak předvídatelně, ochotně a bezostyšně. Neměla se

okamžitě vzdát jenom proto, že je nevýslovně krásný, anebo že jí hlavu zatemnil nevysvětlitelnývýbuch endorfinů a feromonů. Měla mít víc rozumu. Jenomže stačilo, aby se na ni jenom podíval stím dravčím zábleskem v očích a zaplavila ji mocná touha a její tělo se proměnilo v chlípnouhromádku chtíče. Na ničem dalším jí nezáleželo.

„Vypadáš fantasticky, lásko. Ty tvé velké kozy pevně spoutané krajkou. Všechno ostatní připravenéna šukání.“ Na chvíli se odmlčel a zavládlo hrobové ticho. „I když ta tvoje chlípná kundička… Možnábychom ji taky měli zamknout, když s tebou zrovna nebudu… Pořídit ti pás cudnosti.“ Našpulil ústa.„V současnosti po nich asi není moc velká poptávka. Budu ho muset nechat vyrobit na zakázku.“

„Ježíšikriste, přestaň, ty blázne.“ Poslední slovo spíš zašeptala, protože v úplně mokrém pohlaví jijako osten bodla oplzlá touha, až se jí zatočila hlava.

Dominik se na ni vědoucně usmál. „Líbí se ti to? Říkal jsem si, že tě to možná zaujme. Chceš ten pásze zlata, nebo ze stříbra, miláčku? Nejspíš bychom na něj měli nechat vyrýt moje jméno, aby tipřipomínal, komu patříš, kdo tě vlastní. Protože tebe nátlak vzrušuje. Líbí se ti, když ti nařizuju, abysse mnou šukala, viď?“

„Ne,“ vypravila ze sebe roztřeseně.Zasmál se. „Slyším, že to opravdu potřebuješ, lásko. To ,ne‘ jsi nemyslela vážně, viď?“Nepodívala se mu do očí.„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl za ni. „Stačí trocha přísnosti a už ti vlhne kunda. Oba to víme.

Podívej se na mě, Katherino. Chci slyšet odpověď.“Zvedla k němu oči a nosní dírky se jí rozšířily. „Možná.“Uličnicky se usmál. „Možná, že když tě pořádně ošukám, dozvíme se to najisto.“ Ukázal na své boty.

„Klekni si a rozvaž je. A nepospíchej s tím.“„Prosím tě, Dominiku. Všichni se o tom dozvědí. Tvoje sestra…“ I při těch slovech však její tělo a

zjitřené smysly toužily po tom, aby ji ojel.„Co je s mojí sestrou?“ zeptal se chladně. „Klekni si, miláčku.“ Znovu ukázal prstem. „Tak dělej.“

Tvářil se chladně a krutě. Najednou byl mužem, jenž rozkazuje a ostatní ho poslouchají. Nejenomtady, ale na celém světě.

„Dominiku… Prosím tě.“ Otevřela ústa a zaváhala pod jeho chladným pohledem. Popošla k němu,položila ruku na jeho silnou paži a zvedla k němu oči. „Nemohly by ty boty počkat? Neodmítám tě,ale nejsem si jistá, jestli toho jsem schopná,“ zašeptala. „Neměli bychom tady zůstat moc dlouho.“

Ani se nepohnul.Opřela čelo o jeho hrudník. „Prosím.“Zpočátku byl strnulý, neústupný a mlčel. Potom se trochu pohnul, pomalu vydechl a Kate pocítila

záblesk naděje. Uběhl kratičký okamžik, který stejně dobře mohl trvat několik let. Objal ji, zlehka jípalci přejel po zádech a položil bradu na její temeno. „Promiň, lásko,“ zašeptal. „Hrozně moc tě chci,až z toho šílím.“ V hlase mu zaznívala únava.

„Já tebe taky,“ odpověděla do jeho svetru. Litovala, že ho tolik chce. Kdyby alespoň nebyl takkrásný, silný a dokonalý! Nemusela by přicházet o nezávislost pokaždé, když se na ni usměje.

Možná by byla hrdější, kdyby během uplynulého měsíce nezjistila, jak moc po něm touží. Kdyby siv Missoule neuvědomila, že sex jen tak s někým nestačí. Kdyby nevěděla, že za měsíc, týden nebodokonce několik dnů se s ním rozloučí a už nikdy ho neuvidí. Místo toho k němu zvedla obličej.„Rozvážu ti boty, ale nebudeme tu dlouho, ano? Jestli ti to nevadí,“ dodala tak poddajně, že se na nirychle podíval, aby se ujistil, jestli si z něho neutahuje.

Klekla si před ním, čímž mu v podstatě odpověděla na jeho otázku.„Deset, patnáct minut,“ řekl. „Co ty na to?“Teď se pro změnu podívala ona na něho.Jejich oči se střetly.„Jenom tě chci ošukat, lásko,“ řekl něžně. „Nechci se hádat. Víš co?“ dodal s povzdechem a postavil

ji na nohy. „Dokážu se sám svléknout.“ Dlaněmi přejel po jejích vystouplých ňadrech zakrytýchkrajkou a pomalu se usmál. „Ale tohle si nech na sobě.“

„Ty prostě musíš mít poslední slovo.“ Také se však usmívala. Cítila se ohromně šťastná, když setvářil mile a když věděla, že po ní touží stejně jako ona po něm.

„Jo, to jo.“„Ale možná, že tě chci svléknout.“ Nepřestávala se mu dívat do očí a dotkla se měkkého

kašmírového svetru. „Třeba ti nedovolím, aby ses svlékl sám.“Usmál se. „Jen do toho, lásko. Na každý pád vyhraju.“„O tom, kdo vyhraje, se můžeme dohadovat později,“ řekla. Cítila, že jí zcela odpustil, a připadala si

bláznivě šťastná. Strčila ruce pod jeho svetr a přejela mu nahoru po svalnatém břichu, pevnémhrudním koši a tvrdých vypracovaných prsních svalech. Pomohl jí svetr svléknout, poněvadžnedosáhla dostatečně vysoko, ani když sklonil hlavu.

Potom zůstal nehnutě stát s výjimkou penisu, který měl vlastní vůli. S potěšením přihlížel, jak muKate poklekla u nohou a rozvázala mu boty. Nejprve mu poklepala na jeden kotník, pak na druhý azula ho. Dominik zvedl jednu nohu po druhé, aby mu mohla sundat ponožky. Když se při svlékánídžínsů a spodků rukou dotkla jeho údu, zadržel dech.

S úsměvem se na něho podívala. „Opravdu bych radši byla doma.“Řekla doma. Nevzpomínal si, že by se někdy cítil takhle dobře. „Já taky,“ souhlasil. „Nezůstaneme

tu dlouho.“ Potom ji vzal za ruku a dovedl ji k lehátku, z něhož bylo vidět na nádvoří. Sedl si a posadilsi ji obkročmo na klín. Dlaněmi přejel po napjaté krajce, která jí zakrývala smetanová ňadra, a řekl:„Až budeš mít dost, řekni mi. Pak bude řada na mně a potom půjdeme.“

Položila dlaně na jeho ruce a řekla tenoučkým hláskem, protože se začínala chvět: „Jak dlouhomusíme zůstat na tom večírku?“

„Maximálně hodinu…, méně,“ řekl, když viděl, jak špulí rty. „Slíbil jsem Nicole, že si spoluzahrajeme šachy, a kdybychom skončili během deseti minut, věděla by, že to nebyla opravdová partie.Přijď se na mě podívat.“

„Asi bych neměla být úplně sobecká.“ Naklonila se k němu, vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho,protože byl nechutně krásný a ona nedokázala odolat.

Když se odtáhla, usmál se. Když ho takhle líbala, nejradši by jí daroval celý svět. „S výjimkouorgasmů,“ řekl s vědomím, že jí jeden může rovnou dopřát. „V těch můžeš klidně být sobecká, lásko.“

„Ty jsi tak milý.“Zasmál se. „To bys mi měla napsat, abych to měl po ruce, až se zase budeme hádat.“ Vzal ji kolem

pasu a jemně ji zvedl. Jeho pulsující pták už neměl náladu na řeči. Když se na jeho tuhý úd pomaluposadila, oba měli pocit, že se pohnula země. Zavřeli oči a vychutnávali si prudkou, syrovou,neuvěřitelnou rozkoš. Žasli nad tím, jak jediný člověk dokáže naprosto a dokonale změnit celý svět.

Jakmile v ní byl celý a dál už nemohl, popadl ji za zadek, pokrčenými prsty si ji pevně podržel aprudce pohnul boky nahoru. Oba v zádech cítili teplý, přepychový, sametový tlak.

„Ještě jednou,“ zalapala tlumeně po dechu. Dominik ji pozoroval jako ostříž a cítil, jak se jízrychluje tep. Věděl, že je prudká a netrpělivá. „Jistě, lásko.“

Tentokrát udělal prudší pohyb, protože ve skutečnosti nebyl až tak milý.Když zaslechl její pronikavý výkřik, úd se mu ještě zvětšil.Kate se roztřásla.„Je to moc?“ zašeptal a něžně ji dlaněmi pohladil po zádech. „Chceš si na chvíli odpočinout?“Sípavě se nadechla a přikývla. Sklonil hlavu a velice něžně ji políbil na rty, aby uklidnil její

rozjitřené nervy. Potom pokrčil kolena, aby ji podepřel. Položil ji na záda a pomalými krouživýmipohyby přejížděl po jejích stlačených bradavkách zajatých v krajce. Jeho prsty vyvíjely dostatečnýtlak, aby sebou cukla.

Zarazil se. „Bolí to?“„Jenom trochu.“Namáhavě se nadechl. „Proboha, Katherino,“ vypravil ze sebe přiškrceně. „Nesmí tě mít žádný

jiný.“ Položil palce na její bradavky. „Co tomu říkáš?“Podívala se na něho zpod přivřených víček očima zelenýma jako rovníkový prales. „Já žádného

jiného nechci, Dominiku.“Ještě nikdy nikdo jeho jméno nevyslovil tak krásně. S výzvou v každé šeptané slabice. A

majetnickým podtónem, který byl stejně nespoutaný a neomezený jako ten jeho.„Děkuju.“Krátce se nadechla a Dominikovi sklouzly palce po krajce. „Moc rádo se stalo,“ zašeptala a sklopila

zrak.Zajel palci pod lem podprsenky, vyprostil zpod ní její bradavky a jemně je stiskl. „Jestli chceš,

abych ubral, řekni mi.“

Měla zavřené oči a mělce dýchala. Přestávala vnímat.„Anebo ne,“ dodal polohlasně, prohnul boky a udělal pohyb vzhůru. Prudce, nemilosrdně do ní vrazil

svůj ztuhlý penis a zároveň jí drsně sevřel jemné bradavky.Kate vykřikla a začala prudce oddechovat. Potom tichounce zasténala, když na její smysly zaútočila

šokující rozkoš.Dominik čekal, až se jeho mozek zklidní.Pak už se na nic neptal.Bez přestání zajížděl do její vlhké štěrbiny a stále zrychloval. Stala se jeho zajatkyní. Svíral jí

bradavky a zpočátku mu bylo jedno, kdo z nich se udělá jako první a kdy, dokud nezaslechl známýzvuk, jejž Kate vydává těsně před orgasmem. Pevně ho v sobě sevřela a on se probral z divokýchpředstav, jež se jeho myslí řítily rychlostí hurikánu.

Poctivě si všímal krátkých předorgastických stenů, o nichž se mu celý měsíc zdálo v Paříži. Byly totytéž, jež slýchal poslední dva dny. Zvuky a vzdechy, jež se mu tak hluboko vryly do duše, že budounejspíš i tím posledním, co si vybaví, až dá světu sbohem.

Při té myšlence se usmál.Potom začala kvílet vysokým tenkým hlasem.„Už tam skoro jsme, lásko, už to bude,“ zašeptal a vzal ji za boky. Pevně ji sevřel, aby ji udržel na

místě, prohnul se v zádech a dopřál jí všechno, co potřebovala. Zůstával tam, kde ho chtěla nejvíc, acítil, jak mu křečovitě svírá ptáka. Pozoroval ji, jak potěšeně a spokojeně se svou obvyklounespoutaností vrcholí.

Kate s Dominikem prožívala tak hříšně intenzivní orgastickou rozkoš, že se z opojení vždyckyprobírala s mírnou melancholií. Věděla, že tohle zůstane jejím zlatým standardem rozkoše, kterýnikdo nedokáže nahradit.

Věděla, že jednoho dne se s ním bude muset rozloučit.Zůstane osamělá a oloupená o radost.Za chvíli však na své trudné myšlenky zapomněla. Jejími smysly stále otřásaly slastné záchvěvy.

Teď jí Dominik patří, a také zítra a možná i déle. Takže si hodlala užívat, dokud to šlo.„Jako obvykle to bylo skvělé,“ řekla a spokojeně si povzdechla. „Ale to vy jistě víte, pane Knighte.“„Vůbec jsem to netušil,“ zalhal s úsměvem, jímž by zastínil i slunce. „Děkuju vám, slečno Hartová.“Přivřela víčka. „Takže…,“ zašeptala.„Je to na tobě, lásko.“ Pohnul se v ní, jemně a pomalu, v dokonalé smyslné obratnosti.Vtáhla do sebe vzduch. „Kruci.“„Líbí?“Ta jeho vynikající obratnost je výsledkem dlouholeté praxe, pomyslela si nazlobeně, ačkoli neměla k

rozmrzelosti důvod. Vždyť z jeho impozantních sexuálních dovedností sama těží. „Pověz mi, že jsinevinný,“ vypadlo z ní mrzutě.

„Budu od tebe chtít stejné ujištění,“ opáčil najednou ostře. Zmítala jím žárlivost.„Já nevinná jsem.“„Dobře,“ odpověděl stroze a neústupně. „Od téhle chvíli jsme panna a panic. Můj právník bude zítra

mít připravenou smlouvu o exkluzivitě.“„Děláš si legraci.“

„Myslíš, že jsem o ní mluvil jen tak? To podle tebe s každou ženskou, kterou potkám, sepisujutakovouhle smlouvu?“

Upíral na ni nepřátelský pohled. „Omlouvám se,“ vydechla.„To tedy máš zatraceně za co. Proboha, Katherino, kdy ti to konečně dojde? Já si nedělám srandu.

Myslím to vážně.“„Promiň,“ zašeptala, „chápu.“„Taky je na čase, kruci.“ Zvrátil hlavu vzad, až se bouchl o lehátko, a zavřel oči. Několikrát

napočítal do deseti, aby ji nevyděsil. Potom otevřel oči a tiše řekl: „Na geniální hackerku se někdychováš hloupě.“

„A ty zas někdy zapomínáš, že před sebou mám chlapa, který nezažil vážný vztah s ženskou… jakdlouho? Kolik je to let, Dominiku? Co ksakru čekáš? Proč bych si měla myslet, že ses změnil?“Zalapala po dechu. „Proboha, copak on nikdy nezvadne?“

„Když tě má nablízku, tak ne. Zítra podepíšeš ty papíry, a konec diskuze. Kolikrát se ještě chcešudělat?“

„Vůbec se nechci udělat, když mluvíš jako… Ach… Proboha… Ježíšikriste.“ Zavřela oči a vnímalanádhernou, pronikavou extázi. „Ach, do háje.“ Když do ní znovu hluboko zajel, její mysl se rozsvítilarozkoší. Celé tělo jí zaplavily nádherné pocity. Mezi nohama cítila žhavou žádostivost a slábla touhou.Byla neukojitelná a stávala se z ní ubohá hromádka nadrženosti.

„Rozmyslela sis to, lásko?“ zamumlal. Natáhl nohy a zvedl ji, takže mu nohama objímala stehna.Drsně a sobecky změnil téma, aby se ujistil, že Katherina mu vyhoví teď, zítra se smlouvou a potomuž vždycky.

Dobře věděl, že má ráda divoký, odvážný sex. Když prudce oddechovala, celá rudá a rozzářená, ostřeřekl, aby ho slyšela i přes své šílení: „Nejdřív mě musíš nechat vyvrcholit jako prvního, Katherino. Toje příkaz. Neodvažuj se udělat jako první. Otevři oči a řekni mi, že rozumíš.“

S námahou ho poslechla. „Nevím…, jestli dokážu… čekat.“„Samozřejmě, že to dokážeš. Protože víš, co se stane, když se ti to nepovede?“Otevřela oči dokořán. „Prosím tě, to ne!“„Ale ano, Katherino. Poslechni mě, nebo ti týden nedovolím se udělat. Protentokrát jenom týden,

Katherino. To není tak hrozné jako celý rok. Já vím, že když se budeš snažit, dokážeš to. V Hongkonguses přece naučila čekat. Chci slyšet odpověď.“

„Pokusím se.“„To mi nestačí, Katherino.“Zhluboka se nadechla. „Neudělám se.“„No vidíš, lásko. Já věděl, že to zvládneš. Nikam nespěchej. Nemusím být okamžitě. Kristepane,

Katherino, nezačni se hned vztekat. To si nemůžu taky užít?“O dvě minuty později však bylo zřejmé, že Kate nedokáže zastavit vyvrcholení. Zastrčil tedy vedle

svého žaludu prst, našel její klitoris, jemně na něj zatlačil a zašeptal: „Pomůžu ti, miláčku.“Ztuhla a zavrtěla hlavou.„Kašleme na pravidla, lásko. Udělám se s tebou.“Chytila ho rukama kolem krku, přitiskla hlavu do jamky na jeho hrdle a zašeptala: „Děkuju ti,

děkuju, děkuju.“ Potom se roztřásla.

„Všechno je v pořádku, miláčku,“ zašeptal. Cítil, jak se Kate začíná křečovitě chvět. „Uděláme sespolu.“ Roztaženými prsty ji držel za boky a v uších mu zněly její orgastické výkřiky. Přinutil ji vícroztáhnout nohy a dál do ní vrážel. S každým pohybem zachrčel a nakonec se rychle udělal tak, jakoještě nikdy předtím. Jako by hladověl po sexu a na světě neexistovalo nic než touha, tělesné vjemy apak fantastická, ohromná úleva.

Zažil tolik orgasmů, že by mu vystačily na deset životů, ale s Katherinou se ocital v úplně jinédimenzi. Dokázal myslet jenom na to, kdy si to s ní zase rozdá. Chtěl víc. Teď hned, v tuhle chvíli.

Katherina se chvěla, takže ji pohladil po ramenou a po zádech a konejšil ji. Letmo ji líbal na temenohlavy, pak na spánky a na líce, dokud se nepřestala chvět. Pak si ji otočil k sobě a políbil ji na ústa.Nejprve něžně a pak prudčeji, i když to nebyl dobrý nápad. Měli by se obléknout a jít na večírek.

Znovu se roztřásla.Vnímal to jako znamení, že má být rozumný. Zvedl hlavu a tiše si povzdechl.„Měli bychom se objevit dole.“Zaúpěla. „Musíme?“„Bohužel ano. Radši bych tě odvedl domů a znovu tě ošukal.“ Prohrábl si vlasy a vyhlédl

prosklenými dveřmi na potemnělé nádvoří. Zamračil se. „Tak pojď, lásko.“ Posadil se trochuvzpřímeněji a zvedl si ji z ramene. Slabě se usmál a vtiskl jí polibek na našpulené rty. „Omluvíme se aco nejdřív zmizíme. Slibuju.“

18. kapitolaCouvali z koupelny a líbali se, když zaslechli znechucené: „No fuj, už se zase líbaj!“ Rychle se od

sebe odtrhli a uviděli šest dětí, které na ně zíraly. Dvě starší dívky se ušklíbaly, chlapci byli očividněznechucení a Ellie v pyžamu a s medvídkem v náruči kulila oči.

„Tak zahrajem si ty šachy?“ zeptala se Nicole s překrásným úsměvem. Dominik by se nejradšizeptal: Jak dlouho už tu stojíte? Ale radši to snad ani nechtěl vědět. „Dej mi pár minut, Nicole.Nejdřív musíme zajít za vaší mámou.“

„Jak dlouho vám to bude trvat?“ Nicole obrátila oči v sloup jako správná teenagerka. Částečně v tombyla drzost a částečně pocit, že všechno ví. „Čekáme už docela dlouho.“

Bezvýrazně se na ni podíval. „Za pět minut jsem nahoře. Teď se tam vraťte. Tady vůbec nemáte codělat.“

„Máma nevěděla, kam jste zmizeli, tak jsme vás šli hledat, nic víc.“Nekecej a přestaň se tak šklebit. „Dobře, fajn. Připrav šachovnici. Za chvíli přijdu.“Když děti zmizely na chodbě, Kate zamumlala: „Prosím tě, řekni mi, že to byla fata morgána a

doopravdy tu nebyly.“„Uklidni se. Jediná, kdo může něco vědět, je Nicole. Ta je na to dost stará. Ti ostatní jsou ještě moc

malí.“„Ach, skvělé. Hned se mi ulevilo, když mám jistotu, že jenom jedno dítě ví, že jsme tam souložili.“„Děláš si zbytečně moc starostí,“ odpověděl nenuceně, vzal ji za ruku a vykročil. „Tak pojď, ať to

máme za sebou. Čím dřív se tam objevíme, tím dřív budeme moct odejít. A tím dřív tě budu mít vložnici, kde… mi budeš dělat různé věci,“ řekl a zašklebil se.

„Jestli chceš, abych ti dělala různé věci,“ odpověděla a upřeně se na něho zadívala, „budu potřebovatvědět, kdy mám odjet.“

„Ale, to zní nabručeně.“ Obdařil ji úsměvem. „Mám se za něco kát?“„Kdybys zůstal dole se sestrou, nedostali bychom se do tohohle průšvihu.“„Já si to ochotně vypiju,“ odpověděl. „A neříkej, že se ti to nelíbilo.“ Střelil po ní škádlivým

pohledem. „Anebo jsi lepší herečka, než jsem si myslel?“„Zmlkni,“ zavrčela. „Klidně bych počkala.“„Ne, nepočkala. Měla bys mi poděkovat,“ opáčil nevzrušeně, sklonil hlavu a letmo ji políbil na tvář.

„Hezky jsem ti to udělal.“„Ty jsi nemožný,“ zamumlala.„Jenom se s tebou snažím držet krok, lásko. V životě jsem nepotkal nemožnější ženskou – a myslím

to v tom nejlepším slova smyslu,“ odvětil roztomile.Kate si tiše povzdechla. „Já jen, že takhle mě ještě nikdy nikdo nenachytal.“Jen si zvykej, beruško. Domnik si uvědomoval, že jeho život se podobá článkům z bulváru na

steroidech. Podíval se na hodinky. „Do devíti bychom měli zvládnout odejít. Co tomu říkáš?“„Souhlasím, pokud nikdo nebude dělat poznámky o… No víš…, o tom, že jsme zmizeli. Protože to

by bylo hrozně trapné.“„Jenom zůstaň u mne,“ řekl a sevřel jí ruku. „Nikdo ti neřekne ani slovo. A v devět odejdeme, to ti

slibuju. Teď se na mě usměj. Za čtyřicet minut jsme pryč.“

Nejprve se zastavili v kuchyni a u barmana si objednali dvě martini podle Poa. Zatímco ho Katesledovala, jak pití vyrábí, aby se to naučila, k Dominikovi zezadu přistoupila Melanie a dotkla se jehoruky.

Otočil se a zamračil se. „Co tady dělá?“ zeptal se tlumeně a trochu pozvedl bradu, aby ukázal naskupinku lidí mimo otevřenou kuchyň. Díval se na štíhlou blondýnku, která zvedala k ústům sklenkušampaňského.

„Matka ji pozvala,“ odpověděla stejně tiše Melanie.„Zajímalo by mě, co jí slíbila.“„Vážně? Mně je to úplně jasné.“Dominik po sestře střelil temným pohledem. „Matka to prostě nehodlá vzdát, co?“„V tomhle životě ne.“Dominik si tiše odfrkl. „Dobrý podnět k tomu, aby se člověk snažil zůstat zdravý a přežít ji.“„Nebo aby se stal světcem.“„To je pro lidi jako ty, sestřičko. Lidi jako já světce nepoznají, i kdyby u nich stál a mlátil je

svatozáří do hlavy.“„Když si odmyslíme matčino vměšování do tvých záležitostí, vypadá to, že dnešní večer bude pro

Charlii jenom ztráta času.“„Nejen ten dnešní. Párkrát jsem si s ní vyšel a to je všechno. Vůbec nechápu, proč to dávno

nevzdala.“„Muselo jí s tebou být moc dobře.“Dominik se na sestru nevraživě podíval.„Mohl jsi Julii říct, ať ji nenajímá. Měls jí to říct,“ dodala Melanie pevně.„Juliina neziskovka byla její věc. Nikdy jsem se do ní nepletl.“„Až na to, žes ji financoval.“Dominik pokrčil rameny. „Dělalo jí to radost.“„Jsi moc milý, Dominiku. Měl bys Charlii vyhodit. Anebo tím pověřit někoho z té organizace. Nemá

zapotřebí chodit do práce. Jenom doufá, že tě dostane do spárů, a je ochotná hrát si na angažovanouobčanku, zatímco čeká na příležitost, jak tě ulovit.“

„Tak to jí přeju hodně štěstí.“ Ohlédl se přes rameno na Kate. Když zachytil její pohled, poslal jívzdušný polibek.

Melanie se na něho škádlivě podívala. „To osvěžování vás muselo dost bavit.“Dominik se k ní otočil zpátky. „Rozhodně. Mám ohromné štěstí.“„V čem máš štěstí?“ zeptala se Kate, která k nim přišla s pitím.„V tom, že jsem tě našel, lásko.“ Vzal si od ní skleničku, naklonil se k ní a políbil ji. „Zrovna jsem

říkal sestře, že tu nezůstaneme dlouho. Až si zahraju šachy s Nicole, prcháme.“„Měl by ses pozdravit s Roscoem,“ řekla Melanie. „Dorazil před několika minutami.“„Udělám to před odchodem. Přinesu mu martini.“ Zvedl si skleničku ke rtům, jediným douškem ji

vypil a podal ji číšníkovi, který procházel kolem.Melanie řekla: „Ráda bych ti na chvíli ukradla Katherinu, aby se mohla seznámit s Gretchen. Je to

moje nejmilejší přítelkyně.“ Usmála se na Kate. „Dominiku, že se Gretchen bude Katherině líbit?“Kate se s předstíraným úsměvem podívala na Dominika.

„Určitě ano,“ ujistil ji jemně a objal ji kolem ramen. „Gretchen je partnerkou ve firmě, která jinýmfirmám zajišťuje počítačovou ochranu. Jestli chceš, zůstaň tu se mnou, ale myslím, že by tě mohlobavit trochu si s ní popovídat. Studovala na Massachussetském technickém institutu o pár ročníků výšnež ty.“ Otočil se k sestře. „Věkově je blíž mně než tobě, viď?“

„Je o rok starší než ty. Věnuj jí pět minut,“ přemlouvala Melanie Kate, když viděla její neochotu.„Jenom ji rychle pozdravíš.“

Dominik přiblížil ústa ke Katinu uchu a zamumlal: „Za pět minut tě čekám nahoře.“ Potom jipootočil a políbil ji, zatímco na ně všichni fascinovaně hleděli.

V davu to tiše zašumělo, protože Dominik nikdy otevřeně neprojevoval náklonnost. Vždycky bývalnaprosto rezervovaný.

Kate vnímala krásu okamžiku a koupala se v pocitech štěstí. Neslyšela tiché zvuky, jež se neslymístností. Jenom se těšila z Dominikova něžného polibku, který se lišil od vášnivé touhy a byl sladký,takřka teskný. „Dobře,“ zašeptala, když od ní odtrhl ústa. „Uvidíme se za pět minut.“

„Budu čekat.“ Podíval se na sestru. „Nezdržuj Katherinu moc dlouho.“ Potom se usmál na Kate. „Ažvyjdeš nahoru, jdi za rámusem. Nejsou to tiché dětičky.“

Melanie odváděla Kate pryč, proplétala se mezi hosty a vyhýbala se všem, kteří se s Kate chtěli poDominikově veřejném polibku seznámit. Jenom na ně kývla nebo se usmála, ale nezastavila se na kusřeči. „Většina těchhle lidí by tě nezajímala,“ zamumlala a zamávala na pár, který na Kate bez obaluzíral. „Někteří jsou sousedé, které by urazilo, kdybychom je nepozvali. Jiní jsou moji kamarádi, dalšíMattovi kolegové z práce nebo spoluhráči. Je fanatický sportovec. Neexistuje sport, kterému by senevěnoval. S Dominikem to není o moc lepší. Pak jsou tu nějací matčini přátelé, kterým se snažímvyhnout. Á – tady je Gretchen.“ Přivedla Kate k mladé ženě, která stála u oken a dívala se naosvětlenou loď, jež vplouvala do zálivu. Měla na sobě kalhotový kostým, jako by přišla z práce.Tmavé vlasy si nechala draze ostříhat, takže když se při Melaniinu pozdravu otočila, elegantně sezavlnily. Oči se jí rozzářily úsměvem. „Skvělý večírek, Mel.“ Pozvedla úzkou sklenici. „Výbornébublinky.“

„Jak by taky ne? Jsou z vaší vinice,“ odpověděla Melanie s úsměvem. „Dovol, abych ti představilaKatherinu. Je to Dominikova kamarádka. Katherino Hartová, tohle je Gretchen Calderová.“

Když si vyměnily zdvořilůstky, Melanie Gretchen v krátkosti představila Katinu práci pro KnightEnterprises. „Katherina pro Dominika pracovala jako poradkyně a vystopovala hodně vysokou částkupeněz, kterou jeho firmě ukradli. Díky jejím expertním schopnostem mu ji vrátili. Studovala na stejnéškole jako ty. Možná jste měly ty samé profesory. Myslím, že si vzájemně budete připadat zajímavějšínež všichni ostatní tady. Nechcete dolít? Ne… V tom případě vás tu nechám o samotě.“

„Melanie by měla dělat ředitelku na zaoceánském parníku,“ poznamenala Gretchen, kdyžDominikova sestra odešla. „Ale má pravdu. Většina lidí tady je neskutečně nudná.“ Pousmála se. „Toje ode mne velice nezdvořilé. Povězte mi o těch ukradených penězích.“

Kate jí zeširoka objasnila bukurešťskou záležitost a odpověděla na několik podrobnějších otázek.Porovnaly si poznatky o nezákonných bankovních obchodech a černém trhu. Obě mluvily stejnýmexpertním jazykem a pracovaly v témž nezávislém technickém světě, jemuž vévodí nespoutanákreativita a každodenním chlebíčkem je zranitelnost kódů a zašifrované operační sys-témy. Skvěle siporozuměly a Kate ochotně přijala pozvání na oběd. „Zavolám vám, jakmile budu znát Dominikův

rozvrh,“ řekla.„Kdykoli. Ukážu vám svoji firmu.“ Gretchen se usmála. „A svou malou. Beru ji s sebou do práce.“„Nádhera. Moderní pracoviště v praxi.“„Pomáhá mi, že jsem spolumajitelka.“Ještě chvíli hovořily o Gretchenině dcerce, jež v osmi měsících už dokáže rozeznat obrázky na

monitoru počítače. Když se k nim přidaly další dvě ženy, Kate s nimi ještě chvíli zůstala a pak seomluvila.

Dominik nelhal. Když vyšla po schodech, na chodbě se ozývaly vysoké dětské hlasy. Šla po zvuku azastavila se v otevřených dveřích dívčího pokoje. Byl vymalovaný růžovou a zelenou barvou auprostřed stála velká postel s nebesy. Stěny lemovaly plakáty, všude ležely poházené kusy oblečení auprostřed toho všeho se odehrávala hlučná šachová partie.

Kate se soustředila na dvě ženy usazené ze stran vedle Dominika. Všichni tři seděli na posteli a tydvě ho držely mezi sebou. Obě byly blonďaté. Jedna se honosila zlatou hřívou a druhá divokýmiplatinovými kudrnami. Byly dlouhonohé a elegantní, obě oblečené do vlněných kalhot a těsnýchkašmírových svetříků. Pod tkaninou se vyjímala jejich dokonalá prsa, ani velká, ani malá, jako by si jeobjednaly speciálně do těch přiléhavých svetrů. V uších jim jiskřily velké diamanty a i na dálkuomamně voněly parfémem.

Byly to dokonalé výtvory prvotřídních zubařů, osobních trenérů a kosmetiček. Vypadaly jako klonytisíců jiných draze udržovaných žen. Což bylo kousavé, nicméně pravdivé hodnocení. Neměly v sobějiskřičku životní energie.

Až na to, že jedna z nich si Kate měřila přivřenýma očima plnýma zášti.Možná, že ten agresivní pohled doprovodilo zamumlání, anebo zapůsobil nějaký instinkt, ale

Dominik najednou zvedl hlavu.Usmál se. „Ahoj, lásko, pojď dál.“ Poplácal si na koleno. „Posaď se ke mně.“U postele stál šachový stolek a na jedné straně seděl Dominik se svými společnicemi. Naproti nim

byla Nicole v růžovém křesle s volány. Ostatní děti buď stály, nebo seděly kolem stolku, přihlížely hřea radily.

„S dovolením,“ řekl Dominik zdvořile ženě po své levici a naznačil jí, že se má posunout. Natáhlruce ke Kate, která se k nim přiblížila.

Zlatovláska si poposedla jenom o několik centimetrů. Dominik se trochu zamračil, ale nic neřekl.Jenom Kate zašeptal do ucha: „Stýskalo se mi, lásko,“ a posadil si ji na klín.

„A vy jste kdo?“ zeptala se štíhlá blondýna a zamračila se na Kate.„Katherino, tohle je Charlie,“ představil je Dominik. „A tohle Angela.“ Kývl vpravo.„Na nic se neptejte,“ řekla Charlie s chladným úsměvem. „Moje jméno se v naší rodině dědí.“Tohle Kate nezajímalo. Chtěla se jí zeptat, proč se tak mačká na Dominika. Ale babičce by se

nelíbilo, kdyby byla otevřeně neslušná, a tak jenom s úsměvem řekla: „Je hezké.“„Jste odsud?“ zajímala se Angela a vrhla na Kate mrazivý pohled.Kate zavrtěla hlavou. „Ne.“Mladá žena našpulila rty a záměrně si ji prohlédla od hlavy až k patě. „A odkud tedy jste?“Kate chvíli uvažovala, zda nemá odpovědět, že z Marsu. „Z Minnesoty, ale žiju v Bostonu.“Angela povytáhla dokonale vytrhané a nabarvené obočí. „Studovala jste na Harvardu?“„Ne.“

„To jsem si myslela,“ prohlásila kudrnatá blondýna s posměšným úsměvem. „A co tedy děláte?“ Veskutečnosti se chtěla zeptat Platí ti za to? Pichlavý komentář měl ublížit.

Ne tolik, kolik bys chtěla ty. „Můj obor jsou informační technologie.“„Tak jste se seznámila s Dominikem? Když jste pro něj pracovala?“ Angelin důraz na poslední

slovo naznačoval, že práce je jenom pro nebožačky, jež nemají tučný svěřenecký fond.Babi, musím se opravdu chovat slušně? Kate si v duchu povzdechla. „Ano, pracovala jsem pro něho

na jednom projektu.“Dominik zvedl hlavu od šachovnice, zatímco se Nicole rozhodovala, jak potáhne, a ukončil ten

neurvalý výslech. „Chtěl bych, aby pro nás Katherina pracovala na plný úvazek, ale ona nechce. Hodlázůstat nezávislá. Viď, miláčku?“ Zlehka jí přejel prsty po tváři v malém zbožňujícím gestu. „Snažímse jí to rozmluvit. Byl bych radši, kdyby se mnou zůstala a obšťastňovala mě. Zatím mám smůlu, alenevzdávám se.“

Kate si připadala skoro jako v nebi. Od Dominika bylo moc milé, že se takhle veřejně přiznal. Kdybypsala romantickou frašku, nevyjádřila by to lépe. Nemluvě o tom, že ty dvě blondýny by v té frašcemohly hrát, protože se tvářily ukrutně kysele, šokovaně a dotčeně.

Dominik měl pocit, že obě ženy pochopily. Zíraly na ně s otevřenými ústy. Přitáhl si tedy Kate blíž adál se věnoval hře. „Počkej chvilku, Nicole. Určitě chceš udělat tohle? Tady stojí můj střelec,“ ukázalna kraj šachovnice, „a ohrožuje ti věž. No tak, přemýšlej.“

Nicole postavila věž do bezpečí.„Chytrá holka. To je lepší. Teď potáhnu jezdcem a ten vždycky znamená ohrožení, takže dávej

pozor. Katherina je dobrá šachistka. Mohla by ti trochu poradit. V Hongkongu mě porazila.“„Opravdu?“ zazněl sborový dotaz a na Kate ulpělo šest párů dětských očí.„Jo,“ přitakal Dominik.Všechny oči se upřely na něho. „Fakt?“„To si pište. Katherina je opravdu dobrá. Ví, co dělá. Pomoz Nicole a předvedeme jim to.“ Dominik

trochu sklonil hlavu a usmál se na Kate. „Uděláš to?“Po tom, co ji tak přímočaře bránil, byla Kate ochotná udělat pro Dominika v podstatě cokoli. Jeho

slova ji stále hřála. „Jistě. To není problém.“ Usmála se na Nicole. „Uvidíme, jestli strejdupřemůžeme.“

„Julie s tebou taky hrávala šachy, viď, Dominiku?“ ozvala se jízlivě Charlie. „Vzpomínám si, jak těchválila, že jsi dobrý hráč.“

„Vlastně ani moc nehrála,“ odpověděl Dominik chladně. „Snažila se to naučit.“ Otočil se s úsměvemke Kate. „Jsi připravená pustit se do mě, lásko?“

V tu chvíli obě nasupené, těžce frustrované ženy splynuly s pozadím.Dominik i Kate jako obvykle hráli do roztrhání těla, protože ani jeden nechtěl prohrát.Děti s Dominikem hrály celé roky, a tak se všechny vášnivě zabraly do jejich souboje. Radily,

vykřikovaly povely a vzrušeně poskakovaly při nápaditých tazích. Dokonce i Ellie reagovala, když seněco zvlášť podařilo, a usmívala se, aniž si přitom přestala cucat palec a ucho svého medvídka.

Ke konci Kate s Nicole hrály koncovku s králem a jedním jezdcem a snažily se uniknoutDominikovi, který je agresivně pronásledoval. Držely se mimo ohrožení, ale pořád se stahovalydozadu a tak tak zachránily krále, ale Dominik jim nakonec stejně dal mat.

„Ale trvalo ti to,“ řekla Kate s úsměvem.Zašklebil se. „Dá velkou fušku tě dostat. Říkal jsem si, jak dlouho toho krále udržíš na bezpečném

poli.“ Lhal. Věděl, že Katherina bude riskovat. Nikdy nedokázala dlouho hrát tak, aby zůstala vbezpečí.

„Ještě jednou! Ještě jednou!“ křičely děti.„Nejde to,“ odpověděl Dominik. „Slíbil jsem Katherině večerní procházku po pláži. Zahrajeme si

někdy jindy.“„Tak zítra! Brzy!“ Povyk utichl, teprve když si Dominik s Kate vyměnili pohled.„Zítra, ale ne brzy,“ upozornil je Dominik. „Pošleme vám esemesku.“ Postavil Kate na nohy, zvedl

se z postele a zdvořile se podíval na obě ženy, které seděly s kysele našpulenými rty. „Rád jsem vászase viděl,“ řekl a otočil se zpátky k dětem. „Fajn, takže teď trénujte samy. Uvidí se, kdo zítravyhraje.“

„Pochovat! Pochovat!“ zavřískla Ellie a poskakovala na židli, z níž spolu s medvídkem sledovalahru.

Dominik se sehnul a vzal ji do náruče. Políbil ji a posadil ji zpátky. „Ještě někdo?“ zeptal se a spousmáním si prohlížel její sourozence.

Pochovat chtěli všichni, dokonce i kluci, kteří se snažili tvářit dospěle.Dokonce i Nicole, která se nejdřív držela vzadu, ale když na ni Dominik mrkl, vrhla se mu do

otevřené náruče.„Nicole je už na chování skoro stará,“ poznamenal Dominik po chvíli, když spolu s Kate kráčel po

chodbě. „Hrozně rychle rostou. Vzpomínám si, jak se Nicole narodila.“„Jsou skvělé. Myslíš, žes ji měl nechat vyhrát?“„Měl jsem?“Pokrčila rameny. „Nevím.“„Nechával tě děda vyhrávat?“„Myslím, že občas ano.“„V tom případě se na mě příště koukni a já jí výhru přenechám. Vidíš? Po tvém boku se ze mě stává

lepší člověk.“„Ty to dobře zvládáš sám. Melaniiny děti tě milují.“Najednou nastalo podivné ticho. Slovo milují je náhle rozsvítilo.Oba začali mluvit současně.„Nejdřív ty,“ řekl Dominik opatrně, protože dostal trochu strach.„Jenom jsem chtěla říct, že jsi za sebou zanechal dvě velice zklamané ženy,“ prohodila Kate a

rozumně se vyhnula mluvení o lásce. „Myslím, že si obě dělaly naděje.“„To neměly.“„Jsou krásné.“ Měla pravdu. Vypadaly jako krásně vylisované z plastu.Pokrčil rameny. „Když to říkáš.“„Jak dobře je znáš? Zapomeň na to. Nemusíš mi odpovídat. Vážně nevím, proč jsem se zeptala.“„Ale víš. Protože žárlíš stejně jako já. A mně to hrozně vadí,“ zamumlal. „Dráždí mě to a šílím z

tebe. Koukni, několikrát jsem je vzal na večeři. Před lety. Nic víc.“„Propána. V tom případě naděje umírá poslední. Nerozvedly se nedávno?“

„Nemám tušení. Nestýkám se s nimi.“„Takže jsou to Melaniiny kamarádky?“„Víceméně.“ Krátce vydechl. „Ženy jako Charlii a Angelu přitahují moje peníze. Vůbec netuší, jak

jsem nudný. Pořád jenom pracuju. Nic jiného nedělám.“„Třeba mají taky rády tvého ptáka.“ Tvrdé pohledy, jimiž jí právě daly najevo, že si na Dominika

osobují nárok, se netýkaly výhradně peněz.„Nechme toho,“ řekl Dominik tiše, a když došli ke schodům, natáhl k ní ruku. „Nezáleží na tom, co

mají rády. Budeme se bavit o něčem jiném.“„Půjdeme se opravdu projít na pláž?“Usmál se. „Děkuju. Jsi obdivuhodně taktní. Ano, pokud ti to nevadí. Rád bych ti ukázal svůj most.“„Tvůj?“ zeptala se žertem. Flirt byl vždycky bezpečnější než skutečné city.Usmál se. „Když jsem doma, je můj. Chci, abys ho viděla. A teď se půjdu podívat po Roscoeovi,“

řekl, když sešli po schodech. „Prohodím s ním pár slov a pak půjdeme.“ Podíval se na své drahéhodinky. „Přesně podle plánu.“

Roscoe vůbec nevypadal tak, jak si ho Kate představovala. Věděla, že je starší, takže očekávalaněkoho s nadváhou, s pleší nebo prošedivělými vlasy a vráskami.

Měl na sobě džínsy a košili s dlouhými rukávy z šedého hedvábí, zapnutou až ke krku. Blonďatévlasy dosahovaly stejné délky jako Dominikovy a úzký obličej měl opálený. Buď podstoupil kvalitníplastickou operaci, nebo zdědil dobré geny. Vypadal maximálně na čtyřicet.

„Takže vy jste ta čarodějka,“ pronesl nevlídně, když mu Dominik Kate představil.„Přesně tak, Roscoe. Katherina je můj talisman pro štěstí. Co ji znám, žije se mi mnohem líp. Takže

se k ní chovej hezky.“ Ačkoli Roscoe se o to snažil i bez říkání. Ztišil hlas a neřval jako na lesy, jakměl ve zvyku.

Usmál se. „Díky, že jste nám zachránila těch dvacet miliónů.“Dominik Kate prozradil, že Roscoe byl dvakrát ženatý. Chápala, proč se líbí ženám. Uměl se moc

hezky usmát. „Potěšení je na mé straně.“„Měla byste pro nás pracovat.“„To nechci, ale děkuju.“Roscoe povytáhl obočí a podíval se na Dominika. „Sakra, co je to s tebou, Niku? To jí nedokážeš

udělat nabídku, kterou by nedokázala odmítnout?“„Snažím se, Roscoe. Jenže jí nejde o peníze. Co s tím mám dělat?“„Ty na něco určitě přijdeš,“ zamumlal Roscoe. „Jestli máš chvilku, rád bych s tebou probral pár

věcí.“Dominik se pátravě podíval na Kate. „Nebude ti to vadit, miláčku? Bude to jenom pět minut.“„Půjdu se podívat, kde je Gretchen. Až skončíš, dojdi pro mne.“„Vidíš, Roscoe? Není dokonalá?“ Vzal Kate za ramena a otočil ji. „Gretchen je tamhle. Za pět minut

jsem u tebe.“Kate nejdřív zašla do kuchyně, protože Poovo martini bylo jako nektar bohů a ona si na něm

vypěstovala závislost. Gretchen vyhledá, až bude mít plnou skleničku.Sotva došla k pultu, kde barman připravoval pití, a objednala si, ozval se blízko jejího ucha mužský

hlas: „Dominik má jako vždycky vynikající vkus.“

Otočila se a spatřila vysokého opáleného blonďáka, který se na ni usmíval. Copak všichniDominikovi kamarádi vypadají jako kalifornští surfaři?

„Kip Watson,“ představil se a kývl. „Ani nevíte, jak rád vás poznávám.“ Mluvil měkkým hlubokýmhlasem a oči mu hravě jiskřily.

„Katherina Hartová. Taky mě těší.“„Vy nejste odsud,“ usmál se. „Z Farga?“„Myslí si to všichni. A to podle mého nemám přízvuk.“„Je okouzlující, nezbavujte se ho. Můžu vám něco objednat?“„Už jsem si objednala, díky.“„Zůstanete tu dlouho?“ Očima pomalu přejel po její postavě a pak se jí zase zadíval do obličeje.

„Odříkávám modlitbičku. Povězte mi, že ano,“ řekl s pomalým nenuceným úsměvem.„Nevím.“ Nepatrně pokrčila rameny.„To je lepší než odmítnutí. Můžu vás někdy pozvat na večeři?“„Nemůžeš,“ ozval se Dominik, který k nim přišel a objal Kate kolem ramen. „Je moje.“„Tvoje?“ Kip líně povytáhl obočí. „Co to ksakru má znamenat?“„To znamená, že od ní máš dát ruce pryč, Kipe, nebo ti je přerazím,“ odpověděl Dominik a udělal

stejné gesto.Kip se nadutě usmíval a v hlase mu zazněla domýšlivost. „Nejsi teenager, který na pláži zastrašuje

nějakého mizerného surfaře, Niku. Ty časy jsou dávno pryč.“„Já velice dobře vím, kde jsem a kdo jsem,“ odpověděl klidně Dominik a upřel na Kipa jiskřivé

modré oči.„Takže mi nic neuděláš.“„Na to bych nespoléhal.“„Tady? V Melině domě? Koho chceš tahat za nos?“„Nevzpomínám si, že bych řekl, že to udělám tady. Ale dobře si pamatuju, že jsem ti řekl, že ti

přerazím obě ruce, pokud se přiblížíš ke Katherině.“ Dominik se trochu předklonil. Všechny nervy mujen hrály agresivitou a mluvil smrtelně vážně. „To ti přísahám. Takže od ní dej pazoury pryč.“

Kip zíral s otevřenými ústy a přes obličej mu závratnou rychlostí přelétl stín strachu, jako by hrál vezrychleném klipu.

„A teď odsud vypadni,“ vyzval ho Dominik velice tiše.Vyděšený Kip připomínal jelena oslněného reflektory auta.„Mám ti pomoct?“Šeptaná slova zapůsobila jako rána bičem.Kip uskočil vzad, otočil se na podpatku a utekl.„Tak co?“ Dominik se otřel o Katinu tvář. „Neudělal jsem žádnou scénu, dokonce jsem ani nezvýšil

hlas.“Otočila se a zvedla k němu oči. „Opravdu bys mu přerazil ruce?“ zeptala se s mírným údivem.

„Nepřehnals to trošku?“Dominik se zamračil. „Kip je hajzl na kvadrát. Neznáš ho tak dobře jako já. Nezval tě na večeři.“„Nepřijala bych.“„Neměl se tě co ptát,“ odsekl Dominik.

„Nemůžeš vyhrožovat každému, kdo se ke mně přiblíží.“Mohl a hodlal to dělat. „Promiň, lásko.“ A pak dodal odlehčenějším tónem: „Možná mě Kip jenom

zasáhl do citlivého místa.“Úkosem se na něho podívala. „Pral ses hodně, když jsi byl kluk?“Chvíli trvalo, než odpověděl. V době dospívání měl stále co dělat – chodil do školy, sportoval, užíval

si sexu, surfoval. Nevěděl, co je lenošení. „Neřekl bych, že jsem se pral hodně. Ale měl jsem zuřivýodpor k rodině a bouřily ve mně hormony…“ Pokrčil rameny. „Párkrát jsem se porval, ale nebyl jsemjediný. Náctiletí kluci jsou prostě takoví. Připadalo mi, že se na pláži pokaždé vyskytne nějaký vůl,který se snaží něco si dokázat. Hrál jsem fotbal, takže jsem pár klukům dal po kebuli, ale nebylo to nicvýjimečného. Taky jsem hrál baseball, ale to není kontaktní sport.“ V žádném případě se nehodlalzmínit o nekonečných sexuálních radovánkách, které byly kontaktním sportem. „Nesedával jsem vkoutě, ale rvačky jsem nikdy nevyhledával, jestli ti jde o tohle.“ Obdařil ji svým nejkrásnějšímúsměvem, jímž vždycky zaháněl ženskou rozmrzelost a nespokojenost. Používal ho velice často. „Takco, v pořádku? Jsem dostatečně normální, abys ze mě nebyla nervózní? Můžeme odsud vypadnout?“

Ke dveřím se však propracovali až za půl hodiny, protože všichni chtěli s Dominikem prohodit párslov, aby se mohli zblízka podívat na ženu, kterou tak ostentativně líbal.

Promluvit si s ním toužily především ženy, ale všem se s úsměvem a několika slovy vyhnul.Nakonec ho však jedna popadla za ruku a nepustila.

Velice se podobala mnoha dámám, které dnes večer přišly – byla štíhlá, elegantní, dobře oblečená iostříhaná a krásná.

„Přijď někdy na kávu,“ vydechla tiše. „Kdykoli.“„Domluvím se s Katherinou,“ odpověděl Dominik a zlehka se vymanil z jejího sevření. „Naše

aktivity se řídí podle ní. Jak se má Joe a děti?“Žena se tvářila, jako by ho neslyšela a nerozuměla mu. „Moc mi chybíš,“ zašeptala.„Díky, Betsy. Promiň,“ odpověděl tiše a ustupoval ke dveřím, „ale zrovna odcházíme.“Než si Kate mohla plně uvědomit, že na Betsyině místě se může záhy ocitnout ona, její

melancholickou myšlenku rychle zahnal povědomý pronikavý hlas.„Měl by ses nechat ostříhat, Dominiku.“Mezi nimi a dveřmi nehybně stála Letitia Knightová s dokonalým obličejem zkřiveným do pohrdavé

grimasy. Ruce s nehty natřenými růžovým lakem si založila v pase a zaujala pózu, jež připomínalakrálovnu Alžbětu při procházce mezi poddanými. K dokonalosti jí scházela jenom kabelka.

Dominik se zastavil v půli kroku. „Kdybych se chtěl nechat ostříhat, máti, už bych to udělal.“Odfrkla si. „Dávno nejsi žádný surfař.“„Proč si to myslíš?“ zeptal se mile.Letitia se rychle, blahosklonně podívala na Kate. „Vidím, že ti stále dělá společnost slečna Hartová.“„Ano, to máš pravdu. Považuju to za velké štěstí. Chtělas něco?“„Charlie si stěžovala, že si jí nevšímáš a dokonce jsi k ní byl hrubý.“„A proč tě to zajímá?“„Protože její matka je moje drahá přítelkyně. Očekávám, že budeš galantnější.“„Ode mne nic nečekej, máti. To už je dávno pryč. Teď nás omluv, odcházíme.“ Když se nepohnula,

Dominik pustil Katinu ruku, přistoupil k matce a velice tiše jí řekl: „Uhni prosím, máti.“ Sklonil k ní

hlavu a s naprosto bezvýrazným pohledem jí sdělil: „Stojíš mi v cestě.“Ustoupila.„Moudré rozhodnutí,“ zamumlal. Potom se otočil a došel ke skříni. Vyndal z ní Katin kabátek do

deště a pomohl jí do něj, zatímco je Letitia sledovala ledovým pohledem. Neřekl matce ani slovo avedl Kate ke dveřím.

Za okamžik už stáli venku.„Omlouvám se za to,“ řekl a tiše si povzdechl. „Doufal jsem, že se jí vyhnu.“„Neomlouvej se. Tvoje matka je mi úplně jedno.“Usmál se. „Další věc, na které se shodneme.“ Zvedl hlavu. „Nazdar, Leo. Všechno v klidu?“Leo se vynořil ze stínu. „Všechno je v naprostém pořádku.“„Ten večírek byl příjemný, ale oba už chceme jít domů.“„Vůbec se vám nedivím.“Dominik vzal Kate za ruku a vykročil. „Na most se podíváme jindy,“ navrhl tiše a snažil se

zapomenout na matčiny výtky. Proč ho dnes rozčílila víc než obvykle? „Domov mi najednou připadájako příjemnější varianta.“

„Nemusíš mě přesvědčovat, abychom zůstali doma. Jsem s tebou ráda sama.“Tiše vydechl. „Já s tebou taky, lásko. Oba jsme na stejné dobré vlně.“Matka ho naštvala, pomyslela si Kate. Jak by taky ne? Bylo sice rozumné a příjemné zamést všechnu

tu hrůzu pod koberec, ale čas od času se odtamtud vynořila. Anebo ji vytáhla Letitia Knightová.Ta bezcitná mrcha na něho číhala.

19. kapitola„Nechal jsem naše telefony nabíjet ve vedlejší místnosti,“ oznámil jí Dominik, když vešli do

ložnice. „Hned se vrátím.“Za okamžik se vrátil spojovacími dveřmi do malé pracovny. Byl bos. Přistoupil k posteli a podal

Kate její mobil. „Roscoe povídal, že mi přišly nějaké maily, na které se mám podívat. Všechnoostatní, co se dá, maže. Třeba ti babička nechala vzkaz. Řeklas jí, že jsi tady?“

„Ještě ne.“ Kate zapnula svůj telefon.Zašklebil se. „Povíš jí to vůbec?“Obrátila oči ke stropu. „Uvažuju o tom.“„Dej mi vědět, jestli jí mám taky něco napsat,“ utahoval si z ní. Dopadl na postel a podložil si hlavu

polštáři. Natáhl se vedle Kate a procházel zbylé e-maily. Vymazal ten, ve kterém mu Leo sděloval časa místo setkání s Gorou.

„Jéé! Nabídli mi další práci. No tohle!“ Kate se rychle posadila, zadívala se na displej a přečetla sicelý e-mail. Potom mobil podala Dominikovi. „V CX Capital byli spokojení s mojí prací vSingapuru.“

„A proč by nebyli?“ otázal se a souhlasně se usmál. „Jsi přece kybernetický génius, který vždyckynajde ukradenou kořist.“ Odložil svůj telefon, vzal si její a přečetl si zprávu, na niž čekal.„Blahopřeju.“ Vrátil jí mobil. „Nabízejí ti celkem slušné peníze.“

„Ta suma je obrovská! Tedy v porovnání s tvými měřítky ne,“ dodala s úsměvem, natáhla se apoložila telefon na noční stolek. „Ale někteří z nás jsou zvyklí žít ze stipendií a jíst nudlovou polévku.Viděl jsi, že pro mě mají byt k pronajmutí?“

„Opravdu o tebe stojí, lásko. Ačkoli kdybys chtěla, můžeš bydlet v mém londýnském domě.“„Nerozčiluj se, když odmítnu, ano?“Usmál se. „Nebudu, slečno Nezávislá. Vidíš? Učím se. Zaujala tě ta práce? Chceš ji zkusit?“„Že se ptáš! Mají nějaké velké nedostatky v ochraně dat a potřebují je napravit. To si dělají legraci?“Dominik se zasmál. „Očividně ano.“„Potřebují mě až od příštího týdne,“ řekla tiše. „To jsem ráda.“„Já taky. Takže nám zbývá ještě několik dnů.“ Natáhl k ní ruku a přitáhl si ji k sobě. „Jenom my

dva.“ Zvedl hlavu z polštáře, políbil Kate a zase si lehl. „Mám z té tvé práce velkou radost, lásko,“dodal tiše.

„Díky. Svoji práci miluju.“„Je to dobrý pocit, viď?“ Usmál se. „Do Londýna tě vezmu svým letadlem, takže jim napiš, že

nepotřebuješ letenku. Jakmile se zabydlíš, musím kvůli obchodním záležitostem do Říma.“ V úterý seměl sejít s Gorou.

„Protože jsi všechno na týden nechal být?“Přikývl. „Určité věci můžou počkat. Dokud to jde, radši chci být s tebou. Obzvlášť když se zase

pustíš do práce.“Jeho slova Dokud to jde, radši chci být s tebou v ní vyvolala nejistotu ohledně času – tedy hlavně

toho, jak málo společného času mají před sebou, ať už se smlouvou o exkluzivitě nebo bez ní. Milovatněkoho jako Dominik Knight s sebou neslo obrovské nebezpečí. Mohl si říkat, co chtěl, ale jeho

typický vztah k ženám v ní rozblikával varovnou kontrolku, stejně jako všechny ženy, jimž se nadnešním večírku zdvořile vyhnul. Katina žárlivost se podobala divoké šelmě, která dští oheň a síru anenechá se zkrotit. Věděla, že by o tom neměla mluvit. Měla by přijmout pozici, která jí náleží, avděčně se zařadit do zástupu žen, jež prošly Dominikovým životem. Přesto se zeptala: „Kdo jeBetsy?“

„Proč?“ zeptal se měkce a upřel na ni jasný pohled.„Protože jsem zaslechla, jak ti říká, že jí hrozně chybíš.“„Tobě chybět nemusím,“ řekl a ignoroval její otázku. „Stačí říct a přijmu tě do svého života.“ Natáhl

ruku a dlaní se dotkl její tváře. „Nevím, kolikrát ti to mám ještě opakovat.“„Neodpověděl jsi mi. Kdo je to?“„Betsy je žena, která někoho potřebuje,“ řekl pevným hlasem.„Ne někoho. Tebe.“„S tím nic nenadělám. Nemůže mě mít.“ Pomalu ji pohladil po rozcuchaných vlasech. „Zato ty mě

mít můžeš, jestli chceš.“Krátce se nadechla a odvalila se od něho. Posadila se a nejistě se usmála.Dominik najednou velice litoval, že na večírek vůbec šli. A že se tam objevila Betsy. Kdyby alespoň

dokázal vymyslet nějakou výmluvu, kterou by Katherinu uklidnil! Vůbec nic ho však nenapadalo.Usoudil, že je unavenější, než si myslel.

„Já vím, že k takovému esu, jako jsi ty, se člověk má chovat zdrženlivě a nedělat vlny,“ řekla Katevelice tiše, i když se tvářila hodně odhodlaně.

To není dobré, pomyslel si Dominik. Katherina s odhodlaným výrazem.„Ale já jsem nikdy nebyla zdrženlivá ani opatrná, takže ti to řeknu. Miluju tě. Nemusíš ke mně cítit

totéž. Nejspíš bys to nedokázal, i kdybych to po tobě chtěla. Ale na nic jiného nedokážu myslet, i kdyžvím, jak hrozně pitomé je milovat někoho, jako jsi ty. Pořád na to myslím, každou minutu, každousekundu, takže ti to říkám.“

Nejde jí o Betsy. To by bylo mnohem jednodušší.Ticho se prodloužilo.„Řekni něco.“Dominikovy oči dostaly nicneříkající výraz. „Co ti mám říct?“„Tohle už jsem slyšela. Jenže na tuhle otázku neexistuje několik odpovědí, z nichž jedna je správná.

Pověz mi, co si myslíš.“Slabě se usmál. „Že by bylo lepší, kdybys po mně nechtěla, abych ti řekl, co si myslím.“„Proč?“„Protože tě nechci naštvat.“Tentokrát se jenom pousmála. „Je to tak zlé?“„Není to zlé. Nic, co souvisí s tebou, není zlé. Já jenom nevím, co si myslím. Mozek mi funguje

jinak.“„Je ti to nepříjemné? Nebo si nejsi jistý?“ Usmála se. Když se mu přiznala, že ho miluje, pocítila

zvláštní uspokojení a úlevu. Veškerý tlak, který na ni doléhal, protože nemluvila o svých citech, rázemzmizel. „Byl bys radši, kdybych mlčela?“

„Ano.“Vytáhla obočí. Bylo lepší mít jasno než zůstat v nevědomosti. Kromě toho si nedělala iluze o tom, že

jí Dominik někdy navlékne snubní prsten.„Na všechno odpovídám ano.“ Takřka neslyšně si povzdechl, otevřel oči a vrhl na ni dlouhý, kritický

pohled. „Nerozumíš mi, lásko,“ řekl tiše a modré oči měl překvapivě přístupné. „Mne se nikdy nikdoneptá, co cítím. A i kdyby se o to pokusil, tak by ze mě nic nevypáčil. Tohle je dávno uzavřenákapitola. Svoje city neprobírám, neumím to. Nejsou důležité pro moje aktivity. Ty se zakládají napragmatickém rozhodování.“

„Pro mne ses taky rozhodl pragmaticky?“„Věděl jsem, že to řekneš,“ zabručel a prohrábl si vlasy. O čelo postele se uhodil do kloubů a trhl

sebou. Třel si ruku a pak ji položil na postel. „Nevím. Když ti to dělám nebo čekám, až tě budu moctojet, nebo jsem ti to zrovna udělal, netuším ani, který je den. Úplně jsi mi převrátila život vzhůrunohama, je to naprostý chaos. Teď jsem se kvůli tobě už podruhé vykašlal na svět, ve kterém žiju…Protože jsem tebou posedlý. Takže ty jsi možná zamilovaná… Já nevím, co to znamená, ale zatraceněmě to vtáhlo, jestli ti tohle vrtá hlavou. Tak, jak se mi to ještě nikdy nestalo.“ Zamračil se na ni. „Alevíc nevím. Nečekej ode mne, že budu vědět, co je láska. Nemám tušení.“

„Nevěděl jsi, co to je, ani když jsi žil se svojí ženou?“ Neměla to říkat. Došlo jí to ještě dřív, nežDominik celý ztuhl.

„O Julii mluvit nebudu,“ řekl pevně.„Ale já to chci vědět,“ opáčila nemilosrdně a přinutila ho sklopit zrak. „Takže bys mi to mohl

povědět.“Dlouho mlčel.„Vydržím déle než ty,“ zašeptala. „Anebo bych se možná měla začít svlékat.“ Nestydatě se na něho

usmála. „To vždycky upoutá tvoji pozornost.“Nehezky se na ni podíval. „Vůbec netuším, proč ti to trpím.“„Protože se ti neplazím u nohou jako ty ostatní. Musíš se snažit. Tak povídej.“Viděla, jak sevřel ruce v pěst a pak doširoka roztáhl prsty. Usoudila, že se v duchu rozhoduje, jak

málo jí toho má povědět.Podíval se na ni se zjevným znepokojením. Když konečně promluvil, měl tak tichý hlas, že se k

němu musela naklonit, aby ho slyšela. „Myslel jsem si, že vím, co to znamená, když člověk někohochce. Být s ním, společně něco dělat, mít rád stejné lidi, stejné aktivity, nikdy se nehádat. Netušiljsem, že to může být takové jako s tebou.“ Nadechl se a pokračoval. „Julie byla moje nejlepšípřítelkyně, moje společnice. Ty jsi moje posedlost, šílenství, sen, který prožívám. Chceš vědět, cocítím? Jsem tady, i když bych mohl být na tisíci jiných míst.“ Zacukal mu čelistní sval. „Netuším ale,jak dlouho mi tyhle pocity vydrží. Jestli tohle vydrží…, jestli my dva spolu vydržíme. Jestli k soběbudeme cítit totéž ve stejnou dobu – zítra, příští týden, kdykoli. To je velká neznámá a já s ní neumímdobře zacházet. Taky jsi hodně mladá. Moc jsi toho nezažila, nemáš velké zkušenosti, kdežto já tohomám za sebou až moc. Až doteď jsem vedl nespoutaný život a na tom se nedá nic změnit. Nejsem siceúplný altruista, ale jde mi o tvou dobrou pověst. Měla bys mít na výběr. A já si nejsem jistý, zda tichci nějaký poskytnout.“

„Skončil jsi?“Pokrčil rameny. „Asi ano.“„Fajn. Taky ti něco řeknu. Za prvé tě nemiluju jako nějaká hrdinka Jane Austenové, která uchřadne,

když ji opustíš. Najdu si někoho jiného. Dělají to všichni. Ale zrovna teď, v tuhle chvíli, tě miluju, ažcelá hořím. Připadám si jako uprostřed hurikánu. Miluju tě divoce, možná i násilnicky. Nejsem jakoBetsy, ať je to s ní, jak chce. Abys mi rozuměl, hrozně bys mi chyběl, kdybys mě opustil. Posledně totak bylo. Ale nedolézala bych za tebou. To prostě ne. Jestli mě nechceš, je to tvoje smůla.“ Ušklíblase. „Zní to dost arogantně, co? Ale ty o aroganci víš své.“

„Nejspíš.“ Slabě se usmál. „Připadá mi, že sis to dost dobře promyslela.“„Nějakou dobu jsem si říkala, že ti to povím. Když jsem dneska večer viděla všechny ty ženské, jak

touží, aby sis jich všiml, mluvil s nimi, usmál se na ně, bylo mi dokonale jasné, že pokud bys měnechtěl, nedokázala bych tě k tomu nijak přinutit.“ Trochu přivřela oči. „Jak vidíš, možná jsem takypragmatická. Pokud jde o tu druhou věc,“ pokračovala nevzrušeně, „odhaduju, že před sebou máme tři,čtyři dny, kdy si můžeme užívat. Takže jsem ochotná nechat lásku láskou, když mi řekneš, co pro měuděláš v tuhle chvíli.“ Koketně na něho zamrkala.

Zasmál se a převalil se. Popadl ji a strhl ji na své dlouhé, štíhlé a silné tělo. „Několik věcí měnapadlo,“ zamumlal. „Máš zájem?“

„Jasně, že mám. Jsem jako ty. Radši šukám, než řečním.“ Zašklebila se. „Ale jenom jsem chtělavyčistit vzduch. Uklidnit zmatek, který mám v hlavě, a uhasit roznětku, co už dlouho hoří, aby nedošlok výbuchu. A teď,“ zapředla hravě, „potěšíš mě?“

„Vynasnažíme se, lásko.“ Rychle ji políbil, nadzvedl ji a hodil ji na postel. „Hned se vrátím,“ slíbil.Připadalo mu, že má dost energie, aby zlezl deset hor a pokračoval dál. Cítil se nepřemožitelný.„Mimochodem, mám majetnickou náladu,“ dodal přes rameno. „Jenom ti to říkám.“

„To zní velice zajímavě.“„To rád slyším. Protože nemáš na vybranou.“Když se vrátil do ložnice, Kate zvedla ruku a usmála se. „Zůstaň na místě. Stačí mi jenom se na tebe

podívat a udělám se.“ Dominik si svlékl svetr a nechal si na sobě jenom černé džínsy. Pohled na jehoširoká ramena a tvrdé svaly by dokázal sám o sobě navodit spontánní orgasmus.

Napřáhl před sebe ruce s dlaněmi u sebe a ukázal jí, co v nich má. Přistoupil k posteli a řekl: „Stěmihle věcičkami se uděláš líp.“ Když došel k posteli, posadil se vedle Kate. „Tohle jsou doplňky nadnešní večer.“ Otevřel dlaně a vysypal na postel několik předmětů. „Později je můžeš ohodnotit.“

„Jejda, tak nevím, jestli se mám těšit nebo být nervózní.“Nevěnoval její poznámce pozornost. Ukázal na hromádku na posteli a zeptal se: „Mám ti vysvětlit, k

čemu ty věci jsou?“Krátce se nadechla. „Jenom tyhle.“ Ukázala na tři šperky. Hedvábný šátek, měkký kartáč, gumový

robertek a lubrikant žádné objasňování nepotřebovaly. Dva náramky vypadaly jako náramky a perlovýnáhrdelník se zdál stejně neškodný.

Dominik zvedl jeden zlatý náramek široký asi dva centimetry. Otevřel ho, pootočil diamantovoupřezkou a opatrně vytáhl zlatý deseticentimetrový řetízek. Totéž udělal i s druhým, zaklesl obědiamantové přezky do sebe a roztáhl řetízek, který se prodloužil na dvacet centimetrů. Oba náramkyzavřel a najednou v rukou držel velice drahá pouta. Slabě se usmál. „Je ti už jasné, k čemu jsou?“

Kate prstem přejela vnitřek jednoho náramku a zvedla k Dominikovi oči. „Je to projev marnivosti,nebo arogance?“ Na kruhu bylo velkým písmem vyryto Majetek Dominika Knighta. Menšími, aledobře viditelnými písmeny na něm stálo Za vrácení odměna. „Ta odměna je za vrácení těch náramků,nebo mne?“

Pokrčil rameny. „Jenom hájím svoje zájmy,“ řekl neurčitě místo odpovědi. „Říkal jsem ti, že jsemmajetnický.“

„Ale tohle majetnictví daleko přesahuje všechny meze.“„Zatím ti to nevadilo,“ řekl záměrně bezvýrazným hlasem.„V životě jsem nezažila takovouhle domýšlivost.“„Budu si to pamatovat.“„A já si budu pamatovat, že mám odmítnout.“„Jestli chceš,“ odpověděl. „Možná se ti nebude chtít.“Řekl to trochu moc sebejistě. „Tak povídej, pane majiteli, kolik takových kroužků už jsi koupil?“„Žádné, lásko. Jenom tyhle. Jsi můj jediný poklad.“Nenápadně povytáhla obočí. „Promiň, ale to ti nevěřím.“„Je ti odpuštěno, ale nelžu.“ V minulosti si nechával pomůcky pro sexuální radovánky dodávat,

stejně jako se mu samy nabízely ženy. Nikdy dřív nic nekupoval osobně.Jeho upřímný tón Kate na okamžik umlčel. Pokradmu se na něho podívala a zaplavily ji zvláštní

pocity. Některé byly krásné, jiné vzrušující. Smysly jí najednou obloudila jeho vůně. Cítilamravenčení a zvlhly jí dlaně. Mlhavě jí vadilo, že její tělo tak snadno přistupuje na kompromisy.„Nebudeme se přít. K čemu je tohle?“ Ukázala na náhrdelník.

Zvedl tenký zlatý řetízek a prsty přejel po přívěsku sestávajícím z pěti větších perel oddělenýchmenšími perličkami. Potom přívěsek ohnul, aby jí předvedl, že je pružný. Usmál se. „Tyhle perly jsoudo tvé nevinné prdelky.“

Zuřivě zavrtěla hlavou. „Ne, ne. To si nech pro nějakou jinou.“„Ale já jsem je nechal vyrobit pro tebe.“„Tak je vrať.“ Nepřátelsky se na něho zadívala. „Tohle rozhodně odmítám. Pleteš si mě s některou

ze svých placených dámiček.“„To sotva, lásko,“ odpověděl s úsměvem. „Ty neodmlouvají.“ Potom na ni vrhl pohled, který

vyjadřoval, že posledních dvacet let musela být zavřená v klášteře bez perlového náhrdelníku, protožei tam se něco ví o panenských prdelkách. „Měla bys ho vyzkoušet,“ řekl velice jemně. „Mohlo by se tito líbit. Nezapomeň, že jsem od tebe už slyšel ne a těsně potom jsi řvala na celý dům při orgasmu.“

„Netvař se tak nadutě.“ Srdce jí však začínalo prudce bušit, protože ten úsměv vzrušoval. „Tohle jeněco úplně jiného.“

Upřeně se na ni zadíval. „Můžu tě k tomu přinutit. Líbí se ti, když tě k něčemu nutím.“Jeho hluboký hlas a žhavá vzpomínka nabuzovaly její libido. Cítila, jak vlhne. „Proboha, nedívej se

na mě tak,“ řekla a snažila se normálně dýchat. „Nechci to, jasné? Mám ráda plno jiných věcí.“Usmál se a pomyslel si, jaké má štěstí, že ji potkal. Je tak zatraceně sexy! „Chce to otevřenou mysl,

lásko.“„Svoji mysl otevřu hned, jakmile začneš uvažovat o svých citech. Rozumíš?“ Ukázala mu

prostředník, vyletěla z postele a rozběhla se do koupelny. „Anebo kdykoli se začneme bavit o mojínevinné prdelce,“ zařvala, zabouchla za sebou dveře a zamkla je.

Za chvilku už na ně Dominik bušil. Rány však nebyly hlasité ani prudké. Zvuky byly tlumené avytrvalé, jako když tamtamy vysílají vzkaz do temné syčící džungle. Jako by věděl, že jeho zpráva sedostane k uším příjemce a že Kate časem otevře.

Když to konečně udělala, stál na prahu.„Kuk.“ Vrhl na ni pomalý, sexy a vědoucí pohled.Jeho hlas ji celou rozechvěl.„Dohodneme se na kompromisu?“Přikývla.Napřáhl k ní ruku a Kate k němu přistoupila.Odvedl ji k posteli a posadili se na ni. Jejich teplé prsty se propletly. Seděli vedle sebe jako postavy

na slavném obrazu American Gothic, jenom v ložnici.Kate krátce vydechla a Dominik se na ni podíval.„Ty první,“ vybídla ho.„Dej mi s těmi perlami pět minut.“„A potom dostanu pět minut s tím, co chci já?“Přikývl.„Nezeptáš se, co to bude?“„Měl bych?“„Netýká se to sexu.“Chvíli seděl a nehýbal se. „Asi se nemusím ptát, o co jde.“„Ne, pokud jsi poslouchal, když jsem vyskočila z postele.“„No, co se dá dělat,“ řekl pobaveně. „Nemůže to být nic hrozného.“Dal však jasně najevo, že ve svých pěti minutách se hodlá věnovat jenom perlám. Ačkoli se o tom

nezmínil, potřeboval se ujistit, že Katherina je tak nažhavená, vlhká a nadržená, tolik po něm touží ablíží se vrcholu, že z toho nevycouvá.

Postavil si ji mezi nohy a pomalu ji svlékl. Nadzvedl jí halenku, rozepnul džínsy a stáhl jí jespolečně s titěrnými krajkovými kalhotkami přes boky a po nohách. „A teď tu nepříjemnoupodprsenku,“ pronesl s úsměvem, sáhl jí na záda a rozepnul háčky. „Moje kozičky, co dlouho trpěly,potřebují utěšit.“

Když jí osvobodil prsa, Kate tiše vydechla a trochu protáhla záda.„Ty opravdu nemáš ráda podprsenky.“„Stejně jako by se tvému ptákovi nelíbilo být uvězněný v suspenzoru.“Zasmál se. „Takže bych měl mít větší pochopení?“„Moje kozy by to uvítaly.“„Ty jsi morous,“ zamumlal a zacukalo mu kolem úst. „Ale svým kozám bych se asi měl omluvit.“

Objal ji v pase a přitáhl si ji blíž. „Dám jim pusu, aby jim bylo líp,“ zašeptal a posadil se víc zpříma,aby jí svým dechem zahřál bradavku. Pak přidal teplý jazyk, sevřel jí ňadro oběma rukama a stáhl jiníž. Vzal její bradavku do úst a dlouze, nekonečně ji sál. Obě prsa jí natekla a každý, i ten sebemenšídotek jeho úst nacházel odezvu v jejích rozechvělých nervových zakončeních. Kate mezi nohamapulsovala vzrušující bolest.

Zasténala a v zuřivé touze prohnula boky. Prsty Dominikovi zajela do vlasů a přitiskla si jeho hlavuk ňadru. Chtěla víc, toužila ho mít hluboko v sobě. Místo sebe jí však do vlhké štěrbiny zastrčilrobertka a ona zakňourala žádostivostí a zklamáním. Přemohla ji slast a cítila se potěšená i potrestanázároveň.

Ve chvíli, kdy skoro začala vrcholit, však Dominik spustil ruce a odsedl si. „Přestávka, lásko,“pronesl klidně. „Za chvíli začne druhé dějství.“

„Já tě zabiju,“ zasyčela a sáhla po robertkovi.Zarazil ji. „To můžeš později,“ řekl. Popadl ji za obě zápěstí, přitiskl jí je k sobě a pak na břicho.

Jednou rukou je držel, aby s nimi nemohla pohnout. „Až budeš na řadě.“ Sáhl po zlatých poutech apostupně jí je připevnil na zápěstí. Než ji pustil, ujistil se, že řetízek drží zapnutý. „Předehra kdruhému dějství, miláčku. Vzrušuje tě, když jsi mojí zajatkyní? Mne rozhodně ano. Po tom cucánímáš obrovské bradavky.“ Natáhl ruku a pohladil ji po nalitých ňadrech. „Je to příjemné?“ zeptal secelkem zbytečně, když tiše zasténala.

Poléval ji žár a chvěla se po celém těle. Hluboko zasunutý robertek dělal divy. Celá horečnatá azrudlá, zatraceně blízko bodu, do něhož se toužila dostat, mohla takřka počítat, jak daleko je odtělesného uvolnění. To uspokojení, při němž tajila dech, jí však unikalo. Chvělo se před ní těsně mimojejí dosah. Celým tělem jí projížděla zběsilá touha, mučila ji a omamovala. Nepamatovala si, že byněkdy po někom takhle toužila.

Dominik však jako vždy ovládal situaci.Jakmile Kate začala klidněji dýchat, zastrčil robertka hlouběji a pečlivě sledoval její reakci.

Naslouchal jejím vzdechům a vzlykům. Díval se, jak mu vychází vstříc boky a jak v ní sílí napětí.„Líbí?“ zeptal se s nenápadným úsměvem.

Nejprve ho neslyšela, takže zpomalil pohyby.Překvapením doširoka otevřela oči.„Říkal jsem si, jestli je zatím všechno v pořádku,“ promluvil jemně a krouživými pohyby ukazováku

jí masíroval klitoris.Celá sebou škubla a její smysly zaplavila rozkoš. Tiše zasténala.„Chceš se udělat, viď?“ zamumlal a několikrát její pulsující klitoris dovedně stiskl.Okamžitě v břiše ucítila první předorgastické záchvěvy. Posunula se nahoru, stáhla poševní svaly a

přitiskla se k jeho ruce.„Ještě ne, lásko,“ řekl Dominik a položil jí ruku na bok, aby ji zklidnil. „Zatím na to nejsi

připravená.“„Nemůžu čekat,“ vydechla celá rozechvělá touhou.„Samozřejmě, že můžeš.“Vytáhl z ní robertka.Frustrovaně zakvílela, nepřátelsky se na něho podívala a procedila mezi zuby: „Ty hajzle.“Usmál se. „Máš pravdu, ale to nám nebude nijak vadit.“ Zvedl se z postele a něžně, omluvně ji

políbil. „Bude to lepší, lásko,“ zašeptal. Tiskl její nahé tělo ke svému. Její spoutané ruce bylydůrazným připomenutím, že je mu podřízena a on ji má ve své moci. Že jsou oba zajatci strhujícídynamiky. Sáhl dolů, zvedl jí obě spoutané ruce a položil si je na vydutý poklopec. „Tři mi ho,“přikázal jí stroze a zastřeně. „Pořádně.“ Znovu se k ní sehnul, přiblížil k ní ústa a vsunul jí jazyk mezirty. Pohnul boky vzhůru a pomalu ji líbal.

Kate tiše, rychle oddechovala do jeho úst a zoufale toužila po uvolnění. Prsty mu přejížděla poztopořeném údu, přesně jak jí nakázal, a hladila ho dlaněmi. Vdechla jeho tiché zasténání a záměrněho kousla do jazyka. Jenom aby mu připomněla, že v téhle hře má také slovo.

Polkl krev, odtáhl se a zadíval se jí do vyzývavých očí. „Budeme to dělat drsně, lásko? Jenom septám.“

„Ráda bych to prostě dělala ještě letos,“ zasyčela.Zazubil se. „Ty se zkrátka nikdy nenaučíš být trpělivá.“„A ty zase přijmout existenci slova láska.“Dominik úplně ztuhl.Kate se zasmála. „Proboha, Dominiku, to tě to opravdu tak moc děsí? Víš, že si to vždycky můžeš

rozmyslet.“„Ty mě ráda zlobíš, viď?“ zeptal se tiše.„Spíš ty mě. Chci se udělat a ty provádíš hovadiny.“„Tak se do toho dáme, lásko.“ Zvedl ji a posadil ji na posteli.Podívala se na něho. „Nezapomeň, že mám nárok na svých pět minut.“„Pamatuju si to.“ Uličnicky se usmál. „Máš je mít. Hned po mně.“ Vzal ji za spoutaná zápěstí,

druhou rukou jí zajel pod záda a posunul ji na posteli dolů. Převalil ji na bok, takže ležela čelem kněmu. Spoutané ruce jí zkřížil v pase, hlavu jí podložil polštářem a se slabým úsměvem si ji prohlédl.„Moc hezké, broučku. Je to pohodlné? Všechno v pořádku?“

„Dobře se bavíš?“Zašklebil se. „Ještě ne, ale myslím, že brzy začnu.“„Nezapomeň, že máš časový limit.“„Neboj, nebudeš muset čekat rok.“„Tak jsem to nemyslela.“„Nejsi v pozici, kdy bys mohla udílet rozkazy, lásko.“ Líně na ni mrkl. „To budu dělat já.“Její nervová zakončení se okamžitě začala cukat a tělo jí začalo neodbytně pulsovat. Jako by úplně

stačilo, aby se na ni Dominik ledabyle majetnicky podíval. Její tělo to vnímalo jako tu nejsladšítyranii a rázem celé roztálo.

Usmál se. „Brzy mi poděkuješ, lásko. Vidím to na tobě.“Snažila se ignorovat chvějivou rozkoš, jež jí zahřála smysly. Byla zděšená i vzrušená nenucenou

mocí, kterou nad ní má. „Možná ne,“ řekla co nejnormálnějším tónem. „Záleží na tom, co uděláš.“„Nic se neboj, miláčku,“ ujistil ji mile a sledoval, jak jí rudnou tváře. „Ještě mi poděkuješ.“ Klekl si

vedle postele a něžně ji políbil. Potom si dřepl a chvíli se na ni díval s mírně našpulenými rty.Kate se zrychlil dech. Dominik ji znervózňoval. „Ale ať to nebolí,“ varovala ho.Ticho se prodlužovalo a ona mu chtěla říct, že na jeho hru v žádném případě nepřistoupí, když

najednou zamrkal. „Vypadáš úchvatně, lásko,“ řekl měkce. „Neublížím ti. To bych nikdy neudělal.“Prsty ji letmo pohladil po tváři. „Nejdřív zkusíme nějakou tradiční předehru. Hezky v klidu.Souhlasíš?“

Srdce jí prudce tlouklo. Kousla se do rtu.Nepohnul se, ačkoli trochu povytáhl obočí.„Dobře,“ zašeptala.Na tváři se mu objevil neuvěřitelně sladký a trochu úlevný úsměv. „Děkuju.“ Potom roztáhl koutky

známějším, mnohem vražednějším způsobem. „Poděkovat mi můžeš později.“ Vzal robertka, zastrčiljí prst do vlhké štěrbiny a zvedl k ní oči. „Ten lubrikant si schováme na později.“

Nadechla se a teprve potom odpověděla. „Vadí ti to?“ Dotek jeho prstu ji celou rozechvíval.Dominik se zatvářil pobaveně. „Rozhodně ne. Je to jedna z tvých okouzlujících vlastností, lásko.“

Zajel jí robertkem mezi nohy a počkal, až popadne dech a otevře oči. Potom pohnul rukou. Pomaluvytáhl robertka ven a zastrčil ho znovu dovnitř. Pozoroval ji, jak tiše sténá a reaguje na rytmus pohybu– dovnitř a ven, ze strany na stranu. Záměrně se dlouho soustředil na její G-bod. Za chvíli zasepřerušovaně dýchala. „Je to zatím dobré?“ Jedním prstem jí zvedl bradu, zadíval se jí do očí a ironickyse usmál. „Přikývni, jestli se ti nechce mluvit.“

„Nezapomeň… na L-Á-S-K-U,“ vydechla prudce a opětovala jeho pohled. Zatím zvládala čelit jehoironickým úsměvům. „Ale… já budu očekávat… skutečná slova. Kývnutí mi nebude…“

Trochu pozměnil polohu robertka, aby se pevně dotýkal jejího G-bodu, a pozoroval ji, jak se chvěje.„Mlč,“ přikázal jí. „A zavři oči.“

„Tobě se nelíbí, že na tebe koukám?“Usmál se. „Propána, tys mi nerozuměla?“Vyplázla na něho jazyk.„Kdykoli budeš chtít, lásko.“ Položil si ruku na zip.Zvedla spoutané ruce. „Teď… nemám… čas.“Sklonil se k ní a políbil ji. „Takhle se mi líbíš,“ řekl u jejích úst. „Zaměstnaná podle mého gusta.“

Zastrčil robertka hlouběji, a když se začala chvět, dal jí přes oči černý hedvábný šátek a vzadu jí hozavázal. „Pověz mi, jestli teď všechno cítíš intenzivněji.“

„Povím ti, že bych tě nejradši zabila.“ Mluvila však tiše a po stehnech jí stékaly tenké perleťovépramínky.

Panečku, to je nádherný pohled. V jiném životě by na ni bez výčitek svědomí okamžitě skočil. Namysl mu útočily jeho staré zvyky, a tak se pomalu nadechl, aby je zadržel. Pozvolna napočítal dodeseti, aby ujařmil ty nejsilnější impulsy. „Dej mi minutku, lásko. Pomůžu ti změnit názor,“ řekl tiše,zastrčil robertka o něco hlouběji a poklepal na něj, aby zůstal na místě. „Tohle umím.“

Zatímco sténala v extázi, jež zaplavila její smysly, Dominik jí vytlačil plná ňadra nahoru, dokud jeneměla dokonale sevřená mezi pažemi, takže se mohl snadno dostat k bradavkám. Potom namočilštětec do lubrikantu s vůní jasmínu a jeho hebkými štětinami obkroužil Katiny bradavky. Díval se, jakse nalévají a tvrdnou. Dával si na čas. Když se celá napjatá a nenasytná prohnula v zádech, přitlačil jizpátky k posteli. Chtěla víc. „Ty pořád spěcháš, broučku.“ Přejel štětcem přes jedno těžké ňadro ahluboko do mezery mezi jejími prsy. Když zaslechl, jak zalapala po dechu, zašeptal: „Uvolni se. Budeto lepší.“

Nedočkavá a frustrovaná, rozbolavělá a zuřivě toužící po uvolnění prudce zavrtěla hlavou. „Nech měvyvrcholit,“ zaúpěla. „Pak už pro mě nemusíš vůbec nic udělat. Nemusíš o ničem mluvit. Prosím tě,Dominiku! Ah, proboha tě prosím!“

„Je ještě moc brzy, lásko,“ zamumlal a štípl ji do jedné bradavky, až vykřikla. Teprve pak ji pustil.„Věř mi.“

Zasténala, když jí v bradavce znovu zapulsovala krev a bolest vystřídal nával rozkoše. Sezavázanýma očima všechno vnímala intenzivněji a její touha byla výbušnější. Přitiskla nohy k sobě apokusila se sama si přivodit orgasmus.

„Nedělej to.“ Roztáhl jí nohy a přehodil si její kotník přes levou paži. Naklonil se k ní a kluzkým

štětcem přejel po napjatých svalech kolem robertka. Pohyboval jím nahoru a dolů a stále dokola,zatímco sebou zmítala, vzlykala a začala se celá třást. Potom bez varování sundal její kotník a položiljí nohu na postel. „Mysli na něco uklidňujícího, lásko.“

„Nemůžu,“ vzlykla.„Zkus si odříkávat óm.“„Jdi do háje,“ vydechla. Byla tak vydrážděná a roztoužená, že jí tělo pokrývala tenká vrstva potu.„Všeho do času,“ řekl. „Zatím ale ne.“ Sevřel jí bradavky mezi palci a ukazováky a jemně je

natahoval, dokud nevyjekla. „Je to moc?“ Rozevřel prsty a díval se, jak se napjaté bradavky scvrkly.Zaslechl Katino horečné zasténání a vzal její prsa do dlaní. „Máš těžké a nateklé kozy.“ Naklonil se kní a kousl ji do ucha. „Ale ještě nejsi úplně připravená,“ zašeptal, „na tu největší rozkoš. Až jiprožiješ, budeš připravená na všechno, lásko.“

Nikdy si nemyslela, že mu dovolí, aby si s ní dělal, co chce. Přesto byla neskutečně nadržená astravoval ji chtíč. Jeho slova jí zněla spíš jako příslib rozkoše než jako pohrůžka. Za okamžik zastrčilvedle robertka prst a odhalil její klitoris. Pomalými krouživými pohyby po něm zlehka přejel štětcema Kate, celá roztřesená a v extázi, vykřikla: „Prosím tě, Dominiku! Nenech mě čekat! Jsem ochotnádělat všechno, co chceš.“

Kolikrát, kolik hodin, dnů, týdnů, měsíců a let, se oddával těmhle tělesným hrám? A přesto když semu Katherina plně a s nadšením nabídla, na všechny ty dávné zhýralé zábavy zapomněl. Sklonil se kní a něžně ji políbil na rozechvělé rty. „Budu hodně pomalý,“ zašeptal. „Nebudeme nikam spěchat.“Pomazal lubrikantem perly a sametově dodal: „Nejdřív ucítíš štětec.“

Vsunul ruku pod její pravé koleno a zvedl ho. Potom opřel nohu o postel, aby k ní lépe mohl.Namočil štětec ve voňavém lubrikantu a pomalými krouživými pohyby jeho špičkou přejížděl povstupu do jejího konečníku. Přitom pomalu pohyboval robertkem dovnitř a ven a krátce se dotýkaljejího G-bodu. Potom se odtáhl, protože věděl, že perly ještě zvýší tlak na robertka a její oblíbený bodrozkoše. Když se zmítala nadšením, prudce a roztouženě oddechovala a hrudník i hrdlo jí zaplavovalovzrušení, zastrčil první lubrikovanou perlu do jejího citlivého otvoru. Její bezmocné vzlykání seproměnilo v hrdelní zasténání. Po chvilce dovnitř zasunul další perlu… a další. Pokračoval, dokudnebyly všechny uvnitř.

Byla plná tak jako nikdy předtím a zakázaný tlak ji neskutečně vzrušoval. Z jedné strany se v nípohyboval robertek a z druhé perly. Zmítala se pod tou ohromující invazí a krátce, kňučivěvykřikovala. Blížila se orgasmu a zrudl jí celý krk i obličej.

Dominik poznal, že Kate je blízko vyvrcholení, a sundal jí šátek z očí. Vzal její obličej do dlaní,naklonil se blízko k ní a zašeptal: „Jsi moje, lásko. Každý tvůj nádech a úder srdce. Každý cennýkousek tvého těla.“

Zavrtěla hlavou a ústy utvořila slovo ne. Byla ale tak blízko vyvrcholení a tak jí zmítala touha, ženedokázala popadnout dech, aby promluvila.

Odtáhl se a přejel jí prstem po rtech. „Potřebuju slyšet ano, lásko. To přece víš.“Nemusel dodávat varovné nebo. Kate strnula.„Jsi moje, lásko – majetek Dominika Knighta.“ Prsty jí zlehka přejel po tváři. „Mám pravdu?“Přikývla.Usmál se. „No vidíš, lásko. Je čas se odvázat.“ Zasunul ruce mezi její nohy. Věděl, že když v tuhle

chvíli vytáhne jednu perlu, nával slastného pocitu v ní odstartuje orgasmus. Přesně to udělal.

Obtočil si tenký zlatý řetízek kolem prstu a zatáhl.Okamžitě bouřlivě vyvrcholila a ticho pročísl její hlasitý výkřik. Pomalu vytahoval ostatní perly a

Katiny nervy, už tak rozdrážděné na nejvyšší míru, se ještě víc zjitřily. Její rozkoš se znásobila dozuřivé, nespoutané kaskády toho nejsilnějšího, jedinečného prožitku, který vytrval tak dlouho a stakovou neutuchající intenzitou, že zůstala celá roztřesená a vytratila se jí barva z tváří.

Teprve když utichla poslední křeč, Dominik z ní vytáhl robertka. Potom ji vzal do náruče, posadil siji na klín a něžně ji líbal, dokud se nepřestala třást. „Jsi ohromná, Katherino,“ zašeptal. Na tváři jizalechtal jeho teplý dech. Měl pocit, jako by všechno vnímal ostřeji. Jako by sám prožil orgasmus.

Bylo to vysilující a fantastické zároveň.Jako tolik věcí v jejich vztahu.Probral se ze zadumání, teprve když mu pouty poklepala na hrudník.Rozepnul oba náramky a upustil je na postel. „Jsi v pořádku?“ Sklonil k ní hlavu a podíval se jí do

očí. „Nestalo se ti nic?“Pomalu, rozkošnicky se na něho usmála. „Všechno je v pořádku. Byla to opravdu síla. Ty jsi

skutečný mistr. Miluju a nenávidím tě zároveň.“ Najednou se zašklebila. „Ale ty víš, co teď přijde.“Slezla mu z klína a přesunula se do nohou postele. Posadila se do tureckého sedu a snažila se potlačitsamolibý úsměv. „Teď je řada na mně.“

Z neznámých nebo dosud nepoznaných důvodů se cítil tak dobře, že vůbec nic nenamítal, i kdyžvěděl, co nastane. Zejména když se předtím ledabyle zmínila o lásce. Otočil se k ní obličejem, opřel seo čelo postele a natáhl nohy před sebe. „Tak krutě do mne, lásko.“

„Pověz mi o Julii.“Bylo na něm vidět, že ho překvapila. Očekával výslech na téma city.„Já jen, že mi připadá, že musela být ohromná. Byla nesobecká, odvážná a soucitná. Přímo

superžena.“„Ohromná opravdu byla,“ odpověděl Dominik. Připadalo mu snazší mluvit o Julii, i když přesně

nevěděl, proč. Že by za to mohla ta úžasná absence vlastního orgasmu? „Ale náš vztah je něco úplnějiného.“ Na chvíli se odmlčel, jako by hledal vhodná slova. „Je chaotický, proměnlivý, občas šílený.“Usmál se. „Připomínáš mi, že život může být krásný na mnoho způsobů.“

Potom pokračoval o tom, na co se ho ptala. „S Julií jsem se seznámil na Everestu. Lezla na něj seskupinou lidí, kteří se tím snažili vydělat peníze na charitu. Byla ohromná. Nic ji nezastavilo. Tohojara se nás na vrchol dostalo jenom pět. Málem se nám to nepovedlo. Bylo příšerné počasí, přišlybouřky, které jsou tam tou dobou výjimečné. Žádné jsme nečekali.“ Pokrčil rameny. „Je zvláštní, jakčasto život ovlivní náhoda. Najednou někoho potkáš. Anebo ne, a promarníš šanci.“ Jeho hlas dostalmírný tón. „Myslíš někdy na to, jak jsme se málem nepotkali? Já ano.“ Zdálo se, že se sebral. Ušklíblse. „Skoro mám chuť zajít do kostela, kdyby bylo do jakého.“

„Já věřím spíš na osud. I když,“ řekla Kate, trochu sklonila hlavu a vykouzlila na tváři oslnivýúsměv, který v něm vždycky vyvolal pocit, že je ten největší šťastlivec pod sluncem, „nevím, jak bychnejlíp poděkovala Štěstěně, nebo komu vlastně vděčím za tohle, za nás, to je jedno. Pověz mi,“pokračovala a rychle se vrátila k původnímu tématu, protože měla na ptaní omezený čas aDominikova mrtvá žena pro ni zůstávala obrovskou záhadou. „Juliina charita nabízí mikropůjčkyženám, že?“

„Tu charitu ve skutečnosti založila Roscoeova žena. Julie ji převzala, když se rozvedli.“„Předpokládám, že se vám hlásilo tolik žen, které chtěly projevit svůj vděk, že jste to s Roscoem

nezvládali.“Zvedl hlavu a zatvářil se překvapeně, ale přitakal: „Několik jich bylo. Vlastně docela dost.“„Julie je držela v patřičných mezích.“Dominik pokrčil rameny. „Nevím. Nikdy jsem se do toho nepletl. Julii skoro od samého začátku

pomáhala Charlie. Seznámily se v kurzu marketingu na Stanfordově univerzitě. Tehdy jsem ještě anijednu z nich neznal. Byly mladší a nepohybovaly se v mém oboru a ta škola je… velká.“ Znovupokrčil rameny. „Ne že bych měl chuť bavit se o Charlii.“

„To jsme dva.“Ušklíbl se. „Mých pět minut už skoro uplynulo.“„Počítal jsi snad ty moje?“Zasmál se. „Nikdy ti to netrvá dlouho, lásko. Ale je jedno, jestli jsi rychlá nebo pomalá: chci, abys

věděla, že moc příjemně hýbeš mým světem.“„Tak to bych tě možná mohla poprosit o laskavost.“„Máš ji mít,“ řekl s úsměvem. „Ten pohled znám.“„Takže ti to nevadí?“„Vůbec ne.“„Chci to jednoduché. Ráda tě na sobě celého cítím a líbí se mi, když mě pomalu vyplníš. Ráda na

sobě cítím teplo tvého těla.“„Tvoje přání je předem splněno, lásko.“Milovali se pomalu, něžně a bez zbytečných výstřelků. A pak ještě jednou, protože řekla: „Hrozně se

mi líbí udělat se společně.“ A znovu, neboť jemu se to také líbilo. Kate usnula jako první. Dominikzůstal vzhůru a přemýšlel o frázi milovat se ze zcela jiného úhlu než dosud. Brzy však také usnul. Mělza sebou tři dlouhé, rušné a fyzicky náročné dny.

20. kapitolaDominik se s trhnutím probudil. V hlavě mu divoce vířily myšlenky. Podíval se k oknům a zjistil, že

je pořád tma. Potom zrakem zalétl k budíku – ukazoval šest hodin ráno. Opatrně vstal z postele, vzaldžínsy a vyšel s nimi na chodbu. Oblékl si je a rychle seběhl po schodech. Vešel do pracovny a zavřelza sebou dveře. Zapnul laptop a poslal rychlý e-mail Justinovi: Vyšlo to. Najdi ten byt. Promluv sRoscoem. Později si pohovoříme. Potom poslal e-mail Roscoeovi: Justin potřebuje, abys otevřel účet.Udělej, co bude chtít. Vypnul laptop, zvedl hlavu a chvíli poslouchal.

Shora k němu nedolehl žádný zvuk. Zvedl telefon.„Nezlob se, že tě budím,“ řekl.„Tobě jsem kdykoli k dispozici, Niku,“ ozval se rozespalý hlas. „Co se děje?“Dominik slyšel šustění povlečení. „Potřebuju sepsat dodatek k závěti. Nic složitého. Chci rozdělit

svůj majetek mezi svoji sestru a slečnu Katherinu Hartovou. Pokud potřebuješ číslo jejího sociálníhopojištění nebo adresu, obrať se na Roscoea.“ Ozval se zvuk zavíraných dveří a jeho právník najednounasadil odměřený tón.

„Jsi si jistý? Ptám se čistě jako tvůj právník. Je to pořádná hromada peněz.“„Melanii nebude vadit, že se má dělit. Jsou s Mattem bohatí dost.“„Proboha, snad neumíráš, nebo něco na ten způsob?“„Ne, zdravotně jsem na tom dobře. Ale v úterý mám schůzku, která může být problematická. Kdyby

nedopadla dobře, chci, aby bylo o slečnu Hartovou postaráno.“„Co to má znamenat – nedopadla dobře?“ zvýšil Chris Robbins hlas.„Jde jenom o obchod. Ale lidi, se kterými budu jednat, jsou, řekněme, nepředvídatelní.“„Vážně?“ Právník opět zvýšil hlas.„Nedělej si starosti. Jsem přesvědčený, že všechno dobře dopadne. Tohle je jenom taková pojistka.“„Tak dobře. Ale jak to, že o té ženské nic nevím?“„Protože jsi můj právník a ne můj poručník.“„Hodláš si ji vzít?“„Zatím jsem o tom neuvažoval. Takže pokud ti mám teď odpovědět, tak ne.“„Ale uvažuješ o tom, že jí dáš půlku svého jmění. Máš k tomu nějaký zvláštní důvod?“ Chris

Robbins pečlivě artikuloval každé slovo.„Ne,“ odpověděl pobaveně Dominik. „Ale mám plno peněz, takže může nějaké dostat.“„Proboha, řekni mi, že nejsi sjetý.“„Nejsem a ona mě nevydírá. Takže svoji povinnost jsi splnil, Chrisi. Vím, co dělám. Přijď v deset a

přines s sebou ten dodatek. Nechám otevřený šuplík psacího stolu a ty do něj ty papíry jenom strč.“„Takže naposledy… Jsi určitě při smyslech atakdále?“„Naprosto. Víc než kdy jindy. Tak v deset.“Opatrně ulehl do postele, aby neprobudil Katherinu. Příjemně vyčerpaný vklouzl pod pokrývku.

Katherina ho v noci pořádně utahala. Byl ale naprosto šťastný. Otočil hlavu na polštáři a podíval se nani. Ležela na zádech a tvrdě spala. Jako obvykle si zase připomněl, jak mladě vypadá, když spí. Mělarůžové tváře a na víčkách se jí rozmazaly zbytky očních stínů. Dlouhé řasy se dotýkaly jemnépokožky. Měla ji hebkou jako dítě. Přirozeně růžové plné rty postrádaly veškeré stopy rtěnky. Byly

dokonale tvarované a svůdné. Hřbetem jedné ruky se dotýkala svého spánku a druhou ruku mělapoloženou na jednom růžovém ňadru a částečně ho zakrývala dlaní.

Bradavka jí trčela vzhůru.To bylo velice svůdné.Měla dívčí tvář a svěží pleť, ale ve všem ostatním byla podmanivě ženská. Dominik sice byl

unavený, ale cítil, že má erekci. Roscoe se nepletl, když jí řekl, že je čarodějka. A Roscoe to zřejměchápe lépe než kdokoli jiný, protože zažil, jak Knight Enterprises dvakrát ve dvou měsících zůstalobez výkonného ředitele.

Dominik se chová naprosto neslýchaně na muže, který posledních dvanáct let bez přestání pracuje.Pak se Katherina probudila, usmála se a Dominik na všechno zapomněl. Na práci, posledních dvanáctlet i právě uplynulých dvanáct minut. Měli před sebou ještě několik společných dní a on je nehodlalkazit zbytečným přemýšlením. Sklonil se nad ni a políbil ji na dobré ráno. „Jak se cítíš?“ Trochupovytáhl obočí. „Nebolí tě nic?“

„Trošičku.“„Promiň.“„Nic se neděje.“„To jsem rád, ale i tak se omlouvám. Mám ti napustit vanu?“„Teď ne. A přestaň se omlouvat.“ Usmála se. „Protože tvých pět minut bylo skvělých. Já jsem si ty

svoje taky výborně užila.“Usmál se. „Jsi tvrdá vyjednavačka.“ Ukázal na dálkové ovládání na její straně postele, aby záměrně

změnil téma hovoru. Ve dne se nehodlal bavit o citech.„Jaká jsou dvě magická slovíčka?“ zeptala se Kate čtverácky a uličnicky jí zazářily oči.Maličko se zamračil, ale hned zase rozjasnil tvář. „To ovládání. Prosím a děkuju.“Podala mu ho.Zapnul televizi, odhodil přikrývku a upustil dálkové ovládání. Převrátil ji, takže měla hlavu v

nohách postele, nalehl na ni a jediným rovnoměrným pohybem se usídlil mezi jejíma nohama.Projevila se jeho drsná síla a svaly. „Jenom abys nezapomněla, kdo tady velí,“ zamumlal a přepínalmezi kanály. „I když se ti ohromně povedlo udržet mého ptáka tři dny v pohotovosti.“ Políbil ji nanos. „Za to ti oba děkujeme, i když jsi nás úplně utahala.“

Kate trochu pohnula boky směrem k jeho erekci. „Nepřipadá mi moc utahaný.“„S tebou je to relativní pojem, lásko. Cokoli na téhle straně smrti se přijímá. Jsme v pohodě.“ Díval

se na televizi. „Takže co pro tebe můžeme dneska ráno udělat?“„Já nevím. Říkala jsem si, že pro začátek možná bude stačit orgasmus.“„Jenom jeden?“„Máš něco proti?“ Poplácala ho po tváři.Zatěkal pohledem mezi ní a televizí. „No tohle! Oni ve starém camaru předělávají elektriku? Dokážu

dělat dvě věci najednou.“Nazlobeně se na něho podívala.„No tak dobře.“ Stiskl tlačítko pro nahrávání a vypnul televizi. „Tak.“ Usmál se na ni. „Už se na tebe

plně soustředíme, lásko.“Vzal její obličej do dlaní, pomalu ji políbil a ještě pomaleji do ní vstoupil. Jeho pták fungoval

automaticky a přesně věděl, kam zajet, jak hluboko a jak vysoko. Podle toho, jak se pohnula, věděl, že

chce víc. Vždycky chtěla víc, ať se hýbala, nebo nehnutě ležela a tiše sténala.A tak Dominik a jeho pták dávali pozor a dělali to pomalu a s klidem. Kate zůstávala napůl

omámená a netečná. Oba byli líní, protože toho v poslední době moc nenaspali. Katherina navíc bylapo několika dnech šukání rozbolavělá. V obou však doutnala touha jako věčný plamen, který všechnostráví a nedbá na rozum.

„Potřebuju tě cítit v sobě a na sobě, jak se mě dotýkáš,“ zašeptala Kate a nastavila ústa k polibku,když do ní Dominik pomalu zajel. „Vždycky…“

„Může být,“ zamumlal Dominik a s úsměvem ji políbil. „Protože my dva po tobě nenasytněprahneme.“ Byla však nateklá a těsná. „Řekni mi, kdyby tě to bolelo.“ Zastavil se, aby si odpočinul, ačekal, až se její tělo uvolní. „Určitě ti to nevadí?“

V zelených očích měla ospalý výraz. „Jsi příjemný,“ zašeptala. „Velký.“No panečku! Byla dokonale těsná. Dominik trochu pokrčil nohy, zasunul se o kousek dál a připadal

si jako průzkumník mapující nové území. Její těsné pohlaví však pomalu zvláčnělo a on nakonecdosáhl svého. „Nejsem moc hluboko?“

„Hmm… ne… Hmmm,“ zasténala. „Ach, bože… udělej to… ještě jednou.“Pokaždé, když jí mohl způsobit rozkoš, cítil nesmyslné potěšení. Jako by existoval jenom proto, aby

vyhověl všem jejím přáním. Byla to bizarní myšlenka, kterou vždycky po sexu vypustil z hlavy.„Takhle?“ Zůstal v klidu, ale pohnul boky dostatečně na to, aby vyvinul slabý tlak na její oblíbenýcitlivý bod.

„Ach, proboha, Dominiku,“ zalapala po dechu. „Nemůžeš nikdy nechat…“„Jenom trochu,“ zamumlal a dostatečně se odtáhl, aby kromě tlaku cítila i tření, až do ní znovu

zajede.Slova protestu jí odumřela v hrdle a změnila se v tlumené, nadšené zasténání. Potom si k sobě

prudce přitiskla jeho hlavu a zasyčela: „Kruci, ty jsi dokonalý. Nenávidím tě za to. Udělej to znovu.“Poslechl ji a několikrát a několika různými způsoby to zopakoval, dokud nevyvrcholila. Pak se

udělal i on a potom zase ona. Nakonec ho mnohem později prudce uhodila do hrudníku.„Určitě?“ zeptal se s nenápadným úsměvem.„Všichni nejsme stroje,“ vydechla.„Ty velíš, lásko.“Obrátila oči ke stropu.„Tobě to nedochází, viď?“ zeptal se s úsměvem. Změnil kvůli ní celý svůj život. „Ale nestěžuju si.“

Letmo ji políbil. „A díky, že sis vzala tohle.“ Dotkl se zlatého pouta na jejím zápěstí. Předešlé noci sedohodli, že je v domě bude nosit, nebo lépe řečeno slíbil jí dlouhý výčet sexuálních radovánek, kdyžmu vyhoví. Podvolila se mu tak jako vždycky, když jí nabídl nějakou kouzelnou protislužbu v podoběosobního uspokojení.

Pousmála se. „Potěšení je na mé straně, můj pane a vládce.“Zasmál se. „Kruci, buď jsou ty náramky kouzelné, anebo jsi tak vyčerpaná, že nemáš sílu se hádat.“„Možná mám jenom submisivní náladu,“ zapředla.„Skvělé,“ řekl měkce. „To se nestává často.“„Ber to tak, že jsem dočasně poslušná,“ řekla zlehka.Usmál se, a místo aby se s ní začal dohadovat o dočasnosti a trvalosti, zeptal se: „Nechceš se smočit

ve vaně?“Málem řekla Jak víš, že přesně to v tuhle chvíli chci? Po všech těch nádherných a vlahých ranních

orgasmech však neměla náladu vyslýchat ho kvůli jeho schopnosti odhadnout, po čem ženy touží. Bylapříliš uvolněná, aby se jí chtělo do hádky.

Když dorazila Patty, zrovna seděli ve vaně. Po schodech k nim nahoru dolehly zvuky, ježnaznačovaly, že se v kuchyni pouští do práce.

„Máš hlad?“Kate seděla mezi Dominikovýma nohama, zády se mu opírala o hrudník a s hlavou na jeho rameni

dřímala. Přikývla.„Chceš snídani do postele, nebo dole?“„Jak chceš ty.“„Dokážeš zůstat dost vzhůru, abys jedla?“„Kafe,“ zamumlala.„Hned to bude, lásko. Nehýbej se. Za chvíli přijdu.“ Nadzvedl se a vylezl z vany. Když viděl, že Kate

se pohodlně opírá o vanu, otočil kohoutkem, aby připustil teplou vodu, a hodil na sebe tepláky.Napůl oblečený a s mokrými vlasy, z nichž mu kapala voda na ramena, zavřel kohoutek a zamračil

se. Katherina měla zavřené oči a klidně oddechovala. „Nemám tě vyndat ven? Aby ses tu neutopila vespánku.“

„Já se neutopím,“ zašeptala. „Pospěš si.“Po chvilce stál v kuchyni a utíral si vlasy ručníkem. „Dobré ráno, Patty. Nutně potřebuju kafe.“„Ta holka musí být něco extra. Ty přece žádné nic nenosíš.“ Patty si přehodila blonďaté copy přes

rameno, vytáhla podnos a postavila na něj dva velké šálky a vedle nich položila dvě lžičky.„Taky že je.“ Dominik se usmál a hodil ručník na pracovní desku z bílého mramoru. „Takže jí nosím

snídani. Máš tu nějaké sladké pečivo?“„Teplé croissanty s čokoládou.“ Patty nalila kávu a přidala na podnos cukr a smetanu.„Ty jsi světice.“„Na tom jsme se shodli už před lety.“ Z ohřívací zásuvky trouby vyndala dva croissanty a položila je

do košíčku vystlaného ubrouskem. „Ať ti ta tvoje výjimečná kočka řekne, co chce k snídani. Uvidím,co s tím dokážu udělat, nebo možná prostě uvařím, co chci,“ řekla se svou obvyklou hubatostí.

Dominik se na ni podíval. „Dneska možná budeš vařit, co chce Katherina.“„Páni… Nešálí mě sluch?“„Prostě buď milá, Patty. Udělej to pro mne.“„Jasně, Niky. Žádný problém.“ Přikryla croissanty cípy ubrousku a podala podnos Dominikovi. „Ale

když vidím, že se kvůli nějaké ženské snažíš, tak očekávám, že to bude bohyně,“ dodala a mrkla naněho.

Dominik zaklel a Patty se ušklíbla. „Jako předkrm udělám francouzský toast s karamelizovanýmibanány a smetanou. Ale klidně si můžete objednat, co chcete, šéfe. To přece víš.“

O tom samozřejmě nevěděl zhola nic, protože Patty si za šestnáct let, co u něho pracovala, nikdynenechala nic nakazovat. Vařila tak, jako surfovala – dokonale a ohromně tvůrčím způsobem, takžeDominik si nikdy nestěžoval. Teď se navíc zdálo, že mluví vážně a upřímně, což bylo nadějnéznamení. „Díky, Patty. Buď na Katherinu milá. Mám ji rád.“

Cože? pomyslela si Patty a dívala se za odcházejícím Dominikem. Tenhle den si budu muset někam

poznamenat. Už jsem si myslela, že nikdy nepřijde.Když Kate s Dominikem sešli dolů na snídani, Kate se udiveně zarazila. Patty byla podobného věku

jako Dominik, blonďatá a oplývala chladnou norskou krásou. Měla velmi hezkou postavu a Katenapadlo, jestli není víc než Dominikova zaměstnankyně. Pak si připomněla, že Dominik s ní včera vnoci mluvil dost otevřeně – alespoň jak toho byl schopen –, takže by ho neměla hned podezírat.

Dominik ženy navzájem představil.„Ráda vás poznávám,“ řekla Patty a podívala se na Katiny náramky – pouta. Nijak je ale

nekomentovala.„Já vás taky.“ Kate se usmála a ignorovala Pattyin pohled. „Kafe i croissanty byly vynikající. Pekla

jste je sama?“Patty přikývla a usmála se. „Proto mi Niky tak dobře platí.“Dominik nevěděl, kam Patty se svým chytráckým úsměvem míří, a tak řekl: „Snídaně pěkně voní.

Jsi na nás připravená?“„Jasně, šéfe.“To, že ho Patty oslovuje šéfe, Kate moc neuklidnilo. Dominik k ní vyslal varovný pohled a

následoval ji ke stolu. Ať už Patty tu výstrahu postřehla nebo ne, během jídla byla velice zdvořilá.Pattyin francouzský toast byl skutečně vynikající, stejně jako ovocný talíř, který by se skvěle

vyjímal jako exponát na výstavě. Káva byla přesně taková, jak má správná káva být – horká, trošičkusladká a silná, aby člověk věděl, proč ji pije.

Patty se s nimi posadila ke stolu a vyprávěla jim o svém manželovi a dětech. Vstala a ukazovala jimfotografie své rodiny na stěnách kuchyně – Dominikovy kuchyně, pomyslela si Kate. Občas sDominikem promluvila trochu příkře. Také ho oslovovala Niky jako Melanie. Kate se líbilo, žeDominik kolem sebe má lidi, kteří jsou součástí jeho života, takže není úplně sám.

Dominik měl obavy, zda se Patty nechová příliš přátelsky a pečovatelsky, ale zdálo se, že Katherinasi toho nevšímá. Chválila kávu a ptala se Patty, jak ji připravuje a jaký druh používá. Uvažovala, zdaby mohla nějakou pořídit babičce, a pokud mezi nimi existovaly nějaké ledy, v tu chvíli se rozlomily,roztály a vypařily se do atmosféry.

Patty se kvůli Katherině div nepřetrhla. Došlo jí totiž, že vůbec první žena, kterou Dominik přivedlto svého domu, vyžaduje zvláštní zacházení, a navíc náramky, které měla na sobě, byly výmluvné.Dominik své úchylky před lidmi obvykle neventiloval. Takže Patty Katherině radši předestřela, cohodlá ten den vařit, pro případ, že by se jí nějaký chod nezamlouval.

„Já jím všechno,“ řekla Kate a pak se začervenala tak roztomile, že se Patty už vůbec nedivila, že seDominikovi tolik líbí. Celé roky trávil s ženami, které za živého boha nedokázaly zrudnout.

Po snídani šli na střechu, aby tam poseděli na slunci. Patty zamumlala směrem k Dominikovi: „Té sedrž, Niky. Ta se ti povedla.“

Ze střechy byl krásný výhled na Zlatou bránu, a když se uvelebili na lehátkách, slunce je příjemněhřálo. Cítili se dokonale šťastní.

„Spokojená?“ Dominik se dotkl Katiny ruky a prstem přejel po zlatém náramku.Usmála se. „Naprosto. A ty?“„Víc, než si dovedeš představit,“ odpověděl mírně. Už se těšil, až spolu budou v Londýně. „Jestli

chceš, tak spi. Do deseti máme čas.“

„A pak?“„Pak přijde můj právník.“„Jsi si jistý, že to chceš udělat? Kvůli mně nemusíš. Nikam neodjedu, leda by sis to přál.“Promluvil opatrně, protože měl na paměti, jak nesouhlasně Kate přijala zmínku, že ji připoutá k

posteli. „Smlouvy podepisuju běžně. Vyhov mi, prosím tě.“„Dobře. To ty jsi zvyklý na sexuální svobodu. Mně exkluzivita nevadí. Nikoho jiného nechci, to

přece víš.“Mluvila o tom, jako by to najednou bylo snadné, ačkoli nikdy předtím to jednoduché nebylo.Přitom Dominik jednoduchost u žen nikdy nevyhledával. I Julie mu vnesla do života exotická

dobrodružství a cestování po světě za vzrušujícími zážitky. A teď byl najednou šťastný a spokojený,že nic nedělá, jenom tu leží s Katherinou, nechává si obličej hladit sluncem a vedle sebe má osobu, ježdává smysl jeho životu.

To mu stačilo.Nic víc nepotřeboval.Tentokrát byl rozhodnutý udržet podvratné démony na uzdě.Minulost vymazat nemohl, ani nedokázal zahnat všechny hořké vzpomínky. Ale mohl si vytvořit

nový osud, nový svět a možná se naučit chápat význam slova láska.

21. kapitolaDominikův právník byl dobře oblečený muž v tmavě modrém obleku, který skvěle ušil skutečný

odborník a řekl si za něj sumu, jakou většina lidí vydělá za rok. Jeho zákazník tak vykročil do světa sautoritou, jež mu jako bohatému člověku náleží.

Dominik zůstal v teplácích a triku s krátkým rukávem. Katherina se také nijak zvlášť neoblékla.Když mu ji Dominik představil, Chris Robbins se zdvořile usmál. Předstíral, že nevidí zlatá pouta, a kDominikovi i Kate se choval s profesionální úctou. Nebo spíš s více než profesionální úctou, protožetak si to zaslouží jeho miliardářský klient a tahle žena, kvůli níž se rozhodl změnit závěť.

Patty jim přinesla podnos s kávou a sušenkami, položila ho na stolek mezi Katherinou a oběma mužia odešla. Zatímco Chris – s nímž se Dominik znal od vysoké školy, jak se ukázalo – vytahoval zaktovky dokumenty a bavil se s Dominikem o basketbalu. Mluvili o sezóně Golden State Warriors a ovčerejším zápasu, jehož výsledek Dominik znal, i když se na něj nedíval. Oba byli toho názoru, že bymělo víc zapršet a že opera potřebuje větší finanční podporu. Dominik Chrisovi navrhl, aby jí poslalčástku, která mu bude připadat vhodná, a oznámil to Roscoeovi.

Chris na stolek položil malou hromádku papírů a pečlivě je urovnal. Vytáhl lakované černé pero,které bylo velice hezké a připomínalo spíš šperk. Otevřel ho a podal ho Dominikovi.

Tyjo, boháči se ani nemusí zvednout, aby si došli pro vlastní propisku , pomyslela si Kate a podívalase na psací stůl, kde ve velkém koženém zásobníku bylo několik per.

Dominik se v křesle předklonil. „Ukaž nám, kde to máme podepsat.“„Nechceš si to nejdřív přečíst?“„Koncept se mi líbil.“ Dominik se otočil ke Kate. „Ale ty by sis to měla přečíst, Katherino.“ Kývl na

právníka, který ke Kate přisunul jedno vyhotovení.„Nechci.“Dominik se na ni rychle podíval. „Radím ti, aby sis to přečetla. Chrisi, řekni jí něco.“Chris se zdvořile usmál. „Vždycky klientům doporučuju, aby si smlouvu nejdřív přečetli, než ji

podepíší.“Kate ukázala na papíry. „Je tam uvedeno, že můžu smlouvu ukončit e-mailem? Nic víc nepotřebuju.“

Znamenalo by to, že může kdykoli odejít, jak se domluvili v Singapuru.Právník se podíval na Dominika a rukou si rychle přejel po řídnoucích vlasech.Dominik na něho chvíli hleděl s nečitelným výrazem. „Katherina má na mysli ujednání o

odstoupení.“„Samozřejmě.“ Chris polkl. „To tam je.“Kate se na křesle trochu napřímila. „V tom případě mi ukažte, kde to mám podepsat.“Dominik se na ni udiveně podíval. „Radši nechám přezkoumat tvoji smlouvu s CX Capital, než ji

podepíšeš. Kdybys změnila názor, nebudou tak přístupní jako já.“„Ty jsi přístupný? A odkdy?“ zašklebila se laškovně.„To stačilo, Katherino,“ varoval ji Dominik tiše a střelil očima po právníkovi.„Předpokládám, že když text smlouvy sepsal pan Robbins, povaha našeho přátelství zůstává

nezměněná, Dominiku,“ odpověděla stejně tiše.Dominik si povzdechl. „Tak to podepiš.“

„To jsem taky chtěla udělat, než jsi začal rozkazovat.“Dominik zavřel ústa a zacukalo mu pod okem. Podal jí pero.Chris Robbins později líčil tu schůzku svému partnerovi Bobu Thorpovi, jemuž mohl důvěřovat, že

nebude roznášet drby, protože si oba chtěli Dominika Knighta udržet jako klienta. Pověděl mu, žeDominik nejenže tu ženu chce tak moc, že s ní klidně podepsal smlouvu o exkluzivitě, ale že slečnaKatherina Hartová očividně není žádná puťka, jelikož se s ním dohadovala, dokud nezaťal zuby anevzdal se. „Až na ta pouta,“ dodal Robbins s úšklebkem a popsal Thorpovi Katiny drahé náramky.

„To ho na ní přitahuje,“ odpověděl Bob Thorp a arogantně se zašklebil, jak to muži dělají, když sebaví o sexu. „Když je potřeba, je puťka, a jinak je prudká. Knight u ní nikdy neví, jak se zrovnazachová.“

„Zajímalo ji jenom ujednání o odstoupení. Na smlouvu se odmítla podívat. Dominik na ni tlačil, aleneposlechla ho.“

„Pověděls jí, že to ujednání není vůbec k ničemu?“„Neptala se.“„Takže neví ani o dodatku ke Knightově závěti, ne? Anebo myslíš, že ví, a proto jí na tom ujednání o

odstoupení nezáleží?“„Ne. Dominik to řekl naprosto jasně. Nic neví. Dodatek byl v jiné obálce, kterou jsem měl nechat v

psacím stole. Nejdřív mě zavedli do jeho pracovny.“„Jak tedy ta potenciálně bohatá dáma vypadá? Musí být úplně výjimečná.“ Bob si upravil rukáv

obleku za dvacet tisíc dolarů. „Třeba bude hledat nového přítele.“„Nemáš žádnou šanci, Bobby, takže si nech zajít chuť. Bohatá bude, jenom když špatně dopadne

nějaká schůzka, kterou má Dominik v úterý. Povídal, že žádné problémy neočekává, ale chce mítjistotu. Žádné další podrobnosti mi nesdělil. Knight Enterprises ale obchoduje v pochybných částechsvěta. Vždycky existuje nějaké riziko, i když má Dominik ochranku.“

„Pořád jsem se nedozvěděl, jak vypadá ta ohromně chytrá a pro mne zjevně příliš krásná ženská.“Bob Thorp si partnerovo zchlazení nebral osobně. Pokud šlo o vzhled, s Dominikem Knightem semohl měřit málokdo.

„Koukni.“ Chris poťukal na několik ikon na displeji svého mobilu. „Tuhle fotku jsem si stáhl zfoťáku, který mám v peru. Tady je.“

Bob Thorp se zasmál. „Ty jeden špióne,“ řekl a vzal si od něho mobil. „Ale podívejme… Vypadádobře. Bez make-upu, žádné extra oblečení, a stejně je úchvatná. Dominik má prostě čich.“

„Než se oženil a po tom, co ovdověl, zkoumal ženskou dokonalost po celém světě. Měl velkou šanci,že najde nějakou, která mu bude vyhovovat.“

„A kolik jí chce dát?“„Polovinu všeho.“Bob vyvalil oči jako komiksová postava. „To kurva kecáš.“„Kdepak. Polovinu. Podepsáno, potvrzeno, doručeno.“„Bože, ta musí být v posteli eso.“„To mu ani za nic neříkej. Myslí to s ní vážně.“„Jo, to jsem pochopil.“

22. kapitola„Ty vůbec neumíš být diskrétní,“ zabručel Dominik, když se za právníkem zavřely dveře.„Že si zrovna ty stěžuješ. Mně na rozdíl od tebe není jedno, že mě někdo nafilmuje, jak mrskám

nějakou ženskou přes zadek. A vzhledem k tomu, že tu smlouvu napsal tvůj právník,“ vytáhla obočí,„proč bych se starala?“ Rozpřáhla ruce, aby byla dobře vidět pouta. „Pokud jde o diskrétnost, tyhlekroužky ti nijak nevadily. Protože se ti líbí, viď?“

Usmál se. „Moc.“„Takže kdo z nás neumí být diskrétní?“Sklopil hlavu. „Souhlasím.“Udělala prstem fajfku ve vzduchu. „Takže jsem vyhrála.“Zasmál se. „Ty ráda vyhráváš, viď?“„To máš sakra pravdu. Ale ty taky. Jin a jang, nikdy žádná nuda. Proto…“„Katherino.“„Co je?“„Pojď sem.“Rychle se podívala na dveře. „Mohla by přijít Patty.“„Nepřijde.“„Jak to víš?“ zeptala se rozechvělým hlasem.„Prostě to vím. Vstaň a pojď sem.“Jejich oči se střetly.„Pomalu,“ vyzval ji klidně. Ruku měl položenou na stole a prsty se zlehka dotýkal smlouvy, kterou

právě podepsali… Jako by jí chtěl připomenout, že její závislost dostala legální rozměr. Aby siuvědomila, jak ohromnou moc nad ní má.

Dominikův nevzrušený hlas nepřipouštěl žádné námitky, žádné poukazování na důstojnost, pevnénázory a běžnou realitu. Stačilo, aby promluvil tím měkkým, líným tónem, podíval se na Kate stouhou v modrých očích a dal jí najevo, že od ní očekává poslušnost. Okamžitě zvlhla, ztvrdly jíbradavky a její pohlaví začalo ochotně pulsovat.

Necítila vůbec nic kromě obrovské, ničím neomezené touhy.Vstala.Dominik se pomalu otočil na židli a dal nohy od sebe. Mlčky sledoval, jak Kate zdolala krátkou

vzdálenost, jež je dělila. Když se před ním zastavila, podíval se na ni zpod tmavých řas a upřenýmchladným pohledem si prohlédl její prsa. „Až nechutně snadno se necháš vzrušit, Katherino. Ještějsem nepotkal nikoho, kdo by sex potřeboval tolik jako ty. Bradavky ti dokážou ztvrdnout běhemchvilky.“ Pomalu zvedl oči. „Sundej si to tričko. Chci se podívat na své kozy.“

Když ho poslechla, natáhl k ní ruku.Upustila mu tričko do otevřené dlaně. Nechal ho spadnout na koberec a neodtrhl od ní oči.„Dotýkej se svých bradavek,“ vyzval ji trochu ostřejším hlasem. „Teď, Katherino, hned.“„Promiň,“ zašeptala. Soustředila se na tekuté horko, jež se jí rozlévalo mezi nohama, na vzrušení,

které projíždělo jejím tělem.„Slyšelas mne?“ Hlas mu zdrsněl.

Jeho hrubý tón ji přiměl, aby se pohnula. Vzala mezi prsty svou bradavku a jemně ji stiskla.„Víc.“Zesílila tlak a cítila, jak se její kůže poddává. Zavřela oči a vnímala rozkoš, jež se jí přelévala do

spodní části těla, horká, nádherná a primitivní ve své nespoutané kráse. Tiše zasténala.„Ještě víc,“ přikázal jí klidně.Přitlačila na citlivé místo a cítila, jak v ní vzplála žhavá touha. Zalapala po dechu. Celým tělem jí

projel záchvat chtíče, prudce zaútočil na její mozek a přinutil ji zašeptat se zavřenýma očima:„Potřebuju tě.“

„Určitě?“ zamumlal Dominik. „Anebo tě může ošukat kdokoli, když jsi takhle nadržená? Není tivlastně jedno, čí pták ti to dělá, lásko?“ Předklonil se a drsně ji popadl za obě zápěstí. „Tak co?“zavrčel.

Ten hrdelní zvuk a surové sevření vyžadovaly odpověď. Chápala to, i když v ní narůstala hysterie,kvůli níž přestávala vnímat. Bez dechu, v horečce se přinutila otevřít oči a s námahou odpovědět naotázku, kterou vlastně ani neslyšela. Nakonec souhlasně řekla: „Cokoli chceš, Dominiku.“

Všiml si jejích nesnází a slabě se usmál. Pustil ji a opřel se. „To bude stačit,“ pronesl a kývl jednímprstem. „Pokračuj.“

Bylo to k nepochopení, ale to jediné slovo mělo stejnou sílu, jako kdyby jí hluboko do těla zarazilsvého ptáka. Zachvěla se, jak na její smysly prudce zaútočil chtíč a její tělo se otrocky, ochotněotevřelo.

„Bože, Katherino.“ Dominik mluvil jemně a pobaveně. „Víš vůbec, že jsem tady?“„Jak bych mohla nevědět?“ zeptala se zastřeným hlasem a rozžhaveně se podívala na jediného muže,

jehož přítomnost z ní dělala roztouženou bezmocnou loutku. Dokáže ji přinutit k čemukoli výměnouza rozkoš, kterou jí může dopřát. Pevně si sevřela bradavky a pomalu za ně táhla, dokud nebyly celénapnuté. „Co kdybys mi pomohl?“ zeptala se a zadržela dech. Otočila se doleva a pak doprava, aby nani viděl ze všech stran. „Nedosáhnu na ně pusou…, ale ty bys mohl.“

Všimla si jeho vzdouvající se erekce. Zajela si rukama pod prsa a nadzvedla je, takže se utvořilynalité oblé polokoule. „Jenom se ptám.“

Dominik se usmál. „Ty mizerná koketo.“ Zakýval na ni prstem.Opětovala jeho úsměv a stoupla si mu mezi nohy. „Konečně,“ řekla.„Já ti opravdu budu muset nechat zamknout kundu, to je jasné,“ zamumlal a podíval se na ni zpod

přivřených víček.„Možná ti to dovolím.“„Žádné možná. Až moc ráda šukáš. Nemůžeme riskovat, že si to s někým půjdeš rozdat na jednu

noc.“„Slibuju, že to neudělám.“Odfrkl si. „Tomu tak budu věřit.“„Možná musíš.“„A možná taky ne.“ Přitiskl své velké ruce ze stran na její prsa a prsty sevřel její měkké maso.

Sklonil hlavu. Než se rty dotkl její bradavky, zvedl hlavu a poznamenal: „Už ti vyrábějí pás cudnosti.“„To nemůžeš!“ Pokusila se ucuknout.Sevřel ji pevněji. „Samozřejmě, že můžu. Já můžu všechno, Katherino.“ Potom mezi rty stiskl její

bradavku a ona na všechno zapomněla. Vnímala jenom syrové vzrušení, zuřivou potřebu a orgastickéšílenství. Za chvilku už přerušovaně dýchala a prudce jí škubalo mezi nohama. Celá hořela a blížila seorgasmu, takže zapomněla na otázky nadřazenosti a podřízenosti.

Vtom spustil ruku z jejího ňadra. Odtáhl se a klidně jí nařídil: „Otoč se a dej ruce za záda.“Stála tam bez hnutí a na mozek jí útočila neukojitelná touha.„Jak chceš, Katherino. Ty se netoužíš udělat?“Kdepak, chtěla se mu pomstít a otlouct mu o hlavu, že se chová jako idiot, když ona nechce čekat ani

si hrát. Pragmaticky se však rozhodla, že pomsta může počkat až po vyvrcholení. Měla k němu takblízko, že jí v uších divoce bušila krev.

Otočila se.„My dva si dobře rozumíme,“ podotkl Dominik sžíravě a vytáhl z pout svinuté řetízky. Spojil je,

položil ruce na její boky a otočil ji zpátky. „Nesmíš se udělat, když nejsem s tebou. Rozumíš?“Přikývla. Celá hořela touhou.„Neslyšel jsem tě, Katherino.“„Rozumím,“ zašeptala a pokusila se přestat třást.„Ještě jedna věc. Chci, aby ses omluvila za to, že ses před Chrisem chovala nevhodně.“Doširoka otevřela oči plné hněvu. „Jdi do háje.“„Kdepak. Omluv se,“ řekl jemně.„Ne.“„Možná se mi povede změnit tvůj názor.“ Rozvázal jí šňůrku na teplácích a stáhl jí je. Zvedl jí jednu

nohu, pak druhou a odkopl kalhoty stranou. Potom do Kate zastrčil prst.„To není fér,“ oponovala slabě.„Já nechci být fér. Chci slyšet omluvu.“ Zastrčil do ní druhý prst a jemně jím přejížděl v jejím

vlhkém těle. „Úplně stačí, když řekneš, že tě to mrzí, a budeš se smět udělat.“„V žádném případě.“Druhou rukou jí přejel po ňadru a pomalu jí palcem a ukazovákem mnul bradavku. Roztřásla se a

zvlhla tak, že měl úplně mokré prsty. Roztouženě lapala po dechu. „Líbí se ti to? Chtěla by ses udělat,nebo mám přestat? Jak je to s tím vítězstvím?“

„Chci se udělat.“„Kdo ti k tomu dokáže pomoct?“„Ty, Dominiku. Klidně můžeš stokrát vyhrát, když mě necháš, abych se udělala. Prosím.“„Jistě, lásko. Jenom jsem chtěl, aby ti bylo jasné, kdo komu co dělá v té rovnici jin a jang.“Přimhouřila oči. I když se blížila orgasmu, cloumal s ní vztek.Usmál se. „Rozumíme si?“Následovalo dlouhé napjaté ticho. V prstech cítil, že Kate není daleko od vyvrcholení. Vytáhl je z ní

a přestal jí svírat ňadro.„Mám ti obléknout tepláky a rozepnout pouta?“Kousla se do rtu a zavrtěla hlavou.„To jsem si myslel. Nepotřebuju dlouhou omluvu, stačí stručná.“„Promiň.“„Děkuju ti, lásko.“ Vstal, rozepnul pouta a posadil ji zpátky do křesla. Klekl si a dal si její nohy na

ramena. Zajel jí rukou pod zadek, přitáhl si ji blíž a znovu do ní zajel prsty. Jemně hladil její G-bod,

sklonil k ní hlavu a něžně jí sál klitoris. Tlak jeho úst jí rychle navozoval vyvrcholení. Když teďDominik dosáhl svého při vyjasňování pozic, byl klidný a spokojený. Velmi pečlivě se postaral, abyKatherinin orgasmus trval hezky dlouho a přinesl jí potřebné vytržení.

Když Patty zaslechla zuřivý výkřik, usmála se a dál se věnovala vaření. Byla ráda, že Dominik má ským laškovat, místo aby zadumaně seděl v pokoji, jak to obvykle dělal, když byl doma. Možná byměla k večeři udělat steaky. Jestli ti dva budou pořád souložit, budou potřebovat červené maso.

Když se Kate zase uklidnila, Dominik si s ní vyměnil místo a posadil si ji na klín. Postaral se ovlastní vyvrcholení a pak ještě jedno pro ni. Tiskl ji k sobě, dokud se oba trochu neuklidnili. Potom sezeptal: „Dáme si pauzu? Chceš si zaplavat?“

Kate měla hlavu položenou na jeho rameni a pažemi ho objímala kolem ramen. „Budu se na tebedívat.“

„Můžeš si číst nějaký časopis nebo se dívat na televizi. Dám si jenom pár bazénů. Jestli se stydíš,zavři oči a já tě odnesu dolů. Oblečení a župany mám tam.“

Zpříma se posadila a upřeně se na něho zadívala. „Neodvažuj se říct, že tě Patty už viděla nahého.“Vzal ji pod zadkem a vstal i s ní v náruči. „Seznámili jsme se při surfování. To znamená minimum

oblečení, ale pořád aspoň nějaké. Stačí ti to?“ Vykročil ke dveřím.„Spal jsi s ní?“„Kdepak. Odjakživa chodila s Jackem. Několik let bydleli v mém ošuntělém bytě v Half Moon Bay,

ale to bylo asi nejblíž k tomu, abychom jeden druhého viděli bez šatů. Spokojená?“ Otevřel dveře azahnul doprava.

„Protože na rozdíl od tebe nemůžu lidi posílat do Grónska, tak asi nemám na vybranou.“Zasmál se. „Tak daleko na sever bys Patty nedostala ani párem volů. Je jako ty, pořád s ní jsou

potíže. Ale skvěle vaří, takže se s ní rád dohodnu.“Do nižšího patra vedlo menší schodiště na konci chodby. Dominik po něm rychle seběhl a vešel do

osvětlené místnosti.Kate ho něžně kousla do ucha. „Když mluvíme o potížích a dohadování, tak vím, o čem mluvíte,

pane Knighte.“Usmál se. „Aspoň to nikdy není nuda, lásko.“ Postavil ji na zem v šatně se skříňkami o velikosti

běžných šatních skříní. „Tady je oblečení,“ ukázal. „Některé sportovní kousky by ti měly sedět. Tadynajdeš plavky.“ Znovu ukázal. „Jestli si je nechceš brát, nemusíš. Bazén používám jenom já a voda sev něm neustále pohybuje, filtruje a čistí. Nemám rád chlor a chemikálie.“ Vytáhl obočí. „Co to děláš?“

Přejela mu prstem po paži. „Taky tě to vzrušuje? Podívej, jak jsi snědý.“ Na Dominikovo nahé tělodopadalo jasné světlo a zdůrazňovalo jeho bronzovou kůži. „A jak bledá jsem já. Připomíná mi to…Čteš komiksy?“

Zašklebil se. „Jsem barbar, o kterém sníš?“Zasunula si jeho ruku mezi nohy, zvedla k němu oči a usmá-la se.„Jsi můj skutečný barbar.“Přitáhl si ji blíž a vsunul dva prsty do její vlhké horké štěrbiny. „Když vidím tvoji bledou křehkost,

lásko, mám sto chutí tě poplenit. Se sny to nemá nic společného. Jsi hrozně maličká. Od úplnéhozačátku mě to mučí. Jen se podívej.“ Pootočil ji, takže k němu stála zády a jeho prsty zůstávalyhluboko v jejím těle. Svou mocnou paží ji držel šikmo přes tělo a rukou se dotýkal její stydké kosti.

Prsty tiskl k jejímu pohlaví a ty dva, které do ní zastrčil, jí vykouzlily ruměnec na tvářích. Mělmnohem tmavší kůži než ona a předloktí porostlé černými chloupky. Pod nimi prosvítala mezipevnými svaly spleť žil. Byl to obrovský kontrast v porovnání s její mléčnou pletí.

Druhou rukou ji vzal za bradu a zvedl jí obličej ke stěně se zrcadly. „Jen se podívej.“ Se svýmvysokým silným tělem vedle ní působil jako obr. Barva jejich kůže tvořila protiklad temné a světlé,celkovým vzhledem vzbuzovali dojem lovce a polapené kořisti, majetnického nátlaku a odevzdanosti.„Podívej, jak jsi malá. Jsi můj neposkvrněný dárek, moje sladká útěcha.“ Usmál se. „Moje zběsilážhavá touha.“

Kate se rozbušilo srdce, protože ztišil hlas, jako by si povídal sám se sebou. Věděla, jak nesnáší řečio lásce, a tak se také usmála a prsty mu přejela po paži. „Pocit, že mě přemůže všechna tahle mužnost,mě taky vzrušuje.“

„To je divné.“„Ale hezky divné. Líbí se mi, že jsi silnější než já, že jsi větší, vyšší…, samý sval a sex appeal.“Objal ji oběma rukama. „Toho rozdílu jsem si všiml, hned jak jsem tě poprvé uviděl. Cítil jsem…,“

zamrkal a usmál se, „nejspíš jenom chtíč. V tom ostatním se nevyznám.“Tiše vydechla. „Ten první den jsem se tě bála.“„Nezapomeň, s kým mluvíš.“ Sklonil hlavu a otřel se jí zezadu o ucho. „Cítila jsi i něco jiného.“Otočila hlavu a usmála se na něho. „Nebyla jsem si jistá, co to je. A jestli mám šanci.“Tehdy u něho měla šanci každá žena, která postojí dost dlouho, aby ji zaregistroval. „Jsem rád, že

ses rozhodla zůstat,“ řekl zdvořile a zvedl hlavu. Krátce se nadechl. „Někdy si vzpomenu, jak málochybělo, abychom se vůbec nepotkali, a začínám věřit na osud. Nikdy nedělám pohovory s uchazeči.Jenže Max tehdy neměl čas a tak moc tě chtěl přijmout, že trval na tom, abych za něj zaskočil. Chtěl,abych se sám přesvědčil, že budeš pro firmu dobrá. Přišel jsem pozdě, protože jsem se ti chtělvyhnout. Ale pak mi zavolal Max. Jako by věděl, že mě musí postrčit.“

„A já jsem odmítla a ty jsi začal vyvádět.“„Nemám rád odmítnutí. Ale byl jsem si jistý, že budeš souhlasit, až tě ojedu.“Celá se otočila a podívala se na něho. „Možná to bylo trošičku i moje rozhodnutí.“Ušklíbl se. „Opravdu?“Poplácala ho po tváři. „Ty jeden náfuko.“„Jsem tvůj náfuka. Zvykej si na to.“ U hovorů o citech dlouho nevydržel. Doba, po kterou je snesl, se

sice zvolna prodlužovala, ale stále o nich mluvil nerad. „Mám ti pomoct najít něco na sebe?“„Ne.“ Začínala rozumět jeho náhlým změnám nálad. Ačkoli žádný muž nerozebírá rád své city.Mávl k dalším dveřím. „Budu tamhle.“ Potom odešel, nahý a krásný jako bůh.Kate probrala skříň plnou sportovního oblečení a vybrala si zelené šortky a tričko. Oblékla se a pak

se usadila na lehátku u bazénu a pozorovala, jak Dominik hladce krauluje. Když přeplaval bazénstokrát a stále neumdléval, přestala počítat a poodešla k posilovacímu stroji. Nastavila si sedadlo azávaží a beze spěchu posilovala prsní svalstvo. Pouta byla dostatečně volná, takže ji nijakneomezovala. Cvičení jí dělalo dobře. Posilovat začala, když jí děda ke čtrnáctinám koupil harleye.Jakmile ho dokážeš zvednout, když spadne na zem, můžeš na něm jezdit, řekl tehdy. Za měsíc dokázalazvednout činku o váze čtyřiapadesáti kilogramů. V bostonském bytě také měla činky, ale tohle místobylo snem každého vzpěrače. Přesouvala se od stroje ke stroji a zkoušela je, jen polehoučku, aby tonepřehnala.

Dominik si v duchu procházel svůj časový rozvrh. Při plavání se zklidnil stejně jako při meditaci.Svaly automaticky zabíraly v pravidelném tempu a pomalu, vyrovnaně dýchal. Jeho tělo sepohybovalo jako dokonalý stroj, mozek se oddával analýze a improvizaci. Příprava na úterý mu ještědá zabrat. Představoval si, jak přistane v Římě, a znovu začal odpočítávat. Nerad něco nechávalnáhodě. Dokázal rozumně riskovat, ale zbrklý nikdy nebyl.

Kate pomalu posilovala svaly na nohou, když se před ní Dominik po půlhodině objevil v bílém frotéžupanu. „Rychle se osprchuju. Chceš se ke mně přidat, nebo se uvidíme nahoře?“

„Za chvíli přijdu.“Naklonil se k ní a políbil ji. Rychle odešel a vyběhl po schodech.Za patnáct minut byl osprchovaný a oblečený do džínsů a vybledlého trika z mládí s nápisem

Legalizujte trávu. Seděl u psacího stolu ve své pracovně v přízemí a telefonoval. Ozvalo se zaklepánína otevřené dveře a objevila se v nich Patty s nečekanou návštěvnicí. Charlie se na něho usmívala,jako by ji pozval. Oblékla se na to do kostýmku, jako by mu na tom záleželo. Šedý kostýmek byldokonale střižený a bílou hedvábnou halenku měla trochu víc rozepnutou. Ozdobila se dostatkempravých šperků, aby naznačila, že se nemusí živit prací. Což nebylo daleko od pravdy, protožeDominik si byl jistý, že Charlie se v práci nepředře.

Co tu kruci pohledává?Jak rychle se jí dokáže zbavit?Mávl však na ni, ať jde dovnitř. Ukázal na pohovku a pak na telefon ve své ruce. „Ano, Keve, nejdřív

příští týden. Ne, nejdřív ve středu.“ Podíval se na Patty a volnou ruku si přiložil k ústům, aby naznačilpití z šálku.

Patty přikývla a odešla.„Mezitím ti může pomoct Roscoe, jestli máš nějaké dotazy. Jistě, po středě se vrátíme k původnímu

rozvrhu.“ Zdvořile se na Charlii usmál. „Jasně, Keve.“ Položil sluchátko a vstal z kancelářskéhokřesla. Neslyšně obešel psací stůl, protože byl bos. Od stolu uprostřed místnosti vzal židli a posadil sena ni.

„Jsou nějaké problémy v neziskovce?“ Proboha, ať řekne, že ano, protože alternativa, která senaskýtala, nebyla nic, o co by stál.

Charlie se na něho slabě, ostýchavě usmála. Tohle by na něho zaúčinkovalo možná před deseti lety,ačkoli ani tehdy to příliš nefungovalo. Charlie nepatřila k ostýchavým typům. „Ne, žádné problémynemáme, Dominiku. Jenom jsem ti chtěla ukázat výsledky za čtvrté čtvrtletí. Zrovna přišly.“

Opravdu? Odkdy by měl dozírat na neziskovku? Na to má lidi. Tiše si povzdechl a natáhl k ní ruku.„Jasně, v krátkosti se na to podívám.“

„Uvidíš, co jsme plánovali utratit, a skutečnou bilanci. Ve zvláštním dokumentu na konci je tabulkas výplatami a bonusy.“

Dominik začal listovat stránkami. Když přišla Patty s kávou, řekl, že on nechce, a vrátil se ke čtení.Položil Charlii několik otázek, ona na ně neobratně odpověděla a Dominik se vrátil o několik stránekzpět, aby si pozorněji prohlédl grafy, které ukazovaly rozdíly mezi výdaji v jednotlivých čtvrtletích.

Když do pracovny vešla Kate, Dominik zvedl hlavu. „Ahoj, lásko. Přisedni si.“ Poplácal se postehně. „Na Charlii se jistě pamatuješ. Přinesla výsledky Juliiny neziskovky za čtvrté čtvrtletí.“

„Pamatuju. Ahoj,“ řekla Kate a prohlédla si svou nafintěnou konkurentku. Charlie v žádném případě

nepřišla služebně.Charlie se podívala na Katina pouta a chladně pozdravila. „Vidím, že jste byla cvičit,“ poznamenala

stejně chladně.„Ani moc ne.“ Kate vzala Dominika za napřaženou ruku a posadila se mu na klín. „Na cvičení jsem

alergická.“Charlie přivřela oči. Dominikova nejnovější kurvička vypadala v šortkách a tričku velice svěže a

neměla na sobě ani trošku make-upu. Kozy má určitě ze silikonu. V žádném případě nemohou býtpravé. Ta mrcha si ani nevzala podprsenku. „Já mám osobního trenéra. Je slavný,“ dodala Charliepovýšeně. „Dvakrát týdně za mnou létá z L. A.“

Kruci. Může si to dovolit. „Mně s tím pomáhá Dominik,“ odpověděla Kate a plaše se pousmála. „Jeto od něho moc milé.“

Dominik by se nad jejím hereckým uměním nejradši rozesmál. Možná by to i udělal, kdyby Charlienedštila oheň. „Tady, lásko,“ řekl rychle, aby odlehčil situaci. „Podívej se na tabulku s výplatami.“Podal jí dokument. „V účetnictví se vyznáš líp než já.“

Potom Charlii položil ještě několik otázek, na něž mu dala stejně neužitečné odpovědi jako na typředchozí, a vrátil se ke čtení.

Když Kate otočila stránku a diamant na jednom náramku se zatřpytil ve světle lustru, Charlienašpulila ústa, přivřela víčka a rychle uvažovala, do jaké míry je nebezpečné vyslovit svůj názor.Nebyla hloupá, a tak se rozhodla pro přeslazený tón. Podívala se na Kate a poznamenala: „Máte krásnénáramky. Jsou takové neobvyklé. Dostala jste je tady?“

Dominik mlčel pro případ, že by Katherina chtěla odpovědět sama. Na náramcích nebylo niczřetelně sexuálního – široké pruhy zlata byly dost jednoduché a diamantové přezky mohly klidně býtbižuterie. Ačkoli dva byly možná sugestivnější než jeden.

„Dominik je někde vyhrabal.“ Kate se pootočila a usmála se na něho. „Máš je tady odsud?“„Vyrobil je můj klenotník.“V pracovně se najednou rozhostilo ticho.Charlie pobouřeně vyskočila. „Co kdybych ti tady tu zprávu prostě nechala, Dominiku? Připadá mi,

že vyrušuju.“„Až si ji přečtu, pošlu ti ji zpátky,“ řekl Dominik jako vždy nevzrušeně.„Klidně si ji nech.“ Charlie se napřímila a z každého jejího slova čišela uraženost. „V kanceláři jich

máme celý štos.“„Výborně.“ Dominik zvedl Kate ze svého klína a postavil ji na zem. Došel ke dveřím a křikl na

Patty. „Patty tě vyprovodí ven,“ řekl Charlii. Otočil se a ustoupil, aby kolem něho mohla pro-plout.Když po chvíli Pattyin hlas zeslábl, Kate se podívala na Dominika stojícího u dveří. „Nosí ti Charlie

často zprávy domů?“„Nikdy to nedělá.“ Dominik přistoupil k pohovce a rozvalil se na ní. Stejně jako mnoho dalších kusů

nábytku i pohovka byla pohodlná a nesla stopy dlouhého používání. Manšestrový potah se širokýmžebrováním kdysi býval tmavě zelený, ale působením slunečního světla vyšisoval.

„Bylo to zatraceně průhledné.“„Ty ses ale choval pozoruhodně zdvořile.“Povzdechl si. „Nemám rád scény. Navíc jsem nechtěl, aby se tu dlouho zdržela. Mimochodem,

děkuju, žes přišla. Cením si toho.“

„Zajímalo by mě, jak brzo musela vstát, aby na sebe naplácala všechny ty šminky.“Dominik se usmál. „Mňau.“„To je fuk. V životě bych neudělala to, co ona. Abych někam takhle vtrhla.“„Ty to nemáš zapotřebí, lásko. Chlapi po tobě jedou sami od sebe. V naší smlouvě jsem pro jistotu

zmínil elektrický plot. Teď už k tobě nikdo nesmí.“„Budu muset Charlii dát vědět, že k tobě taky ne.“„Klidně. Aspoň se s tím nebudu muset otravovat.“„Když mluvíme o otravování.“ Kate ukazovákem poklepala na zprávu z neziskovky. „Nevím, jestli

bych se měla zmiňovat o něčem, do čeho mi nic není…“Dominik se usmál. „Od kdy se bojíš říkat, co si myslíš?“„Tohle je něco jiného. Do tohohle mi opravdu nic není.“Posunul se na pohovce nahoru. „Zapomeň na úvodní řeči a rovnou mi to pověz.“„Vím, že svým zaměstnancům dobře platíš, ale to, co dostává Charlie a její asistentka, je opravdu

moc na pozice, které zastávají. Ve svém oboru přicházím často do styku s plány odměňování. Tyhleplaty jsou opravdu luxusní. Zvlášť když se to srovná s ostatními manažery v Juliině neziskovce.Nechci dělat problémy, jenom to říkám.“

„Já na neziskovku nedozírám. Roscoe bude vědět, kdo tam kontroluje účty.“ Slabě se usmál.„Melanie mi včera večer říkala, že bych měl Charlii vyhodit. Zajímalo by mě, jestli ví něco, co mněuniká. Myslel jsem, že mluví jenom o tom, jak mě Charlie bezostyšně nahání, ale…“ Pokrčil rameny.

„Netvrdím, že si nemůžeš dovolit ty peníze vyhodit. Můžeš. Ale osobně by mě zajímalo, nakolik toštve ty ostatní manažery. Ty, kteří opravdu vědí, co dělají.“ Kate zprávu položila na stůl.

„Nedokázala odpovědět na jedinou otázku.“„Ne.“Usmál se. „Nestojíš o práci?“„Že váháš. Umírám touhou pracovat pro tebe.“„Jednoho dne tě přesvědčím, abys změnila názor, miláčku.“„Jestli chceš, můžeš mi najít něco na sebe,“ řekla s úšklebkem a vstala ze židle „Jdu se osprchovat.“„Pomůžu ti.“„Zrovna jsi vylezl ze sprchy.“„Ale čistota je půl zdraví.“„Co ty víš o čistotě? Myslím ve smyslu těla a duše.“„Čtu si o tom.“„Ale určitě ne kázání.“„Měl bych?“„Teď už to nezachráníš.“„Taky jsem si to říkal. Ale mohl bych ti umýt vlasy. Co ty na to?“Kate si vytáhla tričko a usmála se. „Co kdybys mi umyl něco jiného?“ Potom tričko pustila, otočila

se a rozběhla se pryč.V polovině schodů ji dohnal a popadl ji do náruče. „Mně neutečeš, lásko. Vůbec to nezkoušej.“Vlasy uměl mýt opravdu dobře.Přímo skvěle.

Skoro se ho chtěla zeptat, kde se naučil být tak něžný, ale pak ji napadlo, že možná bude lepší tonevědět.

23. kapitolaNásledující dny byly dokonalé stejně jako dva tisíce let stará Ovidiova milostná poezie, v níž

dokázal popsat nepopsatelné.Dominik a Kate si několikrát zahráli s dětmi šachy. Jednou zašli na oběd do Lucie, dojeli tam

opancéřovanou limuzínou a vešli dovnitř zadními dveřmi. Kate si té zvýšené opatrnosti nevšimla.Jednoho odpoledne vzal Dominik Kate se stejně diskrétní ochranou na návštěvu ke Gretchen a pak dokavárny Tosca, aby ochutnala jeden jeho oblíbený nápoj. Majitel, jenž se s Dominikem znal, je zavedldo zadní místnosti, kde si dali domácí cappuccino z dob prohibice, jež obsahovalo čokoládu, brandy anapěněné mléko. Dominik na Melaniino doporučení zařídil, aby jednoho večera zůstalo otevřené deYoungovo muzeum, aby se Kate mohla v klidu podívat na Vermeerovu Dívku s perlou. Protože patřilk hlavním sponzorům muzea, bez okolků mu vyhověli. Když slyšel Katino nadšené vzdychání předmalým, dokonalým a takřka nevinným obrazem, byl rád, že to zařídil.

Hlavně ale zůstávali doma a většinu času trávili v Dominikově ložnici. Občas z ní vyšli, aby senajedli, zacvičili si nebo poseděli na střeše, odkud byl nádherný výhled na Zlatou bránu. V takovýchkrátkých okamžicích Patty přivolala služebnictvo z vedlejšího domu, aby rychle uklidilo Dominikovuložnici a koupelnu, čistě povléklo postel a vyměnilo ručníky. Mělo za úkol celkově poklidit a zejménaumýt použité sexuální hračky.

Když se poprvé vrátili do ložnice a spatřili všechno úhledně poskládané na pultu v koupelně, Kate senesměle zeptala, kdo má přesně tohle na starost.

„Patty má na starosti dům, uklízeče, zahradníky, placení účtů a dodávky. Neptám se jí. Všechno tovypadá čistě, ne?“ poznamenal nenuceně Dominik. „Patty je hodně vysazená na hygienu. Používájenom organické přípravky, takže se nemusíme bát. Tady se dá jíst z podlahy, jak mi vždycky hrděoznamuje. Takže ty hračky jsou zrovna tak čisté a zdravotně nezávadné.“

Kate povytáhla obočí. „Zdravotně nezávadné?“Usmál se. „Ty se beztak pochybnostmi dlouho netrápíš, že, lásko?“„Až nechutně dobře mě kazíš,“ zamumlala.„Když se ti to líbí, o kažení nemůže být ani řeč,“ protáhl líně. „A já zařídím, aby se ti to líbilo

pokaždé.“ Kývl k hračkám. „Tak si něco vyber.“Když jí Dominik odpověděl se svou obvyklou nevšímavostí k tomu, co musejí dělat jeho

zaměstnanci, Kate uposlechla a vybrala si. Dominik možná neví, kdo sem ty věci tak systematicky apřehledně naaranžoval, ale rozhodně je umí používat.

Druhého dne Kate s Patty probírala jeden recept a Dominik využil příležitosti, zavřel se v pracovně azavolal Justinovi.

„Možná, že zničehonic zavěsím, jestli sem přijde Katherina,“ upozornil ho. „Našel jsi něco?“„Když je dost peněz, všechno je možné.“„Fajn. Kde to je?“„V Upper Belgrave Street. Hezký byt s dvěma ložnicemi. Pět a půl miliónu.“„Je to dohodnuté?“„Někdo z tvé kanceláře dneska odpoledne půjde podepsat papíry. Účet pro Amandu je taky

založený.“„Fajn. Roscoe mi slíbil, že se o to postará. Určitě Amandě nevadí, že nám pomáhá?“„Zrovna si užívá nákupy.“„Dej jí za mě pusu. A řekni jí, že jestli je potřeba vymalovat nebo položit nové koberce, musí to být

s ohledem na životní prostředí – žádné chemikálie, nic toxického. U nábytku platí totéž. Samé přírodnílaky a látky. Katherina není moc velká a nedokáže vstřebat stejné množství toxinů jako člověk s mojípostavou.“

„Připadá mi, že bys Katherinu nejradši zabalil do vaty a strčil ji pod skleněný poklop.“„Kdyby to tak šlo,“ vypadlo z Dominika. „Takže,“ dodal rychle, „můžeš zařídit, aby to bylo do

soboty hotové? Přiletíme buď v sobotu pozdě v noci, nebo v neděli.“Dominiku Knightovi se vždycky dalo odpovědět jenom jedním způsobem. „Jasně, to není problém,“

řekl Justin. „Všechno bude připravené.“„Díky,“ odpověděl Dominik. „Uvidíme se o víkendu. Kdyby něco, neznáme se. Jsi jenom velkorysý

manažer z CX Capital, který pomáhá nové spolupracovnici. Tím se můžeš krýt.“„Žádný problém. Jsem trochu jako ty, Niku. Stanovuju si vlastní pravidla.“Dominik se zasmál. „To rád slyším. Čau.“Potom v krátkosti zavolal Leovi.„Zrovna jsem si říkal, kdy se asi ozveš,“ poznamenal Leo.„Na dovolené má člověk málo času,“ odpověděl Dominik s takřka hmatatelným úsměvem v hlase.„Připadá mi to tak. Takže všechno jde hladce?“„Ano, velice. V sobotu, nejpozději v neděli odlétáme. Radši bych v sobotu. Čas odletu potvrdíme

později. Řekni Sesemu, že ho budu potřebovat v Londýně. Doufám, že se mi povede Katherinupřemluvit, aby ho k sobě vzala jako kuchaře, který s ní bude i bydlet. Takhle bude někdo v bytě adoplní tvoje lidi venku. Trocha bezpečí navíc. Ať přijede i Jaš. Pro všechny případy.“

„Povím jim to. Sese je u příbuzných v Central Valley a Jaš je na nějakém semináři. Zařídím, aby sedo pátečního večera vrátili.“

„Jak to šlo s Tanem?“„Velice dobře. Po nepřátelích ani stopy.“„Neříkej mi, že Gorovi zabijáci odletěli zpátky do Bukurešti.“„Ne.“„Žádná odveta?“„Očekávám ji jenom v Bukurešti. Mělo by to pomoct tvému vyjednávání.“„Možná. Gorovi dojdou dřív zbraně než lidi. Ale mohl by zapochybovat o své taktice. Jsou Tan a

jeho příbuzní v pořádku?“„Všichni jsou v pořádku.“„Nepředpokládám…“„Nechtěj to vědět. Já to nechci vědět. Tan to vidí tak, že ti prokázal službu, a Gorovi lidi tam

nepřiletěli z Bukurešti na dovolenou.“„To je pravda. Díky za informace. Musím jít.“ Položil telefon a usmál se na Kate, která stála ve

dveřích pracovny. „Mluvil jsem s Leem. Pokud nemáš nic proti, v sobotu odletíme. Dostalas tenrecept, který jsi chtěla?“

Kate zvedla papírovou kartičku.

„Pojď sem a ukaž mi ho. Je to něco, co by mi chutnalo?“„Jako by ses zajímal o vaření,“ poznamenala Kate s úsměvem a popošla k němu.„Hele, já se zajímám o totéž, co ty.“ Pootočil se na kancelářském křesle a zvedl k ní ruce. „Budeš mi

vařit?“ Přitáhl si ji na klín.„Možná,“ usmála se na něho. „Je to ta rýžová kaše.“„Skvělé.“ Letmo ji políbil na tvář. „S tou ti dokonce pomůžu. Ačkoli,“ dodal záměrně nevzrušeně,

„napadlo mě, že možná budeš chtít, aby s tebou bydlel Sese a vařil ti. V kuchyni se ve skutečnosti mocnevyznáš. Ráda dlouho pracuješ, nebo aspoň tak to bylo v Amsterdamu a podle Johnnyho Chena i vSingapuru. Když takhle dřeš, potřebuješ vydatné jídlo. Sese ti nebude překážet.“

„Zní to lákavě, ale podle mne ten byt nebude moc velký.“„Počkáme a uvidíme.“ Slovo lákavě bylo dobré znamení. Nebyla neoblomně proti. Věděl, že byt s

dvěma ložnicemi za pět a půl miliónu bude mít slušně velké místnosti.Zbylé dny se nesly v duchu nádherného klidu, vzájemné něžnosti a nekonečné rozkoše. Byly

přepychové a nezapomenutelné. Dominik se o to postaral. Dal Kate úplně všechno, co chtěla.Kate si první večer v Singapuru říkala, že ať s Dominikem stráví, kolik chce času, nebude si ho kazit

myšlenkami na budoucnost. V podstatě se dokázala se svými emocemi vypořádat praktickýmzpůsobem. Skoro pořád se cítila ohromně šťastná. Vlastně fantasticky šťastná. Jenom občas seuprostřed noci probudila hrůzou a prudce jí bušilo srdce strachy, že ho ztratí. Vzápětí však ucítilaDominika vedle sebe, nebo jak ji objímá, a přestala panikařit.

Dominik pociťoval neobvyklé napětí. Většinou se s ničím nenervoval, ale když se jednalo oKatherinino bezpečí a oba se ocitli v hledáčku Gorových příbuzných, šlo o mnohem víc. Na Katherinuzacílili už v Singapuru, kde Gorovi muži zaujali pozice ještě dřív, než dorazil Dominik. Takže teď užsi nezahrává jenom se svým životem, který celé roky s udivující lehkostí pokládal za postradatelný.Jeho život najednou dostal větší smysl. Od té doby, co poznal Katherinu, mu připadalo, že mábudoucnost, která je možná i příjemná. Nebyl připravený ztratit ani jedno, ani druhé.

Z čistě taktického hlediska představoval Gora problém. Většinou se choval nevyzpytatelně. Bylpohůnkem mafiánské rodiny své ženy, ale navenek se snažil okázale demonstrovat nezávislost. Nedalose odhadnout, jak dopadne úterní schůzka.

Peníze obvykle fungují jako páka, ale ne vždy.Tentokrát se kolem stolu sešlo příliš mnoho hráčů.A někteří z nich jsou neviditelní.

24. kapitolaDominikovo soukromé letadlo přistálo v Londýně v sobotu v pět hodin odpoledne.Kate den předtím dostala textovou zprávu s adresou pronajatého bytu. Justin se nabídl, že se tam s ní

sejde a ukáže jí ho. Když do bytu dorazili, čekal tam na ně společně s Maxem.Justin se Kate představil, a zatímco jí ukazoval byt, Dominik s Maxem si rychle prošli plány na

úterý a domluvili se, že se v pondělí odpoledne sejdou na letišti. Potom Max odešel a Dominik sepřidal k Justinovi a Kate v elegantní kuchyni vybavené nerezovými spotřebiči.

„Hezká,“ řekl Dominik. „Líbí se mi.“„Pro někoho, kdo nevaří, z ní jde trochu strach,“ poznamenala Kate a prohlížela si skříňky bez

madel, jež sahaly až k vysokému stropu, velký modrý sporák a ještě větší lednici, tři dřezy a objemnouchladničku na víno. „Ale nějak si poradím. Vždycky se dá objednat pizza nebo jídlo s donáškou.“

„Co kdyby tu hospodařil Sese?“ navrhl Dominik. „Nebudeš do kuchyně vůbec muset chodit.Vzhledem k tvému šílenému pracovnímu rozvrhu ani nebudeš mít čas.“ Otočil se k Justinovi.„Katherina dokáže pořádně vzít za práci. CX Capital má štěstí, že ji najala.“

„Slyšel jsem,“ odpověděl Justin s příjemným úsměvem. „Už se na její pomoc těšíme.“Dominik se podíval na Seseho, který se objevil za ním. „Co ty na to, lásko? Nechceš vyzkoušet,

jestli by se ti Sese nehodil? Aspoň do té doby, než se zabydlíš. První týden v práci možná bude dosthektický.“

„Já nevím,“ zaváhala Kate. „Nechci Seseho zneužívat. Nejspíš má na práci důležitější věci.“„Tak se ho zeptej.“ Dominik se usmál. „Ale nezapomeň, že Sese je profesionální kuchař.“„A naprosto fantastický.“ Kate se usmála na obra, který stál vedle Dominika. Jídlo v letadle bylo

nepopsatelně dobré. „Nevadilo by vám, kdybyste mi pomohl, Sese? Nebylo by to na dlouho. Jenomdokud si… já nevím… nějak nezorganizuju práci.“

Sese přikývl. „Jasně, to není problém.“„Dobře.“ Kate se krátce nadechla. Vůbec poprvé v životě měla něco tak luxusního, jako je osobní

kuchař. „Netuším, jak to funguje.“„S tím si nelamte hlavu,“ zazubil se Sese. „Mám v tom už praxi.“„Skvělé,“ vydechla. „Můžu to zaplatit,“ dodala a otočila se k Dominikovi. „Takže ať to ani

nenapadne tebe.“„Skvělé. Takže dohodnuto.“ Dominik se podíval na Seseho. „Tohle je teď tvoje nové působiště.

Začneš v pondělí.“ Podíval se na Justina. „Máte na centrále kantýnu, nebo má Sese přinést jídlo kvám, když bude Katherina pracovat do večera?“

„Naši lidi většinou chodí na jídlo ven.“Dominik Kate objal kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. „Sese tě nenechá hladovět. Někdy zapomínáš

jíst, když pracuješ. Chceš se Justina na něco zeptat?“„Jak daleko je to do kanceláře?“„Bude tě vozit můj řidič,“ řekl Dominik, než stačil Justin odpovědět.„To nemusí.“„Nesmysl. Je za to placený. Dáme mu vědět, v kolik tě má ráno vyzvednout, a až budeš chtít jet

domů, stačí, když mu zavoláš. Aspoň do té doby, než se zorientuješ,“ řekl jemně. Bylo to lepší než

kdyby vypálil: Nemůžeš vyjít z bytu bez bodyguarda. „Sese, domluv se s Katherinou, co máš nakoupit,a já zatím pustím Justina ven.“ Letmo Kate políbil na tvář, odtáhl se od ní a usmál se na Justina.„Díky, že jsi přišel.“

Když společně vycházeli z kuchyně, Justin se suše, polohlasně zeptal: „Je vůbec plnoletá?“Kate na sobě měla tenisky, harémové kalhoty a triko s dlouhým rukávem. Vlasy měla jako vždycky

rozcuchané a zelené oči jí svítily. Působila jako ztělesnění naivity.„Jdi do háje,“ opáčil Dominik s úšklebkem.„Jenom se ptám. Vypadá jako patnáctiletá panna.“„Tak to ji budeš muset chránit před velkými zlými vlky v CX Capital.“„Proboha, to bude práce na plný úvazek. Je nádherná. Vážně, kolik jí je?“„Dvaadvacet.“„A stačí tvému tempu?“Dominik se na Justina tvrdě podíval. „Do toho tobě ani nikomu jinému nic není. Jasné?“Justin zvedl obě ruce. „Promiň.“Dominik se usmál. „Nic se neděje.“

Krátce poté si Justin doma naléval pití a odpovídal na manželčiny otázky o Dominikově novépřítelkyni. „Podle mého pro něho Katherina Hartová není jenom ženská do postele. Je kvůli ní ochotnýudělat i víc než jí koupit byt za pět a půl miliónu. Možná si ani sám neuvědomuje, jak moc mu na nízáleží. Dopustil jsem se té chyby, že jsem zažertoval o jejich sexuálním životě, a málem mi ukouslhlavu.“

„To jsou věci.“ Amanda se na něho podívala z křesla u krbu, kde chovala spícího Adama, a vědoucněse usmála. „Dominik ji chrání. To je skvělé a u něho naprosto neobvyklé.“ Povytáhla jedno obočí. „Žeby se chtěl ženit?“

„Nenech se unést,“ varoval ji Justin a dopadl do protějšího křesla. „Pochybuju, že Dominik je typ naženění.“

„Julie to dokázala zařídit.“„Přesně tak. Zařídit. Myslím, že právě proto si ji vzal. Nevadilo mu, že mu organizuje jeho

dobrodružné výlety. Nic jiného nezařizovala.“„Hlavně že tobě nevadí, že ti řídím celý život,“ zapředla Amanda a poslala Justinovi polibek.„Taky jsem to podepsal,“ zašklebil se. „Snaž se ze všech sil.“Přesně na totéž – jak udělat maximum možného – myslel i Dominik.Do odletu do Říma mu zbýval jenom den a dvě noci, a tak si chtěl ten čas s Katherinou co nejvíc

užít.To znamenalo co nejméně vyrušování, žádné zaměstnance a především co nejvíc soukromí.Jakmile Sese odešel, Kate Dominika objala kolem pasu a zašeptala: „Děkuju ti. Chci jenom být s

tebou. Jenom my dva spolu.“ Rychle se rozhlédla po kuchyni. „Mohla bych ti něco uvařit.“Dominik se zasmál. „Umíš vařit asi tak jako já – to znamená vůbec. Nechám něco přivézt ze svého

domu. Je jenom pár bloků odsud. Řekni mi, co chceš.“„Kromě tebe?“„Dostalas mě, lásko. Rozhodnuto. Víš co? Můj kuchař nám později prostě něco udělá. Jídlo u mě teď

zrovna není na prvním místě. Tam stojíš ty, bez oblečení. Navíc v posteli.“ Podíval se ke stropu. „Kde

máš ložnici?“Usmála se. „Kterou?“„Můžeme si dokonce vybrat? Třeba obě. Možná tě budu honit po celém bytě a ošukám tě v každé

místnosti. Co ty na to?“„Říkáš samé krásné věci,“ zapředla.„To kvůli tobě, lásko. Ty jsi moje milá. Připomínáš mi, že život je krásný. Jsi moje všechno.

Propána, lásko, nebreč.“ Jemně ji k sobě přitiskl. „Odteď bude všechno jenom dobré. Slibuju.“„Nebudeš dlouho pryč, viď? Jestli je to nutné, klidně lži. Už teď se mi stýská.“Zlehka jí palcem setřel slzy z tváří. „Jenom několik dní, nic víc,“ řekl měkce. „Vrátím se cobydup.“Popotáhla a polkla. Pokusila se o úsměv. „Slibuješ?“„Ano, slibuju,“ zašeptal a přitiskl ústa na její rty.

25. kapitolaDominik celý let do Říma strávil ve své kanceláři, a když z ní před přistáním vyšel, podal Maxovi

zalepený dopis adresovaný Kate. „Pro případ, že by to dopadlo špatně a já se nedostal z restaurace,“řekl. „Pokud použijí nějaké špiónské techniky, které jsou v té části světa běžné – jed, radioaktivníizotopy nebo nás nějak podrazí –, zařiď, aby Gora nevyvázl živý. Potom ten dopis dej Katherině.“

„Neboj se,“ ujistil ho Max. „Budeme tě pořádně krýt.“Dominik zvedl ruku. „Kdybych umřel, tak on musí umřít taky. Jasné?“„Samozřejmě.“Dominik přikývl. „Dobře. Myslím, že mě potřebují spíš živého, ale bůhví. Myslel jsem si, že jsem

Gorovi zaplatil dost za to, že nechá bukurešťskou továrnu na pokoji, a vidíš, jak to dopadlo. Všichnijsou hrozně nenažraní. Ale to ty víš. Teď mi pověz, jak to bude vypadat na místě schůzky.“

„Restaurace bude zavřená. Než do ní vejdeš, pořádně ji prohledáme. Potom už tam budeš jenom ty sGorou. Naši odstřelovači budou mířit na jejich odstřelovače. Naši lidi sledují jejich pěšáky a v hotelu,kde bydlíš, máme tolik zbraní a munice, že bychom s tím mohli rozpoutat třetí světovou. Policie se dotoho nebude plést. Alessandro to zařídil. Včera večer jsme našli tu Gorovu holku, co je ještě podzákonem. Schovává se v klášteře v horách a my ji sledujeme. Viděli jsme ji jenom jednou, protožetam mají vysoké zdi. Ale nevyjde ven, aniž bychom o tom věděli. Přinejhorším se tam dokážemeprostřílet. I když z toho by vznikl politický skandál.“ Max pokrčil rameny. „Ale to je na tobě. JelikožGorovi je jeho žena úplně ukradená, nasadili jsme na ni jenom pár chlapů. Je na dovolené v Istanbulu.A nakonec – podle mého Gora přijde s cenou, kterou si můžeš dovolit.“

„Kdyby nebylo Katheriny, souhlasil bych. Ale on ví, jak moc pro mě znamená. V Singapuru přišel oosm mužů. Cena, kterou bude žádat, určitě hodně vzrostla. Abych byl naprosto upřímný, teď už honemůžu prostě poslat do háje tak jako dřív. S Katherinou ve hře to už nejde. Všechno se tím změnilo.“

„Můžeme ji ochránit.“„Ne, nemůžeme,“ odporoval Dominik. „Ne úplně. Ledaže bychom ji k smrti vyděsili, o což vůbec

nestojím. Navíc když pracuje v kancelářské budově, kde se pohybují tisícovky dalších lidí.“„Takže jaký je plán?“„Mám jenom jediný – nabídnout takovou částku, za kterou se dá koupit skoro cokoli na světě.

Počkám, s čím Gora přijde. Pak budu na tahu já a uvidím, co z toho vzejde.“„Aspoň že jsi s Gorou v minulosti obchodoval.“Dominik se usmál. „Chceš říct, že jsem mu zaplatil pořádné výpalné za to, že moje fabrika zůstane

otevřená.“Max pokrčil rameny. Oba věděli, kolik stojí obchodování v částech světa, kde nevládnou žádné

zákony.Dominik si povzdechl. „Ale máš pravdu. Gora byl zatím spolehlivý. Nepustil k nám menší místní

lumpy. Navíc si myslím, že neměl moc na vybranou, když na něho začala manželčina rodina tlačit,aby ukradl dalších dvacet miliónů. Taky je rád naživu. Teď možná víc než dřív, když má tu svojináctiletou šukací panenku.“ Dominik ukázal na dveře letadla, které otevíral jeden ze stevardů, a usmálse. „Připraven k akci? Uvidíme, jestli se dokážeme domluvit.“

Restaurace se nacházela přes ulici od Pantheonu a skýtala krásný výhled. Dva tisíce let stará budova

byla krásná, velkolepá a stále bez chybičky. Dominik měl při pohledu na ni sto chutí otočit se keGorovi a říct: Řešíme tady bezvýznamné hovadiny. Koukni, vystrčíme každý ptáka na stůl, zjistíme, kdoho má většího, a půjdeme domů. Jenže Gora naproti němu seděl v obleku od nejlepšího krejčího vŘímě a nadutě si ho měřil pohledem, který říkal: Já jsem silnější. To moc nenahrávalo argumentu, ževlastně o vůbec nic nejde.

„Tak co pro tebe můžu udělat, Goro?“ zeptal se Dominik italsky a uvelebil se na židli. Pomyslel si,že si měl vzít něco lepšího než džínsy a triko s krátkým rukávem. I když nůž schovaný v botě byl lepšízáruka cesty ven než sebedražší oblek. Nemluvě o tom, že Gora byl podle balkánských standardů, kdejsou normou rozložití ranaři se širokým krkem, lehká váha. Jeho krk by se dal přerazit snadno.

„Chci kompenzaci za osm mužů.“„Neměls je na mě posílat. Ukradls mi peníze a já si je vzal zpátky.“Gora se na něho úlisně usmál a položil ruce dlaněmi na stůl. „Kdyby šlo jenom o mě, Dominiku, tak

bychom se možná dohodli. Ale organizaci se nelíbí, že přišla o peníze.“„V tom případě by rodina tvé ženy měla jít po lidech, kteří se nebrání. Podělali to. Nic víc k tomu

říct nemůžu.“„Vím, že máš v Londýně tu svoji holku.“Ten tedy neztrácel čas. No dobře. „Ano, bude tam půl roku.“„To jsem slyšel.“„Nepřekvapuje mě to. Takže budu mluvit úplně jasně. Nechci, abys Katherinu tahal do svých

finančních problémů. Takže máš kliku jako hrom. Vykoupím se z toho. Kolik chceš za to, že nám dášpokoj?“

„Nechci peníze. Potřebuju, aby ses oženil s mojí holkou.“Dominik chtěl vstát, ale Gora rychle zvedl ruku. „Jenom dočasně. Je v šestém měsíci. Je ze staré

konzervativní rodiny, která trvá na tom, že se musí dobře vdát, než se dítě narodí.“Dominik se posadil. „A ty se bojíš své manželky.“„Ta mladá žena je pro mě stejně důležitá jako pro tebe Katherina, Dominiku,“ řekl Gora a ignoroval

Dominikovu poznámku, na niž stejně neměl co říct. „Takže oba máme dilema, jak vidíš.“„Jak vysvětlíš manželčině organizaci, že ses nevrátil s penězi?“Gora pokrčil rameny. „Mám dost, abych ten deficit pokryl z vlastního.“ Usmál se. „Moje obchody

taky dobře vynášejí.“„Rád bych ti pomohl, Goro,“ řekl Dominik, „ale nechci si vzít tvoji šestnáctiletou holku, se kterou

šukáš poslední tři roky. Netvař se tak překvapeně. Je jasné, že jsem se o tobě informoval. Jsem skoro vpokušení ukázat tvojí ženě videonahrávku, kterou mám, jenže to bys přišel o kejhák a s kým bychpotom jednal?“ Při podnikání na Balkáně byla určitá míra korupce nevyhnutelná. Gora bylDominikovi užitečný, když zakládal továrnu v Bukurešti.

„Nebo bych tě mohl nechat zabít,“ řekl Gora chladně. „Co by tomu řekla slečna Katherina Hartová?“„Byla v pohodě přede mnou,“ odpověděl Dominik klidně, „takže bude v pohodě i po mně. Nedělám

si iluze, že jsem pro někoho nepostradatelný. To je vždycky chyba, Goro, myslet si, že záleží na tom,jestli žijeme nebo jsme mrtví. Svět se bude točit dál i bez nás dvou, takže mi nevyhrožuj. Mně je tojedno. Zrovna jako je mi fuk, jestli jsi naživu nebo ne.“

„Něco ti ukážu.“ Gora vytáhl mobil, poklepal na jednu ikonu a podal ho Dominikovi. Na displeji bylsnímek pořízený fotoaparátem s nočním viděním. Někdo fotografoval z vyššího bodu na protější

straně ulice. Katherina seděla u toaletního stolku v ložnici a česala se. Dominik mobil vrátil Gorovi.„Mám začít vyhrožovat, že něco udělám tvé holce?“

„Jak by ses k ní asi dostal?“„Vím, kde je, a nechávám ji sledovat. Jsi na tahu.“„Tak se podívej.“ Gora znovu poklepal na mobil. „Tohle jsme vyfotili před deseti minutami

speciálně pro tebe.“ Natáhl ruku a ukázal snímek Dominikovi. Katherina se v kanceláři bavila skolegyní. „Můj bratranec roznáší v CX Capital poštu.“ Gora se usmál. „Je to úplně nová pracovnípozice. Nejspíš dočasná, ale jemu se líbí. Prý je tam plno hezkých holek.“

Dominik chvíli mlčel a pak se na Goru podíval s prázdným chladným výrazem. „Něco ti povím,Goro. Když jsem byl malý kluk, moje matka mě pořád posílala k psychiatrům, protože si myslela, žeji chci zabít.“

„A chtěl jsi?“„Proč bych ti vykládal něco, co jsem neřekl žádnému psychiatrovi?“„Žije ještě?“„Tady nejde o moji matku, Goro. Jeden ten psychiatr byl pedofil. Takže jsem anonymně upozornil

příslušné orgány, jak by to udělal každý uvědomělý občan. Prozradil jsem jim, kde má uložené svésložky a kde sbírku fotek. Poslal jsem jim ukázku, protože ten idiot mi všechno předvedl, jako by měto zajímalo. Rozumíš mi, Goro? Ještě mi nebylo deset a už jsem věděl, co je zapotřebí udělat.Vždycky. Tečka. Takže jestli Katherině zkřivíš jenom vlásek, jestli ji vyděsíš, nebo se jí ukáže některýz těch tvých pitomců a vystraší ji, je ti doufám jasné, co udělám. Oddělám tebe i rodinu tvojí ženy. Ikdyby mě to mělo stát život. A než začneš zuřit, ještě ti povím, že ta tvoje ochrana není zrovnanejlepší. Dokážu se k té tvojí holčičce dostat. Ubliž Katherině, a já ublížím té tvojí. Jmenuje seBianca, viď? Uškrtím ji holýma rukama. Pořád chceš, abych si ji vzal?“

Gora se na něho rozvážně podíval. Nadechl se a zase vydechl a opatrně řekl: „Myslel jsem, žeuzavřeme dohodu.“

„Já taky, ale předpokládal jsem, že půjde o peníze – že ti je dám. Jestli potřebuješ ženicha, sežeň siza ně nějakého gigola, který tu tvoji kočku dovede k oltáři. Mně úplně stačí, když navalíš číslo účtu,“řekl Dominik trochu podrážděně. Poklepal si na telefon v kapse košile. „Za pět minut tam ty penízemáš.“

Gora se živil tím, že ubližoval lidem, ale přesto vypadal jako hubený účetní v drahém obleku, kterýmu nepadne. A když mu teď nevycházela smlouva, kterou se snažil uzavřít, aby potěšil dívenku, jížjako úplný pitomec nenechal předepsat antikoncepční pilulky, z jeho tváře se vytratila trochaarogance. Ačkoli Dominik si pomyslel, že po týdnu s Katherinou v Hongkongu, kdy se vůbecneovládal, je sám ten poslední, kdo může vykládat o rozumném přístupu k nebezpečí početí. „Podívej,Goro, já se s tebou chci dohodnout stejně jako ty se mnou. Ale musí jít o peníze. Nejspíš mě budemrzet, že jsem to řekl, ale pověz mi, kolik chceš, a vyřídíme to.“

Gora pomalu zavrtěl hlavou. „Můžu ti slíbit, že neublížím Katherině. Svoje slovo dodržím. Ale tytaky určitě víš, že Bianca je z aristokratické rodiny. Takže tě potřebuju stejně jako ty mne, Dominiku.Taky hraju šachy a vím, že chráníš svoji královnu.“ Povzdechl si. „Potřebuju tvoje postavení abohatství. Biance nemůže manžela dělat jen tak někdo. Proto moji muži sledují tvoji holku. Je tojediná páka, kterou mám. Nechci po tobě, abys v tom zůstal dlouho. Můžeš si napsat předsvatební

smlouvu, jakou budeš chtít. O tvoje peníze mi nejde. Za tři měsíce se dítě narodí s dobrým příjmeníma ty se rozvedeš.“ Slabě se usmál. „Víme, že to bude kluk. Moje žena mi dala jenom dcery.“

Dominik byl pyšný na svoje vyjednávací schopnosti, ale z téhle dohody začínal mít špatný pocit.Cítil, že by se mohl spálit. Zatím pokaždé, když ho tyhle pocity přepadly, věc nechal být. Tentokrát toale udělat nemohl. Katherině šlo o život a Gora věděl, že Dominik nedovolí, aby jí kdokoli ublížil.„Proboha, Goro, myslel jsem, že budeš chtít něco přijatelného. Ale manželství? Kristepane. Nemůžešsi najít někoho jiného, kdo bude místo tebe hrát ženicha?“

„Mezi lidmi, které znám?“ Gora pokrčil rameny. „To sotva.“Dominik vstal, zašel za bar a popadl láhev brandy. Otevřel ji a pořádně si z ní přihnul. Chvíli stál na

místě a v duchu si procházel všechny možnosti jako bookmaker ve Vegas. Zpracovával informace,promýšlel taktiku a omezení a určoval cíle. Gorovi lidé jsou hloupí, ale disponují mocí. Zejménapokud jde o továrnu v Bukurešti a palebnou sílu. Dokázal by s nimi hrát vyrovnanou hru a udržovatřetězovou reakci – nejdřív on, pak Gora, pak zase on a pořád by si navzájem donekonečna vyhrožovali.Celou dobu by se snažil vynechat z toho Katherinu a ochránit ji před nebezpečím. Ale pořád žonglovats tolika míčky ve vzduchu by znamenalo, že mu každý den bude viset nad hlavou Damoklův meč.

Část jeho mysli mu napovídala, že teď je možná vhodný čas na průlom. Jediným rozhodnutím ajediným tahem bez jakýchkoli emocí může vyřešit nesčetné problémy. Uklidnit všechny zúčastněné aochránit Katherinu. Někdy je užitečné být v šachu tím slabším a přetrpět taktickou ztrátu kvůlistrategickému vítězství. Dobrý šachista tohle instinktivně ví.

Odjakživa měl hlavu na čísla. Dával jim přednost před city. Tak se dostal tam, kde dnes je. Od tédoby, co se objevila Katherina, cit narušoval jeho algoritmy a motal mu hlavu. Vnášel do výpočtůdalší neznámou a rozházel mu přehledné rovnice.

Možná by měl všechno na chvíli nechat být a počkat, až se věci samy uklidní. Zjistit, jestli opravduchce to, co si myslí, že chce. Soustředit se na strategický celek, který někdy znamená víc než jenomsoučet jednotlivých částí. Tři měsíce nejsou tak dlouhá doba.

Bylo to rozhodnutí člověka, který si zvykl pohlížet na život jako na něco, co se dá jednoznačněvypočítat.

Alespoň donedávna.Otočil se a vrátil se ke stolu. „Jedno si vymiňuju,“ řekl a posadil se. Postavil láhev na stůl a vzal ji

do obou rukou. „Udělám to pro tebe, ale Katherinu z toho vynecháš. Nechci žádná nedorozumění.Jakmile právníci sepíší papíry, dáš jí pokoj. Úplně. Neodjedu z Londýna, dokud tví ranaři nevyklidípole. O tom se nebudeme dohadovat. Ty něco chceš, já taky. A jsme vyrovnaní.“

„Pořád jsem nestrávil tvých dvacet miliónů.“„Kruci, drž hubu, Goro. Nech toho, dokud máš navrch.“Dohodli se. Než Dominik vypil polovinu láhve, domluvili se, že odpoledne se v Dominikově

hotelovém pokoji sejdou jejich právníci, aby sepsali předmanželskou smlouvu a předběžnou dohodu orozvodu. Obvyklé formality s povolením k sňatku se popoženou, aby se svatba mohla konat do koncetýdne.

Dominik vstal. „Do Říma se vrátím, až budu mít důkaz, že tví lidi jsou pryč a Katherina je v bezpečí.Čau, ty hajzle.“

Když o několik minut později vklouzl na zadní sedadlo svého auta, zabušil na dělicí sklo a napřáhlruku k Maxovi. „Dej mi tu obálku.“

„Takže to dopadlo dobře?“„Ne tak docela.“ Když se auto rozjelo, Dominik dopis přeložil a zastrčil si ho do zadní kapsy kalhot.

„Dej mi minutu a já ti to povím. Zrovna teď se musím držet, abych pěstí neroztřískal okno.“

26. kapitolaDominik do svého domu v Eaton Place dorazil v osm.Čekali tam na něho Leo s Dannym.„Zopakujte mi to,“ vyzval je Dominik, když vešel. „Ujistěte mne.“„Jak už jsem ti říkal po telefonu, ten byt naproti je čistý,“ odpověděl Leo. „Majitel je na dovolené ve

Španělsku. Ani neví, že měl doma Gorovy lidi.“„Co ty skupiny, které ji sledovaly?“„Před třemi hodinami zmizely.“„Všechny?“„Sledovali jsme je až k letadlům. Celkem dvacet mužů. Odletěli v několika skupinách během

několika posledních hodin. Někteří do Bukurešti, další do Říma a tři do Ženevy.“„Gora připravuje svých dvacet miliónů, aby jeho žena o ničem nevěděla.“ Dominik se slabě usmál.

„Skoro by mi toho hajzlíka bylo líto, kdyby mi úplně neposral život.“Danny se na něho soustrastně podíval. „Povídal jsi tři měsíce?“„Tak to napsali právníci.“„V Itálii se nemůžeš rozvést.“„Proboha, ne. Nehodlám čekat celé roky. Rozvedu se ve Francii. Papíry jsou napsané a podepsané.

Ještěže matka měla ten rozum a zrovna byla v Paříži, když porodila. Tím pádem mám dvojí občanství.Rozvod se souhlasem obou stran je jednoduchá procedura – rychlá a snadná. Člověk jenom dostanerazítko od soudce.“

„Kdy se vracíš do Říma?“Dominik se zamračil. „Za pár dní.“„Řekneš to Katherině?“„Radši ne. Nechci, aby se zbytečně bála. Asi bych jí tuhle podělanou šlamastyku těžko vysvětloval,

když je v tom namočená mafie.“ Dominik si povzdechl. „Takže budu lhát, lhát a zase lhát.“„A odpočítávat dny,“ dodal Leo laskavě.„Jo. Aspoň že je na dohled nějaký konec.“Potom Dominik poslal textovku Sesemu. Jakmile dorazím, máš volno.

Když o půl hodiny později zaklepal na Katherininy dveře, měl mizernou náladu a bylo to na němvidět.

„Jsi unavený,“ řekla Kate, vzala ho za ruce a vtáhla ho přes práh. Sese se zatím vypařil zadnímidveřmi. „Pojď se vyspat. Popovídáme si ráno.“

„Nechci si povídat.“ Kopl do dveří, aby se zavřely, a vymanil se jí ze sevření. Popadl ji do náruče akráčel s ní k ložnici. „Chci si jenom zašukat.“ Sex v jeho životě představoval konstantu, která přebíjívšechny potíže a rozostřuje skutečnost – působil na něho stejně jako droga na závislého.

„Snažila jsem se být slušná.“ Objímala ho kolem krku a usmívala se. Na tváři cítil její teplý dech.„Vypadáš opravdu unaveně. Měla bych říct Sesemu…“

„Odešel. A já nikdy nejsem tak hrozně unavený, lásko. S tebou ne.“„Jak jsi…“

„Textovkou. Chtěl jsem s tebou být sám.“ Rychle ji nesl chodbou a nevnímal okolí. Aniž se rozhlédl,prošel velkým přijímacím pokojem s vysokým stropem, minul malou jídelnu, kterou Amandavybavila malým stolkem pro dva, jejž před dvěma sty padesáti lety vyrobil Thomas Chippendale prodámu, která po ránu ráda popíjela horkou čokoládu ve svém budoáru se svým milencem. Koberec podnohama pocházel ze sedmnáctého století a byl vyroben v Indii. Vybledl do krásné růžové barvy amožná ho v budoáru měla tatáž čokoládymilovná dáma. „Dařilo se ti dneska v práci?“ Běžná povrchníotázka ho odvedla od jeho pevného záměru, jako by ho někdo plácl přes ruce a nařídil mu, aby bylzdvořilý.

„Neměla jsem na sobě žádné oblečení,“ zamumlala Kate, když míjeli tisky s koňskými dostihy nachodbě a mířili k ložnicím. „Jinak všechno šlo dobře.“

Dominik se na ni rychle podíval. „Doufám, že lžeš.“„Jenom jsem zjišťovala, jestli mě vnímáte, pane Knighte. Nějak moc spěcháte.“„To máš pravdu,“ opáčil stroze, vnesl ji do ložnice a postavil ji na zem. „Svlékni si ten župan.“

Strhával ze sebe oblečení. „Pospěš si. Stýskalo se mi.“Kate věděla, jak se Dominik cítí, i když nesdílela jeho mentalitu extrémního boháče, který si může

nárokovat skoro všechno. Ale celou dobu jí chyběl a myslela na něho, i když pracovala a dělalaněkolik věcí najednou. Nemohla se dočkat, kdy zaklepe na dveře. Skoro si začínala zoufat nad jehonepřítomností, když vtom přijel.

Dominik byl svlečený dřív, než stihla odhodit župan na křeslo a vlézt do postele. Popadl ji donáruče, hodil ji na lůžko a skočil na ni s výbušnou naléhavostí. „Promiň,“ zamumlal.

Zpočátku si počínal horečně. Ještě nikdy ho tak nezažila. Vždycky se velice ovládal, jako by dokázalvydržet pořád. A to on dokázal. Tentokrát se ale udělal skoro okamžitě, jakmile do ní vstoupil.„Promiň,“ zalapal po dechu a udělal se znovu, když vyvrcholila.

„Bože, s tebou je to tak… fajn,“ zasténal a zůstal v ní, zatímco zrychleně dýchala. Ptáka měl stáletvrdého jako kámen. „Až to nebudeš moct dál vydržet, budeš mě muset skopnout. Jsem schopen jetcelou noc.“ Měl adrenalin vyhnaný na maximum. Způsobila to frustrace a zlost, touha a nadrženost.Pocity, jež nedokázal pojmenovat a které mu spalovaly tělo i mysl.

„To je fajn, protože tě opravdu potřebuju.“ Rukama mu přejela po zádech, jako by si ověřovala, že jetam s ní. Když odjel, cítila, jak moc jí chybí. Byl pryč jenom jednu noc a jeden den a jí se po něm kuzoufání stýskalo. Toužila ho cítit v sobě a nad sebou, prožívat rozkoš, jež prozařuje její svět, jehovřelý úsměv a dobrotu. Cítila ohromnou vděčnost za to, že se vrátil. Málem se rozplakala a celá sechvěla. Byla závislá a na obzoru se rýsovala nová dávka drogy. „Kruci,“ polkla, aby se nerozplakala.Popotáhla a v hlavě si procházela účetní vzorce, aby trochu rozptýlila myšlenky. Čísla opravdu nachvíli zahnala pláč, ale nakonec ji přemohly emoce a stavidla se otevřela.

„Proboha, miláčku, neplač,“ zašeptal Dominik. Sklonil k ní hlavu a slíbal jí slzy z tváří. „Jestli jsemněco provedl, tak se omlouvám.“

„Já nebrečím…, protože… jsem smutná,“ vzlykla a pevně mu sevřela záda. Nekontrolovaně serozeštkala. „Jsem jenom… šťastná, že… ses vrátil.“

Zaťal zuby tak pevně, až měl pocit, že si je rozdrtí. S námahou se nadechl a pomalu vydechl.Přikrývkou Katherině otřel tváře a převalil se do sedu. Posadil si ji na klín. „Dobře, oba sipotřebujeme trochu vydechnout.“ Z nočního stolku vzal krabici s papírovými kapesníčky a podal ji

Kate, která brečela jako malé dítě.„Promiň,“ škytla mezi vzlyky. Cítila se hrozně trapně a kapalo jí z nosu. Nemohla popadnout dech.„Všechno je v pořádku. Klidně plač, jak chceš. Jestli potřebuješ další kapesníky, přinesu ti je.“

Objímal ji a něžně ji líbal, dokud se neuklidnila.„To musí být nádhera, vrátit se domů a vidět tohle,“ řekla Kate, naposledy si osušila oči a odhodila

kapesníčky. „O tom určitě sní každý chlap.“Vrátit se domů. Dominik si vzpomněl, jak to Katherina řekla v San Francisku, a stejně jako tehdy ho

to i teď prudce zasáhlo. „Jsi moje vysněná holka, po všech stránkách,“ řekl, přemožen náhlou vlnouvyčerpání, jako by mu došel adrenalin. Rozhodnutí z Říma už mu nepřipadalo pragmatické. Nechtělžádné změny. Žádnou tříměsíční přestávku ani hru s čísly.

„Díky.“ Znovu se jí roztřásl hlas. Chtěla věřit, že to myslel vážně, i když u něho si nebyla jistá vůbecničím. „Nebudeme mluvit o ničem důležitém, dokud se neseberu.“

„Souhlasím, lásko.“ Radši nemluvit o ničem než o chaosu, který mu vířil hlavou. „Pověz mi o svémprvním dni v práci. S kým ses setkala? Co jsi dělala? Mám někomu rozbít hlavu, protože po toběvyjel?“

Zahihňala se.Právě proto to řekl. Musel nějak přežít noc a nerozložit se. Vyptával se, Kate odpovídala a ani jeden

z nich neprovedl žádnou nenapravitelnou hloupost. Popsala mu svůj první den v práci, aniž by zmínila,jak hrozně se jí po něm stýskalo, protože pak by vůbec nemělo smysl mluvit o krátkém oddechu.Vyprávěla mu o projektech, které dostala na starost, o vzrušujících problémech, jež má řešit, a o tom,jak se na to těší.

„Takže máš ráda výzvy,“ poznamenal zlehka. „Nejspíš proto si rozumíme. Myslíš si, že ze mnejednou uděláš člověka?“

Usmála se. „Jako by to bylo možné.“„Líbí se mi, když se o to pokoušíš.“ Pokrčil rameny. „Kdo ví, třeba budeš mít štěstí.“„Už ho mám,“ odpověděla a přinutila se spolknout slzy, které se jí draly do očí. „Protožes mi

vstoupil do života.“„Tak vidíš. To je první krok. Deset tisíc dalších, a možná ze mě bude poloviční člověk. Vzpomínáš?“

utahoval si z ní, protože viděl, jak se snaží přemoci slzy. Byl ochotný mluvit o čemkoli, jen abynemusel myslet na svou nadcházející svatbu. „Jednou jsi mi vynadala, že jsem se vůbec narodil. A teďmi pověz,“ změnil téma hovoru na něco ještě bezpečnějšího, „viděla ses dneska s Justinem? Nebo sedív jiném patře?“

„Seznámila jsem se s jeho ženou. Přišla za mnou do kanceláře.“„Jaká je?“„Milá, přátelská. Vysoká sošná blondýna. Samozřejmě krásná.“„Proč samozřejmě?“„Protože Justin hodně dobře vydělává. Může si vybírat z širšího genofondu. Je těhotná.“„Aha… Říkal jsem si, jak to myslíš.“„Pozvala mě na večeři.“„Měla bys přijmout.“„Chceš jít se mnou?“„Jistě.“ Za předpokladu, že očekávaný výbuch kvůli jeho nadcházejícímu sňatku nebude moc velký.

Rozhovor se víc rozproudil. Ubyly slzy a konverzace se uvolnila. Dominik po několika minutách šelnajít něco k pití. Nevěděl, jestli v tom vidí úlevu nebo lék. Ale díky Sesemu objevil v lednici zásobuvýborného šampaňského. Vzal dvě láhve a odnesl je do ložnice.

„Nesmíš moc pít, když jdeš zítra do práce,“ řekl a pousmál se. „Ale já můžu.“ Opřel se o čelopostele, jednou rukou si k sobě přitáhl Kate a v druhé držel láhev. Záměrně se jí vyptával, protožechtěl slyšet její hlas. Ten milý zvuk ho uklidňoval, pomáhal mu zapomenout na špatná a ještě horšírozhodnutí a připomínal mu, že na světě přece jenom existuje dobro…, alespoň někdy…, nebovýjimečně. Obzvlášť když se Katherina nacházela nablízku.

Potom se s ní něžně miloval jako slušně vychovaný milenec a muž, jenž se snaží zapamatovat sikaždý vjem, každý dotek a polibek. Když se v ní pomalu pohyboval, Kate předla jako kočka a on tiševrněl. To, že ho chtěla, stvrzovalo a schvalovalo jeho představy. Žádní dva lidé k sobě té noci nebylitak laskaví. Miloval se s ní s výjimečnou trpělivostí, vnímal všechny nuance a jemné odstíny jejíhovzrušení a vycházel vstříc jejím vášnivým touhám. Někdy divoce, někdy pomalu, používal své značnédovednosti k jejímu uspokojení. Kate se mu oddala tělem i duší a reagovala na jeho odzbrojujícínáklonnost. Užívala si jeho neúnavného ptáka a poddávala se Dominikově strhující síle a kráse.

Byl jejím pokušením i vysvobozením, jejím životem.Nejspíš toho měl nechat dřív, ale vyvstávaly před ním tři depresivní měsíce, které nejspíš stráví v

osamocení. Nebyl natolik nesobecký. Ale slabě se usmál, když mu řekla: „Už budu spát. Ale jsipříjemný, nemusíš toho nechávat.“

„Ještě jednou kvůli starým dobrým časům,“ zašeptal a zajel do jejího teplého klína. Když na něhoupřela oči rozšířené náhlou obavou, usmál se. „To se jen tak říká, lásko. Tady je jedno číslo na teď. Coty na to?“

Potom ji zabalil do přikrývky a políbil ji na dobrou noc. „Hezky se vyspi. Jsem tady. V půl deváté těvzbudím.“ Potom si přinesl další láhev vína a pozoroval, jak Kate spí. Cítil se sklíčený a deprimovanýa štvalo ho, že nemůže nijak uniknout odpornému očistci, který mu připravil Gora.

V duchu spílal Gorovi i rodině jeho ženy, která je oba měla v hrsti. Nadával na hloupostpadesátiletého muže, který se zaplétá s mladými děvčaty. Uvažoval, kdy všechna ta ztělesnění ďábla,která mu ničí život, dají pokoj.

Potom vzal svůj iPhone, vylezl z postele a šel do kuchyně. Vyndal z lednice další láhevšampaňského a šel hledat reproduktor.

Kate probudil budík. Ležela sama v posteli, ale slyšela vyhrávat písničku Bring It On Home To Me ,takže nezpanikařila. Dominik byl stále v bytě.

Našla ho rozvaleného v křesle v obývacím pokoji. Byl nahý a krásný a měl unavené oči. V ruce drželláhev šampaňského.

Zvedl k ní zrak a vypnul hudbu. „Promiň, zapomněl jsem tě probudit. Vyspala ses dobře?“Usmála se. „Ano. Ale ty ne, jak vidím.“Pokrčil rameny.Nacvičoval si svou řeč – o tom, že jí dává na výběr, že se k ní chce zachovat velkoryse. O tom, že

Kate má chodit s jinými a víc poznat svět, ujistit se, že ví, co chce. Užívat si. Uvidíme se za tři měsíce,až skončí ten obchod, jehož se účastním, řekne jí. Jestli mě ještě budeš chtít.

Jenže ona to zkazila, protože tam stála úplně nahá, krásnější než kdy jindy a neskutečně svůdná. Jeho

věčná Eva. Logika ho opustila a rozum si vzal dovolenou. Pokud si nebyl jistý svými touhami, v tuhlezatracenou chvíli mu bylo vše jasné. Situaci ještě zkomplikovala Kate, když promluvila soucitnýmtónem.

„Co se děje?“ zeptala se. Sama Cooka neslyšela od pobytu v Hongkongu. „Něco se stalo, Dominiku.Prosím tě, řekni mi to.“

A tak to udělal, alespoň částečně, ačkoli to neměl v plánu. Původně jí chtěl přednést pečlivou řeč onáhlé změně ve svém harmonogramu, kvůli které možná bude muset opustit Londýn, o tom, že byneměla sedět doma, až bude pryč, a měla by se stýkat s jinými lidmi, najít si přátele. „Letěl jsem doŘíma uzavřít smlouvu,“ řekl místo toho. „Nastaly komplikace. Nejde o vynikajícího právníka anietického hackera,“ odmlčel se a uvažoval, jak málo jí má prozradit a jak to má udělat. „Takže jsem vbezvýchodné situaci. Musím se dočasně oženit. Za tři měsíce se rozvedu. To je všechno.“

Kate se podlomila kolena a pomalu se svezla na zem. Omdlívám přesně jako ve filmu, pomyslela si.Chvíli jí trvalo, než dokázala promluvit, a ani pak ji skoro nebylo slyšet. „To si děláš legraci.“

Neodpověděl jí hned. Snažil se najít vhodná slova. Nebo alespoň taková, která ji co nejméně vytočínebo nebudou moc nepříjemná. „O tomhle bych ti nelhal.“

Vrátil se jí hlas a také vznětlivost. „To je opravdu ubohá výmluva.“ Zelené oči jí žhnuly. „Nevěřímti.“

„Věř,“ řekl. „Je to pravda.“ Napřímil se, postavil láhev na stůl a předklonil se. Podíval se na ni.Modré oči měl střízlivé. „Chtěl bych, abys celou tu věc ignorovala anebo, pokud to nedokážeš, abys namě počkala. I když je ode mne sobecké vůbec to po tobě chtít, když je stejně všechno v háji. Takže tochtít nebudu.“

Proč ji to překvapuje? Vždyť má co do činění s Dominikem Knightem. „Jestli chceš vycouvat,klidně to řekni,“ vyzvala ho. „Začínáš se nudit? Je to pořád moc stejné? Chceš změnu?“ Každé slovobylo ostré a plné sarkasmu.

„Prokrista, to ne. Nechci vycouvat. Myslel jsem si, že tenhle půlrok v Londýně strávíme spolu. Alepak se stala tahle zatracená věc,“ řekl temně. „Nehýbej se. Hned se vrátím.“ Vstal a rychle vyšel zmístnosti.

Kromě toho, že byla v šoku a rozčilená, její mozek pracoval na plné obrátky. Chtěla najít nějakouúnikovou cestu. Ze všeho nejvíc toužila po naději. Jako by dostala ránu mezi oči. Nebyla si jistá, zdaby se dokázala pohnout z místa, i kdyby hořelo.

Dominik se za okamžik vrátil oblečený do džínsů. V ruce nesl žlutý župan. Zvedl Kate na nohy arychle ji do něj oblékl. Pro jistotu odvracel zrak, aby nezapomněl, jak se má chovat. Pak ji dovedl kpohovce. Posadil se, přitáhl si Kate na klín a zabořil obličej do jejích vlasů.

„Tohle je jediný způsob, jak dokážu ten problém vyřešit,“ řekl tlumeně.„Kdo je to?“ Na tohle by se zeptala úplně každá žena.Zvedl hlavu a podíval se jí do očí. „Nevím,“ odpověděl zpola pravdivě. „V životě jsem se s ní

nesetkal.“ To byla úplná pravda.„Počkej, ty si bereš ženskou, kterou jsi v životě neviděl? Vymysli si něco lepšího.“Nemohl jí povědět, že kdyby se neoženil, ohrozil by ji na životě. „Je to složité.“„Nedovedu si představit nic tak složitého.“ Zpříma se na něho podívala a zkoumala jeho obličej,

jako by z něj dokázala vyčíst odpověď. „O co doopravdy jde? Musel jsi zbouchnout nějakou hodnědůležitou ženskou. Anebo tě už prostě unavuju?“

„Proboha, přestaň. Připadalo ti včera večer, že mě unavuješ?“„Šukací maratóny u tebe nejsou zrovna neobvyklé.“ Povzdechla si. „Nebo se pletu?“„Mám na to odpovídat?“ zeptal se trochu rozčileně.„Musíš uznat, že není nesmyslné, že při tvojí minulosti pochybuju o té takzvané složitosti.“Dominik zavřel oči a přál si, aby ty tři měsíce už uplynuly. Kéž by se s ní nemusel o těchto věcech

bavit! „Ne, není to nesmyslné,“ přiznal a pomalu otevřel oči.„Chce tvoje peníze?“ Potřebovala slyšet důvod, který dává smysl a zažene její obavy, že ji už

nechce. „Řekni mi něco, čemu rozumím. Protože já to vůbec nechápu.“Prudce vydechl. „Nemůžu o tom mluvit.“ Zaváhal. „V tom mimo jiné spočívá ta složitost.“„Proboha, Dominiku.“ Zatočila se jí hlava. „Nevím, jestli ti můžu věřit. Připadá mi, že kdybys chtěl,

dokázal bys to změnit. I když možná očekávám příliš. Možná vůbec nechceš.“Dominik promluvil měkkým hlasem a v očích měl něžný výraz. „Kdybych si myslel, že to nějak

můžu změnit, udělal bych to. Ale nemůžu. Vím, že je pro tebe těžké mi to uvěřit. Celé je to zatraceněneuvěřitelné. Ale tenhle průšvih si musím vyřešit sám, tebe se netýká. Ty máš plné ruce práce snovým zaměstnáním. Možná by bylo nejlepší, kdybychom si na několik měsíců dali pauzu.“ Říkalo semu to hůř, než si původně myslel. Sebeobětování vždycky přenechával druhým.

Katin svět potemněl, jako by najednou někdo zhasl všechna světla. „To chceš?“„Nechci,“ odpověděl Dominik. Cítil se velice unavený. „Je to na hony vzdálené tomu, co chci. Ale

snažím se zachovat slušně. Copak po tobě můžu chtít, abys seděla doma a čekala na mě? Ze všehonejvíc bych chtěl, aby všechno zůstalo při starém a vůbec nic se nezměnilo.“ Podíval se jí do očí.

Neodpověděla mu hned a odvrátila od něho hlavu. Pak se na něho zase podívala a řekla si, že byvážně musela přijít o rozum, aby se kvůli němu rozplakala. „To po mně chceš moc.“

„Chápu,“ řekl tiše. „Není to vůči tobě fér.“Cítila, že hluboko v ní se cosi zlomilo, jako když se na Floridě propadne zem. „Kruci,“ zašeptala a

pokusila se vstát. „Nebudu kvůli tobě brečet. Tohle určitě děláš pořád.“Sevřel ji pevněji a přinutil ji zůstat na místě. „Tohle nikdy nedělám.“ Na okamžik zavřel oči a

nadechl se. „Obvykle říkám díky, bylo to fajn. Projednou v životě se snažím zachovat správně.“„Myslíš, že když mě opustíš, tak je to správné? To chceš říct?“„Proboha, lásko. Pověz mi, co mám říct, a já to řeknu.“„Řekni mi, že se neoženíš.“Nastalo tíživé ticho.„Proboha, Dominiku. Lidi se neberou kvůli podivným obchodním smlouvám. Kdyby to byla pravda,

polovina osob, které nachytám při nekalostech na internetu, by se musela oženit. Všichni jsou topodvodníci. To si vážně myslíš, že jsem tak hloupá? Měla jsem to včera večer tušit, když jsi byl takhrozně milý. Já si myslela, že ti na mně doopravdy záleží, a místo toho jsem se akorát spálila. Je tozase to samé jako v Hongkongu, zatraceně!“

Temně se na ni podíval. „Kdyby to bylo tak jednoduché! Protože pokud jde o to spálení, tak mneupalují zaživa, kdežto ty cítíš jenom teplo ze svíček na narozeninovém dortu. Takový je mezi námirozdíl, víš.“

„Takže moje city nejsou důležité? Nebo aspoň ne tolik jako ty tvoje? Tak to myslíš?“Dominik mlčel.

„Odpověz mi, kruci!“Upřeně se na ni zadíval. „Moje odpověď by se ti nelíbila.“„Fajn. Určitě máš pravdu. Protože ty ji přece máš vždycky, ne? Tvoje budoucí manželka tě určitě

poslouchá na slovo.“ Vyskočila a velice kousavě řekla: „Měla bych ti poděkovat za včerejší sex. Bylskvělý. Tys byl výborný jako vždycky. Nezapomeň odvolat svoje najaté pomocníky. Nebudu jepotřebovat. Teď mě omluv, musím se připravit do práce.“

Dominik ji sledoval, jak odchází.No to se mi tedy povedlo.Jestli takhle vypadá láska, nestojí vůbec za nic.Když zaslechl, jak se zavřely dveře koupelny, vstal a dooblékl se. Kate se zatím sprchovala. Vyšel z

jejího bytu a zamířil ke svému domu. V ulicích byl ještě klid. Než došel k domu, vstupní dveře seotevřely. Jeho postarší majordomus stál v pozoru vedle stolku s velkou kyticí uprostřed vstupní haly.

Dominik kývl na pozdrav chlapci, který otevřel dveře, a zdvořile si popovídal s majordomem, kterýřídil jeho londýnskou domácnost. „Dneska nepřijímám telefonáty ani žádné návštěvy, Martine.Nechci, aby mě někdo rušil. Jedině pokud by zavolala slečna Hartová.“

Ta se však neozvala.Ani to nečekal.

27. kapitolaKate nadávala ve sprše i při oblékání. Klela předtím i potom, co do sebe hodila sklenici

čokoládového mléka, a nazývala Dominika všemi možnými jmény. Bylo to lepší než se objevit v prácis červenýma očima a obličejem flekatým od usedavého pláče. Na rohu si mávla na taxík a cestou dopráce si na mobilu zkontrolovala e-maily.

Zavřela se v kanceláři, což jinak nedělala, ale zmítaly s ní city a nemělo smysl vysvětlovat víceméněneznámým lidem, proč brečí. Den uběhl jako v mlze. To mělo možná co dělat se skutečností, ževětšinou nevnímala okolní svět. Živila se sladkými tyčinkami, což vlastně běžně dělala předtím, nežpoznala Dominika Knighta a hordu jeho osobních kuchařů. Vždycky se uklidňovala, že ve Snickersjsou buráky, takže má přísun bílkovin. Energie, kterou dodává cukr, byla dnes nutností, když se jírozsypal život. Její smysly však automaticky reagovaly na počítačovou klávesnici a monitor, takžebyla schopná v rozumné míře fungovat. Její mozek se automaticky orientoval v kyberprostoru. Aletoho dne nebyla jediná, kdo měl důvod ke vzteku. Odstranila dlouhou řadu zranitelných míst banky,uzavřela přístup hackerům a pověsila jim na internet vzkaz Táhněte do hajzlu.

Po práci ji jeden konzultant pozval, ať jde s ním a několika dalšími do hospody. Chvíli o tomuvažovala a říkala si: Jen jdi. Nebuď hloupá. Pak se ale usmála a řekla: „Možná příště.“ Už tak byladost deprimovaná a alkohol by její stav jenom zhoršil.

Jakmile však došla domů, zavolala Meg a kvílela jí do telefonu o hnusných chlapech, kteří sibezdůvodně berou jiné ženy. Meg jenom řekla: „Podělaný lhář. Doufám, že už sis na dnešní noc našlanáhradu.“

Kate se zasmála. „Půjdu ven a zatáhnu sem někoho z ulice.“ Hned se cítila o něco lépe.„To doufám!“ zařvala Meg do telefonu. „I když bezpečnější bude, když to bude někdo známý, třeba

z práce,“ dodala zamyšleněji. „Pak mi pošli fotku.“Potom se několik hodin bavily o zatracených chlapech, o minulosti a současnosti, víc se smály než

plakaly a porovnávaly si informace z práce. Meg se skvěle pracovalo a dobře se bavila. Kate také, alenesměla přitom plakat. Obě se usnesly, že v jejich věku je život stále krásný a slibný a že na obě vbudoucnu čekají zástupy mužů, kteří se s nimi budou chtít vyspat. Než zavěsily, Meg se opatrnězeptala: „Povíš to babičce?“

„Ne,“ odpověděla Kate. „Určitě ne o té jeho svatbě. Začala by mi kázat o tom, že mám být opatrnějšína společnost, jakou vyhledávám, a přitom by si myslela, jak můžu být tak naivní. Babička a naivitajsou dvě věci, které vůbec nejdou dohromady. Měla bych být chytrá jako ona.“

„Hele, nebičuj se tak. Na tvém místě by podlehla pokušení každá. Ten chlap je úžasný i bez všechtěch peněz.“

„A bohužel je to taky prvotřídní debil. Ale protože babička ví, že mě už jednou nechal, nepřekvapí ji,že to udělal zas. Takže je jedno, co jí povím, bude to pořád to samé. Když už o tom mluvím, vím, žejsi pořád s Lukem. To je u tebe rekord.“

„Prostě mi s ním je fajn. Je na něj spoleh. Je to kliďas, nikam nespěchá, pohodář, co mě dokážeuklidnit, když jsem nervní. Navíc je skvělý v posteli a vůbec není náročný.“

Při slově náročný se Kate okamžitě vybavily žhavé vzpomínky, které se zuřivě snažila potlačit.Nehodlala si připomínat nádhernou rozkoš podnícenou náročným Dominikem, jenž chtěl, aby dělala

věci, které… Dost! Nech toho! Pomalu se nadechla a co nejklidněji řekla: „Skvělý v posteli jerozhodně důležité.“

„Budu očekávat informace o tvém současném sexuálním životě,“ prohlásila Meg se svým typickýmoptimismem. „Vezmi si, co všechno sis užila s tím…, no prostě s tím. Věř mi, že není jediný, kdo máptáka a umí s ním zacházet. Nezklam mě, ano?“

Kate bylo jasné, že Meg přijme jen jedinou odpověď. „Oukej, dám ti vědět,“ slíbila jí.Myslela to vážně. Po rozhovoru s kamarádkou se cítila mnohem lépe. Meg na muže pohlížela jako

na praktické předměty s ptáky, jež může využít. Dávalo to smysl. Proč se zbytečně vázat?

Zatímco Kate přežívala v CX Capital, Dominik seděl v knihovně a pil. Zavolal mu Max. Nezvedltelefon. Max přišel osobně, jenže Martin ho nesměl pustit dovnitř. A tak Dominikovi poslal pomajordomovi vzkaz s datem a časem obřadu, obojí napsané velkým písmem a s poznámkou VillaDanelli ve Fiesole. Frak nutný.

Dominik zaklel, vzkaz roztrhal a zavrčel si pod vousy: „Seru na frak.“ Nalil si další skleničku anakonec se pozdě v noci zamkl v knihovně, aby ho nenapadlo jít ke Katherině a ještě zhoršit situaci.

Druhý den ráno se probudil na pohovce. Prskal kolem sebe a nadával, protože Max mu na hlavu lilvodu. „Vždyť jsem zamkl, sakra,“ vrčel.

„Tos udělal dobře,“ opáčil suše Max, pro něhož nebyl problém odemknout zámek.„Máme tam být zítra,“ dodal. Martin gestem přivolal služku, aby vytřela rozlitou vodu.Dominik zaúpěl, vzal si ručník, který mu podali, a přikryl si jím obličej.

Druhý den dopoledne dokonale pochopil význam slov krutý a divný, když protrpěl svatební obřad sosobou, kterou neznal, mezi hosty, kteří mu byli neznámí, a tváří v tvář knězi, který se na něho dívaljako na nějakého zvrhlíka. Měl chuť říct: Mne se to netýká. Já s třináctiletými – vlastně sšestnáctiletými – nespím. Odpovídal ale jenom ,ano‘ nebo ,ne‘, jak bylo třeba. Na těhotnou mladounevěstu se ani jednou nepodíval. Když se po obřadu utvořila naštěstí krátká řada gratulantů, usmívalse na ně sevřenými rty.

O Gorově nejnovější zamilovanosti, nebo spíš perverzitě, se poprvé dozvěděl před třemi lety auvažoval, jaká rodina něco takového dovolí.

Týden nato dostal další zprávu a v ní i odpověď na svou otázku. Byla to zchudlá šlechtická rodina smajetkem zatíženým hypotékami. Ta to dovolila. Když na svatbě viděl dobře situované hosty zblízkého příbuzenstva a čerstvě zrenovovanou vilu, když se setkal s rodiči, kteří si ho prohlíželi jakoprvotřídního dostihového koně, napadlo ho: Můžeš být sebecyničtější, ale na tyhle nemáš.

Zařídil, aby se na veřejnost nedostaly žádné fotografie, a Gora také učinil vlastní opatření. Dominiksi připomněl, že v tom směru musí být dvojnásob opatrný. Tihle Danielliové byli bez peněz a bylo jimjedno, čí majetek spolknou.

Nezůstal na snídani, ani nereagoval na Biančino přesvědčování, které se mu zdálo až příliš přátelské.Svádění poznal lépe než ostatní muži. Když s Maxem seděli v autě a odjížděli, zmínil se o Biančiněpodbízivém chování. „Jestli si ta malá mrcha nedá pozor, Gora jí dá co proto. Všiml sis, co dělala?Skoro po mně lezla, což není zrovna jednoduché pro holku v šestém měsíci. Myslel jsem si, že jejírodiče aspoň něco řeknou.“

„Jsi bohatší než Gora,“ odpověděl Max žertem. „Proč by to dělali?“

„Celá ta scéna byla neskutečná. A to se snadno nevyděsím.“„Všiml sis, že Goru nepozvali?“ Max vytáhl obočí. „Jeho peníze jsou dost dobré, ale on ne.“„Chudák malý. Věší mu pořádné bulíky na nos, a on se ještě těší na to dítě. Člověku je ho skoro

líto.“Max se na Dominika podíval přivřenýma očima. „Takovou chybu nedělej. Je to brutální vrah.“Dominik se zašklebil a přikývl. „City jsou vždycky na překážku, co?“„Pokud jde o Goru, tak rozhodně.“„Nechme Gorovy problémy stranou,“ řekl Dominik. „Ale tu jeho kočičku bychom radši měli

čtyřiadvacet hodin denně hlídat. Bianca je na prodej a já se nechci nechat zaplést do nějakéhopodvodu, který vymyslela její povedená rodina. Jsou jako moderní Borgiové.“

„To už jsme zařídili. Nezapomeň, že o Danielliových jsem první informace zjišťoval právě já.“„Drž mi je daleko od těla.“„To mám taky v plánu. Zůstaneš dlouho v Paříži?“„Jenom dokud tohle neskončí.“Na florentské letiště dojeli rychle. Jakmile nastoupili do Dominikova letadla, bylo vzápětí

připraveno ke startu. Za dvě hodiny už Dominik seděl ve svém pařížském bytě. Hodlal tam zůstat, svýjimkou dvou krátkých služebních cest. Chtěl být blízko svého francouzského advokáta, aby mohlvyplnit žádost o rozvod, jakmile se narodí Gorův syn. Ne že by věřil, že mu to kterákoli zezainteresovaných stran oznámí. Aby zajistil rychlou výměnu informací, domluvil se s Biančinýmdoktorem. Daroval mu vilu na Sardinii a s pomocí tohoto úplatku si zajistil, že se o narození dítěteokamžitě dozví.

V Paříži zůstal také kvůli vzdálenosti. Nacházel se dostatečně daleko od Londýna, takže nemohlneuváženě násilím vtrhnout do Katherinina bytu, čehož by po jedné nebo dvou láhvích byl schopen.Přitom byla Paříž dostatečně blízko, aby se ke Katherině za dvě hodiny dostal, kdyby se mu ozvala.Když o svém chování uvažoval, pokaždé sebou trhl. Byl jako mladý kluk, který čeká, až mu zavolájeho první holka. Přitom v životě na žádnou ženu nečekal.

Pak že jde o vztah bez citu.Pokoušel se Kate volat. Obvykle pozdě večer a ne zcela střízlivý. Nikdy to nevzala.Jednou jí poslal textovou zprávu a ona mu odpověděla

nepiš mi.

Krátká textovka byla napsaná malými písmeny a místo vykřičníku končila tečkou, ale čišel z níchlad. Potom už se jí neozval.

Tohle všechno ho ničilo.O šest týdnů později se v zoufalství rozletěl do Minnesoty za Katherininou babičkou. Snažil se

rozmluvit si to, ale pořád byl celý rozbolavělý svíravým pocitem ztráty. Připadal si strašně osamělý, ikdyž mu na tom nikdy dřív vůbec nezáleželo. Najednou ten pocit neměl hranice.

Byl začátek dubna a Dominik stál před babiččinými dveřmi a čekal, až mu někdo otevře. V severníMinnesotě byla zima. Než vyrazil z Maroka, měl si uvědomit, jaké tu bude počasí. Měl na sobědžínsy, triko s krátkým rukávem a sandály. V autě, které si půjčil na letišti v Duluthu, bylo teplo,takže si chladu všiml, teprve když stál ve větru na tomhle zápraží naproti zamrzlému jezeru.

Dveře se najednou otevřely.

„Žádné peníze vám nevrátím, jestli jste přijel kvůli tomuhle,“ vyjela na něho stará paní.Dominik si s úsměvem vzpomněl na Kate. Už věděl, po kom je tak přímočará. „Vidím, že víte, kdo

jsem.“„Tu soukromou nadaci schováváte opravdu dobře. Čtyřiadvacet hodin jsem procházela hongkongské

společnosti s ručením omezeným, než jsem na nějakém dokumentu našla vaše jméno.“ Usmála se.„Mám hrozně ráda internet. Člověku otevírá celý svět, dokonce i nám, co žijeme v úplnémzapadákově.“ Trochu víc pootevřela dveře. „Pojďte dál. Určitě jste nepřijel jen tak a nejste oblečenýdo místního počasí,“ dodala a podívala se na jeho nohy v sandálech.

„Když jsem nasedal do letadla, bylo teplo.“„Jsou vám snad tři roky?“ prohodila přes rameno a vedla ho po chodbě.„Měl jsem plnou hlavu různých věcí, paní Hartová.“„Říkejte mi babi. Oslovují mě tak všichni. Aspoň že máte výmluvu. Určitě jste myslel na Katinku.“„Říkejte mi Dominiku. Máte pravdu, myslel jsem na ni.“„Můj bratranec se taky jmenuje Dominik. Tady je to dost obvyklé jméno. Sedněte si.“ Mávla rukou

ke křeslu v obývacím pokoji, který vypadal stejně, jako když ho v osmdesátých letech zařizovali.Nacházel se v něm divoký mix čalouněného nábytku, každý pes jiná ves, a všude byly zarámovanéfotografie. Na většině z nich byla Katherina – tu na tříkolce, pak na kole a na motorce. Nad tímudiveně povytáhl obočí. Další snímky pocházely z ukončení střední školy, z maturitního plesu.Dominik se zamračil při pohledu na hezkého kluka, který stál vedle Katheriny. Dvě fotografie bylypoměrně čerstvé a Katherina se na nich usmívala v univerzitním kampusu. Na jednom nebo dvousnímcích byla její babička a na dalším muž v uniformě, pravděpodobně dědeček Roy Hart. Naněkolika fotografiích zvěčnili její matku, která se Katherině velice podobala.

„Říkala jsem si, jestli se s vámi někdy setkám,“ poznamenala Katherinina babička a posadila senaproti Dominikovi do starého koženého křesla s dřevěnou konstrukcí. „Mimochodem, díky za typeníze. Jestli jste tady kvůli nim, tak už jsem vám řekla, že vám je nevrátím. Okres je kvůli škrtům veškolství potřebuje. Katince jsem se o nich nezmínila. Nebyl k tomu důvod. Jestli jste přijel taky kvůliní, nepovím vám, kde je. Tady rozhodně není.“

Vím, kde je. Kvůli tomu jsem nepřijel. „Zajímalo mě, jak se má.“„Jak se podle vás může mít? Jste mladý, hezký a máte plno peněz. Určitě se za vámi otočí každá

holka. Nechte ji na pokoji. Vůbec se k ní nehodíte.“„Ale hodím.“„Zapomeňte na ni.“Následovalo ticho. „Nejsem si jistý, že chci zapomenout,“ řekl.„Moc dlouho jste mlčel, hochu. Moje holčička potřebuje někoho, kdo nemusí přemýšlet, jestli ji

miluje.“Dominik sebou při slově „miluje“ viditelně trhl.„No vidíte. Nejste toho schopen.“„Rád bych to zkusil.“„Tak jí to řekněte.“„Nechce se mnou mluvit.“„Chytrá holka,“ poznamenala babička Hartová a rychle kývla, až se jí zatřásla šedá trvalá na hlavě.

„Dost dlouho byla nešťastná. Teď je jí líp, jestli to opravdu chcete vědět. Pokud jí chcete pomoct,

nechte ji na pokoji. Přestane po vás tesknit. Nejste jediný hezký mužský na světě.“Potěšilo ho, že Kate se má dobře. Nerad ovšem slyšel, že se jí daří dobře bez něho. Ale i pouhé

povídání o ní ho naplňovalo štěstím, a tak se usmál a řekl: „Slyšel jsem, že její firma prosperuje.“Babička se zamračila. „Nezkoušejte to na mne. Jsem stará a mám své zkušenosti.“„Rád bych si o ní promluvil, pokud vám to nevadí.“Mluvil odměřeně, ale upřímně. V očích se mu zračila pokora. „Dáte si něco k pití? Vypadáte dost

zmoženě,“ řekla.„Mám za sebou dlouhý let.“„Pojďte se mnou do sklepa, naliju vám něco, co vás postaví na nohy. Můj muž Roy mi před lety po

návratu z Vietnamu vyrobil palírnu. Potřeboval něco, co by mu pomohlo nemyslet na… Však víte, cose tam dělo. Naučil mě úplně všechno o vodce a musím říct, že ta moje je opravdu dobrá.“

„Nemáte problémy se zákonem?“ Dominik za ní šel po schodech do sklepa. V pětasedmdesáti bylačilá a štíhlá a po schodech seběhla jako srnka.

„Znám šerifa a jeho otce a vlastně i jeho dědu. A oni znají mne. Čas od času jim dám flašku.Všechno je v nejlepším pořádku. Posaďte se tam k tomu stolu. Něco nám naliju. Co říkáteborůvkové?“

Málem se usmál, když si vzpomněl, jak se zatvářila jeho matka, když jí u oběda v Hongkongupověděl o babiččině koníčku. „Borůvková mi vyhovuje,“ odpověděl zdvořile.

Dali si dvě skleničky a Dominik se babičky Hartové vyptal na Roye, na to, jaká byla Kate v dětství, ana maloměstský život, kterému rozuměl jak španělské vesnici. Dozvěděl se, že za darované penízenechala škola postavit novou střechu na tělocvičně a najala osm učitelů, jež předtím propustila, a sevšemi uzavřela smlouvu na pět let. Babička Hartová pak postavila skleničku na stůl, probodlaDominika pohledem a řekla: „Určitě jste Katince v podnikání pomohl.“

„Osobně ne. To vůbec. Doporučil jsem ji několika klientům, ale úspěch si vydobyla sama. S tímnemám nic společného.“

„Měla radost z květin, co jste jí poslal, když si otevřela kancelář. Prý to byly fialové kosatce. Třinebo čtyři koše.“

Dominikovi chvilku trvalo, než odpověděl. Vzpomínka na pokoj v Zahradním domě byla příliš živáa otřásla jeho klidem.

„To jsem rád.“„Vydělává hromady peněz.“„Přesně to jsem chtěl.“„Proč neví, co jste pro ni udělal? Vždyť je to nad slunce jasné.“„Vštípila jste jí, že nemá být cynická. I přes své intelektuální schopnosti je pozoruhodně nevinná.

Okouzluje mě to.“„Hm. Od starého cynika to zní opravdu dobře.“„Na rozdíl od ní se mi nedostalo tak dobré výchovy. Měla štěstí.“„Takže říkáte, že za peníze si člověk štěstí nekoupí.“„Víceméně.“„A říkáte si, jestli by vám to nemohla vynahradit.“„Nevím. Jenom na ni hodně často myslím. Říkal jsem si, že se na ni jenom zajedu podívat. Měl bych

jít. Už jsem vás zdržel dost.“ Dominik vstal.„Nebudu vás nutit, abyste mi slíbil, že ji nebudete otravovat, protože je mi jasné, že budete. Ale ona

je jako její děda. Když si s ní budete zahrávat, nenechá si to líbit.“Slabě se usmál „To vím.“„Jestli jí ublížíte, budete mít co dělat se mnou. Když se Roy vrátil z Vietnamu, neměl to v hlavě

úplně v pořádku. Nějak se to na mne přeneslo. Jen abyste to věděl.“„Nechci jí nijak ublížit.“Babička Hartová tiše vydechla. „Nezávidím vám. Nevíte, co chcete.“Věnoval jí kouzelný chlapecký úsměv. „Pokouším se na to přijít.“ Ukázal na vodku na stole. „Pokud

si někdy budete chtít založit firmu, dejte mi vědět. Ta vaše vodka je prvotřídní a já pořád hledám novéinvestiční příležitosti.“

Usmála se. „Pokoušíte si mě koupit, abych vás dovedla ke své vnučce?“Zasmál se. „Takový blázen nejsem. Katherině na penězích nezáleží. Předpokládám, že to má po

vás.“Babička Hartová se na něho podívala. „Život je o lecčems, ale o penězích ne. Netvrdím, že jich

člověk nepotřebuje mít dost, aby si pořídil střechu nad hlavou, ale kromě toho…,“ pokrčila rameny,„je to o lidech, které máte rád. Kvůli nim stojí za to žít. Omlouvám se, že vás tady poučuju. Jsem staráučitelka. Mám to v krvi.“

„Mně to nevadí. Dejte mi vědět, co dalšího pro školu potřebujete. Myslím to vážně. Moje nadace provzdělávání je jeden z projektů, které si hýčkám. Dám vám číslo svého mobilu.“

„Už ho mám.“Dominik vytáhl obočí.„Co myslíte, od koho se asi moje holčička naučila mít ráda počítače? Na světě už neexistuje žádné

soukromí. To vám nemusím říkat.“Dominik se zasmál. „V tom případě mi zavolejte, když budete něco potřebovat.“„Anebo když se mi ozve Katinka?“Kate by jeho nepatrný úlek zaregistrovala. „To bych byl rád,“ odpověděl po chvíli Dominik. „Rád

bych věděl, jak se jí vede. Děkuju za pití a popovídání.“Babička Hartová stála na verandě a sledovala toho bohatého mladého muže, jak jde v sandálech

sněhem, nasedá do vypůjčeného auta a odjíždí.V životě jsem neviděla tak osamělého člověka, pomyslela si.

28. kapitolaPro Kate jejich odloučení nebylo o nic jednodušší. Dominik si vzal jinou ženu. Ať jejich poslední

rozhovor rozebírala a přezkoumávala, jak chtěla, nepochybovala o tom, že jí lhal. Musím si ji vzít.Houbeles. Muž jako on, který ovládá všechno široko daleko? Ten by se ke sňatku přinutit nenechal.Prostě nechtěl ji, ale nějakou jinou.

Takže se s tím smiř.Nejspíš v Cosmopolitanu četla nesprávné články. Vyrovnat se s rozchodem podle nich nemá

znamenat, že navždy zajde slunce, přestane hrát hudba a člověk přestane žít. Děda by řekl: Napohřební hostině to člověk musí rozjet.

Kate se usmála, protože to vždycky říkal, jako by to bylo něco pozitivního. Jako by to znamenalo, žeživot jde dál. Snažila se toho držet.

Se svým trápením se vyrovnala tak, že se ponořila do práce. Pracovala do večera, kontrolovalazdrojové kódy a mazala je, psala programovací jazyk, aby zabránila útokům hackerů, a vytvořila novýprogram, díky němuž webová stránka banky nezkolabuje při přetížení. Odstraňovala jednu slabinu nastránce banky za druhou. Poté, co Dominik odjel, začala o víkendech pomáhat kolegyni v malékanceláři na Bond Street. Společně s Joannou bušila do klávesnice, zpracovávala čísla a kódy, a kdyžse ocitla na pokraji zhroucení, šla domů a snažila se spát. Spala však špatně a také špatně jedla. Honilase, aby se nepoddala mraku zoufalství, který jí stále visel nad hlavou a nechtěl se rozplynout.

Dominik si zvykl několikrát denně zjišťovat, kde se Katherina nachází. Navigace v jejím telefonu sestala jeho soukromým sledovacím zařízením, nadějí na lepší časy a růžovější budoucnost. Až uplynoutři měsíce a na jeho rozvodových papírech se bude skvět soudní razítko, udělá, co bude třeba, abyKatherinu zase získal.

Vůbec nepochyboval, že se mu to podaří.Kdyby s ním byla ochotná mluvit, pověděl by jí to.Také požádal Maxe, aby Katherinu nechal sledovat schopnými týmy bodyguardů pro případ, že by

Gora udělal nějaký podraz. Max Dominikovi každý večer hlásil, co se ten den dělo, ale bylo to stálestejné. „Jenom pracuje. Po osmi hodinách se střídáme, ale ona jede prakticky non-stop. Skoro nespí.CX Capital za své peníze dostala pořádnou pracantku. Její nová kolegyně očividně taky nejí aninespí.“

A tak to pokračovalo i v březnu a dubnu. Až do jednoho dne na začátku května.

Kate si zvykla nejíst a nespat, ale nemohla jednoduše přehlížet záchvaty nevolnosti. Obzvlášť kdyžzjistila, že je jí zle jenom po ránu. V jedenáct už se cítila zase úplně v pořádku. Chvíli panikařila a pakzačala hledat na internetu, aby se uklidnila.

Jenomže výsledky hledání jí klid v duši nepřinesly.Přece jenom se můžu mýlit, říkala si. Jak by k tomu asi mohlo dojít, když jí Jaš v Singapuru dal

injekci? Musí existovat nějaké rozumné vysvětlení. Vzpomněla si na rozhovor s Justinovoumanželkou Amandou. Amanda se zmínila, že její porodník má plno slavných klientek a sám má jménojako filmová hvězda. Bryce Clifton. A tak Kate zavolala do ordinace doktora Cliftona a objednala se.Ne proto, že by ji zajímaly jeho slavné pacientky, ale protože předpokládala, že žena jako Amanda si

určitě vybrala dobrého doktora.O dva dny později, když její nevolnost stále nepovolovala, seděla v čekárně doktora Cliftona a

nervózně listovala časopisem. Čekárna připomínala spíš útulný obývací pokoj ve venkovském domě.Chyběl v ní chrom a plast, s jakým se člověk u lékařů obvykle setkává. Seděla tu sama. U nóbl doktorůse pacienti nemačkají tak jako na klinice u nich doma.

Do čekárny vyšla sestřička a tichým hlasem Kate pozvala do útulné ordinace vymalované teplýmibarvami. Chladněji působil jen vyšetřovací stůl z nerezové oceli zakrytý bílým prostěradlem. Katedostala květovaný nemocniční župan a zamířila k veselé malé převlékárně s tapetami, na kterých bylygirlandy růží, růžovými koženými židlemi a hezkými krajinkami na stěnách.

Pokud se tam člověk měl uvolnit, rozhodně to fungovalo.Potom přišel doktor Clifton a představil se jí. Choval se slušně a šarmantně, jako by se sešli u šálku

čaje. Dokonce si s ní v tom duchu i povídal. Potom s úsměvem řekl: „Tak se na to podíváme.“Sestřička jí pomohla ulehnout, a když ji doktor vyšetřoval, tiše sestřičce něco diktoval lékařskouhantýrkou.

Potom si stáhl rukavice, pomohl Kate do sedu a s úsměvem jí oznámil: „Blahopřeju, slečno Hartová.Budete mít miminko.“

„To není možné!“ vyhrkla, protože popření je silnější než rozumné uvažování.Doktor Clifton ještě víc roztáhl koutky úst. „Nejste první, kdo to říká.“„Ale já jsem si nechala dát antikoncepční injekci.“ Kate se přiměla mluvit zdvořileji. „Jak je to

možné?“„Ta injekce není stoprocentně spolehlivá. To vám neřekli?“„Bylo mi řečeno, že procento selhání je velice nízké. Očividně ne dost,“ dodala a snažila se zůstat

klidná, i když jí prudce bušilo srdce. „Máte představu, jak asi dlouho? Je to…“ Pokoušela se tospočítat.

„Jste těhotná asi dvanáct týdnů, slečno Hartová. Kdy jste naposledy měla periodu?“Pověděla mu to a doktor chvíli počítal. „To vychází na začátek listopadu. Odhaduju asi desátého.“Kate zbledla. Když znala datum, připadalo jí těhotenství najednou děsivě reálné.Doktor ji poplácal po rameni. „Chcete si na pár minut lehnout? Mnohé pacientky potřebují chvilku

na to, aby tu novinu vstřebaly. Nebo mám někomu zavolat, aby vás odvezl domů?“„Ne.“„Tak tedy ne,“ začal taktně, protože viděl mnoho mladých žen jako slečna Hartová, jež se bály

narušení svého soukromí. „Sestra vás zavede do tichého pokoje, kde si můžete odpočinout.“Kate zavrtěla hlavou a napřímila se. „Děkuju, ale to nebude potřeba. Jenom jsem v šoku… Myslela

jsem si, že jsem chráněná.“ V hlavě jí jasně zazněla její vlastní slova: Prostě si ho neber. Prosím . Tuprvní noc v Singapuru se sama rozhodla.

Takže nemohla Dominika vinit kvůli tomu, že nepoužil kondom, i když by ráda, protože jí zlomilsrdce, a to dokonce dvakrát. Teď však byla na vině ona. Jenom ona. Což dobře dokazovalo, jakoupaseku dokáže nadělat jeden vysoký, tmavovlasý a neskutečně hezký muž s prvotřídním ptákem, kdyžho žena chce.

Záhy po návratu do práce si Kate uvědomila, že když se jí teď život obrátil naruby, nedokáže pilněpracovat ani být alespoň minimálně zdvořilá, jak se od ní očekává. Proto požádala o den volna apověděla své kolegyni a víkendové partnerce, účetní Joanně: „Jenom mám migrénu. Zítra budu v

pořádku.“Nebyla to příliš šťastná lež, protože Joanna také trpěla migrénami, takže Kate musela za prvé

přetrpět její výčet léčivých prostředků, které jakžtakž zabírají. (Příčina migrén je očividně buď zcelanejasná, nebo se o ní vášnivě debatuje.) Za druhé musela o svých příznacích mluvit opatrně. Většinoujenom ve správnou chvíli přikyvovala a opakovala: „Ano, to je přesně ono.“

Potom utekla. Přemohla ji nevolnost, kterou v tuto pozdní hodinu nejspíš navodil stres. V kavárně vpřízemí si rychle objednala šálek čaje, posadila se do klidného kouta u okna a na ex polovinu čajevypila. Zjistila totiž, že jí na nevolnost pomáhá.

Tiše tam seděla, upíjela z šálku a cítila, jak se jí zklidňuje žaludek. Začala pomalu odpočítávat, jakse to naučila od dědy, a snažila se nešílet. Děda někdy celé dny na nepřátelském území číhal, až seobjeví cíl, a když se celé dny nesměl skoro ani pohnout, musel se naučit, jak zůstat v klidu. Hrozně jíchyběl. Do očí jí vstoupily slzy. Po babičce se jí také stýskalo. Usmála se, když si představila, co byasi řekla, kdyby se dozvěděla, že se stane prababičkou. Nejspíš by prohlásila: Na tohle nemáš, JanVogelová. Jan si pořád stěžovala, že nemá vnoučata. A v tajném zákoutí mysli, které odolávalopokusům o vymazání Dominika z jejího života, se Kate v duchu ptala, co by tomu asi řekl on.

Nejspíš nic. Neodpovídat mu jde dobře.Potom uviděla mladou matku, která tlačila kočárek, a okamžitě ztuhla. Sledovala ji, dokud jí

nezmizela z očí. Potom si začala všímat dalších kočárků a sporťáků s dětmi mezi kolemjdoucími.Potom batolat, dívek a chlapců na cestě ze školy. Občas zatajila dech, jako by ji pohled na miminka aděti najedou ohromoval. Jako by si poprvé v životě uvědomila zázrak zrození.

Za jejím údivem však zároveň hlodal náznak paniky.Kromě nerozhodnosti ji zalila vlna slabých, znepokojujících pochybností.Propána, co bude dělat s miminem?

Téhož odpoledne Dominika překvapil Maxův telefonát. Přítel se hlásil dřív než obvykle.„Jenom jsem ti chtěl říct, že Katherina zašla do Harley Street,“ oznámil mu Max.„Ano, to vím.“ Napověděla mu to navigace – ulici, přesnou adresu i jméno.„Šla k doktorovi.“„To taky vím. Aby jí dal antikoncepční injekci. Uběhly tři měsíce.“„Žádnou injekci nedostala.“Dominik si trochu poposedl na kancelářském křesle a podíval se na hodiny ve své pařížské kanceláři,

jako by mu čas podvědomě připadal důležitý. „Víš to jistě?“„Chtěl jsi, abych byl důkladný.“„A co? Zkrať to. Jestli něco máš, tak mi to řekni.“„Je těhotná.“Dominik se prudce napřímil. „To není možné.“„To samé očividně řekla i Katherina doktorovi.“Dominik tiše zaklel. „Zatracená tříprocentní možnost selhání! Muselo to vyjít zrovna na nás?

Krucinál.“„O procentech jsem nic nevěděl, ale sestra se o tom zmínila. Ukecal jsem ji. Milá starší dáma. Žije

ve Wokingu, má dvě děti a nedávno narozené vnouče.“

„Proboha,“ zamumlal Dominik. „Víš to určitě?“„Rozhodně ano.“„Do prdele.“ Dominik se svezl do polosedu a zavřel oči.„Třeba se Katherina rozhodne, že si to nechá vzít.“Dominik rychle otevřel oči a myslí mu prolétly desítky syrových vzpomínek na Katherinu. Viděl ji

před sebou na padesát různých způsobů. „Nejsem si jistý, že to je řešení,“ řekl zadumaně.„Pro ni možná ano.“„Uvidíme,“ odpověděl Dominik stroze. „Ať mi na Heathrow přistaví auto. Měl bych dorazit za

hodinu a půl.“ Už vyťukával čísla na stolním telefonu.„Katherina je ještě v práci. Nejspíš bys ji neměl ztrapnit před kolegy.“„Nejdřív zajdu za tím doktorem. Georgi, vyplň letový plán pro Londýn. Za čtvrt hodiny budu u

letadla.“ Dominik praštil telefonem, vstal a houkl do mobilu: „Díky, Maxi. Musím už jít.“

29. kapitolaCestou z Heathrow byla příšerná zácpa, a tak se Dominik v soukromé kanceláři doktora Bryce

Cliftona ocitl až za tři hodiny. Když přešel přes velkou místnost, jeho boty zanechaly na koberci svysokým vlasem otisky. Kancelář obložená dřevem byla elegantně zařízená. Krb z osmnáctého stoletístále fungoval, na stěně visel obraz od Canaletta a starožitný nábytek byl rozestavěn tak, aby conejlépe vynikly jeho linie. Doktor očividně velmi dobře vydělával. Dominik se ho málem zeptal: Jevaší pacientkou Amanda Parducciová? Nechtěl ji do toho však zatahovat. Katherina by bez jejípomoci tohoto doktora nenašla. Clifton nepatřil k lékařům, kteří musejí své služby inzerovat.

„Posaďte se, prosím,“ vyzval ho doktor uhlazeně. Dominikovo jméno zajistilo, aby měl k doktoroviokamžitě otevřené dveře.

„Děkuju.“ Dominik se posadil do většího z křesel z osmnáctého století, která stála u masivníhostolu.

Doktor Clifton si všiml Dominikova tmavě modrého dvouřadého obleku s bílým proužkem z vlnylamy vikuni. „Je od Andersona a Shepparda?“

Dominik se rychle podíval na svůj oděv. „Vždycky je prozradí klopy, že?“ Oblek za padesát tisícdolarů si vzal záměrně. Nejvzácnější a nejdražší látku na světě si mohou dovolit jen velice bohatí lidé.Bylo to oficiální prohlášení o jeho společenském postavení.

„Ano, jistě. To je poznávací znamení.“ Doktor v uhlazeném úsměvu odhalil dokonalé zuby. Stejnědokonalé byly i vlasové implantáty na jeho hlavě. „Co pro vás mohu udělat?“

Dominikovi taková marnivost u staršího muže připadala podezřelá. Poukazovala na možné nevhodnévztahy s pacientkami. Pro tuto chvíli svou úvahu zasunul do paměti a opětoval lékařův úsměv.„Nedávno jste vyšetřoval jistou slečnu, Katherinu Hartovou. Rád bych znal podrobnosti její návštěvy.“

„To vám samozřejmě nemůžu říct. Jistě chápete, že informace o pacientkách jsou důvěrné.“ Doktorse nepřestával usmívat. Spojil ruce na svém dokonalém psacím stole. „Zákony mluví jasně, paneKnighte.“

Dominik maličko svraštil obočí a jeho úsměv dostal méně příjemný nádech. „Nemusíte měpoučovat, doktore, já to všechno vím. Ale je to pro mě důležité,“ řekl přívětivě, místo aby tomunafoukanému hajzlovi jednu vrazil.

„V tom případě byste si o tom měl promluvit se slečnou Hartovou,“ odpověděl naštvaně doktor, jenžnebyl zvyklý, aby mu někdo odporoval.

„To mám taky v úmyslu. Ale je v práci a nechce, abych ji vyrušoval,“ pokračoval Dominik dokonalerezervovaným tónem. „Nemohl jsem si nevšimnout vašeho Canaletta,“ dodal a podíval se na krásnězarámovaný a nasvícený obraz. „To jsou Jízdní stráže, viďte?“

„Ano.“ Doktor se okamžitě nadul pýchou. „Namaloval ho za svého pobytu v Anglii.“„Uměl mistrně pracovat se světlem a vytvořit skvělou atmosféru. Člověk skoro cítí slunce. Viděl

jsem jiné ztvárnění, ale není tak hezké jako to vaše. Máte ten obraz dlouho?“„V rodině mé ženy se dědí z generace na generaci,“ odpověděl doktor pyšně.A přesto si ho ten nenažranec pověsil do kanceláře. Ačkoli to by Dominikovi mohlo pomoci. Vytáhl

z kapsy saka telefon, rychle v něm zalistoval, naklonil se kupředu a ukázal displej doktorovi. „Viděljste tenhle kousek? Dóžecí palác. Je stejně dobrý.“

„Viděl.“ Doktorovi zasvítily oči hrabivostí. „Od března je na prodej v Hamiltonově galerii.“„Co kdybych vám ho koupil?“ otázal se Dominik uhlazeně. „Jakou máte adresu?“ Znal ji. Jenom

chtěl, aby se mu doktor zavázal.Čekal deset sekund.Patnáct.Opřel se a několikrát poklepal na displej. „No tak. Když ho nebudete chtít, mně se další Canaletto

vždycky hodí.“ Zvedl oči od telefonu a usmál se na doktora. Potom zase upřel oči na displej a tlumeněse zasmál. „Douglas píše, že kvůli mně otevře láhev archivní whisky. Za ty roky jsem od něho koupiluž spoustu věcí. Kam má ten obraz poslat?“

Doktor Clifton se svým svědomím bojoval už jenom chviličku. Vzápětí dal Dominikovi svou adresu.Dominik si ji zapsal, vypnul telefon a zastrčil si ho zpátky do kapsy. „Zítra ve dvě vám ho přivezou.

Doufám, že se vám bude líbit. A teď k věci.“ Potřeboval potvrzení, ne informace z druhé ruky.„Chápete, že mám vůči pacientkám zodpovědnost,“ řekl doktor Clifton a podíval se Dominikovi do

očí jako správný koňský handlíř, který na sobě nikdy nedá nic znát.Dominik se usmál. „Samozřejmě.“„Takže nemůžu potvrdit ani popřít, že slečna Hartová je dvanáct týdnů těhotná. Stejně tak nemůžu

potvrdit ani popřít, že její zdravotní stav je vynikající.“Dominik chvíli mlčky seděl a vstřebával rychlý záchvěv štěstí. Potom vstal. „Děkuju vám, doktore

Cliftone.“ Kývl. „Velice rád jsem vás poznal.“Odešel z kanceláře a hlavou mu vířily milióny myšlenek. Na rtech mu neustále pohrával úsměv.

Nasedl do auta a nechal se odvézt do Eaton Place. Podle doktora je Katherina tři měsíce těhotná, cožznamená, že toho večera, kdy dostala injekci, Dominik měl použít kondom. Slabě se usmál. Žádnýmuž na celém světě by nedokázal odmítnout jejím obrovským prosícím očím, když tiše řekla: Prostěsi ho neber. Prosím.

Musel však zaplašit příjemné vzpomínky, protože měl problém. Ještě dva týdny ho váže dohoda sGorou. Možná o trochu déle. Záleží na tom, kdy se narodí Gorův syn.

Na tom se nedalo nic změnit. Na druhou stranu očekával, že minimálně dva týdny ženě trvánaplánovat svatbu. Za tři neděle se vezmeme. Není třeba nic vysvětlovat. Ačkoli termín je tennejmenší problém. Mnohem závažnější je, jak přimět Katherinu, aby s ním začala komunikovat. Vposledních deseti týdnech moc velké štěstí neměl.

Když mu za několik hodin Max zavolal, aby ho informoval, že Katherina je doma, Dominik si stálenebyl jistý, jak s ní má navázat kontakt.

Zatím nedošel k žádnému pevnému závěru a cítil se podivně – šťastně a vyděšeně zároveň. Celý jehosvět se neustále měnil. Stál u Katherininých dveří, do zad se mu opíralo slábnoucí slunce a na obzoruse objevovaly nádherné červánky.

Zaklepal na dveře a uviděl, jak se v jednom okně vedoucím do ulice pohnul závěs.Znovu zaklepal, tentokrát hlasitěji. Použil mosazné klepadlo.„Jdi pryč!“Byl to Katherinin hlas. Ostrý, jasný a nepřátelský. Ozval se na druhé straně dveří, ne od okna.

„Neodejdu,“ řekl dost hlasitě, aby ho slyšela, ale ne tolik, aby upoutal zbytečnou pozornost. „Otevřimi.“

„Ne!“Kate zaslechla, jak se v zámku otáčí klíč. Napadlo ji, zda by dokázala udržet dveře zavřené. Než se

stačila rozhodnout, Dominik dveře otevřel a stál na jejím prahu. V ležérním modrém blejzru adžínsech vypadal nádherně. Byl dokonale učesaný, vysoký, temný a zrádně krásný. Proboha…Nereaguj na všechno to neodolatelné mužství. „Kde jsi vzal klíč?“ vyjela na něho.

Nevšímal si její otázky a nenápadně si ji celou prohlédl. Měla na sobě volné triko a tepláky.„Jak se máš?“„Skvěle. Opravdu skvěle. A ty?“ Napřáhla k němu dlaň, aby jí dal klíč.„Pod psa.“ Klidně jí klíč dal, protože si mohl nechat udělat další. „Můžu dovnitř?“„Ne!“„Měli bychom si promluvit.“„Není o čem.“Rozhlédl se po ulici plné lidí, kteří si užívali hezký květnový podvečer. „O tom, že se mnou čekáš

dítě, se můžeme klidně bavit tady na schodech. Anebo si o tom můžeme promluvit někde, kde násnebudou fotit novináři z bulváru.“

„Odkud o tom víš?“Nevšímal si jejího nepřátelského pohledu. „Mám kontakty.“„To znamená?“ zeptala se ještě naštvaněji.„Řekl mi to Max.“„A odkud o tom ví on?“„Na to se ho budeš muset zeptat.“„Pořád mě sleduješ?“ zasyčela. Jako by na něho střílela z pistole.„Osobně ne,“ odpověděl. Žádná slovní střelba, syčení ani zlé pohledy nemohly překazit jeho misi.

„Můžu jít dovnitř?“Ani se nepohnula.„Pověděla ti babička, že jsem ji před několika týdny navštívil? Možná by se jí fotky v bulváru líbily.

Lidem z CX Capital taky. Drby mají vždycky nejsprostší titulky.“Vyrazilo jí to dech. „Tys jel za babičkou?“„Ona ti o tom neřekla? Byla to příjemná návštěva.“ Sklonil hlavu. „Neodejdu, dokud si spolu

nepromluvíme. Můžeme to udělat buď v soukromí, nebo před očima lidí z bulváru. Vyber si.“Ustoupila.„Těší mě, mi věnuješ trochu ze svého času,“ řekl jemně, vešel za ní dovnitř a zavřel za sebou dveře.Otočila se k němu se zaťatými zuby a chladně se na něho podívala. „Řekni, co máš na srdci, a pak

vypadni. Vrať se ke své ženě.“Krátce se nadechl. Rád by se vyhnul hádce, po níž toužila. „Moje žena je čirá formalita,“ řekl

opatrně. „Za dva týdny budu rozvedený.“„Tak se k ní vrať na ty dva týdny. Už se vám to narodilo?“Zatvářil se udiveně. „Co?“„Vaše dítě. To, o kterém jsi mi neřekl. To, ke kterému ses právě přiznal, když jsi sebou škubl,“

odpověděla jedovatě. „Přece jenom na sobě někdy dáš něco znát.“ Vždycky se domnívala, že dítě jejediný důvod, kvůli němuž by někdo dokázal Dominika přinutit k sňatku.

„To dítě není moje.“„To říkají všichni.“„O dítěti, které čekáš ty, to neříkám.“„Možná bys měl. Zas tak dlouho jsme spolu nebyli. Celkem tři týdny. I když pro tebe to nejspíš je

rekord. Tvůj styl je sex na jednu noc.“Dominik nesnášel scény. Celý život spíš mlčel a čekal. O tomhle se nehodlal hádat. „Žádný styl

nemám, Katherino,“ odpověděl klidně. „Rád bych s tebou mluvil o našem dítěti. Abych se přiznal,mám radost, že jsi těhotná.“

Zvedla ruku, aby ho umlčela. „Jdi do háje, Dominiku. Můžeš s těmi hovadinami rovnou přestat.Nezajímá mě, co mi chceš říct. Je mi jedno, jestli máš radost nebo ne.“ V hlase jí zaznívalorozhořčení. „Dvakrát jsi mě opustil. To je trochu moc,“ vyštěkla a oči jí zuřivě plály. „Takže to dítě jemoje, ne tvoje. Jenom moje, rozumíš? Ty s ním nemáš vůbec nic společného!“ Zvýšila hlas. „Nechcivůbec nic poslouchat! Ani teď, ani jindy!“ Teď už křičela. „Vypadni odsud!“

Dominikovi se ulevilo, že si Kate chce dítě nechat. Tiše proto řekl: „Uklidni se na chvilku.Pojďme…“

„Neříkej mi, abych se uklidnila, ty hajzle!“ zaječela. „Nehodlám se uklidnit! Možná se už nikdyneuklidním! Jestli si myslíš, že se sem můžeš vrátit, jako by se nic nestalo, a pokračovat, kde jsiskončil, tak jsi úplný blázen!“ Zatínala ruce v pěst a měla rudý obličej. „Teď odsud vypadni, sakra!“

Dominik na okamžik uvažoval, že ji popadne, odnese ji do postele a bude ji ojíždět tak dlouho,dokud se ani jeden z nich nedokáže pohnout. To na ni obvykle účinkovalo. Jenomže ho opravduzačínala štvát. Asi by to nebylo moudré. Kate není jediná, kdo je tu vznětlivý. Nadechl se, aby seudržel, a přinutil se mluvit smířlivým tónem. „Můžeme si o tom prosím promluvit jako dospělí,Katherino? To dítě se mě týká, i když se ti to nelíbí. Jsem jeho otec a můžu to dokázat testy, pokud tobude třeba. I když bych dal přednost rozumné dohodě.“

„O čem, Dominiku? O tom, že si můžeš šukat, koho chceš? Co šukat – vzít si, koho chceš, a já mámsedět doma s tvým dítětem? Víš co,“ zavrčela, „co kdybys šel zbouchnout nějakou jinou a pak si s nípromluvil? Já na řeči nemám náladu. Takže vypadni, nebo na tebe zavolám policajty, sakra!“

Naklonil se k ní a z očí mu šlehaly modré plameny. Zatínal zuby tak pevně, že cítil tah v ramenou.„Tahle diskuze neskončila,“ zachraptěl. „Ani omylem. Ještě se ti ozvu.“ Otočil se, prudce otevřeldveře a vyrazil ven.

Když scházel ze schodů, ani neslyšel, že se za ním dveře zabouchly. Snad nikdy v životě nebyltakhle naštvaný.

Rozčílil se dokonce víc než kdysi na střední škole, kdy zbil partu kluků, kteří ho šikanovali.Ačkoli v naštvanosti spolu Dominik s Kate mohli soutěžit.Kate balancovala na pokraji výbuchu. Hodila sebou na pohovku, rozvalila se na ní a začala zhluboka

dýchat. Pustila si k tomu televizi, aby se trochu rozptýlila. Ten zatracený hajzl. Ten má tedy koule!Klidně si zaklepe na dveře, požaduje, aby ho pustila dovnitř, a začne se naparovat jakožto otec jejíhodítěte. Jako by na něj měl vůbec nějaké právo, když se oženil s jinou. Kristepane!

Přepnula na zprávy o počasí, které ji vždycky dokázaly uklidnit. A skutečně – když moderátor začaldrmolit o tlakové výši nad Afrikou, dýchala už zase normálně. Nyní opravdu musí víc dbát o svézdraví a začít žít zdravěji. Naučit se odpočívat. Taky bude muset třikrát denně jíst a opravdu nedělat

žádné hlouposti. Ta myšlenka ji přiměla vstát a jít do kuchyně. Otevřela lednici a zírala na jejížalostný obsah. Kromě šampaňského, které nevypila, protože jí příliš připomínalo Dominika, v lednicinašla pytlík skoro tři měsíce starých jablek a několik scvrklých citrónů… Ježkovy oči, ten salát je alehnusný! Bude si muset natáhnout rukavice, aby se ho vůbec mohla dotknout. Propána, všechno tam jeodporné. Zavřela lednici, objednala si pizzu a otevřela si internet, aby zjistila, jestli tam má stránkynějaký obchod, který dodává potraviny až domů.

Teď jí za dva a nechce mít nemocné dítě jenom proto, že je moc pitomá nebo líná se pořádně najíst.Ano! Dodávka potravin! Objednala všechno, co měla ráda, a čas dodání nastavila na následující den popráci.

Když však druhý den dorazila domů, lednice byla plná zdravého jídla a desítek připravených chodů,jaké dělala Patty v San Francisku. Byly na nich i stejné instrukce, zda se mají vařit, ohřát nebo nechatstudené. Nejradši by Dominika zabila za to, že se vloupal do jejího bytu, ale zároveň se i pousmála.Myslí na jejich dítě. Zatracený chlap. Potom se jí v hlavě všechno pomíchalo, jako pokaždé, když seDominik zachoval výjimečně mile, laskavě a starostlivě.

Za chvilku se však zase ovládla, když si vzpomněla na jeho ženu.Ten nevěrný hajzl!Jeho plány i celý jeho život se zakládají na čirém sobectví. Kašle na pravidla, normy a základní

zdvořilost. Když něco chce, jednoduše si to vezme. Ale ji si tentokrát nepodmaní. Nevěrný hajzlnebude dobrý otec. Stejně jako není žádný okouzlující princ.

Jeho mnohé nedostatky ovšem neznamenaly, že Kate nesní všechno skvělé jídlo, kterého má plnoulednici. Musí myslet na dítě, ne jenom na svou ženskou zášť.

Dominik se krátce po návratu domů přiměl uvažovat racionálněji a začal uskutečňovat plán B.Zahrne ji laskavostí a dokáže jí, že může být čímkoli, co od něho bude očekávat, a že se postará o ni io dítě. V žádném případě se nehodlal vzdát poté, co tři měsíce čekal, až se mu zase vrátí do života.Ačkoli s dítětem na cestě už nebudou moci mít nezávazný vztah. Budou se muset vzít, a to rychle. Cožznamená, že se před ní bude muset plazit na kolenou.

Byl ochoten to udělat.Pousmál se. Ta žena ho ovšem nechce. To je něco nového a jiného.Musí to znovu promyslet.

Dominik ten den velice pozdě večer poslal Kate textovou zprávu. Kate už skoro spala, ukolébanáskvělou večeří a dvěma porcemi rýžové kaše.

Chutnalo ti? Můj kuchař by to rád věděl. Pokud chceš něco speciálního, dej mi vědět. K večeři jsem měl rýžovou kaši. Co ty?Dobře se vyspi, lásko.

Neodpověděla mu, ale ani mu nenapsala nepiš mi.Dominik to zaregistroval, ale pro jistotu ještě hodinu počkal.Potom se usmál a vylil zbytek whisky, kterou pil.Musí přestat příliš popíjet. Stane se tátou. Ani za nic nebude stejný hajzl jako jeho otec. Takže na

pořadu dne je umírněnost a střízlivost. Žádná láhev nebo dvě každý večer, žádné vztekání a výbuchyhněvu.

Má jenom dva týdny na to, aby Katherinu přesvědčil, ať na něho změní názor. Proto bude lepší, kdyžse do toho pustí střízlivý. Chtěl, aby s ním zase byla šťastná a možná se do něho zase trochuzamilovala. Až si ji po rozvodu vezme, bude potřeba, aby s ním k oltáři šla dobrovolně.

Jejich svatbu si totiž zapsal do kalendáře, ať se jí to bude líbit nebo ne.

30. kapitolaDominikovo tažení za získání Katiných citů dosahovalo doslova napoleonských rozměrů.

Disponoval zdroji a zápalem revolučního generála. Na dosažení cíle měl dva týdny a vůbec sinepřipouštěl, že by jeho snažení mohlo skončit porážkou.

Maxovi lidé sledovali aktivity doktora v Římě, právník v Paříži byl na telefonu a soudce souhlasil,že podepíše žádost o rozvod. Gora také pobýval v Římě a čekal na narození syna. Všichni vnější aktéřizůstávali pod dohledem a čekali, jak se události vyvi-nou.

Dominik předchozího večera mluvil s Melanií a požádal ji o laskavost. Dopoledne si promluvil sesvatební agentkou, kterou mu doporučila Liv. Hned na začátku zdůraznil, že je nezbytné, aby jejichrozhovor zůstal jenom mezi nimi. Postarší žena se na něho dotčeně podívala a se špatně skrývanouuražeností odpověděla: „Všechno, co děláme, zůstává v naprosté důvěrnosti, pane Knighte. Našiklienti to vyžadují.“

„Skvělé,“ odpověděl Dominik. Skoro nesebral odvahu se usmát, když měla nos takhle nahoru. Přestose pokusil a pro jistotu dodal: „Možná jsem se o tom nezmínil, ale jsem ochotný vám za vašeporadenství velice dobře zaplatit, když máme tak málo času.“ Žena se usmála a potvrdila prastaroupravdu, že peníze dokáží všechno.

Když Dominik rozhýbal přípravy na svatbu – ačkoli konečné rozhodnutí mělo zůstat na Katherině –,čekala ho další schůzka. S klenotníkem se dohodl rychle. Dal mu za úkol vybrat několik nejhezčíchsnubních prstenů s diamanty, aby je mohl ukázat Katherině. „Omlouvám se, že je to tak narychlo,“řekl. „Doufám, že vám to nevadí.“

Za cenu, kterou platil, nemohlo nikomu nic vadit. Klenotník se v tom smyslu vyjádřil vlídně a vřele.Když odešel, Dominik si nechal přistavit auto a vyrazil za velice neobvyklým cílem.

Zatímco Dominik zařizoval první kroky k usmíření a sňatku, Kate ležela v posteli a jedlačokoládový dort. Po velice výživné snídani sestávající z míchaných vajíček, slaniny a ovoce sirozhodně mohla dát zákusek, i když si předepsala nový, zdravý způsob života. Dnes ráno vynechalakávu a dala si jenom čokoládové mléko. Možná cítila euforii z té vydatné dávky čokolády nebo zeskutečnosti, že Dominikovi lidé včera uklidili celý byt. Spala v čerstvě vyžehlených peřinách asprchovala se v koupelně, kde byly komínky čistých ručníků místo hromad špinavých. Možná se cítilatak dobře i proto, že když se o ni někdo stará, je to… opravdu milé. Každopádně už se na Dominikatolik nezlobila.

Věděla, že je to hloupé, ale přece jenom ji ovládal.Velice nerada si to přiznala, ale chyběl jí.

Krátce poté, právě když Kate vcházela otočnými dveřmi do obrovského vestibulu CX Capital,Dominik postával před obchodem v Marylebone Hight Street a čekal, až se prodavačce podaříodemknout dveře. Všechno zařizoval podle rad Liv, která mu doporučila i tenhle obchůdek s dětskýmoblečením. Zrovna chtěl netrpělivě říct Propána, pusťte mě k tomu, když se dívce konečně podařilootočit klíčem v zámku. Neměl nejmenší tušení, že je tak úplně vyvedená z míry kvůli přítomnosti tohoohromně krásného muže, který na ni čekal, když přišla do práce. Litovala, že si nevzala nějaké hezčí

šaty, lépe se neučesala a výrazněji se nenalíčila.Uvnitř obchodu se pro změnu úplně vyjeveně choval Dominik. V obchodě s dětským oblečením v

životě nebyl. Melaniiným ratolestem vždycky dával hračky. Takže zůstal stát ve dveřích a prohlížel simaličkou prodejnu s vitrínou uprostřed, v níž byly vystaveny maličké barevné, ručně vyrobenébotičky, a uvažoval, co má koupit a jak si o to říct. Musel dávat pozor, aby neprozradil, kdo je. Z téhlefotky by bulvár šílel.

Probral se z ohromení, až když se ozvalo odkašlání a tichý hlásek se ho zeptal: „Co si budete přát?“„Potřebuju oblečení pro mimino,“ zachrčel nevrle. „Kdybyste mi mohla nějaké ukázat,“ dodal

přívětivěji. „Velice to ocením.“Ten má ale krásný hluboký hlas! „Máte na mysli něco konkrétního?“ zeptala se prodavačka a

doufala, že se usměje a řekne: Vás.„Ne, ne… ehm… Nevím jistě.“Nastalo krátké ticho.„Je to pro chlapečka, nebo pro holčičku?“ zeptala se mladá žena, protože rocková hvězda, která

zavítala do jejího obchodu, očividně vůbec nevěděla, co chce. Krasavec měl na sobě džínsy a sako zjemné černé kůže, která připomínala hedvábí. Tmavé rozcuchané vlasy se mu na krku kroutily a lehcekrčil dlouhé prsty. Byl vážně k nakousnutí.

„To dítě se… ještě…“ Krátce se nadechl.„Nenarodilo?“Přikývl.„Takže to bude něco pro novorozeně.“Dominik konečně vydechl. Ani si neuvědomil, že zadržuje dech. „Přesně to potřebuju. Nic růžového

ani modrého. Něco neutrálního.“„Bílá je moc hezká,“ řekla půvabná blondýnka. Tohle dá na Facebook hned, jak zákazník odejde!

„Pojďte tudy.“ Škoda, že nemá odvahu ho vyfotit. Všechny kamarádky by zezelenaly závistí, kdybyvěděly, že dýchala stejný vzduch jako on.

Dominik ji následoval k regálu na stěně, kde na maličkých ramínkách visely malinké oblečky.Prodavačka sundávala jeden po druhém a on jenom říkal ano–ne, i když většinou to bylo ano. Případněse zeptal na něco, z čeho bylo naprosto zřejmé, že o novorozencích vůbec nic neví. Koupil všechno, conemělo růžovou nebo modrou barvu, a podal prodavačce firemní platební kartu, která jí nijakneozřejmila, kdo je ani v jaké firmě pracuje. O Green Infinity Industries v životě neslyšela. Jehopodpis se nedal vůbec rozluštit.

„Potřebuju všechno dát do krabic a zabalit – ozdobit stuhami a tak podobně. Ne jednotlivě, ale spíšdo několika větších krabic. Dneska odpoledne je někdo vyzvedne. Mockrát vám děkuju,“ řekl súsměvem. „Moc jste mi pomohla.“

To je opravdu nádherný úsměv, pomyslela si prodavačka s povzdechem a sledovala ho od pultu aždo chvíle, kdy usedl na zadní sedadlo svého luxusního černého vozu.

Dominik chvíli uvažoval, že by mohl nakoupit i mateřské oblečení, ale nějak si nebyl jistý. Poprvé vživotě si připadal poněkud vyděšený. Nicméně pokud by si to Katherina přála, nakoupil by pro ni. Bylochotný vyhovět jí ve všem.

Což mu připomnělo květiny. Není to příliš otřepané? Příliš velké klišé? Možná by měl koupit malou,jemnou a voňavou kytici. Jaká vůně mu připomíná Katherinu? Používá vůbec parfém? Jak to, že tomu

nikdy nevěnoval pozornost?Mladá žena v květinářství poblíž jeho domu nakonec vytvořila kombinaci konvalinek s maličkými

bílými růžičkami a celou kytičku ovázala bílou hedvábnou stužkou. Dominik ji donesl ke Katherininubytu, odemkl si a chvíli si povídal se svými zaměstnanci, kteří tam uklízeli, myli nádobí a prali. Nanoční stolek postavil jednoduchou vázu z broušeného skla a dal do ní kytičku. Vedle položil malouzalepenou obálku a s úsměvem ustoupil.

Bylo moc příjemné vrátit se sem.Zvláštní, jak jednoduše může vypadat štěstí.

Když se Katherina po práci vrátila domů, nepřekvapilo ji, že na stolku v hale našla hromadu balíčků.Jeden ležel na židli a další dva větší na zemi. Byly krásně zabalené, s bílými a žlutými stuhami. Lépeřečeno, nepřekvapilo ji to příliš. Musela však přiznat, a to bylo o něco těžší, že má radost. Skorookamžitě se v duchu okřikla. Dominik jenom chce něco, co nemůže dostat. Představuje pro něhovýzvu.

Když vešla do ložnice, aby se převlékla do něčeho pohodlného, spatřila malou kytici na nočnímstolku a zalechtalo ji u žaludku. Byl tady? Přistoupila k posteli a uviděla obálku. Vzala ji do ruky aposadila se na postel. Otevřela obálku, vytáhla z ní kartičku a přečetla si krátký vzkaz.

Budu se snažit být dobrým otcem.Opravdu se vynasnažím.

S láskou,Dominik

Kate po tvářích stékaly slzy. Myslela na Dominikovo nešťastné ponuré dětství a na jeho nevšímavérodiče. Rozbolelo ji nad ním srdce. Také nad jeho slibem jejich dítěti a nad jeho bolestně smutnounadějí. Veškerá zášť ji opustila, i když to nebylo správné. Měla by mít víc rozumu. Tisíce problémů,které spolu stále mají, nelze zahnat pouhým doufáním. Dopadla zády na postel a přestala přemýšlet.

Všechno je příliš komplikované. Nacházejí se v chaotické situaci a každé řešení s sebou přinášípotíže.

Byla příliš unavená, aby se tím teď zaobírala.Potom jí jako z udělání zazvonil telefon na nočním stolku. Na tohle číslo nikdy nikdo nevolal. Byla

to Melanie, jíž Dominik řekl, kdy má zatelefonovat.Kate se natáhla po telefonu a opatrně se do něj ozvala, protože si byla jistá, že jde o omyl.„Nevolám nevhod? Nespala jsi? Tady je Melanie.“Kate se posadila a opřela se zády o čelo postele. „Ne, zrovna jsem se vrátila z práce a chvilku jsem

odpočívala.“„Jak se máš?“„Dobře,“ odpověděla Kate opatrně.„Nezavěšuj, prosím tě. Dominik mě poprosil, abych ti zavolala. Povídal, že mi to možná položíš.“„Na to jsem moc unavená.“Melanie se zasmála. „To jsem ráda. Takže stačí, když budeš poslouchat. Dominik mi prozradil tu

radostnou novinu. Je nadšený a já musím přiznat, že by mě v životě nenapadlo, že by mohl být tak

šťastný, že bude otcem. Ale bojí se, že mu neodpustíš… všechno, co se stalo. Takže mě poprosil opomoc, i když to nikdy nedělá. Vlastně po mně nikdy nic nechtěl, ani když… No, o tom všem víš. Potěch hrozných sezeních pokaždé přišel domů a já jsem se ho ptala, jestli ho mám obejmout, ale onvždycky odmítl. Potom zapnul televizi a díval se na kreslené filmy. Takže jsem si k němu sedla adívala se s ním. Myslím, že byl rád, ale nikdy mě o nic nepožádal. Když mě teď poprosil o pomoc,musí být… no… zoufalý. Byla bych moc ráda, kdyby ses dokázala ustrnout a promluvit si s ním. Vím,že by byl štěstím bez sebe.“

Kate se při Melaniiných slovech rozbušilo srdce, ale opatrně řekla: „Nedokážu si Dominikapředstavit, jak je z něčeho štěstím bez sebe.“

„Věř mi,“ řekla tiše Melanie. „Dominik je…“ Nadechla se. „Takhle ještě nikdy nemluvil. Neví sirady a je tak vyděšený, že mě poprosil o pomoc.“

„Víš, že je ženatý?“ zeptala se Kate. Zradil ji hlas a trochu se jí zachvěl.„Ano, a taky vím, že je to jenom dočasné,“ odpověděla rychle Melanie. „Dominik mi nesdělil

podrobnosti, ale Matt je zná. Povídal, že Dominik neměl na vybranou.“„Určitě?“ Kate mrzelo, že je jí v hlase slyšet tolik naděje.„Ano, rozhodně. Vůbec o tom nepochybuju. Matt by mi nelhal. To dítě není Dominikovo. To mi

Matt zdůraznil.“„Páni,“ vydechla tiše Kate a napadlo ji, že je to šílené. Připadala si jako přerostlé děcko, jemuž se

najednou plní všechna narozeninová a vánoční přání.„Předpokládám, že Dominik se ti nezmínil, že jedná s velice zvláštními a někdy i nebezpečnými

lidmi. Já to vím už hodně dlouho. Tahle situace očividně byla opravdu neudržitelná. Můžeš se na toDominika zeptat, i když si nejsem jistá, že ti něco poví. Matt je taky takový. Nerad mě děsí. Někdy sedostane do potíží. Když se jedná o vysoké sumy peněz, někteří lidé se uchylují k nekalým praktikám.“

„Cože, i u vás?“„To by ses divila. Ale já o tom po pravdě řečeno nechci nic vědět.“ Melanie se tiše zasmála. „Někdy

mi nevadí, když se o mě druzí starají.“„Vím, jak to myslíš. Dominik se o mě stará prvotřídně.“„To je dobře. Teď to potřebuješ. Bývá ti po ránu špatně?“Kate si povzdechla. „Bohužel ano.“„Možná ti dokážu pomoct.“Ještě několik minut si povídaly. Melanie Kate pověděla, že jí má zavolat, pokud se bude chtít na

něco zeptat ohledně těhotenství nebo čehokoli jiného. Pak hovor ukončila se slovy: „Nebuď naDominika moc přísná. Miluje tě. Dokonce mi to řekl. Málem jsem omdlela.“

31. kapitolaKate zaslechla, jak někdo klepe na dveře.Dominik nevešel bez pozvání, i když mohl. Počkal, až mu otevře.Když otevřela dveře, spatřila chlapecký úsměv, který se na jeho tváři objevoval jen občas.

Předpokládala, že ho znaly všechny holky ze střední školy a všechny surfařky – kolem očí se muobjevily vrásky radosti a líně, svůdně roztáhl koutky úst.

„Ahoj.“ Díval se na ni jinak. Neustále pátral po náznacích, jež by prozradily, že se opravdu udál tenzázrak, ačkoli Katino tělo doznalo minimálních změn. Dnes večer ho dobře skryla v bavlněnémpyžamu od paní Hawthornové.

„Ahoj,“ odpověděla Kate. Při pohledu na něho se jí zatajil dech, stejně, jako když ho poprvé spatřilav Palo Altu. Dnes to bylo ještě silnější, protože vypadal neskutečně mladě. Měl na sobě džínsy avybledlé modré triko se symbolem míru. Přese všechno, co se stalo, se do něho znovu zpolazamilovala.

„Můžu dál?“ Sklonil hlavu a vlasy mu spadly do obličeje. Odhrnul si je a palci si je uhladil za uši.„Jak ti je?“ Podíval se jí na břicho.

„Dobře.“ Napřáhla k němu ruku. „V noci je mi dobře.“ Dominik jí svou velkou rukou jemně sevřeldlaň. U tak urostlého muže ji něžný stisk vždycky překvapoval. Smysly jí zlehka zaplavilo známéteplo.

„Děkuju ti, žes mě pozvala dovnitř.“ Modré oči měl jasné a přístupné a v hlase mu zaznívalavděčnost. Vešel do haly a zavřel za sebou dveře.

„Děkuju za dárky.“ Kate ukázala na hromadu balíčků.„Měla bys je otevřít,“ řekl s úsměvem. „Tohle jsem kupoval vůbec poprvé.“„Později.“Nedovedl odhadnout, jestli slovo později je dobré, nebo špatné znamení. Zda znamená později, až tu

bude, nebo později, až odejde. „Chci se ti za všechno omluvit. Za to, co jsem udělal i neudělal,“ řekltiše. „Za slova, kterými jsem ti ublížil.“

Kate se při pohledu do jeho utrápených očí chvíli nezmohla na slovo. „Taky jsem ti řekla dostnehezkých věcí. Tak pojď,“ řekla, zatahala ho za ruku a vedla ho chodbou. „Povídej.“

Ještě nikdy nebyl tak šťastný, když to slovo slyšel. Kdykoli ho v minulosti nějaká žena vybídla, abypovídal, vždycky rychle vycouval. „Díky,“ zopakoval a myslel to vážně.

Kate na něho ze strany pohlédla a vedla ho do obývacího pokoje. „Možná si to rozmyslíš. Budu se těhodně vyptávat.“

„To nevadí.“„Opravdu?“ Bylo na ní vidět, že ji překvapil.„Podívej, lásko, já jsem tak šťastný, žes mě vzala na milost, že je mi úplně jedno, co uděláš.

Posledních několik měsíců prožívám peklo. Stejně jako když jsi posledně utekla. Takže mi klidněstrašně vynadej, vyhrožuj mi, mně je to fuk. Kývnu na všechno, co budeš chtít.“

Zastavila se, povytáhla obočí a zadívala se na něho. „Trochu mi naháníš strach.“Usmál se. „Jsem moc zdvořilý?“„Jenom trochu.“

V očích mu zablesklo pobavení. „Možná tě naštvu později, až ti povím o našich svatebních plánech.“„Jo, jasně,“ opáčila s rozšířenými nosními dírkami. „To bude stačit. Třeba si tě nechci vzít.“„Byl bych moc rád, kdyby sis mě chtěla vzít, ale moment.“ Pustil její ruku, vrátil se k balíčkům a

vytáhl malou tašku zavázanou velikou bílou mašlí a balíček se žlutou stuhou. Vrátil se k ní a znovu jivzal za ruku. Mučivě pomalu se usmál a jemně se zeptal: „Kde si chceš promluvit?“

„Nedívej se na mě tak.“ Zamračila se. „Tohle je vážná věc.“„V přijímacím pokoji?“ Choval se bezvadně.„Říkám tomu obývák,“ odpověděla Kate.„Skvělé,“ pravil s diplomatickým úsměvem. „Můžu se tě dotknout, nebo budeme každý sedět ve

svém křesle?“„Každý ve svém křesle.“ Bylo by snadné nechat se okouzlit, zareagovat na ten měkký hlas a vřelý

úsměv, když už je beztak nalomená. Snažila se nemyslet na všechnu rozkoš, kterou tak marnotratněrozdával. „Máš toho hodně na vysvětlování,“ řekla rychle, jako by její zrádné smysly potřebovalypřipomenout, jak krutě v uplynulých měsících trpěla.

„Ptej se na cokoli, opravdu.“ Kromě Gory. I otevřenost má své meze.Jakmile seděli naproti sobě, Dominik se předklonil a upřel na ni živý pohled. „Nejdřív mi pověz o

dítěti. Slibuju, že potom ti odpovím na všechny otázky.“ Napřáhl před sebe ruku, protáhl si prsty ausmál se. „Jsem hotový uzlíček nervů a jsem z toho úplně vedle.“

Když ho tak viděla s tváří rozzářenou úsměvem, zalechtalo ji kolem žaludku. Milovat ho všaknestačí. Na to nesmí zapomínat. Každá žena, na kterou se usměje, ho chce. „Nemůžu ti nic říct,protože nic nevím,“ řekla vyrovnaně, ale srdce jí prudce bilo, přestože se ho snažila krotit. „Budu setoho muset hodně naučit.“

„Pomůžu ti. Udělám všechno, co potřebuješ.“ Přinutil se zůstat sedět, i když by nejradši vstal,popadl ji do náruče a dlouho ji objímal. „Měla bys jenom spát, jíst a zůstat zdravá, nic víc. Zbytekzařídím já.“

„Prosím tě, Dominiku.“ Ztěžka polkla. „Ne tak rychle. Nejdřív musíme trochu ubrat.“Krátce se nadechl. „Dobře.“„Zavolala mi Melanie,“ začala Kate a sledovala, jak se nadechl. Viděla, že sebou takřka neznatelně

škubl.„Já vím.“„Pověděla mi, že Matt ví, proč ses oženil.“„To je pravda.“ Budou jí muset stačit krátké odpovědi.„Ale ty mi to nemůžeš říct.“ Sevřela ruce v klíně a znehybněla. „Anebo nechceš.“„Nemůžu a nechci. Budu radši, když se to nedozvíš.“ Tohle byl ten nejhrozivější rozhovor v jeho

životě. Nesmí ji znovu ztratit. „Hlavně,“ řekl a opatrně volil slova, „tě nechci vystrašit.“„Třeba se tak snadno nevyděsím.“Položil si ruce na kolena a chvíli si je prohlížel. Potom zvedl hlavu. „Podle mého by ses vylekala.

Prosím tě, už je to skoro u konce. Já vím, že když ti řeknu důvěřuj mi, bude to znít jako hrozné klišé.“Neznatelně pokrčil jedním ramenem. „Ale byl bych rád, abys mi v tomhle případě opravdu věřila.“

„Melanie mi řekla, že někdy jednáš s odpornými lidmi a Matt taky. Jde v tomhle o ně?“Přikývl. „Ve svém oboru jsi taky svědkem korupce. Natrefíš na zločince, zloděje, podvodníky

různého formátu. Já s Mattem se ale s korupcí setkáváme osobně, ne zpovzdálí, od monitoru počítače.Protože mi s tím nemůžeš pomoct, jenom by ses zbytečně nervovala.“ Opřel se, natáhl nohy před sebea na chvíli se zadíval na své sandály. „Teď když jsi těhotná, mám potřebu tě ještě víc chránit,“ řeklrychle. „Za dva týdny to bude pryč. Zeptej se Melanie. Poví ti, abys tyhle sviňárny nechala na mně aMattovi.“

„Za dva týdny? Určitě?“ Vadilo jí, že cítí takovou úlevu a že po něm tak bezmocně touží. Pak seozvalo její střízlivé já. Chce tě chránit, ty blbko. Na tom přece není nic hrozného. Hned se cítila lépe,jako by stále existovala dvornost a Dominik v sobě přece jenom měl něco z krásného prince. „Za dvatýdny se všechno vrátí do normálu?“

Škádlil ji pohledem. „Do takového normálu, jaký mezi námi dvěma může existovat.“ Usmál se. „Stebou je kříž, lásko. Myslím to jedině v dobrém.“

„Jestli je to takový kříž, možná by sis měl všechno ještě rozmyslet. Možná by sis měl najít nějakoupoddajnější. Ochotných kandidátek jsou určitě zástupy. Nemusíš si mě brát jenom proto, že s teboučekám dítě.“

Jako by to šlo, pomyslel si. „Připadá mi, že bych si asi měl před tebou kleknout.“Teď byla řada na ní, aby se usmála. „To zní lákavě.“„Nemluvím o sexu, Katherino. Se svatbou to myslím vážně.“ Vstal z křesla, vzal tašku a balíček.

Přistoupil k ní, poklekl na jedno koleno a položil jí balíček do klína. „Otevři ho,“ řekl. „Prosím,“dodal rychle, protože promluvil trochu moc rozkazovačně a Kate začala špulit rty. „Opravdu seomlouvám. Buď na mě milá. Tohle jsem ještě nikdy neudělal.“

Prudce vydechla. „Já taky ne.“Chvíli bylo slyšet jenom rozvazování stužek a šustění papíru.Kate se podívala do tašky a ztuhla.Proč mu najednou připadá, že stojí před popravčí četou? „Vyber si, lásko,“ vybídl ji sametovým

hlasem, jako by ji příliš hlasitý zvuk mohl vyrušit z vytržení. „Anebo si je vezmi všechny. Nevěděljsem, který se ti bude líbit.“

Stále se nehýbala.Bože, popravčí četa natahuje kohoutky. Připadalo mu, že to přímo slyší. „Nezlom mi srdce, lásko,“

zašeptal.Když viděla, jak se na ni dívá, málem se rozplakala. Tenhle muž nikdy nikoho o nic neprosil a

veškeré nepřízni osudu čelil sám.Sáhla do tašky a uviděla, jak uvolnil ramena. Pomalu se usmál a ona pochopila, co to znamená

někoho milovat. Znamenalo to zaplašit bolest jednoho malého kluka, smát se úsměvu silného muže,zavřít oči, když se jí dotkl, protože uvnitř celá tála. Nebo také to, že jí na nohy v pyžamu pokládalmalé krabičky, jak je po jedné vytahovala z tašky a podávala mu je. Slabě se usmála. Přestože ho zcelého srdce milovala, nedokázala si odpustit poznámku: „Je jich moc, Dominiku.“

„Vůbec ne,“ odpověděl nenuceně. „Většinu jsem jich nechal doma.“„Proboha, Dominiku!“„No tak, lásko. Jestli se mám naučit být k tobě otevřenější, ty se musíš naučit přijímat moje peníze.

Jsou i tvoje, víš?“ Upřeně se na ni zadíval a pousmál se. „Ano?“Nadechla se a ztěžka polkla. „Ano.“„Změnit se není snadné, jak vidíš,“ zamumlal a začal otevírat krabičky s prstýnky. „Ale my to

zvládneme. Tak do toho, lásko.“ Jemně se dotkl jejího spodního rtu. „My dva dokážeme všechno.“Přikývla a prsty mu přejela po ruce. „Určitě je to tím dítětem,“ zašeptala. „Pořád se mi chce brečet.“„Klidně plač, co hrdlo ráčí. Koupím továrnu na výrobu papírových kapesníčků, aby ti nikdy

nedošly.“Zasmála se.„Počkej, myslím to vážně. Melanie probrečela všechna těhotenství. Ale nejdřív si vyber prstýnek.

Pak ti ukážu můj milostný dopis a potom můžeš brečet.“Překvapeně se na něho podívala. „Tys mi napsal milostný dopis?“„Jo.“ Dominik otevřel všechny krabičky a navlékl jí prstýnky na ruku. Bylo jich deset a na každém

se skvěl obrovský diamant.Kate se podívala na tu třpytivou nádheru, spolkla poznámku o příšerném utrácení a ukázala.

„Tenhle.“Oči mu zazářily radostí. „Doufal jsem, že si ho vybereš. Mně se taky líbí nejvíc.“Diamant na prstýnku vážil čtyřicet karátů, byl dokonale čistý a měl smaragdový výbrus. Právě se

objevil na trhu. Byl to výjimečný kámen, který se v brusírnách objeví jednou za deset let.Dominik jí z ruky stáhl ostatní prstýnky a ledabyle je odložil na nedaleký stolek. Pak se k ní otočil,

vzal ji za ruku a s obřadnou formálností a se svým typickým, úchvatným úsměvem se zeptal:„Prokážete mi tu čest a provdáte se za mne, slečno Hartová?“

Kate na okamžik přemohla závažnost té otázky a obava, že ho miluje až příliš. Že je až příliš snadného milovat, nejen pro ni, ale pro každou ženu.

Dominik o svých citech nepochyboval. Rukou se dotkl svého ucha a pousmál se.Kate se zhluboka nadechla a opětovala jeho úsměv. „Ano,“ odpověděla.Dominik se předklonil, přitiskl své čelo k jejímu a zašeptal: „Děkuju.“„Rádo se stalo,“ odpověděla stejně tiše.„Potěšení je zcela na mé straně, lásko.“ Zlehka vzal její obličej do dlaní, dřepl si a zvedl malý

balíček. Položil jí ho na klín. „Jenom se podívej, ať vím, co si myslíš.“S netypickou nervozitou pozoroval, jak ho rozbaluje. „Ten papír klidně roztrhni,“ řekl a přesně to

sám udělal. Odhodil obal stranou a kývl na malou krabičku.„Tohle?“ zeptala se Kate škádlivě.Trošičku povytáhl obočí. „Chceš dostat na zadek?“„Možná.“„A možná na něj taky dostaneš, až to otevřeš.“„To se nedá odmítnout.“„No to je jasné.“Uštědřila mu štulec.„Mluvil jsem jenom o tobě, samozřejmě.“„To máš tedy štěstí.“ Také se ale usmívala. Za chvilku otevřela krabičku a oči se jí zalily slzami.

Uvnitř ležely malinkaté dupačky. Bílé, nezřízeně drahé a bolestně krásné. Zvedla je a popotáhla. „Jaktě to napadlo?“

„Proč by mě to nemělo napadnout? Na nic jiného nemyslím. Jenom na tebe, mě a naše dítě. Jsemnepředstavitelně šťastný.“ Natáhl k ní ruku a otřel jí slzy z tváří. „Jsem rád, že se ti líbí. Koupil jsem

všechno, co měli a nebylo to modré nebo růžové. Později ti to přinesu.“„Tos musel nějaké prodavačce udělat ohromnou radost.“„Možná.“ Věděl to a také mu bylo jasné, že to nemělo nic společného s jeho nákupem. „Pro mne je

nejdůležitější udělat radost tobě.“ Vsunul jí ruce pod nohy a svou nenucenou silou ji zvedl. Vstal zedřepu, posadil se zpátky do křesla a dal si ji na klín. „Jsou tam i nějaké roztomilé botičky z Francie –jeden pár je opravdu krásný, z jasně zelené kůže. Můžou je nosit kluci i holky,“ dodal pro jistotu.„Mně je jedno, co to bude.“

„Myslela jsem, že každý chlap chce kluka.“„Mně je to fuk. Já jenom chci, abys byla šťastná.“„Proto jsi napsal ten milostný dopis?“ zeptala se zvesela a oči jí zářily. „Nikdy jsem žádný milostný

dopis nedostala.“„V tom případě jsme dokonalý pár, protože já jsem nikdy žádný nenapsal.“ Sáhl do zadní kapsy

svých džínsů, vytáhl z ní složený dopis a podal jí ho. „Nesuď mě moc přísně.“ Pomalu, krásně seusmál. „Je to amatérský pokus.“

Kate otevřela obálku a vytáhla z ní list papíru. Rozložila ho a uviděla Dominikovo písmo, které bylostejně rázné a živé jako on sám.

Drahá Katherino,nějakým zázračným řízením osudu jsi mi vstoupila do života a já jsem zjistil, že mi velice záleží

na nějaké další lidské bytosti, což mi vždy připadalo nepravděpodobné. Stalo se mi to vůbec poprvév živote a mám z toho obrovský strach.

Kdybych se nevrátil, chci, abys věděla, že tě z celého srdce miluju a že moje duše, která dosudnenacházela v živote žádný smysl, ho najednou nalezla. Než jsem tě potkal, znal jsem jenombeznaděj, a teď jsem poznal, co to znamená doufat. Dalas mi můj život. Za to a za tisíce dalšíchbezejmenných zázraků tě miluju.

Nepřestávám na tebe myslet, Dominik.

Když Kate zvedla oči, měla v nich slzy. „Tys opravdu nevěděl, jestli se vrátíš?“Pokrčil rameny. „Šlo o záležitost související s jedním odporným člověkem. Ale vážnost té situace

mi ukázala, že jsi jediná na světě, na kom mi záleží.“ Oči mu rozzářil slabý úsměv. „A teď taky najuniorovi nebo juniorce. Je lepší, když jsou na miminko dva,“ dodal a rukou jí přejel po mírněvypouklém bříšku. Pak se na ni podíval a usmál se. „Všichni budeme šťastní. To ti slibuju.“

Podívala se na něho a pomyslela si, že zázraky se možná opravdu dějí. Že pokud člověk něcoskutečně hodně chce, nějaký dobrý duch mu to dopřeje. „Od první chvíle jsem chtěla jenom tebe.“

Usmál se a vzpomněl si na její dopis z Hongkongu. „S určitými výhradami.“Opětovala jeho úsměv. „I přes určité výhrady.“„Hned na začátku jsi mě dostala, lásko,“ řekl něžně. „Zmocnila ses mě v nějakém hlubokém,

zvláštním, novém místě, o jehož existenci jsem neměl tušení. A máš mě pořád, teď, v budoucnu aještě za milión let,“ dodal s něžným úsměvem plným lásky.

„Už mě nikdy neopouštěj,“ zašeptala.„Neopustím. Nikdy.“ Sklonil hlavu a podíval se jí do očí.„Smím tě políbit? Ptám se, protože tě nechci vyděsit. Moc dlouho jsem se pohyboval v divočině.“

„Taky tě můžu vyděsit.“ Najednou ztuhla, protože se bála, že se zhroutí.Zavrtěl hlavou. „Nikdy, lásko. To se nestane.“ Potom velice něžně vzal její obličej do dlaní, sklonil

k ní hlavu a těsně předtím, než se jejich rty dotkly, zašeptal: „Tentokrát to nepokazíme. Slibuju.“

Copyright © 2013 by CC GibbsTranslation © 2013 by Hana Čapková

Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována ani elektronicky přenášena či šířena bez předchozíhopísemného souhlasu majitele autorských práv.

Z anglického originálu KNIGHT’S GAME, vydaného nakladatelstvím Quercus, Londýn 2013, přeložila Hana ČapkováOdpovědná redatorka: Karin LednickáJazyková redaktorka: Hana PernicováKorektura: Hedvika SchiesselováSazba písmem Palatino Linotype: Dušan ŽárskýObálka: Radek UrbišVydání druhé, v elektronické verzi prvníVydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1, v listopadu 2013

ISBN 978-80-7303-927-1