Režie Guillaume Canet

Scénář Guillaume Canet, Philippe Lefebvre, Rodolphe Lauga

Kamera Christophe

Offenstein

Hudba Yodelice

Hrají Guillaume Canet, Marion Cotillardová, Gilles Lellouche, Yvan Attal, Johny Hallyday

Monopol Od 30. 11. 2017 Do 6. 4. 2024

Doporučená Od 12 letpřístupnost

Žánr Komedie

Typy kopií DCP, MP4, DVD

Formát 1:1,85

Jazyk Francouzsky

Titulky České

Objednat David Huspeninado kina program@acfk.cz +420 774 537 982

Materiály www.acfk.capsa.cz (jméno a heslo: guest)

Web https://goo.gl/PzhmCD

FRANCIE 2017 / 123 MINUT

„Komedií je v nabídce artových distributorů velmi málo. Přílišnou závažnost a intelektuální level „nekonečno“ nám diváci vytýkají jak v rámci naší distribuce, tak na Letní filmové škole. Už delší dobu se s tím snažíme něco dělat a naším nejlépe fungujícím filmem z poslední doby byla právě komedie – hořkosladký Muž jménem Ove. Když se letos na Berlinale objevila šaráda s cool jménem Rock'n Roll, zbystřili jsme. Super obsazení, vysoká úroveň inte-ligence, krásné kopance do filmového světa, nálada mezi třeskutou crazy komedií a jemnou analýzou strachu ze stárnutí a hledání vlastní identity. Tenhle film prostě jede rock'n'roll, má divácký potenciál a zároveň je ukrutně vtipný a opravdu chytrý. V tomhle případě nás opravdu BAVÍ být při tom.“

Jan Jílek, hlavní dramaturg AČFK

Vyjádření distributora

Skvěle obsazená inteligentní francouzská komedie o stárnutí a hvězdném filmovém prachu.

Guillaume Canet (43) žije pohádkový život. Má všechno, o čem mohou muži pouze snít. A potom, přímo během natáčení, mu jeho dvacetiletá herecká kolegyně suše oznámí, „že už nejede rock´n´roll“. A další uzemňovačka přijde vzápětí – na žebříčku „šukatelnosti“ herců se prý propadnul na úplné dno. Domácký život s Marion, syn, koně, dům na venkově – to vše je pro mladé herečky to-tálně antisexy. Guillaume si umíní, že se musí radikálně změnit. Hned. Proměna ale zachází tak daleko, jak nikdo z přítomných nečekal.

Synopse

Jak se zrodila základní idea vašeho filmu?

Projekt zabývající se celebritami a soukromým životem slavných lidí jsem nosil v hlavě už dlouho – jednalo se o paradokument o celebritě, jejíž reálný život je na míle vzdálený idealizované představě běžných lidí. Sledovali bychom chlápka, který by věděl, že je filmován, a občas by nás požádal, abychom vypnuli kameru. My bychom předstírali, že vypínáme kameru, a chlápek by nás po-učoval stylem: „Nevěřte všemu, co vám lidé řeknou, nestačí vidět jen to, co vidět chcete. Za tím vším je tisíc jiných věcí.“ Už jsem měl napsáno několik scén, když byl premiérován snímek Casyeho Afflecka I am Still Here s Joaquinem Phoenixem v hlavní roli. A ten film byl přes-ně tím paradokumentem, který jsem chtěl natočit. Proto jsem se této prvotní idey musel vzdát.

Proč jste se k tématu nakonec vrátil?

Před dvěma lety jsem dělal rozhovor a novinářka se mnou

Rozhovor s režisérem Guillaumem Canetem

mluvila způsobem, který jsem absolutně nechápal. Ří-kala věty jako „tohle je obraz, který dáváte lidem“. Tím se ke mně vrátila touha pohrát si s vlastním mediálním obrazem. Vysnil jsem si malý film, ve kterém budu hrát sám sebe, budu se chovat záměrně divně a vytvořím v divácích dojem, že to, co vidí, jsem opravdu já. Zavo-lal jsem svým dvěma komplicům – Philippu Lefebvreovi, který napsal Jak řeknete, pane, a Rodolphovi Laugovi, který jako kameraman pracoval téměř na všech mých filmech. A dali jsme se do práce…

Rock'n Roll ale nepůsobí jako projekt, který jste před chvílí popsal…

Chtěl jsem udělat komedii s hloubkou, jež se bude zabý-vat například nepřiměřeným a extrémním strachem ze stárnutí, který v současné době vládne světu. Mám velký problém třeba s tím, že americké ženy starší šedesáti let nemají žádné vrásky. Nebo s muži, kteří používají boto-xové injekce, ničí si vlasy a navštěvují opalovací salóny,

protože nejsou smíření se svým věkem. Toto všechno mě přivedlo k příběhu muže, jenž si po čtyřicítce uvědomí, že je starý. Ve svých vlastních očích už „nejede rock'-n'roll“. O tomto stavu jsem chtěl vyprávět.

Zmínil jste se o touze natočit malý film. Myslíte si, že Rock'n Roll nakonec patří do této kategorie?

Úplně na začátku jsem řekl Alainu Attalovi: „Uvidíš, že to bude jednoduché. Hrdina bude buď doma, nebo na natáčení – pouze 2 lokace.“ Potom jsme postupně při-cházeli s dalšími a dalšími nápady, speciálními efekty, závěrem s krokodýly v Miami, a film se pomalu posunul do jiné dimenze.

V tomto filmu se rozhodně nešetříte, což platí i o Ma-rion Cotillardové…

Náš mediální obraz často neodpovídá tomu, jací doo-pravdy jsme. Marion má image sladké a laskavé ženy, kterou opravdu je, ale lidé by byli překvapení, kdyby vě-děli, že žije absolutně naplno, umí si dupnout a někdy je docela užvaněná. Jsem jí opravdu vděčný, protože bez její ochoty udělat si ze sebe legraci by projekt vůbec ne-měl smysl. Být slavný nutně neznamená úplně se lidem obnažit. A navíc, když jste herec, je nezbytné vytvořit si

kolem sebe určitou tajemnou auru. Tímhle filmem říkám lidem: „Chcete opravdu vědět, jaký jsem? Dobře, ukážu vám to. Ukážu vám všechno – moji matku, jak jsem v po-steli s Marion, půjdeme až na dřeň.“ Chtěl jsem si pohrát s naším mediálním obrazem a s naší slávou, předstírat, že pootevíráme dveře a… většinu věcí si vyfabulovat. A tím se z dokumentu logicky stala fikce.

Jak se vám podařilo natočit hraný film se silným do-kumentárním feelingem?

Chtěl jsem tento film natočit jako dokudrama. Trval jsem na tom, že se celá první část natočí ruční kamerou. Pořád sledujeme Guillauma a Marion, jsme stále s nimi. A jak-mile vstoupíme do jejich privátní sféry, jednoduchost práce s kamerou nám umožní přejít i do fantaskních mo-mentů, například do snové sekvence se Céline Dion. Na konci filmu jsme pak úplně opustili úsporný vizuální styl využívaný na začátku. Nálada je úplně jiná – je například využito mnohem silnější svícení. A poslední záběr nako-nec děláme z kamerového jeřábu.

Jak probíhá casting ke komedii, která je částečně autobiografická?

Ve filmu jsem samozřejmě chtěl mít lidi, kteří mě v osob-

ním i profesním životě znají nejlépe – mého agenta, Marion, moje přátele. Dokonce i můj bývalý asistent, se kterým jsem pracoval 8 let, se ve filmu objevuje. Jen můj filmový syn není mým skutečným synem, protože jsem ho do toho všeho prostě nechtěl namočit.

Rock'n Roll je velmi troufalým filmem. Odrazoval vás někdo od tohoto projektu?

Samozřejmě, takových lidí bylo mnoho, ale zároveň byla řada lidí nadšená z prvotního nápadu. Měl jsem období trvající zhruba rok, během kterého jsem o tom všem vel-mi pochyboval a ztratil veškerou chuť režírovat. Přestal jsem pracovat, začal jsem znovu jezdit na koni, začal jsem dokonce znovu soutěžit v parkuru a byl jsem spokojený. Ten rok mi pomohl uvědomit si, že když přestanu hrát a režírovat, budu pravděpodobně nešťastný, neboť mě moje práce opravdu naplňuje - ale že to zároveň nějak přežiju. A potom jsem si řekl: „Hrál jsem ve více než 45 filmech a sám jsem natočil 4 různorodé snímky. Pokud mám točit další film, tak to musí být dokonale svobodný projekt. Měl bych zariskovat a vytvořit něco úplně jiné-ho.“ A přesně to jsem udělal. A tím, že jsem to zvládl, jsem v sobě našel ztracenou radost.

Filmografie (výběr)

2000 – Pláž (The Beach, Danny Boyle)

2002 – Jak řeknete, pane (Mon idole, Guillaume Canet)

2003 – Vadí, nevadí (Jeux d‘enfants, Yann Samuell)

2006 – Nikomu to neříkej (Ne le dis á personne, Guillaume Canet)

2010 – Milosrdné lži (Les petits mouchoirs, Guillaume Canet)

2013 – Pokrevní pouto (Blood Ties, Guillaume Canet)

2014 – Příště budu mířit na srdce (La Prochaine fois je viserai le coeur, C. Anger)

2016 – Cézanne a já (Cézanne et moi, Danièle Thompson)

Ani na vteřinu. A to ze dvou důvodů: tím prvním byl komediální tón celého filmu a tím druhým má absolutní důvěra v Guillauma. Věděla jsem, že bude respektovat naše individuality a že bude úspěšný v kombinování leh-čích a závažnějších momentů. Rock'n Roll ukazuje mix prvků, které patří nám a k nám, ale každý malý detail je záměrně přepálený, vše je podrobeno parodickému efektu. Proto nebylo třeba mít obavy.

Marion Cotillardová ve filmu prohlašuje, že opravdu dobrá role vyžaduje buď postižení, nebo přízvuk. Film vás tedy moc nešetří…

Je zřejmé, že Rock'n Roll je karikaturou představy divá-ků o tom, jak si vybírám svoje role. Můžeme to chápat jako Guillaumovu odplatu za všechny ty měsíce, kdy mě musel pozorovat a poslouchat při zkoušení nových a nových přízvuků. Když mi poprvé řekl o svém projek-tu, pomyslela jsem si: „Konečně! Francouzský film, ve

Jak jste zareagovala, když jste se dozvěděla, o čem tento film bude?

Říkala jsem si, že ten nápad je velmi inspirativní. I nejra-nější verze scénáře obsahovaly skutečně vtipné scény, jež zároveň prohlubovaly hlavní téma.

Které se vás úzce dotýká…

Ano. Vždy je velký rozdíl mezi tím, kdo skutečně jste, va-ším mediálním obrazem a vaším obrazem u diváků. Tato disparita se prohlubuje prostým faktem, že jediné slovo nebo jediná věta dokáží úplně překroutit realitu a zvětšit tak rozdíl mezi fantazií, mýtem a pravdou.

Měla jste strach, že budete s Guillaumem Canetem hrát sami sebe ve filmu, který si pohrává s tématikou celebrit?

Rozhovor herečkou Marion Cottilardovou

kterém nebudu muset trávit hodiny s koučem a pracovat na novém přízvuku.“ To už jsem ovšem viděla úsměv na Guillaumově tváři a pak si přečetla první verzi scénáře. Ten mi ale připadal tak vtipný, že jsem se ihned pustila do práce na dalším přízvuku.

Tentokrát byla ale laťka hodně vysoko…

Ano, protože quebecký dialekt je daleko komplexnější než pouze odlišný přízvuk. Skoro jako bych se musela učit úplně nový jazyk. Na začátku jsem téměř nerozu-měla svým pasážím ve scénáři. A tlak na mě byl od první chvíle dvojnásobný, protože Guillaume poprosil Xaviera Dolana, aby převedl první verzi mých replik do opravdo-vé quebecké francouzštiny.

Teď zníte jako perfekcionistka, přesně jako vaše po-stava ve filmu…

Vím, že můj přízvuk není perfektní. Některé hlásky „o“ se příliš podobají hláskám „a“ a naopak. Chtěla jsem poupravit některé pasáže v postprodukci, ale Guillaume to odmítl s tím, že vše je dokonalé. A tak jsem nakonec musela svoji frustraci spolknout.

Vypadá to, že jste si s Guillaumem doopravdy užili

dráze, již podstupují všichni herci, neustálé pochybnosti a strach z toho, že nebudete dost dobrý. Protože nemám moc zkušeností s komediemi, přišla jsem na natáčení s lehkou nervozitou – věděla jsem, že musím najít přesný průsečík mezi upřímností své postavy a nekonvenčními aspekty celého projektu. Musela jsem najít svého vnitř-ního klauna. Guillaume mě zná velmi dobře, zná moje úzkosti, a tím mi obrovsky pomohl. Důvěra je totiž při natáčení zcela nezbytná.

Umožnil vám Guillaume improvizovat, nebo to bylo v rámci jeho perfekcionismu zakázáno?

Osobně mám ráda naprosto přesně danou strukturu, a pokud je tato struktura příliš rozvolněná, cítím se velmi nejistě. Během natáčení Rock'n Rollu jsem získala úplně novou zkušenost: viděla jsem záznamy svých scén na monitoru, což jsem nikdy předtím nedělala, protože mě to mátlo. Tentokrát jsem ale hrála samu sebe, tak-že pro mě bylo daleko jednodušší sledovat to, co jsem právě natočila. A tím pádem jsem byla schopná vnímat postupně se tvořící identitu filmu i s jeho jedinečnou a silnou atmosférou.

Vaše kariéra je už několik let mezinárodní. Cítíte se jinak, když premiérujete svůj francouzský film?

nekonečný efekt zrcadlení příběhů v příbězích…

Hodně scén vychází z reality, ale ohýbají ji do úplného extrému. Ponoření do role často přináší kuriózní momen-ty a záleží na tom, jaká ta role je. Stále před sebou vidím obličej Guillauma, když jsem mu oznámila, že budu hrát Lady Macbeth ve filmu Justina Kurzela. A taky vidím svůj obličej, když mi on oznámil, že bude hrát sériového vraha ve filmu Cédrica Angera.

Už hodně dlouho jste se neobjevila v žádné komedii…

Guillaume ví, jak moc jsem se chtěla vrátit k tomuto žán-ru. Zároveň si byl dobře vědom mých úzkostí – je to pro mě přece jen neprobádané teritorium. Vytvořil mi úplně nový prostor a já jsem cítila, jak moc mi věří. Guillaume má jako herec i režisér šestý smysl pro komedii. Vždyť začínal jako stand-up komik…

Jakým typem režiséra je Guillaume Canet?

Je extrémně precizní. Perfekcionista, který má u všeho rád pevné základy. Téměř žádnou práci nedeleguje na druhé, lpí na nejmenších detailech a neponechává nic náhodě. Je zároveň hercem, což dává jeho režírování další rozměr. Moc dobře zná jízdu na emocionální horské

2009 – Nine (Rob Marshall)

2012 – Na dřeň (De rouille et d´os, Jacques Audiard)

2014 – Dva dny, jedna noc (Deux jours, une nuit, bratři Dardennové)

2015 – Macbeth (Justin Kurzel)

2016 – Kameny bolesti (Mal de pierres, Nicole Garciaová)

2016 – Je to jen konec světa (Juste la fin du monde, Xavier Dolan)

Ne, každý film je jiný, jde vždy o jiné dobrodružství. A tento projekt byl opravdu speciální. Bylo úžasné natá-čet znovu s Guillaumem. Měli jsme za sebou intenzivní zkušenost se snímkem Pokrevní pouto, který zbožňuji a který v kinech bohužel nenašel diváky. Po tomto filmu si Guillaume prošel krizí, takže vidět jej znovu na pla-ce během tak osobního projektu, jenž v sobě zároveň obsahuje komediální lehkost, byl opravdový požitek.

Filmografie (výběr)

1998 – Taxi (Gérard Pirès)

2002 – Soukromé záležitosti (Une Affaire Privée, Guillaume Nicloux)

2003 – Velká ryba (Big Fish, Tim Burton)

2004 – Příliš dlouhé zásnuby (Un long dimanche de fiançailles, J. P. Jeunet)

2007 – Edith Piaf (La Môme, Olivier Dahan)

Produkce AČFK Nábřeží 950/12 Olomouc 77900acfk.cz