františkaxaverašaldy

Giuseppe Verdi

Rigoletto

G iusepp e Verdi

Rigoletto

Během 19. století byla italská opera na vrcholu popularity. Verdi – nejrenomovanější skladatel této epochy – napsal za svůj život šestadvacet oper, z nichž velká část činí základ repertoáru většiny operních domů. Říká se, že Rigoletta napsal během čtyřiceti dnů, což dnes někteří hudební historici popírají, nic-méně dílo se stalo Verdiho největším trium-fem a dodnes se jedná o nejslavnější italskou operu 19. století.

Kombinace hudby a dramatu činí z opery (a z Rigoletta zvlášť) jednu z nejsilnějších umě-leckých forem. A jak řekl Robert Donington: „Opera nemůže být realistická, vždyť každo-denní život není píseň podtržená překrásnou hudbou.“ Italská opera 19. století neimituje běžný život, Verdi, to jsou mimořádné oka-mžiky, osudy nešťastných lásek, velkolepé historické fresky. Surový život běžných lidí je hlavní téma až následujícího období – oper-ního verismu.

RIgOlettO

giuseppe Verdi

Verdiho svět tónůgiuseppe Verdi je jedním z nejvlivnějších

skladatelů italské opery. Narodil se ve stejný rok jako Wagner (1813) v malé vesničce la Roncole. Jeho rodiče byli chudí, ale brzy roz-poznali chlapcův cit pro hudbu, a koupili mu spinet. Malý giuseppe se na něj naučil hrát zcela sám a později – pod dohledem ronkol-ského varhaníka Biastrochiniho – se naučil ovládat i varhany. Na milánskou konzerva-toř nebyl pro nedostatek talentu přijat. Ve dvaadvaceti letech se oženil s dcerou svého mecenáše Margheritou Barezzi a začal kom-ponovat. Po tragických letech 1838–40, kdy mu zemřely dvě děti i milovaná Margherita a ani opery Oberto a Jeden den králem neza-znamenaly úspěch, chtěl Verdi sražený na kolena s komponováním přestat. Ale následu-jící opera Nabucco měla ohromující úspěch. Mladý skladatel našel nový smysl života v práci. Čím víc Verdi psal, tím prokompono-vanější a nápaditější byly jeho opery. Jeho hudba umí být ohromující, velkolepá, ale pokud si to situace žádá, tak něžná, delikátní a nevtíravá. takový je i Rigoletto.

Cenzura se baví?Když byl Verdi zaměstnán partiturou

Stiffelia pro theatro granade v terstu, snažil se dodržet kontrakt s divadlem la Fenice. Spolu s F. M. Piavem vybrali dílo Victora Huga Král se baví (le Roi s´amuse), které v roce 1832 způsobilo skandál v Paříži. Navzdory naléhání ředitele divadla la Fenice Carla

giuseppe Verdi

Marzariho, že dílo nebude nikdy hotovo kvůli průtahům cenzury, Piave s Verdim nepolevili a Hugovo drama si prosadili. Ale Marzariho slova se naplnila – cenzura nepovolila, aby král byl znázorněn jako cynický prostopášník. Vojenský guvernér hovořil o odporně nemo-rální látce a provedení zakázal. Verdi byl tímto zákazem zdrcen, protože se s dílem již naplno sžil, dokonce napsal: „Buď se bude bavit Král, nebo nikdo!“ Naštěstí ale zasáhl šéf cenzury Carlo Martello, velký ctitel Verdiho hudby, který Verdimu naznačil, jak libreto upravit: při změně místa a doby nebude nutné měnit charaktery postav. Skladatel i básník tedy provedli změny dle protokolu, který Piave doručil Verdimu. ten s radostí dokument podepsal a zásah šéfa cenzury okomentoval: „Obecenstvo by žaslo, kdyby vědělo, jakého mám nadaného spolupracovníka v policej-ním úředníkovi.“ Král František I. byl změněn na bezejmenného vévodu mantovského (pro Italy ne nepodobný Vincenzu I. gonzagovi), většina jmen byla poitalštěna, děj byl odsu-nut o staletí zpět. Dalším podstatným faktem bylo, že si Verdi nepřál, aby se zhýralý král, rozuměj vévoda, stal titulní postavou opery. Jako hlavní postavu dramatu zvolil dvorního šaška, a definitivně nazval operu Rigoletto (z francouzského originálu triboulet).

Opera měla premiéru 11. března 1851 v teatro la Fenice v Benátkách a vzbudila sen-zaci u publika, u kritiky už menší. ta si neod-pustila výhrady proti titulní postavě s fyzic-kým postižením, někteří recenzenti dokonce

RIgOlettO

obviňovali Verdiho z toho, že ničí a rozpouští tradič-ní italské belcanto. Kritika však oceni-la nové hudební prvky – od struč-ného úvodu s tem-nými motivy klet-by po dramaticky rozvinutou cha-rakterizační funkci orchestru. Prvním Rigolettem se stal baritonista Felice Varesi. Byl to první vskutku světový úspěch giuseppa Verdiho.

Rigoletto Maestra bavíHned první scéna opery začíná na teh-

dejší dobu zcela nekonvenčně – nejedná se o árii, ale o ukončení konverzace a přechod do společenského tance. Jsme přece na bále... A k charakterizaci lehkovážného vládce, jenž opět zapomněl na svou lásku, napsal vtíravý a strhující (v dnešním smyslu) hit. Verdi noty předal představiteli vévody až před poslední zkouškou, aby se tato lehce zapamatovatelná melodie nerozletěla po Benátkách ještě před premiérou (na premiéře byla zpívána třikrát, následující den ji již měli ve svých hlavách Benátčané). Naopak propracovaný třídílný monolog Rigoletta ze třetího jednání je geni-ální povahokresbou zrazeného otce, kterým zmítá zlost, zoufalství a žal nad únosem milo-

giuseppe Verdi

Felice Varesi – první představitel Rigoletta

vané dcery. I gildina lyrická scéna Caro nome... není pouhou brilantní árií, ale přesným obra-zem naivní zamilované dívky, která se opájí sny nad jménem svého milého. Vrcholem díla je však kvartet z posledního jednání. I když má každý hlas odlišný text, působí celek vzácnou a naprosto přesvědčující jednotou. tento kvar-tet s uznáním kvitoval i Victor Hugo, který byl od začátku proti zhudebnění své hry a dokonce na krátkou dobu dosáhl i zákazu opery v Paříži.

Láska se baví...Přestože v Rigolettovi jsou ženy středo-

bodem veškerého dění, jsou v opeře pouze čtyři ženské postavy. Rigolettova dcera gilda i Sparafucilova sestra Maddalena hrají v příbě-hu výjimečně důležitou úlohu, protože ovlivní děj víc než kdokoli jiný. gilda má vliv na otce či na svou společnici giovannu, Maddalena zase umluví svého bratra, aby vévodu neza-bíjel. Jediný člověk, na kterého ani jedna z dí-vek nemá vliv, i když ho obě milují, je zhýralý vévoda. ten si dál užívá své vlastní jedinečnosti a střídá milenky tak, jak byl do té doby zvyklý, o ženách nemá příliš vysoké mínění. Ale naivní a čistá gilda ho přeci jen ohromí – svou přiro-zenou skromností, čistotou citu a také tím, že nepadne vévodovi hned k nohám, jako jiné jeho milenky. On ji ale zradí s Maddalenou, dív-kou dalo by se říci prodejnou. Je dost s podi-vem, že i ona se do vévody zamiluje, ona, která vede podobně nespoutaný život jako vévoda.

Naproti tomu šašek Rigoletto se k ženám chová vlídně. Jeho láska k dceři je až zbožná,

RIgOlettO

Klavírní výtah Rigoletta

protože gilda je jediná žena, kte-rou může milovat. Snad právě proto ji tak pečlivě střeží doma, ale neuhlí-dá... Poté, co čle-nové dvora gildu unesou a předhodí ji vévodovi, nevin-ná a naivní gilda pozná, že láska může i zraňovat.

gilda, Rigoletto, vévoda i Maddalena – každá postava ztělesňuje jiný typ lásky. gildina láska je naivní a čistá, Rigolettova je až obsesiv-ní, vévoda je dnes by se řeklo promiskuitní a Maddalena možná předstírá, možná je ale svým citem vyvedená z rovnováhy.

V našem příběhu ale k lásce neodmyslitelně patří zrada, žárlivost a msta. Je nasnadě, že zradí vévoda gildu. Zpočátku slibuje dívce věč-nou lásku (po kolikáté už?), jeho konání tomu ale neodpovídá. tomu gilda nerozumí a začíná žárlit. Není ale jediná. Žárlí i její otec – na muže, který mu sebral lásku jeho jediné dcery. A poté, co gilda ztratí veškeré iluze o vévodovi, nikoli však lásku k němu, a poté co se za něj obětuje, zůstává Rigoletto sám. Jeho plán na vraždu vévody nevyšel, přišel o jedinou bytost, kterou nade vše miloval a jediné, co mu zůstává, je samota. to, čeho se nejvíc obával, se stalo a on není schopen čelit světu bez lásky své dcery. to ale zjistí až příliš pozdě.

giuseppe Verdi

Klavírní výtah Rigoletta

dirigent:František Babický

režie:Blažena Hončarivová

scéna:Jan Křížkostýmy:

Michaela Bakotovásbormistr:

Martin Veselýchoreografie:

Lucie Vačkářováas. dirigenta:

Haig Utidjianas. režie:

Alena Žaloudkovápohybová spolupráce:

Karel Basákhudební příprava:

Tatiana Drybas, Boris Joneš

Giuseppe Verdi

RIGOLETTO Opera O TŘeCH dějsT víCH

libreto: Francesco Maria Piave

podle hry Victora Huga Král se baví

RIgOlettO

RIGOLETTO OSOBY A OBSAZENÍ

Vévoda Mantovský Rafael AlvarezNikolaj Višňakov

Rigoletto Nikolai NekrasovAnatolij Orel

gilda Petra Šimkováeva Štruplová

Hrabě Monterone Pavel ČervinkaPavel Vančura

Sparafucile Jaroslav Patočka ml.Pavel Vančura

Marullo Jiří BartošJaroslav Patočka ml.

Maddalena Blanka ČernáMartina Kociánová

Borsa Stanislav DašekJiří David

Hrabě Ceprano Jiří BartošPavel Kobrle

Hraběnka Ceprano Hana PostráneckáŠárka Venclová

giovanna Jana PokornáStanislava Šinkovská

Páže Kateřina Pallasová

Monteronova dcera Markéta Kratochvílová

Orchestr a sbor DFXŠ

Inspice: Bohuslava MaštalířováNápověda: Alena Režná

Přestávka po 2. dějství

Slavnostní předpremiéra 18. září 2008Premiéra 19. září 2008 v Šaldově divadle

giuseppe Verdi

Historické okénkoVictor Hugo napsal svou skandální hru

Král se baví během června 1832, premiéra se konala tři dny po atentátu na krále ludvíka-Filipa. I když král má v Hugově hře hlavní roli, protagonistou je hrbatý dvorní šašek triboulet. ten je královým odpůr-cem, ale současně i jeho služebníkem a obhájcem.

Oním bavícím se králem se stal František I. – v ději-nách Francie ne zrovna populární postava. Francii vládl více než tři-cet let (1515–1547) a významně ovliv-nil světovou politiku. František I. rozpou-tal nebo se nechal zatáhnout do mnoha vojenských tažení, nikdy ale nezapomněl na „la guerre amoureuse“ – široké bitevní pole milostných pletek –, které mu vyplňovalo jeho život mezi vladařskými povinnostmi, válkou a náklonností k umění – vždyť Francii získal obraz Mony lisy. Šaška „podědil“ po ludvíkovi XII., ve skutečnosti se ale nejme-noval triboulet, ale Fevrial.

Života si král František I. užíval plnými doušky – jak hrdě přiznal na smrtelném loži. Francouzský romanopisec a básník Victor Hugo ale postavu krále Františka I. poněkud

RIgOlettO

Victor Hugo

zkreslil, dnešní historici mu přisuzují značný vliv na chod dějin své země – nikoli však tak negativní.

Král

Och, já jsem přešťasten! Herkules s Jupiterem jsou směšní chudáci ve srovnání s mým zjevem. I Olymp není nic! Však ženy – půvab sám. Jsem šťastný! A co ty?

triboulet

Dík! Já si nestýskám. Mně k smíchu tanec je, i hry i lásky plané. Já kritizuji jen, vy bavíte se, pane. Vy šťastný jste jak král, jak hrbáč zase já.

Victor Hugo: Král se bavípřeklad gustav Francl

F. M. Piave (1810–1876) O Verdim a jeho hudbě už bylo popsáno

tisíce stran. Co by ale byl operní skladatel bez libretisty? Francesco Maria Piave studoval původně teologii, ale v Římě, kam se rodina přestěhovala, změnil studia na filozofii a réto-riku. Začal psát články a povídky. Po otcově smrti se vrátil do Benátek a svou literární čin-ností na sebe upozornil intelektuální kruhy. V letech 1848–59 zastával v dnešním smyslu funkci dramaturga v divadle la Fenice. Zde se také setkal s Verdim, a připravil pro něj Rigoletta a později traviatu. Verdi o libretu

giuseppe Verdi

RIgOlettO

pravil: „Rigoletto je – pokud se týče jevištní-ho účinku – nejlepším libretem, které jsem zhudebnil. Přináší obrovské situace, různo-rodost, oheň, humor.“ Následujících osm let působil na stejném postu v milánské la Scale. Napsal na šest desítek libret pro růz-né skladatele – Mercadanteho, Ponchielli-ho, ale hlavně spolupracoval s Verdim. Pro „Maestra z Busseta“ mimo jiné napsal libreto pro opery ernani, Attila, Macbeth, Stiffelio, traviata či Simone Boccanegra. V roce 1867 těžce onemocněl a po zbytek života zůstal postižen tělesně i psychicky. Piave zemřel až po dlouhých devíti letech, Verdiho se smrt jeho oddaného spolupracovníka hlubo-ce dotkla, ujal se proto nákladů na pohřeb a dlouho ještě finančně zajišťoval básníkovu rodinu.

Slovo režisérkyVerdiho Rigoletto jak hudbou, tak

i základní myšlenkou přesahuje dobu svého vzniku.

A přestože inscenační princip našeho představení vychází z charakteristických rysů italské renesance – filozoficky, architek-tonicky a také v základních znacích a kontu-rách dobové módy – tak nemůžeme nevidět paralely s dnešním světem.

Vztah jednotlivce ke společnosti, jeho touha po moci, nebo naopak bezmocnost, provází člověka celými lidskými dějinami. Každý z nás musel někdy v životě řešit otáz-

giuseppe Verdi

ku, jakým způsobem se začlení do konkrét-ní uzavřené společnosti, zda a za jakou cenu se podřídí vyšším autoritám a do jaké míry bude ochoten ke kompromisům. Uvažovali jsme, do jaké míry musí člověk v takové spo-lečnosti „ztratit svou tvář“ a zdali je pak pro něj život snazší, nebo ne.

Proto na plese u vévody vidíme všechny lidi v maskách. Nejsou to jenom masky kar-nevalové, ale jsou to masky, za kterými se lidé symbolicky skrývají a kterými i omlou-vají své chování. Monterone se odváží porušit konvenci společnosti a je potrestán. Rigoletto se pohybuje ve dvou světech. Na jedné straně je to čistý, až zidealizovaný svět, ve kterém chtěl nechat žít svou dceru gildu, a na druhé straně svět morálně upa-dající vyšší společnosti, na čele s Vévodou, ve které je Rigoletto nucen žít a přetvařovat se. A nakonec se tak stává obětí své vlastní pomsty.

toto vše se odehrává v náznaku římské-ho Kolosea, symbolu prostoru, kde se ode-hrávají nejdramatičtější a klíčové momenty života. A je jedno, zda to jsou zápasy gladi-átorů, štvanice zvířat nebo divadelní před-stavení.

Odkrýváním vnitřních pocitů a charakte-rů jednotlivých osob, jejich osudů a vztahů, které fungují s malými obměnami v každé společnosti dodnes, dosáhl Verdi pravdivos-ti a nadčasovosti. A my se budeme snažit v naší inscenaci o totéž.

Blažena Hončarivová

RIgOlettO

Obsah opery:

1. dějstvíNa plese ve vévodském paláci v Mantově

je veselo. Prostopášný vévoda je okouzlen neznámou dívkou, kterou potkal ve městě, obletuje však hraběnku Ceprano. Nedbá žárlivosti jejího muže, ve své lehkomyslnosti je podporován i svým jízlivým šaškem, hr-batým Rigolettem, který se svým ostrým jazykem mstí za zlý úděl panského šaška. Stíhá posměšky žárlivého hraběte Ceprana, ale i šlechtice Monterona, jehož dceru vévo-da svedl. Monterone za to Rigoletta pro-kleje.

Cestou domů potkává Rigoletto nájem-ného vraha Sparafucila, odmítá jeho služby, ale neopovrhuje jím, vždyť jsou si rovni – jeden zraňuje dýkou, druhý posměšky. Rigolettova dcera gilda smí na otcův příkaz opouštět dům, pouze když jde na bohoslužbu. Rigoletto ale netuší, že právě tam potkala mladíka, jenž se jí představil jako student Qualtier Maldé. gilda se mu vyznává z horoucí lásky. Je to však sám vévoda mantovský, který se ale domnívá, že mladá dívka je Rigolettovou milenkou. Vévodovi dvořané se rozhodnou dívku unést. Panského šaška vyzvou, aby jim s činem pomáhal, pod záminkou, že jde o únos hraběnky Ceprano z vedlejšího domu. teprve, když je čin dokonán, Rigo-letto podle výkřiku poznává, že napomáhal únosu vlastní dcery.

R e Z e R VAC e :www.evstupenka.cz

výhodná rezervace přes libereckou městskou kartu

giuseppe Verdi

2. dějstvíDvořané vyprávějí vévodovi, jaký mu

provedli kousek, a dávají mu gildu v plen. Rigoletto zatím v paláci marně hledá svou dceru. gilda se mu vrací zneuctěna, a Rigo-letto přísahá vévodovi pomstu za sebe i za hraběte Monterona.

3. dějstvíRigoletto chce přesvědčit gildu o vé-

vodově špatnosti a zavede ji proto do po-koutní hospody vraha Sparafucila. gilda opravdu slyší vévodovo lehkomyslné flir-tování s tanečnicí Maddalenou, její láska je ale slepá. Rigoletto mezitím objednal nájemnou vraždu vévody, mrtvoly se ale chce zbavit sám. gilda chce vévodu varovat a vrací se do hospody, slyší však Sparafu-cila, že nezavraždí vévodu, ale prvního, kdo vejde do hospody. tu se gilda v zajetí lásky rozhodne, v mužském přestrojení vchází do hospody a dobrovolně se stane Sparafuci-lovou obětí. Rigoletto odnáší k řece pytel s mrtvolou, zaslechne ale vévodův zpěv. Čí mrtvolu tedy nese? Rozhalí látku a s hrůzou vidí svou milovanou dceru, z posledních sil se mu přizná ke své oběti za vévodu. Rigo-letto – oběť vlastní pomsty – zůstává sám. Monteronovo prokletí se naplnilo.

TECHNiCKá SPOLUPRáCE

Vedoucí osvětlovač: Pavel Hejret

Svítí: Luboš Udržal

Vedoucí zvukař: Miloš Vondráček

Zvukař: Zdena OttlováJevištní mistr: Jan Kocourek

Vedoucí rekvizit: Danuše Klosová

Rekvizity: Zuzana Borodinová

Vlásenky: Alena MikušováVedoucí výroby

scénických kostýmů: Taťána Hrustinczová

Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením

Vojtěcha Michla

© 2008náklad: 1 000 ks

ředitel: František Dáňašéf opery: Martin Doubravskýredakce: Helena Syrovátkovágrafická úprava: Pavel Dušek

Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

cena 18 Kč

WWW.SAlDOVO-DIVADlO.CZ

Oficiální vůz Divadla F. X. Šaldy

Generální partner Divadla F. X. Šaldy