Přídavná jména

Adjektivewww.deutschweb.net

4. Př í d a v n á j m é n a

Přídavná jména jsou slova, která rozvíjejí podstatná jména nebo slovesa a poj-menovávají jejich vlastnosti. ein schöner Tag [hezký den]; gute Freunde [dobří přátelé]

Přídavná jména: skloňují se podle rodu, čísla a pádu ein schöner Mann; eine schöne Frau

für gute Freunde; mit guten Freundendají se stupňovat gute Freunde, bessere Freunde [lepší kamarádi],

die besten Freunde [nejlepší kamarádi] mohou být rozvité dalšími členy Er ist stolz auf seine Kinder

[Je hrdý na svoje děti.]

Rozlišujeme tři funkce:

► Přívlastek. Shoduje se s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě. Stojí před podstatným jménem, k němu se vztahuje. Das ist ein gutes Buch. [To je dobrá kniha]. Das sind gute Bücher [Jsou to dobré knihy].

► Spona v přísudku jmenném se sponou (ve větách typu: je/ zdá se + přídavné jméno)V této funkci je přídavné jméno nesklonné - nedochází ke změnám v rodě a čísle.Das Buch ist gut. [Kniha je dobrá]. Die Bücher sind gut. [Knihy jsou dobré].

► Příslovečné určení. Přídavné jméno rozvíjí sloveso a je nesklonné. Er arbeitet sehr gut. [Pracuje velmi dobře]. Sie sieht schlecht. [Špatně vidí].

I. Příčestí ve funkcI Přídavných jmen

Rozlišujeme přídavná jména jako taková a příčestí, která mohou zastávat funkci přídavných jmen. Nejčastěji k tomu dochází u příčestí minulých. Příčestí může mít funkci přívlastku (1) a přísudku (2).

1 der geliebte Mann, die verlorene Zeit milovaný muž, ztracený čas 2 Der Brief ist geschrieben.

Das Fenster bleibt geschlossen. Dopis je napsaný.Okno zůstává zavřené.

Méně již vystupuje jako přídavné jméno příčestí přítomné (participium I). Participium I můe plnit funkci přívlastku (1) a příslovečného určení (2), ale nikoliv přísudku.

1 ein schreiendes Kind „křičící“ dítě / dítě, které křičí 2 Er trat singend ein. Vstoupil zpívajíc /a zpíval si.

Pro více informací o příčestí viz 1.2.

II. Přídavná jména a zPodstatnělá Příčestí

Přídavná jména a příčestí se mohou stát podstatnými jmény. V tomto případě se píší s velkým písmenem: das Gute und das Schöne [to dobré a krásné]; das Beste [to nejlepšíl]; ein Geliebter [milenec]

Zpodstatnělá přídavná jména a příčestí se skloňují jako přídavná jména, nikoli jako podstatná jména.: ein Geliebter, der Geliebte Skloňování závisí na determinantu / členu nebo zájmenu stojící před nimi (skloňování slabé, silné nebo smíšené).

Zpodstatnělá přídavná jména jsou také uvozená zájmeny alles [všechno], nichts [nic], etwas [něco], viel [hodně], wenig [málo]: alles Schöne [vše krásné], nichts Besseres [nic lepšího]

4.1. skloňování Přídavných jmen

Ve funkci přívlastku se přídavná jména skloňují, a sice i ve tvarech 2. a 3. stupně stupňování. Existují tři různé typy skloňování přídavných jmen; gramatický pád bývá stejně jako u jmenné části věty vyjádřen pouze jedním rozvíjejícím členem, tvar přídavného jména závisí na členu nebo zájmenu, které stojí před ním.

Přídavné jméno nese koncovky rodu, čísla a pádu: silné skloňování

Hier wird schöner Schmuck verkauft. [Zde se prodávají krásné šperky].

Rod, číslo a pád jsou vyjádřené členem: slabé skloňování

Der schöne Schmuck, den sie trägt, ist gestoh-len. [Ty krásné šperky, co má na sobě, jsou kradené].

Silné Skloňování

Silné skloňování nese kategorie rodu, čísla a pádu. Koncovky odpovídají neurčitému členu, vyjma 2. pádu mužského a středního rodu jednotného čísla.

mužský rod střední rod ženský roddobré

množné číslo

1.p. guter Wein gutes Bier gute Milch gute Speisen4.p. guten Wein gutes Bier gute Milch gute Speisen3.p. gutem Wein gutem Bier guter Milch guten Speisen2.p. guten Weins guten Biers guter Milch guter Speisen

Silné skloňování se užívá:

► pokud před ním nestojí člen: mit frischer Milch [s čerstvým mlékem]die Ansichten alter Männer [názory starých mužů]

► v jednotném čísle: stojí-li před ním nesklonné zájmeno (jako etwas, viel, wie viel?, genug) mit etwas / viel / genug frischer Milch [s trochou / hodně / dost čerstvého mléka]

► stojí-li před zpodstatnělým přídavným jménem zájmena etwas, viel, nichts, wenig: nichts Neues [nic nového], etwas Besseres [něco lepšího]

► v množném čísle: s číslovkami základními a se zájmeny einige, wenige, viele, mehreredrei alte Damen [tři velké dámy], wegen einiger großer Probleme [kvůli nějakým velkým problémům]durch viele schöne Städte [přes mnoho krásných měst]

► se zájmeny dessen, deren, wessenFranz, dessen ältere Brüder du kennst [Franz, jehož starší bratry znáš]

Slabé Skloňování

Slabé skloňování neurčuje kategorie rodu, čísla a pádu - ty již nese determinant nebo zájmeno. Přidávají se pouze koncovky –e a –en.

mužský rod střední rod ženský rod množné číslo

1.p. der gute Wein das gute Bier die gute Milch die guten Speisen4.p. den guten Wein das gute Bier die gute Milch die guten Speisen3.p. dem guten Wein dem guten Bier der guten Milch den guten Speisen2.p. des guten Weins des guten Biers der guten Milch der guten Speisen

Slabé skloňování se užívá:

► se členem určitým die alten Leute [lvelcí lidéa], mit den alten Leuten

► se zájmeny složenými se členem určitým: derjenige, derselbe, der gleiche [ten samý]die gleichen dummen Bemerkungen [tytéž hloupé komentáře]

► se zájmeny ukazovacími: dieser, jener [tento, onen]wegen dieser schlechten Angewohnheit [kvůli tomuto špatnému návyku]

► se zájmeny jeder, mancher, solcher, welcher?jeder neue Tag [každý nový den]; welcher alte Mann [jaký velký pán]

► v množném čísle: s welche a z něj složená zájmena (irgendwelche, was für welche): irgendwelche alten Leute [někteří velcí lidé]

► v množném čísle: s die meisten, die wenigstendie meisten alten Leute [většina velkých lidí]

► v množném čísle: se zájmeny alle, beide alle alten Leute [všichni velcí lidé]

Smíšené Skloňován

Některé determinanty jako člen neurčitý a přivlastňovací nevykazují rod systemati-cky. Proto přídavné jméno přibírá rodovou koncovku v 1. pádě mužského rodu a 1. a 4. pádě rodu středního. V ostatních případech se skloňuje podle slabého skloňování.

mužský rod střední rod ženský rod množné číslo 1.p. ein netter Mann ein nettes Kind eine nette Frau keine netten Leute4.p. einen netten Mann ein nettes Kind eine nette Frau keine netten Leute3.p. einem netten Mann einem netten Kind einer netten Frau keinen netten Leuten2.p. eines netten Mannes eines netten Kindes einer netten Frau keiner netten Leute

Smíšené skloňování se užívá:

► s neurčitým členem (pouze v jednotném čísle, protože v množném neurčitý člen neexistuje)ein guter Freund [dobrý kamarád]; mit einem guten Freund [s dobrým kamarádem]

► se determinanty / členy přivlastňovacími mein bester Freund [můj nejlepší kamarád]; für seinen besten Freund [pro jeho nejlepšího kamaráda]

► se záporným determinantem / členem keinfür keinen guten Freund; mit keinem guten Freund

Zvláštnosti:

► Přídavná jména zakončená na -e ztrácejí -e- ve funkci přívlastku : dunkel ► das dunkle Zimmer [tmavá místnost]

► U přídavného jména hoch se mění souhláska v kořenu: das hohe Gebäude [vysoká budova]

► Přídavná jména zakončená na -e nepřibírají ve skloňování další -e: böse ► ein böses Kind [zlobivé dítě] leise ► ein leiser Schritt [tichý krok]

► Některá přídavná jména cizího původu, zakončená na samohlásku se neskloňují: rosa, lila, sexy → ein rosa Kleid [růžové šaty]

4.2. stuPňování Přídavných jmen

Přídavná jména lze srovnávat, to znamená, že mohou vyjadřovat různé míry určité vlastnosti.

1. stuPeň (Pozitiv) eine gute Tänzerin dobrá tanečniceMaria tanzt gut. Maria dobře tančí.

2. stuPeň (komParativ) eine bessere Tänzerin lepší tanečniceMaria tanzt besser als Eva. Maria tančí lépe než Eva.

3. stuPeň (suPerlativ) die beste Tänzerin nejlepší tanečniceGudrun tanzt am besten von allen. Gudrun tančí nejlépe ze všech.

2. stupeň vyjadřuje vyšší míru ve srovnávání dvou vlastností a 3. stupeň vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti nejméně u srovnávání tří jednotek.

Stupňování se týká třech funkcí: přívlastku, přísudku a příslovečného určení.

Přívlastková Maria ist eine bessere Tänzerin als Eva. [Maria je lepší tanečnice než Eva].Gudrun ist die beste Tänzerin. [Gudrun je nejlepší tanečnice.]

Přísudková Eva ist jünger als Maria. [Eva je mladší než Maia.]

Gudrun ist die jüngste von allen. [Gudrun je nejmladší ze všech]

Příslovečná Maria tanzt besser als Eva. [Maria tančí lépe než Eva.]Gudrun tanzt am besten von allen. [Gudrun tančí nejlépe ze všech.]

Tvary 2. STupně

Tvary 2. stupně přídavných jmen získáme připojením koncovky –er ke kořeni. U přídavných jmen zakončených na -el se vypouští e; jsou-li zakončená na -e připojuje se pouze -r.

schön → schöner hezčí dunkel → dunkler tmavší reich → reicher bohatší leise → leiser tišší

Ve funkci přívlastku se skloňuje. Koncovka skloňování následuje za koncovkou stupňování.:

der schönere Tag ein schönerer Tag die schöneren Tage schönere Tage

Tvary TřeTího STupně

3. stupeň se tvoří připojením koncovky -st nebo -est ke kmenu:

schön → schönst- reich → reichst- dunkel → dunkelst- leise → leisest-

Koncovka -est se přidává u jednoslabičných přídavných jmen a u přídavných jmen, která jsou vždy zakončená přízvučnou slabikou nebo je-li poslední souhláskou -d, -t, -s nebo -z. Užívá se také u přídavných jmen zakončených jednou z přípon -los a -haft. V ostatních případech je koncovka -st.

beliebt → beliebtest- [oblíbené] sorglos → sorglosest- [bezstarostný]

Ve funkci přívlastku se skloňuje. Koncovka skloňování následuje za koncovkami stupňování:

der schönste Tag die reichste Frau die ältesten Freunde

Ve funckci příslovečného určení je 3. stupeň uvozen předložkou am a připojuje se koncovka -en:

Gudrun tanzt am besten. Robert fährt am schnellsten.

Ve funkci přísudku existují dvě možnosti:

Maria ist die gescheiteste. Maria je nejchytřejší. Maria ist am gescheitesten.

Zvláštnosti:

U některých jednoslabičných přídavných jmen dochází ve 2. a 3. stupni k přehlásce.

alt - älter - am ältesten starý jung - jünger - am jüngsten mladý lang - länger - am längsten dlouhý kurz - kürzer - am kürzesten krátký schwach - schwächer - am schwächsten slabý stark - stärker - am stärksten silný kalt - kälter - am kältesten studený warm - wärmer - am wärmsten teplý klug - klüger - am klügsten chytrý dumm - dümmer - am dümmsten hloupý groß - größer - am größten velký hart - härter - am härtesten tvrdý scharf - schärfer - am schärfsten ostrý arm - ärmer - am ärmsten chudý

Dochází ke změně kmenové souhlásky:

gut - besser - am besten [dobrý] viel - mehr - am meisten [hodně]

Dochází ke změně kmenové souhlásky a přehlásce:

hoch - höher - am höchsten [vysoký] nah - näher - am nächsten [blízký]

užiTí STupňování

► 1. stupeň

1. stupeň se užívá pro pojmenování vlastnosti:

der begabte Student talentovaný student Meine Sekretärin ist faul. Moje sekretářka je líná.

Srovnávají-li se dvě stejné míry, užívá se 1.stupeň a tvary (genau)so ... wie.

Peter tanzt genauso gut wie Maria. Peter tančí tak dobře jako Maria. Dein Vater ist nicht so streng wie meiner. Tvůj otec není tak přísný jako můj. Er ist so dumm, wie ich dachte. Je tak hloupý, jak jsem si myslel.

Je-li třeba uzpůsobit význam, přidávají se příslovce sehr [velmi], zu [příliš], ziemlich [dost].

eine sehr schöne Stadt velmi hezké město ein zu langer Vortrag příliš dlouhá přednáška Du fährst zu schnell. Řídíš příliš rychle.

► 2. stupeň

2. stupeň se užívá pro srovnání dvou vlastností.

Maria und Eva sind Schwestern. Maria ist die ältere.

Maria a Eva jsou sestry. Maria je starší.

Kannst du nicht langsamer fahren? Nemůžeš řídit pomaleji?

Srovnávají-li se dvě nestejné míry, užívá se 2. stupeň a spojka als.

Mein Vater ist strenger als deiner. Můj otec je přísnější než tvůj.Peter tanzt besser als Eva. Peter tančí lépe než Eva. Er ist dümmer, als ich dachte. Je hloupější, než jsem si myslel.

Pro uzpůsobení významu je možné použít příslovce viel [velmi], wesentlich [podstatně].

Dieses Bier ist viel besser als das andere. Tohle pivo je mnohem lepší než to druhé.

Podobně jako v češtině se 2. stupeň používá i k vyjádření menší intenzity: ein alter Herr [starý pán], ein älterer Herr [starší pán]

► 3. stupeň

3. stupeň vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti u jednoho z alespoň tříčlenné skupiny nositelů této vlastnosti. Ve funkci přívlastku se vždy užívá člen určitý, případně zájmeno přivlastňovací. Skupina se může připojit 2. pádem nebo předložkou von:

Maria ist meine beste Freundin. Maria je moje nejlepší kamarádka. Der Montblanc ist der höchste Berg der Al-pen.

Montblanc je nejvyšší hora Alp.

Wer von Ihnen fährt am schnellsten? Kdo z vás řídí rychleji?

Stupňování pomocí příslovcí mehr, am meisten se používá v podstatě jenom u příčestí:

der am meisten zitierte Dichter [nejcitovanější básník] das am meisten diskutierte Problem [nejdiskutovanější problém]

V záporném stupňování se užívá 2. a 3. stupeň wenig [málo]: weniger, am wenigsten

der am wenigsten begabte Student nejméně nadaný student

Ich bin darüber weniger begeistert als du. Z toho jsem méně nadšený než ty.

4.3. Rozvíjející členy Přídavného jména

Některá přídavná jména (zejména příčestí) vyžadují příslovečné určení (ve 4., 3., 2. pádě s předložkovou vazbou)

Příslovečné určení stojí před přídavným jménem Existují různé druhy příslovečných určení:

► Ukazatel míry s přídavnými jmény se 4. pádem alt [starý], breit [široký], dick [tlustý, silný], groß [velký, vysoký], hoch [vysoký], lang [dlouhý], schwer [těžký], tief [hluboký], weit [dlouhý], wert [cenný]

Das Baby ist einen Monat alt. Miminko je staré jeden měsíc.»Dieser Ring ist nichts wert. Tento prstýnek je bezcenný Der Turm ist 30 m hoch. Věž je 30 m vysoká. ein zwei Meter breiter Graben Dva metry široký příkop.

► Přídavná jména se 3. pádem: ähnlich [podobný], bekannt [známý], böse [naštvaný], dankbar [vděčný], egal [stejný], treu [věrný]

Meinem Mann ist das egal. Mému muži je to jedno.Bist du mir böse? Jsi na mě naštvaný?

► Přídavná jména s 2. pádem: würdig [hodný], sich bewußt [vědomý si], verdächtig [podezřelý]

Er ist des Diebstahls verdächtig. Je podezřelý z krádeže.Er ist sich keiner Schuld bewusst. Necítí se vinnen.

«Není si vědom ádné viny».

► Přídavná jména s předložkami (nejčastěší)

Na rozdíl od ostatních případů, příslovečným určením může být i přídavné jméno.

Paul ist stolz auf seine Kenntnisse. Paul je pyšný na své znalosti. Er ist auf seinen Freund eifersüchtig. Žárlí na svého kamaráda. Ich bin an diese Kälte nicht gewöhnt. Nejsem zvyklý na takovou zimu.

S výjimkou ukazatele míry se přídavná jména s příslovečným určením užívají zejmé-na ve funkci přísudku. Ve funkci přívlastku je užití omezené ( a patří do vybraného způsobu vyjadřování. Ve funkci příslovečného určení se nepoužívají.