Henry Purcell: Královna víl / The Fairy Queen

54. MEZINÁRODNÍ OPERNÍ FESTIVAL 54th INTERNATIONAL OPERA FESTIVAL

Henry Purcell: Královna vílTHE FAIRY QUEEN

SL2012_Program_04-07_Kralovna_vil_Sestava 1 9.7.2012 9:40 Stránka 1

2

Henry Purcell: Královna vílTHE FAIRY QUEEN

BAROKNÍ VEČER V NOVÝCH HRADECHTHE BAROQUE EVENING IN NOVÉ HRADY

Večer v areálu rokokového zámečku Nové Hrady s provedením opery na motivy Shake-spearova Snu noci svatojánské.Inscenace je nastudována na objednávku festivalu pro unikátní barokní přírodní divadlo.Evening programme in the Nové Hrady rococo chatelet with an opera performance to thelibretto based on Shakespeare’s Midsummer Night’s Dream. The production was staged for the unique Baroque local open–air theatre

Česká premiéra scénického provedení operyCzech premiére of a stage production of the opera

Titanie Lenka MáčikováOberon Jiří SulženkoVíla / Juno Anna HlavenkováElf / Foibos / Mopsa Jaroslav BřezinaKlubko Jan Šťáva

taneční role / dancers:Puk Jonáš JankůHermie Lenka BartůňkováHelena Helena ŠťávováLysandr Radim KlásekDemetrius Zdeněk Stěhule

Boni Pueričeský chlapecký sbor / Czech boys’ choirsbormistři / choirmasters: Pavel Horák, Marek Štryncl

Le Chamarré Château Ensemblesoubor historických nástrojů / ensemble of historical instruments

21.00

6.7. Středa, čtvrtek, pátek a sobotaNové Hrady • Zámek, barokní přírodní divadloWednesday, Thursday, Friday and SaturdayNové Hrady • Chateau, open–air Baroque theatre

21.00

7.7.5.7.21.00

4.7.21.00


3

dirigent, cembalo / conductor, harpsichord: David Švecrežie a dramaturgie / stage director and dramaturgy: Magdalena Švecováscéna a kostýmy / stage design and costumes: Radka Mizerováchoreografie / choreography: Tereza Indrákovápohybová spolupráce / dance coordinator: Jonáš Jankůsbormistr / choirmaster: Pavel Horákprodukce / production: Jakub Jelínek, Zdeňka Vlachovskáasistent režie / assistant stage director: Renata Slámkovásvětelný design / light design: Jakub Sloupmaskérka / makeup: Monika Sonková

Provedení v anglickém originálePerformed in the English original

Předpokládaný konec představení ve 24.00 hodin, bez přestávkyExpected end at midnight, no intermission

OBSAH OPERY Děj opery je zčásti inspirován Shakespearo-vou hrou Sen noci svatojánské, zároveň za-hrnuje některé barokní obrazy a komickéscény Purcellovy verze.

I.Je noc.V zámecké zahradě chystají elfové a Titánie– královna víl, večerní slavnost. Nečekaně seobjeví Oberon, který na oslavu nebyl po-zván, a je proto velmi uražen. Jejich dřívější,dlouho trvající manželský spor se tím vy-hrotí a Oberon plánuje pomstu.V zahradě mají také domluvenou schůzkumilenci – Hermie a Lysandr. Demetrius,který Hermii navzdory odmítání také miluje,sleduje dvojici a sám je sledován Helenou,jejíž láska je mu naopak na obtíž.Řemeslník Klubko spolu s několika kumpányse snaží po setmění dohonit svou denní po-vinnost, totiž údržbu zahrady, kterou zmeš-kali dlouhým vysedáváním v hospodě.Královna, Víla a elfové hájí svůj prostor, ro-zeženou proto řemeslníky do všech strana rarášek Puk dokonce Klubkovi přičarujeoslí uši.

SYNOPSIS OF THE OPERAThe plot of the opera is partly inspired byShakespeare’s play Midsummer Night’sDream, while including some additionalbaroque imagery and comic scenes fromPurcell’s version.

I.It is nighttime.In the castle garden, the elves and Titania –the queen of fairies – are preparing for anevening celebration. Suddenly appearsOberon, who was not invited to the feast,and is therefore very offended. Their formerlong-lasting marital dispute thus escalatesand Oberon plans revenge.In the garden, two lovers also have a date –Hermia and Lysander. Demetrius, who lovesHermia despite her rejection, follows thecouple while being himself pursued by He-lena, whose love, to the contrary, is a bur-den to him.The weaver Nick Bottom with several com-panions tries after dark to catch up withtheir daily duty, specifically the mainte-nance of the garden, which they neglecteddue to long sitting in the pub. The queen,the fairy and elves defend their space and


4

V zahradě je sice klid, ale rozmrzelá Titánieuž nemá náladu na slavení a chystá se kespánku.Oberonův plán je prostý. Skrze čarovný květomámí smysly spící královně, aby se po pro-citnutí zamilovala do prvního živého tvora,kterého spatří. Pukovým přičiněním je toprávě nedaleko dřímající Klubko, ke kte-rému Titánie zahoří neovladatelnou vášní. Oberon je se svým dílem spokojen jen čás-tečně, navíc uličník Puk pro své pobavenípobláznil kouzlem i všechny ostatní avznikla z toho slovy Shakespeara „skvostnámotanice“.Je na čase dát vše do pořádku.

II.Vychází slunce.Nový den symbolicky vítají Juno a Phoebus– antičtí bohové.Víly a elfové pořádají maškarní ples na po-čest Oberonových narozenin.Královna procitne ze svého omámenía zoufá si nad krutým ponížením. Přestotouží vyhledat svého manžela a usmířit sesním. Klubko, jehož sebevědomí je značně posí-leno nočním dobrodružstvím, marně hledásvou obdivovatelku v reji masek a krinolín.K pobavení Puka a všech přítomných si jisplete s Elfem a vyžaduje stůj co stůj ale-spoň jedno políbení.Omyly noci jsou pryč, milenecké páry usmí-řeny, vše směřuje ke šťastnému koncia oslavě manželství .

chase the Mechanicals away to all parts;even the imp Puck conjures up donkey earsto Nick Bottom.The garden is indeed quiet, but vexed Tita-nia is no longer in the mood for celebratingand prepares herself for bedtime.Oberon’s plan is simple. Through the magicflower, he dazes the senses of the sleepingqueen so that on her awakening she falls inlove with the first living creature she willsee. Puck arranges that it will be Nick Bot-tom slumbering nearby for whom Titaniawill fall with overwhelming passion.Oberon is only partly satisfied with hiswork; in addition, naughty Puck for his ownamusement enchanted all the others andgave rise, in Shakespeare’s words, to “splen-did mess.”It is time to put everything straight.

II.The sun is rising.Juno and Phoebus – ancient gods – symbol-ically welcome the new day.Fairies and elves hold a masquerade ball inhonor of Oberon’s birthday.The queen awakens from her stupor anddespairs of her cruel humiliation. Neverthe-less, she is still eager to find her husbandand reconcile with him.Nick Bottom, whose confidence is greatlyenhanced by the night adventure, seeks invain his admirer in the whirl of masks andcrinolines. To the amusement of Puck andall the others, he confuses her with an elfand asks at all costs to get at least one kiss.Mistakes of the night are gone, loving cou-ples reconciled, all points to a happy con-clusion and the celebration of marriage.


5

V letech 1642–1649 se Anglie ocitla v ob-čanské válce. Král Charles I. v ní stál protiparlamentu, vůči jehož dolní sněmovně hájilsvou svrchovanost, rozjitřené byly nábožen-ské spory mezi stoupenci anglikánské cír-kve, puritány, presbyteriány a katolíky. Bylto kulminační bod takzvaných válek tří krá-lovství, Anglie, Skotska a Irska. Důsledkembyla králova poprava a vyhlášení republikyAnglie. Během bojů se údajně statečnostívyznamenal králův tehdy dva-náctiletý druhorozený synCharles, když se útočníkůmz parlamentu postavil s pistolív ruce. Bylo mu devatenáct,když válka skončila a monar-chisté jej prohlásili za králeCharlese II. To byl ovšem ještědlouho pouze „čestný titul”.Následující roky strávil CharlesII. v exilu. Na trůn mohl na-stoupit teprve roku 1660, kdybylo království obnoveno.V jeho čele pak stál další poli-ticky neklidné čtvrtstoletí. Ze-mřel přirozenou smrtí, bezlegitimních potomků, zato s dlouhou řadoulevobočků; k jejich výhonkům patří i oběmanželky dnešního následníka Charlese,princezna Diana a Camilla Parker Bowles. V době vlády Charlese II. získala na vý-znamu rozvětvená rodina Purcellů, jejíž pří-slušníci byli v králových službách – někteříjako důstojníci, jiní jako hudebníci. S králemdrželi v době jeho exilu a když mohl trůnoficiálně převzít, dočkali se Purcellové oce-nění. Prvním hudebníkem v královskýchslužbách byl Thomas Purcell, nositel titulu„gentleman of Chapel Royal“. Tento Purcellpozději velmi podporoval nejznámějšíhohudebníka z rodiny, Henryho Purcella (II.).Nikdy se nejspíš s jistotou nedozvíme, zdabyl Henry Thomasovým synem, nebosynem jeho bratra, zpěváka Henryho Pur-cella (I.), jehož synem byl určitě další hu-debník, Daniel Purcell. Hudebníky pak bylii potomci Henryho Purcella II., syn Edwarda vnuk Edward Henry.Nejvýznamnější z rodiny zůstává Henry Pur-cell II. (1659–1695), ve své době zvaný „brit-ský Orfeus“. V dětském věku byl zpěvákem

In the years 1642–1649, England ended upin a civil war. King Charles I stood againstthe Parliament, defend his sovereigntyagainst the House of Commons; religiousdisputes between the followers of theChurch of England, Puritans, Presbyteriansand Catholics were inflamed. It was the cul-minating point of what is known as the Warof the Three Kingdoms – England, Scotlandand Ireland. The result was the king’s exe-

cution and proclamation ofthe Republic of England. Dur-ing the fights was reportedlydistinguished for bravery theking’s second son Charles,twelve years old, when hestood with a pistol in his handagainst the attackers from theParliament. He was nineteenwhen the war ended and theRoyalists proclaimed him KingCharles II. However, this wasonly an “honorary degree” fora long time. Charles II spentthe following years in exile. Hecould only take the throne in

1660, when the kingdom was restored. Hethen stood at its head for another politicallyturbulent quarter-century. He died a naturaldeath, without legitimate offspring, butwith a long line of bastards; their sprouts in-clude both wives of the successor PrinceCharles – Princess Diana and Camilla ParkerBowles.During the reign of Charles II gained impor-tance the extensive family of Purcells,whose members were in the king’s service– some as officers, others as musicians.They stood by the king at the time of hisexile, and once he could officially take overthe throne, the Purcells were rewarded. Thefirst musician in the royal service wasThomas Purcell, winner of the title „Gentle-man of Chapel Royal”. This Purcell laterstrongly promoted the most famous musi-cian of the family, Henry Purcell (II). We maynever get to know for sure whether he wasthe son of Thomas Henry, or the son of hisbrother, singer Henry Purcell (I), whose sonwas certainly another musician, Daniel Pur-cell. The descendants of Henry Purcell II

Henry Purcell


6

Chapel Royal, roku 1677 se stal dvornímskladatelem a o dva roky později varhaní-kem westminsterského opatství. Na že-bříčku dvorních funkcí postupovali v dalších letech, a to i po nástupu katolic-kého krále Jamese II. Změna v Purcellověpostavení nastala teprve za vlády VilémaOranžského a Marie Stuartovny. Dvůr byltehdy veden skromněji a Purcellovi ubylopovinností. Právě tehdy však získal čas, abyse mohl věnovat vlastní kompozici. V Anglii nebyla na konci 17. století opera naúrovni, jaké už v té době dosáhla na evrop-ské pevnině, v Itálii a Francii. Při divadelníchpředstaveních v Anglii se hudba používalajako ilustrace scén, které její přítomnost vy-žadovaly (scény slavností, obřady, vokálnívložky); tak tomu bylo i v Shakespearovýchdramatech. Předstupněm dalšího vývojepak byly masques a semi-operas. Masquebyla anglická forma barokního dvorního di-vadla, spojující básnický, hudební a tanečníprojev s okázalou kostýmní a scénickou vý-pravou. Semi-opera jako mluvené dramas pěveckými a tanečními výstupy a instru-mentálními čísly obsahovala takové mas-ques, scény, které podtrhávaly a dekorovalypříslušná místa děje. Purcell zkomponovalřadu jednotlivých hudebních čísel k čino-hrám a lidovým hrám, mimo jiné takék úpravě Shakespearova Timona Athén-ského. Kolem roku 1680 pak vytvořil dodnesoblíbenou masque Dido and Aeneas. Dalšíjeho jevištní díla přišla teprve po roce 1689,po zmíněné změně na anglickém dvoře.V krátkém časovém rozmezí tehdy vzniklysemi-operas The History of Dioclesian, KingArthur, The Fairy Queen a masque The In-dian Queen, na níž se skladatelsky podíleltaké Purcellův bratr (nebo bratranec) Da-niel. Purcellův hudební styl vyšel z odkazu kon-trapunktického umění doby královny Alž-běty I., kolem roku 1680 se obohatil o prvkyitalské hudby, zejména v harmonické složce.To se projevuje například v uplatňování tó-ninových kontrastů či nápodobě lidovýchmelodií. Purcellova The Fairy Queen (Krá-lovna vil) je jedním z prvních samostatnýchzhudebnění Shakespearovy patrně nejzná-mější komedie A Midsummer Night’s Dream

were also musicians – his son Edward andhis grandson Edward Henry.The most important of the family remainsHenry Purcell II. (1659–1695), at the timecalled “British Orpheus”. In his childhood hewas a singer in Chapel Royal; in 1677 he be-came court composer, and two years laterorganist of Westminster Abbey. He progres-sed on the rank of court functions in the fol-lowing years even after the enthronementof the Catholic King James II. A change inPurcell’s position occurred only during thereign of William of Orange and Mary Stuart.The court was then led more modestly andPurcell’s responsibilities diminished. Justthen, however, he gained time to pursue hisown composition work.At the end of the 17th century, opera in Eng-land was not at a level what had been rea-ched at that time in the European mainland,in Italy and France. In stage productions inEngland, music was used as illustration ofscenes that required its presence (scenes offestivities, ceremonies and vocal numbers);it was like that in Shakespeare’s dramas aswell. A forestep to further developmentwere masques and semi-operas. Masquewas a form of English baroque court thea-ter, combining poetry, music and dance ex-pression with spectacular costume andstage set. Semi-opera as spoken dramawith singing and dancing scenes and instru-mental numbers included such masques(scenes) that underlined and decorated theappropriate moments of the plot. Purcellcomposed a number of different musicalnumbers to drama and folk plays - amongothers to an adaptation of Shakespeare’sTimon of Athens. Around 1680 he created astill popular masque Dido and Aeneas. Hisnext stage works came only after 1689, afterthe aforementioned change in the Englishcourt. In a short time period were writtensemi-operas The History of Dioclesian, KingArthur, The Fairy Queen and a masque TheIndian Queen, to which contributed as acomposer also Purcell’s brother (or cousin)Daniel.Purcell’s musical style emerged from the artof counterpoint in the period of QueenElizabeth I, enriched around 1680 with ele-


7

(Sen noci svatojánské). Libreto (jeho autornení znám) nesleduje děj Shakespearovyhry, vybírá z ní jednotlivé scény a situacejako obraz vztahů mezi lidmi a pohádko-vými bytostmi, jako obrazy lásky a žárli-vosti, citů a vášní. Příkladem užití masquesv této semi-opeře je scéna, v níž alegoricképostavy uspávají Královnu (Titanii), nebo ta,v níž se zpívá o koloběhu přírody – scéna jealegorií usmíření Královny a Oberona. Jaktomu bylo v dobovém divadle a také v ba-rokní italské opeře obvyklé, obsahuje i Pur-cellova The Fairy Queen vložené komickéintermezzo, scénu Mopsy a Coridona. TheFairy Queen byla poprvé uvedena 2. května1692 v Dorset Garden Theatre v Londýněa následujícího roku opakována, s nově při-komponovanými hudebními čísly. DivadloDorset Garden bylo postaveno roku 1671jako Duke od York’s Theater; vévodouz Yorku byl bratr krále Charlese II., příští králJames II. V divadle se hrálo do roku 1709,kdy bylo strženo. Na téže scéně se uskuteč-nila také premiéra Purcellova Dioclesiana. The Fairy Queen se po Purcellově smrti nadlouhá léta ztratila, znovunalezena byla vedvacátém století a s úspěchem se od tédoby hraje na mnoha jevištích. Roku 2009,u příležitosti 350. výročí Purcellova naro-zení, byla vydána nová notová edice.

Vlasta Reittererová

ments of Italian music, especially in the har-monic component. This is reflected for ex-ample in the application of contrasting keysor imitation of folk melodies. Purcell’s TheFairy Queen is one of the first independentmusical settings of Shakespeare’s probablybest-known comedy A Midsummer Night’sDream. Its libretto (the author of which isunknown) does not follow the plot ofShakespeare’s play; it picks various scenesand situations of it as images of the rela-tions between humans and mythical crea-tures, as images of love and jealousy,emotions and passion. An example of theuse of masques in this semi-opera is ascene, in which allegorical figures putQueen (Titania) to sleep, or one in whichthey sing about the cycle of nature – thescene is an allegory to the reconciliation ofOberon and Queen. As was usual in con-temporary theater and also in the ItalianBaroque opera, Purcell’s The Fairy Queenincludes an inserted comic intermezzo – thescene of Mopsa and Corydon. The FairyQueen was first featured on 2 May 1692 inDorset Garden Theatre in London, and re-peated the following year, with newlyadded musical numbers. The Dorset GardenTheatre was built in 1671 as Duke of York’sTheatre; Duke of York was the brother ofKing Charles II, the next king James II. Thetheater was in operation until 1709, when itwas torn down. The same stage also pre-miered Purcell’s Dioclesian.After Purcell’s death, The Fairy Queen gotlost for long years, to be rediscovered in thetwentieth century and played ever sincewith success on many stages. In 2009, onthe occasion of the 350th anniversary ofthe birth of Purcell, a new music score edi-tion was issued.

Vlasta Reittererová


8

Sen noci svatojánské napsal William Shake-speare před více než čtyřmi sty lety. Od tédoby se tato svatební komedie dočkala ne-sčetných zpracování a je dodnes samao sobě stálou výzvou pro inscenátory nej-různějších světových scén. Ostatně jakovětšina textů tohoto geniálního básníka. Nepsaný podtitul „svatební komedie“ si

dílo vysloužilo, kromě závěrečné svatebníscény a údajné premiéry na svatební hos-tině jistého alžbětince, zejména proto, žez hlediska své struktury, atmosféry a obraz-nosti úzce souvisí s májovými obřady a sesvátkem letního slunovratu. Tyto obřady na-vazovaly na pradávné rituály plodnosti,které byly v podvědomí alžbětinců spjatys tajemnou mocí bylin, nadpřirozenými jevy,se střídáním ročních dob, s oslavou bohaslunce. Sváteční a veselicová atmosféra tě-chto dnů dovolovala obrátit svět naruby,mladí i staří vybíhali do lesů za účelem mi-lování, což bylo posléze puritány ostře kri-tizováno. Manželství jako požehnaný stavvšak spojení muže a ženy posvěcovalo,proto jsou v závěru hry vysvěcena hned třimanželská lože. Sen noci svatojánské jetedy především hrou o lásce a jejích podo-bách. Purcellova semi-opera je o sto let mladší.Proměna vkusu tehdejšího diváka a divadlavůbec byla velmi výrazná. Už v samotnémnázvu The Fairy Queen je patrný důraz nasvět nadpřirozených bytostí. Není protodivu, že pravděpodobný libretista ThomasBetterton sice zachoval původní dějovoulinku, některé postavy a situace však vyne-chal a jiné naopak přidal (Coridon, Mopsa,Nymfa, alegorické figury Noci, Spánku, Ta-jemství atd.). Žádná zpívaná role nemělapřímou souvislost se Shakespearovýmdějem. Formálně tedy The Fairy Queen vy-padala tak, že děj byl veden šestnácti hercia hudba, která se k textu vztahuje jen me-taforicky, byla zařazena dle dobové praxepři setkání s nadpřirozenými postavami,dále pak v milostných, pastorálních a ko-

mických scénách. Zahrnuje tedy jednotlivásólová, sborová, instrumentální čísla, tancea také takzvané „masky“. V jednotlivých „maskách“ se dokonce mno-hem markantněji než v činoherní verzi od-rážejí zmíněné májové obřady (Čtveroročních období, vítání boha slunce atd.)Tehdy naprosto čitelná symbolika se dnesmůže zdát zcela nelogická. Navíc je velmipodstatné, že v této podobě byla The FairyQueen poprvé uvedena v roce 1692 na po-čest narozenin Williama III. a patnáctého vý-ročí jeho svatby s královnou Mary. K tomuse vážou přímé odkazy v textu: Oberon byljakýmsi zosobněním krále Williama – odtudoslava Oberonových narozenin, čínská„maska“ s exotickými postavami měla vzdátpoctu královnině vzácné sbírce čínskéhoporcelánu, v závěru semi-opery pak králov-skému páru žehná bůh manželství Hymen . Jak tedy najít univerzální inscenační klíč, pa-sující do všech zmíněných „dveří“? Shake-spearův text je mnohovrstevný a naprostonadčasový. Purcellova hudba dává těmtokořenům křídla, je originální, svěží, inspira-tivní. Obě díla navíc ponechávají velký pro-stor pro tvůrčí imaginaci. Pro vytváření jakékoli podoby inscenace jevelmi důležitý prostor. Jinak vypadalo je-viště v době vzniku Snu, kdy byl hlavnímstředobodem herec – respektive slovo, jinakv době barokní, ve které objev perspektivya jevištních zázraků umožňoval iluzivní di-vadelní kouzlení. Jiným způsobem bychomk inscenaci přistupovali v autentickém ba-rokním divadle, jinou cestu bychom hledalina alternativní scéně. Pro naše představeníje naprosto zásadní prostor zámeckého za-hradního divadla. Nesnažíme se jej diva-delně přetvářet, ale naopak z nějvycházíme. Zámecká zahrada není „atén-ským lesem“, ale zahradou, barevnostzámku se odráží v barevnosti kostýmů,tvary zámeckých ozdob ve tvarech scéno-grafických a kostýmních detailů. Co se týče formy, existují dvě možnosti pro-věřené velkými operními scénami: uvéstPurcellovu semi-operu v originální podoběs činohrou, jako tomu bylo kupříkladu nafestivalovém představení v Glyndebourne(2009), nebo mluvený text vynechat a po-

Slovo režisérky


9

užít jen hudební materiál. Takto The FairyQueen režíroval například David Pountneyv Covent Garden (1995).My jsme vzhledem k prostoru zahradníhoamfiteátru a celému konceptu Barokníhovečera na zámku v Nových hradech vytvořilijakousi komorní verzi, ve které jsme elimi-novali mluvený text a počet zpívaných rolízredukovali z dvaceti na pět. Samotná liniehudebních částí je velmi nesouvislá, protojsme pěvcům přiřadili role původně mlu-vené, nesoucí hlavní zápletku (Titánie, Obe-ron, Klubko). Místo „masek“ s výstupemalegorických postav užíváme jevištních si-tuací a obrazů.Hlavním kompozičním principem je hra. Hras motivy Snu noci, hra s principy barokníhodivadla, hra s prostorem, se zvukem, obra-zem, pohybem. Tak jako v textu je užitomnoho zrcadlení a svět neskutečný (Titánie,Oberon, Puk, víly, elfové) se odráží od světareálného (Théseus, Hippolyta, milenci), uží-váme kontrastu barokně stylizovaných fan-tazijních figur s postavami téměř civilními.Paradoxně právě porušení hierarchie pos-tav, poblouzněné spojení nejvyššího s nej-nižším (královna a opilý Klubko) vede kesmíru Titánie s Oberonem. Ve své dramaturgické úpravě respektujiShakespearův půdorys hry – pohyb odchaosu k řádu, od přeludů a záhad nocik realitě dne. V noci skutečnost pozměňujetma a kouzla, ve dne pravdu zastírá maskaa společensky vžitá forma. Občas se alemaska poodhalí a lze na okamžik zahléd-nout záblesk skutečných emocí a také věč-ných lidských slabostí. V tomto díle se setkává antika, renesancea baroko se současným člověkem. Pokudv obrazech partnerských konfliktů, žárli-vosti, tužeb, bláhových lásek, společen-ských „tanečků“ a touhy po harmoniinalezneme částečně sami sebe, je to jendalší důkaz, že my lidé se v průběhu staletíve své podstatě měníme jen velmi málo.

Magdalena Švecová

William Shakespeare wrote his MidsummerNight’s Dream over four hundred years ago.Since then, this wedding comedy has under-gone numerous adaptations and is still in itselfa constant challenge for the directors of vari-ous stages worldwide. Indeed, as most texts ofthis brilliant poet are.The work earned its informal subtitle “weddingcomedy”, besides the final wedding scene andalleged premiere run of the piece on a certainElizabethan’s wedding reception, especiallybecause in terms of its structure, atmosphereand imagery is closely related to the May cer-emonies and the celebration of summer sol-stice. The ceremonies followed the ancientfertility rites that were connected, in the sub-conscience of Elizabethans, with mysteriouspower of herbs, supernatural phenomena,changing of seasons, with the celebration ofthe god of sun. Festive and revelry atmos-phere of these days allowed to turn the worldupside down, the young and the old ran intothe woods for love, which was later sharplycriticized by the Puritans. Marriage, however,as the blessed state sanctified the union ofman and woman – hence at the end of the playas many as three marital beds are conse-crated. Midsummer Night’s Dream is primarilya play about love and its various forms.Purcell’s semi-opera is about a hundred yearsyounger. The transformation of the taste of theviewer of that time and the theater in generalwas very significant. Already in the very titleof The Fairy Queen, there is an apparent em-phasis on the world of supernatural beings. Itis therefore no surprise that the probable li-brettist Thomas Betterton, while maintainingthe original storyline, omitted some charactersand situations and added others (Corydon,Mopsa, Nymph, allegorical figures of Night,Sleep, Mystery etc.). None of the sung roleshad a direct link to Shakespeare’s plot. For-mally, therefore, The Fairy Queen appeared sothat the plot was conducted by sixteen actors,while the music, that relates to the text onlymetaphorically, was inserted according to con-

A Word bythe Director


10

temporary practice in encounters with super-natural characters, as well as in romantic, pas-toral and comic scenes. It thus encompassessingle solo, choral and instrumental numbers,dances and also the so-called “masques”.May ceremonies are reflected even moresharply in the individual “masques” than in thedramatic version (four seasons, welcoming ofthe god of sun, etc.). The symbology, quitereadable at that time, may now seem com-pletely illogical. Moreover, it was essential thatin this form The Fairy Queen was first pro-duced in 1692 in honor of the birthday ofWilliam III and the fifteenth anniversary of hismarriage with Queen Mary. This is done by at-taching direct references in the text: Oberonwas a kind of personification of King William –hence the celebration of Oberon’s birthday,the Chinese “masque” with exotic charactershad to pay homage to the queen’s rare collec-tion of Chinese porcelain; in the end of thesemi-opera, the royal couple is blessed byHymen, the god of marriage.How to find then a universal staging key thatfits into all the above-mentioned “doors”?Shakespeare’s text is multi-layered and utterlytimeless. Purcell music gives wings to theseroots; it is original, fresh and inspiring. Bothworks also leave plenty of room for creativeimagination.For creating any shape of production, space isa very important factor. A stage looked other-wise at the time of the Dream, when the mainfocus was on the actor – or a word; differentlyit looked in the Baroque period, in which thediscovery of perspective and stage miraclesallowed for illusive stage magic. Another waywe would approach the production in an au-thentic Baroque theater, another way wewould look for on the alternative stage. Forour performance, a crucial factor is the spaceof a chateau garden theatre. We do not try totransform it theatrically, but rather we use it asa reference point instead. The chateau gardenis not an “Athenian forest”, but a garden; thecolors of the chateau are reflected in the col-ors of the costumes, the shapes of chateau or-naments are reflected in the details of stagedesign and costumes.With regard to form, there are two optionstested by large opera houses: to stage the Pur-

cell’s semi-opera in the original form withdrama, as it was done, for example, in theGlyndebourne festival performance (2009), oromit the spoken text and use only the musicalmaterial. The Fairy Queen was directed thatway e.g. by David Pountney in Covent Garden(1995).We created a sort of a chamber version, dueto the space of the garden amphitheater andthe whole concept of the Baroque Evening atthe Chateau of Nové Hrady, in which we elimi-nated the spoken text and reduced sung rolesfrom twenty to five. The actual line of themusic part is discontinuous; hence, we as-signed the originally spoken roles, carrying themain plot, to singers (Titania, Oberon, andNick Bottom). Instead of “masques” with alle-gorical figures’ scenes, we use stage situationsand images.The main compositional principle is a play. Aplay with themes of the Night’s Dream, a playwith the principles of Baroque theater, a playwith space, sound, image and movement. Justas in the text a lot of reflection is used, and un-real world (Titania, Oberon, Puck, fairies, elves)is reflected from the real world (Theseus, Hip-polyta, lovers); we use the contrast ofBaroque-stylized fantasy figures with figuresthat are almost civil. Paradoxically, it is thebreach of the hierarchy of characters, the madunion of the highest with the lowest (Queenand drunken Nick Bottom) that leads to rec-onciliation of Titania with Oberon.In my literary adaptation, I respect Shake-speare’s layout of the play – the movementfrom chaos to order, from fantasies and mys-teries of the night to reality of the day. Realityis modified darkness and magic in the night,while the truth is veiled by a mask and sociallyacceptable form. Sometimes, however, a maskis taken aside and reveals a flash of real emo-tions and eternal human weaknesses.In this work, Ancient, Classical, Renaissanceand Baroque meet the contemporary human.If the imagery of partner conflict, jealousy, de-sire, foolish love, social “dances” and desire forharmony we find ourselves albeit partly, it willbe just one more proof that the essence of ushumans has changed very little over the cen-turies.

Magdalena Švecová


11

David ŠvecV únoru 2000 se účastnil mi-strovských dirigentskýchkurzů u sira Colina Davise vDrážďanech, v roce 2002 ab-solvoval studijní pobyt na Uni-versität für Musik unddarstellende Kunst ve Vídni (uLeopolda Hagera). V roce2004 získal v mezinárodnísoutěži Belvedere ve Vídnicenu Bösendorfer Preis v kate-gorii Opera coaching. Působil jako dirigent v brněn-ském Národním divadle. Od roku 2003 je vangažmá v pražském Národním divadle,kde se představil za dirigentským pulteminscenací Kouzelná flétna, Don Pasquale,Prodaná nevěsta, Hry o Marii, Únos ze se-railu. V roce 2010 nastudoval nové uvedeníopery Gaetana Donizettiho Nápoj lásky, probalet Národního divadla uvedl světovoupremiéru baletu Othello na hudbu Leoše Ja-

náčka (2010) a Popelku Se-rgeje Prokofjeva (2011). V se-zoně 2007/08 působil adirigoval řadu koncertů jakoasistent šéfdirigenta JiříhoKouta u Symfonickéhoorchestru hl. města PrahyFOK. Ze zahraničních hosto-vání lze uvést zejména spolu-práci na nastudováníJanáčkových oper Její pastor-kyňa v barcelonském TeatroLiceo (2005) a Věc Makropu-

los v Opéra National de Paris (2007, 2009). David Švec je též vyhledávaným komornímhráčem (od roku 2004 spolupracuje s pěv-kyní Evou Urbanovou – koncerty v Praze,Bratislavě, Madridu, Washingtonu aj., v roce2010 účinkoval s basbarytonistou AdamemPlachetkou na festivalu Pražské jaro), nato-čil několik snímků na CD i pro Český rozhlas.

Magdalena ŠvecováVystudovala hru na housle nakonzervatořích v Českých Bu-dějovicích, v Praze a dále naUniversität für Musik und dar-stellende Kunst ve Vídni. V le-tech 2000–2004 vystudovalaoperní režii na Janáčkově Aka-demii múzických umění v Brněve třídě Aleny Vaňákové. Zamimořádné výsledky běhemstudia a za tvůrčí činnosti voboru operní režie získalacenu ministryně školství Českérepubliky. Od roku 1995 spolupracuje Mag-dalena Švecová jako houslistka s komornímsouborem Musica Bohemica, se kterým ab-solvovala řadu koncertů doma i v zahraničí(Německo, Španělsko, Švýcarsko, Nizozemí)a nahrála několik CD. Jako členka dámskéhoorchestru Ensemble Grace vystoupila v roce2005 na světové výstavě EXPO v japon-ském Aichi.

Kromě studijních prací, za je-jichž vynikající výsledkyběhem studia obdržela prémiiNadace Leoše Janáčka, připra-vila inscenace BrundibárHanse Krásy pro dětský sborKantiléna (uvedeno mj. ve ví-deňském Konzerthaus, 2001),Krčkovy elektroakustickáopera Nevěstka Raab (2003)nebo Stravinského Příběh vo-jáka, který byl zahajovacímpředstavením po rekonstrukci

otevřeného divadla Reduta v Brně. Pro Di-vadlo J. K. Tyla v Plzni nastudovala Donizet-tiho Dona Pasquala (2005), MozartovuFigarovu svatbu (2007), Dvořákova Jako-bína (2010). V pražském Národním divadlerežírovala Smetanovu Prodanou nevěstu(2008), kterou s velkým úspěchem opako-vaně představila na Smetanově Litomyšli.


12

Lenka MáčikováDržitelka řady ocenění – 3.cena na mezinárodní pěveckésoutěži Mikuláša Schneidra-Trnavského (2002), vítězkasoutěže slovenských konzer-vatoří (2003), 1. cena na mezi-národní pěvecké soutěžiAntonína Dvořáka v KarlovýchVarech (2004). V roce 2005s úspěchem vystoupila s Pete-rem Dvorským na Galakon-certu v pražské Státní opeře.Účinkovala v Teatro Grande di

Brescia, Teatro Sociale diComo, Teatro Fraschini Pavia,Teatro A. Ponchielli Cremonav Itálii, Opera de Massy veFrancii, ve Slovenském národ-ním divadle v Bratislavě, vevaršavské opeře Teatr Wielki.V pražském Národním divadlese představila jako Zerlinav Donu Giovannim, Despinav Così fan tutte, Penelopkav Čarokraji Marka Ivanoviće.

Jiří SulženkoPo uměleckých začátcíchv Olomouci a v Brně byl v le-tech 1991–2000 sólistou operyNárodního divadla v Praze,kam nastupuje od nové se-zony znovu do angažmá. Odroku 2008 je sólistou operySaarlandisches StaatstheaterSaarbrücken. K jeho nejvýra-znějším rolím patří Leporello,Papageno, Figaro, Kecal, Re-vírník, Zachariáš, Scarpia, Bar-tolo aj. Představil se mj. na

festivalu v Salcburku, v OpéraBastille v Paříži, v Teatro Realv Madridu, v milánském Teatroalla Scala. Spolupracovals řadou významných dirigentůjako např. sir Charles Macker-ras, sir John Eliot Gardiner,Leopold Hager, Esa-Pekka Sa-lonen, Zdeněk Košler, BohumilGregor, Václav Neumann, JiříBělohlávek, Zdeněk Mácal,Ondrej Lenárd.

Anna Hlavenková Již během studia přijalanabídku souboru Musica Anti-qua Praha zaměřující se nadobovou interpretaci barokníhudby. S ním se zúčastnilacelé řady významných evrop-ských festivalů a natočilaněkolik CD. Ve své koncertníčinnosti se reprezentuje bo-hatým repertoárem od rene-sančních písní až po evropskébaroko a současnou hudbupředních českých autorů. Odroku 1994 se také věnuje

písňové tvorbě 20. století a li-dové písni se souborem Mu-sica Bohemica J. Krčka. Jejíscénická vystoupení zahrnujíkromě dalších titulní roli operyDido a Aeneas Henryho Pur-cella v plzeňském divadlea Sub olea pacis et palma vir-tutis Jana Dismase Zelenky sesouborem Musica Florea. Odroku 2005 působí jako profe-sorka zpěvu na konzervatořiv Teplicích.


13

Jan ŠťávaV roce 2006 natočil své prvníCD: Biblické písně AntonínaDvořáka a černošské spiri-tuály. V roce 2007 byl přijat naJAMU. V roce 2007 se zúčast-nil mistrovských pěveckýchkurzů tenoristy José Cury vefrancouzské Nancy, kde získalcenu Grand prix a možnostspolupráce s Opéra Nationalde Lorraine v Nancy (Mozar-tův Idomeneo v roce 2009a Pucciniho Vlaštovka v roce

2012). Od roku 2010 je sólis-tou brněnského Národního di-vadla – Král ve Verdiho Aidě,Alidoro v Rossiniho Popelce,Bartolo v Mozartově Figarověsvatbě. V květnu 2011 debuto-val v pražském Národním di-vadle jako Osmin v MozartověÚnosu ze serailu, dále zdeúčinkuje jako Mozartův Figaroa Leporello nebo v ČarokrajiMarka Ivanoviće jako Velebo-bule a Hlavní bazilišek.

Jaroslav BřezinaOd roku 1993 je sólistou operyNárodního divadla v Praze –Mozartův Don Ottavio (DonGiovanni), Tito (La clemenzadi Tito) a Ferrando (Così fantutte), Hrabě Almaviva (Ros-sini: Lazebník sevillský), Vašeka Jeník (Smetana: Prodanánevěsta), Jirka (Dvořák: Čert aKáča), Janakos a Panait (Mar-tinů: Řecké pašije), Kudrjáš(Janáček: Káťa Kabanová),Nemorino (Donizetti: Nápoj

lásky) a Pedrillo (Mozart: Únosze serailu). Pro Deutsche Gra-mophon natočil CD RybovyČeské mše vánoční. Spolupra-coval na nahrávce Zelenkovykorunovační opery Sub oleapacis et palma virtutis, kterázískala Cannes ClassicalAwards za rok 2002. Bohatá je jeho koncertníčinnost, především v projek-tech barokního a klasickéhorepertoáru.


14

I.

ÚVOD

Prelude – Hornpipe – Air – Rondeau – Ouverture

OPILÝ BÁSNÍK ______________________________________________________________

KlubkoKlubko Naplňte číše.Královna Skočte kolem něj, udělejte kolem něj kruh, tančete kolem něj, zpívejte…Klubko Dost! Musíme si zahrát na slepou bábu, točte se kolem mne a odstupte,

uvidíme, koho z vás se mi podaří chytit…Víla Udělejte kolem něj kruh, tak, tak, a štípejte tu šelmu od hlavy k patě,

štípejte ho čtyřicetkrát, dokud svůj hanebný čin nepřizná.Sbor elfů opakujeKlubko Už s tím zatraceným mučením přestaňte, mám se přiznat?Víla, Královna Co, co?Klubko Jsem opilý, na mou duši, opilý!Víla, Královna Co jsi zač, řekni?Klubko Když to musíte vědět: jsem mizerný básník…Víla, Královna Štípněte ho za to, za jeho nesmysly a neúspěšné veršeKlubko Přestaňte, jau, jau!Víla, Královna Přiznej ještě víc!Klubko Přiznávám, jsem úplně chudý! Ne, ach, neštípejte mne tak, u všech čertů,

a jako doufám, že budu nosit vavřínový věnec, napíšu Ti chvalozpěv!Sbor elfů Odežeňte ho tedy, pryč, pryč.

Nechte jej spát, dokud se neobjeví den.

Gigue

PTAČÍ KAPITOLA A ECHO _____________________________________________________

PíseňElf Přijďte vy zpěváčkové z povětří, probuďte se, shromážděte se tady v lese.

Ať tu není žádný ptáček neštěstí, nýbrž jen ti dobří a hodní.

Ptačí preludium

Trio Může-li Bůh důvtipu povzbudit svých posvátných devět, aby převzalihlasový part, nechť ukáže nebeskému sboru své nejvyšší umění vevzdálených ozvěnách.Všechny tóny, všechny…

Instrumentální Echo

LŮŽKO KRÁLOVNY _________________________________________________________

Píseň a sborVíla, sbor Zpívejte, zatímco my tančíme na paloučku, nechť žádné mlhy nestoupají

ani neklesají, nic nesmí škodit naší královně.

HENRY PURCELL: KRÁLOVNA VÍL


15

NocKrálovna Podívejte se, sama Noc se objevila, aby vyšla vstříc vašemu plánu.

Všechen náš mírumilovný doprovod je tu, který lidi uspává. Nechte rucha starosti, obavy a zoufalství, nechte zášť a závist, ďábelské přátele,navždy odtud vykázány.Nechte jemný klid, aby jí zavřel víčka a bublající potůčky, aby jí přineslykrásné sny. Nenechte nic, co by ji mohlo rušit.

ČAROVÁNÍ _________________________________________________________________

TajemstvíElf Jedna kouzelná noc dá víc blaženosti, než sto šťastných dní.

Noc a já vylepšíme její chuť a prodlužujeme radost tisíce způsoby.

Spánek Oberon Tiše! Nic víc, všichni mlčte.

Sladký klid jí zavře oči, padá tiše, jako sněhová vločka, tiše zlehkazmizme odtud, žádný hluk neruší její spící smysly.

Tanec Puka

NOČNÍ SLAVNOST ___________________________________________________________

PíseňTitánie, Klubko, Elf, Víla

Je-li láska krásná krajina, proč tolik bolí, je-li hořká, řekni, proč jsem tak šťastná?Trpím, ale s radostí, proč si tedy stěžuji a oplakávám svůj osud,když vím, že je to zbytečné.Přece, tak dobrá je ta bolest a tak jemný ten šíp, těší i probodává mé srdce zároveň.

Tiše tisknu její ruku, skloním toužebně pohled,Skrze žhavé mlčení jí zvěstuji svou lásku.Přece, ó, jak jsem blažený, když je potom tak milá a skrze úmyslný omyl mi prozradí svou lásku,když odhalím tu snahu schovat svůj žár a naše oči si řeknou, co nikdo neumí pojmenovat.

Sinfonia a tanec labutí

Tanec elfů

Královna Lehoučcí vzdušní duchové, ukažte se!Připravte se a sjednoťte své jemné hlásky. Chyťte a opakujte chvějivé zvuky.Lehce jako dech, čerstvě jako rosa.Tvořte nové variace a vezměte takt, jako by uspával boha lásky .

Hornpipe

ZimaOberon Nyní přichází pomalu zima, bledá, hubená a stará,

Nejdříve se chvěje věkem a pak se třese chladem.Otupělá silným mrazem a přikrytá sněhem.Modlí se, aby ji slunce obnovilo a mohla zpívat jak dřív.


16

Sbor Velebíme Tě, náš největší otče,Světlo a požehnání Země,před tvým oltářem klesají čtyři roční období,daruješ-li přece celé přírodě život.

II.

Sinfonia

VÝCHOD SLUNCE ___________________________________________________________

Sbor, Juno Nuže, noc odešla, pozdravte všichni vycházející slunce.Toto je ten radostný den, narozeniny Oberona!

Fanfára na příchod Foibose

Píseň Číňana Foibos Tak začal temný svět poprvé svítit,

když božská moc na něj posvítila paprskem, který jej osvětlil a ve světle zrodil.Tenkrát bylo vše tak čistého smyslu, jako éterické proudy pluly na své nevinnosti, žádný důvod k pýše, pro ctižádost žádný cíl.

PROCITNUTÍ KRÁLOVNY ______________________________________________________

Preludium

NářekKrálovna Ó, nechte mne plakat, věčně plakat!

Mé oči už nikdy neuvítají spánek!Schovám se před paprskem denního světla A má duše vzlyká.(Je pryč, ostře nesouhlasím, neboť ho už nikdy neuvidím.)

HOSTINA ___________________________________________________________________

Nástup krinolín

Tanec

Píseň ČíňankyVíla Tak šťastní a svobodní, obdarováni jsme nejlepšími dary přírody

Nikdy jich nebudeme syti, užijeme je jako nové a jedna chuť střídá druhou.

Sbor Tak žijeme svobodně, štědře rozdáváme, co nebe tak štědře rozdává,nebyli jsme stvořeni pro práci a obchod, které jeden druhému ukládají pošetilci.


17

KOMICKÁ VSUVKA ___________________________________________________________

Klubko Děvečka a čeledín dělají teď seno, opustili jsme ty nudné blázny.(vyžaduje políbení)Strávíme sladký čas.

Mopsa Ale, pane vtipný, víte, že nejsem z té sorty, říkám vám ještě jednou: ne!ne! ne!

Dívky jako já nesmí žádné muže líbat, nepolíbím vás, dokud mne nepolíbíte navždy!

Klubko Tebe vůbec nepolíbit?Mopsa Ne, žádná pusa…Klubko A dáš mi jich dvacet, Tvoje zásoba se tím nezmenší.

Tak mi hezky řekni, že Tě smím políbit a učinit šťastnou!Mopsa Vůbec ti nevěřím, na to tě znám moc dobře!

Dám-li ti coul, vezmeš si loket, pak vládneš jako princ a směješ se té bláhové…Ne! ne! ne!

Klubko Tak malé přání nemůžeš, nesmíš odmítnout, žádnou jinou odpověď nepřijímám!

Mopsa Co tím myslíš, fuj fuj!Klubko Nesmíš mne odmítnout!

Mezihra

FINALE _____________________________________________________________________

Královna, Víla Přihlouplý Bůh manželství určitě neslyší.Vzbudíme ho kouzlem. Hymene, ukaž se!Naše královna ti přikazuje, abys zůstal, ukaž se!

Preludium – nástup Oberona

Oberon (Hymen) Zde, hleďte, poslechl jsem, má pochodeň dávno vyhasla.Nerad čekám na volné a rozvázané sliby, kdy láska sotva přežije vatební noc.Falešné plameny, meteor lásky… Nedávají mé pochodni žádné světlo.

Královna, Víla Tak se podívej sem na tu Glorii a zářivé plameny ti vyskočí na tvé pochodni.

Oberon Ano, to rozzáří mou pochodeň, nikdy neměl amor tak božské oltáře!Královna, Oberon, Víla

Měli by být tak šťastni, jako jsou krásní.A láska by měla zaujmout místo starostí a vždy, když vyjde zářivé slunce, ať je pro ně svatební den. A zapadá-li, ať je pro ně nová svatební noc.

Ciaccona

Sbor Měli by být tak šťastni, jako jsou krásní.A láska by měla zaujmout místo starostí a vždy, když vyjde zářivé slunce, ať je pro ně svatební den. A zapadá-li, ať je pro ně nová svatební noc.


18

poděkováníACKNOWLEDGEMENTS

Za podporu a spolupráci děkujeme

Ministerstvu kultury České republiky,Pardubickému kraji, Městu Litomyšl,Národnímu památkovému ústavu, zámku Litomyšl

a samozřejmě také všem dalším společ-nostem, firmám, agenturám, institucíma mediálním partnerům, jejichž příspěvky,dary a přízeň napomohly zdárné realizaci54. Smetanovy Litomyšle.

Zvláštní poděkování mecenášůmMarcele a Štěpánovi Režovým, Jitce Pantůčkové,Janě a Ondřejovi Pleskotovým,společnosti HaS Lanškrouna Janu Glattovi

Our thanks for their support and co-operation go toMinistry of Culture of the Czech RepublicPardubice Region, City of Litomyšl,National Landmark Institute,Litomyšl Castle

and of course all the companies, firms,agencies, institutes and media partners,whose contributions, gifts and goodwillmade the successful organisationof the 54th Smetana’s Litomyšl possible.

Special thanks go to our benefactorsMarcela & Štěpán Rež, Jitka Pantůčková,Jana and Ondřej Pleskot,HaS Lanškroun,and Jan Glatt.


19


Redakce: Pavel PetráněkPřeklady: Ilija Dorovsky, Joanne Davison (www.motylek.cz)V nákladu 350 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. 2012Grafika a tisk: H.R.G. Litomyšl

Generální partner festivalu

www.smetanovalitomysl.cz


Date post:	12-Mar-2016
Category:	Documents
Upload:	barbora-krejci
View:	226 times
Download:	0 times

Henry Purcell: Královna víl / The Fairy Queen

Documents