100 let českého skautingucelostředisková hra stř. Jožky Knappa

Střípky z minulosti střediska Jožky Knappa a českého skautingu

„Jmenuji se Antonín Svojsík a narodil jsem se v září roku 1876. Odmala jsem rád sportoval a tak jsem se stal učitelem tělocviku. Také mě bavilo zpívat – s bratry jsme cestovali po světě jako Český pěvecký kvartet, a protože jsem byl nejmladší a nejmenší z nich, dali mi přezdívku Benjamín.

Když mi bratr Lojzík jednou vyprávěl o tom, kdo jsou to skauti, zaujalo mě to, a protože u nás v Čechách nic takového nebylo, vydal jsem se do Anglie na skauty podívat. To byste koukali!

Protože jsem si z Anglie přivezl spoustu zážitků a poznatků, sepsal jsem je v knížce „Základy junáctví“.

Během krátké doby se mi podařilo dát dohromady skupinu nadšených chlapců toužících po dobrodružství. Podnikali jsme společně výlety do okolí, učili se poznávat přírodu a v létě 1912 vyjeli na první skutečný tábor pod stany … a tak byli junáci, neboli čeští skauti, na světě.“

To jsou slova Antonína Benjamína Svojsíka, muže, který založil český skauting. Od doby, kdy se to vše odehrálo, uplyne letos přesně 100 let.

Počátky českého skautingu

Významné chvíle a osobnosti a českého skautingu

Antonín Benjamín Svojsík

Krátce po založení organizace “Junák - Český skaut “ se rozpoutává první světová vál-ka. Mladí vůdcové narukují a někteří během války padnou. Přesto se však Junák vyvíjí dále. Skauti pořádají sbírky šatstva a peněz pro sirotky a vdovy, spolupracují s Červeným křížem, začínají plnit různé odborky, stupně zdatnosti a dokonce si založí vlastní časopis. I když zuří válka, junáci každé léto táboří. Tábory jsou však spojené s prací na poli či v lese, za kterou skauti dostávají potraviny, aby se uživili.

V posledních dnech války a prvních dnech nově vzniklé Československé republiky, tedy na podzim 1918, se skauti významně zapojují do služby Národnímu výboru. Ve dne i v noci střeží společně se sokolskými hlídkami a vojáky důležité objekty. Do dějin se však nejvýrazněji zapíše junácká kurýrní služba: skauti doručují po Praze důležité zprávy, do-

pisy a telegramy mezi členy Národního výboru a novými státními úřady. Na Střeleckém ostrově si zřizují základnu a pěšky, tramvají, na kole či na mo-tocyklech roznášejí dopisy po celém městě. Pro tuto skautskou poštu je dokonce zhotoveno speciální razítko a poštovní známky, které jednou budou velikou vzácností a ozdobou filateli-stických výstav po celém světě.

Skauting za 1. světové války a v době vzniku Československé republiky

Ve stejné době, kdy Antonín Benjamín Svojsík táboří poprvé se svými skauty, spisovatelka Popelka Biliánová se vypravuje se skupinou děvčat také na první letní tábor - sice ne pod stany, ale pod střechu. Děvčata spí na slámě, vaří, zpívají, cvičí, učí se zachá-zet se sekerou, pozorují zvěř a dokonce se koupou v rybníce - zkrátka samé nové věci. To, co dělají, je pro dívky zcela neobvyklé a pro společnost nepocho-pitelné: slečinky z Prahy - měly by chodit spořádaně na procházky, číst básničky, nosit slunečníky, klopit oči a vyjadřovat se tiše a vybraně - a zatím tady řvou jak paviáni a některé dokonce rejdí po rybníce ve starých neckách! To tady ještě nebylo.

Avšak skutečný základ dívčího skautingu, založený na stejných výchovných cílech a metodách jako skauting chlapecký, je položen až na přelomu let 1914 a 1915. U zrodu Sasanek, první dívčí skautské družiny, stojí profesorka přírodních věd Anna Berkovcová a Vlasta Štěpánová. Sasanky začínají jezdit na výpravy, pořádají pravidelné schůzky a opravdové letní tábory. O tom, jak vypadá jejich program (který nám jednou může připadat trochu legrační), se můžeme dočíst v dosud zachovalé kro-nice Sasanek.

Dívčí skauting

Skautské hnutí se v prvorepublikovém Československu těší vysokému respektu. Od-díly prochází mnoho českých osobností, jako například budoucí prezident Edvard Beneš, básník Jiří Wolker či cestovatel František A. Elstner.

První éru našeho skautingu ukončují v létě 1940 nacisté. Zuří druhá světová válka, gestapo vtrhává do některých skautských táborů a postupně je rozhání. 28. října, v den výročí vzniku Československa, je tajemníkem Protektorátu Čechy a Morava K. H. Frankem oficiálně vyhlášen zákaz a rozpuštění Juná-ka, jakožto organizace nepřátelské Třetí říši. Skautský majetek, pořízený mnohdy z korunových příspěvků členů, jejich rodičů nebo dobrovolných dárců, nacisté zabavují a předávají své organizaci Hilterjugend.

I přesto však mnoho skautských vůdců, navzdory nebezpečí ztráty svobody či života, pokračuje po celou dobu nacistické okupace ve skautské činnosti. Někteří skauti se zapojují do protinacistického odboje, hlavně destrukční a zpravodajskou činností. Sedm stovek z nich za to zaplatí životem. Po skončení války je v Beskydech na jejich památku postavena kamenná mohyla Ivančena, ke které každoročně na svátek sv. Jiří putuje mno-ho skautů a trempů vzdát svou čest.

První zákaz skautingu

Buďte pozdraveni, Mirku, Jarko, Jindro, Červenáčku a Rychlonožko, zastavte se na chvíli… ten uprostřed je Mirek Dušín, jeden z nejušlechtilejších hochů, kteří kdy žili. Přímý, pro pravdu a právo vždy zapálený, ohleduplný a přátelský k chlapcům, rytířský a dvorný k děvčatům. Lepšího kamaráda si Rychlé šípy nemohli zvolit za vedoucího…

Po jeho pravé ruce jde písař klubu Jarka Metelka se svou podkůvkou vlasů, do čela vždy trochu spadlých. Klidný a mírný, ukázněný. Z druhé strany vedle Mirka kráčí Červenáček, jemuž Rychlonožka často říkal s nádechem ironie „pojď sem hezký hochu“, ale on byl skutečně hezký a milý. S oblibou nosil červenou čapku – však také podle ní dostal jméno.

Vedle něj jde Jindra Hojer, čili moje ublízané potěšení, jak mu Rychlonožka žertem říkával, protože měl vždy pečlivě na pěšinku učesané vlasy. Jemný veselý chlapec, statečný, věrný, opovrhující násilím a nespravedlností. A konečně Rychlonožka. Samorost, smolař, legračník a vtipálek, zmatkář a strašpytel. Jeho prostořeké průpovídky a vti-py, kdekoho rozesmály a on jimi nešetřil ani v nejožehavějších situacích….

Jaroslav Foglar - Jestřáb

Ano asi jste poznali, že se jedná o legendární družinu Rychlých šípů. Jak vidíte, tak družina Rychlých šípů má k Vám hodně blízko. Ač to skauti nejsou, tak se podobají skautské družině. Podnikají výpravy do přírody, scházejí se ve své klubovně. Učí se novým věcem, píší kroniku, mají svoji družinovou symboliku, svého vedoucího Mirka, v létě jezdívají na tábor, snaží se pomáhat ostatním a vydávají se na cesty za různými dobrodružstvími.

To jsou slova Jaroslava Foglara, mluvícího o svých hrdinech z knih Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří. Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907. Patří mezi významné české spisovatele literatury pro mládež a je spojován především s postavami Rychlých šípů, které vystupovaly také v jeho komiksových příbězích. Pracoval jako vychovatel a především jako redaktor časopisů pro mládež Mladý hlasatel, Vpřed či Junák. Byl skautem a pod svou skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po celý život skautský (v době zákazu skautingu vystupující jako turistický) oddíl, Pražskou Dvojku. Možná právě to vedlo k tomu, že družina Rychlých šípů má dost podobného s družinami obyčejných skautů, jako je třeba právě ta vaše. V době komunismu patřil Foglar díky skautingu mezi zakázané spi-sovatele, jeho knihy nesměly vycházet, a tak staré výtisky kolovaly mezi lidmi spíše po-tají. Mezi jeho nejkrásnější knížky patří například Hoši od Bobří řeky, odkud určitě znáte plnění bobříků - třeba bobříka odvahy, Tajemná Řásnovka, Chata v Jezerní kotlině, Pod junáckou vlajkou a mnoho dalších, které rozhodně stojí za přečtení. Josef Foglar zemřel 23. ledna 1999 a je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

Úryvek komiksu s Rychlými šípy

Po skončení druhé světové války v roce 1945 dochází takřka ihned k obnově českého skautingu. Ve tříletém období poválečného nadšení se Junáku, pod vedením Dr. Rudolfa Plajnera, daří dosáhnout nevídaného počtu čtvrt miliónu členů a ovlivnit tak nezaned-batelnou část dětí a mládeže. Avšak v únoru 1948 dochází v Československu ke komunis-tickému převratu a skautům nastávají opět krušné časy.

Nejprve je Junák násilně včleněn pod komunistickou stranou ovládaný Svaz československé mládeže. Demokraticky smýšlející vůdcové skautských oddílů jsou z or-ganizace vylučováni, skauting je podroben tvrdé kritice a označen jako buržoazní hnutí, odvádějící mladé lidi od problémů dělnické třídy. Probíhají politické procesy se skaut-skými činovníky, nakonec je Junák v roce 1950 úplně zrušen, veškerý majetek zabaven a převeden na nově zakládanou dětskou komunistickou organizaci Pionýr.

Desítky skautů a skautek se ihned zapojují do protikomunistické činnosti: účastní se pokusu o státní převrat, převádějí v západním pohraničí ohrožené osoby do svobodného světa, ... a za svou věrnost skautským ideálům, svobodě a demokracii jsou odsuzováni k dlouholetým trestům - komunistické kriminály, tábory nucených prací, žaláře uranových dolů, doživotí i smrt.

Přes pronásledování, nebezpečí zatčení a dlouhodobého věznění přežívá český skau-ting v různých podobách tajně v ilegalitě nebo v zahraničním exilu. Vyjít na krátko z ilegal-ity umožňují skautům pouze události tzv. “Pražského jara” v roce 1968, kdy díky nástupu reformního křídla v KSČ dochází k uvolňování poměrů ve státě a obnovení některých zakázaných organizací, mezi nimi i Junáka - a to opět pod vedením Rudolfa Plajnera. V létě probíhají poprvé po dvaceti letech opět skautské tábory. Avšak okupace republiky vojsky států Varšavské smlouvy 21. srpna znamená konec demokratizačních procesů. Následu-je obsazování důležitých funkcí v Junáku komunisty a v roce 1970 dokonce převedení Junáka do Pionýrské organizace. Většina skautských oddílů se staví tomuto rozhodnutí na odpor, což má za následek opětovné zabavení veškerého majetku a konec jejich exis-tence. Toto dvouapůlleté obnovení bylo nicméně pro český skauting nesmírně důležité, neboť umožnilo předat skautské ideály nové generaci dětí a vychovat novou generaci vůdců – tím je zachována kontinuita hnutí.

Český skauting se tedy v roce 1970 opět vrací do ilegality, skautský program probíhá zpravidla pod hlavičkou různých jiných dětských orga-nizací (turistické oddíly mládeže, Svazarm, Český svaz ochránců přírody apod.)

Trvá dalších dlouhých dvacet let, než v listopadu 1989 přichází sametová revoluce - pád komunistic-kého režimu v naší zemi. Český skauting je potřetí a snad konečně naposledy definitivně obnoven.

Skauting v ilegalitě

V roce 1983 exiloví skauti uspořádali první exi-lové jamboree. Dali mu název EXILOREE a konalo se každé dva roky. První se uskutečnilo v Německu. Druhé Exiloree bylo v Německu (SRN) v Brexbachta-lu u Koblence (1985). Třetí v Aaberg ve Švýcarsku (1987), čtvrté v Kainmühle u čs. hranic (1989).

Středisko Jožky Knappa dávno i nedávno

Jožka Knapp – Maate (středisko ve 20.- 30. letech 20. století)

Jožka Knapp se narodil v roce 1900 a patřil k velmi činorodým skautům. V počátcích plzeňského skautin-gu byl např. vůdcem tzv. Horních chlapců.

Po sloučení skautských organizací v Plzni v letech 1922-1923 do Svazu skautů – junáků RČS Jožka Knapp vytvořil (založil) sbor (středisko), ve kterém byly 1. kmen roverů a 2. klub oldskautů. Klubovny byly v Dominikánské ulici čp. 14 v Plzni Ve 30. letech 20. století Jožka Knapp vedl 1. kmen roverů a skautů nazvaný Tlupa bílého dne, který měl velikost sboru (střediska).

Ve svém civilním životě byl v roce 1937 (v době ohrožení Československa fašisty) jmenován ve-litelem Zpravodajské a spojovací služby Civilní protiletecké obrany. Po okupaci Československa Německem se zapojil do odbojového hnutí. 25. června 1944 byl zatčen a nakonec umučen v koncentračním táboře v Terezíně, kde 5. listopadu 1944 zemřel.

Po skončení války v roce 1946 byl posmrtně vyznamenán a byl na jeho počest založen Knappův memoriál – zpravodajský závod.

Když bylo v roce 1990 obnoveno 1. středisko plzeňských skautů Václavem Kuttanem – Wapuskem, mj. spoluvězněm Jožky Knappa, bylo pojmenováno Středisko Jožky Knappa.

Memoriál Jožky Knappa, 1990

Václav Kuttan – Wapusk (středisko po roce 1945)

Václav Kuttan se narodil 10. 10. 1919, patřil k plzeňským skautům z doby před 1. zákazem skautingu (tedy před 2. světovou válkou), během něhož byl spolu se zakladatelem střediska Jožkou Knappem vězněn v Terezíně.

Po skončení 2. světové války a obnově skautin-gu se 1. plzeňské středisko ustavilo na klubovně při silnici nad Českým údolím a mělo název Lipo-vka. Nejprve jej vedl bratr Jan Stružka – Wido a po něm Václav Kuttan- Wapusk.

Středisko tehdy mělo následující složení: 10. oddíl roverů vedl Jan Matějíček; 12 oddíl junácký vedl Marian Smetana; 13. oddíl junácký vedl Ka-rel Krása – Šižwa; 17. oddíl Hiawatta vedl Jaroslav Hurt a 19. oddíl vedl br. Šilpoch.

Po odchodu Václava Kuttana do vojenské činné služby se činnost 1. střediska Lipovka výrazně omezila a po odchodu Františka Szafnera do emigrace (po roce 1948) středisko zaniklo úplně. Zbytky oddílů pak převzalo středisko Stopa.

V roce 1950 ale byla činnost Junáka (skautů) komunistickou vládou zcela zakázána. Václav Kuttan v době komunistické totality potom vedl napůl oficiálně a napůl tajně děti v turistickém oddíle a v 80. letech 20. století v Archeologickém kroužku při Západočeském muzeu v Plzni.

Na přelomu let 1989 a 1990 stál Václav Kuttan – Wapusk u obnovy plzeňského skautin-gu a byl prvním vůdcem Krajské rady Junáka. Tehdy také obnovil 1. středisko, které dosta-lo název Jožky Knappa a Wapusk byl prvním vůdcem tohoto střediska do podzimu roku 1990.

Václav Kuttan – Wapusk zemřel 3. 7. 2009

Obnovení Junáka, 1989 (zleva: Meloun, Wa-pusk, Hadži, Šivo)

Jirka Světlík se narodil v roce 1924 a patří k tzv. předválečným skautům, tedy lidem, kteří začali jako kluci skautovat v době před 2. světovou válkou.

Během 2. světové války, když trávil nedobrovolně svůj čas v Německu na práci v rámci tzv. totál-ního nasazení, byl poprvé na jeden rok uvězněn fašistickým režimem.

Podruhé byl uvězněn komunistickým režimem v roce 1952 a strávil v různých věznicích v tehdejším Československu celkem 10 let.

Věznění skautů bylo v době Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) i v době vlády komunistů v Československu, hlavně v 50. letech 20. století, průvodním jevem těchto totalitních režimů. Skauti byli vězněni nejen pro své členství v Junáku, ale i za

odbojovou činnost směřující proti totalitě. Jirka Světlík byl uvězněn za tisk protikomu-nistických letáků. Znalost některých skautských dovedností mu také pomohla kriminál lépe snášet, vězni na samotkách se například dorozumívali přes zdi vyťukáváním mor-seovky.

Václav Blažek – Black patřil ke skautům poválečným .Na podzim roku 1990 převzal Black vedení 1. střediska Jožky Knappa a v listopadu

1990 byl střediskem obnoven zpravodajský závod s názvem Memoriál Jožky Knappa, kterého se tehdy zúčastnilo 156 dětí ve 29 hlídkách.

Za Blackova působení mělo středisko na počátku roku 1991 devět oddílů, které se scházely v klubovně v Barrandově ulici, čp. 16. Na počátku 90. let 20. století středisko získalo tábořiště na louce u Horní Lhoty u Klatov, kde v létě tábořilo i několik oddílů. V roce 1991 zde tábořil 11 oddíl (roveři), 12. oddíl (skauti) a společně oddíly 15, 16. a 17.

V roce 1991 středisko přišlo o jedinou klubovnu v Barrandově ulici. Krátkou dobu oddíly žádnou klubovnu neměly a nebylo, kde se scházet. Nakonec se podařilo získat tehdy polorozpadlý dřevěný domek v areálu Slavie Plzeň u Papírenské lávky, který si středisko opravilo. Dnes se v této klubovně

Jirka Světlík(perzekuce skautů)

Václav Blažek - Black(středisko na počátku 90. let 20. století – po obnově Junáka)

Jaromír Sýkora - Garry(středisko v letech 1995-2004)

schází 12. oddíl. Velkou Blackovo zásluhou bylo získání kluboven na Plzeňské cestě, které postavi-li skauti střediska Stopa v době krátkého povolení skautingu v letech 1968-1970. Po zákazu činnosti skautů byly tyto klubovny zabaveny, a začala je užívat organizace Pionýr. V roce 1992 byly dvě klubovny předány našemu středisku a scházely se zde 10. a 15. oddíly.

V roce 1995 Václav Blažek – Black odstoupil jako vůdce střediska a nadále se věnoval činnosti v 15. oddílu Žlutý útes. Zemřel v březnu roku 2010.

Jaromír Sýkora - Garry se narodil v roce 1957 a patří ke skautům, kteří vyrostli v 70. a 80. letech 20. století v trampském prostředí. Patřil ke členům archeolo- gického a speleologického kroužku při Západočeském muzeu v Plzni, kde se seznámil s Václavem Kuttanem – Wapuskem.

Po obnově plzeňského skautingu v roce 1990 se stal spolupracovníkem Václava Kuttana Wapuska a ve stejném roce založil 12. oddíl Modrý útes.

Vůdcem střediska se Garry stal v roce 1995/1996. Za jeho vedení se po předchozím mírném chaosu, který provázel zakládání a rušení oddílů, ve středisku ustálily tyto oddíly: 10 oddíl Ookenanis, který se z původního muzejního oddílů roverů a rangers stal pod vedením Petry Faitlové oddílem dívčím, 11. oddíl Old skautů, který ale již roku 1999 zanikl, 12. oddíl Modrý útes, který vedl Garry, 13. oddíl Old skautů, který tehdy vedl Jirka Světlík, 15. oddíl Žlutý útes a 16. oddíl Žlutá peřej, který vedla Jana Sadílková – Potápka (tento oddíl zanikl v roce 2000). Nově pak vznikl 18. oddíl Bílý útes pod vedením Pavla Krále – Kinga, který získal třetí klubovnu na Plzeňské cestě.

K velkým střediskovým úspěchům patřilo vítězství 10. oddílu v okresním kole Svoj-síkova závodu v roce 1999 a vítězství 18. oddílu v Memoriálu Jožky Knappa v roce 1999.

V roce 2000 středisko poprvé upořádalo soutěž Malá mlsná opice, která se stala tradičním závo-dem pro vlčata a světlušky pořádaným od té doby střediskem každoročně.

Malá mlsná opice,2011

Wapusk a Black na střed. sněmu, 1990 - předání vůdcovství Blackovi

Josef Vajskebr se narodil v roce 1981 a patří k mladší generaci skautů, kteří začínali se členstvím ve skautu již v dětském věku na počátku 90. let 20. století.

Bobr byl původně členem oddílu ve Vejprnickém středisku a poté členem 55. oddílu Bílá Střela. Do našeho střediska přestoupil, když se stal členem 18. oddílu Bílý útes v roce 1998. V letech 2003 – 2006 byl také vůdcem tohoto oddílu.

V září 2004 se Bobr stal vůdcem střediska. Již v předchozím roce byl jedním z iniciátorů přestupu tehdejšího 55. oddílu Bílá Střela z 5. střediska

do našeho střediska. Oddíl získal nové číslo 11 a středisko spolu s ním další klubovnu v Hluboké ulici.

V roce 2004 vznikl druhý střediskový roverský kmen nazvaný JáMy. Svoji činnost ukončil v roce 2010.

Zatímco v 90. letech 20. století většinou oddíly vyvíjely svoji činnost samostatně a děti se s jinými s druhých oddílů vlastně neznaly. Činovníci se scházeli jen na střediskových radách, a proto v prvním desetiletí 21. století začalo středisko pořádat každoročně střediskové hry a setkání. Z iniciativy roverského kmene Cipísek a Malíčka vznikla hra Zlatokopecká, která se dočkala čtyř kol. Proběhly také dvoje střediskové vánoce, a to na Horním Těšově a v Mariánských Lázních.

Od roku 2006 se středisko zapojuje pravidelně do propagačních akcí Skauti dětem naz-vané zkráceně SkaDět, při kterých se připravují různé soutěže a úkoly pro děti, které ne-jsou skauty, převážně v okolí kluboven na Plzeňské cestě.

V roce 2007 se 10., 12. a 18. oddíl zúčastnili celorepublikového setkání skautů v Praze nazvaného Šátková metropole, které se konalo u příležitosti 100 letého výročí založení světového skautingu. Bydleli jsme v jedné škole, členky 10. oddílu Ookenanis byly vy-brány k prezentaci svých aktivit na Staroměstském náměstí, ostatní putovali po Praze.

Josef Vajskebr – Bobr (středisko na počátku 21. století)

Středisko pod vedením Ondřeje Steidla - $krblíka

V září 2009 se uskutečnil mimořádný sněm, který zvolil nové vedení ve složení – vůdce střediska: Ondřej Steidl - Skrblík, zástupce vůdce: Petra Pres-lová, výchovný zpravodaj ChK: Jiří Dlouhý - Gumídek, výchovná zpravodajka DK: Petra Dlouhá – Spanilka, voleným členem střediskové rady se stal Lukáš Feřt – Luki, revizní komisi tvořili Josef Vajskebr – Bobr a Jiří Fák – Fík, hospodářem střediska zůstává Petr Janeček – Píďala.

V roce 2010 se středisko vrátilo ke své oblíbené hře „Zlatokopecká“, na kterou jsme vyrazilo na Čtvrtníkův srub nedaleko Vacova.

Poprvé jsme zlatokopeckou zorganizovali jako hru vícedenní a roveři při cestě ke claimům poněkud zabloudili. Na tradiční rýžování zlata navázal podvečerní karneval, který byl hodně násilně přerušen dýmovnicí a únosem dvou účastníků a dvou batohů. Ty jsme museli jít potmě hledat, ale nakonec jsme je ve zdraví našli. V neděli proběhla soutěž pro zlatokopecké dvojice, které si mohly vyzkoušet různé možné i nemožné úkoly, které opravdoví zlatokopové museli opravdu vykonávat.

Během jara bohužel zemřel další ze zakladatelů střediska a jeho pozdější vůdce Václav Blažek – Black.

Na tábory oddíly vyrazily tradičně – 10. a 18. oddíl Slabce (Gumídek), 12. oddíl Horní Lhota (Skrblík) a 11. a 15. oddíl Mezholezy (Carlos).

Po skončení tábora nastala změna ve vedení 18. oddílu, který po Gumídkovi převzal Michal Procházka – Ohnivák.

Řádný sněm v září 2010 potvrdil dosavadní vedení střediska a celá středisková rada má následující složení: vůdce střediska: Ondřej Steidl - Skrblík, zástupce vůdce a zároveň výchovná zpravodajka DK: Petra Preslová, výchovný zpravodaj ChK: Jiří Dlouhý - Gumídek, členem revizní komise je Jiří Fák – Fík, druhým členem RK je Lukáš Feřt - Luki, volenou členkou střediskové rady je Jitka Baslová, hospodářem střediska Petr Janeček – Píďala,

mediální zpravodajkou střediska Petra Dlouhá – Spanilka. Pro úplnost vedení oddílů: 10. oddíl: Zdeňka Holoubková – Támhle, 11. oddíl: Lukáš Szabó – Luky, 12. oddíl Ondřej Steidl: – Skrblík, 13. oddíl OS: Jaroslav Mašek - Hadži, 15. oddíl: Ka-rel Dudáček – Carlos, 18. oddíl: Michal Procházka - Ohnivák.

Zlatokopecká, 2010

Luki (nar. 1981) patří stejně jako Bobr k činovníkům střediska, kteří začali skautovat jako děti. Byl členem 12. oddílu - družiny Kamzíků, která se scházela v Kozolupech pod vedením Josefa Petrželky – Žíly.

Když King s Marťanem založili 18. oddíl Bílý útes, přešel Luki do tohoto oddílu a zde se také stal skautským činovníkem. Od roku 2003 byl výchovným zpravodajem chlapeckého kmene střediska. V 18. oddíle Luki vedl družinu vlčat a pod jeho vedením se konaly ve Vrbně u Blat-né tábory pro vlčata a světlušky 10. a 18. oddílu. Luki byl iniciátorem a prvním

organizátorem závodu Malá mlsná opice pro vlčata a světlušky.

Luki se dále věnuje výchově činovníků pracujících s vlčaty, je dlouholetý instruk-tor ČLK VLK a instruktor zdravotnického kurzu Červeného kříže. Dnes Lukáš Feřt – Luki pracuje jako učitel matematiky a fyziky na Střední průmyslové škole do-pravní.

Péťa (nar. 1978) začala skautovat v 52. oddíle Žlutá střelka. V polovině 90. let 20. století přišla do střediska Jožky Knappa, kde začala pracovat v 10. oddíle, který tehdy vedl ještě Václav Kuttan - Wapusk jako rover-ský kmen.

V roce 1997 Petra převzala oddíl jako samostatná vůdkyně a 10. oddíl se pod jejím vedením stal čistě dívčím oddílem. Ve středisku tehdy ještě existoval 16. dívčí oddíl Žlutá peřej, který vedla Jana Sadílková – Potápka. Po skončení jeho činnosti část jeho členek přešla v roce 2000 právě do 10. oddílu Ookenanis.

Členky 10. oddílu pod jejím vedením dokázaly v roce 1999 zvítězit v okresním kole Svojsíkova závodu, což je v novodobé historii střediska Jožky Knappa největší úspěch.

Petra pořádá střediskové rádcovské kurzy, hry a setkání, věnuje se vzdělávání činovníků jak na středisku, kde působí jako výchovná zpravodajka, tak z pozice instruktorky na vůdcovských kurzech (Pavučina, KudyKam).

Lukáš Feřt – Luki

Petra Preslová (Faitlová)

Luki jako člen družiny Kamzíků na táboře 12 oddílu, 1993

Jiří Fák – Fík

Fík (nar. 1964) patří stejně jako Garry ke skautům, kteří vyrůstali v trampském prostředí a byl v 80. letech 20. století členem archeologického kroužku, kde se seznámil s Václavem Kuttanem - Wapuskem.

Po obnovení Junáka na počátku 90. let se postupně zapojil pod vedením Wapuska do činnosti střediska. Je dlouholetým členem 12. oddílu a organizátorem táborů na Horní Lhotě. Ve středisku Jožky Knappa působil jako výchovný zpravodaj chlapeckého kmene.

Na počátku 90. let 20. století, po obnově skautin-gu a založení 1. střediska Jožky Knappa Wapuskem, vznikl jako čistě chlapecký, skautský oddíl Modrý útes s číslem 12. Oddíly tehdy získávaly čísla podle příslušnosti ke středisku, tedy oddíly 1. střediska začínaly číslem 1, oddíly 5. střediska pětkou a podobně. První názvy oddílů tehdy také byly odlišeny podle příslušnosti ke kmeni. Chlapecké byly nazvány útes + barva a dívčí peřej + barva. Později bylo od tohoto tradičního názvosloví v případě oddílu Ookenanis upuštěno. Vedle 12. oddílu vznikl jako chlapecký také 15. oddíl nazvaný Žlutý útes a v roce 1998 ještě nově 18. oddíl Bílý útes. Tehdy se ovšem 12. oddíl Modrý útes změnil na smíšený, když převzal část bývalého oddílu Stříbrná peřej.

K největším úspěchům chlapeckých oddílů patří vítězství 18. oddílu v Memoriálu Jožky Knappa v roce 2000 a dvě druhá místa kluků 12. oddílu ve sportovním klání Chlupatý tenisák.

Chlupatý tenisák

Pavel Král (nar. 1976) začínal skautovat jako kluk na počátku 90. let 20. století v tehdy nově vzniklém 12. od- díle Modrý útes pod Garryho vedením. Zde také následně působil jako rádce družiny.

V roce 1997 založil spolu se svým kamarádem Mar-tinem Menzou – Marťanem 18. oddíl Bílý útes, jehož byl prvním vůdcem.

Na přelomu 20. a 21. století pak King, spolu s Marťanem, Malíčkem a Péťou, iniciovaly vznik prvního roverského kmene při středisku pod názvem Cipísek. Kmen uspořádal hru pro rovery a rangers hru Xapatánie, která se odehrávala v noční Plzni a potom v okolí Hradiště. Jako první roveři ze střediska se také

zúčastnili roverského setkání Obrok a v roce 2002 se King spolu s Malíčkem zúčastnili celosvětového Jamboree v Thajsku.

Pavel Král – King (roveři ve středisku)

Členové bývalého RK JáMy

Druhým roverským kmenem střediska byly JáMy založené v roce 2004. Jejich členové byli hlavně z 10., 11. a 15. oddílu. Ve vedení působil převážně Lukáš Szabó - Luky.

Prozatím posledním roverským kmenem byla Rychlá rota vzniklá hlavně ze členů 10. a 18. oddílu.

V roce 2008 proběhl první, a prozatím poslední, celostřediskový roverský tábor v Horní Lhotě u Klatov.

Střípky z minulosti střediska Jožky Knappa a českého skautinguText: Jiří Dlouhý - Gumídek, Jiří Fák - Fík, Karel Dudáček - Carlos, Zdeňka Holoubková - TámhleGrafická úprava: Jitka BaslováVydalo středisko “Jožky Knappa” Plzeň, Svaz skautů a skautek ČR u příležitosti střediskové oslavy 100 let českého skautingu v roce 2012.

Více o historii našeho střediska najdeš na našich internetových stránkách:

http://skauti-plzen.cz (-> Z naší činnosti -> Historie)