HISTORIE TĚLESNÉ KULTURY (KSK/KHITK ) Vážení studenti, cílem předloženého e-learninkového textu je seznámit Vás se základními

informacemi, zabývajícími se historickým pohledem na tělesnou kulturu. E-learninkový text je

určen pro předmět „Historie tělesné kultury“ (KSK/KHITK ). Získáte vědomosti z oblasti

historického vývoje tělesné kultury od nejstarších civilizací po současnost. Budete upozorněni

na přelomová historická data, základní mezníky v tělesné kultuře a vývoj filozofických

myšlenek, které ovlivnily tělesnou kulturu v průběhu století až po současnost.

Světové dějiny tělesné kultury

Tělesná cvičení v počátcích lidské civilizace

Již v dávné minulosti byl člověk nedílnou součástí přírody. K postupné kultivaci člověka

docházelo pomocí her ve spojení s prací a rozvíjejícími se náboženskými představami.

Tělesná cvičení už od pradávna hrála důležitou úlohu v životě společnosti.

Dříve byla tělesná cvičení důležitá k zachování existence. Hlavním problémem bylo přežít,

udržet rod. Proto nejvíce času musel člověk věnovat shánění potravy. Rozhodujícím

činitelem, umožňujícím primitivnímu člověku přežít, byla schopnost myslet. Člověk v boji o

přežití musel mobilizovat veškeré své fyzické a duševní síly, což znamenalo, že začal

zdokonalovat své zbraně, které mu usnadňovaly lov (př. vor, loď, sněžnice pro snadnější

chůzi ve sněhu). S vlivem rostoucího duševního vývoje člověka se stává tělesná kultura

součástí životního stylu člověka. Stává se určitou filozofií.

Od sběru potravy člověk postupně přecházel k aktivním formám obživy, jako je lov, ochočení

prvních zvířat, k pastevectví a nakonec k zemědělství. Základem byly přirozené pohyby jako,

chůze, běh, skoky, překonávání překážek, plavání a později již kultivované pohyby se zbraní,

jízda na lodi a na koni. Chlapci měli jako budoucí lovci a válečníci procházet intenzivnější a

později i specializovanější výchovou než dívky. Již malé dítě se muselo aktivně podílet na

obživě. V době pohlavního dozrávání prokazovali fyzickou zdatnost díky tzv. iniciačních

slavností (zkoušek z dospělosti). Z počátku se na výchově dětí podíleli prakticky všichni

dospělí, později především nejzkušenější členové rodu. Výchova dostávala řád a systém,

diferenciovala se (vznikala výchovná zařízení). Tělesná kultura se rozvíjela s rostoucí

vzdělaností lidstva.

Lepší fyzická zdatnost, dokonalejší zbraně a specializovaná příprava umožnily, aby lidé lépe

využili volný čas, který pak mohli věnovat tělesné a duševní relaxaci. Volný čas tvořili

slavnosti, při kterých se tančilo a hrálo. V raném období mělo vše, tedy i účast na slavnostech

výrazně užitkový charakter (práce, boj, lov, účast na slavnostech).

Ve velké míře se tělesná cvičení objevovala při náboženských obřadech (kult plodnosti, kult

zemřelých, kult krve atd.). Také vznikaly různé rituály, ve kterých hrála fyzická zdatnost a

dovednost důležitou roli (rituální tanec, běh zápas, lov). Skupinový charakter podporoval

závodivé měření sil, což vedlo k dalšímu rozvoji řady dovedností a kultů, a to vše vyústilo ke

vzniku soutěží, např. panhelénských her.

Historie tělesné kultury je nedílnou součástí lidstva jako každá jiná kultura, která je vytvořena

lidmi v procesu jejího historického vývoje. Je to věda o zákonitostech vzniku a vývoji idejí,

organizačních forem, prostředků a metod TV.

Pohyb dělíme na:

Existenční (na přežití): chůze, běh, skok, šplh

Účelové: chytání, vrhání, nošení, házení

Doklady o TK v nejstarším období známe z archeologických nálezů. Nejznámější světová

naleziště jsou z Tanzanie, Etiopie, Jávy a Číny. V České republice je to jeskyně Šipka u

Štramberka, Sedlč u Prahy, Mladečské jeskyně.

Běžící lovci (Jižní Afrika, před 8000 lety př.n.l.)

Otázky:

Ikona6a

1. Jakým způsobem byla prováděna tělesná cvičení v počátcích lidské civilizace a proč?

2. Jak lidé trávili volný čas?

3. Jaká jsou nejznámější naleziště vypovídající o Tělesné kultuře?

Tělesná kultura nejstarších civilizací

Čína

byla zde jedna z nejstarších soustav tělesné kultury

byl vytvořen systém léčebné zdravotní gymnastiky zvaný Kung-fu (umělec-muž)

vzniká 1. Soustava tělesné přípravy

šlechtici, vojáci hráli kopanou a golf, věnovali se plavání, lukostřelbě, jízdě na koni

Číňané znali masáž jako léčebnou metodu i jako prostředek k rozvoji tělesné zdatnosti

v Číně jsou také počátky bojových umění se zbraní a beze zbraně, které se pak později

vyvíjely v Japonsku a Koreji

Japonsko

různé druhy zápasů – Sumo, Kendo, Judo

dobrá vojenská příprava – Samurajové (kůň, šerm, masáže)

Kendo – šerm s bambusovými tyčemi, Japonsko

Indie

již od 3. tisíciletí př.n.l. se využívalo tělesných cvičení pro přípravu vojáků

od 6. století př.n.l. se uplatňoval požadavek na všestrannou harmonickou výchovu

(harmonie těla a duše)

výchovný systém měl pět disciplín fyzických (šerm, zápas, box, skok a plavání) a pět

duševních (výklad starých děl, znalosti rostlin a zvířat, psaní, znalosti gramatiky a

matematiky)

v 2. tisíciletí př.n.l. se v Indii zrodila Jóga

Egypt

rozvoji tělesné zdatnosti v Egyptě byl přikládán velký význam již od dětství

děti se učily plavat, skákat, běhat, zápasit, hrály řadu pohybových her

u dospělých to byl především lov, přetah lanem, šplh, plavání, veslování, šerm, zápas a

lukostřelba

sporty předváděny při slavnostech příslušníci sociálních tříd

Hra dívek s míčem ve Starověkém Egyptě

Mezopotámie

státy Sumerů, Babyloňanů, Asyřanů, Peršanů

vysoká úroveň tělesné přípravy a péče o tělo

rozvoj vozatajství, s tím souvisí i zkvalitnění chovu a tréninku koní

vytvořeno zákonodárství

Krétsko-Mykénské období

začala se rozvíjet již ve 3. století př.n.l., ovlivnila vývoj řecké tělesné kultury

zápasy s posvátnými býky

základy akrobacie (akrobacie přes běžící býky)

TK ve starověkém Řecku (8.stol. př.n.l.)

zde dosáhla TK nejvyšší úroveň v otrokářském řádu

na rozvoj TK měla vliv kultura krétská a mykénská

Platon, Aristoteles – TV je nedílnou součástí výchovy mládeže, k občanským právům

patřilo právo na duševní a fyzické vzdělání, to platilo je pro svobodné občany (ne pro

ženy, otroky a cizince)

řecká fyzická kultura vyvrcholila ve vědecké léčebné gymnastice

výchova probíhala rozdílně v různých městských státech

Sparta Athény

Tělesná příprava – výrazný vojenský

charakter

Harmoničtější výchova – Kalokaghathia

(rozvoj těla i duše)

bojový duch – připravit mládež na válku Harmonická výchova slučující fyzickou

zdatnost a rozumovou mravní vyspělost

Výchova státní pro dívky i chlapce (po

narození odstranění slabých jedinců)

Výchova soukromá, pouze pro chlapce do 7

let, v rodině-hry, dívky měly rodinnou

výchovu

Těžiště výchovy bylo v tělesných cvičeních,

vojenském výcviku, v otužování. Podpořit

bojový duch měla hudba, sborový zpěv a

tanec, což mělo podpořit bojový duch nikoli

kultivaci člověka

Součástí výchovy byly tři složky: 1.

gymnastika (tělesná cvičení základy branné

výchovy a hry) 2. muzika (výuka hry na lyru

a píšťalu, tanec), 3. gramatika (výuka čtení a

psaní)

Při TV- gymnastka, atletika, plavání zápas,

pětiboj, všeboj

Vznikala gymnázia. Gymnázium bylo vybaveno několika otevřenými a krytými běžeckými

dráhami a nezbytným hygienickým zařízením vysoké úrovně, jako sprchami, bazény, prostory

pro masáž a odpočinek. Gymnázia byla vybavena studovnami, přednáškovými sály a

knihovnami, základem však byla palaistra – zápasiště a sály pro míčové hry a gymnastiku.

Každé gymnázium a každá palaistra pořádala různé soutěže, kde si posluchači měřili své síly,

jak v řadě sportovních disciplín, tak i v hudbě, zpěvu, případně v tvorbě literárních děl.

Účastníci olympijských her se museli dostavit nejméně měsíc před zahájením her do

gymnázia města Elis, které hry v Olympii pořádalo, a tam se podrobit měsíční přípravě, v

jejímž závěru prošli kvalifikací a jen ti nejlepší, kteří splňovali „olympijské limity“, pak byli

připuštěni jako závodníci na olympijské hry. U řady měst byly hipodromy – dostihové dráhy.

Panhelénské hry (všeřecké):

4. Nemejské – na počest boha Dia od roku 583

5. Pytijské v Delfách od roku 582 z boha Apolóna

6. Istmické – byly zasvěceny bohu Poseidonovi

7. Olympijské hry – nejslavnější, první OH v roce 776 př.n.l. konané vždy po 4 letech

Kalokaghatia–Polyleiktův oštěpař, Myronův diskař a Lyssipsův atlet se škrabkou

Otázky:

Ikona6a

8. V jakých zemích vznikaly bojové sporty?

9. Co to je palaistra?

10. Jaké jsou rozdíly mezi sparťanskou a athénskou výchovou?

Jak probíhaly historické OH:

Konaly se každé 4 roky, původně trvaly 1, pak 5 dní

Účastnit se mohl každý svobodný Řek (nesměli se účastnit cizinci, otroci, ženy,

provdané ženy nemohly ani přihlížet)

Ženy měly své vlastní soutěže - heráie

Závodníci měli předem Olympii intenzivní přípravu

Závody začínaly průvodem závodníků a slavnostní přísahou bohu Diovi

Závody probíhaly pod dozorem rozhodčích – héladovníků

Vítězové byli odměněni olivovým věncem, mohli si nechat postavit sochu v rodné

obci

Mírová myšlenka OH – v době konání se nesmělo v Řecku válčit

Krásné postavy závodníků inspirovaly starověké umělce (sochy, malby)

Závodilo se původně pouze v běhu na 1 stadion, v 7. stol. př.n.l. – Pentathlon (běh,

skok, hod diskem, oštěp, zápas).

Pankration – všeboj, spojení zápasu ve volný styl s boxem, v 6.stol. běh se zbraněmi

Objevily se první pokusy o korupci a podvody (první případ roku 388 př.n.l., kdy

boxer Eupolis z Thessálie podplatil své tři soupeře)

Po ovládnutí Řecka Římem (146 př.n.l.) byl úpadek OH

3. stol. n.l. nový rozmach OH (císař Nero)

4. stol.n.l. opěk úpadek OH z důvodu křesťanství

Program OH:

1. den – zahájení, obětování bohům, přísaha, losování

2. den – soutěže hlasatelů, závody chlapců - dorost

3. den – soutěže dospělých – krátký i dlouhý běh, zápasy

4. den – dostihy, pentathlon

5. den – běh se zbraní, vozatajské závody, slavnostní zakončení

Hoplítodromos - běh těžkooděnců

Skokan do dálky s činkami (haltérami)

Zápas

Římská říše

civilizace Etrusků (8.- 6. stol. př.n.l.)

největší starověký otrokářský stát s dokonalou organizací a zákony, jazyk - latina

vyspělá TK, k poctě bohů, k uctění mrtvých – byly pořádány slavnosti, které měly

sportovní charakter (tanec, box, zápas, běh, hody diskem a oštěpem, skok, plavání,

skoky do vody)

v římské říši byla TV podřízena vojenskému výcviku, Řím se podobal výchovou

Sparťanům

Římané dbali na hygienu, rozšířené zde byly především lázně – Thermy

náplní tělesné přípravy v soukromých školách a doma: gymnastika (i pro dívky),

míčové hry, k vojenské přípravě, využití přirozených tělesných cvičení (běh, skok,

šplh, běh se zbraní, disk, plavání, dlouhé pochody, zápas, oštěp

pádem římské říše v 5.stol. zanikly všechny Antické hry, jen v Byzantské říši se

udržely závody voz do 15. stol. (dobytí Turky)

Zavedením profesionální armády přestala většina římského obyvatelstva pravidelně

cvičit, ale právě v této době pronikala do Říma vyspělá řecká tělesná kultura

Od poloviny 3. stol. př.n.l. se začaly příležitostně konat souboje ozbrojených dvojic-

Gladiátorské hry (glaudius - meč)

Souboj gladiátorů

Tělesná cvičení vesnického lidu a měšťanstva

Hlavním zdrojem nejrůznějších forem tělocvičných aktivit obecně bylo prostředí vesnice. Hry

a zábava byla náplní dnů svátečních a hlavně doby, kdy se nemuselo intenzivně pracovat na

poli. V dětství to byly hlavně různé běžecké, pálkovací a míčové hry a tanec. U mužů pak

různé formy zápasu, vzpírání těžkých předmětů atd. S postupným utužováním poddanství a

zejména pak s konečným vítězstvím křesťanství, byly mnohé tyto aktivity omezovány. Hry a

zábava však z vesnice nikdy nevymizely. Dobrou úroveň si v celku hry a zábavy vesnického

lidu udrželi v Itálii, Francii, Švýcarsku a částečně i v Uhrách a zejména v Anglii, kde se staly

významným zdrojem pro vznik moderního sportu. Lidové tradiční hry, které probíhaly při

lidových slavnostech nebo trzích, byly ovlivněny pohanskými zvyky (prováděla se lidová

cvičení jako běh, hod, skok, zápas, plivání, základ moderních sportovních her – kopaná,

házená). Zvláštní kapitolou dosvědčující dobrou fyzickou zdatnost českého vesnického

obyvatelstva, je období husitských válek.

Soutěže vrhu kamenem, skoku do dálky, zápasu a v běhu

Otázky:

Ikona6a

11. Jaká byla cena pro vítěze OH?

12. Jak se projevovala mírová myšlenka OH?

13. Kdy nastal úpadek OH a proč?

14. Jaký byl program OH?

Tělesná výchova v období renesance a humanismu

Místo zrodu renesance a humanismu byla středověká Itálie, kde nikdy nedošlo k

přerušení tradic

15.-16.století, opírá se o antickou kulturu

Humanismus – lidskost, péče o blaho člověka (umělecko-vědecký směr, evropský)

Vznik nových typů škol podle antických vorů – návrat k přírodním vědám, antickým

ideálům těla i ducha (kalokaghatia)

Humanisté zavádějí tělesnou přípravu na dvorech školy a mezi měšťany, náplní

zůstává rytířský 5boj - kůň, lov, střelba, plavání, zápas (šerm) a veslování v

přímořských oblastech

Důležitou roli v rozvoji tělesné výchovy sehráli i v tomto období lékaři, neboť zájem o

zdraví a jeho upevnění rozvíjel i otázky prevence a léčbu pohybem

Rostl zájem o léčebnou gymnastiku

Humanismus začal také pronikat i mimo Itálii, také do prostředí Francie, Anglie,

Německa, Nizozemí

Tělesná kultura v 18. století

Rozmach výroby, objevné cesty, námořní expanze – podněcují nové požadavky na

vzdělání včetně tělesného rozvoje člověka

Principy realismu a humanismu ovlivnily výchovnou teorii a praxi

Osvícenství – racionalismus (vše se dá vědecky vysvětlit)

Kapitalismus vzhledem k feudalismu znamenal pokrok – zlepšení techniky, výroby,

změna zákonů, byl omezen vliv církve

Zvýšily se nároky na fyzickou přípravu pracovníka

Dochází k organizačním i obsahovým změnám ve školství, hledají se nové formy

výuky – učí se ve větších skupinách

Zdůrazňuje se pohyb na čerstvém vzduchu

Začíná spolupráce pedagoga s doktorem – „pohyb je lék“

Raně buržoazní pedagogika a tělesná výchova

Pro rozvoj buržoazního anglického školství mělo velký význam dílo Johna Locka

(1632 – 1704)

Jeho cílem bylo připravit co nejlépe gentlemana pro budoucí povolání, pro práci

Tato doba vyžadovala vzdělané a současně fyzicky zdatné a cílevědomé muže, vojáky,

námořníky, obchodníky, právníky i pedagogy

Locke požaduje obnovení klasického antického ideálu kalokaghathie (ve zdravém těle

zdravý duch – motto Lockovy práce)

Zdraví a dobrá fyzická kondice je podle Locka nezbytným předpokladem úspěšné

výchovy

Doporučoval otužování, pobyt na čerstvém vzduchu, pravidelné cvičení atd.

Jean Jacques Rosseau byl francouzský osvícenec, který byl ovlivněn Lockem a

rozvinul názory o významu TV v přirozeném prostředí

Hlásal návrat k přírodě a přirozenou výchovu.

Všestranná harmonická výchova (pozornost věnuje především výchově chlapců)

Pro fyzický výcvik doporučoval plavání, jízdu na koni, hry, tanec, chůzi, běh, lezení,

skákání, šplh a hody

Jeho trvalým odkazem je však láska a úcta k člověku a k dítěti zvlášť a požadavek

přirozené, radostné a láskyplné výchovy

John Locke

Filantropismus (lidumilství, láska k člověku)

Lékař Francis Fuller 1704 se věnoval léčebnému tělocviku, součástí školy se stává

TV povinně

Jan Bernard Besedow (1723 – 1790) založil v Desavě školu – filantropium, pro děti

zdravá, všestranná výchova. Zavedl do ústavu tělesnou výchovu jako předmět

Desavský pentatlon (běh, skok, šplh, nošení břemene, balancování – zdůrazněn šerm)

Pozornost byla věnována také výuce plavání

Cvičilo se i v přírodě

Johann Christian GutsMuths (1759-1839) se snažil nalézt formu tělesných cvičení,

která by byla vhodná pro hromadnou tělesnou výchovu v ústavu

Opíral se o antickou gymnastiku, rytířská umění, vojenskou praxi, spontánní dětské a

lidové hry

Ze systému vyloučil manuální řemeslnou práci

Pojetí tělesných cvičení uspořádal v soustavu a popsal ve svém základním díle

Gymnastik fur Jugend (Tělocvik pro mládež) z roku 1793, a tím položil základy

fyzických cvičení vhodných pro potřeby škol, ale i základy moderní evropské

gymnastiky

Své zkušenosti z hodin výuky plavání shrnul do publikace Malá učebnice plavání

Johann Heinrich Pestalozzi – významný švýcarský pedagog, se věnoval výchově

chudých, založil řadu ústavů, předchůdce hromadných cvičení

Shrnutí:

Ikona4

Filantropismus má velké zásluhy o další rozvoj tělesné kultury a zvláště pak školní tělesné

výchovy. Filantropisté zavedli:

15. Tělesná cvičení do škol

16. Prosadili přirozená cvičení

17. Jejich díla položila základy vědecky zdůvodněné tělesné výchovy, současně

požadovali odbornou přípravu učitelů tělesné výchovy

Otázky:

Ikona6a

18. Jakou výchovu propagovali Locke a Rosseau?

19. Co je to filantropismus a co filantropisté zavedli?

Tělovýchovné systémy a vznik sportovních klubů

Koncem 18. stol. vznikaly sportovní kluby (jezdectví, golf, cricket). V 18. stol. první

sportovní tělocvičný systém.

Vznik anglického systému sportů a her, jeho vývoj

Počátky ve školách, týmy na SŠ, univerzitách, školní kluby

Zdůraznění zdraví, vznik prvního klubu v Anglii, kluby vznikají spontánně

Zdroje byly z lidových her a zábav, z obrození antiky (atletika, agonistika), z

latinských škol

1750 – jockey klub

1753 – golf klub

1788 - cricket klub

Setkáváme se již s profesionalizací – najímaní sportovců, kteří závodí a ostatní na ně

mohou vsadit

Vznikají kluby mladých mužů (kriket, jízda na koni, golf, vznik gentlemanských

sportů)

Úkoly a cíle sportovních klubů: rozšiřovat sporty, organizovat soutěže, sjednocení

pravidel

Thomas Arnold 1795 – 1842: pastor, vychovatel a ředitel koleje a sportovní

pedagogické školy v Bugly. Vzniklo tzv. hnutí Arnoldismu – šířil sport po celé Anglii,

vedl studenty, aby sportovali, nenařizoval, ale motivoval.

Thomas Arnold oddělil fotbal od rugby, na VŠ – atletika, hry, veslování

Z nejlepších studentů vychovával trenéry

Míčové hry

Herbert Spencer 1820 – 1903: pedagog, filozof, propagátor moderního sportu,

propagoval sport pro muže i ženy, usiloval o všestranný tělesný výcvik, mravní a

volní, intenzita tréninku se musí střídat

Do Anglie pronikají také systémy – turnérský (německý), švédský atd.

1. John – Eiselenův německý systém

Zakladatel německého, turnérského tělovýchovného systému byli Friedrich Ludvík Jahn

(1778 – 1852) a Ernst Wilhelm Eiselen (1792 – 1846). Systém vzniká v 2. desetiletí 19. stol.

jako součást přípravy k boji proti Napoleonské okupaci a snah o sjednocení Německa. Měl

výrazně branný charakter. Organizátor odbojových spolků byl Friesen, začal organizovat

veřejná cvičení pro mládež, někdy se sešlo až na 500 cvičenců. Cvičili ve skupinách podle

stáří a vyspělost. Na programu byla prostná, pořadová a přirozená cvičení (běhy, skoky, hody)

a stále častěji cvičení na nářadí, z nichž některá vymyslel. Později zvítězilo umělé nářaďové

pojetí, z volné přírody se přeneslo do tělocvičen. Podle berlínského vzoru brzy vznikla

podobná cvičiště i v dalších německých městech. V krátkém čase se zrodilo skutečné

tělovýchovné hnutí, základem byly Turnvereiny (tělocvičné spolky) přístupné širokým

vrstvám obyvatelstva. Spojoval je nacionalismus, boj proti okupantům a úsilí za sjednocení

Německa.

Německý systém měl vliv na rozvoj TV ve střední Evropě. Cvičilo se na hrazdě, koni a

bradlech. V roce 1811 Jahn zakládá I. Tělocvičné cvičiště, náplň tvořila přirozená cvičení

jako chůze, běhy, skoky, hody. Eiselen dělil cvičení do 4 stupňů obtížnosti a rozšířil je o

cvičení na koze, kruzích, s tyčemi, činkami, na kolovadle. Vynalezl kruhy na cvičení a

odrazový můstek. Cílem tělesných cvičení byla vlastenecká výchova směřující ke sjednocení

a obraně Německa. Základem byly cviky vhodné pro hromadný výcvik.

Vývoj turnérského systému koncem 19. a 20. stol. navazuje na Guts-Muthse – zavádí

nářaďovou gymnastiku (z GutsMuthsovy jednoduché klády vznikla hrazda, vzniklo nové

nářadí – bradla, byly zavedeny kruhy, kolovadla, žebříky. Důležitou součástí spolkového

turnérského života se staly různé nacionální slavnostispojené s hromadnými tělocvičnými

vystoupeními. V roce 1868 vznikla organizace turnerského hnutí. Vzniklo přes 300

turnérských spolků. Od roku 1860 se začaly konat TURN FESTY (slavnosti). Turnerská

cvičení se vyhýbá jednostrannosti, přidávají se hry, pro ženy rytmika.

Turnérské hnutí nemělo jen obdivovatele, ale i kritiky hlavně z církevních řad. Podle nich

vážně ohrožuje mravy mládeže, odtrhuje ji od rodiny, školy a církve. Církev si stěžuje, že

mládež hubne, nestuduje a podléhá škodlivým politickým vlivům.

V německých státech vznikaly první sportovní a turistické kluby (1862 šermířský)

První ženské tělovýchovné organizace

V roce 1856 – začal vycházet tělocvičný časopis DeutscheTurnzeitung

Cvičení turnerů

2. Lingův Švédský tělovýchovný systém

Zakladatelem švédského systému byl Henrik Ling (1776 – 1839). Při šermu na pravidelném

cvičení si vyléčil nemocné rameno a to ho dovedlo na myšlenku, že pravidelné a promyšlené

cvičení má vliv na tělesný a duševní rozvoj cvičence. Dospěl k názoru, že tělesnou výchovu je

třeba založit na dobré znalosti stavby lidského těla a činnosti jeho orgánů. Zdůrazňoval

jednoduchost, harmoničnost a důsledné procvičování celého těla. Roku 1812 byla ve Švédsku

zavedena všeobecná branná povinnost. To vedlo ke zvýšení zájmu státu o tělesnou výchovu

mládeže.

Vydal pojednání „Několik slov o gymnastice“, ve které zdůraznil, že gymnastika a hry jsou

nejlepším prostředkem ke zvýšení zdatnosti školní mládeže a vojáků. Velkou pozornost

věnoval správnému držení těla. Správně vedený tělocvik má podle něho rozvíjet člověka

nejen tělesně, ale i duševně, citově a charakterově. Cvičil nejen se zdravými, ale i s

nemocnými. Rok po jeho smrti vyšlo základní dílo švédské tělesné výchovy „Všeobecné

základy gymnastiky“.

Ling je pokládán za tvůrce moderní léčby pohybem, pohybové rehabilitace. Rozeznává cviky

aktivní a pasivní. Nářadí má být jednoduché a levné. Zavedl ribsol, boom, lavičky, kladiny,

lana, bednu, žebříky.

Prvními kritiky švédského systému byli němečtí tělocvikáři. Jejich postoje byly dány

především vypjatým nacionalismem.

Švédský systém se již ve 30. letech stal hlavním tělovýchovným systémem

skandinávských zemí a postupně pronikal i do škol.

Snažili se o zmírnění přísně racionálního cvičení a zařadili postupně hry

Lingův systém se úspěšně šířil i v Anglii, Francii, později i v Německu, Prusku

Nastalo období ortodoxní gymnastiky (výběr cviků a forma cvičení nepřizpůsobovaly

pokroku biologických věd, zejména s ohledem na děti a ženy)

Švédský systém prosazoval léčebný tělocvik, budovaný na anatomických znalostech

Léčba tělesným pohybem – cviky byly jednoduché, racionální, zaměřené na kloubní

pohyblivost páteře, důraz na rovnoměrnost

V 2. polovině 19.stol. systém ustrnul – forma cvičení se nepřizpůsobila pokroku

biologických věd, systém začal být kritizován fyziology

Vznikla mezinárodní federace výchovné gymnastiky

Otázky:

Ikona6a

20. Kde a kdy vznikaly první sportovní kluby?

21. Jaké byly úkoly a cíle sportovních klubů?

22. Jaké znáš tělocvičné systémy? Pokus se je stručně popsat.

Vznik a vývoj moderního sportu na přelomu 19. a 20. století, vývoj Olympijského hnutí

Koncem 18. a na počátku 19.stol. začaly vznikat různé sportovní kluby a sportovní

organizace.

Bylo to právě školní prostředí, které přetváří do nové podoby dědictví lidových her

Formoval se tzv. gentlemanský sport (základem amatérského sportu)

V 17. a 18. stol. začali šlechtici najímat a vydržovat zápasníky, běžce, jockeje, boxery

– začátek profesionálního sportu

V 19. stol. se na sportu začali podílet dělníci, nebylo možné udržet původní pojetí

amatérismu

Vznikal nový přístup sportu – měřítkem se stal příjem peněz za sportovní výkon

V anglickém školním prostředí vznikala nová sportovní filozofie – myšlenka „fair

play“

Vznikaly základy moderní sportovní filozofie

Založily se turistické a horolezecké kluby

Základní organizační jednotkou se stal klub (podmínkou bylo být amatérem, zaplatit

příspěvky, účastnit se aktivně života klubu)

První kluby aristokratické – uzavřené vznikaly již v 18.stol. (Jockey Club 1750, Golf

Club 1754, Cricket Club 1788)

Na anglických školách studenti pěstovali zpočátku hlavně kriket a veslování, později box a

lehkou atletiku. Zvláštní místo zaujímal fotbal, díky Arnoldovi vysoce hodnocený pro své

výchovné možnosti při vytváření studentského kolektivu.

Bylo potřeba začít organizovat sport na vyšší úrovni, proto začaly vznikat národní sportovní

svazy. S jejich vznikem se začaly rozvíjet - rychleji než dosud – i mezinárodní styky.

Prvním národním sportovním svazem byl Football Association (1863)

Amateur Athletic Association (1866)

Swimming Association (1869)

Podobné asociace začaly o něco později vznikat i v USA, ve Francii, Německu

Spolu s národními svazy vznikala i jednotná pravidla jednotlivých sportů a disciplín

Z anglické kolébky se šířila sportovní ideologie, sportovní terminologie a systém

organizace i do jiných zemí Evropy a Severní Ameriky, později i na další kontinenty

První soutěže skutečně mezinárodního charakteru vznikaly v 70. letech (např. od roku

1877 se pravidelně pořádá tenisové mistrovství ve Wimbledonu) Zajímavost:

důležitou roli ve Wimbledonu hraje tradice a historie. Šatny jsou původní dřevěné.

Areál včetně dvorců neobsahuje žádné reklamní plochy a tenisté musí hrát v

předepsaném oblečení, které je bílé. Typické je podávání jahod se šlehačkou a

šampaňského. V neděli předělující první a druhý týden se tradičně nehraje

Počet soutěží vzrostl zejména koncem 80. a na počátku 90. let. Organizátory byli

nejen kluby, ale často i jednotlivci, kteří v podobných akcích viděli lehký zdroj příjmů

Spory a skandály, které soutěže provázely, přesvědčily kluby, že je třeba vytvořit

mezinárodně platná pravidla a mezinárodní orgány sportu.

První mezinárodní sportovní federace:

23. Evropská federace gymnastiky 1881 – od roku 1920 Mezinárodní federace gymnastiky

- FIG

24. Mezinárodní federace veslování 1892 FISA

25. Mezinárodní bruslařská unie 1892 ISU

Roku 1894 vznik Mezinárodního olympijského výboru

1896 vznik moderních Olympijských her

Vznikaly mezinárodní sportovní federace, které vedly ke vzniku mezinárodně platných

sportovních pravidel a řádů, k vypracování moderních tréninkových metod, ke vzniku

věkových a váhových kategorií a tím i k růstu sportovní výkonnosti. Současně byly budovány

všesportovní areály, důležitá centra kulturního a společenského života. A co je nejdůležitější –

díky svému zakladateli – francouzskému pedagogovi Pierru de Coubertinovi (1863 – 1937) -

se olympijské hry a olympijské hnutí staly symbolem a nositelem myšlenky míru a přátelství

mezi národy. Pro Pierra de Coubertina byly olympijské hry součástí jeho úsilí o reformu

výchovy mladé generace a jedním z prostředků pro masový rozvoj sportu, pro všestrannou a

harmonickou výchovu člověka.

Coubertin navazuje na antický ideál kalokaghatia – ideál tělesně a duševně kultivované

osobnosti. Byl si vědom, že obnovené olympijské hry musí plnit potřeby současnosti. Převzal

vše, co bylo únosné – čtyřletý cyklus, název a zejména myšlenku míru a harmonické výchovy.

Na program her zařadil moderní sporty, včetně návrhu na moderní pěti boj, prosadil střídání

místa olympijských her jako důležitého prostředku šíření olympijské myšlenky a zejména

obnovil olympijské hry jako mezinárodní slavnost „nastupujícího mládí“.

Postupně Coubertin vytvářel i olympijský ceremoniál, zahajovací a závěrečný obřad (včetně

obřadu předávání cen vítězům). Důležitá byla zahajovací formule, kterou má vyslovit hlava

státu, kde se hry konají, text přísahy sportovců, vztyčení vlajky a hraní hymen, fanfáry,

vypouštění holubů. Vztyčení vlajky a hraní hymny při rozdělování cen považoval za

mimořádně důležitý výchovný moment v životě sportovce. Coubertin je autorem

olympijského symbolu a vlajky – pěti vzájemně propojených kruhů vyjadřující jednotu všech

pěti kontinentů a současně všechny barvy kruhů byly tehdy základem všech existujících

národních vlajek. Některé části olympijského ceremoniálu byly přidány až později (zapálení

olympijského ohně, olympijská štafeta).

Coubertin zároveň usiloval o rozvoj masové tělesné výchovy

Od roku 1906 propagoval tzv. lidový sport a organizoval lidový odznak zdatnosti pro

zájemce ve Francii, součástí byla užitková cvičení

Roku 1926 vyhlásil právo na sport za základní lidské právo

Olympijské hry se konají co 4 roky

Všichni sportovci jsou si rovni

Olympijské hry se konají vždy v jiném městě světa

Jsou stanoveny sporty, které jsou na OH

První obnovené OH se konaly v Athénách 1896

Pierre de Coubertin se snažil o to, aby se MOV stal centrem mezinárodního sportu,

aktivním činitelem a podněcovatelem rozvoje celé tělesné výchovy

Nejvyšším orgánem olympijského hnutí byly olympijské kongresy, které řešily

technické otázky OH, všechny problémy celého světového sportu a olympijského

hnutí: otázku pravidel, sportovní pedagogiky a psychologie, tělovýchovného lékařství

i dějin tělesné výchovy a sportu

Účast žen na olympijských hrách v roce 1900

V roce 1919 byly zveřejněny základy Olympijské charty

Vznikaly mezinárodní organizace, zejména olympijských sportů (1904 FIFA –

Fédération Internationale de Football Association, 1912 IAAF - International

Amateuer Athletic Association)

Vypuknutí I. světové války přerušilo v Evropě rozvoj tělesné výchovy a sportu. Byly

přerušeny mezinárodní styky. Zatím však nastal rozmach sportovního života v Jižní Americe

a v Asii, kde v těchto letech získalo i na významu i olympijské hnutí. Do Evropy začala

pronikat nebývalou měrou YMCA (Young Men´s Christian Association 1885) a YWCA

(Young Women´s Christian Association 1894), která současně přinášela i nové sporty

(odbíjená, košíková) a seznamovaly evropské sportovce s moderními metodami tréninku.

V lednu roku 1933 se dostal k moci Hitler. Zahájil tvrdé pronásledování antifašistů a občanů

židovského původu. Když v roce 1931 byly XI. Olympijské hry přiděleny Berlínu, vystoupili

nacisté velmi ostře proti uspořádání her v Německu. Když se však dostali k moci a Německo

se ocitlo v politické izolaci, začali využívat nacisté her k tomu, aby ji porazili. Panovala

obava, že se nacisté pokusí zneužít olympijské myšlenky a olympijské hry k zastření

válečných plánů. Ihned po skončení II. světové války (už v jejím závěru) byly postupně

navazovány válkou přerušené mezinárodní styky. V tomto období vznikala řada nových

federací (1946 mezinárodní federace odbíjené – FIVB, 1948 mezinárodní federace moderního

pětiboje a biatlonu – UIPMB).

V polovině 80. Let se znovu dostala do popředí otázka účasti profesionálů na

olympijských hrách

Byl vypracován tzv. „kodex sportovce“

Důležitým problémem byla a je otázka vývoje programu OH a ZOH

Přes všechny pozitivní změny, snahu zapojit do činnosti olympijského hnutí více

sportovce a ženy, propagovat olympijské ideály, posilovat postavení národnostních

olympijských výborů, budovat jejich ekonomickou samostatnost a především

podporovat a organizovat výchovnou funkci sportu a olympionismu, nelze přejít

skutečnost, že hrozí nebezpečí za strany komerčního zneužití her a sportu

Zahájení Olympijských her

Největší tragédie na OH se odehrála v Mnichově v roce 1972, kdy komando Palestinských

teroristů přepadlo členy Izraelské výpravy (13 mrtvých)

Otázky:

Ikona6a

26. Jaký byl první národní sportovní svaz a kdy vznikl?

27. Jaké byly první sportovní federace a kdy vznikly?

28. Kdy vznikly moderní Olympijské hry? Kdo byl zakladatelem moderních OH?

29. Kdo byl zakladatel olympijských symbolů (hymny a vlajky)?

30. Popiš vše, co víš o OH

Tělesná výchova a sport žen

Postavení žen na konci 18. a na začátku 19. stol. záviděníhodné – to platilo i pro oblast

tělesné výchovy

Roku 1829 v Bernu vydal knihu o tělesné výchově žen Phokion Heinrich Clias (1782

– 1854). Jeho kniha Cvičení ke zvýšení krásy a půvabu dívek je odrazem jeho

zkušeností

Ve 30. letech vyšlo několik dalších publikací (Gymnastika pro ženskou mládež)

Ernest Eiselen – spoluzakladatel německého systému, zřídil školu pro dívky

S rozvojem turnérského hnutí začaly vznikat spolky, kde cvičily i dívky

1847 založen v Mannheimu první tělocvičný spolek žen a dívek

V roce 1887 vznikají ženské odbory – při mužských těl. jednotkách

V roce 1869 vzniká tělocvičný spolek paní a dívek pražských v Praze

Vedle prostných a tanců cvičily na nářadí, dále v různých hrách např. ve futsalu

Roku 1901 vystoupily ženy poprvé i na IV. všesokolském sletu

TV je postupně zaváděna i do škol: od roku 1922 – TV povinná (na obecných a

městských školách), od roku 1919 – TV povinná na SŠ, 2 hodiny TV i na učitelských

ústavech

V 80. letech se začal postupně rozvíjet i ženský sport. V nejvyspělejších zemích

Evropy a v řadách vyšší společnosti ženy pěstovaly veslování, tenis, bruslení, plavání

a šerm.

ženy si začaly zakládat své dámské spolky, různého zaměření

Dívčí tělocvik se začal otevírat moderním směrům gymnastiky a sportu

1900 – v Paříži 1. Start žen v tenise a golfu

Francouzský herec a pedagog Francois Delsarte (1811 – 1871) provedl analýzu

pohybu v jeho emociálním projevu. Stal se zakladatelem tzv. estetického tělocviku,

který spojoval zdravotní význam pohybu s jeho krásou.

Systém zdravotní ženské gymnastiky na vědeckém základě vytvořil

BessMeinsendicková (1864 – 1958)

Na počátku 20.stol. se tyto směry střetly s rytmickou gymnastikou, jejímž

zakladatelem je švýcarský Francouz Emil Jacques Dalcroze (1865 – 1950). Přispěl k

rozvoji tělesné výchovy spojením pohybu s hudební a hlasovou kulturou

Vlastní zakladatelkou soustavy rytmické gymnastiky byla však Elizabeth Duncanová

Důležitý činitel v rozvoji ženského sportu bylo obnovení OH

Pierre de Coubertin byl sice proti aktivní účasti na OH, ale jinak ženskou tělovýchovu

a sport podporoval

Ženy poprvé startovaly na OH roku 1900 v Paříži, a to v tenise a golfu, roku 1904 v

lukostřelbě, 1912 v plavání

1921 vznikla Mezinárodní federace ženských sportů (FSFI), která začala od roku 1922

pořádat tzv. Ženské olympiády, později přejmenované na Ženské světové hry

(uskutečnily se čtyři)

Od té doby stoupal počet sportů a disciplín na programu olympijských her i zimních

olympijských her

1981 – přijal MOV první ženy za členky

Školní tělesná výchova

Spolu s rozpadem antického světa a jeho hodnot se postupně vytrácely ze systému výchovy i

tělesná cvičení. Vznikaly církevní školy, které vylučovaly všechny projevy tělesných cvičení,

byly přísně vylučovány. Tělesná cvičení se nadále rozvíjela mimo výchovné a vzdělávací

instituce. Byl to humanismus, který vrátil tělesná cvičení do systému výchovy. V 2. polovině

17. stol. a během 18. stol. došlo ke střetu rozvíjející se ateisticky zaměřené vědy s

náboženstvím, s církvemi. Z církevních škol začaly mizet tělocvičné aktivity a množily se

zákazy her a další zábav. Velká pozornost hrám byla již tradičně věnována v Anglii.

Problémem výchovy a tělesných cvičení se zabývali i francouzští osvícenci, z nichž

především J. J. Rousseau, svým dílem významně ovlivnil další vývoj pedagogické teorie a

praxe.

Napoleonské války zvýraznily potřebu fyzické přípravy vojáků, to vedlo ke

zvýšenému zájmu o tělesná cvičení.

Dánsko bylo první zemí, která zavedla tělesnou výchovu jako povinný předmět

do státních škol (1814)

Největší zásluhy o zavádění tělesné výchovy do škol ve střední Evropě měl

Adolf Spiess (1810 – 1858).

Spiess vypracoval první osnovy (cvičilo se podle nich až do I. světové války.

Ve 40. letech byla tělesná výchova zaváděna i do škol ve Švédsku (teorie a

praxe J. H. Ling)

V zemích habsburské monarchie se vývoj opozdil a tělesná výchova byla

koncem 40. let zaváděna jako nepovinný předmět.

Otázky:

Ikona6a

31. Kdy a kde vznikl první tělocvičný spolek pro ženy a dívky?

32. Jaká byla první země, která se zasloužila o zavedení tělesné výchovy jako povinného

předmětu do státních škol (1814)?

33. Kdo měl největší zásluhy o zavádění tělesné výchovy do škol ve střední Evropě?

České dějiny

Tělesná kultura v Českých zemích v letech 1774 – 1862

Tereziánské a josefinské reformy vedly k celkovému uvolnění společenské a kulturní

atmosféry v habsburské říši, tedy i v českých zemích

Došlo k postupnému zavádění povinné školní docházky pro všechny děti ve věku od 6

do 12 let

Roku 1810 byla v Praze zřízena vojenská plovárna, první zařízení toho druhu v

Evropě

Na Karlově Univerzitě propagoval tělesnou výchovu filozof Bernardo Bolzano (1781

– 1848)

Tělocvik a hry zůstávaly výsadou především šlechty a zámožnějšího měšťanstva

Od 30. let se začalo cvičit v soukromých tělocvičných ústavech

První ortopedický ústav byl zřízen roku 1839 v Praze lékařem Johanem J. Hirschem

Jan Malypetr (1815 – 1899) založil tělocvičný ústav v Panské ulici v Praze, byl také

učitelem tělocviku na staroměstském gymnáziu

Cvičilo se především na bradlech, hrazdě, koni, kruzích, na koze a žebříku, součásti

cvičení byl i běh a chůze

Společně s K. J. Erbenem, F. L. Čelakovským a J. E. Purkyněm vytvořil také první

tělocvičné názvosloví

Malypetr má velké zásluhy o vznik a rozvoj naší tělesné výchovy

Byl učitelem Dr. M. Tyrše, stál u počátků Sokola Pražského

Jeho přínos později zastínil rozmach sokolské myšlenky a Tyršova osobnost

Dalším významným tělocvikářem byl Adolf Hájek (1825 – 1915), spoluzaložil

česko– německý Akademický tělocvičný spolek, který však v revolučním roce 1848

zanikl

Studenti pražských vysokých škol zaslali roku 1848 císaři petici, ve které požadovali,

aby stát na vysokých školách zřizoval a financoval tělocvičné ústavy, platil jejich

učitele a zřizoval plovárny

V soukromých a zemských zařízeních se v tomto období aktivně pěstoval šerm,

oblíbena byla i střelba

Vyšší kruhy pěstovaly jízdu na koni, velkou oblibu si rychle získávalo bruslení

(klouzání, jízda na želízkách)

V roce 1845 byly uspořádány první veslařské závody

České tělovýchovné organizace (1862 – 1918), vznik a vývoj sokolského hnutí

Připravovalo se vytvoření tělocvičného spolku

16. února 1862 se konala schůze v tělocvičně J. Malypetra

Starostou nového spolku Tělocvičné jednoty Pražské (pozdějšího Sokola Pražského)

byl zvolen Jindřich Fugner (1822 – 1865), náměstkem starosty se stal Dr. Miroslav

Tyrš (1832 – 1884)

Dalšími spoluzakladateli byli bratři Grégrovi, Adolf Hájek, Rudolf Turn – Taxis

Ve stejné době vznikl v Praze německý Pražský mužský turnérský spolek

Hlavní osobností Sokola se stal Dr. Miroslav Tyrš. Narodil se 17.9.1832 v Děčíně. V roce

1841 se přestěhoval do Prahy a začal studovat na malostranském gymnáziu. Na začátku

šedesátých let pracoval jako cvičitel soukromého tělocvičného ústavu J. Malypetra a zabýval

se celou řadou vědních oborů zejména estetikou a filozofií.

V roce 1862 se stal rozhodující osobností jak ideové, tak metodické a organizační činnosti

Sokola. Tyrš byl vynikajícím tělovýchovným odborníkem. Vyvrcholením jeho organizátorské

činnosti byl I. Sokolský slet v roce 1882, který začal tradici hromadných tělovýchovných

vystoupení. Tyršovou základní teoretickou prací, ve které podal výklad sokolské tělocvičné

soustavy byly Základové tělocviku. Tyrš dělil tělesná cvičení do čtyř skupin:

34. Cvičení bez nářadí a bez pomoci nebo odporu jiných

35. Cvičení nářaďová

36. Cvičení toliko pomocí jiných proveditelná (skupinová)

37. Úpolová (odpory, zápas, rohování, šerm)

Pod jeho vedením se vytvořily i základy sportovní gymnastiky, atletiky, turistiky a některých

branných činností. V průběhu šedesátých let začaly vznikat sokolské spolky i v ostatních

českých městech, proto se brzy objevila myšlenka založit celonárodní sokolskou organizaci.

Se vznikem Sokola jsou spojeny i počátky organizované tělesné výchovy žen. Již v roce 1869

vznikl Spolek paní a dívek pražských. Sokolské hnutí prožilo v sedmdesátých letech velkou

krizi, kdy některé jednoty byly převáděny na hasičské spolky.

K roku 1884 měl Sokol již 137 jednot se 17424 členy

V roce 1889 došlo k vytvoření sjednocující organizaci Českou obec sokolskou – ČSO

1892 – založena Moravsko – slezská obec sokolská, 1904 – jednotná Česká obec

sokolská

Sokolské jednoty vznikaly ve Slovinsku, na území Polska, v Rusku, Bulharsku,

Srbsku, ale i ve Francii, USA a některých rakouských a německých městech

Vznik katolické tělovýchovné organizace Orel

Věřící si začali zakládat své spolky

Jádrem vznikajícího hnutí se stala Morava

Zásadní význam měl sjezd křesťansko – sociální strany na Velehradě roku 1904, který

přijal směrnice k zakládání tělovýchovných odborů při katolických organizacích

1908 – vznik tělocvičné organizace Orel

Roku 1910 začal vycházet časopis Orel

V Čechách se Orel před první světovou válkou ujal pouze v Praze a na

Královehradecku

Po tělovýchovné a organizační stránce se jednoznačně opíral o Tyršovu tělocvičnou

soustavu

Otázky:

Ikona6a

38. Kdo to byl Jan Malypetr?

39. Kdo založil Sokol a kdy?

40. Jak byla dělena tělesná cvičení?

41. Jaké jsou rozdíly mezi tělovýchovnými organizacemi Sokolem a Orlem?

Školní tělesná výchova v českých zemích od roku 1918

Do roku 1861 byla tělesná výchova jako nepovinný předmět

Mimoškolní tělesná výchova studentů byla velmi omezena disciplinárním řádem

Vliv církve byl omezen a nejvyšším orgánem nad školstvím se stal stát

Stát i armáda měla zájem zavést povinnou tělesnou výchovu do škol

Zavedení tělesné výchovy do obecných, měšťanských a reálných škol a do učitelských

ústavů se setkalo s pochopením u většiny učitelů a sokolských pracovníků, ale narazilo

na odpor církve a zčásti i široké veřejnosti

Chyběli kvalifikovaní učitelé a materiálně technické zabezpečení

Obsah tělesné výchovy tvořily pořadová, prostná, cvičení na nářadí a s náčiním

První osnovy na Moravě byly roku 1876 a ve Slezsku v roce 1875 a v Čechách roku

1877

V roce 1909 byla přijata úprava výuky na středních školách, která stanovila tělesnou

výchovu jako povinnou pro všechny střední školy s výjimkou dívčích, na nich byla

povinná školní docházka zavedena až od roku 1913

Kořeny tělesné výchovy na vysokých školách lze spatřovat v česko-německém

Akademickém tělocvičném spolku, založeném roku 1847

Vznik a vývoj tělesné výchovy na našich vysokých školách je úzce spjat s Univerzitou

Karlovou

Prvním učitelem sportovních her na univerzitě byl Antonín Krištof (1882-1910, učitel

tělesné výchovy a zakladatel české házené)

Tělovýchovné spolky v letech 1918-1939

Československá obec sokolská

Do nově vzniklého Československa vstoupil Sokol jako masová tělovýchovná

organizace

V roce 1920 už měla Československá obec Sokolská 562 651 členů

Díky své odbojové činnosti bylo vedení Sokola na vyhlášení samostatné republiky

připraveno

Nejvyšším orgánem ČOS zůstal výbor, který se skládal z členů předsednictva a

delegátů žup

V čele Sokola stál od roku 1932 jeho starosta JUDr. Josef Schneider, Tyršův žák a

spolupracovník

Českoslovenští sokolové stáli také v čele Svazu slovanského sokolstva, v jednotách se

hrálo také ochotnické divadlo, loutkové divadlo a sokolská představení

Hlavním zdrojem příjmu byly členské příspěvky, další finance byly z vlastního

podnikání (hotel, plovárna, nakladatelství, biografy)

Československý Orel

Měl podobnou organizační strukturu jako Sokol

Od roku 1930 byla orelská správa rozdělena na tři zemské oblasti- Čechy, Moravu, a

Slezsko a Slovensko

Orel byl úzce spjat s Československou stranou lidovou

V tělovýchovné činnosti se orlové poučili Tyršovou soustavou

V první polovině 30. let usilovali orelští cvičitelé o vytvoření širšího tělocvičného

systému s rovnocenným začleněním všech druhů sportu, skautingu a turistiky,

nezříkali se ani kopané a boxu

Nejvíce se v Orlu rozšířila lehká atletika

V roce 1931 sportovalo v 700 odborech 35000 orlů

Důležitou úlohu v orelské osvětě hrál časopis Orel

Svaz dělnických tělocvičných jednot

42. Svaz dělnických tělovýchovných jednot se stal po první světové válce početnou

organizací, která měla v roce 1920 kolem 220 000 příslušníků

43. Organizační struktura se blížila Sokolské

44. Převážnou většinu členstva tvořili dělníci a činovníci svazu

45. Usilovali o sociální reformy a na poli tělovýchovy o větší podporu státu v této oblasti

46. Základním pilířem Tyršova soustava

47. Největší přehlídky dělnické tělovýchovy byly dělnické olympiády, konané v roce

1921, 1927, 1934

48. Materiální základna Svazu dělnických tělocvičných jednot patřila k nejchudším

Československý sport 1918 – 1939

Vytvoření samostatného československého státu přispělo k rychlejšímu rozvoji

sportovního hnutí

V listopadu 1918 obnovil svoji činnost Český olympijský výbor přejmenovaný v roce

1919 na Československý olympijský výbor

Vznikaly nové svazy (1919 Československý amatérský plavecký svaz a

Československý svaz házené a ženských sportů)

Meziválečný československý sport byl v drtivé většině amatérský

V roce 1930 byl uveden do provozu barrandovský plavecký stadión a v roce 1932 byl

otevřen zimní stadión na Štvanici – první umělá lední plocha v Československu

Vývoj české a slovenské tělesné kultury v letech 1939 – 1989

28. května 1942, den po atentátu na Heydricha, bylo vytvořeno „Kuratorium pro

výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (organizace Protektorátu Čechy a Morava

programově zaměřená na převýchovu mládeže v nacistickém duchu)

Mnozí členové tělovýchovných, sportovních i skautských organizací se zapojili do

domácího i zahraničního odboje

Vznikl sokolský odboj, který však nepřežil období heydrichiády a po roce 1942 přestal

existovat

Sokolové přinesli velké oběti v boji proti okupantům (podle údajů bylo 80%

sokolských jednot v období okupace zatčeno 11 611 příslušníků Sokola, z toho 3 888

členů nacisté umučili a popravili

Do odboje se zapojili také orlové vedení svým náčelníkem Vojtěchem Jílkem

Členové Orla byli i Bublík a Kubiš, příslušníci výsadkářské skupiny, která provedla

atentát na Heydricha

1941 Zastavení činnosti Sokola a činnost Orla na Moravě

Jedinou tělovýchovnou organizací, kterou okupanti nerozpustili, zůstal Svaz

dělnických tělocvičných jednot, chtěli tím demonstrovat svůj vztah „národních

socialistů“ k dělnictvu

Vývoj československé tělesné kultury v letech 1945 – 1956 je charakterizováno

především hledáním a častým měněním organizační struktury, prosazováním často

odlišných názorů a postojů jednotlivých tělovýchovných a sportovních organizací

Roku 1946 byl vydán zákon o pedagogických fakultách, kterým bylo zaručeno

vysokoškolské vzdělání všem učitelům

Po roce 1948 vznikaly sokolské družiny na školách

1953 založen Institut tělesné výchovy a sportu v Praze

I. celostátní spartakiáda 1955 v Praze (hromadná, veřejná tělocvičná vystoupení)

Nově ustanovená organizace ČSTV (československý svaz tělesné výchovy)

zajišťovala funkci systému tělesné kultury

V roce 1971 vrcholilo úsilí o normalizaci

K velkému rozmachu výstavby tělovýchovných zařízení došlo v sedmdesátých letech

(bazény, sportovní haly a umělé ledové plochy)

V masovém rozvoji tělesné kultury byl kladen největší důraz na značně zidealizované

československé spartakiády, které v tomto období proběhly v letech 1975, 1980, 1985

V letech 1974 a 1976 byly postupně přijaty nové osnovy TV pro jednotlivé stupně

základních škol a pro střední školy

Dále byly v tomto období zřízeny sportovní třídy a sportovní školy

V souvislosti s reprezentačními úkoly v některých sportovních odvětvích dosáhla

metodika tréninku světové úrovně

Výkonnostní a masový sport žil svým svébytným způsobem poměrně nezávislým na

vládnoucím politickém systému

Po 17. Listopadu 1989 došlo k demokratizaci československé tělesné výchovy a sportu

Uvolnil se Československý olympijský výbor, došlo k obnovení Československé obce

Sokolské, svoji činnost obnovil i Orel

Otázky:

Ikona6a

49. Jaký obsah tvořila tělesná výchova?

50. Kdo byl prvním učitelem sportovních her?

51. Kdy byla zastavena činnost Sokola a Orla? Kterou jedinou organizaci okupanti

zanechali a proč?

52. Kdy byl založen institut tělesné výchovy a sportu v Praze?

53. V kterém roce byla konaná I. celostátní spartakiáda?

Referenční seznam

Ikona7

Kӧssl, J., Štumbauer, J., & Waic, M. (1998). Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha:

Karolinum.

http://www.fsps.muni.cz/impact/dejiny-sportu/pravek/vyvoj-pohybovych-aktivit/

http://www.esquire.com/features/sports/olympics-2012/opening-ceremony