HOPHistorie – Otázky – Problémy

2/20135

Česká bible. Kulturní, ideový a politický fenomén v proměnách staletí

HOP_2_13.indd 3 11.5.2014 20:33:44

Toto číslo časopisu Historie – Otázky – Problémy vzniklo díky podpoře Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P12 Historie v interdisciplinární perspektivě.

Na obálce je využito vyobrazení sv. Jeronýma podle dřevořezu Albrechta Dürera, převzaté z tisku Sophronius Eusebius HIERONYMUS, Epistolae, Basel, Nikolaus Kessler, 1497, fol. a1b, uloženého v Knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově, sign. DO V 21. Publikováno s laskavým svolením této knihovny.

Redakční radaHugh LeCain Agnew (Georg Washington University Washington), Zdeněk Beneš (UK Praha), Lenka Bobková (UK Praha, předsedkyně), Dana Cerman-Štefanová (Universität Wien), Martin Čapský (Slezská univerzita v Opavě), Jana Čechurová (UK Praha), Marie-Elizabeth Ducreux (École des hautes études en sciences sociales Paris – Centre de Recherche Historique CNRS), Jiří Fajt (Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas Leipzig), Lucyna Harc (Uniwersytet wrocławski), Pavel Kolář (European University Institute Firenze), Marie Šedivá Koldinská (UK Praha), Michal Kopeček (UK Praha), Robert Luft (Collegium Carolinum München), Petr Maťa (Universität Wien), Jan Randák (UK Praha), Luboš Velek (UK Praha, zástupce předsedkyně), Josef Žemlička (UK Praha)

Vědečtí redaktoři číslaAlena A. Fidlerová, Marie Šedivá Koldinská, Jiří Mikulec

Výkonný redaktorJan Zdichynec

Odpovědná redaktorka číslaJosefína Matyášová

Překlad abstraktůMelvyn Clarke

Adresa redakceÚstav českých dějin FF UK, nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 (hop@ff.cuni.cz), www.hop.ucd.ff.cuni.cz

PředplatnéVydavatelství FF UK v Praze, nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1 (books@ff.cuni.cz)

Grafická úprava a sazba: Studio Lacerta (www.sazba.cz)Tisk: Tiskárna Protisk, s. r. o., České Budějovice

© Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013ISSN 1804-1132

HOP_2_13.indd 4 11.5.2014 20:33:44

Obsah

I. Studie

Jarosław MalickiK polské recepci české bible 16. století / 11

Andor MészárosČeské bible a české biblické texty ve sbírkách maďarské Národní knihovny / 23

Tomáš GaudekNěkolik poznámek k výzdobě nejstarších biblických překladů do češtiny / 27

Hana PátkováPaleografické poznámky k českým biblickým rukopisům 15. století / 39

Jan RoytGrafický list s luteránským námětem Alegorie zákona a milosti ve vydáních Melantrichovy bible / 45

Kateřina Bobková -Valentová – Martin HolýJak důkladně znali gymnazisté Bibli? K užívání biblických textů ve školní výuce v českých zemích v 16. až 18. století / 63

Jiří HrbekStarozákonní motivy v habsburské reprezentaci doby barokní / 73

Jiří M. HavlíkPolemika v komentářích aneb Kdo měl číst Bibli svatováclavskou / 83

Ondřej KoupilNový zákon tzv. Svatováclavské bible (1677) / 95

Zdeněk R. NešporBible českých evangelíků v „dlouhém“ 19. století / 107

Markéta PytlíkováZdroj výkladových vysvětlivek v nejstarší české bibli / 119

Kateřina VolekováK dalším latinsko -českým mamotrektům / 131

Jakub MarušProměny větné negace v českých biblických překladech / 141

HOP_2_13.indd 5 11.5.2014 20:33:44

Robert DittmannOdkaz Jiní v poznámkovém aparátu Nového zákona Kralické bible šestidílné / 151

Alena A. FidlerováUplatnění lexikálního principu v užívání velkých písmen v českých tištěných biblích raného novověku / 159

Jan PišnaDruhý život Kralické bible v 18. a na začátku 19. století – edice hallská a prešpurská / 175

Karel KomárekČeské katolické bible v 18. a 19. století aneb Dědictví svatováclavské / 195

Josef BartoňK problému sekundárního (nepřímého) tlumočení v moderním českém biblickém překladu / 207

Tomáš MatějecŽalmové parafráze Jiřího Strejce v Kocínově překladu útěšného traktátu z roku 1592 / 217

Tomáš HavelkaAle nám Písmo ukazuje tajemství. Biblické aluze v cyklu Truchlivý Jana Amose Komenského / 225

Miloš SládekBiblické citace v českých nedělních postilách konce 17. a první poloviny 18. století / 243

Mira NábělkováBibličtina a Kralická biblia v slovenskom evanjelickom prostredí – literárne dozvuky / 255

Andrea KozlováBiblický příběh Salome a jeho reflexe v české kultuře a umění na počátku 20. století / 267

Petr Hrtánek„Druhý život“ Bible: apokryfní proměny biblických předloh v současné české próze / 277

Marie Šedivá KoldinskáDruhý život Bible kralické v českém historickém filmu / 287

HOP_2_13.indd 6 11.5.2014 20:33:44

II. Recenze, anotace, zprávy

Jiří MIKULEC a kol., Církev a společnost raného novověku v Čechách a na Moravě (= Práce historického ústavu AV ČR, A 42), Praha 2013 (Radka Těšínská Lomičková) / 301

Kateřina BOBKOVÁ ‑VALENTOVÁ – Miloš SLÁDEK – Martin SVATOŠ (edd.), Krátké věčného spasení upamatování. K životu a době jezuity Antonína Koniáše, Praha 2013 (Kateřina Smyčková) / 303

Olga FEJTOVÁ, Rekatolizace na Novém Městě pražském v době pobělohorské: „Já pevně věřím a vyznávám…“, Praha 2012 (Petr Šmíd) / 306

Reith REINHOLD, Umweltgeschichte der frühen Neuzeit, Enzyklopädie deutscher Geschichte 89, München 2011 (Veronika Kucrová) / 308

Les cisterciens et la transmission des textes, XIIe–XVIIIe siècle. Troyes, 22.–24. listopadu 2012 (Jan Zdichynec) / 309

Neue Forschungen zu sächsischen Klöstern. Ergebnisse und Perspektiven. Pirna, 26.–27. října 2012 (Jan Zdichynec) / 313

III. Diplomové práce obhájené v Semináři raně novověkých dějin ÚČD FF UK v letech 2009–2013

Seznam diplomových prací / 319

Anotace diplomových prací / 321

Obecné pokyny pro autory / 338

HOP_2_13.indd 7 11.5.2014 20:33:44

HOP 5 (2/2013)

Alena A. FidlerováUplatnění lexikálního principu v užívání velkých písmen v českých tištěných biblích raného novověku*

Application of the lexical principle in the use of capital initials in printed early modern Czech Bibles

▨ Abstract: The paper examines one of the least researched issues of early modern Czech orthogra-phy, capitalization of words, in printed Bibles which served as linguistic and orthographic models as understood at that time. It builds on the results of a recently published study,1 which examined the cap-italization of nouns on the methodological basis of research performed by a team of experts from the Universities of Bamberg and Rostock into the development of capitalization in German printed prose texts between 1500 and 1700.2 Based on the same material as the previous study, i.e. on representative excerpts (Genesis 1–5, Ezekiel 1–5, John 1–5 and Galatians) from all complete printed Czech Bibles from incunabula to the third edition of the St. Wenceslas Bible (1778–1780), I follow the trends to which upper case initials were subject for individual parts of speech apart from nouns. Attention is paid primarily to various groups of adjectives and numerals, because in the case of other parts of speech we only excep-tionally find syntactically unconditioned use of capital initial. The acquired data are then compared to the results of previous research into nouns. This comparison shows the relationship between the increased frequency of usage of capital initial in the case of nouns and some groups of adjectives and numerals, specifically those which are in some way close to nouns (i.e. if they are derived from them, morphologically similar to them or used as syntactic nouns and the like). These findings are also com-parable to the results of research carried out on German printed texts. Unlike in German early modern printed texts, in Czech early modern printed Bibles capitalization never reached the stage when it could be deemed specific for nouns as a part of speech.

▨ Keywords: Czech Bible; history of Czech; Middle Czech; history of orthography; capitalization

▨ Mgr. Alena A. Fidlerová, Ph.D., působí na Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jejím odborným zaměřením jsou dějiny českého jazyka a literatury (především raný novověk a první polovina 19. století), dějiny pravopisu, dějiny myšlení o  jazyce (se zaměřením na filozofii jazyka a  gramatografii v  raném novověku a  první polovině 19. století) a  dějiny rétoriky (alena.fidlerova@ff.cuni.cz).

Tento příspěvek je věnován jednomu dílčímu rysu pravopisu raně novověkých českých biblických tisků a zároveň jednomu z nejméně prozkoumaných problémů českého pra-vopisu této doby vůbec – psaní velkých písmen na sémantickém principu, tj. v  těch případech, kdy užití  velkého písmena není motivováno syntakticky (např. pozicí na

* Příspěvek vznikl v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P12 Historie v interdisciplinární perspektivě, podprogram Společnost, kultura a komunikace v českých dějinách.

1 Alena A. FIDLEROVÁ – Robert DITTMANN – Veronika S. VLADIMÍROVÁ, Užívání velkých písmen v  českých tištěných Biblích raného novověku [Capitalization in Early Modern Czech Printed Bib-les], in: Michaela Čornejová – Lucie Rychnovská – Jana Zemanová (edd.), Dějiny českého pravopisu (do r. 1902) [History of Czech Orthography (up to 1902)], Brno 2010, pp. 285–308.

2 Rolf BERGMANN – Dieter NERIUS a kol., Die Entwicklung der Großschreibung im Deutschen von 1500 bis 1700, Heidelberg 1998.

HOP_2_13.indd 159 11.5.2014 20:34:00

I. Studie 160

začátku věty či souvětí). Navazuje na výsledky nedávno publikované studie,3 která po metodologické stránce vycházela z výzkumu týmu odborníků z univerzit v Bamberku a Rostocku pod vedením Rolfa Bergmanna a Dietera Neriuse, zabývajícího se vývojem psaní velkých písmen v německých tištěných prozaických textech z  let 1500−1700,4 a která jako materiál užívala reprezentativní úryvky ze všech úplných českých tiště-ných biblí od prvotisků po třetí vydání Bible svatováclavské (1778–1780), konkrétně Gn 1–5, Ez 1–5, J 1–5 a Ga5 (celkem v délce přibližně 11 000 slov). Pokusila se popsat trendy, kterým podléhá užívání velkých písmen u substantiv, a identifikovala při tom některé zajímavé tendence, zejména existenci dvou odlišných „tradic“: tradice Melan-trichových biblí, v nichž postupně narůstá počet majuskulí u apelativ, a které tedy do značné míry kopírují vývoj v němčině, a tradici kralickou a následně svatováclavskou, kde je počet těchto majuskulí výrazně redukován a blíží se podobě doporučované v do-bových gramatikách a zároveň dnešnímu stavu v češtině. Nynější příspěvek kompletu-je výsledky této studie rozšířením o výzkum ostatních slovních druhů tak, aby mohly být na jeho základě vysloveny hypotézy, jakými zákonitostmi se vývoj tohoto jevu v češ-tině řídil. Získané výsledky jsou při tom podle možnosti srovnávány s těmi, které uvádí Bergmannův tým pro němčinu. Cílem je tedy jednak připravit srovnávací materiál pro návazný výzkum grafiky dalších typů textů, jednak prozatím alespoň na omezeném materiálu porovnat, zda se česká a německá grafika v tomto směru vyvíjely paralelně či rozdílně, a v neposlední řadě také přispět do diskuse o řešení edičních otázek s tímto jevem spojených.

Materiál a metodika

Podrobný seznam zkoumaných biblických tisků, včetně místa uložení použitého exem-pláře, je uveden v již zmíněné studii.6 Zde uvádíme pro přehlednost pouze vysvětlení použitých zkratek:

BiblPraž = Bible pražská, 1488; BiblKut2 = Bible kutnohorská bez znaku, 1489; BiblBen = Bible benátská, 1506; BiblSev1 = Bible Severýnova, 1. vydání, 1529; BiblSev2 = Bible Severýnova, 2. vydání, 1537; BiblNor = Bible norimberská, 1540; BiblNet = Bible Netolického (Melantrichova, 1. vydání), 1549; BiblMel2 = Bible Melan-trichova, 2. vydání, 1556–1557; BiblMel3 = Bible Melantrichova, 3. vydání, 1560–1561; BiblMel4 = Bible Melantrichova, 4. vydání, 1570; BiblMel5 = Bible Melantrichova, 5. vydání, 1577; BiblKral1 = Bible kralická, 1. vydání, 1579–1594; BiblKral2 = Bible kralická, 2. vydání, 1596; BiblVel = Bible Adama z Veleslavína, 1613; BiblKral3 = Bib-le kralická, 3. vydání, 1613; BiblVácl1 = Bible svatováclavská, 1. vydání, 1677–1715; BiblHal1 = Bible hallská, 1. vydání, 1722; BiblHal2 = Bible hallská, 2. vydání, 1745;

3 A. A. FIDLEROVÁ – R. DITTMANN – V. S. VLADIMÍROVÁ, Užívání velkých písmen. Zde také více o dosa-vadní odborné literatuře k této problematice a o tom, jak se k ní vyjadřovaly dobové mluvnice češtiny.

4 R. BERGMANN – D. NERIUS a kol., Die Entwicklung.5 Zkratky biblických knih a čísla kapitol a veršů uvádíme podle Bible, Písmo svaté Starého a Nového

zákona, Český ekumenický překlad, Praha 1995.6 Srov. A. A. FIDLEROVÁ – R. DITTMANN – V. S. VLADIMÍROVÁ, Užívání velkých písmen, s. 292–293.

HOP_2_13.indd 160 11.5.2014 20:34:00

161 Alena A. Fidlerová

BiblHal3 = Bible hallská, 3. vydání, 1766; BiblVácl2 = Bible svatováclavská, 2. vydání, 1769–1771; BiblVácl3 = Bible svatováclavská, 3. vydání, 1778–1780.

Veškerá slova zkoumaných úryvků vyjma substantiv byla označkována podle slovního druhu; u adjektiv a číslovek bylo po vzoru německého výzkumu aplikováno jemnější vnitř-ní členění (viz následující přehled). Pro dosažení lepší srovnatelnosti s výsledky získanými u substantiv byla adjektiva rozdělena do většího počtu kategorií než v německém výzkumu.

Třídění adjektiv a numeralií do podskupin:

A – adjektiva AS – nomina sacra (Boží, rajský, Páně, svatý, nebeský) ARV – adjektiva odvozená od proprií, tj. antroponym a toponym, nebo od označení

národů ARVV – přivlastňovací odvozená od vlastních jmen osobních (Adamův, Lámechův) ARVG – odvozená od názvů geograficko -politických a geograficko -topografických

(asyrský, samařský) ARVP – odvozená od označení národů nebo jejich příslušníků (lid izraelský, svátek

židovský) ARP – adjektiva odvozená od označení osob ARPT – odvozená od označení titulů a postavení (královský) ARPP – ostatní odvozená od označení osob (člověčí, otcovský) ARS  – adjektiva odvozená od ostatních substantiv nebo složeniny s  první částí

substantivního původu ARSK – odvozená od konkrét (mořský, kamenný) ARSA  – odvozená od abstrakt nebo složeniny s  abstraktem jako první částí

(sváteční, smrtonosný) AA – ostatní adjektiva (dobrý, prázdný) AX – pseudosubstantiva (adjektiva substantivizovaná nebo užitá jako syntaktická

substantiva) AF – cizí adjektiva (u nichž je cizí původ patrný na hláskové skladbě, fíkový, zafírový)N – numeralia NS – substantivní číslovky (tj. takové, které se morfologicky podobají substanti-

vům, např. sto) NN – ostatní číslovky (první, třicet)

K zásadám třídění slov do kategorií formulovaným dříve7 je třeba několika upřesnění:

1) Jako slovesa započítáváme všechny jednotlivé části složených slovesných tvarů (tj. včetně sloves pomocných a zvratného morfému).

7 Viz A. A. FIDLEROVÁ – R. DITTMANN – V. S. VLADIMÍROVÁ, Užívání velkých písmen, s. 294–295. Zásady podle možností vycházejí z R. BERGMANN – D. NERIUS a kol., Die Entwicklung, především s. 37–64 a 74–75, byly však modifikovány tak, aby odpovídaly specifikům češtiny.

HOP_2_13.indd 161 11.5.2014 20:34:01

I. Studie 162

2) Hojně se vyskytující tvary složeného trpného rodu (byl uzdraven, nebývá člověk ospravedlněn) a přechodníky (řkouc) klasifikujeme jako slovesa; slovesná adjektiva (řkoucí) a jmennou část přísudku se sponou (zdráv jest učiněn, byla popsaná zpře­du i zzadu) pak jako adjektiva, resp. spojení slovesného tvaru a adjektiva, i když je někdy těžké mezi nimi jednoznačně rozlišit. Je -li potenciálně možnost dvojího výkladu, postupujeme takto: složené tvary klasifikujeme vždy jako adjektiva (byl člověk poslaný od Boha, uzříte nebe otevřené), jmenné tvary užité s tvarem slovesa být/bývat (nebo tam, kde je tento tvar elidován, např. proto, že je v bezprostředně předcházející větě) jako participia (všecky věci skrze ně učiněny jsou, musí povýšen býti Syn člověka). Tam, kde nelze rozhodnout mezi adjektivem a participiem (ze-jména kvůli absenci označení kvantity), se přikláníme k adjektivu.

3) Za číslovky považujeme pouze ty výskyty výrazů primárně řazených mezi číslovky (určité i neurčité), které opravdu vyjadřují kvantovost (dva dny, mnoho má synů), nikoli ty, které fungují jako zájmena (jeden druhého břemena neste, byl tu jeden krá­lovský služebník).

4) Pokud je předložka tištěna dohromady s následujícím slovem, počítáme tento celek jako předložku; dále mezi předložky započítáváme i předpony tištěné zvlášť.

Přestože byla takto klasifikována všechna slova zkoumaných úryvků, budu se v této studii podrobněji věnovat pouze adjektivům a číslovkám. Obecně lze totiž říci, že se ve zkoumaných textech u jiných slovních druhů než u (již dříve popsaných) substantiv, adjektiv a  číslovek vyskytuje jen minimum majuskulí, které by nebyly vysvětlitelné textově nebo syntakticky. Za takto odůvodnitelné výskyty považuji nejen užití velkého písmene po tečce, ale i na některých dalších pozicích: po dvojtečce či virguli na začátku verše (je -li číslován),8 na začátku přímé řeči (a to i tehdy, je -li uvozena výrazem že)9 a po virguli na místech výraznějších významových předělů, výpovědí dávaných do kontrastu apod., kde jiné biblické překlady mají často namísto toho interpunkční znaménko vyš-šího stupně.10 Dále za syntakticky motivovaná považuji velká písmena na těchto mís-tech i tehdy, když, zejména ve starších překladech, interpunkce zcela absentuje (často jde o případy, kdy předchozí věta končí na konci řádku),11 a tehdy, kdy je v daném pře-

8 Srov. BiblKral2 Ez 5,5–6: „5 Takto prawj Panownjk Hoſpodin/Tento Geruzalém kterýž ſem poſtawił v proſtřed Pohanů a wůkoł otočił kraginami, 6 Změnił saudy mé w bezbožnost/wjce než Pohané/ a vſtanowenj má, wjce než giné země, kteréž gſau wůkoł něho; nebo ſaudy mými pohrdli/a w vſta-nowenjch mých nechodili.“ Na konci verše interpunkce ojediněle zcela chybí, např. BiblVácl3, Ga 4,13–14: „13. Wjte pak, že s mdlobau těla kázal ſem wám Ewangelium giž dáwno: a pokuſſenjm waſſjm na těle mém 14. Nepohrzeli ſte, ani ge zawrhli: ale gako Angela Božjho přigali ſte mne, gako Kryſta Gežjſſe.“

9 Např. BiblMel5 Ga 1,23: „Než toliko ſlýchali o mně/Že ten kterýž ſe protiwil nám někdy/giž nynij káže wijru/proti kteréž někdy Boyowal.“

10 Např. BiblMel5 J 5,29: „Y puogdau kteřij dobré wěcy činili na wzkřijſſenij žiwota/Ale ti kteřijž zlé wěcy činili/na wzkřijſſenij Saudu“; BiblVácl1 J 5,29: „Y půgdau kteřj dobré wěcy činili/na wzkřjſſenj žiwota: kteřj pak złé wěcy činili/na wzkřjſſenj ſaudu.“

11 Absence interpunkčního znaménka na konci rytmického nebo syntaktického celku je poměrně obvyklá v BiblPraž a BiblKut2 (v malé míře i v BiblSev1). Funkčně ho zastupuje právě velké pís-meno, které naopak často chybí po tečce. Srov. např. BiblPraž Ez 1,3–4: „A ſtala ſe nadnim tu ruka panie Y wiďel ſem A ay wietr wichrowy odpolnoczy gdieſſe • a oblak weliky • a oheň plapolawy

HOP_2_13.indd 162 11.5.2014 20:34:01

163 Alena A. Fidlerová

kladu vysledovatelná tendence (byť ne stoprocentně platné pravidlo) k jejich užívání v určité větné konstrukci.12 Majuskulí u jiných slovních druhů než substantiv, adjektiv a číslovek, které nespadají ani do jednoho z těchto případů, je zcela zanedbatelný po-čet13 (celkově vždy méně než pět v celém zkoumaném úseku) a obvykle je lze vysvětlit jako nepozornost sazeče.14 Výjimkou z toho jsou některá adverbia odvozená od adjektiv a snad i některá participia, k těm se vrátím na konci tohoto příspěvku.

Vybrané výsledky

Vzhledem k rozdílné šíři vymezení jednotlivých kategorií adjektiv a numeralií a také vzhledem k charakteru zkoumaných textů není překvapivé, že počty slov zařazených do jednotlivých kategorií byly velmi rozdílné (viz Přílohu). Některé kategorie jsou za-stoupeny velice řídce: např. kategorie ARPT byla v materiálu zastoupena velice slabě, pouze po dvou výskytech, a to pouze v biblích kralické tradice. Výsledky získané hod-nocením takovýchto kategorií by byly zcela neprůkazné, rozhodla jsem se proto samo-statně hodnotit jen ty kategorie, které jsou zastoupeny v průměru alespoň 25 slovy, a o ostatních se zmínit jen informativně.

V grafech znázorňuji pro přehlednost procentuální zastoupení slov dané kategorie psaných s velkým písmenem; přesná čísla najde čtenář spolu s absolutními počty slov v jednotlivých kategoriích v tabulce v Příloze.

Celkové procento výskytu velkých písmen u adjektiv a číslovek ukazuje graf č. 1; pro srovnání v něm uvádím též celkové procento výskytu velkých písmen u substan-tiv v týchž textech.15 Vidíme, že frekvence užití majuskulí je u adjektiv vždy nižší než u substantiv, výrazný rozdíl mezi nimi je zejména u BiblPraž a pak u biblí melantrišské tradice (u BiblMel4, BiblMel5 a BiblVel je to téměř dvojnásobek). Celková čísla jsou však poměrně hrubá a málo vypovídající, zaměříme se tedy na jednotlivé skupiny.

Nejprve se věnujme adjektivům odvozeným od proprií a  adjektivům označujícím posvátné entity (adjektivní nomina sacra), tedy těm skupinám, které jsou u substantiv

a bleſk wuokol nieho A zproſtrzed geo yako twařnoſt moſazy • totiž zproſtřed ohnie.“ Tato velká pís-mena považuji za syntakticky motivovaná i s ohledem na to, že podobné užívání velkého písmene jako prostředku členění textu bez doprovodného interpunkčního znaménka bylo zaznamenáno také v některých středověkých latinských i staročeských biblických rukopisech, srov. Jaroslava PEČÍR‑KOVÁ – Hana KREISINGEROVÁ – Markéta PYTLÍKOVÁ, Interpunkce a členění textu v staročeských bib­lických rukopisech, in: M. Čornejová – L. Rychnovská – J. Zemanová (edd.), Dějiny českého pravopisu (do r. 1902), s. 167–187.

12 Např. v jednotlivých biblích melantrišské tradice pozorujeme různě silnou tendenci začínat velkým písmenem úsek následující po vokativu (např. BiblMel3, Ez 5,1: „A Ty Synu Cžlowěčij/ Wezmi ſobě meč oſtrý holijcý wlaſy“), po nedokončené větné konstrukci zakončené vsuvkou (např. BiblMel3 Ga 2,6: „Od těch pak/ kteřij ſe zdáli nětco Býti (yacý gſau někdy Byli/ nenij mi do toho nic. Buoh oſoby člowěka nepřigijmá) A tak ti/ kteřijž ſe nětco zdáli Býti/ nic gſú mi nepomohli).“

13 K podobným výsledkům dospěli i R. BERGMANN – D. NERIUS a kol., Die Entwicklung (viz níže).14 Např. špatně umístěná interpunkce: BiblPraž Ez 5,15: „Y budeſs w potupu a w ruhanie a prziklad

a odiwa w narodech kteřiž okolo tebe ſu když včinim nad tebu ſaudy w prchliwoſti a w rozhniewani y w lani hniewu Ia • pan mluwil ſem,“ nebo patrně záměna se stejně začínajícím substantivem, např. BiblMel3 J 1,28: „Tyto wěcy w Bethabaře ſtaly ſe za Iordánem/kdež Ian Křtil.“

15 Srov. A. A. FIDLEROVÁ – R. DITTMANN – V. S. VLADIMÍROVÁ, Užívání velkých písmen, s. 296.

HOP_2_13.indd 163 11.5.2014 20:34:01

I. Studie 164

Graf č. 1. Celkové procentuální zastoupení majuskulí u substantiv (S), adjektiv (A) a numeralií (N).

Graf č. 2. Procentuální zastoupení majuskulí u adjektiv označujících posvátné entity (adjektivní nomina sacra, AS), u adjektiv odvozených od geografických názvů a označení národů (ARVG + ARVP) a u adjek-tiv přivlastňovacích odvozených od osobních vlastních jmen (ARVV).

poměrně brzy všeobecně psány s velkým písmenem.16 Pro účely hodnocení jsem se roz-hodla spojit do jedné kategorie ARVG a ARVP: kromě malého počtu slov zastoupených ve druhé z nich mě k tomu vedlo zejména to, že v některých případech je těžké jedno-značně rozhodnout o zařazení slova do jedné či druhé z nich (např. u adjektiva judský).

Nejpomaleji z počátku roste podíl majuskulí u první jmenované skupiny – adjektiv-ní nomina sacra jsou z více než 80 % psána s velkým písmenem až v BiblNor, později se však toto číslo pohybuje stabilně kolem 90 % a v BiblVel je to dokonce 100 % (viz graf č. 2). Pokud je nižší, je to obvykle způsobeno buď tím, že daný překlad tiskne více méně stabilně některé ze slov, která jsou sem zařazena, s malým písmenem, nebo kolí-

16 Srov. tamtéž, s. 297.

0

10

20

30

40

50

60

Bibl

Praž

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

ARPP + ARSK + ARSA AX AA

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

Bibl

Praž

Bib

lKut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bib

lSev

2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bib

lKra

l2

Bibl

Vel

Bib

lKra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bib

lHal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

AS ARVG + ARVP ARVV

0

10

20

30

40

50

60

70Bi

blPr

až

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

S A N

0

10

20

30

40

50

60

Bibl

Praž

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

ARPP + ARSK + ARSA AX AA

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

Bibl

Praž

Bib

lKut

2

Bibl

Ben

Bib

lSev

1

Bib

lSev

2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bib

lMel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bib

lKra

l2

Bibl

Vel

Bib

lKra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bib

lHal

2

Bib

lHal

3

Bibl

Vác

l2

Bib

lVác

l3

proc

enta

AS ARVG + ARVP ARVV

0

10

20

30

40

50

60

70

Bibl

Praž

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

S A N

HOP_2_13.indd 164 11.5.2014 20:34:01

165 Alena A. Fidlerová

sáním u jednoho konkrétního slova (nejčastěji je to v obou případech adjektivum sva­tý). U ostatních dvou zde zobrazených skupin je 80% podílu velkých písmen dosaženo už v BibBen a později pod tuto hranici nikdy neklesá. Rozdíly v hodnotách ve druhé skupině jsou opět dány hlavně tím, jak daný překlad zachází s některými konkrétními slovy (nejčastěji jde o adjektivum židovský). Zdá se dále, že v této skupině užití majus-kule není vázáno na případy, kdy může adjektivum být chápáno jako součást sousloví, které je vlastním názvem: ve všech biblích počínaje BiblBen je například ve spojení k městu samařskému, které slove Sýchar (J 4,5), které zjevně není vlastním názvem, užito velkého písmena. Přivlastňovací adjektiva od osobních jmen jsou pak počínaje BiblNor psána s velkým písmenem vždy bez výjimky.

Na tomto místě je třeba zmínit se krátce také o adverbiích, jediném dalším slovním druhu, u nějž lze v některých překladech vysledovat ojedinělé, ale systematické psaní velkých písmen. Jedná se o adverbia židovsky a pohansky (celkem 3–4 výskyty v kaž-dém překladu), tedy příbuzná s adjektivy odvozenými od označení národů (židovsky), příp. osob (pohansky). Až po BiblNor u nich velké písmeno nenacházíme, ale počínaje BiblNet je vždy nejméně polovina jejich výskytů psána s majuskulí, s výjimkou Bibl-Kral1 (všechna s velkým) a BiblHal3 a BiblVácl3 (všechna s malým). Jiná adverbia, ani ta příbuzná se substantivy (např. tělesně, duchovně), s velkým písmenem nikdy psána nejsou.

Skupinou adjektiv se zvýšeným výskytem majuskulí jsou dále adjektiva odvozená od apelativ. Ta jsou rozdělena na adjektiva odvozená od označení osob, od ostatních konkrét a od abstrakt,17 pro účely prvního přiblížení s nimi ale pracuji jako s jednou skupinou (viz graf č. 3). Frekvence majuskulí je u nich výrazně nižší než u skupin zob-

17 Toto dělení je jemnější, než užívá R. BERGMANN – D. NERIUS a kol., Die Entwicklung, považujeme ho však za vhodné vzhledem k možnosti porovnání se situací u substantiv.

Graf č. 3. Procentuální zastoupení majuskulí u adjektiv odvozených od substantiv (ARPP + ARSK + ARSA), u adjektiv užitých jako syntaktická substantiva (AX) a u ostatních adjektiv (AA).

0

10

20

30

40

50

60

Bibl

Praž

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

ARPP + ARSK + ARSA AX AA

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

Bib

lPra

ž

Bib

lKut

2

Bib

lBen

Bib

lSev

1

Bib

lSev

2

Bib

lNor

Bib

lNet

Bib

lMel

2

Bib

lMel

3

Bib

lMel

4

Bib

lMel

5

Bib

lKra

l1

Bib

lKra

l2

Bib

lVel

Bib

lKra

l3

Bib

lVác

l1

Bib

lHal

1

Bib

lHal

2

Bib

lHal

3

Bib

lVác

l2

Bib

lVác

l3

proc

enta

AS ARVG + ARVP ARVV

0

10

20

30

40

50

60

70

Bib

lPra

ž

Bib

lKut

2

Bib

lBen

Bib

lSev

1

Bib

lSev

2

Bib

lNor

Bib

lNet

Bib

lMel

2

Bib

lMel

3

Bib

lMel

4

Bib

lMel

5

Bib

lKra

l1

Bib

lKra

l2

Bib

lVel

Bib

lKra

l3

Bib

lVác

l1

Bib

lHal

1

Bib

lHal

2

Bib

lHal

3

Bib

lVác

l2

Bib

lVác

l3

proc

enta

S A N

HOP_2_13.indd 165 11.5.2014 20:34:01

I. Studie 166

razených v grafu č. 2, na druhou stranu ale výrazně vyšší než u adjektiv užitých jako syntaktická substantiva a  zejména než u  ostatních adjektiv. U  těch se nalézá psaní s majuskulí ve všech překladech buď zcela minimálně, nebo vůbec. Pokud se vyskyt-nou, pak jsou to vesměs případy vysvětlitelné sémantikou daného slova (ceněná nebo žádoucí vlastnost apod.), jde zde však spíše o určitý náznak tendence, nikoli o pravidlo (časté je kolísání).18

Mírně zvýšené procento velkých písmen u adjektiv odvozených od substantiv zob-razuje graf č. 3 u prvních dvou vydáni Bible svatováclavské při porovnání s biblemi kra-lické tradice. To ale neznamená vyšší absolutní počet takto psaných slov (viz přílohu), ale odráží fakt, že se v těchto dvou vydáních obecně vyskytuje výrazně méně takových-to adjektiv, zejména těch odvozených od označení lidských bytostí, neboť překladatelé zde dávali ve zvýšené míře přednost užití přívlastku neshodného.19

Graf č. 4 ukazuje vztah mezi častostí výskytu majuskulí u adjektiv odvozených od apelativ s jejich výskytem u apelativ samotných. Procento velkých písmen u substantiv je téměř vždy vyšší než u adjektiv této skupiny, s výjimkou BiblNet a BiblVel, kde jsou oba podíly přibližně stejné. V biblích, kde je tištěno s velkým písmenem více než 20 % apelativ, tedy v biblích melantrišské tradice, i frekvence majuskulí u adjektiv od apela-tiv odvozených významně překračuje tuto hranici. Naopak v biblích ostatních se jejich četnost pohybuje maximálně kolem 5 %, je tedy zcela minimální.

18 Srov. např. BiblMel5 Ga 2,16: „Wědauce to/ že nebýwá člowěk ſprawedliw včiněn z  ſkutkuow Zakona/ ale ſkrze Wijru w Kryſta Gežijſſe/ y my vwěřili gſme w Kryſta Gežijſſe/ abychom Byli Spra‑wedliwij včiněni z Wijry Kryſtowy/ a ne z ſkutkuow Zákona.“

19 Srov. např. BiblVácl1, Ez 3,1: „Y Řekł ke mně: Synu čłowěka cožkoli nalezneŝ gez: ſněz knihu tuto/ a gda młuw k ſynům Izraelſkým.“ BiblKral3, Ez 3,1: „TEdy řekł mi; Synu čłowěčj/ což před tebau geſt ſněz/ ſněz knihu tuto/ a gdi młuw k domu Izraelſkému.“ BiblVácl3 se na těchto místech vrací zpět k adjektivu.

Graf č. 4. Porovnání procentuálního zastoupení majuskulí u adjektiv odvozených od substantiv (ARPP + ARSK + ARSA) se zastoupením majuskulí u substantiv -apelativ (SA).

0

10

20

30

40

50

60

Bibl

Praž

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

ARPP + ARSK + ARSA SA

0

10

20

30

40

50

60

70

80

Bib

lPra

ž

Bibl

Kut

2

Bib

lBen

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bib

lNor

Bib

lNet

Bib

lMel

2

Bib

lMel

3

Bibl

Mel

4

Bib

lMel

5

Bib

lKra

l1

Bibl

Kra

l2

Bib

lVel

Bibl

Kra

l3

Bib

lVác

l1

Bib

lHal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bib

lVác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

ARSK ARPP SAK SAPP

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

Bibl

Praž

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

NS NN

HOP_2_13.indd 166 11.5.2014 20:34:01

167 Alena A. Fidlerová

Z biblí melantrišské tradice je pak zajímavý rozdíl mezi BiblVel a biblemi ostatními. Zatímco u BiblNet až BiblMel5 začíná majuskulí asi 40 % adjektiv odvozených od apelativ a tento podíl u novějších vydání nijak významně nestoupá (v absolutních číslech u  BiblMel5 dokonce mírně klesá), u BiblVel dochází ke skokovému nárůstu na přibližně 50 %, tedy k evidentní revizi grafické stránky textu (jak vyplývá z následujícího grafu 5, markant-ně se zvyšuje zejména frekvence majuskulí u adjektiv odvozených od označení osob). To je v zásadě v souladu s výsledky nepublikované diplomové práce Zuzany Kapitolové.20

Jeden významný rozdíl mezi psaním majuskulí u  substantiv a  u  adjektiv od sub-stantiv odvozených však byl zaznamenán: zatímco u substantiv platí, že označení osob jsou psána s velkým písmenem vždy častěji než ostatní konkréta,21 u adjektiv je tomu naopak (viz graf č. 5).22 Vysvětlení této skutečnosti lze hledat v tom, že u adjektiv jde nejčastěji vlastně o opakovaný výskyt velice obecného adjektiva člověčí (viz též dále).

Číslovky jsou rozděleny na „substantivní“ (ty, které se morfologicky podobají sub-stantivům: sto, patero, třetina), a ostatní.23 V nejstarší skupině překladů i v biblích kra-

20 Zuzana KAPITOLOVÁ, Dynamika textu v biblích melantrišské řady (1549–1613), diplomová práce, Ústav českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2013. Autorka, která probírá pouze označování jednotlivých hlásek písmeny a užívání majuskulí se nevěnuje, kon-statuje, podobně jako já, značný rozdíl mezi BiblVel a ostatními biblemi melantrišské tradice, záro-veň ale tvrdí, že se v BiblVel „odráží inspirace tiskařským územ jednoty bratrské“ (s. 51), což pro psaní velkých písmen evidentně neplatí.

21 Srov. též A. A. FIDLEROVÁ – R. DITTMANN – V. S. VLADIMÍROVÁ, Užívání velkých písmen, s. 299.22 Rozhodla jsem se porovnávat četnosti pouze pro konkréta a adjektiva od nich odvozená proto, že

počet adjektiv odvozených od abstrakt je ve zkoumaném vzorku velmi malý a jejich podíl na celko-vém počtu adjektiv odvozených od substantiv je výrazně nižší než podíl abstrakt na celkovém počtu apelativ. Zároveň se ale četnost užití velkého písmene u konkrét a u abstrakt většinou liší (viz tam-též). Pokud by tedy tyto dvě skupiny nebyly rozlišeny, výsledky by mohly být zkreslené.

23 Vzhledem k  rozdílům mezi češtinou a  němčinou se zde odchyluji od pojetí R. BERGMANN  –

Graf č. 5. Porovnání procentuálního zastoupení majuskulí u adjektiv odvozených od konkrét (ARSK) a od označení osob (ARPP) se zastoupením majuskulí u substantiv -konkrét (SAK) a označení osob (SAPP).

0

10

20

30

40

50

60

Bib

lPra

ž

Bib

lKut

2

Bib

lBen

Bib

lSev

1

Bib

lSev

2

Bib

lNor

Bib

lNet

Bib

lMel

2

Bib

lMel

3

Bib

lMel

4

Bib

lMel

5

Bib

lKra

l1

Bib

lKra

l2

Bib

lVel

Bib

lKra

l3

Bib

lVác

l1

Bib

lHal

1

Bib

lHal

2

Bib

lHal

3

Bib

lVác

l2

Bib

lVác

l3

proc

enta

ARPP + ARSK + ARSA SA

0

10

20

30

40

50

60

70

80

Bibl

Praž

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

ARSK ARPP SAK SAPP

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

Bibl

Praž

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

NS NN

HOP_2_13.indd 167 11.5.2014 20:34:01

I. Studie 168

lické tradice se velká písmena u číslovek nenacházejí vůbec nebo jen sporadicky, s jed-nou podstatnou výjimkou, a to BiblPraž – její praxe se zde blíží spíš biblím melantrišské řady než biblím ostatním. Je to o to nápadnější, že počet velkých písmen je v ní obecně velmi nízký (jako jediná má více číslovek s velkým písmenem než adjektiv), a to i u sub-stantiv (celkově zhruba 10 %, u proprií asi 40 %).24

Naproti tomu v biblích melantrišské tradice je frekvence majuskulí u číslovek ne-zanedbatelná, a to zejména, ale rozhodně ne výhradně u číslovek substantivních (viz graf č. 6; v absolutních číslech je ale počet výskytů majuskule u číslovek substantiv-ních a ostatních v podstatě shodný, procentuální rozdíl je způsoben mnohem častějším výskytem číslovek druhé skupiny v textu, viz přílohu). Od ostatních tisků této řady se opět výrazně odlišuje BiblVel, na rozdíl od adjektiv odvozených od substantiv, která byla probírána v předcházejících dvou grafech, je ale tendence u číslovek opačná, tedy k redukci počtu majuskulí.

Diskuse a závěry

Soudobé gramatiky (tj. do roku 1780) se k psaní velkých písmen u adjektiv, adverbií a dalších slovních druhů výslovně nevyjadřují. Neříkají sice, že by se jejich doporučení, pokud vůbec nějaká uvádějí, vztahovala jen na substantiva, ale jako příklady vesměs uvádějí pouze je. První, kdo specificky zmiňuje adjektiva a adverbia, je až roku 1795 Jiljí

D. NERIUS a kol., Die Entwicklung, s. 67–68; ti sice také dělí číslovky na substantivní a ostatní, avšak na principu syntaktickém (za substantivní považují číslovku, která plní funkci syntaktického sub-stantiva a předchází jí člen), nikoli morfologickém. Domnívám se, že morfologické kritérium je pro češtinu relevantnější.

24 Srov. A. A. FIDLEROVÁ – R. DITTMANN – V. S. VLADIMÍROVÁ, Užívání velkých písmen, s. 296.

Graf č. 6. Procentuální zastoupení majuskulí u substantivních (NS) a ostatních (NN) číslovek.

0

10

20

30

40

50

60

Bib

lPra

ž

Bib

lKut

2

Bib

lBen

Bib

lSev

1

Bib

lSev

2

Bib

lNor

Bib

lNet

Bib

lMel

2

Bib

lMel

3

Bib

lMel

4

Bib

lMel

5

Bib

lKra

l1

Bib

lKra

l2

Bib

lVel

Bib

lKra

l3

Bib

lVác

l1

Bib

lHal

1

Bib

lHal

2

Bib

lHal

3

Bib

lVác

l2

Bib

lVác

l3

proc

enta

ARPP + ARSK + ARSA SA

0

10

20

30

40

50

60

70

80

Bib

lPra

ž

Bib

lKut

2

Bib

lBen

Bib

lSev

1

Bib

lSev

2

Bib

lNor

Bib

lNet

Bib

lMel

2

Bib

lMel

3

Bib

lMel

4

Bib

lMel

5

Bib

lKra

l1

Bib

lKra

l2

Bib

lVel

Bib

lKra

l3

Bib

lVác

l1

Bib

lHal

1

Bib

lHal

2

Bib

lHal

3

Bib

lVác

l2

Bib

lVác

l3

proc

enta

ARSK ARPP SAK SAPP

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

Bibl

Praž

Bibl

Kut

2

Bibl

Ben

Bibl

Sev1

Bibl

Sev2

Bibl

Nor

Bibl

Net

Bibl

Mel

2

Bibl

Mel

3

Bibl

Mel

4

Bibl

Mel

5

Bibl

Kra

l1

Bibl

Kra

l2

Bibl

Vel

Bibl

Kra

l3

Bibl

Vác

l1

Bibl

Hal

1

Bibl

Hal

2

Bibl

Hal

3

Bibl

Vác

l2

Bibl

Vác

l3

proc

enta

NS NN

HOP_2_13.indd 168 11.5.2014 20:34:02

169 Alena A. Fidlerová

Chládek,25 který píše, že „liter welikých nevžjwáme, leč […] [s] počátku gmén ſpoluſtat-ných, ano y přjſlowcý, geſtliže od wlaſtnjch, aneb auřad něgáký důſtogný wyznamená-wagjcých, pocházegj v p. Izraelſký, Řjmſký, Božſký, Cýſařſký etc. vmj Řecky, Čeſky etc.“ Jím doporučovaný princip kladení velkých písmen tedy v zásadě předpokládá, že tyto slovní druhy kopírují pravidla pro substantiva, můžeme se tudíž domnívat, že tak byla dobově chápána i doporučení ostatních gramatiků.

Výsledky předloženého výzkumu ukazují, že původní, v gramatikách uváděný prin-cip psaní velkých písmen u vlastních jmen a názvů a u slov označujících entity, jimž je prokazována světská i náboženská úcta, má v raném novověku v češtině stejně jako v němčině tendenci být rozšiřován i na další slova, která jsou s těmito slovy příbuzná nebo se jim nějakým způsobem podobají. To jsme pozorovali zejména v biblích melan-trišské tradice, naopak bible tradice kralické vědomě zachovávají starší stav. Už před-chozí výzkum26 ukázal, že u proprií se velká písmena objevují u více než 90 % výskytů už od BibBen a u označení posvátných entit od BiblNet (počet substantiv označující společensky výše postavené osoby byl ve vzorku minimální, proto jsme je samostatně nehodnotili). Počínaje BiblNet však neustále stoupá v melantrišských biblích také po-čet ostatních substantiv s iniciální majuskulí, v BiblMel4 se ustaluje zhruba na rovině 73 % u označení osob, 50 % u konkrét a 25 % u abstrakt a v BiblMel5 a BiblVel se už výrazněji nemění. Všechny tisky této skupiny pak mají v rámci apelativ nejvíce velkých písmen u označení osob, méně u ostatních konkrét a nejméně u abstrakt. U označení osob a u konkrét při tom nelze v kladení velkých písmen vysledovat žádný převládající princip. U abstrakt se zdá, že motivace pro užití majuskule bývá sémantická – nejčas-těji jsou s velkým písmenem tištěna substantiva jako Spravedlnost, Víra, Pravda (tedy taková, která jsou na pomezí slov vyjadřujících úctu) nebo substantiva ve výčtech (tj. slova užitá jako „pojmenování“).

Nynější výzkum pak doplnil, že do značné míry obdobně funguje i užívání majus-kulí u  jiných slovních druhů. V žádné ze zkoumaných biblí se lexikálně motivované majuskule v podstatě neobjevují u zájmen, sloves, předložek, spojek a citoslovcí.27 Nej-více jich nalézáme u adjektiv, a to primárně u adjektiv odvozených od vlastních jmen, vlastních názvů a označení posvátných entit a dále u adjektiv odvozených od dalších substantiv.28 Velikost jejich podílu při tom v zásadě koreluje s podílem takto psaných substantiv v daném tisku, u žádného tisku ale není ve srovnání se substantivy vyšší. Jediným nápadným rozdílem je to, že zatímco u substantiv -apelativ jsou s iniciální ma-juskulí častěji psána označení osob než ostatní konkréta, u adjektiv je tomu naopak.29

25 Jiljí CHLÁDEK, Naučenj kratičké, kterakby ſe mělo dobře mluwiti Čeſky, a pſáti, Praha 1795, s. 14.26 A. A. FIDLEROVÁ – R. DITTMANN – V. S. VLADIMÍROVÁ, Užívání velkých písmen.27 V němčině je to podobné: podíl slov s iniciální majuskulí je u verb, konjunkcí, adverbií i prepozic

po celou zkoumanou dobu menší než 1 %, u zájmen pak menší než 2 %, interjekce se ve zkoumaném souboru objevují natolik vzácně, že nelze získané výsledky považovat za průkazné (R. BERGMANN – D. NERIUS a kol., Die Entwicklung, s. 719–722, 731–734, 759–778).

28 Autoři (tamtéž, s. 889) tuto kategorii zvlášť nevyčleňují, uvádějí ale, že i na samém konci jimi sle-dovaného období (kolem 1710), kdy podíl majuskulí u adjektiv v němčině klesá, bývají nejčastěji s velkým písmenem psána adjektiva odvozená od substantiv (např. Blutig) nebo adjektivní složeniny s první složkou substantivního původu (např. Eiskalt).

29 Tím se moje výsledky liší i od stavu v německých textech: u adjektiv odvozených od označení osob je sice kolem roku 1500 udáváno jen 4,3 % velkých písmen, kolem roku 1560 ale už 36,1 % a dále podíl

HOP_2_13.indd 169 11.5.2014 20:34:02

I. Studie 170

Tento rozpor si vysvětluji jistou omezeností užitého vzorku, který z adjektiv odvoze-ných od označení osob obsahoval zejména stereotypně se opakující adjektivum člověčí, tedy adjektivum velice obecného významu, vlastním jménům apod. poměrně vzdále-né – i v německých textech této doby je ostatně adjektivum menschlich psáno s malým písmenem výrazně častěji než jiná adjektiva z této skupiny.30 Tzv. adjektiva ostatní (tj. nezařazená do žádné z předchozích skupin) jsou psána vesměs s písmenem malým, adjektiva zpodstatnělá nebo užitá jako syntaktická substantiva jsou psána s majuskulí jen o málo častěji než tzv. adjektiva ostatní.

Zdá se tedy, že i u adjektiv je ve zkoumaném období užití majuskule motivováno zejména sémanticky, a to podle obdobných pravidel jako u substantiv – adjektivní no-mina sacra a odvozeniny od proprií jsou poměrně brzy více či méně systematicky psány s velkým písmenem, podobně jako v němčině.31 Zajímavé ale je, že zatímco u substantiv mezi BiblNet a BiblMel4 podíl majuskulí kontinuálně vzrůstá, u adjektiv se v  tomto období mění jen nepatrně. To může být dáno zejména menším počtem adjektiv ve zkou-maném vzorku (asi 570) ve srovnání se substantivy (asi 2 400), tedy jejich menší roz-manitostí, a tím i nižší možností rozšiřovat skupinu psanou s iniciální majuskulí o další členy. S mírně pozdějším vývojem v němčině (podíl adjektiv s velkým písmenem roste asi do začátku 17. století, pak spíše stagnuje nebo klesá,32 na rozdíl od substantiv, kde probíhá kontinuální nárůst po celé sledované období) to asi přímo nesouvisí.

Můžeme tedy v zásadě ve shodě s tím, co bylo konstatováno pro němčinu,33 shrnout, že žádný další slovní druh kromě substantiv a adjektiv (a snad v malé míře též číslo-vek, jak ještě uvidíme) nevykazuje samostatnou specifickou tendenci být psán v ur-čitých případech s velkým písmenem. Dále je zřejmé, že vývoj psaní velkých písmen u substantiv v českých raně novověkých Biblích odpovídá soudobému vývoji v němčině jen částečně: zatímco v německých tiscích dosahuje podíl majuskulí u apelativ kolem roku 1590 asi 70 % a dále roste, takže na konci sledovaného období překračuje 90 %,34 v mém materiálu se nejvyšší hodnoty pohybují jen kolem 50 % v BiblMel4–5 a BiblVel (1570, 1577, 1613). Zdá se tedy, že vývoj v češtině probíhal sice v 16. století mírně opož-děně, ale v zásadě paralelně jako v němčině, nikdy však u biblických tisků plně nedo-sáhl stavu, kdy se rozhodujícím faktorem pro užití velkého písmene stane slovnědru-hová příslušnost k substantivům, což na jedné straně posiluje užívání majuskulí u stále většího počtu substantiv a na druhé straně vede k jejich ústupu u ostatních slovních

kolísá zhruba mezi 50 a 80 %, v posledním časovém úseku kolem roku 1710 však padá na 30,9 % (tamtéž, s. 695–698, 887–888).

30 R. BERGMANN – D. NERIUS a kol., Die Entwicklung, s. 888.31 Tamtéž, s. 890–891.32 Celkově u adjektiv narůstá podíl majuskulí z 0,7 % kolem roku 1500 k 17,3 % kolem roku 1620 a pak

zase klesá až k 10 % (11,4 % kolem roku 1710), viz tamtéž, s. 655–658, 876–878.33 Tamtéž, s. 893–895, 905 jsou konstatovány ještě jisté tendence u zájmen, nic takového jsem však

nepozorovala. Může to být do značné míry způsobeno tím, že některé případy, kterých se to týká (např. situačně motivované užití u zájmen v oslovení společensky výše postavených osob) se ve zkoumaném biblickém textu nevyskytují. Na druhou stranu i zde byla zastoupena zájmena, u nichž může být v němčině užití velkého písmene motivováno tím, které substantivum zastupují, kon-krétně zejména zájmena odkazující k Bohu nebo Kristu, majuskule však u nich v mém korpusu uží-vány nebyly.

34 Srov. tamtéž, s. 832.

HOP_2_13.indd 170 11.5.2014 20:34:02

171 Alena A. Fidlerová

druhů. Autoři německého výzkumu tento moment kladou do období 1590–1650, tedy do doby, kdy v českých biblích už převládá vědomý odklon od spontánního vývoje zpět k  dodržování starších pravidel. Rozhodující impuls tomu daly bible kralické tradice a na ně navazující tradice Bible svatováclavské, které v zásadě odbouraly u substantiv i u adjektiv všechna velká písmena kromě proprií a označení posvátných entit, a svou velkou autoritou tak dlouhodobě působily ve smyslu prosazení tohoto přístupu. Přesto je tendence psát substantiva většinově s velkým písmenem i v mnoha českých tiscích 17.–18. století poměrně nápadná.35 Je tak otázkou dalšího zkoumání, zda v některých typech textů nebyla zmiňovaná hranice překročena i v češtině.

V  melantrišských biblích je ale možno pozorovat ještě jednu tendenci, a  to psát s velkým písmenem zvýšený podíl číslovek. Interpretuji ji jako tendenci vázanou spíše na text jako celek než na jednotlivé lexémy, a  to jako tendenci označovat tak slova v textu z nějakého důvodu důležitá, tedy taková, kterým by čtenář měl věnovat pozor-nost. I když totiž odečteme případy, jako je číslovka sto, tedy číslovky morfologicky blízké substantivům, u nichž může být majuskule motivována právě touto podobností, zůstává v těchto textech nezanedbatelný podíl dalších číslovek s počáteční majuskulí. Vyskytují se zejména v  těch pasážích Geneze, které obsahují rodokmen Adamových potomků, jenž se zaměřuje především na informace o tom, kolika let se dožili, v kolika letech zplodili prvorozené syny apod., číselné údaje lze tedy v této části považovat za podstatné.36 Ostatně i v němčině je podíl číslovek s velkým písmenem výrazně vyšší než verb, zájmen apod.: u substantivních číslovek je to do konce 16. století méně než 2,5 %, od počátku 17. století ale 15–25 % a kolem roku 1710 dokonce 49 %,37 u ostatních číslovek je to do roku 1590 do 4 %, kolem roku 1620 ale 18 % a kolem roku 1650 11,3 %, později však už jen do 2,5 %.38 V některých textech jsou pak se zvýšenou četností psá-ny s velkým písmenem číslovky jako Hundert nebo Tausend, tedy ty, které jsou v této studii vyčleněny jako číslovky substantivní.39 Jako zdůraznění některých slov, která jsou z hlediska smyslu textu podstatná, vysvětlují Bergmann a kolektiv zvýšený podíl majuskulí u číslovek jen v několika textech, např. v textu o moru, kde číslovky ozna-čují délku inkubační doby apod., navrhují ho ale jako možné vysvětlení i u některých textů, kde nacházejí častější majuskule u některých sloves nebo zájmen.40 Otázkou tak je, zda by zmíněná ojedinělá užití majuskule u participia jakožto součásti slovesného tvaru (BiblMel2, J 5,34: „Ale yáť nepřigijmám ſwědectwij od člowěka: ale totoť prawijm/ abyſſte wy Spaſeni byli;“ BiblVel Ga 1,11: „Známo zagiſté činjm wám Bratřj Ewangelium kteréž Kázáno geſt odemne/ žeť nenj wedlé Cžłowěka;“ BiblVel, Ga 2,19: „S Kryſtem

35 Srov. Jan GEBAUER, Historická mluvnice jazyka českého I. Hláskosloví, Praha 1963, s. 15: „V XVI.−XVIII. stol. zmáhá se obyčej, psáti literou velkou každé substantivum, tak na př. v herbáři Thad. Hájka 1562, v Pešinově Moravopise 1663, v Řádu práva hrdelního 1771 atd. Ve Veleslavínově Kalendáři historic-kém psána tak substantiva skoro všecka, a velmi často i adjektiva, zvláště když významem vážným vynikají […].“

36 Alternativní vysvětlení pomocí původní příslušnosti základních číslovek či jejich částí k substanti-vům považuji pro 16.–18. století za nepřesvědčivé.

37 R. BERGMANN – D. NERIUS a kol., Die Entwicklung, s. 751–754.38 Tamtéž, s. 755–758.39 Tamtéž, s. 896–897.40 Tamtéž, s. 892–893, 895, 896.

HOP_2_13.indd 171 11.5.2014 20:34:02

I. Studie 172

Vkřižowán gſem.“) neměla být zařazena do této skupiny, nebo jestli by měla být vy-světlována spíše na základě sémantiky.

O tendenci užívat majuskule u slov v textu nějakým způsobem důležitých mluví už Gebauer.41 Bude však třeba dalších ověření – nelze totiž například zatím říci, nakolik je častější psaní důležitých číslovek s velkým písmenem mezi dobovými texty obvyk-lé, a nakolik naopak ojedinělé. Navíc podobně motivované užívání majuskulí, pokud opravdu představovalo významnou tendenci, by samozřejmě mělo být možné identi-fikovat i u substantiv a adjektiv, u nich by však vzhledem k výše popsaným sémantic-ky a později snad i slovnědruhově motivovaným tendencím bylo třeba jiné, metodicky dobře propracované studie, která by zejména musela dobře definovat kritéria pro to, která slova by měla být do této kategorie zařazena.

Příloha

Absolutní počty adjektiv a numeralií psaných s malým/velkým počátečním písmenem (souborně i v jednotlivých kategoriích) a procentuální zastoupení psaní s majuskulí ve všech skupinách.

AA 

(%)N

N (%)

ASAS (%)

ARVVARVV

(%)BiblPraž 489/22 4,3 156/18 10,3 66/0 0,0 10/13 56,5BiblKut2 494/2 0,4 181/0 0 65/1 1,5 21/1 4,5BiblBen 435/61 12,3 188/0 0 59/7 10,6 0/23 100,0BiblSev1 414/96 18,8 184/0 0 25/41 62,1 2/22 91,7BiblSev2 398/105 20,9 177/3 1,7 14/48 77,4 1/23 95,8BiblNor 389/115 22,8 182/0 0 9/53 85,5 0/25 100,0BiblNet 351/154 30,5 152/38 20,0 5/58 92,1 0/26 100,0BiblMel2 353/160 31,2 144/47 24,6 5/58 92,1 0/26 100,0BiblMel3 342/163 32,3 140/48 25,5 5/59 92,2 0/26 100,0BiblMel4 358/154 30,1 138/52 27,4 3/60 95,2 0/27 100,0BiblMel5 371/152 28,9 137/52 27,5 2/61 96,8 0/27 100,0BiblKral1 402/120 23,0 183/0 0 6/57 90,5 0/27 100,0BiblKral2 406/120 22,8 185/0 0 6/57 90,5 0/27 100,0BiblVel 357/162 31,2 155/28 15,3 0/63 100,0 0/27 100,0BiblKral3 401/119 22,9 188/0 0 2/55 95,5 0/28 100,0BiblVácl1 361/109 23,2 186/0 0 6/49 89,1 0/25 100,0BiblHal1 398/117 22,7 186/0 0 2/54 96,4 0/27 100,0BiblHal2 397/118 22,9 190/0 0 2/55 96,5 0/27 100,0BiblHal3 411/106 20,5 190/0 0 6/51 89,5 0/27 100,0BiblVácl2 370/110 22,9 180/0 0 6/50 89,3 0/25 100,0BiblVácl3 386/104 21,2 189/0 0 7/45 86,5 0/25 100,0

41 J. GEBAUER, Historická mluvnice jazyka českého, s. 15–16. Ostatně Šteyer ve své gramatice doporu-čuje mj. psát velké písmeno „když ſe má něyakým ſłowem něco obwvłáſſtněgſſjho wyznamenati“ (Ondřej KOUPIL, Jezuité Drachovius a Steyer gramatiky češtiny, Praha 2012, s. 374).

HOP_2_13.indd 172 11.5.2014 20:34:02

173 Alena A. Fidlerová

ARVGARVG

(%)ARVP

ARVP (%)

ARPTARPT

(%)ARPP

ARPP (%)

BiblPraž 9/1 10,0 22/6 21,4 0/0 0 21/0 0BiblKut2 11/0 0 26/0 0 0/0 0 20/0 0BiblBen 1/9 90,0 5/22 81,5 0/0 0 21/0 0BiblSev1 0/10 100,0 6/21 77,8 0/0 0 21/0 0BiblSev2 1/9 90,0 5/21 80,8 0/0 0 19/0 0BiblNor 0/10 100,0 4/22 84,6 0/0 0 19/0 0BiblNet 0/10 100,0 2/22 91,7 0/0 0 17/2 10,5BiblMel2 0/10 100,0 2/25 92,6 0/0 0 16/2 11,1BiblMel3 0/10 100,0 1/26 96,3 0/0 0 16/2 11,1BiblMel4 0/10 100,0 3/24 88,9 0/0 0 16/2 11,1BiblMel5 0/9 100,0 3/24 88,9 0/0 0 14/2 12,5BiblKral1 0/11 100,0 0/23 100,0 2/0 0 23/0 0BiblKral2 0/11 100,0 0/23 100,0 2/0 0 22/0 0BiblVel 0/10 100,0 5/22 81,5 0/0 0 9/7 43,8BiblKral3 0/12 100,0 0/23 100,0 2/0 0 22/0 0BiblVácl1 0/11 100,0 1/22 95,7 0/0 0 3/0 0BiblHal1 0/11 100,0 0/24 100,0 2/0 0 21/0 0BiblHal2 0/11 100,0 0/24 100,0 2/0 0 22/0 0BiblHal3 0/11 100,0 6/17 73,9 2/0 0 22/0 0BiblVácl2 0/11 100,0 1/22 95,7 0/0 0 3/0 0BiblVácl3 0/11 100,0 0/23 100,0 0/0 0 16/0 0

ARSKARSK

(%)ARSA

ARSA (%)

AAAA (%)

AXAX (%)

BiblPraž 39/1 2,5 7/0 0 266/1 0,4 49/0 0BiblKut2 38/0 0 8/0 0 253/0 0 52/0 0BiblBen 38/0 0 8/0 0 254/0 0 49/0 0BiblSev1 37/1 2,6 8/0 0 257/1 0,4 58/0 0BiblSev2 36/2 5,3 11/0 0 255/2 0,8 56/0 0BiblNor 36/2 5,3 11/0 0 254/3 1,2 56/0 0BiblNet 18/20 52,6 6/3 33,3 254/6 2,3 49/7 12,5BiblMel2 18/19 51,4 5/5 50,0 257/7 2,7 50/8 13,8BiblMel3 18/20 52,6 5/5 50,0 248/7 2,7 49/8 14,0BiblMel4 18/19 51,4 4/4 50,0 257/4 1,5 55/4 6,8BiblMel5 18/17 48,6 4/4 50,0 276/4 1,4 54/4 6,9BiblKral1 38/1 2,6 9/1 10,0 266/0 0 60/0 0BiblKral2 38/1 2,6 8/1 11,1 272/0 0 60/0 0BiblVel 15/22 59,5 6/3 33,3 269/4 1,5 53/4 7,0BiblKral3 38/1 2,6 8/0 0 273/0 0 58/0 0BiblVácl1 25/2 7,4 7/0 0 263/0 0 56/0 0BiblHal1 39/1 2,5 7/0 0 272/0 0 57/0 0BiblHal2 38/1 2,6 8/0 0 270/0 0 57/0 0BiblHal3 40/0 0 7/0 0 272/0 0 58/0 0BiblVácl2 25/2 7,4 8/0 0 269/0 0 58/0 0BiblVácl3 28/0 0 7/0 0 271/0 0 57/0 0

HOP_2_13.indd 173 11.5.2014 20:34:02

I. Studie 174

AFAF (%)

NNNN (%)

NSNS (%)

BiblPraž 3/0 0 143/12 7,7 13/6 31,6BiblKut2 2/0 0 156/0 0 25/0 0BiblBen 3/0 0 159/0 0 29/0 0BiblSev1 2/1 33,3 158/0 0 26/0 0BiblSev2 1/2 66,7 149/3 2,0 28/0 0BiblNor 1/2 66,7 153/0 0 29/0 0BiblNet 0/3 100,0 150/11 6,8 2/27 93,1BiblMel2 0/3 100,0 142/20 12,3 2/27 93,1BiblMel3 0/3 100,0 138/21 13,2 2/27 93,1BiblMel4 1/2 66,7 135/26 16,1 3/26 89,7BiblMel5 0/2 100,0 134/26 16,3 3/26 89,7BiblKral1 3/1 25,0 151/0 0 32/0 0BiblKral2 3/1 25,0 153/0 0 32/0 0BiblVel 1/2 66,7 132/23 14,8 23/5 17,9BiblKral3 3/1 25,0 154/0 0 34/0 0BiblVácl1 2/0 0 157/0 0 29/0 0BiblHal1 3/1 25,0 152/0 0 34/0 0BiblHal2 3/1 25,0 156/0 0 34/0 0BiblHal3 4/0 0 156/0 0 34/0 0BiblVácl2 2/0 0 151/0 0 29/0 0BiblVácl3 2/0 0 161/0 0 28/0 0

HOP_2_13.indd 174 11.5.2014 20:34:03