Václav Havel Hry 3

Václav Havel HRY 3

© Václav Havel, 2011

© Větrné mlýny, 2011

ISBN 978-80-7443-038-1

Veškerá práva k provozování a jakémukoliv veřejnému

užití her uvedených v této knize udílí

Aura-Pont (www.aura-pont.cz).

Anděl strážný

Rozhlasová jednoaktovka1968

Osoby

MachoňVavák

11

Ozve se zvonek, pak slyšíme kroky a odemykání dveří.Machoň: Dobrý den. Pan Vavák?Vavák: Ano, to jsem já. Dobrý den —Machoň: Výborně, jsem tu tedy správně. Můžu dál?Vavák: Prosím — prosím —Zabouchnutí dveří, kroky.Vavák: Tudy prosím — tak — zde si odložte — ten kufr si

můžete nechat tady —Machoň: Vezmu ho s sebou. Nebylo by tu něco na přezutí?

Mám totiž nové boty a hrozně mě tlačí —Vavák: Prosím — zde jsou mé papuče —Machoň: A co budete mít vy?Vavák: Budu v ponožkách. Mohu se zeptat —Machoň: To je obývací pokoj?Vavák: Ano. Mohu se zeptat —Machoň: A tam je co?Vavák: Ložnice.Machoň: A tam?Vavák: Pracovna.Machoň: Máte hezký byt. Nepůjdeme raději do pracovny?Vavák: Jak si přejete. Mám tam ale nepořádek.

12

Machoň: To nevadí, lepší útulný nepořádek než neútulný pořádek.

Kroky, otvírání dveří.Machoň: Kam si mám sednout?Vavák: Třeba sem.Machoň: Radši si sednu sem, mám rád výhled. Zajímá vás

zřejmě, co je v tom kufru. Hned k tomu dojdeme. Může se tady kouřit?

Vavák: Samozřejmě.Machoň: Nemám ale cigarety, zapomněl jsem si koupit.Vavák: Prosím —Machoň: Oheň máte?Zvuk zapalovače, pauza.Machoň: Mohl bych prosit o sklenici mléka, máte-li —Vavák: Mléka? Podívám se —Kroky, pauza, nalévání do sklenice.Vavák: Prosím —Machoň: Byl byste tak laskav a hodil ho na chvilku do led-

ničky?Vavák: Jak si přejete —Kroky, otvírání ledničky, zabouchnutí, pauza.Machoň: Nežijete si tu špatně!Vavák: Ujde to.Pauza.Machoň: Hezký výhled!Vavák: Ano.Pauza.Machoň: Škoda, že to je až ve čtvrtém patře.Vavák: Škoda.Pauza.Machoň: Jaké máte sousedy?Vavák: Skoro je neznám.Machoň: Vy nepracujete v domě?Vavák: Jak, prosím?

13

Machoň: Jestli pracujete v domě —Vavák: Ani ne —Machoň: Měl byste! Já vím, že to je blbost, ale na druhé

straně — no však to znáte!Vavák: Ano — (Pauza) Promiňte, ale chtěl jsem se zeptat —Machoň: Prosím?Vavák: S kým mám vlastně tu čest —Machoň: Mé jméno je Machoň. Karel Machoň.Vavák: Aha — aha —Pauza.Machoň: Můžete mi přinést to mléko?Vavák: Ano —Kroky, pauza.Vavák: Tady je.Machoň: Trochu cukru byste neměl? Každý máme své

zvláštnosti!Kroky, cinkání cukřenky.Vavák: Tady je cukr.Machoň: Díky. (Pauza) Venku je hezky, co?Vavák: Hm.Machoň: Slunce svítí —Vavák: Hm.Machoň: Jen aby se to nezkazilo!Vavák: Hm.Pauza.Machoň: Co je tamhle to?Vavák: Co?Machoň: No — tamhle —Vavák: Jakési knížky.Machoň: Jo? O čem to je?Vavák: Filozofi e —Machoň: Tak? Hergot, to by mohlo být zajímavé —Pauza.Vavák: Mohl bych se zeptat, proč jste vlastně přišel?

14

Machoň: Vy mě neznáte?Vavák: Nevzpomínám si —Machoň: Však vy si vzpomenete!Vavák: (přemýšlí, pak) Z vojny?Machoň: Chodíte často do cirkusu?Vavák: Byl jsem všeho všudy jednou, a to je už hezkých

pár let!Machoň: Osm. Byl to cirkus Humberto. Seděl jsem vedle

vás.Vavák: Tak?Machoň: Ano.Vavák: To je zajímavé! Nezlobte se, že jsem vás po těch

letech nepoznal.Machoň: Mluvili jsme tehdy spolu.Vavák: Ano? A o čem?Machoň: Ptal jste se mě, jak se jmenuje provazolezec.Vavák: A vy jste to věděl?Machoň: Jiří Špaček.Vavák: Máte obdivuhodnou paměť!Machoň: Pak jsme se viděli ještě mnohokrát!Vavák: Opravdu? Kde?Machoň: Tak například v Klášterci nad Ohří. Byli jsme

v jedné skupině, když nás prováděli po zámku, předloni v červenci, nevím teď, jestli devátého, nebo šestnáctého.

Vavák: V Klášterci nad Ohří? Aha, pravda, byl jsem tam na dovolené!

Machoň: Tak vidíte, že to nakonec dáme dohromady! Loni jsem s vámi jel pětkrát nebo šestkrát v tramvaji, vždycky ráno třiadvacítkou do Dejvic —

Vavák: Loni? Třiadvacítkou?Machoň: Cestou jste si vždycky četl nějaký scénář.Vavák: Ale jo, už vím! Bylo to na jaře, že jo?Machoň: Mimo to jsem vás asi třikrát potkal na ulici a jed-

nou jsme do sebe dokonce vrazili —

15

Vavák: Promiňte —Machoň: To nic. No a naposled jsme se potkali asi před

měsícem, stál jsem při přestávce celostátní konference o komedii vedle vás tam — no však víte kde —

Vavák: Vy jste tam byl?Machoň: Zajímalo mě, jak se postavíte k úvodnímu refe-

rátu. Mluvilo se v něm o vás —Vavák: Tak? Muselo to být hned na začátku!Machoň: Ano, hned v úvodních frázích.Vavák: Přišel jsem tam totiž pozdě, zdržel jsem se u zuba-

ře. Vy jste byl na té konferenci — tak říkajíc — z jakého titulu?

Machoň: Říkal jsem přece, že mě zajímalo, jak se posta-víte k úvodnímu referátu!

Vavák: Vy jste znal obsah předem?Machoň: Ne celý —Vavák: Vy jste — když dovolíte — chtěl jsem říct, že vás

zřejmě poutá k mé osobě nějaký hlubší vztah —Machoň: Především k vašemu dílu. Mám doma všechny

vaše hry a pravidelně navštěvuji vaše premiéry.Vavák: Vážně? To mě těší!Machoň: No a mimoto o vás často mluvíme s kolegy

u nás — vaši práci všichni se zájmem sledujeme a vaše úspěchy nás pokaždé velice potěší. Mléko už nemáte?

Vavák: Mám skočit do mlékárny?Machoň: Zatím ne.Vavák: Promiňte, ale mohu se zeptat, kde vlastně pracu-

jete?Machoň: Na tom nezáleží.Vavák: Velice mě mrzí, že jsem vás hned nepoznal, když

jsme se už tolikrát viděli!Machoň: Nemůžete přece znát každého, kdo zná vás!Vavák: Vás bych ale měl znát. Jsem rád, že jsem vás poznal.Machoň: Já také. (Pauza) Co dělá žena?

16

Vavák: Je v práci —Pauza.Machoň: Také rád slazené mléko?Vavák: No tak celkem — ani ho moc nepiji —Pauza.Machoň: Máte ještě cigaretu?Vavák: Prosím — prosím —Machoň: Jak jste daleko s Andělem strážným?Vavák: Jak víte, že se ta hra tak jmenuje?Machoň: Říkal jste to komusi na té místnosti, kde jsem ve-

dle vás stál, když byla ta konference — no však víte kde!Vavák: Aha, aha. No tak jsem asi v polovině.Machoň: Jsem na to moc zvědavý!Vavák: Abyste nebyl zklamán —Machoň: Určitě nebudu, věřím ve vás totiž. Víte — mně

jdou takový věci hrozně těžko z huby — ale já — abych tak řekl — já vám prostě fandím, no!

Vavák: Jste laskav.Machoň: Vašeho talentu si velice vážím.Vavák: Děkuji.Machoň: Vždycky když můžu, tak vám píchnu —Vavák: Jste opravdu velice laskav — děkuji vám! A můžu

se zeptat — v jakém smyslu — mi pícháte —Machoň: Nechme toho!Pauza.Vavák: Promiňte, ale mohl byste mi přece jen říct — aspoň

několika slovy —Machoň: Nestojí to ani za řeč! Otevřte raději můj kufr!Vavák: Prosím — prosím —Machoň: Je v něm totiž dárek pro vás!Vavák: Pro mě?Machoň: Nemluvte a otvírejte! Je to jen taková malá

pozornost, abyste viděl, že nemluvím do větru a že mi na vás skutečně záleží.

17

Pauza, otvírání kufru.Vavák: To je krásné! Co to je?Machoň: Hádejte!Vavák: (přemýšlí, pak) Nový typ vysavače?Machoň: Ne.Vavák: (přemýšlí, pak) Pračka?Machoň: Ne.Vavák: (přemýšlí, pak) Automatický smeták?Machoň: Přihořívá —Vavák: Poddám se!Machoň: Jaderný leštič vlasů.Vavák: Prosím?Machoň: Jaderný leštič vlasů.Vavák: Jaderný leštič vlasů?Machoň: Ano, jaderný leštič vlasů.Vavák: Nikdy jsem o něčem takovém neslyšel!Machoň: Pochopitelně. Je to experimentální prototyp. Vy-

robil ho můj bratr, je mechanikem.Vavák: Jak jste milý! Taková krásná věc! A prototyp! Škoda —Machoň: Co — škoda?Vavák: Škoda, že já si — celkem vzato — nikdy neleštím

vlasy —Machoň: No dovolte? Vy? Každý vás zná, všichni se po

vás otáčejí, když jdete po ulici, vy přece musíte působit reprezentativně, to dá rozum! Uvidíte, jak budete ele-gantní!

Vavák: A jak to funguje?Machoň: Není to nijak složité. Kolik tu máte voltů?Vavák: Dvě stě dvacet.Machoň: Tušil jsem to, leštič má totiž vstup pro šestnáct

tisíc voltů, přibalil jsem proto malý transformátor.Vavák: Jste tak pozorný — na nic nezapomenete!Machoň: Zde se zapíná do zásuvky, zde do leštiče — a tady

se leštič spouští —

18

Vavák: Mám výčitky svědomí! Neměl jste si dělat takovou škodu! Jak se vám odměním?

Machoň: Mou odměnou je vaše radost. Vidíte tento seg-ment?

Vavák: Ano, připomíná mi křižáckou přilbici.Machoň: Je to takzvaný centrální urychlovač jaderného

leštiče. Do tohoto otvoru vsunete hlavu před leštěním, musíte si předtím ovšem umýt vlasy. Zde urychlovač zapnete, zde vyregulujete a už začíná leštit.

Vavák: Na jakém principu leští?Machoň: Je to velmi jednoduché: zde vzniká sekundární

elektrický proud, tudy přechází do vlasů, které zpolari-zuje tak, že vlasy vytvoří kolem hlavy vodivý okruh. Do tohoto okruhu se pak tímto stykačem B vpustí primární proud a napětí šestnáct tisíc voltů —

Vavák: To mě přece zabije!Machoň: Pokud nebudete v urychlovači hýbat zbytečně

hlavou, nemůže se vám nic stát. Vrstva vzduchu mezi zpolarizovanými vlasy a pokožkou totiž dokonale izo-luje. A mimoto sekundární proud, i když má vysoké napětí, má nepatrnou intenzitu — vzpomínáte si přece na Ohmův zákon!

Vavák: Ano, ano —Machoň: No a pak tímto kohoutkem vpustíte do urych-

lovače z příruční přetlakové xenonové bomby zahřátý xenon. Jeho atomy strhne proud obíhající kolem vaší hlavy ve vytvořeném okruhu, atomy začnou také obíhat, urychlují se — odtud název segmentu — jako v cyklo-tronu, až se na určitém kritickém stupni akcelerace za-čne xenon rozpadat na germanium a stroncium. Nastává tu tedy štěpný proces, jde vlastně o umělou radioakti-vitu. Tenká vrstva germania — germanium je, jak jistě víte, kov — se pak usazuje na vašich vlasech, čímž právě vzniká efekt charakterizovaný vysokým stupněm lesku.

19

Vavák: To je opravdu zajímavé! Jak dlouho celý proces trvá?

Machoň: Necelé tři hodiny.Vavák: No tak — to — no —Machoň: Leštění je ovšem nutno každé dvě hodiny opa-

kovat — vrstva germania totiž rychle podléhá korozi, lesklý povlak oxiduje a na vlasech se pak vytváří kys-ličník germaničitý, který se nejen neleskne, ale který navíc působí jako žíravina, schopná vážně ohrozit kva-litu vlasů a zapříčinit případné oplešatění. Tak na to pozor.

Vavák: Nezlobte se, jsem laik, ale měl bych jen jeden malý dotaz: říkal jste, že štěpným procesem přitom vzniká také stroncium. Není nebezpečí radioaktivního záření?

Machoň: Nic není bez rizika. Musíte se rozhodnout: buď lesklé vlasy, nebo hypochondrická panika!

Dlouhá pauza.Vavák: No tak, popravdě řečeno, vážím si vynalézavosti

vašeho bratra mechanika.Machoň: Děkuji.Vavák: Uznávám, že pěkně lesklé vlasy patří k elegant-

nímu zevnějšku —Machoň: To je nesporné.Vavák: Vím konečně, přesněji řečeno, jsem upřímně pře-

svědčen, že tímto leštičem lze dosáhnout lesku, jakého nedosáhneme žádným olejem na vlasy, což je navíc nehygienické.

Machoň: No prosím!Vavák: To všechno tedy uznávám. Přesto si ale nejsem

jist, zda čas, energie, nervy a zdraví, které je nutno při tomto způsobu leštění vlasů do celého procesu investo-vat, jsou tak docela úměrné výslednému — i když jinak nespornému — efektu.

20

Machoň: No tak jistý nepoměr tu je, to víme s bráchou oba.

Vavák: V každém případě je to ale nádherný dárek, který si opravdu nezasloužím.

Machoň: Nepůjčil byste mi kapesník?Vavák: Prosím —Machoň: Děkuji. (Smrká, pauza) Tumáš.Vavák: Skutečně moc hezká pozornost — (Pauza) Opravdu —

nezasloužím si to! (Pauza) A to jste za mnou přišel jen proto?

Machoň: Ne. To jen tak, abych nepřišel s prázdnou. A stejně mám teď výčitky!

Vavák: Jaké, prosím vás?Machoň: Nechme toho! Víte, já jsem takový zvláštní člo-

věk: vždycky si někoho oblíbím, a pak bych se pro něho mohl roztrhat! Však mi taky kluci u nás žertem říkají: ty se z těch umělců jednou posereš! He, he, he —

Vavák: He, he, he —Machoň: Příště halt přinesu něco lepšího —Vavák: Nezlobte se už — prosím! Ráno ho určitě vyzkou-

ším —Machoň: Slibujete?Vavák: Čestné slovo!Machoň: Kdybyste věděl, co jste tímhle pro mě udě-

lal! Nemohl bych spát, kdybych věděl, že máte nějaké pochybnosti —

Vavák: Byly to hlouposti! Váš bratr přece ví, co dělá, já jsem jen obyčejný laik! Už se těším, jak prokouknu. Vlastní žena mě nepozná a zamiluje se do mě! He, he, he —

Machoň: He, he, he —Vavák: He, he —Machoň: He —Dlouhá pauza.

21

Vavák: No nic —Machoň: Jo, jo —Dlouhá pauza.Vavák: Jo, jo —Machoň: No nic —Dlouhá pauza.Vavák: No jo, no.Machoň: Jo. (Dlouhá pauza) Víte, já jsem takový zvláštní

člověk: vždycky si někoho oblíbím —Vavák: A pak byste se pro něho mohl roztrhat!Machoň: Jak to víte?Vavák: Stačí se na vás podívat —Machoň: Jste dobrý psycholog. No a proto jsem vlastně

taky přišel: nedá mi to a musím vám pomoct!Vavák: Pomoct?Machoň: Prostě a jednoduše jsem se rozhodl, že pro vás

udělám všecko, co bude v mé moci. Vím, že tím riskuju, ale já vás prostě nemůžu nechat v týhle situaci, to se na mě nezlobte!

Vavák: Promiňte — ale já jsem v nějaké situaci? Nevím opravdu o ničem —

Machoň: Příteli! Myslím, že jsem vám o svém vztahu k vám řekl a dokázal už dost, proč tedy zrovna přede mnou děláte, že nevíte, o co jde?

Vavák: Nezlobte se, ale já skutečně — ostatně nejsem si jist, i kdybych byl v nějaké situaci, že bych si po tom všem, co jste pro mě udělal, ještě zasloužil vůbec, abyste —

Machoň: Nač ty věčné ohledy a omluvy? Vy umělci musíte mít pořád nějaké zábrany! Kdybych vám nechtěl pomoct, opravdu upřímně, tak bych za vámi přece vůbec nešel! Natož vám přinesl — ale o tom už nebudeme mluvit. Máte hezkou vázanku!

Vavák: Je to dárek od matky.

22

Machoň: Tak si ji nechte, no!Vavák: Proboha, tak jsem to nemyslel, tumáte!Pauza, vázání.Machoň: Sluší mi?Vavák: Skvěle! (Pauza) Že se k tomu zase vracím; chápejte,

ne že bych si nepřál vaši pomoc — nebo že bych si jí nevážil — naopak — a když to říkáte vy, jistě ji potřebuji jako sůl — jenom ale — ke své vlastní hanbě — nevím v tomto okamžiku — v čem pomoc potřebuji —

Machoň: Tak podívejte, budu docela otevřený: jste celkem mladý, zachovalý člověk —

Vavák: Děkuji —Machoň: Jste, to říkám na rovinu, jste! A vydobyl jste si už

i všeobecné uznání!Vavák: No tak, to snad —Machoň: Vydobyl, proč si to nepřiznat, vydobyl! I nějaký

ten peníz vyděláte, leccos už ostatně máte našetřeno —Vavák: Hm —Machoň: Samozřejmě, že máte, jen si to přiznejte, a ne

málo! Máte hezkou manželku, ale i u ostatních žen máte úspěchy, zvlášť v poslední době —

Vavák: No tak —Machoň: Jen nezapírejte, vy lišáku!Vavák: Když myslíte —Machoň: No vidíte! Hezký byt, auto — prostě život před

sebou!Vavák: Právě proto jsem ale trochu na rozpacích — když

mluvíte o pomoci — nebo mi snad hrozí nějaké nebez-pečí?

Machoň: To záleží na vás!Vavák: Na mně? Tomu nerozumím —Machoň: Když si necháte poradit, nic vám hrozit nebude!Vavák: A když si nenechám poradit?Machoň: Víte co? Nechme toho!

23

Vavák: Ježíši, tak jsem to nemyslel, hrozně rád si nechám poradit! Chtěl jsem se jen zeptat, co mi vlastně hrozí —

Machoň: Když si necháte poradit, tak nic!Vavák: Tak už mi to, prosím vás, prozraďte!Machoň: Tak podívejte! Život máte před sebou a byl by

nesmysl, abyste všechno, čeho jste pracně dosáhl, ztra-til pro nějakou hloupou maličkost.

Vavák: To určitě! Jakou maličkost?Machoň: Holíte se?Vavák: Každé ráno!Machoň: Díváte se při tom do zrcadla?Vavák: Ovšem!Machoň: A nevšiml jste si dosud na sobě ničeho?Vavák: Čeho jsem si měl všimnout?Machoň: Jen si vzpomeňte!Vavák: Že nemám lesklé vlasy? Od zítřka to bude jiné —Machoň: O vlasy nejde —Vavák: Skutečně nevím, co máte na mysli!Machoň: A co vaše uši?Vavák: Mé uši? Co je s nimi?Machoň: Nikdy jste si nevšiml jejich velikosti?Vavák: Trochu mi odstávají, ale nechápu, jaký to má vztah

k mé budoucnosti —Machoň: Odstávají! Vždyť je máte jak plachty!Vavák: A i kdyby — tak co?Machoň: Jestli mi nevěříte, nebo jestli si myslíte, že vás

vodím za nos, klidně mi to řekněte a já půjdu!Vavák: Promiňte — ujelo mi to — samozřejmě vím, že mám

uši jako plachty! A dál?Machoň: Uvažujte, prosím vás: na co má člověk uši?Vavák: Aby slyšel, ne?Machoň: Samozřejmě! A když má někdo nepřirozeně velké

uši, co to znamená?Vavák: To je snad náhoda, jaké má člověk uši, ne?

24

Machoň: To přece nemyslíte vážně! Anebo vy věříte na náhodu?

Vavák: No tak —Machoň: Tak vidíte! Kdepak, příteli, v přírodě je všechno

zákonité!Vavák: Je. To je ale snad věc celých generací —Machoň: Generace není abstraktum, generaci tvoří lidé,

konkrétní lidé, tedy i vy — aha!Vavák: Na tom není přece nic špatného, že chci slyšet!Machoň: Jak to myslíte? Vysvětlete mi to!Vavák: No tak pochopte: patří to tak nějak k mému

povolání — naslouchat lidem — slyšet, jak mluví — jak myslí —

Machoň: No vídíte — a pak že nepotřebujete pomoc!Vavák: Udělal jsem jistě strašnou spoustu chyb — psal

jsem skutečně to, co jsem slyšel — pořád ale nechápu, co je vlastně — dnes! — na tom špatného!

Machoň: Víte, ono to je všechno složitější, než si vy, spiso-vatelé, myslíte!

Vavák: Nemohu za své uši, pochopte to přece!Machoň: To chcete popírat moderní biologii?Vavák: Vždyť jsem se s nimi narodil!Machoň: S takhle velkýma?Vavák: No tak trochu mi od té doby povyrostly, ale —Machoň: Tak vidíte! Ne, ne, dostal jste se se svými

teoriemi do slepé uličky! Ale to nevadí, pomohu vám, vždyť proto jsem přece přišel! Víte, vy umělci jste jako děti. A nemít nás, tak nevím — A vy máte přitom ještě to štěstí, že jsem si vás oblíbil právě já, který tolik dovedu udělat pro lidi!

Vavák: Já si toho, pane Machoni, opravdu vážím!Machoň: Tak vidíte! Jsem rád, že jste mě správně pocho-

pil. Opravdu myslím jen na vaše dobro. Znáte lidi — vím, že kolikrát, když něco napíšete, ani to tak nemyslíte —

25

vždycky se ale najde někdo, kdo se toho chytí. Nač tedy zbytečně provokovat? Chápu mentalitu vás, umělců, jsem přece, sakra, už nějaký ten pátek s váma ve styku, vím, jaké to je pokušení napsat něco, co někde zaslech-nete, ale uvažte reálně: má smysl se tím zabývat? Vždyť to jsou nakonec beztak prkotiny!

Vavák: Myslíte to se mnou dobře, o tom nepochybuji. Bude stačit vata do uší?

Machoň: (vybuchne) Vy jste se zbláznil! Jak si to vlastně představujete? To myslíte, že až vás bude za pár hodin vata svědit a na chvilku si ji vyndáte, něco náhodou zaslechnete a plivnete to na papír, nechám se kvůli tomu vyhodit na dlažbu? Dělám pro umělce hodně, ale Husa nikomu dělat nebudu!

Vavák: A co mi tedy radíte?Machoň: Zákrok. A máte pokoj nadosmrti!Vavák: Zákrok? Jaký zákrok?Machoň: Uvidíte!Zacvakání nůžek.Vavák: Co to je?Machoň: Ušky!Vavák: Jaké ušky?Machoň: Dovolíte —Vavák: Já se bojím —Machoň: Nežvaň a drž!Ozve se srdceryvný křik Vaváka.

Konec hry.

Motýl na anténě

Jednoaktová komedie1968

Osoby

JeníkMarieTchyněPan Bašta

29

Na scéně je obývací pokoj s jedněmi dveřmi vlevo a druhými vpravo. U stolu sedí mladý spisovatel Jeník, jeho žena Marie, jeho Tchyně a v lenošce spí pan Bašta, instalatér, jejich nový podnájemník. Společnost zastihujeme pozdě večer, po malé domácí oslavě Jeníkových třicátých narozenin. Na stole je víno — to také asi uspalo pana Baštu. Tchyně něco plete, hlavní dvojice se oddává vzpomínkám.Jeník: Věřila bys, že je to už deset let?Marie: Byl to zvláštní víkend!Jeník: Vidím to jako dnes: příjezd byl jako z Gałczyńského,

na stráních tomanovský podzim a všude poletovalo to jemné chmýří z bříz, o kterém tak hezky píše Eliot —

Marie: Vzpomínáš na první večer? Byl nejlepší: seděli jsme v rohu veliké jídelny toho venkovského domu, který mi vždycky připadal jako sídlo z některého Tur-geněva, a tys nám vyprávěl o svém dětství.

Tchyně: Máňo, pan Bašta nám usnul!Jeník: Ptali jste se mě tehdy: Co oranice? Co draci? Co

bez? Trhals?Marie: Jak se vlastně jmenovala ta vesnička na obzoru?Jeník: Zákonec.

30

Marie: Petr se tě tehdy zeptal, jestli ten kraj náhodou nepojmenovával Vladimír Holan —

Jeník: Celý Petr těch let! Svět byl pro něho komplexem literárních asociací!

Marie: Všichni jsme byli v té době šíleně literární!Jeník: Šíleně!Tchyně: Máňo, pan Bašta nám usnul!Jeník: Bylo to ovšem docela zákonité: nemožnost reali-

zovat se naplno v životě jsme kompenzovali realizací v literatuře; klauzura, v níž jsme se ocitli, nám vzala cíl, nikoli prostředky, a my jsme si proto museli udělat ze svých prostředků cíl. Byli jsme prostě, nic naplat, lite-rátská generace!

Marie: Byli, Jeníku. Absurdita našeho narcisismu byla v tom, že jsme nevěděli o jeho absurditě. Cítíš, jak se to všechno propojuje?

Jeník: Tos řekla hezky, Marie.Tchyně: Máňo —Marie: Copak, mamko?Tchyně: Pan Bašta nám usnul!Marie: Cože? Ne!Jeník: Kdo? Pan Bašta?Marie: Vážně! Jeníku, vidíš to? On spí!Jeník: Skutečně! Spí! Normálně spí!Marie: To je absurdní, viď?Jeník: Trochu kafk ovské —Marie: Spíš ionescovské. Kdy usnul?Tchyně: Jak jste mluvili o tom víkendu —Marie: Mám ho vzbudit?Tchyně: Ať si schrupne, má na to právo.Marie: To je fakt, má na to právo!Jeník: On určitě!Marie: Ale stejně — není to podivné? My mluvíme — on

spí — cítíš, jak se to všechno propojuje?

31

Jeník: Víš, že by to byl námět na aktovku?Marie: Napiš to!Jeník: V rodině mladého intelektuála se oslavují jeho tři-

cáté narozeniny, je přítomen také podnájemník, insta-latér, intelektuálské hovory ho uspí —

Marie: Fajn! Absurdita jak hrom! A dál? Jak by to bylo dál?

Jeník: Dál? No tak třeba takhle: v bytě začne najednou z vodovodu kapat voda, kape stále víc, nikdo neví, jak ji zastavit, hrozí potopa, a pak si vzpomenou, že jejich spící podnájemník je instalatér, chtějí ho vzbudit, ale bojí se, že ho tím podráždí a naladí proti sobě, nevědí, kdo to vlastně je, bydlí u nich krátce, pořád se nemohou odhodlat a nakonec se skutečně neodhodlají —

Marie: Výborně! Je v tom kus velké metafory!Jeník: Mohla by to být hra o pasivitě české inteligence —Tchyně: Ticho! Slyšíte? Co to je?Naslouchání.Jeník: To vám asi hučí v uchu —Marie: Neschopné probudit národ z polospánku, když mu

hrozí nebezpečí —Jeník: To by neprošlo, ale je to hezké. Ten symbol má

v sobě něco specifi cky našeho, českého — anebo nepro-cházíme touhle epochou často v jakémsi polospánku, neschopni sami sebe vyburcovat ke skutečně tvůrčímu činu?

Tchyně: Ticho! Slyšíte? Co to je?Naslouchání.Marie: Ale mamko, to ti asi opravdu hučí v uchu! Anebo

ty, Jeníku, něco slyšíš?Jeník: Ne.Marie: A víš, jak by se to mohlo jmenovat? Kdopak by se

bál Edwarda Albeeho —Jeník: To by nešlo.

32

Marie: Proč ne?Jeník: Víš přece, že chci jít na drama v mnoha ohledech

jinak než Edward. Nejde mi tolik o otisk psychologic-kých automatismů, spíš mi jde naopak o reprodukci zautomatizované psychologie —

Marie: To je vlastně fakt — a taky docela jinak děláš s dia-logem!

Jeník: No právě! Vyplývá to z mé mentality a taky z mého generačního zázemí. Tragédie naší generace je v tom, že jsme se stali sami sebou dřív, než jsme se mohli usku-tečnit, a že jsme se zároveň museli uskutečňovat dřív, než jsme se mohli stát sami sebou. A tohle ti kluci kolem Albeeho nemůžou chápat —

Tchyně: Ticho! Slyšíte? Co to je?Naslouchání.Marie: Mamko! Už jsme ti přece řekli, že nic neslyšíme!

Tak nezlob! Jeníku —Jeník: Copak, Mařenko?Marie: Víš, co bys měl do té aktovky taky fouknout?Jeník: Co?Marie: Nějakou takovou velkou dramatickou scénu — svár

těch manželů — plnou vyhrabávaček —Jeník: Čeho?Marie: Vyhrabávaček — jako když se vyhrabují staré hří-

chy, spory, tajené viny a tak —Jeník: Aha —Marie: Já myslím, že by se to k těm typům hodilo. Jsou to

většinou psychopati, hysterici, cholerici a podobně, no však to znáš. Zbabělost, sobectví a hysterie vždycky patří k sobě. Čeká to na někoho, kdo to s takovou velkou, rozumíš, humanistickou nenávistí zachytí a popíše.

Jeník: Ticho! Slyšíš?Naslouchání. Z reproduktoru na pravé straně za scénou se ozve velice tiché a pomalé kapání vody. Tento zvuk pokra-

33

čuje po celou hru — neznatelně se přitom zesiluje a kapání se zrychluje, až se později změní v normální průtok a nakonec v tryskání.Marie: Tak přece měla mamka pravdu! Něco je vážně sly-

šet!Jeník: Co to je?Marie: Vypadá to jako kapky deště.Tchyně: Je to kůň —Marie: Kůň?Tchyně: Po dlažbě jde kůň!Jeník: Nezlobte se, milostivá paní, ale to je nesmysl. To by

ten kůň musel mít jen jednu nohu! Je to déšť.Marie: Ale venku přece neprší —Jeník: Asi krápe —Tchyně: Když říkám, že to je kůň, je to kůň!Jeník: To je blbost!Tchyně: Samozřejmě! Všechno, co řekne tchyně, je blbost.

Copak může tchyně říct něco jinýho než blbost?Marie: Ale mamko —Tchyně: Já dobře vím, co si o mně myslíte!Marie: Mami! Jeník to přece takhle nemyslel!Tchyně: Nepovídej! Jsem pro něho pitomá stará bába!Jeník: Milostivá paní! Dovolte, abych vás upozornil, že

podléháte naprosto falešným interpretacím a vytváříte si z nich fi kce, stávajíc se tak obětí vlastní autostyli-zace!

Tchyně: Máňo, co říkal?Marie: Že tě má rád, mamko, že si tě moc váží a že ti ne-

chtěl ublížit.Tchyně: Jen aby! Když jste u těch historek, řeknu vám

jednu, která by se dala zapasovat taky do nějakýho kusu. Je na to jako šitá.

Marie: Ty, mamko, nemohla bys nám to říct pak? Teď už je pozdě, nemohli bychom se asi dobře soustředit —

34

Tchyně: Buď teďka, nebo nikdy!Marie: No když to stavíš takhle —Tchyně: Stalo se to ve třiatřicátým. Na Olšanským hřbi-

tově se probudil jednoho krásnýho dne v márnici mrt-vej. Byl to nějakej holič z Vršovic. Stalo se to brzo ráno a ten člověk se sebral, a tak jak byl, v rubáši, šel přes celé Vršovice domů.

Jeník: To je hezká příhoda.Tchyně: To není celý. Představte si, že jeho žena měla jako

naschvál zrovna ten den v bytě chlapa! Ozve se zvonek, ona jde otevřít a za dveřma stojí její mrtvej choť. Víte, co se s ní stalo? Na místě ji klepla pepka!

Marie: To je drastická příhoda.Tchyně: Počkej, to není celý. Když to viděl její manžel, začal

nepříčetně řvát a utíkal, co mu nohy stačily, z domu pryč. Milenec jeho ženy slyšel křik, šel ke dveřím, a jak tam uviděl na zemi svou milou s vytřeštěnýma očima, pomátl se, utíkal zpátky do pokoje a vyskočil z okna!

Jeník: To je strašná příhoda!Tchyně: Nechte mě to doříct! A teď se stalo to nejlepší:

jak ten chlap vyskočil, spadl přímo na hřbet tomu mrt-výmu manželovi, co utíkal z domu pryč. Oba byli jak-sepatří zřízený, hned je odvezli do špitálu a tam je dali spolu do pokoje, protože jinde neměli místo. A společný utrpení ty dva nakonec tak sblížilo, že se z nich stali ohromný kamarádi. To se opravdu stalo. Toho milence přejelo pak pár dní po propuštění ze špitálu nákladní auto a ten mrtvej je prej živej dodnes!

Jeník: Milostivá paní, ruku na srdce, nepřidala jste si k tomu něco?

Tchyně: No dovolte! Takhle mi to do slova a do písmene vyprávěl řezník Wassermann z Vršovic!

Marie: Mamko —Tchyně: Můžete se ho jít zeptat!

35

Marie: No tak nakonec — stát se to mohlo —Jeník: Kdoví — třeba se to i stalo — život si někdy s lidmi

zahraje vskutku podivně!Tchyně: (radostně) Apríl! Apríl!Marie: Ty jsi nás ale vypekla, mamko!Jeník: To jsou vtipy —Marie: Ticho! Že je ten zvuk teď silnější?Jeník: Vážně! Co by to mohlo být?Tchyně: Kůň.Marie: Jistě, mamko, je to kůň — Jeníku, že venku neprší?Jeník: Ne.Marie: Zní to vyloženě jako kapky!Jeník: Není to voda v umyvadle?Marie: Myslíš vedle, v pokoji pana Bašty? Víš, že to je

možné?Jeník: Dojdu se tam podívat. (Odejde vpravo)Marie: Ty jsi nás ale vypekla, mamko!Tchyně: Viď?Přichází Jeník.Jeník: Kape tam voda z vodovodu. Asi netěsní kohoutek.Marie: Řeknu zítra panu Baštovi, aby se na to podíval.Jeník: Nezapomeň!Marie: Nezapomenu.Jeník: Ale stejně — byl to podivný víkend! Věřila bys, že je

to už deset let?Marie: Přeletělo to jako vítr —Jeník: Když uvážím, kde jsem byl názorově tehdy a kde

jsem názorově dnes!Marie: Ale muselo to být! Vzpomínáš, jak jsme pak všichni

tři vzpomínali na své dětství? Mělo to v sobě cosi prous-tovského —

Jeník: Protektorát byl pro mě motiv z Nočního motýla, matčin gutfreundovský klobouk, zatemnění, sbírání známek s Hitlerem a četba F. L. Věka —