Hvězdné hřbitovy pod křídlem LabutěAlexander Kupčo

Souhvězdí Labutě je díky své rozlehlosti a své poloze v bohaté části Mléčné dráhy plné mlho-vin a otevřených hvězdokup. I zde však nalezneme, hlavně ve starších atlasech a průvodcích,bílá místa téměř bez jakýchkoliv objektů. Jedno takové bílé místo pod pravým křídlem Labutěse pokusíme v dnešní procházce zaplnit.

Objekt Typ α δ V velikostNGC 6960, 6992-5 SNR 20h 46m +30◦ 36′ 7 3◦

λ Cyg ?? 20h 47m +36◦ 30′ 4.7 + 6.3 0.9′′

PK 80-6.1 PMlh 21h 02m +36◦ 42′ 11.5 34′′ × 28′′61 Cyg ?? 21h 07m +38◦ 45′ 5.4 + 6.1 31′′

NGC 7027 PMlh 21h 07m +42◦ 14′ 8.5 18′′ × 10′′NGC 7044 OHv 21h 13m +42◦ 30′ 12.0 3.5′

NGC 7063 OHv 21h 24m +36◦ 29′ 7.0 7′

Humason 1-2 PMlh 21h 33m +39◦ 38′ 12.7 8.3′′

Pro mnohé z vás bude Labuť asocio-váná s mlhovinami, otevřenými hvězdoku-pami a nádhernými hvězdnými poli, kde selze s triedrem nebo dalekohledem s velkýmzorným polem ztratit na celou noc. Pro měje zde ještě jedna asociace. V žádném jinémsouhvězdí jsem nepozoroval tolik planetár-ních mlhovin jako právě v Labuti. Je zdenepřeberné množství snad všech možnýchtypů od malých protoplanetárních mlho-vin, přes rozsáhlé planetární mlhoviny, jakoNGC 7008, až po extrémní případ konce ži-vota hvězdy - zbytku po výbuchu supernovy.

Pro dnešní procházku jsem si vybral re-lativně prázdnou oblast souhvězdí pod pra-vým křídlem Labutě. I zde lze nalézt něko-lik hezkých exemplářů zajímavých planetár-ních mlhovin. Díky titěrným rozměrům jepozorování detailů v těchto planetárních ml-hovinách výzvou. Pro mě bylo překvapením,že je to vůbec možné a že to nevyžaduje ně-jak obrovských dalekohledů.

Než se však k těmto náročným ob-jektům vydáme, bude lepší začít zvolnadvojhvězdami. Jejich pozorováním si mů-žeme zkrátit čekání na tmu a taky zjistímekvalitu seeingu, což nám umožní rozhod-nout se, jestli se vůbec do malých plane-tárních mlhovin pouštět. Vybral jsem dvě:61 Cyg a λ Cyg.

α

52

ε

λ

ν

ξ

61

ζ

τ

σ

υ

ρ

72

Hu1-2

PK80-6.1

7027

6960

6992

6995

7044

7063

α

52

ε

λ

ν

ξ

61

ζ

τ

σ

υ

ρ

72

V naší oblasti není možné 61 Cyg vy-nechat. Tato lehká dvojhvězda, rozlišitelnátéměř v jakémkoliv dalekohledu, sehrálatotiž v dějinách lidstva významnou úlohu.Pro její velký zdánlivý pohyb na obloze,hvězda urazí průměr Měsíce asi za 350 let, siji Bessel vybral pro určení paralaxy - zdán-livého pohybu vyvolaného změnou polohy

Země při jejím oběhu kolem Slunce. Tentoobtížný úkol, maximální změna relativní po-lohy hvězdy činí pouhých 0.6”, se mu díkydůmyslné technice a metodě pozorování po-dařilo splnit. Zjistil, že hvězda je od nás 660tisíckrát vzdálenější než Slunce, tedy něcopřes 10 světelných let ve srovnání s 8 minu-tami, které trvají světlu než k nám doletí zeSlunce. Lidstvo tak poprvé změřilo vzdále-nost ke hvězdám.

Dvojhvězda λ Cyg (OΣ413), ve skuteč-nosti mnohonásobná soustava, je vhodnájak na otestování atmosferických podmínek,tak i optické kvality vašeho dalekohledu.Dawesův limit 0.9′′ odpovídá průměru dale-kohledu asi 125 mm. Ten se však týká dvoustejně jasných hvězd. Přidejte k tomu fakt,že sekundární složka je 4.4× slabší, a udě-láte si obrázek o její obtížnosti. Proto měpřekvapilo, že jsem sekundární složku viděli ve svém 90 let starém 110mm Zeiss refrak-toru. Svědčí to o vysoké technologické zruč-nosti a umu našich předků. Zdá se, že těsnýpár je už nad síly mého 100mm ED refrak-toru.

Dovjhvězda vypadala v 110mm refrak-toru při zvětšení 275× jako malá namod-ralá zduřenina na Airiho kotoučku hlavnísložky. Něco jako do půlky zabořená kuličkasněhuláka. Posiční úhel neprozradím, abychvás při pozorování neovlivnil. V případěnejistého pozorování jej můžete totiž pou-žít pro nezávislé potvrzení, že jste druhousložku opravdu viděli. V dalekohledu bylataké snadno viditelná i vzdálenější a slabšítřetí složka. Při tomto pozorování si takéčlověk uvědomí, jak náročné muselo Besse-lovo měření paralaxy být.

NGC 7027 je jednou z nejjasnějšícha pro astronomy také jednou z nejzajíma-vějších planetárních mlhovin na obloze. Ob-jevil ji roku 1878 J. Stephan v 80cm reflek-toru v Marseille. Skleněné zrcadlo daleko-hledu vyrobil Foucault a mělo jako jednoz prvních velkých zrcadel postříbřenou od-raznou vrstvu. Tento reflektor ohlašoval ko-nec éry refraktorů, které v té době kralo-valy na většině profesionálních astronomic-kých observatoří. Nová technologie elimino-vala problémy s kovovými zrcadly a umož-

Sto let stará kresba NGC7027 pořízená skrzeobří refraktor na Lickově observatoři. Kredit:H. D. Curtis, Publications of the Lick Observa-tory, Volume 13, Part III, 1918.

nila vyrobit velké, opticky kvalitní a trvanli-vější zrcadla. Kyvadlo se začalo pomalu pře-souvat ve prospěch reflektorů.

Paradoxní je, že NGC 7027 použil Ste-phan pro měření rozměru hvězd. Neznaltotiž pravý charakter objektu. Jeho objevzapadl a získal publicitu o rok později, kdyho nezávisle v 24cm reflektoru objevil reve-rend T. Webb. Během několika dní byl objevpotvrzen z několika světových observatořívčetně spektroskopického pozorování, kteréodhalilo plynný charakter mlhoviny.

Hvězdáři netušili, o jak výjmečný objektse jednalo. Planetární mlhovina začala po-malu vydávat svá tajemství až mnohempozději. V 60. letech 20. století astronomovézjistili, že je mlhovina velmi silným rádi-ovým zdrojem a o pár let později zjistili,že silně září i v infračervené oblasti. Za-čalo být jasné, že se jedná o velmi malou,hustou a mladou planetární mlhovinu. Od-haduje se, že centrální hvězda opustila stá-dium asymptotické větve obrů teprve před1000 lety. Centrální hvězda nešla při pozem-ských pozorováních vidět, astronomové měliza to, že teprve přechází ze stádia asympto-tické větve obrů do stádia horkého bíléhotrpaslíka a že její teplota není dostatečně

Bipolární protoplanetární mlhovina Vajíčko(PK80-6.1). Kredit: HST.

vysoká na to, aby vyvolala ionizaci okolnímlhoviny. A tak mlhovinu klasifikovali jakoproto-planetární. Centrální hvězdu objevilz oběžné dráhy až HST. K překvapení as-tronomů dosahuje její teplota naopak až200 000K, což ji řadí k nejteplejším zná-mým hvězdám. Z dalších zajímavostí jenv krátkosti zmíním čáru molekulárního vo-díku při 2.2864µm. Světlo v této čáře totižvykazuje obdobné vlasnosti jako laser.

Pokud chcete v této drobné mlhovině za-hlédnout nějaké detaily, je nutné použít tonejvětší zvětšení, co vám dovolí atmosféraa mechanika vašeho dalekohledu. Je to vý-borná příprava na další planetární mlho-viny, ke kterým se ještě dostaneme. Při men-ších zvětšeních vypadá mlhoavina jako po-dezřelá namodralá hvězda. Není bez zají-mavosti, že pozoronost T. Webba upoutalauž při zvětšení 50×. Zvětšení 350× odha-lilo v 100mm refraktoru zřetelný nepravi-delný protažený prstýnek s několika zjas-něními. To nejvýraznější bylo na severo-západě. S trochou zkušenosti lze podobnýobrázek spatřit i v mnohem menším dale-kohledu. V 63mm refraktoru vypadala ml-hovina při zvětšení 340× a 420× jako dvěprotáhlé jasnější čárky běžící JV-SZ směrem(posiční úhel kolem 135◦) spojené na západ-ním konci oním výrazným zjasněním. S tro-chou fantazie se dalo vypozorovat i dalšíslabé zjasnění na jižním konci.

Mnohé z vás bude jistě mást, že se dápozorovat v 63mm dalekohledu při zvětšení420×, tedy téměř 7 násobku průměru ob-jektivu v milimetrech. Standardní poučkaříká, že nemá moc smyslu překračovat zvět-

Náčrt planetární mlhoviny PK80-6.1 pořízenýautorem přes 110mm refraktor.

šení přesahující 2 násobek průměru objek-tivu (2D). Jako u většiny pravidel, i zdeexistují výjimky. Jsou to právě napříkladkompaktní jasné planetární mlhoviny nebodvojhvězdy, kdy potřebujeme k rozlišení de-tailu použít boční vidění. V některých pří-padech lze při větších zvětšeních pozorovatnové detaily, které nejsou ve zvětšeních men-ších viditelné. Neexistuje nějaké přesné pra-vidlo, každý objekt je jiný a i každý člověkmá jiné oči. Navíc pozorování při takto vel-kých zvětšeních vyžaduje trochu zkušenost,trpělivosti a samozřejmě odpovídající mon-táž. Nevzdávejte to hned napoprvé, chce totrochu vytrvat.

Skutečnou protoplanetárí mlhovinouv oblasti je PK 80-6.1 přezdívaná Vajíčko(v anglickém originále Egg Nebula). NaHST fotografii lze vidět, o jak dramatickýobjekt se jedná. Centrální hvězda se ještěpořád smršťuje a postupně se z ní stávábílý trpaslík. Je zahalena v mračnu pra-chu. Dobře je patrný i bipolární výtryska jednotlivé slupky, což jsou obálky, kteréhvězda v závěrečné agonii v nepravidelnýchintervalech vyvrhovala.

Kupodivu lze z tohoto divadla v ma-lých dalekohledech také něco vypozorovat,především bipolární charakter. V 110mmrefraktoru vypadala mlhovina už při 103×jako jasná drobná, velmi temná čárka. Větší258× zvětšení ukázalo dvě stelární zjasněníponořené do protaženého mlhavého obláčku.Severní zjasnění bylo výraznější. Při ještěvětším zvětšení 485× dokonce severní ml-hovina chvílemi připomínala drobnou ko-

Planetární mlhovina Humason 1-2. Kredit: Pa-vel Böhm.

metu s ohonem směřujícím severním smě-rem. Objekt je natolik jasný, že byl viditelnýi v 63mm refraktoru z města, kde vypadaljako drobná podlouhlá mlhavá skvrnka sestelárním zjasněním v severní časti.

Poslední planetární mlhovinou, kteroujsem vybral, jeHumason 1-2 (PK86-08.1).V srdci této kompaktní mlhoviny je cent-rální hvězda s nezvykle velkou hmotností.

V 100mm refraktoru začíná nestelárnícharakter objektu vylézat kolem zvětšení100 − 150×. Mlhovina se jevila jen o tro-chu slabší než blízká hvězda 11.9 magnitudy.Jasnost mlhoviny jsem odhadnul na 12.1,tedy o něco jasnější než uváděná katalogovávisuální jasnost 12.7. Zvětšení 375× odha-lilo kompaktní drobné jasné jádro, které sechvílemi zdálo protažené při posičním úhlukolem 60◦. Pozemské fotografie objektu uka-zují ještě komplexnější strukturu. Zajímaloby mě, jestli se vám nepodaří ve větších da-lekohledech něco z ní vypozorovat.

V okolí je několik nevýrazných otevřenýchhvězdokup. Za zmínku stojí NGC 7063a NGC 7044. První z nich vypadalav 80mm refraktoru při zvětšeních 48× a96× jako drobná protažená skvrnka složenáasi z 15 hvězd viditelných přímým pohle-dem, další desítka hvězd problikovala pohle-dem bočním. Otevřené hvězdokupy posky-tují dostatek prostoru pozorovatelově fan-tazii. Jaký obrazec připomíná NGC 7063

Otevřená hvězdokupa NGC 7063. Kredit: DSS.

Otevřená hvězdokupa NGC 7044. Kredit: DSS.

vám?Hvězdokupa NGC 7044 je ještě drobnější

a díky své male visuální jasnosti je vhodněj-ším terčem pro větší dalekohledy. V 250mmNewtonu vypadala tato bohatá hvězdokupaspíš jako kulová hvězdokupa. Při zvětšení59× to byla drobná éterická mlhavá skvrnkas mírnou středovou koncentrací. Ve většíchzvětšeních kolem 200× šlo na okraji vypo-zorovat několik slabých hvězd.

Poslední zastávkou je Řasová mlhovina(NGC 6960, NGC 6992-5). Nachází se siceuž kousek nad pravým křídlem Labutě, aletento zbytek po výbychu supernovy je pěk-nou tečkou na naší procházce po hvězdných

hrobech. Pokud hmotnost hvězdy ve stá-diu bílého trpaslíka překročí tzv. Chandra-sekharovu mez 1.44M�, tlak elektronovéhodegenerovaného plynu nestačí na zastavenígravitace a hvězda se zhroutí buď do neutro-nové hvězdy nebo černé díry. Apokalyptickýproces je doprovázen mohutným výbuchem,kdy jsou vnější obálky hvězdy rozmetány dookolního prostoru.

Výbuch supernovy je ve většině galaxiívzácný jev, dochází k němu řádově jednouza několik stovek hvězd a tak moc kandi-dátů vhodných pro visuální pozorování není.Na severní obloze lze nalézt jen dva jasnézbytky po výbuchu: Krabí mlhovinu M1a právě Řasovou mlhovinu. Odhaduje se, žek výbuchu došlo v případě Řasové mlhovinyasi před 5000-8000 lety.

Na obloze zabírá mlhovina 3◦ a potěší natmavé obloze v téměř každém dalekohleduod triedru po obří Dobson. Zvláště s pou-žitím UHC nebo OIII filtrů, které zvýraznífilamentární strukturu objektu. Nejjasnějšíje východní oblouk (NGC 6992-5), ten natmavé obloze vidím i v 50mm hledáčku. Za-tím nejmenší průměr, ve kterém jsem vidělslabší západní oblouk NGC 6960, je 63mmrefraktor. Bylo to z města přes UHC filtr,na tmavé obloze bude určitě detekovatelný iv menších průměrech. Mimochodem, všimlijste si, že hvězda 52 Cygni, přes kterouzápadní oblouk prochází, je docela pěknádvojhvězda?

Na Řasovou mlhovinu mám několik neza-pomenutelných vzpomínek. V mém 80mmf/6 apochromátu se v kombinaci s dlouhooh-niskovým širokoúhlým 2” okulárem a UHCfiltrem nádherně vešly oba oblouky do zor-ného pole. Další krásný pohled pak bylskrze 450mm Newton. Filamentární struk-tura NGC 6960 byla tak bohatá, že vypa-dala téměř jako fotce. Kromě výše zmíně-ných jasnějších částí můžete pátrat po dal-ších cárech mlhovin. Nejznámější je asi Pic-keringův trojúhelník objevený WiliamínouFlemingovou v roce 1904. Pozoroval jsem jejna tmavé obloze v 150mm Newtonu.

Pokud máte rádi opravdové výzvy, mátedobrou oblohu a oči, tak zkuste, jestli Řa-sovou mlhovinu nespatříte pouhým okem.

Řasová mlhovina. Kredit: autor.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že ji s použitím OIIIfiltru takhle viděli. Já tak dobrý zrak adobrou oblohu bohužel nemám.