HYDROSFÉRA

Hydrosféra (vodní obal Země) představuje soubor všeho vodstva Země – tj. povrchové

vody, podpovrchové vody, vody obsažené v atmosféře a vody v živých organismech. Ve

světovém oceánu je obsaženo asi 96,54 % slané vody a 2,5% sladké vody.

- je důležitým regulátorem podnebí

Díky schopnosti zadržovat teplo (měrná tepelná kapacita) vyrovnává teplotní rozdíly mezi

ročními obdobími i dnem a nocí. Díky obsahu vody ve třech skupenstvích (plynné, kapalné,

pevné) slouží jako ekosféra - pás, který umožňuje rozvoj organického života.

Hydrologie - je věda zabývající se pohybem a rozšířením vody na Zemi. (Hydrologia

„studium vody“)

Odborník zabývající se hydrologií je hydrolog.

Hydrosféra je předmětem zkoumání následujících věd:

hydrologie

hydrogeografie

oceánografie

hydrogeologie

Na planetě Zemi neustále probíhá koloběh vody (resp. hydrologický cyklus)

Povrchová voda je soustředěna převážně ve světovém oceánu a mořích, dále ve vodních

tocích, v přírodních vodních nádržích (jezerech, bažinách, rašeliništích atd.), v umělých

vodních nádržích (přehrady, rybníky), ve formě sněhu a ledu. Voda podpovrchová je obsažena

v půdních pórech, průlinách, ve formě podzemního ledu v permafrostu. Voda v atmosféře se

vyskytuje ve skupenství plynném (vodní páry), ve skupenství kapalném (vodní kapky), ale i

ve skupenství pevném (sněhové vločky) a na závěr voda v živých organismech je

bezpodmínečnou součástí rostlinných a živočišných těl (většinou přes 50 % jejich živé

hmotnosti).

Voda na Zemi je v neustálém koloběhu (cirkulaci), která během oběhu přechází postupně z

jednoho skupenství do druhého. Oběh vody je způsoben dopadající sluneční energií a

zemskou přitažlivostí. Ze zeměpisného hlediska rozlišujeme dva oběhy: velký (výměna

nastává mezi oceánem a pevninou) a malý vodní oběh (výměna probíhá pouze nad oceánem

či pouze nad pevninou).

Voda v oceánech

Světový oceán: 71 % zemského povrchu,

pět oceánů:

1. Tichý oceán (Pacifik), který zabírá (35 % zemského povrchu, téměř polovina světového

oceánu). V něm se nachází i nejhlubší místo Země Mariánský příkop (průrva v zemské kůře o

hloubce 10 994 metrů).

2. Atlantský , 3. Indický oceán, 4. Jižní oceán , 5. Severní ledový

Kromě toho, že jsou oceány hlavním zdrojem sladké vody pro pevninu, rostliny v nich

produkují kyslík a na druhé straně pohlcují nebo přetvářejí látky člověku nebezpečné.

Příkladem je pohlcování CO2, jeho ukládání jako karbonátů a přeměna vodními rostlinami na

kyslík.

Salinita je celkové množství rozpuštěných minerálních látek v 1 kilogramu mořské vody

(uvádí se v promile). Průměrná salinita světového oceánu je 35 ‰. Mezi jednotlivými místy

značně kolísá podíl salinity, kterou ovlivňuje mnoho faktorů jako výpar, srážky, přítoky,

cirkulace atd. Největší podíl mezi látkami rozpuštěnými v této vodě má chlorid sodný (NaCl).

Salinita vody má také vliv na snížený bod tuhnutí, který u běžné mořské vody může činit

okolo -1,8 stupňů Celsia. Je-li salinita mořské vody 36 ‰, znamená to, že v každém litru je

rozpuštěno 36 gramů soli.

Subtropická moře v oblasti obratníků jsou slanější než polární, a to z důvodu vyššího výparu,

menšího přítoku sladké vody z řek atd. Nejvyšší slanost má Rudé moře (42 ‰), které má

relativně málo říčních přítoků, omezený kontakt s oceánem a vysoký výpar. Nejnižší salinita

je v Baltském moři (4 ‰).

Brakická voda je voda ani sladká ani slaná. Vyskytuje se v místech, kde se slaná mořská voda

míchá s vodou sladkou. Nejčastěji to bývá v ústích řek, někdy brakická voda tvoří celá moře.

Podíl soli v některých mořích:

Rudé moře - 42 g/l

Středozemní moře - 38 g/l

Černé moře - 19 g/l

Baltické moře - 4 g/l

Průměrná hloubka oceánu je 3790 m.

Teplota moří a oceánů

Oceány a moře získávají teplo pohlcováním slunečního záření a také přijímají teplo ze dna

oceánů. Teplota vody klesá směrem od rovníku k pólům (rozpětí 28 – 0,7°C) a také směrem

od hladiny ke dnu. Voda má tu vlastnost, že se pomaleji zahřívá, ale drží si teplo déle – tím

pádem jsou u moří a oceánů menší výkyvy teplot než u pevniny. Oceány a moře se podílejí na

velkém množství atmosférických jevů a jsou zdrojem tepla.

ф teplota světového oceánu je cca 17,4°C

Mořská voda také díky své salinitě zamrzá při nižších teplotách než sladká voda. Tichý oceán

– průměrná teplota je 19,4°C. Nicméně v důsledku velké rozlohy se teplota v jednotlivých

částech značně liší.

Jelikož oceán zabírá většinu povrchu naší planety, zachytává i nejvíce slunečního světla a

tepla (asi 85 %). Oceán je obrovským regulátorem teploty vzduchu a zabraňuje tak náhlým

výkyvům teplot, zejména v oblastech s oceánickým klimatem. Zmenšení výkyvů teplot

blahodárně působí na biosféru.

Barva mořské vody je závislá na obsahu minerálních a organických látek. V mořích

s velkým množstvím anorganických látek má voda barvu žlutohnědou (např. Žluté moře - ve

vodě je velké množství sprašových částic přinášených řekou Chuang-che). Voda s bohatým

planktonem má barvu zelenou (např. Severní a Baltské moře). V mořích chudých na plankton

má voda barvu modrou. Rudé moře má sice barvu modrou, ale dostává červené zbarvení v

době rozmnožování červených řas.

Pohyby mořské vody

1. Vlnění: vzniká vlivem větru, působí na hladině vody a vytváří vlny. Vlny narážejí na

pobřeží a vzniká příboj

Tsunami: dlouhé a vysoké vlny. Vznikají při podmořském zemětřesení nebo při výbuchu

sopky

2. Příliv a odliv: změna výšky mořské hladiny během 24 hodin. Tato změna je způsobena

přitažlivostí Měsíce a Slunce. 2x za den vzniká příliv a odliv

Slapové jevy představují zvyšování a snižování hladiny moře v důsledku působení slapových

sil. Zvýšení hladiny se označuje jako příliv, snížení jako odliv, souhrnně se mluví o dmutí

mořské hladiny.

Nejvyšší příliv v zálivu Fundy v Kanadě, kde hladina stoupá až o 20 metrů. V Evropě je

největší rozpětí přílivu a odlivu poblíž pobřeží Francie v zátoce Mont-Saint-Michel, kde

dosahuje asi 13 metrů.

Vzdutí hladiny proti proudu řek je u některých velmi výrazné. U ústí Amazonky dosahuje

přílivový příboj výšky 5 metrů a je patrný ještě 850 kilometrů od ústí. V některých oblastech

dostává přílivový příboj dokonce své místní jméno - například právě na Amazonce se

označuje indiánským slovem pororoca (hřmící vody). Na Labi přílivový příboj dosahuje do

vzdálenosti 150 kilometrů od ústí.

Také u jezer se projevují slapové jevy, ale vzhledem k velikosti hladiny jsou téměř nepatrné.

Nejvyšší příliv se objevuje na Michiganském jezeře ve Spojených státech, kde může

dosáhnout až výše 7 cm.

3. Oceánské proudy: vznikají rozdílnou teplotou, slaností vody a vlivem pravidelných větrů.

Směr proudů je ovlivněn pevninou a otáčením Země

Golfský proud je silný (šířka až 200 km), teplý a poměrně rychlý (rychlost cca 3 - 5,5 km/h)

mořský proud Atlantského oceánu. Vzniká v Mexickém zálivu, díky čemuž má i své jméno

(gulf = anglicky záliv).

Golfský proud ovlivňuje podnebí východního pobřeží Severní Ameriky od Floridy po

Newfoundland a západního pobřeží Evropy. Severní větev Golfského proudu, nazývaná

Severoatlantický proud, zmírňuje v západní Evropě zimy, zejména na severu. Ty jsou tak

teplejší než na jiných místech Země se stejnou zeměpisnou šířku. Například v lednu činí

rozdíl průměrných teplot mezi pobřežím Norska a severními částmi Kanady přibližně 30 °C.

Člověk a voda

Pro organismy včetně člověka je jako pitná voda využitelná pouze voda sladká (2,53 %

celkového vodního objemu). Z tohoto množství je většina vody však vázána v ledovcích

(68,4 %). Hlavním zdrojem vody je pro člověka voda ve vodních tocích a voda

podpovrchová, která tvoří jen necelé procento veškeré vody na Zemi. V současnosti dochází k

velkému znečišťování a poškozování vodních zdrojů, čímž pitné vody stále ubývá (již v

současné době je cca 1 miliarda lidí bez dostatečného zdroje pitné vody). Navíc světový oceán

váže převážnou část oxidu uhličitého, fytoplankton žijící v něm je zdrojem 30 – 50 % kyslíku

(minimálně srovnatelné množství s tropickými deštnými pralesy), je zdrojem potravy, solí a

minerálů.

Hospodářský význam

rybolov - šelfové oblasti mírného pásu => chladnější vody (S a J Pacifik, S Atlantik,…)

námořní doprava - největší loďstva Libérie, Panama, Japonsko, Rusko, Řecko, USA, Kypr

rekreace - Karibik, Středozemí (Itálie, Chorvatsko, Řecko), JV Asie (Thajsko)

těžba surovin – ropa, zem.plyn, uhlí: Japonsko, VB -> Severní moře, Perský a Mex.záliv;

přílivové elektrárny Sant Malo, Francie (240MW)

těžba soli - USA, Španělsko, VB, Itálie, Japonsko, Francie

Voda na pevnině

Povrchová a podpovrchová voda

Povrchová voda

- Povrchovými vodami nazýváme vody odtékající, nebo zadržené v přirozených i umělých

nádržích. Tyto vody pocházejí ze srážek, tajícího sněhu a ledu a z podzemních vod, které

vytékají na povrch ve formě pramenů.

- V přírodě se nikdy nevyskytuje voda v chemicky čistém stavu, vždy v sobě obsahuje

plyny a rozpuštěné látky, které se do ní dostávají z atmosférických srážek a vylučováním

z hornin.

- hydrografická síť, kterou tvoří vodní toky – jezera, umělé nádrže, močály, mokřady,

řeky - voda pocházející z atmosférických srážek se částečně vypaří, částečně vsákne a částečně

odteče po povrchu terénu. Místem vzniku vodního toku je pramen - nejčastěji místo, kde

vyvěrá podzemní voda na povrch

- Vodní toky začínají jako potoky nebo bystřiny (toky s nepravidelným sklonem dna).

Spojením několika menších toků vznikají řeky. Soustava vodních toků na určitém území

tvoří říční síť.V každé říční síti se rozlišuje hlavní tok a jeho přítoky. Rozvodí je hranice

mezi jednotlivými povodími.

- Území tvořené povodími vodních toků, které odvádějí vodu do téhož moře, se nazývá

úmoří.

Říční charakteristiky:

1. délka řeky (km): vzdálenost od pramene k ústí řeky

2. ústí řek

nálevka Amazonky, Labe vysuté delty Mississipp

3. spád = výškový rozdíl

- velký rozdíl (spád) => stavba elektráren

- sklon řeky –

4. hustota říční sítě – Qr (km/km2)

- délka vodních toků na plochu

Qr=L/P … L-délka vodních toků (km) / P-plocha povodí (km2)

- závisí na podnebí, geologickém podloží a georeliéfu

5. povodí = území odvodňované vodním tokem

rozvodí = hranice mezi povodími

6. typy říčních sítí:

stromovitá – Vltava, obr. 1

vějířovitá – Berounka > většina řek se stéká v jednom místě -> hrozí povodně

pravoúhlá – Odra > vlévají se pod pravým úhlem -> zlomy, obr.2

pérovitá – Váh, Hron > horské řeky (stékají do údolí)

prstencovitá – Temže

radiální - Doupovské hory

asymetrická – Kongo

mřížovitá - alpské řeky

souměrná - neslejí se

7. výška vodní hladiny -

H(cm)

8. průtok

- ovlivněn srážkami a

reliéfem

9. koeficient odtoku

- množství vody, které odteče z určitého území za jednotku času (rok)

Režim řek

- Průtok ve vodním toku během roku kolísá - změny průtoku během roku nazýváme režim

odtoku. Režim odtoku je závislý na mnoha činitelích > hlavně na podnebí,

geologickém podloží, na georeliéfu a na zdrojích, ze kterých je vodní tok zásobován

vodou (déšť, sníh,ledovec).

- Druhy režimů řek

1. Rovníkový (Kongo, Amazonka) – na dolním toku vyrovnaný stav s málo

výraznými maximy

2. Monzunový (Mekong) – maximum v létě = období deště

3. Sněhovo-dešťový (Ob, Mackenzie)

- horní tok = max. duben - květen <= tání, dolní tok = max. květen - červen

4. Vysokohorský sněhovo-dešťový (Dunaj)

- max.= duben – květen, min.= zima

5. dešťovo-oceánský (Temže, Z Evr.řeky)

- max.=zima (více srážek)

6. sněhový režim nížinných řek (Volha)

- max. duben-květen (tání), min. zima (výpar)

7. ledovcový režim (Rhona) - max. léto (tání ledovců), min. Zima

Největší řeky na Zemi:

Podle délky toku v km Podle průměrného průtoku v ústí v m3/s Podle rozlohy povodí v km2

Amazonka 7025 Amazonka 160000 Amazonka 7050000

Nil 6671 Zair-Kongo 42000 Zair-Kongo 3822000

Chang Jiang 6300 Madeira 40000 Mississippi 3250000

Jezera

- jezero je přirozená sníženina zemského povrchu vyplněná vodou, přirozeně vytvořená

vodní nádrž, jež se nedá jednoduchým způsobem vypustit

- celkem – 0,5 % sladkovodních zásob naší planety

- zdroj pitné vody, rybolov, rekreace

sladká – Bajkal (čistý, 18%tekoucí vody), Velká kanadská jezera, Východoafrická

příkopová propadlina (22% jezerní vody, Viktoriino, Tanganika,…)

slaná – Kaspické moře (sal.14%o), Solné jezero (nejslanější), Mrtvé moře,

Balkaš - půlka slaná, půlka sladká

Jezera dělíme podle způsobu vzniku

sopečná (vulkanická)

tektonická

ledovcová

krasová

termokrasová (jezera vzniklá táním podzemního ledu)

limanová (pobřežní)

sesuvová

fluviální (říční)

meteoritická

organogenní

antropogenní

eolická

a) Jezera vulkanická - vodou zatopené jícny a krátery vyhaslých sopek (např. Crater Lake v

Oregonu v USA, Lago di Bracciano v ltálii)

b) Jezera tektonická – vzniklá při tektonických pohybech buď tím, že byla oddělena část

moře vyzvednutím pruhu pevniny (např. Kaspické jezero), nebo došlo k poklesu ker zemské

kůry podle zlomů - tím se vytvořily zlomové a příkopové propadliny, které se zaplnily vodou.

Takto vzniklá jezera jsou většinou velice hluboká (např. Bajkalské jezero na Sibiři, nebo

východoafrická jezeraTanganika, atd.)

c) ledovcová - vznikla modelační činností ledovců. V horských oblastech se vytvořila jezera

karová a jezera hrazená. Karové jezero je vodou vyplněný skalní kotel ve vyživovací oblasti

ledovce. Jezero hrazené morénovým valem je vodou vyplněné ledovcové údolí zahrazené

čelní morénou (např. Lago di Garda v Itálii, Ženevské jezero ve Švýcarsku atd.)

d) krasová - vzniklá zaplavením krasových depresí (např. jezera v Dinárském krasu,

Moravský kras)

e) termokrasová (jezera vzniklá táním podzemního ledu)

f) pobřežní (limanová) - vznikla z části mořských zálivů, které byly odděleny od moře

narůstáním písečných náplavů (tzv. kos).

g) sesuvová - je druh jezera, které vzniklo v důsledku sesuvu půdy, kamení popř. skal. K

takovému sesuvu může dojít například v důsledku velkých dešťových srážek nebo

zemětřesení. Sesutý materiál zahradí dolinu, kterou protéká řeka nebo potok a za takto

vzniklou hrází se vytvoří jezero.

Odlezelské (Mladotické) jezero je nejmladší jezero v Česku (nepočítáme-li menší nově

vznikající fluviální jezera), obklopené stejnojmennou národní přírodní památkou. Toto

hrazené jezero na Mladotickém potoce pod Potvorovským kopcem nedaleko vsi Odlezly

(nedaleko Plzně) se také nazývá Potvorovské.

Vznik jezera

Jezero vzniklo bezprostředně po mimořádných deštích 25. a 26. května 1872, kdy rozvodněný

Mladotický potok způsobil sesuv vrstev do údolí, které v noci z 27. na 28. května potok

přehradily. Katastrofální povodeň nebyla jediným důvodem sesuvu – svah se neznatelně

sesouval v důsledku své struktury, dále byla na kopci po staletí řada pískovcových lomů

snižující stabilitu svahu a přispěl zřejmě i čerstvý zářez pro železniční trať Plzeň–Žatec.

e) fluviální - je druh jezera, který vznikl buď přirozeným erozním působením toku (řeky nebo

potoka), nebo vlivem člověka při vodohospodářských úpravách toku

f) meteoritická - je druh jezera, které vznikne v důsledku dopadu meteoritu na pevný zemský

povrch

g) organogenní - je druh jezera, který vznikl působením živých organismů. Patří sem jezera

vzniklá růstem rostlin i činností živočichů včetně člověka.

atolová — vzniklá za korálovou bariérou

rašelinné — vzniklá růstem mechu rašeliníku (např. Šumava, Jizerské hory, Krušné

hory, Jeseníky)

bobří — stavěná bobry

h) antropogenní - (také nazývané umělé jezero) je druh jezera, které vzniklo působením

člověka. Na rozdíl od vodních nádrží (např. přehradní nádrže, rybníky) nelze antropogenní

jezera jednoduchým způsobem vypustit. Využívány jsou především k rybářství či rekreaci.

(zatopené lomy po celé ČR, Kamencovo jezero u Chomutova)

Jezera mají často kombinovaný původ např. tektonicko-ledovcový (Ladožské jezero),

tektonicko-krasový (Skadarské jezero), kdy se na vzniku a tvarování jezerní pánve podílí více

různých geomorfologických pochodů.

Největší jezera na Zemi

Podle plochy v km2 (nadmořská výška hladiny) Podle hloubky v m

Kaspické moře 371000(-28) Bajkalské 1637

Hořejší 82414 (183) Tanganika 1140

Viktoriino 68800 (1135) Kaspické moře 1025

Bažiny

- Bažiny jsou části zemského povrchu, jejichž půda je prosycena vodou. Předpokladem

vzniku bažin jsou klimatické podmínky - množství srážek je větší, než výpar. Bažiny

bývají trvale nebo větší část roku zaplaveny vodou.

Rašeliniště

- Rašeliniště vznikají v jezerních pánvích a na rozvodí řek. Zarůstají rašeliníkem a mechy.

Rašeliník má schopnost udržet v sobě velké množství vody. Rašelina má značný význam

v zemědělství a lázeňství.

Slatiniště

- Slatiniště vznikají v okolí vývěrů podzemních vod nebo v oblasti slepých říčních ramen

zarůstáním vlhkomilným rostlinstvem (ostřice, rákos atd.). Půdy ve slatiništích bývají

chudé, většinou kyselé.

Bažiny, rašeliniště a slatiniště jsou přirozené nádrže, zadržující vodu v době jejího

nadbytku.

Umělé vodní nádrže

1) Rybníky Rybník je mělká vodní nádrž, která byla vybudována nasypáním zemní hráze.

2) Přehradní nádrže

Přehradní nádrž (také nazývaná jen přehrada) je vodní nádrž, která vzniká umělým

přehrazením vodního toku přehradní hrází. Slouží k zásobování vodou, výrobě elektrické

energie, ochraně před povodněmi, vyrovnávání průtoků, okrajově k rekreaci, vodním sportům,

rybolovu aj.

a) Nádrže ochranné (retenční) - slouží k zadržení vody při povodních.

b) Nádrže zásobní - slouží k zadržení vody, která je vypouštěna regulovaně, podle

vodohospodářské potřeby.

c) Nádrže vyrovnávací - jsou budovány pod velkými hydroelektrárnami

KRYOSFÉRA

Území se nazývá jako kryosféra jenom pokud je zaledněné min.po dobu 2 let.

Voda ve sněhu a ledu

- Převážná část zásob sladké vody je na povrchu pevnin ve skupenství pevném - jako

sněhová pokrývka nebo led. Menší část vody je vázána ve sněhu a ledu jen přechodně -

v zimním období. Po jarním tání se tato voda opět uvolni a zapojí se do cirkulace vody na

Zemi. Toto množství tvoří 68,4 0/o celkových zásob sladké vody na Zemi

- sníh - druh atmosférických srážek, který vzniká kondenzací vodních par v ovzduší při

teplotách 0°C a nižších. Vznikají ledové krystaly, které se spojují ve sněhové vločky.

Po opětném poklesu teploty dojde k zmrznutí rozbředlého sněhu, což má za následek

zvýšení hustoty sněhu a přeměnu sněhu v tzv. firn.

- Čára ohraničující plochu zemského povrchu se souvislou sněhovou pokrývkou se nazývá

sněhová čára (může být i dočasná)

Ledovce

- největší zásobárna sladké vody

pevninské (Antarktida, Grónsko, Island)

horské (-> sněžná čára – Alpy, Himálaje, …)

Podpovrchová voda

- voda nacházející se pod povrchem > dostává se tam vsakováním z atm. srážek. Dělí se na

dvě kategorie – půdní a podzemní.

- půdní – obsažena v půdních pórech a nevytváří souvislou hladinu

- podzemní – vyplňuje průliny v nezpevněných horninách a pukliny v pevných horninách >

vytváří tak souvislou vodní hladinu

- krasová podzemní voda – hromadí se ve vápencových puklinách

- místo vývěru podzemní vody = pramen, vydatnost se určuje množstvím vody za 1 s.,

minerální vody

Gejzír

- vznikají procesy ohříváním vody o magma v zemské kůře,

- gejzír označuje jev, kdy voda tryská pod tlakem přerušovaně na povrch

Gejzíry ve světě: Yellowstone v USA, Údolí gejzírů v Rusku, El Tatio v Chile,

Taupo Volcanic Zone na Novém Zélandu, Island

Bezodtoké oblasti

- = neodvodňované území (bezvodá oblast-poušť) x odvodňované, ale voda neodtéká do

žádného moře propojeného se světovým oceánem

- asi 21,5% zemské rozlohy souše -> zvětšují se (< desertifikace)

- subsaharská Afrika, Aralské jezero (Syrdarja a Amurdarja-zavlažování) > aridní oblasti

(srážky<výpar; obratníky,polární obl.) – přílišný výpar -> zvyšování salinity

- desertifikace je proces degradace území na pouštní, polopouštní nebo podobně

vypadající, na vodu chudou oblast (Aralské jezero, rozšiřování pouští ....)

VODSTVO ČR

Povodí je oblast, ze které voda odtéká do jedné konkrétní řeky či jezera.

Hranice mezi dvěma povodími se nazývá rozvodí.

Všechna povodí konkrétního moře či oceánu pak nazýváme úmoří. Úmoří je část pevniny, ze

které všechna povrchová voda teče do jednoho moře nebo oceánu.

Povodí ČR Území České republiky je významnou pramennou oblastí evropského kontinentu a

z hydrologického hlediska ji můžeme označit za "střechu Evropy". Rozkládá se na rozvodnici

tří moří:

Nachází se na hlavním evropském rozvodí, které rozděluje republiku na tři hlavní evropská

povodí:

povodí Labe (úmoří Severního moře) - skoro celé Čechy s hlavními toky Labe a

Vltava

povodí Dunaje (úmoří Černého moře)- jižní a západní příhraniční oblasti Čech, střední

a jižní Morava s hlavními toky Morava a Dyje

povodí Odry (úmoří Baltického moře)- severní oblasti Moravy a malé příhraniční

oblasti na severu Čech s hlavními toky Odra a Lužická Nisa.

Hydrologická síť

Hydrologickou síť tvoří cca 76 000 km vodních toků. Nejvýznamnějšími toky jsou Labe

(370 km) s Vltavou (433 km) v Čechách, Morava (272 km) s Dyjí (306 km) na jižní Moravě

a Odra (135 km) s Opavou (131 km) na severu Moravy a ve Slezsku.

Rozvodí ČR

Územím českého státu procházejí tři hlavní evropská rozvodí oddělující úmoří Severního,

Baltského a Černého moře. Místo, kde se tři hlavní evropská povodí (a tedy i rozvodí)

setkávají, se nachází na hranici Česka a Polska 8 km jihozápadně od Králického Sněžníku.

Zdroje informací:

www.voda.gov.cz

http://hydro.chmi.cz/hpps/

Vodnost našich řek je závislá na množství a rozdělení dešťových a sněhových srážek během

roku.

JEZERA

Na jezera je naše země chudá.

Jezera v ČR:

Ledovcová j.: Šumava (Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské)

Antropogenní j.: Kamencovo jezero u Chomutova

Krasová j.: Moravský kras (Horní a Dolní macošské jezírko), jezírko v Hranické propasti

Rašeliništní j.: Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Jeseníky

RYBNÍKY

Rybník je uměle vytvořená vodní nádrž určená především k chovu ryb.

V českých zemích sahá tradice rybníkářství až do 12. století. Tradiční rybníkářskou oblastí

jsou jižní Čechy, ale rybníky byly zakládány po celém území dnešní České republiky, kromě

horských oblastí, kde se tak dělo jen výjimečně.

Největším českým rybníkem je Rožmberk, který leží na řece Lužnici a nachází se severně od

Třeboně. 6 m. (3,17 km²) u Třeboně.V Česku se celkem nachází okolo 21 000 rybníků. Jejich

počet se v současné době už prakticky nemění.

PŘEHRADNÍ NÁDRŽE

Přehradní nádrž (také nazývaná jen přehrada) je vodní nádrž, která vzniká umělým

přehrazením vodního toku přehradní hrází. Slouží k zásobování vodou, výrobě elektrické

energie, ochraně před povodněmi, vyrovnávání průtoků, okrajově k rekreaci, vodním sportům,

rybolovu, zemědělství aj.

PODZEMNÍ VODY

Podzemní voda je jednoduše všechna voda, která se nachází pod zemí.

Podzemní voda je jednou z nejvýznamnějších složek vodstva a z hlediska lidí dokonce ta

nejvýznamnější. Její ložiska jsou nepravidelná a jejich umístění je dáno především místními

geologickými podmínkami (navrstvení propustných a nepropustných vrstev hornin a

minerálů).

Minerální vody Zvláštní kategorií podzemních vod je voda minerální. Minerální vody jsou vody, které se

svými vlastnostmi či složením výrazně odlišují od ostatních podzemních vod. Do této

kategorie se řadí vody, které mají v 1 litru vody více něž 1 gram rozpuštěných pevných látek

či více než 1 gram rozpuštěného oxidu uhličitého (kyselky) nebo mají teplotu vyšší než 25 °C

(zřídla a termální prameny).

Jak se stává z vody "minerálka"? Z běžné prosté vody se stane voda minerální obohacením o rozpuštěné anorganické látky.

Z tohoto plynou také rozdílné vlastnosti a složení minerálních pramenů. Stává se, že v

oblastech výskytu se objevuje ne jeden, ale hned několik typů a druhů minerálních pramenů.

V takovýchto místech si lidé začali zakládat sídliště. Již ve středověku si lidé začali všímat, že

některé vývěry minerálních vod jsou nejenom velmi chutné, ale že mají zároveň příznivé

účinky na lidský organismus.

V dnešní době se v ČR nachází kolem 30 lázeňských měst. Největší koncentrace minerálních

pramenů je v západních a severních Čechách.

Nejvýznamnější lázeňská místa: Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Františkovy Lázně (tzv.

západočeský lázeňský trojúhelník), Teplice v Čechách, Luhačovice a mnohá další.