I

I. Soud (Poezie), Kapitoly 1-35

Zjevení Vládce na trůnu

A. Slavnostní vyzvání Vesmíru, aby se dostavil k soudnímu dvoru poslechnout si Boží výrok proti Izraelskému národu, Kapitola 1

B. Náčrt budoucnosti Judeje a Jeruzaléma, Kapitola 2

C. Současný pohled na Judeu a Jeruzalém, Kapitola 3

D. Jiný náčrt budoucnosti, Kapitola 4

E. Podobenství o vinici a předpověď trápení pro Izrael, Kapitola 5

F. Izajášovo osobní povolání k prorocké službě a utvrzení v ní, Kapitola 6

G. Předpověď místních i vzdálených událostí, Kapitoly 7-10 (Naděje pro budoucnost v přicházejícím dítěti)

H. Tisícileté království, Kapitoly 11-12

I. Výnosy proti okolním národům (Z větší části naplněné)

1. Proti Babylónu, Kapitoly 13-14

2. Proti Moábu, Kapitoly 15-16

3. Proti Damašku, Kapitola 17

4. Proti zemi za řekami etiopskými, Kapitola 18

5. Proti Egyptu, Kapitoly 19-20

6. Proti Babylónu, Edomu a Arábii, Kapitola 21

7. Proti Údolí vidění, Kapitola 22

8. Proti Týru, Kapitola 23

J. Království, postup, kterým bude na Zemi ustanoven trůn, Kapitoly 24-34

K. Tisícileté království, celosvětové požehnání, Kapitola 35

II. Historická vložka (Próza), Kapitoly 36-39

(Tento oddíl je pravděpodobně prorockým obrazem, jak Pán Bůh vysvobodí Svůj lid z Velkého soužení, viz 2kr18-19, 2pa29-30)

A. Král Chizkijáš a vstup Senacheribových asyrských vojsk, Kapitola 36

B. Chizkijášova modlitba a zničení asyrských vetřelců, Kapitola 37

C. Chizkijášova nemoc, modlitba a jeho uzdravení, Kapitola 38

D. Chizkijášovo bláznovství, Kapitola 39

III. Spasení (Poezie), Kapitoly 40-66

Zjevení Spasitele na místě utrpení. (Tento oddíl je rozdělen na tři části, z nichž každá končí slovy: "Nemají pokoj svévolníci.")

A. Hospodinova útěcha přicházející skrze Služebníka, Kapitoly 40-48

(Polemika proti modloslužbě - Pomoc a naděje přicházejí pouze skrze Služebníka)

B. Spasení Hospodinovo přicházející skrze Trpícího Služebníka, Kapitoly 49-57

1. Vykupitel celého světa, Kdo je Boží Služebník, Kapitoly 49-52,12

2. Vysvobození od hněvu Trpícím Služebníkem, Kdo je Boží ovcí (beránkem), Kapitoly 52,13-53

3. Výsledky vykoupení, Kdo je jediný Boží Spasitel, Kapitoly 54-57

C. Hospodinova sláva přicházející skrze Trpícího Služebníka, Kapitoly 58-66

1. Hřích brání ukázání Boží slávy, Kapitoly 58-59

2. Vykupitel přichází na Sion, Kapitoly 60-66

(Nic nemůže překazit Boží cestu - On odsoudí hřích)

Milí posluchači, na několik týdnů se nyní přesuneme do další knihy Bible. Nevím, je-li vám známo, že když vezmeme všechno, co se dosud v pořadech SB probíralo, tedy i to, co před lety připravoval br. Ota Vožeh ještě jako patnáctiminutové pořady, tak kniha proroka iz pro nás představuje předposlední knihu celé Bible. Pak nám zbude už jen kniha Zj.

Pokud jde o proroctví Iz, které dnes večer jen všeobecně uvedeme, náš předchůdce DrMG při vysílání věnoval této knize celkem 49 třicetiminutových pořadů. Zatím přesně nevím, kolik toto společné čtení a přemýšlení zabere nám.

Než se pustíme do práce, ještě vám chci sdělit, že s překladem komentářů našeho DraMG mi pomáhal bratr Dr. Zdeněk Pospíšil mladší z Brna. Některé pasáže přeložil on a mně připadá úloha provést jen konečnou editaci, čili tak je nějak upravit do rámce, který je tu pro nás obvyklý a pak je mojí doménou tzv. vokalizace, čili provední zvukové nahrávky na MGf pásek, kterou zprostředkovaně přes rozhlasové vlny právě posloucháte.

Spolu se Zdeňkem vám tedy přejeme nerušený a hlavně vnitřně - duchovně užitečný poslech... A modlíme se za to, aby se BSo dotýkalo srdcí všech nás a aby nás proměňovalo do podoby, jak nás sám Pán chce mít. Věřím, že i pozorné čtení iz - navíc ještě s modlitbou - nám k tomu může významně pomoci...

Jednotlivé knihy Bible jsou uspořádány tak, že iz stojí ve SZně jako první samostatná prorocká kniha v pořadí. To samozřejmě vůbec neznamená, že by proroctví začala až s Izajášem. Již v Mojžíšových knihách jsou zapsána mnohá proroctví a také později v historii Božího lidu různým zpsobem vystupují Hospodinovi vyslanci, aby vyřídili Boží poselství.

I když nutno říci, že velkou část prorockých knih zaplňují předpovědi, proroci byli něčím mnohem více než jen věštci, než jen lidmi předpovídajícími budoucnost. Byli to především mužové, které Pán Bůh povolal ve dnech úpadku, kdy ani kněží, ani král nebyli připraveni zachovávat či také druhým zprostředkovávat zjeveni Boží vůle.

Kromě toho prorocké knihy obsahují také historii, poezii nebo zopakování prvků zákona, ale jejich základní zvěstí je proroctví. Každý z pisatelů od Izajáše po Malachiáše byl Božím prorokem.

V seznamu biblických knihy zpravidle uměle dělíme prorocké spisy na velké a malé. Je to ovšem jen symbolické označení, které vychází z délky jejich knih, nikoliv z jejich obsahu. Všichni proroci jsou svým významem velcí, protože zvěstují Hospodinovo slovo, slovo živého Boha. Někteří takzvaní malí proroci jsou bezmála jak bomba. Jsou sice malí rozsahem (popsanou plochou), ale nesmírně mocní obsahem.

Jak jsme už mnohokrát viděli, proroci nemluví jen o událostech vzdálené budoucnosti, ale také o momentálních místních událostech a u budoucnosti docela bezprostřední. Takovým způsobem totiž museli mluvit, aby prokázali, že jim Bůh svěřil prorocký úřad podle Mojžíšových pravidel. Pravidla nebo snad lépe řečeno průkazná znamení pro kněze, krále i proroka jsou zapsána v páté knize Mojžíšově. Všimněme si toho, co se týká proroka:

Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře. V srdci si asi říkáš: "Jak poznám slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. 5m18,20-22

Pokud nějaká událost neproběhla přesně podle prorokovy předpovědi, rozpoznali v něm posluchači proroka falešného a tak s ním také zacházeli. Proto si můžete být jisti, že slova falešných proroků nejsou mezi knihami Písma. Pravé prorocké knihy jsou plné událostí, které se ve svůj čas na určitém místě naplnily.

Kdybyste žili v Izajášově době, jak byste poznali, že byl pravým prorokem? Posuzovali byste ho podle místních proroctví. On nemluvil jen o událostech v daleké budoucnosti, jako byl například první a druhý příchod Pána Ježíše, ale mluvil i o záležitostech své země, které se měly přihodit za nedlouho. Pokud by se takové předpovědi nesplnily, lidé by v Izajášovi poznali falešného proroka a právem by ho ukamenovali...

Prorocké knihy jsou plné předpovědí, které se zakrátko splnily na různých místech v Palestině a v okolí. Taková proroctví z Hospodinova popudu pronášel každý prorok, aby prokázal, že je skutečně prorokem Hospodinovým.

jinak mějme na paměti, že mezi pravými proroctvími je třeba rozlišovat proroctví naplněná a nenaplněná. Ve chvíli, kdy bylo proneseno proroctví ve smyslu předpovědi, bylo samozřejmě každé proroctví nenaplněné. Ale od doby, kdy byla ta proroctví vyslovena, se mnohá naplnila velmi brzy a jiná až postupně.

Jedním z největších dokladů, že proroci zvěstovali Boží slovo, jsou právě stovky naplněných proroctví - naplněných do písmene.

Člověk nemůže sám od sebe odhadnout budoucnost. Dokonce i meteorologové mají potíže s předpovědí počasí na příštích čtyřiadvacet hodin, přestože jsou vybaveni všelijakými vědeckými a technickými pomůckami. Nutno říci, že žádný meteorolog, kterého jsem slyšel, by nemohl přežít jako prorok v Izraeli!

Stovky doslovně splněných proroctví jsou na pozadí docela obyčejných matematických zákonů počtu pravděpodobnosti výzvou pro nepředpojatou mysl upřímného hledače pravdy. Splněná proroctví jsou totiž nezpochybnitelným důkazem doslovného vdechnutí Písem.

Dovolte příklad: Představte si, že bych předpověděl, že zítra bude pršet. Ve skutečnosti bych měl padesátiprocentní naději, že budu mít pravdu. Buď pršet bude, nebo nebude - to je vcelku jednoduché počítání matematické pravděpodobnosti.

Pak bych ke své předpovědi třeba přidal další prvek, a to, že začne pršet až v jedenáct hodin dopoledne. Tohle doplňující tvrzení mou naději na správnou předpověď zmenšuje o dalších padesát procent, ale stále mám pětadvacetiprocentní naději, že předpovídám správně.

Ale tady se nezastavím. Neřeknu jenom, že začne pršet v jedenáct hodin, ale dodám, že pršet přestane ve tři hodiny odpoledne. Tím jsem znovu zmenšil svou naději na správnou předpověď, takže mi zůstala pravděpodobnost současného splnění všech mým předpovědí vyjádřená hodnotou dvanáct a půl procenta.

A kdybych stále přidával další předpovědi, z nichž každá by samostatně měla pravděpodobnost splnění padesát procent, až bych jich měl celkem tři sta, určitě by vám bylo jasné, že se jen tak podle mého slova nemohou splnit všechny dohromady, všechny současně při jednom pozorování.

S takovou přesností žádný člověk nemůže předpovídat. Toho je schopen pouze Svatý Boží Duch. Člověk nemá ani stín naděje, že by se mohl při své předpovědi strefit v tolika věcech najednou. Ale v Božím slově je například přes tři sta nezávislých proroctví o prvním příchodu Pána Ježíše na zem, která se doslova splnila.

Proč dal Pán Bůh tolik proroctví o příchodu svého Syna na Zem? Na takovou otázku existuje prostá odpověď. Příchod Pána Ježíše Krista na zem byla mimořádně důležitá událost. Pán Bůh nechtěl, aby ji Jeho vyvolený lid - Izrael - přehlédl. Proto tuto událost tak jasně a tak mnohočetně předpověděl. Nikdo se nemohl vymlouvat, že nepoznal, o Koho jde, když sem Pán Ježíš přišel.

Zase to ukáži na příkladě, rozvíjí své přesvědčivé argumenty náš učitel: Představte si, že byste mě pozvali do svého města. Ještě nikdy jste mě neviděli, znáte jen můj hlas. Zeptali byste se: "Jak tě na nádraží poznáme?" A já bych vám odepsal: "Přijedu vlakem v tolik a tolik hodin. Budu mít skořicové sako, šedé kalhoty, bleděmodrou červeně květovanou košili a širokou zelenou vázanku se žlutými puntíky. Obuty budu mít černé sandále a bílé ponožky. Na hlavě budu mít široký americký klobouk, v jedné ruce si ponesu stříbrně okovanou vycházkovou hůl a druhou povedu na řetízku ochočeného levharta." Myslíte si, že byste mě po takovém popisu přehlédli?

Když před více než devatenácti stoletími přišel na Zem Pán Ježíš, mohli Ho všichni, kdo znali Starý Zákon, očekávat v Betlémě. Měli k tomu všechny potřebné informace. Mohli projevit alespoň tolik zájmu, aby sedli na velbloudy a přidali se k moudrým mužům z východu a na vlastní oči se podívali na narozeného Krále Židů. Jak nesmírně důležitý byl Jeho příchod! A jak jasně ho Bůh předpověděl!

Hospodinovi proroci, o nichž si tu povídáme, oslovovali především svůj národ. Kárali hříchy lidí vysoce postavených stejně jako hříchy lidí bezvýznamných. Varovali celý národ. Vedli spory s pyšnými, aby je přivedli na cestu pokory a aby je navrátili k Bohu.

V jejich zvěsti se mísí slzy s plameny ohně, ale tato zvěst nemluvila jen o smutku a hrůze "posledního soudu". Proroci viděli Den Hospodinův veliký a hrozný, ale viděli i slávu, která za ním následuje. Za temnotou viděli úsvit nového dne. Z noci hříchu viděli světlo přicházejícího Spasitele a Panovníka; viděli tisícileté království v celé jeho plnosti. Potřebujeme naslouchat jejich zvěsti, abychom docenili zvěst o Božím království v Novém Zákoně. Správnou perspektivu získáme z pohledu starozákonních proroků.

Na druhé straně proroci nebyli žádní nadlidé. Podléhali stejným problémům, stejným hnutím mysli, jako my všichni. Ale protože byli osloveni Pánem Bohem, jejich zvěst zůstává nepohnutelným a vdechnutým Božím slovem. A tato skutečnost doslovné inspirace je podstatná i pro pisatele NZna.

Apoštol Petr napsal:

Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův, v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. 1p1,10-11

Vynasnažím se, abyste si mohli tyto věci vždycky připomínat i po mém odchodu. Nedali jste se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstoval jsem vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. On přijal od Boha čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. 2p1,15-21

Většina proroků, kteří svá proroctví psali, se pohybovala v přítmí anonymity. Nepromítali svou osobu do proroctví, jež pronášeli. Výjimkou jsou Jeremjáš a Ozeáš, jak jsme viděli při studiu jejich knih. Ale náš prorok Izajáš nám dává jen velice málo nahlédnout do příběhu svého života. Jen několik skromných poznámek ukazuje na jeho život a službu.

V první kapitole, prvním verši zaznamenal období, v němž žil. Bylo to v době panování Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše (Ezechiáše), judských králů. V šesté kapitole pak zaznamenává své vlastní povolání a pověření.

Dny, v nichž Izajáš prorokoval, nebyly právě temnou dobou Judeje. Uzijáš a Chizkijáš (Ezechiáš) byli osvícení vládcové svého lidu, kteří se snažili sloužit Bohu a plnit jeho vůli. Ale na druhé straně to byla ale těžká doba kvůli hrozbě mohutného Asyrského království na severu. Obyvatelé sousedního severního izraelského království byli právě Asyřany odvlečeni do zajetí.

Od 36. do 39. kapitoly Izajášovy knihy je popsána Izajášova služba v době krize, vyvolané vpádem nepřátelských Asyřanů do Jeruzaléma. Kromě těchto několika osobních poznámek zůstává Izajášova postava ve stínu. Tím ukazuje na Jiného, který přichází a který je Světlem světa.

Někteří vykladači mají za to, že Izajáš byl z královského rodu, že byl potomek Davidův. To je ale jen domněnka, předpoklad, který nelze dokázat. Stejně nejisté je i to, že Izajáš je jedním z těch, kteří byli mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče, chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení, jak jsme před časem četli Žd11,37.

Ať už tato slova mluví také konkrétně o Izajášovi nebo ne, někteří kritici "řežou pilou" pisatele knihy. Vymysleli si totiž příšernou teorii, že bylo několik Izajášů. Podle této teorie Izajášovo proroctví vyprodukovali nějací přízrační pisatelé, jménem Deuteroizajáš a Tritoizajáš. Ale v Novém Zákoně jsou citovány úseky ze všech těchto uměle vymyšlených částí a vždycky jsou připsány jedinému Izajáši. Kritici rozkrájeli Izajáše jako dort, ale historie zná jen jednoho Izajáše, nikoliv dva nebo tři.

Učenci, kteří se zabývali svitky od Mrtvého moře, věnovali nejvíce času svitku, na němž je nedotčená převážná část z Izajášova proroctví. I tam je představen jen jeden Izajáš.

Je pozoruhodné, že Pán Bůh zavedl mladého pasáčka při hledání ztracené kozy do jeskyně u Kumránu a tam ho nechal najít svitek, který usvědčil kritiky z omylu nebo z falešného úsudku. Můžeme si být jisti, že Pán Bůh i o tyto kritiky projevuje zájem.

Dovolte, abych ještě jinak ukázal, jak je směšná hypotéza o dvojitém nebo trojitém Izajáši. Příklad vymyslel nebo spíš podle našeho Američana na české poměry adaptoval můj přítel a překladatel Zdeněk:

Představte si, že za nějakých tisíc let budou archeologové hledat památky na naši dobu. Prozkoumají archív v troskách pražského hradu, na jiném místě vykopou starý divadelní program a ještě jiná skupina najde záznamy z věznice na Borech. Na základě vykopaných dokladů si udělají závěr, že na konci druhého tisíciletí žili ve střední Evropě tři lidé, kteří se jmenovali Václav Havel. Jeden byl prvním presidentem jakéhosi malého státečku v České kotlině, jiný psal podivné divadelní hry a třetí třídil železný šrot. Asi vám tento příklad připadá nesmyslný. Ale přesně takové jsou řeči o třech Izajáších. Samozřejmě, že je jen jeden Václav Havel - dramatik, politický vězeň a president českého stáu. A je jenom jeden Izajáš - veliký prorok Hospodinův.

Posledně jsme, milí posluchači, začali spolu povídat o knize proroka Iz. Říkám, že jsme začali povídat o ní, protože čas postupného čtení a studia teprve přijde... Dnes na úvod budeme ještě chvíli v tom povídání o knize iz pokračovat, ale pak se už rychle pustíme čtení do samotného textu.

V rámci úvodu je zajímavé si ještě povšimnout, že Izajášovo proroctví má překvapivě shodné uspořádání jako celá Bible. Tato podobnost je vidět z následujícího srovnání: Bible má 66 knih, Izajáš má 66 kapitol. První část Bible - Starý Zákon - má 39 knih, první část Izajášova proroctví, pojednávající o Zákoně a Boží vládě má 39 kapitol, druhá část Bible - Nový Zákon - má 27 knih, druhá část Izajášova proroctví, pojednávající o milosti a Božím spasení má 27 kapitol.

Dále v Novém Zákoně je 66 přímých citací z Izajáše. (Celkem je v Novém Zákoně z Izajáše 89 citací a nepřímých odkazů.) Dvacet z dvaceti sedmi novozákonních knih obsahuje přímé citáty. Izajáš je do Nového Zákona vetkán jako krásná barevná nit. Izajáš je v Novém Zákoně na první pohled patrný. Obrazně řečeno: Izajáš je vtesán do skály Nového Zákona mocným dlátem Svatého Ducha. Izajáš často zvýrazňuje a rozšiřuje místa Nového Zákona, jež mluví o Kristu.

Historická vložka v iz (kapitoly 36 - 39) opouští výšiny prorocké zvěsti a zaznamenává dějinné události. Dokonce i jazyk se při tom poněkud mění. Na rozdíl od zbytku knihy, který je poetický, tento úsek je zapsána prózou.

Třetí a největší oddíl (kapitoly 40 až 66) se vrací k básnickému vyjádření. A přesto je zejména svým obsahem v určitém zřetelném protikladu k prvnímu oddílu. Tam byl zaznamenán soud a spravedlivá vláda Boží, zatímco v závěrečném oddílu iz je popsána Boží milost, utrpení Mesiáše a následující sláva...

Právě na základě této změny stylu i obsahu, na základě této třetí části vymysleli kritici tvrzení o tzv. Deuteroizajáši. Ale změna předmětu přece nutně neznamená změnu autorství.

Je zajímavé, že po devatenáct set let nepadlo ani slovo o druhém Izajáši. Evangelista Jan odkazuje na tento oddíl Písma jako na napsaný Izajášem (J1,28). Z něho také četl Pán Ježíš v synagóze v Nazaretu. (L4,17-21) Filip použil slova z této části Izajášova proroctví, aby získal etiopského dvořana pro Krista (s8). A je ještě mnoho dalších odkazů, které potvrzují Izajášovo autorství.

Izajáš také prorokoval mnoho místních událostí. V době, kdy byl Jeruzalém obklíčen asyrskou armádou, pronesl Izajáš velice odvážné proroctví.

Proto praví Hospodin o králi asyrském toto: "Nevejde do tohoto města. Ani šíp tam nevystřelí, se štíty proti němu nenastoupí, násep proti němu nenavrší. i37,33

Také si můžeme připomenout Izajášovo proroctví o Chizkijášově (Ezechiášově) nemoci v 38. kapitole.

Pak jsou v jeho knize mnohá další proroctví, která se za jeho života nenaplnila, ale v naší současnosti již jsou splněna. Podívejme se na příklad na jeho proroctví o Babylónu:

Babylón, skvost mezi královstvími, pyšná okrasa Kaldejců, dopadne jako Sodoma a Gomora, vyvrácené Bohem. Už nikdy nebude osídlen, nebude osídlen po všechna pokolení. Žádný Arab si tam nepostaví stan, pastýři tam nenechají odpočívat stáda, nýbrž divá sběř tam bude odpočívat, v jejich domech bude plno výrů, přebývat tam budou pštrosi, běsové tam budou poskakovat. V jeho palácích budou výt hyeny a v chrámech rozkoše šakalové. Jeho čas se přiblížil, dny nebudou mu prodlouženy. i13,19-20

Vykopávky Babylónu ukázaly přesnost těchto proroctví. Přes osmdesát kilometrů babylónských hradeb bylo odkryto. Kultura Babylónské civilizace stále působí mohutným dojmem, ale ve skutečnosti dnes leží v prachu a v troskách, jak to Izajáš Hospodinovým slovem předpověděl a zapsal. A to je jen jeden z mnoha příkladů. Ostatní před námi vyvstanou, až budeme knihou procházet.

Izajáš bývá někdy nazýván pátým evangelistou a jeho kniha jakoby pátým evangeliem. Jsou tu stovky let předem ohlášeny takové události a takové poznávací znaky jako například: Narození Pána Ježíše z Panny, Jeho vlastnosti, Jeho život, Jeho smrt, Jeho vzkříšení i Jeho druhý příchod. Tyto události jsou v Izajášově proroctví představeny jasně a zřetelně a často i s náležitými podrobnostmi.

Pokud jde o všeobecný úvod do této zvláštní SZní knihy, domívám se, že to stačí. Pojďme k samotnému textu, i když i tady bude vždycky k jednotlivým úsekům určitý všeobecný úvod.

První kapitola iz je slavnostně vážným předvoláním celého vesmíru k soudnímu dvoru. Celý vesmír má slyšet Boží výrok proti izraelskému národu.

Izajáš žil v pohnuté době. Z mnoha pohledů to byl kritický okamžik, kritické období světové historie. Svět se otřásal do té doby nevídanými událostmi. Docházelo k mnoha katastrofám a zvratům ve společenském uspořádání.

Na severu se objevil nový národ, který usilovat o nadvládu. Asyřané, nejkrutější válečníci starověkých bitevních polí, začali dobývat svět. Severoizraelské království již bylo přemoženo. Jižní judské království bylo v beznadějné situaci - asyrská armáda o síle 185000 ozbrojených mužů byla už téměř před hradbami Jeruzaléma.

V takové zoufale těžké době vstoupil král Ezechiáš (Chizkijáš) do chrámu a obrátil se k Bohu s modlitbou. A Pán Bůh poslal svého proroka se slovem povzbuzení. Ten potvrdil, že Asyřané nikdy Judeu nedobudou, noha asyrského vojáka nevkročí do ulic Jeruzaléma a nepřekročí práh žádné brány v hradbách velikého královského města.

Ale na druhé straně budiž jasné, že Pán Bůh připravuje jiný národ - Babylóňany - na březích řeky Eufratu. Ti ve svůj čas, až jim to Bůh dovolí, odvedou Judejce do zajetí, dokud se jako jeho lid zase neobrátí k Bohu.

Dříve než k tomu došlo, Bůh dával Judeji novou příležitost, mohli bychom spíše říci, že jim prodlužoval příležitost k nápravě a k návratu k Hospodinu.

Aby dal průchod svému právu, Bůh formou tohoto proroctví předvolal Judeu, judské království, ke svému soudnímu dvoru. Ještě před dopadem své spravedlnosti je zastavil. Dal jim možnost odpovědět na výzvu, vyslechnout rozsudek a poddat se Jeho Boží milosti.

Svým způsobem Pán Bůh zve k podobnému soudnímu dvoru i nás, abychom se přesvědčili, že On je spravedlivý. Možná právě pro naši generaci je velice dobré vidět Pána Boha na trůnu v soudní síni.

Mezi lidmi se v současnosti prakticky zcela vytratila myšlenka, že Pán Bůh je na trůnu a že je svrchovaným soudcem. Lidé nechtějí vědět o Jeho nárocích, o Jeho vladařském právu, o závaznosti Jeho morálních zásad pro celý Jeho vesmír. V představách lidí zůstává pro Boha místo jen někde na okraji světa. Lidé považují myšlenku na Boha jen za zbytečnou přítěž. To je ovšem rouhačská představa! Protože tím člověk za boha prohlašuje sám sebe.

Ale Pán Bůh je stále Ten, který dal a dává zákony - i morální zákony - celému vesmíru. On je stále na trůnu; nikdy nepodal demisi, i když dal lidem velikou svobodu. Ale nelze pominout skutečnost, že v konečném důsledku On sám trestá hřích člověka!

Prorok Izajáš zaznamenal zásady, podle nichž Pán Bůh soudí národy. On národy pozdvihuje, On je také snižuje. Království tohoto světa patří satanovi, ale Boží vláda satanovu přesahuje. Pán Bůh dovolil národům, aby se rozrostly a dovolil satanovi, aby je použil; ale ve svůj čas s takovým národem pohne - ať už si satan myslí a dělá cokoliv. Právě Boží vyvolený lid, Židé, jsou dokladem Boží vlády nad národy v tomto světě.

Stále se mi v myšlenkách vrací slova z písně, z Mojžíšovy písně, kterou zpívali synové Izraele po té, co přešli Rudé moře: "Hospodin je bojovný rek, Hospodin je udatný válečník." Ano, On je takový. A s hříchem nebude vyjednávat. Vystoupí proti němu s neměnným, rozhodným a nekompromisním hněvem.

Na jedné straně to zní nepříjemně, ale současně je v tom veliká naděje pro lidi, kteří mohou společně s Izajášem říci: Viděl jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu. i1,6, tedy pro lidi, kteří jej jako panovníka uznávají...

Vidění Izajáše, syna Ámosova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše, králů judských. i1,1

Nejdříve si všimněme, že se jedná o "vidění o Judsku". Ale jsem si jist, že nikdo na celé zeměkouli neudělá chybu, pokud toto vidění vztáhne i na sebe, povídá náš vykladač. Izajášova slova mají mnoho co říci dnešní Americe i České nebo Slovenské republice. Potřebujeme jim pozorně naslouchat.

Pak je tu časový údaj: Za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše. Uzijáš, v pořadí desátý judský král, onemocněl malomocenstvím, poté co vešel do svatyně, kam ani král neměl povolený přístup, pokud si vzpomínáte na naše společné čtení toho příběhu.

Přesto je Uzijáš označen za dobrého krále. Jótam, jeho syn, byl také dobrým králem. Ale Achaz, Uzijášův vnuk, už zdaleka dobrým králem nebyl.

Poslední zmíněný král Chizkijáš (Ezechiáš) opět dobrým králem byl. Byl to on, kdo prosil o prodloužení svého života a Pán Bůh jeho touhu vyplnil. Ale z přehlednutí všeho co Chizkijáš v tom prodlouženém období konal, můžeme soudit, že jeho přání bylo velkou chybou. V letech, která mu byla přidána, se v jeho životě objevilo mnoho špatného, co vlastně rozložilo judské království na dlouhá dlouhá další léta.

Slyšte, nebesa, naslouchej, země, tak mluví Hospodin: "Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi." i1,2

Pán Bůh otvírá proroctví majestátně. Do své soudní síně volá nebesa i zemi, aby slyšely, jak Bůh jednal se svým lidem a jak tento lid jednal s Ním.

Pán Bůh nejedná v nějakém temném koutě. Jeho řeč podivuhodně připomíná slova z 32.kap.5M: Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst.

Když Bůh vyvedl izraelský národ z Egypta, stanovil podmínky jeho "přebývání" v Zaslíbené zemi. Volal všechny stvořené bytosti obdařené rozumem na nebi i na zemi, aby tyto podmínky dosvědčily.

Nyní, po pěti stovkách let, Bůh říká: "Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi." Proto je připraven na ně dopustit zajetí, odvlečení ze země do Babylóna. Ale předtím, než se tak stane, Hospodin volá stvořené bytosti na nebi i na zemi, aby dosvědčily, že On je v právu, že jedná podle uzavřené smlouvy, že je spravedlivý.

Hospodin svému národu vytýká vzpouru. Podstatná podmínka, za níž měl izraelský lid v Zaslíbené zemi přebývat, byla poslušnost. Ale oni neposlouchali.

Jestlipak víte, že podle Mojžíšova zákona byl člověk povinen ukamenovat svého neposlušného syna? Proto je Boží výtka tak závažná.

Připomeňme si zákon o nenapravitelném synu z 5. knihy Mojžíšovy: Má-li někdo syna nepoddajného a vzpurného, který neposlouchá otce ani matku, a když ho kárají, neposlechne je, ať ho otec i matka uchopí a vyvedou ke starším jeho města, k bráně jeho místa, a řeknou starším jeho města: "Tento náš syn je nepoddajný a vzpurný, neposlouchá nás, je to žrout a pijan." A tak ho všichni muži jeho města uházejí kamením a zemře. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Ať to slyší celý Izrael a bojí se. 5m21,18-21

Tohle byl zákon o marnotratném synu. Na pozadí tohoto zákona snad taky lépe pochopíme, jak museli být židovští posluchači Pána Ježíše překvapeni a rozhořčeni, když slyšeli o otci, který po návratu svého marnotratného syna uspořádal pro něho hostinu a dal zabít tučné tele, místo aby ho dal ukamenovat!

Marnotratný syn při svém návratu domů prosil otce o odpuštění. A ještě než své vyznání dokončil, otec ho objal, políbil a odpustil mu. Místo pout nebo kamení nádherná hostina! Bůh je nejen spravedlivý, ale také úžasně milosrdný. Ovšem vzpoura syna je velice vážná věc. Písmo to říká naprosto jasně.

Aby ještě zdůraznil svůj výrok a přitom překonal ztrnulou vážnost soudního dvora, přidává Pán Bůh i něco humoru. Mohu dosvědčit, povídá náš starý Američan, že jakmile člověk v Bibli rozpozná svatý Boží humor, oblíbí si Písmo ještě více.

Mám za to, že až přijdeme na věčnost, až skončí období této země a především období hříchu na ní, až se naplní Boží plán, budeme prožívat opravdu radostné chvíle. Budeme se smát různým komickým situacím z minulosti. Pravý smysl pro čistý humor nemůže křesťanovi uškodit. Pán Bůh dal mnoho vtipných vyjádření nebo doslova mnoho prvků humoru i do Bible. Však poslouchejte:

Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý. i1,3

Tento verš je skvělou ukázkou satiry. Dvě dobytčata, o kterých je řeč, nemají zrovna pověst zvířat inteligentních. Ani pomalý silák vůl, ani ušatý osel nemají příliš velký IQ. Ale obě tato zvířata mají dost rozumu na to, aby věděla, kdo je živí.

BJVMG pak ve svém vyprávění vzpomíná na jednoho osla v Texasu. Patřil chudému dobrosrdečnému farmáři, který ho půjčoval dětem, aby se povozily. Dokonce i BV na oslovi několikrát jel. Ale osel nevěnoval klukům a děvčatům, a dokonce ani kazateli na svém hřbetě žádnou pozornost. S neotřesitelným klidem chodil pomaloučku po písčitých cestičkách. Bylo mu jedno, koho právě nese... Ale když se odpoledne přiblížil jeho majitel, zastříhal svýma dlouhýma ušima a zpozorněl. Poznal svého majitele. Věděl, kdo mu večer přinese trávu nebo seno.

Na rozdíl od tohoto osla mnoho lidí dnes nemá dostatek inteligence na to, aby si uvědomili, že Bůh uspokojuje všechny jejich potřeby. Nevědí, že je Pán Bůh živí. Mnozí dokonce ani nechtějí připustit, že Bůh existuje. To je smutné vysvědčení o lidech vysoce kultivovaného národa.

Slyšel jsem vyprávění o malém chlapci z křesťanské rodiny. Jednou byl pozván na návštěvu k sousedům. Byla to pro něho významná událost, měl být poprvé mimo domov, byť jenom ve vedlejším domě. Proto se svátečně oblékl a přesně v pět hodin byl připraven k odchodu. A když potom u svých hostitelů zasedl ke stolu, sklonil hlavu a zavřel oči, protože byl z domova zvyklý před jídlem nejdříve slyšet poděkování. Ale sousedé nebyli věřící, začali hned jíst. Chlapeček neslyšel modlitbu a protože nechtěl, aby mu něco uteklo, otevřel oči, rozhlédl se a potom překvapeně zavolal: "Jé, vy jste jako náš pes. Ten se taky vždycky hned vrhne na svou misku s jídlem a ani se nepomodlí."

Pán Bůh velmi výstižně a přitom vtipně řekl: Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však můj lid nezná. V současné době ještě stále slýcháme, že člověk pochází ze zvířat. O původu bych nechtěl diskutovat, ale pravdou zůstává, že člověk často jako zvíře jedná, pokud nejedná ještě hůře. Člověk porušuje zákony stvoření.

Čas nám vypršel, proto si pokračování necháme zase na příště, milí posluchači...

Vidění Izajáše, syna Ámosova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše, králů judských. i1,1

Slyšte, nebesa, naslouchej, země, tak mluví Hospodin: "Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi." i1,2

Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý. i1,3

Těmito verši jsme se, milí posluchači, zabývali v rámci našeho pořadu posledně.

Bůh zde hodnotí svůj lid. MG to dokonce vyjádřil myšlenkou, že Bůh uspořádal soudní tribunál, kde chce prokázat svou spravedlnost. Ať to všichni posoudí, ať se všichni podívají, jaká byla Hospodinova smlouva s Izraelem a jak nyní vypadá naplňování té smlouvy...

Hospodin se tu vyjadřuje obrazně i přímo a ukazuje stav lidu, ukazuje jeho vdálení od pravdy, od upřímnosti, ukazuje ztrátu jakékoli dobré perspektivy... Je vůbec možné, aby Hospodin Bůh svůj vlastní lid označil takovými slovy? Pravda je někdy tvrdá:

Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele, znevážili, odcizili se mu. i1,4

Vidíme zde Boha jako soudce celého světa a také jako soudce svého vyvoleného lidu - Izraele. Myslet na Boha jako na Soudce vypadá v dnešní době možná dost podivně. Současní lidé ve svých představách Boha zbavili soudní pravomoci. Odpírají Mu jeho královské nároky, neuznávají Ho za oprávněného vládce vesmíru. Odsunuli Ho až na okraj světa a opustili jako nepotřebnou přítěž. Mnozí by se ho rádi zbavili doslova jeho nebezpečného odpadu...

Moderní pojetí Boha je naprosto pokřivené. Lidé mají o něm někdy vysloveně pohádkové představy, Představují si Ho třeba jako bezzubého starce s dlouhými bílými vousy, sedícího na obláčku s duhou kolem ramenou. Podle této představy je Bůh dobrácký děda, který by mouše neublížil a každého zahrne ubrečeně sentimentální medovitou láskou. Jeho místo je na římse u krbu nebo na obrázku na zdi.

Tak si Boha představuje ztemnělý svět, ale tak Ho nepředstavuje Bible. Pán Bůh soudí a ve svůj čas bude soudit vesmír i svůj vyvolený lid. To je vážné varování nejen pro národ Izrael, ale pro každého jednotlivce.

Izraelský národ je tu v našem textu charakterizován jako lid obtížený vinou. Mimochodem právě tato slova osvětlují úžasné pozvání, které o mnoho let později vyslovil v Novém zákoně Pán Ježíš: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. M11,28

Izrael byl obtížen břemenem viny. I nyní v této naší době Pán Ježíš zve všechny, kdo jsou obtíženi hříchem, aby našli odpočinutí. Aby přijali odpočinutí pro svou duši, odpočinutí, které spočívá v odpuštění.

V přečteném čtvrtém verši Pán Bůh jasně pojmenoval stav Izraelského národa. Je to úpadek, odvrácení od Hospodina a obtěžkání vinou. Potom následuje podrobný popis toho, jak s takovým národem bude Pán Bůh jednat.

Vzpomeňme si, jak je v knize Soudců představena lidská vláda pod Božím vedením. Tam vidíme Izrael, jak slouží Bohu, Bůh mu žehná a dopřává mu úspěch. Ale při svém úspěchu - současným slovem bychom řekli při své prosperitě - se národ od Boha rychle odvrací až nakonec skončí v modloslužbě. Je vůči Bohu v duchovní vzpouře a dokonce na Něho úplně zapomíná.

Pak Bůh tento národ, který jej svým srdce opustil, nechá napospas jeho nepřátelům. V té chvíli začne lid k Bohu volat o vysvobození. A když se k Bohu obrátí, Pán Bůh ho z rukou nepřátel vysvobodí a znovu jej zahrne požehnáním.

Pokud se při sledování těchto událostí právě v knize Sd podíváte taky na letopočty, zjístíte možná s překvapením, že pozitivní a negativní období se střídají přibližně s periodou dvacet let (některá období trvala až čtyřicet let). Tedy zhruba těch dvacet let je klid, všechno je dobré a zhruba dvacet let je pak národ v područí cizáků... Dvacet let nebo o něco víc... To je přibližně vzdálenost dvou po sobě následujících generací...! Není to docela výmluvné i pro naši dobu, i pro naše dějiny?

Podobné známky vývoje Božího lidu nacházíme v celém Písmu a náš učitel DrMG k tomu dodává, že dějiny dosvědčují skutečnost, že úpadek každého národa obyčejně postupuje ve třech stupních. Začíná náboženským odpadnutím, po něm následuje mravní rozklad, který končí politickou anarchií.

Většina lidí nevěnuje tomuto procesu pozornost, dokud společnost nedospěje až k tomu politickému rozkladu. Potom volají po změně vlády nebo změně systému vládnutí. Ale problém ve skutečnosti není v politickém zřízení. Problém Jeruzaléma nebyl v samotném královském paláci, ale byl především v chrámě, přesněji řečeno ve vztahu lidu a jeho představenstva k Hospodinu. Potíže měly původ v náboženském odpadnutí.

A biblický text, který je v centru naší pozornosti pak dosti zvláštěn pokračuje dál:

Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a srdce zemdlené.

Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem.

Vaše země je zpustošená, vaše města jsou vypálená ohněm, vaši půdu vám před očima vyžírají cizáci; je zpustošená, cizáky podvrácená. i1,5-7

To, co tady Pán Bůh řekl, je čistá pravda. Je to popis morálního i politického rozvratu. Ve skutečnosti to však ještě není odsuzující výrok; jako by se Bůh se svým rozsudkem zatím držel v pozadí.

Dcera sijónská zůstala jako chatrč na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město. A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli. i1,8-9

Jinými slovy: kdyby nebylo věrného ostatku, několika lidí, kteří neopustili svého Boha Hospodina, Bůh by dovolil zničení Izraele stejně, jako kdysi zničil hluboce hluboce padlou Sodomu a Gomoru. Ale v Izraeli stále zůstávala hrstka věrných z Božího lidu. A hrstka věrných je tu až do dnešního dne. Jsou to upřímní věřící lidé, upřímní následovníci PJKa rozptýlení po celém světě.

Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. i1,10

Nyní začíná další Boží výrok. Ukazuje na podstatu problému - ukazuje na duchovní odpadnutí, i když tu snad zůstaly nějaké vnější znaky náboženství... Ale srdce lidí je vzádleno od Hospodina...

K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. i1,11

Tady Pán Bůh ukazuje, v čem lidé ve skutečnosti jednají špatně. A přitom ukazuje na to nejlepší, nikoliv na to nejhorší, co v Judeji bylo.

Izrael měl celé své náboženství zjevené od Boha. Měl chrám a měl Bohem ustanovené obřady, ty ustanovil sám Bůh. A přesto můžeme říci, že jednal nejhůře právě v oblasti, která představovala to nejlepší. Lidé v některých obdobích dějin přinášeli oběti a dodržovali obřady navenek možná docela přesně podle litery Mojžíšova zákona. Ale jejich srdce byla ve vzpouře proti Bohu. Jejich náboženství neovlivňovalo jejich jednání. Upřímně řečeno, dnešní věřící jsou příliš často úplně stejní. Mnozí z nás se tváří jako zbožní, ale svým jednáním a svými postoji to ve skutečnosti zapírají. 1tm3,5

Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali mé nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla se mi hnusí, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. i1,12-13

Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán , když je musím snášet. i1,14

Tady se můžeme podivit, že dokonce i přesné vykonávání toho, co Bůh přikázal, je tu označeno jako špatné... Ano, je to špatné nebo aspoň smysluprázné, pokud k tomu člověk nepřiloží své srdce, pokud to neovlivní i veškeré jeho jednání.

Kdyby příští neděli přišel Pán Ježíš do tvého sboru, co by ti doporučil? Pochválil by tě za tvou věrnost? Řekl by ti, jak oceňuje tvou pravidelnou docházku do shromáždění? Myslím, že ani moc ne. Ten, který má paže a nohy jako lesknoucí se bronz, jehož oči jsou jako hořící pochodně a z jehož úst vychází ostrý dvousečný meč by nás asi nepochválil (dn10,6, zj1,14-16).

Obávám se, že většině z nás by řekl, že je smutný z pokrytecké vnějškovosti naší účasti, z pouhé citovosti našich svědectví i z hlasitosti našich vyznání. Neřekl by nám, že potřebujeme zůstávat v pokání a přicházet k Němu v pokoře? Naše dnešní těžkosti mají mnohdy duchovní původ a pokud naše sbory a církve nebudou prožívat opravdové pokání a vnitřní oživení, není pro naše země vlastně naděje.

Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve.

Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.

Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. i1,15-17

Boží výrok proti Jeho lidu tedy pokračuje. Všechny oběti, oběti jakéhokoli druhu nemají naprosto žádný význam, pokud spolu s nimi nejde opuštění zla a začátek nového života...

Izraelský národ se provinil duchovním odpadnutím, které vedlo k mravnímu rozkladu a nakonec k politické anarchii. Jak to tady v našem textu pozorujeme, Pán Bůh předvolal svůj lid ke svému soudnímu dvoru a předložil mu své obvinění. Izraelský národ byl v té chvíli jako vězeň čekající na lavici obžalovaných na rozsudek. Bůh ho v této chvíli mohl plným právem odsoudit a také nad ním ihned vykonat rozsudek.

Ale dokonce i v takovém jasném případě Bůh odročuje rozhodnutí a přerušuje soudní řízení. Říká Izraeli: "Nebuď taky pyšný a zlý. Nechoď se mnou na soud, protože bys byl ztracen." Tento svrchovaný soudce dále prohlašuje něco, před čím můžeme jen ohromeně zůstat stát:

Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. i1,18

Bůh říká Judejcům, parafrázuje tuto situaci náš komentátor: "Nenuťte mne k vyslovení rozsudku. Vyřešíme tento případ mimo soudní dvůr."

V M5 Pán Ježíš řekl: Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě... Nečekej, až tě předvede k soudu.

Pán Bůh říká, že má na to očištění duše tajný recept, prostředek Boží alchymie, nebeský elixír, který je schopen odstranit hřích. V 53.kap.Iz proroctví uvidíme, o co, či přesněji o Koho jde. O Toho, který byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost, trestání snášel pro náš pokoj. Jeho jizvami jsme uzdraveni.

Protože On zaplatil pokutu, nebeský Soudce nás může omilostnit. Krev Pána Ježíše Krista, Božího Syna nás stále očisťuje od každého hříchu.

Takže jsme slyšeli Boží výrok proti Jeho lidu, ale také jsme viděli cestu, po níž se tento lid může ke svému Bohu vrátit. Pokud se vrátí, Bůh tento národ zachrání - přidá mu téměř sto let další existence. Pokud se ale od své cesty hříchu neodvrátí a nevrátí se ke svému Bohu, Bůh ho nechá, vydá jej vojenské porážce a zajetí...

Tyto skutečnosti můžeme promítnout i pro naši zemi. Svou vlast miluji a její vládu uznávám. Ale stejně jako mnohým jiným je mi jasné, že sama o sobě nemůže vyřešit problémy našeho národa a už vůbec ne problémy světa.

Historik Gibbon uvedl ve své knize Úpadek a pád Římského impéria pět důvodů zániku této mohutné říše. Jako první krok viděl ztrátu důstojnosti a posvátnosti domova a rodiny, která je základem lidské společnosti. Druhým krokem bylo zvyšování daní, a utrácení státních prostředků za chléb a hry pro lid. Třetím byla posedlost po zábavách a sportu, který byl rok od roku více vzrušující, ale také krutější a nemravnější. Čtvrtým bylo budování mohutné armády, i když největší nepřítel - nedostatek osobní zodpovědnosti - nebyl venku za hranicem, ale uvnitř. A pátým krokem byl úpadek náboženství, které se rozpadlo do mnoha různých kultů, ztratilo souvislost se životem a schopnost vést lidi v praktickém životě.

A tu si položme pár kontrolních otázek, abychom mohli nahlédnout na stav naší země... Co říkáte, je v naší zemi duchovní úpadek? Stačí si uvědomit, kolik lidí věří horoskopům pravidelně uveřejňovaným v nejrůznějších časopisech, kolik lidí podléhá beztvarým, jakoby východním myšlenkovým proudům, jak velké zisky mají nejrůznější okultní nebo jen podvodní léčitelé nebo věštci. Ale také jak mnoho křesťanů prožívá svou víru jen jako citové vzněty bez zdravého a přirozeného "ptaní se na Písma". Nebo kolik je jiných, kteří za víru naopak považují jenom nějakou svoji nezávaznou intelektuální - historickou, literární nebo filozofickou - zálibu. Kolik je křesťanů, kteří si pyšně myslí, že mohou posuzovat a odsuzovat výsledky náročné vědecké práce jiných?

Bratr Zdeněk POspíšil, který nám tu pomáhá s překladem textu DraMG, se pokouší najít paralelu k těmto zjištěním také v dějinách českého národa a dospěl k závěru, že naše země byla po padesát let - od roku 1939 - spravována lidmi, kteří naprosto nerozuměli duchovnímu dědictví našich nejlepších předků. - Například jen osamělého písmáka Chelčického, světoobčana a biskupa Jednoty bratrské Komenského - abychom jmenovali alespoň dva z nich. Tím podkopali základy domu, který budujeme... Co teď děláme my? Co dělají generace žijící v současné době?

Ve nejvýznamnějším světovém ekonomickém časopise (Wall Street Journal) vyšel před několika lety článek, v němž bylo mimo jiné napsáno: "To, co současný svět nejvíce potřebuje, není volný pohyb zboží a kapitálu, odbourání celních bariér, nebo celosvětový volný trh ale znovuoživení pravého náboženství. Takového, jaké měli můj otec a moje matka. Náboženství, které ví, jaký zisk představuje ranní pobožnost rodiny i v době žní, když je nejvíc práce. Náboženství, které vede člověka každý čtvrtek k tomu, aby svou práci ukončil o hodinu dříve a zúčastnil se modlitebného shromáždění." Tolik citát. V tom je bezpochyby cesta i pro naši zemi. Stojíme na rozrušených základech, ale i pro nás platí slova:

Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.

To je cesta nejen pro národ, to je především cesta pro každého jednotlivce, pro mne i pro tebe.

Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.

Touto myšlenkou jsme se, milí přátelé, posledně loučili s naším pořadem.... A řekli jsme si, že to očištění hříchů, o kterém tu byla zmínka, je cesta nejen pro vyvolený Boží národ, nýbrž je to cesta také pro každého jednotlivce, pro každého z nás...

Kdosi tuto myšlenku o cestě k Bohu vyjádřil snad dost zvláštními slovy:

Filozofie říká: Promysli si svou cestu.

Věda říká: Objev svou cestu.

Technika říká: Zkonstruuj si svou cestu.

Ekonomie říká: Propracuj se svou cestou.

Požitkářství říká: Propij svou cestu.

Politika říká: Najdi možnost své cesty.

Fašismus říká: Vylži si svou cestu.

Komunismus říká: Zmocni se své cesty.

Militarismus říká: Vybojuj si svou cestu.

A Pán Ježíš říká: Já jsem cesta...

Když Hospodin vynesl svůj výrok o Judeji, jak jsme si o tom četli minule, a nabídl záchranu, pak dále laskavě pokračuje ve varováních:

"Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země. Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč." Tak promluvila Hospodinova ústa. i1,19-20.

Boží vláda a Boží milost jsou dvě stránky Boží povahy zdůrazněné v Izajášově knize. V celém závěru první kapitoly se Hospodin snaží přivést Judeu, lid, který tu žije a který by měl znát Hospodina, svého Boha, nazpět k sobě. Dává svému lidu varování:

Takový je výrok Pána, Hospodina zástupů, přesilného, Boha Izraele: "Ach, jak se potěším na svých protivnících, vykonám pomstu na svých nepřátelích! Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přimíšeniny. A vrátím ti soudce, jako byli na počátku, tvoje rádce, jako byli zprvu; pak tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrným." i1,24-26

Osud Judeje závisí tedy už jen na lidské odezvě na Boží nabídku odpouštějící milosti. Pokud se rozhodnou odvrátit od svých hříchů a poslouchat Boha, pak On nad nimi rozprostře svou přízeň hmotně i duchovně a ochrání je od nepřátel. A potom dokonce široké okolí pozná, že se rozhodli pro spravedlnost a věrnost.

Pokud ovšem zůstanou ve svém způsobu života, ve svém modlářství, k němuž se národ tak často a nutno říci tak srdečně vracel, pak Bůh zasáhne, Bůh dovolí, aby byl vykonán soud...

Sijón bude vykoupen soudem a ti v něm, kdo se obrátí, spravedlností. Zkáza nevěrných a hříšníků však bude stejná, zajdou ti, kdo opustili Hospodina. Budou zahanbeni pro mohutné stromy, po nichž jste dychtili, budete se stydět za zahrady, které jste si zvolili. i1,27-29

To byla slova o modloslužbě, neboť modly bývaly umísťovány v hájích, pod stromy či na stromech a kolem nich pak byly budovány zahrady. Pokračování vychází z uvedeného příměru o stromech, kam se umisťovaly modly a tuto představu rozvíjí dále:

Budete jako dub, jemuž vadne listí, jako zahrada, v níž není vody.

Nejzdatnější bude koudelí a jeho skutky jiskrou; vzplane spolu obojí a nikdo to neuhasí. i1,30-31

Pokřivená lidská představa se snaží Bohu upřít právo nebo i schopnost spravedlivě soudit. Ale něco takového nikdy nebyl pravdivý obraz Hospodina. Ve skutečnosti pyšný člověk, který chce být sám svým pánem, je jako koudel, jako konopí, jako dobře hořlavý materiál... A když si hraje s jiskrou hříchu, koudel vzplane a zhoří.

Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. g6,7

Úsek iz proroctví od 2. do 5.kap. tvoří jednu celistvou část proroctví. Tyto kapitoly představují nahlédnutí za současnou dobu až do období posledních dnů, které se týkají Izraele ve smyslu kompletního národa, kdy bude zase jako dvanáct pokolení.

Když procházíme těmito kapitolami, je tu zřejmé, že Bůh počítá se všemi dvanácti kmeny, že se všechny jedou vrátí do své země, aby zase byly pohromadě. Bůh vždycky viděl svůj národ jako celek, jako jeden národ...

A náš učitel DrMG nás upozorňuje, že poslední dny Izraele je třeba odlišit od posledních dnů církve. V těchto kapitolách totiž vůbec není řeč o církvi a tyto texty ani není možné na církev nějak obrazně promítat. AP v NZně dává jasně najevo, že tajemství církve nebylo zjeveno až do jeho dnů, až do doby, kdy PJK vykonal dílo spasení a Bůh vylil svou hojnou milost na všechny národy.

Kromě jiných NZních textů o tom hovoří ř16:

Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: V ní je odhaleno tajemství, tkeré od věčných časů nebylo vysloveno, Ř16,25

nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou. Ř16,26

Takže kdyby Iz věděl něco o církvi, pak by to, co bylo zjeveno Apovi a také ostatním apoštolům, nebylo ničím novým.

Církev PJe bude vzata z této země v okamžiku tzv. vtržení. A Izajášova zpráva se dívá ještě dál za tento okamžik až ke dni, kdy Bůh začne pracovat s národy zase novým způsobem. To období, které bude následovat, PJ nazval obdobím velkého soužení, na jehož konci on sám ustanoví své království...

Pojďme však přímo k textu, který je před námi. Iz tu upřesňuje, o čem vlastně mluví.

Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův. Iz2,1

Náš znalec Písma zdůrazňuje, že když Iz hovoří o Izraeli, pak míní prostě Izrael, když hovoří o Judsku, míní Judsko a podobně je tomu s Jeruzalémem. Pokud bude používat obrazy, obrazná vyjádření, tak nám to zřetelně najevo.

Mějme se na pozoru, abychom si tak nějak po svém zduchovňovali některá proroctví, některé SZní zprávy, a upravovali si je tak, aby pasovaly na církev, nebo spíš, aby pasovaly do nějakých našich církevních představ a programů...

Pak bychom se totiž museli vypořádat nejen se slovy o požehnání, která tu občas zaznějí, ale také se slovy o prokletí, či zlořečení i s různými jinými výroky, které nám pro tu aplikaci na církev zjevně nepůjdou do noty, jak se říká......

I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Iz2,2

Dovolte, abych znovu upozornil, že tu nejde o poslední dny církve, vemlouvá se nám kazatel. Poslední dyn církve mají naopak mnoho společného nikoli se všeobecným probuzením po celé zemi, mezi všemi národy, ale naopak mají mnoho společného s rozmáhajícím se odpadnutím...

AP o tom hovoří ve svých pastorálních ep. Např.

Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami. (1tm4.1)

Takže poslední dny církve a poslední dny Izraele principiálně nejsou totožné, i když si tu povšimneme, že obě období se jakoby navzájem dotýkají, protože zde na začátku 2.kap.iz vidíme i negativní věci, vidíme zde slovo o soudu.

Poslení dny nebo poslední doby v tom verši z 1tm hovoří o začátku velkého soužení, vysvětluje MG. PJ to vysvětlil učedníkům, když se ho ptali: Kdy se ty věci stanou? (L21,7 hovoří o zničení Jeruzaléma.) PJ vysvětlil, že tím slovem "poslední dny" myslí velké soužení.

A velké soužení bude ukončeno právě příchodem Mesiáše, PJKa na tuto zem, aby zde zřídil své království. Takže první část toho úseku, který jsme si označili (2. až 5.kap.iz), hovoří o přechodu mezi dobou velkého soužení a dobou Kristova království zde na zemi.

Vyjádření, že hora Hospodinova domu se bude tyčit nad vrcholy hor, hovoří právě o Izrael po té, co tu už církev nebude, co bude vtržena.

A zde náš vykladač dodává, že slovo "hora" nebo "skála" v Písmu vícekrát označuje přenesený význam ve smyslu vláda, království, autorita. Setkali jsme se s tím i v proroctví Dn, pokud si vzpomínáte.

Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měd, stříbro i zlato a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi. Dan2,34-35

Kral. ve shodě ještě s jinými překlady tu hovoří o veliké hoře... Kámen, který celou tu sochu rozdrtil a pak se stal velikou skálou nebo velikou horou, je obraz PJKa, který po pádu světských království zaujme místo svrchovaného vládce na zemi. On bude Pánem pánů a Králem králů.

A jeden z důvodů, proč současný Izrael je horkým místem na zeměkouli, je právě skutečnost, zde má být jednou centrum Mesiášova království. Centrum politické (čili správní), a samozřejmě taky centrum náboženské, či jak to mám vyjádřit...

Když se v posledních dnech bude hora Hospodinova domu tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Iz2,2, znamená to, že v ten čas Boží království bude vyvýšeno nad všechna ostatní království na zemi...

Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: "Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit." Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. Iz2,3

Svrchovaná vláda i centrum duchovního života bude v té době Jeruzalém. PJK zasedne na trůn krále Davida. A předním zájmem všech obyvatel této planety s stane poznání Boží vůle. Budou ji hledat a budou ji také poznávat protože Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. Iz2,3

On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Iz2,4

Období začátku Kristovy vlády je ovšem také jakoby jedním ze zkušebních období lidstva. Budou mnozí, kteří v té době budou souzeni, ale také budou mnozí, kteří prokáží věrnost a obstojí.

A bude to čas velkých změn. Vláda PJKa přinese nebývalou stabilitu po všech stránkách. V národech bude rozhodujícím kritériem skutečně spravedlnost a s tím také souvisí ukončení všech válek. Poprvé za dlouhou dlouhou dobu bude na světě mír a to není možné jinak, než v podmínkách spravedlnosti a pevného řádu. Už nebudou potřebné tzv obranné zbraně, protože budou odloženy útočné zbraně. Ba dokonce se lidé ani nebudou cvičit v boji!

A pak tu následuje výzva:

Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle! Iz2,5

Jediná možnost, jak žít v míru, bude chození ve světle, bude férové jednání.... A navíc pojem Hospodinovo světlo podle jiných míst Bible hovoří o BSě.

Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům, protože jsou plni východního pohanství, věští z mraků jako Pelištejci, s dětmi cizáků si podívají ruce. Iz2,6

Jeho země je plná stříbra a zlata, jeho poklady jsou nepřeberné, jeho země je plná koní a jeho vozům není konce. Iz2,7

Jeho země je plná bůžků, klanějí se dílu svých rukou, tomu, co vyrobili svými prsty. Iz2,8

Člověk se hrbí, muž se ponižuje, a ty jim nepromineš. Iz2,9

Juda, i když měl Boží zákon, přijal "nové myšlenky" od pohanských národů, které jej obklopovaly a spojil se s nimi nejen obchodně, nejen politicky, nýbrž spojil se s nimi především nábožensky. Judejci doslova vzali do náručí všochno možné modlářství od různých národů, včetně Aýrie a Babylona. A tak po dlouhý čas sloužili stvoření, namísto aby sloužili Stvořiteli.

Proto tu v našem textu velmi zvláštně, a nutno říci, že velmi silně zní další výzva:

Zalez do skal, schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností! Iz2,10

Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin. Iz2,11

Bůh sám se jednou vypořádá s každou lidskou pýchou. Člověk, který si myslí, že dokáže vládnout sám sobě bez Boha, pozná svůj omyl. Pozná důsledky svého počínání...

Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin. Iz2,11

Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší -to bude sníženo-, Iz2,12

na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na šechny bášanské duby, Iz2,13

Cedry a duby podle mne znázorňují lidskou pýchu, upřesňuje DrMG.

na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené, Iz2,14

Tohle, jak jsme už dnes nazančili, ukazuje na vlády a všechny projevy lidské moci.

na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu, Iz2,15

Hradby hovoří o vojenské moci. I ta bude postavena před soud.

na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost. Iz2,16

Také obchodní sféra bude podrobena přezkoumání a lidská pýcha bude snížena i zde...

Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin. Iz2,17

A ještě jedna oblast, která pro Izraelce po celá staletí představovala zmáhající pokušení, bude vyčištěna:

Bůžkové nadobro vmizejí. Iz2,18

Věřím, že se to vztahuje na vypořádání se všemi falešnými náboženstvími. V ten čas bude odhalen satanův podvod v tom všem a lidé ztratí zájem o cokoli jiného mimo Hospodina a jeho Pomazaného.

Příště se milí posluchači, podíváme na zbývající verše této 2.kap.iz na to, co budou dělat lidé v té době, kdy bude probíhat tento všestranný soud, toto všestranné vypořádání starých věcí a uvedení všeho do pořádku.

Jak je to pro nás skvělé, že v našich dnech můžeme docela prostě přijmout PJKa do svého života a tak získat záchranu pro věčnost... Získat tak záchranu také od všeho, co na této zemi bude následovat po vtržení církve. Už patříš PJKu, milý posluchači? Máš vnitřní jistotu, že tvé hříchy jsou odpuštěny a že jsi spasen? PJ ještě stále čeká na tvé odevzdání...

Přátelé, dnes večer je před námi další setkání nad zvláštní SZní knihou, nad knihou proroka Iz. Posledně jsme nedokončili 2.kap. tak to teď chceme dohnat a pak se přirozeně pustíme do následující 3.kap.

Prorok tu v Hospodinově jménu oslovuje svůj lid a varuje jej před soudem, který je na obzoru, varuje před Hospodinovým odstoupením, před tím, že Hospodin, mocný Bůh nechá svůj lid napospas silnějším národům, které jej obklopují a dopustí ještě mnoho dalších zlých věcí, před kterými byl připraven jej chránit...

Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin. Iz2,17

Bůžkové nadobro vmizejí. Iz2,18

Lidé zalezou do jeskyň v skalách a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strachu. Iz2,19

V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl. Iz2,20

Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strachu. Iz2,21

Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu? Iz2,22

Lidé zalezou do jeskyň v skalách a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strachu. Iz2,19

Kniha Zj podobně hovoří o chování lidí v době konečného soudu. A tím můžeme být ubezpečeni, že ten soud bude velmi příkrý... Tam je napsáno tohle:

Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní - jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, Zj6,15

a volali k horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!" Zj6,16

Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát? Zj6,17

Všechno, co dnes vidíme v televizi, čteme v novinách nebo taky posloucháme v rádiu, se dotýká politiky, ekonomie, obchodu, umění, ale taky snad umění a tu a tam i lidského náboženství... Nade vším ovšem vládne lidská povýšenost a pýcha.

Blíží se však den, kdy tato pýcha bude poražena, kdy bude pokořena, protože PJK bude postaven nejvýš nad celou zemí. Dnes živý PJ nemá prakticky žádné místo ani ve vládě ani ve společnosti, ani v obchodě, ani v umění a dokonce ani v těch přemnoha náboženství, která lidé vyvinuli a z nichž některým dokonce říkají, že jsou křesťanská. Živý Pán Ježíš je mnohde zcela opomenut, odložen stranou, postaven do kouta přinejlepším jako relikvie, jako vzpomínka na minulost.

Když přijde a začne konat soud nad touto zemí, lidé se budou bát, budou se chtít před jeho soudem ukrýt... Náš stařec DrMG v této vážné situaci jen dodává svou typickou poznámku: Nevím, jestli kdy lidé žili v jeskyních, ale v té době v nich budou žít, budou do nich utíkat a budou si přát, aby je přikryla země...

V onen den totiž také poznají svůj stav a své pobloudění od živého Boha... Iz ve svém proroctví na adresu svého vlastního národa, svého lidu, pokračuje:

V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl. Iz2,20

Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strachu. Iz2,21

Náš vykladač zde vysvětluje, že tento popis situace se shoduje s tím, co nastane v době velkého soužení... A tak 2.kap končí zvláštním prorockým provoláním:

Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu? Iz2,22

Jinak řečeno, jaképak důvěry je hoden člověk? Náš komentátor, který v době přípravy podobných pořadů před lety byl už zralého věku k tomu zase dodává: vcelku si můžeme být jisti, že vydechneme, ale není až tak jisté, že se pak zase nadechneme... Jak tedy můžeme spoléhat sami na sebe, jak můžeme spoléhat na to, že sami něčeho důležitého dosáhneme? Jediný, kdo je hoden důvěry a plného spolehnutí je PJK. On překoná čas i věchnu nepřízeň, která přijde. On je ten, který zaručeně zvítězí...

Náš učitel nám už na začátku našeho čtení 2.kap.iz řekl, že úsek od 2. po 5.kap. představuje jedno celistvé proroctví. Ve 3.kap., která je právě před námi, Hospodin vyhlašuje soud nad svým vyvoleným národem, který jej zklamal, který se vydal falešnou cestou za svými vlastními viditelnými bůžky namísto toho, aby pevně důvěřoval svému Bohu, kterého znal a který mu dal tolikerá požehnání...

I když toto proroctví v určitém průmětu může mnoho říci také jiným národům, MG nás upozorňuje, že primární interpretaci textu jako celku je třeba vidět nasměrovanou na Izrael. Hospodinovo slovo k ostatním národům, které Izrael obklopovaly, uvidíme posléze a zase bude naprosto adresné. Naplněnní mnohého z toho Hospodinova slova potvrzuje nejen samotné Písmo, ale také historie a archeologie...

Ve skutečnosti však vidíme, že Boží soud nad Izraelem je mnohem příkřejší a mnohem tvrdší než nad některými jinými národy okolo. Přirozeně se budeme ptát proč! Inu proto, že Izrael měl mimořádné poznání, Izrael měl mimořádná zaslíbení a měl taky mimořádné poslání mezi ostatními národy. Vždy Izrael měl Hospodina zpřítomňovat všem těm ostatním národům do širokého dalekého okolí...

Ach ano, to i v lidské společnosti tak obyčejně bývá, že udělené pravomoci a přednosti či výhody jsou doprovázeny také náležitými nároky na odpovědnost. PJ to vyjádřil slovy, že komu je více dáno, od toho bude více požádáno (L12,48)...

Starý Američan k tomu zase připojuje aplikaci na svůj vlastní národ, že jeho národu, tedy Američanům bylo vskutku mnoho dáno, pokud jde o pohled na několik málo staletí dozadu. Měli největší možnost uspořádat demokratické zřízení své země a především naprostá většina lidí tu znala Boha, naprostá většina tu po celou dobu měla v rukou Písmo svaté... Proto od nich také jako od národa bude mnohem více požádáno...

Izrael jako národ měl mnohem více světla než kterýkoli jiný národ. Vždyť Bůh se právě tomuto národu nejvíce zjevoval a měl úmysl, aby se tento národ stal přitažlivým příkladem také pro ostatní národy, aby i ostatní zatoužili po Hospodin a aby s ním chtěli žít...

Pokud se tu v dalším textu setkáme s tvrdými slovy Hospodinova soudu, může se nám tu ledacos nelíbit, předesílá náš teolog. Ale nestrkejte hlavu do písku jako příslovečný prštros, povídá pak dál. Podívejme se zpříma na realitu, ať se nám líbí nebo nelíbí... Bůh soudí hřích. Soud není jen něčím budoucím, co bude definitivní, ale určité přirozené důsledky hříchu ve smyslu odpadnutí od Boha, ve smyslu protibožských postojů, přinášejí své ovoce někdy zakrátko, někdy docela ihned.

Proroctví, které je před námi je pohled na Izajášovu dobu a mnohé z toho, co je v našem textu uvedeno, se naplnilo ještě za života Iz. Na druhé straně nutno poznamenat, že i když se to slovo naplnilo, není tím vyčerpán jeho dosah, dosah toho prorockého slova, které bylo proneseno podle Hospodinova pokynu... Okolnosti, které jsou tu popsány, se na konci věků budou do značné míry opakovat a tak se důsledky Božího hněvu dotknou nejen Izraele, ale také všech ostatních národů, neboť měly možnost poznat Boha a mohly se dozvědět o cestě smíření, kterou Bůh připravil pro každého jednotlivce... Tou cestou smíření člověka s Bohem pochopitelně není nikdo jiný, než Boží Syn, PJK...

Před námi je tedy 3.kap.Iz. Prvních 15 veršů hovoří o slabosti vlády a zvláštním způsobem se tu zmiňuje také o roli žen. Zdá se, jako by šlo o náměty, které nemají nic společného, ale uvidíme, že to nejsou témata tak vzdálená, jak by se na první pohled zdálo... Čtu první 3 verše z Ekum.

Hle, Pán, Hospodin zástupů, již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru, všechnu oporu chleba i všechnu oporu vody, Iz3,1

bohatýra i bojovníka, i soudce i proroka, věštce i starce, Iz3,2

velitele i vznešeného, rádce i zručného řemeslníka a zkušeného zaříkávače. Iz3,3

Ten první verš určuje platnost následujícího textu pro Jeruzalém a Judsko. A náš učitel k němu dodává, že i když člověk není živ pouze chlebem, přece jej pro svůj život nutně potřebuje jako něco nezbytného. Když je tu řeč o odňaté opoře chleba a vody, nebo podle kral. o zlomené holi chleba a vody, míní se tím hlad, který v Izraeli nastane jako přirozený důsledek neposlušnosti BSa. Náš pilný student Bible spočítal, že v textech Písma je třináctkrát řeč o hladu a vždy jde o formu soudu nad Izraelem, který se odvrátil od svého Boha...

Hle, Pán, Hospodin zástupů, již odnímá Jeruzalému a Judsku... bohatýra i bojovníka, i soudce i proroka, věštce i starce, Iz3,2

velitele i vznešeného, rádce i zručného řemeslníka a zkušeného zaříkávače. Iz3,3

Bůh v rámci svého soudu hodlá zemi odejmout nejen chleba a vodu, ale, jak jsme četli, také vůdce, lidi, kteří nesou odpovědnost a kteří mají být jakousi zcelující hradbou celého lidu... Když se národu nedostává moudrých lidí, kteří by činili závažná rozhodnutí s dopadem na celý národ, je to vždycky velmi závažné, je to kritické... A budiž z tohot textu jasné, že to taky může být forma soudu...

A kromě velkých lidí, kteří v některých dobách scházeli nebo někde snad právě nyní scházejí ve správě celé země, se náš MG zmiňuje o nedostatku kvalifikovaných a především moudrých a prozíravých lidí také ve vojenství, v ekonomice, v průmyslu, ale i v umění, ve vzdělávání, ve sdělovacích prostředcích a tak bychom mohli pokračovat...

Za velitele dá jim chlapce, vládnout jim budou výrostkové. Iz3,4

Pokud jde o schopnosti a prozíravost, někteří lidé ve vysokých pozicích by měli nosit plenky, povídá dost tvrdě na adresu svého národa náš starý DrMG. Rozhodování některých je vysloveně dětské, neuvěřitel krátkozraké nebo taky zcela osobně sobecké, jak to zpravidla dělávají malé děti...

A to je také okolnost, která v době našeho proroka iz přivedla Izrael na pokraj totálního zhroucení. Infanitilní neboli dětinské rozhodování vysoce postavených lidí může totiž mít dalekosáhlé důsledky v mnoha sférách. To naznačuje i další verš z našeho textu.

V lidu bude popohánět jeden druhého, druh, druha, chlapec zaútočí na starého, bezectný na váženého. Iz3,5

To zní, jako by iz hovořil o našich dnech, jakoby si snad přečetl noviny z minulého týdne... MG v tom vidí nejen rozmanité formy násilí, kteé páchají dnes mladí lidé, ale také skutečnost, že různé nově vzniklé malé skupiny lidí se vehementně snaží vystoupit na veřejnou scénu celé společnosti a dobýt si své místo, že si přejí být slyšeni... Závažná otázka ovšem zní, co vlastně říkají. Říkají vůbec něco?

Jinou situaci znázorňují další dva verše v naší 3.kap.iz. Jde o atmosféru, kdy nikdo není ochoten přijmout jakoukoli odpovědnost, kdy se každý vymlouvá a snaží se dokázat svou nezpůsobilost pro službu ve prospěch celku...

Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne: "Máš plášť, buď naším náčelníkem! Měj si tyto rozvaliny v moci." Iz3,6

On se však v onen den ohradí: "Nebudu ranhojičem, nemám doma ani chléb ani plášť. Nečiňte mě náčelníkem lidu!" Iz3,7

Důsledkem takovéhoto stavu je totální vnitřní rozklad národa nebo jiného celku, rozklad, který postupně způsobí naprostou slabost, pokud jde také o vnější kontakty, a tím spíše pokud jde o odolnost proti ničivým vlivům zvenku...

Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo; čteme si tu dál. A jaká je příčina tohohle tragického stavu? Jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu a do očí vzdorovali jeho slávě. Iz3,8

Tohle je tedy klíč k pochopení celé kapitoly, klíč k poznání příčin všeho, co se tu stalo, k poznání příčin pádu Jeruzaléma i celého Judska, připomíná náš vykladač. Jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu a do očí vzdorovali jeho slávě. Iz3,8

Posuďte sami, jestli další následující slova nejsou zase aktuální taky pro naši dobu?

Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu. Iz3,9

Pravdu mají ti, kdo říkají, že téměř všechny hříchy, které jsou dnes na světě, tu byly už od nepaměti... Ano mnohé hříchy tu byly a byly třeba podobně rozbujelé, jako jsou dnes. A přece je tu určitý rozdíl, přece je tu v oblasti lidského hříchu něco nového. Současná doba totiž překračuje hranice, které v běžné společnosti bývaly obvyklé ještě před několika málo desítkami let. Slovy iz řečeno: Jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají.

Současný svět dochází do stavu, kdy hříšné věci dříve tajené a skrývané se stávají věřejně tolerovanými nebo jsou dokonce lidé, kteří pro svůj vyslovený hřích žádají společenské uznání...

Hříchy jsou snad stejné, jako bývaly. Změna oproti dávnějším dobám je jen v tom, že dříve lidé konali své hříšné věci tajně. Dnes však nejenže tytéž věci konají veřejně, nýbrž dokonce je prohlašují za dobré! Důsledky takového jednání a vůbec způsobu života jsou ovšem dalekosáhlé, jak to můžeme pozorovat v našich městech, nebo aspoň v televizi či v novinách...

Dnes se, přátelé, rozloučíme pohledem na zvláštní srovnání, které nám tu Iz předkládá...:

Řekněte: "Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků." Iz3,10

Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal. Iz3,11

Zárukou uskutečnění tohoto slova je sám Bůh... Kéž bychom raději poznali pozitivní stránku z těchto dvou možností než tu negativní. V PJKu je ospravedlnění každého, kdo mu uvěří a kdo jej přijme...

Šesté setkání nad knihou proroka Iz začínáme, milí posluchači, pohledem do její 3.kap., kterou jsme v našem minulém pořadu odložili po přečtení 11.v. Pro souvislost vám ještě před následujícím 12.ým veršem přečtu 10. a 11.

Řekněte: "Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků." Iz3,10

Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal. Iz3,11

A můj lid - pacholata jsou jeho poháněči (kral lidu mého knížata jsou děti) a vládnou mu ženy. Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci a matou cestu tvého putování. Iz3,12

Veliký problém naší doby, komentuje starý bratr kazatel DrMG, kterého tu docela podrobně sledujeme ve výkladu, veliký problém naší doby je kriminalita mládeže. Je to světový problém a průměrný věk delikventů každý rok postupně klesá...

Z našeho textu Iz3 jsme si už posledně přečetli některé pasáže, které se zmínily o tomto problému. Ovšem spíše v souvislosti s tím, že do významných míst se někdy dostávají lidé, kteří si počínají jako děti. Jsou bezcílní, sobečtí a pyšní, podobně jak bývají nevychované malé děti...

Druhá zvláštnost, která je v tomto verši uvedena, je vláda žen. A vládnou mu ženy. Zastánci různých ženských emancipačních hnutí asi nebudou mít rádi Izajáše, povídá náš starý biblista, a docela osobně dodává: a mě asi nebudou mít o nic radši.

Vyjádření v tom verši totiž pokračuje: Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci a matou cestu tvého putování. Iz3,12

Pochopitelně existují muži, kteří pohrdají ženami a jsou na této zeměkouli sféry, kde osvobození žen v podstatě představuje naléhavý problém...

Ale pokud jde o naše podmínky, podobně jak tomu bylo před lety v Americe, kde žil náš učitel, různá ženská hnutí mnohdy jen vedou k tomu, že místo aby ženu pozvedala, snižují ji na mužovu úroveň, vysvětluje náš stařec.

Žena je totiž obdařena zvláštními schopnostmi, které muž nemá a nikdy mít nemůže. Když se žena však chce vyrovnat muži, ztrácí svou něhu, svou citlivost a dokáže se stát až neuvěřitelně brutální a ve svých pomstychtivých záměrech i nepředstavitelně důmyslnou a důslednou... Tím se ovšem hluboko propadá a v takových situacích se ukazuje, že její napodobenina mužského jednání ji činí mnohem horší, než je muž...

Stopy tohoto vlivu lze hojně nacházet také v historii. Nejen u případných panovnic v minulém století, ale i v docela dávných dobách starověku, připomíná náš kazatel...

Hospodin se postavil, povede spor, stojí, aby vedl při s národy. Iz3,13

Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu a s velmoži jeho: "Spásali jste vinici, máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného. Iz3,14

I když Hospodin prohlásil, o svém lidu, že pacholata jsou jeho poháněči (nebo kral. že jeho knížata jsou děti) a že mu vládnou ženy, přesto Hospodin volá k odpovědnosti za tento stav lidu nikoli ty děti, nebo ty ženy, ale především starší lidu a velmože, jak jejich označení podává ekum. Bůh nezapomněl, na kom spočívá konečná odpovědnost.

Kromě této odpovědnosti však Hospodin Bůh skrze proroka ubezpečuje zodpovědné vůdce svého lidu, že vidí i jejich skryté a všelijak rafinované činy, jimiž se obohacují na úkor druhých, jimiž okrádají ty, kteří nemají možnost se bránit... Jak to, že deptáte můj lid a drtíte tvář utištěných?" je výrok Panovníka Hospodina zástupů. Iz3,15

A pak je tu v dalším textu dost otevřený návrat k oblasti, o které jsme se už zmínili, návrat k pozici a úloze žen.

I řekl Hospodin: "Dcery sijónské se vypínají, chodí s pozdviženou šíjí, svůdně hledí, cupitavě chodí, na nohou jim chřestí nákotníky." Iz3,16

Jaký je to obraz ženství, odvrací tvář náš stařec, a pokračuje: když mám příležitost rozmlouvat s mladými páry, které vstupují do manželství, připomínám jim, že manželský svazek je spojen třípramenným provázkem, který není lehké přetrhnout, když jednotlivé praménky správně plní svou úlohu.

Jeden pramének představuje tělesnou oblast. Je to velmi důležitá sféra, ale sama o sobě manželství pohromadě neudrží. Druhý pramének je duševní vztah obou partnerů, společné zájmy, příbuzný způsob myšlení. Třetí pramének je duchovní sféra, sféra vztahu s Bohem, sféra života a služby Pánu.

Jestliže se jeden z partnerů pokouší udržet si zájem druhého pouze tělesnou oblastí, přijde den velikého zklamání, přijde den, kdy takto budovaný zájem ochabne.

Náš učitel nám v kontextu se zmínkou o těchto izraelských ženách z doby Iz připomíná, že APetr píše o zvláštní kráse a přitažlivosti ženy, která nemá být jen v té tělesné oblasti, jejího vzhledu, tváře, postavy, oděvu, účesu, ale že současně má rozvíjet také krásu své duše a krásu svého oddaného vztahu k Bohu, k PJKu. A současně s tím také duševní a duchovní jednotu se svým mužem.

Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, 1p3.1

když uvidí váš čistý život v bázni Boží. 1p3.2

Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy - 1p3.3

nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. 1p3.4

Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha: podřizovaly se svým mužům, 1p3.5

Prorok Iz pak podle Hospodinova pokynu pokračuje dál v popisu chování a také bych řekl vybavení těch tehdejších žen, které chtěly být atraktivní především v tom, aby byly sexy... Současně s tím však prorok hovoří taky o důsledcích, které přijdou.

Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou, Hospodin obnaží jejich spánky. Iz3,17

Logická varianta překladu ukazuje, že nebudou obnaženy, jen jejich spánky zakryté snad nějakými ozdobami, ale to slovo lze prý jinak přeložit také jako ohanbí. A tady se náš americký učitel znovu zastavuje a táže se, zda víme, že světem se šíří epidemie venerických, tedy pohlavních chorob, které plynou z nezřízeného pohlavního života lidí...

Nemám k dispozici nejnovější statistiky, ale snad nás všechny dostatečně poděsí i starší čísla, která jsou už dávno překonána... Pojednávají o rozšíření AIDS mezi studenty na vysokých školách v Americe.

1989 byl nakažen 1 z 1000

1990 byl nakažen 1 z 500

1991 byl nakažen 1 z 300

1992 byl nakažen 1 z 100

Tato čísla jsem převzal od muže jménem Josh McDowell, který k nim pak ve své přednášce dodal: Ti lidé jsou mrtvi, i když mohou ještě docela dlouho jevit známky života. Není však nic, co by jim pomohlo. Spojené státy několika dalších letech nemohou přežít AIDS...

A já budu nyní jen dále pokračovat ve čtení našeho textu z proroctví Iz.

V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půměsíčky, Iz3,18

náušnice, náramky a závojíčky, Iz3,19

čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety, Iz3,20

prsteny a nosní kroužky, Iz3,21

slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky, Iz3,22

zrcádka i košilky, turbany a řízy. Iz3,23

A stane se, že bude namísto balzámu hnis a místo pásu smyčka, místo pracných účesů lysina, místo skvostného roucha žíněný pás a vypálené znamení na místě krásy. Iz3,24

V tom pro nás možná poněkud podivném seznamu je vyjmenováno celkem asi dvacet součástí oděvu či ozdob tehdejších žen. A MG k tomu připojuje poznámku, že oděv žen dost často říká něco o národu jako celku. Nejde o to, že by se ženy měly stále oblékat tak, jak se oblékaly jejich prababičky někdy v minulém století, nejde ani o to, aby snad křesťanky zanedbávaly své odívání, jak je možné se s tím taky někdy setkat, ale jde o cudnost, o skromnost, která přesto při snaživé nápaditosti může být velice krásná...

Když tu na závěr toho Izajášova seznamu módních doplňků jeho současnic zaznělo slovo soudu, přesněji řečeno krátký popis výsledného stavu, do jakého se ženy dostanou, nechybí tu ani pohled na izraelské muže a jejich pozici, která bude důsledkem odmítnutí Hospodina...

Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem a bohatýři v boji. Iz3,25

Rmoutit se a truchlit budou sijónské brány, o vše připravený bude sedět na zemi. Iz3,26

Pojednání o ženách, které jsme zachytili ve 3.kap.iz bylo v mnohém dosti příkré, protože odsuzovalo jejich nesprávnou roli, do které se dostaly vlastně vlivem duchovního a posléze i morálního úpad