Škola: Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno

Označení: CZ.1.07/1.5.00/34.0981, VY_32_INOVACE_nov49

Autor Mgr. et Mgr. Jitka Nováková

Vzdělávací obor: Psychologie

Tematická oblast: sociální psychologie

Téma: Identita

Určeno pro: 3. ročník středních pedagogických škol

Vytvořeno dne: 31. 8. 2013

Klíčová slova: identita, osobní identita, sociální identita, gender identity, já

Metodický popis: rozsah 1 vyučovací hodina; prezentace obsahuje výklad pojmu identita, na konci je zpětná vazba, zda žáci tématu porozuměli

identita• prožívání pocitu totožnosti, kdo

jsem já a kam patřím; • vlastní autenticita, jedinečnost,

konzistentnost v čase a prostoru ať už jako individuum nebo jako člen lidské společnosti;

• základním aspektem sebeuvědomování v rámci sebeobrazu je osobní identita vyplývající z identity psychologické a z identity sociální;

• psychofyziologická identita – přijímání svého pohlaví a věku;

• sociální identita – přijímání sociálních rolí, podmíněna začleněním do sociálních vztahů;

• osobní identita – výsledkem individuace, tj. procesu stávání se sebou samým, vývoje a zrání člověka v jedinečnou osobnost, probíhající v interakci vnitřních a vnějších faktorů zároveň se socializací;

sociální identita • aspekt sebepojetí jedince odvozený od

poznání svého členství v sociální skupině spolu s hodnotou a emočním významem spojeným s tímto členstvím;

• sociální identita je základem skupinového chování a myšlení;

• jedinci snižují hodnocení členů jiných skupin, aby hodnocení jejich vlastní skupiny bylo příznivější; model minimální skupiny: i jedinci rozčleněni na základě banálního kritéria mají tendenci konat ve prospěch své vlastní skupiny;

skupinové myšlení – touha po dosažení konsenzu a vyhnutí se nesouhlasu;

symptomy:• iluze nezranitelnosti;• tlak na nesouhlasící osoby;• autocenzura nesouhlasu;• kolektivní racionalizace;• samozvaní strážci myšlení;

předpoklady skupinového myšlení:

• kohezní skupiny;• izolace skupiny od vnějších vlivů;• vyloučení systematických procedur

zvažování různých postupů jednání (pro a proti);

• direktivní vedoucí, který explicitně podporuje určitý postup jednání;

• vysoká míra stresu;

chyby v procesu skupinového rozhodování

• neúplné prozkoumání skupinových cílů a alternativních postupů jednání;

• opomenutí zvážit rizika preferované volby;• nedůsledné vyhledávání relevantních

informací;• selektivní předpojatost při zpracování

získaných informací;• opomenutí znovu posoudit zamítnuté

alternativy;• opomenutí sestavit rezervní plány pro

případné selhání;

gender identity

• mužská či ženská identita jedince, jeho vnitřní pocit mužství nebo ženství;

• základní roli při jejím vytváření hrají dospělí, zejména rodiče a sourozenci, ale i učitelé, dnes i hrdinové v masmédiích, se kterými se dítě identifikuje;

• utváří se v průběhu socializace;

• asi od 2 až 3 let, kdy si děti uvědomují svou příslušnost ke svému pohlaví a mají vytvořená příslušná schémata;

• asi ve věku 7 let se vědomí příslušnosti k svému pohlaví stabilizuje a dítě ji chápe jako konstantu svého bytí, dětské skupiny se velmi výrazně segregují podle pohlaví; gender identity dozrává spolu s osvojováním rodičovských rolí ve středním školním věku;

• pro ranou adolescenci jsou ještě typické velké skupiny (party) příslušníků stejného pohlaví, ovšem potupně je zastiňuje rostoucí význam heterosexuálních vztahů;

personální (osobní) identita • prožívající subjekt je si vědom sám

sebe a je současně sám pro sebe objektem;

• je kontinuitou nezávislou na měnících se obsazích vědomí;

• prezentuje se jako pojetí jedinečné existence;

význam osobní identity: • 1) motivačně psychologický – já je

zdrojem, resp. cílem motivace;• 2) organizující – já je instancí

organizující chování a prožívání, řídí a udržuje přizpůsobení okolí;

• 3) zaručuje celistvost prožitkových obsahů a způsobů chování mající za předmět vlastní osobu, sebeobraz, sebepojetí a na vlastní osobu zaměřené postoje a emoce;

Já, Selbst a self • vztahový systém pro všechny uvědomované

prožitky individua, zaručuje totožnost a kontinuitu osobnosti;

• organizace vědomých a nevědomých pochodů sloužící přizpůsobení vnějšímu světu a kontrole;

• jádro je v interpretaci teorií vrstev nejvyšší řídící a hodnotící instancí osobnosti, je prožíváno jako výchozí bod a iniciátor duševních pochodů;

• já fyzické je dítěti dáno, já sociální se získává během ontogeneze;

integrace osobnosti

• rozhodnutí jedince ve funkční závislosti na sobě, případně na vlastnostech v určité situaci nebo relativně trvale ve střetání s okolním světem; osobnost je otevřený, tj. se svým okolím ve vztahu jsoucí, systém; integrace předpokládá diferenciaci systému; lidská osobnost má imanentní tendenci posilovat a udržovat svou integritu, tj. dynamickou vnitřní rovnováhu spojenou s organizací a trvalostí potřeb a postojů jedince ve směru udržování určité totožnosti a odlišnosti;

mechanismy integrace osobnosti:• přizpůsobovací funkce;• rozvíjející funkce;• expanzívní funkce;• sjednocování postojů;• identifikace; • obranná funkce;

• přizpůsobovací funkce – stálé přizpůsobování k prostředí biologickému i sociálnímu; obsah a formy přizpůsobování jsou podmiňovány i strukturou osobnosti;

• rozvíjející funkce – jedinec se ve styku s okolím rozvíjí, osobnostní struktura se diferencuje, přeměňuje se v centrální systém regulace chování;

• expanzívní funkce – zmnožování vztahů s okolím ve spojení s rozvíjející funkcí, získávání nových rolí, při neplnění této funkce se osobnost deformuje;

• sjednocování postojů – jedinec neustále přijímá, asimiluje a transformuje informace různého druhu a včleňuje ji do informačních schémat a postojů;

• identifikace – svázanost s jedinci či skupinami, napodobování, péče; může přispívat k integraci jedince do skupiny;

• obranná funkce – ochrana před dezintegrací; aktivní obrany jsou snahou o změnu objektivní situace, pasivní obranou je přetváření obrazu o objektivní situaci; obranou může být i vytvoření systému přesvědčení i navazování afiliačních svazků, vytváření statusu aj.;

• funkce se vzájemně propojují, osobnost každého člověka se postupně integruje a koncentruje kolem centrálních vlastností, integrita osobnosti je spojena s rovnováhou vnitřních sil; je potřeba převahy stabilizujících procesů, tj. integrujících nad procesy dezintegrujícími;

další podmínkou posilování integrity osobnosti je koordinace a hierarchizace elementů osobnostní struktury;

• a) strukturální pojetí já; • b) pojetí já jako procesu, tj. operací;

chování vztahující se k já, sebevyhodnocovací chování;

oba přístupy se mohou doplňovat: já jako proces je způsob, jímž osoba uspořádává své vnější chování a vnitřní stavy, jako struktura je já systémem pojmů, které osoba užívá při definování sebe; v pojmu já je nutně obsažena interakce s druhými lidmi, já není vrozené, ale v asociacích s jinými lidmi získané;

• rozsah já – určitá třída konstruktů, které jsou částí systému konstruktů určujících osobnost; souhrn představ soustředěných kolem pojmu osobnost;

znaky já:• zakoušení sebe sama jako odděleného

celku;• pocit bytí během času;• fyzické rysy tak, jak jsou zakoušeny;• vlastní chování tak, jak je vnímáno;• stupeň organizace nebo jednoty mezi

položkami začleněnými do já; • sebepercepce; • poznatky o já i jeho hodnocení;• určitý stupeň uvědomění;

otázky• identita odvozená od poznání svého

členství v sociální skupině • identita odvozená od prožívání sama sebe

• identita prožívaná jako pocit mužství nebo ženství

• vztahový systém pro všechny uvědomované prožitky individua

• sociální identita

• osobní identita

• gender identity

• já

Použité zdrojeHAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2VÁGNEROVÁ, M.: Základy psychologie, Karolinum, Praha 2005. ISBN 80-246-0841-3osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU BrnoPokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora.