ISBN 978-80-7248-470-6 - slu.cz

Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta

Ústav ošetřovatelství

CESTA K PROFESIONÁLNÍMU OŠETŘOVATELSTVÍ III

Sborník příspěvků III. Slezské vědecké konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí konané dne 13. – 14. května 2008

Kolektiv autorů pod vedením

Alexandry Archalousové

Opava 2008

Recenze: PhDr. Alexandra Archalousová, RN., RM. PhDr. Jana Haluzíková, Ph.D., RN. Bc. Jiřina Hosáková, RN. PhDr. Dagmar Mastiliaková, Ph.D., RN. PhDr. Zuzana Slezáková, Ph.D., MPH PhDr. Renáta Zeleníková, RN. Překlad: Mgr. et Bc. Roman Adamczyk Vědecký výbor: Doc. PhDr. Rudolf Žáček, Dr. (Slezská univerzita v Opavě, ČR) Prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc. (Slezská univerzita v Opavě, ČR) Doc. PhDr. Irena Korbelářová, Dr. (Slezská univerzita v Opavě, ČR) Mgr. Eva Prošková (MZ ČR) Prof. MUDr. Ladislav Šoltés, DrSc., Dr.h.c. (Slovenská zdravotnická univerzita, Bratislava, SR) Prof. Ing. Libuša Radková, Ph.D. (Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava, SR) Doc. PhDr. Anna Eliášová, Ph.D. (Prešovská univerzita, SR) Doc. PhDr. Mária Boledovičová, Ph.D. (Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra, SR) PhDr. Zuzana Slezáková, Ph.D., MPH (Bratislava, MZ SR) h. Doc. PhDr. Štefánia Andraščíková, Ph.D., MPH (Prešovská univerzita, SR) Doc. PhDr. Jana Boroňová, Ph.D. (Trnavská univerzita, SR) Doc. PhDr. Alžbeta Hanzlíková, Ph.D. (Trenčianska univerzita A. Dubčeka, SR) Lynn Kilbride, PhD., RN (Napier University,Velká Británie) Andy Gibbs (Napier University,Velká Británie) Maarten M.Kaaijk (Hanze University Groningen, Nizozemí) Mgr. et Bc. Roman Adamczyk PhDr. Alexandra Archalousová, Ph.D., RN., RM. PhDr. Jana Haluzíková, Ph.D., RN. PhDr. Dagmar Mastiliaková, Ph.D., RN. PhDr. Renáta Zeleníková, RN. © Slezská univerzita v Opavě, 2008 © autoři příspěvků, 2008 BEZPLATNÝ VÝTISK Tato publikace neprošla jazykovou úpravou. Za jazykovou úpravu odpovídají autoři textu jednotlivých příspěvků. Sborník příspěvků vznikl za finanční podpory firmy Helago-cz, s.r.o. Hradec Králové ISBN 978-80-7248-470-6

3

OBSAH

Předmluva ................................................................................................................................ 7

Andraščíková Štefánia, Eliášová Anna .................................................................................... 9 Aktuálne smerovanie vzdelávania sestier a pôrodných asistentiek v európskom priestore Archalousová Alexandra ........................................................................................................ 14 Vzdělávání porodních asistentek v České republice – výsledky empirické studie Archalousová Alexandra, Mastiliaková Dagmar, Jurásková Dana, Müllerová Nina ............. 20 Závěry a doporučení z odborného jednání „II. Slezské vědecké konference ošetřovatelství v Opavě dne 10. května 2007“ pro další rozvoj ošetřovatelství v ČR Češková Petra, Kudělová Šárka, Přikrylová Lenka, Jarabicová Simona ................................ 22 Poznatky z „Intenzivního programu 2008“ v Groningenu Derňárová Ľubica, Žultáková Silvia ...................................................................................... 26 Súčasné problémy vysokoškolského vzdelávania sestier a pôrodných asistentiek v prepojení na klinickú a spoločenskú prax Friedlová Karolína ................................................................................................................. 31 Paliativní ošetřovatelská péče a možnosti uplatnění ošetřovatelských konceptu Haluzíková Jana, Římovská Zdeňka ...................................................................................... 36 Implementace bazální stimulace, znakové řeči a zooterapie do studijního programu ošetřovatelství oboru všeobecná sestra Hosáková Jiřina...................................................................................................................... 39 Vysokoškolský student a jeho zátěž Jirkovský Daniel .................................................................................................................... 42 Pracovní adaptace absolventů škol jako začátek jejich celoživotního vzdělávání Kilbride Lynn......................................................................................................................... 44 Using innovative teaching strategies to enhance quality Kilbride Lynn......................................................................................................................... 47 Aplikace inovovaných výukových postupů jako cesta ke kvalitnímu ošetřovatelskému školství Laholová Jitka, Šuleková Marcela ......................................................................................... 50 Vzdělávání formou certifikovaných kurzů Líšková Miroslava, Solgajová Andrea ................................................................................... 54 Vzdelávanie v ošetrovateľstve zamerané na výchovu k zdraviu v systéme riadenia výučby Mastiliaková Dagmar, Archalousová Alexandra, Zeleníková Renáta .................................... 59 Další vzdělávání - cesta k prohlubování kompetencí sester

4

Radková Libuša ..................................................................................................................... 68 Je spojenie ošetrovateľstva a sociálnej práce len ilúziou? Gabriela Sedláková, Dagmar Kalárová .................................................................................. 70 Ošetrovateľský model Ramony Mercerovej v praxi Simočková Viera.................................................................................................................... 73 Skúsenosti s výučbou mentoriek v klinickej praxi Slezáková Zuzana .................................................................................................................. 77 Profesijné tituly sestier a pôrodných asistentiek v Slovenskej republike a ich uznávanie Uríčková Alena, Boroňová Jana............................................................................................. 81 Komunikačné karty - alternatívna forma komunikácie v multikultúrnom ošetrovateľstve Vörösová Gabriela ................................................................................................................. 84 Príprava sestry na posúdenie funkčnej schopnosti pacienta Zacharová Eva ....................................................................................................................... 89 Psychologie a její postavení v systému celoživotního vzdělávání zdravotníků Zeleníková Renáta, Haluzíková Jana ..................................................................................... 93 Problematika clinical pathways v ošetrovateľstve Postery Adamczyk Roman.................................................................................................................. 99 Distanční a kontaktní vzdělávání sester Archalousová Alexandra ...................................................................................................... 102 Ošetřovatelský model Lydie Hall ve výuce studentů Botíková Andrea, Hilkovičová Gabriela .............................................................................. 104 Kvalita života pacientov po implantácii totálnej endoprotézy bedrového kĺbu Ilievová Ľubica .................................................................................................................... 109 Efektívna komunikácia v podmienkach štúdia v odbore ošetrovateľstvo Kollárová Edita, Botíková Andrea ....................................................................................... 113 Kinezioterapia v tehotenstve Lajdová Andrea.................................................................................................................... 116 Prípadová štúdia ako didaktická metóda v predmete ošetrovateľský proces Lešičková Beáta, Zeleníková Renáta ................................................................................... 121 Úroveň vedomostí sestier o prevencii nozokomiálnych nákaz Římovská Zdeňka, Haluzíková Jana .................................................................................... 126 Využití prvků arteterapie ve výuce komunikace a psychologie oboru všeobecná sestra

5

Slezáková Zuzana, Pavlíková Slavomíra ............................................................................. 128 Hodnotenie sústavného vzdelávania sestier a pôrodných asistentiek v SR Wimmerová Martina, Archalousová Alexandra................................................................... 129 Věk, míra odosobnění, odchod ze zdravotnictví ve vztahu k burnoutu – motivace studentů Zeleníková Renáta................................................................................................................ 133 Bariéry evidence based nursing

7

Předmluva

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

prezentovaný souhrn příspěvků v pořadí třetí vědecké konference ošetřovatelství

s názvem „Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství III “ pořádané Ústavem ošetřovatelství

Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě zahrnuje rozsáhlou šíři

vybrané aktuální problematiky vzdělávání a jeho forem v oboru ošetřovatelství a porodní

asistence. Prezentované příspěvky reprezentantů nelékařských profesí regulovaných EU -

všeobecných sester a porodních asistentek vystihují témata konference:

- vývoj vzdělávání v posledním desetiletí;

- dopad vzdělávání na ošetřovatelskou praxi;

- potřeby klientů/pacientů, potřeby ošetřovatelské praxe a implementace do zdravotnického

vzdělávání;

- nové přístupy ke vzdělávání.

Zkušenosti z předchozího roku ukázaly široký rozsah diskutovaných aktuálních témat

v ošetřovatelské praxi, zdravotnickém vzdělávání i výzkumu. Proto organizátoři konference

věnují v letošním roce pozornost vzdělávání a jeho formám. I v tomto roce byli osloveni

významní představitelé obou profesí - z profesních organizací, z univerzitních pracovišť

našich i zahraničních, z ministerstva zdravotnictví, ministerstva školství, z ošetřovatelské

praxe a požádáni o příspěvek k diskutovaným aktuálním tématům. Pozvání přijali kolegové

z více jak osmi zahraničních institucí a řady domácích pracovišť. Věříme, že diskutovaná

témata a publikované příspěvky Vás obohatí, inspirují a nasměrují k dalšímu rozvoji oboru

ošetřovatelství a porodní asistence.

Alexandra Archalousová

8

9

AKTUÁLNE SMEROVANIE VZDELÁVANIA SESTIER A PÔRODNÝCH ASISTENTIEK V EURÓPSKOM PRIESTORE

Andraščíková Štefánia, Eliášová Anna

Prešovská univerzita, Fakulta zdravotníctva, Katedra pôrodnej asistencie

Súhrn Aproximácia a harmonizácia štandardov vzdelávania v pôrodnej asistencii v krajinách Európskej únie je v súčasnej dobe veľmi aktuálnym a intenzívnym procesom, ktorý sa dotýka všetkých krajín EU a prebieha v nich v rôznych formách a intenzite. Práve tomuto procesu a jeho východiskám bola venovaná 2. medzinárodná konferencia pôrodných asistentiek organizovaná inštitúciou „EMA“, ktorá sa konala v decembri v Berlíne. Filozofiou a pilotnými myšlienkami konferencie bola komparácia systému a organizácie vzdelávania v pôrodnej asistencii na rôznych stupňoch a typoch vzdelávacích inštitúciách v jednotlivých krajinách, možnosti zosúladenia a hľadanie efektívneho modelu tohto systému. Prečo? Pretože pôrodná asistentka je regulované povolanie a jeho výkon je viazaný na odbornú spôsobilosť, ktorá môže byť akceptovaná v jednotlivých štátoch EU, ak boli vo vzdelávaní dodržané európske direktívy, ktoré zabezpečujú uznanie vzdelania a výkon povolania v krajinách Európskej únie. Výstupom konferencie bolo vytýčenie konkrétnych postupov a cieľov, o ktoré sa krajiny Európskej únie budú snažiť v oblasti vzdelávania a výkonu povolania pôrodnej asistentky, aby boli medzinárodne umožnené a uznávané študijné i pracovné mobility v krajinách EU. Kľúčové slová: vzdelávanie, pôrodná asistencia, klinická prax, bakalársky a magisterský stupeň, regulácia povolania, štandardy vzdelávania Úvod Pôrodná asistencia je oblasť poskytovania zdravotnej starostlivosti žene, dieťaťu a rodine, ktorá čoraz intenzívnejšie rezonuje vo vedomí odbornej a laickej verejnosti. Pôrodné asistentky plnia veľmi významnú a špecifickú úlohu práve v tejto oblasti, preto šírenie informácií, poznatkov a skúseností má nezastupiteľné miesto v ich profesionálnej práci a stáva sa tradíciou. Tak to bolo aj v decembri na druhej medzinárodnej konferencii pôrodných asistentiek v Berlíne, ktorej ústrednou témou bolo vzdelávanie pôrodných asistentiek, porovnávanie štandardov, systémov vzdelávania a ďalší vývoj tohto procesu v krajinách EU. Na konferencii organizovanej profesijnou organizáciou EMA a nemeckou Komorou pôrodných asistentiek, za účasti 26 krajín asociovaných v európskej únii, sa preberali aj mnohé ďalšie témy, týkajúce sa regulácie a výkonu povolania, alebo vplyv vzdelania na kvalitu poskytovania starostlivosti v pôrodnej asistencii. V úvodných prednáškach prezentujúcich sa krajín – Švédska, Slovinska, Rakúska, Portugalska, Švajčiarska, Českej republiky bolo konštatované, že vzdelávanie pôrodných asistentiek je v krajinách EU odlišné najmä čo sa týka systému, druhu študijných programov a typu inštitúcií, ktoré vzdelanie poskytujú. Ide o to, že niektoré krajiny vzdelávajú pôrodné asistentky v trojročnom, iné v štvorročnom štúdiu na univerzitách, ale mnohé krajiny poskytujú vzdelanie na rôznych typoch vysokých alebo vyšších odborných škôl ukončovaných diplomom. Prirodzeným a bežným aspektom v mnohých krajinách sú študijné programy pôrodnej asistencie, ktorých obsah je vypracovaný podľa Direktív európskej únie, ale nie je to tak všade. Snahou organizácie EMA je zosúladiť a zjednotiť práve systém a stupeň vzdelávania, ale i dĺžku a obsah štúdia ukončený bakalárskym diplomom, čo by umožnilo a uľahčilo uznávanie, mobilitu a schopnosť zamestnať sa pôrodným asistentkám

10

v ktorejkoľvek krajine EU. Ide preto o zosúladenie minimálnych obsahových systémových a inštitucionálnych štandardov vzdelávania, ktoré by boli záväzné pre všetky krajiny EU. Veľmi intenzívne rezonovala téma potreby nádväzneho vzdelávania pôrodných asistentiek v magisterskom stupni na bakalársky stupeň štúdia. Preto bola položená zásadná otázka, aký typ pôrodnej asistentky si vyžaduje budúcnosť a potencionálne meniace sa potreby žien, detí a rodín v spoločnosti v súvislosti s profilom vzdelávania?. V rámci workshopov sa táto téma v súvislosti s procesom vývoja vzdelávania analyzovala, diskutovala a hľadali sa odpovede a racionálne zdôvodnenia. Konštatovalo sa, že predovšetkým potrebujeme pôrodnú asistentku s absolútnou praktickou odbornou spôsobilosťou, ktorá končí vzdelanie na bakalárskom stupni a vykonáva prax v pôrodnej asistencii. Ide o systém vzdelávania založený na výkone praxe – „evidence based practical work“ . Tu je ale kľúčová úloha pre vzdelávacie inštitúcie a klinické výučbové pracoviská. Musia poskytovať študentom možnosti skúsenostných zážitkov v konkrétnych situáciách a kazuistikách v pôrodnej asistencii, ktoré po praktickej stránke by mali byť zvládané pod vedením skúsenej mentorky s klinickej praxe a následne aby mali možnosť konzultácie, analýzy, hľadania príčin a riešení postupov a problémov v danej situácii univerzitným alebo vysokoškolským pedagógom- teda supervízorom zo vzdelávacej inštitúcie. V tejto metóde výučby a vzdelávania, ako aj v metóde investigatívnych a tvorivých scénarov v teoreticko-praktickom vyučovaní vidia skúsené krajiny EU úspešnosť profilácie študentov pôrodnej asistencie, schopnej zvládať praktickú starostlivosť v primárnej, inštitucionálnej i následnej domácej starostlivosti. Vyvstáva ale otázka potreby následného, kontinuálneho vzdelávania pôrodných asistentiek na „masters“ – teda magisterskom stupni. Aký bude rozdiel medzi pôrodnou asistentkou bakalárkou a magisterkou? Aký to bude mať benefit pre ženu a dieťa? Bude poskytovaná starostlivosť kvalitnejšia? Tu sa zhodla väčšina zástupkýň jednotlivých krajín EU v tom, že je nutnosť vzdelávania pôrodných asistentiek na tomto stupni, avšak na univerzitách a vybraných vysokých školách, ktoré budú poskytovať toto vzdelanie formou „evidence based midwifery practice“- teda pôrodnej asistencie založenej na dôkazoch. Čo to znamená? Profil študenta a absolventa v tomto stupni štúdia sa bude zameriavať na kvalitné osvojenie teórie pôrodnej asistencie a výskumu, kde budú študenti na báze osvojených hlbokých teoretických vedomostí praxovať. Budú pozorovať, posudzovať, hodnotiť a aplikovať výsledky výskumov a sami sa budú podieľať a realizovať výskum v pôrodnej asistencii. Vo vzdelávaní bude dominovať nezávislosť a samostatnosť v štúdiu, práca s vedeckou literatúrou a toto vzdelávanie bude postavené na flexibilite, spoľahlivosti, celistvosti a kontinuite teórie a praxe študenta a absolventa. Profil absolventa pôrodnej asistencie na magisterskom stupni štúdia by mal byť zameraný na výkon práce mentora - teda klinického učiteľa, alebo vysokoškolského pedagóga – supervízora, ďalej na pôrodnú asistentku manažérku, ktorá bude riadiť tím poskytujúci starostlivosť v pôrodnej asistencii a v neposlednom a rovnocennom rade pôrodnú asistentku - výskumníčku. Tento proces musí smerovať k pevnému a profesijne štatutárnemu kontaktu medzi vzdelávacími inštitúciami a inštitúciami klinickej praxe, musí sa zosúladiť obsah vzdelávania medzi krajinami, rovnako silná musí byť teoretická i praktická výučba, aby sa prichádzalo na jadro veci a obsah vzdelávania by mal byť ovplyvňovaní jeho užívateľmi, t.j. študentmi, učiteľmi, pôrodnými asistentkami a verejnosťou. Výučba by sa mala viesť v duchu nových trendov – učenie založené na otázkach a pýtaní sa – teda „question-based learning“ a na problémovom vyučovaní - „problem based learning“, čo bude študentov viesť k potrebe hľadať vzťahy a súvislosti medzi javmi a situáciami pri praktickej výučbe.

11

Závery a výstupy workshopu hodnotiace otázku pôrodnej asistentky – magisterky jasne deklarujú potrebu vzdelávania na tomto stupni pretože:

• bude smerovať a pracovať v duchu modernej a novej filozofie chápania statusu pôrodnej asistencie v 21.storočí, kde východiskom sú potreby obyvateľov

• bude schopná viesť výučbu a vzdelávať novými metódami • bude vyhľadávať nové alternatívne prístupy výučby a naučí študentov kriticky myslieť • bude vzdelanejšia, profesionálnejšia, istejšia • zvýši sa dôvera a rešpekt odbornej i laickej verejnosti • bude pracovať na základe výsledkov aplikovaného výskumu (evidence midwifery

practice), čo umožní spätnú väzbu medzi klientkami a pôrodnou asistentkou, reliabilitu a validizáciu postupov pri poskytovaní starostlivosti

Pôrodné asistentky na konferencii ale akcentovali, že je nutné, aby sa tieto aspekty profilu vzdelávania, štúdia a absolventa premietali do účinnej kooperácie vzdelávacích inštitúcií a profesijných organizácií, ktoré by mali pomáhať a spolupracovať pri tvorbe profilu vzdelávania a vzdelávacích cieľov v praxi, najmä pri praktickej výučbe na klinických pracoviskách. Cieľom je teda vypracovávať, budovať a implementovať náplne činností a kompetencie pôrodnej asistentky do praxe, teda poskytovania starostlivosti o ženu, dieťa, rodinu. To všetko sa však musí diať za efektívnej podpory a legislatívnej realizácie štátu v štátnej zdravotnej politike. Záver Prezidentka EMA Deidre Daly z Írska zhrnula do záverov aj hlavné myšlienky ďalších prezentácií a vyslovila niekoľko kľúčových princípov, podľa ktorých by sa mal ďalší vývoj a proces v pôrodnej asistencii uberať:

• zjednotiť a zosúladiť postup krajín EU v procese zvyšovania kvality vzdelávania a vykonávania praxe v pôrodnej asistencii

• účinne podporovať a riadiť rozvoj pôrodnej asistencie profesijnými národnými i medzinárodnými organizácií EMA a ICM v oblasti vzdelávania a výkonu povolania

• realizovať a implementovať direktívy EU do vzdelávania a praxe každej krajiny • vypracovať minimálne štandardy náplne činností a kompetencií spoločné platné pre

výkon povolania pôrodných asistentiek v každej krajine EU • zabezpečiť ich implementáciu do legislatívy každej krajiny • osvojiť si a zvnútorniť potrebu výmeny informácií, poznatkov a skúseností v každej

krajine asociovanej v EU • umožniť a využívať možnosť mobility študentov, učiteľov a pôrodných asistentiek

z praxe na vzájomné učenie • budovať sieť a kontakty medzi osobnosťami a organizáciami jednotlivých

krajín, účinne a efektívne ich využívať • zamerať sa na fakty, výskum a účinnú kontrolu • urýchliť a zefektívniť proces harmonizácie v oblasti pôrodnej asistencie

V závere vyslovila myšlienku, že pôrodné asistentky v Európskej únii potrebujú dané minimálne štandardy, spoločný odborný jazyk a relevantnú štúdiu o legislatíve, kompetenciách a náplni činností pôrodných asistentiek v jednotlivých krajinách pre možný spoločný výkon povolania v krajinách EU. Taktiež formulovala presvedčenie o tom, že harmonizácia a vytváranie spoločného profilu „európskej pôrodnej asistentky“ musí pokračovať , pôrodné asistentky sa musia spoločensky, politicky a profesionálne prezentovať,

12

aby boli schopné intenzívne prinášať zmeny, zlepšovať sa vo vzdelávaní a praxi a poskytovať tak služby verejnosti a základným objektom pôrodnej asistencie - žene, dieťaťu, rodine. Táto konferencia bola krásnym príkladom spojenia dobrého, príjemného a užitočného. Určite nie je bežným javom stretnúť v jednom spoločnom priestore okolo dvesto pôrodných asistentiek z 26 krajín európskeho regiónu, kde je možné vidieť vítanie sa priateliek-pôrodných asistentiek z rôznych kútov kontinentu, kamarátske vzťahy založené na profesionálnych kontaktoch, súzvuk učiteľov, študentov a pôrodných asistentiek z praxe, záujem o vytváranie nových partnerstiev, počúvať formálnu i neformálnu, ale o to bohatšiu diskusiu a vnímať a cítiť zvláštneho ducha a auru tejto tak krásnej profesie - pôrodnej asistentky. Zoznam bibliografických odkazov ANDRAŠČÍKOVÁ, Š. ET AL. Súčasné vzdelávanie pôrodných asistentiek z pohľadu vzdelávacej inštitúcie a praxe In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II: sborník příspěvků II. Slezské vědecké konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí konané dne 10. května 2007. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2007, s. 10-21. ANDRAŠČÍKOVÁ, Š., ELIÁŠOVÁ, A., DERŇÁROVÁ, Ľ. Vzdelávanie zdravotníckych pracovníkov vo vybraných odboroch v Slovenskej republike. In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství: sborník příspěvků I. Slezské konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Opava : Slezská univerzita, 2006. ISBN 80-7248-388-9. GRASER, K. Promoting Midwifery Education Around the World: In: Midwifery Today, 25, 2006. ISSN–1522-2888. DERŇÁROVÁ, Ľ., ELIAŠOVÁ, A., ŽULTÁKOVÁ, S. Špecifiká evaluácie vzdelávacích inštitúcií zameraných na prípravu sestier a pôrodných asistentiek. In: Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia. Roč. 3, č. 6 (2005), s. 4-8. ISSN 1336-183X DERŇÁROVÁ, Ľ., JAKUBÍKOVÁ, M., RYBÁROVÁ, Ľ., ŽULTÁKOVÁ, S. Objektivizácia hodnotenia vzdelávania v ošetrovateľstve. In: Quo vadis zdravotníci? Medzinárodná konferencia o vývine a najbližších perspektívach zdravotníctva : Prešov, 22.-23. apríl 2005 : zborník. - Prešov : Prešovská univerzita, Fakulta zdravotníctva, 2005. - ISBN 80-8068-392-1. FARKAŠOVÁ, D., MUSILOVÁ, M., ZÁVODNÁ,V.: Vzdelávacia politika Európskej únie v príprave sestier a pôrodných asistentiek. Zborník prednášok z Medzinárodnej konferencie pôrodných asistentiek. Bratislava : SZU, 2003. JORDÁN D., BAČIŠINOVÁ J., JAKUBÍKOVÁ M., ONDRIOVÁ I., RYBÁROVÁ Ľ., KOLLÁROVÁ B., DERŇÁROVÁ Ľ. Program podpory zdravia obyvateľstva - "Zdravie pre 21. storočie". In: Vzdelávanie, výskum a prax verejného zdravotníctva v SR : zborník príspevkov z 1. konferencie SAVEZ s medzinárodnou účasťou 21.-23. októbra 2004, Košice, Slovenská republika / Zuzana Katreniaková, Iveta Rajničová. Košice: SAVEZ. ISBN 80-969224-1-6. RICHARDSON, T. Supporting Midwifery Appreticeship in the New Millenium. In: Midwifery Today, 60, 2001. ISSN – 1522-2888. RYBÁROVÁ Ľ, ANDRAŠČÍKOVÁ, S. The role of nurses in health promotion in primary health care in communityl. In: Health and Society in Europe 2002 : congressbook : biennial international congress 29.08.2002 - 31.08.2002, Groningen - The Netherlands. - [Groningen : University Medical Centre, 2002]. - S. A 29. Dokument o vzdelávaní - stanovisko Stálej rady sestier EÚ (PCN). In Slovenský zdravotník. 2000, roč. 9, č. 1, s. 5-8. Európske zdraví 21. Cíl 18. Příprava pracovních sil pro zdravotnictví. Dokument WHO. Kodaň : Oblastní úřadovna pro Evropu, 2000. 12 s. ISBN 92-890-1171-8.

13

Európsky priestor vysokoškolského vzdelávania. Spoločné prehlásenie ministrov školstva európskych štátov na stretnutí v Bologni 19. júna 1999 Strategické dokumenty pre všeobecné sestry a pôrodné asistentky. 1.diel. Praha : Ministerstvo zdravotníctva ČR, 2002. 270 s. ISBN 80-85047-21-7. Súčasnosť a perspektívy vysokých škôl a vedy. In Academia. 2003, roč. 14, č. 2. ISSN 1335-5864 SCHLOSSEROVÁ A., GALDUNOVÁ H., CENTEKOVÁ, E., KVAŠŇÁKOVÁ, D. Nová orientácia vzdelávania pôrodných asistentiek. In: Molisa 2 : medicínsko - ošetrovateľské listy Šariša. Prešov : Prešovská univerzita, Fakulta zdravotníctva, 2005. ISBN 80-8068-369-7. - S. 93-94. ŠEBKOVÁ, H. Hodnocení kvality a bakalářske studijní programy. In Hodnocení kvality vysokých škol. (Ed. T. Zdráhal) Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2002, s. 41-50.

Kontaktná adresa autora: PhDr. Štefánia Andraščíková, Ph.D., MPH

Fakulta zdravotníctva Prešovská univerzita

Partizánska 1 080 01 Prešov

Email: [email protected]

14

VZDĚLÁVÁNÍ PORODNÍCH ASISTENTEK V ČESKÉ REPUBLICE – VÝSLEDKY EMPIRICKÉ STUDIE

Archalousová Alexandra

Ústav ošetřovatelství Filozoficko - přírodovědecká fakulta Slezská univerzita v Opavě Souhrn Kvalita péče poskytovaná klientkám/pacientkám kvalifikovanými porodními asistentkami je založena na profesionálním přístupu. Každá profese, stejně tak profese porodní asistentky, vyžaduje specifické vědomosti, dovednosti a přípravu. Zaškolení profesionála představuje celkový socializační proces. Mezi charakteristické znaky profese patří: systémové teorie, vážnost a úcta, prestiž, etický kodex, profesionální kultura, zdroj příjmů pro ty, kteří ji vykonávají. Jedním z nejdůležitějších znaků profese jsou zákonné kompetence pro plnění odborných úkolů a jejich zajištění v rámci pracovně právních vztahů. Kompetence nebo profesní autonomii pro rozhodování mohou získat porodní asistentky na základě adekvátního vzdělávání. To také znamená i adekvátní odpovědnost za individuální péči o klienty/pacienty, případně jejich rodiny. Klíčová slova: porodní asistence, vzdělávání, profesionalita, dovednost, způsobilost, kompetence, odpovědnost Úvod Porodním asistentkám se nyní přisuzuje nová důležitá úloha v souvislosti s primární péčí a komplexní péčí o ženu a dítě. Všechna tato hlediska jsou nezbytná pro výchovu dobrých porodních asistentek, které jsou flexibilní, odpovědné za svou práci a jsou kompetentní pracovat jak samostatně, tak týmově v multidisciplinárním a multiodvětvovém kontextu a které se vyrovnávají s probíhajícími změnami. Cíl Empirický výzkum předkládá jako součást prezentace vybrané části šetření, které se orientující na odbornou ošetřovatelskou praxi. Cílem šetření bylo zjistit názory na současné pregraduální, postgradulní i celoživotní vzdělávání porodních asistentek – metodou dotazníku. A to jednak z pohledu registrovaných porodních asistentek a z jednak pohledu lékařů, pracujících ve zdravotnickém týmu poskytujícím péči matce a dítěti. Empirické šetření probíhalo pod záštitou Odboru vědy a vzdělávání, Ministerstva zdravotnictví České republiky. Soubor a metodika Empirického šetření se zúčastnilo celkem 326 respondentů ze 14 porodnických pracovišť České republiky. Jednalo se o tato akreditovaná pracoviště v rámci vzdělávání porodních asistentek: Fakultní nemocnice Praha Motol, Fakultní nemocnice Brno, Fakultní nemocnice Olomouc, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Fakultní nemocnice Plzeň, Nemocnice České Budějovice, a.s., Fakultní nemocnice Ostrava Poruba, Městská nemocnice Ostrava Fifejdy, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem, Nemocnice Most, Slezská nemocnice Opava, Krajská nemocnice Pardubice, Krajská nemocnice T.Bati a.s. Zlín, Krajská nemocnice Liberec. K empirickému šetření byla použita metoda dotazníkového šetření. Bylo osloveno celkem 420 respondentů: z toho 280 porodních asistentek, zúčastnilo se 254 tedy 90,71% návratnost a 140 lékařů - porodníků, z nichž se zúčastnilo 72 tedy 51,42% návratnost. Podrobnější charakteristika souboru vyplývá z uvedených tabulek (Tab.č.1., Tab.č.2) jako výsledek zpracovaných anamnestických dat dotazníku.

15

Tab.č.1: Porodní asistentky – charakteristika souboru Věk Průměrný věk 39,14Maximální věk 59,00Minimální věk 22,00Medián věku 38,50Vzdělání Vzdělání střední 16,00Vzdělání vyšší 219,00Vzdělání speciální 97,00Vzdělání bakalářské 37,00Vzdělání magisterské 5,00Vzdělání doktorské 2,00Kurzy 37,00Zahraniční stáže 6,00Stav Stav svobodná 68,00Stav vdaná 150,00Stav jiný 36,00Registrace Registrováno 235,00Neregistrováno 19,00Parita Průměr počet dětí 1,79Maximální počet dětí 4,00Minimální počet dětí 1,00Medián počtu dětí 2,00Odborná praxe Průměr odborné praxe 17,97Maximální odborná praxe 40,00Minimální odborná praxe 1,00Medián odborné praxe 17,00Specifikace odborné praxe Průměr gynekologické praxe 6,90Průměr novorozenecké praxe 2,60Průměr porodnické praxe 13,48Další vzdělávání Zájem o studium strukturované 82Zájem o studium specializační 35Zájem o studium kurzy, semináře 169

Tab.č.2: Lékaři porodníci – charakteristika souboru Akademická hodnost 12,00 Atestace 47,00 Zahraniční stáže 11,00 Délka odborné praxe 15,15 Věk 40,24 Pohlaví muž 51 Pohlaví žena 21

16

Odborná praxe Délka odborné praxe - průměr 15,15Délka odborné praxe - maximální 40,00Délka odborné praxe - minimální 1,00Délka odborné praxe - medián 13,00Věk Věk - průměr 40,24Věk - maximální 72,00Věk - minimální 25,00Věk - medián 37,00 Výsledky a interpretace Zákonná norma v České republice umožňuje získat v rámci celoživotního vzdělávání také vyšší stupně akademického vzdělání. Nyní tedy studie předkládá vybrané výsledky šetření, které jsou zaměřeny na navazující formy studia s možnými rozšiřujícími kompetencemi, na specializační vzdělávání a její preferenci v jednotlivých specifikacích vycházejících z potřeb praxe. Výsledky jsou prezentovány jak z pohledu samotných porodních asistentek, tak z pohledu lékařů. Pro účely tohoto příspěvku jsou publikovány vybrané aktuální části empirické studie. Jde o problematiku navazujícího studia, definování rozšířených kompetencí, specializačního studia. Navazující studium (strukturované) pro obor Porodní asistentka Domníváte se, že i porodní asistentky (stejně jako všeobecné sestry) by měly mít možnost navazujícího magisterského studia s rozšířenými kompetencemi ve svém oboru? Graf č.1

0,00%

10,00%20,00%

30,00%

40,00%50,00%

60,00%

70,00%

1.ano 2.spíše ano 3.ne 4.spíše ne

Ot.č.11

Porodní asistentkyLékaři

Komentář: Porodní asistentky a lékaři porodníci preferují možnost navazujícího studia. na 1. místě shodně porodní asistentky i lékaři uvádějí odpověď ano (70%; 55%) 2. místě shodně porodní asistentky i lékaři uvádějí odpověď spíše ano (25%; 30%) Preference rozšířených kompetencí Ve které oblasti vidíte jako potřebné rozšířené kompetence navazujícího magisterského studijního programu pro ošetřovatelskou praxi?

17

Graf č.2

0,00%5,00%

10,00%15,00%20,00%25,00%30,00%35,00%40,00%45,00%

1.neonatologii 4.sex,výchově a pl.

rod.

Ot.č.12


Komentář: Porodní asistentky preferují: 1. Neonatologii 2. Komunitní péči 3. Sexuální výchově a plánovaném rodičovství 4. Pediatrii Jiné: psychologie, komunikace, legislativa Geriatrické-psychiatrické péči Lékaři porodníci doporučují: 1.Neonatologii 2.Sexuální výchově a plánovaném rodičovství Specializační studium Domníváte se, že by v porodní asistenci mělo dojít k širší nabídce druhů specializačního studia, jehož potřeba bude vycházet z potřeb praxe? Graf č.3

0,00%10,00%20,00%30,00%40,00%50,00%60,00%70,00%80,00%90,00%

1.ano 2.ne 3.nemohuposoudit

Ot.č.13


Komentář: Porodní asistentky se domnívají, že by mělo dojít k širší nabídce specializačního vzdělávání 90%, lékaři v 50%.

18

Druhy specializačního studia Které oblasti považujete za důležité v nabídce specializačního vzdělávání? Graf č.4

0,00%10,00%20,00%30,00%40,00%50,00%60,00%70,00%80,00%90,00%

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Ot.č.14


Komentář: Porodní asistentky preferují:

1.rizikové stavy v těhotenství a za porodu 2.psychoterapie 3.prenatální diagnostika 4.prevence karcinogenních onemocnění u žen 5.léčebná tělesná výchova v porodnictví 6.léčebná tělesná výchova v gynekologii 7.mentor praktické výuky 8.metody výzkumu v porodní asistenci

Lékaři porodníci doporučují:

1.rizikové stavy v těhotenství a za porodu 2.léčebná tělesná výchova v porodnictví 3.prenatální diagnostika 4.psychoterapie 5.léčebná tělesná výchova v gynekologii 6.prevence karcinogenních onemocnění u žen 7.mentor praktické výuky 8.metody výzkumu v porodní asistenci

Závěr Empirická studie umožnila monitorovat názory porodních asistentek i doporučení lékařů-porodníků. Ukázala na potřebu navazující formy vzdělávání, preference v oblasti specializačního vzdělávání z pohledu porodních asistentek tak, jak ony samy vnímají tuto skutečnost v odborné ošetřovatelské praxi. Naskýtá se možnost vzdělavatelům ve spolupráci s odborníky dané profese a akreditovanými pracovišti, jak efektivně reagovat na potřeby ošetřovatelské praxe v zájmu zvyšování kvality poskytované péče o klienty/pacienty a jejich rodiny.

Nová vzdělávací strategie jak pregraduálního tak postgraduálního vzdělávání není jenom dočasná, ale rozhodující pro ocenění velké sociálně-ekonomické a kulturní rozmanitosti v Evropě a různých stádií rozvoje zdravotnictví v každé zemi, v němž také

19

porodní asistentky hrají významnou roli. Strategie razí cestu pro porodní asistentku 21. století. Jestliže každá země využije strategii vzdělávání systematickým způsobem, vykoná se velmi mnoho pro vytvoření profese porodní asistentky, která by splňovala kritéria 21. století. Seznam bibliografických odkazů ASVALL, J.E. Nurses and midwives for health. A WHO European strategy for nursing end midwifery education, EUR / 00 / 5019309 / Mnichov: konference, 2000. ISBN 92-890-1171-8. ARCHALOUSOVÁ, A.: Vzdělávání porodních asistentek v souladu se směrnicemi EU. Sborník přednášek z VII. Královéhradeckých ošetřovatelských dnů. Nucleus, Hradec Králové, 1. Vydání 2001: s.104. ISBN 80-86225-14-3. ARCHALOUSOVÁ, A.: Úloha porodní asistentky v systému poskytování ošetřovatelské péče a potřeba nového kurikula vzhledem k doporučení WHO. Trnava: Trnavská univerzita Fakulta zdravotnictva a sociálnej práce, 2002. ARCHALOUSOVÁ, A.: Harmonizace regulované profese porodní asistentka se zeměmi EU. Sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí Jihočeské ošetřovatelské dny. Nové trendy v ošetřovatelství. České Budějovice, 2002. ISBN 80-7040-578-3. ARCHALOUSOVÁ, A.: Evaluační komise Evropské komise v České republice: Stanovisko k oboru porodní asistentka. Hradec Králové, Ošetřovatelství, 4,2002, 3/4: s.69-74. ISSN 1212-723X. ARCHALOUSOVÁ, A.: Kompetence porodních asistentek jako výchovně vzdělávací cíle nového kurikula profesního vzdělávání. In.: Sborník: Výzkum a vzdělávání v ošetřovatelství. Martin, Slovenská republika, 2003: 5-7. CD ROM. ISBN 80-88866-24-3. Midwives rules and code of practice. The Development of Quality Standards for Practice Placements. NHS Education for Scotland, Edinburg, 2004, www.nes.scot.uhs.uk WHO Regional office: Strategické dokumenty pro všeobecné sestry a porodní asistentky (4). Povědomí o výzkumu v praxi sestry a porodní asistentky. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2002. ISBN 80-85047-23-3 WHO Regional office: Strategické dokumenty pro všeobecné sestry a porodní asistentky (5). Portfolio inovačních praktik v ošetřovatelství a porodní asistenci primární zdravotní péče. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2000. ISBN 80-85047-25-X

Kontaktní adresa autora: PhDr. Alexandra Archalousová, Ph.D., RN., RM.

Ústav ošetřovatelství Filozoficko – přírodovědecká fakulta

Slezská univerzita v Opavě Email: [email protected]

20

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ Z ODBORNÉHO JEDNÁNÍ „II. SLEZSKÉ VĚDECKÉ KONFERENCE OŠETŘOVATELSTVÍ V OPAVĚ DNE

10. KVĚTNA 2007“ PRO DALŠÍ ROZVOJ OŠETŘOVATELSTVÍ V ČR

*Archalousová Alexandra, *Mastiliaková Dagmar, **Jurásková Dana, ***Müllerová Nina

*Ústav ošetřovatelství Filozoficko - přírodovědecká fakulta Slezská univerzita v Opavě **Česká asociace sester

***Odbor vědy a vzdělávání Ministerstvo zdravotnictví České republiky

Dne 10. května 2007 proběhla II. Slezská vědecká konference ošetřovatelství s názvem „Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II“ pořádaná Ústavem ošetřovatelství Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Konference zahrnovala rozsáhlou šíři vybrané aktuální problematiky oboru ošetřovatelství a porodní asistence. Prezentované příspěvky reprezentantů nelékařských profesí regulovaných EU - všeobecných sester a porodních asistentek vystihovaly tři hlavní témata konference: vzdělávání v ošetřovatelství; standardizace a akreditační proces v praxi; výzkum a odborná terminologie. V posledních 17 letech (1990 – 2007) procházely a procházejí profese harmonizačním procesem a prudkým rozvojem v oboru ošetřovatelství a porodní asistence. Změny se dotýkají oblasti legislativy, vzdělávání, ošetřovatelské praxe i výzkumu. Organizátoři tohoto setkání jsou přesvědčeni, že pracovní odborná setkání, mezi něž patří právě konference, přispívají k výměně zkušeností a tím i k dalšímu rozvoji v této oblasti. Po zkušenostech, které dnes již sestry a porodní asistentky mají, nastal čas, aby pracovní setkání směřovala k odborným diskusím na vybraná témata, k formulaci doporučení, případně odborným závěrům. Tato myšlenka byla přijata vedením našeho Ústavu ošetřovatelství, byli osloveni významní představitelé obou profesí - z profesních organizací, z univerzitních pracovišť našich i zahraničních, z ministerstva zdravotnictví, ministerstva školství, z ošetřovatelské praxe a požádáni o příspěvek do diskuse k aktuálním tématům. Pozvání na konferenci přijala řada významných osobností z České republiky i ze zahraničí. Za profesní organizaci Českou asociaci sester se jednání zúčastnila nově zvolená prezidentka Mgr. Dana Jurásková, MBA; za profesní organizaci porodních asistentek Mgr.Věra Vránová, Ph.D., za Ministerstvo zdravotnictví České republiky vedoucí oddělení ošetřovatelství Bc. Nina Mullerová; za Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů jeho ředitelka MUDr. Marie Košuličová; za Ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky PhDr. Zuzana Slezáková, PhD., MPH. K dalším významným osobnostem patřili zástupci českých a zahraničních univerzit, které realizují studijní program ošetřovatelství například profesorka Morag Gray z Napier University Edinburgh, Skotsko; děkanka doc. PhDr. Anna Eliašová, PhD., a proděkanka PhDr. Štefánia Andraščíková, PhD., MPH. z Fakulty zdravotnictva Prešovské univerzity v Prešově; Mgr. Lenka Špirudová, proděkanka z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci; vedoucí Katedry ošetřovatelství doc. PhDr. Mária Boledovičová, PhD. z Fakulty sociálnych vied a zdravotníctva Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře; doc. PhDr. Alžběta Hanzlíková, PhD. z Trenčianské univerzity Alexandra Dubčeka v Trenčíně; PhDr. Alena Uríčková z Fakulty zdravotnictva a sociálnem práce Trnavské univerzity v Trnavě; PhDr.PaeDr. Věra Simočková z Fakulty zdravotnictva Univerzity v Ružomberku; prorektor prof. Dr. Ing. Zdeněk Kůs a Mgr. Marie Froňková z Technické univerzity v Liberci; dále zástupci Ústavu ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých

21

Budějovicích, I. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a další. Přítomni byli také představitelé Slezské univerzity v Opavě prorektor pro rozvoj doc. RNDr. František Koliba, CSc. a děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc.

Odborná diskuze na připravená témata konference proběhla v komorním prostředí za účasti přítomných odborníků v ošetřovatelství a porodní asistenci s možností vyslechnout názory a zkušenosti odborníků ze zahraničí . Věříme, že se nám tento záměr podařil a bude příznivě přijat odbornou veřejností. Tímto prostřednictvím děkujeme všem, kteří přijali pozvání na odborné jednání, či přispěli hodnotným příspěvkem v odborném programu konference. Každá pozitivní změna vyžaduje mnoho úsilí, píle, trpělivosti, obětavosti a vzájemné tolerance nadšených lidí směřujících k dalšímu rozvoji. Sborník příspěvku z této konference má název: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II a je ke stažení na webových stránkách Ústavu ošetřovatelství FPF SU v Opavě www.fpf.slu.cz/ústavy - kliknout na ústav ošetřovatelství a na sborník 2007.

Doporučení vyplývající z řízené diskuse odborníků II. Slezské vědecké konference ošetřovatelství v Opavě dne 10. května 2007 : Téma: Vzdělávání Jmenování pracovní skupiny pro národní kurikulum oboru VS a oboru PA, vymezit její roli a postavení. Definování hlavních úkolů pracovní skupiny v oblasti pregraduálního vzdělávání - logbook VS - logbook PA - kreditní systém - zvážit možnosti regulace počtu studentů (pre-registrace) - zpřesnit odbornou terminologii studijních programů a studijních oborů

Téma: Standardizace Jmenování pracovní skupiny pro řízení kvality a tvorbu standardů, vymezit její roli a postavení. Vytvoření subkomisí ve spolupráci s profesními organizacemi a definování hlavních úkolů, subkomise pro služby - v komunitní péči - v domácí péči - v porodní asistenci - v hospicové péči - v následné péči

Téma: Výzkum Jmenování pracovní skupiny pro ošetřovatelskou terminologii Příprava sester a porodních asistentek ke zpracování a řešení grantových projektů

za organizační výbor konference PhDr. Alexandra Archalousová, PhD., RM., RN


Slezská univerzita v Opavě

22

POZNATKY Z „INTENZIVNÍHO PROGRAMU 2008“ V GRONINGENU

Češková Petra, Kudělová Šárka, Přikrylová Lenka, Jarabicová Simona Ústav ošetřovatelství, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita, Opava

Souhrn Autorky příspěvku seznamují s Intenzivním programem 2008 na Hanze University Groningen, kterého se mohli zúčastnit na začátku letošního roku. Hlavním tématem bylo Clinical pathway. Obsah příspěvku je zaměřen nejen na samotný intenzivní program, ale seznamuje také s některými aspekty výuky ošetřovatelství na Hanze University. Intenzivní program je výbornou příležitostí pro získání informací o systému zdravotní péče v různých zemích, o způsobu výuky ošetřovatelství na jiných univerzitách, jako i srovnání různých aspektů ošetřovatelské praxe a navázaní nových kontaktů. Klíčová slova: Intenzivní program, ošetřovatelství, clinical pathways, mezinárodní program, spolupráce Úvod

School of Nursing Hanze University v Groningenu již po jedenácté organizovala Intenzivní program, kterého se letos v termínu 28. ledna – 8. února 2008 měli možnost zúčastnit 4 studentky a 2 vyučující Ústavu ošetřovatelství Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Mezinárodní program, na kterém letos participovali desítky studentů a pedagogů z 12 zemí (Česká republika, Čína, Belgie, Dánsko, Finsko, Lotyšsko, Maďarsko, Nizozemsko, Norsko, Skotsko, Švédsko, USA), je určen posluchačům ošetřovatelství a letos poprvé i sociální práce. Intenzivní program 2008

Tématem letošního setkání bylo „Clinical Pathways“. Desetidenní program se skládal z dopoledních přednášek lektorů, prezentací jednotlivých zemí, odpolední prací studijních skupin a večerních kulturních programů. Organizaci měli na starost koordinátoři projektu Marteen Kaaijk, Titia Scholten, Jan Alkema, Johan van Wieren a Jan Haaijer a třináct studentů třetího ročníku „School of Nursing“.

První týden jsme si poslechli přednášky např. Lindy Paul z USA, která nás seznámila s pojmem Clinical Pathways, dále na toto téma přednášel Petri Roodbol z Hanze univerzity. Best practice se zabývali holandští lektoři Marco Heerings, Isaac Bos a Gerard Lohuis, který se zaměřil na ošetřovatelskou péči v psychiatrii. Katleen Timbers a Linda Paul z Northern Arizona University nám předaly zkušenosti o Best practice v USA. Zajímavá byla také přednáška čínských lektorek s názvem Aplikace multioborových znalostí ve výuce ošetřovatelství. První intenzívní týden uzavírala Riita Nilsson z univerzity Malmö ze Švédska, která nás seznámila s novým dvouletým univerzitním oborem „Aldrepedagogik“ neboli sociální práce zaměřená na vzdělávání seniorů. V druhé polovině studijního pobytu převažovala témata týkající se sociální práce. Vzdělávání v tomto oboru v různých státech Evropy srovnával Mats Högström ze švédské univerzity Malmö. O roli sociálních pracovníků v systému zdravotní péče přednášel maďarský lektor Attila Sárváry z univerzity Debreceni Egyetem. Prezentaci o Fakultě sociálních studií místní Hanze univerzity jsme si poslechli od Berta Gijsberta. Přednášku s názvem Clinical Pathway Best Practice si připravila Katalin Papp z maďarské univerzity Debreceni Egyetem. Nejzajímavějším a nejdiskutabilnějším tématem se minimálně pro naši českou skupinu stala problematika eutanázie. Jan Schurmans ze School of Nursing v Groningenu nám v rámci své prezentace promítl dokumentární film o člověku, který požádal o eutanázii, z pohledu lékaře, který ji prováděl.

23

Přednášky střídaly prezentace studentů. Během prvního týdne jsme získali základní představu o geografii, systému vzdělávání v ošetřovatelství a národních atributech Švédska, Nizozemska, Maďarska, Belgie, Norska a Finska. Z České republiky nás reprezentovaly také dvě studentky ošetřovatelství z Ostravy a studentka z Brna. Druhý týden jsme mohli slyšet prezentace Lotyšska, Číny, Skotska a USA. Odpoledne jsme trávili prací ve studijních skupinách, které tvořilo většinou osm studentů z různých zemí. Každé skupině byla přidělena jiná kazuistika. Skupina poté měla za úkol společně vytvořit Clinical pathway u konkrétního klienta a výsledek prezentovat v závěru Intenzivního programu. Byla to cenná a zajímavá zkušenost seznámit se s názory a postupy řešení situace klienta studentů z jiných zemí. Součástí intenzivního programu byly také exkurze, např. do univerzitní nemocnice v Groningenu.

Téměř každý večer po fyzicky a hlavně psychicky náročném dni byl pro účastníky intenzivního programu připraven kulturní program, který organizovali jak holandští studenti tak učitelé pořádající instituce. Např. pozvání na večeři do luxusní čínské restaurace, divadelní představení, karaoke, discobowling, pub tour a na závěr mezinárodní večeře, kdy zástupci každé země připravili tradiční národní pokrmy. Clinical pathway Clinical pathway je multidisciplinární nástroj, který popisuje rutinní intervence pro skupinu pacientů, kteří mají podobné potřeby za určitý časový úsek. Zaměřuje se především na klienta a zahrnuje výsledky každého kroku ošetřovatelské péče. Podporuje důsledný přístup pro každý případ a vede k nezbytným změnám v praxi. Je zaměřen na multidisciplinární tým a pro každého pracovníka zvlášť jsou vypracovány intervence, které provádí v daném časovém rozvrhu. Clinical pathway pomáhá zajistit efektivní a kvalitní péči o pacienta. Kvalifikovaný zdravotnický pracovník určí vhodnou clinical pathway pro pacienta s danou diagnózou. Dokumentace clinical pathway je součástí ošetřovatelského a lékařského záznamu a je řazena do klinické dokumentace. Historie Termín clinical pathway byl poprvé používán v Bostonu v USA (New England Medical Center) v roce 1985 Karen Zander. Clinical pathways byly navrženy jako důsledek úpravy na používanou dokumentaci v managamentu kvality a standardních postupech. Jejich cíle byly ukončení práce v časovém úseku a zlepšení účinnosti používaných zdrojů. Kritéria pro výběr

- Časté onemocnění bez hospitalizace - Dobře rozpoznatelné onemocnění, které má tolerovanou podobnou péči - Nevysvětlitelná kolísavost v péči - Multidisciplinární realizace - Onemocnění s výrazným rizikem pro pacienta - Motivace v profesionální práci týkající se onemocnění - Onemocnění s vysokými náklady pro nemocnici

Nevýhody clinical pathway - Nejsou přizpůsobeny náboženským skupinám - Nepřistupují individuálně - Jsou zaměřeny na určitou skupinu onemocnění, ale ne na specifické onemocnění

24

Hanze University Groningen Hanze University má více než 2000 zaměstnanců a 20 000 studentů z Nizozemí a zahraničí. Na této univerzitě jsou kromě ošetřovatelství i jiné obory např.: Marketing; Právo; Informatika; Sociální péče; Pedagogika a další. Na School of Nursing studuje 1200 studentů. School of Nursing

School of Nursing je součásti Hanze University. Škola nabízí 4 - letý studijní program, který připravuje studenty na pozici registrovaná sestra. Absolventi získávají bakalářský stupeň vzdělání v ošetřovatelství. Škola nabízí také magisterský program „Advanced Nurse Practitioner“. Kurikulum je založené na kompetencích. Očekává se, že sestra bude: poskytovatel péče; manažer; navrhovatel plánů péče; učitel, vůdce a odborník. V průběhu studia (zejména 3. a 4. ročník) probíhá specializace. Studenti mají možnost si vybrat některý z oborů: Intensive clinical care (Intenzivní péče); Psychiatry and care for the mentally ill (Psychiatrická péče); Community care (Komunitní péče). Specifika studia na Hanze University

Studenti pracují během výuky v malých skupinkách, max. 8 osob ve skupině. Často společně pracují na skupinovém projektu. Výuka je vedena jako problem-based learning (problémové vyučování). Ve skupinách studenti vzájemně diskutují, mimo výuky pro vzájemnou komunikaci intenzívně využívají e-mail i chat. Studenti jsou v průběhu studia vedeni k větší samostatnosti. Daná problematika není studentům „předána“ vyučujícím, ale studenti např. dostanou zadané téma, které mají prostudovat, příp. vypracovat. V kontaktní výuce se následně zaměří pouze na ty věci, kterým neporozuměli a danou problematiku s vyučujícím – tutorem prodiskutují. Každý student má ve škole přístup k internetu, k intranetu univerzity. Učitelé a studenti spolu komunikují elektronickou formou. Škola je vybavena velkou knihovnou a počítačovou učebnou. Výuka ošetřovatelských technik

Výuku ošetřovatelských technik vede nejčastěji sestra z nemocnice, která jednotlivé výkony studentům nejprve demonstruje a pak je studentům nápomocná při jejich procvičování. K přípravě na výuku studenti využívají zejména multimediální pomůcky (včetně internetových zdrojů), jako jsou studijní materiály zaměřeny na jednotlivé praktické výkony, elektronicky připravované texty a video - ukázky jednotlivých výkonů s přesným popisem pracovního postupu a pomůcek. Jestliže má být student přezkoušen z některé praktické dovednosti, nejprve výkon nacvičí sám, poté se natočí na video a videozáznam zašle svému vyučujícímu, který zhodnotí, zda student danou problematiku správně pochopil a provedl. Velký důraz je také kladem na komunikaci s pacientem. U praktické zkoušky z ošetřovatelských technik se současně s praktickou dovedností hodnotí i úroveň komunikace u výkonu. Zkoušku je možné opakovat pouze jednou. Jestli je student neúspěšný i při druhém pokusu, musí studium zanechat. Skillslab (odborné učebny)

Část školy pro výuku ošetřovatelských postupů je vybavena stejně jako ošetřovací jednotka. Nalezneme zde ošetřovnu, vyšetřovnu, čistící místnost, kuchyňku, pokoje pacientů (s centrálním kyslíkem a odsáváním), toaletu, koupelnu atd. Studenti mají kdykoli možnost „improvizovanou školní nemocnici“ navštívit a vyzkoušet si praktické dovednosti. K nácviku mohou využít figuríny, či simulační modely, které si oblékne jiný student, což velmi zjednodušuje také současný nácvik komunikace. Materiálu i pomůcek je dostatek. Také zde se provádí videozáznam k prověření, zda daný výkon student provádí správně.

25

V průběhu 4 - letého studia se na Hanze University klade důraz na rozvoj ošetřovatelských a komunikačních dovedností, spojení teorie s praxi a samostudium. Závěr Účast na intenzivním programu je velkým přínosem pro studenty, neboť nabízí nejen poznávání cizích zemí, ale především zdokonalování a rozvoj myšlení a znalostí studentů, budoucích vysokoškolsky vzdělaných sester. Vzdělávání sebe sama v různých oborech má svůj smysl, ale vzdělávání v oboru zdravotnickém a v péči o člověka je ceněno o to víc, neboť zdraví je dar a nám všem jde v péči o nemocného jen o jedno, opět klientovi tento dar navrátit. Seznam bibliografických odkazů DeBLESER, L., DEPREIRTERE, R., WAELE, K. ET AL.: Defining pathways. In Journal of Nursing Management, 2006, 14, 553–563. ŠKRLOVI, P. a M.: Kreativní ošetřovatelský management. 1. vyd. Praha: Advent – Orion, 2003. 477 s. ISBN 80-7172-841-1. www.hanze.nl

Kontaktní adresa autorů: Ústav ošetřovatelství

Filozoficko – přírodovědecká fakulta Slezská univerzita

Hauerova 4 746 01 Opava

email: [email protected]

[email protected] [email protected]

[email protected]

26

SÚČASNÉ PROBLÉMY VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDELÁVANIA SESTIER A PÔRODNÝCH ASISTENTIEK V PREPOJENÍ NA KLINICKÚ A SPOLOČENSKÚ

PRAX

*Derňárová Ľubica, **Žultáková Silvia *Katedra ošetrovateľstva, Fakulta zdravotníctva Prešovskej univerzity v Prešove

**Katedra pôrodnej asistencie, Fakulta zdravotníctva Prešovskej univerzity v Prešove Súhrn Autori v príspevku definujú a opisujú problémy, ktoré najviac rezonujú v oblasti poskytovania vysokoškolského štúdia v odbore ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia na 1. a 2. stupni vysokoškolského vzdelania. Poukázaním na prítomnosť problémov, ich definovaním a komparáciou s realitou v klinickej praxi sa ponúka priestor na diskusiu v odbornej verejnosti, ale najmä medzi vzdelávacími inštitúciami. Autori sú presvedčení, že problémy, ktoré v príspevku analyzujú, spolu s následnou diskusiou vyvolajú pozitívnu reakciu všetkých zúčastnených – Ministerstva zdravotníctva SR, Akreditačnej komisie MŠ SR pre nelekárske odbory, vzdelávacie inštitúcie i profesijné organizácie. Cieľom autorov je podnietiť k zamysleniu sa nad kvalitou vzdelávania na 2. stupni magisterského štúdia v odbore ošetrovateľstvo, o kompetenciách sestier- magisteriek, o potrebe pôrodných asistentiek – magisteriek a súčasnom statuse sestier a pôrodných asistentiek. Kľúčové slová: Magisterské študijné programy. Kritériá komplexnej akreditácie. Status sestry a pôrodnej asistentky. Snahou každej modernej vysokoškolskej vzdelávacej inštitúcie je okrem iných aktivít aj reflexia aktuálnej potreby absolventov magisterského štúdia na domácom a európskom trhu práce vo vzťahu k pregraduálnej príprave. Cieľom vysokoškolských pedagógov je reagovať na zmeny neustálych transformačných zmien v zdravotníctve, pokroku v medicíne, ošetrovateľstve a pôrodnej asistencii tak, aby nároky, ktoré sú kladené jednak na vzdelávaciu inštitúciu, ale aj požiadavky, ktoré musí študent počas štúdia plniť boli efektívne využívané v klinickej praxi. V neposlednom rade je pre všetkých zainteresovaných veľmi dôležitý aspekt sociálneho statusu takto pripravovaných odborníkov v očiach odbornej a laickej verejnosti. V súčasnosti je nutné definovať niekoľko problémov, ktoré u nás najviac rezonujú a poukázaním na ich existenciu chceme iniciovať diskusiu a v neposlednom rade aj hľadanie optimálnych riešení. Za „najpálčivejšie“ považujeme: 1. magisterské študijné programy - vytváranie mýtov o magisterskom vzdelávaní a ich

akceptácia odbornou a laickou verejnosťou 2. kritériá komplexnej akreditácie a kritériá MZ SR vo vzťahu k požiadavkám na

vzdelávacie inštitúcie 3. spoločenský status sestier s ukončeným druhým stupňom vzdelávania v odbornej a laickej

verejnosti. Prítomnosť problémov priamo ovplyvňuje vzdelávanie a dotýka sa každej vzdelávacej inštitúcie, ktorá realizuje bakalársky a magisterský študijný program v nelekárskych študijných odboroch. Magisterské študijné programy - vytváranie mýtov o magisterskom vzdelávaní a ich akceptácia odbornou a laickou verejnosťou

Zákon č. 131/2002 o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov, § 57, písm. 7 uvádza ako jednu z podmienok prijatia na štúdium študijného programu 2. stupňa v

27

zdravotníckych št. programoch najmenej jeden rok odbornej zdravotníckej praxe v zdravotníckom zariadení. Táto podmienka bola do VŠ zákona zakomponovaná na návrh MZ SR - regulatórneho orgánu - podľa direktív EÚ 77/454 EHS a 77/453 EHS. Po zverejnení a nadobudnutí účinnosti navrhnutých zmien študentská verejnosť v SR vyjadrila nesúhlas s implementáciou zákona a vyvíja aktivity smerujúce k zmene v zákone. Aktivisti z radov študentov oslovili dekanov jednotlivých vzdelávacích inštitúcií, kde sa pripravujú študenti v nelekárskych študijných programoch, aby vyjadrili svoje stanovisko k novelizácii zákona a taktiež organizujú celoslovenské stretnutia za účelom iniciovať zmenu uvádzaného obmedzenia v zákone. Profil absolventa, ktorí sa pripravuje na povolanie sestry a pôrodnej asistentky je prioritne zameraný na výkon povolania v klinickej praxi, priamo pri lôžku pacienta či v ambulantnej zložke preto nás študentská iniciatíva viedla k hľadaniu odpovedí na niekoľko základných otázok: - poznajú študenti Direktívy EÚ ? - je záujem študentov o prácu pri lôžku pacienta skutočný, alebo už pri podávaní prihlášky

„kalkulujú s možnosťou, že ukončia magisterské štúdium a potom prax ukáže „ ? - zachvátila nás „titulománia“ v zmysle: „Ak už mám bakalára, prečo nedoštudovať dva

roky a som magister, s titulom magister mám vyššie šance uspieť na trhu práce aj mimo rezortu zdravotníctva?“

- aké sú kompetencie, či požiadavky na obsadzovanie funkčných miest po ukončení magisterského štúdia ?

- aplikujú sestry – magisterky výsledky ošetrovateľského výskumu v klinickej praxi (evidence nurse - midwifery practice), s možnosťou využitia spätnej väzby medzi klientom – sestrou a pôrodnou asistentkou?

- sú magisterské študijné programy tvorené tak, aby absolventi druhého stupňa VŠ vzdelania mohli uplatniť ako pedagógovia, mentori, manažéri, špecialisti... v klinickej praxi?

- aký je benefit pre zdravotnícke zariadenie, v ktorom pracujú a v neposlednom rade benefit pre odberateľa zdravotníckych služieb - pacientov, či fakt, že starostlivosť poskytovaná magistrami je naozaj kvalitnejšia a vplýva na zvyšovanie dôvery a rešpektu odbornej i laickej verejnosti ?

Ak budú vysoké školy, ktoré majú priznané akreditačné práva na poskytovanie vzdelávania, v nelekárskych študijných programoch dodržiavať zákon , absolventi budú po ukončení bakalárskeho štúdia nútení sa zamestnať. Ak záujemcovia o magisterské štúdium vydržia tento tlak, na „vlastnej koži“ zažijú realitu zdravotníckej praxe. Ak každodenná práca s chorými ľuďmi ich neodradí, určite budú presvedčení, že ich pokračovanie v štúdiu je prínosom pre ich osobnostný rast, pre klientov, a organizáciu, v ktorej pracujú. Na druhej strane ak zamestnávateľ potvrdí záujem o ich (v prípade dennej formy štúdia) znovuzamestnanie s patričným ohodnotením , je to v prospech všetkých zainteresovaných študentov, pacientov, zamestnávateľov a vysokoškolských inštitúcií. Kritériá komplexnej akreditácie a kritériá MZ SR vo vzťahu k požiadavkám na vzdelávacie inštitúcie Ministerstvo zdravotníctva Slovenskej republiky (ďalej MZ SR) pre vydanie kladného stanoviska pre Akreditačnú komisiu ( ďalej AK ) vlády Slovenskej republiky k študijným programom nelekárskych študijných odborov pre oblasť zdravotníctva explicitne deklaruje špecifické požiadavky pre vzdelávacie inštitúcie, ktoré pripravujú študentov pre potreby zdravotníckej praxe. Účelom vymedzenia kritérií je určiť postup MZ SR pri vydávaní stanoviska pre AK vlády SR k študijným programom nelekárskych študijných odborov pre oblasť zdravotníctva podľa

28

Sústavy študijných odborov vysokoškolského vzdelávania SR v zmysle ustanovenia § 83 ods. 13 zákona č. 131/2002 Z. z. o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov. MZ SR vydá kladné stanovisko v prípade, ak žiadateľ – teda vzdelávacia inštitúcia preukáže nižšie definované podrobnejšie požiadavky na dennú a externú formu štúdia, ktoré sa týkajú:

a) personálneho zabezpečenia a garantovania programu b) obsahu programu c) požiadaviek na prijímanie uchádzačov na štúdium d) materiálno – technického a informačného zabezpečenia študijného programu pre

príslušný zdravotnícky študijný program. Personálne zabezpečenie pre teoretickú výučbu ( bc. v odbore ošetrovateľstvo )je kvalifikačná štruktúra prednášateľov, vysokoškolských učiteľov pôsobiacich v profilujúcich ošetrovateľských predmetoch, a to sú sestry na ustanovený týždenný pracovný čas (“plný úväzok“):

a) jeden docent v ošetrovateľstve s požadovanou kvalifikáciou sestra,

b) päť vysokoškolských učiteľov vo funkcii odborného asistenta s požadovanou kvalifikáciou sestra a dvojročnou odbornou zdravotníckou praxou s vysokoškolským vzdelaním tretieho stupňa (PhD.) s pedagogickou spôsobilosťou,

c) pre magisterský študijný program vysokoškolskí učitelia podľa bodu a), b) a jeden profesor s kvalifikáciou sestra. a pre doktorandský študijný program vysokoškolskí učitelia vo funkcii profesora, docenta, odborného asistenta s kvalifikáciou sestra.

Ak sa pragmaticky pozrieme na odporúčania MZ SR, reálna prax je nasledovná:

- transformačný proces vzdelávania na vysokoškolských inštitúciách trvá relatívne krátku dobu

- kvalifikačný odborný rast trvá určité obdobie – PhD., doc., prof.

- je len otázkou času, kedy sa bude uchádzať o miesto na VŠ absolvent PhD. dennej formy štúdia, ktorý nespĺňa požiadavku - minimálne jeden rok klinickej praxe (jeden rok praxe mal absolvovať po ukončení bc. štúdia ). Kde bude zaradený takýto odborník v klinickej praxi, aké kompetencie bude mať, keď nie sú vyšpecifikované kompetencie ani pre sestru magisterku? Bude sa vzťahovať na túto kategóriu výnimka ?

Ďalším paradoxom, alebo „schizofréniou“ je, že v pôrodnej asistencii neexistuje nadväzujúci magisterský program . Môže pôrodná asistentka, ktorá získala bakalársky stupeň štúdia v odbore pôrodná asistencia pokračovať v štúdiu v magisterskom študijnom programe určenom pre ošetrovateľstvo? (Pozn: Na žiadosť ministra zdravotníctva SR v roku 2006 bolo zastavené prijímanie študentov odboru pôrodná asistencia do magisterského študijného programu v odbore ošetrovateľstvo, kde jedným z dôvodov je, že v takom prípade získané vzdelanie pôrodnej asistentky v spomínanom študijnom programe je neakceptovateľné, pretože nenapĺňa stanovené kritériá na obsah a rozsah štúdia sestier v tomto type štúdia. Pôrodná asistentka sa tak stáva hybridom, a nie je možné jej uznať 2. stupeň VŠ vzdelania v odbore ošetrovateľstvo a stále zostáva pôrodnou asistentkou s 1. stupňom VŠ vzdelania. Ako má potom postupovať zamestnávateľ pri uznávaní jej vzdelania? S vyššie uvedeným nekoreluje informácia uvedená na www.akredkom.sk, kde v Sústave študijných odborov AK MŠ SR pod číslom 7. 4. 1. ŠTUDIJNÝ ODBOR OŠETROVATEĽSTVO vo vymedzení príbuzných študijných odborov sa uvádza, že pôrodná asistencia patrí k príbuzným študijným odborom regulovaných nelekárskych profesií s možnosťou pokračovania na 2. magisterskom stupni odboru ošetrovateľstvo.)

29

Pôrodná asistencia je oblasť poskytovania zdravotnej starostlivosti žene, dieťaťu a rodine, ktorá čoraz intenzívnejšie rezonuje vo vedomí odbornej a laickej verejnosti. Pôrodné asistentky plnia veľmi významnú a špecifickú úlohu práve v tejto oblasti. Názor odborníkov na prípravu pôrodných asistentiek je jednoznačný a hovorí, že pôrodné asistentky je potrebné vzdelávať aj v magisterskom stupni, ale aj tu pri úvahách o magisterských študijných programoch podľa odporúčaní EMA rezonuje:

- že predovšetkým potrebujeme pôrodnú asistentku s absolútnou praktickou odbornou spôsobilosťou, ktorá končí vzdelanie na bakalárskom stupni a vykonáva prax v pôrodnej asistencii

- miera vplyvu vzdelania na kvalitu poskytovania starostlivosti v pôrodnej asistencii.

- aký bude rozdiel medzi pôrodnou asistentkou bakalárkou a magisterkou a aký to bude mať benefit pre ženu a dieťa.

Domnievame sa, že ďalším problémom na diskusiu by bola: - potreba regulácie počtu prijímaných študentov z ich následnou možnosťou uplatnenia v klinickej praxi (alebo nás ako vzdelávaciu inštitúciu nezaujíma, čo je dôležité pre klinickú prax, nás zaujímajú počty študentov).

Spoločenský status sestier s ukončeným druhým stupňom vzdelávania v odbornej a laickej verejnosti Status sestry a pôrodnej asistentky v našej spoločnosti z pohľadu laikov a odborníkov nie je veľmi priaznivý. Čo je potrebné urobiť pre to, aby sme dosiahli zmenu statusu sestry - pôrodnej asistentky ? Pomôžu nami navrhované odporúčania?

1. realizácia ošetrovateľských auditov ( v zdravotníckych zariadeniach ) a ich zverejnenie pre potreby rozhodovania sa, kde do nemocnice

2. rozvíjanie schopností presadiť profesionálnu rovnocennosť a partnerské vzťahy v liečebnom tíme.

3. budovanie schopností získavania zdravej sebadôvery a sebahodnoty 4. uvedomenie si faktu, že získaním diplomu profesijný rast nekončí, ale začína 5. jednotné vystupovanie na verejnosti a budovanie profesijného imidžu 6. schopnosť a túžba získať a udržať si špičkovú kompetenciu 7. vystupovať takým spôsobom, aby ich zovňajšok, prístup k pacientovi alebo verejnosti

budili rešpekt 8. dokumentovanie a zverejňovanie aktivít sestier a pôrodných asistentiek 9. proaktívny prístup k zmenám v neustále sa transformujúcom zdravotníctve.

Žiadny status nevznikne spontánne, aj slovenské sestry -magisterky sa musia o svoj status usilovať a musia si ho zaslúžiť. Ak hovoríme o statuse, máme na mysli status interný, interpretovaný ako pohľad sestry na samu seba a ošetrovateľstvo ako profesiu a status externý ako predstava , ktorú má o sestre a ošetrovateľstve laická verejnosť, médiá, politici, ale aj lekári, či iní členovia zdravotníckeho tímu. V súčasnom období zápasíme s dvoma pohľadmi na sestru a pôrodnú asistentku, kde na jednej strane predstavuje niekoho, kto dáva sám seba a na strane druhej, kde sestra a pôrodná asistentka predstavuje vzdelanú a kvalifikovanú, ktorá sa pri rozhodovaní neriadi emóciami, ale využíva kritické myslenie a na jej vedomosti, schopnosti a špecializáciu je možné sa vždy spoľahnúť. Je ťažké zbaviť sa predstavy „dievčaťa pre všetko“ a vytvoriť novú predstavu „sestry – profesionálky“.

30

Záver David Lohr, pri odchode z funkcie prezidenta U. S. Steel Košice uviedol zaujímavý postreh: „Podstatné je skvalitnenie systému vzdelávania - tam je začiatok výchovy pracovnej sily, ktorá bude schopná ďalej približovať Slovensko k západným ekonomikám. Tu sú školy odtrhnuté od toho, čo sa od nich žiada. Pozerajú sa na kvantitu namiesto kvality. Nijaké prijímacie pohovory, nijaký tlak na študentov, aby excelovali. Príliš veľa študentov je na univerzitách len preto, aby vôbec niečo robili a získali diplom, nie preto, aby sa snažili dosiahnuť ciele, ktoré si stanovili. Potrebné je však miesto, kde môžu rásť silné a nezávisle rozmýšľajúce osobnosti, také, ktoré využijú to, čo im vzdelanie poskytuje. Študenti vychovaní v systéme, ktorý ich učí myslieť, sa môžu stať tými pracovníkmi, ktorí budú prínosom pre ekonomiku. Našou snahou je určite príprava takých absolventov, ktorí budú prínosom nielen pre ekonomiku ale hlavne pre tých, ktorí sú na naše profesionálne služby odkázaní – pacienti. Zoznam bibliografických odkazov ANDRAŠČÍKOVÁ, Š., ELIAŠOVÁ, A., DERŇAROVÁ, Ľ., ŽULTÁKOVÁ, S. Súčasné vzdelávanie pôrodných asistentiek z pohľadu vzdelávacej inštitúcie a praxe In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II. Sborník příspěvků II. Slezské vědecké konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí konané dne 10. května 2007. - Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2007, s. 10-21. ANDRAŠČÍKOVÁ, Š., ELIAŠOVÁ, A. Štúdium podľa európskych štandardov: príprava pôrodných asistentiek na fakulte zdravotníctva v Prešove. In: Zdravotnícke noviny : odborný týždenník pre zdravotníctvo, sociálne služby a farmáciu. - Roč. 8/52, č. 7 (2003), s. 3. KANTORÍK, J. Školy sú tu odtrhnuté od života. Denník Pravda 7.4.2008, str. 1. Kritériá Ministerstva zdravotníctva Slovenskej republiky pre vydanie kladného stanoviska pre Akreditačnú komisiu vlády Slovenskej republiky k študijným programom nelekárskych študijných odborov pre oblasť zdravotníctva (schválené gremiálnou poradou ministra uznesenie č.345/2007 dňa 10.12.2007) SLEZÁKOVÁ, Z. Kvalita ošetrovateľskej starostlivosti. In: Speculum Nostrum, r.4, č.3/2003, s.79-81 , ISSN 1335 – 7654. SLEZÁKOVÁ, Z. Vzdelávanie sestier a pôrodných asistentek na Slovensku v Európskej dimenzii. I. Slezská konferencia ošetřovatelství s medzinárodní účastií (vyžiadaná prednáška) Opava (ČR) 21. září 2006 s.96. ISBN 80-7248-388-9. ŠKRLA, P., ŠKRLOVA, M. Kreativní ošetřovatelský management. Praha: Advent – Orion s. r. o. 2006.477 s. ISBN 80-7172-841-1. ZÁKON NR SR č.131/2002 Z.z. o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov.

Kontaktná adresa autora:

PhDr. Ľubica Derňárová, Ph.D., MPH Fakulta zdravotníctva Prešovská univerzita

Partizánska 1 080 01 Prešov

Email: [email protected] [email protected]

31

PALIATIVNÍ OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE A MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ OŠETŘOVATELSKÝCH KONCEPTŮ

Friedlová Karolína

Ústav ošetřovatelství, Filozoficko – přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě INSTITUT Bazální stimulace, s. r. o.

Souhrn Paliativní péče je způsob péče, která má přinést zmírnění tam, kde není možné vyléčení. Paliativní péče musí být konána multiprofesionálním týmem, v centru zájmu je vždy klient a jeho rodina. Cílem je kvalita života klienta s dobrou kontrolou symptomů a bolesti a doprovod psychický, sociální a spirituální. Ošetřovatelská péče v konceptu bazální stimulace nabízí mnoho ošetřovatelských kompetencí k doprovodu klientů s nezměnitelným zdravotním stavem. Základem bazálně stimulující péče je také respekt autonomie klienta. Odborné vědomosti a dovednosti konceptu bazální stimulace lze získat v odborných certifikovaných kurzech. Nejvhodnějším předpokladem implementace konceptu do péče je proškolení co největší části týmu, což zaručuje kontinuitu integrovaných prvků. Dalším významným předpokladem je podpora terapeutického týmu formou supervize na pracovišti v určitém časovém odstupu po skončení kurzu. V oblasti paliativní péče proškolil INSTITUT Bazální stimulace několik zařízení. Protože v některých proškolených zařízeních paliativní péče proběhly také supervize, je možné předložit relevantní údaje o tom, které prvky konceptu bazální stimulace se v paliativní péči nejvíce uplatňují a v jaké míře.

Klíčová slova: Autonomie klienta, bazální stimulace, dotek, důvěra, pocit jistoty a bezpečí, kvalita života, paliativní péče, bolest Úvod Slovo „paliativní“ je odvozeno z latinského slova „pallium“, což znamená kabát. Cílem paliativní péče je alegoricky řečeno vytvoření „ochranného pláště“, tedy zmírnění potíží a navození stavu, kdy se klient „cítí dobře“. Paliativní péče je také péče doprovázející k umírání. Jedná se o péči, která má přinést zmírnění tam, kde není možné vyléčení. Cílem práce je zjištění možností ošetřovatelských nabídek v paliativní péči. Definice Světové zdravotnické organizace popisuje paliativní péči jako péči, která pečuje o klienty s neléčitelným, progredujícím a postupujícím onemocněním s omezenou délkou života. Hlavním cílem této péče je kvalita života klienta. Pro strukturu péče je potřeba si uvědomit, že kvalita života je vždy:

• subjektivní • individuální • variabilní • situativní

Paliativní péče je způsob přístupu k zlepšení kvality života u klientů a jejich příbuzných, kteří jsou konfrontováni problémy spojenými s životem ohrožujícím onemocněním, jež vede ke smrti. Paliativní péče musí být konána multiprofesionálním týmem, v centru zájmu je vždy klient a jeho rodina. Cílem je kvalita života s dobrou kontrolou symptomů a bolesti a doprovod psychický, sociální a spirituální. Symptomy, které se u klientů s život ohrožujícím stavem nejčastěji vyskytují, jsou:

- anorexie - kachexie

32

- nauzea, zvracení - obstipace - vegetativní symptomatologie - nespavost - strach a deprese - existenční strach - smutek, žal

Diagnóza zhoubného onemocnění je pro klienty velkou psychickou zátěží, proto by mělo být jejímu sdělení věnováno dostatečné množství času. Nabídka psychologické péče by měla být samozřejmostí. Stanovení diagnózy a terapie proběhne v nemocničním zařízení, po určité době však dojde k propuštění klienta do domácího prostředí nebo hospicového zařízení. V tomto okamžiku je důležitá kvalitní a těsná spolupráce mezi praktickým lékařem, agenturou domácí péče a ošetřujícím lékařem a sestrou v nemocnici nebo týmem v hospicovém zařízení. Možnosti paliativní péče:

1. Paliativní oddělení v nemocnicích 2. Paliativní supportteam v nemocnicích 3. Mobilní paliativní tým pro klienty v domácím prostředí 4. Hospice

Ošetřovatelská péče v konceptu bazální stimulace nabízí mnoho ošetřovatelských kompetencí k doprovodu klientů s nezměnitelným zdravotním stavem. Základem této péče je respekt autonomie klienta. Klient a jeho příbuzní jsou chápání jako partneři, kteří chtějí:

• kvalitní prožívání • zajistit autonomii • kontrolu symptomů onemocnění

To vyžaduje vysokou profesionalitu poskytované péče a holistický přístup ke klientovi. Na člověka je pohlíženo jako na bio-psycho-sociální jednotku se všemi jeho tělesnými, psychickými a také sociálními potřebami. K výrazné sociální potřebě člověka patří potřeba komunikace a také pocit akceptace vlastní osobnosti. Saturaci těchto potřeb umožňuje koncept bazální stimulace. Základem bazálně stimulující péče je také respekt autonomie klienta. Koncept nabízí mnoho ošetřovatelských kompetencí z oblasti somatické, vestibulární, vibrační, chuťové, optické, sluchové, taktilně-haptické a olfaktorické stimulace. Odborné vědomosti a dovednosti konceptu bazální stimulace lze získat v odborných kurzech certifikovaných kurzech. Pro paliativní péči jsou vhodné především prvky somatických stimulací (zklidňující koupele, polohování hnízdo a mumie, kontaktní dýchání a masáž stimulující dýchání) a orální stimulace. Metodikou pro získání relevantních informací o integraci ošetřovatelských nabídek v paliativní péči byla forma dotazníkového šetření a praktické supervize, jejíchž součástí je komunikativní validace k ověření údajů z předchozího dotazníkového šetření. Nejvhodnějším předpokladem implementace konceptu do péče je proškolení co největší části týmu, což zaručuje kontinuitu integrovaných prvků. Dalším významným předpokladem je podpora terapeutického týmu formou supervize na pracovišti v určitém časovém odstupu po skončení kurzu /4/. Průběh samotné supervize zahrnuje různé formy, součástí je také diskuze-beseda k ověření údajů z výstupu dotazníkového šetření, které probíhá před supervizí. Jedná se o důležitý prvek komunikativní validace /2,3/. V oblasti paliativní péče proškolil INSTITUT Bazální stimulace tato zařízení:

Hospic Sv. Anežky v Červeném Kostelci (ošetřovatelský tým absolvoval základní, nástavbový kurz a supervizi)

Domov Sv. Josefa v Žirči pro klienty s roztroušenou sklerózou (ošetřovatelský tým absolvoval základní, nástavbový kurz a supervizi)

Hospic Citadela, Valašské Meziříčí (základní kurz)

33

Hospic Sv. Jana Neumana v Prachaticích (ošetřovatelský tým absolvoval základní, nástavbový kurz a supervizi)

Mobilní hospic Ondrášek v Ostravě Mobilní dětský hospic paprsek v Bratislavě

Supervize probíhá vždy s minimálně tříměsíčním časovým odstupem po skončení kurzu. Před samotnou supervizí obdrží všichni účastníci kurzu poštou dotazníky, které vyplní a poté jsou tyto dotazníky zaslány k vyhodnocení zpět na pořadatele a garanta kvality kurzu, tedy INSTITUT Bazální stimulace. Dotazníky jsou předem supervizorem vyhodnoceny a analyzovány. Průběh samotné supervize má formu nejprve diskuse v kruhu a poté probíhá přímo na pracovišti a u lůžka klientů. Protože v některých proškolených zařízeních paliativní péče proběhly také supervize, je možné předložit relevantní údaje o tom, které prvky konceptu bazální stimulace se v paliativní péči nejvíce uplatňují a v jaké míře. Výsledky šetření jsou popsány v následném textu: Předkládám výstup ze supervizí v zařízeních Domov Sv. Josefa a Hospic Sv. Anežky. V Domově Sv. Josefa pracuje po proškolení v základním i nástavbovém certifikovaném kurzu celkem 19 členů zdravotního týmu A v Hospici Sv. Anežky 21 zaměstnanců /1/. Uvádím techniky somatické, vibrační a vestibulární stimulace, které jsou aplikovány do paliativní péče. Z technik somatické stimulace je nejvíce v paliativní péči aplikovaná masáž stimulující dýchání (35) a polohování mumie (35), dále pak zklidňující stimulace (27).

P r a k t i c k é t e c h n i k y k o n c e p t u B S i n t e g r o v a n é d o p é č e o k l i e n t y p o a b s o l v o v á n í z á k l a d n í h o s e m i n á ř e B S a ) s o m a t i c k á s t i m u l a c e

z k l i d ň u j í c í k o u p e l / s t i m u l a c e

p o l o h o v á n í h n í z d o

m a s á ž s t i m u l u j í c í d ý c h á n í

k o n t a k t n í d ý c h á n í

p o l o h o v á n í m u m i e

m i k r o p o l o h o v á n í

p o v z b u z u j í c í k o u p e l / s t i m u l a c e

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1 0 1 1 1 2 1 3 1 4 1 5 1 6 1 7 1 8 1 9 2 0 2 1 2 2 2 3 2 4 2 5 2 6 2 7 2 8 2 9 3 0 3 1 3 2 3 3 3 4 3 5 3 6 3 7 3 8 3 9 4 0c e lk o v ý p o č e t z p r a c o v a n ý c h d o t a z n ík ů

Z možností vestibulární stimulace je nejvíce využíváno jemných pohybů hlavou v lůžku nebo v křesle. Z celkového počtu proškolených zaměstnanců uvádí tento fakt celkem 28 zdravotníků.

34

P r a k t i c k é t e c h n i k y k o n c e p t u B S i n t e g r o v a n é d o p é č e o k l i e n t y p o a b s o l v o v á n í z á k l a d n í h o s e m i n á ř e B S b ) v e s t i b u l á r n í s t i m u l a c e

je m n é p o h y b y h l a v o u k l i e n t a v lů ž k u n e b o

k ř e s l e

p o h y b o v e s n é h o k l a s u

h o u p a c í k ř e s l o n e b o z á v ě s n é s í t ě

p o l o h o v a c í k ř e s l op o h u p o v á n í k l i e n t e m

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1 0 1 1 1 2 1 3 1 4 1 5 1 6 1 7 1 8 1 9 2 0 2 1 2 2 2 3 2 4 2 5 2 6 2 7 2 8 2 9 3 0 3 1 3 2 3 3 3 4 3 5 3 6 3 7 3 8 3 9 4 0

c e lk o v ý p o č e t z p r a c o v a n ý c h d o ta z n ík ů

Z možností vibračních stimulací jsou nejvíce využívány prvky manuální vibrační stimulace (15).

P r a k t i c k é t e c h n i k y k o n c e p t u B S i n t e g r o v a n é d o p é č e o k l i e n t y p o a b s o l v o v á n í z á k l a d n í h o s e m i n á ř e B S c ) v i b r a č n í s t i m u l a c e

p o u ž i t í m e c h a n i c k ý c h v i b r a č n í c h p o m ů c e k

m a n u á l n í v i b r a č n í s t i m u l a c e

v i b r a č n í m a t r a c e

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1 0 1 1 1 2 1 3 1 4 1 5 1 6 1 7 1 8 1 9 2 0 2 1 2 2 2 3 2 4 2 5 2 6 2 7 2 8 2 9 3 0 3 1 3 2 3 3 3 4 3 5 3 6 3 7 3 8 3 9 4 0

c e lk o v ý p o č e t z p r a c o v a n ý c h d o t a z n ík ů

Protože koncept bazální stimulace předpokládá práci s autobiografií klienta a integraci

příbuzných do péče, uvádím také tyto aspekty v péči o klienty. S prvky autobiografie klienta pracuje většina členů proškolených týmů, celkem 34 ze 40 proškolených.

Příbuzné klientů integruje do péče také většina členů proškolených týmů, celkem ze 40 zaměstnanců 32.

I n t e g r o v a l i j s t e p ř í b u z n é V a š i c h k l i e n tů d o p é č e ?

A N O

N E

N e o d p o v ě d ě l o

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1 0 1 1 1 2 1 3 1 4 1 5 1 6 1 7 1 8 1 9 2 0 2 1 2 2 2 3 2 4 2 5 2 6 2 7 2 8 2 9 3 0 3 1 3 2 3 3 3 4 3 5 3 6 3 7 3 8 3 9 4 0

c e lk o v ý p o č e t z p r a c o v a n ý c h d o ta z n ík ů

35

Závěr Každý člověk žije svůj vlastní život a umírá vlastní smrtí. Vůle klienta by měla být vedoucí linií poskytované paliativní péče. Vůle může být podána také příbuznými a ošetřujícím personálem. Vůli lze zjistit různými prostředky (anamnéza, rozhovor s příbuznými atd.). Slova: „ Nemůžeme pro Vás více udělat“ znamenají: „ Nechám tě od tohoto okamžiku samotného v tvém utrpení“. Aby k takovýmto situacím nedocházelo, nabízí se možnosti ošetřovatelských nabídek v konceptu bazální stimulace, kterými lze také nonverbálně klientovi vyjádřit empatii a blízkost. Fakt, že možnosti konceptu bazální stimulace obohatily pracovní repertoár členů zdravotních týmů v paliativní péči, prezentuje tento graf.

O b o h a t i l y t e c h n i k y n a u č e n é v s e m i n á ř i B S V á š p r a c o v n í r e p e r t o á r ?

N e o d p o v ě d ě l o

A N O

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1 0 1 1 1 2 1 3 1 4 1 5 1 6 1 7 1 8 1 9 2 0 2 1 2 2 2 3 2 4 2 5 2 6 2 7 2 8 2 9 3 0 3 1 3 2 3 3 3 4 3 5 3 6 3 7 3 8 3 9 4 0

c e lk o v ý p o č e t z p r a c o v a n ý c h d o t a z n ík ů

Koncept bazální stimulace přispívá jednoznačně k zvýšení kvality ošetřovatelské péče v oblasti paliativní medicíny. Seznam bibliografických odkazů Databáze supervizí. INSTITUT Bazální stimulace, s. r. o., 2006-2008. MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2006, 332 s. ISBN 80-247-1362-4. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004, 270 s. ISBN 80-7184-569-8. SCHWARZ, R. Supervision in der Pflege. 1. vyd. Bern: Verlag Hans Huber, 2007, 229, ISBN 978-3-456-84335-3.

Kontaktní adresa autora:

PhDr. Karolína Friedlová INSTITUT Bazální stimulace, s.r.o.

J. Opletala 680 738 02 Frýdek-Místek


36

IMPLEMENTACE BAZÁLNÍ STIMULACE, ZNAKOVÉ ŘEČI A ZOOTERAPIE DO STUDIJNÍHO PROGRAMU OŠETŘOVATELSTVÍ OBORU VŠEOBECNÁ SESTRA

Haluzíková Jana, Římovská Zdeňka

Slezská univerzita Opava, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav ošetřovatelství

Souhrn Na základě doporučení Evropské unie je podporována jednotná akademická úroveň vzdělávání v ošetřovatelství a porodní asistenci. V rámci volitelných předmětů studentky ošetřovatelství na Slezské univerzitě získají základní vědomosti a dovednosti v předmětech bazální stimulace, znaková řeč a zooterapie. Klíčová slova: bazální stimulace – zooterapie – znaková řeč - ošetřovatelství – vzdělávací program – hippoterapie – canisterapie - hiporehabilitace Úvod V souvislosti s legislativními změnami ve zdravotnickém školství České republiky na základě doporučení Evropské unie se mění požadavky na úroveň vzdělávání sester. Je podporována jednotná akademická úroveň vzdělávání v oborech ošetřovatelství a porodní asistence. Cílem je nejen vhodné zajištění úrovně základní přípravy sester a porodních asistentek, ale i to, aby vzdělání bylo vstupní branou pro kontinuální vzdělávání sester v budoucnosti. Obsah Na Slezské univerzitě v Opavě – Filozoficko-přírodovědecké fakultě ve studijním programu Všeobecná sestra jsou předměty rozděleny do tří kategorií. Kategorie A – povinně základní a oborové předměty, kategorie B – povinně volitelné předměty a kategorie C – volitelné předměty. V prvním ročníku jsou do studijního programu v rámci volitelných předmětů implementovány Bazální stimulace 1, Znaková řeč 1 a Zooterapie. Studenti si zapisují tyto předměty v zimním anebo v letním semestru v prvním ročníku. Ve druhém ročníku si mohou zapsat další navazující předměty Bazální stimulaci 2 a Znakovou řeč 2. Tyto netradiční předměty výrazně obohacují vlastní studijní program a nabízí studentům lépe porozumět handicapovaným. Charakteristika jednotlivých předmětů: Předmět: Bazální stimulace Bazální stimulace patří v evropských zemích k uznávaným a aplikovaným konceptům v oblasti speciální pedagogiky tak i v ošetřovatelství. Její prvky se využívají u lidí s tělesným anebo duševním postižením, u pacientů v komatu, mentálně postižených a také u jedinců s jakýmkoliv postižením vnímání. V mnohých evropských zemích je koncept bazální stimulace integrovaný do studijního programu ošetřovatelství. 1. ročník Předmět je koncipován jako teoreticko-praktický. Výuka je vedena tak, aby studenti chápali prožívání nemocného a na tomto podkladě plánovali ošetřovatelskou péči. Teoretická část výuky seznamuje studenty s teoretickou základnou konceptu Bazální stimulace®. V praktické části výuky nacvičují studenti modelové situace s cílem identifikovat potřeby pacienta se změněnou schopností komunikace a vnímání a tyto potřeby adekvátně saturovat na bázi individualizované a aktivní ošetřovatelské péče prostřednictvím prvků konceptu.

37

2. ročník Předmět je koncipován jako teoreticko-praktický. Rozšiřuje poznatky a dovednosti z konceptu Bazální stimulace® v ošetřovatelské péči. Výuka je vedena tak, aby studenti chápali prožívání nemocného a chápali ho jako rovnocenného partnera s vlastními prožitky. Teoretická část výuky seznamuje studenty s nástavbovými prvky konceptu. Praktická část výuky je realizována na klinickém pracovišti, kde studující pracují pod vedením lektorů. Cílem je identifikovat potřeby pacienta se změněnou schopností komunikace a vnímání. Studenti pracují s nonverbálními prvky komunikace v ošetřovatelské péči. Celková hodinová dotace je 50 hodin. Předmět je ukončen zápočtem. Předmět: Znaková řeč Sluch zároveň se zrakem spojuje nejúžeji člověka s prostředím, ve kterém žije, dává mu informace o tom co se děje v prostředí. Signály pro jeho bezpečí, orientace podle směru slyšených zvuků. Především však umožňuje zprostředkování vzájemného sdělovacího styku realizovaného mluvenou řečí. Sluchové postižení znamená komunikační bariéru, která pro jedince může mít závažné důsledky v oblasti sociální a psychické. 1. ročník Obsah předmětu tvoří základní znalosti v komunikaci s neslyšícím člověkem. Schopnost základní komunikace s neslyšícím patří k profesionálním dovednostem sester. Výuka je praktická. Umožňuje studentům získat základy znakového jazyka a znakované češtiny. 2. ročník Obsah předmětu navazuje na základní znalosti v komunikaci s neslyšícím člověkem, které studující získali v prvním ročníku. Výuka je praktická. Celková hodinová dotace je 50 hodin. Předmět je ukončen zápočtem. Předmět: Zooterapie Zooterapie používá zvířata k různým formám terapeutického kontaktu s člověkem. Je využívána pro léčbu starších osob, které jsou umístěny převážně v institucích a k léčbě dětí s nejrůznějšími handicapy. Obsah předmětu je zaměřen na rozvoj všeobecných znalostí sestry, zaměřených na aplikaci zooterapie do ošetřovatelského procesu. Výuka je praktická. Umožňuje studentům získat základní teoretické i praktické dovednosti k využívání canisterapie a jiných druhů zooterapií v péči o klienty/pacienty. Výuka probíhá formou seminárních cvičení. Studující si procvičí získané teoretické vědomostí z oboru canisterapie a hipoterapie ve vybraných speciálních zařízeních. Celková hodinová dotace je 20 hodin. Předmět je ukončen zápočtem. Canisterapie je jednou ze složek zooterapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví, ale především na psychiku člověka. Uplatňuje se především jako pomocná metoda při léčení situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Např. navazování kontaktu s pacienty obtížně komunikujícími, práce s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, lidmi s mentálními potížemi apod. Canisterapie přispívá k rozvoji jemné i hrubé motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvoj orientace v prostoru, nácvik koncentrace rozvíjí sociální cítění. Má pozitivní vliv na psychiku a přispívá k duševní rovnováze.

38

Hipoterapie je léčebná metoda využívající pozitivní působení koně na tělesné, duševní i sociální zdraví člověka. Hipoterapie tak napomáhá např. nácviku chůze, zlepšení koordinace pohybu, tréninku rovnováhy včetně pozitivního působení na neurologická onemocnění. Významných výsledků dosáhla tato terapie také u lidí trpících pocity osamělosti, zklamání, nedostatkem porozumění, psychicky, tělesně i mentálně postižených. Hipoterapie zahrnuje 3 směry:

• Hiporehabilitace – rehabilitační metoda pro pohybově postižené, která využívá hlavně tělesné faktory mechanismu účinku jízdy na koni

• Pedagogicko-psychologické ježdění – vyžívá koně jako psychoterapeutického prostředku

• Sportovní ježdění handicapovaných – pohybově i duševně handicapovaní sportovci trénují jízdu na koni a účastní se různých závodů

Hiporehabilitace využívá specifický pohyb koně tj. trojí pohyb hřbetu (zepředu dozadu,

z boku na bok, nahoru dolů). Pohyb koně si vynucuje pohybovou kompenzaci ze strany jezdce. Každé vychýlení hřbetu koně vyvolá celou sérií posturálních reflexů nutných k udržení rovnováhy jezdce. Hiporehabilitace využívá i tělesné teploty koně, což je významný relaxační faktor pro ztuhlé svalstvo u tělesně postižených. Zajímavých výsledků bylo také dosaženo při léčbě psychiky deprivovaných dětí.

Závěr Absolvováním předmětů získají studenti základní informace o konceptu bazální stimulace, jeho významu a aplikaci v praxi. Naučí se základy znakové řeči, které mohou uplatnit při ošetřování nemocných s poruchami sluchu. Zkušenosti s prvky canisterapie a hipoterapie jim pomohou lépe pochopit handicapované a jejich specifický svět. Seznam bibliografických odkazů

BEHARKOVÁ, N., POKORNÁ, A.: Je oprávněné volání po vysokoškolsky vzdělaných sestrách v praxi? In: Diagnóza v ošetřovatelství. 2, č.1. Praha, 2006. ISSN 1801-1349. CETLOVÁ, L.: Zooterapie pro třetí věk. Diagnóza v ošetřovatelství. 2, č. 8. Praha, 2006. ISSN 1801-1349. FRIEDLOVÁ, K.: Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vyd. Praha:Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1314-4 KADUČÁKOVÁ, H.: Implementácia konceptu bazálnej stimulácie do študijného programu. In: Historicky II. národní konference bazální stimulace s mezinárodní účastí. Sborník příspěvků, Frýdek-Místek: Kleinwächter, 2007. ISBN 978-80-254-0757-8. KVÍTEK, V.: Speciální pedagogika Surdopedie. Studijní texty. Jihočeská univerzita, zdravotně sociální fakulta v Českých Budějovicích. www.zsf.jcu.cz PETTY, G.: Moderní vyučování. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-978-X.

Kontaktní adresa autora: PhDr. Jana Haluzíková, PhD.

Slezská univerzita Opava Filozoficko-přírodovědecká fakulta

Ústav ošetřovatelství Email: [email protected]

39

VYSOKOŠKOLSKÝ STUDENT A JEHO ZÁTĚŽ

Hosáková Jiřina Ústav ošetřovatelství, Filozoficko – přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě

Souhrn Přechod studenta ze střední školy na školu vysokou znamená nejen změnu ze známého prostředí do prostředí neznámého, ale taky přechod do prostředí náročnějšího a kvalitativně odlišného. Adaptace na nové podmínky je ovlivněná zralostí tělesnou, psychickou, emoční a sociální. Vlivy, které na zdraví vysokoškoláků působí jsou specifické a přímo souvisí se studiem.

Klíčová slova: Student, adaptace, změna, zdravotní stav, zralost, studium Úvod Základem úspěšného zvládnutí vysokoškolského studia je nutná adaptace na nové požadavky, které jsou na tuto skupinu studentů kladeny. Statistické údaje udávají, že populace ve věku 20-30 let tvoří skupinu s nejnižší nemocností a úmrtností, lidé vykazují tělesnou sílu, obratnost a zdatnost. Prokazují známky smyslové bystrosti, dobré koncentrace pozornosti, jsou schopni plně využívat svých intelektuálních schopností. Vyspělý jedinec se projevuje sebeuvědoměním a seberegulací, je patrná citová a etická ryzost. Výsledky studií ale ukazují, že zdravotní stav vysokoškoláku je v porovnání s nestudující populací horší. Následky nepřiměřené zátěže, které jsou studenti vystavení, je možno sledovat ve čtyřech základních úrovních:

- úroveň psychické interakce – změny kognitivních funkcí (nepozornost, poruchy myšlení, poruchy koncentrace) vyvolají změny v emocionálních stavech studenta (úzkost, pokles nálady, pocit viny)

- úroveň biologické interakce – změny fyziologických funkcí, projevující se poruchami zažívaní, spánku, bolestmi hlavy

- úroveň interpersonální interakce – snížení sociální adaptability, změny postojů k lidem

- úroveň sociálně kulturní interakce – změny v hodnotovém systému studenta

Hlavní příčiny vedoucí k porušení rovnováhy - nedostatečné studijní předpoklady - nedostatečná motivace ke studiu - nadměrná studijní zátěž (studijní program) - nevhodné životní podmínky (bydlení, podmínky pro studium, pro mimoškolní činnost) - nevhodný životní styl (způsob odpočinku, absence pohybových aktivit, stravovací

návyky, užívání návykových látek – alkohol, kouření, drogy) - problémy s finančním zabezpečením - nefungující rodinné zázemí - problémy v oblasti sociálních vztahů

Pokud je student dlouhodobě nebo opakovaně vystaven nadměrné zátěži, zvyšuje se riziko vzniku řady onemocnění. Při hodnocení zdravotních stesků studentů je tedy důležitá kvalitní zdravotní péče, významnou roli při řešení problémů může hrát i studentská poradna, pokud je na příslušné vysoké škole dostupná.

40

Problémy vysokoškolských studentů Stejně jako se vyvíjí společnost, mění se i hlavní problémy studentů. V posledních letech došlo k nárůstu situací, které jsou obtížně řešitelné a které studenti navíc nejsou schopni sami zvládnout. Spektrum je široké, od běžných problémů například se zdravím, bydlením financemi až po problémy specifické pro studentský život, například nesprávná volna studijního programu či problémy se zvládnutím učiva. Komplikace hrozí hlavně při kumulaci více problémů najednou, kdy mladí lidé mohou vyvodit rychlé závěry a volit jednoduchá řešení, která nejsou žádoucí z dlouhodobé perspektivy. Vysokoškoláci jsou nejzranitelnější v prvním roce studia. Pokud se ale rozhodnou vyhledat pomoc, činí tak zpravidla nejdříve ve druhém ročníku. V prvním ročníku prožívají tzv. liberalizační syndrom, kdy reálně nechtějí vnímat svou situaci, spoléhají se na štěstí. Jsou to projevy osobní nezralosti a odkládání řešení na později.

Studijní neúspěch Většina potíží na počátku studia souvisí s nesprávným způsobem učení. Student musí přebudovat svůj styl učení sám a rychle, aby splnil kladené požadavky již v prvním ročníku. Musí si musí přivyknout na skutečnost, že své učení řídí jen on sám. Sám si tedy učení plánuje, volí si způsob osvojení vědomostí, provádí sebekontrolu, opravuje a taky zodpovídá za dosažené výsledky. Doporučení při tvorbě vhodného stylu učení:

- správná motivace k učení - účelné plánování učení - vyčlenění hlavních myšlenek textu - určení struktury učiva - systematizace poznatků - vyložení zvládnutého učiva vlastními slovy - cvičení zvládání zkouškových situací

Nejčastější důvody studijního neúspěch: - nedostatek sebedůvěry nebo přílišná sebedůvěra - nerealistická představa nebo strach - emoční nestabilita studenta - sklon k extraverzi (nespolehlivost a špatná koncentrace u nezáživných témat,

upřednostňování rychlosti v učení před přesností) - závislost na pedagogovi nebo jiné významné osobě - pocit deziluze a odmítání nároků studijních požadavků, neschopnost rychlé adaptace

na změny charakteru akademických činností

Zkouška – stres, úzkost Pro naprostou většinu vysokoškoláků znamená období zkoušek zároveň období plné prožitku stresu a úzkosti. Například studie ve Španělsku poukázaly na fakt, že 25 - 30% vysokoškoláků vykazuje vysokou hladinu zkouškové úzkosti. Tyto prožitky mají negativní vliv na výkon. Každý student může během studia z nějakého důvodu nezvládnout studijní nároky. Krátkodobé problémy nejčastěji působí například právě problémy s adaptací na nové prostředí nebo výkyvy v přípravě. Příčiny dlouhodobého selhávání bývají hlubší, například mezery v předchozích vědomostech a dovednostech, průměrná až podprůměrná úroveň intelektových schopností nebo dlouhodobá choroba.

41

Zvládání problémů Zvládání uvedených problémů samotným studentem není jednoduché. V první řadě by neměl odkládat řešení, neboť problémy se nahromadí . Důležité je, aby nehledal příčinu jen v sobě. Tady je prostor i pro vysokoškolské pedagogy. Neočekává se jejich erudovanost v řešení problémů, měli by být ale schopní tyto studenty odhalit a nabídnout možnost pomoci. Studie v Belgii, Holandsku a Španělsku prokázaly vysokou účinnost komplexních kognitivně behaviorálně zaměřených programů v léčbě úzkosti, kdy obsah byl tvořen nácvikem zvládání tělesných příznaků úzkosti pomocí relaxace, nácviku sebekontroly a práce s úzkostnými myšlenkami.

Poradenství na vysokých školách Kvalifikovanou silou pro řešení studijních problémů jsou pracovníci vysokoškolských poraden. Zde působící tým musí být multidisciplinární. Většina poradců se shoduje na faktu, že cílem pomoci je umožnit studentům přijít na to, co je pro ně vhodné a pomoc při řešení konkrétních problémů. Formy poskytování pomoci:

- individuální studijní poradenství (orientace v nárocích studia, možnostech změny oboru, hledání vhodného studijního stylu)

- skupinové studijní poradenství ( semináře, besedy věnované problematice studia určitého oboru)

- individuální psychologické poradenství (zvládání adaptace na nové podmínky, pomoc při obtížných sociálních situacích, zvládání stresových situací, krizová intervence)

Služby jsou poskytovány českým i zahraničním studentům.

Závěr Studenti, kteří přichází na vysokou školu, brzy zjišťují, že během krátkého času musí zvládnout nepoměrně více učiva než na střední škole a to nejen kvantitativně, ale i kvalitativně. Musí najít vhodný styl učení, kterým tento požadavek zvládnou a to samostatně bez pravidelného ověřování znalostí, na které byli zvyklí na střední škole. Pokud tento úkol nezvládne, dostaví se studijní neúspěchy, psychické problémy v souvislosti se stresem a úzkostí. Studentům je možné poskytnout pomoc díky poradenským centrům jednotlivých vysokých škol. Pokud ale studenti pomoc nevyhledají nebo jí odmítají, může dojít až ke zdravotním komplikacím nebo k ukončení studia na vysoké škole. Seznam bibliografických zdrojů FREIBERGOVÁ Z., FANTOVÁ V., GOULLIOVÁ K., MEMCLOVÁ L.: Poradenství na vysokých školách. Praha: NVF, NISP – Euroguidance 2002. 162 s. ISBN 80-9033125-3-5 HARGAŠOVÁ, M.: Proces adaptácie študentov na vysokú školu a uplatňovanie poradenských programov. In Sborník z 2. celostátního semináře k problematice poradenských center pro studenty na vysokých školách v ČR. Praha: Centrum pro studium vysokého školství 1994. PROVAZNÍK, K.: Manuál prevence v lékařské praxi. I. – V. díl. Souborné vydání. Národní program zdraví. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav 1998. 624 s. ISBN 80-7071-080-2.


Bc. Jiřina Hosáková Ústav ošetřovatelství

Filozoficko – přírodovědecká fakulta Slezská univerzita v Opavě


42

PRACOVNÍ ADAPTACE ABSOLVENTŮ ŠKOL JAKO ZAČÁTEK JEJICH CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

Jirkovský Daniel

Evropské sociálně zdravotní centrum Praha, o.p.s. Souhrn Příspěvek je věnován problematice pracovní adaptace absolventů škol v oboru všeobecná sestra a jejich motivaci pro celoživotní vzdělávání krátce po vstupu do profesního života. Klíčová slova: Absolvent školy, celoživotní vzdělávání, odborný růst, pracovní adaptace, prohlubování kvalifikace, všeobecná sestra Úvod Proces pracovní adaptace by měl absolventům škol usnadnit vstup do profese a urychlit jejich přizpůsobení se na změněné podmínky práce a velmi často také života. To vše v souladu s očekáváními pacientů, zaměstnavatele i profese samotné. Jedním z těchto očekávání je i pochopení a internalizace potřeby celoživotního vzdělávání v oboru samotnými absolventy škol. Vlastní text Vzhledem ke všeobecně známému stavu zdravotnictví a s přihlédnutím k situaci na trhu práce v nelékařských zdravotnických povoláních v některých částech ČR a zejména v Praze, kterou lze charakterizovat faktickým a výrazným nedostatkem kvalifikovaného personálu, nabývá problematika pracovní adaptace absolventů škol a tedy i následné výkonnosti a stabilizace nelékařského zdravotnického personálu na mimořádném významu. Managementy zdravotnických zařízení v současné době hledají různé standardní i nestandardní cesty k zajištění dostatečného počtu zaměstnanců, zejména všeobecných sester a porodních asistentek, k udržení stávajícího rozsahu poskytované zdravotní péče. Jedním z motivačních faktorů, který se při získávání nových zaměstnanců uplatňuje stále častěji, je účinná podpora jejich celoživotního vzdělávání a to počínaje absolventy škol. Když byla v roce 2004 zrušena vyhl. 76/1982 Sb. o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví a s ní i do té doby platný a povinný systém nástupních praxí, byli jsme nuceni ve velmi krátké době připravit nový systém odborných praxí absolventů škol, který by usnadnil jejich pracovní adaptaci a nově obsahoval i silné motivační prvky. Chtěli jsme připravit systém, který by absolventům škol, bez rozdílu dosaženého vzdělání, umožnil rychlé a účelné propojení teoretických a teoreticko – praktických poznatků a dovedností s každodenní nemocniční praxí. Při formulování cílů nového systému pracovní adaptace jsme vyšli z očekávání zaměstnanců (tedy i absolventů škol), která popisuje odborná literatura (Bedrnová, Nový, et al., 2004) a která spočívají v dosažení toho, aby: „pracovník:

1) co nejlépe a co nejrychleji zvládl pracovní požadavky na něj kladené, 2) získal perspektivu dalšího odborného růstu a profesní kariéry, 3) přiměřeně se začlenil do struktury mezilidských vztahů v pracovní skupině“ (str. 342).

Narozdíl od předchozí koncepce nástupních praxí, která byla jednostranně zaměřena na rozvíjení a kontrolu pouze instrumentálních dovedností sestry, jsme se zaměřili také na vytvoření nezbytných předpokladů a podmínek pro podporu odborného růstu absolventů škol a vytvoření základního povědomí o možnosti kariérního růstu ve vazbě na jejich osobnostní, ale i profesní předpoklady.

43

Formulace nového systému odborných praxí absolventů škol nebyla jednoduchá. Různá úroveň dosaženého vzdělání a to od úplného středního odborného s maturitou, přes vyšší odborné až po vysokoškolské v bakalářském i v magisterském studijním programu, naši snahu spíše komplikovala, než usnadňovala. Přesto se nám, postupem času, podařilo identifikovat řadu témat, která doplňovala a rozšiřovala znalosti a dovednosti všech absolventů škol bez rozdílu dosaženého stupně vzdělání a která nesouvisela s rozvíjením „pouze“ instrumentálních dovedností. Součástí odborné praxe absolventů škol se tak stalo deset povinných seminářů, které byly určeny pro všechny absolventy škol v oboru všeobecná sestra. Tyto semináře byly pořádány se souhlasným stanoviskem profesní organizace. Semináře byly zaměřeny na oblast nemocniční hygieny a prevence, na oblast rehabilitačního ošetřovatelství a školy zad, na poskytování zdravotně sociální péče, na oblast nemocniční výživy apod. Pro podporu celoživotního vzdělávání jsme všeobecným sestrám a dalším nelékařským zdravotnickým pracovníkům umožnili čerpat placené volno k účasti na akcích celoživotního vzdělávání v oboru v rozsahu dvou dnů v kalendářním roce po ukončení tříměsíční zkušební doby. Do periodického pracovního hodnocení zaměstnanců jsme zařadili i hodnocení jejich celoživotního vzdělávání, tj. plnění dílčích úkolů vyplývajících z plánu profesního rozvoje. Zároveň jsme začali intenzivně pracovat se školiteli odborné praxe absolventů škol. Připravili jsme pro ně cyklus seminářů zaměřených na obnovu a doplnění znalostí a dovedností v oblasti metodologie ošetřovatelství, pedagogiky, psychologie, řízení a vedení zaměstnanců a práva. V roce 2007 jsme provedli rozsáhlé dotazníkové šetření jak u absolventů škol, kteří nastoupili do pracovního poměru v letech 2005 a 2006, tak u jejich školitelů. Potěšujícím zjištěním bylo, že naprostá většina dotazovaných (96%) nový systém pracovní adaptace hodnotila příznivě. Velmi kladné hodnocení jsme zaznamenali jak u absolventů škol (nutno podotknout, že bez rozdílu stupně dosaženého vzdělání), tak u jejich školitelů zejména v oblasti podpory celoživotního vzdělávání již od nástupu do praxe. Dále nás příjemně překvapilo i kladné hodnocení probíhajících povinných seminářů pro absolventy škol jak po stránce obsahové, tak i po stránce formální. Závěr Začátkem celoživotního vzdělávání všeobecných sester je bezesporu období pracovní adaptace - tedy období krátce po nástupu do prvního zaměstnání. Internalizace všech atributů ošetřovatelské profese, včetně potřeby trvalého celoživotního vzdělávání, je jedním ze základních předpokladů úspěchu sestry. Období pracovní adaptace absolventa školy je obdobím velice náročným a citlivým. Zkušenosti absolventa z prvních dvou až třech měsíců výkonu povolání výrazně ovlivňují jeho celoživotní vztah k profesi, ke zdravotnickému zařízení, k pacientům a k ostatním členům zdravotnického týmu. Z těchto důvodů bychom měli pracovní adaptaci absolventů škol a zahájení jejich celoživotního vzdělávání věnovat odpovídající pozornost. Seznam bibliografických odkazů BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I., et al. Psychologie a sociologie řízení. 2. vyd. Praha: Management press, 2004, 586s. ISBN 80-7261-064-3.

Kontaktní adresa autora: Mgr. Daniel Jirkovský, Ph.D., MBA

Evropské sociálně zdravotní centrum Praha, o.p.s. Kaprova 13/14 110 00 Praha 1


44

USING INNOVATIVE TEACHING STRATEGIES TO ENHANCE QUALITY

Kilbride Lynn Napier University, Edinburgh, Scotland,

School of Nursing, Midwifery and Social Care Background Napier University, Edinburgh, Scotland has for many years been regarded as a Higher Educational Institute that has provided education that is relevant, accessible and suitable for all types of individuals that wish to advance their knowledge and skills professionally and personally. „The University is committed to…. Promoting creativity, innovation and flexibility in terms of how teaching and learning is designed, delivered, supported and assessed” (Napier University’s Strategy for Learning, Teaching and Assessment, 2005) Within the School of Nursing, Midwifery and Social Care (SNMSC) at Napier University we have recently undertaken a review of all our Programmes and Modules. Central to this process were the following aims:

• To develop confident individuals with high quality achievements, skills and attributes that are valued by students, employers, the sector and the community

• To create inspiring, challenging and effective learning by valuing teaching, research, scholarly activity and partnership as complementary and fundamental

• To strengthen Napier’s reputation for providing high quality learning that is student focussed and flexible and that enhances students’ employability.

The pedagogical principles that underpinned the review to ensure that the programmes and modules were learner focussed were: Ensure every learner is as active as possible Design frequent formative assessment Put emphasis on collaborative learning Consider how learning tasks can be personalised Make appropriate use of technology. By ensuring that the aims and principles detailed above were embedded in the review process we are assured that the programmes we now offer are suitable for both the national and international market. Learning Approach Adopted. Within the United Kingdom there is a great emphasis being placed upon the need for health and social care professionals to provide evidence based rationales for their practice and to be able to enhance their practice through advancement of their theoretical knowledge and development of reflective skills. The BSc and MSc programmes that have been developed with the principles of learning promoted at Napier University ensures that these expectations are met and facilitates both personal and professional development of students. The means by which the programmes of teaching ensure professional and personal development at Napier University are based upon the fact that we have aimed to attempt to shift the locus of control for achieving learning outcomes towards the learners themselves. We have achieved this by constructing the programmes with a continuum of learning

45

opportunities that are promoted through the TESEP project within Napier University (TESEP Project 2007) This project promotes blended learning and three main principles: Enhance: Making simple and often subtle adjustments to teaching practice, involving straightforward but effective uses of technology and structured peer support opportunities, could result in an improved and more active experience for the student. Extend: Developing a blended approach, involving the use of online tools and resources for collaborative and individual tasks, that is always at least partially student-led, can be introduced to offer new opportunities for learning or to extend classroom activities in ways that provide more choice and control in what, when and how students learn. Empower: The teaching approach taken in a unit or course can be re-designed so that learning is driven from the outset, as much as possible, by the needs and interests of the learner within a framework of support that is established by the tutor in a primarily guiding role, and where technology is used to offer independence and autonomy in learning. As is hopefully apparent, each of three E stages can be seen as involving an increasing amount of learner ownership and control. The empower stage essentially represents the TESEP ‘ideal’. Blended Learning There are a number of papers that indicate why blended learning is the most effective for students (Graham 2004). It is based on sound pedagogical principles, increased access and flexibility and cost effectiveness (Graham 2004). The use of blended learning allows a number of learning approaches to be adopted within a module and engages students in peer support and an iterative learning experience. Discussion Activities and the use of Elluminate Sessions all engage students in activities and formative assessments which allow them to learn continuously with each other. Many students who undertake BSc and MSc programmes at Napier University are working and need to study part time. Blended learning assist these students achieve this effectively by allowing them to study when and where suits their needs. The argument for Blended Learning being cost effective is one that could be contended as the development of materials on line can be resource intensive. However in term of delivering material nationally and internationally is provides greater access with less expense for students. TESEP Into Reality Within both the BSc and MSc programmes the compulsory and core modules are all delivered in a blended approach. Modules are delivered on line with some face to face teaching. The modules that students are encouraged to undertake first introduce the learner to autonomous learning but provide some guidance from tutors (Enhance). However some of the modules that more experienced practitioners can undertake in their programmes give full responsibility to the students to identify their own learning needs, develop their own learning outcomes, devise their own learning opportunities and discuss a suitable assessment technique. By using the approaches promoted through the TESEP principles the BSC and MSc programmes in Nursing, Health and Social Care develop individuals who can work autonomously and who have the skills and knowledge to continually advance their practice throughout their career. This development is important for patients and health care providers.

46

Conclusion The change in emphasis within Napier University to allow learning to be student directed is extremely important for the developments within the School of Nursing, Midwifery and Social Care. In order to be autonomous professionals who can deliver care from an evidence base and reflect upon their practice they need to be educated in a manner that allows them to develop these skills. Through the principles of TESEP the BSc and MSc programmes are assured to achieve this. References Promoting Learning for Achieving Potential (2005) Napier University Strategy for Learning, Teaching and Assessment, Napier University, Edinburgh. TESEP Programme Team in Practice (2007) The Three E Approach available at www.extranet.lauder.ac.uk/tesep Bonk, C. J. & Graham, C. R. (Eds.). (in press). Handbook of blended learning: Global Perspectives, local designs. San Francisco, CA:. Pfeiffer Publishing.

Contact address: Dr. Lynn Kilbride

School Director of Academic Development (Post Grad and Lifelong Learning)

School of Nursing, Midwifery and Social Care, Napier University, Edinburgh, Scotland


47

APLIKACE INOVOVANÝCH VÝUKOVÝCH POSTUPŮ JAKO CESTA KE KVALITNÍMU OŠETŘOVATELSKÉMU ŠKOLSTVÍ

Kilbride Lynn

Napier University, Edinburgh, Skotsko, Fakulta ošetřovatelství, porodní asistence a sociální péče

Úvod Univerzita Napier ve skotském Edinburghu se řadu let těší z pověsti vysokoškolské instituce, která poskytuje dostupnou a relevantní výchovu a vzdělávání pro všechny druhy zájemců o prohloubení osobních a profesních kvalit – znalostí a dovedností. Ve Strategickém dokumentu Napier University k učení, vzdělávání a hodnocení studia se doslova uvádí: “Univerzita usiluje o...podporu tvořivosti, inovace a pružnosti ve věcech tvorby, realizace, podpory a hodnocení vzdělávacího procesu.” Na Fakultě ošetřovatelství, porodní asistence a sociální péče (SNMSC) při Napier University v současné době revidujeme všechny naše studijní programy a moduly. Při této revizi hrají klíčovou roli následující cíle:

• vychovávat jedince se zdravou sebedůvěrou a vysoce kvalitními výsledky, dovednostmi a vlastnostmi, které ocení jak studenti, tak zaměstnavatelé, sesterská profese a celá společnost

• vytvářet inspirující, motivující a efektivní učební podmínky vyvážením a vzájemným doplňováním čtyř oblastí: výuky, výzkumu, odborného působení a partnerství s klinickými pracovišti

• posílit dobrou pověst Napier University coby pružné instituce orientované na studenty a zvyšující zaměstnatelnost studentů na základě vysoce kvalitní výuky.

Pedagogické zásady, které stojí v pozadí revize našich studijních programů a modulů a mají proces učení zaměřit plně na studenta, jsou: - zajistit, aby každý student byl v maximální možné míře aktivní - zařadit do studia časté formativní hodnocení - klást důraz na kooperační učení v týmu - uvažovat o tom, jak je možné úkoly ve výuce individualizovat - dostatečně využívat technologií. Tím, že zajistíme uplatnění výše uvedených zásad v procesu revize studijních programů, dosáhneme stavu, kdy současné programy budou vhodné jak pro národní, tak pro mezinárodní trh práce a služeb. Změna přístupů ve výuce Ve Velké Británii je kladen velký důraz na potřebu zdravotníků a sociálních pracovníků, kteří jsou schopni budovat svou praxi na racionálních důkazech a rozvíjet se v oblasti teoretických znalostí i reflektovaných dovedností. Bakalářské i magisterské studijní programy utvářené v souladu se zásadami Napier University zaručují naplnění takových očekávání a podporují osobní i profesní rozvoj studentů. Prostředkem k zajištění profesního a osobního rozvoje v rámci studijních programů Napier University se stala snaha o přesun odpovědnosti za vzdělávací proces a jeho výsledky převážně na studenty. Této změny jsme dosáhli začleněním kontinua učebních příležitostí zastřešených projektem TESEP (Transformace a rozvoj studia na pedagogických základech, 2007) do struktury studijních programů. Projekt TESEP slouží k podpoře smíšeného typu učení založeného na třech hlavních principech:

48

1. Rozvoj: Jednoduché a často drobné změny ve výuce, včetně přímočarého a efektivního využití moderních technologií a strukturované výuky studenta studentem, mohou vést k lepší a aktivní zkušenosti na straně studentů. 2. Rozšíření: Rozšířením smíšeného přístupu k výuce, včetně využití internetových nástrojů a zdrojů při týmových i individuálních úkolech s posílením vůdčí role studenta, lze dosáhnout širší nabídky příležitostí k učení nebo obohacení školních aktivit tak, aby student měl větší možnost volby a sám si plánoval, co, kdy a jak se naučí. 3. Redistribuce odpovědnosti: Didaktický přístup v modulu či předmětu je možné přetvořit tak, aby již od počátku v rámci možností měl student možnost řídit své vzdělávání podle vlastních potřeb a zájmů. K tomu je studujícím poskytnut podpůrný rámec v režii osobního školitele, který sehrává roli průvodce. Nezávislost a autonomii učení studentů posiluje též aplikace moderních technologií. Jak je patrné, všechna tato tři ´R´ stupňovitě posilují pravomoc studenta v řízení jeho vlastního vzdělávacího procesu. Fáze redistribuce odpovědnosti na studujícího představuje pro projekt TESEP cílový ideál. Smíšené/kombinované učení Existuje řada článků, které vysvětlují, proč je kombinované učení (smíšená výuka se samostudiem) pro studenty nejefektivnější (Graham, 2004). Tato tvrzení staví na prověřených pedagogických principech, dostupnosti, flexibilitě a efektivním využití nákladů (Graham, 2004). Aplikace kombinovaného učení umožňuje spojit řadu didaktických přístupů v rámci jednoho modulu. Navíc zapojuje studenty do vzájemné spolupráce a stupňované vzdělávací zkušenosti. Učení formou diskuzí a moderovaných virtuálních studijních skupin (Elluminate Sessions) aktivně zapojuje studenty do procesu učení a formativního hodnocení v trvalé spolupráci se spolužáky. Řada studentů bakalářských a magisterských oborů na Napier University pracuje, a vyžaduje formu studia s omezeným počtem kontaktních hodin. Smíšené učení jim pomáhá účinně skloubit studium s prací a určovat si časový plán studia i místo jeho realizace podle vlastních potřeb Argument, že kombinované učení šetří náklady, je možné napadnout tvrzením, že příprava a aktualizace online materiálů je náročná finančně i personálně. Když však vezmeme v úvahu snadné rozšíření materiálů na celonárodní i mezinárodní úrovni, dosahujeme vyšší dostupnosti s nižšími náklady pro studenta. Zavádění projektu TESEP V bakalářských i magisterských programech Napier University realizujeme všechny povinné a kmenové předměty formou kombinovaného učení. Moduly studenti absolvují částečně kontaktním způsobem s vyučujícím, a částečně přes internet. Moduly, které doporučujeme absolvovat v úvodu studia, seznamují studující s autonomním učením a zároveň zachovávají dílčí roli školitele při vedení výuky. Jiné moduly, které jsou určeny pokročilejším studentům, ponechávají odpovědnost za diagnostiku osobních potřeb, stanovení cílů učení i vytváření učebních příležitostí plně na studujícím. Současně nastiňují vhodné techniky hodnocení výsledků. Aplikace přístupů zakotvených v projektu TESEP do bakalářských i magisterských oborů ošetřovatelství, zdravotní a sociální péče umožňuje vychovávat autonomní jedince se znalostmi a dovednostmi zaručujícími nepřetržitý profesní růst. Takový trend má velký význam pro pacienty a poskytovatele zdravotní péče.

49

Závěr Přesun iniciativy na studenta a zdůraznění sebevzdělávací složky studia významně přispěly k rozvoji Fakulty ošetřovatelství, porodní asistence a sociální péče při Napier University. Aby absolventi byli samostatnými odborníky, kteří poskytují péči na racionálním základě a dokáží posoudit vlastní odbornou činnost, je potřeba organizovat výuku tak, aby zajistila všechny potřebné dovednosti. Projekt TESEP k tomu na bakalářské i magisterské úrovni významně přispívá. Seznam bibliografických odkazů Promoting Learning for Achieving Potential (2005) Napier University Strategy for Learning, Teaching and Assessment, Napier University, Edinburgh TESEP Programme Team in Practice (2007) The Three E Approach, dostupné na www.extranet.lauder.ac.uk/tesep Bonk, C. J. & Graham, C. R. (Eds.) (V tisku). Handbook of blended learning: Global Perspectives, local designs. San Francisco, CA:. Pfeiffer Publishing.

Kontaktní adresa autora: Dr. Lynn Kilbride

Proděkanka pro akademický rozvoj (postgraduální a celoživotní vzdělávání)

Fakulta ošetřovatelství, porodní asistence a sociální péče Napier University, Edinburgh, Skotsko


50

VZDĚLÁVÁNÍ FORMOU CERTIFIKOVANÝCH KURZŮ

Laholová Jitka, Šuleková Marcela Ministerstvo zdravotnictví České republiky Odbor vzdělávání a vědy

Souhrn Odbor vzdělávání a vědy Ministerstva zdravotnictví zpracoval metodický pokyn pro přípravu a realizaci vzdělávacích programů formou certifikovaných kurzů, jejíchž absolvováním se získá odborná způsobilost pro úzce vymezené činnosti. Klíčová slova: certifikovaný kurz, metodický pokyn, modul specializačního vzdělávání, vzdělávací program, kredity, certifikát Úvod Vzdělávací program certifikovaného kurzu je v souladu s ustanovením § 61 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. Cílem příspěvku je představit obsah „Metodického pokynu k přípravě a realizaci vzdělávacího programu certifikovaného kurzu“ odborné veřejnosti. Vlastní text

Certifikovaný kurz provádí akreditované zařízení, kterému byla udělena akreditace Ministerstvem zdravotnictví (dále jen „MZ“) k uskutečňování vzdělávacího programu certifikovaného kurzu. Certifikovaný kurz může provádět i více akreditovaných pracovišť. Absolvováním certifikovaného kurzu se získává zvláštní odborná způsobilost pro úzce vymezené činnosti. Při přípravě vzdělávacího programu jsou tyto činnosti rozhodující, a to pro název programu, jeho rozsah i obsah. Při realizaci certifikovaného kurzu musí vše směřovat k jejich dosažení. Jako certifikovaný kurz může být akreditován i modul specializačního vzdělávání. V případě, že absolvent takového certifikovaného kurzu bude později účastníkem specializačního vzdělávání, certifikovaný kurz mu bude započítán na základě jeho žádosti.

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM CERTIFIKOVANÉHO KURZU Struktura vzdělávacího programu certifikovaného kurzu je v souladu s § 61 zákona č. 96/2004 Sb, o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů. VZDĚLÁVACÍ PROGRAM CERTIFIKOVANÉHO KURZU ZAHRNUJE: Název vzdělávacího programu

Optimálně vyjadřuje metodu, činnosti, ke kterým bude absolvováním získána zvláštní odborná způsobilost; název by neměl být totožný s názvem oboru specializačního vzdělávání.

Zdůvodnění, význam certifikovaného kurzu (nemusí být uvedeno) Vysvětlení účelu předkládaného programu, dopad pro poskytování zdravotní péče atd.

Cíle certifikovaného kurzu Určení

Pro konkrétně uvedená nelékařská zdravotnická povolání dle zákona č. 96/2004 Sb. Vstupní a další požadavky (nemusí být stanoveny)

51

Podmínky zařazení do kurzu – např. požadavek na určitou specializovanou způsobilost atd. (§ 62, odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb.); event. další podmínky, např. délka výkonu povolání, pracoviště atd.

Celková délka vzdělávacího programu Celkový počet vyučovacích hodin (1 vyučovací hodina = 45 minut); délka studia

od zahájení do ukončení, dle rozsahu kurzu v týdnech, měsících atd. Počet účastníků

Uvedený počet je počet účastníků v jednom kurzu a je důležitý zejména z hlediska kvality vzdělávání.

Počet kreditů Stanoví MZ ČR dle rozsahu vzdělávacího programu. Vzdělavatel může navrhnout počet přidělovaných kreditů. Metodika používaná Akreditační komisí je uvedena v příloze I.

Rozsah a obsah kurzu Rozsah - počet hodin teoretické a praktické výuky (bez samostudia a domácí přípravy). Obsah je vymezen v učebním plánu a v učebních osnovách.

Učební plán Přehled vzdělávacích předmětů (tematických celků či modulů) s hodinovou dotací, s celkovým součtem hodin výuky členěným na počet hodit teoretické přípravy, praktické přípravy. Pokud je praktická výuka realizována na více pracovištích, je počet hodin praktické výuky uveden i pro jednotlivá pracoviště.

Učební osnovy Rozpracované učební plány vzdělávacích předmětů (tematických celků či modulů), kdy učivo tematického celku (předmětu, modulu) je osnováno do témat s počtem hodin. Konkretizace výsledků vzdělávání podle oblastí, bloků či modulů. Vědomosti a dovednosti, kterých má být dosaženo.

Organizační a pedagogické zajištění Informace o organizaci výuky, např. vybavení pracovišť a učeben, ve kterých výuka probíhá, přehled lektorů jednotlivých předmětů či témat a údaje o jejich způsobilosti. Praktická výuka musí být vždy alespoň zčásti zajišťována zdravotnickým zařízením (§ 49 odst. 4 písm. b) zákona č. 96/2004 Sb.). Pokud je část praktické výuky realizována v učebnách, je nutné uvést její rozsah a obsah. Pokud je certifikovaný kurz realizován více akreditovanými pracovišti (např. školou a zdravotnickým zařízením), je třeba ve vzdělávacím programu uvést způsob řešení vzájemných vztahů těchto subjektů, zejména jejich odpovědnost za konkrétní části kurzu, ukončení kurzu apod. Velmi vhodné je tyto vztahy upravit smluvně. Každý žadatel o akreditaci podává MZ vlastní žádost a obdrží vlastní rozhodnutí MZ o akreditaci. Další – viz studijní a zkušební řád certifikovaného kurzu v akreditovaných zařízeních.

▪ Odborný garant - fyzická osoba odpovídající za odbornou úroveň a průběh vzdělávání. Odbornou garanci teoretické a praktické části nemusí zajišťovat 1 osoba. Požadavky na odbornou, popř. specializovanou nebo zvláštní odbornou způsobilost odborného garanta vyplývají ze zaměření kurzu.

Výkony a jejich četnost Lze uvést i typ pracoviště, na kterém budou prováděny a kvalifikace pracovníků, kteří na jejich řádné osvojení budou dohlížet. Pokud budou některé výkony nacvičovány v učebnách, je nutné tuto skutečnost uvést.

Činnosti, ke kterým bude získána zvláštní odborná způsobilost Formulace činností je stěžejní, tyto nesmí být totožné s činnostmi vykonávanými zdravotnickými pracovníky s odbornou způsobilostí.

52

Je však možné uvádět jednotlivé činnosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilosti, a to i odkazem na zvláštní právní předpis (vyhl. č. 424/2004 Sb.). Certifikovaný kurz však nemůže nahrazovat obor specializačního vzdělávání.

Způsob ukončení Uvádí způsob a požadavky na úspěšné ukončení certifikovaného kurzu účastníkem (např. teoretická nebo praktická zkouška, pohovor, test). Je vhodné uvést i fyzické osoby, které budou zkoušky zajišťovat.

Certifikát Akreditované zařízení vydá certifikát po úspěšném absolvování certifikovaného kurzu. V certifikátu jsou uvedeny činnosti, k nimž absolvent certifikovaného kurzu získal zvláštní odbornou způsobilost. Tyto činnosti musí být shodné s činnostmi uvedenými v programu akreditovaném MZ .

Seznam doporučené studijní literatury Aktuální seznam studijní literatury je uveden v závěru vzdělávacího programu nebo může být uveden za jednotlivými tematickými celky (předměty, moduly).

Zařazení do certifikovaného kurzu a průběh kurzu

1) Žádost o zařazení podává uchazeč akreditovanému zařízení. 2) Akreditované zařízení má povinnost zaručit vstup do certifikovaného kurzu pouze těm

zdravotnickým pracovníkům, pro které je v souladu s akreditací MZ certifikovaný kurz určen, je proto vhodné, aby součástí žádosti byly

a) úředně ověřené kopie dokladů o získané odborné způsobilosti, popř. o získané specializované nebo zvláštní odborné způsobilosti, nebo

b) v případě žadatelů, kteří získali vzdělání v cizině rozhodnutí MZ ČR o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. Pokud je žadatel držitelem Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, stačí v žádosti uvést číslo Osvědčení.

3) Při splnění podmínek zařadí akreditované zařízení uchazeče do certifikovaného kurzu do jednoho měsíce po obdržení žádosti a zároveň uchazeči oznámí termín začátku vzdělávání.

4) Akreditované zařízení současně seznámí uchazeče s organizací certifikovaného kurzu a s požadavky na jeho úspěšné absolvování.

5) Za průběh certifikovaného kurzu odpovídá akreditované zařízení. 6) Do splnění počtu hodin stanovených vzdělávacím programem se započte nejvýše 15 %

omluvené absence z hodin praktického vyučování a omluvené absence z hodin teoretického vyučování.

7) Do vzdělávání v certifikovaném kurzu započte akreditované zařízení část dříve absolvovaného studia, pokud odpovídá vzdělávacímu programu.

8) Účastník certifikovaného kurzu je v rámci tohoto vzdělávání povinen absolvovat odbornou praxi na pracovišti akreditovaného zařízení v rozsahu určeném příslušným vzdělávacím programem.

9) Akreditované zařízení započte dříve absolvovanou odbornou praxi, pokud splňuje požadavky stanovené vzdělávacím programem.

10) O úspěšném absolvování certifikovaného kurzu vydá akreditované zařízení certifikát, který má platnost pro Českou republiku. V certifikátu jsou uvedeny činnosti, k nimž absolvent certifikovaného kurzu získal zvláštní odbornou způsobilost.

53

Závěr Akreditované zařízení je podle zákona povinno:

- vést dokumentaci o vzdělávání, která obsahuje seznam účastníků vzdělávání (dokumentace o vzdělávání je archiválií podle zvláštního právního předpisu – doplnit odkaz),

- neprodleně, nejpozději do 30 dnů, oznámit MZ každou změnu podmínek souvisejících se zabezpečením vzdělávání,

- předat MZ veškerou dokumentaci týkající se účastníků vzdělávání, pokud mu byla akreditace odejmuta nebo uplynula-li doba, na kterou byla akreditace udělena.

Příloha č. I Celkový počet hodin 20 30 40 50 60 70 80 90 100 Počet kreditů 6 9 12 15 18 21 24 27 30 Celkový počet hodin 110 120 130 140 150 160 170 180 190 Počet kreditů 33 36 39 42 45 48 51 54 57 Celkový počet hodin 200 210 220 Počet kreditů 60 63 66 Seznam bibliografických odkazů Metodický pokyn k přípravě a realizaci vzdělávacího programu certifikovaného kurzu. Dostupné na www.mzcr.cz. Praha, 2008

Kontaktní adresa autora: Mgr. Jitka Laholová

Ministerstvo zdravotnictví odbor vzdělávání a vědy

Palackého náměstí 4 128 01 Praha 2

e-mail: [email protected] tel.: 224 972 387

Mgr. Marcela Šuláková

Ministerstvo zdravotnictví odbor vzdělávání a vědy

Palackého náměstí 4 128 01 Praha 2

e-mail: [email protected] tel.: 224 972 380

54

VZDELÁVANIE V OŠETROVATEĽSTVE ZAMERANÉ NA VÝCHOVU K ZDRAVIU V SYSTÉME RIADENIA VÝUČBY

Líšková Miroslava, Solgajová Andrea

Katedra ošetrovateľstva, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre

Súhrn Prostredie systému riadenia výučby (Learning Management System) Moodle, dáva predpoklady pre jeho použitie vo vzdelávaní sestier. V projekte E-learningový modul vzdelávania vo výchove k zdraviu pre bakalárske štúdium ošetrovateľstva, ktorý bol podporený Kultúrnou a edukačnou grantovou agentúrou Ministerstva školstva SR (KEGA), sme využili e-learningový vzdelávací portál Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre na vytvorenie kurzu výchova k zdraviu pre študentov 2. ročníka a tak sme sa zapojili do systému riadenej interaktívnej výučby. Kľúčové slová: vzdelávanie v ošetrovateľstve, e-learning, LMS Moodle, systém riadenia výučby, sestra, výchova k zdraviu Úvod

Jedným z hlavných nástrojov na elektronickú podporu vyučovania je systém riadenia výučby. Mal by poskytovať spoločný rámec pre všetky aktivity, ktoré poskytujú informačné a komunikačné technológie. Ide hlavne o systémy riadenia výučby (Learning Management System, LMS), ako aj nástroje na tvorbu elektronických výučbových materiálov. Vo vzdelávaní sestier orientovanom výrazne na výchovu k zdraviu je jeho využitie opodstatnené. Informačno komunikačné technológie umožňujú elektronickú podporu výučby. Ich úlohou je poskytnúť pedagógom prostriedky na skvalitnenie vyučovacieho procesu.

E-learning chápeme ako multimediálnu podporu vzdelávacieho procesu s použitím

moderných informačných prostriedkov a komunikačných technológií, ktorý je spravidla realizovaný prostredníctvom počítačových sietí. Jeho základnou úlohou je slobodný prístup k vzdelávaniu v čase a priestore (Švejda a kol., 2006, s.17). Formy e-learningu sú spravidla delené na off-line a online. Off-line e-learning nevyžaduje pripojenie počítača k inému prostredníctvom počítačovej siete a študijné materiály sa získavajú pomocou pamäťových nosičov. Je vhodný pre domácu prípravu a zmiešané vzdelávanie – spojenie prezenčného vzdelávania a e-learningovej multimediálnej podpory (Blended learning). On-line e-learning poznáme ako synchrónne (stále pripojenie a komunikácia v reálnom čase) a asynchrónne (účastníci nekomunikujú v reálnom čase, študenti komunikujú prostredníctvom diskusných fór) vzdelávanie.

Momentálne dostupné systémy poskytujú (v rôznej kvalite) nástroje na sprístupnenie výučbových materiálov študentom, komunikáciu medzi študentmi navzájom (diskusné fóra, či už online alebo offline), komunikáciu medzi pedagógom a študentom, zadávanie úloh študentom a ich odovzdávanie, testovanie získaných vedomostí.(Grondžák, 2007) Okrem komerčne dostupných produktov, ako sú WebCT, LearningSpace, BlackBoard a pod., existujú aj mnohé systémy ktoré sú dostupné bezplatne a šírené ako OSS - open source software ktorý, je v mnohých prípadoch šírený voľne a spoplatňuje sa len podpora produktu, prípadne implementácia špecifických požiadaviek. V súčasnosti je v kategórii OSS softvéru na podporu elektronického vzdelávania najviac rozšírený systém Moodle.

55

Learning Management System Moodle (Modular Object-Oriented Dynamic Learning Environment – modulové objektovo orientované dynamické vzdelávacie prostredie) je voľne šíritelný softvétový balík s otvoreným kódom pre podporu prezenčnej a dištančnej výučby, prostredníctvom online kurzov. Výhodou Moodle, okrem už spomenutej prístupnosti, je príjemné a prehľadné užívateľské prostredie, ktoré nekladie vysoké nároky na študentovu počítačovú gramotnosť. K štúdiu stačí pripojenie PC na sieť a niektorý z prehliadačov webových stránok. LMS Moodle dokáže pracovať pod rôznymi operačnými systémami (Windows, Linux, Unix...). Moodle nemá osobitný autorský nástroj na tvorbu kurzov. Študijný obsah môže byť prezentovaný súbormi rôzneho formátu, napr. *.doc, *.xls, *.ppt, *.htm a podobne. Keďže formát htm je veľmi úsporný a ponúka implementovať na stránky kurzu obrázky, zvuky aj videosekvencie, vystačí väčšinou autor kurzu s niektorým HTML editorom, napr. s MS FrontPage. (http://www.moodle.sk/ 29. 2. 2008) Systém ponúka:

• buď tematické usporiadanie študijného obsahu, alebo časový rozpis po jednotlivých výučbových týždňoch/ hodinách podľa akreditovaných študijných programov,

• tvorivý prístup pedagógov k obsahovému a interaktívnemu naplneniu jednotlivým kurzov( predmetov, disciplín),

• umožnenie hosťovského alebo kódovaného prístupu do kurzov, • zverejňovanie a dopĺňanie rôznych typov študijných materiálov a informácií, • rozsiahle možnosti synchrónnej výučby ( chat, virtuálna trieda, diskusné fórum), • získavanie spätnej väzby, kontroly plnenia termínov, vyhodnotenie testov, • komunikácia pedagóga so študentmi, študentov navzájom, • sledovanie aktivít jednotlivých účastníkov kurzu, • transfer materiálov z PC na server, zálohovanie kurzov a spätné obnovenie kurzu zo

zálohy (Švejda a kol., 2006, s.21-22). LMS Moodle podporuje sociálne konštruktivistickú pedagogiku v rámci spolupráce, aktivity a kritickej sebareflexie. Je vhodný pre dištančnú internetovú výučbu i ako doplnok kontaktnej výučby. Zoznam kurzov ponúka opis každého kurzu i informácie, kto má doň prístup. Kurzy možno triediť do kategórií. Systém spravuje administrátor, ktorý je určený počas inštalácie. Doplnkový modul Vzhľad umožňuje administrátorovi nastaviť farby, písmo a rozloženie stránok tak, aby zodpovedali konkrétnym potrebám. Administrátor riadi zakladanie kurzov, učiteľom kurzu môže stanoviť ľubovoľného užívateľa. Administrátor môže stanoviť tvorcov kurzov, ktorí majú oprávnenie vytvárať kurzy a určovať pre nich učiteľov. Učiteľovi je možné odobrať práva na editovanie kurzov. Učiteľ môže pre každý kurz stanoviť prihlasovací kľúč, aby mali do neho prístup iba oprávnení študenti. Tento kľúč im odovzdá osobne, e-mailom a podobne. Existuje voľba medzi týždenným, tematickým alebo diskusným usporiadaním kurzu. Široká je ponuka možných činností v kurze: fóra, denníky, testy, materiály, hlasovanie, dotazníky, zadania, projekty, chat, workshop. Na domovskej stránke kurzu sa môžu zobrazovať zmeny urobené od posledného prihlásenia. Všetky hodnotenia z fór, denníkov, testov a úloh môžu byť zobrazené na jednej stránke. Rozsiahle sú aj možnosti sledovania a zaznamenávania činnosti používateľov - podrobný záznam a grafy činnosti každého študenta v ľubovoľnom module (posledné prihlásenie, počet vstupov) a tiež prehľadná "história" študenta v kurze na jedinej stránke, teda záznam o všetkých jeho činnostiach. (http://www.moodle.sk/ 25. 3. 2008)

Výchova k zdraviu v novej filozofii starostlivosti o bio-psycho-sociálnu bytosť v rámci multirezortného pôsobenia, umožňuje sestre rozvinúť spektrum aktivít, na ktoré je pripravovaná v rámci vzdelávania v rovine teoretickej a praktickej. Výchova k zdraviu tvorí nedeliteľnú súčasť vzdelávania a práce sestier, kedy podporujú pozitívne a odstraňujú

56

negatívne aspekty zo života človeka. Sestry ju realizujú cez fázy edukačného procesu už počas štúdia a neskôr aj pri vykonávaní profesie. Jednotne definovať uvedenú oblasť je náročné najmä z hľadiska komplexnosti. Výchova k zdraviu obsahuje výchovno-vzdelávacie aktivity zamerané na formovanie znalostí, postojov a správania ľudí, ktoré smerujú k podpore zdravia a pri jeho poruche k liečeniu a obnove u jednotlivcov a skupín. (Závodná, 2005)

Bakalársky študijný program ošetrovateľstvo FSVaZ UKF v Nitre integruje 6 modulov – ošetrovateľský modul, modul klinických cvičení a odbornej klinickej praxe, medicínsky modul, humanitno-ošetrovateľský modul, modul jazykový a informačných technológií, modul povinne voliteľných a výberových predmetov. Filozofii zdravia, jeho podpore, ochrane a podpore fyzickej a psychickej pohody sa venuje veľká pozornosť. Vytvorenie a sprístupnenie e-learningových kurzov zameraných na zdravie v rámci akreditovaného študijného programu sme riešili prostredníctvom projektu E-learningový modul vzdelávania vo výchove k zdraviu cez Kultúrnu a edukačnú grantovú agentúru Ministerstva školstva SR. Projekt vychádza z predpokladu, že pre rozširovanie obsahov e-learningového vzdelávania sestier v študijných programoch ošetrovateľstvo, upriamených na podporu a ochranu zdravia, je nutné vytvoriť multimediálne zdroje, ktorých východiská sú v programe Svetovej zdravotníckej organizácie (WHO) "Zdravie 21", výskumných zisteniach domácich a zahraničných autorov, má teoreticko-praktický charakter a bude použiteľný pre vzdelávanie v príbuzných odboroch so zdravotníckym, psychologickým, pedagogickým a sociálny zameraním. Nová koncepcia odboru ošetrovateľstvo rešpektujúca odporúčania WHO, Medzinárodnej rady sestier (ICN), Medzinárodnej organizácie práce a smernice Rady Európskeho spoločenstva sa výrazne sústreďuje na zdravie. Zámerom projektu je vytvorenie e-learningového vzdelávacieho programu zohľadňujúceho ošetrovateľský, pedagogický, medicínsky, psychologický, sociálny a kultúrno-historický kontext výchovy k zdraviu. Ciele projektu sú nasledovné: Vytvoriť e-learningový program zameraný na výchovu k zdraviu, ktorý vychádza z koncepcie študijných programov ošetrovateľstva a cieľov WHO „Zdravie 21“. Jednotlivé časti programu zamerať na výchovu k zdraviu s rešpektovaním špecifík a potrieb populácie. Zaradiť do programu najnovšie fakty z výskumov u nás i v zahraničí, vlastných výskumov. Doplniť program autorským materiálom vhodným na škálovanie úrovne zdravia a kvality života a metodickým materiálom výchovných aktivít pre sestru a iné príbuzné profesie. Osobitnú súčasť programu spracovať so zreteľom na realizátorov výchovy k zdraviu v konkrétnych sférach spoločnosti (rodina, komunita) a odboru ošetrovateľstvo. Zabezpečiť spracovanie a sprístupnenie programu v zmysle informačno-komunikačných technológií. Vytvorenie e-learningového kurzu v premete výchova k zdraviu pre 2. ročník bakalárskeho štúdia ošetrovateľstva na e-learningovom vzdelávacom portáli http://edu.ukf.sk využívajúcom možnosti, ktoré poskytuje prostredie LMS Moodle, znamenalo zapojenie sa do systému interaktívneho vyučovania. Obsah i výsledná podoba portálu boli budované v rámci viacerých rozvojových i priamo na vzdelávanie zameraných projektov Fakulty prírodných vied a Katedry informatiky Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre. Predmet (kurz) bol vytvorený Dr. Líškovou, výučba formou e-learningu prebieha v bloku od 3. 3. 2008 do 20. 4. 2008. Prihlásených na e-formu je 25 študentov. Na prvom úvodnom stretnutí, 5.3.2008, študentov v učebni IKT zoznámime s vytvoreným kurzom, zadáme im prihlasovací kľúč a inštrukcie ku kurzu, prípadne upravíme časy synchrónnych aktivít podľa technických možností študentov. Po tomto pilotnom overení, vyhodnotíme a optimalizujeme jednotlivé časti kurzu a pripravíme ho tak pre použitie v nasledujúcich akademických rokoch. Univerzita Konštantína filozofa v Nitre má vo svojej databáze vzdelávací portál http://edu.ukf.sk, pre možnosť e-learningového prístupu k výučbe. Obsah i výsledná podoba portálu boli budované v rámci viacerých rozvojových i priamo na vzdelávanie zameraných

57

projektov Fakulty prírodných vied a Katedry informatiky Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre. Vytvorenie e-learningového kurzu v predmete výchova k zdraviu pre 2. ročník bakalárskeho štúdia ošetrovateľstva v tomto vzdelávacom portáli využívajúcom možnosti, ktoré poskytuje prostredie LMS Moodle znamenalo zapojenie sa do systému riadenej interaktívnej výučby.

Záver Systémy riadenej výučby si získavajú vo svete vzdelávania čoraz častejšiu obľubu. LMS Moodle je vhodný pre online kurzy výchovy k zdraviu akceptujúc zásady konštruktivistickej pedagogiky a informačných a komunikačných technológií. Prostredie LMS Moodle je vhodné a prehľadné pre študentov, aj učiteľov nekladie na používateľov zvýšené požiadavky na počítačovú gramotnosť, tvorba elektronických materiálov je jednoduchá. V podmienkach UKF v Nitre sa LMS Moodle osvedčil, použili sme ho na tvorbu kurzu výchova k zdraviu a predpokladáme jeho využitie pre tvorbu ďalších online kurzov. Zoznam bibliografikckých odkazov BOLEDOVIČOVÁ, M., VŐRŐSOVÁ, G. Príprava sestier a vzdelávacia politika Európskej Únie. In Aktuálne otázky výchovy a vzdelávania v období vstupovania do EÚ. Nitra: Pedagogická fakulta UKF, 2004, s. 474-478. ISBN 80-8050-657-4. FESZTEROVÁ, M. Využitie e-vzdelávania ako príprava na laboratórne cvičenia. In Zborník z medzinárodného seminára eLearn 2006. Žilina : Žilinská univerzita, 2006, s. 69-72. ISBN 80-8070-505-4. GRONDŽÁK, K. Nový modul v LMS MOODLE. Dostupné na internete <http://www.cvtisr.sk/itlib/itlib073/grondzak.htm>. ISSN 1336-0779 (28. 2. 2008) http://www.moodle.sk/ 25. 3. 2008 KOZÍK, T. Aktuálne problémy virtuálnej komunikácie v systéme vzdelávania. In InEduTech - Inovácia v edukácii technických odborných predmetov. II roč.. Prešov : Prešovská univerzita, 2006, s. 31-35. ISBN 80-8068-441-3. MESÁROŠOVÁ, J. Možnosti e-learningového vzdelávania sestier v klinickej praxi v oblasti potrieb a v ošetrovateľskom procese. In: Dny Marty Staňkové IV, Vzdělávání sester a jeho proměny. Praha: Galén, 2007, s. 94-97, ISBN 978-80-7262-476-8. MESÁROŠOVÁ, J., LÍŠKOVÁ, M. Nový pohľad na vzdelávanie sestier a ich uplatnenie na trhu práce v krajinách EÚ. In Zborník vedeckých prác z medzinárodnej konferencie Uplatnenie absolventov vysokých škôl na trhu práce v podmienkach EÚ. Nitra : FEM SPU, 2004, s. 88-90. ISBN 80-7139-106-9. MIKLOVIČOVÁ, E., ZVALOVÁ, D., KRISTOVÁ, J.: Vzťah zdravotníkov k vlastnému zdraviu ako predpoklad zdravotno výchovného pôsobenia. In: Ošetrovateľstvo a zdravie : Zborník z vedeckej konferencie. Trenčín : Ústav zdravotníctva a ošetrovateľstva, Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, 2007. s. 209 - 218 ISBN 978-80-8075-208-8 MIKLOVIČOVÁ, E., ZVALOVÁ, D.: Salutogenéza v kontexte ochrany zdravia. In: Ošetrovateľstvo 21. storočia v procese zmien II : Zborník z 2. medzinárodnej vedeckej konferencie. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, 2007. s. 645 - 651. ISBN 978-80-8094-185-7. PALKOVÁ, Z. 2006. Problematika tvorby multimediálnych učebných materiálov. In: Sieťové a informačné technológie. Nitra. 2006. ISBN 80-8069-664-0. POLEDNÍKOVÁ, Ľ., SCHMIDTOVÁ, Z., SLAMKOVÁ, A., ZRUBCOVÁ, D.: Príprava a uplatnenie absolventov odboru ošetrovateľstvo v geriatrickej a psychiatrickej praxi. In: Uplatnenie absolventov vysokých škôl na trhu práce v podmienkach Európskej únie. Nitra : SPU, 2005. s. 151- 156. ISBN 80-969430-0-6.

58

ŠVEJDA, G. et al. Vybrané kapitoly z tvorby e-learningových kurzov. Nitra. 2006. 138s. ISBN 80-8050-989-1. UKF MOODLE http://edu.ukf.sk. 15. 3. 2008 ZÁVODNÁ, V. 2005. Pedagogika v ošetrovateľstve. 2. vyd. Martin : Osveta, 2005. ISBN 80-8063-109-X. Práca je čiastkový výskumný materiál projektu KEGA 3/5283/07 Tematická oblasť: Nové technológie vo výučbe Názov projektu: E-learningový modul vzdelávania vo výchove k zdraviu

Kontaktná adresa autora: PhDr. Miroslava Líšková

Katedra ošetrovateľstva Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva

UKF Nitra Kraskova 1

949 74 Nitra Slovenská republika Tel.: 037/ 6545 962

E-mail: [email protected]

59

DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ - CESTA K PROHLUBOVÁNÍ KOMPETENCÍ SESTER

Mastiliaková Dagmar, Archalousová Alexandra, Zeleníková Renáta Ústav ošetřovatelství, Filozoficko – přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita v Opavě

Souhrn Větší transparentnost kvalifikací by měla být jedním z hlavních prvků, jež jsou nezbytné k tomu, aby se systémy vzdělávání a odborné přípravy v Evropě přizpůsobily požadavkům společnosti založené na znalostech. Užší spolupráce vysokých škol a praxe by měla uspokojit i požadavky na další vzdělávání všeobecných sester, a tím i prohlubování jejich kompetencí v praxi. S ohledem na kompetence byly průzkumem zjištěny preference odborných témat pro další vzdělávání podle pěti hlavních oblastí kompetencí sester z evropského TUNING projektu z roku 2004. Mimo jiné i na základě těchto preferencí, pak bylo vybráno patnáct odborných témat a v rámci projektu OP RLZ Moravskoslezského kraje vytvořeno patnáct e-Learningových kurzů. Klíčová slova: další vzdělávání; výsledky vzdělání; znalosti, dovednosti, kompetence; projekt OP RLZ Moravskoslezského kraje; e-learningové kurzy; Úvod V ošetřovatelství pojem kompetence představuje potřebnou kvalifikaci pro výkon povolání sestry. V souvislosti se vzděláváním je nutné ujasnit si některé pojmy. Výsledkem vzdělání se rozumí vyjádření toho, co dotyčná osoba zná, čemu rozumí a co je schopna vykonávat po ukončení vzdělávacího procesu. Výsledky vzdělání jsou vymezeny na základě znalostí, dovedností a kompetencí. Znalostmi se rozumí výsledek osvojování informací prostřednictvím učení. Znalosti jsou souborem faktů, zásad, teorií a praktických postupů, které souvisejí s oborem studia nebo práce. V evropském rámci kvalifikací jsou znalosti označovány jako teoretické nebo věcné. Dovednostmi se rozumí schopnost uplatnit znalosti a použít know-how při plnění úkolů a řešení problémů. V evropském rámci kvalifikací jsou dovednosti popisovány jako kognitivní (používání logického, intuitivního a tvůrčího myšlení) a praktické (zahrnující manuální zručnost a používání metod, materiálů, nástrojů a přístrojů). Kompetencemi se rozumí prokazatelná schopnost používat znalosti, dovednosti a osobní, sociální nebo metodické schopnosti při práci a studiu a v profesním nebo osobním rozvoji. V evropském rámci kvalifikací jsou kompetence popsány ve smyslu odpovědnosti a samostatnosti. Současná vysoká poptávka sester po flexibilních formách dalšího vzdělávání vede vzdělávací instituce k jejich přípravě. V roce 2007 byl v Moravskoslezském kraji proveden průzkum zaměřený na aktuální potřebu i preference odborných témat pro tvorbu e - Learningových kurzů dalšího vzdělávání všeobecných sester. Průzkum byl realizován v rámci projektu OP RLZ Moravskoslezského kraje CZ. 04.1.03/3.3.14.4/0015. Cíl Vedle zjištění aktuální potřeby dalšího vzdělávání sester bylo cílem průzkumu zjištění preferencí daných témat v obsahu dalšího vzdělávání, které by mohly prohloubit jejich kompetence. Metodika a soubor Informace byly získány metodou dotazníku, kde mimo jiné, měli respondenti v otázkách č. 11 – 15 preferovat témata v pěti hlavních oblastech kompetencí sester (podle evropského

60

TUNING projektu z roku 2004) týkající se: 1. profesionálních hodnot a rolí sester; 2. ošetřovatelské praxe a klinického rozhodování; 3. procesu vzdělávání včetně aplikace poznatků; 4. komunikace a interpersonálních dovedností včetně informačních technologií ve zdravotnictví; 5. managementu a vedení týmu; Průzkumu se zúčastnilo celkem 357 respondentů ze zdravotnických a sociálních zařízení Moravskoslezského kraje. Jejichž rozdělení do pracovních zařazení podává Tabulka 1. Tabulka 1: Rozdělení respondentů do pracovních zařazení definovaných v dotazníku. Pět majoritně zastou-pených zařazení je zvýrazněno kurzívou. „Jiné zařazení“ zahrnuje: anesteziologická sestra, psychoterapeutka, sestra na dialýze, sestra na operačním sále.

Pracovní zařazení Zkratka Počet Sestra u lůžka na standardním nemocničním oddělení NEM 68

Sestra u lůžka na JIP/ARO JIP 51 Sestra v zařízení rehabilitační péče REH 24 Sestra v zařízení psychiatrické péče PSY 41 Sestra v léčebně dlouhodobě nemocných LDN 11 Sestra v zařízení sociální péče SOC 14 Instrumentářka na operačním sále INS 4 Sestra v odborné ambulanci AMB 34 Sestra v ambulanci všeobecného lékaře AVL 0 Sestra v domácí péči DOM 0 Staniční sestra STS 49 Vrchní sestra VRS 24 Ředitelka ošetřovatelské péče / hlavní sestra RED 3 Jiné zařazení JIN 34 Celkem TOT 357 Vybrané výsledky Pro účely statistického zpracování bylo vybráno pět nejpočetnějších skupin respondentů podle pracovního zařazení – vyznačeno kurzivou, ostatní skupiny byly sloučeny do „Jiného zařazení“ (celkem 114 respondentů). Na výsledky dotazníkového šetření v otázkách č. 11 - 15 byly aplikovány následující statistické testy : �. • Analýza kontingenčních tabulek zjišťující asociaci dat, a to jednak pomocí metody založené na χ

2statistice (Cramerovo V ), jednak metody založené na entropii (koeficient neurčitosti

U). �. • Pro všech 21 kombinací (bez opakování) jednotlivých kategorií respondentů NEM, JIP, AMB, PSY, STS, JIN a celkových počtů TOT byla spočtena neparametrická Spearmanova korelace pořadí rs. Ve sloupci „TOT“ celkový počet respondentů, jenž zvolili příslušnou odpověď, v řádku „Celkem“ celkový počet zatržených odpovědí od respondentů patřících do kategorie příslušného sloupce, a celkový počet zatržených odpovědí dotazu od všech respondentů v jejich průsečíku.

1. Výsledky dotazníkového šetření otázka č. 11 (subsekce 1) Další vzdělávání je třeba orientovat na obsah, který prohloubí kompetence týkající se profesionálních hodnot a rolí sester, např.: 1. Získat potřebné znalosti z oblasti etických, regulačních a právních norem; 2. Naučit se poskytovat ošetřovatelskou péči celostním, tolerantním, neodsuzujícím a citlivým způsobem, s respektováním práv, víry a přesvědčení jednotlivců (rodin a skupin);

61

3. Naučit se podporovat, posilovat a udržovat zdraví populace a lidí, jejichž život je ovlivněn nemocí, úzkostí, strachem, chorobou, handicapem a smrtí; 4. Uvědomit si rozšířenou dimenzi profesních rolí sestry, odpovědnosti a funkcí ve společnosti; a v této souvislosti potřeby efektivní reakce na potřeby jednotlivců a populace; 5. Naučit se přijímat odpovědnost za své kontinuální vzdělávání a profesionální rozvoj za použití valuace jako způsobu reflexe ke zlepšení vlastní výkonnosti; 6. Jiné (doplňte): Tabulka 2: Výsledky dotazníkového šetření otázky č. 11. Kategorie respondentů v záhlaví sloupců definuje Ta-bulka 1, plné slovní znění odpovědí označených v řádcích čísly 1–6 jsou uvedeny na začátku - subsekce 1. Buňky tabulky obsahují počty respondentů určité kategorie volících danou odpověď. Náměty doplněné respondenty v bodě č. 6 jsou: výrazně zvýšit jazykovou vybavenost sester na všech úrovních—pracovat na prevenci syndromu vyhoření —právní vzdělání—naučit se správnou komunikaci s klienty, s lékaři a dalším oš. personálem.

Odpověď č.

NEM JIP AMB PSY STS JIN TOT

1 55 11 24 21 31 59 201 2 43 25 19 25 23 56 191 3 44 21 17 23 14 53 172 4 44 11 10 11 17 51 144 5 30 16 12 13 14 45 130 6 1 1 0 0 0 2 4

Celkem 217 85 82 93 99 266 842

V grafu pod tabulkou 2 jsou vyneseny relativní četnosti jednotlivých odpovědí (konkrétně počet zvolení dané odpovědi na 100 respondentů). Čím méně rozdílů v uspořádání relativních (i absolutních) četností podle velikosti má daná kombinace kategorií, tím větší je její Spearmanova korelace pořadí. 2. Výsledky dotazníkového šetření otázka č. 12 (subsekce 2) Další vzdělávání je třeba orientovat na obsah, který prohloubí kompetence týkající se ošetřovatelské praxe a klinického rozhodování, např.: 1. Naučit se provádět systematické posuzování zdravotního stavu klientů/pacientů s využíváním vhodných hodnotících nástrojů (např. soběstačnosti v uspokojování bio-psycho-sociálních potřeb);

62

2. Naučit se provádět analýzu získaných informací a diagnostiku aktuálních a potenciálních problémů klienta/pacienta zahrnující odlišení normy a nežádoucích změn v jeho zdravotním stavu; 3. Naučit se adekvátně reagovat na potřeby klientů/pacientů plánováním individuální péče, její realizací a vyhodnocováním dosažených výsledků; 4. Naučit se uplatňovat kritické myšlení při získávání, hodnocení, interpretaci a sumarizaci informací; pomáhat klientům/pacientům při rozhodování a dodržovat kritéria standardů kvality péče; 5 .Naučit se využívat širokou škálu vhodných ošetřovatelských zásahů a dovedností při poskytování optimální péče (např. prevence vzniku infekcí, poskytování první pomoci, podávání léků, dodržování ochrany a bezpečnosti práce, zachovávání důstojnosti, intimity, důvěryhodnosti, apod.) 6 .Jiné (doplňte): Tabulka 3: Výsledky dotazníkového šetření otázky č. 12. Kategorie respondentů v záhlaví sloupců definuje Ta-bulka 1, plné slovní znění odpovědí označených v řádcích čísly 1–6 jsou uvedeny na začátku – subsekce 2. Buňky tabulky obsahují počty respondentů určité kategorie volících danou odpověď. Náměty doplněné respondenty v bodě č. 6 jsou: všeobecný přehled—kultura projevu—naučit se správně posuzovat indikátory kvality péče—naučit se jednat s neklidnými a agresivními klienty.

Odpověď č.


1 46 14 12 15 24 49 160 2 29 14 13 12 20 38 126 3 42 27 18 28 30 53 198 4 33 15 12 12 8 43 123 5 50 35 22 30 11 68 216 6 0 0 0 0 0 1 1

Celkem 200 105 77 97 93 252 824

V grafu pod tabulkou 3 jsou vyneseny relativní četnosti jednotlivých odpovědí (konkrétně počet zvolení dané odpovědi na 100 respondentů). Čím méně rozdílů v uspořádání relativních (i absolutních) četností podle velikosti má daná kombinace kategorií, tím větší je její Spearmanova korelace pořadí. 3. Výsledky dotazníkového šetření otázka č. 13 (subsekce 3) Další vzdělávání je třeba orientovat na obsah, který prohloubí kompetence sester týkající se procesu vzdělávání dospělých včetně aplikace poznatků, např. z: 1. Teorie ošetřovatelství a ošetřovatelské praxe; 2 .Přírodních a biologických věd;

63

3. Společenských, zdravotních a behaviorálních věd; 4. Etiky, práva a humanitních věd; 5. Medicínských technologií; 6. Národní a mezinárodní zdravotnické politiky; 7. Řešení problémů a rozhodování; 8. Aplikace principů výzkumu a praxe založené na důkazech; 9. Jiné (doplňte): Tabulka 4: Výsledky dotazníkového šetření otázky č. 13. Kategorie respondentů v záhlaví sloupců definuje Ta-bulka 1, plné slovní znění odpovědí označených v řádcích čísly 1–9 jsou uvedeny na začátku – subsekce 3. Buňky tabulky obsahují počty respondentů určité kategorie volících danou odpověď. Náměty doplněné respondenty v bodě č. 9 jsou: ekonomika, hospodaření, racionální přístup v hospodaření na jednotlivých odděleních—koncept bazální stimulace—ekonomika—alternativní medicína—zvládání stresu v zaměstnání.

Odpověď č.


1 54 37 21 26 34 63 235 2 9 8 4 2 6 29 58 3 22 7 11 11 16 41 108 4 39 21 17 15 25 59 176 5 26 26 13 11 19 48 143 6 12 6 5 3 15 19 60 7 39 19 1 19 24 34 136 8 19 9 0 6 11 19 64

9 0 1 0 0 1 2 4

Celkem 220 134 72 93 151 314 984

V grafu pod tabulkou 4 jsou vyneseny relativní četnosti jednotlivých odpovědí (konkrétně počet zvolení dané odpovědi na 100 respondentů). Čím méně rozdílů v uspořádání relativních (i absolutních) četností podle velikosti má daná kombinace kategorií, tím větší je její Spearmanova korelace pořadí. 4. Výsledky dotazníkového šetření otázka č. 14 (subsekce 4) Další vzdělávání je třeba orientovat na obsah, který prohloubí kompetence sester týkající se komunikace a interpersonálních dovedností (včetně informačních technologií ve zdravotnictví), např.: 1. Naučit se efektivní komunikaci s pacienty, rodinami a skupinami, včetně těch, kteří mají problémy s komunikací;

64

2. Naučit se vhodným reakcím na emocionální prožívání klientů/pacientů, a umožnit jim vyjádření obav a starostí; 3. Naučit se komunikačním technikám v různých situacích např. při manipulaci; identifikaci a zvládání problémového chování; prožívání úzkosti, stresu a deprese; poskytování emocionální podpory; a identifikaci nutnosti speciálních konzultací nebo jiných zásahů; 4. Naučit se standardním postupům vedení dokumentace; přesnému podávání zpráv za pomocí vhodných komunikačních technologií; 5. Jiné (doplňte): Tabulka 5: Výsledky dotazníkového šetření otázky č. 14. Kategorie respondentů v záhlaví sloupců definuje Ta-bulka 1, plné slovní znění odpovědí označených v řádcích čísly 1–5 jsou uvedeny na začátku - subsekce 4. Buňky tabulky obsahují počty respondentů určité kategorie volících danou odpověď. Náměty doplněné respondenty v bodě č. 5 jsou: zvládat konfliktní pacienty, umět reagovat—zdokonalit práci na PC—doplnit znalosti metod řízení podřízených zdravotních pracovníků.

Odpověď č.


1 52 27 19 23 28 64 213 2 44 18 13 21 23 48 167 3 57 34 27 22 37 86 263 4 36 10 12 15 25 49 147 5 0 0 0 0 0 2 2

Celkem 189 89 71 81 113 249 792

V grafu pod tabulkou 5 jsou vyneseny relativní četnosti jednotlivých odpovědí (konkrétně počet zvolení dané odpovědi na 100 respondentů). Čím méně rozdílů v uspořádání relativních (i absolutních) četností podle velikosti má daná kombinace kategorií, tím větší je její Spearmanova korelace pořadí. 5. Výsledky dotazníkového šetření otázka č. 15 (subsekce 5) Další vzdělávání je třeba orientovat na obsah, který prohloubí kompetence sester týkající se managementu a vedení týmu, např.: 1. Uvědomit si, že blaho klienta/pacienta je možné dosáhnout kombinovanými zdroji a aktivitami v rámci multidisciplinárního týmu;

65

2. Naučit se vést a koordinovat práci ošetřovatelského týmu a vhodně delegovat pravomoci při poskytování péče; 3. Naučit se efektivní spolupráci v rámci týmu, stanovit priority, a dodržovat stanovené standardy; 4. Naučit se posuzovat rizika a aktivně podporovat pohodu, jistotu a bezpečí všech lidí v pracovním prostředí (včetně sebe); 5. Naučit se vytváření a používání nástrojů k hodnocení kvality péče a provádění auditní činnosti podle stanovených norem a předpisů; 6. .Naučit se studenty zdravotnických a sociálních oborů v klinické praxi vzdělávat, podporovat, dohlížet na ně a pomáhat jim; 7. Jiné (doplňte): Tabulka 6: Výsledky dotazníkového šetření otázky č.15 . Kategorie respondentů v záhlaví sloupců definuje Tabulka 1, plné slovní znění odpovědí označených v řádcích čísly 1–7 jsou uvedeny na začátku - subsekce 5. Buňky tabulky obsahují počty respondentů určité kategorie volících danou odpověď. Náměty doplněné respondenty v bodě č. 7 jsou: naučit se mlčet a poslouchat nadřízené—blaho klienta—naučit se více pracovat v týmu, komunikovat vzájemně, podporovat spolupráci, více si důvěřovat, nebagatelizovat potíže kolegyní.

Odpověď č.


1 30 9 11 10 18 35 113 2 44 23 19 13 34 65 198 3 53 34 23 22 31 72 235 4 42 23 17 21 25 49 177 5 28 9 7 3 17 39 103 6 26 17 9 5 13 31 101 7 2 0 0 0 0 0 2

Celkem 225 115 86 74 138 291 929

V grafu pod tabulkou 6 jsou vyneseny relativní četnosti jednotlivých odpovědí (konkrétně počet zvolení dané odpovědi na 100 respondentů). Čím méně rozdílů v uspořádání relativních (i absolutních) četností podle velikosti má daná kombinace kategorií, tím větší je její Spearmanova korelace pořadí. Aplikace výsledků Podle 357 respondentů v otázkách č. 11 – 15 (jak ukazují tabulky a grafy) dostalo nejvyšší počet preferencí pět dílčích odborných témat v obsahu dalšího vzdělávání, které by jim

66

následně mohly umožnit prohloubení kompetencí v praxi. Obsah dalšího vzdělávání by podle těchto preferencí měl být nejvíce orientován na:

Otázka č.11 Téma 1

Získání potřebných znalostí a dovedností v oblasti etických, regulačních a právních norem;


Získání znalostí k využívání široké škály vhodných ošetřovatelských zásahů a dovedností při poskytování optimální péče (např. prevence vzniku infekcí, poskytování první pomoci, podávání léků, dodržování ochrany a bezpečnosti práce, zachovávání důstojnosti, intimity, důvěryhodnosti, apod.)


Získání znalostí z teorie ošetřovatelství a dovedností z ošetřovatelské praxe


Získání znalostí a dovedností v komunikačních technikám v různých situacích např. při manipulaci; identifikaci a zvládání problémového chování; prožívání úzkosti, stresu a deprese; poskytování emocionální podpory; a identifikaci nutnosti speciálních konzultací nebo jiných zásahů;


Získání znalostí a dovedností k zajištění efektivní spolupráce v multidisciplinárním týmu, stanovení priorit, a dodržování stanovených standardů;

Zjištěné preference v rámci uvedeného průzkumu ovlivnily mimo jiné i konečné rozhodnutí týkající se výběru patnácti témat pro vytvoření distančních studijních opor a e-Learningových kurzů při realizaci projektu OP RLZ Moravskoslezského kraje CZ. 04.1.03/3.3.14.4/0015 s názvem Rozvoj dalšího vzdělávání v ošetřovatelství na Slezské univerzitě v Opavě. Názvy e-learningových kurzů: 1. Komunikace ve zdravotnictví 1 2. Komunikace ve zdravotnictví 2 3. Zdravotnická psychologie 4. Právo a legislativa v ošetřovatelství 5. Etika v ošetřovatelství 6. Filozofie a rozvojové trendy v ošetřovatelství 7. Standardní model ošetřovatelství 8.Ošetřovatelský proces a potřeby člověka 9. Ekonomika zdravotnických a sociálních 10. Ošetřovatelská péče o seniory služeb 11. Ošetřovatelská péče v psychiatrii 12. Výživa a dietetika 13. Bazální stimulace 14. Edukační činnost sestry 15. Základy první pomoci Závěr Sestry plní své profesní role v přímém kontaktu s jednotlivci i s odlišnými skupinami osob. S rychlými společenskými změnami vzrůstají nároky na jejich profesionalitu – znalosti, dovednosti a postoje. Flexibilní formy dalšího vzdělávání by jim proto měly umožnit získávat potřebné znalosti a dovednosti, a prohloubit tak jejich kompetence v praxi. Pro vzdělávací instituce je to výzva k vytváření nabídky vhodných forem dalšího vzdělávání. Seznam bibliografických odkazů ROZVOJ DISTANČNÍCH KURZŮ DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V OŠETŘOVATELSTVÍ na Slezské univerzitě v Opavě 2007 - 2008; ESF projekt v opatření 3.3. Rozvoj dalšího profesního vzdělávání /OP RLZ Moravskoslezského kraje CZ.04.1.03/3.3.14.4; Dotazník k rozvoji distančních (e-Learningových) kurzů dalšího vzdělávání v ošetřovatelství na Slezské univerzitě v Opavě. MASTILIAKOVÁ,D., ARCHALOUSOVÁ, A., HALUZÍKOVÁ,J. Rozvoj dalšího vzdělávání v ošetřovatelství na Slezské univerzitě v Opavě – projekt OP RLZ

67

Moravskoslezského kraje 2007 – 2008. In: Sborník příspěvků „Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II.“ II. Slezská vědecká konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí, konané dne 10. 5. 2007 v Opavě. Opava: Slezská univerzita, 2007. s.94-100. ISBN 978-80- 7248-413-3 TUNING EDUCATIONAL STRUCTURE IN EUROPE [online]. c2004. Dostupný z: < http://tuning.unideusto.org/tuningeu/> Kontaktní adresa autorů:

PhDr. Dagmar Mastiliaková, PhD. PhDr. Alexandra Archalousová, PhD.

PhDr. Renáta Zeleníková Ústav ošetřovatelství



[email protected] [email protected]

68

JE SPOJENIE OŠETROVATEĽSTVA A SOCIÁLNEJ PRÁCE LEN ILÚZIOU?

Radková Libuša Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n.o.

Kľúčové slová: ošetrovatelstvo, sociálná práca, spolupráce, kompetence, vývojový trend, pomoc rozvojovým krajinám, Európská asociácie poskytovateľov služieb, obsah vzdělání Ošetrovateľstvo, ktorého prestíž celosvetovo mimoriadne rastie, ktoré sa mimoriadne podieľa na kvalite života chorých, je úzko späté v novom chápaní i so sociálnou prácou. Moderné trendy vo svete jasne potvrdili, že chronicky chorý človek, starý človek, hendikepovaný človek, duševne chorý človek, potrebuje rovnako zdravotnú starostlivosť i sociálnu pomoc. A starnutie populácie ako celosvetový fenomén ukazuje na mimoriadnu aktuálnosť v spojení ošetrovateľstva a sociálnej práce. Ťažko si predstaviť, aby v budúcnosti riešili zložité zdravotné a sociálne problémy dva typy pracovníkov z dvoch rezortov. Nedá mi nespomenúť pri tejto príležitosti vizionársky prístup prof. Krčméryho, ktorý tento aspekt budúcich potrieb aplikoval najprv na Fakulte zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity a neskôr ako rektor na Vysokej škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety. Nejde o žiadne súperenie alebo konkurenčné prístupy delenia kompetencií, ale o čisto pragmatický a dnes často používaný holistický prístup riešiť komplexne problémy súčasného človeka. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety rozvíja zdravotnú a sociálnu pomoc v tzv. treťom svete, v rozvojových krajinách ako sú Keňa, Etiópia, Burundi, Sudán, Kambodža, Madagaskar, Haiti. Naša práca smeruje k tým najchudobnejším, ktorí si buď nemôžu dovoliť obrátiť sa na draho platené služby miestnych lekárov, alebo žijú v oblastiach, kde takáto pomoc nie je dostupná. Ukazuje sa, že vo väčšine prípadov zdravotné problémy týchto ľudí sú úzko späté s ich sociálnou situáciou a skutočné riešenie im môže ponúknuť len celostný prístup tak ošetrovateľsko-zdravotnícky ako aj sociálny. Takéto prístupy sa však čoraz viacej vyžadujú aj v rozvinutých krajinách. Preto spoluprácu Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce a Ústavu ošetrovateľstva Slezskej univerzity v Opave na tomto poli vidíme ako priekopnícku. VŠ ZaSP sv. Alžbety môže ponúknuť svoje viacročné skúsenosti pri uplatňovaní spojenia spoločného prístupu zdravotného a sociálneho v mnohých našich zahraničných a domácich projektoch a Opavská univerzita ponúka dobré materiálne vybavenie, nové prístupy k výuke a tiež v neposlednom rade nadšených a erudovaných odborníkov s víziou. Že je táto vízia správna, zdôraznil aj Luk Zelderloo, generálny tajomník Európskej asociácie poskytovateľov služieb pre ľudí so zdravotným postihnutím na 4. Vyšegrádskej konferencii s týmto zameraním, keď hovoril o nových trendoch starostlivosti. Zdôraznil predovšetkým potrebu dobre vzdelaných, dobre manažovaných a prakticky erudovaných odborníkov flexibilných v oboch oblastiach – tak v ošetrovateľstve ako i v sociálnej práci a potrebu prichádzať za pacientom – klientom, nie aby pacient prichádzal za službou. Dnes sa často hovorí o nedostatočnej praktickej príprave absolventov vysokých škôl do profesionálneho života. Je snaha, aby sa stali plne akceptovanými profesionálmi vo svojom

69

odbore. Domnievame sa, že táto snaha môže byť v našom prípade naplnená aj vtedy, keď budeme k študentom vysokých škôl pristupovať s víziou naplniť ich študijné programy v súlade s ukazujúcimi sa novými trendmi a potrebami tých, ktorým budú svojou prácou slúžiť. Určite spojenie ošetrovateľstva a sociálnej práce k týmto trendom patrí.

Kontaktná adresa autora: Prof. Ing. Libuša Radková, Ph.D. Prorektor pro mezinárodní vztahy

Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n.o. Bratislava

Slovenská republika

70

OŠETROVATEĽSKÝ MODEL RAMONY MERCEROVEJ V PRAXI

*Gabriela Sedláková, **Dagmar Kalárová

*; **Vysoká škola zdravotnícvta a sociálnej práce sv.Alžbety Bratislava, Detašované pracovisko Příbram; **SZŠ a VOŠ zdravotnícka Přibram, *ZSF JCU České Budějovice

Katedra ošetřovatelství Súhrn Postoj študentov k ošetrovateľským modelom či už v dennej alebo v diaľkovej forme vysokoškolského štúdia nie je vždy kladný. Študenti zastávajú názor, že ošetrovateľské modely sú predmetom výuky, ktorú musia absolvovať. Nepripisujú veľký význam analýze, syntéze poznatkov, ich využitie v praxi minimalizujú. Na základe dlhoročných skúsenosti sme dospeli k názoru, že dôležitú úlohu pri vyučovaní ošetrovateľských modelov majú nasledovné kľúčové kompetencie: 1.schopnosť analyzovať ošetrovateľský model 2.schopnosť premýšlať 3. schopnosť riešiť porblém a vytvoriť niečo nové 4. mať vlastné predstavy o aplikácii do praxe. Našou snahou je analyzovať teóriu dosiahnutia materskej roly Ramony Mercerovej a interpretovať ju tak, ako ju vnímame my. Kĺúčové slová: ošetrovateľský model, Mercerovej teória, dieťa, Downov syndrom, prax Vo vzdelávacom procese so zameraním na pochopenie a aplikáciu ošetrovateľských modelov okrem kognitívného prístupu aplikujeme i prístup založený na analýze činnosti. Prístup založený na analýze činnosti sleduje vzájomné súvislosti profesného jednania, objasňuje aké schopnosti a kroky sú potrebné k pružnému zvládaniu rôznorodej situácie v procese ošetrovania v zdravotníckych zariadeniach. Naša skupina študentov – budúce sestry tvoria „otvorený systém“, fungujúci na princípe spätnej väzby, ich identita je dynamická /Belz-Siegrist, 2001/.

Ramona Mercerová: Teória dosiahnutia materskej úlohy. Životná dráha a diela: - v r. 1950 získala základné ošetrovateľské vzdelanie, roku 1960 získala vysokoškolské vzdelanie, pozdejšie titul PhD., docent a v r. 1983 titul profesor . V ošetrovateľstve pôsobila ako sestra, hlavná sestra, mentorka. Publikácie: Ošetrovateľská starostlivosť pre rodičov v ohrození, Rodičia v ohrození, Perspektívy zdravotnej starostlivosti u adolescentov (Závodná 2005, str.159). Model dosiahnutia materskej úlohy: Mercerová vyzdvihuje význam pôrodníckeho ošetrovateľstva v diagnostike vzťahu muža a ženy počas ťarchavosti, počas pôrodu a po pôrode. Výskumná činnosť Ramony Mercerovej bola zameraná na oblasti:

- význam a potreba dojčenia - výskum zameraný na matky s postpartálnymi zmenami, chorobami - výskumná činnosť zameraná na matky, ktorým sa narodili poškodené deti - výskumy zamerané na mladistvé matky a staršie matky - výskumy na odhalenie negatívnych príčin ovplyvňujúcich materstvo a zvládnutie rodičovství (Závodná, 2005).

71

Dosiahnutie materskej úlohy podľa Mercerovej je dlhodobý proces a má svoje fázy.

1. PRVÁ FÁZA – PREDVÍDANIE, OČAKÁVANIE potvrdenie gravidity, matka si predstavuje svoju novú rolu Príklad: Žena po amniocentéze sa dozvie, že sa jedná o Downov syndrom. Rozhoduje sa či tehotenstvo ukončiť alebo nie. Pôrodná asistentka navrhne aby navštívila rodinu, kde vychovávajú chlapčeka s Downovým syndromom. Táto rodina sa vysporiadala s problémom, prijali rodičovskú rolu žiť a vychovávať dieťa s Downovým syndromom. Po návšteve prevláda neistota a nepokoj. Zvíťazí túžba po dieťati. Začínajú sa pripravovať na rolu matky a na rolu otca žiť s poškodeným dieťaťom.

2. DRUHÁ FÁZA – FORMÁLNA, SPOLOČENSKÁ. Začína sa ihneď po pôrode. Vyrovnanosť a spokojnosť sa prenáša aj na dieťa. Prijatie roly je ovplyvňované kultúrou a spoločenskými zvyklosťami. Príklad: Po pôrode je vzájomná interakcia v multidisciplinárnom tíme. Sestry, pôrodné asistentky pomáhajú matke na adaptáciu, na prijatie poškodeného dieťaťa. Matka identifikuje drobné zmeny, pripravuje sa na zvládnutie novorodeneckého a dojčeneckého obdobia. Dlhodobé ciele a plány nestanovuje.

3. TRETIA FÁZA: NEFORMÁLNA, NEOFICIÁLNA. Matka si vytvára svoju jedinečnú rolu v nezabehnutom sociálnom systéme. Príklad: Matka je pripravená na spoluprácu s detskou lekárkou a sestrou. Vytvára sa neopakovateľný socializačný proces kde matka má „jedinečnú rolu“. V tomto procese má „jedinečnú rolu“ aj komunitná sestra , ktorá pravidelne navštevuje a usmerňuje mladú rodinu.

4. ŠTVRTÁ FÁZA: OSOBNÁ. Medzi otcom, dieťaťom a matkou sa vytvára dôverný vzťah. Adaptácia na rodičovskú rolu do prvého roku dieťaťa s Downovým syndromom je menej náročná ako adaptácia v ďalších životných fázach. Práve komunita poškodených deti vyžaduje zvláštnu starostlivosť, kde by sme mohli aplikovať Mercerovej model. ČO ešte vplýva na prijatie materskej roly podľa R. Mercerovej? -vek matky – skúsenosti pri pôrode – oddelenie dieťaťa od matky – sebauvedomenie matky, - flexibilita matky – postoj k výchove deti – zdravotný stav rodiny – úzkosť, napätie, depresia v rodine – zdravie a temperament dieťaťa- funkcia rodiny – sociálna, informačná, telesná a emocionálna podpora – vzťah matky a otca

Záver Mercerovej teória dosiahnutia materskej úlohy je aplikovateľná v pediatrickom i pôrodníckom ošetrovateľstve, v neposlednom rade aj u dospelých, keď veľmi často materskú rolu preberá sestra. Pomáha sestre určiť smer a spôsob ako pristupovať k matkám v náročných situáciach. Na aplikáciu Mercerovej modelu neexistuje „hotový návod“, ale naša publikácia može byť nápomocná pre každú sestru v ošetrovateľskej praxi. Zoznam bibliografických odkazov BELZ,H., SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001, str. 27-56. ISBN 80-7178-479-6 KALÁTOVÁ, D. Monitorování biologického subsystému týraného dítěte podle modelu I. J. Orlando. In: Ošetrovateĺstvo 21. storočia v procese zmien II: Zborník z 2. medzinárodnej vedeckej konferencie. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa, Fakulta sociálných vied a zdravotníctva, Katedra ošetrovateĺstva, 2007. s. 161-170. KALÁTOVÁ, D., SEDLÁKOVÁ, G. Monitorování ošetřovatelských problémů týraných a zanedbávaných dětí. Zdravotníctvo a sociálna práca. Bratislava: 2007. roč.2, č.1, s. 16-22.

72

SEDLÁKOVÁ, G. Ako vidia teorie a modely študenti. In: Sestra, Bratislava: Sanoma Magazines Slovakia, s.r.o, roč. II, 2003, č.4, str. 8-9. ISSN 1335-9444. ZÁVODNÁ,V. Ošetrovatelský model Mercerovej. In Farkašová a kol. Ošetrovatelstvo – teoria.Martin: Osveta, 2005 , str.159 – 162 ISBN I 80 – 8063 – 182 – 4.

Kontaktná adresa autorov: Doc.PhDr. Gabriela Sedláková, Ph.D.

PhDr.Dagmar Kalátová, RN. Vysoká škola zdravotnícvta a sociálnej práce sv.Alžbety Bratislava,

Detašované pracovisko Příbram

73

SKÚSENOSTI S VÝUČBOU MENTORIEK V KLINICKEJ PRAXI

Simočková Viera

Katolícka univerzita v Ružomberku, Fakulta zdravotníctva, detašované pracovisko Košice

Súhrn Stále viac sa v klinickej praxi stretávame so sestrami – mentorkami. Sú to sestry, ktoré vedú klinické cvičenia študentov na oddeleniach, na ktorých samy pracujú. Ide teda o sestry – školiteľky. Ich význam narastá, keďže dobre poznajú prostredie a interpersonálne vzťahy, čím môžu lepšie motivovať študentov. Príspevok je zameraný na zhodnotenie výučby mentoriek v klinickej praxi v rámci pregraduálnej prípravy v študijnom programe ošetrovateľstvo. Popisuje výsledky získané dotazníkovým šetrením medzi študentmi ošetrovateľstva. Kľúčové slová: Mentor; Klinická prax; Kompetencie mentora; Odborná pripravenosť mentora; Pedagogická pripravenosť mentora Úvod

Mentorstvo alebo mentoring je vo všeobecnosti chápané ako poučovanie. Pre tento termín existuje niekoľko definícií. Záleží od súvislostí, v ktorých sa používa. V súčasnosti sa s uvedeným termínom stále častejšie stretávame v študijných programoch ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia. Keďže sa vyvíja veľké úsilie na zjednotenie vzdelávania a prípravy zdravotníckych pracovníkov v súlade s požiadavkami EU (Archalousová, 2007), ukazuje sa, že potreba mentorov v klinickej praxi je dôležitá. Ide o novú rolu sestry, ktorá ako odborníčka vo svojej profesii vedie klinickú prax študentov na oddelení, na ktorom pracuje. Sestra – mentorka a pôrodná asistentka – mentorka je povedané ináč školiteľka, ktorá vedie, radí a podporuje študentov v oblasti kliniky a vzdelávania. Sleduje klinickú prax študentov a ich dosahované študijné skúsenosti na jednotlivých oddeleniach v čase neprítomnosti odborného asistenta.

Kompetencie mentora sú pomerne široké. Mastiliaková (2006) uvádza, že kompetencia je schopnosť plniť určité profesionálne funkcie. Vyžaduje znalosti, vhodné prístupy a viditeľné mechanické a intelektuálne zručnosti, ktoré zodpovedajú za schopnosť poskytovať špecifické profesionálne služby. V ošetrovateľstve pojem kompetencia predstavuje potrebnú spôsobilosť, kvalifikáciu pre výkon povolania sestry. Podľa strategických dokumentov WHO (Súbor dokumentov, 2003, s. 334) mentor musí:

• byť odborníkom vo svojej praktickej oblasti, • mať náležitú prípravu na svoju úlohu učiteľa, mentora a poskytovateľa podpory

študentom ako hodnotiteľa, • udržiavať si svoju klinickú spôsobilosť.

V strategických dokumentoch WHO sa ďalej uvádza, že mentorky spoločne so sestrami – učiteľkami, či pôrodnými asistentkami – učiteľkami v príslušnej odbornej oblasti, zodpovedajú za klinický dohľad nad študentmi. Mentorky tiež významnou mierou prispievajú k hodnoteniu spôsobilosti študentov. Podľa Lengyelovej (2006) mentorkou by teda mala byť skúsená sestra, ktorá môže radiť a pomáhať priradeným študentom. Krištofová s Mesárošovou (2005) sa domnievajú, že vzájomná spolupráca medzi študentom a mentorom vedie k schopnosti študenta určiť si vlastné študijné potreby a vhodne posúdiť svoj pokrok.

Na študentov počas klinickej praxe vplývajú aj objektívne bariéry potrieb a nedostatkov, medzi ktoré patria hlavne skoré vstávanie, potrava, hydratácia, vyprázdňovanie, káva, cudzie prostredie, potreba bezpečia a istoty, potreba sebarealizácie, sebaúcty a vlastnej identity (Zamboriová, Simočková, 2005b). Mentor musí zohľadňovať aj uvedené potreby. Má

74

byť partnerom nie len pri problémoch týkajúcich sa odbornosti, ale vo všetkých problémoch, ktoré sa môžu vyskytnúť počas klinickej praxe. Fakulta zdravotníctva Katolíckej univerzity v Ružomberku pre skvalitnenie klinickej výučby z dôvodu nárastu počtu študentov realizovala program profesionálnej prípravy mentorov pre klinickú prax, ktorej cieľom bolo zefektívnenie interdisciplinárnej klinickej výučby. Príprava sa uskutočnila v rámci ďalšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov v študijnom programe, ktorý vychádzal z rámcových kritérií zakomponovaných v Európskej stratégii WHO pre sestry a pôrodné asistentky (Kadučáková, 2007) Cieľ práce

Cieľom práce bolo zistiť názory študentov na spoluprácu s mentormi. Metodika a súbor Pri zisťovaní skúsenosti s výučbou mentorov v klinickej praxi sme použili dotazníkovú metódu. Prieskumný súbor tvorilo 54 študentov 3. ročníka dennej formy štúdia v študijnom programe ošetrovateľstvo na FZ KU v Ružomberku, na detašovanom pracovisku v Košiciach. Bolo rozdaných 60 dotazníkov. Návratnosť bola 90 %. Dotazník pozostával zo 17 otázok týkajúcich sa uvedeného problému. V tabuľkách uvádzame niektoré zaujímavé zistenia. Tab. 1 Pripravenosť študentov na prax

Položka dotazníka Absolútny počet Percentuálny podiel Cíti sa pripravený/á na prax 35 65 % Necíti sa pripravený/á na prax 19 35 % Až 1/3 študentov uviedla, že sa necíti byť dostatočne pripravená na prax. Tab. 2 Faktory vplývajúce na spokojnosť študentov na klinických cvičeniach

Položka dotazníka Absolútny počet Percentuálny podiel Pozitívny prístup mentorov a personálu 26 48 % Dobré materiálne vybavenie pracoviska 18 33 % Kladný postoj k danému odboru 19 35 % Pri tejto položke mohli študenti označiť viacero možnosti. Takmer 50 % považuje za dôležitý faktor ovplyvňujúci spokojnosť študentov na klinických cvičeniach prístup mentorov a personálu. Tab. 3 Faktory vplývajúce na nespokojnosť študentov na klinických cvičeniach

Položka dotazníka Absolútny počet Percentuálny podiel Negatívny prístup mentorov a personálu 38 70 % Zlé materiálne vybavenie pracoviska 8 15 % Záporný postoj k danému odboru 7 13 % Iné 4 7 % Negatívny prístup mentorov a personálu považuje za významný faktor nespokojnosti na klinickej praxi až 70 % študentov našej vzorky.

75

Tab. 4 Prístup mentorov na klinických cvičeniach Položka dotazníka Absolútny počet Percentuálny podiel

Kladný 38 70 % Negatívny 15 28 % Iné 1 2 % Viac ako 1/4 študentov uviedla negatívny prístup mentorov na klinickej praxi. Tab. 5 Odporúčania študentov na vylepšenie klinických cvičení

Položka dotazníka Absolútny počet Percentuálny podiel Prístup mentorov a personálu 15 28 % Zvýšenie množstva praktických výkonov 21 31 % Vhodnejšie priestory na prezliekanie 6 11 % Menšie skupiny 1 2 % Nevyjadrilo sa 4 7 % Takmer 1/3 študentov si myslí, že klinickú prax môže zlepšiť práve prístup mentorov k ním. Tab. 6 Pozitívny zážitok z klinických cvičení

Položka dotazníka Absolútny počet Percentuálny podiel Správanie sa mentorov a personálu 10 19 % Pomáhanie chorým 5 9 % Nevyjadrilo sa 16 30 % Iné 23 42 % Tab. 7 Negatívny zážitok z klinických cvičení

Položka dotazníka Absolútny počet Percentuálny podiel Ranné vstávanie 6 11 % Nevhodné správanie mentorov a personálu 23 43 % Nedostatok informácií 9 17 % Nevyjadrilo sa 12 22 % Iné 3 6 % Ako vidieť v tab. 6 a 7 aj tu zohráva prístup mentorov dôležitú úlohu. Nevhodné správanie mentorov a personálu vníma ako negatívny zážitok z klinických cvičení až 43 % študentov. Tab. 8 Pokračovanie v magisterskom študijnom programe

Položka dotazníka Absolútny počet Percentuálny podiel Chce pokračovať 36 67 % Nechce pokračovať 12 22 % Nie je rozhodnutých 6 11 % 2/3 respondentov uviedlo, že chce pokračovať v magisterskom študijnom programe. Diskusia a záver

Sestry sú pre mentoring vyberané na základe splnenia určitých kritérií. Dôraz sa kladie najmä na odbornosť. Prax však ukazuje, že sestry sú málo pripravené po pedagogickej stránke, keďže predchádzajúce študijné programy sa málo venovali tejto problematike. Všeobecné vzdelávanie sestier zahŕňa vedomosti a zručnosti týkajúce sa profesionálnych

76

hodnôt a profesionálnych rolí sestry, kompetencie spojené s ošetrovateľskou praxou a rozhodovacími procesmi vrátane komunikačných, interpersonálnych a manažérskych zručností. Pre komplexnú prípravu mentorov je potrebné doplniť vedomosti sestier z oblasti pedagogiky, didaktiky a andragogiky – vzdelávania dospelých. Zamboriová a Simočková (2005a) na základe prevedeného prieskumu uvádzajú, že silným motivačným činiteľom u sestier je získavanie takých poznatkov, ktoré môžu v praxi využiť. Implementácia pedagogických predmetov do profesionálnej prípravy sestier sa javí ako žiaduci komponent. Ako vhodné sa ukazuje prípadne i rozširujúce pedagogické štúdium, ktoré by sestry pracujúce ako mentorky pripravovalo na účinnú spoluprácu so sestrami - učiteľkami, ktoré sú odborne pripravené na výchovno-vzdelávací proces a tiež na prácu s dospelými. Ich vzájomná spolupráca by mohla zefektívniť a skvalitniť vyučovací proces. Zoznam bibliografických odkazov ARCHALOUSOVÁ, A. 2007. Vzdělávání jako součást systémového komplexu profesionálních standardů struktury. In Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II : Sborník příspěvků II. Slezské vědecké konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Ed. Kolektiv autorů. Opava : Slezská univerzita v Opavě; Filosoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav ošetřovatelství, 2007. ISBN 978-80-7248-413-3, s. 22-26. KADUČAKOVÁ, H. 2007. Mentor – profesionál klinickej výučby. In Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve. In Ošetrovateľstvo teória, výskum a vzdelávanie. [CD-ROM]. Ed. J. Čáp, K. Žiaková, 1. vyd. Martin : UK Bratislava, JLF Martin, ÚO, 2007. 701 s. ISBN 978-80-88866-43-5, s. 209-213. KRIŠTOFOVÁ, E., MESAROŠOVÁ, E. 2005. Mentor – nový pojem v klinickej praxi. In Quo vadis zdravotníci? [CD-ROM]. Ed. A. Eliášová, M. Šanta, Ľ. Derňárová, J. Cinová. 1. vyd. Prešov : Prešovská univerzita v Prešove; FZ, 2005. ISBN 80-8068-392-1. LENGYELOVÁ, A., SOVOVÁ, K., HORANSKÁ, V. 2006. Interakcia mentor – študent. In V. mezinárodní sympozium ošetřovatelství : Sborník. [CD-ROM]. Ed. N. Kalužová, J. Volná. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě; Zdravotně sociální fakulta, 2006. s. 133-135. MASTILIAKOVÁ, D. 2006. Kurikulum studia ošetřovatelství – východiska, vize a rozvoj na Slezské univerzitě v Opavě. In Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství : Sborník příspěvků I. Slezské konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Ed. Kolektiv autorů. Opava : Slezská univerzita v Opavě; Filosofickopřírodovědecká fakulta, Ústav ošetřovatelství, 2006. ISBN 8072483889, s. 69-79. Súbor dokumentov svetovej zdravotníckej organizácie pre sestry a pôrodné asistentky 2. 2003. Bratislava : Slovenská komora sestier a pôrodných asistentiek, 2003, 456 s. ISBN 80-967818-5-5. ZAMBORIOVÁ, M., SIMOČKOVÁ, V. 2005a. Motivácia ako dôležitá súčasť vzdelávania v ošetrovateľstve. In Sestra nositelka změn v ošetřovatelství : Sborník 6. mezinárodní konference. Ed. J. Gombárová. Praha : VZŠ, Duškova 7. 2005. s. 108-109. ZAMBORIOVÁ, M., SIMOČKOVÁ, V. 2005b. Študenti ošetrovateľstva v labyrinte bariér. In Quo vadis zdravotníci? [CD-ROM]. Ed. A. Eliášová, M. Šanta, Ľ. Derňárová, J. Cinová. 1. vyd. Prešov : Prešovská univerzita v Prešove; FZ, 2005. ISBN 80-8068-392-1.


PhDr. PaedDr. Viera Simočková, PhD. Húskova 59

040 23 Košice Email: [email protected]

77

PROFESIJNÉ TITULY SESTIER A PÔRODNÝCH ASISTENTIEK V SLOVENSKEJ REPUBLIKE A ICH UZNÁVANIE

Slezáková Zuzana

Odbor zdravotníckeho vzdelávania, Sekcia zdravia Ministerstvo zdravotnictva, Slovenská republika

Súhrn Príspevok informuje sestry a pôrodné asistentky o používaní profesijných titulov a používaní ich skratiek viažucich sa k odbornej spôsobilosti ako aj ich uznávanie v rámci členských krajín EÚ. Klúčové slová: profesijný titul, odborná spôsobilosť, kompenzačné mechanizmy Úvod Celoživotné vzdelávanie sestier a pôrodných asistentiek je dôležité hlavne na zabezpečenie potrebnej kvality a ochrany klienta alebo pacienta pred neadekvátnym poskytnutím zdravotnej starostlivosti. Z dôvodu úzkeho previazania s potrebami zdravotníckej praxe garantuje ministerstvo zdravotníctva ďalšie vzdelávanie v rámci celoživotného vzdelávania. Systém celoživotného vzdelávania zdravotníckych pracovníkov vedie k:

zlepšeniu kvality poskytovanej zdravotnej starostlivosti a ochrane pacienta v transformujúcich sa zdravotníckych zariadeniach nachádzajúcich sa v procese zmien

bezpečnosti pacienta v procese poskytovania zdravotnej starostlivosti počas prebiehajúcej reštrukturalizácie zdravotníckych zariadeniach

udržaniu a zvyšovaniu kvality poskytovanej zdravotnej starostlivosti transformácii vzdelávania zdravotníckych pracovníkov na požiadavky EÚ

Slovenská republika transponovala zo Smernice 2005/36/ES o uznávaní odborných kvalifikácií i článok č.52 o používaní profesijných titulov do nariadenia vlády č.12/2008 Z.z. o používaní profesijných titulov a používaní ich skratiek viažucich sa k odbornej spôsobilosti. Metodika

Cieľom predloženého príspevku je informovať sestry a pôrodné asistentky o možnostiach používať okrem akademického titulu aj profesijný titul viažuci sa k odbornej kvalifikácií na výkon odborných, špecializačných a certifikačných pracovných činností. Vlastný text

Profesijný titul v kategórii "sestra" používa osoba, ktorá je odborne spôsobilá na výkon odborných pracovných činností sestry , ak sestra získala vyššie odborné vzdelanie na strednej zdravotníckej škole, má právo používať skratku "dipl. s.", ktorá sa uvádza za menom a priezviskom používateľa, za ktorým nasleduje čiarka. Profesijný titul "špecialistka" alebo "špecialista" používa iba sestra, alebo pôrodná asistentka, ktorá má okrem odbornej spôsobilosti na výkon odborných pracovných činností aj odbornú spôsobilosť na výkon špecializovaných pracovných činností . Profesijný titul „špecialistka“ alebo „ špecialista“ možno doplniť bližším vyjadrením príslušnej špecializácie napríklad takto:

1. v "anestéziológii a intenzívnej starostlivosti" ho používa sestra so špecializáciou v špecializačnom odbore anestéziológia a intenzívna starostlivosť alebo anestéziológia, resuscitácia a intenzívna starostlivosť alebo anestéziológia, resuscitácia a intenzívna terapia,

78

2. v "inštrumentovaní v operačnej sále" ho používa sestra so špecializáciou v špecializačnom odbore inštrumentovanie v operačnej sále alebo inštrumentovanie v operačnej sále vo vybraných chirurgických,

3. v "intenzívnom neonatologickom ošetrovateľstve" ho používa sestra so špecializáciou v špecializačnom odbore intenzívna ošetrovateľská starostlivosť v neonatológii alebo anestéziológia, resuscitácia a intenzívna starostlivosť získanou podľa predpisov platných od 1. septembra 1981 do 28. marca 2002 v závislosti od súčasného pracovného zaradenia alebo anestéziológia, resuscitácia a intenzívna terapia získanou podľa predpisov platných do 1. septembra 1981 v závislosti od súčasného pracovného zaradenia,

4. v "ošetrovateľskej starostlivosti o dialyzovaných pacientov" ho používa sestra so špecializáciou v špecializačnom odbore ošetrovateľská starostlivosť o dialyzovaných pacientov alebo na úseku práce v dialýze

5. v "chirurgickom ošetrovateľstve" ho používa sestra so špecializáciou v špecializačnom odbore ošetrovateľská starostlivosť v odboroch chirurgie alebo ošetrovateľská starostlivosť o dospelých v závislosti od súčasného pracovného zaradenia získanou podľa predpisov platných do 28. marca 2002 alebo ošetrovateľská starostlivosť podľa predpisov platných do 1. septembra 1981 a pracuje na chirurgickom oddelení,

6. v "onkologickom ošetrovateľstve" ho používa sestra so špecializáciou v špecializačnom odbore ošetrovateľská starostlivosť v onkológii

7. v "komunitnom ošetrovateľstve" ho používa sestra so špecializáciou v špecializačnom odbore ošetrovateľská starostlivosť v komunite

8. v "pediatrickom ošetrovateľstve" ho používa sestra so špecializáciou v špecializačnom odbore ošetrovateľská starostlivosť v pediatrii alebo ošetrovateľská starostlivosť o deti získanou podľa predpisov platných od 1. septembra 1981 do 28. marca 2002 alebo ošetrovateľská starostlivosť podľa predpisov platných do 1. septembra 1981 a pracuje na detskom oddelení,

9. v "ošetrovateľskej starostlivosti v psychiatrii" ho používa sestra so špecializáciou v špecializačnom odbore ošetrovateľská starostlivosť v psychiatrii alebo ošetrovateľská starostlivosť v psychiatrii získanou podľa predpisov platných od 1. septembra 1981 do 28. marca 2002 alebo psychiatrická starostlivosť získanou podľa predpisov platných do 1. septembra 1981 a podobne v zmysle už vyššie citovaného nariadenia vlády.

Profesijné tituly sa neskracujú, používajú sa za menom a priezviskom, za ktorým nasleduje čiarka, alebo pod menom a priezviskom používateľa, ak v príslušnom ustanovení nariadenia vlády nie je uvedené inak. Zmeny, ktoré sú významné z hľadiska výkonu povolania sestier a pôrodných asistentiek je preukazovanie odbornej spôsobilosti dokladom o uznaní vzdelania. V prípade, že sestra alebo pôrodná asistentka získala odbornú spôsobilosť na výkon špecializovaných pracovných činností alebo na výkon certifikovanej pracovnej činností v zahraničí požiada ministerstvo zdravotníctva o uznanie dokladov. Na základe predložených dokladov sa posudzuje: - dĺžka špecializačného štúdia alebo inej odbornej prípravy ako je stanovená dĺžka

špecializačného štúdia v príslušnom odbore na území Slovenskej republiky, - absolvované štúdium, v inom členskom štáte sa podstatne odlišuje od štúdia

v Slovenskej republike, - nie sú obsiahnuté jedna alebo viac špecializovaných pracovných činností, ktoré sa

vyžadujú na výkon príslušných špecializovaných pracovných činností na území Slovenskej republiky a vyžadujú osobitné špecializované štúdium

- po predložení posudku zameranom na preskúmanie obsahu a rozsahu získaných vedomostí a zručností Slovenskou zdravotníckou univerzitou v Bratislave alebo inou

79

vzdelávacou ustanovizňou, ktorá uskutočňuje akreditovaný špecializačný študijný program v príslušnom alebo príbuznom odbore pre ministerstvo zdravotníctva uvedie: a) vedomosti a zručnosti, ktoré by žiadateľ mal preukázať v adaptačnom období

a odporúčanú dĺžku adaptačného obdobia v ustanovenom týždennom pracovnom čase, b) vedomosti a zručnosti zásadného významu pre výkon špecializovaných pracovných činností, ktoré by žiadateľ mal preukázať skúškou spôsobilosti a odporúčaný termín vykonania skúšky, pričom v obidvoch prípadoch zohľadní aj jeho osobnostné predpoklady a skutočnosť, že v inom členskom štáte ide o kvalifikovanú sestru Ministerstvo zdravotníctva umožní výber medzi adaptačným obdobím alebo skúškou spôsobilosti. Ak pôjde o sestru alebo pôrodnú asistentku, ktorá nie je občanom členského štátu neumožní výber medzi adaptačným obdobím alebo skúškou ale výslovne určí jednu z týchto možností. Adaptačné obdobie nesmie trvať viac ako tri roky. Počas adaptačného obdobia

žiadateľ vykonáva zdravotnícke povolanie v pracovnom pomere pod dohľadom fyzickej osoby, ktorá je odborne spôsobilá na samostatný výkon pracovných činností. Súčasťou adaptačného obdobia môže byť v prípade potreby aj vzdelávanie zamerané na získanie vedomostí a zručností, ktoré by mal žiadateľ preukázať. V posudku, ktorý vydá vzdelávacia ustanovizeň podá písomné vyjadrenie k rozsahu vykonávaných pracovných činností, úrovní nadobudnutých vedomostí a zručností, prípadne k vzdelávaniu absolvovanému počas adaptačného obdobia, písomnému vyjadreniu nesmie predchádzať žiadna skúška.

Skúška spôsobilosti je zameraná na posúdenie odborných vedomostí, zručností vrátane

vedomostí z právnych predpisov Slovenskej republiky upravujúcich zdravotnú starostlivosť a ochranu verejného zdravia vo vzťahu k samostatnému výkonu špecializovaných pracovných činností. Pred vykonaním skúšky spôsobilosti má byť žiadateľ oboznámený s obsahom a rozsahom vedomostí a zručností v závislosti od zistených rozdielov, ktoré má preukázať a s formou skúšky, ktorú určí vzdelávacia ustanovizeň. Skúška sa vykonáva vo vzdelávacej ustanovizni, ktorá vydala posudok v štátnom jazyku a má písomnú, ústnu alebo praktickú časť. Záver

Po splnení podmienok na používanie profesijných titulov a kompenzačných mechanizmov ministerstvo zdravotníctva rozhodne o uznaní dokladov sestre alebo pôrodnej asistentke, ktorá nie je občanom členského štátu do troch mesiacov, ktorého súčasťou je aj informácia o platných právnych predpisoch súvisiacich s poskytovaním zdravotnej starostlivosti vrátane etiky výkonu povolania, verejného zdravotného poistenia, sociálneho poistenia. Súčasťou rozhodnutia o uznaní dokladu o špecializácií ja aj rozhodnutie o práve používať profesijný titul viažuci sa na príslušnú špecializáciu podľa osobitného predpisu. Zoznam bibliografických odkazov ARCHALOUSOVA, A. 2006. Závěry evropské komise pro vzdělávání – analýza současného stavu vzdělávání v ošetřovatelství a porodní asistenci v ČR. In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství I. Sborník příspěvků I.Slezské konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. s.14.-20.Opava 2006. ISBN 80-7248-3388-9 ANDRAŠČÍKOVÁ, Š., ELIÁŠOVÁ, E., DERŇÁROVÁ, Ľ. 2006. Vzdelávanie zdravotníckych pracovníkov vo vybraných odboroch v Slovenskej republike In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství: Sborník příspěvků I. Slezské konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Slezská univerzita, 2006. ISBN 80-7248-388-9

80

SYSEL, D., LAUKOVÁ, P., MAZALÁNOVÁ A.: Vzdelávanie v zdravotníctve. Transformácia systému vzdelávania zdravotníckych pracovníkov. Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík. IX/2003 č.1-2, s.35-36. ZÁVODNÁ, V.: Smerovanie vzdelávania sestier a pôrodných asistentie v SR, Slovenský zdravotník. Bratislava SK-SZP, roč. XI .4/2002, s. 8-9 ZÁVODNÁ,V.: Nové možnosti uznávania odborných kvalifikácií. In: Ošetrovateľský obzor 2/2006. ISSN 1336-5606. SMERNICA 2005/36/ES o uznávaní odborných kvalifikácií. NARIADENIE VLÁDY č.12/2007 Z.z. o používaní profesijných titulov a ich skratiek viažucich sa na odbornú spôsobilosť na výkon zdravotníckeho povolania.

Kontaktná adresa autora: PhDr. Zuzana Slezáková, PhD., MPH

Odbor zdravotníckeho vzdelávania MZ SR 833 57 Bratislava

Email: zuzana.slezakova health.gov.sk

81

KOMUNIKAČNÉ KARTY - ALTERNATÍVNA FORMA KOMUNIKÁCIE V MULTIKULTÚRNOM OŠETROVATEĽSTVE

Uríčková Alena, Boroňová Jana

Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita v Trnave Súhrn O alternatívnej komunikácii hovoríme vtedy, keď jedinec používa v komunikácii iný prostriedok ako hovorená reč. Príspevok poukazuje na jednu z možností podpory komunikácie formou komunikačných kariet v multikultúrnom ošetrovateľstve. Piktogramy (komunikačné karty) ako alternatívna forma komunikácie môžu slúžiť ako nástroj na zefektívňovanie komunikácie medzi sestrou a pacientom inej národnosti, etnika alebo kultúry. Kľúčové slová: multikultúrne ošetrovateľstvo, neverbálna komunikácia, komunikačné bariéry, komunikačné karty, piktogram, kultúra Úvod „Chcem byť liečený ako jedinec. Nie som číslo, nie som kus papiera, nie som tovar na predaj, nie som stroj na získavanie informácií. Som naozaj žijúci jedinec obdarený pocitmi, túžbami, ale i zábranami. Nepoznám vás (lekárov) dobre a odmietam vaše úsilie preniknúť do môjho tela, do mojej duševnej rovnováhy, do môjho súkromia, keď som chorý. Chcem s vami spolupracovať, ale len do takej miery, do akej môžem ja a mne podobní pacienti očakávať od vášho konania skutočný prospech.” (David Anderson, 1972) Obsah

Stretnutia s pacientmi inej národnosti, etnika či kultúry sa stávajú každodennou súčasťou práce sestier. Na základe výsledkov prieskumu, ktorý sme organizovali v októbri 2006 a v marci 2008, môžeme konštatovať, že nezáujem sestier pracovať so špecifickými potrebami pacientov ovplyvňuje práve jazyková bariéra, z ktorej môžu vznikať nedorozumenia a nejasnosti.

Komunikácia je dôležitým aspektom ošetrovateľskej starostlivosti. Účinná komunikácia je základom vzťahu sestra – pacient. Optimálna komunikácia vychádza zo zhody verbálnej aj neverbálnej zložky. Aj keď sa obidva druhy komunikácie prejavujú súčasne, niektorí odborníci uvádzajú, že komunikácia je v 80 – 90% prevažne neverbálna. Úlohou sestry pri poskytovaní komplexnej ošetrovateľskej starostlivosti je aj posúdenie komunikatívnosti pacienta. Diagnózu „Narušená verbálna komunikácia“ pripisuje pacientom, ktorí majú problémy dorozumieť sa. Najčastejšie faktory narušenej verbálnej komunikácie sa vyskytujú v súvislosti s:

• vývinom a vekom • anatomickou poruchou (rázštep podnebia) • kultúrnymi rozdielmi alebo neschopnosťou hovoriť v jazyku príslušnej krajiny • zdravotným stavom (tracheostómia) • psychickými stavmi (depresia, strach) • medikamentóznou liečbou (anestézia) (1).

Charta práv pacienta Slovenskej republiky článok 3 - Právo na informácie hovorí, že pacient má právo byť informovaný spôsobom, ktorý je mu zrozumiteľný a na požiadanie aj písomnou formou [4].

V multikultúrnom ošetrovateľstve sa toto právo stáva problémom, ak zdravotnícky personál nehovorí jazykom pacienta.

82

Ako si môže sestra pomôcť? Kde hľadať pomoc? Ak je to možné mala by požiadať o tlmočenie. Ak nie, mala by hľadať a skombinovať viac jednoduchých komunikačných metód napríklad gestikuláciu, dramatizáciu, demonštráciu, mimiku, fotografie, videofilmy, komunikačné karty – piktogramy (3).

Piktogram (v zahraničí známy pod PIC – Pictogram Ideogram Communication) je štylizovaný obrázok, grafický znak – symbol, ktorý nám niečo oznamuje. Piktogramy sa stávajú medzinárodným jazykom (známe piktogramy sú napríklad dopravné značky, mapy orientačného behu) (2).

Piktogramy pre vyjadrenie podstaty používajú farby. Napríklad červená znázorňuje „Zákaz“ nebo „Nebezpečenstvo“. Vytvorenie piktogramu a samotná komunikácia jeho prostredníctvom je zdĺhavejšia, ale prináša pre pacienta potrebné informácie. Každé klinické pracovisko potrebuje špecifické piktogramy podľa svojho zamerania. Problémom pri tvorbe piktogramu je jeho voľba. Požiadavky kladené na piktogram:

• jednoduchosť • výstižnosť • jednoznačnosť – aby im ľudia rozumeli a vedeli ich dešifrovať.

Vytvorené komunikačné karty je vhodné vytlačiť farebne. Môžeme ich vystrihnúť, zaliať do fólií, listov vytvoriť z nich komunikačné zošity.

Na použitie piktogramov pri komunikácii je potrebné upozorniť pacienta prostredníctvom tlmočníka, alebo rodinného príslušníka. Bez spolupracujúceho pacienta sú komunikačné karty nepoužiteľné (3). Bez potrebných finančných prostriedkov sa tvorba komunikačných kariet môže javiť pre sestry ako zložitá. Neodmysliteľnú podporu v tomto procese predstavujú informačné a komunikačné technológie ako i využívanie služieb ponúkaných internetom. Pre tvorbu piktogramov môžeme sestrám odporučiť program ClipArt, počítačový software – programy Boardmaker, Altík. „Multikultúrnu interakciu“ je potrebné budovať postupne výchovou sestier k rozvíjaniu schopností komunikovať s príslušníkmi iných kultúr. V tomto smere by mal byť nápomocný samotný vzdelávací proces s aplikáciou multikultúrneho ošetrovateľstva do praxe. Záver Vstupu Slovenska do EÚ a predpokladaný nárast multikulturalizmu je pre sestry výzvou, aby sa pripravili na situácie, kedy jazykovú bariéru môžu očakávať. Európa sa stáva jednotným priestorom. V tomto priestore je potrebné nájsť efektívne spôsoby komunikácie. Pokiaľ hovoríme o multikultúrnom prostredí je potrebné si uvedomiť, že pacienti, s ktorými budeme prichádzať do kontaktov, majú rôzne potreby a zvyklosti. Úlohou multikultúrnej výchovy je vzdelávať sestry tak, aby pochopili a uplatnili etické princípy vo všetkých oblastiach ošetrovateľskej starostlivosti a naplnili tak svoje humánne poslanie.

Najlepším spôsobom ako zainteresovať sestry do problematiky komunikácie v multikultúrnom ošetrovateľstve je vytvárať v rámci výučby priestor a možnosti na to, aby sa identifikovali s multikultúrnym prostredím a sami navrhli možnosti efektívnej neverbálnej komunikácie, vlastnou aktívnou účasťou. Zoznam bibliografických odkazov KOZIEROVÁ, B., ERBENOVÁ, G., OLIVIEROVÁ, R.: Ošetrovateľstvo I. Martin: Osveta, 1995. ISBN 50-217-0528-0. KUBOVÁ, L.: Piktogramy - učebnice. Praha: TECH-MARKET, 1997. ISBN 80-902134-9-9.

83

ŠPIRUDOVÁ, L., TOMANOVÁ, D., KUDLOVÁ, P., HALMO, R.: Multikulturní ošetřovatelství II. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN 80-247-1213-X. www.medirexgroup.sk/index.php?go=pytate-sa/legislativa-prava-povinnosti/charta-prav [citované 2007-12-12].

Kontaktná adresa autorov: PhDr. Alena Uríčková

Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce Trnavská univerzita v Trnave, Univerzitné nám.1

918 43 Trnava Email: [email protected]

doc. PhDr. Jana Boroňová, PhD.

Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce Trnavská univerzita v Trnave, Univerzitné nám.1

918 43 Trnava Email: [email protected]

84

PRÍPRAVA SESTRY NA POSÚDENIE FUNKČNEJ SCHOPNOSTI PACIENTA

Vörösová Gabriela Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva,

Katedra ošetrovateľstva, Slovenská republika Súhrn Dôležitou časťou implementácie metódy ošetrovateľského procesu je posúdenie biologických potrieb, psychického stavu, sociálnej a spirituálnej oblasti pacienta. Sestry pri posudzovaní problémov pacienta v klinickej praxi okrem základných metód t.j. rozhovoru a pozorovania pacienta používajú i meracie škály. Škály a posudzovacie stupnice im pomáhajú objektivizovať údaje o pacientovi a prinášajú globálne a holistické výsledky. Preto neodmysliteľnou súčasťou prípravy sestry na výkon povolania sú vedomosti a zručnosti o nástrojoch posudzovania merania v ošetrovateľstve. Kľúčové slová: posudzovanie, diagnostické škály, problém, sesterská diagnóza. Práca predstavuje teoretické východiská CGA VII/5/2007 Úvod Metódy získavania informácií v ošetrovateľskom procese okrem iného predstavujú aj používanie hodnotiacich a meracích škál, techník, dotazníkov. Táto oblasť zahŕňa posúdenie psychických potrieb, zvládanie a toleranciu stresu a záťažových situácií. Ako sa pacient vyrovná s ochorením, terapeutickými zásahmi, hospitalizáciu, a podobne. Toto predpokladá dobre pripravenú sestru na uskutočnenie objektivizácie posudzovaných oblastí. Zdroje informácií, ktoré sestra využíva, s cieľom objektivizovať ošetrovateľskú anamnézu a sesterskú diagnózu sa stávajú nedeliteľnou súčasťou intervencií sestry. Škálovanie je metóda, ktorou možno určiť pozíciu javov alebo jednotlivcov z hľadiska merateľnej kvality. Empirickú mieru jednotlivých znakov určujeme konkrétnymi číselnými hodnotami, pomocou stupníc. Vedecky korektné je použitie tých merateľných operácií, ktoré zodpovedajú logike vzťahov v rámci meraných javov. Cieľ práce Poukázať na dôležitosť objektivizácie sesterskej diagnózy a riešených problémov v ošetrovateľskom procese sestrou. Diagnostické škály Pre potreby ošetrovateľského procesu existuje niekoľko škál, ktoré sestra môže účelne využiť pri posudzovaní riešených problémov a potrieb pacienta. Uvádzame vybrané oblasti posudzovania a najčastejšie využívané nástroje posudzovania. Sestra pri posudzovaní potreby výživy môžu použiť: 1. Formulár na rýchle zhodnotenie výživy, Škálu na vyšetrenie nutričného stavu MNA (Minimal Nurtitional Assesment), Celkové subjektívne posúdenie SGA (Subjektíve Global Assesment) a Formulár na zisťovanie údajov o nevoľnosti a vracaní. 2. Inkontinenciu: Gaudenzovým dotazníkom. 3. Stolicu: Bristolskou škálou. 4. Potrebu dýchania môžeme čiastočne hodnotiť pomocou: Hodnotenie rizika komplikácií v dýchacích cestách podľa Staňkovej.

85

5. Mobilitu: Bartelovým testom základných denných aktivít ADL (Aktivity Daily Living) s použitím bodového kóra 0-10 vyhodnocuje sebestačnosť v desiatich aktivitách denného života: jedlo a pitie, obliekanie, kúpanie, osobná hygiena, kontinencia moču, kontinencia stolice, použitie toalety, presun z lôžka na stoličku, chôdza po rovine a chôdza po schodoch. 6. Testom inštrumentálnych denných činností IADL (Instrument Aktivity Daily Living), Svanborgovým testom ošetrovateľskej záťaže, vyhodnocuje úroveň sebestačnosti bodovou škálou 1-5. Sleduje pohybovú schopnosť, osobnú hygienu, stravovanie, inkontinenciu moču, použitie toalety, výskyt dekubitov a spoluprácu s chorým. 7. Hodnotenie funkčnej úrovne sebaopatery M. Gordonovej (hodnotenie päťbodovou stupnicou, najesť sa, okúpať sa, použiť toaletu, obliecť sa, nakúpiť si, umyť sa, upraviť sa, pohybovať sa ako celku, pohyb na lôžku, uvariť si a udržiavať domácnosť. 8. Testovaním vývoja sebestačnosti podľa Bolzana a Katzovým indexom nezávislosti. Veľmi často riešeným ošetrovateľským problémom je narušený spánok (insomnia - nespavosť). 9. Aby sestra mohla pomôcť pacientovi pri uspokojovaní potreby spánku je potrebné, aby vedela určiť do akej miery nie je potreba saturovaná. Osacká vypracovala návrh posudzovacej stupnice pre posúdenie potreby spánku na základe analýzy literárnych prameňov. Návrh je určený pre subjektívne hodnotenie spánku samotným pacientom. Pozostáva z 11 položiek Ku každej položke je určená empirická hodnota troch premenných s konkrétnymi číselnými hodnotami: 0-1-2 body. 0 bodov znamená pozitívnu premennú (normu) a hodnota 2 body, príčinu prípadne poruchu uspokojenia potreby. Sestra spočítaním a porovnaním dosiahnutých bodov v hodnotení, berúc do úvahy vek pacienta určí: či pacient je bez problémov, alebo má miernu, stredne ťažkú až ťažkú insomniu. Osacká pokladá stupnicu za otvorený systém, ktorý sa ďalším prieskumom môže modifikovať podľa potrieb ošetrovacej jednotky (Osacká, 2005, s.433- 441). 10. Na hodnotenie kvality života u chronicky chorých a starých pacientov vo veku nad 65 rokov v našich podmienkach sú známe PCASEE škála, ktorá obsahuje 6 subškál po 5 položiek. Skóre subškál: 0-25, celkové skóre 0-150, vyššie skóre poukazuje na vyššiu kvalitu živote. Subškály: P- somatické, C-kognitívne, A- emočné, S- sociálne, E1- ekonomické, E2- osobnostné problémy(Farský, Žiaková, Ondrejka, 2005, s.294). 11. Pohoda sa môže zisťovať WHO dotazníkom pohody (WBQ) – WHO Well-Being Questionaire (Bech, 1996, s.38), ktorý má 10 položiek kvantifikovaných na stupnici od 0-3. Vyššie súhrne skóre indikuje vyššiu pohodu (Farský, Žiaková, Ondrejka, 2005, s.294). 12. Postihnutie sa môže hodnotiť Škálou postihnutia podľa WHO (DS) – Disablement Scale. Subškály: A- starostlivosť o vlastnú osobu, B – pracovný výkon, C- rodina a domácnosť, D – fungovanie v širšom sociálnom kontexte. Postihnutie sa hodnotí na stupnici 0 – 5, pričom vyšší stupeň poukazuje na výraznejšie postihnutie (Farský, Žiaková, Ondrejka, 2005, s.294). 13. Zmysel života možno posudzovať LOGO – testom, pričom vyššie skóre poukazuje na nižší zmysel života, vyššiu existenciálnu frustráciu. Negatívne hodnotenie zdravia (NHZ), spokojnosť s bytovými podmienkami (SBP) a celkovú spokojnosť s pobytom v zariadení (GS) možno posudzovať na zostavených stupniciach (Farský, Žiaková, Ondrejka, 2005, s.294). 14. U pacientov s diagnózou diabetes mellitus na hodnotenie kvality života možno použiť ako ukazovatele efektívnosti edukačných programov nasledovné škály: Diabetes Empowerment Scale (DES), Audit of Diabetes- Dependent Quality of Life (ADDQoL) u pacientov s diabetes mellitus 1. a 2. typu a Diabetes – Specific Quality of Life Scale (DSQOLS) u pacientov s diabetes mellitus 1. typu. Na posúdenie pochopenia pacientovej compliance a adherencie možno použiť napríklad DIMS (Diabetes Impact Measurement Scale), ADS (Appraisal of Diabetes Scale), PAID (Problem Areas in DM), PADS

86

(Psychosocial Aspect of Diabetes Schedule), DES (Diabetes Empowerment Scale), DAS-3 (Diabetes Attitude Scale), WED (Well-Being Enquiry For Diabetics) (Holmanová, Žiaková, 2005, s. 100-111). 15. Najpoužívanejšími škálami na zhodnotenie mentálneho stavu a kognitívnych funkcií pri demencii sa najviac preferujú uvádzajú Vörösová, Zrubcová, Drienovská (2005, s.35-39):

• Mini-Mental-State-Examination - MMSE. Obsahuje položky na zhodnotenie orientácie v čase, v priestore, v štiepivosti, pozornosť, schopnosť opätovného opakovania a ďalšie jazykové úlohy. Slúži predovšetkým k odlíšeniu dementných a nedementných osôb. Rozšírenú stupnicu úlohy obsahuje škála Mental Status Examination – MSE, je vytvorená v snahe presnejšie diferencovať skupiny dementných, nedementných a depresívnych osôb je overovaná i v našich podmienkach.

• Škála Mental Status Questionnaire – MSQ obsahuje 17 položiek hodnotiacich predovšetkým stupeň dezorientácie pacienta a prítomnosť znakov organického psychosyndrómu.

• Dementia Rating Scale – DRS , škály hodnotia pozornosť, koncepčnosť, pamäť, iniciatívu, výdrž, obkreslovanie obrazcov. Je náročný na čas, dovoľuje detekciu subkortikálneho alebo frontálneho deficitu, je citlivejší na viac typov demencie ako kratšie škály.

• Hachinskeho ischemické skóre a jeho následné modifikácie, sa zameriava na vyhľadávanie vaskulárnych demencií.

• Reisbergove stupnice, sa zameriavajú na hĺbku demencie. • Hughesova stupnica, vyšetruje sa pamäť, orientácia, úsudok, riešenie problémov,

zvládanie spoločenských záležitostí, správanie doma, osobné záujmy a koníčky a osobná starostlivosť.

16. Na posúdenie depresie sa preferujú: 1. Sebaposudzovacie škály depresie:

• Beck Depression Inventory, obsahuje 21 položiek, skrátená verzia 13 položiek, výsledné skóre vychádza zo 4 faktorov: vitálna depresia, sebaznižovanie, beznádej a suicidalita, motivačné symptómy.

• Wechsler Depresion Scale, obsahuje 28 položiek, 3 oblasti: postoje a city, fyziologické funkcie, pozorovanie správania.

• Selfrating Depression Scale, obsahuje 20 položiek, vážené skóre: 0- 100. • Depressionsskala, obsahuje 16 položiek. • Carrol Rating Scale, obsahuje 52 položiek, transpolácia Hamiltonovej škály do

dotazníkovej formy. 2. Objektívne posudzovacie škály:

• Hamilton Psychiatric Rating Scale for Depression, 21 položiek, faktory: úzkosť/somatizácia, hmotnosť, poruchy myslenia, cirkadiánne výkyvy, retardácia, poruchy spánku.

• Montgomery and Asberg Depression Rating Scale, obsahuje 10 položiek, sledovanie efektu liečby.

• Škála Yesavageho k hodnoteniu depresie, pozostáva z 15 otázok na ktoré sa odpovedá áno alebo nie. Skóre nad 10 je považované za významné pre diagnózu depresie.

17. Škály na potvrdenie delíria: • Delírium Rating Scale – DRS, je zameraná na posúdenie začiatočného náporu

symptómov, týkajúcich sa narušenia, typu halucinácií, dezilúzií, psychomotorického

87

správania, kognitívneho stavu počas testovania, fyzických zdravotných ťažkostí, narušenia spánkového cyklu, lability nálady, premenlivosť symptómov.

• Confusion Assessment Method – CAM, bola vyvinutá pre zlepšenie rozpoznania delíria sestrou, je zameraná na akútny začiatočný nápor, nepozornosť, neorganizované myslenie, zmenu stupňa vedomia, dezorientáciu, poškodenie pamäti týkajúce sa porúch, psychomotorický nepokoj psychomotorickú retardáciu, narušenie spánkového cyklu (Inouye et al., 1990, s.941-948).

• Delirium Symptom Interview – DSI, sa zameriava na dezorientáciu, poruchu vedomia, narušenie spánkového cyklu, nesúvislé rozprávanie týkajúce sa narušenia, zmeny v psychomotorickej aktivite, kolísavé správanie.

• NEECHAM (Neelon, Champaigne – skratka vytvorená z mien autoriek). Bola vyvinutá pre potreby ošetrovateľstva. NEECHAM má istú výhodu oproti ostatným stupniciam tým, že nedáva pacienta do „testujúcej situácie“ s opakovaním otázok a preto minimalizuje zodpovednosť za odpovede. Prvá úroveň meria tri aspekty poznávania: pozornosť, rozkazovanie, orientácia (0-14 bodov). Druhá úroveň (od 0 do 10 bodov) meria verbálne a pohybové správanie, spojené s pohybovými (neuromotorickými) prejavmi toxickej alebo metabolickej poruchy. Tretia úroveň meria fyziologické parametre, vrátane životne dôležitých prejavov (kyslíkovej) O2 stability, močovej kontinencie (od 0 do 6 bodov); táto úroveň môže pomôcť objaviť skoré fyziologické znaky zmätenosti a indikovať patopsychologickú následnú zmätenosť. NEECHAM stupnica zmätenosti je rýchla a ľahká pre použitie. Bola vyvinutá k odlíšeniu normálneho spracovávania informácií, na odlíšenie skorých podnetov predchádzajúce zmätenosť a akútnej zmätenosti. Skóre je od 0 do 30 bodov, akútnu zmätenosť reprezentuje skóre od 0 do 19 bodov (Vörösová, Zrubcová, Drienovská 2005, s. 35-39).

Záver Okrem uvedených nástrojov sestra v spolupráci s klinickým psychológom môže využiť i ďalšie, záleží aký ošetrovateľský problém pacienta rieši. Štandardizované špecificky validné a reliabilné testy resp. škály sú významným nástrojom pre sestru, ktorá ak sa ich naučí vhodne používať, môže nimi objektivizovať potvrdenie sesterskej diagnózy a legislatívne chrániť seba. Zoznam bibliografických odkazov INOUYE, SK., van DYCK, CH., ALESSI, CA., et al. 1990. Clarifying confusion: The Confusion Assessment Method. In Ann Intern Med, 1990, 113, p.941-948. HOLMANOVÁ, E., ŽIAKOVÁ, K. 2005. Hodnotenie kvality života pacientov s diabetes mellitus. In Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve. Martin : UK JLF v Martine, Ústav ošetrovateľstva, LF UP v Olomouci, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství. 2005, s. 100- 112, ISBN 80-88866-32-4. FARSKÝ, I., ŽIAKOVÁ, K., ONDREJKA, I. 2005. Determinanty kvality života v séniu. In Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve. Martin : UK JLF v Martine, Ústav ošetrovateľstva, LF UP v Olomouci, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství. 2005, s. 292- 298, ISBN 80-88866-32-4. OSACKÁ, P. 2005. Posudzovanie biologických potrieb v klinickej praxi. Návrh posudzovacej stupnice – Posúdenie spánku. In Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve. Martin : JLF UK v Martine, Ústav ošetrovateľstva, LF UP v Olomouci, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství. 2005, s.433- 441, ISBN 80-88866-32-4.

88

VÖRÖSOVÁ, G. Akútna zmätenosť a metódy sestry na jej stanovenie v ošetrovateľstve. In Výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve. Martin: Jesseniova lekárska fakulta UK, 2003. s.423- 438, ISBN 80-88866-24-3. VÖRÖSOVÁ, G., ZRUBCOVÁ, D., DRIENOVSKÁ, M. Posúdenie funkčnej schopnosti pacienta sestrou v internom ošetrovateľstve. In Vörösová, G. et al. Interné ošetrovateľstvo. Učebnica pre fakulty ošetrovateľstva. Martin : Osveta, 2005. 198 s. ISBN 80-8063-192-1.


PhDr. Gabriela Vörösová, PhD. Katedra ošetrovateľstva, FSV a Z, UKF

Kraskova č.1 949 74 Nitra

Email: vorosovagabi@ zoznam.sk

89

PSYCHOLOGIE A JEJÍ POSTAVENÍ V SYSTÉMU CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNÍKŮ

Zacharová Eva

Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta Souhrn Moderní trendy současné společnosti aktivně ovlivňují i dění ve zdravotnictví. Požadavky Evropské unie, nové legislativní změny, různorodost ošetřovatelského procesu, to vše přináší nové a kvalitativně vyšší nároky na připravenost zdravotnických pracovníků. Celoživotní vzdělání umožňuje sestrám získávat nejnovější poznatky, dovednosti a informace, které jim pomohou zvládat dynamické změny našeho zdravotnictví. Důležitou úlohu ve vzdělávání zdravotníků sehrává výuka psychologie a z ní vycházející sociální interakce, jako prostředek vytvářející vzájemný vztah mezi zdravotníkem a nemocným. Klíčová slova: Sociální interakce, psychologie, vzdělávání, sestra, student. Úvod Nové objevy na poli věd, ale zejména změny v ekonomické, sociální a politické sféře realizovány v uplynulém desetiletí způsobují, že i obsah oboru ošetřovatelství a formy poskytování ošetřovatelské péče doznaly podstatných změn. Došlo k zásadním změnám v oblasti kvality odborné přípravy poskytovatelů ošetřovatelské péče v rámci přípravy na povolání a v systému celoživotního vzdělávání. To vše reflektuje změna paradigma teorie ošetřovatelství. Je samozřejmé, že přijaté teoretické koncepce ovlivňují odbornou sebereflexi příslušníků dané komunity určitého oboru, jeho poslání a přirozeně také směry, jimiž se následně ubírá praxe. Od počátku 90tých let dochází ve všech resortech k podstatným změnám, které se týkají také pregraduálního i postgraduálního vzdělávání pracovníků v ošetřovatelství. Snahou je, aby celoživotní vzdělávání bylo pružnější a cílenější k potřebám zdravotnictví. Musí se přizpůsobit jak měnícím se celospolečenským podmínkám a stavu ekonomiky, tak i potřebám spojeným s rozvojem nových profesních profilů a kompetencí zdravotnických pracovníků. Náhled do budoucnosti sesterského povolání z pohledu Světové zdravotnické organizace je vymezený a jasný. Ošetřovatelství není a nikdy nebyl strnulý obor. Procházel a bude procházet mnoha změnami, které se budou týkat různých oblastí činností práce sestry a s tím spojené rozšíření kvalifikace a posílení kompetencí v oblasti ošetřovatelské péče. Změny se týkají především: • přesunu stěžejní práce sestry k jednotlivci, rodině, skupině či komunitě v terénu; • zvýšení autonomní pozice sestry při poskytování domácí péče; • rozvoji podpory prevence, edukace a úsilí ke změně postojů populace ke zdraví; • změně práce, kompetencí a vztahů v pracovních týmech; • udržení a zvýšení kvality a dostupnosti poskytované péče; • zapojení sester do politických a společenských změn ve společnosti; • podpora ošetřovatelského vzdělání, které by se mělo stát pravidelnou součástí činnosti

sestry (Věstník MZ ČR, 1998, č. 6). V moderně pojímaném ošetřovatelství je stále častěji vyjadřován požadavek na aktivní úlohu sestry, na individualizovaný a celostní přístup k pacientovi a porozumění životnímu stylu člověka, o něhož je pečováno. Spolu s odborností sester v oblasti zdravotnických disciplín a s rostoucími dovednostmi z psychologie, pedagogiky i znalosti podstaty sociální práce stoupá potřeba porozumění sociálnímu fungování člověka ve zdraví a nemoci. Narůstá potřeba profesionálního zvládání psychologického přístupu k člověku v mezních situacích a pochopení podmínek podílejících se na vzniku rezistence jedince vůči

90

zátěži a vytváření zvýšené odolnosti. Úkolem dnešní doby tedy je orientace zdravotnických pracovníků – zejména sester do oblasti celoživotního vzdělávání ve svém vlastním oboru. Jde o rozvoj znalostí získaných v základním studiu a ve studiu postgraduální přípravy. Důležité je připravit pro praxi sestru vzdělanou v ošetřovatelství, která bude schopna aplikovat své poznatky v kterémkoliv oboru nebo úseku odborné práce.

K tomu, aby sestra dosáhla postupně své profesionální zdatnosti, je zapotřebí, uvádí Čechová, Mellanová, Rozsypalová (1995, s. 85) její sociální zralost, psychická vyrovnanost, motivace ke vzdělání, znalost teorie ošetřovatelství a v neposlední řadě i schopnost náležité komunikace. Ošetřovatelství jako samostatná vědecká disciplína prolíná do mnoha dalšího oborů, se kterými nejen úzce spolupracuje, ale podílí se i na vědecko výzkumné práci. Patří mezi ně například medicína, etika sociologie či psychologie. Ve všech těchto oborech sehrává významnou úlohu sociální interakce a sociální komunikace, která je pro zdravotnického pracovníka jedním ze základů úspěchu či neúspěchu v praktické realizaci léčebného procesu. Vhodné komunikační schopnosti by měly být využívány v každodenním kontaktu s pacientem v souladu s etickými principy zdravotnického povolání. Empatie v komunikaci mezi zdravotnickými pracovníky a pacientem by se pak měla stát základem profesionálního umění. Studijní obory jako jsou například všeobecná sestra, porodní asistentka, fyzioterapeut, ergoterapeut, pracovník v oblasti sociálně zdravotní a geriatrická péče se neobejdou bez znalostí z oblasti psychologie – zejména zdravotnické psychologie a poznatků sociální komunikace. V rámci středoškolského studijního programu zdravotnický asistent schváleného MŠMT a platného od 1. 9. 2004 je v učebním plánu psychologie a komunikace vymezeno 40 hodin tématice umění komunikace a jednání s lidmi. Je to hodně nebo málo? Bude studen v průběhu 2 hodin ve 3. ročníku a 1 hodině psychologie ve 4. ročníku dostatečně připraven k tomu, aby mohl s pacientem volně a hlavně správně komunikovat, nebo bude schopen zvládat jen nejzákladnější zásady správného rozhovoru v rámci ošetřovatelského procesu? Obdobná situace je i na vysokých školách. Studenti jsou zpravidla kvalitně teoreticky připraveni v medicínských oborech, ale komunikační techniky, dovednosti a nácvik problémových situací nesporně vyžaduje dlouhodobější horizont přípravy. Do popředí zájmů vyučujících zejména na VŠ by měly vstupovat alternativní vyučovací metody, které povedou studenty ke schopnostem samostatně se vzdělávat, naučené chápat a spojovat s realitou. Chceme-li studenty zapojit do učebních témat tak, aby aktivně zpracovávali potřebné informace k poznání učebních celků, k jejich hodnocení a užití ve své budoucí profesi, bude nutné používat ty metody, které studenty aktivizují, vedou ke kritickému myšlení, v nichž významně participují na rozvoji svého poznání a rozvoji sebe sama. V hodinách cvičení a seminářů je pak vhodně realizovat metody inscenační, brainstormingové, názorně demonstrační, analýzy případů, mentální mapy či metody názorně demonstrační, které na základě problémových situací pomáhají studentům zvládat sociální interakci s klienty a připravují je na realitu života. Také sestry, které pracují s nemocným člověkem, by měly pravidelně navštěvovat semináře a kurzy s touto problematikou v rámci svého odborného růstu a kromě odborné specializace se zaměřit i na zkvalitňování komunikační dovednosti v praxi. Zdravotnická zařízení dnes mají možnost v rámci zákona č. 96 z roku 2004 o nelékařských a zdravotnických povoláních doporučit svým zaměstnancům různé formy vzdělávání od akreditovaných kvalifikačních kurů, přes celoživotní vzdělávání či specializační studium. Zejména celoživotní vzdělávací formy, jakou jsou certifikované a inovační kurzy, odborné stáže v akreditovaných zařízeních nebo účast na školících akcích a odborných konferencích mohou mít pozitivní vliv na rozvoji osobnosti zdravotníka a na jeho zájmu provést změny na pracovišti.

Současná expanze techniky v medicíně a ošetřovatelství může mít za následek, tak jak je to i v jiných oborech takzvané odosobnění, nebo chcete-li odsunutí lidského faktoru ze středu zájmu. Také proto sociální komunikaci musíme vnímat jako jednu z teoretických

91

základen správného ošetřovatelského procesu. Psychologie jako jeden z nosných předmětů středních i vysokých škol se spolu s dalšími odbornými předměty podílí na rozvoji osobnosti, budoucího zdravotníka, formuje jeho vztah k povolání a rozvíjí profesní kompetence, zejména vztah ke klientům. Studenti jsou vedeni k osvojení vybraných vědomostí a dovedností z psychologie a jejich aplikace při řešení konkrétních problémových situací. Samostatnou oblastí je také rozvoj komunikativních personálních, sociálních a interpersonálních kompetencí studentů, uvádí Zacharová (2005, s. 94).

Také profesionální zdravotničtí pracovníci a to především sestry by si měli uvědomit, že komunikace je nezbytná, nezvratná, neopakovatelná a náročná situace, které se učí v průběhu celé své praxe. Profesionální využití komunikace v ošetřovatelství má velký význam nejen při ošetřovatelských zákrocích, ale i při realizaci všech fází ošetřovatelského procesu. Právě proto by sestry měly být vedeny k možnostem dalšího vzdělávání nejen ve svém oboru či specializaci, ale také v psychologii vzájemného vztahu mezi zdravotníkem a nemocným. Pouze pravidelná a systematické práce v oblasti dalšího vzdělávání sester nám může pomoci připravit sestru, která bude schopna zvládat náročné životní situace nemocného člověka. Cílem dalšího vzdělávání zdravotníků na úseku sociální komunikace by měly být organizace odborných seminářů o komunikaci, etice a psychologii v ošetřovatelství, které by pomohly zdravotníkům: • porozumět sám sobě i druhým lidem; • adekvátně komunikovat jak v běžném životě, tak s nemocným člověkem s ohledem na

jejich věk, typ osobnosti a zdravotní stav s akcentem při dodržování pravidel společenského chování;

• jednat taktně, ohleduplně a s empatií; • při poskytování ošetřovatelské péče pacientům z odlišného sociokulturního prostředí

jednat s vědomím jejich národnostních, náboženských, jazykových a jiných odlišností;

• dodržovat etické zásady ošetřovatelské péče a požadavky na ochranu informací; • v odborné terminologii se vyjadřovat přesně, věcně a terminologicky správně, při

komunikaci s nemocným zvolit formu pro něj srozumitelnou; • naučit zdravotníky pomáhat pacientům překonávat problémy s nemocí nebo

hospitalizací při udržování kontaktů s vnějším a rodinným prostředím; • osvojit si dovednosti potřebné pro seberegulaci a sebehodnocení a zvládání náročných

pracovních a životních situací; • zvláštní pozornost ve výchově a vzdělání je třeba věnovat těm, kteří budou pracovat se

specifickými skupinami klientů a to v oblasti tělesných, smyslových, mentálních postižení, onkologicky nemocnými, dětskými či geriatrickými pacienty;

• v každodenní péči pak jde o poskytování ošetřovatelských činností orientovaných na bio-psycho-sociální potřeby nemocných.

Sociální komunikace ve zdravotnictví má své významné místo, na tom se shoduje řada autorů (Křivohlavý, 1980, st. 9, Vymětal, 1994, s. 97) a dodávají, že má i svoji nezastupitelnou úlohu. Sestra je mimo jiné díky kvalitní komunikaci schopná realizovat ošetřovatelský proces, vykonávat ošetřovatelské úkony, adekvátně spolupracovat jak s pacienty, tak spolupracovníky. Obecně prostřednictvím vhodné komunikace získává informace, má možnost ovlivňovat, přesvědčovat a působit na okolí. V případě pacienta má jedinečnou možnost jej pozitivně ovlivňovat, motivovat, doporučovat, edukovat. Výchova zdravotnických pracovníků v této oblasti postupně přináší svá pozitiva. Do výuky lékařů i ostatních zdravotnických pracovníků jsou v poslední době zařazovány jak v předmětech ošetřovatelských, tak psychologických kapitoly o komunikaci s nemocným člověkem. Moderní pojetí ošetřovatelské péče tak umožňuje prohloubit sociální kontakt

92

s nemocným člověkem a zkvalitnit péči o něj. Křivohlavý (1980, st. 19) zdůrazňuje, že způsobům komunikace v oblastech verbální i neverbální, se učíme celý život. V rámci studia si studenti osvojují základní vědomosti a dovednosti, které postupně přenášejí do praxe. V každodenním životě ve zdravotnických zařízeních se setkáváme s profesionály, kteří nás mohou ohromit svým stylem jednání, ale na druhé straně vnímáme zdravotníka, s jehož projevem jsme velmi málo spokojeni. Hraje zde hlavní úlohu lidský faktor, neochota, nezkušenost nebo neznalost základních zásad, jak vést rozhovor a jak s nemocným udržovat sociální styk. K tomu, aby interakce mezi zdravotníkem a nemocným probíhala produktivně, musí být splněny další podmínky, a to chtít, umět a moci komunikovat. Tomu všemu by se měli zdravotníci, zvláště pak sestry učit v rámci přípravy na své budoucí povolání. Není však reálné, aby s poznatky získanými během studia vystačili celý život ve všech specifických oblastech zdravotnické profese. Závěr Dlouhodobým úkolem nás všech, pedagogů, ale i managementu zdravotnických zařízení by měla být snaha o další vzdělávání všech zdravotnických pracovníků, ke zkvalitnění ošetřovatelské péče našich klientů. Pouze systematické, celoživotní vzdělávání může zajistit odbornou úroveň sester a s tím spojenou hrdost na svoji profesi. Seznam bibliografických odkazů ČECHOVÁ, V., MELLANOVÁ, A., ROZSYPALOVÁ, M. 1993. Speciální psychologie. 1. vydání. Brno: IDVPZ. 173 s. ISBN 80-7013-197-7. KŘIVOHLAVÝ, J. 1980. Rozhovor a jednání člověka s člověkem. Speciální komunikace ve zdravotnictví. Praha: ILF. 93 s. VYMĚTAL, J. 1994. Základy lékařské psychologie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství. 185 s. ISBN 80-901601-3-1. ZACHAROVÁ, E. 2005. Úvod do studia zdravotnické psychologie. 2. vydání. Ostrava: Repronis. 181 s. ISBN 80-7368-091-2. Koncepce českého ošetřovatelství. Věstník MZČR č. 6/1998.

Kontaktná adresa autora: PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph.D

Ostravská univerzita v Ostravě Zdravotně sociální fakulta

Syllabova 19 703 00 Ostrava-Zábřeh


93

PROBLEMATIKA CLINICAL PATHWAYS V OŠETROVATEĽSTVE

Zeleníková Renáta, Haluzíková Jana Ústav ošetřovatelství, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita, Opava

Súhrn Clinical Pathway je metodológia pre spoločné rozhodovanie a riadenie starostlivosti pre jasne definovanú skupinu pacientov počas presne určeného obdobia. (European Pathway Association, 2006) Predstavuje multidisciplinárny nástroj riadenia starostlivosti pacientov, ktorý sa zaoberá nielen kvalitou starostlivosti, ale aj optimálnymi výsledkami starostlivosti. Autorky príspevku – účastníčky Intenzívneho programu 2008 na Hanze University v Groningene, ktorého hlavnou témou bola problematika clinical pathway, sa zamýšľajú nad terminológiou a definíciou, charakteristikou, metodológiou rozvoja a nakoniec nad samotným významom používania clinical pathway. Kľúčové slová: clinical pathway, mapy starostlivosti, multidisciplinárne plány starostlivosti, kvalita, metodológia, multidisciplinárny tím Úvod

V období od 28. januára do 8. februára 2008 sa konal Intenzívny program organizovaný Hanze University v holandskom Groningene, na ktorom sa zúčastnili aj 4 študentky 2. ročníka odboru Všeobecná sestra spolu s 2 odbornými asistentkami Ústavu ošetrovateľstva FPF SU. Hlavnou témou tohtoročného Medzinárodného porovnávacieho modulu v ošetrovateľstve bola problematika „clinical pathway“, čo bolo podnetom k príprave nasledujúceho príspevku.

Pojem clinical pathway nie je jednoduché presne preložiť. V súčasnosti nejestvuje jednotný preklad tohoto slovného spojenia v slovenskom alebo českom jazyku, preto sa môžeme stretnúť s viacerými variantami prekladov: multidisciplinárne plány starostlivosti, mapy starostlivosti, interdisciplinárne mapy starostlivosti, integrované plány starostlivosti. Škrlovi uvádzajú aj preklad „kritické cesty“ a „rozhodujúce cesty starostlivosti“. (Škrlovi, 2003, s. 202) História a rozšírenie

Počiatky clinical pathway sú viazané najmä na 2 krajiny: USA a Veľkú Britániu. Odtiaľ sa postupne šíria po celom svete. Kolískou clinical pathway prekvapujúco nie je zdravotnícky manažment. Critical Paths a „metodológia mapovania procesu“ sa v 50. rokoch 20. storočia najprv používala v priemysle, predovšetkým v strojníctve. V 80. rokoch americkí klinickí pracovníci začali rozvíjať pathway ako nástroj riadenej starostlivosti v dôsledku znižovania nákladov a zvýšenia kvality starostlivosti. (Whittle, C., 2007) Samotný termín „Clinical Pathway“ bol prvýkrát použitý v Bostone v roku 1985 (Karen Zander, New England Medical Center). V súčasnej dobe sa po vzore USA a Veľkej Británie tento termín začína implementovať do slovníka zdravotníckeho manažmentu aj v ďalších krajinách, predovšetkým v Kanade, Austrálii, Nemecku, Belgicku, Holandsku a na Novom Zélande.

Spôsob rozvoja clinical pathway vo Veľkej Británii sa líši od spôsobu jeho rozvoja v USA. Zatiaľ čo v USA celkové chápanie clinical pathway bolo v zmysle vyrovnania nákladov a kvality - ako reakcia na zvyšujúce sa náklady v zdravotnej starostlivosti – v Británii sa clinical pathway vnímalo skôr ako spôsob dosiahnutia kontinuity starostlivosti. V 90. rokoch 20. storočia sa vývoj clinical pathway posunul smerom k integrácii rôznych

94

disciplín do starostlivosti o pacienta – najmä vo Veľkej Británii sa preto začal používať termín „integrated care pathways“.

Problematika Clinical pathways je obsahom viacerých zahraničných publikácií. Prvá kniha autoriek Zander, Bower: „Nursing Case Managment: Blueprint for Transformation“ bola vydaná v roku 1987. Významným zdrojom informácíí a odborných publikácií je aj Journal of Integrated Care Pathways. Na slovenskom či českom knižnom trhu zatiaľ nejestvuje odborná kniha, ktorá by sa venovala výlučne tejto problematike. Terminológia a definícia clinical pathway

Napriek tomu, že sa clinical pathway začínajú používať po celom svete, podľa European Pathway Association (ďalej EPA)1 existuje viacero nejasností okolo ich vývoja:

1. nejasná terminológia, nejasný spôsob definovania a ich rozvoja 2. nejasný dopad napriek niekoľkým štúdiám o ich význame.

V anglickej odbornej literatúre sa môžeme stretnúť až so 17 výrazmi, ktoré označujú clinical pathway. Najčastejšie sa vyskytujú Critical Pathways; Care Paths; Case management plans; Clinical Care Pathways; Integrated Care Pathways; Multidisciplinary pathways of care; Pathways of Care; Care Maps; Collaborative Care Pathways. Najviac sa však požíva Clinical Pathway; príp. Critical Pathway a vo Veľkej Británii Integrated Care Pathway. (In De Bleser et al., 2006, s. 554; Vanhaecht et al., 2006, s. 530) Viacero rôznych interpretácií má tiež samotný termín pathway. Podľa databázy Medical Subject Headings (MeSH), termín clinical pathways bol zavedený v roku 1996 (podľa Mosby Medical Nursing and Allied Health Dictionary) a bol definovaný ako: „plán medicínskych a ošetrovateľských výkonov, vrátane diagnostických testov, medikácií a konzultácií navrhnutých na zefektívnenie koordinovaného programu starostlivosti“. (In De Bleser et al., 2006, s. 554) European Pathway Association definovala Clinical / Care Pathways ako metodológiu pre spoločné rozhodovanie a riadenie starostlivosti pre jasne definovanú skupinu pacientov počas presne určeného obdobia. (European Pathway Association, 2006) Spôsob definovania clinical pathways a ich charakterakteristík bol predmetom štúdie belgických autorov (DeBleser et al., 2006). V 263 odborných článkoch z obdobia 2000 – 2003 bolo nájdených 84 rôznych definícií clinical pathways, z toho 37 definícií bolo primárnych a 47 sekundárnych (citácie, príp. odkaz na iného autora). Výsledkom štúdie je podrobná analýza, v ktorej obsah jednotlivých definícií clinical pathway je rozčlenený na 3 základné časti: podstatné meno, charakteristika, cieľ a výsledok (pozri tabuľka 1). Tabuľka zahrnuje prehľad najčastejšieho výskytu jednotlivých položiek definície. (Definícia clinical pathway: Clinical pathway = podstatné meno + charakteristika + cieľ a výsledek) Tabuľka 1: Výsledok analýzy 84 definícií „clinical pathway“ Podstatné meno Charakteristika Cieľ a výsledok

• stratégia • metóda • plán

• homogénna skupina pacientov (skupina pacientov so špecifickým klinickým problémom, diagnózou)

• efektivita starostlivosti

• hodnotenie

1 EPA je medzinárodná skupina výskumníkov, manažérov a klinických pracovníkov, ktorí spolupracujú v oblasti clinical pathway. EPA združuje členov z 19 krajín: európskych (Belgicko, Dánsko, Anglicko, Guernsey, Estónsko, Nemecko, Írsko, Taliansko, Portugalsko, Škótsko, Slovinsko, Holandsko) i mimoeurópskych (Austrália, Kanada, Čína, Japonsko, Singapúr, India, USA). Vznik EPA sa datuje k 16. – 17. 9. 2004 na inauguračnou stretnutí a konferencii v talianskom Ancone.

95

• prístup • rámec • spôsob • plán starostlivosti • nástroj • protokol • postup • algoritmus

• multidisciplinárny tím • časový interval • zoznam činností • management starostlivosti o

pacienta • štandardizácia starostlivosti • EBP (implementácia evidence –

based intervencií) • zlepšenie kvality starostlivosti • edukácia pacientov, rodiny a členov

tímu • využitie guidelines • zlepšenie komunikácie • zber údajov (dokumentácia)

• kvalita starostlivosti • klinické výsledky • zníženie odlišností • zmena postupov • compliance • súbor informácií • zodpovednosť

(DeBleser et al., 2006, s. 555) Charakteristika clinical pathways Clinical Pathway ako štrukturovaný, multidisciplinárny plán starostlivosti pre pacienta s daným klinickým ochorením poskytuje detailné vedenie každého kroku v manažmente starostlivosti o pacienta rešpektujúc špecifické podmienky v priebehu daného časového obdobia a zahrnujúc postup a detailné výsledky. Vymedzuje úlohy a kompetencie každého zdravotníckeho pracovníka. Má 4 hlavné komponenty: časový rozvrh (na každý deň plánovanej starostlivosti); kategórie starostlivosti alebo aktivity a intervencie (napr. liečba, konzília, pohybový režim, diéta, edukácia a pod.); kritéria výsledkov a záznam odlišností (umožňuje dokumentovať a analyzovať odchýlky). Obsah clinical pathway je vypracovaný multidisciplinárnym tímom a je založený na skúsenostiach tímu, ošetrovateľských štandardoch starostlivosti, literatúre, doporučených postupoch a smerniciach (EBP). Procesy, intervencie a očakávané výsledky sú rozvrhnuté v čase, ktorý zodpovedá dĺžke hospitalizácie a klinickému priebehu u priemerného pacienta. Hlavnou výhodou je zníženie variability v starostlivosti. Multidisciplinárny plán starostlivosti reprezentuje väčšinu pacientov, nie však všetky prípady. Vždy sa nájdu určité odchýlky / variácie. Môžu nastať v prípade pridruženého ochorenia, vplyvom psychosociálnych faktorov a pod. Ak k tomu dôjde, je nutné nájsť príčinu odchýlky a naplánovať kroky na vyriešenie problému a dosiahnutie očakávaných výsledkov. Definujúce charakteristiky clinical pathways zahrnujú:

• explicitné vyjadrenie cieľov a kľúčových elementov starostlivosti založené na dôkazoch (evidence – based), najlepšej praxi a očakávaniach pacienta

• uľahčenie komunikácie, koordinácie úloh a postupnosti aktivít multidisciplinárneho tímu, pacientov a ich príbuzných

• dokumentácia, monitorovanie a hodnotenie odlišností a výsledkov • identifikácia príslušných zdrojov • cieľom clinical pathway je zlepšiť kvalitu starostlivosti zlepšením pacientových

výsledkov, podporou bezpečnosti pacienta, zvýšením jeho spokojnosti a optimalizáciou využitia zdrojov. (European Pathway Association, 2006)

Metodológia rozvoja clinical pathway Proces rozvoja clinical pathway predstavuje niekoľko krokov: výber skupiny pacientov, vytvorenie multidisciplinárneho tímu, zhodnotenie, analýza doterajšej starostlivosti, štúdium literatúry a hodnotenie EBP, vypracovanie clinical pathway, implementácia a hodnotenie.

96

Pri tvorbe multidisciplinárnych plánov starostlivosti sa hľadá odpoveď na nasledujúce otázky: KTO – multidisciplinárny tím; ČO – ciele / očakávané výsledky; AKO – intervencie; KEDY – časový rozvrh. Existuje niekoľko metodologických postupov rozvoja clinical pathway. Napr. Belgian Dutch Clinical Pathway Network2 vyvinula „metodológiu 30 krokov“3 na rozvoj, implementáciu a hodnotenie clinical pathway. Metodológia 30 krokov je označovaná aj ako P-D-C-A cyklus (podľa názvov 4 fáz: Plan Phase, Do Phase, Check / Study Phase, Act Phase). Rozvoj, implementácia a evaluácia clinical pathway je kontinuálny, nikdy nekončiaci proces. Clinical pathway je v tomto zmysle vnímaná ako metodológia kontinuálneho zlepšovania kvality. Tabuľka 2: Metodológia 30 krokov: P-D-C-A cyklus (podľa Vanhaecht, K.) Fáza Charakteristika Kroky Čas 1. Plan Phase Plánovanie

vytvorenie tímu určenie skupiny pacientov očakávané výsledky príprava prvej verzie clinical pathway

1. prvý kontakt - oboznámenie 2. zváženie účinkov, významu 3. vytvorenie tímu 4. určenie skupiny pacientov 5. vymedzenie cieľov a kľúčových

intervencií 6. vytvorenie prvej verzie clinical

pathway

niekoľko týždňov

2. Do Phase Realizácia

informácie, údaje, hodnoty na základe aktuálnej starostlivosti a prípadov najlepšej praxe

7. analýza záznamov pacienta 8. pre-test (základné údaje,

meranie, hodnotenie) 9. zhodnotenie pacienta 10. analýza dokumentov 11. zmapovanie procesu 12. hodnotenie najlepšej praxe

(EBP) 13. preskúmanie

1 – 2 mesiace

3. Check / Study Phase Kontrola

interpretácia údajov vytvorenie druhej verzie clinical pathway založené na výsledkoch skúmania

14. zaraďujúce a vyraďujúce kritéria

15. druhá verzia clinical pathway 16. plánovanie celého procesu 17. kapacity / možnosti plánu 18. súhlas úrovne služieb 19. určenie zodpovednej osoby za

clinical pathway 20. vyškolenie multidisciplinárneho

tímu

1 – 2 mesiace

4. Act Phase Implementácia

evaluácia implementácia

Implementácia clinical pathway do systému organizácie 21. preverenie prípadu

2 Belgian Dutch Clinical Pathway Network (Netwerk Klinische Paden) bola založená v roku 2000. V súčasnosti má viac ako 80 členských organizácií z Belgicka a Holandska. (www.nkp.be) 3 Táto metodológia bola vytvorená tímom Belgian Dutch Clinical Pathway Network na základe štúdia literatúry a pilotného projektu v rokoch 1997 – 2000 v úzkej spolupráci s medzinárodným tímom z Center for Case Management.

97

22. spracovanie konečnej verzie clinical pathway

23. integrácia do ICT systému 24. integrácia do dokumentácie

pacienta 25. usporiadanie rôznych kódov 26. zaradenie do denného programu 27. vytvorenie informačných

brožúr pre pacienta, letáky, internet

28. dostupnosť clinical pathway na intranete nemocnice

29. hodnotenie 30. vytvorenie systematickej

spätnej väzby Podľa autorov (Vanhaecht, K. et al) fáza plánovanie je veľmi dôležitou fázou. V mnohých projektoch členovia tímu začínajú s vytváraním clinical pathway bez prípravy. Ak sa venuje dostatok času príprave a diskusii všetkých členov tímu, prináša to mnoho benefitov. Členovia multidisciplinárneho tímu musia vedieť čo budú robiť, prečo a za akým cieľom. Skúsenosti viacerých zahraničných odborníkov ukazujú, že vedením multidisciplinárneho tímu, ktorý pracuje na rozvoji clinical pathway, by mala byť poverená sestra. Význam Clinical Pathway Význam použitia clinical pathway je mnohoraký:

• zníženíe nákladov na starostlivosť • zlepšenie kvality a kontinuity starostlivosti • zameranie na výsledky starostlivosti • zlepšenie komunikácie • zlepšenie koordinácie multidisciplinárneho tímu • poskytnutie spoľahlivých údajov o variáciách v liečbe • ochrana v prípade súdnych sporov • skrátenie dĺžky hospitalizácie

EPA vykonala prvý medzinárodný výskum používania a rozšírenia clinical pathway v 23 krajinách. Výsledky ukázali, že clinical pathway sa prevažne vníma ako multidisciplinárny nástroj zlepšenia kvality a efektivity na dôkazoch založenej starostlivosti. Pathways sa často používajú ako nástroj komunikácie medzi jednotlivým členmi tímu za účelom riadiť a štandardizovať na výsledky orientovanú starostlivosť. Ďalšími závermi výskumu boli zistenia, že nie všetky disciplíny sú vždy zahrnuté do clinical pathway, nepoužívajú sa vždy indikátory kvality, väčšina tímov má vlastnú metodológiu, nie všade je zahrnutý management a clinical pathway nie sú vždy doložené EBP smernicami. (Vanhaecht, Bollmann, Bower et al., 2006) Záver Hoci sa clinical pathway, známe tiež ako critical pathway (prípadne integrated care pathways), v zdravotníctve používajú približne 20 rokov, stále existuje nedostatok povedomia o ich používaní a rozšírení po celom svete. Cieľom Intenzívneho programu 2008 bolo zvýšiť informovanosť študentov i pedagógov o clinical pathway a prispieť tak k ich rozšíreniu do ďalších krajín.

98

Zoznam bibliografických odkazov DeBLESER, L., DEPREIRTERE, R., WAELE, K. ET AL.: Defining pathways. In Journal of Nursing Management, 2006, 14, 553–563. EUROPEAN PATHWAY ASSOCIATION: Clinical / Care Pathways. [online] [cit. 2008-01-24] Dostupné na: [http://www.e-p-a.org] LAWSON, D., REVELINO, K., DEVON, O.: Clinical pathways to improve patient outcomes. In Physical Therapy Reviews, 2006, 11, 269-272. LEE, K.H., ANDERSON, Y.M.: The association between clinical pathways and hospital length of stay: a case study. In J Med Syst, 2007, 31, 79-83. ŠKRLOVI, P. a M.: Kreativní ošetřovatelský management. 1. vyd. Praha: Advent – Orion, 2003. 477 s. ISBN 80-7172-841-1. VANHAECHT, K., DeWITTE, K., DEPREIRTERE, R. ET AL.: Clinical pathway audit tools: a systematic review. In Journal of Nursing Management, 2006, 14, 529-537. VANHAECHT, K.: 30 step methodology. [online] [cit. 2008-03-28] Dostupné na: [http://www.perswww.kelueven.be]. VANHAECHT, K., SERMEUS, W.: The Leuven Clinical Pathway Compass. In Journal of Integrated Care Pathways, 2003, 7, 2-7. VANHAECHT, K., BOLLMANN, R., BOWER, K. ET AL.: Prevalence and use of clinical pathways in 23 countries — an international survey by the European Pathway Association (www.E-P-A.org). In Journal of Integrated Care Pathways, 2006, 10, 28-34. WHITTLE, C.: Introduction to ICPs. [online] [cit. 2007-10-11] Dostupné na: [http://www.library.bhs.uk/pathways/ViewResource.aspx?resID=259106].

Kontaktná adresa autora: PhDr. Renáta Zeleníková


Slezská univerzita v Opavě 746 01 Opava


99

POSTERY KONFERENCE:

DISTANČNÍ A KONTAKTNÍ JAZYKOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ SESTER

Adamczyk Roman Ústav ošetřovatelství, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita, Opava

Souhrn Příspěvek je krátkým zamyšlením nad možnostmi a limity distančního a prezenčního vzdělávání sester z pohledu jejich jazykové přípravy. Klíčová slova: distanční vzdělávání, kontaktní hodiny, didaktika, výuka jazyků, nové technologie

'Jazyk' je slovo, které v češtině evokuje nejméně dva homonymní významy: orgán uložený v ústech a soubor psaných či mluvených znaků určený k dorozumívání (spolu se systémem kódů, jež ho zakotvují v mysli). Není náhoda, že pro oba jevy existuje stejný výraz - lze předpokládat, že spojitost mezi danými dvěma významy vychází ze synekdochy (jazyk v ústech je nositelem, „autorem“ řečového projevu). Oba 'jazyky' náleží do oblasti zájmu sester - ten fyzický jako téma v anatomii a ORL, ten druhý jako nástroj účinné a uspokojující komunikace. V angličtině je sice pro jazyk jako orgán vyhrazen výraz ´tongue´ a pro jazyk jako komunikační systém výraz ´language´, setkáváme se však dosud s historicky podmíněným spojením ´mother tongue´ (mateřský jazyk), které poukazuje na podobnou souvislost jako odpovídající české výrazy. Ovládat mateřský jazyk je zpravidla samozřejmé (s poruchami se však sestry setkávají u dysartrií, alexií, afázií), zatímco ovládat cizí jazyk je mnohdy otázkou mnohaletého cíleného úsilí a stovek hodin času stráveného učením.

Jak má takové učení cizího jazyka, pro nějž se v didaktice vžilo označení L2 (language 2), efektivně probíhat? Tuto otázku řeší metodikové již celá desetiletí a existuje široká škála přístupů k výuce jazyka, počínaje klasickým gramatickým drilem, až po přímou metodu a superlearning. Zda je některá z metod výrazně lepší než ty ostatní lze jen obtížně posoudit. Záleží na mnoha faktorech: osobnosti a učebním stylu studenta, dostupnosti učebnic a nahrávek, technické gramotnosti (v případě využití multimediálního softwaru), atd. Uplatňují se rovněž různé psychologické mechanizmy, jako je pozitivní transfer (kdy dříve osvojený jazyk pomáhá v osvojení jazyka nového díky analogii a podobnosti) či negativní transfer (kdy dříve osvojený jazyk narušuje přesnost osvojování nového jazyka – němčináři, který se pustí do studia angličtiny, například německá slovíčka narušují výslovnost a zapamatování správných tvarů slov anglických).

Významnou roli hrají v neposlední řadě formy a typy výuky. Odhlédneme-li od samouků, nabízí současné školství na terciární úrovni tři hlavní typy programů – denní, kombinované a distanční (včetně e-learningu). To se týká vzdělávání zdravotních sester v bakalářských a magisterských oborech, kde je součástí výuky po několik semestrů cizí jazyk, a kurzů celoživotního vzdělávání, jež na graduální stupně navazují. Zatímco v denním studiu převládají kontaktní hodiny, tedy ty, v nichž je učitel v osobním kontaktu se studenty, distanční studium se musí obejít bez tohoto bezprostředně interaktivního učebního procesu, do něhož vstupuje charisma učitele, jeho neverbální projev (mimika, gestika, aj.) a mnoho dalších obohacujících prvků. Které studium je tedy pro rozvoj jazykové kompetence příznivější – denní či distanční?

100

Praxe svědčí pro jasné výhody denní formy studia, a to i z důvodů koercivních (povinnost být přítomen na seminářích nutí studenta učit se, zatímco neregulované samostudium doma naráží na potíže sebekázně – přimět se sednou si ke knize a učit se či zpracovávat cvičení). Z hlediska účinnosti bude tedy v distančním studiu mnohem více záležet na osobní motivaci a kázni studenta, tedy na tom, kolik času skutečně samostudiu věnuje. Výhody distančního studia jsou naproti tomu ´modernistické´ - volnost a flexibilita v plánování času, určování si vlastního tempa a dávek učiva, odpadá nutnost cestovat na místo výuky. Ke kontrole výsledků distančního učení pak nastupují on-line testy a eseje, případně ústní přezkoušení mentorem. Dichotomie prezenčního a distančního učení se však s rozvojem technologie postupně stírá. Tam, kde je dostupná potřebná technika, lze využít videohovorů přes Skype, telekonferencí, chatu (s bezprostřední interakcí), interaktivního softwaru a expertních (samoučících) systémů., které si dokáží například zapamatovat, která slovíčka činí danému studentovi potíže a zařazovat je častěji do procvičování. Subjektivní prožívání obou typů studia – osobně kontaktního a distančního – je velmi individuální. Zatímco studenti bažící po konverzaci, diskuzi a osobní interakci s případným zapojením aranžmá třídy, a vědomí si limitů vlastní vůle („Nepřinutil bych se doma učit.“) budou nadále úspěšnější a spokojenější v klasické třídě s fyzicky přítomným učitelem, jiní mohou těžit z klidu svého domova při práci s jazykovými počítačovými programy, knihami, internetem. Má-li probíhat výuka jazyka na odborné úrovni v oblasti ošetřovatelské a medicínské terminologie, platí analogické principy. Přestože existuje řada on-line slovníků a informačních zdrojů (www.emedicinehealth.com, www.online-medical-dictionary.org, aj.), dá mnoha studentům medicíny a studentkám ošetřovatelství více mezilidská interakce tváří v tvář, tedy učení ve strukturovaném sociálním prostředí třídy. Zčásti je tomu tak proto, že do hry vstupují emoce a jejich zakotvující síla ve vztahu k učební látce a obsahu studia – tedy prožitkové učení v reálné mezilidské situaci. V tomto směru má prezenční výuka blíže ke skutečné situaci ve zdravotní péči – tedy blízkému kontaktu pacienta/klienta se sestrou, lékařem a dalšími zdravotníky. Komunikovat anglicky, německy nebo jiným jazykem s cizincem hospitalizovaným na lůžku na našem oddělení je něco jiného, než opakovat slovíčka po počítačovém syntezátoru řeči, který zpětnovazebně kontroluje naši výslovnost. A právě pro tuto sociální dimenzi, přítomnou v péči i kontaktní výuce, bude osobní přítomnost učitele se studenty na stejném místě ve stejném čase v učení cizího jazyka i dalších předmětů zřejmě ještě dlouhou dobu podstatnou složkou učebního procesu (srv. sociální učení, observační učení). Tam, kde osobní kontakt chybí (distanční studium), je potřeba jej v maximální míře kompenzovat tím, co je zatím ne všude dostupné – vizuálním kontaktem přes obrazovku, zvukovým kontaktem přes VoIP (internetové volání) a dalšími obdobnými prostředky. Stěží si lze však dnes představit taktilní a olfaktorický kontakt přes počítač (např. nácvik komunikace s ležícím pacientem, kterého chytíme za ruku), a stejně tak nám distanční formy studia nenabídnou možnost pohybových aranžmá ve třídě (kolování studentů mezi pracovními skupinami, úprava rozmístění – sezení v kruhu, apod.), která mohou sehrát v procesu učení zpestřující a obohacující roli. Právě chybění takto bohaté kineziky, kterou užívají mnozí učitelé jazyků, například pod vlivem zahraniční didaktiky, patří k největším limitům distančního učení. V přípravě budoucích zdravotních sester se očekává, že výstupní kompetence absolventek denního a distančního či kombinovaného studia různých stupňů studijních programů a kurzů budou ekvivalentní. Zda je to reálný cíl, ukáže budoucnost. V případě výuky jazyka se však zdá, že fyzická přítomnost obou stran (vyučující, studující) má dosud nezastupitelnou úlohu a vize, že přimějeme jednotlivé studentky k iniciativními samoučení je přece jen poněkud nejistá.

101

Seznam bibliografických odkazů GLEN, S., LEIBA, T., ed.: Multi-professional learning for nurses: breaking the boundaries. Houndmills: Palgrave, 2002. ISBN 0-333-77638-0. GLEN, S., MOULE, P., ed.: E-learning in nursing. Houndmills: Palgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-4039-4559-4. IWASIW, C., GOLDENBERG, D., ADRUSYSZYN, M.: Curriculum development in nursing education. Sudbury: Jones and Bartlett, 2005. ISBN 0-7637-2719-9.

Kontaktní adresa autora: Mgr. et Bc. Roman Adamczyk


Slezská univerzita Hauerova 4

746 01 Opava E-mail: [email protected]

102

OŠETŘOVATELSKÝ MODEL LYDIE HALL VE VÝUCE STUDENTŮ

Archalousová Alexandra Ústav ošetřovatelství, Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezská univerzita v Opavě

Souhrn Lydia Hall (1906-1969) publikovala ošetřovatelský model v letech 1960, 1964. Model podstaty, péče a léčby odráží tři základní koncepty profesionální úrovně ošetřovatelství s důrazem na autonomii profese. Ve výuce studentů má tento model jedno z čestných míst, neboť jako jeden z prvních filozofii ošetřovatelství realizuje v ošetřovatelské praxi a jako jeden z prvních je zavádí metodu ošetřovatelského procesu. Klíčová slova: Koncepce, koncepční model, Model podstaty, péče a léčby, profesionalita, vzdělávání, student, výuka Lydia Hall využila svoji filozofii ošetřovatelství v ošetřovatelské praxi. Působila jako ředitelka Loeb Center of Nursing při Hospital the New York. Centrum řídila od jeho založení v roce 1963 až po svoji smrt. Zemřela v roce 1969. Nejvíce prací publikovala v roce 1960. V roce 1964 prezentovala svoji publikaci „Ošetřovatelství: Co je to?“ v časopise The Canadian Nurse. V roce 1969 proběhla odborná diskuse v časopise International Journal of Nursing Studies. Ve své práci prezentuje tři pohledy, koncepty: tělo - péče, nemoc - léčba, osoba - podstata. Funkce sestry jako pečující o klient/pacienta spočívá ve všech třech uváděných aspektech a v nich je rozdílně zastoupena. Hall staví ošetřovatelství do profesionální úrovně a klade důraz na autonomii profese. Z pohledu výše uváděných aspektů/konceptů je autonomie sestry nejnižší v medicínské péči, tehdy, kdy je uspořádána s terapií. Vyšší autonomie spočívá v ošetřovatelské péči a v učení. Hallovou trápilo nízké postavení sester a úroveň autonomie ošetřovatelské profese. Její teorie byla aplikována a využívána v Loeb Centru jako filozofie ošetřovatelské péče. Ona také jako jedna z prvních uznala profesionalitu, autonomii sestry a podporovala profesionální přístupy sester k ošetřovatelské péči. Její přístup vedl k výsledkům a současně rozvoji profesionálního ošetřovatelství. Práce Hallové by mohla být posuzována jako filozofie ošetřovatelství. Pojmy modelu: tělo-péče, nemoc- léčba, osoba- podstata

I. Osoba – Podstata Sociální vědy Osobnostní poznatky využitelné pro terapii – aspekty ošetřovatelské péče

II. Tělo – Péče Přírodní a somatické poznatky Somatická péče postavená na vzájemné důvěře - aspekty ošetřovatelské péče

III. Nemoc – Léčba

Poznatky z terapie a patofyziologie onemocnění Pohled na pacienta a jeho rodinu během medicínské péče – aspekty ošetřovatelské péče Modely a teorie ošetřovatelství mají své nezastupitelné místo ve výuce studentů. Poskytují rámec pro ošetřovatelskou praxi, nástroj hodnocení, jsou využitelné v ošetřovatelském výzkumu a především podporují kritické myšlení studenta.

103

Sociální vědy Osobnostní poznatky využitelné pro terapii – aspekty ošetřovatelské péče

Přírodní a somatické poznatky Somatická péče postavená na vzájemné důvěře – aspekty ošetřovatelské péče

Tělo Ošetřovatelské

aspekty Péče

Poznatky z terapie a patofyziologie onemocnění Pohled na pacienta a jeho rodinu během medicínské péče – aspekty ošetřovatelské péče

Osoba Ošetřovatelské

aspekty Podstata

Nemoc Ošetřovatelské

aspekty Léčba

Schéma modelu Hall: „Model podstaty, péče a léčby“

(Zdroj: Hall,L. 1964 Nursing: What is it? The Canadian Nurse.) Seznam bibliografických odkazů ALLIGOOD, M., R.; TOMEY, A., M.: Nursing Theory. Utilization and Application. Mosby, St.Louis, Missouri 2006 ISBN 0-323-03133-1 ZELENIKOVÁ, R.: Kritické myslenie v ošetrovatelstve. In.: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství. Sborník příspěvků I. Slezské konference. Opava, 2006. ISBN 80-7248-388-9


PhDr. Alexandra Archalousová, Ph.D., RN., RM. Ústav ošetřovatelství



104

KVALITA ŽIVOTA PACIENTOV PO IMPLANTÁCII TOTÁLNEJ ENDOPROTÉZY BEDROVÉHO KĹBU

*Botíková Andrea, **Hilkovičová Gabriela

*Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Katedra ošetrovateľstva a fyzioterapie

**Fakultná nemocnica Trnava, Traumatologicko – ortopedická klinika Súhrn Príspevok poukazuje na význam zabezpečenia všetkých potrieb pacienta po implantácií totálnej endoprotézy bedrového kĺbu tak, aby sa dosiahla čo najefektívnejšia kvalita života pacientov. Kľúčové slová: totálna endoprotéza, bedrový kĺb, kvalita života, pacient, prieskum

Zlomeniny krčku stehnovej kosti stoja v súčasnosti v popredí záujmu traumatológov a ortopédov, lebo počet týchto ochorení narastá z roka na rok. Z toho dôvodu je náhrada poškodeného kĺbu – implantácia totálnej endoprotézy veľmi náročným ortopedickým výkonom. Jeho úspech závisí nielen od dokonalého technického prevedenia, ale je podmienený aj kvalitnou predoperačnou, pooperačnou a následnou rehabilitačnou starostlivosťou. Komplexná ošetrovateľská starostlivosť o týchto pacientov je náročná po stránke fyzickej, ale aj psychickej.

Komplexná ošetrovateľská starostlivosť sa ako plánovaná a organizovaná činnosť realizuje výlučne metódou ošetrovateľského procesu, ktorý umožňuje stanoviť zameranie a štruktúru poskytovanej ošetrovateľskej starostlivosti tak, aby zodpovedala zdravotným potrebám a stavu jedinca, rodiny i spoločnosti a riešila ich bio-psycho-sociálne problémy. Komplexná ošetrovateľská starostlivosť identifikuje aktuálne a potenciálne zdravotné problémy, stanovuje priority ošetrovateľstva a definuje špecifickú zodpovednosť a autonómiu sestier pri jej poskytovaní (1). Problém prieskumu bol zameraný ako implantácia totálnej endoprotézy bedrového kĺbu ovplyvňuje kvalitu života pacientov? Ciele prieskumu sme formulovali nasledovne :

• Zistiť ako sa mení pracovná schopnosť pacientov. • Posúdiť aký dopad má TEP na spoločenský život pacientov. • Zistiť vplyv TEP na rodinné vzťahy pacientov. • Zhodnotiť aké pocity pacient po implantácii TEP prežíva. • Zistiť do akej miery pacienti po implantácii TEP majú informácie o kompenzačných

pomôckach. Vzhľadom na stanovené ciele sme následne formulovali hypotézy prieskumu H 1: Predpokladáme, že u väčšiny pacientov koxartróza alebo úraz bedrového kĺbu výrazne

mení ich pracovné schopnosti. H 2: Predpokladáme, že spoločenský život sa zlepšil u väčšiny pacientov po TEP ako pred

operačným zákrokom. H 3: Predpokladáme, že u väčšiny pacientov po implantácii TEP sa rodinné vzťahy nezhoršili. H 4: Predpokladáme, že väčšina pacientov po implantácii TEP prežíva viac pozitívnych ako

negatívnych pocitov. H 5: Predpokladáme, že väčšina pacientov po implantácii TEP má dostatočné informácie

o kompenzačných pomôckach.

105

Hlavnou metódou prieskumu bol anonymný dotazník pozostávajúci z 17 otázok, z ktorých 14 otázok bolo zatvorených a 3 polootvorené. Otázky boli zamerané na zisťovanie vplyvu TEP na rodinný, partnerský, pracovný a spoločenský život, emocionálny stav pacientov. Okrem toho dotazník obsahoval otázky demografického charakteru. Z tohto počtu bolo 50 pacientov s degeneratívnym ochorením (koxartróza) a 50 pacientov s úrazovým poškodením bedrového kĺbu. Súbor tvorilo 100 pacientov po implantácii TEP, ktorí boli hospitalizovaní vo Fakultnej nemocnici v Trnave na traumatologicko-ortopedickej klinike. Z uvedeného počtu respondentov bolo 62 % žien a 38 % mužov. V hypotéze 1 sme predpokladali, že implantácia TEP neobmedzuje pracovné uplatnenie fyzicky pracujúcich výraznejšie ako duševne pracujúcich.

91%

68%

38% 37%

63%

13% 12%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

individuálny handicap zmena zamestnania

zhoršenie mobilityzhoršenie sebaopateryzmena pracovnej schopnosti

nie ánočiastočný invalidný dôchodokúplný invalidný dôchodok

Graf 1 Vplyv ochorenia alebo úrazu na pracovnú schopnosť respondentov Z uvedeného vyplýva, že H1 sa potvrdila.

V hypotéze 2 sme predpokladali, že spoločenský život pacientov sa u väčšiny po

implantácii TEP zlepšil ako pred operačným zákrokom.

75%

6%

8%

11%

zlepšilzhoršilnezmenilneviem posúdiť

106

Graf 2 Zmena spoločenského života v dôsledku operačného zákroku Z uvedeného môžeme konštatovať, že H2 sa potvrdila. V hypotéze H3 sme predpokladali, že u väčšiny pacientov po implantácii TEP sa rodinné vzťahy nezhoršili.

71%

20%

9%

68%

22%

3%7%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

partnerský vzťah intímny život

zlepšilnezmenilzhoršil

zlepšilnezmenilneviem posúdiťzhoršil

Graf 3 Zmena partnerského života a v dôsledku operačného zákroku Z uvedeného môžeme konštatovať, že H3 sa potvrdila. V hypotéze 4 sme predpokladali, že väčšina pacientov po implantácii TEP prežíva

viac pozitívne ako negatívne pocity.

60%

89%

77%72%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

pozitiv.pocity pomoc

pozitívne

zdravotní pracovnícivierarodina

Graf 4 Emocionálny stav respondentov Z uvedeného vyplýva, že H4 sa potvrdila. V hypotéze 5 sme predpokladali, že väčšina pacientov po implantácii TEP má dostatočné informácie o kompenzačných pomôckach.

107

32%

71% 69%

42%

47%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

informácie zdroj informácií

úplné čiastočné

sestryfyzioterapeutlekár

Graf 5 Úroveň informovanosti o kompenzačných pomôckach V závere môžeme konštatovať, že H5 sa potvrdila. Odporúčania pre ošetrovateľskú prax V závere prieskumu môžeme konštatovať, že z 5 stanovených hypotéz sa nám všetky potvrdili. Pri ich stanovení sme vychádzali z teoretických poznatkov, naštudovaním odbornej literatúry a praktických zručností v ošetrovateľskej praxi. Na základe výsledkov prieskumu uvedenej problematiky navrhujeme nasledovné opatrenia, ktoré by mohli danú problematiku riešiť a posunúť vpred:

• neustále zlepšovať informovanosť o zdravotnom stave pacientov • poukázať a vyvrátiť obavy z budúcnosti, ako je strata zamestnania, prípadne kvality

života pacientov po implantácii TEP • efektívne využívať komunikačné zručnosti a poznatky z pedagogiky a psychológie

v komunikácii lekár – sestra – pacient • uplatňovať a využívať pri práci s pacientmi empatiu a ochotu pomáhať • zviditeľniť a sprístupniť edukačné materiály k danej problematike – predoperačná

a pooperačná starostlivosť v zdravotníckych zariadeniach • spolupracovať s agentúrami domácej ošetrovateľskej starostlivosti v starostlivosti

o pacientov po implantácii TEP • edukovať pacientov a rodinných príslušníkov o liečebnom režime po prepustení do

domácej starostlivosti • motivovať zdravotných pracovníkov, aby poskytovali komplexnú, systematickú,

individualizovanú starostlivosť smerujúcu k potrebám pacienta • postupovať podľa vytvorených procesuálnych štandardov, aby sa zvýšila kvalita

ošetrovateľskej starostlivosti • motivovať ošetrujúci personál k prijímaniu a zavádzaniu zmien na pracovisku • hľadať možnosti optimálneho spôsobu dokumentovania ošetrovateľského procesu

v praxi • kontinuálne zvyšovať vzdelanostnú úroveň sestier • zapájať pacientov do ošetrovateľskej starostlivosti, aby sa stali jej aktívnou súčasťou • vytváranie bezbariérového prostredia nielen v domácnostiach, ale aj v zdravotníckych

zariadeniach, na úradoch a kultúrnych inštitúciách

108

• informovať o širokej škále kompenzačných pomôcok, využiť možnosti kúpeľnej liečby ako súčasť rekonvalescencie.

Koxartróza ako ochorenie a úrazy bedrového kĺbu zasahujú do všetkých oblastí života pacienta a ich správna liečba významne ovplyvňuje kvalitu života. Cieľom našej práce bolo danú problematiku priblížiť z pohľadu ošetrovania, ale aj z hľadiska ľudského a spoločenského. Vzhľadom na to je potrebné naďalej všetko tvorivo rozvíjať, prispôsobovať individuálnym potrebám a cieľom na konkrétneho človeka. Zoznam bibliografických odkazov Farkašová, D. Ošetrovateľstvo – teória. Martin: Osveta, 2005. Farkašová, D. Výskum v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2006.

Kontaktná adresa autora: PhDr. Andrea Botíková, PhD., h. doc.

Trnavská univerzita Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce Katedra ošetrovateľstva a fyzioterapie

Univerzitné nám. 1 917 00 Trnava


109

EFEKTÍVNA KOMUNIKÁCIA V PODMIENKACH ŠTÚDIA V ODBORE OŠETROVATEĽSTVO

Ilievová Ľubica

Katedra ošetrovateľstva a fyzioterapie Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita v Trnave

Súhrn Príspevok sa zaoberá problematikou efektívnej komunikácie vo vzťahu sestra – pacient/klient vzhľadom na stále aktuálnu neschopnosť sestier zachytiť a reagovať na prežívanie chorých. Kľúčové slová: efektívna komunikácia, empatia, akceptácia, kongruencia Profesia sestry je povolaním, v ktorom sa jeho náročnosť prejavuje v oblasti fyzickej, duševnej a emocionálnej. Jedným z kritérií hodnotenia kvality poskytovanej ošetrovateľskej starostlivosti je efektívna komunikácia, ktorá je rovnako dôležitá ako uspokojovanie primárnych potrieb. Pojmy - empatia, kongruencia , akceptácia a ich praktické uplatňovanie v procese komunikácie vo vzťahu sestra – klient, jednoznačne preverujú náročnosť povolania sestier v oblasti ich emočného prežívania. Ak je sestra hodnotená ako empatická, znamená to, že je schopná zachytiť a „počuť“ interný vzťahový rámec klienta spolu s emocionálnym významom, ako keby bola druhou osobou, ale bez toho, aby sa čo len na chvíľku stratila podmienka „ako keby“. Ak sa táto podmienka stráca, dochádza k stavu identifikácie. Empatia v rozhovore poskytuje klientovi pocit istoty a bezpečia, je pre neho akousi zárukou, že nejestvuje téma, o ktorej by nebolo možné rozprávať. Čím viac sa sestre darí v rozhovore empaticky počúvať, tým väčší predpoklad je, že vzťah medzi sestrou a klientom sa začne prehlbovať. Stáva sa dôvernejší, úprimnejší a otvorenejší. Takýto rozhovor prestáva byť monológom dvoch zúčastnených strán. Stáva sa naozaj aktívnym počúvaním a dialógom plným emócií a subjektívneho prežívania. Prežívania s uvedomením si vlastnej zodpovednosti, slobodným rozhodovaním a posudzovaním seba samého. Avšak empatická komunikácia vo vzťahu sestra – klient môže byť neefektívna z dôvodu sestrami prežívaných takých negatívnych emócií, akými sú strach, hnev smútok. Ak je sestra zaplavená negatívnymi emóciami, vyžaduje si to od nej veľa síl a energie, aby sa odpútala od svojho vnútorného prežívania a v empatickej komunikácii sa zamerala na klienta. Negatívne emócie obracajú pozornosť na ich samotné a nedovoľujú sa sústrediť na prežívanie klientov, ktorí očakávajú, že práve sestra bude tou osobou, s ktorou budú rozprávať o svojom vlastnom prežívaní. Prítomnosť klinického psychológa alebo psychoterapeuta v zdravotníckych zariadeniach je v súčasnosti stále vzácnosťou. A práve nemožnosť sestier aktuálne konzultovať svoje negatívne prežívanie vyplývajúce z náročnosti povolania, môže viesť k ich emočnému zlyhávaniu. Byť kongruentný je možné chápať ako byť empatický voči sebe samému. Ak je človek empatický voči sebe samému a teda je kongruentný, vie sa vžiť do svojho vlastného prežívania, do toho, čo práve cíti. Svoje vlastné prežívanie si vie naplno uvedomiť a v prípade potreby aj vyjadriť slovami. Ak je sestra vo vzťahu ku klientovi sama sebou, čím menej si dáva profesionálnu masku, tým je väčšia pravdepodobnosť, že dokáže svoje pocity a postoje, ktoré sa v nej v tej chvíli odohrávajú, otvorene prežívať. Sestra by mala byť pre klienta transparentná. Klient by mal sestru vo vzťahu vnímať takú aká naozaj je, nemal by zažívať zo strany sestry zadržiavanie emócií. U sestry ba mala existovať úzka zhoda alebo „kongruencia“ medzi tým, čo prežíva na úrovni organizmu, čo je prítomné v jej vedomí a čo vyjadruje navonok

110

klientovi. Sestra by sa nemala skrývať za svoj profesionálny postoj. Je potrebné, aby dokázala vnímať prežívané pocity zlosti, súcitu, strachu a sympatie počas starostlivosti o klienta, učiť sa s nimi narábať. Kongruencia znamená hovoriť s klientom aj o pocitoch neistoty, o strachu, ktorý sama cíti. Iba tak bude chorý človek ochotný hovoriť o svojich obavách, o svojich starostiach a trápeniach. Ak sestra vedome potláča svoje hlavne negatívne prežívanie, logicky to vedie k narastaniu vnútorného napätia a psychosomatizácii ich prežívania. Ak navonok neprezentuje svoje prežívanie vo vzťahu ku klientovi, narastá v nej vnútorná nespokojnosť s tým, že tieto emócie neboli alebo „nemohli byť „ vyjadrené. Je potom iba otázkou času a príležitosti, kedy bude prežívanie prejavované aj navonok, avšak častokrát už ako agresia, hnev, nenávisť a pod., pričom sú tieto prejavy nie zriedka orientované na samotného klienta či spolupracovníkov. Potláčanie slobodného vyjadrenia prežívaných emócií je jedným z podporných faktorov vzniku syndrómu vyhorenia u sestier. Ďalším dôležitým postojom pri vytváraní komunikačnej atmosféry je akceptácia. Zmena v kvalitatívnej úrovni komunikácie sestry a klienta nastane skôr, ak sestra prežíva pozitívny, akceptujúci postoj voči všetkému, čím klient je v danej chvíli. Sestra by mala byť ochotná nechať klienta, aby bol tým, čo práve prežíva – nech je to čokoľvek, zmätok, odpor, strach, hnev, odvaha, láska alebo pýcha. Takáto starostlivosť zo strany sestry je nemajetnícka. Mala by si ceniť klienta úplne a nie podmienečne, zriecť sa akéhokoľvek hodnotenia. Akceptovať klienta neznamená, že s ním sestra súhlasí alebo dokonca preberá jeho názor. Akceptovať znamená iba prijať dôvody, ktoré klient uvádza ako dôležité a chcieť a vedieť tolerovať svojráznosť a neodsudzovať spôsoby prežívania a reagovania toho druhého. Uplatniť tento princíp v praxi znamená pracovať na sebe. Tak ako sa požaduje ľudská zrelosť a veľkosť od chorého človeka, platia rovnaké zásady a požiadavky aj pre zdravotníkov. Verbálnu komunikáciu pokladajú mnohí za veľmi náročnú. Neistota, čo má človek povedať a najmä ako, je brzdou rozhovoru a bohužiaľ, neraz vedie k obmedzeniu obsahu priamej komunikácie na čisto vecné stránky ošetrovania. Neefektívna komunikácia medzi sestrou a klientom môže mať vážne následky v podobe vzájomnej nedôvery a pocitov bezmocnosti, hnevu a odporu. Vo vzťahu sestra – klient by mala absentovať ignorácia prežívania klientov. Akceptácia týchto princípov si vyžaduje vytvorenie si komunikačného štýlu s chorým a ich blízkymi zo strany zdravotníckych pracovníkov. Nazdávame sa, že efektívna komunikácia sa nedá natrénovať počas jedného víkendu či týždňa. Spôsob, akým sestry komunikujú s klientmi a medzi sebou navzájom, sa tvoril celé roky, možno desaťročia. A tak aj na zmenu treba podstatne viac času, ale najmä systematický prístup. Príliš zásadné zmeny v komunikácii u sestier nenastanú po krátkodobých tréningoch. Z tohto dôvodu navrhujeme: 1. Zavedenie výučbového predmetu Psychoterapia ((prípadne Úvod do psychoterapie a prehľad jednotlivých psychoterapeutických smerov či prístupov, napr.: Klientom-centrovaný prístup (Carl R.Rogers), Gestalt terapia (Fritz Perls), Transakčná analýza (Eric Berne), Psychodynamický prístup (odvodený od psychoanalýzy), Focusing (Eugene Gendlin), Párová a rodinná terapia)) do vzdelávania v študijnom odbore Ošetrovateľstvo, ktorý je v súčasnosti realizovaný na akreditovaných vysokoškolských pracoviskách. Tento študijný predmet by mal okrem teoretickej prípravy poskytnúť predovšetkým praktický nácvik ľudsky teplej a empatickej komunikácie medzi sestrou a klientom. Domnievame sa, že nácvik spolu s teoretickou prípravou by mali predovšetkým posilňovať a pripravovať sestry na: • spoznanie seba samej, svojich osobnostných limitov pre prácu s klientmi vyžadujúcimi

paliatívnu starostlivosť, najmä však schopnosť oddeliť a rozlíšiť svoje vlastné prežívanie od prežívania klienta, pretože je to jeden z dôležitých predpokladov pre empatické

111

porozumenie človeka ťažko chorého a zápasiaceho so svojimi strachmi a obavami, s fyzickou aj duševnou bolesťou, so smútkom spojeným s ochorením a s kontaktom s blízkymi osobami.

• osobného rozhodovania: hodnotenie vlastného konania a rozpoznania jeho následkov, uvedomovanie si, či je rozhodnutie motivované myšlienkou alebo emóciou.

• kongruenciu, porozumenie svojich vlastných emócií a schopnosť zvládnuť svoje prežívanie tak, aby sa neprenášalo na klienta, psychická vyrovnanosť a stabilita v kontakte s klientom. Kongruencia môže byť výrazne nápomocná práve vo chvíľach ťažkých intrapsychických zápasov klienta pri vyrovnávaní sa s ochorením, čo sa isto prenáša aj do vzťahu sestra – klient a do ich vzájomného kontaktu. Práve v takýchto chvíľach, v takýchto obdobiach by mala sestra byť psychickou oporou svojou vyrovnanosťou a psychickou stabilitou, navyše s ľudským prístupom. Kongruencia je ústredným motívom nácviku.

• zvládanie stresu: pochopenie významu relaxačných metód, ich nácvik a aktívne priebežné využívanie v osobnom a profesionálnom živote.

• nácvik empatie a akceptácie: chápanie prežívania a konania druhých ľudí, schopnosť vidieť situáciu aj z pohľadu iných ľudí, úcta k rozdielom v prežívaní, názoroch a konaní iných.

• zlepšovania komunikačných zručností: schopnosť jasne hovoriť o prežívaní, schopnosť počúvať a pýtať sa, schopnosť jasne vyjadrovať svoje emócie a rozlišovať medzi tým, čo niekto hovorí alebo robí, a medzi vlastnými reakciami a názormi na to, prijatie zodpovednosti za vlastné emócie – neobviňovať druhých.

• otvorenosti a úprimnosti: schopnosť budovať dôveru a otvorenosť v medziľudských vzťahoch.

• sebareflexiu: uvedomenie si opakujúcich sa vzorcov vlastného emočného života a konania, rozpoznávanie podobných vzorcov u ostatných ľudí

• sebaprijatia: poznanie vlastných silných a slabých stránok, prípadných komunikačných bariér a následne možnosť vyhnúť sa im pri kontakte s klientom, čím sa predchádza ťaživej atmosfére vo vzájomnom vzťahu.

• osobnej zodpovednosti: schopnosť prijať zodpovednosť a dôsledky za svoje vlastné rozhodnutia a činy, akceptovať svoje prežívanie a nálady, dodržiavať záväzky a sľuby.

• nácvik asertívnej komunikácie: schopnosť vyjadriť svoje záujmy a emócie bez hnevu a bez pasivity.

• riešenia konfliktov: schopnosť viesť konštruktívny dialóg s ostatnými, zvládnuť vyjednávanie obojstranne výhodného kompromisu, schopnosť orientovať sa v konfliktných situáciách (napr. pri komplikovaných či bolestivých vyšetreniach, pri spolupráci súvisiacej s ošetrovateľskou starostlivosťou a pod.).

Osobnostná zmena v emočnej, kognitívnej a behaviorálnej oblasti, ktorej existenciu predpokladáme u študentov odboru Ošetrovateľstvo po absolvovaní predmetu Psychoterapia, jednoznačne skvalitní komunikačné schopnosti sestier. Výsledkom bude pozitívna zmena týkajúca sa vzťahu sestra – klient. Zoznam bibliografických odkazov BAŠTECKÁ, B. ET. AL.: Základy klinické psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, 440 s. ISBN 80-7178-550-4. BOUCHAL, M.: Psychologie v lékařství. Brno, Masarykova univerzita, 1993. CARL. R. ROGERS: Teória terapie, osobnosti a interpersonálnych vzťahov. Interný preklad pre potreby psychoterapeutického a poradenského výcviku, Bratislava – Galanta, 1993)

112

DOSTÁLOVÁ, O.: Psychoterapeutické přístupy k onkologickýn nemocným. Praha: Avicenum, 1986, 208 s. GOLEMAN, D.: Emoční inteligence. Praha: Columbus. I.vyd. 2000. 366 s. ISBN 80-7249- 017-6. MASLOW, H, A.: Ku psychológii bytia. Modra: Persona, 2000, 223 s. ISBN 80-967980-4. O CONNOR M., ARANDA, S.: Paliativní péče – pro sestry všech oborů. Praha: Grada Publishing, 2005, 324 s. ISBN 80–247–1295-4. ROGERS, R. C.: Spôsob bytia. Modra: Inštitút rozvoja Osobnosti, 1997, 250 s. ISBN 80-967832-0-3. SKÁLA, J.: Psychoterapie v medicínske praxi. Praha: Avicenum, 1989, 152 s. TEPPERWEIN, K.: Liečenie duševnými procesmi. 1. vyd. Šamorín: Fontana Kiado, 1992, 190 s. ISBN 80-900492-6-5.

Kontaktná adresa autora: PhDr. Ľubica Ilievová, PhD., h.doc.

Trnavská univerzita Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce Katedra ošetrovateľstva a fyzioterapie

Univerzitné nám. 1 917 00 Trnava


113

KINEZIOTERAPIA V TEHOTENSTVE

*Kollárová Edita, **Botíková Andrea *Stredná zdravotnícka škola v Trnave

**Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Katedra ošetrovateľstva, fyzioterapie

Súhrn Dôležité miesto v preventívnej starostlivosti o tehotnú ženu zohráva psychoprofylaktická príprava na pôrod, ktorá začína od momentu zistenia gravidity. Veľmi významnou súčasťou psychoprofylaxie je kinezioterapia v tehotenstve. Pomáha žene prekonávať množstvo telesných a psychických zmien v jej organizme. Pripravuje ju na lepšie zvládnutie tehotenstva, pôrodu i popôrodného obdobia. Dôležitou zložkou kinezioterapie je relaxácia, pretože duševná pohoda a uvoľnenie sa pozitívne prenáša na dieťa. Kľúčové slová: kinezioterapia, tehotenstvo, psychofyzická príprava, pôrod, fyzioterapeut, prieskum Úvod Cvičenie v gravidite je jednou z hlavných preventívnych zložiek v starostlivosti o ženu (1). Hodiny tehotenskej gymnastiky sú najčastejšie organizované pri poradniach pre tehotné ženy alebo vo fitness centrách. Sú odborne vedené a pre uvedený účel aj vybavené. Skôr ako žena začne navštevovať hodiny kinezioterapie, mala by o tom najskôr informovať svojho gynekológa. Lekár urobí výber, určí obmedzenia podľa zdravotného stavu ženy. Pri cvičeniach zachovávame určitý postup. Na začiatku sa má učiť každý cvik 3-5 krát, kým si žena na cvičenie zvykne. Neskôr robíme jednotlivé cviky 10 krát, pričom medzi ne vsúvame prestávky, aby sa tehotná mohla uvoľniť. Cvičenie musí byť ladné, plynulé a harmonické. Treba si uvedomiť, že každý jeden cvik vplýva na celý organizmus. Charakter jednotlivých cvikov meníme podľa štádia tehotnosti. „Už od prvého mesiaca treba vynechávať švihy, dopady, prudké pohyby vôbec, ďalej visy, výdrže v rôznych polohách so zadržaným dychom. Opatrnejšie treba vždy cvičiť v období predpokladanej menštruácie, rizikový je tiež 3. a 6. mesiac“ (1). Zásadne vynechávame všetky cviky, ktoré spôsobujú zvýšený vnútrobrušný tlak. Po 7. mesiaci tehotenstva sa zmenšuje pohyblivosť ženy pre vzrast plodu, stupňuje sa záťaž pre statický aparát, preto začíname cvičiť viac poležiačky. Cvičenie má prebiehať vo vhodnej, dobre osvetlenej, primerane teplej a dobre vyvetranej miestnosti. Žena má mať pohodlný odev, najlepšie z bavlny. Ak je cvičenie samostatnou hodinou kinezioterapie v tehotenstve, malo by trvať 45-50 minút, ak je doplnkom psychofyzickej prípravy na pôrod, jeho trvanie je asi 30 minút. Žena by nemala cvičiť len jeden krát za týždeň na spoločných hodinách, ale aj doma. „Cvičiť niekoľkokrát denne v malých dávkach je lepšie, než cvičiť raz a výdatne“ (3). Pri cvičení využívame stoličky, podložky, rebriny, lavičky, v poslednej dobe si získali veľkú obľubu aj fit lopty. Tehotná musí pri cvičení dodržiavať tieto podmienky:

• cvičiť na pevnej podložke • zahajovať cvičenie dýchacou gymnastikou • začínať cvičiť opatrne • po celú dobu cvičenia pravidelne dýchať • držať vždy vzpriamený chrbát • prestať cvičiť ihneď ako sa objaví pocit únavy • ak pocíti bolesť alebo dusnosť, ihneď cvičenie prerušiť

114

Tehotná sa musí pri cvičení vyvarovať: • cvikov, pri ktorých sa zdržiava dych • cvikov zvyšujúcich vnútrobrušný tlak • polôh, pri ktorých sú dlhšiu dobu stlačené lýtka • otrasov tela

„Treba dodržiavať poradie cvikov (začíname dýchacími cvikmi v stoji a precvičovaním horných končatín), potom nasleduje celá séria cvikov zameraných na chrbticu a chrbtové svalstvo, prechádzame na precvičovanie dolných končatín v polohe v sede a v ľahu na chrbte, nasledujú cviky posiľňujúce stehenné kĺby, šikmé a priame brušné svalstvo a svalstvo panvového dna“ (2). Medzi cviky vsúvame abdominálne dýchanie alebo striedame kostálne dýchanie s abdominálnym a relaxáciou. Našim problémom prieskumu bolo zistiť, do akej miery majú ženy dostatočné informácie a záujem o kinezioterapiu v tehotenstve. Aké metódy v tehotenstve uprednostňujú a ako na ne kinezioterapia vplýva. Ciele prieskumu sme formulovali nasledovne:

• Zistiť a zhodnotiť informovanosť o kinezioterapii v tehotenstve. • Zistiť a zhodnotiť vplyv kinezioterapie v tehotenstve. • Zistiť a zhodnotiť záujem žien o kinezioterapiu.

Hypotézy prieskumu: H 1 Predpokladáme, že menej ako 50 % žien je nedostatočne informovaných o vplyve cvičenia (kinezioterapie) v tehotenstve. H 2 Predpokladáme, že metódy kinezioterapie, ktoré ženu zaujmú majú pozitívny vplyv na duševnú aj telesnú stránku osobnosti ženy. H 3 Predpokladáme, že prevažná časť žien cvičí aj v domácom prostredí. H 4 Predpokladáme, že väčšia časť žien je tehotná druhýkrát a ich priemerný vek je 26 rokov. Na získanie informácií sme zvolili dotazníkovú metódu. Dotazník obsahoval 10 uzavretých otázok a 2 otvorené, ktoré sa týkali veku a vzdelania respondentiek. Triedenie údajov z dotazníka sme vykonali pomocou čiarkovej metódy. Získané údaje sme vyhodnotili percentuálne. Do súboru bolo zahrnutých 300 respondentiek. Prieskum bol realizovaný v gynekologickej ambulancii v Piešťanoch, Trenčíne, Trnave a vo Fitnes centre v Trnave. Vekový priemer žien bol 24 rokov. Vyhodnotenie výsledkov prieskumu: Hypotéza 1 bola overená otázkami 1, 2, 3. Tieto otázky sa zameriavali na vedomosti respondentiek o vhodných a nevhodných cvikoch v tehotenstve. Zisťovala sme aj to, kto tehotným ženám informácie poskytol. Z odpovedí respondentiek som zistila, že 63 % žien vie, ktoré cvičenia sú pre ňu v tehotenstve vhodné a 67 % žien vie, ktoré sú nevhodné. 47 % žien uviedlo, že získali informácie z literatúry, od príbuzných, alebo z médií. 33 % respondentkám poskytol informácie lekár, alebo pôrodná asistentka. Hypotéza 1 sa nám nepotvrdila. Hypotéza 2 bola overená otázkami 4 a 5. Tieto otázky sa týkali možných komplikácií pri cvičení a metód, ktoré ženy uprednostňujú. Všetky respondentky uviedli, že počas cvičenia sa u nich žiadne vážne zdravotné komplikácie nevyskytli. Najviac žien (33 %) uviedlo, že žiadnu z metód pri cvičení neuprednostňujú. 30 % žien sa vyjadrilo, že uprednostňujú relaxačné cvičenia. Druhou najobľúbenejšou metódou sú dychové cvičenia (17 %).Hypotéza 2 sa nám potvrdila. Hypotéza 3 bola overená otázkami 6, 7, 8, 9. Zameriavali sa na záujem žien o kinezioterapiu, pričom 63 % respondentiek uviedlo, že začalo cvičiť v druhom trimestri. Len 20 % respondentiek sa vyjadrilo, že v domácom prostredí necvičí a 67 % respondentiek uviedlo, že

115

majú aj v budúcnosti záujem o kinezioterapiu. 83 % respondentiek navštevuje hodiny kinezioterapie pravidelne. Hypotéza 3 sa nám potvrdila. Hypotéza 4 bola overená otázkami 10, 11. Týkala sa počtu tehotenstiev a veku respondentiek. Z odpovedí sme zistili, že 50 % bolo tehotných druhýkrát a priemerný vek respondentiek je 24 rokov. Hypotéza 4 sa nám potvrdila čiastočne.

Vzhľadom k uvedeným zisteniam odporúčame pre prax nasledovné: • Zdôrazniť význam kinezioterapie v tehotenstve s cieľom zvýšiť úroveň vedomostí

laickej verejnosti v potrebe cvičenia, pohybovej aktivity v období tehotenstva na celé územie Slovenska.

• Zvyšovať odborné vedomosti fyzioterapeutov, sestier, pôrodných asistentiek v oblasti kinezioterapie v tehotenstve formou prednášok a praktických ukážok.

• Zlepšiť spoluprácu s rôznymi odborníkmi v rámci správnej výživy, stravovania, životného štýlu (spánok, prechádzky, aktívny pohyb na čerstvom vzduchu, odbúravanie stresu).

• Zmeniť vzťah klienta – fyzioterapeut (klientky viac dôverujú informáciám od lekára ako od fyzioterapeuta). Prekonať bariéru nedôvery, zmeniť sa, byť pre klientku vzorom bude pre fyzioterapeuta v súčasnom systéme hodnôt a jeho docenení určite ťažké, nie však nerealizovateľné.

• Poukázať u klientiek na výhody plánovaného rodičovstva (želané tehotenstvo a s tým spojené aj radostné očakávanie dieťaťa a prístup ženy k pohybovej aktivite v tomto období).

Záver Podľa uskutočneného prieskumu sme zistili, že ženy majú dostatočnú informovanosť, čiže dostatočné vedomosti o vhodných a nevhodných cvikoch v tehotenstve. Informácie získali z literatúry, od príbuzných, z médií, od lekára, sestry, fyzioterapeuta. Väčšina žien, budúcich matiek sa zaujímala o kinezioterapiu v tehotenstve a navštevovala hodiny kinezioterapie pravidelne alebo pohybovej aktivite sa venovala v domácom prostredí. Z prieskumu vyplýva aj to, že kinezioterapia má pozitívny vplyv na ich duševnú a telesnú stránku. Všetky tehotné ženy, ktoré hodiny kinezioterapie navštevovali, ju hodnotili pozitívne a prejavili značný záujem o cvičenie aj v prípade ďalšej tehotnosti. Zvyšujúce sa nároky na poskytovanie zdravotníckej starostlivosti prinášajú aj zmeny v chápaní významu psychoprofylaxie ako hlavnej časti preventívnej starostlivosti o tehotnú ženu. Dôležitú úlohu tu zohráva aj fyzioterapeut, ktorý svojim odborným vedením prispieva ku kvalitnej komplexnej ošetrovateľskej starostlivosti. Zoznam bibliografických odkazov ADAMÍROVÁ, J.: Gynegymnastika, 1. vydanie, Praha: Svojtka a Vašut, 1994, s. 59, ISBN 80-85521-39-3. HROMÁDKOVÁ, A.: Fyzioterapie, 2. vydanie, Praha: Nakladatelství a vydavatelství H&H, 1999, 428 s. ISBN 80-86022-45-5. MACKŮ, F.: Gynekologie a porodnictví, 1. vydanie, Praha: Avicenum, 1989, s. 176.

Kontaktná adresa autora: PhDr. Edita Kollárová garant pre fyzioterapiu

SZŠ - Daxnerova 6 917 00 Trnava


116

PRÍPADOVÁ ŠTÚDIA AKO DIDAKTICKÁ METÓDA V PREDMETE OŠETROVATEĽSKÝ PROCES

Lajdová Andrea

Trnavská univerzita, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Katedra ošetrovateľstva

Súhrn Príspevok prezentuje aktuálnu problematiku využitia didaktických metód vo vyučovacom procese študentov ošetrovateľstva. Jednou z nich je prípadová štúdia, prostredníctvom ktorej umožňujeme študentom pochopiť súvislosti teoretickej výučby s praxou. Kľúčové slová: kazuistika, prípadová štúdia, ošetrovateľská teória, ošetrovateľská prax, študenti, vedomosti, aktivizácia Úvod Vyučovacím procesom môžeme vo všeobecnosti označiť proces osvojovania si vedomostí, zručností a návykov, pričom hlavnú úlohu tu nesie ľudský faktor. Dobrý pedagóg je organizátorom a manažérom vyučovacieho procesu. Je nositeľom nových informácií, určuje cieľ, obsah, zásady a metódy vyučovacieho procesu. Vhodným postojom a prístupom k riadeniu vyučovacieho procesu vytvára pozitívne zázemie pre príjem nových poznatkov, vedomostí, skúseností a zručností. Ak chce pedagóg uspieť pri prezentácii svojich poznatkov a skúseností, musí dokázať zaujať svojich poslucháčov, preukázať odbornú spôsobilosť, schopnosť motivovať, vyvolať záujem, poskytovať najnovšie vedecké poznatky a poukázať na previazanosť teórie s praxou (www.mtf.stuba.sk). Výučba ošetrovateľského procesu kladie na pedagóga požiadavku neustáleho spájania teoretických poznatkov s praxou. V prvom kroku ošetrovateľského procesu sa študenti učia posudzovať pacienta ako bio-psycho-sociálnu bytosť, pričom súčasťou tohto posúdenia je kazuistika terajšieho stavu pacienta, teda mapovanie problémov, s ktorými prichádza do zdravotníckeho zariadenia. Zaradenie výučby metód prípadových štúdií má z didaktického hľadiska význam najmä motivačný s cieľom naučiť budúce sestry kriticky myslieť v bežných, ale najmä v závažných, život ohrozujúcich situáciách, ktoré si vyžadujú pohotový prístup z ich strany. Zároveň ich rozborom sa študenti učia poznávať charakter ochorenia a jeho prejavy, ktoré sú u každého človeka odlišné. To im umožňuje pochopiť nutnosť individuálneho prístupu ku každému pacientovi pri uskutočňovaní ošetrovateľských zásahov. V ošetrovateľskom procese môžeme využiť niektorý z troch typov prípadových štúdií: 1. opis histórie prípadu, ktorý sa zameriava na opis osobných údajov o vývine, raste,

životnom štýle, stave zdravia, faktoroch ovplyvňujúcich zdravie jedinca alebo skupiny. 2. štúdium a rozbor prípadu je analýzou, vedeckým rozborom histórie prípadu. 3. komplexná prípadová štúdia, ktorá je kombináciou predchádzajúcich typov. Z hľadiska cieľa, ktorý prípadová štúdia sleduje, rozoznávame: a/ klinickú prípadovú štúdiu, ktorá predstavuje voľnú prezentáciu konkrétneho prípadu, b/ učebnicovú prípadovú štúdiu, ktorá opisuje fiktívne navodený prípad, aby ilustroval požadovanú problematiku, c/ časopiseckú prípadovú štúdiu, ktorá uvádza prípad zaujímavý z pohľadu profesie (Lepiešová, 2003).

117

Organizácii prípadových štúdií predchádza teoretická príprava, v rámci ktorej si študenti študujú a spracúvajú ošetrovateľský proces pri jednotlivých systémových ochoreniach formou seminárnych prác. Následne na to, na klinických cvičeniach vyhľadávame pacientov s prebratými systémovými ochoreniami a spracúvame prípadové štúdie, ktoré prezentujeme na hodinách ošetrovateľského procesu. Výhodou tejto didaktickej metódy je, že každý študent má možnosť stretnúť sa so všetkými prípadmi, čo nemusí byť vždy reálne v klinickej praxi, napríklad z časových, priestorových dôvodov alebo málo častého výskytu ochorenia. Metóda umožňuje študentom aktívne zapojenie sa do tvorby ošetrovateľských diagnóz, cieľov, výsledných kritérií a intervencií sestry. Pre ilustráciu sú v príspevku uvedené tri kazuistiky pacientov s ochorením Myasthenia Gravis, ktoré vytvorila študentka piateho ročníka, študijného odboru ošetrovateľstvo, ktorá dlhé roky pracuje na neurologickom oddelení. Jednotlivými kazuistikami sa snažila poukázať na faktory podieľajúce sa na vyrovnaní pacienta s ochorením a následným prispôsobením životosprávy, s cieľom kompenzácie ochorenia. Myasthenia gravis („ťažká svalosvá slabosť“) je chronické, autoimunné ochorenie s poruchou prevodu nervového vzruchu na sval. Cieľom komplexnej starostlivosti o pacienta je dosiahnutie kompenzácie ochorenia, udržanie jeho sebestačnosti a obnovenie narušených schopností. Dôležité je pri tomto ochorení predchádzať myastenickým krízam, ktoré vznikajú najčastejšie v dôsledku infekcie, vynechania pravidelnej liečby, stresu alebo fyzickej záťaži. Kazuistiky troch pacientov prezentujú komplexný pohľad na zaujímavé prípady ochorenia myasthenia gravis. Kazuistika 1 prezentuje skutočnosť, že stres môže byť jedným zo spúšťacích mechanizmov ochorenia mysthenia gravis: Anamnéza: Pacientka 21 – ročná, slobodná, študentka, bola doteraz zdravá. Asi 2 mesiace pociťuje celkovú slabosť, ktorá sa stupňuje k večeru, prechodne má ťažkosti s prehĺtaním a žutím. Pacientka uviedly, že doteraz vážne chorá nebola, užívala 2 roky perorálnu antikoncepciu, asi pred ½ rokom prestala. Alergiu na lieky a potraviny neudávala. Katamnéza: Pacientka bola prijatá na neurologické vyšetrenie pre pocit celkovej slabosti so stupňovaním k večeru, prechodne nemohla žuť a prehĺtať. Ťažkosti sa objavili, keď sa pripravovala na bakalárske skúšky. Bolesti nemala žiadne, bola bez diplopie. Na základe vyšetrení naordinovaných ošetrujúcim lekárom bol jej stav uzavretý stanovením diagnózy – myasthenia gravis. Analýza – interpretácia: Z rozhovoru s pacientkou po uplynutí 1 roka od diagnostikovania ochorenia je zrejmé, že pacientka pokladá stres za jeden z dôležitých faktorov vzplanutia ochorenia. Problémy sa prvý krát objavili u pacientky v čase vnútorného napätia – strachu v období, keď sa pripravovala na bakalárske skúšky. Ťažké pre ňu bolo i obdobie po prepustení z nemocnice, kým sa so svojou chorobou vyrovnala. Pacientka prehodnotila svoje priority, zmenila životný štýl a v rámci možností sa obrnila proti stresu. Teraz, keď dokáže viac oddychovať, svoje povinnosti si rozdeliť na menšie zvládnuteľné úlohy, pravidelne užíva doporučenú liečbu, je jej zdravotný stav stabilizovaný. Diskusia: Na základe uvedených údajov môžeme skonštatovať, že spúšťacím mechanizmom ochorenia u pacientky bol stres. Náročný tretí ročník vysokej školy, nedostatočné sebavedomie

118

v postavení roly študentky, príliš veľké nároky na osobný výkon, nedostatok spánku pravdepodobne prispeli k rozvoju ochorenia. Kazuistika 2 ilustruje predpoklad, že dôležitosť prijatia choroby a zmena životosprávy majú vplyv na priebeh ochorenia: Anamnéza: Pacientka 35 ročná, invalidná dôchodkyňa, žije s ochorením mysthenia gravis už 7 rokov. Dispenzarizovaná je v Centre pre neuromuskulárne ochorenia, opakovane bola hospitalizovaná na neurologickej klinike s progresiou ťažkostí. Katamnéza: Pacientka bola hospitalizovaná na neurologickom oddelení pre progradujúce ťažkosti – bola stále slabá, zakopávala, padali jej viečka, mala časté dvojité viedenie, pri väčšej námahe a najmä večer pociťovala sťažené dýchanie a prehĺtanie. Analýza - interpretácia: Prvé zdravotné problémy pacientky sa prejavili poklesom očného viečka a dvojitým videním. Nakoľko mala dve malé deti, prácu, svojmu ochoreniu nevenovala dostatočnú pozornosť. Nedostatok odpočinku, stres a vypätie vyústilo do rozvinutia generalizovanej formy myasthenie gravis. Po dlhšej chôdzi začala zakopávať a padať, mala problémy so zrakom, rečou a s prehĺtaním. Pri rozhovore uvádzala: „bola som vo veľmi zlom fyzickom i psychickom stave“. V tomto kritickom období jej veľmi pomohol manžel, ktorý ju viedol k tomu, aby s ochorením „bojovala“. Odvtedy zmenila spôsob života. Začala viac oddychovať, pravidelne spávať (8-9 hod.), vstávať v rovnakej rannej hodine. Snažila sa prijímať vyváženú stravu, s dostatkom vitamínov, hlavne skupiny B, vápnika a draslíka. Jej jedálny lístok bol bohatý na pestrú stravu, ovocie, zeleninu. Pije dostatok tekutín, hlavne minerálok s obsahom draslíka. Prestala piť kávu a nápoje s kofeínom, ktoré u nej vyvolávali kŕče. S prihliadnutím na jej možnosti a schopnosti začala plávať, byciklovať a chodiť na prechádzky. Pri prácach v domácnosti jej pomáhajú manžel a dve deti. Od roku 2004 nebola hospitalizovaná. Na záver slová pacientky: „ťažko povedať, ako je najlepšie vyrovnať sa s myastheniou gravis, každý má iný prístup. Dôležité však je nevzdávať sa, bojovať každý deň, nájsť spôsob, ako normálne žiť. Za polovicou úspechu však stojí moja rodina, čo mi dáva silu a chuť žiť. Vďaka mysthenii sa mi otvorili oči a mám na svet i život úplne iný pohľad“. Diskusia: Stavy unaviteľnosti a slabosti sa môžu dostaviť, ale v spolupráci s lekárom a sestrou sa dajú priaznivo ovplyvniť. Na tom sa však v prvom rade musí podieľať sám pacient, pretože ochorenie si vyžaduje zmenu životného režimu. Je potrebné, aby sa pacient vyvaroval namáhavej fyzickej záťaži, ktorá vedie k svalovej unaviteľnosti. Každú činnosť treba naplánovať tak, aby mal pacient dostatok častu na odpočinok. Špeciálna diéta neexistuje, dôležité u pacientov je, aby prijímali dostatok vitamínov, minerálov a ľahko straviteľnú stravu. Schopnosť vyrovnať sa s chorobou a spolupráca pacienta pri liečbe je podmienkou zachovania dobrej kvality života.

119

Kazuistika 3 poukazuje na význam dostatočného informovania pacientov o ich ochorení, čo vedie k minimalizácii výskytu chronických komplikácií a eliminovaní rizikových faktorov. Anamnéza: Pacientka 59 ročná, pracujúca dôchodkyňa udáva závraty, zhoršenú výslovnosť, pocit tlaku do hlavy, dvojité videnie, po dlhšej chôdzi únavu, najmä k večeru jej padá hlava. Katamnéza: Na neurologické oddelenie bola prijatá 59 ročná pacientka, ktorá mala niekoľko dní závraty, zhoršila sa jej výslovnosť, pociťovala tlak do hlavy, mala dvojité videnie, po dlhšej chôdzi bola unavená. Na základe analýzy dokumentácie bolo zistené, že pred 32 mesiacmi bola vyšetrená na neurologickej ambulancii pre bolesti v krčnej chrbtici trvajúce asi 2 dni a zhoršenie zraku vľavo, padali jej viečka a udávala závraty. Ambulantne bol zrealizovaný sintostigmínový test, ktorý bol pozitívny. Pacientke bola doporučená hospitalizácia na neurologickom oddelení, za účelom diferenciálnej diagnostiky. Analýza a interpretácia: Pacientka na začiatku hospitalizácie popierala svoje ochorenie. Tvrdila: „pán doktor mi povedal o nejakej mysténii, ale ja som si myslela, že to prejde. Doužívala som lieky, po ktorých som sa cítila lepšie“. Pacientka má stredné odborné vzdelanie, pracuje ako predavačka – vo vedúcej funkcii. Z toho predpokladáme, že problémy pri osvojovaní vedomostí by nemala mať. Na základe rozhovoru s pacientkov a z analýzy zdravotnej dokumentácie je zrejmé, že nevedela o závažnosti ochorenia a jeho možných komplikáciách. Uskutočnili sme rozhovor o príčinách jej zvýšenej únavy, dôležitosti dodržiavania liečebného režimu a ošetrovateľských odporúčaniach. Pacientka počas celého rozhovoru pozorne počúvala a prejavila záujem o informácie týkajúce sa ochorenia. Na záver rozhovoru pacientka priznáva, že nikdy predtým o ochorení nepočula a dodala, že prvé informácie neboli dostačujúce, preto nevenovala svojmu ochoreniu dostatočnú pozornosť a podcenila ho. Pacientka mala záujem o ďalšie informácie, pýtala sa, či pracujú nejaké podporné skupiny alebo kluby pacientov s myastheniou gravis. Na základe poskytnutých informácií začala pacientka aktívne pristupovať k svojmu zdraviu a sebaopatere. Diskusia: Prípad pacientky nie je ojedinelý, informovanosť pacientov s chronickými ochoreniami je v mnohých prípadoch nedostatočná. Je teda na zodpovednom prístupe zdravotníkov, aby zhodnotili schopnosť pacienta informácie o ochorení prijať a kognitívne spracovať. Od toho potom závisí postoj pacienta k ochoreniu a dodržiavanie všetkých odporúčaní pri liečbe (Kruželová, 2008). Záver Uvedené kazuistiky prezentujú skutočnosť, že dostatočne informovaní pacienti sú oveľa prístupnejší zmene životného štýlu a dodržiavaniu životosprávy. Ovplyvňujú priebeh ochorenia a zodpovedne pristupujú k obnove, udržaniu a podpore svojho zdravia. Kazuistika je jednou z kvalitatívnych metód, ktorou sa usilujeme predložiť komplexnosť a špecifickosť jednotlivých prípadov. Jej využitie pokrýva oblasť praxe, výskumu a výučby v ošetrovateľstve (Žiaková, 2003).

120

Zoznam bibliografických odkazov KAJANOVÁ, J.: Ľudský faktor vo vyučovacom procese. http://66.102.9.104/search?q=cache:hMQmuSYNtZcJ:web.mtf.stuba.sk/sk/aktuality/konferencie/schola/prispevky06/Kajanova.doc+motiv%C3%A1cia+v+pedagogickej+%C4%8Dinnosti&hl=sk&ct=clnk&cd=1&gl=sk&client=firefox-a. KRUŽELOVÁ, I.: Komplexná ošetrovateľská starostlivosť o pacienta s ochorením Myasthenia gravis. Diplomová práca, Trnava: Trnavská univerzita; Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce; Katedra ošetrovateľstva; 2008. 108 s. LEPIEŠOVÁ, M. ET AL.: Prípadové štúdie vo výučbe odborných zdravotníckych predmetov. In: Alternatívne metódy výučby odborných predmetov na SZŠ a VŠ. Martin. Osveta. 2004. 42 s. ISBN 80-8063-154-9. ŽIAKOVÁ, K.: Ošetrovateľstvo – teória a vedecký výskum. Martin. Osveta.. 2003. 319 s. ISBN 80-8063-131-X.

Kontaktná adresa autora: PhDr. Andrea Lajdová

Trnavská univerzita Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce

Katedra ošetrovateľstva Univerzitné námestie 1

917 02 Trnava

121

ÚROVEŇ VEDOMOSTÍ SESTIER O PREVENCII NOZOKOMIÁLNYCH NÁKAZ

*Lešičková Beáta, **Zeleníková Renáta *Chirurgická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava

**Ústav ošetřovatelství, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita, Opava

Súhrn Sestry môžu významne prispieť k minimalizovaniu príležitostí k šíreniu nozokomiálnych nákaz, a to predovšetkým dodržiavaním hygienicko-epidemiologických zásad, používaním bariérovej ošetrovateľskej techniky a v neposlednom rade dôslednou hygienou rúk. Aby tieto úlohy mohli dôsledne plniť, musia mať dostatočné vedomosti o prevencii nozokomiálnych nákaz. Autorky príspevku prezentujú výsledky realizovaného prieskumu v oblasti prevencie nozokomiálnych nákaz vo vybraných zdravotníckych zariadeniach v Českej a Slovenskej republike. Prieskumný súbor tvorí 231 respondentov – sestier. Cieľom prieskumu bolo dotazníkovou metodou zistiť, aké vedomosti majú sestry o prevencii nozokomiálnych nákaz. Kľúčové slová nozokomiálne nákazy, prevencia, prieskum, bariérova ošetrovateľská technika, hygiena rúk Úvod

Incidencia nozokomiálnych nákaz si aj napriek pokroku v zdravotnej starostlivosti udržiava rovnakú úroveň. Nozokomiálne nákazy sú sprievodným nežiadúcim prejavom ústavnej zdravotnej starostlivosti. Nielenže ohrozujú pacienta a predlžujú čas hospitalizácie, ale aj zvyšujú náklady na liečbu. Sestry môžu významne prispieť k minimalizovaniu príležitostí k šíreniu nozokomiálnych nákaz, a to predovšetkým dodržiavaním hygienicko-epidemiologických zásad, používaním bariérovej ošetrovateľskej techniky a v neposlednom rade dôslednou hygienou rúk. Aby tieto úlohy mohli dôsledne plniť, musia mať dostatočné vedomosti o prevencii nozokomiálnych nákaz.

„Nozokomiálne nákazy sú infekcie, ktoré vznikli v zdravotníckom zariadení, neboli prítomné pri prijatí a pacient pri prijatí nebol v inkubačnej dobe príslušnej infekcie. Keď inkubačná doba nie je známa, sú za nozokomiálne nákazy považované tie, ktoré vzniknú po viac ako 48 - 72 hodinách od prijatia do zdravotníckeho zariadenia.“ Centers for Disease Control (In Krkoška, 2002, s. 2) Cieľ práce

Hlavným cieľom prieskumu bolo dotazníkovou metódou zistiť, aká je úroveň vedomostí sestier o prevencii nozokomiálnych nákaz vo vybraných zdravotníckych zariadeniach v Slovenskej a Českej republike.

Súbor, metodika

Na realizáciu prieskumu sme zvolili metódu dotazníka, ktorého cieľom bolo zistiť vedomosti sestier o prevencii nozokomiálnych nákaz. Dotazník obsahoval 30 otázok. Prieskum bol realizovaný vo vybraných zdravotníckych zariadeniach v Slovenskej a Českej republike vo februári 2008. V Slovenskej republike boli dotazníky rozdané vo Fakultnej nemocnici s poliklinikou J. A. Reimana v Prešove a v Nemocnici s poliklinikou sv. Jakuba n.o. Bardejov. V Českej republike boli respondenti oslovení vo Fakultnej nemocnici Ostrava a v Mestskej nemocnici Ostrava. Spolu bolo rozdaných 300 dotazníkov, z toho 150 v dvoch slovenských a 150 v dvoch českých zdravotníckych zariadeniach. Z celkového počtu rozdaných dotazníkov sa vrátilo 231 dotazníkov (77% - ná celková návratnosť). Z dotazníkov rozdaných v Slovenskej republike sa vrátilo 105 dotazníkov (70% - ná návratnosť).

122

a z dotazníkov rozdaných v Českej republike sa vrátilo 126 dotazníkov, čo je 84% - ná návratnosť.

Prieskumnú vzorku na Slovensku tvorilo 105 sestier (104 žien a 1 muž), z ktorých mali prevahu sestry s dĺžkou odbornej klinickej praxe 15 – 20 rokov (29,6%) a s dĺžkou praxe 20 a viac rokov (25,7%). S ukončeným stredoškolským vzdelaním bolo 65,8%, s ukončeným bakalárskym vzdelaním 17,1%. Špecializačné štúdium absolvovalo 40% sestier prieskumnej vzorky.

V Českej republike prieskumný súbor tvorilo 126 sestier (121 žien a 5 mužov), kde boli rovnako zastúpené skupiny sestier s dĺžkou praxe do 3 rokov a 5 - 10 rokov (19,8%), sestry s dĺžkou praxe 3 – 5 rokov (17,5%). S ukončeným stredoškolským vzdelaním bolo 74,6%, s vyšším odborným vzdelaním 14,3% a so špecializačným štúdiom 27,8% sestier. Výsledky a diskusia

Z výsledkov prieskumu vyplýva, že väčšina sestier vie správne definovať nozokomiálne nákazy (84,8% slovenských a 96,8% českých sestier). Prevažná väčšina z oslovených (78,1% slovenských a 74,6% českých sestier) vedela aj správne uviesť najčastejších pôvodcov nozokomiálnych nákaz. Až 21,9% slovenských a 15,9% českých sestier uviedlo, že k najčastejším nozokomiálnym nákazám okrem katétrovej infekcie krvného riečiska, infekcie v mieste chirurgického výkonu, močových a kožných infekcií, ventilátorovej pneumónie patrí aj vírusová hepatitída, salmonelóza a meningitídy. 24,8% slovenských sestier si dokonca nesprávne myslí, že najčastejšími nozokomiálnymi nákazami sú chrípka, pneumónia, močové infekcie a vírusová hepatitída. Hygiena rúk

Významnú úlohu v prevencii nozokomiálnych nákaz zohráva dôkladná hygiena rúk, preto je dôležité venovať jej zvýšenú pozornosť. Z výsledkov prieskumu vyplýva, že 77,1% slovenských a 100% českých sestier dáva na prvé miesto v prevencii nozokomiálnych nákaz dôsledné umývanie a dezinfekciu rúk a zároveň 71,4% slovenských a 100% českých sestier uvádza umývanie a dezinfekciu rúk ako jednu zo zásad bariérovej ošetrovateľskej techniky. Avšak len 48,6% slovenských sestier absolvovalo školenie o správnom umývaní a dezinfekcii rúk a viac ako polovica sestier (51,4%) toto školenie neabsolvovala, na rozdiel od českých sestier, kde školenie neabsolvovalo len 10,3% sestier. Aj keď časť sestier absolvovala školenie o správnej technike umývania a dezinfekcie rúk, je prekvapujúce, že zo 49,6% slovenských sestier, ktoré uviedli správny počet krokov umývania a dezinfekcie rúk, len 21% uviedlo správne aj čas potrebný na jednotlivý krok. Zarážajúci je fakt, že 50,4% slovenských sestier vôbec nepozná správnu techniku umývania a dezinfekcie rúk. Medzi českými sestrami je 25,4% sestier, ktoré vedia správny počet krokov umývania a dezinfekcie rúk, ale nevedia správny čas potrebný na jednotlivý krok a 14,3% sestier, ktoré nepoznajú správnu techniku umývania a dezinfekcie rúk. Nedostatky sestier v ovládaní správnej techniky umývania a dezinfekcie rúk uvádzajú vo svojej štúdii aj slovenské autorky Rybárová a Andraščíková. Z ich štúdie vyplýva, že zo 47 sestier správnu techniku umývania a dezinfekcie rúk pozná 14 sestier (29,8%), z nich len 3 (21,4%) ju vie aj správne popísať a 11 (78,6%) ju popísať nevie. Až 33 (70,2%) sestier v ich štúdii uviedlo, že správnu techniku nepozná. Ako ďalej uvádzajú dĺžku času potrebného k umývaniu a dezinfekcii rúk uviedlo správne 13 (27,6%) sestier – trvanie 30 sekúnd, 6 (12,7%) nevedelo aký čas je potrebný k umývaniu a dezinfekcii rúk, 2 (4,3%) uviedli 20 sekúnd a 2 sestry (4,3%) na túto otázku neodpovedali. (Rybárová, Andraščíková, 2007, s. 16)

K prenosu nozokomiálnych nákaz dochádza najčastejšie prostredníctvom rúk zdravotníckych pracovníkov. Ruky si vždy pred a po každom kontakte s pacientom dezinfikuje 68,6% slovenských a 77% českých sestier. Zarážajúci je údaj, že 13,4%

123

slovenských a 9,5% českých sestier si pred a po každom kontakte s pacientom dezinfikuje ruky, „len ak je na to čas“ alebo si ruky dezinfikujú len po kontakte s pacientom (17,1% slovenských sestier a 11,9% českých sestier).

Nosenie šperkov, hodiniek, nalakovaných, umelých nechtov a iných doplnkov predstavuje riziko zachytenia mikróbov, ktoré na nich zostávajú aj pri dodržaní doporučených postupov. Je prekvapujúce, že 27,6% slovenských sestier nerešpektuje zákaz nosenia hodiniek a šperkov na rukách počas pracovnej doby a 24,8% tento zákaz rešpektuje len niekedy. V súbore českých sestier tento zákaz dodržiava 95,2% respondentov a 4,8% ho dodržiava len niekedy. Používanie ochranných pomôcok

Jednou zo zásad prevencie nozokomiálnych nákaz je používanie ochranných pomôcok pri kontakte s pacientom. Používanie ochranných rukavíc vždy pri každom kontakte s pacientom uviedlo len 39% slovenských sestier, ďalej 58,1% používa ochranné rukavice len pri niektorých činnostiach a dokonca 2,9% slovenských sestier pri kontakte s pacientom nepoužíva rukavice vôbec. V porovnaní s českými sestrami, kde 50,8% sestier používa pri kontakte s pacientom ochranné rukavice vždy, je to významný rozdiel. Pravdepodobnú príčinu nepoužívania ochranných rukavíc slovenských sestier pri kontakte s pacientom môžeme nájsť v odpovediach na jednu z dotazníkových otázok, kde 60% slovenských sestier vidí najväčšie nedostatky v prevencii nozokomiálnych nákaz práve v nedostatku ochranných pomôcok. Ich kolegyne v českých zdravotníckych zariadeniach vidia príčinu týchto nedostatkov v nedbalosti (38,9%) a slabej motivácii (34,1%). Prevencia najčastejších nozokomiálnych nákaz

Určité nedostatky vo vedomostiach o prevencii najčastejších nozokomiálnych nákaz majú slovenské aj české sestry. Výsledky v oblasti prevencie infekcie v mieste chirurgického výkonu ukázali nasledujúce zistenia: viac ako polovica sestier (56,2% slovenských a 54% českých) nesprávne uvádza, že predoperačné holenie miesta chirurgického výkonu sa odporúča večer pred dňom operačného výkonu. Až 71,4% slovenských a 68,2% českých sestier uvádza žiletky ako pomôcku na holenie miesta operačného výkonu. V literatúre sa však uvádza, že holenie miesta operačného výkonu sa odporúča vykonávať čo najkratší čas pred operačným zákrokom. Túto odpoveď správne uviedlo len 38,1% slovenských a 44,4% českých sestier. Holenie sa odporúča vykonávať pomocou depilačných prostriedkov a pomocou špeciálnych strihacích strojčekov, čo uviedlo 56,2% slovenských a 81,8% českých sestier.

V rámci zisťovania vedomostí o prevencii ventilátorových pneumónií sa ukázalo, že až 36,1% slovenských sestier nepoužíva vždy ochranné pomôcky pri odsávaní sekrétu z dýchacích ciest na rozdiel od českých sestier, kde ochranné pomôcky nepoužíva menší počet opýtaných - 11,1%. Sestry tým ohrozujú nielen pacienta, ale aj seba.

V ďalších otázkach sme zisťovali vedomosti sestier v oblasti starostlivosti o periférne a centrálne venózne katétre. Väčšina sestier pozná dĺžku zavedenia periférneho venózneho katétra (80% slovenských a 94,4% českých sestier), ako aj častosť výmeny infúznych setov, spojovacích hadičiek a trojcestných ventilov (68,6% slovenských a 86,5% českých sestier). Avšak 19% slovenských sestier nesprávne uvádza výmenu infúznych setov, spojovacích hadičiek a trojcestných ventilov 1 x 48 hod a 12,7% českých sestier 1 x 72 hod.

Pri zisťovaní informovanosti sestier o prevencii močových infekcií sme chceli vedieť dĺžku zavedenia permanentného močového katétra. Výsledky boli nasledovné: viac ako 7 dní uvádza 32,4% slovenských sestier a 16,7% českých sestier. Odporúčanú dĺžku trvania zavedenia permanentného močového katétra (7 dní) uviedlo správne 55,2% slovenských

124

a 83,3% českých sestier, ale našli sa aj sestry ktoré nevedeli na otázku odpovedať (12,4% slovenských sestier). Záujem sestier o ďalšie vzdelávanie v problematike nozokomiálnych nákaz

Aj keď sestry majú určité nedostatky vo vedomostiach o prevencii nozokomiálnych nákaz, je potešujúci zistený záujem sestier získavať nové poznatky týkajúce sa tejto problematiky. Vzdelávať sa v tejto oblasti má záujem 88,6% slovenských a 88,9% českých sestier. Podieľať sa na prevencii nozokomiálnych nákaz na svojom pracovisku chce 95,2% slovenských a 90,5% českých sestier, čo je výzvou nielen pre riadiacich pracovníkov daných oddelení, ale aj vrcholový manažment zdravotníckych zariadení. Aj keď záujem sestier podieľať sa na prevencii a ďalšom vzdelávaní sa v oblasti nozokomiálnych nákaz je podľa výsledkov nášho prieskumu vysoký, 80,9% slovenských a 70,6% českých sestier nepozná žiadnu literatúru zaoberajúcu sa danou problematikou. Možno práve preto uprednostňujú vzdelávanie formou seminárov v rámci svojho oddelenia (74,3% slovenských a 82,5% českých sestier) a taktiež prostredníctvom článkov v odborných časopisoch (67,6% slovenských a 64,3% českých sestier). Svoje miesto vo vzdelávaní má aj internet, keďže tento spôsob vzdelávania by uprednostnilo 28,6% slovenských a 44,4% českých sestier.

Názory slovenských a českých sestier na prevenciu nozokomiálnych nákaz sú odlišné. 44,8% slovenských sestier si myslí, že sa prevencii nozokomiálnych nákaz nevenuje dostatočná pozornosť, na druhej strane si 57,1% českých sestier myslí, že nozokomiálnym nákazám sa venuje dostatočná pozornosť. 87,6% slovenských a 96,8% českých sestier si myslí, že sestra môže ovplyvniť prevenciu nozokomiálnych nákaz.

Napriek nedostatkom vo vedomostiach o prevencii nozokomiálnych nákaz, ktoré sme zistili na základe odpovedí, sestry hodnotia svoju starostlivosť vo vzťahu k prevencii nozokomiálnych nákaz najčastejšie ako „veľmi dobrú“ (41% slovenských, 47,6% českých sestier) a „dobrú starostlivosť“ (36,2% slovenských, 37,3% českých sestier).

V rámci prevencie nozokomiálnych nákaz by malo každé zdravotnícke zariadenie vytvoriť pracovnú skupinu, ktorej súčasťou je sestra pre nozokomiálne nákazy. Len 14,3% slovenských sestier uviedlo, že v ich zdravotníckom zariadení je sestra pre nozokomiálne nákazy, 37,1% respondentov uviedlo že takúto sestru vo svojom zdravotníckom zariadení nemajú a 48,6% sestier nevedelo odpovedať. V Českej republike uviedlo 77% sestier, že ich zdravotnícke zariadenie má sestru pre nozokomiálne nákazy a len 14,3% sestier uviedlo že takúto sestru nemajú. Záver

Predpokladom úspechu v znižovaní incidencie nozokomiálnych nákaz je ich prevencia založená na dostatočných vedomostiach o vzniku a šírení nozokomiálnych nákaz, ako aj štúdiu podmienok, ktoré tento proces umožňujú a ovplyvňujú. Z hľadiska ošetrovateľskej praxe je v prevencii nozokomiálnych nákaz dôležité poznať, ale predovšetkým dodržiavať protiepidemiologické opatrenia, zásady bariérovej ošetrovateľskej techniky ako aj techniku správneho umývania a dezinfekcie rúk. Prísne dodržiavanie preventívnych opatrení je povinnosťou všetkých zdravotníckych pracovníkov. Nevedomosť či ignorovanie prevencie nozokomiálnych nákaz môže viesť k závažnému ohrozeniu zdravia a života pacienta, predĺženiu doby hospitalizácie a výraznému zvýšeniu finančných nákladov na ich liečbu. Zoznam bibliografických odkazov KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzívni péči. 1. vyd. Praha: Graga Publishing, 2007. 352 s. ISBN 978-80-247-1830-9 KELČÍKOVÁ, S. 2003. Význam kvalitnej profesionálnej prípravy sestier v problematike hygieny rúk. In: Nozokomiálne nákazy. 2003, roč. 2, č. 4, s. 36-46.

125

KRKOŠKA, D. 2002. Nozokomiálne nákazy – problém stále aktuálnejší. In: Nozokomiálne nákazy. 2002, roč. 1, č. 1, s. 2-8. LÍŠKOVÁ, A. 2002. Pohľad na nozokomiálne infekcie u chirurgických pacientov I. In: Nozokomiálne nákazy. 2002, roč. 1, č. 1, s. 15-22. MAĎAR, R. Prevence nozokomiálnich nákaz v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 175 s. ISBN 80-247-1673-9 MAĎAR, R. 2002. Šírenie nozokomiálnych patogénov a možnosti jeho redukcie. In: Nozokomiálne nákazy. 2002, roč. 1, č. 1, s. 27-31. NOSKOVÁ, T. 2002. Nozokomiálne nákazy a ich hygienicko-epidemiologické pozadie. In: Nozokomiálne nákazy. 2002, roč. 1, č. 1, s. 9-14. PODSTATOVÁ, R., MAĎAR, R. 2007. Hygiena rukou v prevenci nozokomiálních infekcí. In: Sestra. Praha, 2007, roč. 17, č. 6, s. 52-55. ISSN 1210-0404. PODSTATOVÁ, R., MAĎAR, R. 2008. Nozokomiální nákazy. In: Sestra. Mimořádná příloha – Perioperační péče. Praha, 2008, roč. 18, č. 1, s. 10-12. ISSN 1210-0404. PODSTATOVÁ, R. MAĎAR, R. 2007. Prevence infekcí v místě chirurgického výkonu. In: Sestra. Mimořádná příloha – Instrumentářka. Praha, 2007, roč. 17, č. 4, s. 8-10. ISSN 1210-0404. POKORNÁ, R. 2006. Zásady bariérové ošetřovací techniky. In: Nozokomiálne nákazy. 2006, roč. 5, č. 3, s. 34-36. RYBÁROVÁ, D., ANDRAŠČÍKOVÁ, Ľ. 2007. Vedomosti sestier o nozokomiálnych infekciách. In: Sestra a lekár v praxi. Bratislava, 2007, roč. 6, č. 11-12, s. 16-17. ISSN 1335-9444. ŠRÁMOVÁ, H. Nozokomiálni nákazy II. Praha: Maxdorf, 2001. 303 s. ISBN 80-85912-25-2

Kontaktná adresa autorov: Bc. Beáta Lešičková Chirurgická klinika

Fakultní nemocnice Ostrava 17. listopadu 1790

708 52 Ostrava Email: [email protected]

PhDr. Renáta Zeleníková


Slezská univerzita Hauerova 4


126

VYUŽITÍ PRVKŮ ARTETERAPIE VE VÝUCE KOMUNIKACE A PSYCHOLOGIE OBORU VŠEOBECNÁ SESTRA

Římovská Zdeňka, Haluzíková Jana

Slezská univerzita Opava, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav ošetřovatelství Pes a měsíc Země je velká, Okraj noci daleký je. Co dělá ve tmě malý psíček? Na měsíček vyje: Měsíci budˇmým přítelem. Zůstali jsme tak sami Pod hvězdami, ve světě setmělém. V tu chvíli malíř Žebřík přistrčí a pejsek, Kterému se stýská, Měsíci může do uší své stezky šeptat zblízka. Josef Brukner Souhrn Článek seznamuje s výukovými prvky arteterapie v rámci cvičení z psychologie a komunikace oboru všeobecná sestra. Poukazuje na to, jak významnou roli zastupuje právě arteterapie v procesu sebepoznání a nonverbální komunikace s klientem, pacientem. Umění samotné obohacuje lidský život a přináší radost nejen z vlastní tvůrčí činnosti lidem zdravým i handicapovaným. Malování ústy či nohama handicapovaných umělců často bývá jejich jedinou radostí a komunikací zároveň. Cílem výuky je snaha ukázat studentům ošetřovatelství i tuto cestu. Klíčová slova: komunikace ve zdravotnictví - arteterapie – arteterapeutické techniky – sebepoznání Každý člověk je neopakovatelnou lidskou bytostí, která má své místo v řádu světa stejně jako hvězdy na nebi. Jeho osobnost je tvořena bio-psycho-sociálně. Pochopit pestrobarevnost pacientů, klientů se kterými se studenti a studentky oboru všeobecná sestra setkávají pomáhají znalosti z oboru psychologie a také komunikace. Během studia v prvém i druhém ročníku jsou seznámeni s teoretickými základy zmíněných oborů. Na tyto vědecké základy navazují aktivní cvičení, která jsou vedena prožitkově, sebezkušenostně. Základem úspěšné práce nejen ve zdravotnictví je sebepoznání, empatie a správná komunikace. Člověk řekne slovy pouze 7%, často nám v nemoci nechce sdělit nic, ale hovoří jeho oči, tvář, mimika i posturika. Snažíme se , aby se naši studenti uměli dívat nejen očima, ale především srdcem. V procesu sebepoznání jim pomáhají prvky arteterapie. Výtvarná arteterapie je cílený terapeutický proces, realizovaný zejména individuálně, ale také skupinově. Arteterapie se opírá o výtvarné projevy klientů jako o hlavní léčebný prostředek. Nejde při ní o konečné dílo, ale o proces tvorby. Jako zvláštní obor se vyvíjela zhruba sto let. V jeho počátcích byste našli zájem odborníků o spontánní výtvarnou produkci duševně nemocných lidí, která tehdy měla být jen oporou pro přesnější diagnózu poruchy. Až později se přešlo k zájmu o to, jak psychicky nemocný člověk vnímá umění. (Známý je Roschachův test umožňující psychologické diagnostikování podle výkladů, jež klient dává k sérií symetrických tušových skvrn). Teprve od druhé světové války se výtvarných technik

127

využívá v léčbě psychických poruch, většinou v kombinaci s jinými psychoterapeutickými postupy. Některé vysoké školy vyučují arteterapii jako samostatný obor, u nás pedagogická fakulta Jihočeské univerzity. Arteterapeutických technik je mnoho, např. volné čmárání tužkou, volná kresba prsty namočenými v barvě, koláž, vcítění se do pohádkového zvířete, interakční kresba ve dvojicích (komunikuje se při ní pouze pastelkou na společném papíře, skupinová práce na zadané téma – roční období, věž z papíru aj.). Výtvarné techniky se používají proto, aby klientům usnadnily vyjadřování jejich pocitů nonverbálně. Arteterapie je vhodným prostředkem zejména u těch klientů, kteří se nesnadno slovně vyjadřují. Arteterapie v současné době disponuje v oblasti:

1. Aktivní terapie – pracovní, pohybová, divadelní činnost (zvláštním druhem je muzikoterapie)

2. Pasivní terapie – zahrnuje zájem klientů o dějiny umění, besedy o umění, návštěvy filmů, výstav, sběratelství drobné grafiky aj.

Aktivní formy: samotná výtvarná činnost v různých výtvarných disciplínách. Studenti Slezské univerzity oboru ošetřovatelství jsou seznamováni pouze s jednotlivými prvky arteterapie a jejich cvičení jsou vedena prožitkově za účelem sebepoznání a také za účelem poznání pocitů handicapovaných. Do cvičení jsou zařazeny aktivity typu, malování ústy, nohama, skupinová práce, kdy se sleduje kooperace a význam rolí ve skupině. Dále jsou seznamováni s významem barev a jejich působností na lidskou psychiku.Ve výuce není opomenuta ani oblast handicapovaných umělců a jejich schopnost a snaha o sebeprosazení. Závěr V závěru bychom chtěly vzpomenout, že francouzský malíř Henri Toulouse-Lautrec, který trpěl dědičnou chorobou kostí a v jejím důsledku i malým vzrůstem (měřil jen 152cm) většinu dětství trávil v posteli kreslením, jeho komunikace byla převážně jeho obrazy, měl výrazný talent a cit pro zachycení pohybu rozevlátých tanečnic, sám se však pohyboval s velkými potížemi. Malování bylo jeho jedinou radostí a hlavně komunikačním prostředkem. Seznam bibliografických odkazů ŠICKOVÁ, J., FABRICI. Základy arteterapie. Praha: Portál, 2002. ISBN 0 -7178-616-0. MATOUŠEK, O. Potřebujeme psychoterapii? Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-314-5. www.arteterapie.cz

Kontaktní adresa autora: PhDr. Zdeňka Římovská

Ústav ošetřovatelství FPF SU v Opavě

Hauerova 4 746 01 Opava


128

HODNOTENIE SÚSTAVNÉHO VZDELÁVANIA SESTIER A PÔRODNÝCH ASISTENTIEK V SR

Slezáková Zuzana, Pavlíková Slavomíra

Odbor zdravotníckeho vzdelávania, Sekcia zdravia, MZ SR Poster v prehľadnej forme predstavuje formy hodnotenia sústavného vzdelávania sestier a pôrodných asistentiek v Slovenskej republike. Uvádza kreditové ohodnotenie vzdelávacích aktivít ďalšieho vzdelávania ako sú špecializačné štúdium, certifikačná príprava alebo vzdelávacia aktivita sústavného vzdelávania – akými sú konferencie, semináre, workshopy a kurzy, odborné stáže, prednášková, pedagogická, publikačná a vedecko-výskumná činnosť a podobne, čím sestrám umožňuje rýchlu orientáciu v priznávaní kreditov. Zoznam bibliografických odkazov BEŇUŠOVÁ, K.: Sústavné vzdelávanie zdravotníkov. In. Slovenský lekár v Európskej únii. Vrútky: Raabe, 2004 , s.41-57. ISBN 80-968206-1-1. DERŇAROVÁ, Ľ. ELIAŠOVÁ, A., ŽULTÁKOVÁ,S.: Špecifiká evalvácie vzdelávacích inštitúcii zameraných na prípravu sestier a pôrodných asistentiek. In: Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia. - ISSN 1336-183X. - Roč. 3, č. 6 (2005), s. 4-8. DERŇAROVÁ, Ľ.: Objektivizácia hodnotenia vzdelávania v ošetrovateľstve. Doktorandská dizertačná práca. Trnavská univerzita v Trnave. FZaSP, Trnava, 2005,108 s. ZÁVODNÁ, V., BEŇUŠOVÁ, K., SLEZÁKOVÁ, Z.: Ďalšie vzdelávanie zdravotníckych pracovníkov po reforme zdravotníctva. Quo vadis zdravotníci? Zborník CD z konferencie s medzinárodnou účasťou 22-23.apríl 2005, Prešov, ISBN 80-8068-392-1 Zákon č.578/2004 Z.z. o poskytovateľoch zdravotnej starostlivosti, zdravotníckych pracovníkoch, stavovských organizáciách a o doplnení niektorých zákonov. Nariadenie vlády SR č. 322/2006 Z. z. o spôsobe ďalšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov, sústave špecializačných študijných odboroch a sústave certifikovaných pracovných činností v znení neskorších predpisov Zákon č.131/ 2002 Z.z. o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Vyhláška MZ SR č. 366/2005 Z. z., ktorou sa ustanovujú podrobnosti o kritériách a spôsobe hodnotenia sústavného vzdelávania zdravotníckych pracovníkov v znení neskorších predpisov

Kontaktná adresa autora: PhDr. Zuzana Slezáková, PhD., MPH

PhDr. Slavomíra Pavlíková, MPH Sekcia zdravia

Odbor zdravotníckeho vzdelávania Ministerstvo zdravotníctva SR Limbova 2, 837 52 Bratislava


129

VĚK, MÍRA ODOSOBNĚNÍ, ODCHOD ZE ZDRAVOTNICTVÍ VE VZTAHU K BURNOUTU – MOTIVACE STUDENTŮ

*Wimmerová Martina, **Archalousová Alexandra

*Střední zdravotnická škola Ústí nad Orlicí **Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezská univerzita v Opavě

Souhrn Příspěvek chce poukázat na alarmující aspekty u zdravotnických pracovníků pracujících v léčebnách pro dlouhodobě nemocné a v penzionech pro seniory. Zaměřuje na věk sester, míru odosobnění, zvažování odchodu ze zdravotnictví. Výskyt burnoutu u zdravotnických pracovníků pracujících na odděleních LDN a v penzionech pro seniory monitorovaného pomocí standardizovaného dotazníku MBI vykazuje poznatky, na které je třeba upozornit a následně řešit v ošetřovatelském managementu i zdravotnickém školství. Klíčová slova: Burnout, věk sester, citové vyčerpání, odosobnění, pracovní výkon, odchod ze zdravotnictví, koncepce zdravotní péče, koncepce ošetřovatelské péče, motivace studentů Úvod Zdravotničtí a sociální pracovníci v domovech důchodců patří k nejohroženějším skupinám, pokud jde o syndrom vyhoření. Tito lidé (většinou ženy) málokdy vidí pokrok ve stavu starých a většinou opuštěných obyvatel domovů důchodců. V lepším případě je stav starých lidí delší dobu neměnný, většinou se však pomalu či rychleji zhoršuje. Věk těchto pracovníků je vyšší něž v nemocnici, či v primární péči. Zájem studentů nastoupit na tato pracoviště je nízký. Cíl výzkumného šetření Cílem je zaměřit se na alarmující aspekty a to především: věk, míru odosobnění, zvažování odchodu ze zdravotnictví. Souhrnně bylo nutno nejprve zmapovat výskyt syndromu vyhoření u zdravotnických pracovníků pracujících v LDN pro klienty a zařízeních pro seniory a určit, zda měli určité proměnné, v tomto případě výše uváděné aspekty vliv na proces vyhořování u zdravotníků či nikoliv. Metodika výzkumu

Použití standardizovaného dotazníku Christiny Maslachové – MBI (Maslach,C.,Jackson, S. The Maslach burnout inventory. 3.vyd. Palo Alto, CA, Conzulting psychology press, 1996). Dotazník byl vyplňován anonymně, individuálně a bez časového omezení. Výzkumný vzorek tvořili zdravotní sestry a ošetřovatelky/ošetřovatelé, a to v

130

celkovém počtu jedno sto čtyřicet respondentů. Respondenti byli celkem z 8 zdravotně-soc. zařízeních. Výsledky I. Jednou ze zkoumaných proměnných byl věk respondentů Nejčetnější skupinu tvořili respondenti ve věkovém rozmezí 40-49 let (28,6 %), další zastoupení respondentů bylo téměř totožné ( věkové rozmezí 18-29 let – 24,3 %, 30-39 let -23,6 %, 50 -59 let 22,1% ), pouze skupinu nad 60 let tvořili dva respondenti.

Cit

21,88

25,1525,13

23,65

3,50

18-29

30-39

40-49

50-59

60 a více

V celkovém počtu respondentů dosáhli v oblasti citové a v oblasti odosobnění nejvyšších průměrných hodnot respondenti ve věku 30-39 let. V oblasti snížení pracovního výkonu z celkového počtu respondentů dosahovali nejnižšího průměrného počtu bodů respondenti ve věku 50-59 let. Šetření ukázalo, že je statisticky významná závislost mezi věkem a mírou odosobnění. Při porovnání obou typů pracovišť dosahovali respondenti pracující na oddělení LDN ve věku 30-39 let a 50-59 let v oblasti citové nejvyšších průměrných hodnot. Naopak v penzionech pro seniory to byli respondenti ve věku 40-49 let. II. Druhých aspektem bylo odosobnění V oblasti odosobnění dosahovali nejvyšších průměrných hodnot respondenti pracující na oddělení LDN ve věku 50-59 let a naopak v penzionech pro seniory to byli respondenti ve věku 18 –29 let. V oblasti snížení pracovního výkonu dosáhli nejnižších průměrných hodnot na obou pracovištích. respondenti ve věku 50-59 let. III. Další zkoumanou proměnnou byla četnost zvažování o odchodu ze zdravotnictví Nejčetnější skupinu tvořili respondenti zřídka uvažující o odchodu ze zdravotnictví (50 %), druhou nejčetnější skupinu tvořili respondenti občas uvažující o odchodu ze zdravotnictví ( 40,7 %), třetí skupinu tvořili respondenti často uvažující o odchodu ze zdravotnictví ( 8,6%)

131

a zanedbatelnou skupinu respondentů (0,7 %) tvořili respondenti zřídka zvažující odchod ze zdravotnictví.

Cit

16,00

33,8227,74

18,17

hledám jiné zaměstnání

často

občas

zřídka

V celkovém počtu respondentů dosáhli v oblasti citové a v oblasti odosobnění nejvyšších průměrných hodnot respondenti často uvažující o odchodu ze zdravotnictví. V oblasti snížení pracovního výkonu z celkového počtu respondentů dosahovali nejnižšího průměrného počtu bodů respondenti zřídka uvažující o odchodu ze zdravotnictví. Šetření ukázalo, že je statisticky významná závislost mezi četností zvažování o odchodu ze zdravotnictví a mírou citového vyčerpání.

Při porovnání obou typů pracovišť dosahovali respondenti často zvažující odchod ze zdravotnictví v oblasti citové i v oblasti odosobnění, respondenti pracující na oddělení LDN a občas zvažující odchod ze zdravotnictví dosahovali v oblasti snížení pracovního výkonu nejnižších průměrných hodnot a v penzionech pro seniory to byli respondenti zřídka zvažující odchod ze zdravotnictví.

Při porovnávání výsledků dosažených respondenty pracujícími na odděleních pro dlouhodobě nemocné klienty a výsledků dosažených respondenty pracujícími v penzionech pro seniory většinou dosahovali vyšších průměrných hodnot respondenti pracující v léčebnách pro dlouhodobě nemocné klienty. Závěr Výsledky provedeného výzkumu, tedy poznatky jím získané potvrzují nutnost a aktuální potřebu provádění neustálého monitoringu výskytu syndromu vyhoření u zdravotnických pracovníků, kdy je zejména nutná snaha vedení zdravotnických zařízení o udržení kvalifikovaného a zkušeného personálu v českých geriatrických zařízeních. Mezi alarmující aspekty těchto zařízeních patří:

• Vysoký věk sester a dalších zdravotníků • Citové vyčerpání a zvažování o odchodu ze zdravotnictví • Nízká motivace pracovat na těchto pracovištích

132

Sestry, zdravotnické pracovníky a především již studenty je nutné motivovat a vést k uvědomění být ochoten pomoci, k dalšímu vzdělávání včetně zvyšování jejich kvalifikace, a to prostřednictvím odpovídajícího finančního ohodnocení ze strany vedení, výkladem a vysvětlením této nutnosti.

Významným prvkem je snaha o zvýšení prestiže této profese v povědomí laické veřejnosti. Bez změny koncepce zdravotní péče včetně koncepce péče ošetřovatelské, za trvání situace, kdy jsou sestry i vysokoškolsky vzdělané považovány za „asistentky“ lékařů, bude čím dál menší ochota zkušených vzdělaných sester dále se vzdělávat a setrvávat ve zdravotnictví a malá ochota absolventů škol nastupovat do těchto zařízení. Výsledky výzkumného šetření jsou alarmující! Jednou z nutností a možností, jak zlepšit situaci v těchto zařízeních by mohl být příliv nový absolventů škol oboru ošetřovatelství do těchto zařízeních a především jejich adekvátní motivace.

Celá lidská populace stárne a kdokoli z nás se může stát i nemohoucím, odkázaným na pomoc druhých a nikdo z nás si nepřeje neosobní zacházení, lhostejný, podrážděný, unavený nespokojený ošetřovatelský personál, který nemá nikdy dostatek času ani chuti vyslechnout naše potřeby, přání či jen snahu o komunikaci. Seznam bibliografických odkazů MALLOTOVÁ, K.: Burn-out neboli syndrom vyhoření. Časopis Psychologie dnes, 2000, číslo 2, str. 14-15. . ISSN 1212-9607 PINIKAHANA, J., HAPPELL, B.: Stress, burnout and job satisfaction in rural psychiatric nurses : A Victorian study. Aust. J. Rural Health, 2004, č. 12, str. 120-125. PRÁŠILOVÁ, Halka.: Vyhoření zaměstnanci domovů důchodců. Časopis Psychologie dnes, 2000, č. 7-8, str. 24-25. ISSN 1212-9607 ROTHBUCHER, H., Psychohygienische Aspekte des Lehrberufs aus der Sicht der Existenzanalyse und Logotherapie Viktor Frankls. VALENOVÁ, I.: Syndrom vyhoření u sester pracujících na oddělení onkologie a interny. Závěrečná práce, Olomouc, 2000.

Kontaktní adresa autorů: PhDr. Martina Wimmerová, RN.

tel: 420 603 519 395 e-mail: [email protected]

PhDr.Alexandra Archalousová, Ph.D., RN., RM. e-mail: [email protected]

133

BARIÉRY EVIDENCE BASED NURSING

Zeleníková Renáta Ústav ošetřovatelství, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita, Opava

Souhrn Evidence Based Nursing (ošetřovatelství založené na důkazech) je integrace nejlepších dostupných výsledků výzkumů, klinické zkušenosti a potřeb pacienta v kontextu dostupných prostředků. Jednou z hlavních charakteristik ošetřovatelství založeného na důkazech je kontinuální změna v klinické praxi založená na nejnovějších dostupných důkazech. Příspěvek se zabývá popisem bariér evidence based nursing, které mohou bránit implementaci ošetřovatelství založeného na důkazech do klinické praxe. Klíčová slova: evidence based nursing, ošetřovatelství založené na důkazech, bariéry, směrnice Úvod

Jednou z hlavních charakteristik evidence based nursing je kontinuální změna v klinické praxi založená na nejnovějších dostupných důkazech. K tomu je zapotřebí dostatek erudovaného a ochotného personálu, příznivé prostředí, podpora managementu a další faktory, které mohou podpořit implementaci evidence based nursing do praxe. Evidence – Based Nursing Pojem Evidence Based Nursing (Ošetřovatelství založené na důkazech) vychází z pojmů Evidence Based Practice a Evidence Based Medicine. „Evidence Based Practice (praxe založená na důkazech) je integrací nejvalidnějších výsledků publikovaných studií, klinické zkušenosti a potřeb pacienta. Potřeby pacienta se v tomto případě chápou specificky jako očekávání, zájem, obavy a požadavky, které pacienti přinášejí do klinické praxe.“ (Malloch, K., Porter-O´Grady,T., 2006, s. 1) DiCenso definuje Evidence Based Practice jako proces klinického rozhodování sester prostřednictvím využití nejdostupnějších výsledků výzkumu, klinické zkušenosti a preferencí pacienta v kontextu dostupných prostředků. (DiCenso et al) Mezi zručnosti nutné pro uplatnění evidence based nursing patří kritické myšlení, znalost výzkumu, znalost informačních technologií, počítačové zručnosti, komunikační zručnosti a ochota vzdělávat se. Aby sestry mohli uskutečňovat evidence based nursing, je potřebné vzít v úvahu také následující faktory:

• k dané problematice musí být publikovaný adekvátní výzkum • sestry musí mít zručnosti týkající se přístupu a kritické analýzy výzkumu • praxe musí umožnit sestrám implementovat změny založené na evidence based

nursing. Nedostatky v uvedených faktorech se jeví jako překážky (bariéry) evidence based nursing. Aplikace Evidence – Based Nursing do praxe a směrnice Jednou z možností jak aplikovat „evidence based nursing“ do praxe je používání směrnic či standardních postupů v praxi (viz obrázek 1). Směrnice klinické praxe jsou systematicky propracovaná tvrzení, které pomáhají sestrám a pacientům při rozhodování o vhodné péči v určité klinické situaci. Je nezbytné, aby směrnice byly vědecky opodstatněné, systematicky zkoumané a hodnocené (tj. založené na důkazech) a pravidelně inovovány na základě hodnověrných výsledků nejnovějších výzkumů. „Kvalitně připravené a pravidelně aktualizované směrnice se stávají nástrojem, prostřednictvím kterého může každá sestra

134

pracovat na základě vědeckých důkazů bez toho, aby věnovala nadměrné množství času jejich vyčerpávajícím hledáním a tříděním.“ (Baška, T., 2003, s. 319) Obrázek 1: Model implementace guidelines (směrnic) do praxe (Burns, N. – Grove, S.K., 2005, s. 655)

Model implementace Model implementace guidelinesguidelines do praxedo praxePraktický problém

Hledání nejlepšího EBP guidelines

Kvalita EBP guidelines

Spojení guidelines s klinickou zkušeností, odborným posudkem

Použití guidelines v praxi (pacient, poskytovatel, zařízení)

Doladění EBP guidelines

Evidence-based practice

Autor Významnostproblému

Stupeň důkazu

z výzkumu

Spojení s národními standardy

Analýza nákladů

Monitorování výsledků používaní guidelines v praxi (pacient, poskytovatel, zařízení)

V současnosti je mnoho ošetřovatelských intervencí podpořeno výzkumem a jsou také zapracovány do směrnic. Jsou však oblasti ošetřovatelské praxe, které si vyžadují další, doplňující výzkum. Některé sestry rychle a pohotově integrují výzkumné výsledky do praxe, jiné pomaleji. Existuje mnoho příčin a překážek, proč ne všechny ošetřovatelské intervence jsou vykonávány na základě evidence based nursing. Bariéry Evidence Based Nursing Bariéry evidence based nursing dávají odpověď na otázku, proč sestry neposkytují péči ve všech oblastech ošetřovatelství na základě ošetřovatelství založeném na důkazech. Studie zaměřená na zjišťování bariér evidence based practice, publikována v Journal of Advanced Nursing v roce 2000, popisuje překážky – bariéry evidence based practice, které charakterizovala skupina 400 registrovaných sester v jedné australské nemocnici. Na základě jejich odpovědí je možné bariéry evidence based nursing rozdělit do 4 skupin: 1. dostupnost výsledků výzkumu 2. očekávaný výsledek využití výzkumu 3. organizační podpora využití bádání 4. podpora od ostatních Autoři Cherry, Jacobs popisují bariéry využití výsledků výzkumu v praxi, přičemž je rozdělili na 3 základní skupiny: bariéry vztahující se k výsledkům výzkumu, bariéry na straně sester a bariéry týkající se charakteristiky organizace (viz tabulka 1). Tabulka 1: Bariéry využití výsledků výzkumu v praxi (Cherry, B., Jacob, S. R., 2005, s. 503) Bariéry Příčiny bariér 1. bariéry vztahující se k výsledkům

výzkumu • studie nejsou zaměřeny na klinické

problémy

135

• studie nejsou opakované (zdvojené) • závěry nejsou formulovány v termínech,

kterým rozumí většina sester v klinické praxi

2. bariéry na straně sester

• sestry nepřikládají výzkumu důležitost • sestry nečtou výzkumné zprávy (závěry

výzkumu) • sestrám chybí schopnost najít závěry

výzkumu • sestry neví, jak aplikovat výsledky

výzkumu v praxi 3. bariéry týkající se charakteristiky

organizace

• touha po stabilitě • výdaje na rozvoj a implementaci • autoritativní styl manažmentu • organizační zmatek z vnějších a vnitřních

tlaků Podobně vidí bariéry Burns a Grove, kteří rozdělují bariéry evidence based practice do 3 kategorií: 1. charakteristiky sester

• nedostatek kvalifikace pro hodnocení kvality výzkumu, zvláště statistických výsledků

• neuvědomění si výsledků výzkumu • neuvědomění si evidence-based směrnic (guidelines), které se můžou využít pro

praxi • neochota změnit současnou praxi • nedocenění výsledků výzkumu pro změny v praxi • přesvědčení, že změny v praxi založené na výzkumu budou mít minimální přínos

2. podpora zdravotnické organizace • neposkytnutí přístupu k časopisům a dalším zdrojům výsledků výzkumu a

evidence-based guidelines • omezený čas na provedení změn vyplývajících z výzkumu v praxi • omezená pravomoc na změnu péče o pacienta/klienta na základě výsledků

výzkumu • žádné prostředky na podporu změn v praxi • žádné odměny na poskytování evidence-based péče o pacienty / klienty a rodiny.

3. kvalita výsledků výzkumu • nejasná interpretace výzkumných závěrů • nesrozumitelná interpretace výsledků výzkumu pro sestry z praxe • studie není zaměřená na relevantní praktické problémy (Burns, N., Grove, S.K.,

2005, s. 641) Závěr Identifikace bariér evidence based nursing může podpořit komunikaci mezi výzkumníky, sestrami a zástupci organizací a může ulehčit implementaci evidence based nursing ve zdravotnických zařízeních, čímž přispívá ke zvyšování kvality poskytované péče pacientům.

136

Seznam bibliografických odkazů BAŠKA, T. Ošetrovateľská prax založená na dôkazoch. In Žiaková, K. a kol.: Ošetrovateľstvo – teória a vedecký výskum. 1. vyd. Martin: Osveta, 2003. 319 s. ISBN 80-8063-131-X. BURNS, N. – GROVE, S. K. The Practice of Nursing Research: Conduct, Critique and Utilization. 5th ed. St. Louis: Elsevier, 2005. 780 s. ISBN-13: 978-0-7216-0626-2. ISBN-10: 0-7216-0626-1. DICENSO, A. - GUYATT, G. - CILISKA, D. Evidence-Based Nursing. A Guide to Clinical Practice. St. Louis: Mosby, 2005. 600p. ISBN-13: 978-0-323-02591-1. ISBN-10: 0-323-02591-9. DOSHIER, S. Evidence based practice. In Bužgová, R. - Jarošová, D.: Ošetřovatelská diagnostika a praxe založená na důkazech. Nursing Diagnosis and Evidence Based Practice. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2007. ISBN 978-80-7368-230-9, s. 45-50. CHERRY, B. - JACOB, S. R. Contemporary Nursing. 3rd ed. St. Louis: Mosby, 2005. 632 p. ISBN 0-323-02968-X. LOBIONDO-WOOD, G. - HABER, J. Nursing Research. Methods and Critical Appraisal for Evidence-Based Practice. 6th ed. St.Louis: Mosby, 2006. 602 p. ISBN 0-323-02828-4. MALLOCH, K. - PORTER-O’GRADY, T. Introduction to Evidence-Based Practice in Nursing and Health Care. Sudbury: Jones and Bartlett Publishers, 2006. 278 p. ISBN-13: 978-0-7637-2913-4. ISBN-10: 0-7637-2913-2. MULHALL, A. Nurses´ Use of Research Information In Clinical Decision Making: A Descriptive and Analytical Study. Centre for Evidence Based Nursing. University of York, UK [online]. Dostupné z: <http://www.york.ac.uk/healthsciences/centres/evidence/cebn.htm>. [cit. 2007-02-28]. PARAHOO, K. Nursing Research: Principles, Process and Issuees. 2nd ed. New York: Palgrave Macmillan, 2006. 481 p. ISBN 0-333-98727-6. WHITEHEAD, E. - MASON, T. Study Skills for Nurses. London: SAGR, 2005. 229 p. ISBN 0-7619-4128-2.

Kontaktní adresa autora: PhDr. Renáta Zeleníková


Slezská univerzita v Opavě Hauerova 4


CESTA K PROFESIONÁLNÍMU OŠETŘOVATELSTVÍ III Sborník příspěvků III. Slezské vědecké konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí

Alexandra Archalousová /ed./

Technický redaktor: Renáta Zeleníková

Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta

Ústav ošetřovatelství

Vydání první

Počet stran 138 Náklad 300 ks

Tisk provedla: Tiskárna Kleinwächter, Frýdek-Místek

Opava 2008

ISBN 978-80-7248-470-6

Date post:	28-Oct-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	5 times
Download:	0 times

ISBN 978-80-7248-470-6 - slu.cz

Documents