Jabok, ETF 2013 Michael Martinek...Začátek 21. stol. – vzestup zbytku světa: USA zůstávají...

Jabok, ETF 2013

Michael Martinek

Na konferenci Forum 2000 v Praze vystoupila barmská poslankyně a někdejší disidentka Su Ťij. Laureátka Nobelovy ceny za mír přijela do Prahy úplně poprvé. Hovořila zde o demokratických principech vládnutí. Sešla se i s prezidentem Zemanem.

3 Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2013. Michael Martinek 2

Aun Schan Su Ťij - narozena v r. 1945 v Rangúnu v Barmě,

- studovala na Oxfordské univerzitě v Anglii, - je dcerou muže, který vyjednal nezávislost Barmy (země byla britskou kolonií), - bývalá disidentka, dnes poslankyně, - stojí v čele opoziční strany Národní liga pro demokracii, - téměř 20 let ji držela ve vězení vládnoucí vojenská junta, - v r. 1990 získala Sacharovu cenu za svobodu myšlení, - držitelka Nobelovy ceny míru (1991) na návrh Václava Havla.



Barma – Myanmar Ekonomika Myanmaru je v přepočtu k HDP na obyvatele jedna z

nejslabších v celém regionu. Velice se na tom podepsala vládní politika od dosažení nezávislosti v roce 1948, protože pod britskou správou to byla druhá nejbohatší země v jihovýchodní Asii.

Po roce 1948 premiér U Nu vyhlásil politiku znárodňování a stát byl prohlášen vlastníkem veškeré půdy. Byly také vyhlášeny osmiletky. V 50. letech se export rýže propadl o dvě třetiny a export minerálů o 96% ve srovnání s předchozí úrovní. Plány byly částečně financovány tištěním peněz, což vedlo k inflaci. Po puči v roce 1962 byl vyhlášen program Barmské cesty k socialismu, který znárodnil všechny sektory s výjimkou zemědělství. Tento program skončil katastrofou a zemi zcela ekonomicky zbídačil.

V roce 1987 byla Barma přijata mezi nejméně rozvinuté země. Od roku 2011 nicméně civilní vláda Theina Seina provádí některé ekonomické a politické reformy, v důsledku čehož se zvýšily zahraniční investice a byly zrušeny mezinárodní sankce.


Dalajlama si v Praze tradičně získal přízeň návštěvníků fóra. Například pražský arcibiskup Dominik Duka s ním ale nesouhlasil bezvýhradně. Odmítl dalajlamovo odsouzení 20. století. Podle něj nelze na toto období nahlížet pouze jako na temnou éru, protože v této době vynikli lidé, kteří ukázali světu, co je opravdové lidství.

„Mír není jen tehdy, když se zrovna neválčí. Skutečný mír znamená víc, musí ho vytvářet lidé bez záště a zloby, lidé opravdu mírumilovní. Proto je tak těžké ho na tomto světě dosáhnout,“ řekl dalajláma při své úplně první návštěvě České republiky.


Tibet Tibet je historické území ve střední Asii. Z velké části se rozkládá na Tibetské

náhorní plošině a jeho průměrná výška dosahuje přibližně 4 900 m n. m., pročež se Tibetu někdy říká „střecha světa“. Tradičním etnikem Tibetu jsou Tibeťané hovořící tibetským jazykem. V minulosti býval Tibet nezávislým královstvím[1], od padesátých let 20. století je naprostá většina původního území okupována Čínskou lidovou republikou. Před intervencí Čínské lidové republiky byl Tibet po několik desetiletí, mezi 1. březnem 1913 a 23. květnem 1951, fakticky nezávislým státem.

Dalajláma či dalajlama je považován za politického a světského vůdce Tibeťanů. Je hlavním světským představitelem školy gelugpa (duchovním je gandänthipa) a jeho tradiční sídlo je ve Lhase v paláci Potála a Norbulingce.

Současný 14. dalajláma Tändzin Gjamccho (*1935) je nucen od roku 1959 žít v exilu, a to v Dharamsale v indickém státě Himáčalpradéš. Vlivem velmi nejisté situace v Tibetu, kdy se čínská strana snaží kontrolovat veškeré významné převtělence a zasahovat do vnitřních záležitostí tibetských se v poslední době 14. dalajláma nechává slyšet, že jeho příští zrození nemusí být v Tibetu, jako tomu bylo u jeho předchůdců. Také připustil možnost, že se už v příštích letech zrodit více nemusí nebo může jeho příští zrozením být žena. Je také možné, že nástupce současného dalajlámy bude vybrán demokratickými cestami, tzn. volbou podle schopností (v tomto případě by se však již nejednalo o tulkua předchozích dalajlámů, ale čistě o představitele tibetského národa).


http://cs.wikipedia.org/wiki/Tibet

http://cs.wikipedia.org/wiki/1913

http://cs.wikipedia.org/wiki/1951


Kinshasa – Demokratická republika Kongo


Globální sociální situace:

Zlepšuje se?

Zhoršuje se?


„Rozvojové cíle tisíciletí jsou historicky nejúspěšnější globální strategií proti chudobě. Projekt je důkazem, že společná globální akce může fungovat a vést k pozitivním změnám,“ říká šéf OSN. Osm cílů tisíciletí bylo přijato na světovém summitu v roce 2000.

Některé z Rozvojových cílů tisíciletí (MDG) již byly splněny, další se k úspěchu v roce 2015 blíží. Zároveň zůstává řada nedostatků v plnění jiných miléniových cílů. To jsou hlavní závěry výroční zprávy MDGs Report, kterou jako průběžné hodnocení dosažených výsledků každoročně vydává Organizace spojených národů. Dne 1. července ji v Ženevě prezentoval generální tajemník OSN Pan Ki-mun.




2. Globální sociální problémy a rozvojová pomoc


Globální ekonomická a sociální situace

Postamerický svět

Faktory ovlivňující globální nerovnost

Rozvojová pomoc

Rozvojové cíle tisíciletí

Rozvojová spolupráce České republiky

Globální ekonomická a sociální situace Ekonomická produkce (a s ní související bohatství) je

rozdělena velmi nerovnoměrně: převážně na severní polokouli v rámci tří hlavních center – evropského, amerického a východoasijského.

Nejchudšími oblastmi jsou subsaharská Afrika, jihovýchodní Asie, některé ostrovy Oceánie, Haiti (Karibik) a Afghánistán (střední Asie).

Části světa v různém stadiu ekonomického rozvoje: Nejsilnější ekonomiky: severní Amerika, západní Evropa,

východní Asie Evropské a asijské postkomunistické země Latinská Amerika Severní Afrika (Maghríb) a Blízký východ Jihovýchodní Asie a Oceánie, subsaharská Afrika


G8 (anglicky Group of Eight, německy Gruppe der Acht) je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Německo, Spojené království; Kanada, USA; Japonsko) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky.


Nejrychleji rostoucí ekonomiky světa

Brazílie, Rusko, Indie, Čína (BRIC), od 18. 2. 2011 ještě Jihoafrická republika (BRICS).

Tyto ekonomiky se mají stát v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu dominantními ekonomikami světa.

Představitelé:

Dilma Rousseffová

Vladimir Putin

Manmóhan Singh

Chu Ťin-tchao

Jacob Zuma



Státy světa podle HDP na obyvatele


Současný svět (2010)

Státy podle HDP (v miliardách dolarů):

1. (EU): 16 500 2. USA: 14 300 3. Čína: 5 300 4. Japonsko: 5 100 5. Německo: 3 400 6. Francie: 2 700 7. Spojené

království: 2 200 8. Itálie: 2 100 9. Brazílie: 1 600 10. Španělsko: 1 500 11. Kanada: 1 400

Státy podle počtu obyvatel (v milionech):

1. Čína: 1 400

2. Indie: 1 200

3. (EU): 500

4. USA: 310

5. Indonésie: 250

6. Brazílie: 200

7. Pákistán: 180

8. Bangladéš: 160

9. Nigérie: 150

10. Rusko: 140

Státy podle rozlohy (v km2):

1. Rusko 17 075 200

2. Kanada 9 976 140

3. USA: 9 629 091

4. Čína 9 596 960

5. Brazílie 8 511 965

6. Austrálie 7 686 850

7. (EU): 4 200 000

8. Indie 3 287 590

9. Argentina 2 766 890

10. Kazachstán 2 717 300


Významné státy světa Rozloha (km²)

Počet ob. (mil.)

HDP (mld. USD)

HDP/ob. (USD)

Austrálie 7 686 850 22 930 45 587

Brazílie 8 511 965 200 1 600 8 220

(EU) 4 324 782 500 16 500 23 600

Čína 9 596 960 1 400 5 300 3 678

Indie 3 287 590 1 200 1 300 1 031

Indonésie 1 860 360 250 550 2 329

Japonsko 377 930 130 5 100 39 731

Kanada 9 976 140 35 1 400 39 669

Mexiko 1 964 375 110 900 8 135

Rusko 17 075 200 140 1 230 8 694

USA 9 629 091 310 14 300 46 381

Svět 148 940 000 7 000 58 130 11 000


10 nejchudších států světa v roce 2007 (HDP v USD na 1 obyv. podle parity kupní síly)

1. DR Kongo 300 2. Zimbabwe 500 3. Libérie 500 4. Somálsko 600 5. Guinea - Bissau 600 6. Komory 600 7. Šalamounovy ostr. 600 8. Niger 700 9. Etiopie 700 10. Středoafrická rep. 700 Svět (průměr): 9 900


Mapa světa zobrazující očekávanou délku života při narození


Postamerický svět (Fareed Zakaria) Nikoli úpadek USA, ale vzestup

zbytku světa. Tři strukturální přesuny v globálním

rozložení moci: 15. – 19. stol. – vzestup Západu

(Evropy), ovládání zbytku světa skrze kolonie

Konec 19. – 20. stol. – vzestup USA, ovládání zbytku světa skrze ekonomiku, politiku, vědu

Začátek 21. stol. – vzestup zbytku světa: USA zůstávají jedinou supervelmocí pouze v oblasti politicko-vojenské, v ostatních oblastech (průmyslové, finanční, vzdělávací, sociální, kulturní) je svět multipolární – postamerický.


Současný svět Fareed Zakaria, Forum 2000, Praha 2010 Tři dobré zprávy:

Absence politické konkurence sedmi nejbohatších zemí – mír mezi velmocemi, v dějinách výjimečné, naposledy snad za antického Říma.

Globální fungování tržní ekonomiky – zvyšování životní úrovně, posilování střední třídy (za posledních 25 let bylo vytaženo z bídy asi 340 milionů lidí, to je víc než za předchozích 150 let).

Informační revoluce dává přístup k informacím a tím i k moci všem lidem – doposud byla většina informace předávána jednosměrně.

Jedna špatná zpráva: Vyprazdňování liberální demokracie – jejím jádrem byly vždy

principy a hodnoty, dnes slouží individuálnímu zisku; důsledkem je mj. nárůst xenofobie… (Tony Judt: Zle se vede zemi)


Faktory ovlivňující globální nerovnost

Politické:

Míra demokracie, kvalita elit, míra korupce, kvalita a

vymahatelnost práva, vnitřní či vnější války…

Ekonomické:

Míra svobody trhu, kvalita finančních nástrojů,

bohatství přírodních zdrojů, velikost přerozdělování…

Kulturní:

Míra a kvalita vzdělání, národní tradice, historie,

náboženství…


Ropa Ropa (též surová nafta, zemní olej, černé zlato) je hnědá až

nazelenalá hořlavá kapalina tvořená směsí uhlovodíků, především alkanů. Pravděpodobně vznikla rozkladem zbytků pravěkých rostlin a živočichů. Nachází se ve svrchních vrstvách zemské kůry – nejčastěji v oblasti kontinentálních šelfů. Je základní surovinou petrochemického průmyslu. Naleziště ropy jsou pod nepropustnými vrstvami, v hloubkách až 8 km pod zemským povrchem. Ropa při těžbě buď vyvěrá pod tlakem, nebo je čerpána. Vyskytuje se společně se zemním plynem.

Název ropa pochází z polštiny, v překladu znamená „hnis“, jde o původní staré označení tamních solných pramenů. Angl. petroleum, něm. Erdöl, franc. pétrole.

1 litr ropy = 730 – 1000 gramů; 1 barel = 159 litrů; 1 tuna = 7,33 barelů Využití: pohonné hmoty (nafta, benzín,) výroba umělých hnojiv,

plastů, některých léků. 95 procent veškerých potravin je pěstováno za přispění ropy 95 procent dopravy zprostředkovávají ropné deriváty 95 procent veškerého vyráběného zboží potřebuje pro svou výrobu ropu


Strategický význam ropy Naše civilizace je zcela závislá na ropě. Rozmístění zásob ropy na Zemi je nerovnoměrné. Těžba a prodej ropy

jsou zdrojem obrovských finančních zisků. Státy, na jejichž území (včetně moří) se nacházejí ropná naleziště, toho využívají jak k vlastnímu ekonomickému rozvoji, tak k politickým a ekonomickým tlakům na další státy.

Zásoby ropy jsou však vyčerpatelné (neobnovitelné). Od roku 1980 spotřebovává lidstvo každý rok více ropy, než činí nové objevy; náklady na těžbu ropy se stále zvyšují, jelikož ropa je těžitelná už pouze na stále méně dostupných místech.

Hubbertova teorie ropného vrcholu, tzv. peak oil, tvrdí, že jelikož zdroje ropy jsou neobnovitelné, musí úroveň těžby ropy nevyhnutelně dosáhnout svého vrcholu a poté začít klesat. Podle některých odhadů se na tento vrchol dostáváme v současných letech.

Od počátku dějin lidstva do dneška bylo vytěženo přibližně 900 miliard barelů ropy. Za předpokladu současného objemu těžby vystačí známé zásoby ropy na dalších 43 let. Problém je právě v předpokladu stálé úrovně těžby.


Prokázané světové zásoby ropy podle zprávy British Petrol r.2005 (v mld. barelů)


Cena a spotřeba ropy Cena ropy dosáhla svého historického maxima v roce 1980, během druhého

ropného šoku, kdy byla v dnešních cenách (tj. očištěna od inflace) až na úrovni 90 dolarů za barel. Poté dlouhodobě klesla v důsledku otevření nových ropných polí mimo Blízký východ, jako např. v Severním moři. Nedávné minimum bylo v lednu 1999 (12 dolarů za barel), kdy asijská ekonomická krize snížila poptávku. Pak cena ropy začala stoupat až na poslední maximum 70,85 dolarů za barel 29. srpna 2005 v důsledku hurikánu Katrina.

11. 10. 2010: 83 USD; 2013: 115 USD V roce 2007 tvořila celková těžba 3 906 mil. tun, z toho ropné země ve sdružení

OPEC vyprodukovaly 43 %. Největší spotřebitelé ropy byli v roce 2007 USA (943,1 mil. t), Evropská Unie

(703,9 mil. t), Čínská lidová republika (368,0 mil. t), Japonsko (228,9 mil. t), Indie (128,5 mil. t), Rusko (125,9 mil. t), Německo (112,5 mil. t), Jižní Korea (107,6 mil. t) a Kanada (102,3 mil. t).Poptávka po ropě stoupá v současnosti asi o 2 % ročně.

Česká republika v roce 2007 dovezla 7 187 tisíc tun ropy. Z toho 65 % pocházelo z Ruské federace, 27 % z Ázerbájdžánu, 4 % z Kazachstánu, 3 % z Alžírska a 1 % z Libye. Výroba benzínu v českých rafinériích činila 1 555 tisíc tun a výroba motorové nafty 2 830 tisíc tun. Čistý dovoz benzínu činil 494 tisíc tun a motorové nafty 1 236 tisíc tun (hlavně ze Slovenska).


OPEC Organizace zemí vyvážejících ropu (zkráceně OPEC z angl.

Organization of the Petroleum Exporting Countries) Mezivládní organizace sdružující 12 zemí exportujících ropu. OPEC

koordinuje ekonomickou politiku členských zemí, a to zejména v oblasti vyjednávání s ropnými společnostmi ohledně objemu produkce a cen ropy.

OPEC založilo na konferenci v Bagdádu dne 14. září 1960 pět zemí, jejichž export ropy výrazně převyšoval domácí spotřebu. V lednu 1961 byly v Caracasu přijaty stanovy OPEC. Zakládající země vytvořily kartel určující objem a cenu exportované ropy, zejména pomocí zavedení těžebních kvót.

Kartel organizace byl během své historie úspěšný - dokázal členským zemím zajistit ohromné zisky ze vzrůstajících cen ropy (ty se od založení organizace několikanásobně zvýšily). Na podzim roku 1973 OPEC záměrně snížila těžbu ropy (o asi 5%), aby mohla její cenu ovlivňovat ve svůj prospěch, a zároveň vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války (hlavně USA a Nizozemí) a odstartovala tak první a prozatím největší ropný šok. Ceny ropy se tehdy zvýšily na čtyřnásobek.


Členské země OPEC


•Alžírsko (od 1969) •Angola (od 2007) •Ekvádor (od 1973 do 1992, znovu se připojil 2007) •Irák (zakládající člen) •Írán (zakládající člen) •Katar (od 1961) •Kuvajt (zakládající člen) •Libye (od 1962) •Nigérie (od 1971) •Saúdská Arábie (zakládající člen) •Spojené arabské emiráty (od 1967) •Venezuela (zakládající člen)

Důsledky těžby a obchodu s ropou Vyvážející chudé státy bohatnou, což může vést k

neúměrnému obohacování místní politické reprezentace a dalšímu chudnutí obyvatel (Kongo)

vytváření vlastního bohatství bez důrazu na ekonomický rozvoj a politickou stabilitu (Dubaj)

socialistickému rovnostářství: základní služby a energie zdarma (Venezuela)

Dovážející bohaté státy se snaží získat kontrolu nad těžbou ve zdrojových státech (USA a válka v Iráku)

Největší zásoby ropy mají muslimské státy, což podporuje teorii „střetu civilizací“

Těžba může vést k ekologickým katastrofám (Mexický záliv, duben 2010)


Kultura: Střet civilizací (Samuel Huntington)


Podle Huntingtona se svět po skončení studené války ještě výrazněji rozštěpil na jednotlivé civilizační okruhy. Národy těchto okruhů vyznávají podobné společenské, morální, náboženské a jiné hodnoty, které jsou obvykle trvanlivější než aktuální politická situace.

Každý z těchto celků je veden ústředním státem, který nad ní do jisté míry může držet „ochrannou ruku“ - západní civilizace například USA, pravoslavná Ruskem, například v islámské o vůdčí pozici soupeří více států (Írán, Egypt...).

Různé civilizace mají různý sklon k vzájemnému souboji - velký například západní a islámská, malý například západní a subsaharská (africká).


Rozdělení světa na civilizační celky podle Huntingtona - červená je západní civilizace (tedy i Česká republika), hnědá pravoslavná civilizace, zelená latinskoamerická civilizace, žlutá islámská civilizace, modrá subsaharská Afrika, fialová buddhistická civilizace, růžová čínská civilizace, světle zelená hinduistická civilizace, béžové Japonsko a tmavě šedé takzvaně „osamělé státy“ (lone states) - Turecko, Izrael a Etiopie.


Rozvojová pomoc Rozvojová pomoc: aktivity států, organizací i jednotlivců směřující k řešení

problémů rozvojových zemí Rozvojová spolupráce: dnes preferovaný termín (místo rozvojové pomoci) –

zdůrazňuje partnerství mezi zemí poskytovatele a příjemce při plánování i realizaci projektů. Zahrnuje podporu finanční a materiální (např. stavba škol, nemocnic), předávání know-how (např. vzdělávání učitelů, školení porodních asistentek i

státní správy)

Rozvojová politika: strategie (státu, organizace) vůči rozvojovým zemím. Podle závazku přijatého všemi státy OSN by měly vyspělé země na

rozvojovou spolupráci vyčlenit 0,7 procenta svého HDP. To se však dosud nepovedlo naplnit (ČR poskytla v roce 2010 0,13 %).

Humanitární pomoc: krátkodobá materiální a logistická pomoc poskytovaná z humanitárních důvodů, typicky jako důsledek humanitárních krizí. Od rozvojové pomoci se liší především krátkodobostí a řešením pouze bezprostředních rizik. Základními cíli humanitární pomoci je: zachránit lidské životy zajištění základních lidských potřeb (voda, jídlo, přístřeší) poskytnutí základní hygienické a zdravotnické pomoci


Official development assistance

Oficiální rozvojová pomoc (Official Development Assistance, ODA) je jedním z nejdůležitějších nástrojů pro předcházení světové nestabilitě, konfliktům a extrémní chudobě. Její objem činí ročně kolem 60 miliard USD.

Jakýkoliv tok kapitálu či veřejných financí ve formě půjček nebo grantů do jiných zemí, který splňuje dvě kritéria: 1. Tento kapitál nemá, z pohledu dárce, komerční určení. 2. V případě půjček jde o kapitál, poskytovaný za zvýhodněných

(koncesionálních) podmínek; úroková míra a doba splatnosti pro zapůjčený kapitál by měly být výhodnější než za běžných podmínek.

Nejobecněji přijímaná definice byla formulována Výborem pro rozvojovou pomoc při OECD, jehož členové poskytují devět desetin rozvojové pomoci. Zatímco nevládní pomoc se spoléhá na soukromé dárce, nadace či charitativní organizace, vládní, tedy oficiální rozvojová pomoc, (Official Development Assistance, ODA) je financována ze státního rozpočtu.

Bilaterální (dvoustranná) pomoc je ta, kterou dárcovská země poskytuje přímo druhé zemi. Multilaterální (mnohostranná) pomoc je zprostředkovávána mezinárodními organizacemi.


Koncepce rozvojové politiky Teorie mnohem většího koláče = teorie globálního ekonomického

růstu: makroekonomická teorie, která zdůrazňuje, že celkový ekonomický růst a liberální tržní mechanismy způsobí zbohatnutí nejen bohatých, ale i chudých, a že globální ekonomický růst je jediným možným způsobem pro snížení chudoby. (Stoupající příliv zvedne všechny lodě.) Hlásí se k ní především konzervativní liberálně zaměření ekonomové (William Easterly: Břímě bílého muže).

Teorie přerozdělení koláče: zdrojů je dostatek a extenzivní rozvoj (mnohonásobné zvýšení průmyslové výroby) není únosný a udržitelný. Příčinou chudoby jsou ekonomické mechanismy, které způsobují i přes ekonomický růst prohlubování rozdílu mezi bohatými a chudými. Hlavní příčina ekologických problémů a bídy je v nadměrném konzumu vyspělých států na úkor rozvojových zemí. Řešení: dobrovolná skromnost vyspělých zemí, politicko-ekonomické změny mající za následek podporu místního podnikání v zemích třetího světa. Bližší levicovému a ekologickému myšlení (Jeffrey Sachs: Konec chudoby).

Trvale udržitelný rozvoj je teorie integrující oba principy. Je třeba hledat rovnováhu mezi oběma koncepcemi, jejich zastánci se však liší v tom, jak je vyvážit (Paul Collier: Miliarda nejchudších).


Paul Collier: Miliarda nejchudších Proč se některým zemím nedaří a co s tím

Pasti:

Konflikt

Přírodní zdroje

Geografická poloha

Špatná vláda

Nástroje:

Rozvojová pomoc

Vojenská intervence

Mezinárodní zákony a charty

Obchodní politika rozvinutých zemí

3

Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2013. Michael Martinek 40

Celosvětová snaha bojovat s extrémní chudobou ve světovém měřítku není nová a na půdě OSN se diskutuje od počátku padesátých let. Nejčastěji se projevovala ve snaze zvýšit financování tzv. rozvojové pomoci, což se ovšem nedařilo a nedaří. Již v padesátých letech vedla tato snaha k tomu, že bylo navrženo, aby bohaté země přispívaly jedním procentem svého HDP na rozvoj chudých zemí, což bylo nakonec schváleno na Konferenci OSN pro obchod a rozvoj v roce 1964. Toto číslo bylo ovšem stále častěji napadáno a tak v r. 1969 navrhla Světová banka 0,7 % HDP na rozvojovou pomoc. K tomu se také zavázalo valné shromáždění OSN v roce 1970. Jakkoli je tento závazek neustále opakován na konferencích a valných shromážděních OSN, je dnes většina bohatých zemí daleko za těmito závazky.

Až v září roku 2000 na Summitu tisíciletí všech 189 členských států OSN spolu s Vatikánem a Švýcarskem ztvrdilo své odhodlání odstranit extrémní chudobu na naší planetě, její příčiny a následky do roku 2015.

Základní osnovou se stalo 8 rozvojových cílů rozpracovaných do osmnácti úkolů. Ačkoliv jsou Rozvojové cíle tisíciletí z různých stran kritizovány pro opomenutí určitých témat, úspěch představuje už jen ten holý fakt, že se na nich 191 států světa shodlo a k jejich plnění se zavázalo. Vynaložíme maximální úsilí na to, abychom osvobodili všechny muže, ženy i děti z

drtivých a ponižujících podmínek extrémní chudoby, kterým je v současnosti vystavena více než miliarda lidí. Jsme odhodláni každému poskytnout právo na rozvoj a osvobodit celý lidský rod od nedostatku.

Deklarace tisíciletí Září 2000 Přijato 189 členskými státy OSN



1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad Úkol 1: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než

1 USD na den. Úkol 2: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem.

2. cíl: Dosáhnout základního vzdělání pro všechny Úkol 3: Do roku 2015 zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i chlapci,

dokončit základní školu.

3. cíl: Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti Úkol 4: Do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním

školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému.

4. cíl: Snížit dětskou úmrtnost Úkol 5: Do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let.

5. cíl: Zlepšit zdraví matek Úkol 6: Do roku 2015 snížit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti.

6. cíl: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi Úkol 7: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS. Úkol 8: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závažných

onemocnění.



7. cíl: Zajistit udržitelný stav životního prostředí

Úkol 9: Integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů.

Úkol 10: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně.

Úkol 11: Do roku 2020 dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů).



Rozvojové cíle tisíciletí 8. cíl: Budovat světové partnerství pro rozvoj

Úkol 12: Dále rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na jasných pravidlech, předvídatelnosti a absenci diskriminace (včetně závazku usilovat o dobré vládnutí, rozvoj a snižování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni).

Úkol 13: Řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh pro vývoz z těchto zemí bez zatížení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů pro nejvíce zadlužené země a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci zemím, které se zavázaly ke snížení chudoby atd.).

Úkol 14: Řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států.

Úkol 15: Komplexně řešit problém zadlužení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost dluhu u zadlužených zemí.

Úkol 16: Ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřující k zajištění slušné a produktivní práce pro mladé lidi.

Úkol 17: Ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k dostupným základním lékům v rozvojových zemích.

Úkol 18: Ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit rozvojovým zemím výhody nových technologií především v informační a komunikační oblasti.


„Rozvojové cíle tisíciletí jsou historicky nejúspěšnější globální strategií proti chudobě. Projekt je důkazem, že společná globální akce může fungovat a vést k pozitivním změnám,“ říká šéf OSN. Osm cílů tisíciletí bylo přijato na světovém summitu v roce 2000.

Některé z Rozvojových cílů tisíciletí (MDG) již byly splněny, další se k úspěchu v roce 2015 blíží. Zároveň zůstává řada nedostatků v plnění jiných miléniových cílů. To jsou hlavní závěry výroční zprávy MDGs Report, kterou jako průběžné hodnocení dosažených výsledků každoročně vydává Organizace spojených národů. Dne 1. července ji v Ženevě prezentoval generální tajemník OSN Pan Ki-mun.


Z extrémní chudoby se podařilo vymanit miliony lidí a zajistit tak splnění jednoho z důležitých cílů již nyní. Daří se zlepšovat přístup lidí k pitné vodě, život lidí v chudinských čtvrtích velkoměst (slumech) i poměr počtu dívek a chlapců ve školách. Výrazné zlepšení dalších oblastech podle zprávy napovídá, že do roku 2015 může být splněno více vytyčených cílů.

Velkého pokroku bylo dosaženo v oblasti zdraví. Úmrtnost na malárii se v letech 2000-2010 celosvětově snížila o více než 25 procent. Dostupnost léčby zachránila více než milion životů. Úmrtnost na tuberkulózu může být do roku 2015 v některých oblastech světa snížena na polovinu ve srovnání s rokem 1990. V letech 1995-2011 bylo díky úspěšné léčbě zachráněno 20 milionů životů.

Snižuje se počet HIV infekcí. V roce 2011 bylo 34 milionů HIV pozitivních a 8 milionů lidí v rozvojových zemích dostávalo antiretrovirální léčbu. Všeobecná dostupnost antiretrovirální léčby je do roku 2015 stále dosažitelným cílem, pokud zůstanou zachovány současné trendy.

Dosažitelný je také cíl snížit do roku 2015 na polovinu počet hladových. V letech 1990-1992 bylo na světě 23procent hladových lidí, v letech 2010-2015 to bylo 15procent.


Úmrtnost dětí ve světě se snížila o 41 procent. V roce 1990 umíralo 87 z tisíce živě narozených dětí, v roce 2011 to bylo 57 úmrtí. To znamená, že každý den umírá o 14 tisíc dětí méně.

U matek-rodiček se úmrtnost za poslední dvě dekády snížila o 47 procent z 400 na 210 úmrtí na 100 tisíc porodů (1990 / 2010). Podle MDGs Report vyžaduje splnění cíle do roku 2015 snížit počet úmrtí dětí a matek o 75 procent zvýšené úsilí a silnější politickou podporu pro ženy a děti.

V období 2000 až 2011 se snížil počet dětí, které nechodí do školy, ze 102 na 57 milionů. V letech 1990-2011 se podařilo zajistit přístup k toaletám pro 1,9 miliardy lidí. Základní hygienická zařízení ale stále nemají k dispozici téměř 2,5 miliardy lidí. Zpráva MDGs Report současně uvádí, že výrazně ubývá zdrojů planety (úbytek lesů, živočišných i rostlinných druhů, zásob ryb v oceánech), kterou ohrožuje změna klimatu.


Pokrok, jehož bylo dosud v rámci MDGs dosaženo, je značně nerovnoměrný, a to nejen mezi regiony a státy světa, ale i mezi různými skupinami lidí uvnitř jednotlivých států. V nejhorší situaci jsou chudí lidé z venkovských oblastí. V roce 2011 proběhlo jen 53 procent porodů na venkově pod dohledem školeného zdravotnického personálu. Pro srovnání: ve městech je to 84 procent porodů. Z lidí, kteří nemají přístup k pitné vodě, jich 83 procent žije na venkově.

Naplňování rozvojových cílů negativně ovlivňuje úbytek peněz, především na rozvoj těch nejchudších států. V roce 2012 dosáhla celková finanční pomoc rozvojovým zemím 126 miliard USD. Jedná se o čtyřprocentní pokles oproti roku 2011 (tehdy došlo oproti roku 2010 k poklesu finanční pomoci o 2 procenta). Tento trend postihuje zejména nejméně rozvinuté země. V roce 2012 se finanční pomoc poskytovaná těmto zemím snížila o 13 procent a dosáhla úrovně 26 miliard USD. Na druhou stranu těmto zemím uvolňuje ruce odpouštění dluhů a lepší podmínky pro zahraniční obchod.


Rozvojová spolupráce České republiky Československo se před rokem 1989 výrazně angažovalo v rozvojovém

světě. Tehdy se zaměřovalo zejména na země socialistické nebo uplatňující určité prvky plánovaného hospodářství. Jednalo se zejména o hmotnou (léky, potraviny), technickou pomoc (vysílání odborníků) a stipendia zahraničním studentům.

Česká republika projevuje solidaritu s lidmi v málo rozvinutých zemích a cítí svůj díl zodpovědnosti na řešení globálních problémů, které do značné míry souvisejí s chudobou. Zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) je plnohodnotnou součástí zahraniční politiky ČR a přispívá k naplňování jejích cílů.

Strategickým cílem české rozvojové politiky je odstraňování chudoby a podpora bezpečnosti a prosperity prostřednictvím efektivního partnerství, které umožní chudým a málo rozvinutým zemím realizovat jejich rozvojové cíle. Výchozí bod představují Rozvojové cíle tisíciletí (Millennium Development Goals – MDGs). Klíčový stimul pro rozvoj představují demokratické formy vládnutí, udržitelný ekonomický růst, zapojování rozvojových zemí do mezinárodního obchodu, sociální rozvoj a péče o životní prostředí.


Základní principy Základní principy české rozvojové spolupráce vycházejí z Evropského

konsensu o rozvoji (2005), Pařížské deklarace o efektivnosti pomoci (2005) a Akční agendy z Akkry (2008). Česká ZRS je založena na partnerství s přijímajícími zeměmi, je

vedena poptávkou ze strany partnerských zemí a jejich potřebami. ČR podporuje posilování systémů a kapacit partnerských zemí (cílem

je jejich aktivnější role při formulování a realizaci vlastních rozvojových politik)

S principem partnerství souvisí rovněž vzájemná odpovědnost (ČR jako dárce i partnerské země mají odpovědnost za výsledky a dopady rozvojových programů vůči svým občanům a vůči sobě navzájem).

ČR se zapojila do úsilí dárcovské komunity koordinovat svoji rozvojovou politiku (harmonizovat rozvojové aktivity teritoriálně i sektorově).

Česká rozvojová politika je transparentní, je otevřena veřejné diskusi, která zahrnuje nestátní neziskové organizace, podnikatelskou sféru, akademickou obec a další složky občanské společnosti.


Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR na období 2010-2017 Dokument, schválený vládou usnesením č. 366 ze dne 24. května 2010, určuje směřování

české rozvojové spolupráce ve střednědobém horizontu. Koncepce nahradila předcházející dokument z roku 2002 a bere v úvahu změny zahraničněpolitického a ekonomického kontextu, nové závazky ČR v rámci EU a na dalších multilaterálních fórech i obecné trendy v oblasti rozvojové politiky. Aktualizuje základní cíle české rozvojové spolupráce i principy jejího poskytování a stanovuje nové teritoriální a sektorové priority.

Nové teritoriální priority: Programové země (nejvyšší kategorie partnerských zemí - prioritní země s programem

spolupráce): Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko Projektové země (země, ve kterých jsou ve střednědobém horizontu potřebné a žádoucí

rozsáhlejší rozvojové aktivity ČR): Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území, Srbsko

Dosavadní prioritní země (spolupráce bude pokračovat v jiném rozsahu a zaměření než v předchozím programovém období): Angola, Jemen, Vietnam, Zambie

Nové sektorové priority: životní prostředí, zemědělství, sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb), ekonomický rozvoj (včetně energetiky), podpora demokracie, lidských práv a společenské transformace

Vedle sektorových priorit se ČR snaží přispět k pozitivnímu vývoji v partnerských zemích prostřednictvím tzv. průřezových principů, které jsou zohledňovány v jednotlivých rozvojových projektech: řádná (demokratická) správa věcí veřejných, šetrnost k životnímu prostředí a klimatu, dodržování základních lidských, ekonomických, sociálních a pracovních práv příjemců projektů, včetně rovnosti mužů a žen (gender).


Zákon č. 151/2010 Sb. ze dne 21. dubna 2010, o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí Hlavní legislativní rámec pro danou oblast, v platnosti od 1. července 2010. Schválení

zákona je jasným signálem, že ČR má v úmyslu věnovat se rozvojové spolupráci a humanitární pomoci dlouhodobě a předvídatelně.

Dle zákona je zahraniční rozvojová spolupráce definována jako „souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichž cílem je přispět k odstraňování chudoby, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně životního prostředí, jakož i k podpoře demokracie, dodržování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích“.

Humanitární pomoc poskytovaná do zahraničí je „souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichž cílem je zamezit ztrátám na životech a újmě na zdraví, zmírnit utrpení a obnovit základní životní podmínky lidí po vzniku mimořádných událostí, jakož i zmírňovat dlouhodobě trvající následky mimořádných událostí a předcházet jejich vzniku a negativním následkům“.

Zákon: jasně odlišuje a definuje rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc; v oblasti humanitární pomoci rozděluje kompetence mezi Ministerstvem zahraničních

věcí a Ministerstvem vnitra, slaďuje ji s integrovaným záchranným systémem; stanovuje pravomoci a působnosti všech subjektů; právně zakotvuje Českou rozvojovou agenturu (ČRA) jako implementační organizaci

české ZRS.


Účelem České rozvojové agentury (ČRA) je podporovat realizaci zahraniční rozvojové spolupráce ČR (ZRS). ČRA byla zřízena ministrem zahraničních věcí jako organizační složka státu k 1. lednu 2008. V souladu s usnesením vlády č. 1070/2007 o transformaci systému ZRS ČR, navazuje ČRA na aktivity Rozvojového střediska, které do roku 2007 plnilo v systému ZRS důležitou poradní, komunikační a vzdělávací funkci.

http://www.czda.cz/


Celková oficiální rozvojová pomoc České republiky za rok 2010 dosáhla 4,34 miliardy Kč, tj. 227,56 milionů USD. Tato hodnota v absolutních číslech znamená oproti roku 2009 nárůst o 6,48 % (viz tabulka č.1). Mezinárodně sledovaný ukazatel poměru ODA ke hrubému národnímu důchodu (HND) je mírně vyšší než v předchozím roce, a to 0,13 %.

Oficiální rozvojová pomoc dárců sdružených ve Výboru OECD pro rozvojovou pomoc (DAC) dosáhla v roce 2010 podle předběžných údajů 128 728 mil. USD, což je v průměru 0,32 % jejich HDP. Relativně jsou ze členů DAC nejmenšími dárci Korea (0,12 %), Itálie (0,15 %) a Řecko (0,17 %), následované Japonskem (0,20 %) a Spojenými státy americkými (0,21 %). Z tzv. nastupujících dárců (nečlenů DAC) se této úrovni přibližuje Česká republika (0,13 %) a Slovinsko (0,13 %). Další srovnání ilustruje tabulka č. 2.


Objem finančních prostředků vynaložených Českou republikou na oficiální rozvojovou pomoc v letech 2005 – 2010 (v mil. Kč)

Rok ODA

(v mil. Kč)

HDP

(v mil. Kč)

ODA/HDP

(v %)

2005 3 235,96 2 839 100 0,11

2006 3 636,89 3 027 400 0,12

2007 3 632,82 3 311 579 0,11

2008 4 245,26 3 418 250 0,12

2009 4 077,43 3 411 076 0,12

2010 4 341,78 3 429 000 0,13


Date post:	26-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Jabok, ETF 2013 Michael Martinek...Začátek 21. stol. – vzestup zbytku světa: USA zůstávají...

Documents