FFUUNNÍÍCCÍÍ

LLOOKKOOMMOOTTIIVVAA

ČASOPIS BEROUNSKÉHO HOROLEZECKÉHO ODDÍLU LOKOMOTIVA BEROUN

ČÍSLO I./2004, ROČNÍK V.

VYŠLO 14. 4. 2004

S LASKAVÝM SVOLENÍM ŠEFREDAKTORA MICHALA HLAVÁČE DOČASNĚ VYDÁVÁ:

ANNA RESCHOVÁ, E-MAIL: AP.RESCHICI@QUICK.CZ

REDAKČNÍ UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA : 30..06. 2004

!!! ZASÍLÁNÍ TOHOTO ČASOPISU JE MOŢNO ZDARMA OBJEDNAT ČI ZRUŠIT NA VÝŠE UVEDENÉ EMAILOVÉ

ADRESE !!!

Kalendář akcí Portrét

Oddílové zpravodajství Lezecké oblasti

Novinky a zprávičky z Berounska Odkazy

Novinky a zprávičky z Čech a ”okolí” Inzerce

Novinky ze světa

Kecy redaktora

No, zima to snad uţ definitivně vzdala,

takţe si můţeme uţívat sluníčka na okolních

skalkách. Byla teď delší pauza mezi posledními

čísly FunLoku, nějak nezvládám a hlavně jsem

přišla i o několik příspěvků. Čímţ se všem

omlouvám. V tomto čísle ještě zavzpomínáme na

zimu. Někteří vyrazili dál jiţ za teplem. V této

sezóně přeji pevné stupy, silné prsty a sluníčko

nejen na duši.

Anička

Kalendář akcí

15.-16. 5. 2004 Petrohradské PADání

19.6. 2004 Tvrďák – Osmý ročník -Tradičně netradiční víceboj v přírodních

disciplínách – kolo, běh, plavání, terénní vloţky. Sraz v 10 hod u

jezu v Hýskově. Propozice na http://mujweb.cz/tvrdak/

26.-27. 6. 2004 Prachov (omlouváme se za změnu termínu, ale snad uţ tento bude

platit) Petr Resch (ap.reschici@quick.cz )

24.7. – 31.7. 2004 Ostrov – organizuje a přihlášky přijímá Jirka Novotný

(novotny.jiri@gzcd.cz)

31.7. – 7.8. 2004 Ostaš – organizují Reschici (ap.reschici@quick.cz) Přihlášky

polopenzí nahlaste do 20.7.

13. 9. 2004 V Bílině pátý ročník hudebního festivalu "Babí léto na Kyselce", které

organizuje a připravuje Jindra Hakim Luňák se svojí kapelou Křáp. Více

se dočtete na www.babileto.bilinanet.cz Začíná se kolem 11 hod

dopoledne. Vše probíhá v areálu letního koupaliště, vedle campu, v

lázeňském lesoparku na Kyselce. Pro děti je tradičně připraveno plno

atrakcí a soutěţí aţ do pozdního odpoledne. V nočních hodinách se končí

countrybálem, který obvykle končí aţ nad ránem. Nocleh moţno zajistit v

autokempu Kyselka, tel: 471 823 254, ale neváhejte, počet chatek a

lůţek je omezen. V neděli si můţete udělat výlet na Bořeň, ať uţ lezecký

či turistický. (ap.reschici@quick.cz)

Říjen 2003 Kolešov –organizují Chalupovi (ggs@quick.cz)

Prosinec 2003 Poslední slanění Úvodní strana

Petrohrad – duben 2004

Oddílové zpravodajství

oddílová knihovna stav 14.4.2004

A. Průvodci – ČR

název autor rok vydání

1. Adršpach Pavel Lisák 1994

2. Adršpach 1.díl Stanislav Lukavský

3. Adršpach 2.díl Stanislav Lukavský

4. Bořeň – Internet 1990

5. Broumovské stěny Stanislav Beneš 1995

6. Český kras – dodatky

7. Dubské skály 1999

8. Hruboskalsko 1.díl Hejtmánek,Homolka,Sochor 1996

9. Hruboskalsko 2.díl Hejtmánek,Homolka,Sochor 1998

10. Chlumské skály HK Rakovník

11. Jizerské hory Fajgl, Simm, Vrkoslav 1999

12. Krušné hory, Střední Poohří

České středohoří 1999

13. Křízák P.Lisák 2001

14. Kříţový vrch Vladimír Bros 1993

15. Labské údolí Rostislav Štefánek 1998

16. Labské údolí a Bělá P.Černý 2001

17. Moravské pískovce Skýpala, Šumšala, Ţert 1997

18. Ostaš Adolf Kadlec 1996

19. Přílepská skála HK Rakovník 1994

20. Skály na Muţském Hejtmánek, Homolka 2000

21. Skály v okolí Chotěboře D. Kroupa 2001

22. Srbsko Karel Ţák 1992

23. Ţďárské vrchy Doleţal, Trefulka 2001

B. Průvodci – zahraničí - skály

název autor rok vydání

1. Arrampicate sportivee moderne

fra lecco e Como (IT) kolektiv autorů 1997

2. Boux – kopie (FR) Matthias Heinkel

3. Grotti – kopie (IT) Timo Marschner

4. Kaitersberg (DE) kopie

5. Manín (SK) Daniel Pauer 1995

6. Osp (SI) Tomo Česen

7. Siná (SK) 1998

8. Slovenija 1999

9. Slovenské skaly I. Daniel Pauer 2000

10. Fontainebleau

4

C. Průvodci – zahraničí – hory

název autor rok vydání

1. Horské stěny (Tatry, Alpy) – kopie (IT)

2. Kaisergebirge – extrem Pit Schubert

3. Österreich – West–Bereich V–IX (AT) Siegfried Moschen 1994

4. Přehled horolezeckých terénů Rumunska L.Kukačka 1980

5. Vysoké Tatry VI A.Puškáš 1979

6. Vysoké Tatry VII A.Puškáš 1981

D. Ostatní literatura

Název autor rok vydání

1. Jištění je jistota Jiří Růţička, Filip Šilhan 1997

2. Rotpunkt – časopis 1995 – 2000

3. Ze ţivota horolezce M.Šmíd 1991

Informace Zdeněk Resch

tel. 602 944 114

Z.Resch@seznam.cz

www.mount.cz Webové stránky, které spravuje Petr Vaněk. Najdete na nich všechna čísla tohoto občasníku

i info o našem oddíle. Ale mohlo by tam toho být víc z oddílového zpravodajství a fotek a

vůbec. Petr to zajistí technicky a naši mladí adepti by tam pak mohli sypat ty zajímavosti.

V Tatrách byla z řad členů vyslovena i prosba, zda by na těchto stránkách mohl být i

aktuální seznam členů s telefony a emaily, aby se mohli lépe, rychleji a radostněji shánět

spolulezci. Myslím, ţe v tom problém není a jsem pro. -ar-

Z pozice předsedy, která pro některé lidičky nic neznamená, ale přece jenom mě to

k něčemu zavazuje a nějaký čas Vám a především Vám musím věnovat, apeluji zejména na

mladší členy oddílu, chopte se toho! Kdyţ jsem byl ve Vašem věku, byl jsem plný energie a

navíc jsem, stejně jako Vy, měl sdostatek času (starší by mohli vyprávět, jak vypadal můj

nástup v Berouně, ţe JN). Ich habe gesagt! Je na Vás, jak se k tomu postavíte.

- pr-

ZIMNÍ RADOVÁNKY

Přemýšlejíc o dvou letošních

akcích „Silvestr v Ostrově“ a

„Yettice“, rozhodl jsem se pro

společný název. Obě akce totiţ

spojovaly nejen fakty, ţe byly

v zimě, ale i řada dalších – příjemní

lidé, příjemné pařby, kupa dětí a o

lezení se maximálně hovořilo. A

kdyţ uţ se v Ostrově někteří

jedinci (ano sebekriticky přiznávám,

5

ţe jsem jedním z nich) vydali přece jenom za

horolezeckými výkony, připomínal boulderový výlet na

Sněţník spíše velké rajóny před panelákem, kdy

radost ze sněhové nadílky kalil fakt, ţe ten sníh

NĚKDO musí odklidit a rozhodně lépe jsme

s Robertem nedopadli ani při pokusu o „Hore Zdar“ na

Císaři, pod nímţ jsme stanuli uţ ve 2.30 SEČ,

01.01.2004.

A tak si budeme přát, aby Yettici v parádní

přírodě na konci Obřího dolu nesebrala lavina a my si

mohli stejně tak jako letos i příští rok zaţít iluzi

divočiny, protoţe bez „keců“ tohle se uţ u nás vidí

málokde. A stejně tak budeme doufat, ţe Svaz udrţí

chalupu v Ostrově nebo ţe i nový majitel bude stejně

vstřícný korunou smrdícím horolezcům (snad se někdo

neurazí), prahnoucím po boulích a

modřinách z hokejových mačů a třeba

se nám příští rok podaří konečně vypálit

to cédéčko, neboť hudba, kterou jsme

všichni společně tvořili, měla by být

rozhodně příštím generacím zachována

(pro neznalé problematiky, kamna

instalovaná ve společenské místnosti

v Ostrově nebyla vybavena tím správným

„softvérem“ pro pálení CD). –pr-

12.- 20.3. 2004 Tatry

Ahoj všichni.

Tak se zase rok s rokem sešel a my jsme opět vyrazili do Tater (Vysokých). Naše

skupina - já, Anička, Jana, Honza, Franta, Karel, Šusťa, Robert, Tomáš, Pavel + dvě posily

z Moravy = Milan (Šamšula) a Petr – zavítala tentokrát do Velické doliny. A tak se nás musely

obávat všechny vyhlášené prásky jako: Východná Vysoká, Gerlach přes Krčmářák atp.

Ihned po příjezdu proběhla první údolní aklimatizace, zde nutno podotknout, ţe jiţ

druhý rok po sobě jsme první den nevytáhli paty z baráku, dále neţ na fajčareň před chatou,

naší lenosti budiţ omluvou, ţe s námi nebyli ţádní noví horalové, a tak se brţdění ve sněhu a

podobné „triviálnosti“ nemusely nacvičovat… Po úspěšné aklimatizaci a všeobecném veselí

jsme se v neděli drali do stěn, tedy, pro nepřízeň počasí (velké lavinové nebezpečí) ne do

stěn, ale pouze zjistit stav sněhu na Polský hřeben. Jen já s Milanem jsme se rozhodli pro

pravé ţebro Opálové stěny. Po středně těţkém mixu nás čekal napínavý sestup prosluněným

Kvetnicovým ţlebem, nicméně všechen sníh, aţ nekonečně mnoho, zůstal na svém původním

místě a my jsme pod ústím Kvetnice mohli posvačit blíţe nejmenovanou sušenku. Tedy, jen co

6

jsem si odloţil helmu ozval se za našimi zády sypající se sníh, po poodběhnutí jsme si tedy

konečně podráţdili ţaludeční šťávy a vyrazili dolů.

S rozhodnutím: „Co mělo spadnout, spadlo“ a plni odhodlání jsme v pondělí vyrazili

vstříc nebezpečí. Já s Milanem do SZ stěny Východné Vysoké, Honza se Šusťou do Velické

přes jeskyni, ostatní na zbylé Velické Granáty. Přesně si nepamatuji, protoţe to ráno pro

mne bylo opravdu perné: Vstávali jsme

v 6:00, po odchodu v 6:30 a vystoupání

téměř poloviny hangu, jsem si

vzpomněl, ţe jsem si nevzal helmu (I.

Chyba), po přiběhnutí na pokoj jsem

zjistil, ţe ani tady jsem ji nevytrousil.

V tuto chvíli se to zdálo jasné – udělal

dvojitou chybu (II. Chyba), měl jsem si

rovnou prohledat batoh a zjistil bych

ţe ji mám s sebou. Zde jsem však stále

netušil, jak strašně se mýlím. Kdyby

jen dvě chyby na ráz… Po prohledání

batohu jsem prohlásil helmu za

nezvěstnou. Nicméně můj optimismus mi jasně říkal, ţe je pod Kvetnicovým ţlebem… Byla

tam. Nakonec Karel pro tuto chronickou zapomnětlivost objevil nový termín: Adamova

trojchyba = Někde něco zapomeneme, pak na to zapomeneme, a pak zapomeneme, kde jsme

to mohli zapomenout (doufám, ţe mají všichni jasno). Ale pro nás to byl pouze začátek

nekonečného dne. Pod nástup jsme se dostali uţ bez problémů, ale ve třetí délce ve stěně

Milanovi upadla jeho gore-texová rukavice. Dohodli jsme se, ţe si pro ni slaní. Ve tři

odpoledne byl zpátky nahoře. A nám zbývala poslední délka na vrchol, bohuţel aţ na něm jsme

zjistili, ţe jsme pouze na předvrcholu a nahoru zbývá ještě notný kousek. Začali jsme

spěchat. Nemohli jsme se shodnout zda pokračovat po hřebeni, nebo slézt kousek centrálním

ţlábkem a zbytek slanit. Nakonec jsme volili druhou variantu. Po prvním slanění jsme se

dostali do nějakého ţlebu, který vedl na hřeben. Tady jsme zhlédli romantický západ slunce a

pokračovali, náročným terénem vzhůru. V 19,00 jsme konečně stanuli na SZ hřebeni.

Doufám, ţe nemusím vysvětlovat, ţe jsme se zdrţeli jen proto, abychom se mohli projít za

svitu luny. Po příchodu na ubikaci jsem usnul, a tak se omlouvám, ţe nemám podrobné zprávy

z večerní aklimatizace.

Úterý, poslední chladný den, bylo ve znamení ledů. Honza a Šusťa šli mně neznámo

kam, Franta, Petr (a moţná ještě další) vylezli led za Granátovou stěnou. Zbytek výpravy si

dal odpočinkovou procházku po okolí a nově přijedší Pavel s Tomášem šli chytat lavinu pod

Sopel. Já s Milanem jsme měli spadeno na Nevěstin závoj. Jediní úspěšní ledolezci byli

Franta s Petrem. Nám bojovnosti nedodala ani naše vrozená skromnost, a tak jsme šli

odpočívat hned po bliţším pohledu na Závoj. Pavel a Tomáš nechytili lavinu asi jen o metr, a

druhý pokus uţ si nedopřáli.

Předpověď na středu byla déšť a teplo. Splněno. Čekal nás tentokrát vynucený

restday, ale asi v deset se udělalo hezky a všichni jsme někam vyrazili (kromě Roberta, který

leţel s oteklou nohou). Většina do Batizovské, Pavel s Tomášem na Polský a já s Milanem na

nejmenované ţebro za barák.

7

Konečně čtvrtek přinesl

opravdové lezení. Honza, Pavel a

Tomáš vylezli na Velickou veţu přes

jeskyni. Franta, Karel, Petr šli

Martinkou do Tetmajerova sedla.

Děvčata do Batizovské a já

s Milanem na SV ţebro Kvetnicové

věţe. Nádherné počasí, konečně

ţádné laviny a skála na lezečky, to

vše zaručovalo skvělou lezbu.

Vydařilo se. Večer se zapíjely naše

úspěchy. Na pátek se měli opět

stahovat mračna. Já, Milan, Karel,

Franta, Tomáš a Pavel, jsme chtěli

jet domů o den dřív ( je hrozné jak se nám po těch děvčatech stýská). Já s Milanem jsme

chtěli ještě zkusit přelézt jeskyni, a tak jsme šli brzo spát. Druhý den ráno byly mraky,

s Milanem jsme se svorně rozhodli, ţe si opět odpočineme, a šli jsme opět spát. Ve spacím

duchu se odehrál i celý zbytek dne. Tedy, abych nezapomněl. Robert, Petr a Anička, posléze i

Šamšula, Jana a Honza, vylezli na ten kulatý kopec ve středu doliny nad Dlhým plesom.

Nakonec bylo opět krásně, ale s naší lezeckou výkonností jsme se rozhodli jet domů.

V Tatrách bylo nakonec velmi pěkné počasí, co se týče lezeckých úspěchů byly i lepší

roky, nu coţ není kaţdý den svátek, ale v našem podání vlastně byl. A pohoda…

Hore zdar Adam

8

Úvodní strana

Oddílový sklad vybavení

Do oddílového skladu byly pořízeny dva kusy turistických cepínů a dva páry maček.

Zatím jsou u nás, ale budou umístěny u Adama Voldána, který byl jmenován správcem skladu.

- pr -

9

Oddílová nástěnka

Připomínám, ţe na vlakovém nádraţí v Berouně máme oddílovou nástěnku. Tak Vás

prosím, abyste Roberta zásobovali fotkami a materiály z vašich nejen skalních toulek.

Robert Frdlík: r.frdlik@centrum.cz , 603 468 465

- ar –

březen 2004 - Fontainebleau

Tak jsme opět vyrazili do

Fontainebleau bouldrovat,

tedy Petr Resch, Karel

Hegr, a já Michal Mestek

z řad oddílu HO Beroun.

Dále se přidali i: Andrej

Chrastina, osazenstvo

firmy PAD a jejich

kamarádi, Rosťa Štefánek

s přítelkyní, Štepán

Neustupný a v neposlední

řadě také Martin Spilka.

Jelo se Karlovým autíčkem

které bylo plně obsazeno

mnou, Petrem, Karlem a

Andrejem. Po dlouhé cestě

jsme dorazili v noci do

Couviers a tam zabivakovali, a druhý den se přesunuli do příjemné ubytovny, kde jsme se

ubytovali. Počasí nám z počátku moc nepřálo, přesto však padly jisté výkony. Největším

lezeckým výkonem byl boulder asi za 8a, který přelezli Andrej s Petrem, kdyţ nepočítám

traverzové výkony Štěpána s Rosťou, kteří nelezli nic jiného. Lezlo se prakticky pořád, i o

„rest day“ někteří neodolali, a tak se muselo odpočívat průběţně, aby to člověk vydrţel.

Hodnotné výkony také podával Karel Hegr, kterému sice

mnoho boulderů těţších 7a nesedlo, tedy respektive skoro

ţádný. Musel si tedy vyrobit vlastní, a výsledkem byl mimo

jiné i silový boulder (asi 7b+) s nástupem za prstovou

dírku, pro Karla typickou, který bude jistě zaregistrován

do Fontainebleau info. Pro mě zatím nejhodnotnějším

výkonem se během zájezdu stal, pro Fontainebleau

typický, boulder po plackách za 7a. Lezení bylo hodně,

prsty byly brzo prolezeny do krve a energie ubývalo,

přesto byli všichni spokojeni. Po kulturní stránce náš

zájezd lehce upadal a omezil se většinou na výlet do

Carefouru pro jídlo a procházky oblastmi. Po večerech

jsme se ale rozhodně nenudili, parta se sešla výborná.

Zájezd se nám tedy vydařil a doufejme, ţe se příští rok

pojede opět a padnou ještě lepší výkony. S Danem Landou

na věčné časy!

- mm -

10

Novinky a zprávičky z Berounska bez příspěvku

Úvodní strana

Novinky a zprávičky z Čech a ”okolí” (Morava, Slovensko,

Zakarpatská Rus)

Pokusím se ve zkratce letem světem zmapovat aktuální dění na české lezecké scéně. Jasným

fenoménem zůstává nadále Mráza, který dal vloni své druhé 9a a to ještě poměrně

pohodovým stylem, řka, ţe je to takový boulder. Krom toho přidává jeden OS přelez 8b za

druhým. Pak je propast a následuje boulderový král Rosťa Štefánek, který, pokud se na lano

vůbec naváţe, je schopen přelézat cesty 8c, coţ se mu vloni téţ podařilo. Kdo následuje je

otázka, 8b+ leze kdekdo, ale to uţ má od světa řádně daleko. Nadějně letos vypadá sezóna

pro Jirku Oliváče Olivu, který má dle slov Andreje Chrastiny famózní formu a momentálně

se vydal na měsíc do Španělska. Uvidíme, zda si převeze nějaké 8c. Moraváci dost silně

stagnují, takţe bych to tímto uzavřel.

O boulderistovi Štefánkovi uţ byla řeč. Vloni dal maximálně 8B/B+ Fb a letos se

rozlézá. Z výletu do Fontainebleau si převezl pár osmičkových traverzů, maximálně tuším

8A+. Ve Fontáči mu skvěle sekundoval Štěpán Neustupný, který dal hned první den pobytu

8A+ tr a v duchu traverzů se nesl i zbytek zájezdu. Tuším, ţe 8A boulder v téhle dvojce

nepadl. První 8A ala bleau si však přivezl Andrey Chrastina a po boji nakonec i já. Jinak jsme

lezli mraky sedmiček, Andrey řadu 7C a já dokonce ještě jedno 7C+. Z boulderingové špičky

byl s námi v bleau ještě Martin Spilka, který si připsal jedno 7C a řadu dalších sedmiček.

V podstatě takové rozkoukávání. Příště to bude určitě ještě výš, ale o to v boulderingu a tím

spíš ve Fontainebleau nejde. Ono zapytlit tam lecjakou šestku není vůbec problém. A ostatní

boulderisté? V řadě případů ještě neopustili vypocené tělocvičny a nebo se venku teprve

rozlézají. Ve Fontáči jsme ještě potkali Věrku Kotasovou, ale těţko říct, co vylezla.

Sedmičky bezpochyby. Spolu s ní tam byl nestárnoucí Tomáš Pilka a po letech stále ještě

umí. Síla malinko chybí (asi tak o dva snědený knedlíky oproti mně), ale techniku je radost

sledovat. - pr -

ČP v boulderingu 2004

Letos proběhly celkem tři závody. Třinec byl klasicky shybovací a tak jsem tam ani

nejel. Vyhrál Karel Černý před Kubou Hlaváčkem a Štěpánem Neustupným. Šumperk byl

trasama výrazně pestřejší, skoro bych řekl, ţe pořadatelé vymáčkli ze stěny všechno a ještě

kousek víc. Nejvíc síly a techniky měl tentokrát Kuba Hlaváček před Karlem Černým, třetí

byl Slovák Stejskal. Petr Resch celkově pátý, v ČP třetí místo.

Nejvíc se letos na boulderech vyřádil stavitel Tomáš Pilka v Břeclavi. Finálových šest

boulderů bylo maratónem techniky. Skvěle zabojoval maličký Slovák Martin Eckert, který

11

vyhrál. Druhý byl Kuba Hlaváček a třetí Andrey Chrastina. Mně se nedařilo, únava

z ţivotního maratónu byla příliš viditelná. Z kvalifikace do finále to ještě byla pohoda

(5.místo), ale ve finále síly došly a bylo z toho desáté místo (v ČP 6.).

Českému ţenskému boulderingu jasně vévodí Věrka Kotasová, vyhraje všude, kde se

objeví.

- pr - Úvodní strana

Novinky ze světa

FOR THE GLORY OR THE DEATH

AORAKI 2004

Tak mě vítr zavál na dlouhou dobu na Nový Zéland. Ve škole jsem dostal prázdniny na dva

týdny a protoţe jsem byl na Jiţním ostrově v Queenstownu, co jiného mi zbývalo neţ se

vydat na Mount Cook, znamý mezi Maory jako Aoraki, “Propichovač Mraků”.

Tak jsem tam vyrazil 20.prosince pěkně zvesela. První den mě to přešlo, protoţe celý den

pršelo a to pěkně hustě, tak jsem radši seděl pod přístřeškem. Zato druhý den uţ bylo

pěkně, sice větrno,ale jasno. Tak jsem pohodovým tempem vyrazil z Mount Cook Village

s metalovou písní na rtech. Trochu jsem bloudil, ale k večeru jsem zabivakoval na moréně.

Další den jsem se doplazil na ledovec a byla to docela zábava hledat cestu mezi trhlinama,

bylo to poprvé co jsem se pohyboval v takovým terénu. Některé trhliny byly jako ty co jsem

znal z knih, pan Hillary je popsal “ţe jsou tak velký ţe by se do nich vešly celý domy”. Ty

místní určitě a některý naše paneláky taky. Ale večer jsem uţ kvasil na Gardiner Hut, naivně

se připravujíc na další den. Další den mi sice budík zazvonil ve tři ráno, ale tím to skončilo.

Podíval jsem se na oblohu, zkontroloval vítr a odebral se do vaty. V pět ráno to začlo. První

den se mi to líbilo, druhý den uţ to tak zábavný nebylo a třetí den uţ to lezlo na palici. Moc

se tam toho dělat nedalo, kombinoval jsem vyšívání ! se čtením Love story z USA, coţ byla

blbina první kategorie.

Čtvrtý den bylo na chvíli hezky, tak jsem se vydal na průzkum pod Západní hřeben, kterým

jsem se chtěl vydrápat na vrchol. Další den-prokousal jsem se na stranu 130.

Pak přisel pátek a já byl vzbuzen sluncem!-neuvěřitelný. Tak jsem vzal matroš a šel na věc.

Docela bloudění, ale pak jsem se dostal na skálu a uţ jsem byl doma. Ale co se to zase děje s

počasím? Černý mraky, začlo sněţit, tak jsem to radši otočil. Ve čtyři jsem na chatě, v 6 mi

přišla společnost po týdnu samoty. Snad to bude zejtra dobrý, ale předpověd tak nevypadá.

V noci jsem měl zvláštní sen: chtělo se mi na záchod, tak jsem na něj šel, ale chtělo se mi

pořád. Tak jsem musel doopravdy vstát a jít na ten opravdovej. A co jsem to neviděl-azuro,

bezvětří. Tak jsem nelenil a vyrazil. Tentokrát jsem byl chytřejší a rychlejší. Ale počasí mi

nepřálo a vesele se zkazilo. Já jsem však pokračoval, nedbajíc shora se sypoucí krupice. Pak

jsem se ocitl ve fakt těţkým místě, 70 stupňů firn, jen s jednim turisťákem, okolo vichřice a

pod sebou půlkilometrový hlubiny. Vzpomněl jsem si na Margenu jak mi psal: “Nezapomeň

myslet neţ do něčeho vlítneš.” Tak jsem to otočil a došel na chatu, silně znechucen.

Představa dalšího čekání v tom hrozným sudu mě děsila, tak jsem se vydal na cestu dolů. Spal

jsem v přístřešku u WC, celou noc jsem bojoval s possum, která byla velmi familiární k mým

12

zásobám. Další den jsem prozkoumal počasí na netu a protoţe to nemělo být lepší, radši jsem

se vydal na rande do Wellingtonu…

O 17 dni později…( jako v americkejch filmech)

Ve čtvrtek 15. jsem po dopolední škole shlédl internet-počasí a co jsem neviděl.Krásný

víkend, v neděli se to má zkazit. Tak jsem běţel domu zabalil se a ve 4.30 uţ jsem stál na

výpadovce směr MCV. A v půl desátý jsem tam byl. Spal jsem opět ve stejným přístřešku, “

kámoška” na mě nezapomněla.

Další den jsem po šestý vyrazil ve směru nahoru. Ve 12 jsem byl ve známým sudu, po restu

jsem se vydal dál na Empres hut.

V pohodě jsem tam dorazil okolo pátý. Klasika, uvařil jsem, zabalil se a napsal báseň pro svou

novou lásku. Pak jsem šel spát. 17.1 Budík mě vzbudil v 1. Bohuţel byl daleko, tak jsem musel

vstát. Ve dvě jsem vyrazil. Nejdřív krátký traverz, pak klasická dupačka do kopce. Pak to

začlo. Do cesty se mi postavily seráky, trhliny a tak podobně. Bylo to docela zajímavý občas

pouţívat skalní techniku na lezení v ledu. Ještě ţe byla tma a já neviděl hlubiny pod sebou.

Ale nakonec jsem se z toho vymotal a natraverzoval do kuloáru, který vedl na hřeben. Konec

byl hodně těţkej, pěkně do kopce a navíc v skle.

Jediná chybička a prolítl bych se tak kilák, pak by mě našli za dalších 500 let ,aţ by to vše

roztálo, jako ledovýho muţe 2. No v pohodě jsem se dostal na hřeben. Bylo sedm a větrno.

Říkal jsem si: “ V pohodě, tam uţ je to jen hřeben”. Jenţe to byl známý Grand Travers, tak

to bylo docela maso. Běţel jsem to na sokola a nohama se opíral o sklo.

Co by se stalo kdyby… Nic se nestalo a v devět jsem byl nahoře. Paráda, další sen splněný.

Dávám si oraz a podařilo se mi usnout. Pak za hodinu začínám sestupovat.

Po hřebeni se mi nechce, tak jsem si vymyslel jinou trasu přes sedlo Green Saddle.

Cestou jsem potkal horský vůdce s klienty, jeden vůdce byl můj známej Woody z

Queenstownu. Vypadal jsem vedle nich směšně, oni hromadu matroše, já kdybych neměl

mačky a návleky ,tak by si o mně mysleli ţe mě tu vysadil vrtulník. Hodil jsem krátkou řeč a

šel dál dolů. Pak zpět nahoru do sedla, to uţ bylo horší. Ale nic proti sestupu ţlabem. Mělo to

daleko od Tatranských ţlabů, tak 50 stupňový led a rozmlácená skála.

A dole jsem to vyřešil seskokem, pak mě málem zabila lavina kameni. Asi v pět jsem na

ledovci, říkám si pohoda, ale to nebyla aţ tak pravda. Cestu mi komplikovaly trhliny, opět

jsem to řešil skákáním. A v 6.30 jsem byl na chatě. Za hodinku jsem ji opustil a vydal se dolů.

V 9.15 jsem na Gardiner hut, po 11 mám za sebou ledovec a před sebou morénu. Za chvíli mě

to přestalo bavit, tak jsem to rozbalil a šel spát…Ve 4.30 jsem byl vzbuzen deštěm. Tak

jsem to zabalil a vydal se na cestu. Teda Aoraki byla proti tomu sranda…

Silnej vítr, který téměř sráţel, doprovázený silným lijákem. Byl jsem jak houba, jen se

vyţdímat. A travers po břehu jezera stál za to,vypadalo to jako malý moře.

Ve stavu poloutopený jsem dosáhl Mount Cook Village, našel si místo u krbu a ve dvě se

rozhodl koupit si lístek na bus, protoţe na stop jsem fakt neměl sílu…

Regards FELIPE DEL SUR

Queenstovn, 19.1 2004

Úvodní strana

13

Lezecké oblasti

- bez příspěvku Úvodní strana

Řečičky (diskusní fórum čtenářů)

Úvodní strana

Portrét - bez příspěvku

Úvodní strana

Webovské stránky http://www.mount.cz/ HO LOKO Beroun (zde naleznete i starší čísla FunLoku)

http://www.lezec.cz/ nejčtenější lezecké stránky se spoustou zajímavostí

http://www.horosvaz.cz/ Český horolezecký svaz

http://www.horokupectví průvodce a horolezecká literatura

http://www.montana.cz/ časopis Montana

http://shop.mount.cz internetový obchod Petra Vaňka. Dárky a umělecké předměty

vyřezávané, dováţené z exotických zemí Asie a Afriky.

http://www.volny.cz/arbo - HO Bořeň (včetně průvodce po Bořni)

http://www.sportovninoviny.cz/horolezectvi/ horolezecké noviny

http://www.geocities.com/Yosemite/Gorge/1653/alpinIV.html HO Alpin IV.

http://homalpin4.wz.cz/

http://www.sweb.cz/hkrakovnik/index.html

HOM Alpin IV.

HO Rakovník

Úvodní strana

Inzerce - Prodat, koupit, darovat, prostě se toho zbavit (popřípadě se seznámit)

Úvodní strana;