8
Jak trénovat
58 Běh pro ženy
Když začnete běhat, vaši fyzickou kondici zlepší téměř
každý běh – bez ohledu na rychlost nebo délku, protože
budete posouvat své současné možnosti. To však postupně
přestane platit. Mnoho běžců běhá stále stejně, týden
za týdnem, aniž by měli cíl. V tom spočívají dva hlavní
problémy, limitující to, jak se můžete zlepšit. Zaprvé –
pokud vždy běžíte stejnou rychlostí na stejnou vzdálenost,
nemůžete dělat pokroky. Zadruhé – tělo je vystaveno stále
jednomu typu fyzické zátěže.
Pokud chcete zlepšovat svou fyzickou kondici a začít
běhat rychleji (což neznamená, že se musíte dát na
závodnickou dráhu), nastane chvíle, kdy budete potřebovat
tzv. strukturovaný trénink.
Dejte si vyšší cíleŘekněme, že běžně běháte 5 km. Když jste je běžela
poprvé, asi to byla docela zátěž – pro srdce, plíce, klouby
a svaly. Tělo se muselo přizpůsobit a zesílit. O několik týdnů
nebo měsíců později jste v lepší kondici a klidný běh na
5 km už není žádnou výzvou. Tělo potřebuje náročné úkoly,
jinak vaše fyzická kondice ustrne, nebo se dokonce začne
snižovat (tomu se říká „reverzibilita“ fyzické kondice).
Abyste se zlepšovala i nadále, musíte pomalu, ale
jistě zvyšovat „tréninkovou zátěž“. Sportovní vědci to
nazývají „postupným přetěžováním“. Pokud budete tělo
zatěžovat příliš málo, nevyvoláte očekávanou změnu a vaše
kondice zůstane stejná. Když přidáte moc, hrozí úraz
nebo vyčerpání. Tajemství spočívá ve vytvoření správné
tréninkové zátěže, kterou budete přiměřeně zvyšovat.
Kvalita vs. kvantitaBěžci někdy příliš bazírují na počtu uběhnutých
kilometrů, ale progresivní přetěžování nemusí
Pravidlapředstavovat vyšší kilometráž: Je nezbytné najít
rovnováhu mezi kvalitou a kvantitou. To nás staví před
následující problém: před nedostatečnou pestrost.
Běh s různým úsilím a v různém terénu má pro tělo
různorodý fyziologický a nervosvalový přínos. Dlouhé
a pomalé běhy rozvíjejí kardiovaskulární vytrvalost,
zvyšují schopnost vytvářet energii z tukových zásob,
spalují hodně kalorií a také posilují svaly a pojivové
tkáně. Ale rychlé krátké běhy zlepšují VO2 max.
(množství kyslíku, které tělo dokáže přijmout ze vzduchu
a předat svalům), zvyšují laktátový práh (viz str. 17)
a zlepšují techniku. Když přidáte vybíhání kopců,
zapojíte další svalová vlákna a zvýšíte sílu odrazu, na
rovinkách se vám bude běhat snadněji a zlepšíte si
ekonomiku běhu. Už chápete, kam mířím?!
Víc než jen fitDobrá pomůcka, jak si zapamatovat možnosti zvyšování
tréninkové zátěže, je akronym FIT: frekvence, intenzita,
trvání. Z nich se vytváří vaše „tréninková zátěž“. Na co
byste se měla soustředit? Co se týče pokroků, jsou si
všechny složky rovny: Dobrý tréninkový program musí
obsahovat všechny tři složky v různém poměru podle toho,
jakých cílů chcete dosáhnout.
„F“ jako frekvence: Jak často budete běhat?• Jedním z hlavních přínosů častého běhání je, že
vám umožní udělat tréninky pestřejší a zároveň
zvýšit celkový objem. Vždy přidávejte jen po jedné
tréninkové dávce, s novou zátěží setrvejte několik
týdnů a teprve potom můžete myslet na další
přídavek.
8Jak si rychle zlepšit fyzickou kondici
59Běh pro ženy
„I“ jako intenzita: Jak náročné jsou vaše běhy?• Zvýšení intenzity některých běhů je velmi vhodné,
pokud chcete na dané vzdálenosti zvýšit rychlost.
Než začnete do tréninku zařazovat náročnější dávky,
počkejte, až budete schopná vytrvale běžet 30 až
40 min. Pamatujte si, že vybíhání kopců nebo běh
v náročnějším terénu dokážou zvýšit intenzitu běhu,
aniž běžíte rychleji.
„T“ jako trvání: Jak daleko nebo jak dlouho budete běhat?• To je pro začátečníky klíčová proměnná. Dříve než
začnete zvyšovat intenzitu, zvyšujte délku běhu.
Přidáváním minut nebo kilometrů k běhům zvyšujete
celkovou tréninkovou zátěž a připravujete se na delší
závody, např. na maratony a půlmaratony.
Najděte rovnováhuKdyž chcete zvýšit celkovou tréninkovou zátěž, vždy se
soustřeďte jen na jednu součást. Nesnažte se najednou
zvýšit počet tréninků, jejich délku a rychlost. To nebude mít
očekávaný výsledek. Mějte na paměti, že čím intenzivněji
běžíte, tím kratší bude celkový běh (nebo můžete
trénink rozdělit na kratší úseky intenzivní zátěže, jako
v „intervalovém tréninku“ – viz str. 64).
Běžně používaným pravidlem je zvyšovat týdenní
kilometráž nebo dobu běhu o 10 %. Toto pravidlo je dobré,
když týdně uběhnete poměrně málo, ale jakmile začnete
běhat 40 km za týden, číslo pak stoupá opravdu rychle.
Konzervativnější přístup radí každý třetí týden zvyšovat
kilometráž o 1,6násobek počtu týdenních běhů. Když tedy
běháte čtyřikrát týdně, každý třetí týden byste celkovou
týdenní kilometráž zvýšila o 6,4 km (4 x 1,6).
Odpočinek a regeneraceAť zvolíte první, nebo druhou metodu, není možné
kilometráž zvyšovat donekonečna. Fyziologická
a biomechanická adaptace, která je výsledkem
progresivního přetěžování těla, se dostavuje při odpočinku
(především ve spánku), ne když běžíte. Proto je velmi
důležité zařadit do tréninku také regeneraci. Jedním
z nejlepších způsobů je pravidlo střídání „náročných
a lehkých“ dní. Znamená to sestavit si tréninkový plán
tak, abyste neměla dva náročné tréninky za sebou –
snížíte tak riziko úrazu a nebudete každý týden končit se
smrtí na jazyku. Pokyny k sestavení tréninkového plánu
jsou na str. 72.
Také doporučuji občas zařadit do tréninku
odpočinkový týden, během něhož výrazně snížíte
kilometráž a intenzitu běhů. Zkuste to každé tři až pět
týdnů – podle zdatnosti, cílů a okamžitých pocitů. Delší
odpočinek vás fyzicky i duševně osvěží.
Buďte konkrétníStejně jako nám psychologové říkají, že si máme
stanovovat konkrétní cíle („Chci uběhnout 5 km, aniž
bych musela přejít do chůze“ oproti „Chci být fit“, což
je příliš vágní), sportovní vědci hovoří o „specifickém“
tréninku.
To znamená, že pokud chcete přeplavat kanál La
Manche, musíte trénovat kraula; chcete-li dojet od Košic
do Aše na kole, pak musíte trénovat cyklistiku.
Ale specifičnost se projevuje i uvnitř jednotlivých
sportů. Pokud se chcete zúčastnit silničního závodu na
10 km, budete trénovat úplně jinak než při přípravě na
přespolní běh v kopcovitém terénu. Tělo totiž na každý
typ tréninku reaguje jiným způsobem. Chcete příklad?
Skupinu orientačních běžců (běhají po krajině a hledají
kontrolní stanoviště) a stejně fyzicky zdatnou skupinu
dráhových běžců testovali v terénu plném příkrých kopců.
Orientační běžci trať zdolali s menšími obtížemi, protože
se s podobným terénem setkávali při tréninku téměř
každý den, zatímco dráhoví běžci jsou zvyklí na silnice
a atletické ovály. Přestože v obou skupinách byli zkušení
běžci, specifika jejich fyzické zdatnosti odpovídala způsobu,
jakým trénovali.
Jak si rychle zlepšit fyzickou kondici
60 Běh pro ženy
Buďte důslednáFyzickou kondici bohužel nemůžeme „ukládat“. Když
v tréninku na nějaký čas polevíte, nemyslete si, že budete
pořád tak fit jako před několika týdny nebo měsíci a bude
vám to stejně dobře běhat. To platí především pro běžce
začátečníky. Vědci zjistili, že noví cvičenci nedokázali
svou fyzickou kondici po stejně dlouhé pauze udržet
tak dlouho jako zkušenější atleti. Jedna studie zjistila, že
noví sportovci během osmitýdenní pauzy ztratili vše, co
získali osmitýdenním tréninkem. Pokud váš trénink nebyl
důsledný, nesnažte se vměstnat rychle do plánu další
tréninky nebo v tréninkovém plánu poskočit dopředu,
abyste dohnala to, co jste zameškala. Po návratu k tréninku
si dopřejte několik lehkých dní a postupně začněte
přidávat.
Trénink šitý na míruAbyste věděla, jakému typu tréninku se máte věnovat,
musíte znát svůj cíl. Trénink nemusí být zaměřen výhradně
na cílový výsledek – jako běžecká závodnice vím, že
radost z běhu není založena jen na cílovém čase, ale
také na cestě, kterou se k němu dostávám. Když budete
vědět, že se ke svému cíli s každým dalším během blížíte,
sport bude bohatší. Máte-li cíl, budete tréninkový čas
využívat efektivněji a vaše motivace bude silnější (je daleko
jednodušší vypustit „další běh“ než vynechat pravidelný
trénink běhu do vrchu).
V další části si řekneme, jaký přínos mají jednotlivé
typy běhu a jak je využít. Když si k tomu přidáte svůj cíl,
měla byste být schopná určit, z čeho se má váš tréninkový
plán skládat. Podle vzoru na str. 72 si pak můžete vlastní
tréninkový program sestavit.
61
“
”
Druhy tréninkových běhů8Existuje mnoho způsobů, jak běhat: pomalu, vytrvale,
dlouho a volně, rychle a ostře, nahoru do kopce nebo
z kopce, po běžeckém oválu nebo na lesní pěšině. Každý typ
běhu má specifický přínos a to, jestli je vhodné jej zařadit
do svého programu, záleží na vašich cílech a zkušenostech.
Čtěte dál, a dozvíte se, které tréninky jsou pro vás ty pravé.
Vytrvalý běhVytrvalý běh nebo běh setrvalou rychlostí je něco,
co většina z nás dělá instinktivně: Hltáme kilometry
pohodovou rychlostí hodně pod svým maximem. Běh
vytrvalým tempem není tak náročný, aby vás vyčerpal, takže
dokážete uběhnout daleko a tím zvětšit celkový tréninkový
objem. Zlepšuje kondici kardiovaskulární soustavy, spaluje
kalorie a učí svaly, šlachy a další pojivové tkáně přizpůsobit
se zátěži běžeckého sportu a tím snižuje riziko úrazu.
Hlavní podmínkou vytrvalého běhu je tempo, které
je vám příjemné. Při tomto běhu byste měla být schopná
hovořit (i když trochu zadýchaně). Více si o sledování
obtížnosti běhu řekneme na str. 68.
Pokud jste právě začala běhat, měla byste se věnovat
výhradně běhu vytrvalým nebo lehkým tempem. Teprve
až budete pravidelně trénovat několik týdnů a dokážete
bez přestávky běžet 30–40 min., můžete zkusit vystoupit
z pohodlíčka vytrvalého běhu.
Lehký/regenerační běhRegenerační běh nebo běh lehkým tempem je pomalejší
než běh vytrvalý. Běžci si většinou lehké běhy dělají příliš
náročné a náročné běhy zase moc lehké, takže vlastně
trénují stále stejnou intenzitou. Daleko přínosnější je
kombinace lehkých, středně obtížných a náročných běhů.
Hlavním účelem regeneračních běhů je zvýšit množství
uběhnutých kilometrů bez přílišné zátěže – tempo musí být
opravdu odpočinkové, běh by neměl být moc dlouhý. Jinak
místo toho, aby vám pomohl tělo regenerovat a adaptovat,
vytváří další zátěž. Je prokázáno, že lehký, odpočinkový
běh dokáže urychlit regeneraci těla rychleji než naprostý
odpočinek, proto se hodí přidávat jej k obtížnějším
tréninkovým běhům.
Dlouhé běhyMůže se vám zdát, že dlouhé běhy jsou jen pro ty, kteří
se chystají na maraton, ale z pravidelného dlouhého běhu
může profitovat každý běžec.
Základní fakta
Nedávno jsem začala zařazovat dlouhý běh s chůzí. Běžím tak dlouho, jak můžu, a když chci, přejdu do chůze. To mi dovoluje pobýt venku i tři hodiny a užívat si slunce a krajiny. A pak jsem příjemně vyčerpaná. Můžu takhle opravdu testovat své běžecké schopnosti a dobu strávenou na nohou prodlužovat bez rizika úrazu. Elizabeth
Běh pro ženy
62
63Běh pro ženy
Indiánský běh
Většina z nás začínala běhat tak, že úseky běhu
prokládala chůzí, což však neznamená, že se této
strategie musí pokročilejší běžci zříkat.
Zastánci indiánského běhu říkají, že spojením
těchto dvou činností vydržíme „déle na nohou“
a zlepšíme si závodní časy, protože obsahuje
„vestavěný“ prvek regenerace – fyzické i psychické.
Velmi dobře funguje při přespolních bězích,
například tam, kde vás přirozeně zpomalí prudký
výstup, kluzký sráz nebo branky a vrátka, ale snadno
se dá začlenit i do silničních běhů. Nejvhodnější
místo, kde indiánský běh použít, je při dlouhém
běhu: Umožní vám běžet déle, aniž přetížíte tělo.
A díky němu se tohoto tréninku také budete
méně bát.
Začněte dvěma minutami chůze po každých
osmi minutách běhu nebo minutou chůze po devíti
minutách běhu (vždy když se ručička posune na
kulaté číslo, musíte zase začít běžet); máte-li GPS,
můžete 1–2 min. po každém kilometru zvolit chůzi.
V tuto dobu si také můžete v hlavě „naskenovat“
celé tělo, abyste odhalila případné napětí a obtíže
(viz str. 55).
Nezařazujte indiánský běh do každého
tréninku (pokud ještě nejste ve fázi přípravy
na nepřerušovaný běh), jinak pro vás bude těžké
běžet bez přerušení.
Dlouhý běh má stejný přínos jako běh vytrvalý, jen trvá
déle. Dlouhý běh nemusíte zařazovat každý týden – pokud
netrénujete na maraton, úplně stačí jeden za dva týdny.
A výraz „dlouhý“ je relativní. Vodítkem pro váš první dlouhý
běh by měl být váš zatím nejdelší běh a deset minut navíc.
Dlouhý běh pokaždé prodlužujte o maximálně 10 min.
nebo o 1,6 km. Dlouhý běh můžete prokládat chůzí (viz
rámeček Indiánský běh); vydržíte déle na nohou, aniž byste
se přepínala.
Intenzivní tréninkDlouhý běh, vytrvalý běh a lehký běh – všechny spadají do
písmena „T“ naší zkratky FIT. A co „I“? Následující typy
tréninku určitým způsobem zvyšují intenzitu běhu. Nic se
nesmí přehánět – dokonce elitní vytrvalostní běžci, kteří za
týden uběhnou víc než 340 km, zařazují těchto tréninků
jen několik. Hlavní důraz zůstává na lehkých a vytrvalých
bězích.
Pokud běháte maximálně třikrát týdně, potom vám
stačí jeden intenzivní trénink. Doporučuji začínat fartlekem
(viz str. 64) nebo během v tempu laktátového prahu (viz
níže). Pokud trénujete čtyřikrát týdně nebo častěji, můžete
zařazovat dva obtížnější tréninky. Pokud je váš dlouhý běh
delší než dvě hodiny, můžete ho počítat za jeden intenzivní
trénink, protože jeho náročnost spočívá v délce.
Běh v tempu laktátového prahuLaktátový práh (LP) (viz str. 17) je jedním z klíčových znaků
zdatného běžce. LP je bod, v němž se začne prudce zvedat
koncentrace kyseliny mléčné (laktátu) v krvi, protože jí
vzniká více, než tělo dokáže odbourat. Trénink v tempu
blízkém laktátovému prahu je nejlepším způsobem, jak
tento bod zvyšovat – jak udržet vyšší rychlost, aniž se
projeví negativní důsledky překročení LP.
Jak zjistíme, kde se náš LP nachází? LP obvykle bývá
na úrovni 85 % vaší maximální tepové frekvence –
nebo odpovídá rychlosti, kterou dokážete v závodních
podmínkách udržet až 1 hodinu (což může být tempo
závodu na 10 km nebo o něco pomalejší). Často
se popisuje jako „pohodlně obtížné“ tempo nebo
„kontrolované nepohodlí“, ale určitě se nejedná – jak si
lidé často mylně myslí – o sprinterské tempo. LP trénink
používám jako úvod k rychlejším běhům pro nováčky, kteří
64 Běh pro ženy
jsou zralí na větší zátěž. Tento běh je klíčovou součástí
tréninků zlepšujících rychlost na tratích delších než 30 min.
(včetně maratonu).
Trénink v tempu LP můžete provádět dvěma způsoby.
Obvykle se tímto tempem běží 15–45 min. bez přerušení
(poté, co se zahřejete, běžíte stejnou rychlostí po celou
dobu). Takovému tréninku se říká tempový běh. Pokud
byste se toho bála nebo by se vám zdálo, že byste při
setrvalém LP tempu musela trénink hodně zkrátit, zkuste
intervaly LP tempa. Běh v LP tempu rozložte do několika
intervalů o délce min. 5 min. a max. 15 min. Intervaly
proložte krátkým odpočinkem – na každých 5 min. běhu
si dopřejte 1 min. odpočinku. Tímto způsobem byste měla
zvládnout víc, než zvládnete na jeden zátah. Když například
uběhnete čtyři intervaly po 5 min. v LP tempu s minutovým
odpočinkovým vyklusáváním (celkem 20 min. LP tempem)
a srovnáte to s 15 min. nepřerušovaného LP běhu, získáte
5 min. navíc!
Intervalový tréninkTrénink na úrovni laktátového prahu učí tělo pohodlně
fungovat i při vyšším procentu maximální aerobní kapacity.
Zato intervalový trénink je zaměřen na zlepšování samotné
maximální aerobní kapacity – VO2 max. Čím vyšší máte
VO2 max., tím rychleji dokážete běžet a přitom získávat
energii pro běh aerobním způsobem. Aby byl trénink VO2
max. nejefektivnější, musíte běžet rychlostí, která se blíží
tempu, při němž dosahujete svého maxima (nezapomeňte,
že VO2 max. není rychlost, ale fyziologická veličina). Pokud
jste už běžela závod na 5 km, snažte se běžet rychlostí,
která odpovídá rychlosti, jíž jste tuto vzdálenost uběhla,
nebo která je o něco vyšší.
Naštěstí k nejrychlejšímu zvyšování VO2 max. vám
stačí krátké úseky intenzivního tréninku a mezi nimi si
můžete dopřát pěkný dlouhý odpočinek (proto se tomu
říká „intervalový trénink“). Za každou minutu intenzivního
tempa si dejte 30–60 sekund na vyklusání – rychlé intervaly
by měly být dlouhé 1–5 min.
Trénink VO2 max. prospívá všem běžcům, ale
nejdůležitější je pro ty, kdo se soustřeďují na kratší
vzdálenosti: na pěti- až desetikilometrové závody. Pokud
trénujete na delší tratě, je pro vás „třešinkou na dortu“.
Není však určen pro začátečníky.
Rychlostní tréninkPři opravdu rychlém běhu už nezískáváte energii aerobním
způsobem, protože tempo je tak rychlé, že nestačí vytvořit
dostatek kyslíku. Tělo se musí soustředit na anaerobní
(bezkyslíkovou) cestu. Při pomalejším tempu tělo spoléhá
více na „pomalá“ (červená) svalová vlákna (přizpůsobená
dlouhým submaximálním kontrakcím), rychlý běh využívá
hlavně „rychlá“ (bílá) svalová vlákna (jsou určena pro
výkony vyšší rychlostní intenzity). Tím se zvyšuje síla
a výkonnost svalů. Rychlé běhy také zlepšují techniku – to
pomůže při pomalejších bězích a zároveň vás to připraví
na cílový sprint.
Rychlostní trénink zařazujte „po troškách a jen občas“.
Můžete jen zařadit na konci tréninku v podobě rychlých
„rovinek“ – v tuto chvíli jsou svaly zahřáté a tvárné – nebo
zkuste samostatný trénink krátkých úseků na danou
vzdálenost (třeba 200 m) nebo na daný čas (například
20–30 sekund). Mezi opakováním nechte tělo odpočinout
2–3krát déle, než trvala zátěž.
FartlekFartlek je švédský výraz pro „hru s rychlostí“ a o to přesně
jde. Nemá žádný přesný rozvrh, jedná se o kombinaci
rychlého běhu s lehkým vyklusáváním, obvykle na členitém
terénu. Intenzitu může určovat terén – vyběhněte do
kopce a potom lehce klusejte, dokud nechytíte dech,
nebo sprintujte mezi každou 3. a 4. lampou.
Fartlek je výborným způsobem, jak do tréninku zařadit
běh „za hranice zóny pohodlí“, a není příliš strukturovaný.
Začátečníkům se může zdát příliš vágní, když nemají jasně
dáno, s jakým úsilím nebo jak dlouho běžet. Trénink si
naplánujte dopředu (podle náročnosti a tempa) a mezi
intenzivní úseky vkládejte dostatečně dlouhý odpočinek.
65Běh pro ženy
Kopce Kopce jsou vynikajícím způsobem, jak zvyšovat
kardiovaskulární zátěž a přitom pracovat na svalstvu
nohou. Řecká studie zjistila, že při běhu do kopce se
aktivuje o 20 % svalových vláken víc než při běhu po
rovině. Pokud s během začínáte, zařazujte vybíhání kopců
na začátek tréninku, dokud jste svěží a dokážete držet
správnou běžeckou formu.
Jsem velkým stoupencem používání kopců pro
intenzivnější trénink a lepší kondici, ale je důležité vědět, jaký
účel mají jednotlivé „druhy“ tohoto tréninku. Výběhy můžete
zařadit jako součást fartleku nebo je přidat do příštího
dlouhého běhu, pokud trénujete na závod v kopcovitém
terénu. Kopce jsou vhodné i pro trénování v LP tempu nebo
při zvyšování VO2 max. Trénink běhu do vrchu můžeme
rozdělit na dvě hlavní skupiny:
• Opakované výběhy. Tradiční opakované běhy;
nahoru běžíte rychle, dolů odpočinkově vyklusáváte
nebo jdete. Tento způsob je ideální pro zvyšování
VO2 max. Najděte si kopec, který vyběhnete za
45 sekund až 3 minuty, nemusí to být žádný
himálajský sráz. Při běhu na trenažéru nastavte úhel
4–6 %. Seběhnutí neměřte – odpočívejte, dokud
nedoběhnete zpátky dolů.
• Souvislý výběh. Při tomto tréninku (někdy se
mu říká také „keňské kopce“) běháte do kopce
a z kopce v tempu odpovídajícím LP (při běhu z kopce
neodpočíváte) po určitou dobu nebo zařazujete určitý
počet opakování. Běh do kopce představuje zvýšenou
kardiovaskulární zátěž a posiluje svaly nohou,
zatímco běh z kopce pomáhá zvyšovat krokovou
frekvenci. Studie zveřejněná v Journal of Strength and
Conditioning Research zjistila, že běžci, kteří trénovali
běh do kopce a z kopce, měli vyšší krokovou kadenci
a rychlost než ti, kdo trénovali jen vybíhání nebo běh
na rovině. Snažte se běžet se stejným nasazením,
jako když běžíte v LP tempu po rovině – rychlost bude
o něco pomalejší. Před jedním nebo dvěma dlouhými
výběhy dávám přednost kratším kopcům (terén se
častěji mění); vyhýbám se příliš prudkým kopcům,
protože mohou mít špatný vliv na běžeckou techniku.
Dopřejte si více odpočinku než při běhu na rovině,
protože běh do kopce je podstatně náročnější – za
každé čtyři minuty intenzivního běhu si dejte jednu
minutu regenerace.
66 Běh pro ženy
Pravidla intenzivních tréninků
• Před během se alespoň 10 min. zahřívejte
a proveďte nějaké cviky na zvýšení pohyblivosti.
• Udržujte tempo. Máte-li běžet rychle
a intenzivně, neznamená to, že rychleji
a intenzivněji je lepší. Snažte se běžet tempem
doporučovaným pro daný typ tréninku. Viz
níže, část „Sledujte intenzitu běhu“.
• Pro správný trénink vybíhání kopců, intervalů
a rychlosti je důležité, aby všechna opakování
byla přibližně stejně dlouhá nebo se mírně
zrychlovala. Pokud jste v prvním kole uběhla
1 km, a při druhém jste zvládla jen 800 m,
vyběhla jste moc rychle.
• Abyste dodržela pravidlo obtížných a lehkých
dní, intenzivní trénink si vždy naplánujte mezi
dva méně náročné tréninky (viz str. 59).
Trénink závodního tempaTrénink závodního tempa se na rozdíl od jiných tréninků
nesoustřeďuje na konkrétní fyziologickou schopnost nebo
aspekt fyzické kondice. Stále více trenérů si uvědomuje,
jak důležité je trénovat „cílové závodní tempo“ –
konkrétní rychlost, kterou chcete daný závod běžet.
Když například plánujete uběhnout závod na 5 km za
35 min., musíte každý kilometr zvládnout za 7 min. Když
některé tréninky (nebo úseky) poběžíte tímto tempem,
vaše tělo si na něj zvykne a v den závodu se do něj
snadněji dostane.
Tento typ tréninku se mi vyplácí především při nácviku
maratonského tempa. Při dlouhých bězích zařazuji úseky,
které běžím svým plánovaným závodním tempem – tělo
si rychlost „zapamatuje“ a stane se pro něj „přirozenou“.
Podmínky závodu napodobuji také tím, že toto tempo
zařazuji ke konci dlouhého běhu, když už jsem unavená
a musím se opravdu snažit, abych tempo zvládla. Tato
strategie je užitečná i pro kratší závody.
Sledujte intenzitu běhuKaždý z výše popsaných typů tréninkových běhů se běží
s jiným nasazením – od ležérního po úplné vyčerpání.
Ale jak poznat, jestli se dost namáháte, nebo naopak
dostatečně šetříte? Mnoho běžců si sleduje buď tepovou
frekvenci, nebo rychlost běhu, aby poznali, že běží tak,
jak daný druh tréninku vyžaduje. K tomu se musíte
naučit pracovat s vhodnými běžeckými pomůckami (viz
6. kapitola) a vědět, jaká rychlost nebo tepová frekvence
odpovídají jednotlivým běhům. Kdo se chce bez techniky
obejít, může se řídit několika jednoduššími ukazateli.