1

Školní časopis Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Emy Destinové 395, 370 05 Č. Budějovice

Číslo 1/XVIII 2018/30 Kč

Archa naděje

Jaké to je žít život vojáka? Rozhovor s mjr. Ing. P. Tučkem

,Bez motivace žádná forma výuky

nefunguje,‘ říká Mgr. J. Melounková

Největší showman - film, který potěší

2

Dvouměsíčník Koule! vydává Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o.

Šéfredaktor: Marek Kos

Redakce: K. Veisová, M. Valentová, K. Zemanová, M. Brýdová, D. Efremenko, K. Mrkvanová, M. Vostrov-

ská, D. Krátký, K. Křeček, T. Bártů, K. Hlaváčková, Lucie Abera, Eliška Hýbková

Editor a výroba: Dagmar Nováková

Fotografie, není-li uvedeno jinak, byly pořízeny žáky a učiteli školy

Datum vydání: 27. března 2018

Adresa redakce a kontakt: Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 318 632

E-mail redakce: casopisKoule@seznam.cz, internetové vydání: www.vosss.cz

Z maturitního plesu

3

Moji milí čtenáři, už se nám dávno náš školní život přehoupl do

druhého pololetí. Přichází nové testy, známky,

vědomosti, ale také nové číslo naše školního

časopisu. Mnoho z vás si všimlo, že únor a bře-

zen jsou opravdu kulturně založené měsíce, a to

především po filmové stránce. Doufám, že jste

se naladili do rytmu soundtracků a na nějaký ze

snímků vyrazili, jelikož bylo opravdu z čeho vy-

bírat.

Doufám, že jste v únoru přežili ten den zamilo-

vaných, o kterém se stále debatuje, zda se vů-

bec slavit má či ne. Pokud jste sami celý rok,

proč se cítit ještě hůř zrovna v tento den? Byli

jste doma se zmrzlinou a Hříšným tancem jako

já? Tak si rozhodně nesmutněte, jelikož k životu

Vám přece stačí pouze čokoláda a náš časopis

Koule!

S pozdravem šéfredaktor Marek Kos

OBSAH

ROZHOVOR

Jaké to je žít život vojáka? 4

NÁZORY

Můj sv. Valentýn 6

Mrazivé výročí - 70 let od Vítězného února 7

ROZHOVOR S UČITELEM

Bez motivace žádná forma…(J. Melounková) 8

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

REPORTÁŽ: První světová válka... 9

ORIGAMI 11

Holocaust 11

Řešení krizových situací 11

Návštěva knihovny 12

Sociální reklama v mediální výchově 12

Maturitní ples 12

KULTURA

Největší showman 13

Archa naděje 14

LETEM SVĚTEM

Jizerské hory očima zvídavé turistky 15

LIFESTYL

Botylicious 17

Móda a já 18

VÁŽNĚ NEVÁŽNĚ

Pravda pravdoucí 19

OBRAZEM

Maturitní ples 2018 20

Na maturitním plese

4

ROZHOVOR

Petra Křížová a studenti žurnalistiky

Kateřina Košková Jaký to je pocit zabít člověka? Díváte se na svou čin-nost stejně jako na kterýkoli jiný druh práce, jako je třeba prodej rohlíků? Nebo přemýšlíte nad tím, co to znamená stisknout spoušť? Asi bych začal uprostřed. Práce vojáka je stejná jako prá-ce prodavače. Prodavač udržuje čistotu v obchodě, dopl-ňuje pečivo v regálech, pomáhá lidem s výběrem a spousta dalšího. Jeho cíl je prodat hodně pečiva. Vojáci chodí do práce naprosto stejně. Jejich pracovní život je řízen jasně daným režimem dne a spoustou předpisů a řádů, které jasně vymezují pravidla. Naším cílem je co nejlépe se připravit k obraně vlasti. To je naše priorita, vše ostatní je vedlejší. Nabízí se otázka, proč tedy jede-me do zahraniční operace. Protože Armáda české repub-liky (AČR) je silová složka státu a plníme zadání vlády ČR. Veškeré zahraniční operace schvaluje vláda ČR, volená v demokratických volbách, a plníme tím politické závazky ČR.

Samozřejmě, nad každým výstřelem musím přemýšlet. Jakmile stisknete spoušť, už to nikdy nevezmete zpět. Musíte si být jisti, že střílíte na nepřítele a ne na skupinku dětí. A jaký je pocit zabít člověka? Asi se to nedá dost jedno-značně popsat. V boji tělo pracuje automaticky. Vyplaví se adrenalin a necítíte únavu, strach a ani bolest, až po bitvě začínáte přemýšlet nad tím, co se stalo.

Jak náročná je příprava do bojové operace? Příprava jednotky je velmi náročná a trvá víc jak půl roku. Každý voják musí naprosto přesně vědět, jaký je jeho úkol. Znát taktické postupy a pravidla nasazení. Všichni příslušníci jednotky musí umět ovládat všechny zbraňové systémy, které jsou u jednotky. Ošetřit sebe i kamaráda, ovládat spojovací prostředky, orientovat se v politické a nábožen-ské situaci v místě nasazení a samozřejmě jazyková pří-prava je také velmi důležitá. Kolik si řadový voják vydělá přibližně za jednu misi? Plat v operaci je rozdělen na klasický plat v AČR plus dolarový příplatek. U řadového vojáka to je asi 25 000 Kč plus 5 500 dolarů každý měsíc. Ale mohu konstatovat, že to jsou hodně těžce vydělané peníze. Jak se dá vyrovnat s neustálým skrytým nebezpečím v podobě odstřelovačů a skrytých náloží? Nebezpečí je všude. Na každém kroku. Není to jen ven-ku, ale i uvnitř základny. Po dobu sedmi měsíců, co jsem působil na předsunuté operační základně, dopadlo do perimetru základny 152 raket a zabilo asi 20 vojáků US ARMY. Zase to je podchyceno v přípravě na operaci. A každý voják prochází poměrně náročnými psychotesty. Jaký máte pocit z mise, ve které jste byl? Jestli jste něčemu pomohli, nebo máte pocit marnosti? Spíš mám pocit marnosti. Nezaznamenal jsem žádný posun ani rozdíl při začátku a na konci.

Jaké to je žít život vojáka?

Jaké to je být vojákem, zacházet se zbraněmi, bránit vlast, jezdit na mise do za-hraničí? Odpovědi na tyto otázky a mnohé jiné přináší rozhovor se zástupcem velitele mjr. Ing. Přemyslem Tučkem. Svěřil se nám s tím, jaké to je vykonávat tak náročné a nebezpečné povolání. Dozvíte se také, co všechno práce vojáka obnáší a jak moc to ovlivňuje jeho osobní život a psychiku….

SAMOZŘEJMĚ NAD KAŽDÝM VÝSTŘELEM

MUSÍM PŘEMÝŠLET. JAKMILE STISKNETE

SPOUŠŤ, UŽ TO NIKDY NEVEZMETE ZPĚT.

MUSÍTE SI BÝT JISTI, ŽE STŘÍLÍTE NA NE-

PŘÍTELE A NE NA SKUPINKU DĚTÍ.

Mjr. Ing. Přemysl Tuček

Pohled z pozo-rovacího stano-viště na hoře Bandoka. Dole město Chark Foto archiv P. Tučka

5

ROZHOVOR

„točení lasem“ „rodeo“

Dokázala by v případě ohrožení AČR ubránit naši ze-mi? Obranná strategie ČR je založena na principu kolektivní obrany v rámci NATO. Znamená to, že se nepředpokládá boj AČR osamoceně. K tomuto modelu je AČR stavěna a připravována. Kolik jste během výkonu svého povolání zabil lidí? Proč se nezeptáte, kolik jsem jich během své služby v AČR zachránil? O tom bych si s Vámi také jednou velmi rád popovídal. Umřel Vám v misi někdo blízký před očima? Jak jste se s tím vyrovnal? Byl jsem u smrti několika vojáků afghánské armády, se kterými jsme součinili. Měli prostě smůlu, nechalo mě to chladným. Asi by to bylo jiné, kdyby šlo o vojáka pod mým velením.

Ovlivňuje Vaše práce hodně Váš osobní život? Snažím se oddělovat práci od rodinného života, ale moc to nejde. Jsem velmi často pryč, stále je možnost mého přeložení do jiné posádky, neustále jsem na telefonu. To rodinnému životu moc nepřidá. Jediné moje štěstí je, že mám velmi tolerantní manželku a děti. Konec konců ná-sledovali mě postupně do pěti posádek. Všude se stěhují se mnou. Je to velká podpora.

V případě nehody, akutního onemocnění anebo vy-čerpání - jak se tato situace řeší? Když prostě někdo nemůže dál? Nikdy jsme nikoho nikde nenechali. Společně jsme přišli a společně odejdeme. A kdyby někdo padnul, tak nese-me jeho tělo. To je nepsané pravidlo. Jeden věří druhé-mu. Bez toho to nejde. Jaký byl váš nejemotivnější zážitek? Jak moc to ovliv-nilo Vaši psychiku? Když se při návratu naše letadlo dotklo země. Byli jsme doma. Splnili jsme úkol a všichni moji vojáci byli v pořád-ku. Z mého pohledu nemám pocit, že by mě účast na misi nějak ovlivnila. Nemohu však říci, jestli jsem působil v očích jiných stejně jako před odletem. Vážím si toho, že jste si na mě udělal čas, a děkuji Vám za velmi zajímavý a poučný rozhovor.

OBRANNÁ STRATEGIE ČR JE ZALOŽENA NA

PRINCIPU KOLEKTIVNÍ OBRANY V RÁMCI

NATO. ZNAMENÁ TO, ŽE SE NEPŘEDPO-

KLÁDÁ BOJ ARMÁDY ČR OSAMOCENĚ.

Zprava mjr. Ing. P. Tuček, letecký návodčí a dělostřelecký návodčí u vozidla MRAP v průběhu operace v Charku. Foto archiv P. Tučka

„Odpočinek - poměrně vzácná chvilka klidu v kalátu. Kolem poledne býval klid. Bylo takové horko, že jsem neudržel zbraň v ruce bez rukavic,“ říká Přemysl Tuček

6

NÁZORY

Můj sv. Valentýn ...

„Jak slavíte svátek sv. Valentýna?“ ptali jsme se studentů ve čtvrtém ročníku. Komerční svátek? Dovezený

z ciziny? Nebo příležitost k projevům lásky a k romantice? Nebo smutný a nostalgický den? Co si studenti

myslí o tomto svátku a jestli si ho užívají - dozvíte se v anketě.

Asi patřím k těm typům lidí, co říkají, že americké svátky neslaví a Valen-

týnu se vyhýbají. Ale ve skrytu duše doufají v nějakou romantiku jako

z filmu. Jelikož ale vůbec nejsem takto sentimentální, už třetím rokem do-

držuji tradici jít s kamarádkou do kina, zasmát se a okouknout Jamieho

Dornana.

Katka V.

Vždycky jsem si přála zažít takový ten pravý americký Valentýn. Aby na

mě každá výloha ve městě křičela, že je ten den už tady. Procházela bych

se v ulicích v červeném kabátu a chystala se na velké rande se svým prin-

cem. No, to bylo, když jsem „prince“ neměla.

Teď, když jsem tři roky zadaná a mé přání by se mi mohlo splnit, Valentý-

na vůbec nevnímám a neslavím. Jsem ráda, když si přítel vzpomene a po-

těší mě třeba drobnou čokoládou nebo večeří.

Katka K.

Když jsme byly s kamarádkami nezadané a nechtěly jsme sedět doma, šly

jsme do kina na Padesát odstínů a poté na večeři. Nyní je z toho tradice,

a i když některá z nás má přítele, tuto tradici neporušíme.

Katka Z.

Každý rok slavím Valentýna jiným způsobem. Pro mě to ale není tak důležitý svátek jako 1. máje. Valentýn beru jako

něco, co se k nám dostalo ze zahraničí a my se to snažíme dodržovat. Mně se mnohem víc líbí 1. máj jako svátek za-

milovaných. Stromy jsou rozkvetlé, ve vzduchu je cítit jaro a člověku je tak nějak prostě dobře, když nepočítám alergi-

ky.

Poslední roky se začíná stávat podezřelou tradicí jít na Valentýna do kina na film Padesát odstínů…. A myslím si, že

nejsem jediná, která to tak má. Tenhle rok nejspíš v tradici budu pokračovat a půjdu do kina i s přítelem.

Markéta B.

Z historie svátku

sv. Valentýna

Katka Z. a Markéta B.

Valentýn, kterého si v únoru připomí-

náme, byl podle většiny historiků

pravděpodobně biskupem z Terni,

který žil ve třetím století.

Zemřel mučednickou smrtí na příkaz

římského císaře Claudia II. poté, co

přes zákaz oddával snoubence podle

křesťanského ritu.

Oslavy svátku v ČR jsou relativně no-

vá záležitost. Z různých anket vychází,

že Češi za svátek zamilovaných mno-

hem více považují prvního května. Ale

stejně jsou 14. února květinářství plná

čekajících mužů.

7

NÁZORY

Mrazivé výročí-70 let

od ,Vítězného února‘

V únoru jsme si připomněli sedmdesát let od chvíle, kdy Klement Gottwald na Staroměstském

náměstí k sroceným davům pronesl památnou větu: „ Právě se vracím z Hradu…“ Nechvalně

proslulý tzv. Vítězný únor znamenal konec poválečné demokracie a nastolení vlády jedné strany,

začátek totalitního režimu. Komunistická strana uzurpovala dle sovětského modelu moc ve státě

a začala éra znárodňování majetku a násilné kolektivizace, monstrprocesů, mučení a poprav ne-

pohodlných, éra masové emigrace, cenzury apod.

Jak tyto události vnímají dnešní studenti? Zajímá je to vůbec? Zeptali jsme se jich, zda toto vý-

roční považují za významné a jestli by si měla dnešní společnost z těchto událostí vzít ponaučení

a jaké…

http://www.dnyceskestatnosti.cz/novinky/kalendarium/13-unor-25-unor-vitezny-unor/

Ve zpravodajství ČT se před nedávnem objevila reportáž,

kde byli tázáni mladí lidé: „Co je to Vítězný únor?“ Až na

jediného studenta nikdo nebyl schopen odpovědět. Což

považuji za žalostný stav, který vypovídá nejen o nezá-

jmu mladých lidí o dějiny a věci, které naši společnost

v minulosti významně ovlivňovaly, ale především také

o bídné výuce moderních dějin na školách.

Vítězný únor spustil vládu komunismu, společenského

experimentu, který trval 40 let. 40 let, během kterých do-

cházelo k útlaku obyvatelstva, popravování nevinných lidí

a dalším zvěrstvům, na které bychom neměli zapomínat,

a měli bychom vychovat mladou generaci k tomu, že

v případě ohrožení je potřeba se semknout a vyjádřit svůj

názor a nenechat se stáhnout vlnou strachu a populismu.

Tak prosím bděme a učme naše děti nejen o Vítězném

únoru, ale i o dalších milnících našich dějin, ze kterých se

můžou poučit. Filip N., VOŠ, Žurnalistika a média

25. únor je datum, které předurčilo osud našeho mladého

státu na dalších 40 let. Datum, které naši zemičku zahna-

lo do kouta plného panelových domů, fabrik a strachu.

A je více než důležité, aby tato vzpomínka nevybledla.

I přesto, že jsme z postkomunistických států ta nejvíce

prosperující, neubráním se myšlence: Co by kdyby? Co

by se asi tak dělo, kdyby naši mladou zemičku brali

vážně a ne jako obětního beránka? Kde mohla být naše

ekonomika? Životní úroveň?

Bylo to dlouhých 40 let a naše zemička už se do podob-

ného s prominutím „svinstva“ dostat nesmí.

I když datum 25. února 1948 a s ním spojená totalita je již

minulostí, neznamená to, že je v dnešním režimu, v naší

milé a vybojované demokracii, všechno v pořádku. Sice

zastávám názor, že žádné uspořádání není ideální, není

pravdou, že bychom se o zlepšení neměli alespoň snažit.

V dnešní situaci vidím jako problém korupci, Babišovu

agrochobotnici a slabou politickou a mediální gramotnost

některých občanů. Zlata V., VOŠ, Žurnalistika a média

Pro mě osobně to datum žádný význam nemá. Možná

obecně ano, ale moc nevím, o co jde, takže to ani neře-

ším. V té době jsem ani nežila a netýkalo se mne to. Bylo

to sice asi špatné a ošklivé a nevím co, ale už to nikdo

nezmění, tak nevím, proč se tím zaobírat.

Jestli by si měla společnost vzít ponaučení? Možná ano,

možná ne. Asi k tomu mohu říct pouze: Nestěžuj si na to,

koho sis zvolil… studentka Tvůrčího psaní OA3

https://www.tyden.cz/rubriky/

domaci/zdravime-slavny-

vitezny-unor-take-jste-

vyrabeli-

nastenky_373727.html

8

ROZHOVOR S UČITELEM

Či

Třídní Jakub Maršán se třídou

Školní zájezd do Amsterodamu

Jakožto velký nadšenec pro cizí mluvu jsem připravil

rozhovor s paní učitelkou Melounkovou, neboť pí uči-

telka učí na naší škole převážně angličtinu. Rozhovor

proběhl telefonicky a pokládal jsem pouze takové

otázky, které mě opravdu zajímaly. Pí učitelka Nová-

ková se potom ptala na otázky, které zase zajímaly ji.

Pokud se chcete dozvědět více o naší sympatické

angličtinářce, je tento rozhovor právě pro vás.

Kryštof Křeček, Dagmar Nováková

Jak dlouho se věnujete výuce cizího jazyka a na koli-ka školách jste vyučovala? Učím od roku 1995, působila jsem na šesti školách. Která forma výuky cizího jazyka je podle vás nejefek-tivnější? Nejefektivnější je individuální výuka nebo maximálně tři studenti v hodině na jednoho učitele. Samozřejmě osvěd-čený je kontakt s rodilými mluvčími nebo pobyt v cizí ze-mi. Nejdůležitější je motivace k učení. Bez ní žádná for-ma výuky nefunguje. Jak vnímáte "nezvladatelné" studenty? Snažím se je zvládat, což se mi většinou nedaří. Snad jednou přijdu na to, jak na ně! Ovlivňuje školní prospěch inteligence studenta? Dost často ano. Jsou ale i méně inteligentní studenti, kte-ří dokáží svou pílí dosahovat výborných výsledků. Nao-pak, velmi inteligentní jedinci se mohou jevit průměrně díky své pohodlnosti nebo nedostatečné motivaci.

Myslíte si, že by reálně fungoval milostný vztah mezi žákem a učitelem? Znám ze svého blízkého okolí manželskou dvojici, jejichž

vztah začal na gymnáziu asi před 40 lety. On mladý uči-

tel, ona studentka čtvrtého ročníku. Jejich manželství

a rodinné vztahy by jim mohli mnozí závidět. :-)

Která je Vaše nejoblíbenější knížka, který film byste

si pustila víckrát?

Ráda si přečtu dobrou detektivku. Můj oblíbený film je

americké romantické drama Madisonské mosty režiséra

Clinta Eastwooda.

Který sport je vám blízký a proč?

Volejbal je aktivita, kterou s chutí provozuji téměř 40 let.

Tomuto sportu vděčím ve svém životě za spoustu cen-

ných věcí. Při něm jsem našla opravdové přátele, proces-

tovala téměř celé Československo, navštívila některé cizí

země, naučila se přijímat prohry a radovat se z vítězství.

Jaké místo je Vaše nejoblíbenější?

Malá klidná vesnička Něchov u Trhových Svinů, kde jsem

vyrostla spolu s vesnickou partou dětí na stromech

v naprosté pohodě a volnosti. Stále tam žije moje milá

devadesátišestiletá babička.

Prozradíte nám své zájmy? Jak ráda trávíte volný

čas?

Jednou týdně chodím na volejbal a do sauny. Plavání je

také pro mě výborný prostředek relaxace.

V létě se snažím na zahradě vypěstovat nějaké plody

a sklidit je dříve, než je zničí kroupy či nějaký jiný neřád.

Pokud mám čas, šiji, nerada však vyšívám :-). O knihách

jsem se už zmínila, cestování nesmím opomenout.

Máte nějaké životní motto nebo oblíbený citát?

Mně se moc líbí tento citát od Jana Wericha:

„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl.

A když kouká, aby byl, a je,

tak má být to, co je, a nemá být to, co není,

jak tomu v mnoha případech je.“

,Bez motivace žádná forma výuky

nefunguje,‘ říká

Mgr. Jitka

Melounková

DÍKY VOLEJBALU JSEM NAŠLA OPRAVDO-

VÉ PŘÁTELE, PROCESTOVALA TÉMĚŘ CĚ-

LÉ ČESKOSLOVENSKO, NAVŠTÍVILA NĚ-

KTERÉ CIZÍ ZEMĚ, NAUČILA SE PŘIJÍMAT

PROHRY A RADOVAT SE Z VÍTĚZSTVÍ.

9

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

http

://ww

w.m

asbirk

a.c

z/p

olo

zka/2

4043-p

oje

dem

e-k

-mori/

Katka Laluchová

První světová válka je dnes, v době jakési hojnosti

a blahobytu, tak trochu vymazána z paměti lidí. Ale právě

tento světový válečný konflikt začal formovat dvacáté sto-

letí. Milióny mrtvých, zraněných fyzicky i psychicky, hlad,

bída, španělská chřipka a zdevastovaná města. Výstava

ukazuje hrůzy války nejen na frontě, kde vojáci prožívali

utrpení, ale i v zázemí, kdy rodiny vojáků byly nuceny

strádat kvůli zřícenému válečnému hospodářství.

Od začátku až do konce výstava mapuje první světovou

válku se všemi jejími příčinami i následky pro Českobu-

dějovicko, jihočeský region, Československo, ale za-

znamenává i mezinárodní souvislosti – především česko-

rakouské. Na počátku první světové války byla rakousko-

uherská monarchie, na jejím konci pak bývalé soustátí,

na jehož troskách vznikly následnické státy (např. Ra-

kousko a Československo). Je nám představen i dodnes

neobvyklý rakouský pohled na konec války, rozpad mo-

narchie a vznik následnických států. Během celé výstavy

jsme provázeni vskutku ojedinělým souborem artefaktů,

který nás přenese o sto let zpět.

V první části expozice projdeme kolem repliky sochy Jo-

sefa II., jež zdobila budějovické „Sady“. Poté v sále,

který je vyzdoben slovanskou rudobílou bikolórou, míjíme

její svalené torzo. Na výstavě toho vidíme ale mnohem

více. Hlavní témata, o kterých se zde dozvídáme spoustu

informací jsou: začátek války; československé pluky, vo-

jáci na frontách války – zranění, zákopová válka, lazarety,

invalidé, hroby, pomníky; zázemí a každodenní problémy

– zhroucení zásobování, hlad, „nouzové“ kuchařské re-

cepty, odvádění mladých „bažantů“ na frontu, život ve

městě (České Budějovice); československá zahraniční

akce, T. G. Masaryk, Maffie, legie, národní, dělnické

a socialistické hnutí, osobnosti; odraz války v umění, lite-

ratuře, filmu, propagandě; válka jako katalyzátor spole-

čenského dění – revoluce v Evropě, rozpad Rakousko-

Uherska, vznik následnických států; válečná statistika –

Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích zve v souvislosti s oslavami stého

výročí konce 1. světové války a vzniku samostatného československého státu

na výstavní projekt „První světová válka - léta zkázy a bolesti“. Ponořte se s ná-

mi do temné válečné doby a zažijte „TO“ na vlastní kůži …

REPORTÁŽ: První světová válka

- zkáza a bolest!

Adam jako voják v první světové

10

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

FOTO Jiří Horský

mrtví, ranění, španělská chřipka, ale i technický rozvoj atd.

Při procházení celé expozice panuje velmi zvláštní atmo-

sféra. Některé exponáty jsou replikami, ale jiné opravdu

pochází přímo z 1. světové války. Je opravdu úchvatné, že

i po všech těch letech si můžeme mnoho zajímavých věcí

z této doby prohlédnout a třeba i vyzkoušet na vlastní kůži,

jako např. vojenskou uniformu.

Výstava skutečně dokáže přenést přímo do dění. V jedné

místnosti je dokonce vytvořené vojenské bojiště, kde vidí-

me kulomet, uniformy, dobové telefony, různé zbraně a

jako zvuková kulisa zde zní střelba a letadla. Už jen když

to vidíte, tak vás úplně mrazí v zádech. Můžete si vojen-

ským prostředím projít a také se dozvědět například i

o lékařských praktikách apod. Chlapci byli nadšeni z unifo-

rem a s úžasem je zkoušeli. Dívky si zas přišly na své

v dobových dámských šatech a špercích. Jeden z účastní-

ků říká: „Jsem rád, že jsem měl možnost se sem podívat,

protože je to fakt dobrý a už mnohem víc rozumím všemu

okolo první světový.“ (úsměv)

Zkrátka se můžeme přímo vžít do situací, které museli lidé

každý den snášet. Nastal obrovský ekonomický úpadek,

nebyl skoro žádný společenský život a byl neuvěřitelný

úbytek obyvatelstva. Když si představíte, jakým hladem

a útrapami si lidé museli procházet, tak přesto, že jsme

válku nezažili, tato výstava vám velmi detailně ukáže, jak

probíhala, a naprosto pocítíte to „tajemno“ doslova na tělo.

Neváhejte proto expozici navštívit,

ať zažijete stejné dobrodružství jako my!

VÝSTAVA SKUTEČNĚ DOKÁŽE PŘENÉST

PŘÍMO DO DĚNÍ. V JEDNÉ MÍSTNOSTI JE

DOKONCE VYTVOŘENÉ VOJENSKÉ BOJIŠ-

TĚ, KDE VIDÍME KULOMET, UNIFORMY, DO-

BOVÉ TELEFONY, RŮZNÉ ZBRANĚ A JAKO

ZVUKOVÁ KULISA ZNÍ STŘELBA A LETADLA.

Kryštof Křeček

…..Jeden z nás si dokonce mohl vyzkoušet plnou výbavu

rakousko-uherských vojáků, která se skládala z modré,

kousavé uniformy, nepřeberného množství vaků a čutor,

pušky, několika granátů a zásob tabáku a čokolády. Do

té chvíle byla Mizérie Velké války relativně zajímavou

a klidnou prohlídkou.

Na zajímavosti neubrala ani potom, avšak její klidnost

vyprchala, když nás průvodce zavedl do velkého sálu se

zákopovým systémem. Celý sál byl přizpůsoben jako

zákopové ležení s kulometem, telefonem vybaveným

bunkrem a letadlem na provázcích u stropu. Nechyběly

ani detaily jako štěnice a myši. Reproduktory produkovaly

zvuk boje, takže celá místnost připomínala budějovickou

virtuální realitu.

Byly nám popsány stinné stránky války. Dozvídali jsme se

o nemocech a zničených zemích a celé představení se

změnilo spíš v noční můru. Jeden spolužák byl dokon-

ce natolik unešený, že jen vrtěl hlavou a říkal: „To je šíle-

ný. Já bych to nedal. Tyhle války, byl bych cantare jak

shit.“

Informační letáčky pro návštěvníky byly k dispozici v kaž-

dé místnosti a obsahovaly neskutečně záživně propraco-

vanou spleť událostí a specifických prvků Velké války.

Když jsme se s průvodcem Augustýnem přesunuli do

dalšího prostoru, nacházeli jsme se v polní nemocnici.

Zákopový systém a ošetřovna na mě zapůsobily asi nej-

víc. Celá scenerie byla velmi realistická.

Na lůžku se nacházel raněný v krvavých obvazech. Po

zdi visely fotografie zohyzděných těl. Dozvěděli jsme se,

že se za první světové války plýtval smrtící plyn, jehož

používání bylo všemi považováno za nepřípustné, jenže

válka si nevybírá. Proto většina vojáků musela při konflik-

tu s plynem použít pomočené kapesníky, aby je ochránily

před jedovatým vzduchem, zatímco čas plynul.

Celá exkurze končila dotazy, kterých se ujali zejména

naši učitelé. Studenti museli odejít na vzduch, aby zážitek

ze zajímavého dopoledne rozdýchali.

(redakčně kráceno)

Postřehy z výstavy

11

Zd

roj: h

ttps://b

arn

abasfu

nd.o

rg/n

ew

s

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

FOTO Jiří Horský

FOTO Jiří Horský

Foto archív M. Balcara

Zdroj obrázků Amnesty International

Jakub Maršán

Origami neboli papírové skládanky je technika pocházejí-

cí z Japonska, která vznikla přibližně v 9. století. Do Evro-

py se dostává origami díky Arabům, kdy španělští Mauro-

vé jej využívali při studiu geometrie. Ohyby a hrany repre-

zentují přímky, jejich protnutí vytváří úhly a body, čímž

vznikají rovinné útvary či osy souměrnosti. Začíná se

z kusu papíru (nejčastěji čtverce), dvojdimensionálního

objektu, a manipulací s ním se formuje těleso, třídimensi-

onální objekt.

Naši žáci si tímto asijským uměním zpestřili vánoční hodi-

ny matematiky. Díky skládání papíru si snáze osvojili

důležité geometrické pojmy a jejich vztahy, propojili zra-

kové a hmatové vjemy a rozvinuli tak své prostorové

myšlení. Pouhým skládáním papíru bez lepení a stři-

hání žáci vytvořili originální vánoční ozdoby, zvířátka,

dekorace...

ORIGAMI

Žáci prvních a druhých ročníků se účastnili zážitkové

besedy Řešení krizových situací, kterou připravilo Kri-

zové centrum Portus Prachatice.

Studenti si pochvalovali praktické rady do života a pes-

trý průběh lekce, pohodovou atmosféru s lektory.

Na obrázku jsou žáci 1.B při plnění úkolů.

Řešení krizových

situací

Dagmar Nováková

Židé a holocaust, rasismus jsou témata, která je

třeba si znovu připomínat, aby se už historie nikdy neo-

pakovala.

Mgr. M. Slunečková z ICEJ promítala v únoru prvním

ročníkům filmový dokument o dvou židovských

sestrách Fanny Rozelaarové a Betty Meirové, které

válka rozdělila. Zatímco Fanny přežívala se svým man-

želem ve stísněných podmínkách svého holandského

úkrytu, Betty snášela se svou matkou kruté podmínky

koncentračního tábora. Film byl zakončen besedou

s žáky.

Podobné besedy proběhly i v dalších ročnících.

HOLOCAUST

12

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

Dagmar Nováková

Jak funguje Jihočeská vědecká knihovna? Které služby

nabízí? To a mnohé jiné jsme se dozvěděli v únoru s prv-

ními ročníky…

Věděli jste, že si můžete v hudebním oddělení půjčit CD

či DVD? Víte, jak si půjčit e-knihu? Půjčili jste si někdy

v knihovně časopis či stolní hru? Proč ne? Je tu pro nás.

Marika Vostrovská

Kdo umí, ten umí. V třídě OA3 se žáci po-

koušeli graficky vytvořit reklamu na jaké-

koli sociální téma.

Zdá se, že autoři vítězné reklamy mají rádi

handicapovaná zvířata a zajímají se

o ně. Grafickému návrhu a zpracování

věnovali náležitou péči. Gratulujeme!

Autoři obrázku jsou v čele s Bohumilem

Kůsem, K. Laluchová a E. Pešková

a A. Kolář.

NÁVŠTĚVA KNIHOVNY

Jak prodat myšlenku - sociální reklama

v hodině mediální výchovy

MATURITNÍ PLES Březnový ples

čtvrťáků v Metropolu

se vydařil. Maturan-

tům to opravdu sluše-

lo! Prohlédněte si fot-

ky na obálce časopisu

či na Facebooku ško-

ly!

13

KULTURA

Hudba, tanec, skvělý příběh a příval emocí…

…to všechno můžete zhlédnout a zažít v novém snímku od režiséra Michaela Graceyho:

Největší showman

Marek Kos

Příběh o malém snílkovi (Hugh Jackman), se kterým

život od mladých let nezacházel příliš dobře, ale

přesto si své sny na úkor překážek plní, je americký

životopisný dramatický muzikálový film.

Avšak neočekávejte žádnou pravou muzikálovou broad-

wayskou hudbu, kterou jsme mohli slyšet v loňském hitu

La la land, s nímž je Největší showman srovnáván. Zde

jsou písničky rychlejší, dynamičtější a chytlavější, jelikož

se nejedná o písničky muzikálové, nýbrž popové. Popu-

larita soundtracku je opravdu výjimečná. Během několi-

ka dní po uvedení filmu do kin se z něj stalo nejstahova-

nější album na Apple Music a Spotify a i já jsem mu pro-

padl.

Když jsem o zaslechl o premiéře, myslel jsem, že to

bude jednoduchý snímek pro mládež, jelikož se

v hlavních rolích objevili známí herci z Disney channelu,

Zack Efron z High school musical a Zendaya ze seriálu

Na parket, kteří ve filmu tvoří pár. Ale mé obavy byly

ihned po prvních pěti minutách vyvráceny.

Kdybych měl jít po záporech filmu, byla by to trochu slabší zápletka, ale tu doplňovaly všechny ty klady okolo. Jak už

jsem říkal, hudba byla úžasná. Mnoho lidí písničky už na promítání znalo a zpívali s herci. Mělo to opravdu vášnivou

atmosféru. Bylo vidět, že všichni herci si natáčení užívali, především na Hughovi Jackmanovi. Choreografie byla bri-

lantní a bylo vidět, že se přesně na ni a na hudbu tvůrci filmu zaměřili.

Příběh do velké šířky poukazoval na vnitřní krásu, což mě opravdu zaujalo. I když jste zvenku oškliví, příliš vysocí

nebo žena s vousy, neznamená to, že máte srdce na nesprávném místě. Ne nadarmo se říká, nehleď na knihu podle

obalu, jelikož nikdy nevíš, co za poklad můžeš najít uvnitř.

Z ukázek bylo očividné, že se ve filmu objeví

cirkusová vystoupení, na nichž je celý příběh

postaven. Byl jsem příjemně překvapen. Oče-

kával jsem přepálené a až příliš nereálné vý-

stupy, které by byly z devadesáti procent

utvořeny pomocí počítačové animace. Před-

stavení bylo reálné, kreativní a hlavně dávalo

smysl.

Poprvé za dlouhou dobu se mi stalo, že jsem celý film probrečel. Přicházely slzy smutku, nadšení, štěstí a vášně, která z filmu vyzařo-vala.

POPRVÉ ZA DLOUHOU DOBU SE MI STA-

LO, ŽE JSEM CELÝ FILM PROBREČEL. PŘI-

CHÁZELY SLZY SMUTKU, NADŠENÍ, ŠTĚS-

TÍ A VÁŠNĚ, KTERÁ Z FILMU VYZAŘOVA-

LA.

https://etelka.cz/online-film/nejvetsi-showman-2017-cz-filmy-online/

http://www.kinopribram.eu/filmy/nejvetsi-showman/

14

KULTURA

Ve středu 22.listopadu 2017 jsme se zúčastnili pořadu a debaty s názvem Příběhy bezpráví, podobně jako v loňském školním roce. Touto akcí nás prováděla paní učitelka Nováková s paní učitelkou Ko-sovou v Divadle U Kapličky.

Róza Otípková

Divadelní hry o holocaustu jsou poměrně častým téma-

tem a pro diváky přinášejí obrovskou vlnu pocitů. Naše

škola měla možnost hru Archa naděje vidět.

Velký příběh o Židech z Československa na mě půso-

bil velmi příjemně a vesele, což je u tohoto tématu ne-

zvyklé. Celé představení doprovázela živá swingová ka-

pela a opravdu jsme se mohli vžít do té doby. Hudba

příběhu dodala nádech láskyplné atmosféry.

Výkon herců není třeba komentovat, všichni byli naprosto

báječní. Hrál tam i můj učitel herectví Jiří Untermuller.

Bylo hezké vidět ho na scéně.

Hlavní postavou je Ada Langerová, mladá učitelka, která

je bezhlavě zamilovaná do britského důstojníka Davida

Whita. Důstojník se s ní před plavbou rozloučil a nechal jí

svou čepici, ta je pro Adu symbolem naděje, že svého

Davida opět spatří. Na cestě má Ada s sebou i tatínka,

který nás příběhem provází svými zápisky z deníku.

Na lodi propukne panika, když dojde jídlo a voda. Kapitán

se snaží zakotvit v různých zemích, ale nikde jim to nepo-

volí. Nakonec se stane zázrak a dostanou se do země

zaslíbené - do tehdejší Palestiny, dnešního Izraele. Právě

tam se opět shledá Ada a David, ten se k Adě chová po-

divuhodně hrubě. Britská komisařka Mary je však proti

tomu, aby Židé zůstali na anglické půdě (území je pod

britskou správou), a tak jim nařídí, aby odpluli na ostrov

Mauricius. Na cestu jim dali zásobu jídla a vody. V této

chvíli jsou diváci emočně “vyždímaní” a nemohou odtrh-

nout své zraky z pódia. Napětí by se dalo krájet, a když

už loď vyplouvá z Palestiny, ozve se rána jako z děla.

Vybuchla kotelna. Vyděšená posádka neví, co se stalo.

Někdo volá: „Loď se potápí!” Na jevišti je tma a slyšíme

jen křik. Jsme na konci hry. Ada přišla o tatínka, matka

přišla o dítě a někteří diváci přišli o pár slz.

Příběh to byl velkolepý, silný, se spoustou krásných

a veselých momentů.

Archa naděje

Zdroje: https://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/1956-archa-nadeje

Archa naděje je dojemný příběh podle skutečné události. Poslední loď s židovskými uprchlíky s povolením

odejít z Československa vyplouvá, posádka však netuší, jaký osud na ně čeká. Veškerou naději vložili do

představy o „zemi zaslíbené“. Na cestě je překvapivě doprovází humor a swingová kapela.

NĚKDO VOLÁ: „LOĎ SE POTÁPÍ!“ NA JEVIŠ-

TI JE TMA A SLYŠÍME JEN KŘIK. JSME NA

KONCI HRY. ADA PŘIŠLA O TATÍNKA, MAT-

KA PŘIŠLA O DÍTĚ A NĚKTEŘÍ DIVÁCI PŘI-

ŠLI O PÁR SLZ.

PŘÍBĚH TO BYL VELKOLEPÝ, SILNÝ, SE

SPOUSTOU KRÁSNÝCH A VESELÝCH MO-

MENTŮ.

15

LETEM SVĚTEM

Marek Kos

Dagmar Nováková Díky Energy centru jsme se koncem listopadu podívali s prváky a druháky do Lince. Navštívili jsme muzeum Ars Elektronica Center, obdivovali jsme výdobytky vědy, umění a nových technologií. Pak jsme zavítali na vánoč-ní trhy do centra Lince. Také jste si koupili linecké cuk-roví? Slunné počasí nám přálo, foťáky jsme nešetřili. Podívejte se na Facebook školy na další fotky...

Dagmar Nováková

Naše chaloupka se krčí s mnoha podobnými podél tepny

mezi Libercem a Tanvaldem. Smržovka je tvarem malý

hádek a ve znaku má onu houbu – smrže. Přemýšleli

jsme, jestli známe někoho, kdo smrže sbírá, když je zde

tak oblíbený a mají ho v názvu i penziony. Neznáme.

A jak se ve zdejším kraji podepsala historie? Místní mu-

zeum bohužel otevírá jen o víkendu. Když se rozhlédnu,

vidím malé roubenky natěsnané podél cest či architektu-

ru ještě z doby první republiky. Stísněný pocit

z neopravených budov evokuje vzpomínky nejen na

skláře a brusiče, ale i na odsunuté Němce. Vždyť i náš

kredenc má názvy koření v němčině. Historické křivdy

nechme spát, historku o oběšeném Polákovi v předsíni

nám naštěstí vyprávěl majitel chaty až při odjezdu.

Přestože městečko zapadlo sněhem až ke konci našeho

pobytu, zimní radovánky na smržovské menší sjezdovce

Filip zpravidla prý končí až v dubnu. Skvělou vymože-

ností jsou webové stránky sjezdovky s webkamerami.

Nadšenci zde mohou také navštívit muzeum obrněné

techniky, najdete tu až třicet exponátů.

Pojďme na náměstí T. G. M., kterého tu zřejmě zapo-

mněli postavit a zbyl jenom podstavec. Co mě na Smržo-

vce nejvíce nadchlo kromě překrásného obchodu

s bižuterií, sklem a korálky byla poctivost zdejší cukrárny

a pekařství. Kdo obvykle nakupuje v supermarketu, musí

být ohromen výtečnou chutí domácích zákusků či vánoč-

ky ze skutečného másla. To je to regionální bohatství

zlatých českých rukou. Zápalky z čokolády ani čokogra-

modesku se zlatým slavíkem jsem si nakonec nekoupila.

Odnesla jsem si jen Krakonošovy oplatky a medovinu.

Prodávali i čokoládové kondomy. Jak se asi používají?

Když vám neustále prší stejně jako nám, nepůjdete lyžo-

vat na Špičák ani na výlet na rozhlednu Černou studnici,

která je odtud pouhé čtyři kilometry. Zamíříte třeba až do

Liberce do IQLANDIE a neprohloupíte. Několik pater

technických a přírodovědných hrátek neunaví malého ani

velkého. Zdejší zajímavosti by vydaly na samostatný

článek. Naše děti bavilo například klábosit s robotem či

programovat duhový a ozvučený vodotrysk. Mě zaujal

například test osobnosti a donutila jsem i ostatní členy

rodiny si ho udělat. Takže už je potvrzeno, kdo je v naší

rodině sangvinik a kdo cholerik.

Oproti tomu aquapark Babylon v Liberci nás nezaujal,

až na imitace jeskyní. Bazén v Jablonci nad Nisou má

alespoň prostornou parní komoru a nějaké ty atrakce pro

děti. V Jablonci jsme dlouho hledali alespoň jednu krás-

nou a zajímavou budovu. Našli jsme jen jednu jedinou,

ale zato nás ohromila.

Jizerské hory - kraj sklářů a brusičů

očima zvídavé turistky

Pozvání do malebné roubenky v kraji pod Ještědem se neodmítá. Jižní Čechy jsme prošli

křížem krážem, tak proč se nepodívat zase jinam? Co zajímavého tu stojí za vidění? Kam

zajít a kam raději ne? Informace vám nabídne každý dobrý průvodce, ale není nad osobní

zkušenost.

ZAMÍŘÍTE-LI TŘEBA AŽ DO LIBERCE DO

IQLANDIE, NEPROHLOUPÍTE. NĚKOLIK PA-

TER TECHNICKÝCH A PÍRODOVĚDNÝCH

HRÁTEK NEUNAVÍ MALÉHO ANI VELKÉHO.

Vyhlídka ze Špičáku

16

LETEM SVĚTEM

Secesní Muzeum skla a bižute-

rie má nejen prvotřídní kabát

a je kulturní památkou, ale i aty-

pický interiér a největší sbírku

bižuterie na světě. Ještě víc než

svět blyštivých korálků mě

nadchla svou elegancí umělec-

ká díla současných sklářů, ale

i výprava do historie sklářství.

Od teď uvidím za každým šper-

kem lidskou práci a námahu.

Jak dlouho asi trvá vyšít korál-

kovou plesovou taštičku? Není

divu, že ji zde nabízejí za tři tisí-

ce. Bez zajímavostí nebylo ani

oddělení mincí a plaket. Věděli jste, že slovo „platit“ po-

chází od slova „plátno“? Zpátky jsme jeli vlakem tak rych-

lým a moderním, že dost kontrastoval s retroomšelým

autobusovým nádražím. Je vidět, jakému druhu přepravy

dávají zdejší přednost.

Jeden slunný den nám dopřál lyžovačku na

skvěle vybaveném Špičáku. Najdete tu čer-

né, červené i modré sjezdovky. Když vyne-

chám vyprávění o tom, jak se během jízdy

nahoře na sjezdovce synovi rozbilo vázání

a odřel si ruku a o pěší túře spojené

s hledáním lyžařského servisu, musím zdej-

ší lyžařské středisko jenom pochválit. Najde-

te tu i dostatečný počet občerstvení či půj-

čovnu lyžařského vybavení.

Nemohli jsme ovšem vynechat dominantu

Liberecka, Ještěd. Typická stavba, hrdá mo-

derní kulturní památka a zároveň vysílač,

byla postavená v šedesátých letech a chlubí

se i neotřelým interiérem. Vždyť i architekt Karel Hubáček

za ni sbíral ocenění. Kdo nenavštívil Ještěd, jako by ani

nebyl, že. Díky husté mlze jsme se tedy v proslulé ještěd-

ské restauraci nad dýňovou polévkou kochali výhledem

na bílou tmu. Na cestě domů nám počasí předvedlo další

z nespočtu svých variant – sněhovou vánici.

Jizerské hory jsme opouštěli zachumlané do sněhové

nádhery, typické ještě i pro březnové dny, s myšlenkou,

že tu určitě nejsme naposledy, snad…

JEŠTĚ VÍC NEŽ SVĚT BLYŠTIVÝCH KORÁL-

KŮ MĚ NADCHLA SVOU ELEGANCÍ UMĚLEC-

KÁ DÍLA SOUČASNÝCH SKLÁŘŮ, ALE I VÝ-

PRAVA DO HISTORIE SKLÁŘSTVÍ.

OD TEĎ UVIDÍM ZA KAŽDÝM ŠPERKEM LID-

SKOU PRÁCI A NÁMAHU. JAK DLOUHO ASI

TRVÁ VYŠÍT KORÁLKOVOU PLESOVOU TAŠ-

TIČKU?

Křehká krása jabloneckého Muzea skla a bižuterie

Muzeum skla a bižuterie

Interiér proslulé restaurace na Ještědu

17

LIFESTYL

https://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/2047-kronikari

http://www.reflex.cz/clanek/kultura/77989/on-line-prenos-film-masaryk-ziskal-cenu-ve-vetsine-kategorii-sledovali-jsme-predavani-ceskych-lvu-2017.html

Před libeňskou sy-

Film Milada je inspirován životem JUDR. Milady Horákové. Celý film se odehrává mezi roky 1937 – 1950.

Paní Horáková byla cílevědomá a tvrdohlavá žena, která si stála za svým. Zároveň však měla dobré srd-

ce a chtěla pomoci všem, co to potřebovali. Nikdy nechtěla ustoupit pod záminkou, že to dělá pro svou

dceru, aby se jí žilo v naší zemi lépe než jí samotné. Bohužel ne vždy se jí to vyplatilo.

A je to tady! Nová rubrika pro Vás! Vesměs se bude jednat o novinky ze světa bot, hlavně o vydání top 3 bot, které buďto už byly nebo teprve budou v prodeji. Shoďte dřeváky! Pojďte se pořádně obout... Tonda Tran, Denis Krátký V pátek 23. února se uskutečnily dva releasy (teniska šla do prode-je), nadále je chystaný release na 3. března, o kterém si řekneme něco více.

V prvním releasu vyšly Adidas x Pharrell Williams - NMD Hu-man Race ''Blank Canvas'' s retailem 225€ (maloobchodní ce-na), podle mě se jedná zatím o nejhezčí siluetu NMD Human Race, na kterých spolupracuje Adidas spolu s interpretem Pharrellem Williamsem, který stojí například na hitem „Happy“ z roku 2013.

V druhém releasu vyšly od Nike - Air Force 1 Swoosh Pack v bílé a černé barvě, kde si můžete měnit barvy swooshe (Nike logo po stranách bot), mezi barvy patří například červená, žlutá, zelená, modrá apod., retail se pohybuje mezi 110-120€. Nakonec vyjdou/vyšly Nike x Off White - Air Jordan 1 ''All White'' jeden z nejočekávanějších releasů tohoto roku, Off – White patří mezi jedny z nejznámějších designer značek na světě. Vlastní ji Virgil Abloh, který si za své poměrně krát-ké působení na fashion scéně už stihl udělat dost velké jméno. Tuto značku nosí celebrity jako je Justin Bieber, Kanye West, Rihanna, atd. Jedná se o release, který je určený pouze pro Evropu, takže je to perfektní možnost, jak si přivy-dělat. Sice je retail 190€ pro někoho víc než dost, pro někoho ve světě módy je to jen pouhá investice, kterou později mohou i zdesetinásobit přeprodejem buď zde, v Evropě, nebo předprodejem do Ameriky, kde budou velmi žádané.

18

LIFESTYL

Pýcha a předsudek -

překvapivě dobrá divadelní hra

Foto Denis Krátký

Denis Krátký Přemýšlím, jak bych popsal Tondu. Krom toho, že je to z celé školy člověk, kterého znám nejdéle, tak mě napadají ještě slova jako „skvělý kamarád“ a taky „kluk, který by dokázal zandat i pytel od brambor a stejně bude vypadat dobře“. Sakra. Nikdy jsem Tondu neviděl špatně oblečeného. Potom, co si se mnou vzal rubriku Móda a já, tak jsem mu řekl, že se stoprocentně nevyhne jednomu článku o něm samotném. Tak jsme si tedy jeden den udělali čas, dali si pizzu, šli jsme fotit, ale tentokrát bez toho cíle, abychom nalovili tuny lajků na In-stagramu, ale s tím předsevzetím, že udělá-me tenhle článek. Tonda rozhodně nepatří mezi „tuctový“ kluky, co člověk vídá v „Mekáči“ při snídaních. Myslí si ale tenhle klučina, že je trendset-ter? Je jméno jeho fashion ikony ze Sloven-ska člověk jménem Dalibor? To se všechno dozvíte níže!

Jak jsi se dostal k módě? K módě jsem se dostal přes yoyování a přes muziku. Cítíš se jako trendsetter? Ne. Nejsem trendsetter. Které značky máš nejradši? Nejradši mám Vetemens, Fear of God & Nike. Sleduješ nějaký trendy? Občas kouknu, když se nudím o přestávkách.

Co by sis na sebe třeba nikdy nevzal? Sukni, chlupatý kožich nebo podpatky jako jeden můj známý. Kolik máš doma bot? Nějaký oblíbený kousek? Nejoblíbenější značka bot? Mám 6 párů bot, nejoblíbenější kousek je Vans Old Sko-ol Revenge X Storm a Adidas Yeezy Boost 350 v2 a ne-joblíbenější značka bot je u mě Adidas. Kdo se podle tebe z našich nebo celosvětových ce-lebrit obléká nejlépe? Oblékáš se podle něj?

Občas se inspiruji. Z Čech nebo Slo-venska to bude Dalyb a ze světa urči-tě Jaden Smith a Travis Scott Ovlivňuje žánr hudby - co poslou-cháš - to, jak se oblékáš? Stoprocentně. Rap mě v tomhle ohle-du ovlivnil nejvíce. Nějaký slova na závěr? Kluci nekupujte si růžový pantofle a legíny. Nejde to k sobě. Nejde to k vám. Evangelion 666.

Tonda Tran

Foto Denis Krátký

19

VÁŽNĚ NEVÁŽNĚ

Pravda pravdoucí! Žáci tvůrčího psaní OA3 odhalují nelítostnou pravdu! Nešetří nikoho, neohlížejí se na nic. Máme se na co těšit...

A. Š.

Miloslav Rozner - nahradí příští měsíc Čtveráčka? O dosud neznámého manažera a kulturního znalce se po jeho vystou-pení v České televizi za stranu SPD strhla obrovská bitva. Miloslav Rozner má před sebou nyní obrovské dilema. Národní bezpečnostní úřad, nebo bezprostřední blízkost s prezidentem re-publiky? To je oč tu běží v životě nového politika a člena strany SPD. Po slyšení jeho vynikajících řečnických schopností je ostatním opozičním stra-nám horko, zatímco si úřady a instituce mnou ruce. Vůdce strany SPD Tomio Okamura zatím pro pana Roznera nic nevyjednal. V banku totiž nejsou pouze tyto dvě významné pozice. Spekulovalo se dále o postu ministra kultury. Nově jmenovaný na tuto pozici Ilja Šmíd se po zhlédnutí rozhovoru necítí býti hoden tak vážené funkce, jak zdůraznil ve včerejším rozhovoru pro naší televizi HNOVA. Pan Rozner by jistě s tou-to funkcí souhlasil, aby splnil své svaté kulturní poslání pro naši vlast. To-mio Okamura se však obává, zda-li to není plýtvání mimořádným talentem. Jiří Čtveráček minulý týden oznámil konec angažmá na Pražském hradě z důvodu přijetí do pastafariánského hnutí z Brna. „Představa nahrazení Jiřího Čtveráčka také není úplně mizivá. Potřeboval bych ještě půl roku na dobroušení své znalosti angličtiny a myslím, že ná-vštěvu britského premiéra bychom už mohli s panem prezidentem zvládnout společně. Zítra se ještě jedu podívat na Národní bezpečnostní úřad do kan-celáře. Myslím, že do příštího tejdne bude rozhodnuto. Uvidím, co pro mě Tomio vyjedná,“ řekl v rozhovoru Miloslav Rozner. (A.Ř.)

Vysoká škola, cesta k pokladu Studentů na vysokých školách v republi-ce přibývá, protože se těší vidinou úspěšného života. Po dokončení studia jim totiž firmy samy nabízejí práci. Zejména se jedná o práci pohodlnou, protože vysokoškolské vzdělání rozhodu-je o inteligenci, což značí, že každý absolvent je génius. Měsíční platy se průměrně pohybují ko-lem čtyřiceti tisíc čistého, což ovlivňuje několikaletá praxe studentů. Brány škol opouštějí vzdělaní a připravení na život s vyhlídkou luxusních domů, luxusních aut a pohodlných zaměstnání. Z absol-ventů se tedy stávají plnohodnotní za-městnanci či ředitelé, disponující časem pro své rodiny a záliby. Z posledních průzkumů vyplývá, že lidé s titulem žijí ve větším komfortu, protože nepociťují stres. „Jsem úplně v pohodě. Díky titulu jsem vyrovnaný, vysoká škola mi dala rozhled a taky díky ní necítím bolest,“ svěřil se Ing. Roskrock. Pokud nechcete, aby vaše dítě vyrůstalo spodinským způsobem života, zvažte jeho studijní budoucnost. Úspěšný bude každý. (K.K.)

20

http://www.online-kvetiny.cz/historie-snatku-a-svateb/

http://www.imgrum.net/tag/humbook

Zdroje ://www.wikipedia.org, http://www.famous-entrepreneurs.com/tony-hawk

Maturitní ples 2018