Milí přátelé,

čas neúprosně plyne a jubilejní Rok sv. Pavla se nezadržitelně dostává do své druhé polovice. Možná vytrvale pokraču-jete v započaté pravidelné četbě pavlov-ských listů. Či jste snad již měli možnost vydat se na některé z míst spojených s apo-štolovým působením? Možná cestování – putování ještě plánujete na příští léto. Anebo si prohlubujete svůj vztah s apo-štolem Pavlem četbou některé z hodnot-ných knih, které jsou k dispozici na čes-kém knižním trhu. Může se však stát, že z různých důvodů nepatříte ani do jedné ze zmiňovaných skupin, ale přece by Vás mrzelo, kdyby vám Rok svatého Pavla jen tak proklouzl mezi prsty. Ne každý si přece může dovolit vydat se na cesty po Pavlových stopách. Mnohým zas množství pracovních povinností brání v četbě náročnější literatury. A jiní se snad pokusili dát si na začátku Roku sv. Pavla konkrétní malé předsevzetí, avšak nadše-ní časem vyprchalo a oprašování starých pozapomenutých závazků jim připadá jako „naskakování do rozjetého vlaku“.Každý jubilejní rok je však časem zvláštní milosti a příležitosti, kterou je škoda nevy-užít. Je jako bohatě prostřený stůl, u něhož

www.paulinky.cz paulinky@paulinky.cz tel./fax: 222 311 206, 224 818 757

Editorial

Informaceo životě

a aktivitáchpaulínek

v České republice

si každý může najít něco, co nasytí a potě-ší jeho duši. Jubilejní rok vyhlášený při příležitosti 2000. výročí narození Apo-štola národů také není výjimkou. Proto bychom i my katalogem našeho naklada-telství a přílohou, která je zvláště věno-vána našemu patronu svatému Pavlovi, chtěly přispět k tomu, abyste si i Vy mohli u tohoto stolu vybrat něco, co Vás obo-hatí. V tomto čísle přílohy Jako Pavel bychom Vás chtěly pozvat na malou procház-ku po některých místech Apeninského polostrova, kudy apoštol Pavel prošel na své cestě do Říma, jak nám o tom podáva-jí zprávy Skutky apoštolů. Vybraly jsme místa, která obvykle nejsou v nabídce ces-tovních kanceláří ani běžných poutních

4/2009

Svatý Pavel v Itálii

zájezdů.Po třech měsících jsme pluli dále na lodi, která na ostrově [Malta] přezimovala. Byla z Alexandrie a měla ve znaku Blížen-ce. Připluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dni. Odtamtud jsme pluli kolem pobřeží a dostali se do Regia. Na druhý den začal vát jižní vítr, a tak jsme za dva dny připluli do Puteol. Tam jsme nalezli bratry a dali se od nich přemluvit, abychom se u nich zdrželi sedm dní.

Sk 28,11-14Puteoli (Pozzuoli) je malebné městečko ležící v severním oblouku Neapolského zálivu, asi 13 km od Neapole. V dobách císařského Říma bylo toto pobřeží oblí-

Puteoli, dnes Pozzuoli. Kostelík na pobřeží nese reliéf připomínající Pavlův pobyt v těchto místech.Foto: Jan Heller

beným místem letních sídel bohatých vrs-tev. Oblast se nazývá Campi Flegrei, což znamená Spálená pole, a důvodem toho-to označení je zdejší vulkanická aktivita. Nad celou čtvrtí se vznáší vulkanický žár, oblast je poseta horkými prameny a tři-nácti malými krátery, přičemž z jednoho z nich ještě i dnes stále tryskají siřičité páry. Při výstupu z vlaku vás hned na sta-nici uvítá charakteristický siričitý zápach. Ačkoli bylo toto místo po staletí napůl spálené a zanedbané, dodnes lze rozeznat

Puteoli

Puteoli. Zbytky staveb z doby Římského impéria.Foto: Markéta Jírů

Puteolský přístav dnes.Foto: Markéta Jírů

zbytky římských staveb. Poměrně dobře zachovaný je puteolský amfiteátr, který byl až do 19. stol. pokryt vulkanickým materiálem. Byl postaven asi v 1. stol. po Kr. a mohl pojmout cca 35 000 diváků. Podle potřeby mohl být také zato-pen pro pořádání nepravých námořních bitev. Tradice vypráví, že právě v tomto amfiteátru byl umučen patron Neapole

Tøi hospody– oblíbený italský světec san Gennaro.A nakonec jsme přišli do Říma. Tamější bratři už o nás uslyšeli, a proto nám přišli naproti až k Appiovu fóru a ke Třem hos-podám. Jakmile je Pavel uviděl, děkoval Bohu a nabyl (nové) odvahy.

Sk 28,14-15

Nevíme, kde přesně se zmiňované Tři hos-pody (Tre Taverne) nacházely. Má se za to, že by mohly být někde v okruhu něko-lika kilometrů kolem dnešní vesnice Cis-terna di Latina, která leží přibližně 50 km jižně od Říma. Archeologické výzkumy potvrdily, že v těchto místech se nachá-zely prameny pitné vody, u nichž si ces-tující po Via Appia do Říma nebo z Říma doplňovali své zásoby. U těchto pramenů byly pravděpodobně postaveny hospody. Později dal v této oblasti císař Nero posta-vit pro svá vojska cisterny, tedy nádrže na pitnou vodu. Proto dnešní vesnice nese název Cisterna di Latina.

Neobvyklý historický „monument“ v obci Cisterna di Latina, který by mohl být jedním z dávných pramenů.Foto: Jan Heller

Žádné významné památky, které by snad mohly být svědky Pavlova setkání s Říma-ny, se nám nezachovaly. Jediným monu-mentem je poněkud rozpačitě působící kamenná stavba před nevýrazným koste-lem z druhé poloviny 20. století. O tom, že se toto navenek tak obyčejné místo

dostalo do textů Nového zákona, ví snad jen málokdo. Místní obyvatelé však svou ochotou a vstřícností k poutníkům nápad-ně připomínají „bratry z Říma“, kteří se kdysi vydali naproti Pavlovi. Kdybyste dostali chuť jít se do těchto míst podívat, nastupte v Římě na stanici Termini do regionálního vlaku směrem na Neapol a vystupte na stanici Cisterna di Latina. Vesnice má asi dva kostely. Zeptejte se místních obyvatel na farnost Nanebevze-tí Panny Marie. Od vlakové stanice je to pěšky asi jen čtvrthodinku.

Via AppiaPavel určitě přišel do Říma po staré Appi-jově cestě. Via Appia je asi nejznámější z cest starověké Římské říše. Propojovala jih Itálie s hlavním městem a vedla městy Capua, Benevento a Brindisi. Z výcho-du se k ní připojuje Via Egnatia, kterou do Říma přijížděli poutnící z Orientu.

Via Appia Antica. Foto: Markéta Jírů

Spolupracovníci evangelia

TitusPo Timotejovi, Barnabášovi a Lukášovi, pavlových spolupracovnících, které jsme představily v předchozích číslech přílohy našeho katalogu, přichází na řadu Titus. Liturgie nám ho připomíná spolu s Timo-tejem, a to hned druhý den po svátku Obrá-cení apoštola Pavla – totiž 26. ledna. Má se za to, že Titus pocházel z Antio-chie syrské a narodil se v pohanské rodi-ně. Mohl být jedním z těch, kteří uslyšeli a přijali radostnou zvěst právě od Pav-la. Z listu Galaťanům se dozvídáme, že Titus doprovázel Pavla na koncil v Jeru-zalémě jako zástupce křesťanů obráce-ných z pohanství (viz Gal 2,1-5). Tato událost, o které my často nezúčastněně čteme ve Skutcích apoštolů, byla velmi důležitým milníkem v dějinách hlásání evangelia. Někteří totiž vážně zpochyb-ňovali Pavlovo apoštolské působení mezi pohany a striktně vyžadovali dodržovaní Zákona, jako by ke spáse vedlo naplňo-vání předpisů, a nikoli Kristus. Můžeme se domnívat, že Titus se úlohy Pavlovy pravé ruky v těchto závažných diskusích zhostil na výbornou, protože apoštol mu pak s důvěrou svěřil i další úkoly. Během Pavlovy třetí misijní cesty byl Titus poslán do Korintu, aby vyřešil kri-zi v tamější komunitě, a i tento problém

úspěšně zvládl (viz 2 Kor 2,13; 7,6.13-16). Krátce poté ho Pavel ještě pověřil, aby v Korintu zorganizoval sbírku pro chudé jeruzalémské křesťany. Lze se tedy domnívat, že Titovi nechyběla zodpovědnost, spolehlivost ani organizač-ní schopnosti. Proto není nepravděpodob-né, že ho Pavel pověřil vedením církevní obce na Krétě, jak se o tom dozvídáme z novozákonního listu Titovi. V závěru tohoto listu Pavel vybízí Tita, aby za ním přijel do Nikopole (viz Tit 3,12). Pavlo-vo autorství tohoto listu však není jisté. V závěru druhého listu Timotejovi zas o Titovi čteme, že se zdržuje v Dalmá-cii. Žádné spolehlivé údaje o místě nebo přibližné době Titovy smrti nemáme. Iko-nografie jej jakožto pastýře krétské míst-ní církve někdy zobrazuje s biskupskou berlou.

Sv. Titus. Ikona neznámého autora

Via Appia měla přívlastek Regina viarum (Královna cest). Dal ji postavit Appius Claudius v roce 312 př. Kr. Začínala se u brány Capena (poblíž Circo Massimo) na úpatí Palatinu a bez přerušení propojo-vala město s venkovem. Cestu v římských dobách dláždily ploché kameny a byla široká asi tak, aby mohly vedle sebe projet dvě koňská spřežení.