Univerzita Palackého v Olomouci

Cyrilometodějská teologická fakulta

Katedra křesťanské výchovy

Jana Axmannová

Studijní obor: Sociální pedagogika

Kvalitativní výzkum prožitků u pacientů před a po odstranění štítné žlázy

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Mgr. Mgr. Peter Tavel Ph.D.

Olomouc 2014

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s vyuţitím pouze uvedených

pramenů literatury.

……………………………………………..

2014 Jana Axmannová

Ráda bych poděkovala vedoucímu práce Ing. Mgr. Mgr. Peterovi Tavelovi, Ph.D., za odborné

vedení práce, vstřícný přístup a poskytnutí cenných rad a podnětů. Chtěla bych také

poděkovat Mgr. Petře Sobkové za ochotu a spolupráci při úpravě mé práce.

Tato práce byla vytvořena v rámci projektu OP VK s názvem Sociální determinanty

zdraví u sociálně a zdravotně znevýhodněných a jiných skupin populace, reg. č.

CZ.1.07/2.3.00/20.0063.

OBSAH:

Úvod .......................................................................................................................................- 7 -

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................- 9 -

1 Štítná žláza ...................................................................................................................- 10 -

1.1 Povědomí o štítné žláze v historii ......................................................................- 10 -

1.2 Dnešní znalosti o činnosti štítné žlázy ...............................................................- 10 -

1.3 Patologie štítné žlázy ..........................................................................................- 11 -

1.3.1 Vrozené vývojové poruchy štítné ţlázy ...........................................................- 11 -

1.3.2 Nemoci z nedostatku jodu ................................................................................- 12 -

1.3.3 Eufunkční struma (benigní) ..............................................................................- 12 -

1.3.4 Záněty štítné ţlázy ............................................................................................- 13 -

1.3.5 Poruchy funkce štítné ţlázy ..............................................................................- 14 -

1.3.6 Nádory (karcinomy) štítné ţlázy ......................................................................- 15 -

1.3.7 Vztah tyreopatologií s dalšími chorobami .......................................................- 15 -

2 Nemoci štítné žlázy ......................................................................................................- 17 -

2.1 Diagnostika onemocnění ....................................................................................- 17 -

2.1.1 Laboratorní vyšetření .......................................................................................- 17 -

2.1.2 Ultrasonografie .................................................................................................- 18 -

2.1.3 Biopsie ..............................................................................................................- 18 -

2.1.4 Scintigrafie .......................................................................................................- 18 -

2.1.5 Výpočetní tomografie (CT) ..............................................................................- 18 -

2.1.6 Magnetická rezonance (MR) ............................................................................- 18 -

2.1.7 Pozitronová emisní tomografie (PET) ..............................................................- 19 -

2.1.8 Pozitronová emisní tomografie kombinovaná s výpočetní tomografií (PET/CT) .. -

19 -

2.2 Léčba onemocnění štítné žlázy ..........................................................................- 19 -

2.2.1 Konzervativní léčba ..........................................................................................- 19 -

2.2.2 Léčba radiojódem .............................................................................................- 19 -

2.2.3 Chirurgická léčba .............................................................................................- 20 -

3 Psychologie nemoci .....................................................................................................- 21 -

3.1 Denní režim a nemocný se štítnou žlázou .........................................................- 21 -

3.1.1 Denní reţim u zvýšené činnosti štítné ţlázy ....................................................- 21 -

3.1.2 Denní reţim u sníţené činnosti štítné ţlázy .....................................................- 22 -

3.2 Okolí a nemocný s poruchou činnosti štítné žlázy ...........................................- 22 -

3.2.1 Nemocný se zvýšenou funkcí štítné ţlázy ........................................................- 22 -

3.2.2 Nemocný se sníţenou funkcí štítné ţlázy ........................................................- 22 -

3.3 Nemocniční léčba ................................................................................................- 23 -

3.3.1 Historie nemocnic ............................................................................................- 23 -

3.3.2 Nemocnice v dnešní době ................................................................................- 23 -

3.4 Zdraví ..................................................................................................................- 24 -

3.5 Nemoc ..................................................................................................................- 25 -

PRAKTICKÁ ČÁST - VÝZKUM ........................................................................................- 26 -

4 Cíl .................................................................................................................................- 27 -

4.1 Předvýzkum ........................................................................................................- 27 -

4.2 Stanovení metody ...............................................................................................- 27 -

4.3 Sběr materiálu ....................................................................................................- 28 -

5 Výsledky výzkumu a jejich analýza .............................................................................- 29 -

5.1 Charakteristika pacienta A ...............................................................................- 29 -

5.1.1 Tabulka č. 1: .....................................................................................................- 29 -

5.1.2 Rozbor dotazníku u pacienta A ........................................................................- 32 -

5.2 Charakteristika pacienta B ...............................................................................- 33 -

5.2.1 Tabulka č. 2: .....................................................................................................- 33 -

5.2.2 Rozbor dotazníku u pacienta B ........................................................................- 36 -

5.3 Charakteristika pacienta C ...............................................................................- 37 -

5.3.1 Tabulka č. 3: .....................................................................................................- 37 -

5.3.2 Rozbor dotazníku u pacienta C ........................................................................- 40 -

5.4 Charakteristika pacienta D ...............................................................................- 40 -

5.4.1 Tabulka č. 4: .....................................................................................................- 41 -

5.4.2 Rozbor dotazníku u pacienta D ........................................................................- 43 -

5.5 Charakteristika pacienta E ...............................................................................- 44 -

5.5.1 Tabulka č. 5: .....................................................................................................- 44 -

5.5.2 Rozbor dotazníku u pacienta E .........................................................................- 47 -

Závěr Diskuze ......................................................................................................................- 49 -

Návrhy na řešení zjištěných nedostatků .............................................................................- 50 -

Seznam literatury .................................................................................................................- 51 -

Internetové zdroje ................................................................................................................- 53 -

Seznam zkratek ....................................................................................................................- 54 -

Seznam tabulek ....................................................................................................................- 55 -

Seznam příloh ......................................................................................................................- 56 -

Úvod

Ve světě existuje mnoho nemocí. Některé jsou závaţnější jiné méně. Některé ovlivní

nás budoucí ţivot významně, jiné proběhnou bez následků kvality budoucího proţívání.

Nemoc je pro většinu lidí, kteří se těší dobrému zdraví, pouze pojmem, který ale pouze

pouhým pojmem přestává být v momentě, neţ onemocní oni sami nebo jejich blízcí. Často

si při nejrůznějších příleţitostech přejeme zdraví, štěstí, lásku, hmotné statky. Především

zdraví je ale něco, co lze velice těţko ovlivnit, co nelze penězi zajistit. Ano, můţeme se

starat o své zdraví, jak nejlépe umíme, můţeme se otuţovat, jíst střídmě, nekouřit, nepít

alkohol, sportovat, ale při nejlepší snaze nemůţeme ovlivnit to, zda onemocníme nějakou

závaţnou chorobou. Teprve poté pocítíme, jaké to je nemít zdraví. Zdraví je něco, co si

nekoupíme, ani kdybychom měli peněz kdoví kolik. Můţe to znít jako klišé, o kterém se

mnoho mluví, mnoho píše, ale přiznejme si, ţe je to pravda.

Téma mé bakalářské práce je Kvalitativní výzkum proţitků u pacienta před

a po operaci štítné ţlázy. Toto téma jsem si vybrala proto, ţe pracuji na oddělení, kde

se s tímto onemocněním denně setkávám, na Krčním oddělení Vojenské nemocnice

Olomouc. Často se stávám „posluchačem“ pacientů, kteří cítí potřebu vylíčit mi svůj osud,

svoje pocity, svoje obavy. Chtějí slyšet pochopení, naději. Mají obavu z nejhoršího.

Přemýšlí, proč právě oni jsou ti, kteří teď musí čekat, jak dopadne operace. Čekají, ţe je

ujistím, ţe je to všechno v pořádku, ţe vše se v dobré obrátí.

Svojí prací chci zjistit, jak se cítí pacienti před a po operaci. Co oni sami pociťují jako

největší překáţku, co způsobuje jejich diskomfort při pobytu v nemocničním zařízení. Zda

přístup lékařů a zdravotnického personálu ovlivňují jejich proţitky. Co minimalizuje stres

před a po operaci a co naopak způsobuje, ţe jsou pacienti hodně vystresovaní.

Nemoci štítné ţlázy jsou léčitelné a v mnoha případech i vyléčitelné. Coţ se

o ostatních nemocech říci nedá.1 Mandincová k onemocnění štítné ţlázy uvádí: „Jde

1 Srov. NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy, Praha: Laguna, 1995, s. 101

o poměrně časté chronické a nejčastější endokrinní onemocnění vůbec, kdy obvykle

nezanedbatelnou součást symptomatologie tvoří i psychické příznaky.“2

V první kapitole se zaměřím na štítnou ţlázu obecně. Popíší historii a dnešní povědomí

o tomto malém, ale veledůleţitém orgánu. Popíši patologie štítné ţlázy a vztah

thyreopatologií k ostatním onemocněním. Ve druhé kapitole se zaměřím na štítnou ţlázu

a její diagnostiku, na moţnosti léčby od léčby konzervativní přes léčbu radiojódem

aţ po léčbu chirurgickou. Ve třetí kapitole se budu věnovat psychologii nemoci, hlavně

nemoci štítné ţlázy. Zmíním reţim nemocného, jaké je chování pacientů s touto chorobou

a také jaký by měl být přístup rodiny. Popíši nemocniční léčbu od minulosti

aţ po současný stav.

2 Str. 7 MANDINCOVÁ, Petra. Psychosociální aspekty péče o nemocného: onemocnění štítné ţlázy. 1.

vyd. Praha: Grada, 2011

TEORETICKÁ ČÁST

1 Štítná žláza

V této kapitole popíši štítnou ţlázu, její funkci, individuální zvláštnosti. Zaměřím se

na úvahy o štítné ţláze, z dávné minulosti a jak jsme na tom z hlediska osvěty dnes.

Vysvětlím patologie štítné ţlázy a zmíním se alespoň o některých nemocech, které se štítnou

ţlázou úzce souvisí a navzájem se ovlivňují.

1.1 Povědomí o štítné žláze v historii

Němec ve své publikaci uvádí: „Štítná ţláza, protoţe je uloţena tak mělce pod kůţí

na tak nápadném místě, jako je přední plocha krku, neunikla jiţ v nejstarších dobách

pozornosti lékařů, ale ani umělců, ba ani nejširší veřejnosti.“3 Dále uvádí, ţe doklady o této

skutečnosti lze nalézt nejen ve spisech tehdejšího lékařství, ale v mnoha případech

na památkách výtvarných. Toto je patrné hlavně na obrazech Rubensových a Cranachových,

kdy struma je viditelná i u velmi mladých ţen a mnohdy na několika obrazech. Je tedy postup

onemocnění strumou u jednotlivých modelů ţen v časovém rozmezí, jak vznikaly jednotlivé

obrazy.4

Samotné vysvětlení k čemu je štítná ţláza pro člověka, bylo ale velmi obtíţné.

Dokonce i takový starověký lékař, jako byl Galénos si r. 200 n. l. myslel, ţe funkcí štítné

ţlázy je promazávání hrtanu a tím umoţňovat mluvení a řeč. Tento názor převládal po dlouhá

staletí.5

1.2 Dnešní znalosti o činnosti štítné žlázy

Poršová-Dutoit ve své publikaci k anatomii štítné ţlázy píše: „Štítná ţláza je umístěna

na krku ventrálně od štítné a prstencové chrupavky. Má podkovovitý tvar. Je tvořena dvěma

laloky spojenými istmem před průdušnicí. Nezvětšená není ani viditelná ani hmatná.

Průměrně váţí 20 aţ 40 g . . . je největší endokrinní ţlázou člověka (kromě placenty).“6

3 Str. 10 NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy, Praha: Laguna, 1995 4 Srov. NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy, Praha: Laguna, 1995, s. 12-13 5 Srov. NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy, Praha: Laguna, 1995, s. 14 6 Str. 30 PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995

Markalous, Gregorová ke štítné ţláze píší: „Je nezbytná pro správný vývin jedince

a pro normální průběh ţivotních pochodů člověka.“7

Němec připomíná, ţe: „Dnes bezpečně víme, ţe štítná ţláza patří mezi ţlázy s vnitřní

sekrecí. Tyto ţlázy vytvářejí výměšky, sekrety, nazývané hormony, a vydávají je na rozdíl

od jiných ţláz ne na povrch těla nebo do dutiny trávicí trubice, ale „dovnitř“, do mízního

krevního oběhu. Hormony se roznášejí ke všem buňkám lidského těla a účastní se řízení jejich

ţivotních pochodů.“8 Štítná ţláza je sloţena z folikulů (měchýřků, váčků), které obsahují

vazkou hmotu – lokoid, ve kterém se tvoří buňky štítné ţlázy. V lokoidu je glykoprotein

tyreoglobulin, jehoţ součástí jsou hormony štítné ţlázy tyroxin a trijodtyronin, který

se vylučuje do krve.9

1.3 Patologie štítné žlázy

Patologie - v nejširším významu nauka o nemocech, studuje jejich příčiny a další děje,

které způsobují jejich rozvoj.10

1.3.1 Vrozené vývojové poruchy štítné žlázy

Štítná ţláza můţe být poškozena během nitroděloţního vývoje (vliv virové infekce),

nebo dokonce jiţ při početí plodu. Je zde úzká souvislost se stavem štítné ţlázy matky.

Při špatném stavu vznikají těţké poruchy.11

Límanová píše: „Hormony štítné ţlázy jsou nezbytné pro správnou diferenciaci tkání

během vývoje organismu. V nitroděloţním vývoji je zárodek nejprve odkázán na hormony

mateřské, od 12. týdne si syntetizuje tyreoidální hormony jiţ ve vlastní štítné ţláze (pokud

má dostatečný přísun jódu). I kdyţ nedostatek hormonů štítné ţlázy vede k poruchám vývoje

celého organismu, nejzávaţnějšími důsledky jsou poruchy vývoje centrálního nervového

systému. Bez přítomnosti tyreoidálních hormonů nedochází ke vzniku jednotlivých struktur

mozku, nebo se alespoň proces výrazně opoţďuje.“12

7 Str. 25 MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007 8 Str. 14, NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy, Praha: Laguna, 1995 9 Srov. MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007, s. 26 10 Srov. http://lekarske.slovniky.cz/pojem/patologie 11 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 22 12

Str. 35 LÍMANOVÁ, Zdeňka, Václav ZAMRAZIL a Jan NĚMEC. Nemoci štítné ţlázy: diagnostika a

terapie. 1. vyd. Praha: Praktický lékař, 1995

1.3.2 Nemoci z nedostatku jodu

Jod je součástí hormonů štítné ţlázy. Základním zdrojem jodu je v současnosti moře.

Čím větší vzdálenost od moře, tím častější je výskyt nedostatku jodu. Spotřeba je uváděna

mezi 150 - 200 mikrogramů denně, kdy spotřeba těhotných a kojících ţen je mezi 200 – 250

mikrogramů. Naše republika, jak z umístění vyplývá, je odedávna ovlivněna nedostatkem

jodu, který je v našich končinách řešen přidáváním jodu do kuchyňské soli, do kojenecké

výţivy a dalších potravinářských produktů. Tím se dosáhlo toho, ţe nedostatek jodu postihuje

jen 3-5 % dětí a 7-10 % dospělých. Výskyt je častější u ţen neţ u muţů.13

Nejčastější

onemocnění z nedostatku jodu:

Endemický kretenismus – narození těţce defektního jedince. Můţe se jednat

o nevratné defekty somatické nebo psychické. U nás se jiţ od minulého století téměř

nevyskytuje, celosvětově se jedná o 100 000 jedinců ročně.14

Doleček uvádí: „V endemických

oblastech se vyskytovaly strumy doslova obludných rozměrů, nejednou s četnými uzly,

vyskytoval se tam poměrně často i kretenismus s těţkým postiţením intelektu i tělesného

vývoje, doprovázený nenapravitelnými změnami v oblasti nervosvalové, často s poruchami

sluchu i mluvení (častá hluchoněmost), s těţce sníţenou nebo téměř nepřítomnou činností

štítné ţlázy.“15

Poruchy somatického sexuálního a psychického vývoje – i mírný nedostatek jodu je

v kritických etapách vývoje příčinou, která nepříznivě ovlivňuje vývoj plodu. Je uváděno,

ţe uţ mírný nedostatek sniţuje inteligenci o 5–7 bodů na stupnici IQ. Ovlivněn můţe být růst

a pohlavní vývoj. Ovlivněna můţe být i následná fertilita, gravidita, novorozenecká

úmrtnost.16

1.3.3 Eufunkční struma (benigní)

Stárka, Zamrazil píší: „ Zvětšení štítné ţlázy můţe mít různé příčiny. V podstatě

se odlišuje tzv. prostá eufunkční struma, kdy štítná ţláza není postiţena dalším patologickým

13 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 23 14 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 23 15 Str. 101, DOLEČEK, Rajko. Tajemný svět hormonů. Praha: Avicenum, 1987 16 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 23

procesem, a zvětšení štítné ţlázy při tyreotoxikóze, zánětech, nádorech a dalších

patologických procesech. Je zřejmé, ţe odlišení tzv. prosté eufunkční strumy od ostatních

příčin zvětšení štítné ţlázy je zásadně důleţité pro další léčbu a osud nemocného.“17

Dle klasifikace WHO je za takovou povaţována ta, která je viditelná či hmatná.

Fyzikální nález rozděluje tyto dále na tři stupně:

0 – není zde ani viditelnost ani hmatnost

1 – hmatnost a viditelnost jen při záklonu hlavy

2 – hmatnost i viditelnost při normální poloze.18

Za eufunkční strumu je označena kaţdá štítná ţláza, kde dojde ke zvětšení objemu,

které ale nemá za následek změnu funkce štítné ţlázy.19

1.3.4 Záněty štítné žlázy

Zamrazil, Holub, Kasalický uvádějí: „Záněty štítné ţlázy představují nehomogenní

skupinu onemocnění různého původu (etiopatogeneze) klinického průběhu i zdravotního

a společenského významu.“20

Dále se zmiňují, ţe v minulosti byly choroby štítné ţlázy

chorobami vzácnými, nicméně v současnosti se výskytem 4–5 % z celkové populace řadí

mezi nejčastější endokrinopatie.21

Akutní záněty štítné žlázy – jedná se o vzácné onemocnění, které postihuje

především osoby se sníţenou imunitou, častěji starší osoby. Pohlaví v tomto případě nehraje

roli. Prognóza ale je velmi dobrá. Léčba antibiotiky je úspěšná a po zhojení nedochází

ke změně funkce ani velikosti. Absces ve štítné ţláze můţe být i projevem AIDS.22

Subakutní záněty štítné žlázy – přesná příčina onemocnění není známa, ale protoţe

většinou souvisí s předchozí virózou, tak se předpokládá tato příčina. Častější výskyt je u ţen,

ale věk v tomto případě není významným faktorem.23

Chronická autoimunitní tyreoiditida – Zamrazil, Holub, Kasalický píší:

„Autoimunitní záněty štítné ţlázy jsou nejčastějšími endokrinopatiemi v oblastech s uspokojivě

17 Str. 82, STÁRKA, Luboslav a Václav ZAMRAZIL. Základy klinické endokrinologie. 2., rozš. vyd.

Praha: Maxdorf, 2005 18 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 25 19 Srov. PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, s. 43 20 Str. 28-29, ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003 21 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 29 22 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 31 23 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 32

vyřešeným nedostatkem jodu. Jak z názvu vyplývá, podstatou onemocnění je chronický

autoimunitní proces s tvorbou protilátek proti různým tyreoidálním antigenům.“24

Dále

uvádějí, ţe je významná genetická predispozice (jako u všech autoimunitních procesů), výskyt

je častější u ţen (v poměru 6 : 1), dětí se toto onemocnění týká 1 %, ale dospělá populace

je postiţena mezi 10 – 20 %. Je zde i souvislost výskytu s regionem, coţ souvisí s úlohou

saturace jodem.25

Riedelova tyreoiditida (struma) – vzácné onemocnění, jehoţ základem je porucha

tvorby vaziva ve štítné ţláze. Příčina není známá, můţe se jednat o infekční či autoimunitní

původ. Častěji postihuje ţeny ve středním a vyšším věku. Neúčinnost léčby je zapříčiněna

značnou neznalostí povahy choroby.26

1.3.5 Poruchy funkce štítné žlázy

Snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza) – můţe jít o onemocnění vrozené (velmi

závaţné) nebo tzv. získané, které se projeví věkem. V případě získaného je nejčastější

příčinou chronický zánět, který je způsobený poškozením štítné ţlázy vlastním imunitním

systémem. Vlastní imunitní systém špatně vyhodnotí vlastní štítnou ţlázu za něco, co tam

nepatří a začne reagovat tak, jakoby se jednalo o infekci. Začne tzv. autoimunita, která

pracuje proti vlastním orgánům a tkáním.27

Je to stav, jehoţ příčinou je nedostatek hormonů

štítné ţlázy. Mezi příčiny řadíme autoimunintní postiţení štítné ţlázy a odstranění štítné

ţlázy.28

Mezi příznaky řadíme: únavu, spavost, zimomřivost, suchou kůţi, zpomalené tempo,

zácpu, plynatost, hrubý hlas. Výskyt v populaci se uvádí odlišně. 2–3 %, kdy výskyt stoupá

s věkem a je 5 x častější u ţen. U ţen nad 45 let se uvádí prevalence 10-15 %.29

Zvýšená funkce štítné žlázy (hypertyreóza) – Poršová-Dutoit píše: „Hypertyreóza

je stav vyvolaný nadměrným mnoţstvím tyreoidálních hormonů, tyroxinu (T4)

a trijodtyroninu (T3), ve tkáních.“30

Dále uvádí, ţe nejčastější příčinou je Gravesova-

24 Str. 33, ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003 25 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 33 26 Srov. ZAMRAZIL, Václav, Václav HOLUB a Petr KASALICKÝ. Endokrinologie. 1. vyd. Praha:

TRITON, 2003, s. 37 27 Srov. JISKRA, Jan. Poruchy štítné ţlázy: praktický přehled nejen pro laickou veřejnost. Praha: Mladá

fronta, 2011, s. 13-14 28

Srov. PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, s. 39 29 Srov. STÁRKA, Luboslav a Václav ZAMRAZIL. Základy klinické endokrinologie. 2., rozš. vyd.

Praha: Maxdorf, c2005, 144 30 Str. 32, PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995

Basedowova choroba, která je chorobou autoimunitní. Příznaky jsou: únava, nervozita, bušení

srdce, úbytek hmotnosti, pocení, intolerance tepla.31

1.3.6 Nádory (karcinomy) štítné žlázy

Brunová, Bruna píší: “Základem léčby karcinomů štítné ţlázy je totální

thyreoidektomie, prováděná na pracovišti se zkušeností s operacemi štítné ţlázy.“32

Diferencované karcinomy – jedná se o karcinomy s velmi dobrou prognózou, ale

za předpokladu, ţe jsou dobře léčeny. Vyskytuje se u osob, které byly vystaveny atomovému

ozáření nebo u lidí, kteří byli v mládí ozařováni.33

Nediferencované karcinomy – prognóza tohoto typu karcinomu je velmi špatná.

Nejčastěji se vyskytuje u ţen po šedesátém roku věku. Nutno ale dodat, ţe se jedná karcinomy

velmi vzácné.34

Medulární karcinom – výskyt je u ţen i muţů ve stejném poměru, ale se zvyšujícím

věkem se penetrace nemoci zvyšuje. Ve více neţ 95 % se jedná o osoby starší 45 let.35

Částečně se jedná o genetické onemocnění, jehoţ výskyt můţe být vázán s nádory jiných

endokrinních orgánů.36

1.3.7 Vztah tyreopatologií s dalšími chorobami

Diabetes I. typu - nejrozšířenější

Adrenalitida (zánět kůry nadledvin), revmatoidní artritida (je to zánětlivé autoimunitní

onemocnění, které se projevuje zánětem a bolestivostí kloubů s jejich následným

poškozením).37

Systémový lupus erytematodes – jedná se o autoimunitní onemocnění, kdy tělo napadá své

vlastní tkáně nebo orgány (srdce, ledviny, klouby, kůţi, cévy a další). Častěji postihuje ţeny

a projevuje se mezi dvacátým aţ čtyřicátým rokem.38

31 Srov. PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, s. 32-33 32 Str. 97, BRUNOVÁ, Jana a Josef BRUNA. Klinická endokrinologie a zobrazovací diagnostika

endokrinopatií. Praha: Maxdorf, 2009 33 Srov. PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, s. 48 34 Srov. PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, s. 49 35 Srov. PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, s. 50 36 Srov. JISKRA, Jan. Poruchy štítné ţlázy: praktický přehled nejen pro laickou veřejnost. Praha: Mladá

fronta, 2011, s. 28 37 Srov. http://lekarske.slovniky.cz/pojem/adrenalitida 38 Srov. http://cs.wikipedia.org/wiki/Syst%C3%A9mov%C3%BD_lupus_erythematodes

Dermatomyozitida – vzácné zánětlivé onemocnění vznikající na autoimunitním podkladu

systémové onemocnění. Projevuje se bolestivým postiţením většího počtu svalů s porušením

jejich funkce a barevným prosáknutím kůţe, někdy s prudkými celkovými příznaky.39

Diabetes II. typu

Hyperlipoproteinémie – jedná se o časté metabolické onemocnění, s výskytem 2,5 % u lidí

nad 20 let a s výskytem 5 % u lidí nad 30 let. Tyto metabolické choroby jsou buď podmíněny

geneticky, tzn. primární, nebo se jedná o onemocnění, které je doprovodné jiné choroby,

tzn. sekundární.40

Sekundární hyperlipoproteinemie jsou poruchy metabolismu lipidů, které

doprovází choroby jako je diabetes mellitus, dna, nefrotický syndrom a další.41

39 Srov. http://lekarske.slovniky.cz/pojem/dermatomyozitida 40 Srov. PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, s. 113 41 Srov. PORŠOVÁ-DUTOIT, Irena. Endokrinologie v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, s. 115

2 Nemoci štítné žlázy

Tato kapitola vysvětlí formu diagnostiky. Od nejjednodušších po nejsloţitější. Dále

objasní, dle čeho lékaři volí způsob léčby, kdy ještě volí konzervativní léčbu, a kdy jiţ nelze

volit jinou cestu neţ cestu chirurgickou. Onemocnění štítné ţlázy je ovlivněno především

geografickými podmínkami. Příčinami nemocí štítné ţlázy jsou: Vlivy zevního prostředí,

nedostatek jodu, infekce, zevní ozáření, strumigeny (kapusta, zelí, ředkev, sója), kouření,

některé léky (amiodaron, lithium, některá antidiabetika), nedostatek selenu, pobyt v prostředí

se zvýšenou radiací, v místech, kde došlo k jaderným katastrofám, při autoimunitních

chorobách štítné ţlázy, kdy dochází k poruše identifikace vlastní tkáně, dědičné vlivy.42

2.1 Diagnostika onemocnění

Správně stanovená diagnóza je základem pro účinnou léčbu. Problém je ten, ţe lidé

si nejprve většinou všímají především nemocí, které jsou provázeny výraznou bolestí,

diskomfortem ţivota. Projevy jako je například hubnutí většina ţen zpravidla nepovaţuje

za nic, co by musely řešit, ba naopak to povaţují za vítaný stav. Také zvětšená únava

či spavost se dají lehce zaměnit za běţnou únavu, která je spojena se změnou povolání,

s problémy v rodině, se změnou ţivotního stylu. Změn by si mělo všímat ale i okolí pacienta.

Blízké osoby by měly být ty první, kdo si všimnou známek něčeho nepřirozeného, nového,

jiného na chování nebo proţívaní nemocného. Měli by se pokusit o dialog a přesvědčit svého

blízkého nemocného, aby vyhledal lékaře, který vyhodnotí situaci. Včasná diagnostika

a následná včasná léčba je prvním předpokladem úspěšného vyléčení a návratu do běţného

ţivota.

2.1.1 Laboratorní vyšetření

Odběrem krve a následnými speciálními vyšetřeními můţeme odhalit funkci štítné

ţlázy dle hodnoty hormonu, který se tvoří v hypofýze. Jedná se o hormon TSH, jenţ stimuluje

štítnou ţlázu a pak hormonů štítné ţlázy ¬ volný tyroxin (f T4) a volný trijodtyronin (f T3).43

2.1.2 Ultrasonografie

42 Srov. MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007, 52-53 43 Srov. MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007, s. 34

Jedná se o základní nebolestivé vyšetření, kterým získáme informace o velikosti,

uloţení, okolí štítné ţlázy. Informace získáváme i o stavu krku, mízních uzlinách.

Při sonografickém vyšetření se sleduje také stav očí, při chorobách, které jsou spojeny

s onemocněním štítné ţlázy.44

2.1.3 Biopsie

Provádí se při jiţ výše zmíněném sonografickém vyšetření. Z tkáně štítné ţlázy nebo

uzlin je odebrán vzorek, který je následně vyšetřen cytologicky.45

2.1.4 Scintigrafie

Na odděleních nukleární medicíny se provádí vyšetření, které vyhodnotí sledovaný

orgán nebo tkáň po podaném radionuklidu. Radionuklid je radioaktivní izotop prvku, který

se rozpadá za vytváření energie v podobě záření. Toto záření se vyuţívá k diagnostickým

účelům.46

2.1.5 Výpočetní tomografie (CT)

Vyšetření je nebolestivé, šetrné. Jedná se o rentgenové vyšetření, kdy se určitá část

zobrazuje po vrstvách. Jednotlivé rozdíly jsou posléze vyhodnoceny.47

2.1.6 Magnetická rezonance (MR)

Jedná se o nejdokonalejší zobrazovací zařízení, ale na rozdíl od výpočetní tomografie

bez rentgenového záření. Pracuje na principu působení silného magnetického pole na protony

(to jsou jádra kladně nabitého vodíku, který je součástí lidského organismu). Vyšetření je sice

nebolestivé, ale provázené hlukem.48

2.1.7 Pozitronová emisní tomografie (PET)

44 Srov. MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007, s. 36 45 Srov. MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007, s. 36 46 Srov. MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007, s.37 47 Srov. MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007, s. 39 48 Srov. MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007, s. 39

Jedná se o neinvazivní vyšetřovací metodu, která je zaloţená na vyhodnocení záření,

které je v podobě radiofarmaka podané pacientovi. V současnosti se vyuţívá mechanismu

metabolismu glukózy ve tkáních.49

2.1.8 Pozitronová emisní tomografie kombinovaná s výpočetní

tomografií (PET/CT)

Markalous, Gregorová uvádějí: „Cílem kombinace PET s výpočetní tomografií (nebo

magnetickou rezonancí) je poskytnout funkční informaci o metabolismu chorobného procesu

současně se zobrazením jeho struktury a anatomické lokalizace.“50

2.2 Léčba onemocnění štítné žlázy

Ač je štítná malým orgánem, významem je velká. Včasná a správná diagnostika

je předpokladem zdárného vyléčení.

2.2.1 Konzervativní léčba

Konzervativní léčba spočívá v podávání hormonů štítné ţlázy a jódu. Konzervativní

formu lékaři volí v případě, ţe se jedná o úpravu funkce štítné ţlázy. Jedná se o nejjednodušší

způsob, který spočívá v tom, ţe nemocný uţívá tyreoidální hormony v takové dávce, která

vede k úpravě hodnot. Jedná se o jednoduchou metodu, která je ale do velké míry ovlivněna

individuální citlivostí organismu na tyroxin, která je závislá na věku, genetické dispozici

a jiných chorobách. Další případ, kdy lékaři volí konzervativní léčbu, je při pokusu

o ovlivnění velikosti a struktury štítné ţlázy a při ovlivnění tyreoidální autoimunity.51

2.2.2 Léčba radiojódem

K indikacím, kdy lékaři přistupují k této metodě, patří především eliminace tkáně

štítné ţlázy, která navazuje většinou na chirurgickou léčbu v rámci karcinomu štítné ţlázy,

dále při léčbě metastáz. Při léčbě tyreotoxikózy se podávají menší dávky radiojódu, jehoţ

49 Srov. MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007, s. 44 50 Str. 45, MARKALOUS, Bohumil a Marie GREGOROVÁ. Nemoci štítné ţlázy: otázky a odpovědi pro

pacienty a jejich rodiny. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Triton, 2007 51 Srov. BLAHOŠ, Jaroslav a Václav ZAMRAZIL. Endokrinologie: interdisciplinární obor. 1. vyd. Praha:

Triton, 2006, s. 36

funkcí je tlumit její činnost, ale nedestruovat ji. Výjimečně se pouţívá léčba radiojódem tam,

kde není moţné zmenšit eufunkční strumu chirurgicky, ale zmenšení je vitálně indikované.52

2.2.3 Chirurgická léčba

Němec zdůrazňuje: „Jiţ dávno minuly doby, kdy chirurg přistupoval k operaci

s vědomím, ţe sice o stavu štítné ţlázy mnoho neví, ale ţe se to dozví při operaci. Dnes

vyţaduje před operací podrobné vyšetření velikosti, uloţení a hlavně činnosti štítné ţlázy . . .

zároveň je nezbytné i vyšetření srdce a oběhového systému, který je při operaci vţdy

vystavován zvýšenému namáhání.“53

Pro zvolení termínu operace je nutné zváţit všechny komplikace, které mohou ovlivnit

průběh operace. Jedná se především o nemoci s poškozením jater, ledvin, cukrovka ale

i chřipka nebo jiné probíhající infekční onemocnění.54

Chirurgickou léčbu volí lékaři především u lidí se zvýšenou funkcí štítné ţlázy, kdy

se snaţí o to, aby tělo trvale omezilo výrobu hormonů a pak také u pacientů se zvětšenou

štítnou ţlázou, která se rychle zvětšuje, a tím tlačí na okolní orgány.55

52 Srov. BLAHOŠ, Jaroslav a Václav ZAMRAZIL. Endokrinologie: interdisciplinární obor. 1. vyd. Praha:

Triton, 2006, s. 38-39 53 Str. 104, NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995 54 Srov. NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995, s. 105 55 Srov. NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995, s. 104

3 Psychologie nemoci

Nemoc je něco, s čím se kaţdý z nás setkává od útlého mládí. Není asi člověka, který

by měl takové štěstí a nemocen nikdy nebyl. Je ale rozdíl v tom, jak často a hlavně

jak závaţně je člověk nemocen, protoţe to ovlivňuje průběh dalšího onemocnění. Kaţdý

z nás, kdo má malé dítě, jistě zná situaci, kdy pokud je často nemocné, tak se u něho projevuje

strach z lékařů, odběrů i ze samotného zdravotnického prostředí. Tento strach, obavu

z nemoci, bolesti, léčení, to co má v sobě dítě uloţené, se projevuje i při kaţdém dalším

onemocnění a člověk si mnohdy tuto negativní zkušenost přináší i do dospělosti.

3.1 Denní režim a nemocný se štítnou žlázou

Lidé s nemocnou štítnou ţlázou musí dodrţovat léčebná nařízení lékařů. Je důleţité

správné uţívání léků, správná hygiena, hygiena spánku. Spolupráce rodiny je potřeba,

především v případě, ţe se toto onemocnění týká seniorů. Je, třeba dohlédnou, zda berou

správně nastavenou medikaci, zda dostatečně odpočívají, zda chodí na následné lékařské

kontroly, které jsou zpravidla nutné doţivotně.

3.1.1 Denní režim u zvýšené činnosti štítné žlázy

Všechny látkové přeměny těchto nemocných jsou urychleny. U nemocného dochází

k hubnutí, i kdyţ má dostatečnou výţivu. To je zapříčiněno tím, ţe tělo spotřebovává velkou

část energie k tomu, aby vytvořilo zbytečné teplo. To je příčinou toho, ţe i při bohaté výţivě

se nemocnému nedostává dostatečného mnoţství ţivin. Tito lidé spotřebují v klidu tolik

energie jako zdravý jedinec při zvýšené tělesné činnosti.56

Základem léčby nejčastěji bývá předpis vhodných léků. U pacienta je třeba sledovat

dodrţování předepsané léčby a správnost ţivotního stylu, mezi které patří i dostatek spánku,

který je vhodné zařadit i v odpoledních hodinách. Dalším omezením, které tyto pacienty

postihuje, je neschopnost vykonávání domácích prací. Toto se týká zejména ţen, které

předpokládají, ţe zvládnou alespoň základní činnosti, které jsou spojeny s chodem

domácnosti, jako je vaření nebo úklid. Především vaření nemocné vyčerpává, protoţe teplé

prostředí je pro ně krajně nevhodné.57

56 Srov. NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995, s. 80 57 Srov. NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995, s. 82

3.1.2 Denní režim u snížené činnosti štítné žlázy

U těchto nemocných dochází k různému sníţení látkové přeměny. Tělo má také

nedostatek energie, ale je to z důvodu, ţe uvolňuje nedostatek energie z potravy a tělesných

zdrojů. Nemocného unaví i sebemenší námaha, potřebuje dlouhou dobu k regeneraci,

převládá zvýšená spavost, kdy ke spánku potřebují vytopené místnosti. Zimomřivost je dalším

projevem tohoto onemocnění.58

3.2 Okolí a nemocný s poruchou činnosti štítné žlázy

Němec uvádí: „Kaţdá choroba štítné ţlázy je spojena s určitými změnami v duševní

činnosti a chování nemocného.“59

3.2.1 Nemocný se zvýšenou funkcí štítné žlázy

Němec dále uvádí, ţe: „Tyreotoxický nemocný bývá dráţdivý, nervózní, neklidný,

velmi silně reaguje i na problémy, se kterými se zdravý člověk lehce vyrovnává. To vede

ke vzniku velmi častých konfliktů, jak na pracovišti, tak i v rodině. Tyto konflikty narušují

souţití mezi lidmi, a vzniká tak napětí, které stav nemocného dále zhoršuje. Je třeba, aby

si nemocný sám uvědomoval, ţe jeho dráţdivost je projevem nemoci, a aby se snaţil svá hnutí

mysli ovládat. Pro nemocného je to mimořádně obtíţné, pokud není řádně léčen. Nemocný

i jeho okolí si však musí uvědomit, ţe jde o důsledek závaţné tělesné choroby, a po úpravě

činnosti štítné ţlázy se tyto poruchy chování také upravují. Záleţí hlavně na okolí nemocného.

Je třeba někdy hodně lásky, přátelství, taktu a porozumění, aby se dráţdivost nemocného

nezvyšovala.“60

3.2.2 Nemocný se sníženou funkcí štítné žlázy

Projevem této poruchy štítné ţlázy je, ţe nemocní jsou postiţeni apatií, bezdůvodným

strachem, smutkem, plačtivostí. Výrazným znakem je také zpomalení psychických a tělesných

pochodů. Nejenom apatie můţe být ale projevem této nemoci. Můţe se jí stát i mimořádně

vysoká dráţdivost. Při správné léčbě se tyto projevy upraví, ale je třeba mít dostatek ohledů

k nemocnému v době nemoci.61

3.3 Nemocniční léčba

58 Srov. NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995, s. 87 59 Str. 86, NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995 60 Str. 86, NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995 61 Srov. NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995, s. 87

Tato podkapitola je věnována důleţité části léčby, a to léčbě nemocniční. Pobyt

v nemocnici je zátěţovou situací nejen pro samotné nemocné, ale také pro blízké rodinné

příslušníky. Děti se musí po určitou dobu obejít bez rodičů či sourozenců, dospělí naopak

bez dětí či partnerů. Je to situace, kdy se nejen všichni zúčastnění musí přizpůsobit nemoci

některého člena rodiny, ale rodina se musí obejít bez pomoci člena rodiny, který je právě

nemocen a musí roli nemocného zastoupit.

3.3.1 Historie nemocnic

Předchůdci nemocnic, jak je známe dnes, byly středověké špitály, určeny

pro nemocné, chudé a pocestné, lazarety, které se vyuţívaly k umístění nakaţlivě nemocných

a blázince, do které byli umisťováni duševně choří a bylo tak zajištěno, ţe byli izolováni

od okolí. Změna nastává v 18. a 19. století. Tehdy je pouhá azylová funkce měněna na funkci

léčebnou a stávají se z nich nemocnice, ve kterých se léčí nemocní chudí lidé. Další velká

změna nastává od poloviny 19. století, kdy s rozvojem technologie v medicíně – rentgen,

antiseptické postupy aj., nastává z léčebných zařízení v zařízení, ve kterých je zajišťována

diagnostika a léčba. Na samém počátku byla nemocnice tvořena pouze jedním univerzálním

oddělením, ale jiţ na konci 2. světové války se nemocnice strukturovaly na jednotlivé celky,

které se specializovaly na určitou problematiku. Součástí byla oddělení chirurgická,

porodnická, interní a infekční. A změny pokračovaly i nadále, aţ do podoby, jak je známe

dneska.62

3.3.2 Nemocnice v dnešní době

Nemocnici lze definovat jako zařízení, které organizuje tým, který má lékařskou

kvalifikaci se specializací. Poskytují ošetřovatelské a léčebné úkony 24 hodin denně,

ale některé navíc plní i další funkce – stávají se středisky výchovy budoucích lékařů, nebo

lékařů, kteří si zvyšují kvalifikace a dalšího zdravotnického personálu. Nezbytnou podmínkou

všeho výše zmíněného je licence. Nemocnice je místo, které je specifické tím, ţe se tam

křiţují různé etapy lidí. Někteří se tam právě s křikem rodí, jiní tam naposledy vydechnou

a pak tam jsou lidé, kteří jsou někde na půli cesty. Na cestě mezi ţivotem a smrtí, mezi

62 Srov. KALA, Miroslav a Roman KUBÍNEK. Nemocnice: aneb Rukověť zvídavého pacienta. 1. vyd.

Olomouc: Rubico, 2000, s. 9-10

nemocí a zdravím. Je to místo, které má pro člověka významnou úlohu. S novým ţivotem

se zde vítáme a s ţivotem se zde i loučíme.63

Jen samotné vyslovení slova „nemocnice“ u mnoha lidí navozuje nepříjemný pocit.

Stísněnost, obavy z nejisté budoucnosti, protoţe kdyţ dojde na nemocnici, tak uţ to musí být

váţnější. Nemocnice je místo, které se nějakým způsobem dotýká kaţdého z nás.64

Poslední dobou se sniţuje průměrná délka hospitalizace. U akutních lůţek je to méně

neţ 10 dnů. Vzrůstá počet ambulantních výkonů a následně navazuje preferované domácí

ošetřování.65

Hospitalizace je v určitých fázích důleţitá, ale mnoho lidí ji chápe negativně.

Berou ji tak, ţe jsou omezeni nějakým způsobem, který povaţují za důleţitý. Ztrácí soukromí,

protoţe jednolůţkové pokoje jsou výjimečné nebo jen za příplatek, který si málokdo můţe

dovolit. Důleţité je také prostředí nemocničních pokojů, vybavenost, sociální zařízení.

Dřívější mnohalůţkové pokoje se stávají minulostí a standardem se stávají dvoulůţkové

pokoje s vlastním sociálním zařízením, ale přesto jsou málokdy tyto pokoje vybaveny jinak

neţ klasické nemocniční pokoje, které jsou spojovány s dobou minulou.

Mandincová v píše: „Nemocný obvykle nemá ani tolik strach z toho, ţe by při operaci

zemřel, ale obává se nálezu rakoviny, bolesti, polykacích potíţí, ztráty hlasu, někdy

se přidávají i obavy z moţného vzniku kosmetické vady.“66

Němec uvádí: „ Nemocný po přijetí

do nemocnice má někdy pocit, ţe se stal bezvýznamným předmětem ve sloţitém

a nepochopitelném kolotoči nemocničního ţivota, a má pocit, ţe ani v nejmenším nemůţe

zasáhnout do léčebného procesu.“67

3.4 Zdraví

Mlčák o zdraví píše: „Jiţ po tisíciletí představuje zdraví v ţivotě člověka jednu

z nejvýznamnějších, ţádoucích a současně existenciálně nezbytných hodnot. Zdraví bylo

nutnou podmínkou jeho přeţití, dosahování rozhodujících ţivotních cílů i celkové ţivotní

spokojenosti a radosti. Lidé od samotných počátků lidské civilizace hledali způsoby jak ţít

63 Srov. KALA, Miroslav a Roman KUBÍNEK. Nemocnice: aneb Rukověť zvídavého pacienta. 1. vyd.

Olomouc: Rubico, 2000, s. 13 64 Srov. KALA, Miroslav a Roman KUBÍNEK. Nemocnice: aneb Rukověť zvídavého pacienta. 1. vyd.

Olomouc: Rubico, 2000, s. 9 65 Srov. KALA, Miroslav a Roman KUBÍNEK. Nemocnice: aneb Rukověť zvídavého pacienta. 1. vyd.

Olomouc: Rubico, 2000, s. 15 66 Str. 35, MANDINCOVÁ, Petra. Psychosociální aspekty péče o nemocného: onemocnění štítné ţlázy. 1.

vyd. Praha: Grada, 2011 67 Str. 102, NĚMEC, Jan. Nemoci štítné ţlázy. Praha: Laguna, 1995

nejen zdravě, ale současně také moudře. Jiţ u řady antických filozofů se stal ideálem lidského

ţivota stav harmonie tělesného a duševního zdraví.“68

3.5 Nemoc

Venglářová, Mahrová píší: „Nemoc chápeme jako těţkou ţivotní situaci, která klade nárok

na adaptaci. Zároveň s nemocným jsou zvýšené nároky také na jeho okolí“.69

Dále píše, ţe s

příchodem nemoci se pojí i změny:

Sociální změny - velikost změny je závislá na povaze onemocnění. Akutní onemocnění

přeruší veškeré sociální aktivity náhle, chronické onemocnění se rozvíjí zvolna a nemocný

ztrácí sociální aktivity pozvolna.

Tělesné změny - zhoršují kvalitu ţivota nemocného. Bolest provází většinu onemocnění.

Nemocný je odkázán na pomoc druhých, není schopen samostatného soběstačného ţivota.

Psychické změny - vlivem nemoci, dlouhodobého stresu se zvýrazňuje osobnost. Nemocného

ovlivňuje změna role, změna sebe pojetí.70

3.6 Emoce

Pod pojmem emoce si můţeme představit cit, cítění, těmito pojmy se označuje

proţívání takových stavů jako je radost, smutek, hněv, závist, lítost, strach.

Autor publikace Lidské emoce prof. Milan Nakonečný představuje emoce jako

prafenomén, který, hraje významnou roli při reakci jedince na danou situaci. Představují

spouštěcí mechanizmus, uspokojují naše potřeby, překonávají naše pudy. Emoce se vyznačují

určitou kvalitou, intenzitou, hloubkou a trváním. Podle většiny psychologů se emoce skládají

ze tří propojených sloţek, fyziologické změny, chování (výraz), záţitek.71

Fyziologické změny, mají fyziologický, tělesný základ. Většinu z nich můţeme na jedinci

pozorovat pouhým okem. Patří sem změny tělesného charakteru:

68 Str. 9, MLČÁK, Zdeněk. Psychologie zdraví a nemoci. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita Ostrava,

2007 69 Str. 75, VENGLÁŘOVÁ, Martina a Gabriela MAHROVÁ. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd.

Praha: Grada, 2006 70 Srov. VENGLÁŘOVÁ, Martina a Gabriela MAHROVÁ. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd.

Praha: Grada, 2006, s. 75-77. 71 Srov. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce.1.vyd . Praha Academia, 2000, s.7.

- Koţně-galvanické reflexy, jsou to změny ve vodivosti kůţe, které souvisí s pocením, které

aktivují potní ţlázy v různých částech těla, tato reakce je snadno sledovatelným ukazatelem

přítomnosti emoce.

-Krevní tlak a změny v objemu částí těla, u těchto změn snadno vypozorujeme nástup emoce,

(vztek, strach, bolest). Části těla jako jsou prsty, paţe nohy se více prokrvují, zvýší se jejich

objem.

- Elektrokardiogram a činnost srdce, zachycuje změny rytmu srdeční činnosti při nástupu

emoce jako je strach, bolest, vztek. Tlukot srdce se zvyšuje, cítíme bušení srdce.

-Pupilární reflex, při silném vzrušení dochází k rozšiřování, nebo zuţování zornice oka.

-Salivární sekrece, při nadměrném proţívání emoce dochází ke sniţování vylučování slin a

tak k vysychání ústní sliznice, coţ se u jedince projevuje nadměrným polykáním tzv. na

prázdno. Můţe však docházet i k opačnému projevu a to k nadměrnému vylučování slin, např.

Při vnímání chutného jídla, lidově tomu říkáme „tečou mi sliny“.

- Svalové napětí, k tomuto stavu dochází při úzkosti, kdy dochází ke ztuhnutí svalstva,

nejsnáze to můţeme pozorovat při sevření hrdla.

-Tremor, bývá symptomem silného vzrušení při vzteku, strachu, či zármutku, říkáme, ţe se

třese strachem.

- Mrkací reflex a pohyby očí, při stavu vzrušení a nervozity, dochází ke zvýšené frekvenci

pohybu očních víček, těkavé pohyby očí mohou být výrazem nejistoty, nebo odmítání

komunikace.

- Pocení kůţe, při silném proţívání emocionálních stavů, můţe, docházet k psychickému i

fyzickému vyčerpání, kdy se člověk nadměrně potí, stopy potu jsou znatelné na viditelných

částech těla, jako např. na čele.72

Chování, výrazová sloţka emocí se projevuje např. Výrazem v obličeji, gestem, výraz můţe

být upřímný, spontánní, např. Úsměv, nebo škleb, nebo výraz neupřímný, kdy potlačujeme

své emoce, předstíráme, neukazujeme pravé emoce, takové jaké opravdu jsou.

Zážitek, cit, patří mezi nejvýznamnější sloţku emocí, neboť je rozhodující jak člověk situaci

proţívá, protoţe proţívání jde ruku v ruce s cítěním a poznáváním a tak si utváříme prvek,

který je důleţitý pro následné chování. Z pohledu vnějšího pozorovatele můţe být náš vnitřní

72 Srov. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. 1.vyd . Praha Academia, 2000, s 153.

pocit jiný, neţ jej proţíváme mi sami. Jednodušeji řečeno táţ situace můţe mít pro různé

jedince různý význam.

Proţitky mohou být proţívány jako city pocity- trvají kratší dobu, nálady- mívají delší trvání,

citové vztahy- bývají dlouhodobějšího charakteru, city mohou být jak pozitivní tak i

negativní.73

Mezi základní tzv. primární city řadíme, strach, úzkost, překvapení, hněv, smutek,

radost, odpor či hnus, úţas, lítost, někteří psychologové se domnívají, ţe jsou geneticky dané,

vrozené odvozené přímo z pudů. Za sekundární emoce pokládají bázeň, obdiv úctu, pohrdání,

vděčnost a závist, kdy se domnívají, ţe tyto emoce vznikají sloţením dvou primárních emocí,

k naučeným emocím pak patří např. Výčitky, ţárlivost, stud a msta.

Dále city dělíme na komplexní,(důvěra- nedůvěra, naděje- beznaděj )

Etické city, jsou to city, při kterých hodnotíme sami sebe, nebo někoho jiného, (stud, vina,

křivda). Citové vztahy, (přátelství, láska, nenávist).

Fenomenologie emocí

Fenomenologie emocí, se zabývá charakteristikou primárních emocí, jako je radost a

hněv, dále vývojově vyššími druhy citů, které vyjadřují vztah člověka k základním kulturním

hodnotám, jako jsou etické, estetické a intelektuální city. Dále se věnuje vývojově vyššímu

druhů sociálního cítění komplexní povahy, jako jsou citové vztahy láska a přátelství.

Nezabývá se pouhým popisem fenoménu emocí, ale směřuje k identifikaci podstatného znaku

jednotlivých psychických reakcí, vývojově vyšších citů a citových vztahů.

Úzkost

Za základní existenciální pocit autor uvádí úzkost, píše o úzkosti, jakoţto o reflexi lidského

bytí z vyvstávající obavy, které nemá předmět, které je pouze lidské, patří pouze člověku, je

to jakási předtucha, ţe přijde ohroţení, není to tedy obava z něčeho konkrétního. Naopak

strach popisuje jako určitý objekt, něco konkrétního, kdy nám hrozí konkrétní nebezpečí,

např. strach z nemoci, či ztráty zaměstnání.

Radost

73 Srov. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. 1.vyd . Praha Academia, 2000, s 8-18.

Obecně je radost velmi příjemný cit, který ne zřídka doprovází i motorická aktivita. Autor

rozlišuje několik forem radosti, mezi základní patří spokojenost, coţ je dlouhodobější pocit

radosti, které zpravidla není doprovázeno hlubokou emocí, je to slabší forma radosti. Pocit

štěstí, patří mezi nejsilnější projevy radosti, projevuje se jako vystupňovaný záţitek, který

zaplavuje vědomí člověka. Pocit štěstí je však jen krátký pocit, má-li pokračování, přechází

do stavu hluboké spokojenosti. Radost se můţe projevit i hlučností, ale můţe být i veselá.

Dále autor popisuje veselost, a to jako náladu spojenou s něčím, kdy se člověku podaří něco

vytvořit, či něčeho dosáhnout. Projevy radosti jsou na člověku snadno rozpoznatelné, patří

mezi ně úsměv, smích, zrychlování srdeční činnosti, bohatší prokrvení tkání. Radost se můţe

projevovat i značnými motorickými pohyby.

Smutek

Autor popisuje smutek jako pronikající cit, kdy jedinec rezignuje na stávající stav, prolínají se

zde pocity zoufalství, vzdoru, smutku. Lehčí formou smutku je zarmoucení, vyvolaným např.

drobným neúspěchem, naopak jako silnější formu smutku uvádí ţal a jako extrémní formu

hoře. Někteří autoři popisují smutek jako psychickou bolest. Psychická bolest můţe být

doprovázena stejnými fyziologickými změnami jako bolest fyzická, poruchami krevního

oběhu, srdeční arytmií, změnami v rytmu dýchání, nechutenstvím a dalšími projevy.

Strach

Strach můţeme obecně popsat jako reakci na stávající, či hrozící nebezpečí. Autor popisuje

strach jako nejsloţitější emoci s útěkovým chováním, není pokusem o únik z nebezpečné

situace, ale způsobuje utlumení chování, strnutí, můţeme ho chápat jako varovný signál a

vyhnout se tak hrozícímu nebezpečí. Méně hluboká forma strachu je obava, protichůdným

silným afektovým projevem je hrůza, či zděšení. Strach můţe být vyvolaný jak z přítomného

podmětu, tak i z nejistoty. Strach, který nemá určitý předmět je označován za úzkost. Dále

autor rozeznává naučený strach, který je vyvolaný, naši jiţ poznanou, či předpokládanou

zkušeností.

Stud

Stud má sociální povahu, patří k ego-vtaţným emocím, dále autor popisuje stud jako

konfrontaci nějakého osobního nedostatku, nebo neúspěchu se sociálním okolím. Stud je

spojen se záţitky nedůvěry, s vědomím veřejné ztráty, ztrapněním se, přistiţení při něčem

nedovoleném. Člověk se stydí, kdyţ druzí odhalí jeho slabosti, chyby, defekt, odhalí jeho

neúspěch. Stud se však můţe objevovat i u jedinců, kteří jsou okolím chváleni, hlavně tehdy

jsou-li chváleni výrazně přede všemi ostatními. Obecně charakteristiku studu autor popisuje

jako silně zvýšenou pozornost sociálního okolí.74

74 Srov. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce.1.vyd . Praha Academia, 2000, s. 240.

PRAKTICKÁ ČÁST - VÝZKUM

4 Vymezení výzkumného problému

Výzkumným problémem této práce bylo zjistit proţitky pacienta, zabývat se

výrazovou sloţku emocí pacienta, před a po operaci štítné ţlázy (STRUMA).

Chování, výrazová sloţka emocí se projevuje např. Výrazem v obličeji, gestem, výraz

můţe být upřímný, spontánní, např. úsměv, nebo škleb, nebo výraz neupřímný, kdy

potlačujeme své emoce, předstíráme, neukazujeme pravé emoce, takové jaké opravdu jsou.

Záţitek, cit, patří mezi nejvýznamnější sloţku emocí, neboť je rozhodující jak člověk

situaci proţívá, protoţe proţívání jde ruku v ruce s cítěním a poznáváním a tak si utváříme

prvek, který je důleţitý pro následné chování. Z pohledu vnějšího pozorovatele můţe být náš

vnitřní pocit, jiný neţ jej proţíváme mi sami. Jednodušeji řečeno táţ situace můţe mít pro

různé jedince různý význam.

Proţitky mohou být proţívány jako city pocity- trvají kratší dobu, nálady- mívají delší

trvání, citové vztahy- bývají dlouhodobějšího charakteru, city mohou být jak pozitivní tak i

negativní,

Mezi základní tzv. Primární city řadíme, strach, úzkost, překvapení, hněv, smutek,

radost, odpor či hnus, úţas, lítost, dále city dělíme na komplexní,(důvěra- nedůvěra) etické

city (stud, vina, křivda), citové vztahy (přátelství, láska, nenávist).

Tento výzkumný problém jsem si, zvolila, protoţe pracuji v nemocnici, ráda bych byla

více empatická, tato práce můţe poslouţit i mým kolegům k hlubšímu pochopení chování

pacienta. Můţe to poslouţit k tomu, aby se kolegyně, dokázaly lépe vcítit do situace pacienta,

zamyslet se nad chováním pacienta a být pacientovi více nápomocny. Práce s lidmi je velmi

náročná, je velmi těţké nechápat svoji práci jen jako kaţdodenní rutinu, ale dokázat pomoci

pacientovi v jeho těţkých chvílích. Proto je pro mne velmi důleţité, aby mi pacienti, popsali

jaké mají pocity, jak na ně působí prostředí nemocnice, chování personálu.

4.1 Cíl

Prvním cílem mé bakalářské práce bylo zjistit emoční reakce pacienta, před a po

chirurgickém zákroku odstranění štítné ţlázy (Totální thyreoidectomie, TTE). Jaké jsou

pacientovi proţitky před operací, jak pacienta ovlivňuje prostředí nemocnice, personál, co

podporuje či naopak zmírní pacientovo emoční jednání. Druhým cílem bylo zjistit, jak pacient

proţívá své pocity po operaci, zda prostředí nemocnice a personál dokáţou pacientovy

emoční rekce zmírnit. Pro dosaţení svého cíle, jsem si zvolila dotazník jako nejvhodnější

nástroj sběru dat.

4.2 Předvýzkum

Před zahájení vlastního výzkumu jsem provedla předvýzkum. „Předvýzkum by měl

být jakýmsi zmenšeným modelem vlastního výzkumu (všech jeho hlavních fází).“75

Předvýzkum jsem prováděla 14 dní před vlastním výzkumem. Oslovila jsem jednoho

pacienta, kterého jsem poţádala o rozhovor. Rozhovor probíhal na pokoji pacienta, za plném,

provozu nemocnice. Během rozhovoru nás několikrát vyrušil personál nemocnice. Za těchto,

pro mne i pro pacienta nevhodných podmínek k poskytnutí rozhovoru, jsem se rozhodla

rozhovor ukončit. Po konzultaci se svým vedoucím práce, jsme se rozhodli zvolit formu

dotazníku, jako nejvhodnější formu pro získání dat.

Opět jsem oslovila jednoho z pacientů, aby mi vyplnil dotazník, se záměrem ověřit si

srozumitelnost otázek v dotazníku. Na konci dotazníku jsem uvedla poţadavek, aby mi

pacient zakrouţkoval otázky, které byly pro něj nesrozumitelné. Cílem předvýzkumu, bylo

ověřit si, srozumitelnost otázek v dotazníku.

Jako druhou formu pro získání většího počtu dat, jsem zvolila profesionální dotazník

PANAS-X.

75 Str. 26, CHRÁSTKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1.

vyd. Praha: Grada, 2007

4.2 Stanovení metody

Pro naplnění cíle své bakalářské práce jsem zvolila kvalitativní výzkum. Kvalitativní výzkum

směřuje více do hloubky zkoumaných jevů neţ výzkum kvantitativní, snaţí se o pohled na

zkoumané fenomény v širším kontextu76

Podle Hendla neexistuje jediný obecně uznávaný způsob jak dělat kvalitativní výzkum.

Takovým typickým příkladem kvalitativního výzkumu je výběr výzkumného tématu a

stanovení výzkumných otázek. Výzkumník pracuje přímo v terénu,kde sbírá data, seznamuje

se s novými lidmi, vyhledává a analyzuje jakékoliv informace, které přispívají k objasnění

výzkumných otázek. Kvalitativní výzkum probíhá v delším časovém rozmezí. Výzkumník

sbírá data, provádí jejich analýzu a to vše se děje současně. Podle autora je třeba podrobný

popis místa sběru zkoumání, důsledná citace dat.77

Vzhledem k omezenému prostředí jsem jako nejvhodnější metodu, zvolila dotazník, z důvodu

nevhodného prostředí nemocnice k poskytnutí rozhovoru.

Podle Reichela je dotazník v sociálních výzkumech rozšířenou technikou způsobu sběru dat,

stejně tak jako rozhovor. Dotazník podrobněji popisuje jako nástroj písemného způsobu

dotazování. U kvalitativních dotazníků je často jejich vyplňování omezeno na pracovnu

výzkumníka, z toho vyplývá vysoká návratnost dotazníku. Při sběru dat lze pouţít volný

nestrukturovaný dotazník, polo-strukturovaný dotazník, mezi nejvyuţívanější formy v rámci

kvalitativního přístupu, patří strukturovaný dotazník. Autor tuto formu dotazování popisuje

jako podobu formuláře, kde jsou otázky vytištěny v určitém pořadí, většinou se jedná o otázky

volné, nebo polootevřené, popřípadě několik málo uzavřených otázek.78

Pro svůj výzkum jsem vypracovala jeden dotazník. Dotazník obsahoval dvacet jedna otázek.

První čtyři otázky v dotazníku byly otázky uzavřené, které slouţily pro získání osobních

údajů. Zbylých sedmnáct otázek jsem volila z větší části jako otevřené, tak abych docílila

popisu subjektivních pocitů pacienta. Svými otázkami jsem sledovala proţitky a následně

76 Srov. MAŇÁK, Josef, Vlastimil Švec. Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004,str.78.

77 Srov. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2008,

str. 49-51.

78 Srov. REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-

80-247-

3006-6. s. 118-119.

reakce pacienta při seznámení se s nemocničním prostředím, proţitky a reakce pacienta při

přijetí lékařem, proţitky a reakce pacienta při přípravě k operaci, bezprostřední proţitky a

reakce pacienta po operaci, proţitky a reakce pacienta při ošetření lékařem, v neposlední řadě

jsem také sledovala reakci pacienta na chování personálu.

V dotazníku jsem pouţila tyto otázky:

1/Uveďte prosím Váš věk?

2/ Jaké je Vaše pohlaví?

3/ Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

4/ Jaká Vám byla stanovena diagnóza?

5/ Jak se Vám spalo poslední noc doma?

6/ Jak na Vás zapůsobilo prostředí čekárny, před vstupem na ambulanci?

7/ Jak jste toto čekání prožíval?

8/ Jak jste dlouho čekal na příchod sestry?

9/ Jak jste se cítil při přijetí lékařem?

10/ Obdržel jste od lékaře dostatek informací o průběhu operace?

11/ Jak Vás lékař seznámil s případnými komplikacemi, při operaci?

12/ Jak na Vás zapůsobilo prostředí nemocničního pokoje?

13/ Jak jste se cítil při přípravě k operaci

14/ Stručně prosím popište svoje pocity při převozu na operační sál.

15/ Jaké jste měl pocity při probuzení na pooperačním pokoji?

16/ Jak na Vás zapůsobilo jednání sestry?

17/ Jaké pocity ve Vás vzbuzovalo prostředí pooperačního pokoje?

18/ Stručně popište prvotní pocit při ošetření lékařem následující den po operaci.

19/ Jak jste prožíval následující dny po operaci?

20/ Jak na Vás působil personál nemocnice?

21/ S jakými pocity jste odcházel z nemocnice?

Dotazník jsem přiloţila do příloh.

Pro doplnění dat a upřesnění výzkumu jsem pouţila jako druhou formu dotazování

profesionální dotazník PANAS-X.

Získaná data jsem analyzovala pomocí zakotvené teorie. Zakotvená teorie zahrnuje tři hlavní

etapy. Jedná se o sběr dat, dále o kódování získaného materiálu za účelem vytvoření

základních kategorií a poslední etapou je jiţ konstruování teorie. Tyto etapy se prolínají a

kaţdé stadium předjímá to následující. Právě kódování je specifickým znakem zakotvené

teorie, neboť pomocí něj jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a následně sloţeny novým

způsobem.79

Ze tří hlavních typů kódování, tedy otevřeného, axiálního a selektivního, je v

zakotvené teorii tvořena analýza. Ve své práci jsme vyuţila kódování otevřené a axiální,

neboť si nekladu za cíl vytvořit novou teorii.

5 Výsledky výzkumu a jejich analýza

5.1 Kategorie první:

Fyzické údaje, pohlaví, věk, dosaţené vzdělání.

V této kategorii jsem se snaţila zjistit, jestli k onemocnění štítné ţlázy dochází spíše u ţen,

nebo u muţů, ve kterém věkovém rozmezí je výskyt onemocnění štítné ţlázy nejčastější, dále

jsem se u respondentů informovala na dosaţené vzdělání jako doplňující údaj.

79

Srov. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha:

Portál, 2007,str.86-87.

Výzkumu se zúčastnilo sedm ţen, (B,D,E,F,G,H,I) a tři muţi, (A,C, J). Průměrný věk

pacientů byl 42 let.

5.2 Kategorie druhá:

V této kategorii jsem se snaţila zjistit, jak pacient proţívá dobu před operací při čekání

na ambulanci před přijetím lékařem, s jakými pocity tráví čas na nemocničním pokoji a

proţitky pacienta bezprostředně před operačním zákrokem.

5.2.1 Proţitky pacienta před operací

Proţitky pacienta v čekárně

Zajímalo mě, jaké pacient proţívá emoce a proţitky, při čekání na přijetí lékařem.

Pacient A, při čekání byl velmi nervózní, proţíval stres. Mírně nervózně se cítila pacientka B,

C, pacientka E uvádí, ţe se necítila moc příjemně, byla nervózní, mírně nervózně se cítila i

pacientka H, pacient J popisuje svoje pocity jako lehce chaotické. Naopak pacientka D při

čekání k přijetí cítila příjemně, pacientky F a G, I se necítily nijak nervózně, čekání proţívaly

v klidu, pacientka I uvádí pocit odevzdanosti.

Proţitky pacienta před operačním zákrokem na pokoji

Pacient A popisuje své jednání před operačním zákrokem jako apatické, byl smířený

s tím, co jej čeká. Toto své jednání přisuzuje lékům, které mu byly naordinovány těsně před

operací. Pacientka B se cítí před operačním zákrokem velmi nervózně, v dotazníku uvádí, ţe

se bojí, je nejistá, vystrašená, je velmi neklidná a za svoje pocity se stydí. Pacient C uvádí

jako svůj nejsilnější pocit rozrušenost spojenou s nervozitou, určitý neklid a nejistotu, těsně

před odchodem na sál se cítí odevzdaný, s mírným pocitem radosti, ţe uţ to bude mít za

sebou. Pacientka D se před operací cítila mírně nervózně, nesměle ale ne nijak neklidně.

Pacientka E se na pokoji před operačním zákrokem cítila velmi nervózně, neklidně,

podráţděně, operačního zákroku se bála. Svoje pocity popisuje jako skličující. Pacientka F se

před operačním zákrokem cítí klidná, pozorná, odváţná, smířená s osudem, odhodlaná, cítí se

pohodlně zároveň, se u ní, projevují pocity zvědavosti, je plna očekávání jak to všechno

dopadne. Pacientka G uvádí v dotazníku smíšené pocity, cítí se pozorně, odváţně, zároveň

však popisuje neklid a nervozitu. Při převozu na operační sál se cítí nervózně, má strach,

zároveň ji však doprovází pocit bezpečí a odhodlanosti. Pacientka H popisuje svoje pocity,

proţívání času, před odjezdem na operační sál, jako pocity kdy se cítí uvolněná, klidná,

nebojácná, natěšená, její pocit graduje aţ do pocitu veselosti. Cítí se být v pohodlí a

odhodlaná. Pacientka I v dotazníku uvádí, ţe se operačního zákroku velmi bojí, cítí se nejistě,

rozrušeně, neklidně, nervózně. Má trošku strach zároveň, však cítí odhodlání vydrţet cokoliv.

Pacient J se cítí před operačním zákrokem lehce podráţděný, neklidný, nervózní, skleslý,

okolí nevnímá. Tyto negativní pocity se v pacientovi, tak nakumulovaly, aţ na svůj stav

rezignoval. Při odjezdu na sál uvádí pocit pokory a odhodlanosti.

5.2.2 Reakce pacienta před operací

Reakce pacienta v čekárně

Snaţila jsem se zjistit, jak na pacienta působí prostředí čekárny, zdali si některý z pacientů

všimne zajímavé historické výzdoby čekárny. Jak pacienti reagují na studenou chodbu

čekárny, která zároveň slouţí jako průchod mezi sálem a ambulancí. Jak tyto nevhodné

podmínky čekárny ovlivňují pocity pacienta. Jak pacient reaguje na své proţitky a emoce

spojené s čekáním před přijetí k operačnímu zákroku.

Pacient A uvádí, ţe se snaţil uklidňovat chůzí po čekárně, neustále přešlapoval, chodil

sem a tam, prostředí čekárny nijak zvlášť intenzívně nevnímal. Chůze ho však nijak

nezklidnila. Pacientka B přišla na ambulanci v doprovodu manţela, který ji celou dobu čekání

uklidňoval. Při dostatečném zklidnění si všimla pěkné starobylé výzdoby čekárny, coţ

odpoutalo její pozornost. Pacient C se snaţil uklidňovat přemýšlením nad tím, co všechno

musí říct doktorovi, tak aby na ţádnou důleţitou informaci o svém zdravotním stavu

nezapomněl. V dotazníku uvádí, ţe prostředí čekárny nevnímal, na nemocniční prostředí je jiţ

zvyklí, zákrok podstupuje opakovaně. Pacientka D uvádí, ţe vnímala výjimečnou architekturu

budovy, se zájmem pozorovala dění v prostorách čekárny. D Provázel ji pocit velké důvěry

v lékaře, coţ ji dodalo odvahy a odhodlanosti k podrobení se operačnímu zákroku. Pacientka

E přišla k přijetí do nemocnice v doprovodu manţela, který ji byl velkou psychickou oporou,

celou dobu ji uklidňoval. Prostředí čekárny nevnímala, byla jí zima, klepala se, byla bledá.

Pacientka F uvádí, ţe prostředí čekárny na ni nijak zvlášť nezapůsobilo, zastaralé a neútulné

prostředí očekávala. Seděla a vyčkávala, příchod sestry. Pacientka G popisuje, ţe si se

zaujetím prohlíţela starou budovu, coţ ji částečně odpoutalo od neklidu, který proţívala.

Popisuje, ţe se cítila jako na zámku, byla příjemně překvapena. Pacienti H, I, J, popisují

prostředí čekárny za standardní, klidné prostředí, které nijak zvlášť nevnímaly, byli

soustředěni, sami na sebe.

Reakce pacienta na pokoji před operačním zákrokem

Pacient A, popisuje svoji reakci před operačním zákrokem jako apatickou, pacient má

zpomalené reakce, má narušený hlas, potřebuje několikrát zopakovat, co mu sestra říká.

Popisuje, ţe mu byla velká zima, přitom, ale měl zpocené čelo. Pacientka B popsala svoje

reakce před operací jako velmi zmatené, sestra ji musela podrobně navést a opakovaně

podrobně popsat přípravu k operaci. Při převozu na sál uvádí, ţe měla sucho v ústech, svíralo

se jí hrdlo, špatně se jí komunikovalo s personálem. Pacient C byl připravený, projevoval se

připraveně ke kaţdé situaci, která ho čeká, ochotně spolupracoval s personálem, měl mírný

úsměv na tváři, pobízel sestru ke zrychlení přípravy. Pacientka D reagovala na čekání před

operačním zákrokem klidně, coţ se projevovalo v jejím jednání zcela soustředěně. Snaţila se

zcela soustředit na přípravu k operaci. Její jednání bylo příjemné, působila vyrovnaně,

důvěřovala profesionalitě personálu. Pacientka E, tato ţena byla před operací velmi

podráţděná, zmatená, třepali se jí ruce, měla strnulý výraz v obličeji, na výtky sestry

reagovala zvýšeným tónem hlasu, po této reakci se uzavřela do sebe, komunikace s ní byla

problematická. Pacientka F, uvádí, ţe před příchodem sestry vyčkávala na pokoji, četla si

kníţku, později usnula. Po probuzení měla menší problémy s koordinací pohybu, ale to se vše

rychle upravilo. Pacientka G leţela na pokoji, sledovala televizi a vyčkávala, příchod sestry.

Při převozu na sál byla soustředěná, komunikovala s personálem. Pacientka H si připravila

vše dle pokynů sestry k operaci, jiţ to znala z předešlých operací, které prodělala. Dobu,

kterou trávila, na pokoji před operací si krátila povídáním s pacientkou, která leţela na

vedlejší posteli. Pacientka I byla velmi rozrušená, popisuje, ţe v této situaci uvítala obětavost

a ochotu sestry, která jí pomohla při přípravě k operaci, dále popisuje, ţe při odjezdu na sál se

trochu klepala, bylo jí špatně od ţaludku. Pacient J byl zmatený, zmateně pochodoval po

pokoji sem a tam. Při převozu na sál nemluvil, byl strnulý, bledý v obličeji.

5.3 Kategorie třetí:

V této kategorii jsem se pokusila za pomocí dotazníku zjistit jaké emoce a proţitky

proţívají pacienti po operačním zákroku. Jak vnímají prostředí pooperačního pokoje a

personál nemocnice, jaké jsou pacientovi reakce na vzniklou situaci.

5.3.1 Proţitky pacienta po operaci

Pacient A se po operaci cítil velmi podráţděný, neklidný, nespokojený sám nad sebou, dále

uvádí, ţe byl velmi unavený. Cítil velké bolesti v oblasti krku. Starostlivost sester u něj

vyvolávala pocit a naději, ţe se jeho zdravotní stav bude neustále zlepšovat. Pacientka B po

probuzení na pooperačním pokoji popisuje svůj nejsilnější pocit jako radost, ţe ţije. Vnímala

milé, empatické jednání personálu, který popisuje jako sehraný tým, jenţ v ní vyvolává pocity

důvěry. Jediné k čemu má výtku, je nedostatek soukromí, na pooperačním pokoji byla

současně s muţem, vyvolávalo to u ní negativní pocity, cítila se znechucená, zároveň stydlivá.

Pacient C popisuje svoje prvotní probuzení po operaci jako vygradovaný pocit štěstí, ţe se

probudil, cítil se nadšený a spokojený, cítí se od sestřiček opečováván, jako od své maminky.

Pacientka D se cítila po operaci překvapeně a s úlevou, ţe to má za sebou. Cítila se stydlivá a

nesmělá, překvapená z tak málo soukromí v tak choulostivé situaci. Pacientka E popisuje svůj

prvotní pocit jako úlevu, ţe je to má za sebou, cítila velké bolesti. Byla trošku překvapená, ţe

sdílí, společný pokoj s muţem coţ u ní vyvolávalo pocit studu a ostychu. Pacientka F se po

operačním zákroku cítila skleslá, nešťastná sama nad sebou, podráţděná, styděla se sdílet

pokoj s muţem, byla překvapená ze ztráty soukromí. Pocity na pooperačním pokoji popsala

jako děsivé, byla znechucena. Pacientka G se po probuzení cítila zmatená, avšak zároveň

trochu podráţděná a ospalá. Pocity po operaci přirovnává k horské dráze jednou dole, jednou

na hoře. Byla však šťastná, ţe se probudila, měla pocit stále se zlepšujícího stavu, překvapilo

ji vlídné jednání sester, coţ označila za velmi příjemné. Neustálá starostlivost sester o její

maličkost jí připomínaly televizní seriál, z nemocničního prostředí, který s oblibou sleduje.

Pacientka H se po operaci cítila šťastná, potěšená, klidná, cítila se v klidu a v pohodlí,

nemohla si vynachválit klid a pohodu, velikou starostlivost sestřiček na pokoji, měla pocit, ţe

o ni pečují andělé. Pacientka I se po operaci cítila podráţděná, nešťastná, skleslá, nespokojená

sama se sebou, unavená. Styděla se za své pocity. Byla překvapená z málo soukromí na

pokoji. Pacient J uvádí po operaci pocity neklidu, nevolnosti, bolesti a tlak v hlavě. Byl

ospalý, za své pocity se styděl. Byl však rád a také šťastný, ţe to přeţil.

5.3.2 Reakce pacienta po operaci

Pacient A popisuje svoje prvotní pocity po operačním zákroku jako velmi neklidné, coţ se u

něj projevovalo, neustálím převalováním na lůţku, měl zvýšený krevní tlak i puls. Strnulý

obličej, sucho v ústech, neustále sestru obtěţoval svými dotazy. Sestra na něj působila velice

příjemným a starostlivým dojmem, snaţila se jej uklidnit příjemným tónem hlasu. Dále

pacient uvádí, ţe usnul. Pacientka B uvádí po operaci velké bolesti, neustále zvonila na sestru

ať ji podá tabletku od bolesti, bylo jí nevolno od ţaludku, byla bledá v obličeji. Po podání

uklidňujících léků se její zdravotní stav zlepšil, coţ se projevilo na mírném zčervenání kůţe v

obličeji. Se sestrou komunikovala klidným hlasem. Nelíbil se jí společný pobyt muţe a ţena

na pokoji, na coţ reagovala odmítnutím podloţní mísy. Pacient C popisuje pooperační pokoj

jako normální, standartního vybavení, po operaci odpočíval, relaxoval na lůţku, pozoroval

dění na pokoji, se sestrou komunikoval klidným hlasem. Pacientka D po operaci reaguje na

danou situaci s mírným úsměvem ve tváři, snaţí se zjistit od sestry co nejvíce informací o

průběhu operace. Jakmile zjistí, ţe je na pokoji s muţem, odmítá pití, aby nemusela v průběhu

hospitalizace na pooperačním pokoji pouţít podloţní mísu. Pacientka E při probouzení na

pooperačním pokoji uvádí velké bolesti, coţ se projevilo zvýšeným krevním tlakem neustálím

převalováním se na lůţku. Při převazování operační rány se mračila, měla bledý obličej,

sucho v ústech. Pacientka byla znechucena, ţe sdílí stejný pokoj s muţem, na coţ reagovala

odmítnutím podloţní mísy. Pacientka F po operačním zákroku neustále pospávala, trvalo ji

dlouhou dobu neţ se dostatečně probudila, stále měla přivřené oči, na pokyny sestry reagovala

jen částečně, leţela nehybně, v obličeji byla bledá. Po zjištění, ţe vedle ní leţí muţ, odmítla

podloţní mísu. Pacientka G po probuzení uváděla, ţe jí bylo nevolno od ţaludku, byla

zpocená, od sestry vyţadovala otevřít okno. Popisuje, ţe většinu času prospala, později si

četla. Pacientka H většinu času po operačním zákroku prospala. Krevní tlak i puls měla v

normě. Se sestrou komunikovala s klidným hlasem. Pacientka I po operaci komunikovala se

sestrou velmi zbarveným hlasem, chvíli byla b