Jaroslava Hyršlová Jiří Klečka...Kapitola 1 Edice učebních textů Ekonomika podniku 10 1.3...

��

Jaroslava Hyršlová

Jiří Klečka

Ekonomika podniku

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTUPraha 2008

Ekonomika podnikuJaroslava Hyršlová

Jiří Klečka

Copyright © Vysoká škola ekonomie a managementu 2008.

Vydání první. Všechna práva vyhrazena.

ISBN 978-80-86730-36-3

Vysoká škola ekonomie a managementu

www.vsem.cz

Žádná část této publikace nesmí být publikována ani šířena žádným způsobem a v žádné podobě bez výslovného svolení vydavatele.

1Podnik a podnikání

kapitola

Podnik a podnikání Kapitola 1

5

1. kapitolaPodnik a podnikání

Úvod

V rámci kapitoly je nejprve věnována pozornost základním pojmům, které se běžně užívají v podnikatelské praxi, jako jsou: podnikání, podnik a podnikatel. Předmětem zájmu ekonomiky podniku je podnik, který lze chápat jako ekonomický subjekt, vykonávající podnikatelské akti-vity s cílem vydělávat, tedy realizovat zisk. Podnik však v rámci svých podnikatelských aktivit musí respektovat i okolí. Pokud chce prosperovat, pak se musí zajímat o vývoj jednotlivých prvků okolí a „naučit se“ hledat ve svém okolí příležitosti.

Své cíle podnik uskutečňuje prostřednictvím základních podnikových funkcí (činností). Všechny činnosti musejí být koordinovány tak, aby podnik jako celek plnil svoje cíle. To je úkolem podnikového managementu. Samotné řízení podniku je realizováno v několika fázích: plá-nování, řízení implementace a kontrola. Přitom v každé fázi řízení probíhají další činnosti jako organizování, práce s informacemi, rozhodování a vedení lidí.

Podniky jako ekonomické subjekty lze členit podle různých hledisek, např. podle odvětví, podle velikosti, podle formy vlastnictví. V našem textu se zaměřujeme především na členění podniků podle právní formy podnikání. Přitom podnik chápeme jako „živý“ mechanismus, který prochází různými fázemi – nejprve je třeba podnik založit, vzhledem k cílům podnikání podnik roste, při nepříznivém vývoji může nastat krize, popř. zánik podniku.

Cíle kapitoly

• Vysvětlit pojmy podnikání, podnik a podnikatel.

• Vymezit prvky, které tvoří okolí podniku a které musí brát podnik v úvahu při své podnikatelské činnosti.

• Popsat cíle podnikání a základní podnikové funkce.

• Charakterizovat nejběžnější právní formy podnikání.

• Vysvětlit základní fáze životního cyklu podniku.

Edice učebních textů Ekonomika podnikuKapitola 1

6

1.1Podnikání, podnik a podnikatelSlova podnikání, podnik či podnikatel běžně užíváme. Umíme je však definovat? S přesným vymezením těchto pojmů nám pomohou základní právní předpisy upravující podnikání:

• obchodní zákoník (Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších přepisů);

• zákon o živnostenském podnikání (Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podni-kání, ve znění pozdějších předpisů).

DEFINICE

Podnikání

Podle obchodního zákoníku se podnikáním rozumí „soustavná činnost prováděná sa-mostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“ (§ 2).

Z definice je zřejmé, že se jedná o opakovanou činnost, jejímž obsahem je uspokojování cizích potřeb (např. prodej zboží zákazníkům) za účelem dosažení zisku (obchodník provozuje svoji činnost s cílem vydělat peníze). Abychom mohli hovořit o podnikání, musí být tedy soustavné uspokojování cizích potřeb spojeno se snahou o dosažení určitého zisku.1)

DEFINICE

Podnik

Obchodní zákoník ho definuje jako „soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.“ (§ 5).

Podnik tedy tvoří:

• hmotné (materiální) složky – auta, výrobní haly, administrativní budovy, strojní zařízení, nakoupený materiál a zboží apod.);

• nehmotné složky – např. patenty, licence, SW, vědecko-technické poznatky;

• osobní složky – kvalifikace zaměstnanců, úroveň managementu atd.

DEFINICE

Podnikatel

Je nositelem podnikání. Jedná se o právně samostatný, vlastnicky oddělený právní sub-jekt, který vyvíjí svoji činnost svým jménem a na svoji odpovědnost.

1) Existují i jiné subjekty, které svou činností uspokojují cizí potřeby, ale nejsou motivovány snahou o dosažení zisku (tzv. neziskové organizace). Tyto typy organizací nejsou předmětem zájmu tohoto učebního textu.


7

Podnikatelem je podle obchodního zákoníku (§ 2):

• Osoba zapsaná v obchodním rejstříku.2) Sem patří především tzv. obchodní spo-lečnosti (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost) a družstva. Do obchodního rejstříku se povinně za-pisují také zahraniční osoby, které podnikají na území České republiky. V zákonem stanovených případech se do obchodního rejstříku musejí zapsat i fyzické osoby, které jsou podnikateli. Fyzické osoby se mohou nechat zapsat do obchodního rejstříku i na vlastní žádost.

• Osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění (tzv. živnostník), popř. na základě jiného než živnostenského oprávnění (např. lékař, daňový poradce, auditor apod.).

• Osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do zvláštní evidence.

V dalším textu budeme pojem podnik používat ve smyslu ekonomického subjektu (hospo-dářské jednotky), který vyvíjí podnikatelskou činnost (zhotovuje a prodává věcné produkty, poskytuje služby, popř. obchoduje se zbožím). Schematicky je toto pojetí podniku znázorněno na obr. 1.1.

OBRÁZEK 1.1 Transformace vstupů na výstupy v podniku

2) Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů.

PODNIKtransformace

Okolí podniku

vstupy výstupy


8

1.2Okolí podnikuPodnik při své podnikatelské činnosti musí respektovat okolí. Okolí představuje vnější sílu; patří mezi faktory, které významným způsobem ovlivňují úspěšnost podnikání. Přitom možnost podniku ovlivňovat okolí je spíše omezená. Mezi základní prvky okolí podniku patří:3)

• Geografické okolí – na prosperitu podniku má vliv i lokalizace podniku. Ta určuje na jedné straně dostupnost jednotlivých výrobních faktorů (základních materiálů, služeb, pracovních sil), na straně druhé i toky výrobků k jejich uživatelům.

• Sociální okolí – každý podnik by měl zvažovat společenské důsledky své podnika-telské činnosti. V současné době je třeba brát v úvahu tzv. společenskou odpověd-nost podniku (Corporate Social Responsibility). Společensky odpovědné podniky se chovají tak, aby zohlednily potřeby svého vnitřního i vnějšího prostředí, aby přispívaly k udržitelnému rozvoji4), byly transparentní a obecně napomáhaly celko-vému zlepšování stavu společnosti v rámci i nad rámec svého komerčního působení. Společenská odpovědnost vyžaduje posun pohledu na vlastní společenskou roli z úrovně „profit only“ (pouze zisk) k širšímu pohledu v kontextu dnes často zmi-ňovaných tří P „People, Planet, Prosperity“ (lidé, planeta, prosperita). Znamená to tedy, že podnik se soustřeďuje nejen na ekonomický růst, ale i na environmentální a sociální aspekty své činnosti. Podnik nefunguje izolovaně, ale je přímou součástí okolního světa. Navíc, hodnocení činnosti podniku vnějším okolím a stav tohoto prostředí přímo ovlivňují komerční úspěšnost podniku.

• Politické a právní okolí – je velmi těsně spjato s prostředím sociálním, ale také s pro-středím ekonomickým (viz dále). Zákony a nařízení se zpravidla schvalují v návaznosti na sociální „tlaky“ a jako výsledek řešení sociálních problémů. Velmi významné jsou také aktivity a postoje politických vůdců a zákonodárců. Vláda může potenciálně ovlivňovat každý podnik i každou stránku života. Právní prostředí souvisí s vydá-váním zákonů, předpisů i soudních rozhodnutí. Má velmi významný vliv na život podniku.

• Ekonomické okolí – podnik je ovlivněn celkovou hospodářskou situací země a její dynamikou. Jde zejména o dostupnost a cenu výrobních faktorů, daňovou zátěž pod-niků, hospodářský růst, devizový a měnový vývoj. Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují úspěšnost nebo naopak neúspěšnost podniku, patří zákazníci. Podnik musí respektovat potřeby zákazníků a podle nich usměrňovat svoje podnikání.

• Ekologické okolí – ochrana životního prostředí představuje v současných podmínkách vysoce aktuální téma. Je tomu tak především z těchto důvodů:

S činností každého subjektu jsou spojeny negativní vlivy na životní prostředí – podnikové činnosti, produkty a služby způsobují změny v životním prostředí.

V souvislosti s podnikovými činnostmi jsou spotřebovávány přírodní zdroje a do životního prostředí odcházejí odpadní proudy. Přitom je v rámci mezinárodních aktivit i v rámci státní politiky životního prostředí kladen stále větší důraz na udržitelné využívání zdrojů, na nakládání s odpady a na uplatňování zásady „znečišťovatel platí“.

3) Synek, M. a kol.: Podniková ekonomika. 2. vydání. Praha, C. H. Beck 2000.

4) Právní řád České republiky definuje pojem udržitelný rozvoj jako „rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosys-témů“. Významným mezníkem v pohledu na udržitelný rozvoj byl Světový summit o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v r. 2002. Summit zdůraznil, že cílem je takový rozvoj, který zajistí rovnováhu mezi třemi základními pilíři: sociálním, ekonomickým a environmentálním.


9

Environmentální chování podniku je v posledních letech předmětem zájmu mno-ha zainteresovaných stran (nejen státních institucí, ale i veřejnosti, obchodních partnerů, finančních institucí).

Nepříznivé dopady podnikových činností, produktů a služeb na životní prostředí mohou významně ohrozit existenci podniku, jeho prosperitu a mohou dokonce vést i k ukončení podnikatelské činnosti. Pozornost věnovaná technickým, bezpečnostním a environmentálním požadavkům se tedy podniku „vyplatí“. Šetrný přístup k život-nímu prostředí může představovat významnou konkurenční výhodu.

• Technologické okolí – technologii můžeme chápat jako veškeré znalosti potřebné k výrobě. Patří sem vynálezy, inovace apod. Úloha znalostí a vědomostí vzrůstá a čím dál víc se stává hlavním zdrojem podnikového bohatství. Technologie má rozhodující vliv na to, jak se konstruuje, vyrábí, distribuuje. Technologické změny vyvolávají spo-lečenský pokrok. Zlepšuje se produktivita práce, zvyšuje se životní úroveň. Současně je však třeba brát v úvahu i problémy, které technický rozvoj přináší (např. znečišťování životního prostředí).5)

• Etické okolí – etika se zabývá tím, co je a není dobré a jaké postoje by měl člověk zaujímat, aby jednal v souladu s tím, co se považuje za správné a spravedlivé. Zpra-vidla se rozeznává osobní etika, účetní etika, obchodní etika. Etické standardy jsou vyjádřením etických zásad v konkrétním podniku.

• Kulturně-historické okolí – vzdělanost lidí a kulturní úroveň obyvatelstva patří mezi základní podmínky ekonomického rozvoje a technického a technologického pokroku.

Jednotlivé prvky okolí se vzájemně ovlivňují, nepůsobí tedy izolovaně. Aby podnik uspěl v současném podnikatelském prostředí, musí se především zajímat o vývoj jednotlivých prvků okolí i o vývoj (dynamiku) okolí jako celku. Okolí podniku tedy působí na jedné straně jako omezující faktor. Na druhé straně je však třeba vnímat příležitosti a šance, které okolí pod-niku poskytuje. Ten podnik, který dokáže využít tyto příležitosti a šance, získává nespornou konkurenční výhodu.

5) V ČR je zákonem č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění pozdějších předpisů), upraveno posuzování vlivů připravovaných staveb (popř. jejich změn a změn v jejich užívání), činností, technologií, rozvojových koncepcí a programů a výrobků na životní prostředí a jsou určeny orgány státní správy příslušné k posuzování těchto vlivů. Od 1. ledna 2003 vstoupil v ČR v platnost zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů. V rámci zákona je stanoven rozsah zařízení, na kte-rá musí jejich provozovatelé získat integrované povolení k provozu. Jedná se o zařízení z oblasti energetiky, zpracování kovů, zpracování nerostů, chemických výrob, nakládání s odpady, velkochovů prasat a drůbeže, potravinářského průmyslu a ostatního průmyslu.


10

1.3Cíle podniku (podnikání)Už z definice podnikání vyplývá jeho základní motiv a cíl, kterým je dosahování zisku. Po-kud bude podnik realizovat zisk, pak je zřejmé, že poroste i jeho tržní hodnota (tedy cena, za kterou lze podnik prodat). Cestou k naplňování tohoto cíle je produkce takových produktů, popř. poskytování takových služeb, které uspokojují potřeby zákazníků. Prodat produkty a poskytnout služby zákazníkům je nezbytně nutnou, ale ne postačující podmínkou pro dosažení zisku. Aby mohl podnik realizovat zisk, je třeba zaměřit pozornost na vlastní proces transformace vstupů na výstupy (viz obr. 1.1).

Pro optimální průběh podnikatelského procesu je třeba zajistit potřebné vstupy (tedy výrobní faktory) a řídit proces transformace tak, aby proběhl efektivně (viz dále). Zjednodušeně lze konstatovat: Pokud podnik nebude mít spolehlivé dodavatele potřebných vstupů, kvalifikova-né a motivované zaměstnance a nebude všechny své činnosti dobře řídit, aby vyráběl rychle, kvalitně a levně, zisku nedosáhne a nezajistí trvalý růst hodnoty podniku.6)

1.3.1 Podnik jako koalice zainteresovaných stranZisk je určitě hnacím motorem podnikání a významným kritériem, podle kterého jsou po-suzována podnikatelská rozhodnutí (tzv. motivační a kriteriální funkce zisku). Za primární cíl podniku lze tedy určitě považovat snahu o dosažení maximálního zisku, jako hlavního přínosu pro vlastníky podniku (tedy pro podnikatele). Přitom je zřejmé, že do čím většího rizika podnikatel vstupuje, tím očekává logicky větší přínos z podnikání (tedy vyšší zisk). Při hlubším zkoumání si však položíme další otázku. Je skutečně podnik pouze „nástrojem“ zvyšování bohatství vlastníka (tedy podnikatele)?

DEFINICE

Zainteresované strany

Každý podnik je třeba vnímat jako koalici zainteresovaných stran (tzv. stakehol-ders). Jde o skupiny či osoby, které ovlivňují daný podnik nebo jsou jednáním podniku samy dotčeny. Jinak řečeno, jde o osoby nebo skupiny, které jsou dobrovolně nebo ne-dobrovolně vystaveny riziku spojenému s aktivitami podniku. Tyto strany se vzájemně doplňují, popř. působí navzájem proti sobě.

Mezi zainteresované strany (kromě vlastníků) patří (viz obr. 1. 2):

• Zákazníci. Tvorba hodnoty pro zákazníka a vytvoření dlouhodobě udržitelné konku-renční výhody je jediným způsobem, který umožní podniku realizovat tržby (výnosy). Prostředkem tvorby hodnoty pro zákazníka je dosahování takové úrovně produktů a služeb, která pomůže zaručit dlouhodobě rostoucí tržby a ziskovost podniku.

• Významnou zainteresovanou stranu představují zaměstnanci. Podnik musí tvořit také hodnotu pro zaměstnance. Významná konkurenční výhoda spočívá ve vytvoření učící se organizace, zaměstnávající skupinu nejlepších dostupných spolupracovníků.

• I věřitelé patří mezi významnou zainteresovanou stranu. Věřitelé poskytují podniku na určitou dobu kapitál. Očekávají, že tento kapitál jim bude vrácen a navíc obdrží odpovídající výnos, který bude zohledňovat postoupené riziko.

6) Zisku, jako základní ekonomické kategorii, je detailní pozornost věnována v dalších kapitolách tohoto učebního textu.


11

• Mezi zainteresované strany lze dále počítat: management, dodavatele, stát, místní a regionální správu. I tyto strany ovlivňují daný podnik a/nebo jsou jednáním podniku samy dotčeny.

Všechny zainteresované strany sledují své vlastní cíle a mají zpravidla společný zájem, aby podnik dlouhodobě prosperoval. Cíl podniku musí tedy odrážet cílové představy jednotlivých zainteresovaných stran (samozřejmě v závislosti na jejich významu pro podnik). Podniky proto v současnosti vynakládají mnoho prostředků na zlepšení pracovních podmínek zaměstnan-ců, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, ochranu životního prostředí, realizaci sociálních programů, zvýšení vlivu podniku v regionu, budování dobrého jména, dlouhodobý vývoj nových produktů apod. To je zdánlivě v rozporu se snahou o maximalizaci zisku. Stejně tak je zcela běžné, že podniky nemají jen jeden, ale celou soustavu cílů.

OBRÁZEK 1.2 Podnik a zainteresované strany

1.3.2 Časová dimenze a hierarchické uspořádání cílůPro vyjasnění cílů podnikání je třeba zmínit i jejich časovou dimenzi a hierarchické uspořádání:

• Dosahování zisků v dlouhodobé perspektivě je třeba upřednostňovat před krátko-dobou ziskovostí. Aby mohl být v dlouhodobé perspektivě realizován zisk, je třeba mnohdy snižovat zisk běžného období (např. vynakládání prostředků na vývoj nových výrobků snižuje současné zisky, ale vytváří předpoklady pro dosahování vyšších zisků a rozvoj podniku v budoucnosti).

• Už v předchozím textu bylo zmíněno, že podnik musí respektovat zájmy různých zainteresovaných stran – vlastníků, zákazníků, zaměstnanců, věřitelů, managementu a dalších. Tím lze dojít k celé pyramidě (soustavě) vzájemně provázaných cílů, na jejímž vrcholu je tvorba zisku. Hlavním cílem podniku je tedy realizace přiměřeného zisku při respektování oprávněných zájmů široké koalice všech dalších zainteresova-ných stran. V současných podmínkách přestává tedy být maximalizace zisku hlavním a jediným cílem a modifikuje se na snahu po dosažení přiměřeného zisku s dobro-volným respektováním určitých omezení.

Zákazníci

Věřitelé

Management

Ostatnízainteresované

strany

Vlastníci

Zaměstnanci

Dodavatelé Stát

Zákazníci

Věřitelé

Management

Ostatnízainteresované

strany

Vlastníci

Zaměstnanci

Dodavatelé Stát

PODNIK


12

Na základě výše uvedeného textu lze tedy formulovat následující závěry:

• V současné době je za základní cíl podnikání považován růst tržní hodnoty podniku (viz následující kapitoly tohoto učebního textu). Růst tržní hodnoty je dlouhodobý cíl, který nejlépe vyjadřuje schopnost podniku vydělávat a růst, ale i chovat se v souladu se zájmy ostatních zainteresovaných stran.

• Aby rostla tržní hodnota podniku, je třeba dosahovat přiměřený zisk. To je cíl střednědobý, který umožňuje zohlednit různá omezení i pluralitu cílů za-interesovaných stran.

• V krátkodobém horizontu je cestou k naplnění základního cíle podnikání za-jištění platební schopnosti podniku (jedná se o schopnost podniku platit svoje dluhy). To je cíl krátkodobý.

Doplňující poznámky k cílům podnikání:

• Cíle musí být nastaveny tak, aby podnik vydělával a trvale rostl.

• Cíle malého podniku mohou být jiné, např. „být svým pánem“, mít trvalou práci, realizovat své sny z dětství, pokračovat v rodinné tradici apod.

• Druhy cílů můžeme systematizovat podle různých kritérií, např. podle pořadí cílů, velikosti cíle, vztahů mezi cíli, vztahu cílů k času.7)

• Podle pořadí cílů lze rozlišit: vrcholové cíle (např. maximalizace obratu podniku), mezicíle (např. maximální obrat výrobků A a B; budou přiděleny vedoucím prodeje) a podřazené cíle (např. oslovení co největší skupiny obyvatelstva; cíl pro oddělení marketingové komunikace).

• Podle velikosti cíle, která se má dosáhnout, rozlišujeme: neomezené cíle (např. maxi-malizace zisku, minimalizace nákladů) a omezené cíle (např. zvýšení tržního podílu o 10 %).

• Podle vztahů mezi cíli lze cíle rozlišit na komplementární (např. snížení nákladů na suroviny vede ke zvýšení zisku), konkurenční (např. intenzifikace služby zákazníkům při současné minimalizaci nákladů), protikladné (např. snížení spotřeby elektrické energie u daného strojního zařízení při současném zvýšení jeho hodinového výkonu) a indiferentní (např. snížení nákladů na spotřebu materiálů a zlepšení kvality jídel v podnikové jídelně).

• Z hlediska vztahů cílů k času lze třídit cíle na: cíle vztažené k určitému okamžiku nebo k určitému období; statické (nebereme v úvahu vývoj v čase) a dynamické (např. zvýšení zisku daného roku o 5 % oproti zisku minulého roku); trvalé (např. snaha o dosažení zisku) a přechodné (např. dohodnout se na prodloužení splatnosti kon-krétního závazku s dodavatelem).

• Cíle podniku lze také rozlišit na monetární (finanční) a nemonetární (nefinanční) cíle.8) Monetární cíle lze měřit v Kč (např. zisk, obrat). Nemonetární cíle mohou být ekonomické a mimoekonomické (např. etické, sociální, environmentální, politické). Jako příklady lze uvést: snahu o zvýšení podílu na trhu, snahu o prestiž, snahu o zmír-nění dopadů podnikových činností, produktů a služeb na životní prostředí, snahu o zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, získání politického vlivu apod.

• Cíle jsou vždy hierarchicky uspořádány (např. krátkodobé cíle jsou podřízeny cílům dlouhodobým; dílčí cíle cílům globálním).

7) Wöhe, G.: Úvod do podnikového hospodářství. 1. vydání českého překladu. Praha, C. H. Beck 1995.

8) Wöhe, G.: Úvod do podnikového hospodářství. 1. vydání českého překladu. Praha, C. H. Beck 1995.


13

1.3.3 Řízení podle cílůV rámci řízení podniku je třeba nejenom stanovit komplexní cíle podniku, ale zajistit také jejich „rozpis“ na nižší úrovně řízení, popř. až na jednotlivé pracovníky. Tato koncepce řízení se označuje jako Management by Objectives (řízení podle cílů, MBO).

DEFINICE

Řízení podle cílů (MBO)

Zahrnuje stanovení cílů na vrcholové úrovni podniku a určení manažerů, kteří jsou za jejich plnění odpovědni, postupné rozpracování cílů pro liniové manažery i ostatní pra-covníky, podněcování pracovníků ke ztotožnění se s cíli a motivování pracovníků k jejich plnění. 9)

Komplexní cíle (včetně příslušných měřítek, která mohou být využívána k hodnocení je-jich plnění) se zpravidla zaměřují jak na finanční výkonnost podniku, tak na nefinanční ukazatele a měřítka. Je tomu tak z toho důvodu, aby byla zvýšena vypovídající schopnost výsledků měření a hodnocení výkonnosti podniku a aby ukazatele v souhrnu umožnily co nejlépe měřit a hodnotit plnění a dosahování všech podnikových cílů. Mezi podnikovou praxí nejčastěji využívané oblasti podnikových cílů patří: prodej, produktivita, tržní po-díl, růst, pracovní síla, spolehlivost a kvalita, společenská odpovědnost. Z výčtu oblastí je zřejmé, že ani koncepce MBO se neobejde bez základních finančních ukazatelů výkonnosti (jako je rentabilita celkového kapitálu, rentabilita vlastního kapitálu, EVA, MVA a další – viz následující kapitoly tohoto učebního textu). Vedle toho jsou však stanoveny podnikové cíle i ve všech ostatních uvedených oblastech. Rozsah ukazatelů bude logicky záviset na druhu podniku, na produktu, úrovni a vyspělosti podnikového řízení i na schopnostech a motivaci odpovědných manažerů.

Se vzájemně provázanými široce pojatými finančními i nefinančními kritérii pracuje i další moderní metoda, která byla vyvinuta profesory R. S. Kaplanem a D. P. Nortonem – metoda Balanced Scorecard (metoda vyváženého skóre, dále BSC).

DEFINICE

Balanced Scorecard (BSC)

Strategická metoda řízení, která zdůrazňuje zejména zásadní vliv zákazníků a zaměstnanců na dlouhodobou výkonnost podniku. Jedná se o stabilní a standardizo-vaný systematický postup formulace a řízení podnikové strategie, který je pevně zaměřen na čtyři základní oblasti (v tom se liší od MBO), které podle této metody nejvíce ovlivňují efektivní fungování podniku v dlouhém nepřetržitém období. Těmito oblastmi jsou: ob-last finančně-hodnotová, oblast zákaznická, oblast interních pro-cesů a zaměstnanecká oblast.



14

1.4Podnikové funkce (činnosti) a jejich řízeníPodnik uskutečňuje své cíle prostřednictvím plnění základních podnikových funkcí (tedy realizací jednotlivých podnikových činností). Ty se liší podle charakteru podniku (výrobní podnik, podnik poskytující služby, podnik obchodující se zbožím), podle odvětví, podle ve-likosti podniku apod. Vyjdeme-li z obr. 1. 1, pak každý podnik si lze představit jako systém, který má své vstupy i výstupy a jehož základní funkcí je transformace vstupů na žádoucí výstupy. Aby tato transformace proběhla úspěšně, je třeba zajišťovat optimální průběh všech podnikových funkcí prostřednictvím managementu (řízení).

1.4.1 Základní podnikové funkce (činnosti)Mezi základní podnikové funkce patří: 10)

• Marketing a prodej – tyto funkce jsou považovány za klíčové podnikové funkce. Marketing je chápán jako jednotná koncepce podnikatelské politiky, která vychází z poznávání, vyvolávání a ovlivňování měnících se potřeb a požadavků zákazníků a zabývá se jejich přeměnou v koupěschopnou poptávku po produktech a službách podniku. Mezi hlavní činnosti spojené s prodejem patří tvorba strategie prodeje, tak-tické a operativní plánování prodeje a vlastní realizace prodeje (navazování kontaktů se zákazníky a obchodní jednání o jejich požadavcích a podmínkách směny, příprava a realizace účinné marketingové komunikace, příjem objednávek, jejich potvrzení a zakázkové řízení, řízení zásob hotových výrobků a jejich skladování, balení a pří-prava výrobků k expedici, pojištění produktů a dodávky, fyzická distribuce, fakturace a zabezpečování platby, služby zákazníkům). Strategie prodeje je vymezena v rámci marketingové strategie.

• Nákup – hlavním úkolem nákupní činnosti je plynule, hospodárně a včas zabezpečovat pro výrobní, pomocné a obslužné činnosti materiály (suroviny, pomocné materiály), energie a služby v požadovaném sortimentu, množství a kvalitě.

• Výroba – představuje proces transformace materiálů na produkt za součinnosti dalších výrobních faktorů (energií, výrobního zařízení, pracovníků) určitým technologickým postupem. Je třeba určit: co a kolik vyrábět, abychom uspokojili cílové trhy (vazba na marketingovou a inovační strategii), jak vyrábět, kdy vyrábět, za kolik vyrábět.

• Personalistika – hlavním úkolem personálního řízení je vytváření dynamického sou-ladu mezi počtem a strukturou pracovních míst a počtem a strukturou pracovníků, optimální využívání pracovních sil v podniku a zajištění personálního a sociálního rozvoje zaměstnanců. V rámci personalistiky jsou realizovány tyto činnosti: personální plánování, nábor, výběr, rozmisťování a adaptace pracovníků, hodnocení pracovních míst, hodnocení pracovníků, odměňování, zvyšování kvalifikace a rekvalifikace, péče o zaměstnanecké vztahy, péče o pracovníky (podnikové sociální služby).

• Investování – úkolem investování je zajistit potřebný dlouhodobý hmotný, nehmotný, popř. finanční majetek, který bude přispívat k plnění podnikových cílů v dlouhodobém časovém horizontu.

10) Synek, M. a kol.: Podniková ekonomika. 2. vydání. Praha, C. H. Beck 2000. Podnikové funkce jsou prezentovány na příkladu výrobního podniku.


15

• Financování – mezi hlavní úkoly této podnikové funkce patří: opatřování kapitálu pro běžné i mimořádné potřeby podniku a rozhodování o jeho struktuře, rozhodování o umístění kapitálu, rozhodování o rozdělení zisku podniku a řízení hospodářské činnosti podniku tak, aby byla zajištěna jeho finanční stabilita.

• Vědecko-technické procesy – zaměřují se na aplikovaný výzkum, vývoj a realizaci nových nebo inovovaných produktů, postupů a technologií. Součástí této podnikové funkce je i běžné zdokonalování výroby.

• Správa (administrativní činnosti) – zahrnuje převážně administrativní činnosti, které slouží k zajištění chodu podniku. Mezi správní činnosti např. patří: podnikové pláno-vání, statistika, vedení účetnictví, controlling, právní služby, úklidové služby apod.

1.4.2 Management a manažerské funkce (činnosti)Zajišťování optimálního průběhu všech podnikových funkcí je realizováno prostřednictvím managementu (řízení).

DEFINICE

Management

Soubor přístupů, názorů, zkušeností, doporučení a metod, které manažeři užívají ke zvlád-nutí specifických činností (manažerských funkcí), směřujících k dosažení soustavy cílů podniku.11)

Dominantní postavení v řízení podniku mají manažeři. Manažer je člověk, který něco zaři-zuje, organizuje; tedy vedoucí, který řídí a koordinuje určité skupiny lidí. Je to odborník na procesy řízení, kterého najímají vlastníci podniku (popř. zřizovatel organizace). Konečným cílem manažerů podniků je dlouhodobě produkovat přiměřený zisk a tak zabezpečit pro-speritu podniku a jeho růst.

V rámci managementu jsou realizovány specifické činnosti (manažerské funkce). Ty lze rozdělit na činnosti sekvenční a průřezové.

Mezi sekvenční činnosti (tedy vlastně fáze řídícího cyklu) patří (viz obr. 1.3):

• Plánování. Je to první fáze manažerského cyklu, která probíhá před započetím vlastních výkonných činností. Zahrnuje v obecné rovině stanovení cílů, prostředků a postupů věcných činností v období před jejich reálným průběhem.

• Řízení implementace (usměrňování a přikazování). Zahrnuje formy a způsoby, jakými se rozhodnutí manažerů o cílech a postupech realizovaných procesů sdělují výkon-ným pracovníkům. Je přitom třeba využívat poznatků efektivní motivace a stimulace lidí, jejich vedení a koordinace.

• Kontrola. Jde o získávání informací v průběhu jednotlivých činností (resp. po jejich skončení) o tom, do jaké míry tento průběh odpovídal stanoveným cílům a je ade-kvátní podmínkám na trhu. V případě zjištěných nesrovnalostí se provádí korekce cílů, popř. i korekce průběhu procesů. Jedná se o uzavření řídícího cyklu zpětnou informační vazbou.

11) Veber, J. a kol.: Management. Základy, prosperita, globalizace. 1. vydání. Praha, Management Press 2003.


16

OBRÁZEK 1.3 Fáze řídícího cyklu

V každé fázi řídícího cyklu probíhají průřezové činnosti. Jde o:

• Organizování. Spočívá ve vytváření vnitřní struktury podniku a v uspořádání procesů tak, aby podnik jako celek byl schopen dosahovat svých cílů. Jedná se o vytváření relativně stálých vazeb a pravidel komunikace mezi jednotlivými složkami podnikové struktury.

• Sběr, zpracování, analýzu a interpretaci informací. Práce s informacemi je (nebo by měla být) východiskem každého manažerského rozhodnutí. Opírá se o manažerský informační systém, který je vytvářen pro potřeby řízení podniku a zahrnuje jednak informace vnější (o stavu, vývojových trendech a vlivu relevantního okolí), jednak vnitřní (o činnostech a výsledcích lidí a procesů, které řídí).

• Rozhodování. Je jádro výkonu manažerských funkcí. Podstatou je volba přípustné (správné nebo dokonce optimální) varianty jednání v situacích, kdy okolnosti a vnější podmínky nabízejí více možných variant (alternativ) jednání.

• Vedení lidí. Jde o takové pojetí personální práce, kdy jsou pracovníci chápáni jako faktor rozhodující o úspěšnosti podniku, do jehož rozvoje je žádoucí a nezbytné in-vestovat. V rámci personální práce je třeba realizovat jednotlivé personální činnosti: plánování, získávání, výběr a rozmisťování pracovníků, jejich vzdělávání a rozvoj, řízení kariéry, komunikování, hodnocení a odměňování pracovníků, kultivaci pracovních podmínek a vytváření systému sociální péče v podniku.

Management však lze klasifikovat i podle dalších hledisek.

Podle úrovně obecnosti, důležitosti a časové dimenze manažerských rozhodovacích problémů a úkolů rozdělujeme řídící aktivity na:

• Strategické – jsou to takové úkoly managementu, které mají globální a obecný cha-rakter. Mají velkou důležitost pro podnik; jsou zaměřeny na delší časový horizont a souvisejí se stanovením a plněním strategických cílů.

• Taktické – zabezpečují strategické cíle pomocí různých variantních prostředků a po-stupů rozpracovaných do krátkodobějších taktických cílů pro dílčí oblasti činností.

• Operativní – jsou určeny a zajišťovány konkrétní a dílčí cíle a postupy na krát-kodobý časový horizont (s jasným vymezením co, kdo, kdy, kde, jak a za kolik bude dělat).

Řízení implementace(usměrňování a přikazování)

Kontrola

Plánování

Řízení implementace(usměrňování a přikazování)

Kontrola

Plánování


17

Podle předmětu řízení rozlišujeme: globální management (je zaměřen na podnik jako celek, uskutečňuje ho vrcholový management) a dílčí (parciální) management (jde o řízení jednot-livých podnikových činností a vnitropodnikových jednotek).

Jak řídit jednotlivé vybrané podnikové funkce v souladu s podnikovými cíli, je předmětem zájmu dalších navazujících kapitol tohoto učebního textu.

1.5Třídění podnikůPodniky můžeme třídit (členit) podle mnoha hledisek:

• Podle zaměření a charakteru činnosti – podniky výrobní (průmyslové, zemědělské), podniky obchodní, finanční instituce či podniky služeb.

• Podle příslušnosti k hospodářským odvětvím, tj. podle odvětvové klasifikace ekono-mických činností (OKEČ) – jedná se o hierarchicky uspořádané třídění ekonomických činností stanovené Českým statistickým úřadem. Informace o OKEČ jsou k dispozici na internetové stránce: http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/odvetvova_klasifikace_ekono-mickych_cinnosti_(okec).

• Podle velikosti a rozsahu činnosti – podniky malé, střední a velké.

Za nejvýznamnější hledisko pro členění podniků je považováno členění podle právní formy podnikání. Právě tomuto členění budeme věnovat pozornost v dalším textu.

Podle právní formy podnikání můžeme členit podniky na (viz obr. 1.4):

• Podniky jednotlivce (tzv. živnosti). Podnikání živností je upraveno živnostenským zákonem.

• Obchodní společnosti. Skupina obchodních společností je poměrně rozmanitá. Jejich podnikání se řídí obchodním zákoníkem. Jak vyplývá z obr. 1.4, dělí se na společnosti osobní (sem patří veřejná obchodní společnost), smíšené (komanditní společnost) a kapitálové (společnost s ručením omezeným a akciová společnost).

• Družstva. Družstva jsou společenstvím osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů. Členem druž-stva se může stát osoba fyzická i právnická.

• Veřejné (státní) podniky. Obecně se jedná o podniky, které zajišťují některé důležité služby (např. železniční dopravu, správu silnic, poštovní služby, rozhlas, televizi). Podniky zaměřené na tyto typy činností mohou být ve vlastnictví státu nebo územně samospráv-ných celků, popř. v tzv. smíšeném vlastnictví (část podniku může patřit soukromým vlastníkům). Výše uvedené služby však mohou být realizovány i soukromými podniky. Některé obecně prospěšné činnosti jsou zpravidla zajišťovány také tzv. neziskovými or-ganizacemi (jedná se např. o různé zájmové organizace, spolky, nadace atd.).

V dalším textu se budeme věnovat pouze podnikům jednotlivce a obchodním společnostem.


18

OBRÁZEK 1.4 Členění podniků podle právní formy podnikání

1.5.1 Podniky jednotlivcePodnikání jednotlivců formou živnosti je nejjednodušší právní formou podnikání.

DEFINICE

Živnost

„Soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem“ (§ 2 živ-nostenského zákona).

Živnost může provozovat pouze osoba, která splňuje všeobecné podmínky zákona (§ 6 živ-nostenského zákona):

• musí být starší 18 let;

• způsobilá k právním úkonům;

• bezúhonná.

Živnostenský zákon rozděluje živnosti na:

• Ohlašovací, které při splnění stanovených podmínek mohou být provozovány pouze na základě ohlášení. Tyto živnosti jsou buď:

řemeslné – odborná způsobilost se prokazuje např. výučním listem, vysvědčením o ukončení studia příslušného studijního oboru střední odborné školy, vysvěd-čením o maturitní zkoušce, diplomem apod; mezi řemeslné živnosti např. patří holičství, kadeřnictví, řeznictví a uzenářství apod.;

vázané – jejich provozování je podmíněno určitou odbornou způsobilostí, kterou je třeba prokázat (např. živnost psychologické poradenství a diagnostiku lze pro-vozovat pouze tehdy, pokud jsou splněny následující podmínky: vysokoškolské vzdělání ve studijním oboru psychologie a v případě jednooborového studia3 roky praxe v oboru, v případě víceoborového studia 5 let praxe v oboru);

Akciováspolečnost

Společnosts ručenímomezeným

Komanditníspolečnost

Veřejnáobchodníspolečnost

KapitálovéSmíšenéOsobní

Akciováspolečnost

Společnosts ručenímomezeným

Komanditníspolečnost

Veřejnáobchodníspolečnost

Podnikyjednotlivce

Družstva, veřejné(státní) podniky

Právní formypodnikání

Živnostikoncesované

Živnostiohlašovací

Obchodníspolečnosti


19

volné – pro jejich provozování není třeba prokazovat odbornou ani jinou způ-sobilost. Stačí, jsou-li splněny všeobecné podmínky pro provozování živnosti. Seznam volných živností je vymezen v nařízení vlády č. 140/2000 Sb. Mezi volné živnosti patří např. výroba elektronických součástek, výroba a zpracování skla, grafické práce, kreslířské práce atd.

• Koncesované, které lze provozovat pouze na základě státního povolení k provozování živnosti (tzv. koncese). Mezi koncesované živnosti patří např. taxislužba, pohřební služby, provozování cestovní kanceláře atd.

Podnikání jednotlivce formou živnosti má především tyto výhody: k založení stačí malý ka-pitál (nemusí to tak být vždy), jeho regulace ze strany státu (ve srovnání s ostatními právními formami podnikání) je minimální. Za nevýhody lze považovat: obtížný přístup ke kapitálu (nemusí to platit vždy), neomezené ručení za dluhy společnosti a omezená životnost podniku daná délkou života majitele.

1.5.2 Osobní obchodní společnostiOsobní obchodní společnosti jsou v podstatě společným podnikáním „živnostníků“ a mají podobné rysy jako živnost. Navíc však musí být upraveny vztahy mezi společníky (např. v oblasti řízení podniku, rozdělování zisku apod.). Osobní obchodní společnosti mají podobu veřejné obchodní společnosti (v.o.s.).

DEFINICE

Veřejná obchodní společnost

Vznikne, pokud se alespoň dvě osoby dohodnou na podnikání pod společným jménem. Společníkem v.o.s. může být pouze fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti. Společníkem však může být i osoba právnická.

V.o.s. je právnickou osobou, zapisuje se do obchodního rejstříku. Společníci vkládají do spo-lečnosti peněžité i nepeněžité vklady, které jsou majetkem společnosti. Za závazky společnosti ručí společně a nerozdílně celým svým majetkem. Obchodní vedení je v rukou společníků. Zisk se dělí mezi společníky rovným dílem; i ztrátu nesou společníci rovným dílem.

Tento typ společnosti bývá vhodný pro podnikání v oblasti řemesel a obchodu, pokud např. vlastní majetek jednotlivce nebo jeho kvalifikace nestačí na provozování živnosti.

1.5.3 Kapitálové obchodní společnosti

DEFINICE

Kapitálové obchodní společnosti

Základním znakem kapitálových obchodních společností je povinnost vytvářet tzv. základní kapitál12) v zákonem stanovené výši. Charakteristickým rysem je kapitálová účast společníků, nikoli jejich osobní účast na podnikání a řízení podniku. Mezi kapitálové obchodní společnosti patří společnost s ručením omezeným (s.r.o.) a akciová společnost (a.s.).

12) Tento pojem bude podrobně vysvětlen v kapitole Majetková a kapitálová struktura podniku.


20

1.5.3.1 Společnost s ručením omezeným Základní kapitál s.r.o. je tvořen předem stanovenými vklady společníků. Vklady společníků mohou být buď peněžité, nebo nepeněžité. Výše vkladu každého společníka musí činit alespoň 20 tis. Kč. Na základním kapitálu se může každý společník účastnit pouze jedním vkladem, přičemž výše vkladu může být pro jednotlivé společníky stanovena rozdílně. Minimální výše základního kapitálu s.r.o. je 200 tis. Kč. Společnost může být založena i pouze jednou oso-bou – fyzickou i právnickou (nejvíce však padesáti společníky). Jedna fyzická osoba může být jediným společníkem maximálně ve třech firmách.

Společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí společně a neroz-dílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků. Jakmile je do obchodního rejstříku zapsáno splacení všech vkladů, ručení společníků zaniká. Společníci se podílejí na zisku v poměru svých obchodních podílů, nestanoví-li to společenská smlouva jinak.

Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada. Do její působnosti patří např. rozdělování zisku, schvalování stanov a jejich změn, rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, rozhodování o zvyšování či snižování základního kapitálu, jmenování, odvolávání a odměňo-vání statutárních orgánů (jednatelů) apod. Společnost může mít i dozorčí radu, která dohlíží na činnost jednatelů, přezkoumává účetnictví a návrhy na rozdělení zisku apod.

1.5.3.2 Akciová společnostAkciová společnost je nejvyšší právní formou podnikání. Její kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě.

DEFINICE

Akcie

Cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se: na řízení společnosti, formou účasti na její valné hromadě (tj. nejvyšší orgán a.s. – viz dále); na zisku společnosti, který valná hromada určila k rozdělení; na likvidačním zůstatku, došlo-li k zániku akciové společnosti.

Akcie mají jmenovitou hodnotu. Jmenovitá hodnota se používá pro stanovení výše zá-kladního kapitálu (základní kapitál určíme jako součin jmenovité hodnoty akcií a počtu vydaných akcií o dané jmenovité hodnotě). Akcie téže společnosti mohou mít různou jmenovitou hodnotu.

Akcie mohou být vydány v listinné podobě nebo v zaknihované podobě. Akcie může znít na jméno nebo na majitele. Akcie na majitele je neomezeně převoditelná, převádí se pouhým odevzdáním novému majiteli. Akcie na jméno je zapsána v seznamu akcionářů (akciovém re-gistru) a převádí se indosamentem (rubopisem). Převod se musí provést i v seznamu akcionářů, jinak by nebyl účinný. Stanovy společnosti mohou pro převod akcií na jméno stanovit ještě další podmínky, např. přednostní nabídku stávajícím akcionářům, a tím jejich převoditelnost omezit (nikoliv však vyloučit).

Částka, za niž společnost vydává akcie, se označuje jako emisní kurz akcie. Emisní kurz nesmí být nižší než jmenovitá hodnota akcie. Pokud je emisní kurz vyšší než jmenovitá hodnota akcií, tvoří rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou akcií tzv. emisní ážio.

Akciová společnost může být založena jedním zakladatelem (je-li jím právnická osoba), ji-nak dvěma nebo více zakladateli. Zakládají-li společnost dva nebo více zakladatelů, uzavřou zakladatelskou smlouvu. Jediný zakladatel zakládá společnost zakladatelskou listinou. Mini-mální výše základního kapitálu a.s. je 2 mil. Kč (bez veřejné nabídky akcií) nebo 20 mil. Kč (s veřejnou nabídkou akcií).


21

Akciová společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Akcionář za závazky společnosti neručí. Akcionář má právo na podíl na zisku společnosti (dividendu).

Nejvyšším orgánem akciové společnosti je valná hromada akcionářů, která rozhoduje o nej-významnějších otázkách dalšího rozvoje společnosti (např. o změně stanov, o zvýšení nebo snížení základního kapitálu, volí a odvolává členy představenstva a dozorčí rady, schvaluje účetní závěrky apod.). Statutárním orgánem společnosti je představenstvo. To řídí činnost a.s. a jedná jejím jménem. Na výkon působnosti představenstva a na to, zda se podnikatel-ská činnost uskutečňuje v souladu s právními předpisy a pokyny valné hromady, dohlíží dozorčí rada.

V a.s. dochází k oddělení správy a řízení od vlastnictví a společnost se stává představitelem tzv. manažerského podniku13) (vlastníci přejímají „pouze“ kapitálové riziko, na řízení však nejsou v podstatě účastni).

Akciová společnost je v zemích s tržní ekonomikou velmi rozšířenou právní formou podniká-ní. Vlastnická práva jsou zde charakterizována dělitelností a snadnou převoditelností na další osobu. Převod (zpravidla úplatný) je snadný a relativně pohodlný. To přispělo ke značnému rozšíření této právní formy. Mezi nevýhody a.s. patří: obtížnější založení, kontrola ze strany státu, někdy nezájem akcionářů o záležitosti společnosti a především tzv. dvojí zdanění pří-jmů. Dvojí zdanění příjmů vyplývá ze skutečnosti, že společnost jako právnická osoba musí nejprve odvést daň z příjmů – východiskem pro stanovení daňové povinnosti je výsledek hospodaření společnosti. Pokud valná hromada rozhodne o výplatě podílu na zisku (tedy dividend), pak je třeba znovu tyto dividendy zdanit. Dividendy jsou tedy vypláceny ze zisku po zdanění a poté jsou ještě jednou zdaněny jako podíly akcionářů na zisku.

1.5.4 Smíšené obchodní společnostiSmíšené obchodní společnosti jsou v podstatě kombinací osobní a kapitálové společnosti. Mají podobu komanditní společnosti (k.s.), která vznikla „smícháním“ veřejné obchodní společnosti a společnosti s ručením omezeným.

DEFINICE

Komanditní společnost

Společnost, v níž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého ne-splaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (tzv. komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (tzv. komplementáři). Komanditisté mají tedy v podstatě postavení společníků v s.r.o. a komplementáři postavení společníků ve v.o.s.

Komplementářem může být pouze osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle živnostenského zákona. K obchodnímu vedení společnosti jsou oprávněni pouze komplementáři. Komanditista je povinen vložit do základního kapitálu společnosti vklad ve výši, kterou určuje společenská smlouva, minimálně však 5 tis. Kč. Je oprávněn nahlížet do účetnictví společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje.

Zisk společnosti se rozděluje mezi oba typy společníků. Rozdělení zisku na část připadající společnosti a část připadající komplementářům se určí poměrem stanoveným ve společenské smlouvě (jinak se zisk mezi ně dělí na polovinu). Část zisku, která připadla společnosti, se po zdanění rozdělí mezi komanditisty (v poměru stanoveném ve společenské smlouvě). Část zisku připadající na komplementáře si mezi sebou rozdělí rovným dílem (pokud ze společenské smlouvy nevyplývá něco jiného). Statutárním orgánem společnosti jsou komplementáři.



22

1.5.5 Srovnání právních forem podnikáníJednotlivé právní formy podnikání se mohou odlišovat v těchto nejdůležitějších charakte-ristikách: 14)

• Počet zakladatelů

Jedná se o určení počtu osob, které podnik mohou založit. Podnik jednotlivce (živ-nost) zakládá jedna osoba, obchodní společnosti zakládá v zásadě více osob (jedná se o společné podnikání).

živnost v.o.s. k.s. s.r.o. a.s.

jedna osoba alespoň dvě osoby alespoň dvě osoby může být i jedna osoba, nejvíce

padesát společníků

jeden zakladatel (jde-li o právnickou osobu), jinak více

zakladatelů

• Administrativní náročnost založení (včetně rozsahu výdajů s tím spojených)

Administrativní, ale i finanční náročnost založení, narůstá směrem od živnosti k ak-ciové společnosti.


nejmenší → narůstá → největší

• Ručení (tj. jaký je způsob a míra ručení za závazky podniku)

Živnostníci, společníci veřejné obchodní společnosti a komplementáři v komandit-ní společnosti ručí neomezeně veškerým svým majetkem. V případě komanditistů v komanditní společnosti a společníků společností s ručením omezeným se jedná o ručení omezené. V tomto případě podnikatelé neručí osobním majetkem („mohou přijít pouze o svůj vklad do společnosti“). Stejně tak mohou přijít o svůj vklad do společnosti i akcionáři.


neomezené neomezené kombinace omezené akcionáři neručí 15)

• Předepsané zákonné požadavky na počáteční kapitál (tj. zda je předepsána minimální výše celkových počátečních vkladů do podniku)

Tato charakteristika souvisí s předchozí. V případě neomezeného ručení není stanove-na minimální výše celkových počátečních vkladů do podniku, při omezeném ručení zákon stanovuje minimální nároky na vložený kapitál.


nejsou stanoveny jsou stanoveny pouze pro vklady komanditistů (min.

vklad 5 tis. Kč)

min. 200 tis. Kč min. 2 mil. Kč,(20 mil. Kč)

14) Machač, O. – Hyršlová, J. – Pecinová, Z.: Podniková ekonomika v otázkách a příkladech. Pardubice, Univerzita Pardubice 2005.

15) Podle obchodního zákoníku neručí akcionáři za závazky společnosti. Dopady negativních výsledků podnikání na akcionáře jsou stejné jako u společníků s.r.o.


23

• Finanční možnosti

Jedná se o míru možnosti získat v případě potřeby prostředky pro podnikání z okolí podniku (např. přístup k úvěrům). Finanční možnosti podniků narůstají směrem od živnosti k akciové společnosti.


nejmenší → narůstá → největší

• Řízení podniku (tj. kdo podnik vede a zastupuje navenek)

V zásadě se jedná o to, zda je otázka vedení podniku a jeho zastupování ponechána na rozhodnutí podnikatelů nebo zda zákon předepisuje orgány podniku a jejich pra-vomoci a odpovědnost.


řídí sám podnikatel

řídí podle dohody společníci

řídí podle dohody pouze komplementáři

řídí zákonem předepsané orgány

• Účast na zisku (tj. komu zisk patří, jak se rozděluje)

Jedná se o otázku rozdělování zisku při společném podnikání.


patří podnikateli úměrná výši rizika, není-li dohodnuto jinak (viz společenská smlouva)

úměrná výši rizika, není-li

dohodnuto jinak (viz společenská smlouva); závisí na rozhodnutí valné hromady

závisí na rozhodnutí valné

hromady

Zastoupení jednotlivých právních forem podnikání v ČR k 31. 12. 2005 je zřejmé z obr. 1.5.

OBRÁZEK 1.5 Právní formy podnikání v ČR k 31. 12. 2005 (www.czso.cz)

osoby podnikající na základěživnostenského oprávnění

družstva a státní podniky

obchodní společnosti

osoby podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění

1 %15 %

10 %

74 %


24

1.6Životní cyklus podnikuTéměř pro všechny podniky, bez ohledu na velikost, předmět či právní formu podnikání, lze nalézt určité společné rysy, které jsou spojeny s jejich životním cyklem.

Životní cyklus podniku lze rozdělit do těchto fází:

• vznik (založení);

• růst, příp. stabilizace;

• krize, příp. sanace;

• zánik.

Každý podnik nemusí projít všemi fázemi – může fungovat celá léta, aniž by dospěl k zániku nebo potřeboval sanaci.

1.6.1 Založení podnikuPři rozhodování o založení podniku je nezbytné brát v úvahu celou řadu faktorů, které mohou ovlivnit úspěch či neúspěch podnikání. K základním patří.16)

• Osobnost podnikatele. Osobnost podnikatele, jeho charakterové rysy, odborné před-poklady, manažerské schopnosti a jejich vhodná kombinace jsou nutnou (ale ne po-stačující) podmínkou pro rozběh a úspěšné fungování podniku. Velmi žádoucí je schopnost snášet riziko a pracovat pod tlakem.

• Inspirace (nápad, ve které oblasti podnikat). Nalezení vhodné oblasti podnikání, inspirace, podnikatelský nápad jsou rovněž důležitými faktory, které výsledky podnikání významně ovlivňují. Podnik určitou dobu „žije“ právě díky podnikatelskému nápadu.

• Finanční prostředky pro rozběh projektu. Pro založení podniku jsou nezbytné fi-nanční prostředky (počáteční kapitál). Bez dostatečného počátečního kapitálu může být i dobrý podnikatelský záměr předem ztracen. Finanční prostředky vyžaduje nově zakládaný podnik nejen pro založení, ale obvykle i po určitou dobu rozběhu, kdy výdaje zpravidla převyšují příjmy z podnikání.

Je-li výsledek základních úvah, podmiňujících rozhodnutí o zahájení podnikání, kladný, musí následovat řada dalších aktivit především v těchto oblastech:

• V oblasti právní – znalost zákonů a dalších předpisů regulujících podnikatelskou činnost; výběr právní formy vznikajícího podniku.

• V oblasti obchodní – vymezení předmětu činnosti, definice nabízeného produktu a identifikace a nalezení odpovídajícího trhu.

• V oblasti ekonomické – především sestavení zakladatelského rozpočtu. Tento roz-počet slouží:

k předběžnému určení potřeby finančních prostředků nutných pro podnikání;

k nalezení odpovídajících vhodných finančních zdrojů (vlastních nebo cizích);

k propočtům očekávaných výsledků podnikání v příštích obdobích, aby bylo možné odhadnout dobu, za kterou se vynaložené prostředky podnikateli vrátí, popř. jakou výnosnost vložených prostředků lze dosáhnout.

16) Machač, O. a kol.: Podniková ekonomika a management (I. díl). Pardubice, Univerzita Pardubice 1998.


25

Významným podkladem pro rozhodnutí o zahájení podnikatelské činnosti je zpravidla zakla-datelský projekt. Kvalitní zakladatelský projekt je jedním z předpokladů úspěšného fungování podniku. Může pomoci identifikovat rizika i příležitosti. Zakladatelský projekt však plní i další funkci; lze ho využít pro „mimopodnikové“ účely (např. pro jednání s potenciálními investory či věřiteli) s cílem prokázat, že podnikatelský záměr je výnosný, vložené prostředky budou zhodnocovány a projekt bude schopen splácet poskytnuté úvěry. Zakladatelský projekt by měl obsahovat následující části:17)

• vymezení základních cílů podnikání;

• specifikaci trhu, na který podnik vstupuje, a zvláštní výhody, které produkt, popř. služba, přinese, odlišení od konkurence;

• způsob založení podniku včetně oboru a předmětu podnikání, velikosti a právní formy podniku;

• ekonomickou analýzu (zakladatelský rozpočet: počáteční potřeba kapitálu, zdroje financování, rozvaha, výkaz zisku a ztráty, výkaz o pohybu peněžních prostředků), včetně dlouhodobějšího výhledu;

• analýzu daňového zatížení (DPH, spotřební daně, daně z příjmů, majetkové daně);

• pojištění podniku;

• analýzu působení podniku na životní prostředí (vliv podniku, jeho činností, produktů a služeb na životní prostředí, významné environmentální dopady a aspekty, způso-by nakládání s odpady apod.) a oblast péče o zaměstnance (z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci);

• reference o osobě (resp. osobách) zakladatele.

Faktickým založením podniku a zahájením podnikání končí první fáze životní cyklu – založení podniku. Pokud tedy budeme podnikat jako tzv. fyzické osoby (tedy na základě živnostenské-ho či jiného oprávnění), pak podnik vzniká, jakmile získáme živnostenské oprávnění. Pokud budeme podnikat jako tzv. právnická osoba (tedy jako obchodní společnosti, družstva, veřejné podniky), pak podnik vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. Celý proces založení podniku je zachycen na obr. 1.6.



26

OBRÁZEK 1.6 Proces založení podniku

1.6.2 Růst podnikuPokud je podnik úspěšně založen, nastává zpravidla další fáze životního cyklu – fáze růstu. Bývá spojována se změnou velikosti podniku a se strukturálními změnami. Růst lze chápat jako růst interní nebo externí.

Při interním růstu dochází k rozšiřování činnosti podniku. Jak lze rozšiřovat podnikové čin-nosti? Může dojít ke zvyšování prodeje existujících produktů na existujících trzích, k prodeji nových produktů na těchto trzích, k prodeji existujících produktů na zcela nových trzích nebo k prodeji nových produktů na nových trzích.

K růstu podniku ovšem může docházet i tak, že jeden podnik získá jiný podnik či jeho části nebo některé z jeho činností (tzv. fúze). V tomto případě se jedná o růst externí. Propojování podniků může být buď horizontální (slučují-li se podniky téhož odvětví), nebo vertikální (spojují-li se podniky různých fází výrobního procesu tak, aby se doplňovaly – např. propo-jení podniku zemědělského s potravinářským). Někdy dochází i ke sloučení podniků, jejichž zaměření je zcela odlišné; tato seskupení se označují jako konglomeráty.

Sdružování podniků vede ke vzniku vyšších hospodářských seskupení, z nichž uveďme pouze koncern a holding. Nejběžnější formou vyššího hospodářského celku je v zemích s rozvinutou tržní ekonomikou koncern. Je to seskupení právně samostatných podniků, které jsou však ekonomicky jednotně řízeny společným koncernovým vedením. Určitou formou koncernu

Poznání příležitosti na trhu Zvážení osobních předpokladů

Založení podniku po právní stránceVypracování organizačního uspořádání podniku

Přijetí zaměstnanců, pořízení materiálně-technického vybavení

Rozhodnutí o založení podnikuRozhodnutí o umístění podnikuVolba právní formy podniku

Volba předmětu podnikání

Rámcový průzkum situace a vývojových trendů v tržnímprostředí a vlastní pozice v něm, odhad prodejů

Ekonomická částVypracování zakladatelského rozpočtu

předběžný propočet zisku, potřeba kapitálu, jeho zdroje, výnosnost kapitálu, návratnost investic

Věcná část ujasnění vize, podnikatelských cílů, charakteristiky výrobků, technologie jejich výroby včetně

surovin, výrobních zařízení, pracovníků atd.

Vypracování rámcového podnikatelského záměru


27

je holdingová společnost. Tento typ představuje centralizované finanční řízení společností, ve kterých má holding rozhodující kapitálovou účast (prostřednictvím vlastnictví jejich akcií). Holdingová společnost je označována jako mateřská společnost, ovládané společnosti jsou pak společnosti dceřiné.

S růstem podniku je zpravidla spojena i zvýšená míra rizika. Nastavit správné tempo růstu podniku patří mezi významná strategická rozhodnutí. Významným měřítkem pro určení tem-pa růstu podniku je růst tržeb, tedy provozních výnosů (viz další kapitoly tohoto učebního textu). Pokud podnik zvládne růstovou fázi, pak může nastat v rámci životního cyklu dlouhá fáze stabilizace. Může však dojít také k tomu, že aktivity podniku začnou klesat, podnik se vyvíjí nežádoucím způsobem – nastává fáze krize.

1.6.3 Krize a sanaceÚspěšný růst podniku není neomezený a v určitém okamžiku každý podnik dosáhne vrcholu svých možností. Pokud se podnik nepřizpůsobí změněným podmínkách, dostává se do vlek-lých finančních obtíží – hovoříme o stadiu krize, které může skončit až zánikem podniku. Jaké mohou být příčiny krizového vývoje?

Obecně lze krize podle jejich charakteru rozdělit na: 18)

• Krize, které vyplývají ze závažných havárií – např. mohou být způsobeny přírodními pohromami (povodně, zemětřesení), nehodami (výbuch, požár, ekologická havárie) nebo agresivním jednáním (teroristické útoky, sabotáže).

• Krize, které pocházejí z neutěšené ekonomické (finanční) situace, kdy se podnik dostává do finančních problémů, nemůže dostát svým závazkům (platební neschop-nost) a hrozí jeho likvidace. Příčiny tohoto nepříznivého vývoje mohou být vnitřní (krize je důsledkem chyb při zakládání či fungování podniku, např. zastaralé výrobní zařízení, organizační struktura neodpovídající současným potřebám řízení, chybná finanční politika apod.), ale i vnější (ty vyplývají z nepříznivého vývoje podnikového okolí, např. cyklické výkyvy národního hospodářství, náhlého snížení poptávky po produktech, způsobeného například změnou módních trendů nebo vědecko-technic-kým pokrokem atd.).

DEFINICE

Krizový management

Specifické manažerské přístupy, které slouží k prevenci i řešení krizových situací.

Krizový management má řadu specifických rysů. 19) Může být realizován specialisty, kteří jsou trénováni pro zvládnutí krizových situací; jeho cílem je mobilizovat pracovníky i všechny ostatní zdroje za účelem co nejrychlejšího zvládnutí nepříznivého vývoje atd. Je zřejmé, že úspěch záleží především na zjištění příčin krize a na jejich odstranění. Předmětem zájmu kri-zového managementu by měly být i sekundární projevy krizí; je třeba zamezit chaosu v pod-niku, mnohdy se osvědčuje ustavení mluvčího pro komunikaci s externími zainteresovanými stranami (např. v případě ekologických havárií) apod. Pokud chce podnik úspěšně zvládnout krizový vývoj, popř. snížit riziko havárií či finančních krizí, pak je třeba zaměřit pozornost na tzv. preventivní aktivity. Podnik by měl:

• monitorovat rizikové situace a stanovovat možné projevy jednotlivých krizových si-tuací;

• mít připraveny krizové plány;




28

• zajistit dostatečnou informovanost všech pracovníků (o možnostech vzniku havárií, o opatřeních s ohledem na rizika);

• provádět pravidelné tréninky postupů v krizových situacích.

V dalším textu se zaměříme na krize finanční. Přechodné výkyvy v hospodaření podniku, jako ztráta či pokles rentability, nemusejí ještě nutně podnik ohrožovat. Nepříznivá ekonomická situace podniku se však může stát trvalejším jevem, který obvykle charakterizují zejména tyto symptomy:

• Pokles tržeb má setrvalý charakter a přesahuje obvyklé sezonní výkyvy. Nejčas-tější příčinou bývá ztráta trhů, vyvolaná tím, že produkty přestaly být schopné konkurence.

• Dynamika nákladů obvykle nestačí sledovat pokles tržeb, zisk klesá a může dojít i k tomu, že podnik hospodaří se ztrátou (výnosy podniku jsou nižší než podnikové náklady).

• Podnik žije „ze dne na den“, upadá do letargie a snaží se vytloukat „klín klínem”. Rozklad se neprojevuje jen v ekonomické a finanční situaci, ale poznamenává i pra-covní morálku zaměstnanců a nasazení managementu.

Prakticky jediným řešením krizové situace je radikální obrat – sanace (ozdravění). Ta je obvykle spjata s restrukturalizací podniku, postihující všechny oblasti jeho činnosti.

DEFINICE

Sanace

Soubor opatření, která jsou přijímána ze strany vedení, a jejichž hlavním smyslem je zlep-šení výkonnosti podniku. Jedná se o velmi náročný proces, představující hluboký zásah do podnikového organismu.

V rámci sanace teoreticky existují dva extrémní postupy:

• Získání dodatečných zakázek, které obnoví ekonomickou rovnováhu podniku, což by za normálních podmínek vyřešilo jeho problémy. Reálná situace je však většinou méně příznivá, obnovení zdravé dynamiky tržeb je nereálné, a tedy nezbývá než druhá cesta, kterou je:

• Adaptace podniku na reálné prodejní možnosti. Na jejím počátku stojí ztráto-vý ekonomicky nevýkonný podnik ve špatné finanční situaci, na konci podnik, který „zeštíhlel“, ozdravěl a je schopen obstát v nárocích, jež na něj klade tržní ekonomika.

Sanaci lze rozčlenit do tří etap, které znázorňuje obr. 1.7.


29

OBRÁZEK 1.7 Etapy sanace neprosperujícího podniku 20)

V prvé etapě si musí management podniku vážnost situace velmi rychle uvědomit a rozhod-nout se pro zásadní obrat.

Druhá etapa představuje vlastní „léčbu“, tj. zpravidla realizaci opatření, sledujících radikální snížení nákladů. Jde jednak o promyšlené rušení zbytečných, nefunkčních nebo nevýkonných pracovišť (činností) a současně o zlepšování všech podnikových činností (procesů). V řadě případů nastupuje řízení podle projektů, jejichž cílem je změna, tzv. reengineering. Je třeba také řešit otázky personální. Propouštění zaměstnanců, které je s těmito změnami spojeno, je velmi nepopulárním opatřením. V řadě případů bývá užitečné si pro analýzu personální situace a řízení této operace najmout specializovanou firmu. V průběhu druhé etapy může jít např. o uskutečňování těchto konkrétních opatření:

• výměna vrcholového managementu;

• zpracování nové dlouhodobé strategie;

• opatření sledující odstranění ztrátovosti, zejména:

radikální snížení nákladů na pomocné a obslužné činnosti (musí být ovšem prováděno selektivně, s ohledem na budoucí potřeby podniku);

finanční ozdravění podniku, které předpokládá nastolení přísné finanční disci-plíny, včetně vytvoření autoritativního platebního kalendáře;

odprodej majetku, bez kterého se podnik v budoucnosti obejde, a uhrazení nej-tíživějších závazků.

Uvedené zásahy a opatření by měly vést k všestrannému zeštíhlení podniku a k situaci zná-zorněné na obr. 1.7 jako třetí etapa, ve které pokles nákladů předstihne pokles tržeb (výnosů) a podnik opět začne být ziskový.

Shrňme si nyní možnosti, které může vrcholový management v rámci sanace podniku vyu-žít. Vyjděme opět z chápání podniku jako ekonomického subjektu, který uskutečňuje proces transformace vstupů na výstupy (viz obr. 1.1) s cílem realizace zisku. Při sanaci podniku je tedy třeba zaměřit pozornost na zvyšování efektů na výstupu i na snižování nároků na vstupu i při vlastním procesu transformace. Zvyšovat efekty na výstupu (tedy výnosy podniku) lze např. změnou výrobního programu, zvyšováním objemu prodejů, úpravou cen produktů, zavádě-ním nových produktů, zlepšováním služeb pro zákazníky, řízením vztahů se zákazníky apod.

20) Machač, O. a kol.: Podniková ekonomika a management (I. díl). Pardubice, Univerzita Pardubice 1998.

1. etapa 2. etapa 3. etapa

čas

nákl

ady

výno

synáklady

výnosy


30

Snižování nároků na vstupy a při procesu transformace (tedy snižování nákladů) lze dosáhnout např. snižováním materiálové a energetické náročnosti produktů, zvyšováním produktivity, eliminací nekvalitní produkce, řízením environmentálních aspektů apod. Sanace představuje nesmírně náročný proces, který je zákonitě tvrdý a konfliktní. Pro mnohé podniky je to však jediné východisko z jejich krizové situace, které je může zachránit před zánikem.

1.6.4 Zánik podnikuZánik podniku představuje poslední fázi životního cyklu. K zániku podniku může dojít i z ji-ných příčin, než jsou jeho ekonomické problémy a neúspěšná sanace; např.: uplyne doba, na kterou byl podnik založen; byl splněn cíl, pro který byl podnik založen; podnikatel se k ukončení činnosti dobrovolně rozhodne apod. Bez ohledu na příčinu probíhá závěrečná fáze životního cyklu podniku ve více krocích; nejprve dojde ke zrušení (zrušení může být s likvidací nebo bez likvidace) a poté k zániku podniku.

Zániku podniku předchází jeho zrušení. Podnik může být zrušen:

• materiálně – tím, že skončí jeho hospodářská činnost;

• formálně – hospodářská činnost pokračuje, ale podnik se transformuje tím, že se mění jeho právní forma nebo dochází k jeho spojení s jiným podnikem.

Zrušení podniku může tedy proběhnout bez likvidace, kdy podnik přechází na právního nástupce (jedná se o případy sloučení, rozdělení, přeměny společnosti), nebo s likvidací. Likvidace je mimosoudní proces, řízený zákonem. V rámci tohoto procesu dochází k vyrovnání majetkových vztahů zanikajícího podniku. Veškerý majetek je přeměněn na peněžní prostředky. Ty jsou použity k zaplacení dluhů podniku a přebytek patří vlastníkům. Celý proces provádí likvidátor.

Jednou z forem materiálního zrušení podniku je konkurz.

DEFINICE

Konkurz

Soudní řešení úpadku podniku (zjednodušeně můžeme říci, že podnik je v úpadku, po-kud má velké dluhy, které není schopen delší dobu splácet, je předlužen). Podmínkou prohlášení konkurzu je existence majetku, postačujícího alespoň k úhradě nákladů kon-kurzního řízení.

Majetek podniku, který slouží k uspokojení věřitelů, tvoří tzv. konkurzní podstatu. Prohlášením konkurzu ztrácí podnik právo nakládat se svým majetkem. Toto oprávnění přechází na sou-dem stanovenou osobu – na správce konkurzní podstaty. Cílem konkurzu je zpeněžit majetek podniku a z jeho prodeje zaplatit dluhy. Vzhledem k tomu, že získané prostředky většinou nestačí k úhradě všech dluhů, zákon stanoví, v jakém pořadí budou dluhy hrazeny.

Další formou soudního řešení situace vznikající v důsledku úpadku dlužníka je vyrovnání. Smyslem vyrovnání není zánik podniku, ale právě naopak zachování jeho existence.

DEFINICE

Vyrovnání

Podstata vyrovnání spočívá v nabídce dlužníka na sice částečné, ale zajištěné a ter-mínované uspokojení nároku věřitelů, kterou přezkoumá a povoluje soud (podnik sám soudu navrhne, jak a do kdy se „vyrovná“ částečně se svými dlužníky).

K zániku podniku dochází v případě podnikatele – fyzické osoby, jakmile zanikne živnos-tenské oprávnění. Osoba právnická zaniká výmazem z obchodního rejstříku.


31

Shrnutí

• Podnikání je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

• Podnik vymezujeme jako soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. Podnik lze tedy chápat jako ekonomický subjekt (hospodářskou jednotku), který vyvíjí podnikatelskou činnost (zhotovuje a prodává věcné produkty, poskytuje služby, popř. obchoduje se zbožím).

• Nositelem podnikání je podnikatel. Jedná se o právně samostatný, vlastnicky oddě-lený právní subjekt, který vyvíjí svoji činnost svým jménem a na svoji odpovědnost. Podnikatele dělíme na fyzické osoby (podnikající na základě živnostenského nebo jiného oprávnění, popř. provozující zemědělskou výrobu) a právnické osoby.

• Podnik při své podnikatelské činnosti musí respektovat okolí. Mezi základní prvky okolí patří geografické, sociální, politické a právní, ekonomické, ekologické, technologické, etické a kulturně historické okolí. Jednotlivé prvky okolí se vzájemně ovlivňují, nepů-sobí tedy izolovaně. Aby podnik uspěl v podnikatelském prostředí, musí se především zajímat o vývoj jednotlivých prvků okolí i o vývoj (dynamiku) okolí jako celku.

• V současné době je za základní cíl podnikání považován růst tržní hodnoty podniku. Růst tržní hodnoty je dlouhodobý cíl, který nejlépe vyjadřuje schopnost podniku vydělávat a růst, ale i chovat se v souladu se zájmy ostatních zainteresovaných stran. Aby rostla tržní hodnota podniku, je třeba dosahovat přiměřený zisk. To je cíl střed-nědobý, který umožňuje zohlednit různá omezení i pluralitu cílů zainteresovaných stran. V krátkodobém horizontu je cestou k naplnění základního cíle podnikání za-jištění platební schopnosti podniku; to je cíl krátkodobý.

• Podnik uskutečňuje své cíle prostřednictvím plnění základních podnikových funkcí (tedy realizací jednotlivých podnikových činností). Mezi základní podnikové funkce ve výrobním podniku patří: marketing a prodej, nákup, výroba, personalistika, inves-tování, financování, vědecko-technické činnosti a správní (administrativní) činnosti.

• Zajišťování optimálního průběhu všech podnikových funkcí je realizováno prostřed-nictvím managementu (řízení). Management lze chápat jako soubor přístupů, názorů, zkušeností, doporučení a metod, které manažeři užívají ke zvládnutí specifických činností (manažerských funkcí), směřujících k dosažení soustavy cílů podniku. V rám-ci managementu jsou realizovány sekvenční a průřezové činnosti. Mezi sekvenční činnosti patří plánování, řízení implementace a kontrola. V každé fázi řídícího cyklu je třeba organizovat, pracovat s informacemi, rozhodovat a vést lidi (jedná se o tzv. průřezové činnosti).

• Podniky lze třídit podle různých hledisek, např. podle odvětví, podle velikosti apod. Základní třídění podniků je podle formy vlastnictví, tedy podle právní for-my podnikání. Podle tohoto hlediska rozlišujeme podniky jednotlivce, obchodní společnosti, družstva a veřejné (státní) podniky. Mezi obchodní společnosti patří veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením ome-zeným a akciová společnost.

• Právní formy podnikání se liší např. počtem zakladatelů, administrativní náročností založení, ručením, předepsanými zákonnými požadavky na počáteční kapitál, mož-nostmi získání prostředků pro podnikání z okolí podniku, řízením podniku, účastí společníků na zisku.

• Téměř pro všechny podniky, bez ohledu na velikost, předmět či právní formu pod-nikání, lze nalézt určité společné rysy, které jsou spojeny s jejich životním cyklem. Životní cyklus podniku lze rozdělit do těchto fází: vznik (založení), růst, příp. stabi-lizace, krize a příp. sanace a zánik. Každý podnik nemusí projít všemi fázemi – může fungovat celá léta, aniž by dospěl k zániku nebo potřeboval sanaci.


32

Klíčová slova

podnikání podnik

podnikatel okolí podniku

zainteresované strany (stakeholders) cíle podnikání

funkce podniku management

sekvenční funkce managementu průřezové funkce managementu

členění podniků právní forma vlastnictví

podnik jednotlivce živnost

obchodní společnosti veřejná obchodní společnost

komanditní společnost společnost s ručením omezeným

akciová společnost akcie

družstva veřejné (státní) podniky

koncern holdingová společnost

životní cyklus podniku zakladatelský projekt

krize sanace

zrušení podniku zánik podniku

konkurz vyrovnání

likvidace

Otázky k procvičení

(znalostní)

1. Kdo je podnikatel – fyzická osoba?

2. Kdo je právnická osoba?

3. Jaké jsou podmínky pro udělení živnosti?

4. Uveďte rozdělení živností.

5. Kdo je podnikatel?

6. Kdo mohou být zakladatelé obchodní společnosti?

7. Společníci které obchodní společnosti ručí neomezeně?

8. Které obchodní společnosti musí povinně vytvářet základní kapitál?

9. Jaký je základní rozdíl mezi konkurzem a vyrovnáním?

10. Jaká práva jsou spojena s vlastnictvím akcií?

Řešení

1. Jde o podnikatele podnikajícího na základě živnostenského či jiného oprávnění, popř. osobu provozující zemědělskou výrobu.

2. Obchodní společnosti (veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti), družstva, veřejné (státní) podniky, neziskové organizace.


33

3. Všeobecné (minimálně 18 let; způsobilost k právním úkonům; bezúhonnost; nesmí mít daňové nedoplatky ani nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném na veřejném zdravotním pojištění) a zvláštní (u každé živnosti jsou uvedeny, např. vyučení v oboru apod.).

4. Ohlašovací (řemeslné, vázané a volné) a koncesované.

5. Podnikatelem je podle obchodního zákoníku osoba zapsaná v obchodním rejstříku, oso-ba, která podniká na základě živnostenského oprávnění (tzv. živnostník), popř. na základě jiného než živnostenského oprávnění (např. lékař, daňový poradce, auditor apod.), a osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do zvláštní evidence.

6. Fyzické i právnické osoby.

7. Společníci veřejné obchodní společnosti a komplementáři komanditní společnosti.

8. Společnosti s ručením omezeným (min. 200 tis. Kč) a akciové společnosti (min. 2 mil. Kč bez veřejné nabídky akcií, popř. 20 mil. Kč při veřejné nabídce akcií).

9. Konkurz je soudní řešení úpadku podniku. Prohlášením konkurzu ztrácí podnik právo nakládat se svým majetkem. Vyrovnání je forma soudního řešení situace vznikající v důsledku úpadku dlužníka. Jeho smyslem není zánik podniku, ale zachování jeho existence. Podstata vyrovnání spočívá v nabídce dlužníka na sice částečné, ale zajištěné a termínované uspokojení nároku věřitelů, kterou přezkoumá a povoluje soud.

10. Akcie je cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře podílet se na řízení společnosti, na zisku společnosti a na likvidačním zůstatku.

Otázky k procvičení

(testové)

Zaškrtněte správné odpovědi. Správně může být více odpovědí.

1. Podnikání je:

a) motivováno snahou o uspokojování cizích potřeb,

b) upraveno především obchodním zákoníkem a zákonem o živnostenském pod-nikání,

c) i jednorázová činnost prováděná za účelem dosažení zisku,

d) soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

2. Podnik je:

a) ekonomický subjekt, který vyvíjí podnikatelskou činnost,

b) podle obchodního zákoníku soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání,

c) jakýkoli subjekt tržního prostředí,

d) pouze subjekt výrobního charakteru.


34

3. Cílem podniku je:

a) maximální zisk v krátkodobém časovém horizontu,

b) trvalý růst jeho tržní hodnoty,

c) zajištění jeho platební schopnosti,

d) maximalizace tržeb (výnosů z prodeje).

4. Nejvyšším orgánem akciové společnosti je:

a) valná hromada akcionářů,

b) představenstvo,

c) dozorčí rada,

d) společenství akcionářů.

5. Obchodní společnosti:

a) dělíme na osobní, smíšené a kapitálové,

b) dělíme na ohlašovací a koncesované,

c) jsou živnosti, a.s., k.s., s.r.o. a v.o.s.,

d) jsou a.s., k.s., s.r.o. a v.o.s.

6. Maximální výše celkových počátečních vkladů (základní kapitál) je stanovena u:

a) živnosti,

b) v.o.s.,

c) a.s. a s.r.o.,

d) není stanovena u žádné obchodní společnosti.

7. S omezeným ručením se setkáme v:

a) podniku jednotlivce,

b) s.r.o.,

c) v.o.s.,

d) k.s.

8. Je-li ručení omezeno:

a) jsou celkové vklady vlastníků omezeny na přesnou zákonem stanovenou výši,

b) zákon stanovuje minimální výši vkladů do podnikání,

c) podnikatelé mohou přijít pouze o svůj vklad do podnikání,

d) podnikatelé mohou přijít nejen o svůj vklad do podnikání, ale i o svůj osobní majetek.

9. Vyrovnání je:

a) soudní řešení úpadku podniku vedoucí k zániku podniku,

b) soudní řešení úpadku podniku vedoucí k zachování podniku,

c) mimosoudní řešení zániku podniku,

d) mimosoudní řešení úpadku podniku vedoucí k zachování podniku.


35

10. Konkurzní podstata je:

a) majetek podniku, který slouží k uspokojení věřitelů,

b) suma všech dluhů podniku,

c) majetek, který zůstane po likvidaci podniku,

d) majetek podniku po úhradě dluhů.

Řešení

1. b) d); 2. a) b); 3. b) c); 4. a); 5. a) d); 6. d); 7. b) d); 8. b) c); 9. b); 10. a)

Další publikace vydávané Vysokou školou ekonomie a managementu

Milan Žák

Hospodářská politikaCílem učebnice je ukázat studentům hospodářské dění nejen v národním, ale i celosvětovém měřítku

jako proces, který není jen procesem ekonomickým, ale je z velké části ovlivňován politikou.

V teoretické rovině zahrnuje hospodářská politika řadu poznatků z politologie, sociologie, psycho-

logie a práva a to vše v historickém kontextu hospodářských dějin a dějin ekonomických teorií.

Praxe hospodářské politiky je jednoznačně ovlivňována fungováním trhů, a to jak v globálním,

tak i lokálním prostředí, existencí a chováním ekonomických a politických subjektů a způsobem

a charakterem vládnutí. Stává se tak hraniční disciplínou mezi ekonomií a politologií.

Tomáš Pavelka

Makroekonomie – základní kurz 2. aktualizované vydáníUčební text seznamuje čtenáře se všemi nejdůležitějšími okruhy makroekonomické problematiky na

úrovni základních kurzů makroekonomie standardně vyučovaných na vysokých školách. Pozornost

je věnována mimo jiné hrubému domácímu produktu, inflaci, nezaměstnanosti, ekonomickému

růstu, měnovému kurzu, platební bilanci, mezinárodnímu obchodu, ale také možné úloze vlády

a centrální banky v ekonomice.Text je vhodně doplněn aktuálními statistickými daty, která mohou

pomoci osvětlit a oživit probíranou teorii.

Učební text je možné doporučit nejen všem studentům bakalářských programů vysokých škol ekono-

mického zaměření, ale také všem zájemcům, kteří se chtějí hlouběji seznámit s problematikou teoretické

makroekonomie a pochopit tak lépe jevy, se kterými se běžně setkávají v reálném životě.

Jan Koudelka

Spotřební chování a segmentace trhuDobrá znalost chování spotřebitelů je zásadní podmínkou pro úspěšnou tržní orientaci. Kdo jsou

spotřebitelé našich produktů, jaké jsou jejich představy a požadavky, proč produkty užívají? A do

jaké míry je jejich tržní rozhodování podmíněno kulturním prostředím, jejich psychikou? Má-li být

marketing úspěšný, musí najít na tyto a další související otázky odpovědi.

Tato publikace se snaží upozornit na ty oblasti chování spotřebitele, které jsou pro spotřební

marketing obzvláště významné. Seznamuje čtenáře s hlavními přístupy ke sledování spotřebitelů,

s kulturním a sociálním zázemím spotřeb-ního chování, s vlivem osobnostních charakteristik spo-

třebitele na jeho kupní chování. A protože lidé se ve svých spotřebních projevech často výrazně

liší, poslední část textu se zabývá problémy spojenými se segmentací spotřebních trhů.

Anna Kadeřábková, Václav Žďárek

Makroekonomická analýzaUčebnice klade důraz na otázky ekonomického růstu a konkurenceschopnosti. Výklad je doprovázen

bohatým empirickým materiálem s důrazem na státy EU-25. Nevyhýbá se ani širšímu mezinárod-

nímu srovnání, zejména s USA.

Věnuje se makroekonomickým agregátům, a to ekonomickému růstu, základnímu nástroji pro

makroekonomickou analýzu národnímu účetnictví a vybraným postupům používaným pro meziná-

rodní komparace. Dále seznamuje čtenáře se základními pojmy a ukazateli v oblasti konkurence-

schopnosti a rovnováhy ekonomiky. Zvláštní pozornost je zaměřena na zahraniční obchod a přímé

zahraniční investice. Ve vnitřní rovnováze je položen důraz na cenový vývoj a veřejné finance, vnější

rovnováha je zaměřena na rozbor platební bilance, měnový kurz a měnovou politiku.

Jan Pour

Informační systémy a technologieAplikovaná informatika významně ovlivňuje úspěšnost podniku na trhu. Tato publikace proto odpovídá

potřebě poskytnout manažerům, obchodníkům i pracovníkům administrativy komplexní pohled na

aplikační potenciál současných informačních systémů a technologií. Orientuje se primárně na to, co

informatika může nabídnout pro vlastní řízení firem, řízení jejich vztahů k obchodním partnerům,

kde jsou její zdroje pro dynamizaci podnikového řízení a podnikatelských aktivit.

Na rozvoji, provozu i užití informačních systémů se účastní celá řada profesí programátoři, analytici,

technici a zejména uživatelé. Peníze, čas, práce a technika, která se vkládá do jejich rozvoje, se musí

reálně zhodnotit v jejich kvalifikaci, znalostech a schopnostech. Proto je smyslem této publikace

přispět k efektivnímu využití nabízených možností v podnikové praxi.

Eduard Souček

Statistika pro ekonomyPublikace Statistika pro ekonomy obsahuje přehled základních statistických metod použitelných

při analýzách ekonomických dat, a je proto určena pro vzdělávání ekonomů, manažerů a také pro

studenty kurzů statistiky na ekonomických fakultách.

Výklad je podřízen zájmu na uživatelský komfort a zaměřuje se především na aplikační oblasti užití

statistických metod v ekonomické praxi. Základní postupy jsou prezentovány formou komento-

vaných příkladů, v kterých jsou objasněny způsoby přípravy dat pro analýzu, postupy zpracování

a především možnosti interpretace získaných výsledků. Výukový charakter učebního textu i pro

potřeby distančního studia u každé kapitoly vhodně doplňují soubory řešených a neřešených pří-

kladů, které čtenáři pomáhají vytvořit si širší obraz o uplatnění metod statistické analýzy.

Ludvík Prouza

Finanční a pojistná matematikaUčební text seznamuje posluchače přístupnou, ale dostatečně odborně přesnou formou se základ-

ními principy finančních výpočtů. Uvádí jako příklady těchto výpočtů vybrané finanční a pojistné

operace.

Učební text seznamuje čtenáře přístupnou, názornou, ale dostatečně odborně přesnou formou

se základními principy finančních výpočtů. Posluchači poznají matematické základy většiny finanč-

ních operací a na praktických úlohách budou tyto poznatky aplikovat. Zvládnou kromě zásadních

principů změny hodnoty kapitálu v čase také úlohy z oblasti akumulace kapitálu a splácení dluhů.

Pojistné operace, zahrnující navíc pravděpodobnostní činitel, jsou demonstrovány a procvičeny na

úlohách životního pojištění.

Pavel Novotný

Základy účetnictvíUčební text tvoří základ pro orientaci v celé problematice účetnictví. Předpokladem jsou určité prvotní

znalosti ekonomie a ekonomického fungování podniku. Vysvětluje účetní terminologii a základy

metodologie účetnictví a tím dává předpoklady pro pochopení složitějších účetních případů, se kte-

rými je možné se setkat v každodenní práci účetního pracovníka a orientovat se v účetnictví jako

v uceleném systému.

Jde o určitou „abecedu“, z jejíž znalosti jako pojmového aparátu se může odvíjet další studium účet-

ních postupů a předpisů s postupným získáváním orientace v náročné ekonomické disciplíně, které by

mělo vyústit v umění ekonomicky a účetně myslet. Po získání znalostí základů účetnictví je pak možné

přistoupit ke studiu Finančního účetnictví a seznámit se s konkrétními metodickými postupy.

Karel Hrach

Matematika pro ekonomyUčební text pokrývá základy vysokoškolské matematiky a je kombinací klasické učebnice a sbírky

úloh, s využitím pravidel pro texty distančního studia. První čtyři kapitoly jsou věnovány lineární alge-

bře (vektory, matice, determinanty a využití těchto pojmů při řešení soustav rovnic), zbývajících pět

kapitol se zabývá matematickou analýzou (základy diferenciálního a integrálního počtu pro funkce

jedné a dvou proměnných). Témata byla vybrána tak, aby obsah odpovídal standardům běžným při

výuce matematiky pro ekonomické obory. V souladu s klasickými učebnicemi matematiky jsou i zde

uváděny definice a tvrzení, celá publikace je však zaměřena především aplikačně, takže například

důkazy se objevují spíše výjimečně. Cílem je seznámit čtenáře nejen s pojmy, ale prostřednictvím

konkrétních příkladů i s praktickými postupy řešení příslušných matematických problémů, včetně

využití SW MS Excel. Po úspěšném zvládnutí celé problematiky bude čtenář schopen pokračovat

ve studiu odborných disciplín obsahujících prvky matematizace.

Pavel Novotný

Finanční účetnictvíCílem učebního textu je seznámit studenty s potřebnými znalostmi v účetnictví podnikatelských

subjektů. Kromě doplňování teorie jde o získání prvních praktických účetních dovedností. Předmět

Finanční účetnictví navazuje na obor Základy účetnictví, jehož znalosti jsou nutným základem.

Rozšiřování teoretických vědomostí je zaměřeno na prohloubení metodiky a postupů účtování

v jednotlivých účetních třídách a seznámení se s problematikou účetní závěrky a s pracemi, které

jí předcházejí.

Učební text má poskytnout studentům nejen nejzákladnější informace pro studium finančního účet-

nictví, ale seznámit je i s některými praktickými problémy. Proto úzce navazuje na platnou metodiku,

která je vymezena účetními předpisy. K dosažení tohoto cíle má pomoci cvičebnice, ve které jsou

příklady s řešeními od nejjednodušších účetních případů až po složitější účetní problematiku.

Jan Koudelka, Oldřich Vávra

Marketing: principy a nástrojeText předkládá pojetí marketingu jako specifického přístupu trhu, ve kterém je zásadní postavení

zákazníka. Pozornost soustředí nejprve na postižení podstatných rysů marketingového postupu

a působení faktorů, které ovlivňují marketingové rozhodování. Blíže jsou rozpracována témata

marketingového informačního systému a marketingového výzkumu. Druhá část podrobněji sleduje

hlavní nástroje, které marketing k uspokojování zákazníků využívá.

��

Date post:	01-Mar-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	7 times
Download:	0 times

Jaroslava Hyršlová Jiří Klečka...Kapitola 1 Edice učebních textů Ekonomika podniku 10 1.3...

Documents