Bůh nemá nikoho jiného než nás …

•Kristovo nanebevstoupení je povýšení lidství. Jeden z lidského rodu je roven Bohu.

•Vzpomeňme na pokušení „být jako Bůh“ u prvních lidí. K tomuto naplnění nás chce Bůh přivést.

• Tuto naši touhu už v nás Bůh začal uskutečňovat tajemstvím křtu.

•Kristus říká svým učedníkům: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20)

•Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. (Mk 16, 20)

• Ježíšovým nanebevstoupením pokračuje skrytá přítomnost Ježíše Krista v církvi a jeho působení skrze své učedníky – křesťany.

•Být křesťanem znamená dvojí:

1.Mít účast na liturgii církve, protože v ní se setkáváme se svým Pánem. Liturgie je živá přítomnost vzkříšeného Krista.

2.Pracovat s Ježíšem na hlásání evangelia a šíření Božího království ke spáse lidí.

•Setkáváme se s dvojím špatným přístupem:

1.Jsem křesťanem, v Boha věřím, ale církev a její bohoslužby nepotřebuji. Je to rozpor, protože křesťanství vytváří bohoslužby církve (křest, svátost smíření, mše sv. …)

2.Žití křesťanství „jen pro sebe“, v okruhu těch blízkých. Ztráta misijního zaměření a vnímání potřeb církve (třeba jen uklízení kostela …).

•Bůh posílá svého Syna.

•Ježíš Kristus, Boží Syn posílá apoštoly

•V církvi je důležitý prvek – POSLÁNÍ. V církvi si nemůže nikdo nárokovat právo na vykonávání nějaké služby

•Nazývá se to HIERARCHIE – Svatovláda.

•Kněz je do farnosti poslán od biskupa. Potom přichází do farnosti ne svým jménem, ale jménem biskupa, který je nástupcem apoštolů poslaných Ježíšem Kristem.

•Jako kněz, jež má být sjednocen se svým biskupem, aby nehlásal sebe, ale Krista. Tak i věřící se mají sjednotit se svými biskupy a kněžími, aby neprosazovali své zájmy, ale spolupracovali na hlásání Božího království. Ukazuje se v tom vyzrálost víry.

•Izraelský národ dostává Boží jméno. Je v něm obsažen důvěrný vztah, který má Bůh ke svému lidu.

•Proroci vytýkají: „Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.“ (Iz 18, 11)

•Izraelité svým špatným životem nejsou svědky Boží svatosti a velikosti.

•Ježíš předal svým učedníkům to nejdražší co měl – jméno nebeského Otce.

•Ukázal nám vztah k němu. „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jn 17, 3)

•Pokud tedy nežijeme své křesťanství opravdově, tak se stáváme těmi, kdo znesvěcují Boží jméno a stávají se překážkou na cestě k Bohu a druhým lidem.

•Příběh „Podoba“

Jedna řeholnice v misii pečlivě ošetřovala odpudivé rány malomocného člověka. Usmívala se při tom a povídala si s nemocným, jako by to byla nejpřirozenější věc na světě.

Mezi řečí se nemocného zeptala: „Věříš v Boha?“ Nemocný se na ni dlouze zadíval a odpověděl: „Ano, teď věřím v Boha.“

•Každý máme svou tělesnou tvář. V ní neseme podobnost s našimi předky. A většinou s ní moc neuděláme. „Komu není z hůry dáno …“

•Ale je ještě jedna tvář našeho života, charakteru a jednání.

•Jsem stvořeni k Božímu obrazu, anebo jsme voláni, abychom Boží obraz v sobě naplňovali?

•Příběh „Malířův model“ – Příběhy pro potěchu duše str. 140

Bůh nemá nikoho jiného než nás …