Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Jeden dluh naší literární historieAuthor(s): Miroslav Šváb and Miloslav ŠvábSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 108, Čís. 1 (1985), pp. 51-53Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23464591 .

Accessed: 10/06/2014 14:38

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.96.39 on Tue, 10 Jun 2014 14:38:32 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ZPRÁVY

Jeden dluh naší literární historie

Starší česká literatura ve svých jednotlivých

památkách i jako celek stále budí badatelský

zájem v západních zemích, zejména v Německé

spolkové republice, kde na mnoha univerzitách

živě pracují zanícení bohemisté. Dokladem toho

je kromě jiných i kniha Walburgy K r e f t o v é

Ikonographische Studien zur altčechischen

Alexandreis. Amsterdam 1981, Adolf M. Hakkert

(Bibliotheca Slavonica. Band 22, 353 stran). Vyšla za podnětného řízení unív. prof. Dietricha

Gerhardta z NSR a je zaplněná bohatstvím

informací literárněhistorických, z dějin výtvar ného umění apod., má tedy ráz interdiciplinární, s nesmírnou heuristickou rozlohou, až k obtížné

přehlednosti. Mladá autorka se opřela o velmi

rozsáhlou odbornou literaturu k ikonografii i k staročeské Alexandreidě (dále zde AB). K to

mu jen drobná poznámka: pozornost si pro něko

lik studií zasloužil i brněnský profesor Leopold Zatočil. V podstatě v knize jde o zjištění význa mu a smyslu latinských textových řádek vyskytu

jících se především v Svatovítském zlomku, pak i v Muzejním, Šafaříkově a v druhém Budějovic kém.

Rada ikonografických přehledů a studií v knize

předložených poskytuje širokou a bezpečnou zá

kladnu pro autorčinu argumentaci v problému. Obrazové ukázky z různých rukopisů i tisků

alexandrovské tematiky dosvědčují platnost

výsledné teze autorčiny, že latinské nápisy v ně

kterých rukopisech AB (např. Hic congregai Darius exercitum) vyjadřují obsahové označení

ilustrací, užitých pro některý starý rukopis AB

či plánovaných pro některý z rukopisů. Protože název monografie je nakonec užší než

bohatství jejího obsahu, je třeba alespoň stručně

charakterizovat jednotlivé oddíly výkladu W.

Kreftové.

Po základních informacích o Svatovítském zlomku AB (dále V) a o latinských prozaických

nápisech v ní autorka věnuje pozornost obecně

alexandrovské ikonografii ve vztahu k literárním

předpokladům zejména v středověku. Přináší

přehledy obrazových cyklů alexandrovských

románů, prohloubeně se věnuje románu Pseudo

kallisthenovu pro jeho význam v alexandrovské

ikonografii, ale i dalším ilustrovaným rukopisům na bázi pozdněantického obrazového cyklu (His

toria de preliis, Justinova Epitome, třetí kniha

Orosia, Q. Curtius Rufus). U Gualterovy latinské

Alexandreidy, východiska české skladby, kde je

dochováno přes dví stí rukopisů, nikde ilustrace

nejsou (s. 92, a pozdn. 227). Je ovšem nutno

dodat: kromí leckdy neumělých žákovských se

dvěma výjimkami — s výjimkou barevně ilustra

ce pařížského rkp. Lat. 11334, kde je na prvním listu zobrazen Aristoteles učící Alexandra (kte rou W. Kreftová zná — srov. pozn. 353 na s. 237) a také s výjimkou dosud nezaznamenaného pů vabného uměleckého gotického portrétu mladého

krále, asi Alexandra, v lipském rkp. Gualtera z 13.

století (Městská knihovna, sign. Rep I 4, 52, fol.

88 b). Více méně teoretický ráz má následující výklad

0 vztahu textu a knižních ilustrací (harmonie

a disharmonie — s. 95—113). Vyčerpávajícím

způsobem pak autorka vyvrací názor, že latinské

nápisy ve V jsou nadpisy kapitol. Analyticky do

kazuje (137—197), že to jsou slovní vysvětlivky k středověkým cyklickým ilustracím v textu,

obrazové přípisky (tituli). O těchto přípiscích, je

jich druzích, formách a funkcích vykládá už dříve

(114—136). Ukazovací částice hic nebo ecce,

aspice, řidčeji ubi, quomodo, v německých ruko

pisech hie, hier, také als, wie, da atd., ve staro

francouzských rukopisech ici vždy prozrazují titulus. Cenný je dokladový poukaz na výskyt

obdobných obrazových vysvětlivek v naší tvorbě;

např. v Pasionálu abatyše Kunhuty jsou tituli,

které vzorní naplňují svůj úkol vysvětlovat texto

vé ilustrace, jako Hic de cruce deponitur, Hic

sepelitur, Hic salutai matrem suam cum osculo

pacis atd. a u těchto nápisů vidíme vždy přesně

odpovídající obrazy. Jedním z důkazovýcn prostředků, že latinské

nápisy ve V jsou tituli, je existence ilustrací

k latinským obrazovým přípiskům ve V v ikono

grafii středověkých alexandrovských románů.

Autorka se opřela o ilustrace publikované R o s s e m (Alexander historiatus. Londýn 1963), Maclerem (v monografii o armén

ských světských iluminacích; v Paříži 1928), B r u c k e m (Die Malereien in den Handschrif

ten des Kônigreichs Sachsen, Drážďany 1906)

1 v katalogu Wescherově (Lipsko 1931)

a otiskuje je v obrazové příloze této své monogra fie (po s. 353 — nestránkováno). Obrazové

přípisky ve V pak autorka správní analyzuje a in

terpretuje (s. 137—186).

Výsledky svého zkoumání vyjadřuje Kreftová

přibližně takto: 1. Latinské přípisky ve zlomku

V zřetelně ukazují odstup od textu AB a jeho

kapitol; 2. Nápisů ve V je celkem 27; z toho

51

This content downloaded from 188.72.96.39 on Tue, 10 Jun 2014 14:38:32 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ZPRÁVY

14 nápisů odpovídá svým slovním zněním běžným doprovodná vyobrazení (hlavní k latinským

námětům ilustrací, které bývají na odpovídajících obrazovým přípiskům).

místech v alexandrovských cyklech, ostatních 13 Monografie W. Kreftové přinesla především

odpovídá ilustracím, které byly individuálně na- důkladnou argumentaci k původnímu stručně

vrtěny k AB; 3. Všechny nápisy označují obrazy; formulovanému objevu F. R e p p a , že latinské

4. Latinské nápisy nevznikly samostatní původně nápisy v textu V staročeského AB jsou nápisové

ve fragmentu V, ale byly opsány ze starší předlo- pozůstatky ilustrovaného rukopisu AB, z něhož

hy; 5. Zlomek Muzejní (M) a Šafaříkův (S) jsou byl V opsán a obrazy vypuštěny (sborník k šede

nejstarší zlomky, mají také jako V latinské nápisy, sátinám H. H. Bielfeldta = Slawisch—deutsche

ale žádné stopy po ilustracích; oba jsou blízko Wechselbeziehungen in Sprache, Literatur und

příbuzné — mají asi společnou předlohu; M má Kultur. Berlin 1969, s. 429—435, zde s. 433—

tři nápisy, S dva, byly to opět tituli, nápisy —434). Neplatí tedy už starší názory, že jde

k obrazům; 6. Dali! zlomek, druhý Budějovický o nadpisy kapitol (ještě Trautmann: „Inhalts

(B 2), má jeden latinský nápis (Hic Sarraceni angaben") nebo že to jsou glosy z latinského

commitunt ignem in terra etc.) a s velkou pravdě- rukopisu Gualterova (Johanssen, Bielfeldt).

podobností vychází spolu s M a S ze společné Zmínka o Reppově poznatku je skryta v poznám

předlohy, je ale na nich nezávislý a asi o něco ce 43 na str. 205.

mladší; 7. zlomky W (vídeňský) a B 2 náležejí Překlad V prací W. Kreftové do němčiny —

k témuž opisu, W však nemá žádný latinský nápis; pokud vím první — je důležitý tím, že zprostřed

8. Stemma rukopisů podle latinských obrazových kovává znalost značné části významné staročeské

přípisků je toto: básnické skladby světovému čtenářstvu.

Hlavním kladem knihy jsou teoretické výklady (x) o alexandrovské ikonografické problematice

/ l \ a bohaté doprovodné historicky autentické ilust

M S B 2 + W race k latinským obrazovým přípiskům ve V.

i V seznamu literatury a v poznámkách nechybí

do úplnosti téměř nic z odborné literatury. Její

pečlivé shromáždění svědčí o velké autorčině 9. Tři starší rukopisy, které jsou doprovázeny tkribu protoíe ^ se mnois(vi knih studií , tlán_ latinskými přípisky, mají je jen na okraji, teprve k& AB s(áv- téměř nepřehledným. písař V je vtáhl do textu; 10. Autorka závěrem

svého zkoumání vyjadřuje i hypotézy o původu Jde ovSem také 0 t0' Jak bV° tét0 Uteratury

a funkci latinských „tituli" ve V: buď byla původ- využit0' Zdá *• U nřkde bibliografické

ní předloha (x) sama ilustrována, nebo jako čísl° 'en ^"«-"enáno, ale k Jeh° *ÍiStřním se

mnohé jiné středověké rukopisy byla k ilustraci nePřiblédl° <srov- naPř- s- 2". P°zn- 55 o ter

předem určena a dostala volná místa pro obrazy; mínu "achské zemí"' kde se stále mluví P0^

názory, kde byly tyto latinské pokyny umístěny, Trautm.nna o „neporozumění latinského textu";

mohou se ovšem různit; ale latinské obrazové s" 302' P°zn' 164' kde se v obrazu venkova 18

přípisky ve V zachovaly ilustrační program ztra- steÌnè označuÍe Íako neporozumění zmínka

ceného cyklu 0 ta2nýcb zvířatech a nepřipouští se právě zde,

Je možné, že původní český rukopis AB potkal v uzavřeném obr4zu- «""ostatnější postup české

ničivý osud mnoha vzácných českých knih za ho básnik#; s" 300' Pozn' 91- 8 s" 302> P°zn- 147'

husitských válek obdobně; zde „nedopatření" českého básníka V

V knize pak' následují obšírné, ale cenné 1176 do V™ 8 H 7 do Thyrie vyvráceno *už

poznámky k výkladu (s. 199-250), německý Bielfeldtovým poukazem - Quellen z r. 1951,

překlad V (doslovný, pro neslavisty k možným s"184 ~ na znèni Gua"erova latinského rukopisu

dalším zkoumáním), poznámky k překladu berlín- Pbib- 1799 fo1- 9 a ad Tyriam míst0

(297-303), popis V podle sdělení Zdeňky Muldenerova jména Ancyram apod.,) ačkoliv no

Horálkové, přehledná tabulka dochová- vější literatura už na posun v poznání upozornila,

ných zlomků AB, obsáhlý soupis literatury s do- Od r. 1916, kdy vyšlo kritické vydání AB

datky a doplňky během tisku (311—352), práme- R. Trautmanna, objevily se nové poznat

ny vyobrazení (353) a od s. 353 (nestránkováno) ty; lze pochopit, že Trautmann je pro užitý ně

52

This content downloaded from 188.72.96.39 on Tue, 10 Jun 2014 14:38:32 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

zprAvy

mecký jazyk edice v úvodu, poznámkách i slov

níčku stále mimo naše země užíván a citován, ale je to naše vlastní vina, že jsme sami nepřipra vili pro cizinu — tedy cizojazyčně — velké

kritické, transliterované (z pedagogických dů

vodů) i transkribované vydání díla, které se jako

jedno z nejvýznamnějších staročeských studuje také na slavistických katedrách zahraničních uni

verzit.

V této souvislosti upozorňujeme jesté na důleži

tou publikaci z roku 1978 Galteri de Castellione

Alexandreis, ed. Marvin L. C o 1 k e r , nakl.

Antenore v Padově. Tato edice je důležitá proto, že se při srovnávací práci o vztahu staročeské

Alexandreidy (ale i německé básně Ulricha von

Etzenbach) k latinské Alexandreidě Gualtera

Castellionského vycházelo téměř výlučně jen z posledního vydání latinské básně, které připravil a vydal u Teubnera v Lipsku r. 1863 P. W. A.

Mueldener.

Pro konstituování textu měl vydavatel dost ši

rokou základnu šesti rukopisů německých kniho

ven i excerpt ze dvou dalších v Německu a něko

lika ve Francii i pěti dosavadních tisků 16. a 17.

století. Není to však vydání kritické. Nikde se

nedá zjistit, odkud co editor do svého vydaného textu převzal. Pro rozrůstající se, důkladnější srovnávací práce už toto vydání Gualtera nedo

stačovalo, a proto je třeba přivítat nové, kritičtěj ší.

Přichystal je mladý americký badatel Marvin

L. C o 1 k e r a vydal v Padově. Pro text se opírá o šest jemu známých nejstarších rukopisů z 12.—

—13. století a o dvě florilegia. Je s podivem, že

mezi nimi není ani jeden z 29 rukopisů Gualtero

vých z 13. století, uložených v pařížské Národní

knihovně, tedy rukopisů země autorovy.

Edice má dm velké klady: za prvé je opatřena

aparátem kritickým (s různočteními), poznám

kovým i odkazovým a rejstříky jmen Alexandrei

dy, glos a citovaných křesťanských autorů a za

druhé ve výběru přináší i glosy. Krok v tomto

druhém směru je jako doprovod publikovaného díla průkopnický a odpovídá specifice básnické

skladby a tím i badatelské potřebě. Volali jsme po něm už dávno, protože Gualterova báseň se ve

13. století stala školskou učebnicí, glosy nedílnou

součástí textu a později jejich znalost nutným

východiskem pro přesnější literární komparaci.

Vydavatel otiskuje výběrově a jen na ukázku (pro

informaci, jak výslovně říká) glosy ze čtyř sta

rých rukopisů Alexandreidy, při černi uplatňuje

různý postup: ze dvou rukopisů (Vídeňský, Nár. knih. 568 z 13. stol. a Vatikánský lat. 1479 ze 14. stol.) vybírá jen „zajímavější scholie"

(subjektivní mířítkol), z nejstaršího ženevského

(lat. 98) vzhledem k velkému stáří rukopisu (druhá poi. 12. stol.) otiskuje všechny glosy (tu je zajímavé, jak jsou stručné, znalé a střízli

vá!) a konečné reprodukuje v úplnosti i samostat

ný souvislý komentář k Alexandreidě, nikoli jen

glosy doprovázející text básně, jak je dochován v nynější Wissenschaftliche AUgemeinbibliothek der Stadt Erfurt (Amplon. 8 17) a na jehož důle

žitost upozornil už R. de Cesare (Glosse latine

e anticofrancesi all' „Alexandreis" di Gautier de

Chìtillon. Milano 1951).

Ten také přinesl v přídavku své knihy dosud

nejrozsáhlejší soupis a stručný popis rukopisů

Gualterovy Alexandreidy. Colker rovněž na s.

XXXIII — XXXVIII podává přehled všech

významnějších rukopisů podle zemí, kde jsou

uchovány. Už zběžné srovnání obou soupisů ukazuie, že Colker ieště výrazně rozmožil počet známých rukopisů Gualtera o některé rakouské,

německé, vatikánské, holandské, španělské,

maďarské, britské i z USA.

Nové vydání Gualterovy Alexandreidy v mno

ha ohledech pokročilo nad lipské Miildenerovo

z doby před stodvaceti lety a nastolilo některé

otázky, např. zda je zvolená základna výchozích

rukopisů pro stanovení textu také kvalitativně

dostačující a vyhovující. Obstojí námitxa, že

počet známých rukopisů se stává až nepřehledný? Problémem je i postup s publikováním glos. Pro

komparatistiku zůstane na tomto poli asi jen

pramenná cesta. Při studiu literárního díla za

loženého na Gualterovi a psaného v národním

jazyce by stačilo publikovat glosy nejbližší tomu

to zpracování.

Miloslav Svâb

Pátý mezinárodní kongres pro studium jihový chodní Evropy

Ve dnech 11.—17. září 1984 proběhl v Běle

hradě Pátý mezinárodni kongres pro studium

jihovýchodní Evropy, uspořádaný Mezinárodní

asociací pro studium jihovýchodní Evropy

(AIESEE), nevládní organizací založenou

r. 1963 z podnětu rumunská komise pro UNESCO a působící za přispění UNESCO. Jejím

53

This content downloaded from 188.72.96.39 on Tue, 10 Jun 2014 14:38:32 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions