Jóga a její vliv na strategie zvl{d{ní stresu - is.muni.cz · Jóga a její vliv na strategie...

Jóga a její vliv na strategie zvl{d{ní stresu

Jóga a její vliv na strategie

zvl{d{ní stresu

Bakal{řsk{ pr{ce

Kateřina Synkov{

Vedoucí pr{ce: PhDr. Roman Hytych, Ph.D.

Brno

2016


2

ABSTRAKT

Tato pr{ce se zabýv{ souvislostí jógy se strategiemi zvl{d{ní stresu. Výzkumn{ ot{zka zní, zdali měsíční

intervence jógy bude mít dopad na strategie zvl{d{ní stresu. Pr{ce m{ podobu kvaziexperimentu a pro

zjišťov{ní strategií zvl{d{ní stresu byla použita zkr{cen{ 32 položkov{ verze Tobinova invent{ře copingo-

vých strategií. První hypotéza předpokl{d{, že po jógové intervenci dojde k n{růstu počtu strategií zamě-

řených na řešení problému. Rozdíl mezi skupinami byl u tohoto typu strategií statisticky významný, avšak

s nízkou validitou. Druh{ hypotéza zní, že dojde k redukci odklonových strategií. Tato hypotéza se nepo-

tvrdila.

Klíčová slova: jóga, stres, coping, strategie zvl{d{ní stresu

This thesis investigates the influence of yoga on coping strategies.The research quesiton is whether month-

ly yoga intervention impacts the choice of coping strategies.The research design is quasi-experimental. The

coping was measured by 32-item Tobin Coping Strategies Inventory. The first hypothesis preliminates the

strengthening of problem focus strategies. The difference between the groups for this type of strategies is

statistically significant, but low validity. The second hypothesis preliminates the reduction of avoiding

strategies. This hypothesis was not confirmed.

Keywords: yoga, stress, coping, coping strategies


3

„Prohlašuji, že jsem pr{ci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v

seznamu literatury.“

Brno 3. 5. 2016

Kateřina Synkov{


4


5

Na tomto místě bych r{da poděkovala PhDr. Romanu Hytychovi, Ph.D. za vedení pr{ce. D{le děkuji

Mgr. Janu Širůčkovi, Ph.D. za pomoc s metodologickou č{stí a psychickou podporu. V neposlední řadě

děkuji své rodině za nekonečnou podporu a důvěru v mou osobu. Také děkuji našemu pisatelskému

kroužku - Vojtovi, Jardovi, Kristýně, Filipovi a Ivanovi za zpříjemnění a zlehčení trpkých chvil.


6


7

OBSAH

Abstrakt ........................................................................................................................................................................... 2

Úvod .............................................................................................................................................................................. 10

Teoretick{ č{st .............................................................................................................................................................. 12

Stres ........................................................................................................................................................................... 12

Stres a coping ...................................................................................................................................................... 16

Strategie zvl{d{ní stresu .............................................................................................................................. 16

Tobinův invent{ř copingových strategií ............................................................................................... 17

Příklonové versus odklonové strategie a jejich hodnocení ................................................................. 19

Jóga............................................................................................................................................................................ 22

Jóga jako předmět výzkumu a terapeutický n{stroj ...................................................................................... 24

Jak jóga funguje? ............................................................................................................................................ 26

[sany (pozice) ........................................................................................................................................... 27

Pranaj{ma (dechov{ cvičení) ................................................................................................................... 27

Dh{rana (koncentrace) ............................................................................................................................. 28

dhj{na (meditace) a sam{dhi (dokonalé pohroužení) ......................................................................... 28

Jóga jako placebo? ..................................................................................................................................... 29

Jóga a copingové strategie ............................................................................................................................ 30

Empirick{ č{st .............................................................................................................................................................. 33

Hypotézy .................................................................................................................................................................. 33

Výzkumný design a sběr dat ................................................................................................................................. 34

Výzkumný soubor .................................................................................................................................................. 34

Metody ..................................................................................................................................................................... 37

Popis dotazníku ............................................................................................................................................. 40

Stresové situace .............................................................................................................................................. 41

Výsledky ................................................................................................................................................................... 42

Diskuze ..................................................................................................................................................................... 45

Limity výzkumu ................................................................................................................................................. 47


8

Z{věr .............................................................................................................................................................................. 49

Literatura ...................................................................................................................................................................... 50

Přílohy ........................................................................................................................................................................... 56

Příloha 1: Dotazník pro experiment{lní skupinu .................................................................................................... 56

Příloha 2: Hlavička dotazníku pro kontrolní skupinu ............................................................................................ 61

Příloha 3: Původní podoba Tobinova invent{ře + manu{l k vyhodnocení ......................................................... 62

Příloha 4: Podoba google formul{ře.......................................................................................................................... 66


9


10

ÚVOD

Na mnoho z{sadních ot{zek lidství, které nedok{že zodpovědět moderní psychologie lze hledat

odpovědi ve starých tradicích a filozofiích, mezi které se řadí jóga. Vzrůstající z{jem o tyto tradice

vyvěrající z globalizace otevír{ možnosti zkoum{ní a propojení východní a z{padní medicíny za

účelem léčby klinických poruch a zlepšení celkového psychického stavu.

Řada psychologů a psychoterapeutů do své praxe aplikuje n{stroje jógy, kter{ se v posledních

letech st{v{ v z{padní kultuře velmi popul{rní (Ding a Stamatakis, 2014; Tindle & kol., 2005, dle

Pascoe, Bauer, 2015). Do roku 2014 bylo evidov{no 3062 studií zkoumajících intervenci jógy (Park

& kol., 2014). Ačkoli z{padní a východní tradice vych{zí ze zcela odlišných předpokladů, zapoje-

ní jógy do psychologie dok{že propojit zd{nlivě protichůdné moderní teorie, na jejichž z{kladě

mohou vzniknout nové modely v psychologii jako takové (Adžaja, 2000). Tato pr{ce se zaměří na

syntézu moderní psychologické teorie strategií zvl{d{ní stresu a jógy.

Výzkum východních filozofií a praktik probíh{ také v neurovědeckém a psychosomatickém

kontextu. Psychosomatika představuje n{pomocné médium v integraci východních technik

v z{padní psychologii a je také považov{na za esenci{lní komponentu well-beingu (Mehling et

al., 2011, dle Quilty & kol., 2013). V psychosomatice hraje ústřední roli stres, jakožto psychický

původce nemocí.

Vyrovn{v{ní se s n{sledky stresu je obrovskou výzvou pro značnou č{st populace. V součas-

nosti je konvenční medicína, co se týče řešení chronických nemocí biopsychosoci{lním pohledem

velmi limitovan{ zejména nedostatkem času na adekv{tní proškolov{ní lékařů – jsou příliš za-

městn{ní medicínským léčením (Grossman, & kol., 2004). Roste důležitost vyvíjení programů

zaměřujících se na well-being a redukci chronického stresu. Jedním z těchto programů je i prakti-

kov{ní jógy, jenž patřila mezi 10 nejpoužívanějších praktik v r{mci CAM (complementary & al-

ternative medicine), kterou vyzkoušelo více než 13 milionů dospělých osob v USA (Quilty & kol.,

2013).

Cílem této pr{ce bude prozkoumat, zdali jóga hraje roli ve výběru copingových strategií s cílem

přispět k pochopení toho, jaký m{ jóga vliv na zvl{d{ní stresu na psychologické úrovni.


11

V teoretické č{sti představím teorie stresu a jeho zvl{d{ní (copingu). Souč{stí této kapitoly bude i

představení teoretického východiska použité metody. V další č{sti bude pops{na jóga a její klíčo-

vé mechanismy, přes které se odehr{vají změny v lidské psychice. N{sledující kapitolu bude tvo-

řit zasazení jógy do vědeckého zkoum{ní, psychologie a přehled dosavadních studií souvislostí

jógy, stresu a copingových strategií. V empirické č{sti budou pod{ny informace o průběhu kva-

ziexperimentu. Vzhledem k problematickému měření copingu bude tato č{st obsahovat také pře-

hled metod měření copingu. V poslední č{sti se budu zabývat interpretací výsledků a limity kva-

ziexperimentu. Pokusím se také nastínit doporučení pro další zkoum{ní v této oblasti.


12

TEORETICK[ Č[ST

Stres

Stres se stal běžnou souč{stí moderní společnosti a st{v{ se signifikantním glob{lním zdravotním

problémem (Khoury & kol., 2015). V americké survey, prov{děné v letech 2007 až 2011, většina

respondentů zaznamenala značný n{růst stresu za dané období (Andersen & kol., 2012). Stres se

podepisuje na většině aspektů našeho bytí. Ať už přehnané či naopak nedostatečné odpovědi

organismu na stres souvisí se širokou šk{lou doprovodných jevů a poruch - alkoholismus a jiné

n{vykové l{tky, neurologické poruchy (např. epilepsie), chronické bolesti, migrény, kardiovasku-

l{rní poruchy, metabolické poruchy (diabetes, obezita) či poruchy imunity (infekce, rakovina,

astma..) (Khoury & kol., 2015; Streeter, & kol., 2012). Chronický stres pak způsobuje z{něty a mů-

že st{t za rozvojem depresí a úzkostných stavů (Dantzer, 2012; Masi and Brovedani, 2011; Pascoe

& kol., 2011 dle Pascoe, & Bauer 2015).

Na stres lze pohlížet především ze dvou pohledů – fyziologického a psychologického. Fyziolo-

gické pojetí na stres nahlíží jako na nespecifické a obecné koncepce (Bartůňkov{, 2010). Za otce

fyziologického pojetí stresu se považuje Walter Cannon, autor pojmu homeost{za. Popsal ji jako

„koordinovaný fyziologický proces, který udržuje většinu ust{lených stavů v organismu“ (1939,

dle Selye, 1982, dle Kohoutek, 2014) a lze ji ch{pat také jako „sílu k setrv{ní“ (Kohoutek, 2014).

Homeost{za souvisí s nejdůležitějšími životními systémy, jako jsou tělesn{ teplota, krevní tlak,

hladina glukózy, kyselost, rozpín{ní kyslíku (Joshi, 2005) je tudíž pro naše přežití nezbytn{. Can-

non se d{le zabýval reakcemi typu „boj nebo útěk“ i specifickými mechanismy obrany před hla-

dem, žížní, krv{cením a dalšími fyziologickými jevy. Výsledné dr{ždění sympatického nervstva a

hormon{lní sekreci spojoval s pocity i emocemi (Kohoutek, 2014).

Na Cannonovy teorie nav{zal Hans Seley a snažil se dok{zat, že stres není v{gním pojmem. Je-

ho z{měrem bylo, co nejdůkladněji tento jev popsat a tím p{dem lépe přijít na to, jak s ním za-

ch{zet. Za svůj život shrom{ždil řadu poznatků, ot{zkou je, do jaké míru korespondují se všeo-

becně uzn{vanou definicí stresu jako „odpovědi na jakýkoli n{rok na organismus“. Na stres


13

pohlížel jako na abstraktní pojem, konkrétněji však nahlížel na dění v organismu během streso-

vých reakcí – jedn{ se o tytéž biochemické změny, které popsal jako všeobecně adaptační syn-

drom. K formulaci těchto změn předch{zela osobní zkušenost, kdy si všiml, že pacienti trpící

různými nemocemi vykazují podobné příznaky – nechutenství, hubnutí, oslabení a demotivace.

Tento stav pojmenoval jako syndrom prostého onemocnění (Kohoutek, 2014). Všeobecně adap-

tační syndrom m{ tři f{ze. První je poplachov{ (srovnateln{ s Canonovým „boj nebo útěk“, při

které organismus mobilizuje sílu k eliminaci stresoru. Pokud je stresor silnější a k eliminaci nedo-

jde („boj či útěk“ není možný), nast{v{ st{dium rezistence (Kohoutek, 2014), kter{ je pro orga-

nismus velice n{ročn{.

V této f{zi se vyskytuje tzv. alost{za (dosažení stability prostřednictvím změny v organismu).

Při alost{ze organismus ať už dočasně či trvale poupraví fyziologické parametry tak, aby byla

zachov{na homeost{za. Např. po vst{ní z postele r{no se zvyšuje krevní tlak, aby byl zachov{n

přísun krve do mozku. Trvalejší alost{za se může projevit například jako hypertenze, poruchy

srdečního rytmu při klinické depresi nebo v důsledku chronického nedostatku sp{nku, trvalé

vysoké krevní hodnoty cytokinu při z{nětech či nízké hladiny kortizolu při chronickém únavo-

vém syndromu (Joshi, 2005). Pokud se organismu nepodaří stresor eliminovat ani ve druhé f{zi,

nast{v{ třetí – vyčerp{ní organismu (tzv. „alostatické přetížení“) (Kohoutek, 2014).

Seley se během svého b{d{ní pokoušel zjistit, jak{ míra stresu povede k onemocnění, což jed-

noznačně určit zatím nelze. Současn{ medicína však moment{lně pracuje na zjištění míry naku-

mulovaného stresu a hled{ hranici jeho škodlivosti pomocí termodynamické stopy jedince (Bie-

nertov{-Vašků & kol., 2016). Seley rozlišil však dva druhy stresu – distres a eustres. Distres

organismus poškozuje, eustres m{ svou přiměřenou mobilizací pozitivní dopad na výkon, ale i

vývoj a stav organismu. Eustres a distres lze rozlišit až na z{kladě dopadu na organismus a poci-

ťovaného efektu (Kohoutek, 2014). Dle Plamínka (2008) eustres a distres rozlišuje limibický sys-

tém našeho mozku, avšak za reakci na podnět již odpovídají výkonné org{ny a naučené reakce. V

podstatě cesta k distresu je přím{ a mozek vyhodnutí jako stresující každou nezn{mou situaci a

snaží se upozornit na její nebezpečí. Eustres nastane, jestliže přehodnotíme svůj postoj a stresor

přijememe. Typickým příklad představují stabilní lidé, kteří mají radost z překon{v{ní běžných

přek{žek (Plamínek, 2008). Seleyho teorii je přičít{na přílišn{ všeobecnost a opomíjení reakcí spe-


14

cifických (Lyonov{, 2000 in Kohoutek, 2014). D{le nebere v úvahu kognitivní faktory a psycholo-

gické aspekty, stres pojím{ příliš uniformně a výhradně fyziologicky.

Výhradně fyziologické pojetí stresu bylo značně nedostačující pr{vě pro multifaktori{lnost to-

hoto jevu. Příčiny i přesné parametry stresoru mohou být zn{mé, ale nelze určit druh a intenzitu

reakce osoby vystavené stresoru (Křivohlavý, 1994). Proto je nutné vždy zohledňovat individu{l-

ní charakteristiky člověka a osobnostní typy, z nichž vych{zí většina psychologických teorií stre-

su. Obecně se stres d{ označit za vnitřní stav člověka, který je v přímém ohrožení či ohrožení

oček{v{ a nepřipad{ si na jeho zvl{dnutí dostatečně připraven (Křivohlavý, 1994).

Dalším problémem v jakékoli klasifikaci stresu tvoří jeho nejednotn{ terminologie, nejednotný

epistemologický původ a nejasné teoretické i metodologického ukotvení. Avšak za stěžejní teorie,

z nichž se vydělují paradigmata, označil Kohoutek (2014) přístup R. Lazaruse - transakce mezi

osobou a prostředím a pojetí stresu jako stimulu (koncepce životních ud{lostí). Tyto teorie na-

jdeme v řadě dalších publikací.

Významné poznatky do teorií stresu přinesla také psychodynamick{ psychologie. Ačkoli sou-

časné pojetí stresu vych{zí především ze Seleyho fyziologického pojetí, kořeny psychodynamic-

kého přístupu sahají až k samotnému Freudovi. Reakce na stres neboli obranné mechanismy se

ve Freudově teorii vyskytují ve dvojím významu – konkrétní formy obrany jako vytěsnění, pro-

jekce, konverze, reaktivní výtvor, obr{cení proti sobě a druhý jako souhrnný obranný apar{t cha-

rakteristický pro neurózu. V době, kdy byla vzniku hysterie přičít{n výhradně neurologický pů-

vod, tedy přišel s psychologickou teorií n{padně se podobající dnešním koncepcím strategie

zvl{d{ní – situace přesahuje individuum, tudíž mozek ji zpracuje tak, aby byla zachov{na integri-

ta osobnosti (Kohoutek, 2014).

Vzhledem k roztříštěnosti psychologie se d{ hovořit spíše o skupině škol, vych{zející z psycho-

dynamického z{kladu. Tyto skupiny propojuje především psychický determinismus – n{š život,

tedy i strategie zvl{d{ní významně determinuje reprezentace minulého z{žitku. Novější psycho-

dynamické koncepce vych{zí z poznatků neurověd, tudíž se znovuobjevuje n{vaznost na fyzio-

logick{ pojetí, doch{zí také k souběžnému oboustrannému ovlivňov{ní jednotlivých proudů,

např. z kognitivní psychologie (Kohoutek, 2014). Novější psychologické koncepce (psychodyna-

mické) vych{zí z poznatků neurověd, tudíž se znovuobjevuje n{vaznost na fyziologick{ pojetí,


15

doch{zí také k souběžnému oboustrannému ovlivňov{ní jednotlivých proudů, např. z kognitivní

psychologie (Kohoutek, 2014).


16

Stres a coping

Stres a coping v psychologii vystupují jako dvě samostatn{, nicméně úzce propojen{ témata. „Pro

termín „coping“ neexistuje obecně sdílený ekvivalent, původní podoba se uv{dí většinou pouze

v odborných textech v z{vorce, opisné překlady pak na rozdíl od origin{lu explicitně odkazují k

„z{těži“ nebo „stresu“ (zvl{d{ní z{těže, stresu).“ (Kohoutek, 2014, s. 5). Pro účely této pr{ce bude

pojem coping překl{d{n jako zvl{d{ní stresu.

Významově lze pojem coping považovat za koncept popisující povahu individu{lních reakcí na

životní ud{losti, rizika a stresové situace (Levine, Ursin, 1980), přičemž se skl{d{ z jak kognitiv-

ních, tak behavior{lních sil (Lazarus, Folkmanov{, 1984, dle Clark & kol., 2014), a je využív{n pro

redukci pociťované nerovnov{hy v důsledku z{těže (Scheck & kol., 1997, dle Clark & kol., 2014).

Poprvé tento termín použila psychoanalytička Norma Haan (1963, dle Kohoutek, 2014), aby odli-

šila zdravé zvl{d{ní od neurotických obranných mechanismů. Strategie zvl{d{ní jsou velmi dů-

ležité, protože zprostředkov{vají vztah mezi stresorem a jeho dopadem na jednotlivce (Pearlin &

Schooler, 1978, dle DeLongis & Holtzman, 2005).

Ačkoli se coping zaměřuje především na mimoř{dně obtížné situace, Kanner & kol. (1981) a

Delongis & kol. (1982), cit. dle Kohoutek (2014) zkoumali dopad zd{nlivě nepodstatných situací –

všedních obtíží a všedních povzbuzení. Zjistili, že všední obtíže mají na naše zdraví větší dopad

než životní ud{losti. Lazarus (1999, dle Kohoutek, 2014) podotýk{, že vliv životních ud{lostí je

složen z drobných všedních změn, které tyto velké ud{losti vyvol{vají, v souladu s těmito po-

znatky se tato pr{ce bude zaměřovat na stres v běžném životě.

STRATEGIE ZVL[D[NÍ STRESU

Za posledních 25 let existuje velké množství výzkumů stresu a copingových strategií a jejich pů-

sobení na lidské zdraví a well-being. Takové množství studií je nekonzistentní, liší se metodolo-

gicky i konceptualním pojetím copingu. Bohužel existují zejména v teoretickém rozměru a neexis-

tuje ž{dn{ souhrnn{ evaluace používaných modelů (Snyder & Pulvers, 2001, dle Littleton & kol.,

2007).


17

Bylo rozvinuto mnoho šk{l, kterým se budu věnovat v kapitole metody. Ze všech však lze vy-

vodit obdobn{ rozdělení – ohnisko leží v přístupu odklonovém a příklonovém. Z{roveň se nej-

častěji rozlišují strategie orientované na problém samotný, čili zdroj stresu a na emoce se stresem

spojené. Nejblíže k obecnému konsenzu se blíží koncept Lazaruse a Folkmanové (1984), který

patří dodnes k nejpoužívanějším (Carver, Schneider, Weintraub, 1989; Truščenko, 2012, dle Kepa-

laite, 2013). Tento koncept byl později rozpracovaný Tobinem (1989) do invent{ře, o který se opí-

r{ tato pr{ce.

TOBINŮV INVENT[Ř COPINGOVÝCH STRATEGIÍ

Tobin (1989) zvl{d{ní rozdělil do tří úrovní – prim{rní, sekund{rní a terci{rní (viz tabulka č. 1).

Prim{rní jsou řešení problémů, kognitivní restruktuace, emoční projevy, soci{lní opora, vyhýb{ní

se problému, sebekritika, fantazijní únik a soci{lní izolace. Sekund{rní vych{zí ze strategií zamě-

řených na problém nebo emoce (Lazarus, Folkmanov{, 1984).

Z{kladem strategií zaměřených na problém je rozpozn{ní a definov{ní problému se snahou

odstranit jeho příčinu, k metod{m patří uvažov{ní o n{hradních řešeních a vybír{ní těch nejvý-

hodnějších (Lazarus & Folkman, 1984). Později byly doplněny o strategii pl{nov{ní, vyčk{v{ní a

vyhled{v{ní soci{lní opory (Carver, & kol. 1989). Tyto strategie se v některých výzkumech pova-

žují za efektivnější, respektive společně s touto strategií je nižší výskyt pociťované z{těže (Mehra-

bi & kol., 2012; Nejati & kol., 2015). Z terci{rního hlediska zde řadíme z příklonových způsobů

řešení problému a kognitivní restrukturaci, z odklonových pak vyhýb{ní se problému a fantazijní

únik (Tobin & kol., 1989).

U strategií zaměřených na emoce, jak z označení vyplýv{, je stěžejní zmírňovat nepříjemné po-

city plynoucí z pociťovaného stresu, nejsou tedy prvořadě orientované na výkon. Lazarus s

Folkmanovou (1984) však doplňují, že strategií lze využít i pro zvýšení pociťovaného nepohodlí

pr{vě za účelem pod{ní vyššího výkonu. K tomu, abychom strategie rozšili, se musíme zaměřit,

zdali mají věcný význam nebo jen redukují emoce. Nezřídka se st{v{, že určitou strategii lze za-

řadit mezi obě kategorie. K posouzení jejich efektivity je pak potřeba vzt{hnout celý kontext i

hodnocení a povahu situace. Strategie zaměřené na emoce bývají kritizov{ny z důvodu, že se


18

zaměřují prim{rně na emoce negativní a nerozlišují, co je působení distresu a co copingov{ stra-

tegie (Kohoutek, 2014).

Terci{rní úroveň dělí strategie na příklonové a odklonové. Svým původem rozdělení zasahující

až k psychodynamickému pojetí (Freud, 1915; Maddi, 1980; Miller, 1944, dle Tobin & kol., 1989).

Na strategie můžeme pohlížet také z hlediska toho, jestli jsou adaptivní či malaadaptivní, resp.

ž{doucí či než{doucí (Zeitlin, 1980, dle Tobin & kol., 1989).


19

Prim{rní Sekund{rní Terci{rní

Řešení problému

Zaměřené na problém

Příklonové

Restruktuace

Exprese emocí

Zaměřené na emoce

Soci{lní opora

Vyhýb{ní se problému

Zaměřené na problém

Odklonové

Fantazijní únik

Soci{lní izolace

Zaměřené na emoce

Sebekritika

Tabulka 1: Styly zvl{d{ní dle Tobinova invent{ře (Tobin & kol., 1989)

PŘÍKLONOVÉ VERSUS ODKLONOVÉ STRATEGIE A JEJICH HODNOCENÍ

Teoretikové se snaží zachytit distinkci příklonových a odklonových strategií, příklonové se pře-

devším soustředí na problém samotný a jsou obecně považov{ny za více adaptivní (Snyder &

Pulvers, 2001, dle Littleton & kol., 2007). Patří mezi ně například vyhled{v{ní emoční opory, pl{-

nov{ní řešení problému a vyhled{ní informací o stresoru (Tobin, Holroyd, Reynolds, & Wigal,

1989, dle Littleton & kol., 2007).

Existují autoři vydělující strategie na problém orientované jako efektivnější a varují zejména

před těmi vyhýbavými, které mohou k depresivnímu nebo nezdravému chov{ní (Boujut, 2013).

Odklonové strategie odmítají přítomnost stresoru a patří mezi ně stranění se ostatních a nepři-

pouštění si pocitů způsobených stresorem (Snyder & Pulvers, 2001; Tobin & kol., 1989, dle Little-

ton & kol., 2007). Tyto strategie mohou redukovat distres pouze kr{tkodobě a jsou považov{ny

za malaadaptivní, zejména pokud se jedinec spoléh{ pouze na ně (Snyder & Pulvers, 2001, dle

Littleton & kol., 2007).


20

Ačkoli je v průřezu literaturou coping hodnocen odlišnými způsoby, obecně jsou s distresem

spokojov{ny nejvíce strategie odklonové – neexistuje takřka ž{dn{ literatura dokazující dlouho-

dobou úspěšnost odklonových copingových strategií. Metaanalýza nehledala nejúspěšnější stra-

tegii, vztahy mezi mírou distresu a strategiemi jsou pops{ny spíše orientačně (Littleton & kol.,

2007).

Byly také zjištěny genderové odlišnosti, ženy využívající emočně příklonové strategie byly více

spokojeny se životem a méně depresivní, u mužů využívajících stejné strategie byla spokojenost

nižší a depresivita vyšší (Stanton, Danoff-Burg, Cameron, & Ellis, 1994; Stanton, Snyder, 1999).

Tento z{věr rozpracovali Stanton a Franz (1999) - u žen využívajících více emočních strategií, byl

naměřen vyšší self-esteem, nižší neuroticismus, také pociťovaly menší úzkost a klesala u nich

pravděpodobnost zamlčov{ní jejich pocitů a myšlenek v intimních vztazích. Kdežto u mužů se

souvislost emočních strategií a vyššího self-esteem, nižší úzkosti a mlčení o svých pocitech nepo-

tvrdila. Zd{ se, že pro ženy jsou emoční strategie prostředkem k objasnění a sledov{ní cílů během

stresové situace, kdežto pro muže emoční strategie znamenají spíše přemít{ní negativních aspek-

tů. Ženy se tedy často uchylují k emočním strategiím dobrovolně, zatímco muži spont{nně.

Zatímco u studentů mají tendence převl{dat na problém orientované strategie oproti emočním

a únikovým, nejspíše z důvodu, že školní stresory považují za kontrolovatelné a ovlivnitelné.

Přesto existuje důvod se domnívat, že příklonové strategie jsou v redukci distresu úspěšnější.

Výsledky studií (Sasaki & Yamasaki, 2007; Po-Chi & kol., 2013, dle Po-Chi & kol., 2013) naznačují,

že problémově orientované strategie jsou spjaty s úspěšnou redukcí stresu, ale doporučují vý-

zkumy replikovat v odlišných kultur{ch.

Strategie zvl{d{ní ovlivňují také to, jak si jedinec stres interpretuje. Každ{ strategie může být

efektivní a v z{jmu psychologa je individu{lní posouzení a n{sledně rozvíjení těch efektivních a

redukce neefektivních (Po-Chi & kol., 2013). Hodnocení je tedy skutečně problematické. Také dle

Lazaruse a Folkmanové (1984) by ž{dn{ ze strategií neměla být prim{rně hodnocen{ být jako

účinn{ či neučinn{, vždy z{leží na kontextu a specifické osobnosti (Lazarus, Folkman, 1984), co-

ping v kontextu je zn{zorněn v tabulce č. 2.


21

Osobnost (neuroticismus, extraverze, otevřenost, přívětivost, svědomitost)

Událost (např.

h{dka či chronic-

k{ bolest)

Zhodnocení (důle-

žitost, možné

ohrožení)

Výběr strate-

gie (problé-

mové, emoční

apod.)

Výsledný dopad

(nálada, napětí,

bolest apod.)

Sociální kontext (např. soc. opora, spokojenost ve vztahu, strategie okolí)

Tabulka 2: Coping v kontextu (Lazarus, Folkman, 1984, dle DeLongis & Holtzman, 2005)

Jednou z dalších důležitých dimenzí zvl{d{ní je pozornost, jakou jedinec věnuje stresové situa-

ce. Ot{zkou je, zdali jedinec pod tlakem m{ tendenci zůstat ve střehu, vyhled{vat informace, vi-

zualizovat si scén{ře a snažit se mít situaci pod kontrolou. Tyto tendence odpovídají příklono-

vým strategiím. Na druhé straně může mít tendenci unikat, rozptylovat se, nevyhled{vat

informace a odkl{dat řešení situace – odpovíd{ odklonovým strategiím (Zeidner & Endler, 1996).


22

Jóga Termín jóga v Sanskrtu znamen{ "spojení“ a zahrnuje životní styl s cílem dos{hnout sjednocení

mysli, těla a ducha. Poč{tky jógy nejsou přesně datov{ny. První ze systémů jógy vytvořil indický

mudrc Patandžali, přičemž popsal osm stupňů jógy, které existují ve východní kultuře po tisíce

let (Pascoe, Bauer, 2015). Souhrnně se označují jako r{džajóga (kr{lovsk{ jóga) a je považov{na za

nejvědečtější a nejpraktičtější z velkých systémů jógy. Skl{d{ se z:

1. z{kazů – j{ma

2. příkazů – nij{ma

3. pozic – {sany

4. ovl{d{ní dechu – pr{n{j{ma

5. ovl{d{ní smyslů – pr{tj{h{ra

6. koncentrace – dh{rana

7. meditace – dhj{na

8. dokonalého pohroužení – sam{dhi

Podle filozofie r{džajógy každý, kdo se upřímně řídí pokyny zahrnutými v osmi stupních, do-

s{hne dřív nebo později výsledků v míře svých možností (Skarnitzl, 1997).

Existuje mnoho forem jógy s unik{tními přístupy a odlišnými teoretickými z{klady, jednotné

roztřízení je proto velmi obtížné (Ospina et al., 2007, dle Pascoe, Bauer, 2015). Všechny formy

jógy nicméně mají tyto společné prvky vyňaté z jógy kr{lovské (r{džajóga) - ovl{d{ní dechu

(pr{n{j{ma), fyzické pozice ({sany) a meditační techniky (dhj{na) pro dosažení duševní i tělesné

pohody a rovnov{hy (Farmer, 2012, Pflueger, 2011, Travis a Pearson, 2000, dle Pascoe, Bauer

2015). Společné pro všechny jógy je snaha uklidnit mysl, zbavit ji bloudících myšlenek a pochopit

tak podstatu svého j{ (Kuvalayananda & Vinekar, 1990). Dle Patandžaliho neexistují ž{dné oddě-

lené psychologické a fyziologické procesy, vše se odehr{v{ na psychofyziologické úrovni (Kuva-


23

layananda & Vinekar, 1990), proto není možné se zaměřit pouze na relaxační techniky či dých{ní,

ale je nutné vykon{vat i jednotlivé cvičení – {sany. Stejně tak {sany bez uklidněné mysli nepove-

dou ke kompletní harmonizaci.

Pro potřeby této pr{ce se nebudu zabývat původní filozofií jógy, ale především z{padní (mo-

derní). Moderní jóga vznik{ posledních 150 let působením osob ze z{padu zainteresovaných ve

východních filozofiích. Do moderní jógy však spadají i některé současné indické školy. Moderní

jóga se postupnou sekularizací dost{v{ do priv{tních sektorů a odlučuje se od n{boženství, a to

jak v z{padních, tak ve východním prostředí. Současn{ jóga je úzce spjat{ s alternativní medicí-

nou (Michelis, 2004), jak dokazují výzkumy, které uvedu níže. Jedno z dalších možných dělení je

na jógu psychosomatickou a religiózní. Religiózní se soustředí na hlavního guru dané školy a ctí

autoritu. Psychosomatick{ se zaměřuje na přímou zkušenost a vych{zí pouze z p{r normativních

restrikcí. D{le se dělí na psychosomatickou zaměřenou na pozice (většina v ČR cvičených jóg) a

meditativní. Přev{žn{ většina kurzů je zaměřena na trénink těla, ducha i mysli (Michelis, 2004).

V této pr{ci budu manipulovat s těmito druhy jógy – hatha, power, iyengar, bikram. Všechny

lze pochopitelně označit za z{padní podobu jógy. Z{padní podoba jógy se výrazně odlišuje od té

původní, výhradně spiritu{lní. Výzkumy však nasvědčují, že z{padní jógov{ praxe zaměřen{

více na fyzickou a výkonovou složku může přispět k emocion{lnímu a duchovnímu rozvoji je-

dince (Metzner 1998; Selye 1976; Shapir & kol., 1998; Tart, 1975; Valente & Marotta, 2005; Wilber,

1977, 1999, dle Brisbon & Lowery, 2011)

Nyní n{sledující styly jógy popíši. První typ je hatha jóga, což je jiné označení pro výše popsa-

nou kr{lovskou r{džajógu. Power jóga je více než jóga fyzické cvičení a její podoba je ovlivněna

lektorem, jelikož je to jeden z m{lo druhů jógy, kde je povoleno měnit pořadí pozic. Každ{ hodi-

na tak může vypadat odlišně. Power jóga je vyvinuta tak, aby co nejvíce odpovídala potřeb{m

z{padního člověka (Pizer, 2016). [s{ny se prov{dějí dynamicky, v pozicích se nesetrv{v{ dlouho

a meditativní složka je redukov{na.

Oproti tomu v bikram józe se struktura hodiny nikdy nemění. Jedn{ se o 26 převzatých pozic a

2 dechov{ cvičení z hatha jógy, ale specifikum této jógy je, že se cvičí při vysokých teplot{ch, cca

40°C (Choudhury, 2007). Jedna ze z{sadních odnoží moderní jógy je Iyengar jóga. Tato jóga také

patří mezi jógy zaměřené na {sany. Je obohacen{ o psychosomatickou svépomoc vych{zející z


24

osobních preferencí, vkusu a volby jedince. Využív{ konceptů sebezdokonalov{ní a sebepozn{ní

(svadhj{ja), sebezdol{v{ní za účelem rozšíření vědomí, získ{ní kontroly nad vlastním tělem, myš-

lenkami a plné seberealizace (Michelis, 2004).

Jóga jako předmět výzkumu a terapeutický n{stroj

Z{padní vědou je jóga zkoum{na více než 100 let. Jógou v psychologii se hojně zabýval již Jung.

Vyslovil domněnku, že z{padní člověk činí mnoho chyb, jelikož nedos{hl vysokého stupně sebe-

uvědomění a percepce. Spekuloval také o vhodnosti jógových technik pro z{padního člověka.

Považoval je za vhodné při objevov{ní nevědomí a vybavov{ní si obsahů paměti. Co se týče

ostatních efektů, domníval se, že uk{zněn{ jógov{ praxe by pouze zhoršila chronické z{padní

nemoci, jako je zejména přepín{ní vůle a snaha o naprosté kontrolov{ní své psychiky (Coward,

2002). Což považuji za zajímavý n{zor, č{st stresových reakcí vych{zí z pocitu, že jedinec nem{

situaci pod kontrolou a při urputné snaze se kontrolovat, tak může vzniknout jistý tlak.

Od 50. let popularita vzrůst{ a vědeck{ komunita aktivně zkoum{ efekty jógy, zejména

z medicínského hlediska. I přes stoupající popularitu, je výzkum problematický a to z důvodu

nedostatku longitudin{lních studií, zejména kvůli velkému odpadu respondentů (Quilty & kol.,

2013). Většina studií je také provedena na velmi malém vzorku a s dalšími metodologickými ne-

dostatky (Verrastro, 2014). Neurovědecký výzkum v této oblasti brzdí také nedostatek systemati-

zace a n{sledné rozdíly ve form{ch praktik (Lutz et al., 2007, dle Pascoe, & Bauer, 2015), a to i

přes to, že každ{ jóga vych{zí ze stejného z{kladu. Mnoho učitelů a sdružení praktikuje jógu bez

znalosti a uceleného přehledu o historii jógy, a z{roveň každ{ škola interpretuje techniky odlišně.

Tato skutečnost je další, co stěžuje výzkum v této oblasti (Michelis, 2004).

Meta-analýzy a systematické hodnocení naznačují, že jóga a meditativní terapie jsou stej-

ně účinné jako konvenční antidepresiva v léčbě depresivních, úzkostných poruch a hlavně odpo-

vědi organismu na stres (Silva & kol. 2009, Cramer & kol, 2013; Chen & kol. 2012 in Pascoe, Bauer,

2015). Nicméně jsou výrazně doporučeny další studie k potvrzení předpokladu vlivu jógy na

odpověď organismu na stres (Pascoe & Bauer, 2015). Zlepšení psychofyziologických parametrů

spjatých se stresem už mnozí zaznamen{vají už při pouhých 15 minut{ch denně (Melville, & kol.,

2011). Studie (Melville, & kol., 2011) byla provedena na pracovišti na vzorku pouhých 20 lidí, ale


25

nasvědčuje tomu, že jóga a řízen{ meditace eliminuje risk kardiometabolických nemocí, zlepšuje

produktivitu pr{ce, spokojenost a kvalitu života.

Poměrně větší vzorek byl použit v americké survey (n = 542). Jednalo se o učitele a studenty

cvičící hatha jógu, reportující účinky cvičení, které na nich dle jejich domnění jóga zanechala. Jed-

nalo se o osoby různého pohlaví, věku i různé úrovně pokročilosti v józe. Mezi nejčastěji reporto-

vané účinky patřily redukce stresu a distresu, lepší zvl{d{ní (coping) a n{růst vědomé pozornosti.

Studenti také reportovali zlepšení psychického stavu, včetně rozvoje mindfulness, d{le lepší vy-

rovn{v{ní se s každodenními starostmi a také, že se stali více trpělivými (Park, Riley & Braun,

2015).

Co se týče účinku jógy, mohou být znatelné zejména v zač{tcích. Při dlouhodobé praxi se poč{-

teční změny (například uvědomění si vlastního těla a tím p{dem zdravější strava, častější pohyb)

stanou norm{lní a jedinec je přestane tolik vnímat. Při dlouhodobé praxi nastoupí spíše introcep-

ce, kdežto ze zač{tku jógové praxe jedinci cítí spíše n{růst síly, flexibility a odolnosti. Pr{vě na

poč{teční změny vlivem jógy se tato studie zaměřuje. Ačkoli tyto účinky budou více citelné také

až při delší praxi díky st{le rostoucímu uvědomění si vlastního těla (Park, Riley & Braun, 2015).

Studie Krishna & kol. (2014) indikuje, že jóga dle navrhované teorie může zas{hnout jak do

vnitřních, tak vnějších stresových mechanismů a posouvat regulační systémy směrem k optim{lní

homeost{ze a také se podílet na n{cviku nových postojů (Streeter, & kol., 2012). Pravidelné cviče-

ní jógy pom{h{ lépe se vyrovn{vat s n{sledky stresu a dlouhodobým psychickým vypětím

(Tyagi & kol., 2014). Celkem 25 studií obs{hnutých v metaanalýze Pascoa a Bauera (2015) preli-

minuje zjištění, že jóga přispív{ k lepší regulaci sympatického nervstva a snižuje díky vypoř{d{ní

se stresem výskyt depresi a úzkostných symptomů v populaci, zjištění je však d{le doporučeno

zkoumat. Jóga se tedy běžně použív{ jako forma zvl{d{ní stresu bez vedlejších účinků a s vyšší

vnímanou účinností než u konvenční léčby (Pilkington & kol., 2005; Issakidis & Andrews, 2002;

Jorm & kol., 2000; Jorm & kol., 2000, dle Pascoe, Bauer, 2015), ale bohužel z psychologického hle-

diska nejsou přesné mechanismy zcela objasněny.

Ačkoli tato pr{ce není zaměřen{ na ž{dnou specifickou populaci, velké počty studií nasvědčují,

že kr{tkodob{ intervence jógových {san reguluje stres a navozuje relaxaci u rozličných populací –

od mladých dospělých (Gard, Brach, Holzel, Noggle, Conboy, & Lazar, 2012), starších dospělých


26

(Bonura & Pargman, 2009), businessmenů (Wolever, Bobinet, McCabe, Mackenzie, Fekete, Kus-

nick, & Baime, 2012), pacientů s chronickými chorobami (Pritchard, Elison-Bowers, & Birdsall,

2010; Salmon, Santorelli,& Kabat-Zinn, 1998, vše dle Caplan & kol., 2013).

JAK JÓGA FUNGUJE?

Zahrnutí jógových praktik za účelem zlepšení klinického stavu se souhrnně označuje jako jógo-

v{ terapie. Z pohledu z{padního modelu, by jógov{ terapie měla být založena na změn{ch ve

stresových reakcích organismu, avšak neurobiologické mechanismy, přes které jóga pozitivně

působí na n{ladu, zatím nejsou přesně zn{my (Pascoe, Bauer 2015). Rovněž není přesně zn{mo,

které aspekty jógy, zdali jednotlivé pozice, meditace či relaxace, jsou nejefektivnější. Předchozí

výzkumy ukazují, že jak samotné cvičení (Craft, Perna, 2004, dle Pascoe, Bauer, 2015), tak i medi-

tace a relaxace (Goyal & kol, 2014, dle Pascoe, Bauer, 2015) mají příznivé efekty.

Bylo zjištěno, že s jógou souvisí také rozvoj mindfulness (všímavosti) (Piet, Hougaard, 2011, dle

Pascoe, Bauer, 2015). Mindfulness (všímavost) je jeden z hojně využívaných východních koncep-

tů v psychoterapii. Koncept vych{zí z buddhismu a věnuje se mu cel{ řada odborníků psycholo-

gické a psychoterapeutické oblasti (Hytych, 2010). Aspekty jako rozvoj mindfulness (všímavosti)

a n{sledně trpělivosti při vypoř{d{v{ní se se stresem bývají připisov{ny praxi jógy (Ubelacker &

kol., 2010, dle Park, Riley & Braun, 2015; Park, Riley & Braun, 2015). Z terapeutického pohledy

změny (Moldovan, 2015) by pak jóga v úspěšné redukci stresu sloužila jako pouhý medi{tor

(zprostředkovatel změny) a hlavní n{stroj (moder{tor) by tvořila všímavost. V takovém případě

by pro zlepšení stavu nebylo nutné cvičit jógu, ale postačoval by n{cvik všímavosti. Samozřejmě

vždy z{leží na osobní preferenci jedince.

Brisbon a Lowery (2011) srovn{vali úroveň koncentrace a také hodnoty stresu u zač{tečníků a

pokročilých cvičenců hatha jógy. Naměřili nižší hodnoty stresu a zlepšení koncentrace na pří-

tomný okamžik. Srovn{vali zač{tečníky (n = 24) a pokročilé 5 let zkušenosti (n = 28). K měření

stresu byla použita šk{la Perceived Stress Scale a koncentrace šk{la Mindful Attention Awareness

Scale. U pokročilejších byly naměřeny nižší hodnoty stresu a vyšší hodnoty mindfulness. Také

byla zjištěna mírn{ korelace mezi mindfulness a pociťovaným stresem. Hlavním nedostatkem

bylo měření pokročilosti dobou, kterou participanti jógu vykon{vali. Za stejný čas se odlišné oso-


27

by mohou dostat na různou úroveň. Studie však naznačuje, v souladu s poznatky výše, že mind-

fulness je jedním z klíčových n{strojů jógy v redukci stresu.

Nyní přiblížím jednotlivé mechanismy jógy a jejich vliv na lidského jedince.

[SANY (POZICE)

První z nich jsou {sany, které přispívají k dobrému pocitu a překon{vají nestabilitu. V každé {sa-

ně by se měl jednotlivec cítit uvolněně a stabilně - což ze zač{tku býv{ problém, proto je nutné

db{t na pozvolné a plynulé prov{dění těchto cviků. Pokud se {sany prov{dí spr{vně, obnoví se

neuro-svalový tonus, sladí se tempo recipročních svalových pohybů a do mozku se dostane sig-

n{l o rovnov{ze, což m{ za n{sledek zklidnění mysli a harmonické fungov{ní těla a ducha. Jiný-

mi slovy jógové {sany manipulují s nervovým systémem a navozují homeostatickou rovnov{hu

(Singh, 2006).

Během {san se ruší tlumivý účinek n{mi ovl{daných vyšších mozkových center na ta nižší,

kter{ automaticky integrují naši polohu. V mnohých {san{ch zaujím{ jednotlivec pro něho neob-

vyklou polohu, na kterou si tím p{dem musí soustředit, což vyvol{ než{doucí aktivitu vyšších

mozkových center. Proto je vhodné od {sany odvést myšlenky meditačními technikami, uvolnit

se v ní, d{t průchod nižších centrům a nechat je pracovat na harmonizaci tonusového tempa.

[sany jsou účinné, i pokud nejsou prov{děny zcela dokonale. Aktivov{ním nižších primitiv-

ních center se jedinec učí překon{vat své naučené postoje, uvolněním v pozici člověk "zapomene"

na vykon{vané úsilí (Patandžali, dle Kuvalayananda & Vinekar, 1990) a toto "zapomenutí" člo-

věka učí, jak si navodit příjemnější pocit v neobvyklé, bolestivé či nepříjemné situaci, funguje

tedy jako n{cvik nové copingové strategie. Dalším mechanismem je dobrý pocit z tělesné n{mahy

a relaxace, zejména v oblasti proprioceptivní (hlavy a krku), kter{ m{ příznivý vliv na respiraci a

stabilizuje emoce. Díky obr{ceným pozicím se také lépe prokrvuje mozek (Singh, 2006).

PRANAJ[MA (DECHOV[ CVIČENÍ)

Dech je nejzřetelnější manifestace lidského těla, jeho ovl{d{ní vede k ovl{d{ní nervové činnosti,

což vede k ovl{d{ní myšlenek. Pozorov{ní dechu vede k zaměření se na nervové stimuly a moti-

vy mysli. Tato skutečnost způsobuje pozitivní změny v psychice (Michelis, 2004). Jedinec díky

dých{ní může odbourat tělesnou i psychickou nepohodu a posílit vůli (tamtéž). Dechov{ cvičení


28

pom{hají stabilizovat emocion{lní otřesy (Singh, 2006) a to zejména díky balancov{ní interakce

mezi sympatikem a parasympatikem (Caplan & kol.,2013). Dýchací techniky působí sedativním

účinkem, při hlubší relaxaci dokonce dočasnou ztr{tu ega a extatické vibrace (Singh, 2006).

DH[RANA (KONCENTRACE)

Klíčem k sebepozn{ní je rozšiřov{ní vědomí. Tak, jako oko nemůže spatřit celé spektrum světla i

naše vědomí vním{ pouze určitý rozsah okolních jevů. Jóga se zaměřuje na vním{ní a citlivé roz-

lišov{ní různých ment{lních úrovní, zejména pak meditativní techniky se snaží zaznamenat pu-

tov{ní nervového vzruchu a jeho působení na aktu{lní stav bytí. Lidské vědomí je nuceno neust{-

le zpracov{vat vnější podněty, doch{zí k tomu jak instinktivně, tak vlivem společenských

podmínek. Jógové techniky se snaží lidské vědomí zaměřit na podněty vych{zející z nitra a eli-

minovat než{doucí rušivé vlivy z okolí posilov{ním koncentrace (Michelis, 2004).

S dh{ranou úzce souvisí také to, jak jedinec dok{že vydržet s{m se sebou a orientovat se ve

svém vnitřním prostoru. Psychologicky to odpovíd{ konceptu „kapacity být s{m“. Kapacita být

s{m je schopnost zahrnující kompetenci sebeuklidnění, ovl{dnutí afektu a kontroly impulsů a

koncentrace. Tento koncept zavedl psychoanalytik Winnicott a inpiroval ho z{jem psychologie o

strach ze samoty a zkoumal ji především u vztahu dítěte s matkou (Winnicott, 1958). Tato schop-

nost je ale důležit{ pro emocion{lní zralost dospělého jedince. Pokud jedinec není schopen zpra-

covat frustraci ze samoty, kromě toho, že je pod stresem, může dojít k obsesivnímu chov{ní, které

mu dočasně uleví. Může se jednat o z{vislosti – například na drog{ch, alkoholu, jídle, sexu nebo

cvičení (McClure, 2015). Tyto z{vislosti jsou projevy odklonových strategií.

DHJ[NA (MEDITACE) A SAM[DHI (DOKONALÉ POHROUŽENÍ) Filozofie jógy považuje za hlavní pramen pozn{ní přímou zkušenost a při praktikov{ní jógy je

důležité maxim{lní uvědomění vlastního těla. Při maxim{lním uvědomění se tělo stane

ovladatelným, stejně tak jako mysl, jelikož fungují propojeně. Sam{dhi lze psychologicky označit

jako superuvědomí, které vede k plné seberealizaci. Na koncept plného uvědomění měl v

psychologii velký vliv funkcionalismus, který se nezaměřoval na zkoum{ní vědomí samotného,

avšak na jeho funkci. Jeho představitel James interpretoval naopak nevědomí jako klíč ke

spiritualitě a pozn{ní lidské duše (Michelis, 2004). Ze stejného principu vych{zejí i


29

psychoanalytické školy. Při józe se také dostavuje dočasně fenomenologick{ jednota sloučením

povědomím o prostředí, ve kterém žijeme a našeho vnitřního prostředí, tato f{ze tvoří ochranný

mechanismus proti úzkost vyvol{vajícím podnětům (Singh, 2006).

JÓGA JAKO PLACEBO?

Nesmím opomenout, že velkou roli v působení jógy na jedince může hr{t placebo efekt. Placebo

efekt je definov{n jako efekt změny, kter{ je přisuzov{na podané substanci či danému postupu,

avšak z{roveň není možné, aby danou změnu ona substance či postup způsobila (Stewart-

Williams & Podd, 2004). Placebo efekt je jedno z možných vysvětlení benefitu fyzického cvičení.

Nejčastěji je spojov{n s oček{v{ním z předchozí zkušenosti (Corsini, 1994, dle Reed, 2014) a efek-

tem pouhého vystavení (pokud je jedinec dříve obezn{men s pozitivními dopady) (Bomstein,

1989; Zajonc, 1968, dle Reed, 2014). A pr{vě efekty cvičení jsou hojně publikov{ny ať už v médi-

ích či odborných zdrojích.

Účinek býv{ oček{v{n jak u n{ročných typů cvičení i u aktivit s nižší fyzickou z{těží, jako je jó-

ga (Sandlund & Norlander, 2000, dle Reed 2014). Teorie oček{v{ní je založena na tom, že oček{-

v{me nějaký důsledek a samotné oček{v{ní produkuje předpokl{daný jev. Ve studii Quilty & kol.

(2013), 81% z 290 osob cvičí jógu, aby zlepšili svůj celkový psychický i fyzický stav a 73% aby lépe

zvl{dali stres. D{ se tedy předpokl{dat, že u osob, které čekají lepší zvl{d{ní stresu, tento efekt

skutečně nastane. V ostatních motivacích byly zahrnuty motivace jako flexibilita či redukce v{hy,

zahrnuty v dotazníku této pr{ce. Vzhledem k tomu, že respondenti byli obezn{meni s tím, že se

výzkum, kterého se účastní, týk{ souvislosti jógy a stresu, mohli se více soustředit na tento úči-

nek.

Problematikou placeba a jógy se zabýval Reed (2014), který zkoumal placebo efekt u studentů

začínajících s jógou. Výzkumu se účastnilo 23 studentů v experiment{lní skupině a 22 v kontrolní,

obě skupiny cvičily po dobu 15 týdnů hatha jógu dvě hodiny týdně. Prvních šest týdnů nosila

experiment{lní skupina po dobu cvičení silikonový n{ramek, který byl označen za bioenergetický

a měl negativně ovlivňovat arousal a n{ladu. Bylo zjištěno, že n{ramek skutečně ovlivnil n{ladu

a vznik{ tedy důvod se domnívat, že by placebo efekt mohl mít silnější efekt na n{ladu než sa-

motn{ jóga.


30

Osoby cvičící jógu měli také dle survey Stussman & kol. (2015) vyšší tendeci se starat o osobní

blaho a užívat přírodní suplementy pouze z preventivních a wellness důvodů. Také se zjistilo, že

s jógou souvisí celkově zdravější styl chov{ní. Osoby, které ji praktikují, mají sklon zdravěji jíst,

častěji cvičit, přestat kouřit a alkohol a v survey uvedly, že to je pravděpodobně jeden z důsledků

jógy. Kdežto uživatelé pouze přírodních suplementů tyto tendence nepopisovali. Z 2,729 osob

praktikujících jógu zde 86,1 % uvedlo, že díky józe redukují stres, 59,3% uv{dí zlepšení sp{nku,

67,2% uv{dí celkově lepší pocit, 39,3% uv{dí lepší vypoř{d{v{ní se se zdravotními problémy a

81,9% zlepšení celkového zdravotního i psychického stavu. Zde je na místě diskuze, za co může

skutečně jóga, za co oček{v{ní a co je pouze doprovodný jev.

JÓGA A COPINGOVÉ STRATEGIE

Jóga klade velký důraz na utv{ření spr{vných psychologických postojů. Z hlediska jógové filozo-

fie potíže pramení z nevědomosti a nečistot mysli (Kuvalayananda & Vinekar, 1990). Za nečistoty

mysli jsou považov{ny naše pudy, instinkty a negativní emoce (Wilber, 2002). Cílem jógy je pěs-

tovat a usměrňovat své postoje k soci{lním situacím i k sobě samému. Není-li naše mozkov{ kůra

pod nadvl{dou emocí, je do jisté míry schopna jinak autonomní prvky (např. instinkty) a syste-

matických n{cvikem postojů lze dojít k eliminaci impulsivního chov{ní a než{doucích prvků. Na

vědomé emocion{lní konflikty se dle Kuvalayananda & Vinekara (1990) aplikují Patandžaliho

první dva stupně - z{kazy (j{mu) a příkazy (nij{mu), pozice ({sany) a dechov{ cvičení (pranaj{-

ma) pak pom{hají předch{zet nevědomým konfliktům. Pr{vě tyto emocion{lní konflikty jsou

původci stresu a jóga zde funguje jako copingov{ strategie – j{ma a nij{ma jsou vzhledem ke své

povaze vědomých z{kazů a příkazů zaměřeny na problém samotný a v podstatě příklonové stra-

tegie. [sany a pr{n{j{ma z holistického pohledu vedou k homeost{ze a uklidnění mysli, kter{ je

pak schopna redukovat impulsy a lépe se zaměřit na samotný problém. Jóga zvyšuje uvědomění

přítomného momentu a také d{v{ jedinci prostor pro regulaci emocí a praktikov{ní sebeuklidňu-

jících technik (Harper, 2010, dle Caplan & kol., 2013). Tato strategie by dle mé hypotézy měla být

integrov{na do běžného života a projevit se v rozdílech v používaných strategiích.

Souvislost jógy a copingových strategií zatím nebyla příliš zkoum{na. Mehrabi & kol. (2012)

zkoumali efekt jógy na zdravotních sestr{ch a došli k z{věru, že jógov{ intervence posílila strate-


31

gie zaměřené na problém a redukovala strategie zaměřené na emoce a strategie vnímané jako

neefektivní. Podobnému z{věru se přikl{ní i Schell & kol. (2002), kde na studentech pozorovali

snížení pociťovaného distresu, zejména posíleném na problém zaměřených strategií, kdežto ne-

pozorovali takřka ž{dnou změnu u emočních.

Současný výzkum se více než na souvislost strategií zvl{d{ní a jógy zaměřuji na glob{lní hladi-

nu stresu a jógy. Bohužel jak jsem uvedla výše, doch{zí k přílišnému zobecnění, kde jóga je inter-

pretov{na jako významný pomocník redukce stresu, avšak mechanismy nejsou pops{ny. Michal-

sen & kol. (2005) testovali tří měsíční program na žen{ch pociťující distres, zde došlo k výrazné

redukci distresu, doporučují však další zkoum{ní, ke stejným z{věrům a doporučení došli i u

policejní akadamie (Jeter & kol., 2013).

Najdou se však i studie, kde se redukce stresu jógou nepotvrdila. White (2012) u dívek ve škol-

ním věku zaznamenala v obou skupin{ch již relativně nízké hladiny stresu před zač{tkem expe-

rimentu, jógou nebyly způsobeny signifikantní rozdíly. Jedna z možných odůvodnění je, že dívky

měly jógu zadanou za dom{cí úkol a ty jsou považov{ny za stresor, tudíž se pozitivní vliv jógy a

negativní plynoucí ze zad{ní úkolu mohly vz{jemně rušit (White, 2012). Další experimenty na

střední škole zaznamenaly zlepšení poruch n{lad a úzkosti, ale u celkové hladiny stresu nebyly

ž{dné změny (Noggle & kol., 2012), domnív{m se, že z podobných důvodů jako u předchozí –

povinn{ jóga = stresor.

U jiných studentů však stres díky józe poklesl (Conboy & kol., 2013). V této studii mnoho stu-

dentů uvedlo domněnky, že stres je výrazně ovlivňov{n stylem vlastního uvažov{ní. Jóga jim

pom{hala zejména relaxacemi, dých{ním, soustředěním se na jiné podněty než stresory, snahou o

volný tok myšlenek a protahov{ním. Studenti pak využívali techniky naučené z jógy i v běžném

životě (Conboy & kol., 2013). Tento aspekt je přínosný a mohl by přispět k rozvoji programu pro

osvojení si efektivních technik zvl{d{ní, například pro studenty (Boujut, 2013). V tomto případě

by jóga utv{řela tendence k odklonovým druhům strategií.

Bylo provedeno i srovn{ní s kognitivní terapií v působení na stres management, zde nebyly za-

znamen{ny ž{dné signifikantní rozdíly, což nahr{v{ myšlence, že jóga může být stejně účinn{

jako psychologické terapie (Granath & kol., 2006). Simard & Henry (2009) potvrzují snížení stresu

a zlepšení well-beingu po jógové intervenci u studentů medicíny, obdobn{ zjištění – pokles stre-


32

sových symptomů a obav u studentů zaznamen{vají i Mueller, & kol. (2013). Co se týče ostatních

psychologických parametrů, přes které by jóga mohla ovlivňovat stres, společně s rozdíly mezi

copingovými strategiemi byly u jógové skupiny zaznamen{ny vyšší skóre spokojenosti se živo-

tem, lepší n{lada a nižší skóre u podr{žděnosti, agresivity, otevřenosti, emotivnosti a somatic-

kých potíží (Schell & kol., 1994).


33

EMPIRICK[ Č[ST

Hlavním cílem výzkumu je zjistit, zdali měsíční jógov{ intervence bude mít dopad na strategie

zvl{d{ní stresu.

Hypotézy H1: U skupiny cvičící jógu vzroste počet strategií zaměřujících se na problém.

Jedinec si během cvičení dok{že integrovat způsoby, jak se naučit zvl{dat své emoce, tu-

díž ve stresové situaci už se na ně nebude muset tolik soustředit, a zaměří se rovnou na řešení

problému. Na ovl{d{ní emocí se ve stresové situaci podílejí především dechov{ cvičení. Díky

pr{ci s koncentrací (dh{rana) na přítomný okamžik také předpokl{d{m zaměření se na problém.

H2: U skupiny cvičící jógu dojde k redukci odklonových strategií.

Dechov{ cvičení pom{hají stabilizovat emocion{lní otřesy a meditační techniky navozují

fenomenologickou jednotu jedince a prostředí. Učí jednotlivce neutíkat od moment{lního oka-

mžiku, z{roveň se jóga snaží eliminovat impulsivní chov{ní, které často stojí za pozadím odklo-

nových strategií, proto předpokl{d{m jejich redukci. Podobně jako u první hypotézy předpokl{-

d{m klíčovou roli pr{ce s koncentrací.


34

Výzkumný design a sběr dat

Provedený výzkum je kvaziexperiment{lní povahy. Vzorek byl vytvořen příležitostným výbě-

rem. První č{st měření experiment{lní skupiny probíhala osobně na kurzech jógy v Brně, jednot-

liv{ studia jsou uvedeny v kapitole výzkumný soubor. Před zač{tkem hodiny byli cvičenci upo-

zorněni, že se po skončení hodiny mohou zapojit do výzkumu k bakal{řské pr{ci, účast byla plně

dobrovoln{. Dotazník (viz příloha č. 1) mohli vyplnit přímo na místě, v dalším případě byla po-

skytnuta emailov{ adresa, na kterou byl dotazník ve form{tu Google formul{ře (viz příloha č. 4)

zasl{n. První měření probíhalo v termínech od 1. 2. do 17. 2. 2016 a bylo vyplněno 57 dotazníků.

Druhé měření probíhalo již čistě elektronicky a to v termínu od 1. 3. do 17. 3. 2016 a navr{tilo se

41 dotazníků, avšak do výzkumu byli zahrnuti pouze respondenti, kteří uvedli, že cvičili mini-

m{lně hodinu týdně (n = 32). Kontrolní skupina byla získ{na příležitostným výběrem elektronic-

kou i osobní formou. Odkaz k vyplnění byl umístěn na soci{lní síť facebook (osobní profil, ud{-

lost a různé z{jmové či studijní skupiny) a diskuzní fórum str{nky vinted.cz, také samotní

respondenti byli vyzv{ni k dalšímu šíření odkazu, forma sběru dat se tedy zkombinovala

s metodou sněhové koule. K dotazníku (viz příloha č. 2) byla připojena kolonka zjišťující emailo-

vou adresu, kam byl po měsíci zasl{n odkaz a pokyny k druhému kolu vyplňov{ní. Při prvním

měření bylo nasbír{no 86 dotazníků. Při druhém měření se navr{tilo 55 dotazníků, z tohoto počtu

byla vytvořena skupina pomocí p{rov{ní ke kontrolní skupině a to dle pohlaví, věku, vzděl{ní a

povol{ní (viz tabulka č. 3).

Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvořili začínající účastníci jógových kurzů v Brně. Do výzkumu se zapojili n{-

vštěvníci studií Jóga v Brně, Happy yoga, Iyengar Yoga Centrum Brno a kurzů power jógy ve

fitness centru Blue Gym. Původně bylo osloveno a navštíveno více studií, nesetkala jsem se

ovšem s velkým z{jmem o zapojení se do výzkumu. Zajištění lepších experiment{lních podmínek


35

by nepochybně vedlo k validnějším výsledkům, ale i tak se d{ výzkumný vzorek pro potřeby

bakal{řské pr{ce považovat za dostatečný, a může sloužit jako sonda pro případné pokračov{ní

výzkumu pro diplomovou pr{ci.

Podmínka pro účast ve výzkumu byla nulov{ či minim{lní předchozí zkušenost s jógou.

V prvních třech studiích se jednalo o předplacené kurzy, což přispívalo k motivaci cvičit po celou

dobu trv{ní experimentu. Experiment{lní skupinu (n = 32) tvořilo 5 mužů a 27 žen, kontrolní (n =

32) 6 mužů a 26 žen. Průměrný věk experiment{lní skupiny byl 32,1 +/- 10,4 let a kontrolní 32,4

+/- 11,5 let. U experiment{lní skupiny převažovalo vysokoškolské vzděl{ní (43,8%), vyšší odbor-

né vzděl{ní uvedlo 21,9% a maturitní stupeň uvedlo 34,4% osob. U kontrolní skupiny, kde převa-

žovali studenti vysokých škol, byl nejčastější nejvyšší dosažený stupeň vzděl{ní maturita (50%),

vysokoškolského stupně dos{hlo 40,6% probandů, vyšší odborné vzděl{ní mělo 6,3% responden-

tů a 1 osoba (3,1%) uvedla výuční list.

U všech respondentů převažovalo fyzicky nen{ročné zaměstn{ní (viz tabulka č. 3).

V experiment{lní skupině (n = 32) převažovala lehk{ fyzick{ aktivita (53,1%), ž{dnou aktivitu

(mimo jógu) neprovozovalo 12,5% osob, střední 6,3% a těžkou 28,1%. V kontrolní skupině nepro-

vozovalo ž{dnou fyzickou aktivitu 21,9%, lehkou 50%, střední 21,9% a těžkou 6,3%. Za lehkou

aktivitu byla považov{na chůze a cvičení s nízkou tepovou frekvencí (například pilates, bosu) do

1 hodiny týdně. Do střední z{těže byly zařazeny aerobní a kondiční aktivity do 3 hodin týdně. Do

skupiny těžk{ z{těž patří osoby, které se hýbou denně nebo min. 3 kr{t týdně mají n{ročnou

sportovní aktivitu v délce aspoň 60 minut.

Další zkoumanou proměnnou byla motivace ke cvičení jógy, kter{ se týk{ pouze experiment{l-

ní skupiny. Jednalo se o položky redukce v{hy (9,4 %), zpevnění těla (56,3 %), relaxace (40,6 %),

naučit se spr{vně dýchat (15,6 %), rozvinout flexibilitu těla (56,3 %), zvýšit fyzickou kondici

(25 %), efektivně tr{vit volný čas (6,3 %) a socializace (0,0 %).


36

Skupina Četnost Procenta

experiment{lní student 7 21,9

administrativa 3 9,4

zdravotnictví 4 12,5

školství 2 6,3

management 2 6,3

služby 2 6,3

OSVČ 6 18,8

obchod 1 3,1

technik 1 3,1

designer 2 6,3

mateřsk{ dovolen{ 2 6,3

celkem 32 100,0

kontrolní student 14 43,8

administrativa 8 25,0

zdravotnictví 2 6,3

management 2 6,3

služby 2 6,3

OSVČ 1 3,1

technik 3 9,4

celkem 32 100,0

Tabulka 3: Přehled zaměstn{ní vyp{rovaných skupin


37

Metody

Na zjišťov{ní strategií zvl{d{ní stresu byl použit Tobinův invent{ř copingových strategií (Coping

Stress Inventory – CSI, viz příloha č. 3). Původní anglickou šk{lu jsem přeložila a překlad byl

zrevidov{n lektorkou angličtiny. Tento invent{ř patří k aktu{lně používaným metod{m měření

copingových strategií, byl využit například ve výzkumech copingových strategií a distresu u v{-

lečných veter{nů (Hessinger, 2014) a adolescentních pacientů s rakovinou (Sanjari & kol., 2008) či

výzkumu týkající se pečovatelek o osoby s Alzheimerovou chorobou (García-Alberca & kol.,

2013). Tobinův invent{ř byl využit rovněž také u výzkumu copingových strategií a souvislosti

kompulzivního nakupov{ní (Otero-López & Villardefrancos, 2014), poruch příjmu potravy (Lo-

bera & kol., 2009) nebo sebevražedného chov{ní (Kattimani & kol., 2015). Metoda je také využí-

v{na skrz různé sociokulturní a demografické podmínky (Morimoto & Shimada, 2015). Tobinův

invent{ř v origin{lní formě obsahuje 72 položek a identifikuje tyto dimenze zvl{d{ní: na problém

zaměřené, kognitivní restruktuaci, projevy emocí, soci{lní oporu, vyhýb{ní se problému, fanta-

zijní únik, sebekritiku a soci{lní izolaci (Tobin, 1985, 1995).

Při pilot{ži se původní 72 položkov{ neosvědčila, respondenti (n = 7) k ní měli mnoho připo-

mínek, některé ot{zky nebyly jasné, d{le měli pocit, že se spousta ot{zek opakuje a metoda jim

přišla příliš zdlouhav{. Pro účely pr{ce byla použita zkr{cen{ 32 položkov{ metoda. Dle testov{-

ní kratší 16 položkové verze, tato zkr{cen{ verze spolehlivě indikuje dimenze zvl{d{ní jako pů-

vodní s obdobnou reliabilitou (Cronbachovo alfa = 0,83, korelace mezi výsledky po dvou týdnech

0,7), jedin{ slabina je slabší Cronbachovo alfa u některých dimenzí zvl{d{ní (Addison & kol.,

2007). Validita 16 položkové šk{ly byla testov{na na 5 302 osob{ch afroamerické populace.

Z původních 72 položek bylo vybr{no 16 tak, aby reprezentovaly každou dimenzi zvl{d{ní. U

každé dimenze vyšla přijateln{ hodnota Cronbachovy alfa, a to v rozmezí od 0,58 do 0,72. Fakto-

rov{ analýza prok{zala, že položky měří copingové chov{ní akur{tně a položky odpovídají jed-

notlivým dimenzím (Addison & kol., 2007). Další studie testovala validitu Tobinova invent{ře na

populaci starších osob ve Španělsku (Rubio & kol., 2016), kde již šk{la byla validizovan{ jako

validní a reliabilní s Cronbachovou alfa v rozpětí 0,63 do 0,89 (Cano García & kol., 2007). U popu-

lace starších osob (55 – 99 let) byla naměřena také uspokojiv{ reliabilita, Cronbachova alfa se po-


38

hybovala v rozmezí 0,65 do 0,89. Autoři nepotvrdili výskyt sekund{rní a terci{rní úrovně šk{ly

ve svém měření, což vysvětlovali malým vzorkem a nerovnoměrným rozložením mužů a žen ve

skupin{ch. Byly však naměřeny pozitivní korelace u položek příklonových strategií, jednalo se o

řešení problému, kognitivní restruktutaci, soci{lní oporu a projevy emocí. Z{roveň byla zjištěna

negativní korelace těchto položek s odklonovými – vyhýb{ní se, sebekritika a soci{lní izolace.

Autoři doporučují další testov{ní šk{ly zejména v odlišných sociodemografických podmínk{ch.

Při výběru metody jsem zvažovala více možností. Na teorii pozornosti, se kterou jóga souvisí,

byla vytvořena šk{la Miller Behavioral Style Scales (MBSS) a měří monitoring (monitorov{ní) a

blunting (otupění) (Miller, 1987, dle Zeidner & Endler, 1996). Skl{d{ se ze čtyř hypotetických si-

tuací s osmi možnostmi výběru řešení. Nevýhodou této šk{ly je, že se zaměřuje pouze na situace,

které způsobují úzkost a vynech{vají stresové situace s povahou výzvy, ublížení nebo například

ztr{ty.

Další z možností měření copingu je Mainzův invent{ř vigilance (ostražitost) a kognitivního od-

klonu. Vych{zí z konceptu Krohna (1993, dle Zeidner & Endler, 1996) a obsahuje 8 hypotetických

situací, které mají vyvolat úzkost, představují fyzické nebezpečí a další sada situací ohrožuje ego

jedince. U každé situace je na výběr 18 položek, přitom každ{ z nich indikuje ostražitost nebo

kognitivní odklon. Rovněž odpovíd{ rozdělení příklonové a odklonové strategie.

Poměrně používanou metodou je The Ways of Coping Questionnaire (WCQ). Tato metoda vy-

ch{zí také jako Tobinův invent{ř z pr{ce Lazaruse a Folkmanové (1984) a identifikuje strategie na

problém a na emoce zaměřené. Skl{d{ se z 50 položek rozdělených do osmi šk{l. Je problematic-

k{ zejména z důvodu, že se extrahované faktory mění vlivem popsaného stresoru, tento problém

však lze najít u většiny šk{l copingu. Vnitřní konzistence a reliabilita této šk{ly není uspokojiv{,

metoda počít{ s tím, že se jedinci budou přizpůsobovat situaci, tudíž můžou při opakovaném

měření využít jiné strategie. Dalším problém této šk{ly je, že všechny položky v extrahovaných

faktorech nejsou stejné v{hy a nevych{zí ze stejného teoretického z{kladu (Zeidner & Endler,

1996).

Autor invent{ře Coping Strategy Indicator (CSI) Amirkhan (1990, dle Zeidner & Endler, 1996)

shrom{ždil 161 copingových strategií z již existujících šk{l a svých předchozích studii a opako-

vanými faktorovými analýzami vytvořil n{sledující subšk{ly – problém řešící, vyhled{v{ní opory


39

a únik. Při validizaci však bylo zjištěno, že např. faktor vyhled{v{ní soci{lní opory z pr{ce Laza-

ruse a Folkmanové (1984) v CSI více koreluje s faktorem problém řešících strategií než s faktorem

opory. Tato šk{la se nedoporučuje pro empirické použit (Zeidner & Endler, 1996), proto jsem se ji

nerozhodla použít.

Lépe je na tom šk{la Coping Inventory for Stressful Situations (CISS), kter{ zvl{d{ní rozlišuje

zvl{d{ní na úkol zaměřené, emočně orientované a vyhýbavé. Vych{zí rovněž ze všeobecně přijí-

maného rozlišení strategií zvl{d{ní a to jak dle terci{rní úrovně (příklonové versus odklonové),

tak v sekund{rní (problém versus emoce). Zde je d{le navrhnuto rozdělit vyhýbavé strategie na

rozptylov{ní sebe sama a na soci{lní rozptýlení. Tato šk{la vykazuje dobré psychometrické vlast-

nosti a koreluje se šk{lou Ways of Coping Questionnaire. Nedostatek je, že obsahuje pouze tři

dimenze, které nejsou schopny obs{hnout komplexnost zvl{d{ní. Také je zaměřen na dispozice

zvl{d{ní, takže pokrýv{ jen jeden faktor zvl{d{ní, je doporučeno přidat i situační faktory (Zeid-

ner & Endler, 1996).

Další možností je invent{ř COPE Scale, který také vych{zí z rozlišení na problém a na emoce

orientovaných strategií a obsahuje 13 šk{l – aktivní zvl{d{ní, pl{nov{ní, potlačení, sebeovl{d{ní,

instrument{lní soci{lní podpora, emocion{lní soci{lní podpora, pozitivní reinterpretace, přijetí,

příklon k n{boženství, volný projev emocí, popření, stažení se a myšlenkový únik. COPE inven-

t{ř je citlivý na rozlišov{ní dispozičních charakteristik zvl{d{ní. K n{stroji byla přid{na ještě situ-

ační verze, kdy respondenti byli vyzv{ní k vybavení si stresové situace, kterou prodělali za po-

slední dva měsíce. Tato verze s verzí dispoziční korelovala mírně až středně, což potvrzuje

předpoklad, že dispozice zvl{d{ní mohou variovat od situace. Pro vyvinutí kvalitní šk{ly pro

zvl{d{ní je tedy třeba zahrnout dispoziční, situační i osobnostní charakteristiky. Například moni-

toring a blunting takřka vůbec nesouvisí s dispozičním zvl{d{ním, kdežto optimismus úzce ano.

N{stroj COPE je vhodný k měření copingu a doporučuje se d{le rozšiřovat (Zeidner & Endler,

1996).

Jak tedy coping měřit? K vytvoření ide{lní šk{ly je třeba najít vyv{žený poměr mezi indukcí

z předchozího výzkumu a dedukcí z výpovědí respondentů. Také není dosud vyřešena ot{zka,

zdali je každ{ copingov{ epizoda jedinečn{ a r{mov{na situací nebo zdali existují významné dis-

poziční rozdíly. V této ot{zce však rozhoduje i to, co potřebujeme pozorovat. Pokud se zaměříme


40

na intraindividu{lní rozdíly, bude vhodnější situační metoda a z logiky věci dispoziční se bude

lépe měřit interindividu{lně. Pokud se nebudeme chtít zaměřit pouze na popis, ale i vysvětlení a

predikci, zde poslouží lépe šk{la dispoziční (Zeidner & Endler, 1996). V této pr{ci jsem zkoumala

intraindividu{lní rozdíly, byla tedy zvolena šk{la situační. D{le se musíme rozhodnout mezi tím,

jestli v metodě bude použita pro všechny stejn{ hypotetick{ situace nebo budou respondenti vy-

zv{ni k popisu vlastní. Hypotetick{ m{ lepší interní validitu a psychometricky je výhodnější pro

srovn{ní skupin (Zeidner & Endler, 1996).

POPIS DOTAZNÍKU

Dotazník byl rozdělen na dvě č{sti. První zjišťovala pohlaví, věk, nejvyšší dosažené vzděl{ní,

zaměstn{ní, emailovou adresu a na konec byla zařazena otevřen{ ot{zka na popis fyzické aktivity.

U experiment{lní skupiny byla zjišťov{na motivace cvičit jógu a ve druhém kole vyplňov{ní kon-

trolní ot{zka, jak často jógu za poslední měsíc cvičili. Položky motivace byly převzaty z výzkumu

srovn{vajícího motivaci ke cvičení jógy a pilates (Petracovschi, 2014). V druhé č{sti byli respon-

denti vyzv{ní k vybavení si a stručnému pops{ní stresové situace, n{sledoval Tobinův invent{ř,

kde respondenti vyjadřovali souhlas s výroky na šk{le 1 až 5. Pro přiblížení jednotlivých stylů

zvl{d{ní uvedu jednotlivé položky. U řešení problémů se jednalo o položky „Soustředil/a jsem se

na to, co jsem musel/a udělat, na další krok.“, „Vytvořil/a jsem si pl{n řešení a n{sledoval/a ho.“,

Okamžitě jsem se pustil/a do řešení problému“, Věděl/a jsem, co by bylo třeba udělat, usilovně

jsem se snažil/a dos{hnout nějakého řešení.“.

Kognitivní restrukturace obsahovala položky „Snažil/a jsem se najít lepší str{nku věci.“, „Podí-

val/a jsem se na situaci v jiném světle a snažil/a dojít k nejlepšímu dostupnému řešení.“, „Uvě-

domil/a jsem si, co je pro mě podstatné a došel k z{věru, že se zase tolik nestalo.“ a „Přesvědčo-

val/a jsem se, že věci nejsou tak špatné, jak se zdají být.“.

Projevy emocí představovaly výroky „Nechal/a jsem volně projevit své pocity a tím se mi ulevi-

lo.“, „Poněkud jsem neovl{dl/a své pocity.“, „Nechal/a jsem se strhnout emocemi.“ a „Bral/a jsem

v potaz své pocity a nechal/a je působit.“.


41

Soci{lní opora se týkala výroků „Našel/a jsem si někoho, kdo dobře naslouch{.“, „Svěřil/a jsem

se někomu o mých pocitech.“. „Promluvil/a jsem si o tom s někým blízkým.“ a „Pož{dal/a jsem

osobu, kterou respektuji o radu.“.

Do jaké míry se jedinec problému vyhýb{, bylo měřeno položkami „Dělal/a jsem, že se vůbec

nic nestalo.“, „Snažil/a jsem se na celou věc zapomenout.“, „Problém jsem si nepřipouštěl/a, od-

mítal/a jsem o něm příliš uvažovat.“ a „Odmítl/a jsem se situací cokoli dělat nebo o ní přemýšlet.“

Fantazijní únik popisovaly položky „Doufal/a jsem v z{zrak.“, „Př{l/a jsem si, aby se buď

všechno vr{tilo zp{tky, anebo aby to bylo už nějak za mnou.“, „Př{l/a jsem si, aby k situaci nikdy

nedošlo.“ a „Doufal/a jsem, že když budu čekat dost dlouho, vše se obr{tí k lepšímu.“

Sebekritiky se týkaly výroky „Uvědomil/a jsem si, že jsem odpovědný/{ za své obtíže a skuteč-

ně jsem se poučil/a.“, „Obviňoval/a jsem se za to, co se stalo.“, „Kritizoval/a jsem se za to, co se

stalo.“ a „Protože to všechno bylo moje vina, raději bych se neviděl/a.“

Poslední byla soci{lní izolace – „Tr{vil/a jsem více času sama.“, „Vyhýbal/a jsem se př{telům

nebo rodině.“, „Vyhýbala jsem se lidem.“ a „Tr{vil/a jsem čas o samotě.“.

Na konci prvního dotazníku bylo kromě poděkov{ní i výzva k účasti na druhém šetření.

STRESOVÉ SITUACE

Vzhledem k problematickému teoretickému uchopení stresu, jsem se rozhodla zařadit situace,

které respondenti považovali za stresující. Opakovaly se slova jako „cítím tlak“, „m{m nedosta-

tek času“, „nezvl{d{m“, „nesplnění cílů“, „selh{ní“, „podr{ždění“, „m{m obavy“, „nemůžu

sp{t“, „špatn{ komunikace“. Ze všech těchto výrazů vyplýv{, že se člověk cítí stresov{n, pokud

situaci nem{ pod kontrolou, cítí se na ni nepřipraven a nejdůležitější roli sehr{v{ pr{vě pociťov{-

ní tlaku. Situace se nejčastěji týkaly školy a studia (n = 19), zaměstn{ní (n = 15), mezilidských

vztahů (n = 10) a rodiny (n = 7). Mezi další původce stresu se zařadily položky hled{ní nového

bydlení, pozdní příchody, nemoci a osobní potíže pramenící se stylu prožív{ní jednotlivce.


42

Výsledky

K analýze dat byl využit statistický program IBM SPSS Statistics 22. U každého respondenta byl

porovn{v{n skór výsledných použitých strategií. Skóry vznikly sloučením položek jednotlivých

dimenzí zvl{d{ní dle manu{lu v příloze. Jejich rozložení s deskriptivními statistikami jsou

v tabulce č. 4.

N Min Max M SD Šikmost Špičatost

experiment{lní Řešení problému 32 1,50 5,00 3,34 0,90 -0,51 0,41 -0,33 0,81

Kognitivní rest. 32 1,50 5,00 3,51 0,94 -0,10 0,41 -0,99 0,81

Projevy emocí 32 1,50 5,00 3,16 1,05 0,24 0,41 -0,89 0,81

Soci{lní opora 32 1,25 5,00 3,16 1,21 0,06 0,41 -1,06 0,81

Vyhýb{ní se 32 1,00 4,25 2,31 0,86 0,20 0,41 -0,39 0,81

Fantazijní únik 32 1,00 5,00 2,69 1,11 0,19 0,41 -0,76 0,81

Sebekritika 32 1,00 5,00 2,66 1,10 0,42 0,41 -0,59 0,81

Soc. izolace 32 1,00 5,00 2,14 1,08 1,11 0,41 1,18 0,81

kontrolní Řešení problému 32 1,50 5,00 3,25 0,84 -0,20 0,41 0,45 0,81

Kognitivní rest. 32 1,00 4,75 3,25 0,90 -0,49 0,41 0,18 0,81

Projevy emocí 32 1,00 5,00 3,07 0,95 -0,02 0,41 -0,36 0,81

Soci{lní opora 32 1,75 5,00 3,58 1,06 -0,37 0,41 -1,00 0,81

Vyhýb{ní se 32 1,00 4,25 2,25 1,00 0,46 0,41 -0,97 0,81

Fantazijní únik 32 1,00 5,00 3,11 1,03 0,13 0,41 -0,19 0,81

Sebekritika 32 1,00 4,75 2,56 1,08 0,43 0,41 -0,50 0,81

Soc. izolace 32 1,00 5,00 2,53 1,08 0,54 0,41 -0,16 0,81

Tabulka 4: Deskriptivní statistiky skórů strategií zvl{d{ní a šikmost a špičatost pro ilustraci rozložení proměnných.


43

Před samotnou analýzou jsem na položky Tobinova invent{ře použila faktorovou analýzu. Bo-

hužel se neuk{zala být vhodn{, KMO Bartlettův vyšel nesignifikantní a zjištěné faktory by vy-

světlily pouze 55% rozptylu. Nelze tedy jednoznačně určit, zda položky invent{ře v mém vzorku

skutečně měřily jednotlivé dimenze. Reliabilita měření vyšla o něco lépe, Cronbachova alfa = 0,83.

Naměřené skóry copingových strategií byly porovn{ny p{rovým t-testem (viz tabulka č. 5).

Normalita rozložení byla testov{na Kolmogorov-Smirnov testem, který vyšel signifikantní, stejně

tak jako jsem neznamenala extrémní hodnoty šikmosti a špičatosti (viz tabulka č. 4). Tuto skuteč-

nost však přikl{d{m malému vzorku. Parametrický test byl přesto použit, jelikož vzorek obsahuje

více než 30 osob a t-test patří k testům robustní povahy. T-testy vyšly signifikantní u položky

řešení problémů t (31) = -4,59, p = 0,00 a kognitivní restrukturace t (31) = -2,62, p = 0,01 na hladině

významnosti α=0,05. U dalších položek nebyly naměřeny signifikantní rozdíly. Bohužel Coheno-

vo d je pro obě proměnné velmi nízké, u řešení problému d = 0,1 a u kognitivní restrukturace d =

0,25, výsledky jsou d{le interpretov{ny v diskuzi.

t df p M SD SE

Min CI Max CI

Experimentální Řešení problému -0,67 0,83 0,15 -0,97 -0,37 -4,59 31 0,00

Kognitivní rest. -0,43 0,95 0,17 -0,78 -0,10 -2,62 31 0,01

Projevy emocí 0,22 0,78 0,14 -0,06 0,50 1,58 31 0,12

Sociální opora 0,06 0,93 0,16 -0,27 0,40 0,38 31 0,71

Vyhýbání se 0,25 0,83 0,15 -0,05 0,55 1,71 31 0,10

Fantazijní únik -0,12 0,81 0,14 -0,41 0,17 -0,82 31 0,42

Sebekritika 0,11 0,87 0,15 -0,20 0,42 0,72 31 0,48

Soc. izolace -0,13 0,76 0,13 -0,40 0,15 -0,93 31 0,36

Kontrolní Řešení problému 0,03 0,86 0,15 -0,28 0,34 0,21 31 0,84

Kognitivní rest. 0,05 0,83 0,15 -0,24 0,35 0,37 31 0,71

Projevy emocí -0,08 0,83 0,15 -0,38 0,22 -0,54 31 0,60

Sociální opora 0,13 1,42 0,25 -0,38 0,65 0,53 31 0,60

Vyhýbání se -0,03 1,06 0,19 -0,42 0,36 -0,16 31 0,87

Fantazijní únik 0,11 1,01 0,18 -0,25 0,47 0,62 31 0,54

Sebekritika 0,05 0,92 0,16 -0,28 0,38 0,34 31 0,74

Soc. izolace 0,16 1,18 0,21 -0,30 0,56 0,60 31 0,56

Tabulka 1: Rozdíly ve skórech zvl{d{ní mezi skupinami - p{rové t-testy

ttt


44

K testov{ní druhé hypotézy byly využity sloučené šk{ly příklonových a odklonových strategií.

Hypotéza zněla, že dojde k redukci odklonových strategií. Zde byl také využit p{rový t-test, kte-

rý vyšel signifikantní opět pouze u příklonových strategiích (viz tabulka č. 6), hypotézu o redukci

odklonových strategií tedy zamít{m.

t df p M SD SE

Min CI Max CI

Experiment{lní E - Eb -0,83 2,01 0,36 -1,55 -0,10 -2,33 31 0,03

D - Db 0,12 1,96 0,35 -0,59 0,82 0,34 31 0,74

Kontrolní E - Eb 0,14 2,48 0,44 -0,75 1,04 0,32 31 0,75

D - Db 0,26 2,31 0,41 -0,58 1,09 0,63 31 0,53

Tabulka 6: Rozdíly skóru příklonových a odklonových strategiích - p{rové t-testy


45

Diskuze Hlavním cílem této pr{ci bylo prozkoumat, zdali měsíční jógov{ intervence bude mít dopad na

strategie zvl{d{ní stresu. První hypotézou bylo, že dojde k posílení strategií zaměřených na pro-

blém. Testov{ní této hypotézy vyšlo signifikantní, tento výsledek je v souladu se studiemi Me-

hrabi & kol. (2012) a Schell & kol. (2002). Vzhledem k malé velikosti účinku však nepovažuji vý-

sledek za věcný. Pokud by jev skutečně existoval, vzhledem k velikosti vzorku a síle testu by ho

můj výzkum nezaznamenal.

Přeci jenom byl zpozorov{n lehký rozdíl mezi skupinami, který mohl souviset s mnoha inter-

venujícími proměnnými. Určitou důležitost přisuzuji tomu, že se v experiment{lní skupině jedna-

lo o osoby, které přihl{šením do kurzů jógy projevili snahu něco ve svém životě změnit, mohli

mít tedy větší snahu řešit stresové situace příklonovými strategiemi. Mezi nejčastější motivace

začít s jógou bylo zpevnění a rozvinutí flexibility těla, což jsou výkonově orientované složky,

soudím tedy, že se díky této motivaci objevila tendence se zaměřovat na problém. Také se jednalo

o osoby, které byly ochotny se účastnit dvojího měření, od kterého měly pravděpodobně nějak{

oček{v{ní, mohl se tedy projevit vliv placeba. Pozorovaný rozdíl mohl také souviset s výrazností

změn během poč{tku praktikov{ní jógy (Park, Riley & Braun, 2015).

Zjištěný rozdíl může být také způsoben tím, že osoby chodící na kurzy jógy se vyznačují urči-

tými charakteristikami. Zjistila jsem rozdíly v tom, jak respondenti popisovali stresové situace. U

studentů psychologie a osob praktikujících jógu jsem v mém vzorku zaznamenala podrobnější a

otevřenější popis ud{lostí než u ostatních respondentů. Toto zjištění se samozřejmě ned{ zobec-

ňovat, ale usuzuji existenci pravděpodobnosti, že osoby, které jsou zvyklé se více pozorovat,

mohly také citlivěji zaznamen{vat změny chov{ní.

Pro uk{zku jak vnímají účinky jógy samotní respondenti, jsem se rozhodla se souhlasem autorů

zařadit anonymní výpovědi z dotazníku. Jeden proband uvedl při druhém měření u popisu stre-

sové situace: „Od té doby, co cvičím bikram jógu, jsem si začala všímat mnohem více věcí kolem sebe. Do

té doby jako bych byla slep{. Naučila jsem se kontrolovat a pozorovat své emoce, být vyrovnanější a vidět

věci takové, jaké jsou, a to ze svého nitra. Chodím cvičit sama a cítím se výborně. Zjistila jsem, že je lepší


46

inteligentní samota než hloup{ společnost. Jóga mne velmi obohacuje, překračuji své hranice a učím se trpě-

livost. Již dok{ži pozorovat a ovl{dat své emoce, lépe se soustředím a žiji šťastnější život, jelikož jsem se

naučila žít v přítomný okamžik, kter{ je tak kr{sný s{m o sobě, ať už jsem sama nebo ve společnosti. Což

m{ vliv na můj osobní život i studium.“ Z úryvku je citeln{ aplikace dh{rany (pr{ce s koncentrací)

do běžného života a s ní spojený n{růst kapacity být s{m a emoční zralosti (Winnicot, 1958).

Pro některé probandy byla jóga srovnateln{ s jinými fyzickými aktivitami: „V moji profesi je dů-

ležit{ duševní hygiena, tu jsem dosud čerpala z běh{ní v přírodě, nyní jsem zapojila i jógu.“ Ot{zkou

srovn{ní účinnosti jógy a jiných fyzických aktivit se současně zabýv{ mnoho studií. Ukazuje se,

že se jedn{ o srovnatelné metody, v některých případech se zd{ být jóga účinnější, jedn{ se však o

zjištění, které je důrazně doporučeno d{le zkoumat (Ross & Thomas, 2010; Govindaraj, 2016; Park

& kol., 2014).

Dle dalšího probanda jóga neměla prokazatelný efekt: „Za měsíc se toho ud{lo velmi, změnila jsem

spoustu věcí, začalo se mi dařit lépe. Ale upřímně si nemyslím, že by to mělo nějakou spojitost s jógou.

Nicméně cvičení mne velmi chytlo a hodl{m v něm pokračovat nad{le.“ Zde pravděpodobně více za-

fungovalo už jen samotné rozhodnutí změny. V jiném případě jóga fungovala jako medi{tor: „Po-

slední měsíc jsem cvičila skoro každý den, pozoruji na sobě změny, cítím pnutí se hýbat, ale nejvíce se mi

líbilo, že jsem při cvičení měla konečně čas sama pro sebe.“ Výpovědi byly zařazeny volně u kontrolní

ot{zky, jak často probandi za poslední měsíc cvičili nebo u popisu stresové situace. Nedotazovala

jsem se na ně přímo, abych neovlivnila vyplňov{ní dotazníku zvl{d{ní.

Testov{ní druhé hypotézy o redukci odklonových strategií se nepotvrdila. Vzhledem k tomu,

že z{padní jóga je zaměřen{ na {sany, jedna z teorií je, že během prov{dění n{ročnějších {san je

jedinec nucen se nekoncentrovat na nepohodlí či nezvyklé pozice a v {saně se uvolnit. Pokud by

se tato hypotéza nepotvrdila ani na větším homogenním vzorku, mohlo by to být způsobeno tím,

že se jedinec během jógy naučil, jak si navodit příjemnější pocit v nepříjemné situaci (Kuvalaya-

nanda & Vinekar, 1990), což by odpovídalo spíše emočním, až odklonových strategiím.

V efektu jógy na lidského jedince nelze opomenout jeho svobodnou vůli. Ve stresové situace

existuje cel{ šk{la pravidel a praktik, vych{zející z jógy a je na osobní volbě jedince, zda je bude

využívat. Kromě osobní vůle chov{ní ovlivňuje také síť přímých kontaktů, ve kterých se jedinec

pohybuje, volby tedy nemusí být vždy autonomní (Konecki, 2016), proto je také v teorii zvl{d{ní


47

stresu zdůrazněn vliv kontextu. Prostředí a kontext, ve kterém se probandi pohybovali, tvoří z{-

sadní intervenující proměnnou v tomto výzkumu.

Limity výzkumu

Provedený experiment m{ řadu limit. První je malý vzorek a mal{ velikost účinku. Také délka

intervence jógy nebyla optim{lní, za měsíc cvičení se změny v chov{ní nemusí prok{zat. Pro další

studie bych volila intervenci minim{lně půl roku. Problematický je také fakt, že každ{ osoba cvi-

čila s jinou frekvencí. Podmínka byla minim{lně hodinu týdně, což znamen{ pouhé 4 lekce a je-

diné ověření v tomto aspektu bylo vyplnění údaje v dotazníku. Ačkoli jsem původně zamýšlela

do studie zařadit pouze osoby, které neměly vůbec ž{dnou zkušenost s jógou, kvůli nedostatku

respondentů jsem se rozhodla zařadit i ty, kteří měli v minulosti p{r lekcí za sebou, ale subjektiv-

ně se cítili jako naprostí zač{tečníci.

Jednotlivé osoby navštěvovaly různ{ centra a cvičily různé druhy jógy. Což by dle teorie nemě-

la být z{sadní přek{žka, ale nelze vyloučit, že způsob vedení lekce může ovlivnit to, jak se osoba

na lekci cítí a co si z lekce odnese. Někteří lektoři se více zaměřují na dých{ní a relaxace, někteří

na důkladné prov{dění pozic – nejčastěji u power jógy. Je tedy možné, že osoby, které cvičí

power jógu, se nebudou tolik zaměřovat na harmonizaci psychiky, ale spíše na výkonnostní slož-

ky motivace, jako je redukce v{hy, zpevnění těla, kondice a nebudou se snažit o n{cvik nových

psychologických postojů. Pro příští výzkum bych vybrala osoby se stejnou motivací cvičit jógu a

zajistila pro ně jednotný kurz jógy se stejnou frekvencí cvičení, což byl také můj původní z{měr.

Jsem si vědoma, že jsem na respondenty mohla mít jako experiment{tor vliv. Č{st z nich byla

do experimentu osobně angažovan{, jelikož se jednalo o mé zn{mé. Platí to jak v experiment{lní i

kontrolní skupině. Někteří respondenti podali vyčerp{vající výpověď svých pocitů, někteří mě

kontaktovali s tím, že nevědí, jak mají dotazník vyplnit a zaznamenala jsem, zejména u kontrolní

skupiny tendence vyplňovat dotazník pro ně „spr{vným“ způsobem, což mohlo výrazně ovlivnit

celkové statistiky.


48

Dalším problémem, který jsem během zkoum{ní zaznamenala, že položky dotazníku ne vždy

vyhovovaly popsané situaci. Některé položky invent{ře vyzněly po vztažení k popsané situaci

až absurdním způsobem, měření tedy nemuselo být zcela přesné.

Vzhledem k tomu, že není přesně definov{no, které strategie jsou efektivnější, bych pro další

zkoum{ní společně s invent{řem strategií i metodu měřící celkovou míru pociťovaného stresu.

Také bych výzkum zaměřila na specifičtější populaci, například kvůli existující teorii gendero-

vých rozdílů ve výběru strategií zvl{d{ní (Stanton, Danoff-Burg, Cameron, & Ellis, 1994; Stanton,

Snyder, 1999).


49

Z[VĚR

V této pr{ci jsem se snažila přispět k pochopení toho, jakou roli hraje jóga ve zvl{d{ní stresu.

Představila jsem teorie stresu a jeho zvl{d{ní. Podala jsem dosavadní přehled studií o józe a po-

psala její klíčové mechanismy, přes které ovl{d{ lidský organismus a psychiku.

Na výzkumnou ot{zku, zdali jóga ovlivňuje strategie zvl{d{ní stresu, jsem se snažila odpově-

dět provedením kvaziexperimentu. Jógov{ intervence byla zkoum{na na 32 probandech, vzorek

byl bohužel genderově nevyv{žen a nebyly zajištěny srovnatelné podmínky cvičení. Dle teoretic-

kých východisek existuje důvod se domnívat, že jóga vliv na strategie m{, pro další výzkum bych

však doporučovala longitudin{lní zkoum{ní s homogenním vzorkem, nejlépe jednoho pohlaví.


50

LITERATURA

1. Addison, C., Campbell-Jenkins, B., Sarpong, D. F., Kibler, J., Singh, M., Dubbert, P., Wilson,

G., Payne, T., & Taylor, H. (2007). Psychometric Evaluation of a Coping Strategies Inven-

tory Short-Form (CSI-SF) in the Jackson Heart Study Cohort. International Journal of En-

vironmental Research and Public Health (4), 289 – 295.

2. Adžaja, S. (2000). Psychoterapie východu a z{padu. Praha: Chvojkovo nakladatelství.

3. Andersen & kol., (2012). Stress in America: Our health at risk. Amercian Survey. Dostupné z:

https://www.apa.org/news/press/releases/stress/2011/final-2011.pdf

4. Bartůňkov{, S. (2010). Stres a jeho mechanismy. Univerzita Karlova. Praha: Karolinum.

5. Bienertov{-Vašků, J., Zl{mal, F., Nečes{nek, I., Konečný, D., Vasku, A. (2016) Calculating

Stress: From Entropy to a Thermodynamic Concept of Health and Disease. PLoS ONE 11 (1).

6. Boujut, E., (2013). Development and validation of an exploratory measure to assess student

coping: the student coping scale. College Student Journal, 47(1), 12-23.

7. Brisbon, N. M., & Lowery, G. A. (2011). Mindfulness and Levels of Stress: A Comparison of

Beginner and Advanced Hatha Yoga Practitioners. Journal of Religion and Health, (4). 931.

8. Cano García, F. J., Rodríguez Franco, L., & García Martínez, J. (2007). Spanish version of the

Coping Strategies Inventory. , 35(1), 29-39.

9. Caplan, M., Portillo, A., & Seely, L. (2013). Yoga psychotherapy: The integration of westen

psychological theory and ancient yogic wisdom. Journal Of Transpersonal Psychology, 45(2),

139.

10. Carver, Ch. S., Scheier, M. F., & Weintraub, J. K. (1989). Assessing coping strategies: A theo-

retical based approach. Journal of Personality and Social Psychology, 56 (2), 267-283.

11. Conboy, L. A., Noggle, J. J., Frey, J. L., Kudesia, R. S., & Khalsa, S. S. (2013). Clinical ar-

ticle: Qualitative Evaluation of a High School Yoga Program: Feasibility and Perceived

Benefits. Explore: The Journal Of Science And Healing, 9, 171-180.

12. Coward, H. G. (2002). Yoga and Psychology: Language, Memory, and Mysticism. Al-

bany: State University of New York Press

13. DeLongis, A., & Holtzman, S. (2005). Coping in context: the role of stress, social sup-

port, and personality in coping. Journal Of Personality, 73(6), 1633-1656.

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3732399/

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3732399/


51

14. Eastman-Mueller, H., Wilson, T., Jung, A., Kimura, A., & Tarrant, J. (2013). iRest yoga-

nidra on the college campus: changes in stress, depression, worry, and mindfulness.

International Journal Of Yoga Therapy, (23), 15-24.

15. García-Alberca, J. M., Cruz, B., Lara, J. P., Garrido, V., Lara, A., Gris, E., & Gonzalez-

Herero, V. (2013). The experience of caregiving: the influence of coping strategies on

behavioral and psychological symptoms in patients with Alzheimer's disease. Aging &

Mental Health, 17(5), 615-622

16. Govindaraj, R., Karmani, S., Varambally, S., & Gangadhar, B. (2016). Yoga and physi-

cal exercise – a review and comparison. International Review Of Psychiatry, 1-12

17. Granath, J., Ingvarsson, S., Thiele, U., Lundberg, U. (2006). Stress Management: A Randomi-

zed Study of Cognitive Behavioural Therapy and Yoga. Cognitive Behaviour Therapy, 35.

18. Grossman, P., Niemann, L., Schmidt, S., Walach, H. (2004). Mindfulness-based stress re-

duction and health benefits: A meta-analysis. Journal of Psychosomatic Research, 57, 35–43.

19. Hessinger, J. D. (2014). A comparison study of coping strategies and psychological distress

in oef/oif and vietnam era combat veterans. Dissertation Abstracts International, 74.

20. Choudhury, B. (2007). Bikram Yoga: The Guru Behind Hot Yoga Shows the Way to Radiant

Health and Personal Fulfillment. New York: Harper Collins Publishers.

21. Jeter, P. E., Cronin, S., & Khalsa, S. S. (2013). Evaluation of the benefits of a kripalu yoga

program for police academy trainees: a pilot study. International Journal Of Yoga Therapy,

23(1), 24-30.

22. Joshi, V. (2005). Stres a zdraví. Praha: Port{l.

23. Kattimani, S., Sarkar, S., Rajkumar, R. P., & Menon, V. (2015). Stressful life events, hope-

lessness, and coping strategies among impulsive suicide attempters. Journal Of Neuros-

ciences In Rural Practice, 6(2), 171-176.

24. Kepalaitė, A. (2013). Stress coping strategies of first year students of social pedagogy. Special

Education, (2), 101-108.

25. Khoury, B., Sharma, M., Rush, S., & Fournier, C. (2015). Mindfulness-based stress reduction

for healthy individuals: A meta-analysis. Journal of Psychosomatic Research 78, 19–528.

26. Kohoutek, T. (2014). Zvl{d{ní z{těže jako téma psychologické teorie a výzkumu. Disertační

pr{ce. Masarykova univerzita, Fakulta soci{lních studií.

27. Konecki, K. T. (2016). The Process of Becoming a Hatha-Yoga Practitioner. Qualitative Socio-

logy Review, 12(1), 6-40.


52

28. Krishna, B. H., Pal, P., Pal, G. K., Sridhar, M. G., Balachander, J., Jayasettiaseelon, E., & Gaur,

G. S. (2014). Yoga Training In Heart Failure (NYHA I-II) Reduces Oxidative Stress and In-

flammation. Journal Of Exercise Physiology Online, 17(1), 10-18.

29. Křivohlavý, J. (1994). Jak zvl{dat stres. Praha: Grada

30. Kuvalayananda,S. & Vinekar, S. L. (1990). Jógov{ terapie. Bratislava: CAD Press.

31. Lazarus, R. S., & Folkman, S. (1984). Stress, appraisal, and coping. New York: Springer Pub-

lishing Company.

32. Levine, S., Holger, U. (1980). Coping and health. NATO Conference Series III: Human Fac-

tors (12).

33. Littleton, H., Horsley, S., John, S., & Nelson, D. V. (2007). Trauma coping strategies and psy-

chological distress: A meta-analysis. Journal Of Traumatic Stress, 20(6), 977-988.

34. Lobera, I. J., Estébanez, S., Fern{ndez, M. S., Bautista, E. [., & Garrido, O. (2009). Coping

strategies in eating disorders. European Eating Disorders Review, 17(3).

35. McClure, B. (2015). Yoga Therapy: Building a Holding Environment for Somatic and Psyche

Change. International Journal Of Yoga Therapy, 25(1), 21-26.

36. Mehrabi, T., Azadi, F., Pahlavanzadeh, S., & Meghdadi, N. (2012). The effect of yoga on co-

ping strategies among intensive care unit nurses. Iranian Journal Of Nursing & Midwifery

Research, 17(6).

37. Melville, G., Chang1, D.,Colagiuri, P., Marshall, P., Cheema1, P. (2011). Fifteen minutes of

yoga postures or guided meditation in the office can elicit psychological and physiological

relaxation. Journal of Science and Medicine in Sport 14S, 1–119.

38. Michalsen, A., Acil, A., Langhorst, J., Dobos, G., Grossman, P., Lüdtke, R., & Stefano, G.

(2005). Rapid stress reduction and anxiolysis among distressed women as a consequence of a

three-month intensive yoga program. Medical Science Monitor, 11 (12).

39. Michelis, E. D. (2004). . London:

Continuum.

40. Moldovan, R. (2015). Mechanisms of Change in Psychotherapy: Methodological and Statisti-

cal Considerations. Cognitive, Creier, Comportament/Cognition, Brain, Behavior, 19(4), 299-

311.

41. Morimoto, H., & Shimada, H. (2015). The relationship between psychological distress and

coping strategies: Their perceived acceptability within a socio-cultural context of employ-

ment, and the motivation behind their choices. International Journal Of Stress Management,

22(2), 159-182


53

42. Nejati, S., Zahiroddin, A., Afrookhteh, G., Rahmani, S., & Hoveida, S. (2015). Effect of Group

Mindfulness-Based Stress-Reduction Program and Conscious Yoga on Lifestyle, Coping

Strategies, and Systolic and Diastolic Blood Pressures in Patients with Hypertension. Journal

Of Tehran University Heart Center, 10(3), 140-148.

43. Noggle, J., Steiner, N., Minami, T., & Khalsa, S. (n.d). Benefits of Yoga for Psychosocial Well-

Being in a US High School Curriculum: A Preliminary Randomized Controlled Trial. Journal

Of Developmental And Behavioral Pediatrics, 33(3), 193-201.

44. Otero-López, J. M., & Villardefrancos, E. (2014). Prevalence, sociodemographic factors, psy-

chological distress, and coping strategies related to compulsive buying: a cross sectional

study in Galicia, Spain. BMC Psychiatry, 14(1), 1-20

45. Pal, R., Singh, S. N., Halder, K., Tomer, O. M., Mishra, A. B., & Saha, M. (2015). Effects of

Yogic Practice on Metabolism and Antioxidant–Redox Status of Physically Active Males.

Journal of Physical Activity and Health, 12, 579 -587.

46. Park, C. L., Groessl, E., Maiya, M., Sarkin, A., Eisen, S. V., Riley, K., & Elwy, A. R. (2014).

Comparison groups in yoga research: A systematic review and critical evaluation of the lite-

rature. Complementary Therapies In Medicine

47. Park, C. L., Riley, K. E., & Braun, T. D. (2015). National survey: Practitioners' perceptions of

yoga's positive and negative effects: Results of a National United States survey. Journal Of

Bodywork & Movement Therapies

48. Pascoe, M. C., & Bauer, I. E. (2015). A systematic review of randomised control trials on the

effects of yoga on stress measures and mood. Journal Of Psychiatric Research, 68, 270-282.

49. Petracovschi, S. (2014). Motivation in practicing Yoga & Pilates and satisfying the need

for self-knowledge. Timisoara Physical Education & Rehabilitation Journal, 7(13), 117-

122.

50. Pizer, A. (2016). An Introduction to Power Yoga. Verywell.com *online+. Načteno z:

http://yoga.about.com/od/poweryoga/a/power.htm.

51. Plamínek, J. (2008). Sebezpozn{ní, sebeřízení a stres. Praha: Grada.

52. Po-Chi, K., & Craigie, P. (2013). Evaluating student interpreters’ stress and coping strategies.

Social Behavior & Personality: An International Journal, 41(6), 1035-1043.

53. Quilty, M. T., Saper, R. B., Goldstein, R., & Khalsa, S. B. S. (2013). Yoga in the Real World:

Perceptions, Motivators, Barriers, and patterns of Use. Global Advances in Health and Me-

dicine, 2(1), 44–49.


54

54. Reed, J. (2014). Effect of Placebo-Induced Changes in Expectancies on Self-Reported Affect

Associated with Yoga Practice. Journal Of Sport Behavior, 37(3), 268-285.

55. Rocha, K. K. F., Ribeiro, A. M., Rocha, K. C. F., Sousa, M. B. C., Albuquerque, F. S., Ribeiro,

S., Silva, R. H. (2012). Improvement in physiological and psychological parameters after 6

months of yoga practice. Consciousness and Cognition 21, 843–850.

56. Ross, A., & Thomas, S. (2010). The health benefits of yoga and exercise: a review of compari-

son studies. Journal Of Alternative And Complementary Medicine (New York, N.Y.), 16(1),

3-12.

57. Ross, A., Friedmann, E., Bevans, M., & Thomas, S. (2013). National survey of yoga practitio-

ners: Mental and physical health benefits. Complementary Therapies In Medicine, 21 313-

323.

58. Rubio, L., Dumitrache, C. G., Cordón-Pozo, E., & Rubio-Herrera, R. (2016). Psychometric

properties of the Spanish version of the Coping Strategies Inventory (CSI) in elderly people.

Anales De Psicología, 32(2), 355.

59. Sanjari, M., Heidari, S., Hoseini, F., & Salemi, S. (2008). Comparison of Coping Strategies in

Iranian Adolescents with Cancer and Their Parents. Issues In Comprehensive Pediatric Nur-

sing, 31(4), 185-197.

60. Schell, F. J., Allolio, B., & Schonecke, O. W. (1994). Physiological and psychological effects of

Hatha-Yoga exercise in healthy women. International Journal Of Psychosomatics: Official

Publication Of The International Psychosomatics Institute, 41(1-4), 46-52.

61. Simard, A., Henry, M. (2009). Impact of a short yoga intervention on medical students' heal-

th: a pilot study. Medical Teacher, 31(10).

62. Singh, A. N., (2006). Role of yoga therapies in psychosomatic disorders. International Con-

gress Series 1287, 91– 96.

63. Skarnitzl, R. (1997). Úvod do filozofie a praxe jógy. Praha: Onyx.

64. Smitha, C., Hancocka, H., Mortimer, J. B., & Eckert, K. (2007). A randomised comparative

trial of yoga and relaxation to reduce stress and anxiety. Complementary Therapies in Me-

dicine, 15, 77—83.

65. Stanton, A. L., Danoff-Burg, S., Cameron, Ch. L., & Ellis, A. P. (1994). Coping through emo-

cional approach: Problems of conceptualization and confounding. Journal of Personality and

Social Psychology, 66 (2), 350-362.


55

66. Stanton, A. L., Franz, R. (1999). Focucing on emotion: An adaptive coping strategy? v Snyder,

C. R. (Ed.), Coping: the psychology of what works (90–118). New York: Oxford University

Press.

67. Stewart-Williams S, Podd J. The Placebo Effect: Dissolving the Expectancy Versus Conditio-

ning Debate. Psychological Bulletin [serial online]. March 2004;130(2):324-340. Available

from: PsycARTICLES, Ipswich, MA.

68. Streeter, C. C., Gerbarg, P. L., Saper, R. B., Ciraulo, D. A., Brown, R. P. (2012). Effects of yoga

on the autonomic nervous system, gamma-aminobutyric-acid, and allostasis in epilepsy, de-

pression, and post-traumatic stress disorder Medical Hypotheses, 78, 571-579.

69. Stussman, B. J., Black, L. I., Barnes, P. M., Clarke, T. C., & Nahin, R. L. (2015). Wellness-

related Use of Common Complementary Health Approaches Among Adults: United States,

2012. National Health Statistics Reports, (85), 1-12.

70. Tobin, D. L., Holroyd, K. A., Reynolds, R. V., & Wigal, J. K. (1989). The hierarchical factor

structure of the Coping Strategies Inventory. Cognitive Therapy and Research, 13 (4), 343-

361.

71. Tyagi, A., Cohen, M., Reece, J., & Telles, S. (2014). An explorative study of metabolic respon-

ses to mental stress and yoga practices in yoga practitioners, non-yoga practitioners and in-

dividuals with metabolic syndrome. BMC Complementary And Alternative Medicine, 14,

445.

72. Verrastro, G. (2014). Yoga as therapy: when is it helpful?. The Journal Of Family Practice,

63(9), E1-E6.

73. White, L. S. (2012) Reducing Stress in School-age Girls Through Mindful Yoga. Journal of

Pediatric Health Care. Volume 26 2012, 45–56.

74. Wilber, K. (2002). The Yoga Tradition. Delhi: Bhavana Books & Prints.

75. Winnicott, D. W. (1958). The Capacity to be Alone. Int. J. Psycho-Anal., 39:416-420

76. Zeidner, M. & Endler, N. S. (1996). HANDBOOK OF COPING. New York: Wiley.


PŘÍLOHY

PŘÍLOHA 1: DOTAZNÍK PRO EXPERIMENT[LNÍ SKUPINU

Dobrý den,

jsem studentkou psychologie na Masarykově univerzitě a prov{dím výzkum zjišťující, jak jóga ovlivňuje

naše nakl{d{ní se stresem v každodenním životě. Tímto bych V{s r{da pož{dala o V{š čas a vyplnění

dotazníku. Šetření se bude opakovat za měsíc, kdy V{m na emailovou adresu zašlu tento stejný formul{ř,

za jehož zasl{ní V{m předem mockr{t děkuji. Veškeré odpovědi jsou plně anonymní a bude s nimi za-

ch{zeno jako s citlivými daty.

Ještě jednou V{m děkuji za Vaši ochotu a čas.

Kateřina Synkov{

Pohlaví:

muž

žena

Věk:

Vzděl{ní:

Zaměstn{ní:

Fyzick{ aktivita (kromě jógy):

Prosím rozepište jaký druh sportu a jak často.

Jak{ je Vaše motivace cvičit jógu?

Redukce v{hy

Zpevnění těla

Relaxace

Naučit se spr{vně dýchat

Rozvinout flexibilitu těla

Zvýšit fyzickou kondici

Tr{vit volný čas efektivně

Socializace

Druh jógy, kterou cvičíte:


Cílem tohoto dotazníku je zjistit, jak se lidé vypoř{d{vají se stresovými situacemi. Zkuste se pro-

sím na chvíli zamyslet a připomenout si ud{lost, kter{ pro V{s byla za poslední měsíc stresující – tr{pila

V{s, cítili jste se kvůli ní špatně nebo jste museli vynaložit úsilí, abyste se s ní vypoř{dali. Může se jednat

například o trable rodinné, školní, pracovní, s kamar{dy či partnerem. Níže prosím uveďte, o jakou ud{-

lost se jednalo, a stručně popište, kde se odehr{vala, jaké osoby v ní figurovaly (ne konkrétně, pouze v

jakém jsou s V{mi vztahu), proč pro V{s byla situace důležit{ a jak jste se zachovali. Může se jednat také

o situaci, kter{ je st{le aktu{lní. Nedělejte si starosti a nepovažujte prosím tento popis za slohové cvičení,

zkr{tka pište, jak V{m to přijde na mysl.

Nyní prosím zodpovězte n{sledující ot{zky a vždy je vztahujte k V{mi popsané situaci. U každé položky

prosím ohodnoťte, do jaké míry vybraný způsob odpovídal Vašemu chov{ní.


1 vůbec neodpovíd{; 2 trochu odpovíd{; 3 spíše odpovíd{; 4 odpovíd{; 5 velmi odpovíd{

Soustředil/a jsem se na to, co jsem musel/a udělat, na další krok. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Snažil/a jsem se najít lepší str{nku věci. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Nechal/a jsem volně projevit své pocity a tím se mi ulevilo. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Našel/a jsem si někoho, kdo dobře naslouch{. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Dělal/a jsem, že se vůbec nic nestalo. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Doufal/a jsem v z{zrak. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Uvědomil/a jsem si, že jsem odpovědný/{ za své obtíže a skutečně jsem se poučil/a. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Tr{vil/a jsem více času sama. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Vytvořil/a jsem si pl{n řešení a n{sledoval/a ho. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Podíval/a jsem se na situaci v jiném světle a snažil/a dojít k nejlepšímu dostupné-

mu řešení.

1 – 2 – 3 – 4 - 5

Poněkud jsem neovl{dl/a své pocity. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Svěřil/a jsem se někomu o mých pocitech. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Snažil/a jsem se na celou věc zapomenout. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Př{l/a jsem si, aby se buď všechno vr{tilo zp{tky, anebo aby to bylo už nějak za

mnou.

1 – 2 – 3 – 4 - 5

Obviňoval/a jsem se za to, co se stalo. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Vyhýbal/a jsem se př{telům nebo rodině. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Okamžitě jsem se pustil/a do řešení problému. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Uvědomil/a jsem si, co je pro mě podstatné a došel k z{věru, že se zase tolik nesta-

lo.

1 – 2 – 3 – 4 - 5

Nechal/a jsem se strhnout emocemi. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Promluvil/a jsem si o tom s někým blízkým. 1 – 2 – 3 – 4 - 5


Problém jsem si nepřipouštěl/a, odmítal/a jsem o něm příliš uvažovat. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Př{l/a jsem si, aby k situaci nikdy nedošlo. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Kritizoval/a jsem se za to, co se stalo. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Vyhýbala jsem se lidem. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Věděl/a jsem, co by bylo třeba udělat, usilovně jsem se snažil/a dos{hnout nějakého

řešení.

1 – 2 – 3 – 4 - 5

Přesvědčoval/a jsem se, že věci nejsou tak špatné, jak se zdají být. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Bral/a jsem v potaz své pocity a nechal/a je působit. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Pož{dal/a jsem osobu, kterou respektuji o radu. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Odmítl/a jsem se situací cokoli dělat nebo o ní přemýšlet. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Doufal/a jsem, že když budu čekat dost dlouho, vše se obr{tí k lepšímu. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Protože to všechno bylo moje vina, raději bych se neviděl/a. 1 – 2 – 3 – 4 - 5

Tr{vil/a jsem čas o samotě. 1 – 2 – 3 – 4 - 5


PŘÍLOHA 2: HLAVIČKA DOTAZNÍKU PRO KONTROLNÍ SKUPINU

Dobrý den,

jsem studentkou psychologie na Masarykově univerzitě a prov{dím výzkum o tom, jak lidé nakl{dají se

stresem v každodenním životě. Tímto bych V{s r{da pož{dala o V{š čas a účast na tomto výzkumu. Šet-

ření se bude opakovat za měsíc, kdy V{m na emailovou adresu zašlu opět formul{ř, za jehož vyplnění

V{m předem mockr{t děkuji. Veškeré odpovědi jsou plně anonymní a bude s nimi zach{zeno jako s cit-

livými daty.

Ještě jednou V{m děkuji za Vaši ochotu a čas.

Kateřina Synkov{

Pohlaví:

muž

žena

Věk:

Vzděl{ní:

Zaměstn{ní:

Fyzick{ aktivita:

Prosím rozepište jaký druh sportu a jak často.


PŘÍLOHA 3: PŮVODNÍ PODOBA TOBINOVA INVENT[ŘE + MANU[L

K VYHODNOCENÍ




Získ{no z:

http://www.ohioupsychology.com/files/images/holroyd_lab/CopingStrategiesInventory32item.pdf

http://www.ohioupsychology.com/files/images/holroyd_lab/CopingStrategiesInventory32item.pdf


PŘÍLOHA 4: PODOBA GOOGLE FORMUL[ŘE


Date post:	10-Oct-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	0 times

Jóga a její vliv na strategie zvl{d{ní stresu - is.muni.cz · Jóga a její vliv na strategie...

Documents