372

'o vývoji sociální problematiky zemědělství ln formuje velmi podrobně práce J. Taubera Země­dělská Výrobní družstva, Praha, Vesmir 1948, str. 192. 1

Pi'íspěvek k historii československé

sociologie venkova

Než se pokusíme nastínit historii socio­logie venkova a zemědělství, musímenutně vysvětlit, co pod pojmem sociologievenkova rozumíme. U nás zakořenil pře­

devším výraz sociologie venkova, ale podním zdaleka nerozumíme jen zkoumánísociálních vztahů a jevů v populaci mi­moměstských oblastí. Je to historický vý­raz pro nejširší okruh zkoumání proble­matiky v oblasti společenských vztahů

venkovského obyvatelstva, činného zejmé­na v zemědělství, kterého se přidržuje­

me jen proto, že všechny ostatní názvyvyhovují ještě méně.

Úkolem této vědy, která není pouhouaplikací obecné sociologie, je poznáváníobecných zákonitostí společenských vzta­hů a jevů v podmínkách venkova a ze­mědělské výroby se zvláštním zřetelem

ke zkoumání sociálních důsledků vědec­

kotechnického pokroku. Zabývá se navícspolečenskými problémy celého agro­industriálního komplexu se všemi složi­tými vztahy mezi městem a vesnicí, resp.rurbálního kontinua (souvislosti vesnices městem i jejich rozporů).

I když bohatá historie studia společen­

ského vývoje venkova a zemědělství svádík vyjmenování celé plejády velkých osob­ností.! které se zamýšlely nad rurální so­ciální problematikou, omezíme se jen nanáznaky tohoto vývoje. Připomeneme, žeto byly velké hospodářské a sociální pro­blémy výživy, způsobené koncentrací po­četného obyvatelstva do měst a průmyslu,

že to byly a dosud jsou tíživé problémynerovnoměrné držby půdy a rozsáhlémigrace, důsledky první průmyslové revo­luce, které umožnily přepravu potravindo velkých vzdáleností a tím jak oboha­cování velkých držitelů půdy, tak zbída­čování drobného rolnictva, vznik výrob­ních krizí atd., které přímo vyvolávalypotřebu soustavného studia sociální pro­blematiky zemědělství a venkova.

JAN TAUBER

Katedra sociologie Vysoké školy zemědělské, Praha

Zamýšlíme-li se nad vývojovými stupniv naší sociologii venkova, docházíme k té­to periodizaci:1. údobí je dlouhou epochou před vznikemsoustavného sociologického výzkumu, kdyse sociologická problematika venkova azemědělství nevydělovala z uznávanýchspolečenských věd a politiky (možno jenazvat presociologickým). Ve světovém

měřítku je to údobí přibližně do polovinyminulého století, v našich poměrech při­

bližně do vzniku CSR (1918).2. údobí je ve světovém měřítku periodouromantické idealizace selství a zdůrazňo­

vání jeho zvláštní funkce při regeneracinároda - "vědecké" zdůrazňování národ­nictví. U nás tyto momenty jsou o tosilnější, že se opírají o nespornou skuteč­

nost obrozování českého a slovenskéhonároda ze selského lidu a jeho kultury. Jeto také údobí formulování programu čes­

koslovenské sociologie venkova pod vlivemagrární ideologie a idealistických názorů

na poslání zemědělského lidu, který jeviděn diferencovaně jen marxisty. Totoúdobí trvá přibližně do třicátých let, aleu nás přežívá až do čtyřicátých let, kdyje paralizováno absurdností rasistickýchteorií, osvojujících si selskou ideologii propotírání negermánských národů. (Možnoje nazvat údobím idealizace selství.)3. údobí, nastupující v třicátých letech, jeperiodou intenzívního pronikání rurálnísociologie a vědeckých metod do sociolo­gického výzkumu vesnice. Je typické mo­nografiemi vesnic a širokým uplatňováním

empirických metod. Objevují se kritickéhlasy vůči převážně popisným metodámamerické rurální sociologie. Třicátá létajsou současně etapou doznívání filosofieselství, i když v této době ruralismusv literatuře a filosofii selství sice nekvete,ale vydává své dobré i zkažené plody.Toto údobí v podstatě končí osvobozenímod nacismu, ale přežívá až do roku 1948

Ili

~,\,

f\

\

\

a dále. (Lze je nazvat údobím popisně

monografickým.)4. údobí je periodou oficiálního odmlčení

sociologie a tudíž i sociologie venkova jakouznávané vědy. Není to tak zcela promar­něné údobí. Dochází k intenzívnímu studiumarxistických idejí a poznává se hodnotahistorického materialismu jako základnímetody ve společenských vědách. V tétoetapě dochází k prvním pokusům o využitítéto metody při studiu sociální problema­tiky čs. zemědělství v Československé

akademii zemědělských věd, kde se obje­vují první sociologické práce většího vý­znamu a rozsahu po roce 1953. Jejichvznik spadá do údobí, kdy se projevujíprvní vážné sociální a kulturní problémyv důsledku socialistické přestavby země­

dělství a přednostního budování průmyslu.Toto údobí trvá přibližně do počátku

60. let. (Možno je nazvat údobím trans­formačním.)

5. údobí je periodou prudkého rozvoječeskoslovenské sociologie a tudíž i socio­logie venkova, resp. její vydělené části

"sociologie zemědělství". Počíná vznikemČs, sociologické společnosti (1965), resp.její sekce pro sociologii venkova, Institutusociologie venkova a historie zemědělství

a sociologických kateder na vysokých ško­lách zemědělských. Jeto současně údobíintenzívního studia světové sociologickéliteratury a osvojování výsledků světového

přínosu z pozic vědeckého světového ná­zoru. Výzkum se orientuje na základníproblémy socialistického zemědělství a so­cialistické organizace společnosti v pod­mínkách života na venkově. (Toto údobílze nazvat údobím regeneračním.)

Je celkem nesprávné odvozovat vzniksociologie venkova jen ze studia společen­

ských poměrů severoamerického venkova,které bylo zahájeno na počátku tohotostoletí (1908) Komisí pro studium životana venkově (Commission for CountryLife). Tato komise měla na přání presi­denta US~ Theodora Roosevelta vyšetřit

poměry, za nichž pracují a žijí farmáři,

a navrhnout konkrétní opatření pro zlep­šení sociálních poměrů amerického rol­nictva (většinou nedávných přistěhovalců,

kteří byli předmětem neskrupulózníchmachinací ze strany pozemkových kalku­lantů), prodělávajícího složitý proces asi­milace. Uveřejnění zprávy zmíněné komisese považuje v USA za vznik rurální so-

ciologie. Tento mezník snad má svouplatnost ve vývoji americké rurální socio­logie, ale nemůže být považován za vzniksociologie venkova vůbec. Evropská so­ciální problematika, studovaná a řešená

relativně vědeckou metodou, se může opí­rat o neskonale starší a hlubší díla. Kdy­bychom sáhli do historie Anglie, která odpočátku minulého století měnila svou vý­robní a sociální strukturu, mohli bychomuvést řadu věhlasných prací zabývajícíchse postavením rolníka a zemědělství vespolečnosti. Ale mohli bychom jít ještě

dále, dokonce i do středověku a starověku,

a našli bychom tam díla nejen utopistická,ale i vědecky fundované rozbory sociálníchpoměrů rolnictva. (V tom smyslu opět

odkazuji na citovanou knihu J. Taubera.)Byla to především Anglie, kde se rodila

většina teorií moderních agrárních pře­

měn - Robert Owen, Adam Smith, DavidRicardo, Thomas Spence, William Ogilvie,Charles Hall a nakonec Karel Marx, kterýzde napsal svá hlavní díla nejen na žírnépůdě myšlenek, které hlásali jeho před­

chůdci a vrstevníci, ale především na pod­kladě studia poměrů, které v té době

existovaly jen v Anglii a ve dvou či třech

rozvitých- zemích na kontinentu. Jehomyšlenky byly podepřeny a doplněny jehonejbližším spolupracovníkem Bedřichem

Engelsem a nyní tvoří základnu, z nížvychází marxisticky orientovaná sociologievenkova. Jsou to především názory klasiků

marxismu na teorii pozemkové renty (je­jich rudimenty lze nalézt v Ricardovi aještě hlouběji v historii politické ekono­mie), názory na poslání dělnické třídy apostavení rolnictva, model socialistické akomunistické společnosti a také názor nazpůsob likvidace tříd a přerodu rolnictvav racionální výrobce typu industriálníhodělníka. Marx, Engels a Lenin prohloubilia zdokonalili materialistickou koncepcidějin a tudíž i sociologie. Odkaz Marxea Engelse sociologii venkova však nespo­čívá v uceleném sociologickém systému,ale pozůstává z vědecky fundovaných po­střehů o povaze a poměrech rolnictvav různých fázích vývoje a v různých ze­mích. Všichni tři klasikové se zamýšlelinad nejzákladnějšímiprincipy, které ovlá­dají zemědělskou výrobu, což zvláště platío Engelsovi a Leninovi, kteří věnovali

rolnictvu řadu svých úvah.Sociální přeměny jsou současně politic-

373

kými přeměnami a není možno je sledovatizolovaně. Sociální problémy venkovskéhoobyvatelstva jsou ve své komplexní formě

tak úzce svázány s ekonomikou a poli­tikou, že bychom měli do našeho přehledu

zařadit i ty osobnosti, které daly teore­tický základ zemědělské politice, nebo sedokonce pokusily o vědecky zdůvodněné

zásahy do zemědělské výroby. Přesto násrozsah naší úvahy nutí jen k obecnémuzdůvodnění významu zemědělské ekono­miky, politiky a historie pro pochopeníkonkrétních forem společenských vztahů

a jevů v zemědělství, na vesnici a v rur­bálním kontinuu. Měli bychom se zmínito všech významných českých a sloven­ských teoreticích agrární otázky, jako byliLambl, Rieger, A. Bráf, Šfastný, Rolíček,

Horáček, Macek, Švehla, Holeček, Brdlík,Hodža, Matula a především K. Gottwalda řada významných ekonomů a politiků

současnosti. Jestli tak neučiníme v plnémrozsahu, tak jen proto, že jsme nucenise soustředit jen na ty osobnosti a na tadila, které představují určité milníky akřižovatky ve vývoji sociologie venkovaa zemědělství.

Jen velmi krátce se zmíním o tom, žeprehistorie sociologie venkova je v česko­

slovenské literatuře bohatá - a to ještě

nejdeme tak daleko, abychom vyzvedávalinapř. názory Štítného a Chelčického naselství. Je zde řada zajímavých osobností,které se domáhaly základních buržoazníchsvobod rolnictva (Rieger, Bráf), rovno­právnosti (Šřastný, Matula) nebo dokoncezvláštního postavení rolnického "stavu"(Švehla, Hodža, Holeček). Marxisté siuvědomovali, že nelze mluvit o rovno­právnosti v postavení rolnictva, dokudnebudou provedeny radikální zásahy dodržby půdy, že k tomu nestačí kompro­misní pozemková reforma, ale že je nutnáv průběhu revoluční socialistické přestav­

by národního hospodářství líkvidace ne­racionálních forem malozemědělské výro­by, i když tento požadavek byl spíšetradován v úzkých kruzích teoretiků nežveřejně proklamován, protože jak za prvérepubliky, tak od květnové revoluce roku1945 do jara 1948 se KSC a její ideolo­gové dožadovali především pronikavé po­zemkové reformy a vyvlastnění velkýchpozemkových vlastníků. Gottwald provedlpolitický rozbor agrární otázky v první

374

republice a po roce 1945 pak rozhodujícímzpůsobem ovlivnil hlavní linii českoslo­

venské agrární politiky, přihlížeje k so­větským předlohám a zkušenostem.

Agrárně politické práce (vědecké i pu­blicistické) objasňovaly, ale také často za­temňovaly situaci a vztahy našeho země­

dělského a venkovského obyvatelstva ­to záviselo na stupni jejich vědeckosti ainformovanosti. Do dvacátých let tohotostoletí absolutně převažovaly publicisticképráce, a teprve po založení Čs, zeměděl­

ské akademie (CAZ) na sklonku roku 1924vznikl orgán, který si vytkl za cíl vědecký

rozbor nejen výrobně technické, ale takéspolečenské problematiky zemědělství (tj.ekonomické, politické, sociální a kulturní),jenž měl sloužit jako základ pro ideologiiagrární strany. Čs. zemědělská akademieplnila tento úkol zásluhou mnoha svýchvynikajících členů, kteří se nedali zcelavtěsnat do stranicko-politických hlediseka cílů agrární strany a namnoze se snažiliprosazovat vědeckost a objektivnosti v pracích společenskovědních.

Ale nejen vznik CAZ a její 6. sekce proliterární a osvětové otázky venkova aÚ střední komise pro sociologii venkova,ale především účast společenskovědních

pracovníků této akademie a vysokých školna nejrůznějších mezinárodních akcích,jejich členství v různých mezinárodníchinstitucích apod. otevřely naší vědě do­kořán dveře do světového dění a zbavovalynaši kulturu provinciální úrovně. Sleduje­me-li čelné sociologické a společensko­

vědní časopisy této doby, nemůže ujít našípozornosti, jak stále častěji se komentujesvětová literatura a jak postupně k námproniká francouzská a posléze anglosaskáliteratura vedle dříve zakořeněné literaturyněmecké. Pozorně se sledují i události aodborná literatura v Sovětském svazu.Vzniká jedinečný zdroj pramenů světové

literatury v Ústředni zemědělské knihovně

CAZ, která se právem nazývala Slovan­skou zemědělskou knihovnou, protožeshromáždila nesmírné množství zeměděl­

ských publikací ze všech slovanskýchzemí, zejména ze Sovětského svazu, jižpřed druhou světovou válkou.

Cleny zemědělské akademie byli i vý­znační zahraniční vědci ze západních i vý­chodních zemí, z nichž mnozí byli sociolo­gové. Jmenuji zde namátkou prof. D. San-

,III

f

!

dersona.š který byl prostředníkem mezičeskoslovenskou sociologií venkova a po­měrně již rozvinutou americkou rurálnísociologií.

Domnívám se, že je užitečné si všim­nout, kteří zahraniční sociologové nejvícepůsobili na rodící se československou so­ciologii venkova. Uvádím zde seznam prací,které byly nejčastěji citovány v prvníchdílech našich rurálních sociologů. Jsou to:

V. T. Thomas and Fl. Znaniecki, The PolishPeasant, New York 1918, 1932, 1938.

L'Houet, Zur Psychologie des Bauerntums,'I'ůbíngen 1920.

P. L. Vogt, Introduction to Rural Sociology,New York 1920.

B. Butterfield, Chapters in Rural Social Pro­gress, Chicago 1922.

J. M. Gdllette, Ruml Sociology, New York1922 (přeloženo do češtiny r. 1928 pod ná­zvem Sociologie venkova F. Minstrem aV: Smetánkou). Přeprac, angl. vyd. z r. 1936.

C. J. Galpin, Ruml Liie, New Yorlk 1923.C. J. Galpín, Ruml Social Problems, New

Yovk 1924.J. H. Kolb, Social Relation to Town and

Country, Madíson 1923.C. C. 'I'aylor, Rural Sociology, New YOI"k

1926 a další vyd.H. H. Hawthorn, The Sociology of Rural

tste, New Yorlk 1936.L, von Wiese, Das Dorj als Soziale Gebilde,

Mimohen 1928.G. A. Landquast and F. M. Carves, Principles

of Rural Sociology, Boston 1927.P. Sorokin and C. C. Zimmermann, Princi­

ples of Ruml-Urban Sociology, New York1929.

P. Sorokín, C. C. Zimmerman and J. Ga1pin,Systematic Source Book of Rural Sociology,Minneapolis 1930.

D. Sanderson, The Ruml Community, London1931.

E. de S. Bru:nner and J. H. Kolb, RuralSocial Trends, New Y011R: 1923.

P. E. Mosely, The Sociological School ofD. Gusti, London 1936.

G. E. Marica, D01'fsoziologische Untersuchungin Rumiinien, KOLner Vierteljahrsheřte f.Soziologie, Ed. 12.

D. Sanderson and R. A. Polson, Ruml Com­munity Organization, New York 1939.

Maricova a Moselyho práce informovalao kolektivní sociologicko-osvětové činnosti

prof. Gustiho na rumunském venkově,

která inspirovala prof. Bláhu a jiné česko­

slovenské sociology k obdobným širocezaloženým (komplexním) výzkumům.

Jak vidno z přehledu, vliv americkéSOciologie začal narůstat ve 20. letech;

2 Autor této stati z titulu členství v Ústředníkomisi pro sociologii venkova byl vyslán es.zemědělskou akademii ha delší studium k prof.Sandersonovi na Cornellovu universitu v USA.

koncem dvacátých let a zejména ve třicá­

tých letech byl dominantní.3. údobí československé sociologie ven­

kova je zvěstováno vydáním GillettovySociologie venkova, která vyšla v r. 1928z podnětu S. Rody a za podpory M. Hodži.3Předmluvu k této práci napsal 1. A. Bláha,který právem poznamenává, že se ame­rická sociologie venkova zabývala zcelajinými problémy než československá so­ciologie venkova, protože vychází za ji­ných historických a geografických pod­mínek. Ale přesto její vydání vítá, protožemůže znamenat, že ubude těch, kteří

přistupují s naivitou a primitivismem k ře­

šení společenských problémů a že pomůže

najít vhodnější metody výzkumné prácev československé sociologii venkova, a takna bázi vědeckého poznání venkova aměsta "ustavit konsensus, tj. pracovní, du­chovní a mravní shodu mezi venkovema městem".

A. Paleček ve své práci Nové selstvíz roku 1933 říká (str. 20): " ... působí té­měř tragicky, když si uvědomíme, že sednes východoevropské národy musí poučo­

vat o povaze selství a morálního problémuz americké literatury. Má-li dnes kde so­ciologie důležité poslání v evropské kul­tuře, pak je to právě ve východní a střední

Evropě, kde se má vyslovit o sociálníchjevech, jakými je politická a kulturní re­voluce v největším agrárním státě (SSSR),rozvrat vojensko-feudálních útvarů a ná­stup selsko-dělnických demokracií vestřední Evropě, sociální revoluce v pozem­kovém vlastnictví a celá řada jiných prů­

vodních jevů těchto sociálních, politickýcha kulturních převratů".

Tento vzdělaný agrární politolog vel­mi dobře vyjádřil naléhavost vytvoření

evropské a v jejím rámci československé

sociologie venkova, která vlastními meto­dami měla řešit specifické celoevropské,středoevropské a východoevropské pro­blémy.

Jiný autor (J. Hertl v Brázdě 1929) sevyslovuje velmi odmítavě o americké ru­rální sociologii, která je podle jeho názorupříliš prakticistická, málo teoretická. Nenípochyby o tom, že pravdu mají do značné

míry oba. Americká sociologie dvacátýcha třicátých let je v podstatě souhrnem

3 J. M. Gil1ette, Sociologie venkova. Přeložil F.,Minstr a v. Smetánka. S předmluvou J. A. Bláhy.V Praze, nákladem Ústředního svazu agrárníchakademiku 1928. S. XII - 494.

375

úvah o všem moznem, co se netradujepřímo v zemědělské ekonomice a co sedotýká sociálních a kulturních otázekvesnice. Tak se však rovněž u nás pěsto­

vala sociologie venkova až do nedávnédoby - a není divu, protože komplexemtěchto otázek se dosti důkladně anebo vů­

bec nezabývala žádná jiná věda. I kdyžuznáváme, že sociologie venkova je v pod­statě širší aplikací obecné sociologie zasoučasného stadia hospodářsko-výrobních,

geografických a historických podmínekpráce a života venkovských populací,přece jen sociologie venkova nutně musíve své práktické formě přibírat do oblastisvých zájmů i mnohé okrajové otázky,které zatím nejsou dostatečně řešeny ji­nými společenskýmivědami a zemědělskou

ekonomikou - tím spíše, že ryze sociolo­gickým a sociálně psychologickým jevům

lze porozumět jen v kontextu se všemivýznamnějšími sociálními a kulturnímijevy a procesy probíhajícími v zemědělství

a na venkově, mezi venkovem a městem,

mezi zemědělstvím a průmyslem, služba­mi, veřejnou správou, kulturními institu­cemi atd., čili po náležité jejich komplexníspolečenské analýze.

Praktická a neteoretická sociologie ven­kova minulých let byla do jisté míryreakcí na idealistickou, nereálnou a často

planě filosofující sociologii presociologickéa idealistické epochy, která různé roman­tické a empirií neprokázané koncepce po­važovala za vědecké teorie. Není pochybyo tom, že prakticistické koncepce nemohlyrovněž nadlouho obstát a sociologie ven­kova musela dříve nebo později hledatspolehlivou jednotící teoretickou bázi. Tose prakticky stálo obecným osvojenímprincipů historického materialismu i stu­diem klasiků obecné sociologie. Kritickýpostoj k americké sociologii nesdíleli všakjen čeští a slovenští sociologové, ale i so­ciologové v jiných evropských zemích.U nás někteří zdůrazňovalinutnost použitíkauzální analýzy a teoretického zhodnocenízkoumaných problémů (např. Štefánek),jiní nutnost sociálně psychologického pří-

, W. A. Riechl, Land und Leute, Stuttgart 1892.Georg Stfeger; Der Mensch in der Landwirtschaft,

Bertin 1931.O. Albrecht, Das deutsche Bauerntum im Zeitalter

des Kapitalismus, Tiibingen 1926.F. Beckmann, Der Bauer im Zeitalter des Kapita­

lismus, Schmollers Jahrbuch, 1928, Bd l.L. von Wiese, Das Dort als Sociale Gebilde, Můri­

chen-Leipzig 1928.Giinter Krolzig, Die wirlschaftliche und geistige

Struktur des Siedlungsdorfes, Berlin 1932.

176

stupu k poznání společenských vztahů

(např. Bláha). Tento přístup byl americkoururální sociologií dříve značně zanedbáván- snad s výjimkou Galpina a Znaniecké­ho. Později se tento stav do značné míryzměnil v důsledku sílícího vlivu evrop­ských sociologů (velký impuls k tomu dalamigrace pokrokových sociologů z oblastí,kde vládl nacismus a fašismus), a paki vlastního přínosu amerických sociologů.

Značné podceňování americké rurálnísociologie nacházíme u německých idealis­ticky a nacionálně orientovaných sociolo­gŮ,4 kteří nemálo přispěli k úvahám na­šich myslitelů o mystickém poslání selství(např. v pracích ideologů čs. agrarismu,v idealistické filosofii selství J. Holečka

i v deformacích pohledu na rolníka u Če­

pa a v určité míře i Bláhy, Chalupnéhoa jiných rurálních sociologů v první re­publice).

Dílo J. Holečka Selství5 bylo napsánona popud Čs. zemědělské akademie. Jetospíše jakási filosofie selství než sociologievenkova, za kterou byla vydávána. I kdyžHoleček je slavjanofilsky orientován, přece

se jeho dílo přimyká k duchu té evropskéa zejména německé literatury, která ne­kriticky obdivovala patriarchální selství ­i když nikoli v tom zvrhlém pojetí, jakje známe v údobí nacismu. Přesto nachá­zíme v Selství kromě moudrých a zajíma­vých postřehů nesmírné množství fantas­tických a nereálných představ a nedolo­žených názorů. Mnohem cennější i provědu je znamenitá epopej o životě jiho­českých sedláků Naši, k níž se budouhistorikové a sociologové vracet a zhod­nocovat Holečkovy znalosti konkrétníhoživota a názorů českého rolníka před pro­nikáním kapitalismu do českého země­

dělství v prvních desetiletích 19. století.Němečtí sociologové selství vytvořili

živnou půdu pro agrární ideologii nacismu,která byla formulována R. W. Darrém akterá se projevila v celé své rasistickéabsurdnosti v jeho pseudovědeckých kni­hách."Československá buržoazie neměla odva-

G. ~psen, Das Landvolk, Hamburk 1933.Gustav Witt, Bauernnot und Bauernkultur, Wien

1932.Ch. D. Hahn, Bauernweisheit unterm Mikroskop,

Bertin, Stalling 1939.5 J. Holeček, Selství, Praha 1928, str. 460.• Zur Wiedergeburt des Bauerntums, Das Zucht­

ziel des deutschen Volkes, Miinchen-Bertin 1934.Oas Bauertum als Lebensquell der nordischen

Rasse, 7. Auřl. 1938. Neuadel aus Blut und Bodlin.Berlin 1939.

hu rázně odmítnout tyto názory - teprveza války, když byly k nám importoványspolečně s okupací, byly neveřejně, alecelkem důsledně odmítány. Naprosto od­mítavé stanovisko již za 1. republiky měli

vůči těmto názorům jen komunisté, zejmé­na Gottwald ....:. ovšem širší teoretické zdů­

vodnění postrádáme i zde.Výhrady proti americké sociologii ven­

kova měli též francouzští a angličtí so­ciologové, a v poslední době zejménaholandská sociologická škola prof. Hofstee,Vraťme se však ke vzniku Českosloven­

ské zemědělské akademie, která se stalakolébkou naší rurální sociologie. Všechnadíla, která v ČSR vznikla po roce 1924v oblasti rurální sociologie, byla buď pod­nícena touto akademií (resp. její 6. sekcípro literaturu a osvětu, a zejména pak jejíÚstřední sociologickou komisí), nebo její­mi členy, působícími buď v Praze, v Brně

nebo v Bratislavě." I tak zvaná brněnská

Bláhova škola- sociologie venkova bylaspíše orgánem než antipodem této aka­demie, resp. dotyčné sociologické komise.To bylo dáno okolností, že Bláha byl před­

sedou Ústřední sociologické komise ČAZ aměl k této akademii velmi srdečný vztah.Jeho obdiv k selství však přesahoval ra­cionalitu, jinak by byl musel zaujmoutvůči teoretikům agrarismu a rurální so­ciologie (např. k Holečkovi nebo Čepoví)

daleko kritičtější stanovisko.1. A. Bláha společně s E. Chalupným

formulovali program zmíněné Ústřední

sociologické komise, a je jistě příznačné

pro tehdejší konformitu názorů na posláníselství, že naprosto nevadilo agrárnímuideologoví Hodžoví, že Bláha byl sociálnídemokrat a Chalupný byl politický índe­pendent. E. Chalupný byl sice velmi aktiv­ním členem Ústřední komise pro sociologiivenkova a prostředníkem mezi obecnousociologickou teorií a rurální sociologií,ale kromě reálnějšího pohledu na rolníkanepřináší nic, 00 by nebylo již řečeno Blá­hou. Jeho Prolegomena jsou celkemshrnutím názorů, které tehdy panovalyv Ústřední komisi. Třetí velmi vlivnouosobou v komisi byl E. Reich, lderý ko­lísal mezi ekonomikou, sociologií a teoriíosvěty. Reich přišel do ministerstva země-

7 Sociologická práce se začala vyvíjet také v les­nictví. U lesnického odboru CAZ byla vytvořenaSOciologická komise, v niž pracoval A. Jančík(Sociální problémy lesnillo dělnictva), A. Frič, A.Nechleba a]. Později začíná úspěšně rozvijetsociologii pracovníků v lesnictví Kv. Cermák, alf!tyto studie čím dále tírn vice nabývají povahy

ergonomie a vymykají se užšímu záběru lesnickésociologie.

8 Své názory v tomto směru Reich porůznu pu­bltkova!.

9 Laurúv Ovod do zemědělské ekonomiky přelo­

žil a značně doplnil F. Lom a E. Reich.

377

"Viz v citované zahraniční literatuře práci MOllelyho a' Mancovu.

vějšími členy československé emigracev době druhé světové války. Nelze všaknevidět že Hodža zanechal za sebou vý­znamné dílo přímo i nepřímo podporujícívýzkum sociálních otázek venkova.

A. Štefánek pokládal svůj 6. odbor proliterárně osvětovou práci za nejdůležitější

část akademie a zdůvodňoval to tím, ževzdělaný zemědělec je sám o sobě ele­mentem technického a společenského po­kroku - v tom se jistě nemýlil. ZásluhouE. Reicha, A. Štefán:ka a ostatních členů

presidia se kulturní a osvětová činnost

akademie rozvíjela zcela výjimečně. Dů­

kazem toho je vybudování jedné z nej­větších zemědělských knihoven na světě

(Ústřední slovanské zemědělské knihovnyCAZ).

Akademie před válko-u a ještě krátkoudobu po válce dotovala nakladatelství u­čebnic pro zemědělské školy, pečovala ovzdělání rolnictva, založila r. 1936 Ústředí

zemědělské osvěty'? a po vzoru dánskýchvysokých škol lidových zahájila Svobo-dnéselské učení (to již byla daň agrarismu)a řadu jiných institucí, jako např. Švehlův

malozemědělský ústav, Spolek péče o bla­ho venkova atd. Velmi se zasazovalao zřízení světové asociace zemědělských

duševních pracovníků a skutečně v tétoasociaci zaujala významné postavení, dalapodnět k založení Svazu zemědělských

publicistů a novinářů atd. Zde ovšem bylhybnou pákou spíše Reich než Štefánek,protože Reich byl sám velmi aktivnímzemědělským publicistou. Všechny tytoinstituce sloužily ovšem politickému agra­rismu, ale současně byly přece jen zdro­jem vzdělání a informací jak pro širokékruhy rolnictva, tak pro zemědělskou inte­ligenci. Vliv Štefánka byl o to silnější, žepůsobil určitou dobu jako ministr školstvía osvěty a mohl své akademii v mnohémpomoci.

A. Štefánek zanechal po sobě nejenstopy úspěšné organizační práce v CAZ,ale také dílo velkého významu - Základysociologie Slovenska (Bratislava 1944). Jeto interdisciplinární studie, v níž Se so­ciologie prolíná s antropologií, geografií,

10 ústředí zemědělské osvěty sdružovalo země­

dělské kulturní instituce a chystalo se k velko­rysému průzkumu kulturnich a sociálních poměrů

čs. venkova. Iniciátorem této akce i metodikembyl J. Petr. Akce ztroskotávala především proto,že CAZ neměla vlastrií sociologické výzkumné pra­covištěa byla závislá na spolupráci škol a vý­zkumných ústavů. Na ,tom také ztroskotala (napočátku 30. let) výzkumná akce na Nasavrcku,Chrudimsku a Olomoucku.

etnografií, folkloristikou atd. (Podrobněji

o významné práci Štefánkově píše K. Šu­ran a D. Slávíkt-.)

Cílem Štefánkovy práce (podle Šurana)bylo jakési zmapování biologického a so­ciálního stavu slovenského lidu a jehohmotné a kulturní úrovně. Štefánek se vesvé metodě opírá o názory Tónniesovy,Le Playovy a zejména pak Gustiho, a so­ciografii silně sociologízuje. Dospěl k ná­zoru, že věda o národu je v podstatě

vědou o dědině. To jistě platilo jen o ná­rodech nerozvitých - a v té době Slo­vensko bylo jen na prahu industrializace.Motivy národní a vlastenecké hrají v práciŠtefánkově velkou úlohu: chce obnažitnárodní duši a poznat ji, aby ji zdokonalil.Poznat ji může jen komplexním výzku­mem, nikoli jen z pozic jedné vědy. Při­

tom nepodceňuje nutnost obecné sociolo­gické teorie. Přidržuje se Galpinova ná­zoru, že rolnictví není jen forma výroby,ale také životní typ, do něhož se člověk

rodí. Štefánek patří k hlasistické skupině

stojící pod silným vlivem Masaryka, kterýzdůrazňoval význam angažované vědy ře­

šící aktuální a národní problémy. Štefá­nek vykonal dobrou práci pro povznesenísvého národa, pro česko-slovenskou vzá­jemnost a pro rozvoj sociologie venkova.

I. A. Bláha zaujímal čelné postavenímezi československými sociology venkova.Jeho významná kníha Sociologie sedlákaa dělníka12 se stala duchovním základemčeskoslovenské rurální sociologie. Bylavšak silně ovlivněna evropskou spekula­tivní sociologií a neopírala se o výzkum,ale spíše o rozsáhlou literaturu. (Bylo byzajímavé vystopovat vliv Tolského apo­teózy rolnictva na Holečka, Bláhu a Čepa

a na celý český ruralismus, který má ně­

které obdobné rysy s národníctvím.) Jejímetoda byla spíše sociálně psychologickánež sociologická. Bláha přijal tehdejšíobecný názor na rolníka - živitele a ob­novovatele společnosti, ale přece jen nev tak mystické podobě, jako to učinil

Holeček. (Bláha si Holečka velice vážil,jak je patrno z jeho drobnější práce o Ho­lečkově selské sociologii'ř.) Šel ještě dál

11 K. Suran, K osobnosti a dielu pro], AntonaStefánka, Sborník Historie a sociologie venkova,Socialistická akademie 1968. D. Slávik, K hlstoT'nslovenskej sociologie venkova, tamtéž.

l2 I. A. Bláha, Sociologie sedláka a dělníka, Praha,Orbis 1925, II. vydání 1937. Vyšlo jako první svazekMasarykovy sociologické společnosti.

"Moravsko-slezská revue, 1928.

v směšování zájmů vlastníků půdy s če­

ledí atd. Své názory shrnul do posledníchvět svého díla Sociologie sedláka a dělníka

takto: "Není národa bez půdy, půda je ne­zbytností pro národní existenci. Není ná­rodní duševnosti a kultury bez zeměděl­

ství. Ono je v ní podstatným prvkem ..V lidu je patos, v lidu je síla, kterou mudává jeho blízkost k půdě. Lid selský jenejblíže zdrojům lidské přírody, On jenejpovolanější, aby vyjádřil věci instinktua citu, aby dal výraz vitálním a průměr­

ným citům (citu k půdě, rodině, člověku,

Bohu). Ale síla, která v něm je, je sílatemná. Aby splynula v tok obecné kultury- a kultura není jen rozum, to je takéinstinkt, temperament, cit, ovšem spiri­tualizovaný, duchem usměrněný instinkt,osvícený cit -, ale i aby spatřila samusebe ve své tvořivé kráse a ve své spon­tánní zařazenosti do sociálního celku,' abysloužíc celku, radovala se ze sebe, k tomupotřebuje, aby prohlédla, aby byla osví­cena jasným vědeckým rozumem. V tomje plnost národní kultury i národní síly,v této harmonii ducha a hmoty, přírody

a kultury."Tato závěrečná slova plně charakteri­

zují Bláhu, který, ač měl viru v rozum,přece jen idealizoval selství a nedovedlonu "zemitost" vysvětlit dosti přesvědčivě

základními motivy jednání člověka, tj.jeho zájmem o zabezpečení své existence."Zemitost" je oblíbený výraz jak ruralistů,

tak Bláhův. Zní dnes anachronicky, i kdyžnepopíráme, že půda je zatím stále ještě

prvním a nejdůležitějším výrobním pro­středkem v zemědělství.

Tím vším nechceme říci, že Bláha ne­tušil příchod racionálního přístupu k ze­mědělství a že v tomto smyslu nebylmnohem dále než Holeček, který byl vy­znavačem patriarchálních poměrů v ze­mědělství a přísným soudcem "úpadko­vosti" selských mravů.

Pokrokovým rysem Bláhovy knihy jejeho pokus o srovnání rolníka s dělní­

kem, města s vesnicí a částečně i prů-­

myslu se zemědělstvím. Není to sice zcelaoriginální metoda, v tom smyslu nalézá­me významné předlohy ve světové litera­tuře, zejména v pracích amerických so­ciologů Sorokina, Zimmermanna, Galpinaa Kolba (viz seznam autorů, kteří mimo-

řádně působili na československou socio­logii venkova). Bláha vyzvedá společné

rysy dělníka a rolníka a také jejich spo­lečné zájmy: "Je solidarita mezi rozvo­jem agrikultury a průmyslu ze stanoviskatechnického, je i společenství právníchzájmů mezi dělníky a sedláky. Čím vícebudou obojí nabývat vědomí těchto vzta­hů, tím více budou usilovat o splynutív jednu třídu. Pokud je tu nějaký anta­gonismus, daný hlavně rozvojem průmys­

lu, je povahy pouze přechodné. Masa sel­ského lidu a celek městského dělnictva

nestojí proti sobě jako dvě třídy, ale jakodva různé způsoby života". Z těchto ná­zorů ovšem možno vyvodit, že Bláha znalvelmi dobře marxistickou teorii a vytěžil

z ní mnohé pro svou relativně pokrokovoupráci. Klade si např. otázku: "Ci snad po­kračující industrializace venkova způsobí,

že vzniknou .velké společnosti rolnické,užívající zástupy námezdního dělnictva? Cisnad převládnou malí vlastníci, sdružujícíse v kooperativní společnosti? To jsouotázky, jejichž řešení záleží na výkladu,jaký dáváme sociálnímu dění".

Bláha v dalším svém vývoji poznal, ženemůže o vesnici a selství jen filosofovat.Pod vlivem americké sociologie venkovaa zejména pak Gustiho rumunského pří­

kladu-š založil se svými spolupracovníkyObrdlíkem, Hájkem aj. rozsáhlý sociolo­gický výzkum obcí na Moravě (zejménave Velké nad Veličkou, v Horním Vsackua na Moravských Kopanicích), který všaknebyl zpracován do konečné podoby.Přesto měl tento výzkum velký význam:znamenal metodické poučení pro celoutehdejší generaci sociologů venkova a při­

nesl alespoň částečné výsledky.Do trojice nejvýznamnějších sociologů

venkova je třeba zařadit K. GalIu, i kdyžpatří k poněkud mladší generaci. Ve tři­

cátých letech působil po určitou dobuv CAZ. Jeho přístup k sociologii jeoproštěn od fantastických představ o sel­ství a jeho metoda je vědecká, založenána rozsáhlých znalostech moderní socio­logie. Uvědomoval si, že složitý organismusvesnice, tisícerým způsobem stále hlouběji

a šíře zapojovaný do celého národníhohospodářství, nutno studovat komplexně.

Výsledkem jeho výzkumné práce jsoukromě četných menších prací dvě význam-

378 379

né monografíe'": Sány a Dotni Roveň.

Práce o Sánech byla přeložena16 do anglič­

tiny a byla vysoce ohodnocena v zahra­ničních sociologických kruzích. K. Gallasvé zkušenosti z výzkumu shrnul do me­todologických úvah, které sdělil sociolo­gické veřejnosti v řadě článků.í?

Dílo Tomáše Cepa,18 prvního docenta apozději profesora sociologie venkova naVysoké škole zemědělské v Brně, se vy­značuje návazností na kulturní odkazyvenkovského lidu. Nepřesahuje významprací Bláhových, tím spíše, že podléhalmystice selství ještě daleko více nežtehdejší celá generace sociologů venkova.Pozitivní přínos Čepův možno nalézt pře­

devším v práci o družstevnictvít'' a v jehohabilitační práci o životní spotřebě země­

dělské rodiny.š" Koncepce jeho přednášek

není pouhou parafrází obdobných pracív cizině, snažil se uplatnit nové postřehy

o sociální a kulturní problematice česko­

slovenského venkova - žel, ne vždy reál­ně. Ve své kratší práci KapitoLy ze socio­Logie venkova21 shrnul své názory, v nichžbyl poplaten běžným představám o rol­nictvu, které v té době u nás panovaly.Předčasný odchod T. Čepa do výslužbyzpůsobil, že nemohl realizovat rozsáhlejšívýzkumnou práci, ke které se chystal.V pozdějším svém vývoji stál totiž v opo­zici k současnému politickému dění (bylideologem zemědělského programu národ­ně socialistické strany).

Pozitivní význam pro současnou rurálnísociologii má dosud rozsáhlé dílo význam­ného zemědělského ekonoma a historikazemědělství Františka Loma. Jeho prácejsou často interdisciplinárního charakterua zasahují do historie, sociologie a jinýchspolečenských věd. Z četných jeho pracíuvádím alespoň významnou studii Proč sezemědělci zadlužili? a ekonomícko-socíolo­gickou stať Kupní síla zeměděLců v krizi(tato práce vycházela z dotazníkové akceCAZ v r. 1932). Velkou roli sehrál Lomův­Reichův překlad Laurovy práce úvoddo zemědělské ekonomiky22 (byl základem,

15 K. G~lla, Sány 1935.K. Galla, Dolni Roveň 1939.!ti K. Galla, Cooperative Movement in tne Cz echo­

ctioslouak: Village, Prague 1936.17 Např. K. Galla, Něleteré poznatley o metodách

v průzleumu venleova, Věstník CAZ, 1940, str. 244-5.I. B. Pšír, Sociologie venleova na Brněnsleu ve

30. letech, Sborník historie sociologie venkova,Praha, Socialistická akademie 1968.

19 T. Cep, Kulturní vesnice - vzorná vesnice druž­stevní, Sociologická revue, 1939, 167-71.

380

o nějž se opíraly teorie malozemědělské

politiky, kterou prosazoval E. Reich) apředběžné výsledky dotazníkové akce CAZz r. 1932, Paměti starých zeměděLců,23 kte­ré dosud nejsou plně zpracovány a čekají

na doplnění. Velký význam pro sociologiivenkova bude mít jeho celoživotní díloDějiny českosLovenského zeměděLství, kte­ré vyjde za spolupráce několika autorů

v dohledné době v Československé akade­mii věd,

Mezi relativně pokrokové sociology mož­no počítat i A. Prokeše, autora díla Půda

a národové (Praha 1939) a řady menšíchprací, které často zasahovaly do agrárnígeografie a právních otázekčeskosloven­

ského zemědělství.

Jeho současník A. Matula byl spíše fi­losofující než sociologizující agrární ideo­log a byl nejbližším spolupracovníkemReichovým při budování různých osvěto­

vých institucí, zejména Svobodného učení

selského.š- Za války, stejně jako Prokeš,byl umučen nacisty.

Velmi aktivní byl také další člen ústřed­

ní komise, sociální geograf J. Pohl (Do­berský), který se zabýval po léta typologiičeských vesnic a vylidňováním venkova.Významnou práci vykonal v komisi téžekonom K. Kameníček, který se zabývalklasifikací zemědělských věd a zanechalza sebou dílo úvod do studia zeměděLst!ví.

Z ostatních významných členů jmenujihistorika F. Kutnara, ekonoma M. Moudré­ho, populacionistu A. Boháče, sociologaJ. Petra, sociologa V. Smetánku, ekonomaF. Čvančaru, kulturního historika J. Hei­denreicha-Dolanského, ekonoma K. Dole­žala, filosofa J. Krále, politologa A. Paleč­ka, ekonoma J. Kose, geografa a historikaV. Dědinu, etnografa J. Húska, T. Trnku(otázky zdravotní péče). Aktivním členem

komise byl také ekonom V. Pártl, kterýproslul tím, že podal v sociologické ko­misi návrh na kolektivní obhospodařování

půdy (rostlinné výroby). Přirozeně návrhPártlův, resp. ústřední komise pro socio­logii venkova (která se za něj postavila),

se T. Cep, Zivotní spotřeba zemědělské rodinyjaleo sociologicleý prOblém, Brno 1934.

21 T. Cep, Kapitoly ze sociologie venkova, Brno1933, str. 23.

22 E. Laur, Úvod do zeměděl$ké eleonomiky, pře­ložili a upravili E. Reích a F. Lom, Praha 1937,str. 297.

23 Věstník CAZ z r. 1940. Cástečný Lomúv výtahviz ve Sborníku .historie sociologie venkova, Praha,Socialistická akademie 1968.

"Na Moravě byl ideologem Svobodného učeníselského spíše T. Cep.

byl agrární stranou zamítnut, ale svědčí

o relativně pokrokovém duchu, který vládlv sociologické komisi. 25

Významnou výzkumnou práci zahájilJ. Král za spolupráce členu své sociolo­gické katedry na Karlově universitě,

zejména Z. Ullricha - totiž studium po­měšťování pražského okolí. Práce vyšlav němčině a vzbudila velký ohlas v za­hraníčí.š" Ullrich orientoval svou prácireálnějším směrem - zcela v duchu po­zitivistické školy prof. Krále.

Pražská škola rurálních sociologů bylasvým složením škola československá a vesvém předsednictvu dokonce slovensko­česká. Předsedou CAZ byl totiž SlovákM. Hodža, předsedou sekce pro literárnía osvětové otázky Slovák A. Stefánek.ústřední sociologickou komisi CAZ vedl1. A. Bláha. - Cleny komise i sekcepak byli významní kulturní pracovnícipůsobící v Čechách, na Moravě a na Slo­vensku. Na Moravě pak vznikla brněnská

regionální škola rurální sociologie 1. A. Blá­hy, který se obklopil svými spolupracov­níky a za pomoci členů svých seminářů

a externích spolupracovníku provedl řadu

významných výzkumů, které však větši­

nou zůstaly torzem.Krátké údobí druhé a třetí fáze socio­

logie venkova bylo velmi plodné. Faktickyjde o údobí od založení CAZ (1924) dokonce roku 1948, kdy sociologie se prak­ticky přestává pěstovat jako uznávanávěda a kdy se ruší i katedra sociologievenkova na Vysoké škole zemědělské

v Brně, kdy ústřední sociologická komiseCAZ se přestává scházet, ač formálně

existovala až do zrušení CAZ koncemr. 1952. Po revoluci a zejména po únoru1948 také většina osvětových institucíCAZ byla zrušena nebo přestala býtaktivní.

Čtvrtá fáze vývoje československé so­ciologie venkova je úzce spojena s pracíÚstřední komise pro sociální a kulturníotázky v zemědělství es. akademie země­

dělských věd po r. 1953, v níž sociologievenkova přežívala v jakési sporulaci

25 Podrobnosti viz v prácí F. Loma, Příspěvele

k studiu vývoje sociologicko-ekonomického výzku­mu do konce třicátých let. Viz sborník Historievenkova, Priab.a, Socialistícká akademie 1968.

26 Z. Ullrich u. Kol., Soziologische Studien ZUTVerstiidterung der Prager Umgebung, Prag 1938.

27 Vedl zde od r. 1947 Ústav pro mezinárodní spo­lupráci v zemědělství a lesnictví (MÚZ). Tento ústavse zabýval studiem sociální problematikY zahra­ničního zemědělství. Po zrušeni MÚZu byla tato

i transformaci. Autor této studie působil

v době zrušení CAZ a zakládání Čs, aka­demie zemědělských věd (na přelomu

1952-3) v ministerstvu zernědělství-? abyl nejen členem staré CAZ, ale také vě­

deckým tajemníkem přípravného výborupro založení CSAZV. Podařilo se mu pře­

svědčit rozhodující místa, že dobrá tradicekulturního a osvětového odboru CAZ byměla pokračovat i v reorganizované aka­demii - tím spíše, že sociálních problémuv československém zemědělství neubylo,ale naopak přibylo v souvislosti s jehohlubokou socialistickou přestavbou, Vznikátedy 1. ledna 1953 resortní Cs. akademiezemědělských věd s ústřední komisí prokulturní a osvětovou práci v zemědělství,

později přejmenovanou na ústřední ko­misi pro sociální a kulturní otázky země­

dělství a lesnictví. Neprodleně zahajujeza předsednictví člena-korespondenta tétoakademie J. Taubera svou činnost. Jižv roce 1954 dochází z iniciativy této ko­mise k velké mezinárodní konferenci pra­covníku zemědělských věd a pracovníkukulturně osvětové činnosti v zemědělstvía je stanoven program výzkumné a osvě­

tové činnosti nejen v této ústřední ko­misi, ale i v obdobných institucích v CSSRa socialistických zemích. Tehdejší ústřední

komise se zabývala nejrůznějšími problé­my školskými, osvětovými, zdravotnický­mi, názvoslovnými, hospodářsko-geogra­

fickými, historickými a především socio­logickými, a vytvořila za tím účelem řadu

speciálních komisí vyvíjejících usilovnoučinnost. Podařilo se jí seskupit kolem sebevýznamné pracovníky naznačených oborua rozvíjela svou činnost (později za změ­

něného názvu Poradní sbor pro sociálnía kulturní otázky v zemědělství a les­nictví) až do vzniku Cs, sociologické spo­lečnosti, kdy Poradní sbor byl zrušen akdy nastává páté období regenerace arozvoje uznávané a podporované sociolo­gie venkova (1965).Vraťme se ještě k čtvrtému období.

Ústřední komise uskutečnila tři význam­né konřerence'" o sociální a kulturní pro-

činnost přenesena do Kabinetu pro sociální ll! kul­turní otázky CSAZV.

,. SympozIum G úkolech a metodách společen­

ského výzkumu, 14.-16. října 1958, Praha CSAZV1958.

II. sympozium o rozšiřování a prohlubování socia­listických vztahú v zemědělství •.... 5.-9. září

1959, Praha CSAZV 1959. Problémy pracovních silv zemědělství (Seminář v Jílovišti v únoru 1963,Praha, CSAZV 1963).

381

blematice československého venkova avelký počet menších porad, a z její ini­ciativy byl zahájen rozsáhlý sociologickývýzkum. K tomuto účelu byl v CSAZVvybudován Kabinet pro sociální a kulturníotázky v zemědělství a hospodářskou geo­grafií, který také vedl J. Tauber. Později

(koncem r. 1962), když CSAZV byla zru­šena, přešel tento Kabinet jako oddělení

pro studium sociálního vývoje v zeměděl­

ství do Výzkumného ústavu zemědělské

ekonomiky. Roku 1964 se stává sociolo­gickým oddělením dotyčného ústavu av září 1965 vzniká na bázi tohoto oddělení

Institut sociologie venkova a historie ze­mědělství. Byl zbudován na popud J. Tau­bera, který byl též jeho ředitelem až dozáří 1967, kdy řízení Institutu předal

H. Schimmerlingovi a pobočky Institutuv Bratislavě D. Sagarovi. Roku 1966z podnětu J. Taubera počíná vycházeti první periodikum z oboru rurální so­ciologie v CSSR: Sborník sociologie ahistorie zemědělství.

J. Tauber byl ustanoven prvním pro­fesorem sociologie venkova na Vysokéškole zemědělské v Praze 1. října 1965 ajiž od školního roku 1965/66 zahajují sepovinné přednášky'š' ze sociologie venko­va pro všechny fakulty této vysoké školy.V září 1967 vznikla katedra sociologievenkova a historie zemědělství při provoz­ně ekonomické fakultě Vysoké školy ze­mědělské v Praze, jejímž vedením bylrovněž pověřen J. Tauber. Také na kate­drách marxismu-leninismu na vysokýchškolách v Brně a Nitře vznikla pracoviště

pro sociologii venkova a byla zde zahájenavýzkumná a pedagogická činnost. Socio­logie venkova se instituovala i jako sekceCs. sociologické společnosti a koncemroku 1967 se navíc obnovila Ústřední ko­mise pro sociální a kulturní otázky v ze­mědělství při Ústředí zemědělského a po­travinářskéhovýzkumu, který je obdobnouvrcholnou institucí zemědělské vědy, jakobyla dřívější Čs. akademie zemědělských

věd. Úkolem obnovení Ústřední komise jeaktivizovat společenské vědy, zejménasociologii a historii, k účasti na řešení

2' V Brně byla sociologie venkova před válkoupřednášena jako riepovírmý předmět.

.. J. Tauber a ko!., Otázky zemědělské mládeže,Praha, CSAZV 1958, str. 490.

31 J. Tauber, Jak sledovat a zkoumat hospodář­ský, sociální a kulturní vývoj v zemědělství, Praha,CSAZV 1957, str. 200.

32 Jan Tauber a A. Simer, Průzkum povahy a

382

aktuálních problémů československéhoze­mědělství, dále plánování sociologie ven­kova a zemědělství, diskuse o závažnýchsociálních problémech zemědělství a po­dávání návrhů na dokonalejší společenskou

organizaci zemědělství a venkova.Cesta k regeneraci sociologie venkova

na marxistickém základě byla sice svízel­ná, ale narůstající sociální problémy čes­

koslovenského zemědělství vytvořily pod­mínky pro ustavení zemědělských sociolo­gických pracovišť, která by se soustavně

zabývala studiem sociálních otázek vzni­kajících při socialistické přestavbě česko­

slovenského zemědělství a vesnice. Prvnítakovou významnou prací, která bylasvěřena předsedou Národního shromáždě­

ní zmíněnému Kabinetu pro sociální akulturní otázky v zemědělství CSAZV,byla analýza příčin odchodu mládeže zezemědělství.š" Kabinet nejenže v krátkémúdobí předložil významnou práci na zá­kladě dotazníkové akce a navrhl odstranitpříčiny odchodu mládeže ze zemědělství,

ale také vypracoval rozsáhlou metodologiivýzkumné práce v oboru sociologie ven­kova.š!

Práce byla přijata s uspokojením a tímse otevřela cesta k dalším sociologickýmvýzkumům. Po řadě komplexních mono­grafických studií (historický a zdravotnic­ký výzkum, výzkum výživy a poradníčinnost ve Vinařicích, Suchdolešš a Kačíně

u Kutné Hory i jinde) došlo k výzkumupodmínek rozvoje kulturní práce ve vy­braných jihočeských družstvech a ob­cích,33 a konečně byly zahájeny práce za­měřující sociologii k naléhavým ůkolům'",

např. v oblasti sociálních důsledků vědec­

kého pokroku a podnikové zemědělské so­ciologie. Objevují se kandidátské, habili­tační a jiné vědecké a výzkumné prácez oblasti sociologie venkova a nedávnéhistorie zemědělství, např. studie J. Pro­cházky o družstevní demokracii, Juříkovy

studie o osvětové práci na venkově, Pát­kova práce k otázce charakteru a překo­

návání rozporu mezi městem a vesnicí,Hachovy práce o kvalifikaci zemědělských

pracovníků, Trnkovy studie o osvětové

zájmů žactva devítileté školy v Suchdole u KutnéHory, Praha 1960, str. 45. . .

.. Jan Tauber, Kdo žije na vesnici, C. nuděícvice

1965, str. 188. . é á.. Jan Tauber a ko!., Brigády socia!isttck pr ce,

Praha, CSAZV 1964. . 'f'Jan Tauber, Specific Character of the Sctentt ~c­

Technical Revolution in Agricuzture ana lts SoctalConsequences, For the Soc. Agr, sc., 1967, No. 2-3.

práci na vesnici a zemědělském porad­nictví, Kocurovo statistické šetření sociál­ních a hospodářských poměrů družstev­ního rolnictva, metodologická práce E. Ho­rákové, studie o zemědělské mládeži J. Ko­laříka, populární sociologie venkovaE. Němcové, J. Šímy a P. Vaněčka, Lo­patova práce o tělesné výchově ve vztahuk volnému času zemědělských pracovní­ku, Kohnova práce o deviantním chovánídružstevníků, Horákové a Křenkova práceo JZD jako sociologickém systému, Drá­bové, Burianovy a Lázničkové studieo ženě-družstevnici, Režného práce o pro­cesu združstevnění na Slovensku, Kuhno­va práce o formách zainteresovanostidružstevníků, Sagarova a Foltinova práceo sociologii zemědělských pracovníků ařada dalších. Rozvíjí se výzkum postojů

a názorů rolníků (P. Domorázek), výzkumpodmínek úspěchu funkcionářů družstev(H. Schimmerling), studium sociálního vý­voje a družstevnictví (Špirk) a řada pracíblízkých sociologii, jako je historický vý­voj obce Chýně (Střesková), obce Suchdol(Janoušek) a řada historicko-sociologickýchprací (Antoš aj.). Jsou to vesměs studie,které byly podníceny nebo rozvíjeny naInstitutu sociologie venkova a historiezemědělství nebo na sociologických pra­covištích vysokých škol zemědělských. Vy­cházejí skripta 1965 a 1968) ze sociologievenkova pro posluchače vysokých škol ze­mědělských v Praze (práce kolektivu ve­deného J. Tauberem), obdobná skriptav Brně (kolektiv vedený F. Křenkem) aobdobná skripta se připravují v Nitře.

Vychází populární sociologie venkova azemědělství v časopisu Ekonomika země­

dělství pod vedením J. Taubera a řada

menších prací, které jsou důkazem toho,co oficiální podpora sociologie znamenalapro oživení sociologického výzkumu ven­kova a zemědělství.

Objevují se též první známky diferen­ciace mezi pracovišti a je patrný vzestupúrovně plánování práce v naší úsekovésociologii. Problémů sociologie venkovavšak neubývá. Proces industrializace ze-

35 R. Richta a kol., Civilizace na rozcestí, Praha1966, 1968.

ia Mezinárodní srovnávací výzkum sociálních dů­sletlkú mechanizace organizuje Evropská společ­nost sociologie venkova. Mezinárodní výzkum so­ciologických problémů šíření zemědělského pokro­ku organizuje Středisko pro koordinaci a doku­mentaci společenských věd ve Vídni. Oba výzkumyřídí v CSSR J. Tauber za spolupráce J. Vavříka,J. Procházky, I. Matušky, V. Tauberové, V. Mar-

mědělství a nástup jeho vědeckého řízení

nezůstává bez vlivu na společenskou

strukturu venkova a na vztahy mezi pra­covníky zemědělství a průmyslu, obyvatelivesnic a měst. Hypotéza sociálních dů­

sledků vědeckotechnické revoluce'š vy­žadovala zamyšlení i nad dalším vývojemzemědělství, které hraje tak významnouúlohu v národním a světovém hospodář­

ství. Prohlubuje se mezinárodní kooperacesociologie právě v těch úsecích, které vy­žadují širšího světového pohledu, jako jetomu u studia sociálních důsledků indu­strializace zemědélství.š" Evropská společ­

nost sociologie venkova konala v Prazev březnu 1967 významné sympozium o so­ciálních podmínkách a důsledcích vědecko­

technické revoluce v zemědělství, kde bylapředložena řada významných referátů čes­

koslovenských i zahraničních účastníků.š"

Je obecně pociťována potřeba zamýšletse nejen nad minulostí, ale také nad bu­doucností. Řada významných futurologic­kých společností (zejména amerických,francouzských, holandských a italských)svolává porady, které se zaměřují k pro­blémům budoucího vývoje v zemědělství.

I českoslovenští sociologové venkova jsouvyzýváni ke kooperací" a vytvářejí při

kolegiu Vědeckých základů zemědělství

CSAV skupinu, úzce navazující na týmR. Richty.

Futurologové mají totiž zásluhu na tom,že obnovují interdisciplinární kooperacispolečenských věd za vedení sociologů afilosofů - tím se také potvrzuje životnostkoncepce jak staré sekce pro literární aosvětovou činnost CAZ, tak Ústřední ko­mise pro sociální a kulturní otázky v ze­mědělství, které vždy zdůrazňovaly kom­plexní přístup k sociální problematice ze­mědělství a nepovažovaly ji jen za domé-'nu sociologie venkova.

V této souvislosti se také vyzvedává vý­znam nejužší kooperace historie se socio­logií, bez nichž nelze vystopovat vývo-.[ové směry v zemědělství s celým jejichdopadem na společenskou strukturu a spo­lečenské vztahy v oblasti zemědělství a

tincové, L. Bičika, P. Lukáše, V. Bubákové a dal­ších.

37 rnternatdonal Colloquium: The Spec1fíc cnaract­er and Social Impl1cations of the Scient1fic-Tech­nical Revolution in Agrículture, Dvojčíslo časopisu

Za soctahstíčeskuju seískochozjajstvennuju nauku,1967, No. 2-3.

a3 Zpráva J. Taubera o účasti na konferencifrancouzských a italských řuturologú v Benátkáchv září 1967.

383

venkova. Autor této stati považuje koope­raci sociologie venkova s historií zeměděl­

ství a zemědělským muzejnictvím za na­prosto nepostradatelnou. Vyjádřil svůj ná­zor v článcích.ř''

Futurologie objevuje nesmírnou závislostjednotlivých národních hospodářství nasvětové ekonomice a rovnoměrném spole­čenském rozvoji všech částí světa. V tésouvislosti zdůrazňuje nesmírný významstudia problematiky vývojových zemí, kte­ré se čím dál tím více vzdalují úrovni vy­soce rozvinutých zemí a vytvářejí tíživýproblém zejména v oblasti výživy. Stu­dium sociální problematiky zemědělství

vývojových zemí nabývá velkého významua aktuálnosti, ale není dosud odhodlaně

řešeno na žádném zemědělském sociologic­kém pracovišti v CSSR, přestože se u násvychovávají stovky studentů z vývojovýchzemí a vysíláme velký počet expertů donevyvinutých asijských, afrických aj. států,a v Praze dokonce existuje zvláštní Institut(katedra) světového zemědělství.

Ještě vážnějším úkolem (ale částečné

již řešeným) je rozšíření studia a výzku­mu podnikové zemědělské sociologie. nakterou toužebně čeká zemědělská výrobnípraxe. V roce 1966 byl na Institutu so­ciologie venkova a historie zemědělství

zahájen výzkum podmínek úspěšné prácefunkcionářů JZD a v rozvíjení tohoto vý­zkumu bude soustavně pokračováno, pro­tože zmíněný Institut si přímo vytkl jakohlavní směr své práce sociologickou pro­blematiku zemědělského podniku. Zatímcokatedry na vysokých školách a jiná socio­logická pracoviště se zabývají nejen pod­nikovou, ale i obecnější problematikou so­ciologie zemědělství a venkova, katedrasociologie a historie zemědělství a venkovaVSZ v Praze si vytkla ještě rozpracovánísociologických problémů vědeckotechnické­

ho pokroku, což jsou společně se sociologiířízení zemědělských podniků a sociologiízemědělství vývojových zemí ústřední pro­blémy současné československé sociologievenkova. Zdaleka nejsou stejnoměrně plně­

ny a očekává se, že v příštích letechbudou vytvořeny podmínky k tomu, abyzanedbané úseky sociologie venkova bylyřádně dotovány a rozvíjeny.Obecně na celém světě se cítí, že so­

ciologie venkova musí být přizvána k ře-

šení stěžejních úkolů zemědělství. Možnozde citovat např. projev generálního ře­

ditele Organizace spojených národů provýživu a zemědělství (FAO), dr. Sena,40který takto vyzvedává aktuálnost rurálnísociologie: "Technický a ekonomický roz­voj by ztroskotal, kdyby mu nepředchá­

zely nebo ho alespoň neprovázely studieze sociální problematiky zemědi'lství." Senslibuje, že i FAO bude v budoucnu da­leko více angažovat rurální sociologii při

řešení významných zemědělských otázek.Tím naléhavější je to úkol v podmínkáchsocialistické země, kde sociální problema­tika zemědělství by měla být důsledně

v popředí našeho zájmu.

Pe3IOMe

JIHTll"6f'l': 3a:,j(" HIhi\: I( nCTopUII lJeXOCJIOaBIJ;RoA

coI(ll'~;IOnHJ "'!<"'Ul

Anrop Cq JT<.f'~ eOIUlOJIOrIIIO nepenrm nayxoá,SaWBHJlO'f(cňCH lISY'H?HrreM ne ronsao ořimecr­BPrn'I," ,THOIacHIIH )l.epeBeHCKoň nacencuaocrn,fl (,I a "11\9 COI\IIanbHOH np06ne~IaTIIKOii aceroarpOHllJJ;YCTplIanbHoro xoxmnercca. He ClJlITaeTce npocroň aunnaxartaeň oňuteíi corraonoravec­HOll rcopaa. Bsmsaraer nars ararr qeXOCnOBaIJ;­

I<Oll cOI\IIOnOrlIlI nepesan, a llMeRHO:1 nepnon npe)l.coIJ;IIOnOrlIqeCKlIll, T. e. ):(0

BOSHIIKHOBeHIIH CIICTeMaTlIqeCKOrO COI\IIOnOrll­

lJeCHOrO IICCne)l.OBaHIlH )l.epeBHII,2 nepaon pmmHTIllJeCKOll Il)l.eaJIIISaIJ;1I1I xpecrs­

llHCTBa II nepssrx rtay-rasrx pa60T, K KOTOpbIM6bIno nano n06YJR)l.eHlIe B 20-x ronax qexocnOBaIJ;­

HOll seMneAenb'leCKOll aKaAeMlIeŘ,3 nepaop; OTnlI'laeTCH IIHTeHCIIBHbIM npo­

RIlKHOBeHlIeM sanap;Heň. (B oco6eHHocTlI aMepIl­rcancxoň) cOIJ;IIOnOrlIlI nopeuna II ero MOJRHOHaSBaTb MOHorpa<plI'leCKIIM neplIop;oM. STOT ne­plIOP; BHOBb HaXOp;IITCH B TecHoň. CBHSII C qexo­cnoBaIJ;KOň SeMJIep;eJIbqeCKOň aKap;eMlIeň., o6~e­p;IIHHIOrrreŘ qeXOCnOBaIJ;HIIX cOIJ;IIOnOrOB p;epeBHIlII HynbTypHbIx pa60THIIKOB, saHIIMaIOrrrlIXCHnp06neMaMII HpecTbHHcTBa B cBoeň !JeHmpa.f1,bliOU

C01{UO.f1,OZU1{eCKOU KOMUCCUU. STO nepIlop; C 60nb­llIeH 'laCTII 30-x JIeT,

4 neplIop; TpaHc<popMaTopHbIŘ, Korp;a COIJ;IIOnOrIm p;epeBHII BbIcTynaeT KaK IIsyqeHlIe co­IrIlanbHoň II HYJIbTYPHOň. np06neMaTIlHII nop;al'llP;oň ~eHTpaJIbHOňKOMIICCIIII P;JII1 COIJ;lIaJIbHbIXu HYJIbTYPHblX Bonpocon seMnep;eJIIII1 II JIeCHOrOX03l1HCTBa nplI qexocnoBaI\KOH aKap;eMIlII 3eMne­p;eJIbqeCHIIX HaYK. B aTOT neplIop; P;OXOP;IIT K 60­JIee llIlIPOHOMY nplIMeHeHIIIO llCTopllqeCHO-MaTe­MaTII'leCKOrO MeTop;a, op;HaHO 06rrral1 TeopeTu­'leCKal1 OCROBa aToro IIccnep;OBaHIII1 ToJIbHO errreC03p;aBaJIaCb. STO neplIOp; 50-x II Haqana 60-x JIeT,

5 neplIop; HaqlIHaeTCI1 nplI6JIII3IITenbHO coBTOpoň nOJIOBIIHbl 60-x JIeT II OTnlIqaeTCH 60nb­llIlIM pa3MaxoM COI\IlOJIOrlIlI p;epeBHrr. BOSHIlHaeTHe TonbKO ceKIJ;IlH COI\IIOJIOrlIlI p;epeBHII qexo-

I.'

CJIOBaIJ;HOrO COIJ;lIoJlOrrrqeCKOrO oňmecraa, HOTaKJRe BaJRHbIe pařioxae MCeTa, RaK Ra nplIMepI1HCTlITYT COIJ;IIOJIOrlllI ncpcnna II ncropaa3eMJIep;enlIl1, lSa<pep;pa corraonornu II llCTOpIlllceJICKOrO XOSl1lICllIBa II ncpnna BbIcIIIe:iÍ CeJICKO­XOSl1ňCllIBeHHoň nncoznr B Ilpare II nonofinraepa60qlIe MeCTa npu OCTanbHbIX BbICIIIllX CeJICKO­X03JIllCllIBeHHbIX llIKOJIaX II p;p. STO TaHJRe nepaonpereHepaI(H1I Ilenrpaasuoň KOMIICCHll P;JII1 CO­IJ;lIan~HbIX II KynbTypHbIX BonpOCOB CeJIbCHOrO'X03JlIlCllI!a nplI ~eHTpaJIbHOMyqpelRp;eHllIr CeJIb­CKO-X03H:IICllIBeHHoro II nponynroaoro nccneno­BaHIII1.

BOJIee nonpočno aBTOp 3aHIIMaeTCl1 ornens­HbIMll 1I3BeCTHblMII 'leXOCJIOBaIJ;HIrMll COI\IIOnO­raMII nepenaa II opranaaaropaxm COIJ;IlOJIOrll'leC­xoro llCCJlep;BBaHIlI1 3eMJIep;enlIl1 B qexOCJIOBaIJ;­KoŘ COIJ;UaJIIICllIIIqeCKOM pecnyčznrse. Hafimonaeraa IIHOCTpaHHbIMII BJIlIl1HilHMII lil onerraaaerpa60Tbl Errarrr, PeŘXII, fOP;lRlI, qena, I'anma,Jloxa, Ilpor.ema Ir np. TaHJRe ynovnaaer o nxrra­ne pačonax ~eCT KOT0I:bIMIIYYKOBOAIIJI B nepnonnOCJIe nropoa MllpOBOlI BOllHbI rr xoropsro P;O­

6IIBaJIIICb B0306~OBneHIlH COIJ;lilOJIOrlIll nepcamrHa TeOpeTIr'leCKOII OCHOBe naysrroro MllpOB03pe­HIII1.

HaKOHeu: ynosraaaer 06 aKYTaJIbHblX nonpocaxIr penronmrx llCCJIep;OBaHIII1X, aanawarontaxcan 60JIbIIIIIHCTne cnynae» conaansusnur npcn­nOJIOJReHlilHMII II nOCJIep;CTBilllMII HaY'lHO-TeXRll­lJeCKOrO pa3BlilTllH B 3eMJIep;eJIHll, np06JIeMaMIIsanoncxoa CeJIbCHO-X03JlňcllIBeHHoiíCOI\IIOJIOrlllIII IICTOplIqeCKO-COI\HOJIOrllqeCKIIMII 113YQeHllHMIIpa3B~TIlI1 qexO~JIOBaIJ;HOHII aarpaua-moň CeJICKO­XOSJIIICllIBeHHbIlI xoonepartaa,

Summary

Jan Tauber: Contribution to the History olthe Czechoslovak Rural Sociology

The author conceíves rural scciology as adiscipline dealing not only wíth the studyof social relations of the rural populatíonsbut also wíth the social problems of th~whole agronutritive and agroindustrialcomplex and does not consider it to be amere application of 1Jhe general sociologicaltheory. He sets up thefollowing five stagesof the Czechoslovak rural sociology:. 1. The .presociological stage preceding themtroductlOn of a systernatic sociologicalresearch of the country.

2. The stage of the romantic idealizationof peasantry and of the first scientificstudies in the twenties, mostly instigatedby the Czechoslovak Agricultural Academy.

3'. The third stage, taking place in thethírtíes, is marked by an intensive penetra­tion of the western (esp, Amerícan) ruralsociology amd can be called "descriptivelymonographlcal", It is, agaín, in narrow con­nection wíth the Czechoslovak AgrículturalAcademy which associates Czechoslovak ruralsociologísts and cultural workers, dealing withthe problém of the farmers in its CentralSociological Commission.

4. The fourth stage is a transformatlonperiod in whích the rural sociology řígures

as. a study ofl social and cultural problém­atics under the auspices of the CentralCommíssíon for Social and Cultural Problemsin Agriculture and Forestry at the Czecho­slovak Academy of Agricultural Sciences. Inthis stage the historico-materialístic methodis appl~ed on a. broader scale, but the generaltheoretical basis of thís research onív beginsto develop, This stage takes place in thefifties and in the early sixties.

5. The fifth stage begíns approxímately inthe second half of the sixties and is markedby a great expansion of rural sociology. Notonly the Section of Rural Sociology of theCzechoslovak Sociological Society but alsoimportant workíng places - su~h as theInst~tute of Rural Sociology and History oř

Agríeulture, Department of Sociology andHistory of Agriculture and Rural Areas attJ:e. Agrícultural College in Prague, andsímííar workíng places at other agriculturalcolleges, etc. - wereconstituted. It is alsoa period oř regeneratíon takíng place in theCentral Commíssíon for Social and CulturalProblems of Agrículture at the Central Coun­cil oř Agrícultural and Foodstuffs Researeh.

The author deals in more detail withindividual prominent rural soclologists andwith organízers of the sociological researchof agriculture in Czechoslovakia. He discussesforeign influences and evaluates the work ofBláha, Reich, Hodža, Cep, Galla, Lom, Prokešand others, He also mentíons the contríbut­ion of the working places he directed in theperiod following World War II whichendeavoured to re-establish rural sociologyon tne scientific "bheoretical basis.

Finally he mentions some topical problemsand contemporary researches which for themost part, deal wíth social precondiÚons andconsequences of the scientific-technicalprogress in agriculture, with problems of thesociology oJi the agricultural enterprise andwith historico-sociological studies af thedevelopment taking place in Czechoslovak aswell as in foreign co-operative farming.

39 Např. J. Tauber, Neue Aujgaben jur die ZentralsteUe zum Studium der Entwicklung der Límd­wtrtschajt, Berlin 1959.

,. FAO dok. RU: RS/20 z 21. prosince 196'1.

384:J85