Temná éra okupace a její obětiV čele ČAVU stál významný historik JosefŠusta (1874–1945; obr. 1), který se přede-vším snažil udržet maximum finančníchfondů, aby bylo možné podporovat českouvědu a kulturu. Nadále vycházel VěstníkČeské akademie věd a umění v jednotlivýchřadách a další publikace – přes nedostatekpapíru a tiskárenských kapacit v obdobíokupace vyšlo úctyhodných 300 publika-cí. I když to byla vesměs díla souvisejícís činností I. filozoficko-historicko-právnía IV. umělecké třídy, najdeme mezi niminapř. knihu tehdejšího vedoucího labora-toře parazitologie ve Státním zdravotnímústavu Otto Jírovce (1907–72) Zoologickátechnika, která se řadila do rámce ediceNová encyklopedie přírodních věd (druhévydání nákladem ČAVU v r. 1947). ČAVUse pokoušela v nelehké situaci poskytnoutalespoň minimální bázi pro výzkumné
práce drasticky ohrožené brutálním zá -sahem proti českým vysokým školám, alevýrazně ji omezoval naprostý nedostatekprostředků ve spojení s prudkým růstemcen a výdajů. Navíc některé výnosné a dů -ležité vlastní nemovitosti byly této insti-tuci zabrány. Týkalo se to mimo jiné i zám-ku v Lužanech. ČAVU přišla také o hlavnípilíř své ekonomické stability – o NadáníJosefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Nazákladě rozhodnutí říšského protektoraz r. 1942 došlo k jeho zrušení s tím, žemajetek přešel studentské nadaci dr. Emi-la Háchy, na niž ČAVU neměla vliv. Na -opak některé menší fondy se J. Šustovia jeho spolupracovníkům podařilo uhájit –např. fond českoamerického antropologaAleše Hrdličky (obr. 2) a některé další.ČAVU se rovněž snažila vrátit ke kořenůmsvé činnosti podporou češství, ať už v po -době jazykovědných, historických nebo
etnologických výzkumů. To se odraziloi v budovaných komisích – vznikla např.Národopisná komise, Komise pro studiumstaročeské bible nebo Ortoepická komise.V národnostně vzrušené době tak přírod-ní vědy ustupovaly poněkud do pozadí.
Na minimum byla omezena intenzita ple-nárních zasedání, aby se tak ČAVU pokudmožno vyhnula projevům loajality k nacis-tickým držitelům moci. Přesto musela udě-lat nezanedbatelné ústupky, mezi něž pa -třilo vyloučení členů židovského původu.I když se botanik a mykolog Josef Vele-novský (viz Živa 2009, 4: XXXV–XXXVI)již v meziválečném období jako významnýpříslušník Slovanské strany protižidov-ské úporně snažil najít doklad, že jehokonkurenti a členové ČAVU Karel Domina Bohumil Němec mají semitské předky,žádného z badatelů oblasti věd o živé pří-rodě arizační opatření nepostihlo. Oběťmise nakonec stali germanista Arnošt Kraus(1859–1943), který zemřel v terezínskémtáboře, a historik Julius Glücklich (1876 až1950). Členy ČAVU zabývající se vědamio živé přírodě nezasáhla ani přímá nacis-tická perzekuce, přestože i v této části aka-demické obce si vyžádala četné oběti –připomeňme např. průkopníka akarologiea zoogeografa, profesora Univerzity Karlo-vy v Praze Jaroslava Štorkána (1890–1942),popraveného za heydrichiády, profesoraVysoké školy zemědělské v Brně, dendro-loga a fytopatologa Augusta Bayera (1882až 1942), jenž zahynul v koncentračnímtáboře Mauthausen, nebo zakladatele mo -derní srovnávací fyziologie hospodářskýchzvířat Tomáše Vacka (1899–1942), kterýbyl na stejném místě umučen. Ve velice slo-žité situaci se po celou dobu druhé světo-vé války nacházel Bohumil Němec, známýnejen jako přesvědčený vlastenec, ale takéjako svobodný zednář. Zároveň statečnědokázal využívat prostředků dosavadníČeskoslovenské národní rady badatelskék podpoře rodin perzekvovaných vědců.Karel Domin (1882–1953; obr. 3; viz takéŽiva 2012, 4: LXV–LXVI), další z dlouho-letých členů ČAVU, se v meziválečnémobdobí přiklonil ke krajní pravici a vrcholemtéto orientace byl nepochybně jeho podílna Akci národní obnovy (ANO) v hnusnééře tzv. druhé republiky. ANO žádala očistuveřejného života ve smyslu ultrapravico-vých názorů, a tak byly vcelku pochopitel-ně po osvobození její aktivity stíhány. Nic-méně K. Domin se za nacistické okupacez politického života stáhl a rozhodně seneúčastnil kolaborace, což potvrzuje i osvo-bozující rozsudek poválečného soudu. Na -opak jako předseda komise pro sběr léči-vých bylin při ministerstvu zdravotnictvíorganizoval tzv. floristickou akci, kterávytvořila náhradu základny pro bádánív době uzavření českých vysokých škol(blíže také Živa 2012, 4: 150–154).
Vedle B. Němce a K. Domina zastupo-vali vědy o živé přírodě v ČAVU v obdobíProtektorátu Čechy a Morava např. řádnýprofesor experimentální zoologie a živo-čišné fyziologie na Univerzitě KarlověViktor Janda (1880–1964), zvolený mimo-řádným členem v r. 1936, mimořádnýprofesor zoologie na UK Václav Breindl(1890–1948), zvolený mimořádným členemjiž o 9 let dříve, nebo zootechnik Franti-šek Bílek (1885–1972), mimořádný člen
Martin Franc
Ke 125. výročí vzniku Českéakademie císaře Františka Josefapro vědy, slovesnost a umění IV. Mezi dvěma světy. 1939–55
Období okupace Československa znamenalo mohutný útlum české vědy vyvo-laný především zavřením vysokých škol a nacistickou perzekucí mnohýchbadatelů. Česká akademie věd a umění (pod tímto názvem od r. 1918) fungovalapřes celé období, i ona se však potýkala s vážnými problémy a ochromením čin-nosti. Klidu si neužila ani po skončení válečného konfliktu, kdy se prudce zvý-šil tlak na její zásadní transformaci do podoby centralizované akademie věd.Nakonec představitelé nové komunistické moci ČAVU i další tradiční institucečeské vědy zrušili a vybudovali především na přírodní a technické vědy oriento -vanou Československou akademii věd, která se hlásila jen k části tradic ČAVUa Královské české společnosti nauk.
ČAVU od r. 1935. Roku 1924 se mimo -řádným členem II. třídy stal bývalý legio-nář z první světové války Josef Podpěra(1878–1954; Živa 2012, 4: LXVI–LXVII),řádný profesor všeobecné a systematickébotaniky Masarykovy univerzity v Brně,její rektor ve školním roce 1937–38. Řádnýmčlenem byl r. 1935 dokonce zvolen ento-molog Julius M. Komárek (1892–1955),rovněž profesor zavřené Univerzity Karlovya zároveň ředitel Výzkumného ústavu les-nického, proslulý i jako popularizátor vědo živé přírodě. Ve stejném roce se této po -cty dostalo také profesorovi farmakologiea farmakognozie UK a odborníkovi napatologii, anatomii a fyziologii domácíchzvířat Aloisu Velichovi (1869–1952), a dálebrněnskému hydrobiologovi, limnologovia entomologovi Janu Zavřelovi (1879 až1946). K řádným členům patřil od r. 1936
rovněž histolog, embryolog a entomologKarel Šulc (1872–1952), působící předokupací na Vysoké škole zvěrolékařskév Brně. Paleontologii zastupoval ve sboruřádných členů od r. 1937 řádný profesortohoto oboru na UK v Praze Jaroslav Per-ner (1869–1947), a jeden z mála dopisují-cích členů II. třídy Mauric Remeš, který sevšak věnoval i jiným oborům. Roku 1938,těsně před smutnými událostmi vyvolaný-mi nacistickou rozpínavostí, se díky volběmezi mimořádné členy zařadil organickýchemik Vítězslav Veselý (1877–1964).
Tento výčet naznačuje, že stejně jakov předchozích desetiletích v dané době jed-noznačně dominovali v oblasti věd o živépřírodě zoologové, což odráželo jednaksílu „zoologické lobby“, ale také existencisamostatné České akademie zemědělské.Můžeme hovořit i o tom, že botanickémubádání „vládlo“ několik mimořádných osob -ností, vedle nichž existoval jen relativněmalý prostor pro další badatele, přicháze-jící v úvahu jako potenciální členové nej-významnější reprezentativní instituce čes-ké vědy. Převaha zoologů nad botaniky seredukovala v poválečném období, kdy do -šlo ke zvolení dalších botaniků – Silves -tra Práta (1895–1990; obr. 4) a FrantiškaAntonína Nováka (1892–1964), ale bohuželněkolik členů ČAVU z řad zoologů zemře -lo (V. Breindl, A. Velich, J. Zavřel, K. Šulc).
Poválečné oživení a hledání nových směrůV letech okupačního režimu spíše jenvzácně docházelo k volbám nových členů,takže hned po osvobození v r. 1945 bylapociťována silná snaha doplnit členskouzákladnu. Nejvýrazněji se proměnila IV.umělecká třída ČAVU, dosud vnímaná jakobašta umělecky konzervativních sil. Nověse mezi její členy dostali představitelé me -ziválečné avantgardy včetně např. IvanaOlbrachta, Marie Pujmanové, VítězslavaNezvala nebo Jaroslava Seiferta. Umělec-ká třída tak navázala na trend z r. 1940,kdy se zvolení dočkala např. Marie Maje-rová či funkcionalistický architekt Bohu-slav Fuchs. U II. vědecké třídy volání ponových členech neznělo tak hlasitě, nic-méně, jak bylo výše zmíněno, přesto k ně -kterým volbám došlo. S. Prát se přitomstačil r. 1948 stát řádným členem, členemmimořádným byl zvolen o dva roky dříve.
V roce komunistického převratu se mezimimořádné členy zařadil rovněž uváděnýF. A. Novák, profesor systematické bota -niky na Univerzitě Karlově v Praze a odr. 1945 ředitel Botanického ústavu a bota-nické zahrady, stejně jako děkan Přírodo-vědecké fakulty UK (viz také Živa 2012,4: LXVIII). Tito noví členové patrně nahra-zovali K. Domina, který formálně členemzůstal, ale zápolil s těžkým obviněnímz kolaborace a profesně byl prakticky likvi-dován. Zároveň ovšem mohli zastupovati dosud velmi aktivního B. Němce, kterýv druhé polovině 40. let působil jako hostu -jící profesor na Univerzitě Komenskéhov Bratislavě a nemohl se tak účastnit děnív pražských institucích jako dříve.
Novým prezidentem ČAVU se v r. 1945stal Zdeněk Nejedlý (1878–1962; obr. 5),původně hudební vědec a historik, nynívšak především komunistický politik, kterýzároveň vykonával funkci ministra škol-ství. Nejedlý, jenž celou dobu války prožilv exilu v Sovětském svazu, se netajil sna-hou o dalekosáhlé reformy instituce, kterézcela měnily její podobu i zaměření. Dosa-vadní prezident J. Šusta se ihned po osvo-bození přes veškerou zdrženlivost stalterčem ostré kritiky pro údajně přílišnouvstřícnost vůči nacistické moci a pravdě-podobně z tohoto důvodu si nakonec sáhlna život. Stejně jako po skončení první svě-tové války osvědčovala ČAVU svou loaja-litu k vítězům zvolením předních státníkůvítězných mocností čestnými členy. Jižna začátku července 1945 tak valné shro-máždění rozhodlo, že se mezi čestné čle-ny zařadí Sir Winston Leonard SpencerChurchill (1874–1965), tehdy ještě minis-terský předseda Velké Británie (ve funkcipremiéra ho nahradil na konci červenceClement Attlee), americký prezident HarrySpencer Truman (1884–1972) a samozřejměJosif Vissarionovič Stalin (vlastním jmé-nem Džugašvili; 1879–1953). Dodejme, žečeskoslovenský prezident Edvard Benešpatřil k čestným členům už od ledna 1938.
Stejně jako v oblastech společnosti i vevědě se jasně ukazovalo, že návrat k prvo-republikovým zvyklostem a mechanis-mům není možný. Do popředí se draly pří-rodní a technické vědy vyžadující novézpůsoby práce, a jiné typy institucí. Prudcenarostl vliv Sovětského svazu a jako inspi-rativní se jevil jeho model centralizované
živa 5/2015 199 ziva.avcr.cz
53 4
1 Českou akademii věd a uměnív období Protektorátu Čechy a Moravavedl historik Josef Šusta, později obviňo-vaný z přílišné vstřícnosti k okupantům. Zde na karikatuře od Hugo Boettingeraz meziválečného období. Katalog výstavyDr. Desiderius. Výstava veselých kreseb,pořádaná Sdružením českých umělcůgrafiků (S. Č. U. G.) Hollar. Průmyslovátiskárna v Praze, bez datace2 Jedním z fondů, které se podařilozachránit pro potřeby české vědy, byl fond založený českoamerickýmantropologem Alešem Hrdličkou. Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, v. v. i. (MÚA AV ČR), fond Arnošt Inocenc Bláha3 Významný botanik Karel Domin sesice v období druhé republiky angažovalv tzv. Akci národní obnovy, za okupacese však stáhl z veřejného života. MÚA AV ČR, fond Fotosbírka BohumilaVavrouška4 Již 18. listopadu 1952 byl členemkorespondentem ČSAV zvolen botanika rostlinný fyziolog Silvestr Prát. Fotografie pochází z r. 1965. MÚA AV ČR,fond Fotosbírka Archivu AV ČR5 Nástupcem J. Šusty ve funkci předsedyČAVU se stal v r. 1945 hudební vědeca politik ve službách komunistické stranyZdeněk Nejedlý. Na snímku již v závěru své kariéry. MÚA AV ČR, Fotosbírka Archivu AV ČR
vědecké soustavy, zabezpečující fungová-ní rozsáhlých vědeckých týmů. Nové insti-tuce neuniverzitního výzkumu vznikalyi v mnoha západních zemích bez inspira-ce sovětským vzorem, většinou však nemě-ly podobně centralizační charakter a byro-kratickou strukturu. Již v r. 1946 se objevilve vládním prohlášení Gottwaldovy vlá-dy požadavek vybudování akademie věd,její obrysy však zůstávaly velice mlhavé.Navíc nové vedení ministerstva školstvív čele s národním socialistou JaroslavemStránským se do tohoto projektu nijak ne -hrnulo a rozhodně neusilovalo o vznikakademie věd sovětského typu. Nadějnějivypadala možnost, že by úlohu národníakademie věd mohla převzít právě ČAVU,která by pouze doplnila svou reprezentač-ní roli několika vybranými badatelskýmipracovišti. Zároveň se počítalo s další exis -tencí tradičních vědeckých společností, aťjiž ctihodné Královské české společnostinauk, nebo např. Masarykovy akademiepráce. Komunistická strana jako nejvý-znamnější politická síla v Českosloven-sku však měla o uspořádání vědy odlišnépředstavy, ale zdá se, že tato otázka projejí představitele (s výjimkou Z. Nejedlé-ho, tehdy přemístěného na pozici ministrapráce a sociální péče) nebyla prioritou.
Za sovětským vzorem – budování Československé akademie vědRazantní zlom přinesl únorový převratv r. 1948, při němž komunistická strananaplno uchopila otěže moci. Na místo mi -nistra školství se vrátil Z. Nejedlý a úvahyo uspořádání vědeckých institucí dostalynový impulz. I Nejedlý se pravděpodob-ně zaobíral možností přetvořit v národníakademii věd dosavadní ČAVU, s tím, žeby se umělecká IV. třída osamostatnilaa vytvořila vlastní akademii umění. Jakověrný stoupenec všeho sovětského se všakpřizpůsobil pokud možno co nejdokona-lejší implementaci vzoru „velkého bratra“.Přesto se celá záležitost vlekla až do pře-lomu 40. a 50. let, kdy vznikla nejprvestranická a později státní komise pro vy -budování Československé akademie věd(ČSAV). Protesty velké části členů dosavad-ních společností byly ignorovány a vývojsměřoval jednoznačně k budování zcelanové instituce, v níž se reprezentativnírole spojovala se sítí badatelských ústa-vů. Ústavy se vytvářely především z dosa-vadních univerzitních pracovišť, zároveňvšak vznikla v r. 1950 skupina několikamohutných ústředních výzkumných ústa-vů v oblasti přírodních a matematickýchvěd. Z hlediska věd o živé přírodě měl klí-čový význam Ústřední ústav biologický,vedený mikrobiologem Ivanem Málkem(1909–94). Ústřední ústavy tvořily jakousiosu pozdějších pracovišť ČSAV a z Bio -logického ústavu ČSAV se postupně vy -čleňovaly jednotlivé specializované ústa-vy zabývající se vědami o živé příroděa částečně vědami lékařskými. Vzhledemk přebírání sovětských vzorů se počítalose vznikem samostatných akademií zamě-řených na zemědělské vědy (také šlo o ob -dobí slávy lysenkismu) a na vědy lékařské.Nakonec byla založena jen Českosloven-ská akademie zemědělských věd a odvybudování Akademie lékařských věd sev poslední chvíli upustilo, což snad odrá-
želo dobovou situaci v Sovětském svazu,kde se v posledních měsících Stalinovaživota událo odhalení tzv. lékařského spik-nutí, které smetlo tamější špičky lékařskévědy.
Zákon o Československé akademii vědz října 1952 sice tvrdil, že nová institucevzniká přebudováním Královské českéspolečnosti nauk a ČAVU; to však nebyladocela pravda, i když kontinuita členstvímezi dosavadní II. třídou ČAVU a sboremčlenů ČSAV se jeví jako nepopiratelná.Skutečně přesvědčení odpůrci nových po -řádků však byli spolehlivě odstraněni. Na -opak bez jakýchkoli problémů přejímalanová instituce vědce v seniorském věku,od nichž se očekávalo, že se budou chovatnaprosto loajálně. Nijak přitom nevadilo,že mezi nimi členové Komunistické stra-ny Československa tvořili takřka zanedba-telnou výjimku. U badatelů zabývajícíchse živou přírodou se situace vyvíjela o něcosložitěji, což asi souviselo s mohutnouvlnou lysenkismu, jehož představám mno-zí nevyhovovali. Mezi prvními členy ČSAVjmenovanými prezidentem KlementemGottwaldem v listopadu 1952 tak chybělinapř. zasloužilý B. Němec, J. M. Komáreknebo J. Podpěra. Naopak mezi nimi nalez-neme organického chemika V. Veselého.Zejména B. Němce tato skutečnost velicemrzela, ačkoli si nepochybně uvědomoval,že mu uškodily jeho aktivity na politicképravici v meziválečném období. Tři jme-novaní vědci museli rok počkat, než sesituace snad i pod vlivem jejich vědec-kých přátel ze Sovětského svazu trochuzměnila a oni se mezi členy zařadili, byťJ. M. Komárek pouze jako člen korespon-dent. Někteří další přírodovědci patřícímezi členy ČAVU se naopak v seznamechČSAV neobjevili vůbec – např. V. Jandanebo F. A. Novák. Silvestr Prát sice nebylzařazen mezi první jmenované akademiky,ale byl zvolen členem korespondentem
hned na prvním valném shromáždění čle-nů 18. listopadu 1952. Řádným členemČSAV se stal 17. listopadu 1955. Na stej-ném zasedání zvolilo Valné shromážděníČSAV členem korespondentem paleonto-loga Ferdinanda Prantla (1907–82), kterývšak byl z politických důvodů o 7 let poz -ději zbaven členství.
Můžeme tedy konstatovat, že vznik Čes-koslovenské akademie věd v oblasti vědo živé přírodě do určité míry přinesl gene-rační obměnu nebo spíše oživení mlad -šími badateli, přestože bez předchozíhočlenství v ČAVU se obešel např. rostlinnýfyziolog Rudolf Dostál, jenž byl zvolenv r. 1952 členem korespondentem ve věku67 let. „Novou krev“ představovala jmé-na jako již zmíněný I. Málek, který se stali vedoucím biologické sekce a později ná -městkem prezidenta ČSAV, nebo zoolog,profesor Vysoké školy zemědělské v Brněa později ředitel Ústavu pro výzkum obrat-lovců ČSAV Josef Kratochvíl (1909–92),zvolený členem korespondentem r. 1955.Do určité míry patřil k mezigeneraci i en -tomolog Jan Obenberger (1892–1964; blížeŽiva 2014, 5: CVII–CVIII), člen korespon-dent od r. 1955. Starší badatelé tkvící svý-mi kořeny ještě v období před r. 1918 fun-govali většinou pouze v „reprezentativní“části ČSAV, tedy ve sboru členů, a do děnív síti ústavů a dalších pracovišť výrazněnezasahovali. Jejich vliv byl pak dále redu-kován reformami na začátku 60. let, jichžse však dožili jen někteří z nich.
Jak se dále vyvíjely vědy o živé příro-dě v Československé akademii věd v 50.a 60. letech, si povíme v příštím díle naše-ho cyklu.
ziva.avcr.cz 200 živa 5/2015
6
6 Zahájení činnosti Československéakademie věd obsáhle sledoval dobovýčeský tisk včetně Rudého práva. MÚA AV ČR, fond Ivan Málek
