Knihy Nového zákona. Sv. I. Evangelia a Skutky apoštolské

8/23/2019 Knihy Novho zkona. Sv. I. Evangelia a Skutky apotolsk

1/439

BIBLE ESK.DL DRUH:

KNIHY NOVHO ZKONA.

SVAZEK I.:

E V A N G E L I A A S K U T K Y A P O T O L S K .

PODLE VULGTY SE STLM ZETELEM NA TEXT PVODN (ECK)PELOIL A VODY I VKLADY OPATIL

DR J AN LAD. S K ORA .

REDIGOVAL

Dr. ANTONN PODLAHA.

SE SCHVLENM ARCIBISKUPSKHO ORDINARITU V PRAZE.

V PRAZE 1922.

NKLADEM DDICTV SV. JANA NEPOMUCK HO. - TISKEM CYR1LLO-METHODJSK KNIHTISKRNY V. KOTRBY.


2/439

IMPRIMATUR.

Antonius Podlaha,episcopus Paphiensis, vicarius Generalis.

N. E. 13.402.

P ragae, 5. Octobris 1921.

VECKA PRVA VYHRAZENA.


3/439

Pedmluva.Dosavadn vydn katolick Novho zkona v eskm peklade

spovaj na onom peklade knih novozkonnch, kter byv uinn odrznch pekladatel na zklad latinsk Vulgty, trval s potkuv rukopisech potom ve sbornk sebrn, pehldnut i opraven a r. 1475po prv tiskem vydn byl. Text tento pechzel toti potom a dodoby Blahoslavovy (1564) do vech vydn eskho pekladu Novhozkona, jedno toliko vyjmajc (toti peklad Novho zkona pozenr. 1533 od knze Benee Optata z T ele), od doby Blahoslavovy pakalespo do vech vydni eskch bibl katolckc, s tm ovem roz-dlem, e pi novch vydnch bval poopraven tu po strnce jazykov,tam vzhledem k textu eckmu neb k latinsk Vulgt. Peklad tenbyv uinn co mon doslovn na zklad Vulgty pozen a nankter vyjmky doslovn z textu eckho, podv nejen latinsk, nbri eck text Novho zkona v peklade co mon doslovnm, takenen dvu, e zstvalo se pi nm po jistch opravch po tolik stolet.Nicmn, jako dn peklad spisu vt ho5 tak ani on nen zcela bez-vadn jsouf v nm nkter nedostatky, je vyly z nesprvnho nebnedosti jasnho pekldn, na p. kdy pekld se v Mat. 1, 11:

j J osi zplodil J echonie a bratry jeho v za j et i b ab y l on sk mmsto za st hovn b a b y l o n sk h o, aneb v J an 16, 2: V enze k o l v y en o u v s msto jasnjho (pekladu) ze sy n agogy (z nboensk obce sv) vy l ou v s, jsou v nm nedostatky(ovem dk), kter vyly z doslovnho pekldn] textu latinskhotak tam, kde Vulgta nepekld sprvn na p. m. 13, 12. Nocp ed e l a (praecessit), den pak se piblil msto p ok r o i l a(processii). A jsou v nm t nedostatky jazykov. Nebof a nelzeupti, e v peklsd tom jest e po velik sti pkn a ist, shle- dvaj se v nm pece tak vrazy nyn ji zastaral, kter staly se

ji nelibozvunmi, ba dostaly i jin vznam, na p. Luk. 1, 38. Ajj dvk a Pn msto A j j d vk a Pn, aneb Mark. 13,9: Vy-dvati vs budou na sn my a ve k o l ch budete biti msto:soud m a v sy n ag og c h .

M nohdy tak jest sloh ze snahy po doslovnosti kostrbat.Z pin tch projevovala se od nkolika rok vdy hlasitji

pn, aby pozen byl peklad nov, a sm byl jsem s rzn strany

vyzvn, abych se dla podjal. Vhal jsem dosti dlouho, jsa pesvden, e pln nevyhovm nikomu. Nebo jedni pli si mt! pekladzcela modern, jin chtli, aby se mnilo na dosavadnm peklade conejmn. Odhodlav se konen k novmu pekladu, volil jsem cestu


4/439

stedn, dbaje toho, abych podal peklad vrn ei sprvnou a pecese neodchlil od znn dosavadnho pekladu zbyten. Pekldal jsemsice podle Vulgty titn (K lementsk), avak pihlel jsem pi tomstle k nejnovjmu kritickmu vydn textu eckho (Hetzenauerovu),nbr i k nejstarm Zachovalm rukopism, jak eckm, tak starolatinskm i Vulgty, a jmenovit tam jsem se pidrel textu eckho,

kde sice odchyluje se od Vulgty titn, ale srovnv se s vnmirukopisy starolatinskmi a Vulgty (psan). Buef zajist k tomu pi-hHeti se tak pi tomto novm vydan Vulgty, je se nyn k rozkazusy. Otce pipravuje. Ovem ony odchylky nedotkaj se vci pod-statnch, nbi po vtin toliko znn textu, na p. kdy J an 5, 13.peloil jsem dle eckho textu ve shod s mnoha rukopisy latinskmiuchlil se, p o n v a d b y l z st u p na to m m i st e msto

dosavadnho uchlil se od zstupu na tom mst shromdnho.Peklad svj uveejnil jsem po prv r. 1909 ve formtu kapesnm.

Pipravuje peklad ten znovu k tisku pro toto vydn vtf, jetvoi soust Bible esk, drel jsem se celkem tch pravidel, jimi

jsem se idli pi vydn z r. 1909; hledl jsem vak odstraniti chyby,kter v tisku se vloudily do textu jmenovit tim, e nedopatenm n-kter slova, ba i cel vty krtk byly vynechny, jako Mat, 5, 11.slovo z l (vecko zl ), Mat 18, 8. slova n eb n o h a t v poslovech r uk a tv, neb J an 20, 22. za slovy a ek l j i m vtaP i j mt e D u c h a s v t h o , a uinil jsem nkter zmny po

strnce jazykov, zejmna odstrannm hebraism, ponechav jen ty,kter ji jaksi zdomcnly, chtje tak naznaili, e novozkonn spiso-vatel a na sv. M atoue, jen psal aramejsky, a pekladatel aramej-skho originlu M atouova nepsali etinou istou, nbr rznmihebraismy protkanou. Tak hledl jsem vyhovti pnm, pokud se tk,vtkm, kter byly uinny o vydn z r. 1909, ovem potud, pokud

jsem uznal za dobr. Vem !sem vyhovti nemoal, ponvad bychvci neprospl, nbr ji pokodil. Nemohl jsem na p. Mat. 3, 12.df sp l i ohnm neuhasitelnm (msto p l i t i b u d e . . .) jak

chtl jeden kritik, ponvad bych tm nevyjdil pravdy o vnmtrvni trest pekelnch, kterou sv. J an chtl vyjditi, ani nemohl jsemu J ana 18, 28. vraz p a s c h a peloiti, jako jinde, slovem bernek,

jak cht] kritik jin, ponvad na tomto mst vraz onen bernkaneznamen. Slovo (Christos) pak u Mat. 2, 4. peloil jsemopt pes danou vtku slovem Vykupitel, ponvad na tomto mstzejm nen jmnem vlastnm (K ristus), nbr obecnm (pomazan,vykupitel). Podobn inil jsem tak jinde, kde toho dala t pina.

Vtek, kter byly inny, jen aby se vytkalo, jsem ovem nedbal,na p. kdy se mi vytkalo, e vraz vicus (ve Vulgt) peloil j semu Mat. 6, 2 a Luk. 14, 21. slovem u 1i c e, u Mark. 6, 36. a 6; 56.vak slovem v esn i c e; nebof v eckm originle stoji na prvnichdvou mstech , je zna ulici, na druhch dvou pak jezna vesnici, ddinu. Horiti se vak nad tim, e jsem v proslovuk prvnmu vydn se nezmnil o peklade Suilov podanm v jehokomentch, nebylo teba, ponvad jsem nemluvil o komentch,nbr o vydnch Novho zkona.

Dr. J an Lad. Skora.


5/439

vod.

1, Co jest Psmo sv,, co Psmo sv. Novho zkona.

Aby lovk poznal svj pvod a svj cl posledn, aby zvdl,kterou cestou m se brti, by doel cle toho, tof kol, k nmu ne-me nikdo hledti lhostejn, jakmile ponkud jen povznesl se nadstav nzkosti a poal vn pemleli o svm ivot. Nebo nev-li,odkud a k emu jest tu na svt, nezn-li poslednho cle svho a t

cesty, kter k nmu vede, tpe ve tmch a jest v nebezpeenstv, eije nadarmo a k svmu netst. Pochopiteln tedy, e kolem tmzabvali se v kad dob i nejpednj filosofov. Ani Plato a Aristo-teles nevyhnuli se mu.

Avak pi v snaze a pli, kterou jevili, nemohli k eenmotzkm dti odpov vestrannou, bezpenou, uspokoj ivou; nktespe pronel! zsady nedstojn, kter nejen nepodvaly touebnhomru duevnho, nbr i poniovaly lovka a znemravovaly jej. I pe-stali proto mnoz doufati, e by lovk vbec mohl pij ti k bezpe-

nmu poznn pravdy, jin prost a upmn vyznvali slabost svoua touili po pomoci s nebes.

A to zcela pirozen. Neme zajist lovk sm pouhm rozumemsvm dti v t pin odpov dostatenou. Vykzalf Bh v nekonenlsce sv lovku cl nadpirozen a takov t vytknul prostedkyk jeho dosaen Avak pi tom stavu, kter nastal po pdu prvnchrodi, neme rozum lidsk ani vecky pirozen pravdy poznatis jistotou a bez bludu. K terak tedy mohl by sm sebou pijti na vci,

je sly jeho pesahuj, nadpirozen jsou?!Avak Bh nechtl, aby lovk trval v nevdomosti pi vcechtak dleitch. Brnila tomu nekonen jeho lska a dobrota a milo-srdenstv. Sm proto oznmil mu pvod jeho i pomr, ve kterm lovk

jest ke svmu pvodci, sm pouil jej o jeh3 uren a dal prostedky,ktermi by dospl k poslednmu cli svmu sm zjevil se mu pmoneboli zpsobem nadpirozenm.

Neuinil vak nadpirozenho zjeven toho kadmu zvl , nbrjen jistm lidem, jich uil jako zzenc svch. T y pak pohnul, e

pravdy zjeven sdlili tak s jinmi, a to bu jen stn aneb t p-semn. P tom chrnil je, aby se neuchlili od pravdy.K nihy takto vznikl obsahuj tedy st zjeven Boho a jsou

jednm z jeho pramen. Ony byly hned od potku chovny u velikPsmo sv. Novho zkona. st I. 1


6/439

Co jest Pismo sv., co Psmo sv. Novho zkona.2

vnosti a pro vzneen pvod a vzdlvac obsah svj byly zvnyP smem sv t m neb knihami svtmi.

Znenhla byly sebrny ve sbrku, kter byla tak nazvna Psmemsvtm neb i b i b l i knihou, a to zcela phodn; nebof Psmo sv.

jest knihou po vtce, knihou, kter nem sob rovn ve svt. J est

ono takka listem, kter Bh sm poslal lidem, aby jim dal zprvubezpenou o sob a oznm jim vli svou, pouil je, kterak mohouk nmu, jakoto poslednmu cli, pijit a do oblaujcho spojen s nmse dostati. Ono obsahuje nejhlub tajemstv a rady a skutky boska jest nevy vitelnou studnici pravd, z n kad me erpati pouena tchu a povzbuzen. Pojednvat o pvod a konci vehomra, po-dv nejstar djiny lidstva, jeho pvod a pomr k Tvrci a Vyk!:-piteli, udv nejen zkony lidsk spolenosti, nbr i zklad, na nmspov moc lidsk, a meze, pes kter nemaj pekroit! ani lidskrozkazy, ani lidsk poslunost. Ano tak k vnitnmu smi n pihl,a nen pomru v ivot lidskm, aby nedalo se na nj obrtiti nktermsto Pisma sv., nen starosti ani radosti, aby nebylo lze uvsti pron njak pklad z nho, a nen slzy, kterou by nemohlo utiiti, aniradosti ist, kterou by nemohlo zviti. J ak tedy div, e pr r,i kesfan nasadili radji ivot, ne by je vydali pohanm zneuctt, jakdiv, e kniha ta stala se pedmtem stlch studii, e i nejvytenjduchov hledali a nalzali v n rady a potchy, a e, byvi do vce

ne t set ei peloena, dostala se do vech konin zem, ke vemnrodm, ke vem skoro ddinm? J est ona vskutku knihou povtce,knihou knih, svt pvodem i obsahem i elem svm.

Vak jinm jet jmnem bv oznaovna. Zjeven Bo totim do sebe rz mluvy, kteiou Bh uinil jednak s nrodem israel-skm, jednak skrze J ee K rista s vekerm lidstvem. Pro tu pinunazvno jest zjeven Bo tak mluvou, a knihy, kter to zjeven ale- spon zsti, ovem vt, obsahuj, nazvny jsou k ni hami ml uvy neb k ni hou ml u vy . M imo to nazval Pn J e usv. J ana (10. 34)

Psmo sv., kter bylo napsno ped jeho pchodem na svt prostzkonem. A i tento vraz ujal se pozdji o vech knihch biblickch,jmenovit u spisovatelv africkch. Rovn v naem jazyce slovPsmo sv. zkonem neb knihou i knihami Zkona.

Nebylo vak dno na jednou to zjeven, kter jest obsaenov Psm sv., nbr znenhla a v asech rznch, a podle rzn po-vahy dob, ve kterch bylo dno, m t rozlin rz. Zjeveni danped K ristem smovalo k tomu, aby pipravilo se li stvo na Vyku-

pitele; zjeven pak dan skrze K rista k tomu, aby dostalo se lidstvumilosti vykoupen. Se zenm k rznmu rzu tomu rozeznvalo szhy zjeven ped K ristem od zjeven po K ristu, a ponvad Bhskrze proroka J eremie slbil, e uin novou smlouvu s lidstvem,a K ristus J e sm pi posledn veei mluvu, kterou uinil s lidstvemvekerm, nazval mluvou novou (i zkonem novm), nazvno bylozjeven dan skrze Krista mluvou Novou neb zkonem Novm, a zje-ven dan ped Kristem mluvou Starou j zkonem Starm. A podletoho nazvaly se knihy, kter z even to (ovem jen z sti, ale z sti

vti) obsahuj(, bu k n i hami Star a N ov ml uvy neb k n i-h ami S tar ho a N ov ho zk on a neb krtce Star m a No- vm zk onem, Star ou a N ov ou ml uvou. Tak k n on emi pravidlem nazv se sbrka onch knih; nebof obsahuj pravidlo i


7/439

3Co jest Psmo sv., co Psmo sv. Novho zkona.

normu viry a mravu; a i on dlf se na knon Starho a knon No-vho zkona. J ednotliv pak knihy lovou odtud kanonickmi. Vrazkniha knonick znamen tedy tot co kniha biblick nebo knihaPsma sv.

Kterak poznvali id ped K ristem, zvlt v dob pozdj, eta ona kniha jest sepsna z vnuknut Ducha sv. a j tedy vnostbosk pslu, Psmo sv. neprav. Zajist ne jinak, ne e byli po-ueni o tom od mu, jejich posln bosk bylo zejm osvdenood Boha samho. e vak ponali si pi tom sprvn, i kdy uznalitak tak zvan knihy druhoknonick, j ich v hebrejsk bibli nen,toti knihy Baruch, T obi, judith, 1. a 2. M akkabejskou, Sirach, knihuM oudrosti a j ist sti (dodatky) knihy Daniel a Esther. potvrdili samiapotol, pouen od K rista Pna; nebo oni schvlili a crkvi jako

Psmo sv. odevzdali sbrku knih posvtnch tak, jak byla a jest v e- ckm peklad alexandrijskm (uinnm r. 280 100 ped K ristem),z nho se dostaly do pekladu latinskho a odtud do ei jinch.Peklad ten chov vak i ty knihy, kter jsou v bibli hebrejsk a prvo-knonickmi lovou, i prv jmenovan knihy druhoknonick.

V N o v m z k o n pitali hned od potku vnost bosktm knihm, kter byly od apotol sepsny neb jako knihy svatschvleny. Byli pesvdeni, e apotol pi ien uen K ristova tse zvltn pomoci Ducha sv , a ji hlsaj je stn nebo psemn,

ba uznvali, e Bh sm mluv skrze n. Poznali to jednak ze z zrak, kter Bh inil skrze apotoly, jednak ze zejmch vpovdapotol samch, kte byve o t vci poueni od K rista Pna, nejensami Ducha sv. si pitali, nbr i knihy j inch spisovatel novo zkonnch co do vnosti kladli na roven se spisy Starho zkonaa tak jim pitali vnost boskou. Toto pesvden o pvod a v-nosfi spisv apotolskch uchovvalo se v tch obcch, do nich bylyposlny, od pokolen do pokolen podnm stnm a pedtnm pi

slubch Boch; od nich pak ily se spisy ty dle i s ujitnm o jejich bosk vnost!.Spisy apotolsk toti nebyly psny pro celou cfrkev, nbr pro

jednotliv obce a osoby kestansk, a to se zenm ke zvltnm po-tebm jejm. Byly proto s potku roztroueny po rznch krajcha jen malmu potu kesan znmy. Zhy vak poaly obce ke-s ansk sdileti s j inmi apotolsk knihy, kter mly, i pesvdeni svo bosk vnosti jejich, a vypjovaly si od jinch obci sp sy, kterbyly v rukou jejich. Ty pak opisovali, sestavovali ve sbrku a ped-

tali pi slubch Boch jakoto spisy apotolsk, jim bosk vnostpsluje sbrky ty nebyly vude stejn velik, jest na snad. Nedostalaf

se o nkterch knihch apotolskch do krajin vzdlenjch znmosthned, nbr a po delm ase; o jinch dovdli se sce dosti brzy,ale bez dostatenho osvden apotolskho pvodu jej ich. Tch protonepijali z potku v onch obcch do sbrky sv, bojce se, aby ne vadili je tam neprvem. Tm zpsobem stalo se, e nkter knihy byly/vadny do knonu vudy hned od potku, jin vak byly uznvny pouze v nkterch obcch, jinde pak z potku bu vbec neznmyneb v pochybnost brny a pozdji teprv, kdy apotolsk pvod jejichnleit tak u nich byl osvden, uznny a k Psmu sv. pitnv. Onyknihy nazvaj se nkdy prvoknonickmi, tyto druhoknonickmi. Ke


8/439

Pravost knih novozkonnch vbec.4

druhoknonickm knihm Novho zkona pat: list k idm, list sv.J akuba, druh list sv. Petra, druh a tet list sv. J ana, list sv. J udya Zjeveni sv. J ana.

Rznost nhled o nkterch knihch Novho zkona trvala a

do 4. stol. Potom nastala jednota pln po cel crkvi a na mal v- jimky v krajinch vchodnch. Pispl k tomu nepochybn crkevnsnm Nicejsk, na nm seli se zstupcov cel crkve, jak zpadntak vchodn. Neuinil sice snm ten dnho rozhodnut vrounhoo knihch biblickch, avak astnci snmu sdlili zajist jedni s dru-hmi crkevn podn svch obc o nich a zapudive tak pochybnosti,kter nkte mli, pispli k tomu, e i ty knihy byly ode vech uznnyza apotolsk a bosk, k nim dosud zde onde jevila se nedvra.

V 16. st. obnovili vak opt nkte pochybnosti, kter v star

dobch mli nkte o tch onch knihch. Proto crkevn snm Tri-dentsk uinil vnos, ve kterm potvrdiv crkevn podn, vroun!uril a co do potu a rozsahu knih vymezil zkon jak Starho tak No-vho zkona, vypotav a prohlsiv za knonick vecky ty knihy Sta->rho i Novho zkona se vemi stkami, jak se vyskytuj v latinskmpeklad zvanm Vulgata, a vysloviv vyobcovn z cfrkve nad tm, kdoby jich neuznal. Vnos ten obnovil snm Vatiknsk r. 1870. T akuznna vrokem neomylnm bosk a knonick vnost jejich, a konecuinn pochybnostem o vnosti t kter knihy pro kadho katoli-ekho kesana. Pat pak k Psmu sv. S tar ho zk ona knihy tyto:

a) dvacet jedna kniha dj epr avn, a to: pt knih M ojovch,kniha J osue, kniha Soudc, Rut, tyi knihy K rlovsk (kter vak dlebible hebrejsk dl se na dv knihy Samuelovy a dv K rlovsk), dvknihy Paralipomenon i K roniky zvan, dv knihy Esdrovy, z nichdruh slov tak Nehemiovou, kniha T obiova, J udit, Ester, dvknihy Makkabejsk.

b) sedm knih pounch, a to: kniha J ob, alm, Pslov, kniha

Ekklesiastes i K azatel, Pse alomounova i Pse psn, kniha Si-rachova i E klesiastikus a kniha M oudrosti.c) sedmnct knih prorockch, toti kniha proroka I saie, J ere

mie s Baruchem, Ezechiela, Daniela, kter, vyjmouc knihu Baruchovu,nazvaj se pro vt rozsah svj knihami velikch prorok, a knihaproroka Osee, J oela, Amose, Abdie, J one, M ichee, Nahuma,Habakuka, Sofonie, Agga, Zacharie a M alachie, kter lovouknihami malch prorok.

K N ovmu zk onu pat knihy tyto:

a) pt knih djepravncb, toti tyi evangelia (svtho M atoue,sv. M arka, sv. L uke, sv. J ana) a Skutky apotolsk;

b) dvacet jedna kniha poun, a to: trnct list sv. Pavla a sedmlist tak zvanch katolickch (jeden sv. J akuba, dva sv. Petra ti sv.

J ana, jeden sv. J udy);c) jedna kniha prorock, toti Zjeven sv. J ana i A pokalypse.

2. Pravost knih novozkonnch vbec.Pravm i nepodvrenm nazvme spis, kter pochz skuten

od toho autora, jemu se pit, aneb, pokud autor jeho nen znm,kter vskutku nle dob, mstu a okolnostem, z nich podle podn vzeel.


9/439

Takovmi jsou vecky knihy novozkonn. Pitf je podn cr-kevni podle lidskho initele jejich osmi rznm spisovatelm, z nichbylo est apotol, M atou, J an, Pavel, J akub, Petr, J uda, dva cia prvodci apotolt, Marek a Luk; a ony pochzej od nich podlelidskho initele svho skuten. e tomu tak, dokazuj jistou mrou:

I. ji d vod y vni t n , obsah a forma knih tch samch.Projdeme-li toti bedliv knihy novozkonn a uvme-li ob-

sah i formu jejich, shledme, e ani v obsahu ani ve form nel ze j i mpr vem n ic vytk nout i, co by b y l o ve sk u t en m od p o r u 1)se zprvami, je podvaj hodnovrn svdkov jin o okolnostechmsta a asu, z nich ty hnihy vyly, jako i o okolnostech osobv nich uvedench a o pomrech autora samho. T akovho vak od-poru nebyli by se uchrnili spisovatel doby poapotolsk, z II. st.>

kdyby byH sami ony knihy napsali a je pod jmnem knih apotolskchroz ili. Pekely tomu nesmrn zmny, kter udly se v Palestinv dob K ristov a v dob apotolsk.

V dob t mnily se toti velice a rychle za sebou pomry nroda idovskho a vbec tvnost Palestiny. Zem byla spravovnabrzy od jednoho, brzy od nkolika panovnk, tu od krle, tu z stod ethnarchy neb vladae, z sti od tetrarch. M sta jedna novmi

jmny byla oznaena, jin nov vystavna, jin zboena. Ano od tdoby, kdy id povstave za Vespasina a pozdji za Hadrina protimanm byli poraeni a J erusalem i s chrmem a 50 msty a 985vesnicemi palestinskmi byl zboen, kdy znan st id z Palestinyse vysthovala, zmnily se skoro pln politick i nboensk pomryid i tvnost Palestiny. id pestali bti,nrodem samostatnm, oltzboen, obti pestaly, knstvo zaniklo, a; velerada, nejvy to soudid jak ve vcech nboenskch tak politickch, kter ji za K ristovydoby byl omezen v moci sv, velerada ta rozela se, a ta, kter potomustavila se v J amnii, nebyla ani z daleka tm, m bvala velerada

druhdy. Za Hadriana bylo sice nov msto vystavno na mst J eru-salema starho, ale to nazvno Aelia Capitolina, a idm pod p s-nmi tresty zakzno zdrovat! se v nm neb v jeho okol.

Zatm vymeli t vickni svdkov tch vc, o nich mluvknihy evangelijn; i ci apotolt ustoupili pokolen mladmu, jemlo jin nzory i zsady a nebylo s to, aby dalo nleit a vehoomylu prost pouen o pomrech stolet prvnho.

J i kdo uv tyto zmny, i to, e ani nejvzdlanjf spisovatelet a mt, jakmi byli Curtius, T acitus, L ivius, neuchrnili se vech

anachronism i omyl v letopotech, kdy psali o vcech starch zajist pisvd, e by se to nebylo podailo ani spisovatelm knihNovho zkona, kdyby to byli bvali muov stolet druhho, kteby byli knihy podvrhli apotolm.

M imo to jest psychologicky skoro nemono napodobovat! trvaleosobu jinou tak pimen jej povaze, vzdln, zpsobu vyjadovatise a pod., aby nejevily se toho pradn stopy, aby ani nejmen pode-

) Pravme ve skutenm odporu, tak toti, aby o nkterm pedmt vy-

povdaly nco, co by pmo odporovalo tomu, co jin spisovatel hodnovrn o tmepedmt s tho stanoviska vypovdaj. Nebo, e mnohm se zd, jakoby v nichodpory byly, toho nepoprme, ale pina takovchto odpor zdnlivch nenv Psm sv., nbr v tom, e ten kter lovk Psmo sv. nesprvn si vykld,aneb nesprvn text ped sebou m.

Pravost knih novozkonnch vbec. 5


10/439

\Pravost knih novozkonnch vbec.6

zen nenastalo, e spchn byl podvod. I kterak lze myslili, e byse to bylo podailo nkolika osobm neuenm e by toti skorov te dob nkolik osob bylo pojalo mysl napodobiti ve spisechsvch apotoly, a provedly to tak dokonale, aby ani jedin, by i celkem nepatrn vci nenapsaly, kter by byla v odporu s tm, cood jinud jest znmo o povaze, vzdln a zpsobu proslovovn seapotol, fet mn vak lze mvsliti prvem, e by vecky spisy no-vozkonn jedin osoba byla napsala a apotolm podvihla. Nebo

je-li psychologicky skoro nemono napodobiti zcela dokonale jedhnuosobu, kterak bylo mono, aby jeden lovk tolik rznch povah takfastn a s takovm spchem napodobil, aby nejevila se toho dnstopa a nevzniklo ani nejmeni podezen, e podvod byl uinn?

Nebylo li vak mono spisovatelm doby poapotolsk vyhnout!

se velikm nesprvnostem a velikmu odporu s tm, co odjinudznmo jest o asovch i mstnch pomrech prvnho stolet, jakoi o autorech a osobch ve knihch Novho zkona uvedench, lzeprvem zajist alespo s jakousi pravdpodobnosti souditi ve pravostevangelii a knih novozkonnch vbec ji z toho, e neobsahuj nic,co by bylo ve skutenm odporu s jinmi zprvami hodnovrnmi.

A tato pravdpodobnost vzroste tm vce, uvme-li, e nejennic neobsahuj, co by odporovalo vrohodnm zprvm jinm, nbre s nimi t v pln jsou shod. O shod t pesvdme se hned,

vybereme-li z knih novozkonnch zprvy o tch vcech, o nich mluvtak jin spisovatel doby star, a srovnme-li s nimi to, co tito spi-sovatel o nich sdluj.

J sou pak trojho druhu zprvy biblick, kter lze srovnvati sesvdectvm autor jinch. J edny tkaj se okolnost mstnch, jin po-mr politickch a nboenskch, jin povahy a okolnost jednotlivchosob neb nrod. Nm ovem nedovoluje pot/aha tohoto dla, abychomvytali vecky jednotlivosti a ukazovali, e skuten vecko, co knihy

novozkonn udvaj o mstnch a jinch pomrech, v pln shod jests udnm jinch spisovatel hodnovrnch, pokud jak in. Ale nkte-rch vc pece nememe pominouti mlenm, zejmna ne ony shodyladn, kter se jev mezi knihami novozkonnmi a hodnovrnmizprvami jinmi v pin povahy a okolnosti jednotlivch osob a n-rod. Nebo shoda ta jest zvlt zajmav a dotk se mnohdy i ne-patrnch vci.

Tak co se tk a) osob , Heroda Vel. l evangelia jakomue nedvivho, lstivho a ukrutnho, jen pojav podezeni, e

mudrci nevrt se k nmu, piln se vyptal na as hvzdy, je sejim ukzala, a podle toho zosnoval pln, kterak by se zbavil novoio-zenho krle, by i mnoho dtek pi tom zahynulo. (Mat. 2, 3-16.)A podobn l jej Flavius. Dle jeho svdectv ml Herodes v kivmpodezen manelku svou Mariamne, e mu jest nevrna (Ant. 15 7, 4),a syny Alexandra a Aristobula, e mu stroji smrt (Ant. 16, 10. 2.),a ji pro toto podezen dal je vecky ustnrtiti. M imo to hned, jaknastoupil na trn, pohnul velikmi penzi Antonia k tomu, e dalutratiti Hasmoneovce Antigona (Ant. 14, 16, 4), sm pak kzal odpra-viti 45 nejpednjch pvrenc jeho (Ant. 15, 1. 2.). Ba jet 5 dnped smrti svou usmrtil syna svho Antipatra a obvaje se, e nikdonebude ho oplakvat!, a ume, dal zatknout! pedn mue idovska zapshnul svou sestru Salome, aby v den smrti jeho dala je vecky


11/439

usmrtiti, a to k tomu konci, by id ten den truchlili alespo nadnimi, nebudou-li truchliti nad smrt feho. (Bell. J ud. 1, 33, 6)

Die sv. M atoue (2, 22) obval se svat J0'ef Archelaa rovntak, jako otce jeho Heroda, a to zcela prvem; nebo i dle Flavia byl

Archelaus nemn ukrutn a podezvav, ne otec jeho. Dal hned,jak nastoupil na trn, utratiti 3000 id (Ant. 17, 11, 7.) a byl pro svukrutnosti v destm roce panovn svho u Augusta obalovn a dovyhnanstv posln (Ant. 17, 9. 2. Bell. J ud. 2, 6 ).

O Piltovi prav se v evangeliu sv. J ana (19, 12), e teprv tehdal se pohnouti, aby vydal K rista na smrt, kdy mu hrozili nepzncsaovou, pravce: Propust li tohoto, nejsi ptel csav. A s tmsrovnv se zcela to, co Flavius zaznamenal o Piltovi, a Suetoniuss Tacitem o tehdejm csai Tiberiovi. Byl toti Pilt tehdy j i vepatn povsti pro sv ukrutnosti pchan na idech (Antig. 18, 3,1. 2; 18, 4, 1. 2.), Tiberius pak byl tak podezvav a nad svoj d-stojnost rliv, e stailo pouh udni, ano i podezen, aby nkohoodsoudil k smrti (Tacit. Ann. 1. 71. 7374; 3, 38; 6, 18; Sueton.

T iberius 50). K dyby tedy byli id udali u csae, e Pilt propustillovka, kttr se prohlaoval za krle a brnil dvati csai da, bylby ivot Piltv zajist velice bval ohroen.

Ba i to, co o K ristu vypravuj evangelist, potvrzuje jistou mrou

Tacit a zvlt Flavius. Prav Tacit (Annal. 15, 44): Pvodcem tohojmna (christin = kesan) jest K ristus, jen za panovni Tiberiabyl smrt potrestn od vladae Pontia Pilta. Zhoubn povra jejichpro ptomnost potjaena, vypukla nejen v J udsku, kde toto zlo po-vstalo, nbr i v m. Flavius pak d (Antig. 18, 3. 3.): Za tohoasu il J e, lovk moudr, ali dovoleno jest zvti ho lovkem,nebo byl vykonavatelem podivuhodnch skutk a uitelem tch lid,kte s radost pij maj pravdu M noho idv i pohan pipojil k sob.

T o byl K ristus. K dy nvodem naich nejpednjch mu Pilt od-soudil jej na ki, nepestali ho milovati oni, kte ped tm k nmu sepipojili. Nebo zjevil se jim tetho dne zase iv, co a tisce jinchvc bot proroci o nm pedpovdli.1)

Pravost knih novozkonnch vbec. 7

') Ponvad svdectv toto jest tak pdn a stkvl, e u kesan nelzesi mysliti lepho, hledli protivnci seslabiti je neb popti jeho pravost. Ale ne-prvem; nebof vrok ten vykyt se ve vech rukopisech, kter se zachovaly,a ji sv. Jeronm, Eusebius a jin sv. Otcov a spisovatel crkevn dovolvajse ho. Nemohou proto uvsti proti nmu nic, le dvody vnitn, pouh domnnky.

Pravf, e nen pravd podobno, aby mu pochybovan, jakm byl Flavius, takslavn byl vyznal Kristovu dstojnost vykupitelskou, jeho vzken a bostv.Avak ani toto tvrzen nen oprvnno. Prv [os. Flaviovi jest onen vrok pi-men. Byl on djepiscem a jako takov napsal djiny svho nroda. V tch

jedn o vech smrech duchovnch i sektch, kter povstaly mezi idy. Tako Janu Ktiteli mluv, o jeho kzn a smrti, ano i o Jakubovi, apotolu a bisku-skupu jerusalemskm, kterho nazv bratrem Jee, eenho K ristus. I jak bytedy on, djepisec, kter o vech sektch idovskch mluv, mohl mlenm po-minouti kesanstv, kter docela nov nzory pineslo do svta? Jak nezmnitise o Kristu, jen kesanstv zaloil? Mimo to Josef Flavius il v ptelskm po-rnru s Flaviovci a snail se vemon, aby se udrel v tom pomru a se jim

zalbil. Zda tak tento pomr a ta snaha nepohdala ho, aby uinil alespo malouzmnku o Kristu, zvlt proto, ponvad vdl, e mezi Flaviovci jsou tak kesananeb pznivci jejich? Pravda ovem est, e onm slovy zmiuje se t o Knstovvzken a vy bytosti. Avak ani to nebylo proti povaze Flaviov, pes to, e smnevil v jeho vzken ani v jeho bostv. Nebo on nevyjadoval jimi svho pesvd-eni, nbr tvrzen a vru K ristovch stoupenc, kesan, a jen ve snaze zalbit! se sti-


12/439


b) Pomlujce o jinch osobch, o nich by bylo lze jet srov-nnl uinit!, pihldnme k tm mstm novozkonnm, je vyslovujise o povaze a okolnostech cel ch nr od; i tu shledme shoduplnou se zprvami starovkch spisovatel jinch.

Tak co id se tk, ti lii se v knihch Novho zkona jakonrod, kter tce nesl jho msk (J an. 8, 33), nerad platil da cisai(Mat. 22, 17) a byl naklonn ke vzpourm proti manm (J an. 6, 35),oekvaje, e co nejdye bude obnovena e Davidova (M at. 20, 20,21, Skutk 1, 6). A prv tak l je [os. Flavius v celm dile svm

O vlce idovsk.Pomr id k Samaritnm l knihy evangeln velmi nepzniv.

Dle nich panovalo mezi idy a Samaritny velik neptelstv, takeid mimo nejvy potebu ani vody od nich nepij mali (J an. 4, 9),

jim se vyhbali (Mat. 10, ), a jmna Samaritn jako nadvky uvali(J an. 8, 48); Samaritni pak mnohdy i pohostinstv jim odeprali.(Luk. 9, 52 53.) A hle, v len tom shoduje se s nimi i F lavius,kter sdluje ppad, kdy z neptelstv onoho povstaly i vrady (Ant.20, 6, 1).

M ravy pohan jev se v knihch novozkonnch, zvlt v listk m. 1, 1832 velmi zkaenmi. A takovmi jev se i ve spisechpohanskch djepisc a bsnk, z nich patrno, e nebylo skoro ne-

esti, aby nemyslili, e tak nkter bh se j dopout, ano e i ne-estmi snaili se ctiti bohy sv.Efet hledli si dle skutk apotolskch kouzelnlctv a za-

ehnvn (Skutk. 19, 19), byli nadmru oddni slub bohyn Arte-midy i Diany (Skutk. 19, 23. 35), a byli tam zlatnici, kte zhoto-vovali ze stbra neb zlata mal chrmeky Artemidy a prodvali jes velikm ziskem (Skut. ap. 19, 19 40.). Ve to potvrzuje nejenstarobyl obyej formule zaehnvac nazvat! umnm efeskm( efesia gramata) nbr i Dio Cassius (39, 29), Dio-

dorus Sic. (1, 15; 20, 14), Plinius (5, 37), L ivius (1, 45) a AmminM arcellin, kter zejmna vypravuje, e filosof Asklepiades vudy nosils sebou malou soku bohyn efesk (23, 13).

K orinfanm vytk se v 1. Kor. 5, 1., e asn poruuj istotu,tak e jeden z nich vstoupil v krvesmiln manelstv s vlastn mace-chou svoj a to za ivota svho otce; a e oprvnna jest ta vtka,svd ji vraz - (jednati po korintsku), kterho se druhdyuvalo ve smyslu smilnit).

O K refanech prav sv. Pavel v list k T itovi (1, 12), e jsou lhzl zv, bicha leniv. A e sprvn jest ta charakteristika, patrno jiz toho, e sv. Pavel in ji slovy kretskho bsnka Epimenida, jakoi z toho, e sta pro pojem lhti, strojit! skoky, utvoili si vraz (krtidzein, jednati po kretsku), a e i Plutarch (Vita Ae-milii) nazv je it^oa zlmi zvaty.

c) A podobn shoda jev se t ve zprvch o n b o en sk ch pomr ech, j ako i v ud n ch m stn ch a asov c h , pokud

je srovnvati lze s hodnovrnmi zprvami jinmi. Ano shoda ta jest

tak dokonal, e jev se i ve volb vraz, i ve vcech zcela nepa-trnch. Abychom alespo k nemu pokzali, sr. L uk vypravuje ve

lisoval je tak, aby v nich mohlividti i kesan sv pesvden,! neptel jejich pe-piat nzory fanatickch stoupenc jeho. Nelze tedy poprat! prvem vroku Faviova.


13/439

9Pravost knih novozkonnch vbec.

Skut. ap. (21, 31 40), kterak tisicnfk L ysi, dostav zprvu o boui,kterou id zpsobili ve chrm proti Pavlovi, chtce usmrtiti jej, ihneds vojskem sbhl (/ ) k nim a Pavla z rukou jejich vysvobodil,,a kterak potom Pavel jsa veden do leen, t. j. do kasren, je bylyv sousednm hrad Antonia, se stup ml e k lidu stojcmu

v pedsni pohanv. Prav tedy, e L ysi sbhl i hn ed s vojskem,a e Pavel ml e se stup, dv na jevo, e kasrna ona bylav bezprostedn blzkosti chrmu, a e ped sammi kasrnami bylyschody, s nich bylo mono eniti. A s timto udnm Skutkv apo-tolskch srovnv se pln Flavius, sdluje, e na severozpadnmrohu pedsn pohan, stl hrad Antonia se tymi vmi, z nich ji-110vchodn byla nad jin vysok a tak zzena, e s ni bylo lze po-zorovati ve, co dlo se ve chrm; s hradu pak toho e nejen dvojestupn vealy do pedsn chrmov, nbr i zvltn chodba podzemne byla zzena od hradu a k vchodn brn chrmov, a to vek tomu konci, aby mohlo vojsko v hrad posdkou lec ihned za-kroiti, kdyby id ztropili njak rozbroj ve chrm, jako se nkdyo svtcch pi velikm nvalu lidu stvalo (Ant. 15, 11, 6; Bel. J ud.5, 5.).

A tak, jak ji eeno, shoduj se spisovatel novozkonn s hodno-vrnmi zprvami jinmi ve vech zprvch svch, kter podvaj0 rznch pomrech stolet prvniho. Ukazuji tedy dokonalou znmost

pomr stolet toho. Takov znmosti vak nebyly by si zjednali,kdyby byli ili a psali teprve ve druhm neb dokonce ve 3. stolet,a to tm mn, m spletitj byly nboensk i politick pomryv Palestin za 1. stolet, a m vt a astj dly se zmny s nimi.Nebo , jak prost e a jednoduch uspodn pedmtu v knihchnovozkonnch ukazuje, vichni spisovatel novozkonn, vyjma dva(L uke a Pavla), byli prosti vyho vzdln, a nebylo literrnch po-mcek, z nich by mohli erpati znmost svou; tak nikde nen stopy,e by byli inili vdeck badn na zklad starch pramen p-

semnch.Prvem proto lze souditi, e nenabyli znmosti sv o pomrech

prvnho stolet odjinud, le ze zkuenosti vlastni z toho, e samiili v onch pomrech, a bu sami byli svdky tch vc, je vypra-vuj, neb alespo dovdli se jich od svdkv oitch.

Ona shoda tedy, kter se jevi mezi knihami novozkonnmi a ji-nmi zprvami hodnovrnmi, a ta znmost, kterou maj spisovatel

jejich o stavu vc za doby K ristovy, poukazuje nemlo k tomu, e

spisovatel ti byli s K ristem souvc.) Mimo to co se tk o k o l n o s t au t or , spisovatel novo-zkonn jevi dkladnou znmost Starho zkona a idovskch obad1 obyej, uvaj etiny nikoli klassick, nbr takov, jak povstalaza Alexandra Vei. z rznch ne eckch a tak za as K ristovchbyla v uvn, a i tu protkvaj ernmi hebraismy a judaismy, bai slovy hebrejskmi. Evangelist pak l vci tak iv a podvajtak dokonal obraz o K ristu, jeho povaze a dvoj pirozenosti, jak je-din bylo mono uiniti tomu, kdo K rista astji a v rozlinch okol-

nostech vidl a s rm obcoval, aneb alespo od dvrnch spolenkjeho pouen byl. L ze proto zajist ne sice rozhodn, ale pece s pravd-podobnost nejvet souditi z toho, e spisovatel ti byli ped pijetmkes anstv idy, a to, vyjmeme li evangelistu tetho (sv. L uke),


14/439


jeho e jest ist, idy rodilmi, a e byli, zejmna evangelist, buoitmi svdky ivota K ristova, jeho apotoly, aneb alespo ky apo-tol Pn, jakmi skuten byli ti, jim podn crkevn pit knihyNovho zkona.

A ne dosti rta tom. pi vtin knih novozkonnch udvaj auto-rov tak jmna sv, a i ta svd o apotolskm pvod a pravostiknih eench. J menujet se pi 13 listech autorem apotol Pavel, pidvou apotol Petr, pi jednom J akub, pi jinm bratr jeho J uda, piApokalypsi J an. Posledn ti neprav sice o sob, e byli apotoly, alei oni vystupuj a mluv s takovou vnost v pravd apotolskou, e

ji tm prozrazuj apotolskou dstojnost svou. M imo to J an pravo sob, e byl pro slovo Bo a svdectv o J ei na ostrov Pathmuve vyhnanstv. Ale pouze o J anu apotolu vypravuje tradice veker,

e v on dob byl dn do vyhnanstv.V ostatnch pi knihch novozkonnch (mimo evangelia) n

udvaj spisovatel vbec svch jmn, podobn jako evangelist. AleSkutky apotolsk souvis tak zce se tetm evangeliem (sv. L uke),e se jev bi pouze dal sti jednoho a tho dla, jeho sti prvn

jest evangelium sv. L uke, druhou Skutky apotolsk. M imo to jsoupsny tm slohem a vnovny tmu Theofilovi, jako evangeliumtet.' Prvem proto lze souditi, e spisovatelem jich byl tent spiso-vatel, kter napsal evangelium tet, toti sv. L uk.

Spisovatel listu k idm pak oznauje svm pvodcem T imothea,0 nm jest znmo ze Skutk apotolskch a nkterch list Pavlo-vch, e byl prvodcem sv. Pavla na nkterch cestch jeho a vyko-nval rzn poselstv, kter mu byl sv. Pavel uloil. M imo to pro-

jevuje takov mylenky a takovho ducha, jak shledvme pouzev eech a listech Pavlovch J est proto na snad sudek, e taktento list pochz od sv. Pavla alespo obsahem svm. A sudkutomu nepek rznost slohu, kterou li se list k idm od ostatnch

list Pavlovch; nebo rznost ta d se vvloiti tm, e sv. Pavel ne-psal ho sm ani nediktoval, nbr sdlil toliko s nkm jinm, jakotopsaem svm, ty mylenky, kter cht! ve psan povdti idm, t. j.kesanm palestinskm obrcenm ze idovstv, a dav mu snad i n-kter poznmky psemn, pikzal mu, aby mylenky ty napsal nalist, kter na to pehldl a do Palestiny poslal.

K onen, co se tk onch tech list, kter nadpisy pitajsv. J anovi, o tch lze pedem ji z vnitnch dvod tvrditi, e veckypochzej od jednoho a tho spisovatele. Nebo ve vech vystupujeautor s tou vnost apotolskou, horl proti tm bludam s roz-hodnost stejnou a projevuje tent charakter pln lsky k Bohua k blinmu, ale i pln horlivosti proti tm, kte popraj bostvK ristovo a poruuj pravdu zjevenou; ve vech tak zachovv stejnsloh, ano i tyt zvltnosti jazykov. e pak spisovatelem tm nebylnikdo jin ne ten, kter napsal evangelium tvrt, t. j. sv. J an, kternapsal i Apokalypsi, vychz na jevo i z t podobnosti, kter se vyskt mezi onm evangeliem a listy tmito, jmenovit listem prvm.

Tk se podobnost ta i mylenek i p >vahy a slohu autorova, ano1 tch zvltnch ren, kterch nesh'edvme nikde jinde ne vespisech J anovch, na p. e druhou osobu boskou nazv Slovem(L ogos), e mluv o zrozen se z Boha, o zstvn v Kristu J eia pod.


15/439


J i tedy z dvod vnitnch jde na jevo alespo s pravdpodob-nost nemalou, e vecky knihy novozkonn pochzej nejen z t doby,do kter je kladou nadpisy jejich a podn, nbr i od tch spiso-vatel, kterm se pitej!.

II. A co tak ukazuj dvody vnitn, to potvrzuj a jako vc jista nepochybnou osvduj d v o d y vn j , svdectv osob hodno-vrnch.

1 J istou mrou pat k nim s p i s o v a t e l n k t e r ck n i h N o v h o z k on a , potud toti, pokud ve svch spisech pro-

jevuj neb u svch ten pedpokldaj znmost tch kterch knihnovozkonnch a pokud v nich poukazuji ke starm spism vlastnm.Nebo tak dvaj na srozumnou, e ty kter spisy byly v rukou ke-san ji v t dob, kdy een zmnky o nich uinili t. j. v dob

apotolsk.J)2. Zvlt dleit msto- vak mezi svdky zaujmaj sv a t i

O t c o v a p o t o 1 t , kte byli mladmi vrstevnky, ba ky sva-tch apotol, jsou to sv. K lement msk, sv. Ignc M u., sv. Po-lykarp, list Barnabv, Papi, kter i s Polykarpem byl kem sva-tho J ana apotola. Nejmenuj sice z pravidla spisovatel knih novo-zkonnch jmnem, ale uvdj! rzn msta z jejich spis, zvltz evangeli, a tak dokazuj, e spisy ty byly za jejich as ji znmynejen jim, nbr i tenm jejich, jim sv listy zaslali, toti ke-sanm maloasijskm, Filippenskm, K orintskm a mskm, ano ebyly jim znmy del dobu ji ped tm, ne psali sv spisy; nebo sv. Otcov ti cituj ve spisech svch evangeln i jin msta z pamti,voln a obracej je na rzn ppady, i jev tim znmost obsahu evan-gelnlho i velk sti knih Novho zkona tak dokonalou, jakou lzezskati si toliko tenm optovanm, a tedy po delm ase. Ponvadvak sv. Polykarp psal kol r. 108 neb 111, sv. Ignc kol r. 107 neb110, sv. K lement pak ji ped rokem stm, jest na jev, e evangelia

a ona vt st knih novozkonnch, z nich tak cituj, byla sepsnaji v I. stolet, a e tedy v nepravd jsou ti, kte chtce popti pravost jejich kladou sepsn jich a do polovice, ba i za polovici stoletdruhho.

e apotolt Otcov ti nejmenuj zpravidla ani evangelist, anispisovatel^ jinch knih Novho zkona, je cituj, neme bti s po-divenm. invali i jn podobn, a inme tak mnohdy i my, e totiuvdme v eech neb spisech svch vrok nkterho spisovatele,nejmenujce jej vslovn, zvlt je-li to spisovatel dobe znm. Svat

Otcov apotolt pak mohl! to initi tfm spise, ponvad byli pe-svd :ni, e knihy novozkonn, nich vroky uvedli ve svchspisech, jsou dobe znmy vem tm, jim sv spisy zaslali. Ostatnnkte z nich jmenovali pece i spisovatele. Tak uinil Papi, kteivslovn uvd sv. M atoue a sv. Marka jako spisovatele e Pn,--------------- 9

*) Prvnm zpsobem svd sv. J akub, jen projevuje znmost Pavlovchlistu ke Galatm a manm i I. sv. Petra, sv. Petr, jen v prvnm list svm

jevi znmost listu k Efeskm, v druhm znmost listu sv. Judy, spisovatel tvr-

tho evangelia, jen pedpokld u svch ten znmost prvnch t evangeli;zpsobem druhm pak svd autor Skutk apct., jen hned na potku (1, 1)in zmnku o svm dle prvm (evangi tetmj, sv. Pavel, jen v 2. Thess. 2, 15


16/439

a jak dle vykld, rozum tm nikoliv spisy, kter by obsahovalypouze ei K ristovy, jak nkte odprci tchto evangeli myln tvrdili1a tvrd, nbr, jak Pap sm vykld (Eus, . E. 3, 39), rozum timvypsn e i skutk K jistovch i evangelia J ejich, M atouovo totia Markovo. Tak uinil i sv. K lement (1 K or. 47), jen list 1. Kor. v-slovn pit sv. Pavlu, a Polykarp (Filipp. 11), (en tmu Pavlovivslovn pit list k Filippenskm a 1. Kor., jako i sv. Ignc, ktermluv o list sv. Pavla k Efeskm. Akoliv pak pi ostatnch knihchNovho zkona, je cituji, nejmenuj spisovatele, to pece alespo tmvydvaj svdectv o apotolskm pvod jejich, e vroky ze spis

jejich uvdj jakoto vroky pin vnosti, j ich dluno v ivot e-titi, a e je uvdj na potvrzen Vpovd vlastnch. Sv. Polykarp M u.na p. chtje ve svm list k Filippenskm dodati vhy svm slovm,

ktermi varoval ped pomluvou a jinmi nelaskavostmi k blinmu,upozoruje je na slova K ristova obsaen v evangelii M atouov a L u-kov, prav: Pamatujte na to, co pravil Pn, ue takto; Neodsu-zujte, abyste nebyli souzeni, odpoutjte, a bude vm odputno(L. 6, 37), milosrdn bute, abyste milosrdenstv doli (Luk. 6, 36.,M. 5 7), jakou mrou mte, bude vm odmeno (Mt. 7, 2) a blaho-slaveni chud a pro spravedlnost trpc, nebo jejich jest krlovstv ne-besk. (Mt. 5, 3, 10.) L istu k Filemonovi nepipomn sice dn Otecapotolsk; a na druh list sv. Petra, jako i na 2. i 3. list sv. J ana

a na list sv. J udy narej tak slab, e mnoz ani nevmaj si toho.Avak af pomlme o tom, e i slabmi narkami dv se ni jevoznmost o nem: by i dn zmnky o tom kterm list neinili, ne-elilo by to proti jejich pravosti. To jen lo by z toho, e bu nedo-vdli se o nm neb nemli pleitosti ani piny dovolvat! se hove svch spisech, aneb e nezachovaly se nm ty spisy, v nich inilizmnku o nich. Nebo ani evangelia ani ostatni knihy Novho zkonanebyly pvodn ureny pro veker kes anstvo, nbr psny jen pro

j ist kraje neb obce neb osoby, a to i pro osoby soukrom; nkterz nich pak jsou velmi krtk a neobsahuj takovch pravd, aby snadnohodila se pleitost neb pina dovolvat! se jich ve spise. J ak tedydiv, e nkter z nich nevely ve znmost ir hned, aneb e byveseznny, nebyly hned uvdny od spisovatel? V tch krajch zajistneb mstech, do kterch byly zaslny, znali a uznvali je jako listyapotolsk, udrujce stnm podnm pesvden o apotolskm p-vod jejich od pokolen do pokolen Znenhla vak pichzely i onyve znmost ir a dostvaly se v opisech v krajiny dal. A podle

toho, zda dostaly se kam s nleitm osvdenm apotolskho pvodusvho nebo ne, byly tam bu uznny za apotolsk hned, aneb brnyv pochybnost, pokud bezpench nenabyli tam dkaz, e vskutku po-chzej od apotol. Tak stalo se, e v nkterch obcch poznali jedve, jinde pozdji, aneb e nkde znali ten neb onen list, ale po n-

jak as netali ho mezi spisy apotolsk.3 jasn svdectv o tom dostvme od p o l o v i c e s t o l et

d r u h h o. Od t doby roste poet spisovatel crkevnch a tmi tch, kte vydvaj svdectv o knihch apotolskch. T i pak ji nejenuvdj citty jak z evangeli, tak z jinch knih novozkonnch, nbr

jmenuj t knihy samy i jejich autory, fest to mimo jin sv. I reneus,kter od svho uitele sv. Polykarpa, ka sv. fana evangelisty,zcela bezpen pouen v t pin dostati mohl a dostal, a Kter

12 Pravost knih novozkonnch vbec.


17/439


i jako biskup L yonsk nejen stle udroval spojen s Vchodem, nbri ve svm spise Adversus haereses tak proti vchodnm bludamelil, take svdectv jeho lze dovolvat! se nejen pro Gallii, nbri pro obce maloasijsk. On jmenuje a jakoto knihy vnosti boskcituje v eenm spise svm vecka evangelia knonick, Skutky apo-

tolsk, vecky listy sv. Pavla a na list k Filemonovi a k idm, dle1. 1. sv Petra, 1. a 2. sv. J ana a Zjeven sv. J ana. Zvlt skvl jestsvdectv, kter vydv evangelim; pravf: M atou mezi Hebrejivlastnm jejich jazykem evangelium i psemn vydal, ani Petr a Pavelv m evangelium kzali a crkev zakldali; po jejich pak vyjit Marek,uenk a tlumonk Petrv, sm t nm podal psemn to, co bylokzno od Petra, i L uk pak, prvodce Pavlv, sloil t v knizeevangelium jm hlsan. Pozdji tak J an, uenk Pn, kter i naprsou jeho odpoval, tak ten vydal evangelium, kdy v Efesu v Asiibydlil. (Adv. haer. III., 1, 1.) Na list sv. J akuba a k idm in sicealespo narky, ale ty jsou tak slab, e jich nelze uiti jako sv-dectvi djepisnho. Na list Filemonovi, 2. Petrv 3. J anv i J udvani nenar; proto vak nelze ci zcela rozhodn, e tch list, jme-novit k Filemonovi a 3. J anova, v Gali i tehdy vbec jet nebylo.Nebo jednak nedoly ns vecky spisy I reneovy, jednak jest list k File-monovi a 3. J anv tak krtk a rzu tak soukromho, e nepodvalypleitosti, aby byly citovny.

A jako I reneus vydv svdectv o knihch novozkonnch proGallii. tak pro Itli vydvaje sv. J ustin, filosof a muenk, jen kolemr 130 etbou Psma sv. byl obrcen ke kes anstv, Hermas, Caiusm., Hippolyt a zvlt Zlomek M uratorsk,1) pro Srii peklad staro-syrsk, zdlan alespo, pokud se tk evangeli, ji v 2. pol. II. stol.,a pozdj jeho pepracovn Pett, t Theofil Antiochijsk ( f 180),pro obce afr ick, Tertullian a sv. Cyprin, pro obec alexandrijskouK lement A lex a Origenes. Ze spis tchto mu dovdme se, e odpolovice druhho stolet byly ji veobecn znmy a jako apotolskuznvny knihy tyto: 4 evangelia: M atouovo, M arkovo, L ukovo,

J anovo, 12 list sv. Pavla, vecky toti mimo list k idm a k File-monovi, dle prvn list sv. Petra a prvn list sv. J ana, ostatn pak ebyly alespo v nkterch krajinch znmy a uznvny. L stu k File-monovi toti, jak ji eeno, sv. I reneus nejmenuje, avak ji ve II sto-let it se k listm apotolskm od Caia mskho, Zlomku Murat.,

Tertujliana a jinch. Tak byl pijat do Pett hned od potku po-dobn jako i list sv. J akuba, kter byl pijat tak do pekladu staro-

latinskho a vyloen od K lementa Alex. Druh list sv. J ana uznvI reneus, Zlomek M jrat., K lement A lex.; druh list sv. Petra a tetv. J ana osvduje ponkui tak ji Zlomek M uratorsk, K lement Alex.pak vykldal jej zrove s jinmi spisy apotolskmi ve svm spiseHypotyposeon, a O/igenes tal jej ke spism apotolskm. T ito tyiposledn jmenovan svdkov uznvaj t list sv. J udy za apotolsk.O l i s t k i d m pomlujl sice aneb jakousi pochybnost maj I re-neus, Zlomek Murat., Caius, Tertullian, avak uznv ho za apotolsk

J est to ryvek latinskho rukopisu, kter r. 1740 nalezl Muratori v jednomKodexu Ambrosk knihovny v Miln; pochz sice z VIII. neb VII. stol., ale jestpekladem z originlu eckho, kter byl zdln ji mezi r. 175190 v m a po-dv nejstar seznam knih, kter byly tehdy (v 2. polovici II. stol.) uznvnyv Itlii za posvtn a knonick.


18/439


ji sv, K lement msk, Pett, K lement A lex., Theofil Antiochijsk,Origenes a j.

Maj tedy sv svdectv nejen evangelia, Skutky apotolsk,12 list Pavlovch, 1 Petrv a 1. J anv, nbr i ostatnfch 7 knih No-

vho zkona, je od stol. XVI. jmenuji se mnohdy druhoknonickminikoliv vhodn.A svdectv ta nejsou ledabyl. Povame. Na konci stol. I I , j ist

ji od r 170 po K ristu, bylo dle udanch svdectv rozeno ji a zaapotolsk uznvno po cel crkvi (v Srii, v Egypt, Africe prokon-sulrnf, v I tlii, v Gallii i Francii), ve vech tchto zemch, pravm,bylo ji rozieno a za kanonick uznvno 20 spis novozkonnch,toti 4 evangelia, Skutky apo , 12 list sv. Pavla, list I. Petrv a I.

J anv. Ostatnfch sedm pak, akoli nebyly znmy jet po cel crkvi,

byly pece znmy a za apotolsk uznvny alespo po velk stijej. jedny v Gallii, I tlii, Africe prokonsulrnl, jin v Srii a Egypt.Bylo by to mono pi tehdejlcn prostedcch kommunikanlch, abyv pouhch opisech tak velice ji tehdy byly rozeny, kdyby bylypovstaly teprve po r. 130 aneb docela v 2. polovici stolet druhho,

jak tvrdl odprci jejich pravosii? A kdyby tomu bylo tak, byli by jevudy tam pijali za knihy apotolsk? Vdy v t dob, ze kter po*chzej een svdectv, ili jet alespo nkte ci apotolskchOtc, a svdectv ta jsou dna od nejstarch a nejpednjfch obckes anskch neb jejich zstupc, od obc, ve kterch psobili kdysiapotol neb jejicn prvodci, v nich biskupovali druhdy apotoltci, v nich tedy mohli dostati a pozdjm pokolenm zachovati bez-pen pouen o tom, jsou-li spisy ty prav neb nikoli, a to tim spe,ponvad trvali ve spojeni s kraji a obcemi, do nich listy apotolskbyly poslny. A obce takov byly by zajist neuznaly za apotolskspis kter b/ teprve koncem polovice stolet II. se objevily podjmnem spis apotolskch, a to tm mn, ponvad ukldaj ke

stanm tk povinnosti a psn kra; ty, kte tch povinnost ne dbajAkoli tedy svrchu uveden svdectv pochzejce z konce II. sto

let jsou pomrn pozdn, jsou pece na vsost dlezi, a sta samao sob, aby pesvdila o pravosti eench knih kadho, kdo vcuvauje bez pedsudk. Co teprve, povl-li, co bylo ji eeno, eo vtin tch knih, jmenovit t o vech evangelich svd tu vcetu mn urit ji i Otcov apotolt z konce I. a z potku II. stol.

4. Avak nejen katolci tak n k t e b l u d a i a nep t el

c r k v e vydali svdectv o pravosti alespo nkterch knih novozkonnch, zejmna evangeli. B la zajist evangelia, jako i jin spisyNovho zkona, odevzdna crkvi od apotolu samch, bu pmo,aneb skrze spolehliv osoby, po nich je poslali p slun obci cr-kevnl neb jejmu pedstavenmu; v obci t pak byly jako spisy apo-tolskho pvodu itny, pro veejnou a soukromou potebu opiso-vny, eny a tak zhy vd/ ve vt znmost uvdny. Mohli tedytak bludai i pohan nabti o nich znmosti a vydali o nich sv-dectvi.

A oni skuten uinili to. Akoliv evangelia i mnoh jin knihaNovho zkona byla bludam nepohodln, pece neodvili se pop-rati pravost jejich; radji pekrucovali a nesprvn vykldali text, abyuvedli je ve s!10du s bludnou naukou svou. Tak ji bludai I. stolet


19/439


Ebionit a Nazareovci pijali a uznali evangelum sv. M atoue, gnostikValentin kolem r. 140 uznal vecka evangelia nae, a atin kolemr. 170 napsal harmonii ty evangeli zvanou Diatessarn. GnostikMarcion, neptel judaismu, pijal sice evangelium L ukovo, ostatnzavrhl, ale nikoliv proto, e by byl pochyboval o jejich pravosti,

nbr e dle mnn jeho M atou, Marek a J an pimsili k nauce Kri-stov mnoho ivl idovskch. Podobn plat i o jinch knihch novo-zkonnch; pokud nepijali j ich nkte bludei, neuinili to proto, eby byli mli djepisn dvody proti apotolskmu pvodu jejich, nbre v tu dobu, kdy odlouili se od crkve, jet jich neznali, aneb evidli v n!ch uen nesrovnvajc se s bludnmi jejich naukami, jichse zci nechtl .

A co se p o h a n tk, ti vydvaj svdectv o knihch Novhozkona ji tm, e bojujce proti kes anstv zbran duevn, nepopralipravosti evangeli a jinch knih apotolskch, nbr hledli zlehit!aneb vyvrtiti uen v nich obsaen. Tak jednal zejmna filosof Cel-sus, kter il v prvn polovici II. stolet; on vybr etn msta zesv. Matoue, J ana a L uke a in si posmch z nich, a prozrazujeznmost tak evangelia M arkova slovy jedni druzi, nazva je ,pisyuenk J eovch a tak dv na jevo, e mu byli znmi i spisovatelevangelii. Tak jednal t Porphyrius, filosof neoplatonsk ve III. stoh,kter napsal objemn spis proti kesanm (15 knih, ei proti ke-

sanm) a v nm nepravdu kes anskho uen tak tm snail se do-kzati. e uvdl ze spis novozkonnch, zejmna z evangeli M atou-ova i J anova a z listu ke Galatskm a ze Skut. apot., rzn msta,kter podle nhledu jeho si odporuj.

Nkte, jako Lucin Samos (II. stolet), tak tm svd o kni-hch Novho zkona, e horlce proti kesanm zmiuji se o knihch,kter se pedtaly kesanm v bohosluebnch shromdnch jejich,

jako i tm, e podvajce ?prvu o pronsledovn j ich, in zmnkutak o tom, kterak posvtn knihy jejich byly od man piln vyhiedvny ke znien, od kesan pak I s nebezpeenstvm ivotaukrvny; nebo ze zprv tch vychz na jevo nejen starobylost knihtch, nbr i vnost velik, ve kt*-r je kesan chovali v pesvd-en, e to jsou knihy svat. Proto ji sv. Chrysostom poukazujek svdectvm tchto mu slovy: Dosta nm i odprci nai, abyse dokzal starobyl pvod naich knih, knihy toti sepsan ed Celsaa Bataneovce Porphyria. (Hom. 6 in. I Cor.)

III A nedosti na tom. Pravost knih novozkonnch potvrzuje se

tak tm, e nelze myslili dn piny dostaten, pro by nkterautor pozdji podvrhl spisy sv apotoln. NiK do pece nedopoutse podvodu, aby k tomu neml njak piny neb pohnutky ; a takzajist by ani spisovatel knih novozkonnch nebyli beze v pinypodvrhli spis svch apotolm, kdyby to byli bvali muov neapotol, ij c a v II. stolet, Nue, dejme to!5u, e knihy novozkonnnepochzej od apotol a tch dvou k jeiich, jim se pipisuj,nbr e sloeny jsou a v II. stoleti od autor neznmch Co pi mlo mue ty, aby spisy sv podvrhli apotolm? Pina mohla bti

bu estn nebo neestn.1. M ezi es t n m i pak nemohla bti dn estnj ne t

kterou ji IV. stolet uvdl M anicheoveC Faustus, toti, e pr protopodvrhli knihy sv apotolm, aby tm spe a tm vlce rozili jak


20/439


knihy samy, tak zsady v nich obsaen. Nue, lze myslili na tako-vouto pohnutku pi knihch Novho zkona? Prvem nikoli. Neboa) pi knihch evangelijnch a p 5 knihch jinch (Skut. apot., listuk idm a tech listech J anovch) autor neudal vbec jmna svho; na n tedy nelze vbec vztahovat! eenou pohnutku.

b) Padlatel nebyli by si zajist prci zvtovali, nbr speumeniti hledli; i nebyli by proto napsali pud jmnem apotolskmknih tolik, kolik jich mme; nebof nkter neobsahuj skoro nic, coby nebylo obsaeno v nkter knize jin, neb jsou vnovny osobmsoukromm, take by mohly bti snadno vynechny, ani by tlmtrplo ueni v knihch N. Z. obsaen. Plat to zejmna o evangeliiM arkov, je obsaeno jest skoro cel v evangelii M atouov a Luk-sov, o list ke Galatm, jen jest v list k manm, o list ke Ko-

losskm vzhledem k listu k Efeskm, o list judov vzhledem k 2. Pet.,o 3. list sv. J ana a list k Filemonovi, kter byl poslny osobmsoukromm.

c) M imo to za ivota sv. apotol, lak hned ukeme, nebylomono podvrhnouti jim njak listy, po smrti ejich vak nebylo jiani teba za eem elem podvrhovati apotolm spisy njak, po-nvari tehdy ji vc sbrali, tali a v ct chovali spisy tak muneaDotolskch o crkev zaslouilch, jak svd sv. Polykarp smo F ilippenskch, kte ji kol r. 108 neb 110 sebrali si listy sv. I gnce.

d) Ano, kdyby byli pod cizmi jmny sv spisy roziovali, byliby snadno vzbudili podezen o pravosti i tch zprv, kter by v kni-hch onch byli podali; nbof podvod jejich byl by zaj ist nezstalv tajnosti, a to tm mn, ponvad neptelm kes anstv nebylo bybvalo nic vhodnj, ne dokzati njak podvod pi knihch novo-zkonnch, zvl evargeinfch; nebof by pak mohli jednm rzem pod-vrtiii vekeru vnost tch knih, z nich kes an vedle podn st-niho erpali sv ueni.

e) K onen spisovatel novozkonn podvaj ve svch spisechtak isi uen mrav, e jev se bti mui bezhonnmi a prodchnu-tmi nejistmi zsadami mravnmi; a o takovch much netee za-

jist mysliti dvodn, e by byli spchali takov podvod, by i z po-hnutky estn.

2. Nelze li vak mysliti dostaten piny estn, pro kterounkdo sv knihy byl podvrhl apotolm, l z e tm mn mysl i t i p r v em na p i n u . n e es t n o u . Piny takov byly by touhapo zisku, i eb po vyznamenni a poct, neb stranictv. Ale touhou

po zisku nemohl nikdo bti pohnut, aby sv knihy podvrhl apotolm.Nebof tehdy nedostvalo se *spisovatelm honore dnho, a mimoto, ji tm, e by njak odmny poadovali, byli by se prozradili.

Tak ne z touhy po cti neb po vy2namenn; nebo uen v kni-hch novozkonnch obsaen nen takov, aby budilo n nklon-nost a pze; vdy uen o Kristu ukiovanm bylo dle apotolaPavla idm pohorenm a pohanm blznovstvm. A e stranictvmnedali se pohnout! k sepsn jich, toho dkazem jest ta okolnost, ev knihch novozkonnch vytkaj se chyby, a se vysktaj u koho-koli, a u kesan neb u id neb u pohan, a u vzneench neboprostch; tak to, e kadmu chudm i bohatm, prostm i vzne-enm, podzenm i pedstavenm, mladm i starm ukldaj povin-nosti a hroz psnmi tresty tm, kte by jich nekonali.


21/439

3. A konen, i kdyby nkdo byl se odvil takovho podvodpodvod ten nebyl by zstal ukryt. Vdy knihy novozkonn byly hnedod potku eny a pedtny vcm, a to, jak eeno, ji v dobapotolsk. K dyby tedy byla mezi nimi podvrena nkter kniha v dobapotolsk, kterak vysvtlme si, e by apotol k tomu mleli? Vdyf

lhostejnmi nemohli v t vci bti, ponvad by v knihch podvre-nch snadno mohlo obsaeno bti uen bludn. A e by se bylio nich dovdli, o tom nen pochybnosti, nebo byli ve spojen s ob-cemi kes anskmi, navtvovali je, poslali k nim posly a pij maliposly od nich. Proto sv. Pavel dovdl se hned o tom, e mu kdosipodvrhl list v Thessalonice.

M imo to vc sami ani za ivota apotol, ani po jejich smrtinebyli by pijali spis takovch za apotolsk. Dkazem toho jest tazkostlivost, s kterou, chtce zachovat! uen apotolsk istm, ne-chtli msty pijmouti a nepijali ani apotolskch spis do sbrky knihknonickeb, pokud nedostali bezpenho svdectv, e pochzej sku-ten od apotola.

Uvedli jsme tak alespo nkter dvody pro pravost knih novo-zkonnch; ale i ony dostauji, aby lovka nepedpojatho o n pe-svdili. Nebo kdo uv, e knihy novozkonn nejen prosty jsouveho odporu s hodnovrnmi zprvami jinmi, nbr i v pln shods nim , a e neien ptel, nbr i neptel kes anstv vydvaj sv-

dectv o jejich pravosti, ba e nelze ani mysliti dostaten piny, prokterou by autorov pozdj doby sv knihy byli podvrhli apotolm,neme zajist pochybovati prvem o jejich pravosti. A kdo peceo n pochybuje, in to proti dajm djepisnm a ukazuje, e jsa jatpedsudky bu nedovede neb nechce v di ch isti a jim rozumti.

Neporuenost knih Novho zkona vbec. 17

3. Neporuenost knih Novho zkona vbec/)

jest sice velmi dleito vdti, e knihy novozkonn pochzejskuten od tch spisovatel, jim se pipisuji, e jsou prav, ale tonesta; teba t zjistiti, zdali zachoval se v nich text alespo bezev zmny podstatn tak, jak vyel z rukou spisovatel jejich, aneb

*) Neporuenost pisuzujeme listu, kter jest prost velikch zmn uin-nch proti vli autorov. J est bu kri ti ck i v i r m smysl u slova, anebdogmatick i ve smyslu um.

Kriticky neporuen jest list, kter jest ve vech exemplch svch uchovn

od kad i nejmeni zmny uinn proti vli autorov; dogmaticky neporuenjest ten, kter alespo ve vtin exempl svch uchovn jest ode vech zmnve vci podstatn.

Dostaly-li se do spisu zmny proti vli autorov, jest por uen. Poru-enost ta jest kritick i v irm smyslu, neb dogmatick i v uim smyslu.P oruenost kr i ti ckou rozum se kad i nejmeni zmna, kter vnikla dospisu proti vli autorov, na p. i kdyby msto pvodnho c h.l a p c napsalopisovatel chl apcv. Ona vyluuje neporuenost kritickou, ale nikoli dogma-tickou, tak toti, e spis me bti kriticky poruen, dogmaticky vak nepo-ruen. P oruenosti dogmati ckou i v um smyslu slova rozum sez*nna textu, kter byla uinna mysln proti vli autorov ve vci podstatn

a dostala se do vech exemplv a pamtek jeho. Poruenost tato vyluujeovem neporuenost kritickou i dogmatickou, take spis dogmaticky poruennelze nazvati ani kriticky ani dogmaticky neporuenm. Dluno vak rozeznvatiod n poruenost nahodi l ou, kter povstv zmnami, je vznikly nahodilea proto nedostaly se do vech pamtek textu, byve pi dalch opisech zpozo


22/439

snad asem byl pdatky zvten, aneb vpustkami zmenen anebjinak zmnn a poruen. Nebo kdyby zpsobem tm byla poruenapodstata pvodnho textu novozkonnho, nebylo by jisto, co v tchknihch jest od apotol, po'ud se tk, od jejich k, a co od j i-nch; ony by nebyly bezpenm pramenem K ristova uen.

K terak pesvdme se o tom? K dybychom mli po ruce prvo--pisy evangelist a ostatnch spisovatel Novho zkona, stailo bypouze nahldnouti do nich, a kad by poznal hned, zdali a jakoumrou staly se v nich zmny rukou ciz. Avak prvopisy ty nezacho-valy se, nbr zanikly, ne-li ji koncem stolet prvnho, jist v prvnpolovici stolet druhho. Patrno to z toho, e K lement A ltx., Origenes,

Tertullin a vbec spisovatel od konce stolet druhho pomluj o nichpln, a to itehdy, kdy vedou spor o to, jak m se isti to nebono msto, aneb kdy vystupuj proti bludam, e text poruili. M lento bylo by zajist nevysvtlitelno, kdyby tehdy jet byly trvaly vlastnrukopisy i prvopisy apotolsk, a to tm mn, ponvad by pouhmnahldnutm do nich veker pochybnost a velik spor nejsnzea nejrozhodnji byl odstrann.

Nkte sice tvrdili, e jet ve IV. stol. byl chovn v Efesu pr-vopis evangelia sv. J ana, a e za as J ulinovch pi kopn zklad,pozstalch z chrmu |erusalemskho, nael se prvopis jeho Apoka-lypse, na K ypru pak pi oteven hrobu sv. Barnabe r. 489. e na-

lezen byl prvopis evangelia sv. M atoue, psan pr rukou Barnabovou, ano, e prvopis sv. Marka chov se dosud z sti v Bent-kch, z sti v Praze.

Ale vecka tvrzen tato jsou neprav a spovaj na omylu. Ze-jmna co se tk kodexu Bentskho a zlomku Praskho, ukzalo sezkoumnm vdeckm, e to jsou toliko doplujc se sti Friulskhokodexu pekladu Vulgty, kter byl zhotoven v VI. neb spise v VII. sto-let, vecka evangelia obsahoval a nejprve v Akvileji chovn, pozdji

vak ve Friuli uloen byl a z nho posledn, skoro tet st evan-gelia M arkova dostala se roku 1354 do Prahy k dosti Karla IV..,ostatn pak st tohoto evangelia do Bentek k dosti vvody be-ntskho Tome M oceniga.

jest tak zcela pochopitelno, e prvopisy apotolsk zanikly takzhy; nebo! byly psny, ne-li vecky, j ist vtinou na jemnch listech,zhotovench z bukovho pletiva ttiny papyrov, a ty snadno potr-haly se a braly zkzu, tm spe, ponvad se jich uvalo velmizhusta. Nebo obce kes ansk chtce mti opisy z nich, vyadovaly si

ke zhotoven jich radji prvopisy neli opisy knih apotolskch v-douce, e do opisu vnikne snadno chyba njak.

18 Neporuenost knih Novho zkona vbec.

rovny a opraveny, jako i poruenost pokusnou, kter povstane, podejmou-lise sice mysln zmny v textu ve vci podstatn, avak nedostanou se ani dovech pamtek textu ani do jednotlivch exempl stejnou mrou.

Kriticky neporuenou nezachovala se ani jedna kniha novozkonn, jakovbec dn ze spis starch, kter ve svch originlech zanikly a toliko v opi-sech po del dobu byly roziovny a zachovvny. Nebo jednak opisovatel

knih biblickch netili se on pomoci nadpirozen, kter se dostalo jejich auto*rm, aby se uchovali veho omylu, jednak pi lidsk slabosti a etnch obtch,kter se stav mnohdy opisovateli v cestu, nen ani mono, aby alespo njakchyba neb odchylka od textu pvodnho nevnikla do opisu.

Dogmaticky neporueny zachovaly se vak vecky knihy Novho zkona.


23/439

Mimo to apotol z pravidla nepsali sami knih svch, nbr potehdejm obyeji diktovali je.1) Proto crkevn obce, nemajce pedsebou vlastnit rukopisv apotolskch, nbr toliko prvopisy jejichpsan rukou jinou, nekladly tak velik vhy na zachovn jejich pr-vopis, jako na to, aby mly sprvn text jejich. K dy tedy potrhaly

se prvopisy ony astm uvnm, byl i tm obcm a osobm, ktermspisy ty byly zaslny, milejm sprvn a hledn opis, neli roztr-han prvopis a to tim spe, ponvad nkter listy, jsouce okru-nimi, nebyly nikomu zvlt vnovny a nemly proto nikoho, kdo bysi byl troufal ponechati je a chovat! u sebe bez obavy, e mu budevytkno jednn nesprvn, jako i proto, ponvad pi tch pohro-mch, kter stihly mnoh obce, a pi pronsledovnch, kter byla ve-dena proti kesanm prvnch stolet, bylo skoro nemono zachovat!prvopisy apotolsk, zvlt ponvad kes anm samm bylo milej,aby rukopisy knih apotolskch byly ukryty neb znieny, ne aby sedostaly do rukou neptel jejich.

Akoliv vak nemme prvopisv apotolskch, meme pecepesvditi se, zda dostal se k nm text knih novozkonnch nepo-ruen neb ne. Nebof knihy ty, zvlt evangelia byly nejen pi slu-bch Boch pedtny, nbr i asto opisovny, v rznch spisechuvdny a do jinch jazyk pekldny, a po vynalezen umnknihtiskaskho tak tiskem byly vydny. A akoli nezachovaly se

nm vecky opisy a citty a peklady, sahaj pece nkter z tchpamtek a do doby apotolsk neb skoro apotolsk; i jest protomono sledovat! text evangeln i ostatnch knih novozkonnch a doas nejstarich, j istou mrou a do doby apotolsk, a nejen udati,

jak text evangeln a jinch knih novozkonnch v kter dob byl,nbr i srovnnm naeho textu s textem nejstarich pamtek pe-svditi se, zdali v naich vydnch obsaen jest text ist neb ne.

j i co se tk rukopis i spe opis eckho textu novozkon-niho, tch zachoval se nm poet velik, s perikopnimi pes 4000

celkem, pokud znmo. Ale vyjma as 23 rukopisy pouze nkolikadkov, kter se kladou do III. st., ani jeden z nich nepochz z prv-nich t stolet. Nejstar, kter mme, jsou kodex Sinajsk a Vatikn-sk, a ty jsou ze 4. stol. Rukopisy star stolet tvrtho zanikly dlemupotebovnm, dlem pi pronsledovan kesan, zvlt za Oiokle-tina, kter kzal knihy Psma sv. spliti. Opisy zhotoven do X. stol.psny jsou literami velikmi; nazvaj se majuskuly a vyjma kodexSinajsk, kter znamen se psmem hebrejskm Alef ( ), oznauj se

velikmi psmeny abecedy eck neb latinsk, na p. kodex B jestkodex Vatiknsk. V dob nejnovj provedli Soden a po nm Gregory

*) V starch dobch spisovatel obyejn diktovali dla sv jinm, otro-km, pozdji psam placenm, kte je psali psmem ryehlopisnm t. j. kur-sivnm sice, ale protkanm etnmi zkratkami jak jednotlivch psmen, tak celchskupin psmennch a slovnch. Podobn inili i spisovatel novozkonn, vyj-majc snad sv. Jana a sv. Luke. Diktovali je ovem nikoli otrokm, nbrptelm svm. Rychiopisn exemplry jejich byly jen jako makule, kter senedostaly do veejnosti; z nich vak zhotovily se psmem velikm, majuskulnm,exemplry jin, kter apotolt autorov prohldli, pokud bylo teba, opravili,|po

ppad t nkterou poznmkou, zejmna pozdravem, opatili (sv. Pavel, jennval tak pergamenu) a teprve takto upraven exemplry zaslali jakoto svspisy (prvopisy) onm obcm neb osobm, pro kter je sloili. Mono vak, enkter listy, zejmna ty, kter byly poslny osobm soukromm, jako 3. J anv,byly v psm kursivnm dodny pslunm osobm.



24/439

nov zpsoby i soustavy oznaovati rukopisy eck. Soustava Gregory hobyla pijata, Sodenova nikoliv.1) J est znmo celkem na !75 majuskul ne-perikopnich, z nich 14 jest psno na papyrusu, perikopnch na 103 OdIX. stol. vyskytuji se ji tak rukopisy psan malmi literami; ty oznaujise slicemi arabskmi a lovou minuskuly; posledn z nich pochzi

z r. 1798, vech minuskul (perikopnich i neperikopnich dohromady), jestna 3800. Ale jen mlo jest takovch kodex, kter by obsahovaly veckyknihy novozkonn; z majuskul jest to jedin kodex Sinajsk. K odexVatiknsk (B), Alexandrij sk (A) a Efrema Syrskho (C) obsahovaly sicepvodn tak vecky knihy, nyn vak ji ne, nebo nkter se ztratily.Z minuskul jest celkem asi 40, je rraj vecky knihy novozkonn.Nejvce jest tch, kter obsahuji evangelia (tda 1.), mn ji tch, ktermaj listy sv. Pavia (t. 2.), jet mn tch, kter maj Skutky apotolska tak zvan listy katolick (J ak. 1. a 2. Petr., 1, 2, 3. J an, J ud.) a nej-

mn tch, kter maj toliko Apokalypsi (t. 4.). M imo to jsou rukopisyperikopn, je obsahuji pouze vatky z evangeli neb epitol, kter bylypedtny pi slubch Boch (tak zvan evangeliste a epifole), jakoi takov, kter obsahuji pouze ryvky i zlomky z jednotlivch knih.

Co se tk jazyka, vecky psny jsou v etin, ale nikoli klas-sick, nbr v on, kter utvoivi se od dob Alexandra Vel. ze ivlvech ne eckch tak, e ne makedonsk mlo pevahu, roz-ila se znenhla jako e obcovac (lidov) tak po neeckch kra-

jch bvalho panstv makedonskho2) a, byvi v Alexandrii dle roz-vinuta, zvlt pibrnm rznch zvltnosti tamnch, nazvna jest od

20 Neporuenost knih Novho zkona vbec.

') Soden (ve spise Die Schriften des Neuen Testamentes I , Berln 1902)rozdlil vecky rukopisy n.ajuskuln i minuskuln (vyjma perikopn) ve ti tdydle toho, zdali obsahuj cel Nov zkon (byf i bez Apokalypse) aneb jen evan-gelia neb pouze apotoly i Skutky a listy apotolsk (s Apokalyos neb i bezn). Tdu prvn oznail psmenem 5 (, diathek = zkon), druhou psme-nem (evangelia), tet psm. a (apotol). V kad td uil slic arabskch,a to tak, aby bylo zejmo, z kterho stolet ten kter rukopis pochz, na p.pro rukopisy celho Novho zkona z X. stol. znaky


25/439

nkterch nem alexandrijskm. Ayak ani tato etina nen istav onch rukopisech, nbr protkna jest etnmi ivly cizmi, zejmnaaramejskmi, latinskmi, ba i perskmi, idovskmi a kes anskmi,zkrtka jest takov, jak uvali Hellenist i id mluvci eck, jme-novit ti, kte pijali kes anstv.

Obcovac i idov4 etina ta byla vak za svtovho panstv m-skho, jmenovit za doby csask a asi do konce II. stol. po Kr., v u-vn neien po krajch eckch, nbr i po tch krajch asijskch a africkch,kter bvaly pod panstvm makedomskm, ano, jak svd sami spisovatel mt, Cicero, Tacit, juvenl, Horatius a jin, mluvili j tak v Itlii,a to nejen v eckch osadch tamnch, nbr i v m a jinde, a s ta-kovou zl.bou, e vyadovali znmosti ltiny i na otrocch a, jak dl ju-venl, ovem s posmchem, dn nepokldala se ani za hezkou, le

stala li se z manky ekyn. Co pak se tk Palestiny, tam byla v dobapotolsk nkter msta s obyvatelstvem po vtin eckm, v J erusa-leme samm byly i koly libertinskch, cyrenskch a alexandrijskch,ostatn pak id tamn byli do jist miry nuceni nauiu se eck tupro svj styk s Hellenisty v Palestin usazenmi, tu pro styk s lmi,kte pichzeli odjinud do Palestiny za obcnodem neb povinnostminboenskmi. Ale jako j in nrodov, kte vedle vlastn ei svuvali obecn etiny obcovac i lidov, zbarvili jl rznmi zvlt-nostmi mstnmi a nrodnmi, tak uinili i id mluvc recky. Nabyve

duevnho vzdln svho pod vlivem alexandrijskho pekladu Sta-rho zkona, pijali do etiny sv mnoho ivlv alexandrijskcha protkali ji etnmi judaismy a aramaismy, a tak dali j rz zvltn,pro kter jmenovit od potku XVII . stol nazvna bv etinajejich ne zcela ppadn nem hellenistickm; ti pak kte z nichstaii se kes any, pijali do n zcela pirozen t nkter ivly ke-s ansk i christianisniy, uinive si nkter slova nov, aneb podlo-ive slovm siarm vznamy nov vzhledem k uen K ristovu.

M tedy etina v zachovanch opisech textu novozkonnhotakov rz, jak, nehledc ke zvltnostem hellenistickm, mla vbecmezi lidem v t dob, kdy ili j eho autorov, v dob apotolsk,a jak, hledc k onm zvltnostem, mla tehdy prv u id mluv-cch eck, jmenovit u tch, kte pijali kes anstv, jako apotol.I lze proto vekerm prvem souditi, e etina tato jest onm jazykem,ve kterm knihy novozkonn byly sepsny pvodn, jedin evange-lium M atouovo vyjmajc, kter jak j ist dvody ukazuj, sepsnobylo pvodn v jazyce arameJskm ale jet v dob apotolsk pe-

loeno jest do etiny. L ze tak souditi tm bezpenji, ponvads sudkem tm souhlas tak urit svdectvi spisovatel starch, zemna Ttrtuilina a sv. J eronma Co do e tedy zachoval se nmtext novozkonn tak v tom jazyce, ve kterm vyel z rukou svch autorv.

Ve form v n j staly se jist zmny, ale ty nedotkaj sesmyslu nijak. J sou to zmny v pin rozdlovn textu. V nejstarichrukopisech toti nedlili ani vt ani slov od sebe, ale na kadou dkupsali dohromady a beze vech znamen rozeznvaclch i bez pzvuktolik slov a psmen, kolik se jich velo. Ponvad vak se tm stovalo nejen ten, nbr i nleit pochopen smyslu, poal kdosi v V.ne-li spe ji koncem IV. stolet (dle obecnho skoro mnn Euthalius,

jhen pr v Alexandrii ijc, spe vak Evagrius, jhen Pontsk) popklad, danm od Origena pi knihch starozkonnch, tak pi



26/439

Neporuenost knih Novho zkona vbec.22

opisovn novozkonnch knih psti na jednotliv dky jen tolikslov, kolik pokldal za nutn vespolek spojit, aby smysl mohlbti nleit pochopen. J ednotliv dky ty nazvaly se kla(/ = leny) neb stichy *) (dky) a zpsob takto psti nazvn

jest klomeir ii net> stichometri. P ikladu toho nsledovali mnozjin. Pozdji vak chtce uetiti msta, psali ice na jednotliv dkyvce stich ne jeden, ale oddlovali je od sebe tekou, na pikladOA ' ' 1TO T KA1H A 1CrHNI HA' (ti: ho de egertheis-parelabe to paidion-kai tnmtera aut-kai lthen eis gn Isral on pak vstav, vzal dt i matku

jeho, a piel do zem israelsk.) T m byl uinn potek rozezn-vacim znamenm v texte novozkonnm. Od VII. stolet uvno jialespo po rznu t znamen takovch; byla to teka na hoej linii,

je odpovdajc nai tece znamenala pomlen del, teka na dolejlinii, je odpovdala na rce, a teka uprosted mezi hoej a do-lej lini, kter odpovdala naemu stednku, znac pomlen prostedn. M sty vak podkldn jjm byl vznam opan, take teka nahoej linii znaila nai rku, a teka na dolej linii teku nai. OdXI. stolet uvalo se ji veobecn znamen rozeznvacch, ale nevude tch. Nynj soustava znamen tch zavedena jest ku konciXV. stolet od bentskho knihtiskae Manutia. Oddlovati slova od

sebe poali znenhla teprve od X. stolet. Pravidlem stalo se roz-dlovn to a ke konci stedovku.Zhy vak, ji koncem II. stolet, poali rozdlovat! text novo-

zkonn v sti men zvan kapitoly. Ve III. stolet uinil tak Am-monius Alexandrijsk, chtje sestaviti harmonii (soulad) i spepehled vech evangeli, po jeho pklad uinil to ve IV. stoletEusebius Caesarejsk. J eho kapitoly byly prmrn as tak velik, jakonae 34 vere, ale byve uinny nikoli vzhledem k obsahu, nbrvzhledem k mstm parallelnfm, nebyly stejn dlouh, nkter byla

vti, neli kapitola nae, jin men neli n ver. M imo to byloprovedeno rozdlen v sti vt, zvan tituly a velik as tak, jakotetina kapitol naich. K do provedl toto rozdlen, nen znmo. Roz-dlen v nynj kapitoly provedl kolem r. 1204 profesor universitypask (pozdj arcibiskup Cantebursk) tpn L angton ve svpostille ke knihm Starho i Novho zkona.

Rozdlen kapitol naich ve vere pochz ze XVI. stol. a to odRoberta tpna, kter je piinil nejprve roku 1551 ke tvrtmu svmuvydn Novho zkona eckolatinskho.

Vecky tyto zmny tka se alespo v prvn ad toliko formyvnj, a jak patrno, nemn nieho ani na podstat ani na smyslu textu.

Co vak se tk j a k o s t i textu, nelze upti, e vloudily seasem do rukopis mnoh chyby a odchylky, jimi se li jedny oddruhch. J est to zcela pochopitelno; nebof opisovatel netili se onnadpirozen pomoci, kter se dostalo biblickm autorm; i dopoutlise proto, opisujce, podobnch chyb, jakch se opisovatel vbec do-poutj. Nkdy se pehldli neb peslechli dle toho, zda sami nhl-

eli do textu, kter opisovali, aneb jim bylo diktovno. A zpsobemtm chybovali tm spe, ponvad, jak eeno, v starch dobch ne-

j) Stichem vak rozumla se t pedepsan dlka jednoho dku, dle nplatilo se opisovatelm, tak zvan stichos normln.


27/439

23Neporuenost knih Novho zkona vbec.

oddlovala se slova ani vty od sebe, nbr dohromady a beze vechrozeznvaclch znamen a zpravidla i bez tak zvanch pdechv a'p i-zvuk psalo se na dek tolik psmen, kolik se jich velo, a ponvadpi vslovnosti itack kalo se v nkterch slovech i msto e, na p.c h r i s t o s msto c n r s t o s (dobr) a i msto ei na p. id msto

ei de (et ).J indy zapomenuli slova neb podek jejich, ponvad opisujce

nedvali se na kad slovo zvl , nbr na cel vty neb dky, a tmbu zamnili nkter slovo za jin stejnoznan, neb je vynechali,neb pestavili, pce na pklad ONT1NA (uitek njak) mstoTINAKAP11 ON (njak uitek). J indy opt vidli v rukopise, z nhoopisovali, poznmku na stran, kter tam byla piinna na vysv-tlenou, a myslce, e pat do textu, pojali ji do rukopisu, jakoby vy-

chzela od biblickho autora samho (na p. v kodexu D v Luk. 16, 19.pedeslal opisovatel parabole o bohi a Lazarovi sova: {== ekl pak i jin podobenstv), aneb pidali doknihy nkterou vtu neb vraz nkter z jin knihy novozkonn.

Nkdy tak nerozumli vyskytujcm se zkratkm a slovm do-hromady psanm a rozvedli je nesprvn (napsali na p. og k ter msto & = Bh ze zkratky 0(7, aneb pi peklad aethiop. tli = j i nm j est p i p r av eno msto " 01 = ale kterm jest p ipraveno z AAAOICHTOIMACTAI), anebvidouce v text chybu mluvnickou, nemohli se zdreti, aby ji neopra-vili a tak nov odchylky neuinili. I to se pihzelo, e opisovatelnerozumje nktermu mstu biblickmu, nemohl je srovnati s uenmcrkve, a proto radji vynechal je, ne by napsal nco, co podle ml-nen jeho bylo neprav, aneb alespo mohlo snadno zneuito bti(na p. L uk. 22. 4344 o krvavm potu Pn a andlsk te, kterv nkterch kodexch schzej).

Takovm zpsobem vloudily se do opis etn chyby a odchylky,

do jednch ty, do jinch ony; nkter z nich byly sice dve neb po-zdii zpozorovny a pi zhotovovni novch opis opraveny, ale ui-nny zase j in; podobn dlo se t v opisech rznch peklad, a takse stalo, e ji v XVIII. stolet bylo v rukopisech tehdy znmch shle- dno na 30.000 rznch ten i variantv, jeto nkter msto znv jednom rukopise tak, v jinm jinak. Nyn vak, kdy nov rukopisybyly objeveny, kter zase jin varianty vykazuj, znmo jest rznchodchylek mnohem vce. Bruder pot nyni vech variant na 40.000(Concordantiae p. IV.), Nestle na 120.000 (Einfuhrung in das griechischeNeue Testament. S. 18). e tak nkte bludai uinili mysln zmnyve svch exemplch, a to i zmny podstatn, chtce pizpsobiti textbiblick bludnm nzorm svm, o tom se ani nezmiuji; nebof jejichtext nebyl v crkvi nikdy uznn, a tak nen mezi zachovanmi rukopisyeckmi dnho, ve kterm by se jevila stopa bludaskho poruen.

Velik poet variant tch zari sice, ale as ten hned seumen, jakmile povme, e varianty ty jsou roztroueny po velikmpotu rukopis eckch a peklad rznch i citt sv. Otcv a vydn

tiskovch, a e jen eckch rukopis jest pes 4000, latinskch pakna 8000. Nebo i kdy pipustme, e prav jest ten poet variant,kter udv Nestle. a kdy nehledme ani k jinm pamtkm textutoho, le k rukopism eckm a latinskm, pijde prmrn na jeden


28/439

rukopis ne vce, ne asi deset variant, poet to zajist ne tak hrozn.Ale podiven nae vymiz docela, aby ustoupilo pesvden, e pesvelik poet variant nejsme v nejistot o tom, e text pvodn za-choval se nm neporuen ve vech vcech podstatnch, jakmile pi-hldneme k variantm tm a posoudme jejich jakost.

Nebo jak patrno z toho, co bylo eeno o pvod eenchzmn, a jak dokzno bylo zkoumnm vdeckm, je inil Bengel( f 1752), Wetstein (f 1754), Griesbach (f 1812), L achmann (f 1851), |anM. Scholz ( f 1852). T ischendorf ( f 1874), T regelles (+ 1875), W estcott( 1901) a Hort ( f 1892), Schjott (1897), Brandscheid, Hetzenaue, So-den, Gregory a j., zmny ony, nkolik mlo vyjmajc, netkaj se vcpodstatnch, zejmna ne uen vry a mrav nbr vtinou toliko vcnepatrnch, na p. pravopisu ( msto ), slovosledu

(eav = j est l i by kdo vyznal jej K r i s tem b t i msto ] j e s t l i b y k d o j ej v y z n a l K r i st em) , uit neb neuit lenu a pod.; a ta-kovmi zmnami neru se nijak smysl textu pvodnho. T y zmnyvaic, kter byly pece uinny pepsnm se ve vcech dleitjch,i dogmatickch, dostaly se jen do mlokterch opisv a neukodilytextu nijak. Nebo jednak tkaj se pravd, kter na etnch mstech

jinch a nepochybnch vysloveny jsou urit a jasn (na p. jud. 5.,kde nkter rukopisy maj Pn, jin & Bh, jin ),

jednak byly zhy zpozorovny a pi opisech z takovho rukopisu i-nnch opraveny, podobn jako se pozoruj a pi novch vydnchopravuj chyby tiskov, kter se vloud nyn pi tisku do knih.

Takov opravy mohly se dti a dly se tm spe, kdy bylouito nkolika rukopis starch a srovnn text jejich. T o tak byloskuten uinno vce mn hned pi prvnch vydnch tiskovch,a tak se stalo, e, jak prav znamenit kritikov anglit Westcotta Hort, sedm osmin onch variant, kter se v rznch rukopisech

vyskytuj, nedostalo se nikdy do tiskovch vydn Novho zkona,a ty, kter sc vytiskly, byly pi dalch, jmenovit novjch vydnchkritickch tou mrou zmeneny, e se jich pomrn mal st v textvyskt, a to takovch, kter se tkaj vc zcela nepatrnch.

Plat proto i dle vroku znamenitch kritik plnm prvem taknyn, co ji v XVI II. stolet napsal vhlasn kritik anglick RichardBentley slovy: Skuten text svtch autor nen nyn, kdy originlytak dlouh as jsou ztraceny, obsaen v nkterm rukopise neb v n-

kterm vydn, nbr jest roztrouen v nich vech. On jest pomrnpesn i v nejpatnjlch rukopisech nm zachovanch; vy nenajdeteani jedinho lnku vry neb uen mrav, kter by v nich byl po-ruen neb ztracen, by jste z vekerho potu variant volili nejpoe-tileji aneb mysln vybrali nejpatnj. I kdybyste je dali do rukouchlapci neb blznu, pece by ani nejpevrcenj a nejnechutnj volbouneuhasil svtla ani jedin kapitoly a neznetvonl by evangelia tak, abynezstalo si stejnm v kadm jednotlivm tahu. (Bentley, QuartelyRewiew CXIII L ond. 1863, 98.)

, ji tedy z pvodu a jakosti rznch ten a variant, je vysky-tuji se v rukopisech a tiskovch vydnch Novho zkona, jde na

jevo, e nynj text nevypad sice tak, jak vyel z rukou svatopisc,a tedy neme bti zvn k r i t i c k y neporuenm, e vak neutrpl

24 Neporunost knih Novho zkona vbec.


29/439

zmn podstatnch, zejmna ne ve vcech tkajcch se uen vry amrav, a proto dogmaticky jest neporuen.

V ce vak jet vychz pravda ta na jevo, srovn li se nynjtext novozkonn s tm, kter shledv se 7e starch pamtkch.

J sou nm zachovny dva rukopisy knih novozkonnch ze IV.stolet, toti kodex Vatiknsk a Sinajsk. A s tmi souhlas i veckyrukopjsy pozdji zhotoven, i nae vydn tiskov, co do podstaty vevem. Patrno tedy, e od IV. stolet text dogmatick poruen nebyl.

K terak bylo ped tm, nelze sice sledovati dle rukopiseckch; neba tch nemme z prvnch t stolet; ale lze to stopo-vati dle peklad a citt, kter se vyskytuj ve spiseea sv. Otcva spisovatel crkevnch, jsouf nm zachovny peklady koptick a sta-rosyrsk, jest zachovn alespo z sti i peklad starolatinsk, zvan

I tala, jeho jedea pozdj opis byl od sv. J eronma prohldnut, nazklad nejstarch rukopis eckch opraven a v crkvi pod jmnemVulgata chovn a v uivn jest. Peklady tyto byly zhotoveny jeden(koptick) ve III., druh (starolatinsk a starosyrsk) ji ve II. st., jakobylo eeno ve. M imo to doly ns rozlin spisy svtch Otcva spisovatel crkevnch, ve kterch uvd se tolik mst z Novhozkona vbec, z evangeli pak zvl , e by z nich, iak kaj, mohlosestavit! se bezmla cel Psmo sv. Novho zkona. M imo etn spisyOrigenovy ( f 254), K lementa Alex. (,f 217), Tertulina ( f kolem 240),

a j. jsou mezi nimi i Past Hermv, spis to, kter nkte kladou doroku asi stho, jin vak sprvnji do roku 140150, zvlt pak spisysv. J ustina a sv. I renea, mu to, kte byli dobou i mstem blzc sv.apotolm, s jejich ky se stkali a tedy bezpenho pouen o knihchNovho zkona zjednati si mohli a zjednali. A hle, novozkonn textn shoduje se co do podstaty ve vem jak s onmi peklady starmi,tak s citty sv. Otcv a spisovatel crkevnch, a to i s citty,pokud se tk narkami sv. I renea a J ustina, kte z pramene tak

bezpenho a apotolm blzkho erpali sv znmosti o pvod a ob-sahu i rozsahu knih novozkonnch. J ak vnm jest tedy tato shodadkazem, e ani od polovice, ba ani od potku druh tetiny stoletdruhho nebyly porueny dogmaticky knihy novozkonn.

Avak ani ped tm neutrply zmn podstatnch. Nemme sicez prvnch dob tolik doklad, kolik lze uvsti z doby pozdj, nebo pi menm potu vcch bylo tak mn spisovatel kes anskch;a tch, kte byli, nezachovala se nm dila vecka. Pece tak z ttodoby dola ns svdectv, a to velmi d eit.

Pat k nim ji tak zvan Uen apotol, list k Diognetovia tak zvan list Barnabv. Nebo akoli neshoduji se kr itikovv tom, kdy spisy tyto povstaly, a jedni kladou je do r. 70 100, jindo r. 110150 neb jet pozdji, lze pece ve shod s vtinou uencs nejvy pravdpodobnosti tvrditi, e vecky spisy ty byly ji kolemroku 120, a tedy e povstaly v ase, kter se stk s dobou apo-tolskou.

Zvlt vak pat k svdkm onm listy kv apotolskch sv. K le-menta, sv. Ignce a sv. Polykarpa; nebo muov ti byli nejen poueniod samch apotol (K lement a snad i I gnc od sv. Petra, Ignc ta Polykarp od sv. J ana), nbr stkali se t s uenky K ristovmi, bisku-povli v obcch, kterm apotolov sv spisy poslali, a byli ve spo-

jeni s obcemi jinmi, kter tak obdrely spisy apotolsk, i mohli



30/439

Neporuenost knih Novho zkona vbec.26

tedy mti plnou jistotu o obsahu a rozsahu alespo vtiny knih no-vozkonnlch.

Vichni muov tito dlem cituj msta novozkonn, zvlt evan-geln, dlem dotkaj se jich, a to K lement msk esti mst evan-gelnch, sv. Ignc osmi, sv. Polykarp pti, lis Barnabv ti, listk Diognetovi pti, Uen apotol t nkolika. Celkem tedy pes 30mst evangelnfch citovno aneb alespo podotknuto jest v pozstalchspisech mu, kte psali mezi r 70.120, v krajch od sebe vzd-lench, a z nich nkte mli samy apotoly za uitele. A msta tasrovnvaj se co do podstaty s textem evangeli naich. Co jde z toho ?Uvime-li jet, e msta ta vyskytuj se nikoli v jedn neb dvou ka- pitolch pohromad, nbr porznu, tu na potku, tam uprosted,tam na konci evangelii naich, meme zajist s vekerou uritost

z toho souditi, e evangelia, kter oni mui znali a citovali, neliila seobsahem od evangeli naich, e to byla evangelia, kter my mme,a tedy e ani v dob apotolsk a Otcv apotolskch nebyla poru-ena ve vcech podstatnch i dogmaticky. A tot plat svou mroutak o ostatnch knihch Novho zkona. Pokud se jich dovolvajneb na n narej, srovnvaj se citty a narky jejich s textem,kter pslun knihy obsahuj nyn, take prvem lze souditi tak0 nich, e nebyly porueny ani v dob apotolskch Otcv a apo-tol samch.

e tomu tak, pisvd kad tm spe, pov-li, e nebylo animono v dob on uiniti v nich podstatn zmny.

Nebof mezi knihami novozkonnmi jest jist vzjemnost; vypra-vujt evangelia vtinou tyt dje, tyt ei neb alespo ei sobpodobn, mnohdy i tmi slovy; tak z ostatnch vyliuj mnoh knihytyt pravdy, kter v jinch knihch povdny j sou; a knihy ty bylydny obcm od sebe odlehlm, jedny v Palestin, jin v Itlii, jinv ecku, Makedonii, v M al Asii; a byly zhy opisovny a v etnchopisech eny. K dyby tedy nkdo byl chtl nco podstatnho v nichzmniti, neb z nich vypustiti, neb k nim pidati s inkem, t. j. tak,aby podvod ten nebyl zpozorovn, a text zpsobem onm povstal abybyl za apotolsk pokldn, byl by musil uiniti poruen to stejnoumrou ve vech jak evangelnch, tak ostatnch knihch, kter o tvci jednaj, a to nikoli pouze v originlech i v prvopisech, nbr1 ve vech opisech, a byly kdekoli. T oho'vak nemohl uiniti nikdo.Vdy nemohl ani vdti, kolik opis jest ji zhotoveno, a kde kterse chov. A kdyby to byl vdl, nebyl by mohl ke vem nepozorovan

se dostati a stejnou mrou v nich zmny initi. M imo to ke konciprvnho stolet ili jet nkte apotol, zejmna sv. J an, a ti byli byzajist zmaili velik pokus, kter by byl uinn o poruen evangelia vbec knih novozkonnch. Nebo oni byli adem svm vzni,bdti nad ryzost zjevenho uen, a hotovi pro n i smrt podstoupiti.e by se byli dovdli o pokusu takovm, nen pochybnosti; vdy byli v stlm a zkm spojen s obcemi kesanskmi.

J ejich ci pak doili se i poloviny stolet druhho a nejenznali dobe spisy apotolsk a velice si jich vili, nbr mli tak

pi a zkostlivou o to, aby neporuilo se nic z uen, je pijali odapotol, jako patrno jednak z tch napomenut, kter na p. sv.Ignc in ve svch listech k vcm, aby dreli se uen apotol-skho, jednak z toho, e een zkostlivost prv byla jednou z pin,


31/439

pro kter v nkterch obcch nepijali hned vech spis novozkonnchdo knonu, a e onch exempl evangelia M atouova, kterch uf-vali Nazareovci a Ebionit, a tch exempl evangelia L ukova,

j ich uvali M arcionit, nikdy do crkve nepipustili prv proto, etito bludai poruili v nich text pvodn.

Podobnou ctu a pi v pin knih apotolskch chovali takostatn v c: ivot radji obtovali, ne by vydaly do rukou pohanknihy svat, kter mli. A takov lid nebyli by zajist svolili k nia-kmu porueni knih apotolskch, nbr ihned by je pekazili, jak-mile by se o nm dovdli. A e by se byli dovdli o takovch po-kusech nen pochybnosti. Nebof spisy apotolsk byly pedtny ve-ejn pi slubch Boch a vely ve znmost obecnou. Byl by ledykad z vcch ihned se pozastavil nad tm a vc na pslunm

mst oznmil, kdyby byl dostal do rukou evangeln text, kter by vevcech podstatnch se liil od tcho, kter slchal pi slubch Boch.Dokladem k tomu jest ono pokrni, kter pi shromdn biskup Ky-perskch r. 350. uinil biskup sv. Spir idionbiskupuTrifylliovi z Ledry, kdybyl, cituje slova J an 5 8., uil vrazu klassickho (skimps, loe)msto biblickho / (crabatos); pravili k nmu pede vmlidem shromdnm: Co jsi.ty lep, ne ten, kter ekl *,e se styd uiti slov jeho? (Sozom. h. e. 1, 12.) Dokladem k tomu

jest i jednni sv. Augustina, kter prv proto zdrhal se z potku

pijmouti do bohosluby opraven peklad sv. J eronma, ponvad seobval, e by rozruil lid, jeho ui i srdce byly uvykly slchati pe-klad star.

Nen tedy dn pochybnosti o tom, e knihy novozkonn ne-byly porueny dogmaticky od asv apotolskch a na nae doby.

K t jedin proto jet otzce jest odpovdti s ohledem naetn varianty, kter se asem dostaly do rznch rukopisv i vydntiskovch, zdali snad nejsme v pln nejistot o tom, jak znlo p-vodn to kter msto biblick, je v jednom rukopise neb vydn znitak, v jinm jinak.

V pln nejistot nejsme. Nebof, jak ji svrchu bylo podotknuteen varianty jsou roztroueny po velikm potu rukopisv a pe-kladv a citt sv. Otcv a vydn tiskovch, z nich jedny pochzejz doby star, jin z pozdji. Srovnnm jich vespolek lze tedy poznat!,kter varianty vznikly pozdji a tedy

Date post:	08-Aug-2018
Category:	Documents
Upload:	peter-emanuel-butora
View:	219 times
Download:	0 times

Knihy Nového zákona. Sv. I. Evangelia a Skutky apoštolské

Documents