Kodexy a přísahy

2014

Hippokratova přísaha

Hippokrates (460 – 370?), Kos je v dnešním Chorvatsku, není jisto zda je autorem přísahy ani to, kdy přesně přísaha vznikla. Citována až v 1. stol. po Kr. Autor ale měl určitě blízko k pythagorejcům. Přísaha je daleko přísnější než řecké právo, obecná mravnost, učení Aristotela či Platóna

dvě části: příslib sounáležitosti s učitelem + vztah k pacientovi. Žák (vždy muž) se stává adoptivním členem jeho rodiny, avšak slibuje zato pomoc nejenom učitelově rodině, ale i případné předávání znalostí učitelovým dětem – výsledkem je jistě velmi přísné dodržování utajení lékařských postupů, aby se nedostaly do nepovolaných rukou


slib dodržování pravidel lékařského chování náznak stejného postupu vůči otrokům i

pánům léčení je zmíněno ve třech rovinách:

dietetické, farmakologické chirurgické

velmi paternalistická


smlouva na třech rovinách s bohy s ostatními lékaři s nemocným


„ Přísahám při lékaři Apollonovi a Asklepiovi a Hygieii a Panacei a při všech bozích a bohyních, jež beru za svědky, že budu plnit podle svých schopností a podle svého úsudku tuto přísahu a smlouvu:

Budu považovat toho, který mě naučil tomuto umění, za rovnocenného svým rodičům a budu žít svůj život v partnerství s ním.; bude-li mít potřebu peněz, rozdělím se s ním o svůj díl; budu se dívat na jeho potomky tak jako na své bratry v mužské linii a budu je učit tomuto umění – budou-li si přát být tomuto učeni, a to bez odměny a bez smluvní listiny; podělím se o předpisy, ústní instrukce a o všechny ostatní vědomosti se svými syny a se syny toho, který mě učil, a s žáky, kteří podepsali závazek a složili přísahu dle lékařského zákona, ale s nikým jiným.


Budu aplikovat dietetická opatření pro dobro nemocných podle svých schopností a podle svého úsudku; budu je chránit před poškozením a před křivdou.

Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu. Podobně nepodám ženě abortivní prostředek. V čistotě a posvátnosti budu střežit svůj život a své umění.

Nepoužiji nože, dokonce ani ne u lidí trpících kameny, ale ustoupím ve prospěch těch, kteří se zabývají touto prací.


Navštívím-li kterýkoliv dům, přijdu pro blaho nemocného a budu prost jakékoliv záměrné nepravosti, veškeré zlomyslnosti a obzvláště sexuálních vztahů ať se ženami nebo s muži, ať se svobodnými nebo s otroky.

Cokoliv uvidím nebo uslyším v průběhu léčení nebo dokonce mimo léčení v pohledu na život lidí, to, co se v žádném případě nesmí šířit mimo dům, vše si nechám pro sebe; vždyť bych se musel stydět o tom mluvit.

Jestliže splním tuto přísahu a neporuším ji, mohu mít zaručeno, že se budu radovat ze života a z umění a že budu ctěn a proslulý mezi všemi lidmi na všechny časy, které přijdou; jestliže však ji poruším a budu přísahat falešně, ať je opak toho všeho mým údělem.“

Hippocratic Oath

Apollo, the god of healing, fell in love with a human, Coronis. In his absence, Apollo sent a white crow to look after her. When the crow informed Apollo that Coronis loved another

man, Apollo's rage turned the crow black. To avenge her brother, Apollo's sister shot Coronis with an

arrow and, as she lay dying, Coronis told Apollo that she was bearing his child.

Although Apollo could not save Coronis, he rescued the unborn child, Asclepius.

Hygieia, the goddess of health, and Panacea, the goddess of cures, are the daughters of Asclepius.

According to legend, Hippocrates was a descendant of one of Asclepius' sons.

Hippocrates

in his treatise Epidemics "As to diseases, make a habit of two things -

to help, or at least, to do no harm"

Hippocratic Oath

first recorded administration of the HO was at the Unoversity of Wittenberg in 1508

but id did not become standard parat of a formal medical school graduation ceremony until 1804 (Montpellier)

1928: only 19% of medical schools in USA included the oath in their commencement exercises

after WW II. and the growing interests in bioethics, oath taking began pélaying an increasing part in graduation ceremonies.

Jiné kodexy

indická přísaha Charaka Samhita: student lékařství má žít asketickým životem v podřízenosti svému učiteli má se zdržet od opilství, zločinu a cizoložství,

avšak: nesmí poskytnout lékařskou pomoc nepřátelům svého panovníka, zločincům, lidem na kraji smrti, ženám bez doprovodu

Jiné kodexy

Haly Abbas (+994 n.l.) Nejzákladnější radou je uctívat Boha a poslouchat jeho přikázání; dále

být pokorný k učiteli a usilovat o neustálou úctu vůči němu, sloužit mu a prokazovat mu vděčnost, považovat ho za stejně drahého jako své rodiče a sdílet s ním majetek stejně tak jako se svými rodiči.

Být laskavý k dětem svých učitelů, a pokud by někdo z nich chtěl studovat medicínu, pak jej vyučovat bez jakékoli odměny.

Zabraňovat ve studiu lékařství těm, kteří jsou nevhodní nebo kteří k tomu nejsou hodni.

Lékař má moudře léčit své nemocné dietou a léky a to ne kvůli zisku. Jeho pohnutky mají být dobré a duchovní. Nikdy by neměl předepsat nebo podat léky škodlivé nebo abortiva.

Lékař by měl být cudný, zbožný, pečlivý, měl by umět době mluvit a být zdvořilý, měl by se vystříhat jakékoli hříšnosti nebo špinavosti. Neměl by se dívat na ženy s chtíčem a neměl by nikdy vcházet do jejich domu s výjimkou návštěvy nemocných.

Jiné kodexy

Lékař by měl respektovat důvěrnosti a ochraňovat tajemství pacienta. V ochraně tajemství nemocného musí být vytrvalejší než pacient sám. Lékař by měl následovat rady Hippokrata. Musí být laskavý, soucitný, milosrdný a dobrotivý a musí se velkoryse oddávat léčení nemocných, obzvláště chudých. Nikdy nesmí očekávat úhradu od chudých, spíše je má zabezpečit léky bezplatně. Není-li to nemožné, musí je dobrotivě navštěvovat, kdykoliv je to nutné, ve dne nebo v noci, obzvláště tehdy, strádají-li v důsledku akutní choroby. A to proto, že stav nemocného se velice rychle mění v případě takových onemocnění.

Jiné kodexy

Pro lékaře není vhodné, aby žil v přepychu a aby upadal do rozmařilosti. Nesmí pít alkohol, neboť to poškozuje mozek. Musí neustále studovat v lékařských knihách a nikdy nesmí být přesycen zkoumáním. Musí se učit tomu, co studuje, opakovat si a memorovat to, co je nutné. Musí studovat v mládí, protože je snadnější učit se něco nazpaměť v tomto věku než ve stáří, které je matkou zapomnění.

Student lékařství by měl být stále v nemocnici, aby mohl studovat chorobné procesy a komplikace pod vedením učených profesorů a schopných lékařů.

Aby se stal učeným a dovedným lékařem, musí následovat tyto rady, rozvíjet přímost svého charakteru a nikdy neváhat v uvedení rad do praxe, a ta proto, aby jeho práce byla účinná, aaby získal důvěru nemocného a aby obdržel dobrodiní v přátelství a vděčnosti pacienta.

Všemohoucí Bůh ví vše lépe…

Jiné kodexy

Haly Abbas (+994 n.l.) oproti Hippokratovi víra v jednoho Boha

(islám) vznik Persie, desáté stol. tři roviny: vztah ke kolegům, vztah

k nemocnému, vztah k Bohu

WMA

WMA = World Medical Association = konfederace významných lékařských organizací. Vznikla v 1945.

Posláním je řídit vědeckou, etickou a profesní činnost ve shodě s lidskými právy.

Československá lékařská společnost přijata za člena 1990

Ženevská deklarace 1948

Ženevská deklarace 1948 přijata na druhém zasedání WMA v Ženevě slib lékařů, že budou stát vždy na straně

humanitárních cílů medicíny 1968: dodatek: „…a to dokonce i po smrti pacienta“ před rokem 1983: „… budu zachovávat nejvyšší úctu

k lidskému životu a to od okamžiku koncepce…“ na : „… budu zachovávat nejvyšší úctu k lidskému

životu od jeho počátku…“


„V okamžiku, v němž budu přijat jako člen lékařské profese:

Slavnostně slibuji, že zasvětím svůj život službě lidskosti;¨Svým učitelům budu projevovat úctu a vděčnost, která jim náleží;

Své povolání budu vykonávat se svědomitostí a důstojností;

Zdraví mého pacienta bude mým prvořadým zájmem;

Budu ctít tajemství, která mně byla svěřena, a to dokonce i po smrti pacienta;

Budu udržovat všemi prostředky, které jsou v mých silách, dobré jméno a ušlechtilé tradice lékařské profese;


Moji kolegové budou mými bratry; Nedopustím, aby úvahy o náboženství,

národnosti, rase, politické straně nebo sociálním postavení zasahovaly mezi mé povinnosti a mého pacienta;

Budu zachovávat tu nejvyšší úctu k lidskému životu od jeho počátku a to dokonce i pod hrozbou a nepoužiji svých lékařských znalostí v protikladu k zákonům lidskosti;

Toto vše slibuji slavnostně, svobodně, a na svou čest.“

Ženevská deklarace byla přijata roku 1948 na druhém zasedání WMA. Znění slibu:

V okamžiku, kdy nastupuji profesionální lékařskou dráhu, zavazuji se slavnostně, že svůj život zasvětím službě lidstvu. Své učitele budu zachovávat v patřičné úctě a vděčnosti. Své povolání budu vykonávat svědomitě a důstojně. Zdraví mých pacientů bude mým nejpřednějším zájmem.Budu zachovávat v tajnosti vše, co mi důvěrně svěří. Všemi prostředky, které mi budou dostupné, budu udržovat čest a důstojné provozování lékařského povolání. Své kolegy budu považovat za své bratry.Nedopustím, aby se náboženské, nacionalistické, rasistické, stranické nebo třídní předsudky vetřely mezi mé povinnosti a pacienty. Budu s největší pozorností ochraňovat lidský život, a to od okamžiku jeho vzniku. Ani nátlak a vyhrožování mne nedonutí k tomu, abych své lékařské znalosti obrátil proti některému člověku.

Etická doporučení k péči o smrtelně nemocné a umírající(Parlamentní shromáždění Rady Evropy, 1999)

Ohrožení základních práv malá dostupnost paliativní péče časté zanedbání péče o tělesné utrpení a

nedostatečný ohled na psychologické, sociální a duchovní potřeby

umělé prodlužování procesu umírání, buď nepřiměřeným používáním léčebných prostředků nebo pokračováním v léčbě bez pacientova souhlasu

nedostatečným vzděláváním a malou psychologickou podporou ošetřujícího personálu činným v paliativní péči


nedostatečnou péčí a podporou věnovanou rodinným příslušníkům a přátelům,

obavami nemocného ze ztráty autonomie, ze závislosti na příbuzných a institucích a z toho, že by mohl být na obtíž

chybějícím nebo nevhodným sociálním a institucionálním prostředí

nedostatečnou alokací prostředků a zdrojů pro péči o smrtelně nemocné a umírající a pro jejich podporu

sociální diskriminací, jaká je vlastní slabosti, umírání a smrti


Členské státy Rady Evropy mají a. uznají a budou hájit nárok smrtelně

nemocných nebo umírajících lidí na komplexní paliativní péči

paliativní péče uznán a za zákonný nárok individua

přátelé a příbuzní mají být povzbuzováni, aby doprovázeli smrtelně nemocné

b. budou chránit právo smrtelně nemocných a umírajících na sebeurčení


nemocní mají citlivě podanou pravdivou informaci o svém zdravotním stavu

že zachovají předpis, zakazující úmyslné usmrcení smrtelně nemocných nebo umírajících

uznání, že právo na život je garantováno uznání, že vyjádření přání zemřít ještě

nezakládá legální ospravedlnění činností, úmyslně způsobujících smrt

Deklarace práv nemocných Lisabon 1981 34. shromáždění WMA Pacient má právo na svobodnou volbu lékaře Pacient má právo být ošetřován lékařem, který je svoboden

v činění klinických a etických rozhodování, bez jakéhokoliv zásahu zvenčí

Pacient má právo přijmout nebo odmítnout léčbu poté, co byl adekvátním způsobem informován.

Pacient má právo očekávat, že jeho lékař bude respektovat důvěrný charakter všech jeho lékařských a osobních podrobných údajů

Pacient má právo zemřít v důstojnosti Pacient má právo přijmout nebo odmítnout spirituální a morální

útěchu, včetně pomoci duchovního patřičného vyznání

Práva nemocných – ČR, 1992

Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky.

Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů.

Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní.

Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí.


V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.

Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování.

Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit.


Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče.

Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí.

Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.

Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.

Nezávislost a profesionální svoboda lékaře Kalifornie 1986

Lékaři musí uznávat a podporovat práva svých nemocných, obzvláště ty, které byly vyhlášeny Světovou lékařskou asociací v Lisabonu.

Lékaři musí mít profesionální svobodu v péči o své nemocné bez zasahování. Uplatňování profesionálního lékařského posouzení a vlastního úsudku při klinických a etických rozhodováních v péči o nemocné a v jejich léčbě musí být zachováno a chráněno.

Lékaři musí být profesionálně nezávislí, aby zastupovali a obhajovali zdravotní potřeby nemocných proti všem, kteří by popírali nebo omezovali potřebnou péči těch, kteří jsou nemocní nebo zranění.

Nezávislost a profesionální svoboda lékaře Kalifornie 1986

V kontextu lékařské praxe a péče o své nemocné by nemělo být od lékařů očekáváno, že budou uplatňovat státní nebo sociální priority v alokaci omezených zdrojů ve zdravotnictví. Pokud by tak činili, vznikl by tak konflikt zájmů vzhledem k povinnosti lékaře vůči svým pacientům, a fakticky by došlo ke zničení lékařovy profesionální nezávislosti, na niž pacient spoléhá.

Ačkoli si lékaři musí být vědomi ceny léčby a aktivně se podílejí v úsilí o omezování výdajů v rámci medicíny, jejich prvořadou povinností je zastupovat zájmy nemocných a zraněných proti požadavkům společnosti na omezení výdajů, které by mohly ohrozit zdraví a možná i životy nemocných.

Zajištěním nezávislosti a profesionální svobody lékařů ve vykonávání lékařské péče stát zaručuje tu nejlepší možnou zdravotní péči pro své občany, která pak zase přispívá k silné a bezpečné společnosti.

Etický kodex české lékařské komory

platný od 1.1. 1996 par. 1 (2) úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit

utrpení a t bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře

par. 2 -v případech ohrožení života a bezprostředního vážného

ohrožení poskytnout pomoc, rovněž v situacích veřejného ohrožení a při přírodních katastrofách

nemůže být donucen k úkonům proti svému svědomí nesmí předepisovat doping nebo léky na nichž vzniká

závislost k jiným než léčebným účelům u nevyléčitelně nemocných má tišit bolest, šetřit lidskou

důstojnost a mírnit utrpení. Neprodlužovat ale život za každou cenu.

Etický kodex české lékařské komory Eutanázie a asistované suicidium nejsou

přípustné. Zákaz potulné praxe Povinnost lékařského tajemství Léky předepisovat dle svědomí a nikoli dle

komerčních hledisek

Etický kodex české lékařské komory Lékař se má vyvarovat paternalistických pozic (4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem,

odpovědně informovat jeho nebo zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat

(5) zadržení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je možné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčí jinak, informovat rodinné příslušníky pacienta, nebo osoby jemu blízké

Etický kodex české lékařské komory par. 4. lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem

na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujících výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997 naše země podepsala 24.6. 1998 2001 ratifikoval náš parlament konvence se nezmiňuje o odpovědnosti za lidská

práva umírajících (až 1999 Parlamentní shromáždění Rady Evropy zveřejnilo dokument o péči smrtelně nemocných a umírajících)

nevyjadřuje se ke kriteriu mozkové smrti nevyjadřuje se k odpovědnosti za život před

narozením jedná se často o kompromisní text. Je ale třeba mít

na paměti, že etiku nečiní konsensus

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997 Kapitola 1 Obecná ustanovení Čl.2. zájmy a blaho lidské bytosti budou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy Kap. 2. Souhlas - jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky,

že k němu dotyčná osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osba musí být přede řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i

o jeho důsledcích a rizicích. Dotyčná osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat Zákrok na osobě, která není schopna dát souhlas, může být proveden pouze

pokud je to k jejímu přímému prospěchu Názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá

úměrně s věkem a stupněm vyspělosti Kap.3 Ochrana soukromí a právo na informace Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním

stavu. Nicméně přání každého nebýt takto informován je nutno respektovat.

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997 Kap 4. Lidský genom Čl. 11Jakákoli forma diskriminace osoby z důvodu

jejího genetického dědictví je zakázána Čl. 13 Zásah, směřující ke změně lidského genomu,

lze provádět pouze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to pouze tehdy, pokud není jeho cílem jakákoliv změna genomu některého z potomků

Čl. 14 Použití postupů lékařsky asistované reprodukce nebude dovoleno za účelem volby budoucího pohlaví dítěte, ledaže tak lze předejít vážné dědičné nemoci vázané na pohlaví

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997 Kap. 5 Vědecký výzkum k výzkumu na člověku neexistuje alternativa srovnatelného účinku rizika nejsou neúměrně vysoká vzhledem k možnému prospěchu

z výzkumu výzkumný projekt byl schválen příslušným orgánem po nezávislém

posouzení jeho vědeckého přínosu včetně zhodnocení významu cíle výzkumu a multidisciplinárního posouzení jeho etické přijatelnosti

osoby, účastnící se výzkumu byly informovány o svých právech a zárukách, které zákon stanoví na jejich ochranu

nezbytný souhlas byl dán výslovně, konkrétně, a byl zdokumentován. Takový souhlas lze kdykoliv svobodně odvolat

(18) 1. Pokud zákon umožňuje provádět výzkum na plodech in vitro, musí být zákonem zajištěna odpovídající ochrana plodu

2. Vytváření lidských plodů pro výzkumné účely je zakázáno

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997 kap. 7 Zákaz finančního prospěchu a

nakládání s částmi lidského těla lidské tělo a jeho části nesmí být zdrojem

finančního prospěchu kap. 11 výklad o dodržování úmluvy po obdržení žádosti od generálního

tajemníka Rady Evropy podá každá smluvní strana vysvětlení o způsobu, kterým její vnitrostátní zákon zajišťuje účinné provádění ustanovení Úmluvy

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997

Dodatek: Protokol o zákazu klonování lidských bytostí majíce přesto na zřeteli, že umělé vytvoření lidské bytosti

cestou úmyslného vytvoření geneticky shodných lidských bytostí je v rozporu s lidskou důstojností a jako takové tedy zakládá zneužití biologie a medicíny;

majíce na zřeteli závažné problémy medicínské, psychologické a sociální povahy vzhledem k tomu, že s tímto cílem prováděné biomedicínské aktivity mohou mít důsledky pro všechny zúčastněné;

majíce na zřeteli účel Úmluvy o ochraně lidských práv a biomedicíně, a zejména zásadu vyjádřenou v článku 1, jejímž cílem je chránit důstojnost a identitu všech lidských bytostí;

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997

se dohodly na následujícím: Článek 1 Každý zákrok, jehož účelem je vytvořit

lidskou bytost, která je geneticky shodná s jinou lidskou bytostí, živou či mrtvou, je nepřípustný.

Pro účely tohoto článku výraz „geneticky shodná“ lidská bytost s jinou lidskou bytostí znamená lidská bytost, která má s jinou lidskou bytostí společný jaderný soubor genů

UNIVERSAL DECLARATION OF HUMAN RIGHTS - UNO Sixty years ago, on 10 December 1948, the General Assembly of the United Nations adapted and

proclaimed the Universal Declaration of Human Rights. The preamble recognised the inherent dignity and ‘the equal and inalienable rights of all members of human family as the foundation of the freedom, justice and peace in the world’

Article 1 All human beings are born free and equal in dignity and rights. Article 2 Everyone is entitled to all the rights and freedom set forth in this Declaration, without distinction of any

kind. Article 3 Everyone had the right to life, liberty and security of person. Article 4 No one shall be held in slavery or servitude. Slavery and the slave trade shall be prohibited in all their

forms. Article 5 No one shall be subjected to torture or to cruel, inhuman or degrading treatment or punishment. Article 6 Everyone has the right to recognition everywhere as a person before the law. Article 7 All are equal before the law and are entitled without any discrimination to equal protection of the law.

UNIVERSAL DECLARATION OF HUMAN RIGHTS - UNO Article 8 Everyone has the right to an effective legal remedy if his/her rights are not respected. Article 9 No one shall be subjected to arbitrary arrest, detention or exile. Article 10 Everyone charged with a crime is entitled equally to a fair and public hearing by an

independent and impartial tribunal. Article 11 Everyone has the right to be presumed innocent until proved guilty according to law. Article 12 No one shall be subjected to arbitrary interference with their privacy, family, home or

correspondence, nor suffer attacks on their reputation. Article 13 Everyone has the right to freedom of movement and residence within the borders of each

state, and the right to leave or return to their country. Article 14 Everyone has the fight to seek and to enjoy in other countries asylum from prosecution. Article 15

Everyone has the right to a nationality. Article 16 Men and women of full age have the right to marry and found a family, with free and full consent, and

equal rights during or after marriage. Article 17 Everyone has the right to own property. Article 18 Everyone has the right to freedom of thought, conscience and religion. Article 19 Everyone has the right to freedom of opinion and expression, and to seek, receive and impart information

and ideas through any media and regardless of frontiers Article 20 Everyone has the right to freedom of peaceful assembly and association. Article 21 Everyone has the right to take part in the government of his country. The will of the people expressed

through elections shall be the basis of the authority of the government. Article 22 Everyone, as a member of society, has the right to realise the economic, social and cultural rights

indispensable for their dignity. Article 23

Everyone has the right to work, to free choice of employment, to fair and equal pay, and to form and to join trade unions.

Article 24 Everyone has the right to rest and leisure. Article 25 Everyone has the right to a standard of living adequate for their health and well being especially and

mothers and children. Article 26 Everyone has the right to education, including free and compulsory primary education. Article 27 Everyone has the right freely to participate in the cultural life of the community, to enjoy the arts and

benefits of scientific advancement, and to have their moral and material interests protected for their own creative work.

Article 28 Everyone is entitled to a social and international order in which all these rights and freedoms are

protected. Article 29 Everyone has duties to the community: the state may only limit someone’s right to ensure respect for the

rights and freedoms of others. Article 30 No governments, groups or individuals should destroy any of these rights and freedoms.

UNIVERSAL DECLARATION OF HUMAN RIGHTS - UNO Article 16 Men and women of full age have the right

to marry and found a family, with free and full consent, and equal rights during or after marriage. this particular passage in the Declaration

arose in response to Nazi laws prohibiting reproduction by disabled people

5. ETICKÝ KODEX PRO ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ Etické normy v oblasti řízení lidských zdrojů se vztahují

především k otázce spravedlivého přístupu k zaměstnancům. Nejčastější problémy v řízení lidských zdrojů, kterými by se měl etický kodex zabývat, se týkají možností nebo nebezpečí: > upřednostňování zaměstnanců při přijímání, hodnocení,

odměňování, vzdělávání, povyšování apod., založeného na osobních vztazích a dalších kritériích nesouvisejících s výkonem či schopnostmi osob,

> nedodržování důvěrnosti osobních informací, > sexuálního obtěžování a diskriminace při odměňování a

povyšování, > rozdílů v požadavcích na dodržování podnikových pravidel

kladených na "řadové" a vedoucí zaměstnance, > poskytování neúplných informací při přijímání nových

pracovníků apod.

Date post:	16-Mar-2016
Category:	Documents
Upload:	nevina
View:	28 times
Download:	0 times

Kodexy a přísahy

Documents