ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA PEDAGOGICKÁ
KATEDRA GEOGRAFIE
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
KRAJINNĚ-EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ VENKOVSKÝCH SÍDEL V OBCI BOLEŠINY
Daniela Krátká
Vedoucí práce: RNDr. Jan Kopp, Ph.D.
Plzeň, 2014
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně s použitím odborné literatury
a zdrojů informací.
V Plzni, 2014
.............................................................
Daniela Krátká
Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří mi ochotně pomáhali a podporovali mě při psaní
této bakalářské práce.
Zejména děkuji vedoucímu mé bakalářské práce RNDr. Janu Koppovi, Ph.D. za věcné
připomínky, cenné rady a čas věnovaný konzultacím.
Mé poděkování patří také RNDr. Marii Novotné, CSc. za ochotu a pomoc při práci
s mapami a prací v prostředí GIS.
Mé poděkování patří také starostovi obce Bolešiny panu Ing. Josefu Sommerovi za
poskytnuté studijní materiály.
Děkuji také celé mé rodině za morální i finanční podporu.
Abstrakt
Práce se zabývá krajinně-ekologickým hodnocení venkovských sídel v obci Bolešiny.
Za cíle si klade zhodnotit strukturu ploch v jednotlivých sídlech obce Bolešiny, zhodnotit
dlouhodobý vývoj ploch od roku 1845 do roku 2000 v zázemí sídel v obci Bolešiny a klade si
výzkumnou otázku „Liší se struktura ploch vzhledem k velikosti sídel a fyzickogeografické
poloze?“ V práci je provedeno vymezení území a rozbor problematiky. Ten je rozdělen na
rozbor literatury a vymezení použitých pojmů. V metodice se hovoří o terénním výzkumu,
zpracování v prostředí GIS a databázi dlouhodobých změn. Zájmové území je dále rozebráno z
fyzickogeografického, krajinně-ekologického a socioekonomického pohledu. Ve výsledcích je
prezentováno rozložení ploch v sídlech. V příloze doplněné o mapy. Dlouhodobá změna
využití ploch je hodnocena za celé zájmové území v letech 1845, 1948, 1990 a 2000. Z
prezentovaných výsledků je zodpovězena výzkumná otázka. Klíčová slova: Krajina, venkovské
sídlo, hodnocení, krajinně-ekologické, využití ploch.
Abstract
This paper deals with landscape ecological assessment of rural settlements in the municipality
Bolešiny. The aims are appraising the structure of areas in particular seats of municipality
Bolešiny, evaluation of long term changes of hinterland since 1845 to 2000 in municipality
Bolešiny and answering the research question: ,,Does the structure of the areas change due
to the size of the settlements and physical geographical location?“ In this paper there is done
the delimitation of the territory and analysis of the issues. This is divided to the analysis of the
literature and definition of used terms. The methodology discusses the field research,
processing in GIS environment, database of long-term ganges. The area of the interest is
further analyzed in physical-geographical, landscape ecological and socio-economic
perspective. In the results there is presented the distribution of areas in the settlements. It is
supplemented by maps in the Annex. Long-term change in land use is evaluated over the
whole study area in the years 1845, 1948, 1990 and 2000. From the presented results the
research question is answered.
Key words: Landscape, rural settlements, assessment (evaluation), landscape ecological, land
use.
Obsah 1 Úvod ................................................................................................................................................ 6
2 Cíle práce ......................................................................................................................................... 7
3 Vymezení území .............................................................................................................................. 8
4 Rozbor problematiky ....................................................................................................................... 9
4.1 Rozbor literatury ...................................................................................................................... 9
4.2 Vymezení použitých pojmů .................................................................................................... 13
4.2.1 Sídlo, obec, venkovské sídlo ............................................................................................ 13
4.2.2 Krajina a její struktura – plošky, koridory, matrice ......................................................... 16
5 Metodika ....................................................................................................................................... 20
5.1 Terénní výzkum ...................................................................................................................... 20
5.2 Zpracování v prostředí GIS ..................................................................................................... 24
5.3 Dlouhodobé změny využívání ploch ....................................................................................... 25
6 Rozbor území ................................................................................................................................. 27
6.1 Rozbor území z fyzickogeografického hlediska ...................................................................... 27
6.2 Rozbor území z krajinně-ekologického hlediska .................................................................... 30
6.3 Rozbor území ze socioekonomického hlediska ...................................................................... 30
7 Výsledky......................................................................................................................................... 33
7.1 Dlouhodobé změny využití ploch v Obci Bolešiny (1845–2000) ............................................ 34
7.2 Zapojení sídel do krajinně-ekologické struktury .................................................................... 39
7.3 Posouzení vlivu velikosti sídel ................................................................................................ 40
8 Závěr ............................................................................................................................................. 43
9 Seznam použité literatury ............................................................................................................. 45
10 Seznam obrázků, tabulek, grafů .................................................................................................. 48
11 Přílohy
6
1 Úvod
V poslední době jsou velmi diskutovanou záležitostí vesnice a venkovská sídla. Mnoho
autorů se zabývá otázkou venkova a snaží se zachovat krajinný ráz a typický vzhled
venkova. Hodnocením venkovských sídel se bude zabývat i následující práce. Záměrem je
krajinně-ekologicky zhodnotit jednotlivá venkovská sídla ve vybrané obci Bolešiny
v Plzeňském kraji. Téma jsem si vybrala, protože jsem chtěla prozkoumat a zhodnotit
menší území, které velmi dobře znám. Bydlím na vesnici již od narození, za což jsem moc
ráda a nikdy bych vesnici nechtěla opustit.
K venkovu mám velmi kladný vztah a okolí mé vesnice mi dodává energii. V této práci se
budu konkrétně zabývat vesnicí, která je od mého bydliště vzdálena 2km. Moje bydliště
Domažličky totiž spadá pod obec Bolešiny.
Obec Bolešiny1 se nachází v Plzeňském kraji v okrese Klatovy. Obec Bolešiny se rozkládá
5,5km severo-východně od Klatov a přibližně 40km jižně od Plzně (mapy, 2012). Bolešiny
jsou tvořeny šesti venkovskými sídly. Jedná se o Bolešiny, Domažličky, Kroměždice,
Pečetín, Slavošovice a Újezdec. Dalším důvodem výběru této oblasti je možný praktický
přínos této práce pro Obecní úřad Bolešiny.
V této práci jsem využila vědomosti získané pří studiu geografie. Jednalo se především
o terénní výzkum a zpracování zjištěných informací v prostředí GIS a jejich následné
vyhodnocení.
1 Obec Bolešiny jako právnická osoba sdružuje pět sídel. Pokud je v textu psáno Obec Bolešiny, je tím
myšleno celé území (kompletní katastrální území spadající pod obec).
7
2 Cíle práce
Tato práce se zabývá na základě terénního výzkumu krajinně-ekologickým hodnocením
venkovských sídel v obci a jejich vzájemným porovnáním.
Data získána terénním výzkumem budou zpracována v prostředí GIS a vzniknou tak
přehledné podklady pro hodnocení.
Pro tuto práci byl určen jeden hlavní cíl:
- zhodnotit a porovnat jednotlivá venkovská sídla v Obci Bolešiny z hlediska
krajinně - ekologické struktury.
Tento hlavní cíl byl dále rozpracován do dílčích cílů, které jsou následovné:
- zhodnotit strukturu ploch v jednotlivých venkovských sídlech Obce
Bolešiny a vzájemně je porovnat.
- zhodnotit zázemí venkovských sídel v Obci Bolešiny z hlediska využití
ploch v letech 1845 až 2000.
Dále byla položena výzkumná otázka:
Liší se struktura ploch vzhledem k velikosti sídel a fyzickogeografické poloze?
8
3 Vymezení území
Obec Bolešiny se nachází v Plzeňském kraji v okrese Klatovy asi 5,5km severovýchodně od
Klatov a přibližně 40km jižně od Plzně (mapy, 2012). Celková rozloha obce je 1565 ha
(Obec Bolešiny, 2013).
Obec se skládá z jednotlivých částí, které jsou podle velikosti výměry seřazeny
následovně: Bolešiny (531 ha), Pečetín (356 ha), Kroměždice (219 ha), Slavošovice
(189 ha), Újezdec (146 ha) a poslední částí jsou Domažličky (124 ha).
Obrázek č. 1 – Rozmístění sídel v Obci Bolešiny
(vlastní zpracování dle dat ČÚZK, 2013)
9
4 Rozbor problematiky
Do rozboru problematiky jsem použila stručný přehled základní použité literatury.
Další rozbor je uvedený v následující podkapitole, kde se hovoří o používaných pojmech.
4.1 Rozbor literatury
Rozbor literatury je rozdělen na dvě části. V první části se jedná o publikace, které se
týkají metodického postupu – regionálního výzkumu a literatury, která se zaměřuje na
zkoumanou problematiku – sídla, územní plánování, krajiny, krajinné ekologie a využití
země (land use).
Regionálním výzkumem se zabývá například Kopp (2001) v publikaci Úvod do regionálního
výzkumu. Jsou zde popisovány jednotlivé pro základní geografický výzkum. Postupem,
který je uveden v této publikaci, jsem se řídila i při zpracování této práce. Jedná se
o jednotlivé kroky výzkumu a to vymezení regionu a stanovení cílů výzkumu, sběr
informací použitých pro výzkum, zpracování informací, vyhodnocení informací, dílčí nebo
komplexní syntézu a závěrečné odpovědi na cíle výzkumu (Kopp, 2001). Byla použita
především třetí kapitola - Výzkum malé oblasti. Zde jsou popisovány jednotlivé
charakteristiky, které jsou názorně zpracovány na příkladu obce Rybník. Dále jsem využita
kapitola 5 – Zásady formálního zpracování odborné práce. Z této kapitoly byly využity
podmínky pro zpracování formálních náležitostí bakalářské práce.
Od Mirvalda (1998) ze skripta Metody geografického výzkumu byla použita především
první část publikace. Zde jsou popisovány jednotlivé metody geografického výzkumu.
Použity byly metody geografického srovnání a geografická analýza. Dále bylo využito
skriptum Nauka o krajině a životním prostředí (Kopp, 2005) a to první kapitola –
Charakteristika struktury krajiny. V této kapitole jsou popsány jednotlivé složky krajiny –
krajinné matrice, enklávy a koridory. Je zde ukázána metodika – vymezení, podkladové
materiály a vlastní analýza. Zpracování je prováděno názorně na příkladu charakteristiky
struktury krajiny v povodí Křemelné a Vydry. Tímto postupem jsem se inspirovala i při
plnění cíle číslo jedna – zhodnocení struktury jednotlivých ploch v sídlech v obci Bolešiny.
10
Pro zpracování této práce byla také významnou knihou Krajinná ekologie od Formana
a Godrona (1993). Využita byla hlavně druhá část knihy, kde je popsána struktura krajiny.
V jednotlivých kapitolách popisují koridory, plošky a matrice. O charakteristikách mluví
z hlediska vzniku, velikosti, tvaru a dalších aspektů. Velmi užitečná byla poslední kapitola
z druhé části knihy. Jde zde o zhodnocení struktury krajiny, což je pro tuto práci zásadním
úkolem. Kombinací popsaných složek – matrice, enkláva a koridor, vzniká krajina
s odlišnými charakteristikami. Zkoumá se rozmístění složek v krajině (pravidelné, liniové,
paralelní, shlukové) a také vzájemné vztahy jednotlivých složek.
Toto téma jsem čerpala také i ze skript Lipského (1999) - Krajinná ekologie pro studenty
geografických oborů. Byla využita kapitola o struktuře krajiny, se zaměřením na jednotlivé
části krajiny. Ze skript byla také použita část o celkové struktuře krajiny, ta posloužila
k hodnocení krajiny, což je hlavním cílem dané práce. Dále jsem čerpala z knihy od
Míchala a Löwa (1993) Krajinný ráz. Autoři se zajímají o psychologický aspekt vnímání
krajiny. Vnímání krajiny může ovlivňovat náš psychický stav a naopak psychický stav může
ovlivňovat pohled na krajinu. (Löw, Míchal, 2003). Z tohoto je patné, že se autoři zabývají
i psychologickým aspektem vnímání krajiny. Velmi záleží na postavení pozorovatele a to
na výšce, šířce a hloubce prostoru. Krajinnou ekologii dělá jedinečnou její soustředění se
na horizontální vztahy prostorových jednotek (Forman, Godron, 1993). Dále formovali
sedm hlavních principů krajinné ekologie. Jedná se o principy: struktury a funkce krajiny,
druhové rozmanitosti bioty (biodiverzity), toku druhů organismů, přerozdělení
minerálních živin, toku energie, krajinných změn a stability krajiny. V této práci budu
využívat charakteristiku struktury krajiny. Jedná se o princip, kde krajina je hodnocena
jako ploška, koridor a matrice. Tyto krajinné složky se vzájemně liší (tvarem, velikostí,
dynamikou, genezí, apod.). Rozmístění ekologických objektů (rostliny, živočichové,
biomasa, voda, člověk) je závislé na struktuře krajiny a je velmi nerovnoměrné. Zjištění
prostorového rozmístění je nutné pro pochopení struktury a funkce krajiny. Poznání
struktury přispívá zpětně také k pochopení vazeb, vztahů, procesů a toků ekologických
objektů mezi složkami krajiny. Mezi krajinnými složkami se neustále pohybují nebo proudí
ekologické objekty. Pro porozumění krajině znamená tedy předvídat tyto pohyby, toky
a interakce (Lipský, 1999). Tato metoda je popisována ve skriptech Nauka o krajině
a životním prostředí (Kopp, 2005). Lipský také dále hovoří o ekologické stabilitě
11
a o vymezení výpočtu koeficientu ekologické stability. Pro výpočet koeficientu ekologické
stability byly použity dva způsoby výpočtu. V prvním případě se jedná o poměr relativně
ekologicky stabilních ploch a relativně ekologicky nestabilních ploch. V druhém případě je
počítáno i s procentem plochy o jednotlivém stupni kvality (Lipský, 1999). Této
problematice se blíže zmiňuji v Metodice. Dále jsem využívala Sborník ekologie krajiny:
Krajinný ráz – jeho vnímání a hodnocení v evropském kontextu (Maděra, Friedl,
Dreslerová, 2005), který přináší pohledy na danou věc od různých autorů. Zajímavý
příspěvek je zde od Hledíkové. Píše o přístupech vnímání krajiny. Krajina je většinou
chápána jako přírodní, člověkem neovlivněné prostředí mimo lidská prostředí. Z minulosti
zůstaly města a vesnice jako základní formy sídla. Vesnice vznikaly na základě místního
terénu. Zástavba začala růst kolem potoka nebo cesty. Města se mohla rozvíjet pouze
v rámci hradeb. V 19. stolení se tato situace změnila, hradby byly zbourány a města se
začala rozrůstat i do původně jen zemědělské krajiny. Začali se budovat více cesty
a v krajině vzniká jakási síť. Stejně tak jak se rozrůstají města do krajiny, tak se krajina
dostává v podobě malých plošek do měst. Otázkou je, zda rozdělení území obcí na
intravilán a extravilán, něco přináší. Existují dvě varianty. Za prvé budu v sídlech více
zeleně a krajina se tak dostane do sídel, ale zabere tak více plochy. Nebo za druhé naopak
zcela oddělíme zeleň od sídla a zůstane tak více prostoru pro samotnou krajinu. Dle mého
názoru jde o zajímavou myšlenku, ale jistě nejde vybrat jen jeden přístup. Musí dojít ke
kombinaci ve vhodné míře a hledat citlivý přístup. Sídlo jednoznačně ovlivňuje krajinu,
a proto ho nemůžeme zcela vyčlenit (Maděra, Friedl, Dreslerová, 2005). Dalším zajímavým
poznatkem je od Bučka Krajinný ráz v období globalizace. Hovoří zde o vývoji krajiny od
přírodní ke kulturní. Venkovská krajina byla v období po 2. světové válce výrazně
ovlivňována jednostrannou zemědělskou výrobou (změna struktury plodin, odvodňování,
používání těžkých hnojiv a řada dalších). To bohužel zanechalo důsledky až dodnes.
Zejména v podobě znehodnocení vodních toků, zvýšené eroze, poklesu stavu drobné
zvěře. Až v 90. letech 20. století byl vytvořen základní princip ochrany životního prostředí
a situace se začala postupem času měnit. Buček hovoří i o tzv. harmonické kulturní
krajině. Jde o urbanizované plochy, které musí být dostatečně vykompenzovány
stabilizačními prvky. Na těchto prvcích jsou závislé funkce - rekreační, půdoochranná,
hygienická, vodohospodářská a je na nich závislé i zachování biodiverzity. Z hlediska
podmínek pro zachování harmonické kulturní krajiny jde o intenzitu ovlivnění člověkem –
12
krajina zemědělská, zemědělsko-lesní, lesní a urbanizovaná. Pro to jak má harmonizovaná
krajiny vypadat, nelze říci obecně nějaký vzorec. Aby byla krajina harmonická, musí být
zajištěno správné rozmístění a podíl stabilizačních prvků. V České republice se toto děje
v rámci tvorby územního systému ekologické stability. Ten odpovídá EECONETU v rámci
Evropské unie. Tvorba harmonické a kulturní krajiny je složitá a dlouhodobá činnost.
Jedním z prostředků naplnění ochrany krajiny je ÚSES, musí brát v úvahu jak kulturní, tak
i přírodní krajinu, kde jsou výrazným prvkem sídla (Maděra, Friedl, Dreslerová, 2005).
Z literatury, která se týká sídel, byla využita především kniha od Votrubce (1980) Lidská
sídla, jejich typy a rozmístění ve světě. Jelikož se v práci zabýváme mapováním
venkovských sídel, zajímala jsem se v této knize zejména o druhou část, kde jsou
popisována vesnická sídla. Nastudování knihy bylo důležité pro správné mapování sídel.
Votrubec hovoří o vzniku sídel, jejich poloze, půdorysných typech a funkčních typech.
Další použitou knihou pro téma sídel byla kniha Úvod do regionálních a správních věd od
Kadeřábkové a kol. Využita byla pro pochopení pojmu sídla a byly z ní vybrány definice.
Skriptum Urbanismus 2 – Uspořádání vesnic a krajiny (Sýkora, 2009)se také zabývá sídly
a dále i územním plánováním. Použita byla především první část, která se týká vývoje
krajiny a vesnice. Dále je uváděna kapitola o územním plánování krajiny a vesnic. Sýkora
zde popisuje smysl a úlohu územního plánování. Územní plán má zhodnotit současný stav
krajiny a vesnice, navrhnout využívání pozemků a ploch a má také za úkol přiměřené
využívání přírodních zdrojů a zajistit ochranu veřejných zájmů (Sýkora, 2009). Územní plán
musí obsahovat grafickou i textovou část. Grafická část musí obsahovat výkres základního
členění území, hlavní výkresy (urbanistická koncepce sídla, uspořádání krajiny, a jiné,
výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací a také výkres případných etapizací.
Také byla využita kniha od Skleničky (2003) Základy krajinného plánování. Z první části
této knihy jsem čerpala definici krajiny. Hlavní záměr mojí práce představuje druhá část
knihy – Hodnocení krajiny. Sklenička popisuje hodnocení krajiny jako širší termín pro
proces, v jehož rámci je krajina klasifikována, popisována a analyzována s následnou
formulací cílů. Dílčí kroky procesu hodnocení krajiny jsou následující – přípravná fáze
(shromažďování podkladů, zpracování podkladů, volba metody a techniky hodnocení,…),
analýza území (analýza charakteristik území, literární rešerše,…), terénní průzkum
(dokumentace území, terénní šetření, odběry vzorků) a jako poslední prezentace výsledků
(vyhodnocení výsledků, projednání s odborníky závěry a doporučení). Jednotlivé kroky
13
procesu se mohou v pořadí také měnit nebo prolínat (Sklenička, 2003). Vymezení pojmu
krajina je velmi složitým úkolem. Krajinu každý může chápat z jiného pohledu. Pokud tedy
chceme pojem krajiny vymezit, musíme zkoumat krajinu jako celek a ne analyzovat
jednotlivé části. Musíme zkoumat vazby, procesy a principy krajinné ekologie, které jsou
uplatňovány při poznávání krajiny (Sklenička, 2003). Dále Sklenička popisuje důležitost
objektivního hodnocení krajiny, což vidí jako rozhodující faktor pro určení nejvhodnějšího
přístupu k rozvoji určitého území. V poslední části knihy hovoří Sklenička o krajinném
plánování. Z této části byla především využita kapitola o územním systému ekologické
stability. ÚSES je členěn do několika hierarchických úrovní – lokální, regionální
a nadregionální. Ty potom navazují na vyšší systém ekologické sítě EECONET.
Nejvýznamnější je lokální úroveň, která má přímý vliv na krajinu. Základní typy
skladebných prvků ÚSES jsou biocentrum, biokoridor a interakční prvek. Ty potom mohou
být charakterizovány dle různých faktorů – míry funkčnosti, hierarchie významu,
reprezentativnosti, specifické polohy, míry přirozenosti a dle struktury prvku. (Sklenička,
2003). Ke své práci jsem využila Databázi dlouhodobých změn využití ploch v Česku.
Ke vzniku této databáze vedl víceletý výzkum změn využití ploch v Česku, který vedl
Doc. RNDr. Ivan Bičík. Databáze obsahuje klasifikační klíč a jednotlivé plochy využití
v letech 1846, 1948, 1990 a 2000. Popsán je zde vznik databáze, klasifikační klíč
a slučování jednotlivých katastrů pro porovnatelnost. Tato databáze byla předložena na
Mezinárodní konferenci IGU – LUCC v Praze v roce 2001 (Bičík a kol. 2002). Využitím ploch
se zabývají také některé bakalářské práce. Pro porovnání zpracování jsem použila práci
Kamily Kédlové (2010) a práci Miroslavy Loudové (2012).
4.2 Vymezení použitých pojmů
4.2.1 Sídlo, obec, venkovské sídlo
Sídlo je základní jednotkou osídlení. Za sídlo můžeme považovat každé obydlené místo
i s příslušnými plochami, které jsou využívány bezprostředně jeho obyvatelstvem.
V sídlech se obyvatelstvo koncentruje a vykonává zde ekonomickou a další činnost.
14
Podoba současných sídel je výsledkem dlouhého historického vývoje. (Kadeřábková a kol.,
1996).
Obec je považovávána za nejnižší administrativně územní jednotku, která má právní
subjektivitu, místní orgány a řídí vymezené okruhy výrobní a i nevýrobní sféry. (Chalupa,
Mečiar, 1996). Obec řídí starosta, který je v čele obecního úřadu. Obec může obsahovat
jen jedno nebo i více sídel. Z toho tedy vyplývá, že počet obcí je menší než počet sídel.
Počet sídel se ale zmenšuje. To je dáno následujícími faktory: připojení sídla k městu,
zánik sídla vysídlením, spojení dvou sídel díky rozšíření zástavby, zánik sídla díky těžbě,
vzniku vodní nádrže a další (Kadeřábková a kol., 1996).
Perlín říká, že obecně lze venkov definovat jako prostor, který zahrnuje jak krajinu, tak
i venkovská sídla. Vymezuje venkov pozitivně – „toto je venkov“ nebo negativně – „toto
není v žádném případě venkov, to městské, urbánní“. V druhém případě říká, že venkov je
to co zbude, odečteme-li městské struktury. Pojem venkov znamená tedy nezastavěné
území, tak i zastavěné území malých sídel – vesnic. (Perlín, 2008). Venkovská sídla mají
typický vzhled. Zemědělská funkce, která převládá, se projevuje ve vnějším vzhledu
venkovských sídel. Sídla jsou tvořena venkovskými sídelními jednotkami. Je pro ně typické
propojení obytné a hospodářské části, např. na obytnou část navazuje stodola, stáj, kůlna,
sýpka). Venkovské sídlo, je takové, kde je dominantní nebo rozhodující zemědělská
činnost a primární výroba potravin. Jak popisuje Perlín.
Venkov již v dnešní době nemá ekonomickou základnu v zemědělství. Myslím si, že je to
především dáno rozvojem venkova a především změnou životního stylu jeho obyvatel.
Většina lidí, kteří žijí na venkově, dojíždějí za prací do měst, proto se také vesnice začaly
měnit. Tito lidé, kteří dojížděli za prací, přinášeli tak do vesnice městské zvyky (Votrubec,
1980). Kadeřábková (1996) uvádí rozdělení venkovského sídla podle počtu usedlostí na
samoty, vísky a vesnice (Kadeřábková a kol., 1996). Samota je izolované obydlí, které má
velký odstup od ostatních zemědělských usedlostí. Prostor mezi samotou a nejbližšími
domy nesmí vyplňovat plochy, které přísluší k domu (dvůr, zahrady), ale musí být tvořen
plochami jiného hospodářského využití (les, pole, louka). Vísku tvoří 4-15 usedlostí. Víska
se může plošným rozvojem spojeným s výstavbou dalších domů rozrůstat ve vesnici. Proto
15
je pokládána za vývojově starší formu některých půdorysných typů vsí. Vesnice je tvořená
větším počtem zemědělských usedlostí. Větší vesnice mají zpravidla několik domů
nezemědělského charakteru (škola, domy řemeslníků, kostel, hospoda aj.) (Kadeřábková
a kol., 1996).
Votrubec rozdělil vesnice na základě počtu obyvatel a domů na malé, střední a velké
Tab. č. 1 – Rozdělení vesnic podle počtu obyvatel a počtu domů
Typ vesnice Počet obyvatel Počet domů
Malé do 150 do 30
Střední 150 - 1000 30 - 200
Velké nad 1000 nad 200
(zpracováno dle Votrubec, 1980) Votrubec dále píše, že můžeme vesnice rozdělit podle půdorysu. Vesnice lze rozdělit do
dvou typů – řádová a návesní vesnice. Řádové vesnice rozděluje na ulicovky a silniční
vesnice. Návesní vesnice lze rozdělit na okrouhlice, dálnice a hromadné vesnice.
Podrobnější charakteristika daných typů je popsána v tabulce č. 2.
16
Tab. č. 2– Typy vesnice podle půdorysu a jejich charakteristiky
Typ vesnice
Podtyp Charakteristika
Řadové
Ulicovka Je to vesnice, která byla vytvořena podél ulice, po jedné nebo po obou jejích stranách. V poslední době se přeměnily rozrůstáním
dalších ulic a cest.
Silniční vesnice
Šíří se podél silnice, má určité stavební rozvolnění. Je buď jednostranná, nebo oboustranná.
Návesní
Okrouhlice
Je to nevelká návesní vesnice, kolem návsi okrouhlého tvaru stojí pevně k sobě jednotlivé statky. Vstup do vsi je jeden,
nejvýše dva. Náves okrouhlého tvaru sloužila k volnému ustájení dobytka.
Oválnice Vesnice s návsí oválného tvaru. Prostor návsi byl využíván také
k ustájení zvířat.
Hromadné vesnice
Patří mezi nejstarší typy v Evropě a jsou celosvětově rozšířenou sídelní formou. Jde o chaoticky budovanou vesnici s
nepravidelným průběhem mnoha ulic a cest.
(zpracováno dle Votrubec, 1980)
4.2.2 Krajina a její struktura – plošky, koridory, matrice
Pojem krajina se velmi složitě vymezuje. Krajinu může každý chápat z jiného pohledu.
Pokud chceme pojem krajina vymezit, musíme krajinu zkoumat jako celek a neanalyzovat
jen jednotlivé části. Musíme zkoumat procesy, vazby a principy krajinné ekologie, které
jsou uplatňovány při poznávání krajiny (Sklenička, 2003).
Jak už bylo uvedeno, krajinu můžeme zkoumat z různých pohledů. Jedním z nich je právní
pohled, který je součástí zákona. Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým
reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky
(§ 3 písm. k, zák. č. 114/1992 Sb.).
17
Mezera (1979) vymezuje krajinu v zeměpisném smyslu jako vývojově více nebo méně
stejnorodou část zemského povrchu, vyznačují se určitou strukturou jednotlivých složek
této části země a jejich vzájemnými přirozenými vztahy (Mezera a kol., 1979).
Krajinu z geografického pohledu vymezuje například Rejmers (1985) jako poměrně
nevelký jednotlivý okrsek zemského povrchu, který je ohraničený přirozenými hranicemi,
v jehož rámci dochází ke složitým interakcím přírodních komponent, které jsou sobě
vzájemně přizpůsobeny (Rejmers, 1985). Rejmers také krajinu popisuje v pojetí regionálně
– typologickém, kdy říká, že se jedná o soubor vzájemně svázaných a podmíněných
přírodních objektů a jevů, které vytvářejí v čase se vyvíjející přírodní teritoriální komplex či
řady takových komplexů.
Krajinu lze také vyjádřit v geografickém měřítku pomocí jednotlivých sfér Země a to
litosféry, hydrosféry, pedosféry, biosféry, atmosféry a kosmosféry. Tyto sféry se různě
navzájem prolínají a tvoří celistvý komplex (Lipský, 1999). Ekologické neboli krajinně-
ekologické pojetí je důležité pro moji práci. Lipský hovoří o krajině jako o systému
přírodních a člověkem ovlivněných elementů, přičemž jejich vztahy mohou být
harmonické či nevyvážené. V tomto pojetí je předmětem studia struktura, funkce
a dynamika krajiny. Lipský dále popisuje důležitost znalosti heterogenity, charakteru
vazeb, skladebných prvků a toků mezi těmito prvky. Právě toto je podstatou pro
pochopení krajiny.
Velmi známá je definice Formana a Godrona (1993). Chápou krajinu jako heterogenní část
zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který
se v dané části povrchu v podobných formách opakuje.
Plošku lze vymezit jako tu plošnou část povrchu, která se vzhledem liší od svého okolí.
Plošky se různí co do své velikosti, tvaru, typu, heterogenity i vlastních hranic. Plošky
v krajině obvykle zastupují rostlinná a živočišný společenstva, tzn. soubory druhů
(Forman, Godron, 1993).
18
Mezera a kol popisují, že krajinná enkláva (ploška je ostrov krajiny určitého typu, který je
obklopený krajinou jiného typu (např. Pavlovské vrchy v Dolnomoravském úvalu). Lidská
sídliště jsou umělou enklávou v krajině (Mezera a kol., 1979). Podle příčiny vzniku
můžeme plošky rozdělit na plošky vzniklé narušením, zbytkové plošky, plošky zdrojů
prostředí a zavlečené plošky – např. obdělávané plošky a sídla. Plošky, které vznikly
narušením, mohou vzniknout díky přírodním podmínkám – laviny, zemní sesuvy, sněhové
a větrné bouře, přemnožení býložravců nebo mohou vzniknout jako výsledek lidské
činnosti – vypalování trávy, povrchová těžba, vykácení lesa a podobně. Rušivé vlivy plošku
obklopují. Může se jedna například o plošky, které minul rozsáhlý požár či útok hmyzu
jako například sarančat.
Relativně stále jsou plošky zdrojů prostředí, které nevznikly žádným narušením. Jedná se
třeba o vřesoviště, mokřady, bažiny a další. Jako poslední jsou zavlečené plošky, které
můžeme rozdělit na sídla a obdělávané plošky. Jedná se o plošky vzniklé díky člověku,
například zavlečením určitých organismů. Při vstupu rostlin vznikají obdělávané plošky.
Pokud je člověk přestane obdělávat, dochází sukcesí k jejich postupnému zániku. Při
počátku výstavby sídel také dochází k narušení původní krajiny a vznikají v krajině plošky
díky výstavbě domů. Ty bývají většinou stálé. Lze zkoumat i jejich velikost a tvar. Mezi
většími a menšími ploškami jsou nacházeny velké rozdíly. O okrajovém efektu se hovoří
u tvaru, kdy je na okraji jiné druhové složení a jiný počet druhů.
Tvary plošek mohou být isodiametrické – plošky stejných rozměrů, protáhlé, prstencové
nebo mohou mít tvar poloostrova – úzký výběžek nebo výčnělek plošky (Forman, Godron,
1993).
Také Lipský hovoří o významu tvaru enklávy a určuje ho výpočtem, ve kterém dává do
poměru délku rozhraní a obvod kruhu, která má stejnou plošnou výměru jako sledovaná
plocha. Díky tomuto lze definovat základní tvarové kategorie – enklávy protáhlé s menším
vnitřním prostředím a vysokým podílem okraje a úzké bez vnitřního prostředí,
izodiametrické s vysokým podílem vnitřního prostředí (Lipský, 1999). Z krajinných složek
jsou jako další koridory. Liší se od krajinné matrice na obou stranách a jde o úzký pruh
země. Obvykle navazují na plošku s podobnou vegetací, ale mohou tvořit jen izolované
19
pásy (Forman, Godron, 1993). Nacházejí se téměř v každé krajině a využívají se pro
dopravu, ochranu nebo jako zdroje i estetická součást prostředí. O koridorech hovoří
Lipský následovně. Koridory vznikají podobných způsobem jako enklávy, ale vyznačují se
výrazně protáhlým tvarem a specifickou funkcí v krajině. Mezi jejich nejdůležitější funkce
patří – umožnění a usměrnění pohybu ekologických objektů v krajině, bariérový případně
selektivně bariérový účinek, propojení krajinných enkláv, působení na okolní matrici, od
níž se koridor výrazně odlišuje, a poskytnutí útočiště, případně i trvalých existenčních
podmínek některým druhům bioty (Lipský, 1999).
Stejně jako koridory a plošky rozdělujeme také podle vzniku na koridory vzniklé
narušením, koridory zdrojů prostředí, zbytkové koridory, pěstované koridory
a regenerující koridory. Pěstované koridory jsou například ochranné pásy kolem dálnic
nebo nízké trnité živé ploty, jinak u nich platí stejná fakta jako u plošek. Zarůstáním pruhů
v narušené krajině vznikají regenerující koridory. Koridory můžeme charakterizovat
z pohledu jejich propojenosti či šířky. Zkoumaná je také i výška okraje koridoru vzhledem
k jeho okolnímu prostřed. Závěrem můžeme tedy o koridorech řídi, že jsou pro
člověka velmi důležité. Jsou to využitelné zdroje a i dopravní cesty, které poskytují různou
ochranu. (Forman, Godron, 1993). Nejvíce rozsáhlá a spojitá je z krajinných složek
matrice. Má v krajině dominantní roli. Její rozlišení je někdy poměrně složité. Mělo by
platit, že má největší vliv na dynamiku krajiny a má největší plochu. Pokud některý z prvků
zaujímá více než 50% povrchu území, tak lze říci, že se jedná většinou o matrici. Ovšem
pokud zabírá méně než 50%, je k určení matrice ještě nutné použít další charakteristiky.
Jedná se o posouzení vlivu na dynamiku krajiny a spojitost. (Forman, Godron, 1993). Ve
skriptech Lipského se píše o vymezení od Mimra. Krajinná matrice je nejvíce zastoupený
a zároveň prostorově nejpropojenější typ krajinné složky, který hraje dominantní roli ve
fungování krajiny a je plošně převládající (Mimra, 1995). Můžeme zkoumat tvar hranice
pro určení matrice. Díky tomu můžeme určit, zda se matrice zmenšuje či naopak rozšiřuje.
20
5 Metodika
Práce se zabývá krajinně-ekologickým hodnocením venkovských sídel v obci. Nejprve bylo
nutné si stanovit dané zájmové území. Vybrala jsem si obec Bolešiny s venkovskými sídly
Domažličky, Kroměždice, Pečetín, Slavošovice a Újezdec. Hlavním důvodem výběru byla
osobní znalost území a také různorodost venkovských sídel, co se týká počtu obyvatel,
polohy, rozlohy a podobně. Po vymezení zájmového území jsem si stanovila cíle práce.
Bylo nutné nastudovat literaturu zabývající se danou problematikou a provedení
kabinetního výzkumu pro získání potřebných dat. Většina dat byla čerpána z ČSÚ
z historického lexikonu obcí. Byla použita data o počtu obyvatel a domů z let 1869 – 2001.
Cenná data také poskytl Obecní úřad Bolešiny. Jedná se o Územního plán obce Bolešiny
(Tauš, 1998). Dále mi bylo umožněno nahlédnout do kronik, ze kterých byla čerpána
především historie jednotlivých venkovských sídel a statistiky obce. (Obec Bolešiny, 2013).
Použity byly také internetové mapové portály Geoportál Cenia (Národní geoportál
INSPIRE, 2012), Mapový server České geologické služby (Česká geologická služba, 2012).
Tato data z kabinetního výzkumu sloužila hlavně k fyzickogeografické a socioekonomické
charakteristice zájmového území. Dále byl proveden terénní výzkum, ze kterého vznikly
podklady. Na základě podkladů došlo k hodnocení.
5.1 Terénní výzkum
Terénní výzkum byl hlavním zdrojem dat této práce. Výzkum probíhal v jednotlivých
sídlech od konce srpna 2012 do poloviny října 2013. Při mé práci jsem postupovala dle
Ivaničky (1983) a Vondruškové (1994). Vondrušková (1994) popisuje postup práce takto:
1. Výběr území, kde budou práce zahájeny.
Výběr území byl proveden hned na začátku práce. Jak už bylo řečeno, jako zájmové území
byla vybrána obec Bolešiny.
2. Získání veškerých dostupných podkladů pro území (zdroj informací).
V této práci byl využit Územní plán obce Bolešiny a také katastrální mapa zastavěného
území obce Bolešiny, která sloužila jako podkladová mapa při vlastním mapování v terénu.
21
3. Terénní výzkum.
Jedná se již o vlastní terénní práce, jak popisuje Vondrušková. Tyto práce bývají časově
náročné a je možné si vybrat krajinné segmenty, které budou mapovány. Jako krajinný
segment můžeme chápat výsek krajinného prostoru, který mají stejný účelový typ,
charakter společenstva a specifika uvedené v mapovém klíči. Využila jsem i metodiku
terénního výzkumu od Ivaničky (1983), který popisuje vstupní etapy terénního výzkumu.
Za ty považujeme sestavení dokumentace o zkoumaném území, výběr podkladových map
a určení cíle výzkumu.
Tyto všechny části již byly stanoveny a provedeny. Dále Ivanička (1983) hovoří
o předběžném terénním výzkumu. V tomto ohledu jsem provedla celkový průzkum
prostředí, abych získala o území souhrnný obraz a mohla si ověřit informace, které jsem
získala ze studia dokumentace o obci.
Mapování jsem prováděla podle klíče, který byl převzat od (Loudové, 2012). Tento klíč
jsem použila i pro své mapování, jelikož tento klíč odpovídal, veškerým požadavkům
s ohledem na cíle práce. Z mapového klíče jsem vyřadila 6 položek, které se na území
Obce Bolešiny nenacházejí: sad, rekreační plocha vodní, travinná a křovinná niva, lužní
niva. Jednotlivé plochy jsou barevně odlišené, což je možné vidět z obrázku č. 2.
Stanoveny byly tyto pojmy (Loudová, 2012):
Rodinný dům – myšleny jsou tím domy, které byly postaveny přibližně od 60. až 70. let
dodnes. Takto vymezeny byly díky jasné odlišnosti od druhé kategorie stavení. Rodinné
domy netvoří komplexy obsahující hospodářské budovy. Jedná se o stavby, které svým
stavebnětechnickým uspořádáním odpovídají požadavkům rodinného bydlení. Stavby,
které k těmto domům náleží, jsou garáže nebo malá zahradní stavení (příloha č. 1).
22
Venkovské stavení – jedná se o typická venkovská stavení. Většinou je tvoří jedno obytné
stavení a řada hospodářských stavení. Nachází se zde typický dvůr, většinou uprostřed.
V rámci této klasifikace nebylo dále rozlišováno, zda je stavení obydleno trvale nebo
rekreačně. Jsou zde zahrnuty tedy i chalupy. Chalupy jsou tedy venkovským stavením
s rozdílem, že nejsou celoročně obydlené. Podobu některých venkovských stavení lze
vidět v příloze č. 2.
Bytový dům – vícepatrový dům, kde žije více rodin. Nejvíce však třípatrové.
Chata – tím jsou myšlena rekreační obydlí, která nesou označení E. Nejsou obývána
celoročně, zpravidla nebývají velké. Obestavěný prostor musí být do 360 m3 a zastavěná
plocha do 80 m2. Mohou být podsklepená a mají nejvýše jedno nadzemní podlaží
a podkroví.
Stavba občanské vybavenosti – jedná se o prvky využívané společností (obecní úřad,
obchod, pohostinství apod.).
Kulturní památka – takto jsou označovány stavby s kulturně historickou hodnotou (křížky,
kapličky, kostel a tvrz). Typická vesnická kaplička je vidět v příloze č. 3.
Okrasná zahrada – pod tímto pojmem jsou myšleny zahrady, kde není hospodářská
funkce dominantní. Jsou určeny k relaxaci. Trávník je pravidelně sekán, udržován
a nachází se zde především květiny, keře apod. Tím ale není řečeno, že zde není
pěstována zelenina nebo ovoce, nejde však o dominantní funkci zahrady.
Venkovská zahrada – tím je myšlen původní způsob využívání zahrad na vesnici. Zahrady
nejsou pravidelně sekány. Tráva je kosena na otavu, seno nebo jako čerstvá pro dobytek.
Hlavní je zde tedy hospodářská funkce.
Venkovská zahrada se sadem – tato plocha má jako u venkovské zahrady stejné využití,
jen se zde navíc nacházejí ovocné stromy.
23
Veřejná zeleň bezzásahová – veřejná zeleň s dominantní funkcí zeleně, která však není
pravidelně udržována.
Veřejná zeleň zásahová – jedná se o veřejnou zeleň s dominantní funkcí zeleně, kde však
dochází k zásahům (prořezávání, střihání a sekání).
Zemědělský areál – tímto pojmem jsou označovány především plochy zemědělských
areálů, které se nacházejí v sídlech. Nerozlišuje se u nich dále způsob jejich využívání, zda
slouží pro chov dobytka nebo pro jiné účely.
Vodní tok – jedná se zde o malé potoky nacházející se v zájmovém území (Domažličský a
Točnický potok).
Ostatní plocha
Orná půda – takto jsou označeny plochy s intenzivní zemědělskou činností spočívající
v pěstování obilnin, kukuřice a řepky olejné.
Louka a pastvina – využití mají pro pastvu dobytka. Zemědělská družstva je nejvíce
využívají pro pastvu skotu, soukromí menší zemědělci potom pro chov koz a ovcí.
Les
Silnice a cesta – vymezeny zde byly silnice, ale i cesty, které nejsou asfaltované a vedou
polem.
24
Obr. č. 2 – Legenda využití ploch jednotlivých sídel
(vlastní zpracování, 2014) Dle stanoveného klíče (Loudová, 2012) jsem si při vlastním terénním výzkumu
zaznamenávala zjištěné informace z terénu do podkladové mapy. Tento postup byl použit
u každého sídla. V rámci terénního výzkumu vzniklo pět podkladových map pro následné
zpracování v prostředí GIS. Tím jsem dostala předběžnou představu o výsledních.
5.2 Zpracování v prostředí GIS
Po provedení sběru dat následovalo zpracování zjištěných informací. Terénní informace
jsem pro pozdější lepší využití převedla do prostředí GIS. Tak vznikly podklady, které
25
mohou být dále využity pro další práce a studie. Tento postup je lepší i pro provedení
analýz dat a následné hodnocení.
Pro převedení podkladových map do prostřed GIS, byla použita katastrální mapa
jednotlivých sídel. Katastrální mapa byla poskytnuta pro tuto práci bezplatně Českým
zeměměřickým úřadem. Z této mapy byla využita vrstva polyline, z níž jsem vymazala pro
moji práci nepotřebná označení. Tato mapy byla následně převedena na polygony. Použit
byl příkaz Feature to polygon v záložce Features. Dále bylo v atributové tabulce
přiřazováno číslo jednotlivým polygonům v sídle. Takto došlo k rozřazení ploch.
Z katastrálních map byly využity tyto mapové listy (2,5x2 km) KLAT02, KLAT03, KLAT12,
KLAT13, KLAT22, NEPO93 (ČÚZK, 2013). Bohužel mapový list pro obec Slavošovice se mi
nepodařilo sehnat ve vektorové podobě, a proto není zpracovaná mapa využití obce
Slavošovice. Postup práce byl následující. V ArcMap jsem si vytvořila vrstvu shapefile,
která byla charakterizována jako polygon a nazvala jsem ji vždy podle názvu sídla, na
kterém jsem pracovala. Již připravený shpefile jsem načetla do ArcMap. Zde jsem začala
vytvářet vlastní mapu z podkladů, které jsem získala v terénním výzkumu. Pro kontrolu
jsem měla možnost si načíst i ortofotomapu, čehož jsem využila. Shepefile, který jsem si
připravila, byl postupně po jednotlivých budovách, pozemních a tak dále editován a vždy
byl charakterizován v atributové tabulce určitým číslem podle typu, který se zrovna na
daném místě nachází. Tak vznikla mapa využití dle převzatého klíče. Po převedení do
prostředí ArcMap mohlo již nastat vlastní hodnocení.
5.3 Dlouhodobé změny využívání ploch
Skupinou odborníků byla vytvořena Databáze dlouhodobých změn využívání ploch, kterou
vedl doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc., ten působí na katedře Sociální geografie a regionálního
rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pro hodnocení změn využití
ploch v obci Bolešiny jsem využila tuto databázi jako základní zdroj. Databázi tvoří data
o využití ploch všech katastrálních území Česka ve 4 časových obdobích – 1845, 1948,
1990 a 2000. Data pro rok 1845 vychází z mapování Stabilního katastru. To se dochovalo
26
v archivu Ministerstva financí v Praze. Později odtud bylo převzato Archivem Katastrálního
úřadu. Bylo nutné přepočítat záznamy o rozloze využívání ploch, o které se zasloužili
úředníci Ministerstva financí, ze systému jiter a sáhů do systému měřického a přidali se
data za rok 1948. Data byla následovně převedena do elektronické podoby. Mezitím byly
doplněny roky 1990 a 2000 z centrální databáze Katastrálního úřadu v Praze.
Tato získaná data bylo nutné ještě upravit pro srovnatelnost území a srovnatelnost
klasifikace využití (Kabrda, 2008). Data musela být upravena kvůli odlišnému
metodickému klasifikování. Některá data bylo nutné sloučit. Současná databáze zahrnuje
8 základních kategorií: orná půda, trvalé kultury (sady, zahrady, vinice, chmelnice), louky,
pastviny, lesní plochy, vodní plochy, zastavěné plochy a ostatní plochy. Mezi ostatní
plochy patří velké množství druhů - sportovní a rekreační areály, dopravní plochy, přírodní
rezervace, maloplošná chráněná území, parky, doly, skládky, hřbitovy, neplodná půda aj.
V roce 1948 je rozdíl, jelikož byly do rozlohy vodní plochy počítány pouze stojaté vody,
tekoucí vody byly zahrnuty mezi ostatní plochy. Byla potřeba tato data nerozlišovat
a sečíst je, jako tomu je v roce 1990 a 2000.
Slučování kategorií přináší zjednodušení a i kvalitu jednotlivých kategorií. Pro možnost
srovnání musely být provedeny územní úpravy. K tomuto srovnání je zapotřebí konstantní
plocha. Během vývoje se ale katastrální území měnila, z tohoto důvodu vznikla základní
územní jednotka (ZÚJ). Ta vznikla spojováním katastrů a je jich celkem 8 903. Z toho je
tvořeno jedním katastrem 80,2%, dvěma 10,3%, třemi 4,1%, čtyřmi 2,3% a zbylé ZÚJ z více
než čtyřmi katastry.
V oblastech socioekonomických změn docházelo k největšímu slučování ve vysídleném
pohraničí, v okolí velkých měst a aglomerací a ve vojenských újezdech (Kabrda, 2008).
27
6 Rozbor území
6.1 Rozbor území z fyzickogeografického hlediska
Širší okolí obce Bolešiny je z regionálně geologického hlediska součástí moldanubické
oblasti Českého masívu. Má velmi jednoduchou geologickou stavbu, na níž se podílejí
horniny paleozoického a proterozoického stáří. Horniny proterozoického a paleozoického
stáří budují nižší regionálně geologickou jednotku označovanou jako moldanubikum.
Plošně největší podíl připadá na ruly. Západní část zájmového území, kde se nachází obec
Slavošovice, buduje granodiorit. Přes celé zájmové území se táhle pásmo, kde se nacházejí
písčito-hlinité až hlinito-písčité sedimenty a to v největším zastoupení v obci Domažličky,
Bolešiny, Kroměždice a Pečetín. Na území obce Bolešiny a Domažličky najdeme také
v malém množstí metamorfity. (česká geologická služba, 2013)
Další charakteristikou oblasti je geomorfologie, kam zařadíme i členění podle
geomorfologického systému. Mezi největší body v obci Bolešiny pratří Na Vrších (496 m n.
m.) ležící nedaleko obce Domažličky. Mezi další významný bod patří Hora (484 m n. m.).
Obec Kroměždice má nejvyšší nadmořskou výšku ze všech venkovských sídel v obci.
Průměrná nadmořská výška území je 422 m n. m.
Zájmové území se nachází v Bolešinské kotlině (v severovýchodní části Klatovské kotliny).
Jedná se o strukturně tektonickou sníženinu barrandienského směru v povodí Drnového
potoka a Točnického potoka.
Kotlina je tvořen amfibolicko-biotitickým granodioritem a granitiovanými a perlovými
rulami s vložkami krystalických vápenců. Je charakterizována pahorkatinným erozně
denudačním reliéfem rozptýlených drobných suků, granodioritových ostrovních vrchů,
zarovnaných povrchů na hlubokých zvětralinách granodioritu a mělkých, rozevřených
údolí s širokými nivami. Významnými body jsou Klatovská hůrka 498 m n. m. a již zmíněná
Hora 484 m n. m. (Demek, 1987) V tabulce č. 3 je uvedeno geomorfologické členění
zájmového území.
28
Tab. č. 3 Geomorfologické členění zájmového území
(vlastní zpracování dle dat CENIA.gov.cz, 2012)
Příloha č. 4 ukazuje mapu rozmístění typů půd. (Národní geoportál INSPIRE, 2012).
Největší plochu zájmového území představují kambizemě (hnědé půdy). Tento půdní typ
je na území ČR nejrozšířenější. Vývojově se jedná o mladé půdy. V našem území se
nachází hnědá půda kyselá, která má nižší obsah humusu.
Na těchto půdách se konkrétně nacházejí sídla Újezdec, Domažličky, Pečetín, Kroměždice.
Menší pás hnědozemí modálních vede ze Slavošovic do Bolešin. Na území Slavošovic,
Bolešin, Domažliček a Pečetína nalezneme gleje. Gleje se nacházejí především podél toků
a to Točnického potoka a Domažličského potoka. (Tomášek, 2000).
Klima bylo charakterizováno dle Quittovy klasifikace klimatických oblastí. (Atlas podnebí
Česka, 2007). Podle této klasifikace spadá sledované území do oblasti MW11. Více
můžeme vidět v tabulce č. 4. Další charakteristiky, které můžeme zařadit, jsou také
čerpány z Atlasu podnebí Česka (2007).
Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí 550 – 600 mm. Průměrné sezónní
úhrny se pohybují pro jaro 125 – 150 mm, pro léto 250 – 300 mm, pro podzim 100 – 125
mm a pro zimu také 100 – 125 mm.
SYSTÉM SUBSYSTÉM PROVINCIE SUBPROVINCIE OBLAST CELEK PODCELEK OKRSEK
Hercynský systém
Hercynské pohoří
Česká vysočina
Poberounská soustava
Plzeňská pahorkatina
Švihovská vrchovina
Klatovská kotlina
Bolešinská kotlina
29
Tab. č. 4 – Quittova charakteristika zájmového území
Parametr Charakteristika
Počet letních měsíců 40 – 50
Počet dní s prům. teplotou 10 °C a více 140 – 160
Počet dní s mrazem 110 – 130
Počet ledových dní 30 – 40
Prům. lednová teplota -2 až -3
Prům. červencová teplota 17 – 18
Prům. dubnová teplota 7 – 8
Prům. říjnová teplota 7 – 8
Prům. počet dní se srážkami 1 mm a více 90 – 100
Srážkový úhrn ve vegetačním období 350 – 400
Srážkový úhrn v zimním období 200 – 250
Počet dní se sněhovou pokrývkou 50 – 60
Počet zatažených dní 120 - 150
Počet jasných dní 40 - 50
( Vlastní zpracováno dle Atlas podnebí Česka, 2007)
V zájmovém území protékají pouze malé potoky – Točnický (pramení 1,5km východně od
Hoštic ve výšce 555 m n. m.) a Domažličský potok (pramení v Pečetíně). Točnický potok
ústí zprava do Úhlavy u obce Kokšín.
V rámci mapování sídel jsem si vytvořila vlastní klasifikaci mapy využití, proto zde zařazuji,
pro možné srovnání, zařazení do krajiny dle využití, která je platná pro celou ČR. Většinu
území zaujímá lesozemědělská krajina, jen na Z zasahuje území do zemědělské krajiny.
Pro srovnání také poslouží i krajinný pokryv, který se v dané oblasti nachází. V naší oblasti
se nejvíce objevují zemědělské plochy a to především nezavlažovaná orná půda a jsou to
ze zemědělských ploch pastviny a louky. Dalším pokryvem je skupina lesy. Jedná se
nejvíce o smíšené lesy. Posledním významným typem je urbanizované území a obytné
plochy (Národní geoportál INSPIRE, 2012).
30
6.2 Rozbor území z krajinně-ekologického hlediska
Z hlediska ochrany přírody a krajiny se na zájmovém území nevyskytují žádná maloplošná
chráněná území. Na území se vyskytuje jeden památný strom, který můžeme nalézt
v Domažličkách, na návsi u kapličky (Tilla) se tyčí lípa srdčitá, obvod kmene 450 cm.
Krajina má zemědělský charakter, je mírně zvlněná, otevřená s menšími plochami lesů
a to především ve vyšších polohách. Pro udržení její úrovně je nutné zachovat podíl
vzrostlé zeleně, zvláště urbanistické, členící volné plochy (meze, aleje). Významným
fenoménem je řada menších vodních ploch u Kroměždic a podél Domažlického potoka
u Pečetína a Domažliček doplněná vzrostlou břehovou zelení a tvralými travními porosty.
Návrh ÚSES byl do územního plánu převzat z podkladů Referátu ŽP Okresního úřadu
v Klatovech. Jedná se o generely ÚSES zpracované firmou Laudinfo Praha pro západní část
území (katastrálního území Bolešiny a Slavošovice) a Ing. Musiolem pro východní část
území (katastrální území Domažličky, Kroměždice, Pečetín, a Újezdec u Měcholup). Po
konzultacích s Ing. Musiolem byl na styku obou generelů upraven průběh trasy
regionálního „suchého“ biokoridoru, aby byla zajištěna návaznost systémů.
6.3 Rozbor území ze socioekonomického hlediska
Zřejmě nejstarším venkovským sídlem jsou nejspíše Domažličky , ves vznikla zřejmě někdy
na počátku 14 století. První písemné zmínky o Bolešinech jsou z roku 1524, kdy Bolešiny
Chrást (zašlá ves) a Pečetín patřili pod panství Zelenohorských. Další písemnou zmínku je
možné datovat do roku 1566, kdy Bolešiny patřily rodu Kaffunků z Poborovic. Cenná
písemná zpráva je z roku 1584, kdy ves vlastnili pánové ze Štenberka, kteří ji získali
dělením panství Zelenohorského a Plánického. Štenberkové prodali ves v roce 1612 panu
Přibíkovi, Kocovi z Dobrše a osada se stala součástí obytského panství. V roce
1789 se majitelem Bolešin stal hrabě Thun. Od roku 1827 byla obec majetkem
Maltézských rytířů. (Kronika obce Bolešiny, 2014).
31
V tabulce č. 5 a grafu č. 1 můžeme sledovat počet obyvatel v jednotlivých letech. Celkový
počet obyvatel zájmového území v roce 1869 činil 1408 obyvatel. Tento počet se
v následujícím desetiletí ještě zvýšil, poté však už poklesl. Počet obyvatel překročil hranici
čtrnáctiset ještě v letech 1910 a 1921. V dalších letech už počet obyvatel pouze klesal.
Z 1408 obyvatel v roce 1869 se dostal na 888 obyvatel v roce 2011. (ČSÚ, 2012) Důvodem
kolísání a následného poklesu stavu obyvatelstva byly nejen války, ale též změna životního
stylu, která přinesla stěhování lidí
Tab. č. 5 - Počet obyvatel v jednotlivých letech v sídlech Obce Bolešiny
Ob
ec
ROK
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Bolešiny 447 425 392 428 385 391 342 268 252 230 262 280 366
Část
obce
Domažličky 109 103 104 95 87 103 91 78 72 55 57 38 35
Kroměždice 208 193 188 184 190 184 173 127 107 97 109 87 65
Pečetín 323 284 275 287 287 279 243 178 176 120 104 85 68
Slavošovice 182 181 170 165 174 170 157 88 89 87 89 63 48
Újezdec 68 92 77 64 61 72 61 54 41 40 32 31 33
(Vlastní zpracování dle Historického lexikonu měst a obcí ČR, 2011)
32
Graf č. 1 - Vývoj počtu obyvatel v Obci Bolešiny v letech 1869 - 2001 - grafické znázornění
(Vlastní zpracování dle historického lexikonu měst a obcí ČR, 2011)
Z grafu je patrné, že od prvního sčítání v roce1869 do roku 1980 počet obyvatel klesal,
v dalších letech je počet obyvatel mírně stoupl a od roku 1950 již počet obyvatel mírně
klesá. Na území obce Bolešiny žilo k 31. 12. 2010, 724 obyvatel (ČSÚ, 2011).
Graf č. 2 – Struktura obyvatelstva podle věku v Obci Bolešiny
(Vlastní zpracování dle sčítání lidu, bytů a domů, 2001)
0
200
400
600
800
1000
1200
1400
1600
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1940 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Vývoj počtu obyvatel v obci Bolešiny
počet obyvatel
Struktura obyvatelstva podle věku
0-14
15-64
65 a více
33
Z grafu je patrné, že nejvíce obyvatel v obci bylo ve věku 15 - 64 let a to 429 obyvatel, dále
je tam nejvíce obyvatel ve věku 0-14 let a to 117 a nejméně je v obci obyvatel ve věku
65 a více let a to 69 obyvatel.
7 Výsledky
Největším sídlem jsou Bolešiny. V Bolešinech a Slavošovicích je více rodinných domů než
venkovských stavení. Venkovská stavení je možné v obci Bolešiny vidět především okolo
návsi. Nová výstavby je v Bolešinech soustředěna především na okraji obce ve směru na
Plánici a Klatovy. V okrajových částech je možné vidět i domy řadové. Najdeme zde stavby
občanské vybavenosti – obchod s potravinami, obecní úřad, kulturní zařízení a další. Jedná
se tedy o poměrně zajímavé sídlo, co se ploch využití týče. Bolešiny a Slavošovice mají
nejlepší polohu, co se týče dostupnosti do města Klatov. V těchto obcích roste trend
stavby rodinných domů, právě díky velice dobré poloze vůči Klatovům.
Z přílohy č. 5 je patrné pomyslné rozdělení Pečenína na dvě části. První část obce je
soustředěna okolo silnice, která vede z Kroměždic do Třebíšova. Druhá část obce je
soustředěna nad původní částí, této části obce se říká „Na Drahách“. Stojí zde nejen
venkovská stavení, ale už i větší počet rodinných domů. V Domažlickách jsou domy
soustředěny kolem silnice. Převažují zde venkovské stavení, kde mají domy typický dvůr
a hospodářská stavení. Na návsi můžeme najít hasičskou zbrojnici a také památnou lípu.
V obci Bolešiny se již realizuje na Z obce výstavba dalších rodinných domů. V Kroměždicích
jsou opět domy soustředěny kolem silnice, obcí vede silnice z Klatov do Plánice, která je
hojně využívaná. Újezdec je též soustředěn kolem silnice.
V Domažličkách, Újezdci, Kroměždicích žije převážně starší obyvatelstvo a nové rodinné
domy se zde nestaví. Hlavní důvodem je dle mého názoru nemožnost zakoupení
vhodného pozemku pro stavbu domu.
34
Celkově lze říci o rozmístění domů v sídlech následující. Převládá typ venkovských stavení,
kde většinou žijí starší lidé. Rozmístění sídel je převážně kolem návsí nebo podél silnice.
Rodinné domy se v některých obcích nacházejí rozmístěné mezi starým typem stavení. Ve
větší míře se nacházejí na okrajích sídel, kde tvoří souvislou zástavbu. Bolešiny byli jako
střediskové sídlo nejvíce podporováno ve stavebním rozvoji a dnes jsou tudíž největším
sídlem. V sídlech Domažličky, Újezdec a Kroměždice je vidět nižší postavení sídel. Tato
sídla zůstávají dnes malá, převážně jsou zde stará stavení a žijí zde především starší
obyvatelé.
Na typy obydlí navazuje též typ zahrad. Plochy zahrad jsem rozdělila na tři typy. Jejich
rozložení je patrné taktéž z map v příloze. Myslím si, že je zde patrná jejich návaznost na
typy domů. Ve většině případů platí, že venkovská stavení mají venkovské zahrady
popřípadě venkovské zahrady se sadem. U rodinných domů jsou většinou jen okrasné
zahrady.
Co se týká propustnosti extravilánu a intravilánu, zabývala jsem se typem oplocení. Zda
oplocení umožňuje propustnost či ne. Nenalezla jsem však rozdíly v typech oplocení
v jednotlivých sídlech. Nelze tedy říci, zda zde existují rozdíly mezi oplocením v malých
a velkých sídlech. Nejčastěji jsou používány dřevěné plaňky a pletivo. Zděné ploty se
vyskytují spíše u rodinných domů, které jsou bezprostředně u silnice. Živé ploty se
vyskytují jen zřídka.
7.1 Dlouhodobé změny využití ploch v Obci Bolešiny (1845–2000)
Změny využití plochy v Obci Bolešiny jsem provedla díky Databázi dlouhodobých změn
využití ploch. Jak již bylo popsáno v metodice, data jsou dostupná za 4 roky – 1845, 1948,
1990 a 2000. Pro každé sídlo jsem vytvořila tabulku využití ploch v jednotlivých letech.
V levém sloupci najdeme absolutní hodnotu a v pravém sloupci relativní hodnotu v %, kdy
jde o přepočet na celkovou plochu katastrálního území jednotlivých sídel.
35
Z tabulky č. 6 můžeme vidět využití plochy v Bolešinech. Zastoupení jednotlivých ploch se
během roků pomalu vůbec nemění. Velký pokles je vidět u pastvin, u nichž kleslo
procento zastoupení z 13,2% v roce 1845 na pouhých 0,6% v roce 2000. Dnešní době bych
řekla, že zastoupení pastvin mírně narůstá.
Tab. č. 6 - Využití ploch v Bolešinech v letech 1845, 1948, 1990, 2000
Bolešiny
1845 1948 1990 2000
velikost plochy v ha/ relativní vyjádření v %
orná půda 572,3 68 585,9 69 589,2 70 588,1 69,8
trvalé kultury 7,8 0,9 14 1,6 18,4 2,1 19,7 2,1
louky 13,1 12,2 127,1 15,1 93,2 11 91,7 10,8
pastviny 111,4 13,2 42,5 5 5,9 0,7 5,1 0,6
lesní plochy 19,2 2,2 38,9 4,6 51,8 6,1 53,2 6,3
vodní plochy 4 0,4 4,5 1,2 10,1 1,2 10,2 1,2
zastavěné plochy 5,7 0,6 8,6 1,6 13,9 1,6 14,2 1,7
ostatní plochy 15,3 1,8 18,9 2,2 59,5 7 60,3 7
celkem 840,6 100 840,4 100 842,1 100 842,5 100
(Vlastní zpracování dle Bičík, Kadrba, 2008)
Z tabulky č. 7 lze sledovat vývoj využití ploch v Domažličkách. Zde nejsou změny výrazné.
K mírnému poklesu orné půdy došlo především mezi lety 1948 a 2000 a to o cca 4 ha.
K výraznějšímu poklesu dochází i u pastvin. Zde je vidět pokles především mezi lety 1845
a 1948. Jde o změnu téměř 5 ha.
36
Tab. č. 7 - Využití ploch v Domažličkách v letech 1845, 1948, 1990, 2000
Domažličky
1845 1948 1990 2000
velikost plochy v ha/ relativní vyjádření v %
orná půda 91.1 73,4 90,2 72,7 88,4 70,9 87,6 70,5
trvalé kultury 0.7 0,5 1,3 1 1,3 1 1,3 1
louky 19,7 15,8 19,6 15,8 19,4 15,6 20,2 16,3
pastviny 6 4,8 4,4 3,5 1 0,8 1 0,8
lesní plochy 2,3 1,8 3 2,4 3,5 2,8 3,5 2,8
vodní plochy 1,4 1,1 1,4 1,1 1,8 1,5 1,8 1,5
zastavěné plochy 0,7 0,5 1,5 1,2 2,1 1,7 2,1 1,7
ostatní plochy 2,2 1,7 2,6 2,1 6,5 5,2 6,5 5,2
celkem 124,1 100 124 100 124 100 124 100
(Vlastní zpracování dle Bičík, Kadrba, 2008)
Z tabulky č. 8 je zřejmé, že je opět velký pokles u pastvin. U lesních ploch a zastavěných ploch můžeme vidět mírný nárůst. Tab. č. 8 - Využití ploch v Pečetíně v letech 1845, 1948, 1990, 2000
Pečetín
1845 1948 1990 2000
velikost plochy v ha/ relativní vyjádření v %
orná půda 160 44,9 168,2 47,2 165,1 46,3 165,8 46,5
trvalé kultury 3,2 0,9 5 1,4 6,6 1,8 6,7 1,9
louky 45,8 12,9 44 12,3 41,2 11,6 40,9 11,5
pastviny 29,3 8,2 12,1 3,4 1,1 0,3 1,6 0,4
lesní plochy 106,9 30 118,2 33,2 119,9 33,7 119,5 33,5
vodní plochy 0,9 0,2 1,1 0,3 2,2 0,6 2,2 0,6
zastavěné plochy 1,7 0,5 2,9 0,8 3,2 0,9 3,2 0,9
ostatní plochy 8,2 2,3 7,5 2,1 16,7 4,7 16,3 4,6
celkem 356 100 356 100 356 100 356,2 100
(Vlastní zpracování dle Bičík, Kadrba, 2008)
37
Z tabulky č. 9 můžeme vysledovat pokles orné půdy a pastvin. Ostatní plochy mají vzrůstající tendenci.
Tab. č. 9 - Využití ploch ve Slavošovicích v letech 1845, 1948, 1990, 2000
Slavošovice
1845 1948 1990 2000
velikost plochy v ha/ relativní vyjádření v %
orná půda 118,5 62,4 113,9 59,9 105,1 55,4 103,9 54,3
trvalé kultury 1,3 0,7 1,9 1 3,9 2 5,9 3,1
louky 50 26,3 56,5 29,7 61,1 32,2 60,2 31,7
pastviny 12,8 6,7 7,5 3,9 2,8 1,5 2,8 1,5
lesní plochy 0 0 0 0 0,9 0,5 0,9 0,5
vodní plochy 0,3 0,1 0,3 0,1 1,2 0.6 1,3 0,7
zastavěné plochy 1,4 0,7 2,8 1,5 3,4 1,8 3,3 1,7
ostatní plochy 5,7 2,9 7 3,7 11 5,8 11,2 5,9
celkem 190 100 189,9 100 189,4 100 189,5 100
(Vlastní zpracování dle Bičík, Kadrba, 2008)
V tab. č. 10 jsou velmi nepatrné změny, až na louky, kde hodnota klesla mezi lety 1845 a 2000 o 7ha.
Tab. č. 10 - Využití ploch v Újezdci v letech 1845, 1948, 1990, 2000
Újezdec
1845 1948 1990 2000
velikost plochy v ha/ relativní vyjádření v %
orná půda 85,4 55,1 83,8 57,4 91 62,3 88,9 60,8
trvalé kultury 1,3 0,9 2,3 1,6 1,6 1,1 1,8 1,2
louky 17 11,6 18,9 12,9 9,1 6,2 10,5 7,2
pastviny 3,4 2,3 1,2 0,8 2,1 1,4 2,2 1,5
lesní plochy 34,5 23,6 34,9 23,9 34,6 23,3 35,2 24,1
vodní plochy 0,4 0,3 0,3 0,2 1,1 0,8 1,1 0,8
zastavěné plochy 0,8 0,5 1,3 0,9 1,8 1,2 1,8 1,2
ostatní plochy 3,1 2,1 3,3 2,3 4,7 3,2 4,7 3,2
celkem 145,9 100 146 100 146 100 146,2 100
(Vlastní zpracování dle Bičík, Kadrba, 2008)
38
Z tab. č. 11 můžeme vidět nárůst pastvin a luk v jednotlivých letech.
Tab. č. 11 - Využití ploch v Kroměždicích v letech 1845, 1948, 1990, 2000
Kroměždice
1845 1948 1990 2000
velikost plochy v ha/ relativní vyjádření v %
orná půda 14,8 52,6 118,8 54,4 76,4 35 65,3 29,8
trvalé kultury 1,6 0,7 3 1,4 4,4 2 5 2,1
louky 27,7 12,5 26,4 12,1 35,8 16,4 47,3 21,6
pastviny 28,6 13,1 21,2 9,7 36,3 16,6 36 16,5
lesní plochy 38,3 17,6 40,5 18,6 44,4 20,3 44,4 20,3
vodní plochy 0,2 0,1 0 0 1,1 0,6 1,2 0,5
zastavěné plochy 1,5 0,7 2,1 1.0 3 1,4 3 1,3
ostatní plochy 5,9 2,7 5,9 2,7 16,6 7,6 16,3 7,5
celkem 218,1 100 217,9 100 218 100 218,5 100
(Vlastní zpracování dle Bičík, Kadrba, 2008)
Celkově lze říct, že se nejvíce mění plochy luk, pastvin, orné půdy a lesů. Plochy
zastavěného území mírně stoupají, což poukazuje na novou výstavbu. Celková rozloha
území se většinou neměnila. Pokud došlo ke změnám celkové plochy území, dělo se to
díky digitalizaci mezi lety 1990 a 2000.
39
7.2 Zapojení sídel do krajinně-ekologické struktury
Obrázek č. 3 – Struktura ploch v Obci Bolešiny
(vlastní zpracování dle dat ČÚZK, 2013)
Dále jsem zařadila zhodnocení ploch z celkového pohledu na Obec Bolešiny, na strukturu
krajiny, v níž se nacházejí všechna sídla Obce Bolešiny (obr. č. 3 – Strukturu ploch v Obci
Bolešiny). Převládajícím prvkem v krajině je orná půda. Tvoří zde tedy matrici.
Opomenout se ale nedají ani plochy lesů, pastvin a luk. Ty se však nacházejí již na hranici
Obce Bolešiny. V zájmovém území tvoří spíše plošky. Matrici lze zde chápat jako
heterogenní. Homogenní by byla pouze v případě, že jednotlivé plochy uvnitř ní by byly
stejné. Orná půda je využívána různým způsobem.
V poslední době se vytrácejí původní osevní postupy, které jsou nahrazovány pěstováním
ekonomicky výhodnějších plodit (řepka olejka, kukuřice,…). Plošky, které se na území
nacházejí, jsou hlavně sídla. Jsou to umělé plošky, které byly vytvořené člověkem –
zavlečené plošky. Též zahrady můžeme považovat za zavlečené plošky, jelikož jsou
obdělávané člověkem.
Koridory jsou zastoupeny především silnicemi, které vedou sídly a spojují je s okolím
a mezi sebou navzájem. Kolem silnic je většinou alej stromů. Jsou to koridory pěstované.
40
Enklávy jsou propojené lesními a polními cestami. Celé zájmové území lze klasifikovat jako
přetvářenou krajinu člověkem. Je zde vidět velký vliv antropogenních zásahů. Jedná se zde
především o sídla a ornou půdu. Sídla ovlivňují využití luk a polí v okolí. Na sídla
samozřejmě navazují další prvky jako silnice, elektrické vedení a další, kterou jsou
zásahem do okolní krajiny.
7.3 Posouzení vlivu velikosti sídel
Položena byla výzkumná otázka: „Liší se struktura ploch vzhledem k velikosti sídel
a fyzickogeografické poloze?“ Pro zodpovězení otázky jsem se musela vrátit zpět ke
struktuře ploch v sídlech. Zkoumat plochu za rodinné domy a venkovská stavení není
efektivní. Venkovská stavení zahrnují i hospodářská stavení a mají tak větší rozlohu.
Rodinné domy samozřejmě také zahrnují jiná stavení jako garáže nebo zahradní domky,
ale ty nenabývají zpravidla takových rozměrů. Lepší hodnoty poskytne tabulka č. 12, která
ukazuje počty domů v jednotlivých sídlech. Tabulka je pro názornost opět doplněna
grafem č. 3.
Tab. č. 12 – Počet venkovských stavení a rodinných domů v jednotlivých sídlech
Obce Bolešiny
Bolešiny Domažličky Kroměždice Pečetín Slavošovice Újezdec
Venkovské stavení 41 14 20 20 11 7
Rodinné domy 110 3 5 18 18 5
(vlastní zpracování dle dat terénního výzkumu, 2014)
41
Graf č. 3 – Počet venkovských stavení a rodinných domů v sídlech Obce Bolešiny
(vlastní zpracování dle dat terénního výzkumu, 2014)
Z tabulky č. 12 je zřejmé, že v sídlech Bolešiny a Slavošovice převažuje počet rodinných
domů nad venkovským stavením. V sídle Domažličky, Kroměždice a Újezdec je tento
poměr opačný. Tuto skutečnost lze vysvětlit výstavbou domů v obci Bolešiny
a Slovošovice, díky velmi dobré dostupnosti do města Klatov. Bolešiny jsou střediskovou
obcí pro všechny části a proto je zde výstavba hojně podporována.
Celkově lze tedy tyto poznatky shrnutou následovně. Bolešiny a Slavošovice mají jako
jediné sídla více rodinných domů než venkovských stavení. Na druh obydlí navazuje druh
zahrady. Zpravidla platí, že u rodinných domů se nacházejí okrasné zahrady
a u venkovských stavení venkovské zahrady. Dnešní velikost Bolešin má historický
i politický dopad. Vývoj v minulosti odráží druh domů. Propustnost hranic většinou není,
zpravidla jsou pozemky oplocené.
Odpověď na výzkumnou otázku je následovná. Struktura ploch vzhledem
k fyzickogeografické poloze se nemění, mění se ale s velikostí sídla. Dle mého mají
největší vliv politické a historické souvislosti. Rozmístění ploch se mění s velikostí sídla.
V malých sídlech – Domažličky, Újezdec, Kroměždice je převaha venkovských stavení
s venkovskou zahradou. Pestrost dalších ploch je malá. Není zde občanská vybavenost
0
20
40
60
80
100
120
Venkovské stavení
Rodinné domy
42
nebo jen omezená. Proto také v malých sídlech žije více starších lidí. Nepřichází sem
mladé rodiny, tudíž se nerodí ani nová generace. Sídlo se tedy nerozrůstá. Sídlo Bolešiny,
které je největší má nejvíce rodinných domů, najdeme v sídle ale i venkovská stavení.
Pestrost dalších ploch je hojnější. Velikost sídla je tedy závislá na rozvoji sídla postavení
v minulých letech.
43
8 Závěr
Hlavním cílem práce bylo krajinně-ekologické hodnocení. To bylo provedeno
prostřednictvím posouzení struktury ploch v jednotlivých sídlech. Nejprve musel být
stanoven klíč hodnocení, který byl převzat od Loudové a proveden vlastní terénní výzkum.
Ten se stal poměrně časově náročnou částí práce. Mapy vznikaly na podkladě dat
poskytnutých Českým zeměměřickým úřadem a dat zásadných ze zmíněného terénního
výzkumu. Objevil se menší problém s daty, neboť zatím neexistuje pro celé území
digitalizovaná katastrální mapa. Proto není pro sídlo Slavošovice zpracována mapa využití
ploch. Výstupem se staly mapy jednotlivých venkovských sídel s využíváním ploch. Na
základě těchto výstupů došlo k hodnocení struktury ploch v jednotlivých venkovských
sídlech a hledání spojitostí mezi rozmístěním ve velkém a malém sídle. V rozmístění sídel
můžeme sledovat historický i politický vývoj sídla. Bolešiny, které jsou střediskové sídlo,
byly v době socialismu více podporovány, z tohoto důvodu v tomto sídle dnes nalezneme
převahu rodinných domů nad venkovskými staveními. V ostatních sídlech lze sledovat
opačný trend. V těchto sídlech je převaha venkovských sídel nad rodinnými domy, kromě
obce Slavošovice, kde je převaha rodinných domů nad venkovskými sídly jako u obce
Bolešiny. Dle mého je to dáno díky velice výhodné poloze Slavošovic vůči Klatovům. V obci
Újezdec , Domažličky a Kroměždice je rozvoj v dnešní době problematičtější. Sídla nebyla
v minulosti podporována. Zde nalezneme pouze pár rodinných domů. Sídla zůstávají tzv.
„zakonzervována“ v původním stavu. Na velikosti a typu sídel se odráží historický dopad.
Využití dalších ploch navazuje na druhy obydlí. Zejména se jedná o zahrady. U zahrad lze
sledovat návaznost na druh obydlí. Venkovská stavení mají většinou zpravidla venkovskou
zahradu, v dnešní době vzrůstá počet okrasných zahrad u venkovských stavení. Dle mého
názoru je to zapříčiněno nevyužitím objemného krmiva pro hospodářské účely.
U rodinných domů můžeme vidět převážně okrasné zahrady, tím ale není vyloučeno, že se
zde není pěstována zelenina či ovoce, nejde ale o dominantní funkci zahrady. Dále bylo
zjištěno, že z hodnocení struktury krajiny v Obci Bolešiny jsou hlavní plochy tvořené
zemědělskou půdou, které jsou využívány pro pěstování plodin a obilovin. Nejvíce řepky
olejné a kukuřice. Menší plošky vytváří lesy a sídla. Významné koridory tvoří v krajině
silniční síť a vedení elektrického proudu, z malé části i říční síť. Dále jsem se zabývala
celým územím Obce Bolešiny po jednotlivých katastrech sídel. Sledovala jsem využití
44
ploch v letech 1845, 1948, 1990 a 2000, potřebná data jsem čerpala z volně dostupné
databáze dlouhodobých změn využití ploch. Obecně se měnily zejména plochy pastvin,
lesů a luk a u pár sídel i plochy orné půdy. Práce bude poskytnuta v případě potřeby
k využití Obecnímu úřadu v Obci Bolešiny. Práce by mohla být také oceněna jako základ
pro další zpracování dat, které byly získány terénním výzkumem. Dle mého názoru je
v budoucnosti velmi důležitá podpora menších sídel. Obec Bolešiny má velice dobrou
lokalitu, nachází se kousek od města Klatovy, kde je veškeré potřebná občasná
vybavenost. Bolešiny mají díky této lokalitě přísun nově přistěhovalých lidí právě z města
Klatov. Hlavní přínos práce vidím ve zpracování mapových podkladů, které se mohou
použít pro další výzkum popřípadě využití v praxi.
45
9 Seznam použité literatury
Knižní zdroje, časopisy:
Atlas podnebí Česka, ČHMÚ, 1. vyd. 2007, Praha, Olomouc, ČHMÚ, 255 s. ISBN 978 – 80 –
86690 – 26 – 1 (ČHMÚ)
BUČEK a kol. Metodika zapracování ÚSES do územních plánů sídelních útvarů. 1997.
1.vyd. Brno: MMR ČR a Ústav územního rozvoje Brno. 33s.
DEMEK, J. (ed.) a kol. 1987 Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. 1. vyd. Praha: Academia.
584 s.
FORMAN, R.T.T., GODRON, M. 1993. Krajinná ekologie. 1.vyd. Praha: Academia. 1993.
583s. ISBN 80-200-0464-5
MADĚRA, P., FRIENDL, M., DRESLEROVÁ, J. (eds.): Krajinný ráz – jeho vnímání a hodnocení
v evropském kontextu. Sborník ekologie krajiny 1. Sborník příspěvků z konference CZ-
IALE, Brno: Paido, 220 s. ISBN 80-7315-117-0á
CHALUPA, P., MEČIAR, J. 1996. Socioekonomická geografie v přehledu pro studenty
čtyřletého studia. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 172 s. ISBN 80- 210- 1455- 5
IVANIČKA,K. Základy teorie a metodologie socioekonomickej geografie. 1.vyd. Slovenské
pedagogické nakladatelstvo v Bratislavě, 1983. 448s.
KADEŘÁBKOVÁ a kol. 1996. Úvod do regionálních a správních věd. 1. vyd. Praha: Codex.
93 s. ISBN 80- 85963- 18- 3.
KOPP, J. Nauka o krajině a životní prostředí. 2. vyd. Plzeň: ZČU. 2005. 86s. ISBN 80-7043-
311-6
KOPP, J. a kol. Úvod do regionálního výzkumu. 1. vyd. Plzeň: ZČU. 2001. 147s. ISBN 80-
7082-762-9
Kronika Obce Bolešiny, 2014
LIPSKÝ, Z. 1999. Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Karolinum, Praha
LÖW, J. MÍCHAL I. Krajinný ráz. 2003. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o.
552s. ISBN 80-86386-27-9 56
46
MEZERA, A. kol. 1979. Tvorba a ochrana krajiny. 1. Vyd. Praha: Státní zemědělské
nakladatelství. 467s.
MIMRA, M. 1995. Krajinná ekologie. Učební texty pro PDS, Praha, rukopis
MIRVALD, S. 1998. Metody geografického výzkumu. 1.vyd. Plzeň: ZČU. 51s. ISBN 80-7082-
435-2
REJMERS, N. F. 1985. Biosféra: abeceda přírody. Horizont, Praha
SKLENIČKA, P. 2003. Základy krajinného plánování. 2. vyd. Praha: Nakladatelsví Naděžda
Skleničková, 321 s. ISBN 80- 903206-1-9
SÝKORA, J. 2009. Urbanismus 2 – Uspořádání vesnic a krajiny. 3. Vyd. Praha: ČVUT, 226s.,
ISBN 978-80-01-04479-7
TAUŠ, P. Územní plán obce Bolešiny, Plzeň 1998
TOMÁŠEK, M. 2000. Půdy České republiky. 4. vyd. Praha: Česká geologická služba. 67 s.
ISBN 80-7075-403-6.
VONDRUŠKOVÁ, H. 1994. Metodika mapování krajiny. Český úřad ochrany přírody a
Ministerstvo životního prostředí, 55s.
VOTRUBEC, C. 1980. Lidská sídla, jejich typy a rozmístění ve světě. 1. vyd. Praha:
Academia. 396 s.
Internetové zdroje:
ARC ČR 500 2009. Geografické informační systémy. [online, cit. 5. 9. 2013] dostupné z
WWW < http://www.geoportal.cuzk.cz>
BIČÍK, I. KABRDA, B. 2008. Databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka (1845 –
2000) [online]. Využití ploch a sociální metabolismus České republiky [cit. 18. 1. 2014].
Dostupné z WWW: <http://lucc.ic.cz/lucc_data/index.php?o=zuj>.
ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA 2009. Geologický výzkum a mapování. [online, cit, 10. 2.
2013]. Dostupné z WWW: <http://www.geology.cz/extranet/vav/geologie>
47
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD 2008. Městská a obecní statistika. [online, cit,
10. 2. 2013]. Dostupné z WWW: <http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4128-
04>
KABRDA, B. 2008. Databáze a její tvorba [online]. Databáze dlouhodobých změn využití
ploch Česka (1845–2000) [cit. 10. 2. 2013]. Dostupné z WWW:
<http://lucc.ic.cz/lucc_data/other/Text1.pdf>.
MAPY PLZEŇSKÉHO KRAJE. [online, cit. 18. 2. 2013] Dostupné z WWW:
<http://www.plzensky-kraj.cz/cs/node/23999>
MAPY GOOGLE. [online, cit. 24. 11. 2012] Dostupné z WWW: <http://maps.google.com/>
Národní geoportál INSPIRE. 2012. [online, cit. 10. 11. 2012] dostupné z WWW:
< http://www.geoportal.gov.cz>
OBEC BOLEŠINY, Obecní úřad Bolešiny, [online, cit. 20. 11. 2012] Dostupné z WWW:
<http://www.bolesiny.cz/>
PERLÍN, R: Venkov, typologie venkovského prostoru, 2008, [online, cit. 13. 2. 2013].
Dostupné z WWW: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/odbor/reforma/perlin.pdf
48
10 Seznam obrázků, tabulek, grafů
Seznam obrázků Obr. č. 1 – Rozmístění sídel v Obci Bolešiny……………………………………………………………………..8
Obr. č. 2 – Legenda využití ploch jednotlivých sídel………………………………………………………..24
Obr. č. 3 – Struktura ploch v Obci Bolešiny ………………………………………………………………….…39
Seznam tabulek Tab. č. 1 - Rozdělení vesnic podle počtu obyvatel a počtu domů……………………………….……15
Tab. č. 2 - Typy vesnice podle půdorysu a jejich charakteristiky………………………………….....16
Tab. č. 3 - Geomorfologické členění zájmového území……………………………………………….…..28
Tab. č. 3 - Geomorfologické členění zájmového území ……………………………………………….….29
Tab. č. 5 - Počet obyvatel v jednotlivých letech v sídlech Obce Bolešin…………………….……31
Tab. č. 6 - Využití ploch v Bolešinech v letech 1845, 1948, 1990, 2000…………………….…....35
Tab. č. 7 - Využití ploch v Domažličkách v letech 1845, 1948, 1990, 2000………………….…..36
Tab. č. 8 - Využití ploch v Pečetíně v letech 1845, 1948, 1990, 2000………………………….…..36
Tab. č. 9 - Využití ploch ve Slavošovicích v letech 1845, 1948, 1990, 2000……………….…….37
Tab. č. 10 - Využití ploch v Újezdci v letech 1845, 1948, 1990, 2000………………………….…..37
Tab. č. 11 - Využití ploch v Kroměždicích v letech 1845, 1948, 1990, 2000……………….……38
Tab. č. 12 - Počet venkovských stavení a rodinných domů v jednotlivých sídlech
Obce Bolešiny ……………………………………………………………………………………………..40
Seznam grafů Graf č. 1 - Vývoj počtu obyvatel v Obci Bolešiny v letech 1869 - 2001 –
- grafické znázornění…………………………………………………………………………………….32
Graf č. 2 - Struktura obyvatelstva podle věku v Obci Bolešiny ……………………………….……..32
Graf č. 3 - Počet venkovských stavení a rodinných domů v sídlech Obce Bolešiny …....…41
Seznam příloh Příloha č. 1 – Rodinné domy v sídlech Obce Bolešiny
Příloha č. 2 – Venkovská stavení v sídlech Obce Bolešiny
Příloha č. 3 – Kulturní památka – kaplička v obci Domažličky
Příloha č. 4 – Rozmístění typu půd v zájmovém území
Příloha č. 5 – Využití ploch v Pečetíně
Příloha č. 6 – Využití ploch v Bolešinech
Příloha č. 7 – Využití ploch v Domažličkách
Příloha č. 8 – Využití ploch v Kroměždicích
Příloha č. 9 – Využití ploch v Újezdci
11 Přílohy OBRÁZKY Příloha č. 1 – Rodinné domy v sídlech Obce Bolešiny
(vlastní fotodokumentace, 2013) Příloha č. 2 – Venkovská stavení v sídlech Obce Bolešiny
(vlastní fotodokumentace, 2013)
Příloha č. 3 – Kulturní památka – kaplička v obci Domažličky
(vlastní fotodokumentace, 2014) Příloha č. 4 – Rozmístění typu půd v zájmovém území
(Národní geoportál INSPIRE, 2013)
Příloha č. 5 – Využití ploch v Pečetíně
(zdroj: vlastní výzkum, kartografický podklad ČÚZK, 2014) Příloha č. 6 – Využití ploch v Bolešinech
(zdroj: vlastní výzkum, kartografický podklad ČÚZK, 2014)
Příloha č. 7 – Využití ploch v Domažličkách
(zdroj: vlastní výzkum, kartografický podklad ČÚZK, 2014) Příloha č. 8 – Využití ploch v Kroměždicích
(zdroj: vlastní výzkum, kartografický podklad ČÚZK, 2014)
Příloha č. 9 – Využití ploch v Újezdci
(zdroj: vlastní výzkum, kartografický podklad ČÚZK, 2014)
