Křesťanská sociální etika

Křesťanská sociální etika

Jabok / ETF 2013

10Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok / ETF 2013 2

10. EKOLOGIE, GLOBÁLNÍ SOCIÁLNÍ

SPRAVEDLNOST


Oblasti křesťanské sociální etiky

Úroveň státní: Politika (GS II-4) Hospodářství

(GS II-3) Práce Rodina (GS II-1) Vzdělání,

kultura, média (GS II-2)

Úroveň globální: Mír (GS II-5,1) Ekologie,

globální sociální spravedlnost (GS II-5,2)

Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok / ETF 2013

410


510


6

Konference o měření štěstí se v pondělí 2. 4. 2012 uskuteční v newyorské centrále OSN. O indikátorech štěstí promluví mimo jiné nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz nebo renomovaný ekonom Jeffrey Sachs.

S myšlenkou na setkání přišel král himálajského Bhútánu Džigme Chesar Namgjel. Zavedení hrubého domácího štěstí místo hrubého domácího produktu (HDP) navrhl již jeho děd před 40 lety.

Valné shromáždění OSN přijalo v červenci 2011 rezoluci vyzývající státy k úsilí o nalezení způsobu, jak měřit štěstí a jak vytvořit nový index.

"Víme, že hledání štěstí je základním lidským cílem. Uznáváme, že indikátor HDP neodráží adekvátně štěstí a blahobyt země. Víme, že neudržitelné vzorce výroby a spotřeby mohou bránit udržitelnému rozvoji a uznáváme potřebu vyrovnanějšího přístupu k ekonomickému růstu," shodli se představitelé zemí v rezoluci.10

OSN se radí, jak měřit štěstí


7

1. spravedlivý a udržitelný socio-ekonomický rozvoj

2. podpora a kultivace kulturních hodnot

3. ochrana životního prostředí 4. zabezpečení dobré a spravedlivé

vlády

Tyto čtyři pilíře se dělí na další kategorie a na celkem 72 ukazatelů.

10

Hrubé národní štěstí počítá se čtyřmi základními pilíři


Ekologie Oikos = dům (řec.): věda o společném domě. Věda o vztazích mezi organismy a prostředím (E. Haeckel, 1868),

později posun na vztah mezi člověkem a přírodním prostředím. Environmentalistika je obor, který využívá poznatků různých

vědních oborů (ekologie,chemie,fyziky,ekonomie) a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů, zabývá se tedy i prevencí znečišťování životního prostředí, nápravou vzniklých škod a nežádoucích zásahů.

Environmentalistika zahrnuje také ochranu přírody, monitoring složek životního prostředí, využívání přírodních zdrojů, nakládání s energiemi, péče o zdraví lidské populace apod. Zabývá se také prevencí znečišťování prostředí a nápravou vzniklých škod a prevencí nežádoucích zásahů.

Ekologický problém je dnes zároveň problémem sociálním; je důsledkem jednosměrného pojetí rozvoje jako lidské činnosti, jejímž cílem je využívání přírody jako prostředku k uspokojování potřeb člověka.

Důsledky: utilitarismus, konzumismus, hédonismus. Alternativa: hledání kvality života ve všech jeho dimenzích, k nimž

patří také úcta k životu druhých, láska a respekt k životu ve všech jeho podobách.


Biblické aspekty Muž a žena jsou v Božím plánu povoláni, aby si

jako Boží „správcové“ podmanili zemi. Tato svrchovanost nesmí být svévolná a destruktivně panovačná. Muž a žena jsou povoláni k tomu, aby měli účast na Boží prozřetelnosti vůči ostatním tvorům podle příkladu Stvořitele, který „miluje všechno, co je“ (Mdr 11,24). Z toho vyplývá jejich odpovědnost za svět, který jim Bůh svěřil. (KKC 373)

První člověk byl stvořen nejen jako dobrý, ale byl postaven do přátelství se svým Stvořitelem a do harmonie se sebou i s okolním tvorstvem, kterou překoná jedině sláva nového stvoření v Kristu. (KKC 374)

Ježíš často hovořil o přírodě v obrazech a podobenstvích, vyzýval lidi k pozitivnímu vztahu k ní; sám se projevil také jako vládce nad přírodou (např. utišení bouře, rozmnožení chleba).


Křesťanská tradice

František z Assisi Hildegarda z Bingen Teilhard de Chardin Matthew Fox Jürgen Moltmann Ekologická teologie – jeden ze směrů

teologie osvobození


Historické příčiny současné krize

Křesťanská antropologie přistoupila ve středověku na ptolemaiovský obraz světa a prohlásila člověka za střed světa. Tato naivní centralizace však byla postupně odmítnuta moderními vědami: Astronomie (Galilei): Co je člověk na této zemi vzhledem

k nekonečným prostorům vesmíru? Biologie (Darwin): Je člověk náhodným zásahem selekce

nebo je smysluplným pozdním zrozencem evoluce? Psychologie (Freud): Je lidská duše pánem ve vlastním

domě nebo pouze míčem nevědomých sil? Křesťanská antropologie po dlouhou dobu tyto

objevy odmítala, aby zachránila důstojnost a mravnost člověka. Tím stavěla člověka do nadřazené pozice vůči přírodě, a tak podporovala její devastaci ve jménu lidského pokroku.


Ekologická teologie Proti dosavadnímu „Podmaňte si zemi“ (nepřímý

důvod ničení přírody ze strany křesťanské kultury) nastupuje úcta ke stvoření, jehož autorem je Bůh (stejně tak podložená Biblí). Ten je zároveň mimo přírodu (transcendence) i uvnitř, jako duch, který všechno oživuje (imanence) = panenteismus (nikoli panteismus!).

Vztah člověka k ostatním přírodním bytostem (rostlinám, živočichům) se stává vztahem dvou subjektů, nikoli subjektu k objektu, jak to bylo dosud chápáno. To je odstup od hierarchického chápání přírody (Bůh – člověk – živá – neživá příroda) k síťovému (vzájemná závislost).

Ekologie je další oblastí (vedle kultury, vzdělání a sociální politiky), která nemůže být ponechána volnému trhu. Proto je zde nutná intervence státu a na globální úrovni také nadnárodních organizací.

Centesimus annus, 37; Caritas in veritate 48 – 52


Příčiny ekologické krize Demografický problém:

1950: 2.250.000.000 obyvatel, 2012: 7.000.000.000 obyvatel Nerovnost: extrémní příbytek v rozvojových zemích, úbytek v rozvinutých

zemích. Nerovnoměrné rozdělování zdrojů: přestože je základních zdrojů

dostatek, zůstává 750.000.000 lidí podvyživených. Omezenost zdrojů:

Ropa, některé kovy Nerovnost využívání: ¼ populace konzumuje 82 % zdrojů, ¾ populace

konzumují 18% zdrojů. Problém odpadu:

Kontaminace vzduchu, vody a půdy Důsledky: nemoci, ozónová díra, globální oteplování

Ničení biosféry – rostlin a živočichů: Narušení ekosystému na úrovni místní i globální Hlavní problém: kácení deštného pralesa

Využívání biotechnologií: V zemědělství, zootechnice, lékařství, ochraně životního prostředí – jejich

důsledky pro lidské zdraví, dopad na životní prostředí a ekonomiku, a tedy také jejich dovolenost z etického hlediska, jsou předmětem diskuse.

Odpovědnost za etické využívání biotechnologií mají vědci a technici, kteří je tvoří, podnikatelé, kteří je vyrábějí a obchodují s nimi, politici, kteří vytvářejí legislativní rámec pro tyto činnosti, pracovníci médií, kteří ovlivňují veřejné mínění.


Společná odpovědnost Ochrana životního prostředí představuje

výzvu pro celé lidstvo, jde o společnou a univerzální povinnost respektovat kolektivní dobro.

Tato odpovědnost se vztahuje i k budoucím generacím.

Odpovědnost vůči životnímu prostředí musí dojít svého odpovídajícího výrazu také v právní oblasti.

Také každá ekonomická aktivita musí dbát na ochranu životního prostředí a kalkulovat s náklady na ni – zde je nutná regulace státu, protože tržní ekonomika s ekologickým rozměrem nepočítá. (KSNC 466-470)


Životní prostředí a sdílení statků

Aplikace zásady univerzálního určení statků: ekologická krize postihuje především ty nejchudší, proto především k nim by měly směřovat snahy o nápravu.

Současné ekologické problémy, které mají planetární rozměry, mohou být účinně řešeny jedině díky mezinárodní spolupráci, která je s to zajistit větší koordinaci využívání pozemských zdrojů.


Univerzální určení statků a soukromé vlastnictví

•Tento princip vyplývá ze zásady společného dobra. Jde o přirozené právo každého člověka. Má vyšší hodnotu než právo na soukromé vlastnictví.

Bůh daroval zemi všem lidem, proto všichni lidé

mají mít podíl na hmotných statcích. Každý člověk musí mít možnost dosáhnout takové úrovně

blahobytu, která je nezbytná k jeho plnému

rozvoji.

•To se týká i vlastnictví pozemků a výrobních prostředků, jejich užívání však musí přinášet prospěch všem. Společné dobro je cílem, soukromé vlastnictví prostředkem.

•Sociální stát stanovuje nutné přerozdělování zisků zákonem.

Právo vlastnit majetek patří k základním lidským právům, je součástí lidské

důstojnosti. Je zdůrazněno ve všech

sociálních encyklikách.


Nový životní styl Závažné ekologické problémy vyžadují účinnou

změnu mentality, která by vedla k přijetí nového životního stylu, „v němž by určujícími prvky při rozhodování o spotřebě, šetření a investicích bylo hledání pravdy, krásy, dobra a spojení s ostatními v zájmu společného růstu“ (Centesimus annus, 36).

Charakteristiky: střízlivost, umírněnost, sebekázeň na rovině osobní i společenské; opuštění logiky pouhého konzumu a podpora takových forem produkce, které budou respektovat řád stvoření a uspokojovat základní potřeby všech; vědomí vzájemné závislosti, která propojuje všechny obyvatele Země; postoj vděčnosti a uznání vůči Bohu – Stvořiteli. (KSNC 486-487)


Pokoj a dobro: VII. Humánní ekologie 44: Populace roste v zemích, kde neroste

spotřeba, a spotřeba roste v zemích, kde neroste populace. Tento vývoj je nerovnovážný a trvale neudržitelný.

46: Reálný socialismus byl méně úspěšnou a ekologicky nešetrnou variantou vývoje. Snaha o růst spotřeby v nevýkonném systému se uskutečňovala často na úkor poškozování životního prostředí.

47: V 90. letech se realizovala mnoho ekologických projektů (odsiřovací zařízení, čističky odpadních vod, ekologicky šetrné způsoby výroby, třídění odpadu, filtrace vzduchu a zachycování emisí…), blížíme se úrovni západních zemí.

49: životní styl dobrovolné skromnosti, kultura služby a dávání, opuštění výlučného důrazu na kvantitativní materiální růst. Příklad Ježíšova života, odkaz na osobnost sv. Františka z Assisi (pokoj a dobro).


Globální sociální situace Kdyby byli obyvatelé světa soustředěni do vesnice o tisíci

obyvatelích, pak: Polovina z nich by žila v chudobě 700 by bylo barevných a 300 bílých 60 lidí by vlastnilo polovinu veškerého majetku, 940 lidí druhou

polovinu Narůstají sociální rozdíly jak mezi rozvinutými a rozvojovými

zeměmi, tak také uvnitř jednotlivých zemí. Se vzrůstajícím ekonomickým bohatstvím vzrůstá také relativní chudoba.

Z přibližně 190 států světa se asi 130 počítá mezi státy rozvojové:

Nachází se v jižní části planety Země Žije v nich 85% obyvatelstva Využívají ¼ světové produkce V posledních 60 letech se v nich odehrávají téměř všechny války Dochází v nich k mnoha sociálním konfliktům Stále se zvětšuje jejich dluh vůči rozvinutým státům (1960: 18

miliard dolarů, 1996: 2 bilióny dolarů, tj. 115krát víc) Odpovědnost za tento stav leží na obou stranách Sociální dokumenty církve (PP, GS II-5,2, SRS) nedávají shrnující

analýzu problematiky rozvojových zemí – reflexe církve zde potřebuje doplnění.

Paul Collier: Miliarda nejchudších. Proč se některým zemím nedaří a co s tím? (Vyšehrad)

Mnohé z rozvojových zemí se vskutku prudce rozvíjejí a staly se součástí globální ekonomiky. Opravdový třetí svět se dnes smrskl zhruba na padesát států, v nichž žije miliarda nejchudších. Těmto zemím brání v rozvoji rozličné pasti, jejichž vinou dochází k trvalé stagnaci, nebo dokonce k propadu. Pojmenovat ony pasti a nalézt z nich východisko se na základě přesných analýz pokouší oxfordský profesor ekonomie Paul Collier.

Pasti: Přírodní bohatství Ozbrojený konflikt Zeměpisná poloha Špatná vláda


Aplikace principů Lidská důstojnost: respekt k

základním lidským právům bez ohledu na sociální, etnická nebo kulturní východiska.

Společné dobro: mají do něj být zahrnuti všichni lidé planety Země.

Solidarita: nejen mezi jednotlivci, ale také na úrovni politické a ekonomické.

Subsidiarita: vytvářet prostor pro vlastní rozvoj, ne pouze paternalisticky pomáhat.



Populorum progressio Encyklika Pavla VI. – 1967

Téma: sociální konflikty na globální úrovni, hledání řešení problému nerovnosti mezi vyspělými a rozvojovými státy.

Úhel pohledu: svět je nemocný; chudé národy světa s hněvem povstanou proti bohatým; je třeba hledat nové formy světové vlády.

Důrazy: vzdělání – alfabetizace, demografický růst (zdůraznění svrchovaného práva rodičů rozhodovat odpovědně o počtu dětí; není zde zmínka o antikoncepci – před vydáním HV), založení komise Iustitia et Pax (5) a Caritas Internationalis (46); dialog mezi kulturami a inkulturace; omluva za nedostatečnou inkulturaci historických křesťanských misií (12)

3. Dnes nejvíc záleží na tom, aby všichni byli přesvědčeni a cítili, že sociální otázka nyní nabyla světových rozměrů. Náš předchůdce blahé paměti Jan XXIII. to řekl naprosto jasně a 2. vatikánský sněm to potvrdil ve své pastorální konstituci O církvi v dnešním světě. Ponaučení v ní obsažená jsou nadmíru vážná; kromě toho je nejvyšší čas začít se jimi řídit. Národy trpící hladem volají s nářkem o pomoc k národům, které mají blahobyt. Církev se chvěje dojetím před tímto úzkostlivým voláním a obrací se na každého jednotlivce, aby s láskou konečně popřáli sluchu svým bratřím, kteří snažně prosí o pomoc.

4. Ještě předtím, než nám bylo svěřeno vedení katolické církve, nás dvě cesty, jedna do Latinské Ameriky (1960) a druhá do Afriky (1962), přivedly do přímého styku se skličujícími problémy, které sužují tyto světadíly plné života a naděje. Když jsme pak byli vybráni pro úřad Nejvyššího velekněze, mohli jsme na svých dalších cestách do Palestiny a do Indie vidět na vlastní oči a takřka vlastníma rukama se dotknout obrovských těžkostí, s kterými se musí vypořádávat tyto národy se starou kulturou, aby dosáhly vlastního rozvoje. A téměř před koncem Druhého vatikánského sněmu se nám řízením Božím naskytla příležitost obrátit se přímo k Valnému shromáždění Spojených národů a před tímto světovým parlamentem se stát mluvčím chudých národů.


5. Konečně nedávno, v touze splnit přání sněmu a ukázat, jak Apoštolský stolec podporuje spravedlivou a velkou věc rozvojových národů, jsme považovali za svou povinnost zřídit při Římské kurii zvláštní papežskou komisi, jejímž úkolem by bylo probouzet "v celém Božím lidu plné vědomí úkolu, jejž mu svěřila dnešní doba, totiž podporovat rozvoj chudších národů, šířit sociální spravedlnost mezi národy a pomáhat těm, které ještě nedosáhly náležitého rozvoje tak, aby ho jednou dosáhly svým vlastním přičiněním"; Spravedlnost a mír je název i program této komise. Nepochybujeme, že k uskutečnění tohoto programu se k našim katolickým synům a křesťanským bratrům chtějí se svou usilovnou prací připojit také všichni lidé dobré vůle. K nim všem se dnes obracíme se svou naléhavou výzvou ke společné práci za všestranný rozvoj člověka i za rozvoj celého lidstva.


8. I když toto všechno přiznáme, přesto je jasné, že tyto struktury zřejmě nestačí čelit tvrdé skutečnosti moderní ekonomiky. Ponechá-li se společenské uspořádání ve světě svému běhu, pak jeho mechanismus nepovede k odstranění nerovnosti mezi národy, ale k jejímu zhoršování; bohaté národy se těší rychlému rozvoji, kdežto chudé se rozvíjejí jen pomalu. Nerovnováha se zvětšuje: jedny národy vyrábějí vzhledem k svému počtu obyvatel nadbytek potravin, druhým národům zase nedůstojně chybějí, anebo nevědí, zdali to málo, co vyprodukovaly, budou moci vyvézt jinam.

12. Církev, věrná učení a příkladu svého božského zakladatele, který úkol, s nímž přišel od Boha, odůvodňoval tím, že chudým se má hlásat evangelium, nikdy neopomíjela podporovat u národů, jimž přinesla křesťanskou víru, také humánní pokrok. Katoličtí misionáři spolu s kostely stavěli totiž také nemocnice a útulky, školy a univerzity. Učili domácí obyvatelstvo, jak co nejlépe využívat zdrojů své země, a tak je často chránili před hrabivostí cizinců. Jistě, jejich práce jako každá jiná lidská práce nebyla vždycky dokonalá, někteří misionáři snad někdy vměšovali do hlásání pravého poselství evangelia způsob myšlení a života své domovské země. Přesto dovedli tamější formy života nejen respektovat, ale i rozvíjet.


22. Hned na první stránce Písma svatého čteme tato slova: "Naplňte zemi a podmaňte si ji„; ta slova nás učí, že všechno na světě bylo stvořeno pro člověka a že mu bylo svěřeno jako úkol, aby svět svým rozumem a vlastním úsilím zdokonaloval a svou prací si jej podmanil. Je-li však země stvořena, aby každému dávala prostředky pro jeho existenci a nástroje k jeho rozvoji, pak každý člověk má právo, aby na ní našel to, co nutně potřebuje. Druhý vatikánský sněm to znovu připomněl tímto výrokem: "Bůh určil zemi a všechno, co je na ní, k užívání všem lidem a národům, takže stvořených statků se má dostat všem spravedlivou měrou; to žádá spravedlnost provázená láskou.“ Jakákoliv ostatní práva - i právo soukromého vlastnictví a svobodného obchodu - jsou oné zásadě podřízena; nesmějí překážet jejímu uskutečňování, ale naopak je usnadňovat. Je třeba pokládat za vážnou a naléhavou sociální povinnost vrátit těmto právům jejich původní smysl.


23. "Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce - jak v něm může zůstávat Boží láska?“ Je všeobecně známo, s jakou rozhodností církevní otcové učili, jak mají jednat ti, kdo mají majetek, vůči těm, kdo jsou v nouzi: "Není z tvého majetku," říká na příklad svatý Ambrož, "co uštědřuješ chudákovi. Ty mu jen vracíš, co mu patří. Ty si přisvojuješ to, co bylo dáno pro společné užívání všem. Země patří všem, ne bohatým." To znamená, že soukromé vlastnictví není pro nikoho právem nejvyšším a bezvýhradným. Nikdo si nesmí ponechat pro své výhradní užívání to, co přesahuje jeho osobní potřebu, když druhým scházejí věci potřebné k životu. Jedním slovem, "podle tradičního učení církevních otců a velkých teologů se právo na vlastnictví nikdy nesmí uplatňovat ke škodě obecného blaha". Dostanou-li se do rozporu získaná práva jednotlivců se základními potřebami společnosti, pak je věcí státní moci "hledět tento protiklad vyřešit aktivní spoluprací jednotlivců i sociálních skupin".

24. Obecné blaho tedy někdy vyžaduje vyvlastnění, jsou-li některé majetky překážkou společenskému blahobytu, ať už proto, že jsou příliš velké, nebo že se jich málo nebo vůbec neužívá, anebo že z nich plyne bída pro obyvatelstvo, nebo že působí velkou škodu zájmům celé země.


37. Je pravda, že příliš často znamená rychlý demografický růst další překážku rozvoje: počet obyvatelstva se zvyšuje rychleji než disponibilní zdroje obživy, takže se zdánlivě ocitáme ve slepé uličce. Za této situace nechybějí úmysly brzdit demografický růst radikálními opatřeními. Není pochyb, že veřejná moc má v mezích své pravomoci zasahovat, provádět vhodnou osvětovou činnost, realizovat vhodná opatření, pokud jsou ve shodě s požadavky mravního zákona a naprosto se zachovává spravedlivá svoboda manželů. Bez nezcizitelného práva na manželství a na potomstvo neexistuje opravdová důstojnost člověka. O počtu dětí rozhodují po svědomitém uvážení rodiče; před Bohem, před sebou samými, před dětmi, které už mají, a před společenstvím, k němuž náležejí; a jsou přitom poslušni hlasu svého svědomí, poučeného autenticky vykládaným Božím zákonem a posilovaného důvěrou v Boha.


47. Každý musí zpytovat svědomí, které poukazuje na nové požadavky dnešní doby. Je každý člověk ochoten svými penězi podporovat akce a opatření ve prospěch chudých? Platit více daní, aby veřejná moc mohla zvětšit svou pomoc na rozvoj druhých? Koupit dovezené výrobky za vyšší cenu, aby výrobci bylo zaplaceno spravedlivěji? Je ochoten v případě potřeby, je-li mladý, odejít ze své vlasti, aby pomáhal novým národům v jejich rozvoji?

51. Musíme však jít ještě dále. Na mezinárodním eucharistickém kongresu v Bombaji jsme žádali od vlád států, aby část výdajů na zbrojení použily k založení velkého světového fondu, z něhož by se pomohlo nejchudším národům. Účinný nástroj především proti bídě je zároveň účinným nástrojem rozvoje národů. Jedině spolupráce na úrovni světové, jejímž symbolem a nástrojem by byl zmíněný světový fond, by zároveň umožnila jednak překonat neplodné soupeření, jednak přinést plodný a pokojný dialog mezi všemi národy.


58. Pravidla volného obchodu sama o sobě nemohou tedy řídit celosvětové mezinárodní vztahy. Naopak jsou prospěšná, jde-li o partnery, jejichž hospodářské podmínky se od sebe příliš neliší; dokonce podněcují další rozvoj a podle zásluhy odměňují výkonnost. Proto v nich vidí průmyslově vyspělé země spravedlivý zákon. Jinak je tomu, nutno říci, jsou-li podmínky obou zemí příliš rozdílné: ceny, na nichž se obchodníci liberálně shodnou, mohou mít veskrze nespravedlivé následky. Třeba přiznat, že základní zásada takzvaného liberalismu jako normy obchodování se tu ukazuje velice pochybenou.

74. S mimořádnou radostí se dozvídáme, že v některých státech se může vojenská služba nahradit službou sociální nebo zkrátka jinou službou - aspoň zčásti. Žehnáme takovým iniciativám a lidem dobré vůle, kteří je uskutečňují. Kéž všichni, kdo vyznávají, že jsou učedníky Kristovými, uposlechnou jeho výzvy: "Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě; byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.„ Nikdo nemůže zůstat lhostejný k osudu svých bratří, kteří živoří v bídě, jsou vydáni na pospas nevědomosti a jsou obětmi životní nejistoty. Srdce kteréhokoli křesťana musí mít soucit s touto bídou, jako ho mělo srdce Kristovo, když říkal: "Je mi líto zástupů."


79. Někteří lidé snad budou považovat tyto naděje za utopii. Může se však stát, že se ukáže mylným jejich realismus, protože si dosud neuvědomili dynamismus tohoto století, v němž lidé chtějí žít v těsnějších bratrských vztazích, a ačkoli jsou spoutáni nevědomostmi, omyly a proviněními a často upadají zpět do barbarství nebo bloudí daleko od cesty spásy, přesto - a třeba i bezděky - se přibližují ke svému Stvořiteli. Ovšemže toto snažení o lidštější způsob života vyžaduje námahu a zahrnuje i nepříjemnosti: avšak právě útrapy, když je na sebe bereme z lásky k bratřím a k jejich prospěchu, mohou velmi přispět k pokroku lidské rodiny. Křesťané totiž vědí, že oni, protože jsou spojeni se smírnou obětí božského Spasitele, nejvíce napomáhají k budování Kristova těla, aby došlo své plnosti ve shromáždění Božího lidu.

85. Protože však - je namístě přiznat - lidem se vede špatně přečasto proto, že o těchto věcech nedostatečně přemýšlejí a uvažují, voláme všechny rozvážné a moudré lidi, katolíky, křesťany, ty, kdo uctívají Boha, ty, kdo žízní po nejvyšší pravdě a spravedlnosti, tj. všechny lidi dobré vůle, a slovy Ježíše Krista je snažně prosíme: "Hledejte, a naleznete", otevřete cesty, které vzájemnou pomocí, prohloubením vědění a stále se šířící láskou nastolí bratrštější život, tak aby lidská společnost opravdu spočívala na shodě mezi všemi.



Solicitudo rei socialis

Encyklika Jana Pavla II., 1987 – 20 let po PP Reakce na stálé prohlubování

ekonomických a sociálních rozdílů mezi rozvinutým a rozvojovým světem

Povinnost církve a křesťanů angažovat se pro chudé

Témata: vzdělání, diskriminace, vykořisťování, lidská práva, ekologie, lidský rozvoj (rozbor problémů ve světle teologie)

Smlouva pro hospodářskou a ekologickou spravedlnost

Závěrečný dokument 24. valného shromáždění Světové aliance reformovaných církví v Akkře (Ghana) 30. 7. - 13. 8. 2004

Základní příčiny masivního ohrožení života jsou především produktem nespravedlivého ekonomického systému, který je obhajován a chráněn politickou a vojenskou mocí.

Tato krize je v přímém vztahu k rozvoji neoliberální ekonomické globalizace. 10. Tato ideologie, která o sobě tvrdí, že k ní neexistuje žádná alternativa, žádá od chudých a od stvoření nekonečné oběti. Falešně slibuje, že může svět zachránit nastolením bohatství a blahobytu. Vystupuje s nárokem, že chce ovládnout všecky životní sféry a žádá absolutní následovnictví, což se rovná modloslužbě.


16. Na pozadí naší reformované tradice a pochopení znamení časů prohlašuje valné shromáždění Světové reformované aliance, že globální ekonomická spravedlnost je podstatná pro integritu naší víry v Boha a naše následování jako křesťanek a křesťanů. Věříme, že integrita naší víry je v sázce, jestliže mlčíme nebo odmítáme jednat tváří v tvář neoliberální ekonomické globalizaci. Proto vyznáváme před Bohem a mezi sebou navzájem:

19. Proto odmítáme dnešní světový hospodářský řád, zaváděný globálním neoliberálním kapitalismem. Říkáme Ne také ke všem jiným hospodářským systémům - včetně absolutně plánovaných ekonomik - které opovrhují Boží smlouvou tím, že z plnosti života vylučují chudé a zranitelné a celek stvoření. Odmítáme každý nárok na ekonomické, politické a vojenské impérium, které podvrací Boží svrchovanost nad životem a jedná v rozporu s Boží spravedlivou vládou.

25. Proto odmítáme každou ideologii nebo ekonomický režim, který staví zisk nad lidi, který nepečuje o celé stvoření a ty Boží dary, které jsou určeny pro všechny, vyhlašuje za privátní vlastnictví. 10

Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok / ETF 2013 34


35

Rozvojová pomoc Rozvojová pomoc: aktivity států, organizací i jednotlivců směřující k

řešení problémů rozvojových zemí Rozvojová spolupráce: dnes preferovaný termín (místo rozvojové

pomoci) – zdůrazňuje partnerství mezi zemí poskytovatele a příjemce při plánování i realizaci projektů. Zahrnuje

podporu finanční a materiální (např. stavba škol, nemocnic), předávání know-how (např. vzdělávání učitelů, školení porodních asistentek

i státní správy) Rozvojová politika: strategie (státu, organizace) vůči rozvojovým

zemím. Podle závazku přijatého všemi státy OSN by měly vyspělé země

na rozvojovou spolupráci vyčlenit 0,7 procenta svého HDP. To se však dosud nepovedlo naplnit.

Humanitární pomoc: krátkodobá materiální a logistická pomoc poskytovaná z humanitárních důvodů, typicky jako důsledek humanitárních krizí. Od rozvojové pomoci se liší především krátkodobostí a řešením pouze bezprostředních rizik. Základními cíli humanitární pomoci je:

zachránit lidské životy zajištění základních lidských potřeb (voda, jídlo, přístřeší) poskytnutí základní hygienické a zdravotnické pomoci10


36

Koncepce rozvojové politiky Teorie mnohem většího koláče = teorie globálního ekonomického

růstu: makroekonomická teorie, která zdůrazňuje, že celkový ekonomický růst a liberální tržní mechanismy způsobí zbohatnutí nejen bohatých, ale i chudých, a že globální ekonomický růst je jediným možným způsobem pro snížení chudoby. (Stoupající příliv zvedne všechny lodě.) Hlásí se k ní především konzervativní liberálně zaměření ekonomové.

Teorie přerozdělení koláče je protikladnou teorií: zdrojů je dostatek a extenzivní rozvoj (mnohonásobné zvýšení průmyslové výroby) není únosný a udržitelný. Příčinou chudoby jsou ekonomické mechanismy, které způsobují i přes ekonomický růst prohlubování rozdílu mezi bohatými a chudými. Vyvlastňování a koncentrace půdy v rukou několika tisíc boháčů mají za následek migraci obyvatel do měst, kde však často žijí pod hranicí bídy, protože zde není dostatek práce. Hlavní příčina ekologických problémů a bídy je v nadměrném konzumu vyspělých států na úkor rozvojových zemí. Řešení: dobrovolná skromnost vyspělých zemí, politicko-ekonomické změny mající za následek podporu místního podnikání v zemích třetího světa. Bližší levicovému a ekologickému myšlení.

Trvale udržitelný rozvoj je teorie integrující oba principy. Je třeba hledat rovnováhu mezi oběma koncepcemi, jejich zastánci se však liší v tom, jak je vyvážit.

10

William Easterly: Břímě bílého muže Za posledních 50 let poskytl Západ

rozvojovým zemím 2,3 trilionu dolarů (angl. trilion = čes. bilion, tj. v přepočtu 2,3 x 18 = cca 40 bilionů Kč, tedy státní rozpočet ČR za čtyřicet let; to je asi 0,3 % HNP bohatých zemí).

Přesto se nedaří omezit hlad, léčit nemoci, zajistit všem vzdělání nebo pitnou vodu.

Je třeba zajistit, aby se pomoc k chudým skutečně dostala.

Plánovači x hledači


Plánovači x hledači K prevenci malárie stačí moskytiéra za 5

dolarů, k léčení lék za 12 centů. Přesto malárie postihuje ročně tři sta milionů lidí a umírá na ni každý rok až milion dětí.

Plánovači mají globální projekty – hledači se přizpůsobují místním podmínkám.

Plánovači rozhodují, co se má dodat – hledači zjišťují, po čem je poptávka.

Plánovači se nedozvědí, jestli to, co bylo třeba, bylo i dodáno – hledači se ujišťují, jestli je zákazník spokojený.



39

Celosvětová snaha bojovat s extrémní chudobou ve světovém měřítku není nová a na půdě OSN se diskutuje od počátku padesátých let. Nejčastěji se projevovala ve snaze zvýšit financování tzv. rozvojové pomoci, což se ovšem nedařilo a nedaří. Již v padesátých letech vedla tato snaha k tomu, že bylo navrženo, aby bohaté země přispívaly jedním procentem svého HDP na rozvoj chudých zemí, což bylo nakonec schváleno na Konferenci OSN pro obchod a rozvoj v roce 1964. Toto číslo bylo ovšem stále častěji napadáno a tak v r. 1969 navrhla Světová banka 0,7 % HDP na rozvojovou pomoc. K tomu se také zavázalo valné shromáždění OSN v roce 1970. Jakkoli je tento závazek neustále opakován na konferencích a valných shromážděních OSN, je dnes většina bohatých zemí daleko za těmito závazky.

Až v září roku 2000 na Summitu tisíciletí všech 189 členských států OSN spolu s Vatikánem a Švýcarskem ztvrdilo své odhodlání odstranit extrémní chudobu na naší planetě, její příčiny a následky do roku 2015.

Základní osnovou se stalo 8 rozvojových cílů rozpracovaných do osmnácti úkolů. Ačkoliv jsou Rozvojové cíle tisíciletí z různých stran kritizovány pro opomenutí určitých témat, úspěch představuje už jen ten holý fakt, že se na nich 191 států světa shodlo a k jejich plnění se zavázalo.

Vynaložíme maximální úsilí na to, abychom osvobodili všechny muže, ženy i děti z drtivých a ponižujících podmínek extrémní chudoby, kterým je v současnosti vystavena více než miliarda lidí. Jsme odhodláni každému poskytnout právo na rozvoj a osvobodit celý lidský rod od nedostatku.

Deklarace tisíciletí Září 2000 Přijato 189 členskými státy OSN

10

Rozvojové cíle tisíciletí


40

1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad Úkol 1: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího

než 1 USD na den. Úkol 2: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem.

2. cíl: Dosáhnout základního vzdělání pro všechny Úkol 3: Do roku 2015 zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i

chlapci, dokončit základní školu. 3. cíl: Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve

společnosti Úkol 4: Do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním

školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému. 4. cíl: Snížit dětskou úmrtnost

Úkol 5: Do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let. 5. cíl: Zlepšit zdraví matek

Úkol 6: Do roku 2015 snížit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti. 6. cíl: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi

Úkol 7: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS. Úkol 8: Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závažných

onemocnění.10



41

7. cíl: Zajistit udržitelný stav životního prostředí Úkol 9: Integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých

států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů. Úkol 10: Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k

nezávadné pitné vodě a základní hygieně. Úkol 11: Do roku 2020 dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů

obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů). 8. cíl: Budovat světové partnerství pro rozvoj

Úkol 12: Dále rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na jasných pravidlech, předvídatelnosti a absenci diskriminace (včetně závazku usilovat o dobré vládnutí, rozvoj a snižování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni).

Úkol 13: Řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh pro vývoz z těchto zemí bez zatížení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů pro nejvíce zadlužené země a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci zemím, které se zavázaly ke snížení chudoby atd.).

Úkol 14: Řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států.

Úkol 15: Komplexně řešit problém zadlužení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost dluhu u zadlužených zemí.

Úkol 16: Ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit a realizovat strategie směřující k zajištění slušné a produktivní práce pro mladé lidi.

Úkol 17: Ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k dostupným základním lékům v rozvojových zemích.

Úkol 18: Ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit rozvojovým zemím výhody nových technologií především v informační a komunikační oblasti.

10


Rozpory s názorem některých křesťanských církví (např. katolická, evangelikální)

Antikoncepce jako prostředek k regulaci porodnosti a prevence přelidnění (cíl 5.3)

Problém přelidnění: už není aktuální, porodnost se snižuje se vzrůstajícím blahobytem, očekává se stagnace na 9 – 10 mld. kolem r. 2050.

Prezervativ jako nástroj k prevenci HIV/AIDS (cíl 6.2) – Easterly 263.



Zadlužení rozvojových zemí Už více než čtvrt století představuje dluhová krize jeden z

nejpalčivějších problémů s nímž se potýkají málo rozvinuté země, ale i některé středně silné ekonomiky.

Nesplatitelné dluhy znemožňují nejen ekonomický rozvoj, ale zároveň omezují přístup obyvatel ke vzdělání a uspokojení základních životních potřeb.

Nedostatečné příjmy nejzadluženějších a nejchudších zemí stačí sotva na splácení úroků a nezbývá dostatek prostředků na zdravotnictví a boj s pandemiemi, jakými je HIV/AIDS, malárie, tuberkulóza a malomocenství.

Dluhová krize je také jednou z hlavních příčin toho, že denně umírá na sto tisíc lidí hladem a podvýživou.

Již déle než dvacet let mezinárodní finanční instituce, OSN a vlády věřitelských zemí přicházejí s řešeními, která jsou, jak se vždy znovu ukazuje, neúčinná. Právě v případech, kdy dlužnické země přesně plnily všechny uložené podmínky, spojené s restrukturalizací nebo odpuštěním části dluhu, se často dostaly znovu do stejných nebo i horších potíží.


Hodnoty, na nichž má být založeno mezinárodní společenství

Tématem globální sociální spravedlnosti se zabývají encykliky Populorum progressio (Pavel VI. 1967) a Solicitudo rei socialis (Jan Pavel II. 1987).

Mezinárodní společenství musí vycházet z ústředního postavení lidské osoby a jeho uspořádání musí účinně směřovat k univerzálnímu společnému dobru.

Mezinárodní soužití se zakládá na týchž hodnotách, jaké musí charakterizovat soužití mezi lidskými bytostmi: pravda, spravedlnost, solidarita a svoboda (KSNC 433).

Vytvoření takového společenství nebude možné, dokud budou existovat státní ideologie, které tyto hodnoty neuznávají (materialismus, rasismus, nacionalismus, náboženská nesnášenlivost apod.).

Mezinárodní vztahy musí být regulovány právem, které všechny zúčastněné státy přijmou jako závazné. Mezinárodní společenství se pak stává právní komunitou, která se zakládá na suverenitě každého členského státu bez vazeb poddanosti, které by popíraly nebo omezovaly jeho nezávislost (KSNC 434).

Existence práva závazného pro více států (příp. pro všechny státy) předpokládá shodu o základních hodnotách a etických principech. V současné době kulturní a náboženské plurality je velmi náročné této shody dosáhnout (jeden z pokusů: světový étos).


Nástroje změny

Regulace mezinárodního obchodu, aby nediskriminoval produkty pocházející z chudých zemí

Podpora ochrany lidských práv i v méně rozvinutých oblastech

Rozvoj občanské společnosti tak, aby byly podporovány kulturní a etnické menšiny

Regulace mezinárodního finančního systému tak, aby vycházel z reálné ekonomiky a sloužil jí

Snížení vnější zadluženosti rozvojových států

Podpora všech stupňů a všech forem vzdělání v rozvojových zemích


OSN a její podpora ze strany církve

Katolická církev považuje za nutné ustanovit „celosvětovou, všemi uznávanou veřejnou autoritu, která by měla účinnou moc zajišťovat všem bezpečnost, spravedlnost a respektování práv“ (GS 82).

V současné době tuto úlohu plní Organizace spojených národů (zal. 1945), která je proto církví podporována.

Veřejná moc světového společenství však nemá omezovat pravomoci jednotlivých vlád, ale naopak má usilovat o to, aby na celém světě vznikly takové podmínky, v nichž by veřejné autority i jednotlivci mohli s větší jistotou uskutečňovat své poslání , plnit své povinnosti a užívat svých práv (Pacem in terris, 141).


Právní osoba Svatého stolce Svatý stolec (Apoštolský stolec) má plnou mezinárodní

subjektivitu jakožto suverénní autorita, která realizuje vlastní právní působnost.

Vnitřní suverenita uvnitř církve, která je organizačně jednotná a nezávislá

Vnější suverenita uznávaná v rámci mezinárodního společenství

Diplomatická služba Svatého stolce je nástroj, který působí ve prospěch svobody církve, ale také ve věci obrany a rozvoje lidské důstojnosti, a zasazuje se ve prospěch společenského uspořádání, které se zakládá na hodnotách spravedlnosti, pravdy, svobody a lásky (KSNC 444, 445).

Mezinárodní aktivity Svatého stolce: Aktivní i pasivní právo na diplomatické zastupování Jednání se státními autoritami o situaci církve v daném státě Účast v mezivládních organizacích, zejména těch, které jsou

zřízeny pod záštitou OSN Zprostředkování v případě konfliktů


Tematické okruhy k testu Základní pojmy: sociální a individuální etika,

sociální skutečnost, křesťanská sociální etika (obecná a speciální), sociální nauka církve.

Historický kontext: sociální a církevní situace 19. století (dělnická otázka), vznik a vývoj SNC, sociální encykliky, list Pokoj a dobro, Iusititia et Pax.

Alternativní směry: protestantská, pravoslavná soc. etika, teologie osvobození.

Zásady (principy) KSE: lidská důstojnost, společné dobro, solidarita, subsidiarita.

Ke každé speciální oblasti sociální etiky: zásady, kterými by se měla řídit, jejich teologické (biblické) zdůvodnění, dokumenty, které o ní mluví.

Date post:	15-Jan-2016
Category:	Documents
Upload:	grazia
View:	26 times
Download:	0 times

Křesťanská sociální etika

Documents