Křesťanská sociální etika - JABOK · Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok/ ETF...

Křesťanská sociální

etika

Jabok, ETF 2018

09 Křesťanská sociální etika. M. Martinek.

Jabok/ ETF 2018 2

9. KULTURA, VZDĚLÁNÍ,

MÉDIA


Jabok/ ETF 2018 3

Oblasti křesťanské sociální etiky

Úroveň státní:

Politika, právo (GS II-4; Centesimus annus)

Hospodářství (GS II-3; Rerum novarum, Centesimus annus)

Práce (Laborem exercens)

Rodina (GS II-1, Familiaris consortio)

Vzdělání, kultura, média (GS II-2)

Úroveň globální:

Ekologie

Mír (GS II-5,1; Pacem in terris)

Sociální spravedlnost (GS II-5,2; Populorum progressio, Solicitudo rei socialis, dokument Ghana)


Jabok/ ETF 2018 4

Pojem a teorie kultury

Axiologické (hodnotové, subjektivní) pojetí kultury považuje za kulturu vrcholné projevy lidského ducha (věda, umění, vzdělání)

Antropologické (objektivní) pojetí kultury: Kultura jsou významy a hodnoty sdílené určitou skupinou.

V širším smyslu lze chápat kulturu jako souhrn duchovních a materiálních, intelektuálních a afektivních rozlišujících rysů, které charakterizují nějakou společnost nebo sociální skupinu. Kultura pak zahrnuje nejen umění a literaturu, ale také způsoby života, základní práva lidské bytosti, hodnotové systémy, tradice a náboženství.

Žijeme v době multikulturní: každá lidská skupina má právo na svou kulturu, žádná lidská kultura není hodnotnější než jiná (doktrína plurality a relativity kultur x etnocentrismus)

Enkulturace (vrůstání individua do vlastní kultury), akulturace (vzájemné působení kultur) – transkulturace (přijetí prvků jedné kultury většinou kultur ostatních), dekulturace (zničení jedné kultury převahou kultury jiné); Huntington – současné kultury (rovina globální – národní – místní = subkultury)


Jabok/ ETF 2018 5

Základní prvky kultury Každou kulturu lze charakterizovat pomocí pěti

základních prvků, jimiž jsou jazyk, zvyky, technologie, hodnoty a instituce. Tyto prvky popisují všechny podstatné dimenze života dané kultury: jazyk vyjadřuje dimenzi symbolickou, zvyky ukazují dimenzi etickou, technologie objasňují dimenzi ekonomickou, hodnoty dimenzi axiologickou, instituce popisují dimenzi politickou.

Součástí každé kultury je také náboženství, to však nelze zařadit jako další prvek k uvedeným pěti – náboženství totiž zasahuje zásadním způsobem do všech těchto oblastí a lze ho proto považovat spíše za jakési jednotící pojítko, které stojí v základu každé kultury. Podle G. Van der LEEWA byl dokonce kult první kulturou a „nachází se v počátku každé kultury“.

Umění

Základní součást lidské kultury; v Evropě bylo hlavním kulturním zdrojem křesťanství

Nepodléhá tržním zákonům

Může být veřejným či soukromým statkem

Pozitivní externalita

Je úkolem společnosti (státu) podporovat umění


Jabok/ ETF 2018 6


Jabok/ ETF 2018 7

Etika a kultura

Právo na kulturu

VDLP 27 (1): „Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích.“

Listina základních práv a svobod (25): „Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích.“


Jabok/ ETF 2018 8

Stát a kultura

Stát má etickou povinnost vytvářet právní rámec pro podporu kultury:

Podpora kulturní identity většiny, ale i všech menšin

Podpora účasti všech na vytváření vlastní kultury

Ochrana národního kulturního dědictví (památky, muzea, turistické objekty…)

Podpora rozvoje vědy, umění a vzdělávání

V ČR jsou také církve zařazeny do kompetence Ministerstva kultury.

Financování kultury Argumenty pro zvýšené financování kulturních statků

Produkci, oceňování a distribucí kulturních statku nelze svěřit pouze trhu, protože trh využívá příslušné kulturní statky hlavně k produkcí maximálního zisku. Trh nerespektuje např. tzv. vnitřní hodnotu, již kulturní statky mohou přinášet jak jejich spotřebitelům, tak i jejich producentům

Trh nedokáže zabezpečit neziskovou produkci příslušných kulturních statků v dostatečném množství, kvalitě a čase. Např. soukromý podnikatel bez dotací nemůže dost dobře zajišťovat produkcí některého kulturního statku, jako je např. muzeum, galerie aj.

Spotřeba většiny druhů kulturních statku vede ke vzniku pozitivních externalit. Je proto v zájmu společnosti produkci kulturních statků podporovat a tím zlepšovat celkové sociální a ekonomické poměry ve společnosti.

Argumenty proti: snižuje možnost svobodné volby, vzniká nebezpečí ztráty odpovědnosti

každého občana, obava z neefektivnosti, dochází k efektu přetížení, možnost tzv. nadspotřeby určitého kulturního statku


Jabok/ ETF 2018 9


Jabok/ ETF 2018 10

Kultura a evangelium

Křesťanství často vcházelo do kontaktu s cizími kulturami a ovlivňovalo je: buď dialog a vzájemné působení (Řecko, Řím, Keltové, Slované…) nebo pocit nadřazenosti a vnucování vlastní kultury (Indie, Latinská Amerika…).

Jako zásadní problém to však začíná chápat až tehdy, když se musí konfrontovat s kulturou, kterou samo vytvořilo a dnes na ni ztrácí vliv.

Původ rozporu: vývoj posledních dvou století, kdy se společnost emancipovala od vlivu církve a církev soustavně odmítala moderní vývoj.

Podstata rozporu: Křesťanské hodnoty jsou často nabízeny takovým způsobem a v takové podobě, v jaké je člověk pro svůj život nepotřebuje – jsou v rozporu se současnou kulturou: úkony a rituály (x vnitřní, subjektivní spiritualita), autoritativní moralismus (x autonomní, odpovědná, individualistická etika), dualismus přirozena a nadpřirozena

Nástroj: Papežská rada pro kulturu (založena 1982)


Jabok/ ETF 2018 11

Gaudium et spes 56: Člověk, jenž cítí svou odpovědnost za pokrok kultury, živí v sobě velké

naděje, ale také s úzkostí pohlíží na četné rozpory, které musí řešit: Co dělat, aby častější kulturní styky, které by měly vést k opravdovému

plodnému rozhovoru mezi různými skupinami a národy, neuváděly v nepořádek život těchto společností, nerozvracely moudrost předků a neohrožovaly osobitou povahu jednotlivých národů?

Jak uvolňovat cestu dynamice a šíření nové kultury, aniž tím vezme za své živá věrnost zděděným tradicím? To je zvlášť naléhavé tam, kde se kultura vznikající z nesmírného pokroku vědy a techniky má uvést v soulad s intelektuálním vzděláním, které žije ze studií odpovídajících různým klasickým tradicím.

Jak srovnat rychle pokračující rozrůzňování jednotlivých vědních oborů s nutností vytvářet jejich syntézu a udržet v lidech schopnost nazírání a obdivu, jimiž vede cesta k moudrosti?

Co je třeba dělat, aby všichni lidé na světě mohli mít účast na kulturních hodnotách, když se přitom kultura vzdělanců stává stále nepřístupnější a složitější?

Jak konečně oprávněně přiznat kultuře autonomii, na kterou si dělá nároky, bez sklouznutí do humanismu pouze pozemského nebo dokonce nepřátelského vůči náboženství?


Jabok/ ETF 2018 12

Inkulturace „Inkulturace je dynamický vztah mezi křesťanskou výzvou a

kulturou nebo kulturami; vřazení křesťanského života do kultury; pokračující proces jejich oboustranné a kritické interakce a asimilace.“ (AZEVEDO). Ovlivňování kultury hodnotami evangelia, aniž by se vnucovala lidem institucionální kultura (subkultura?) církve.

Pojem inkulturace v katolické církvi (v protestantských se uvažuje podobně, ale neujal se tento pojem): Catechesi tradendae (CT, 1981, čl. 52): „inkulturace znamená intimní proměnu autentických kulturních hodnot prostřednictvím začlenění do křesťanství a zakořenění křesťanství v různých kulturách.“ Slavorum apostoli (SA, 1985, čl. 21): "vštěpení evangelia do domácí kultury spolu se začleněním této kultury do života církve."

Pokoncilní církev považuje inkulturaci za nový teologický model pro komunikaci církve s náboženstvími, kulturami a sociálními skupinami, které se nepovažují za křesťanské.

dvojí směr inkulturačního procesu: církev se mění, když přijímá prvky kultury, které nejsou cizí evangeliu – kultura se mění, když přijímá hodnoty evangelia, které jí nejsou cizí.


Jabok/ ETF 2018 13

Teologie inkulturace Boží zjevení – sebesdílení Boha: má dějinný charakter a je

vyjádřeno jednáním Božím, kdy on sám vstupuje skrze události a osoby do konkrétní lidské kultury a využívá jejích komunikačních vzorců k tomu, aby lidem, kteří v ní žijí, předal své poselství. V obou těchto situacích, vzájemně od sebe neodlučitelných, jedná sám Bůh metodou inkulturace.

Inkarnace – vtělení = základní princip křesťanství: Bůh se stal člověkem, přijal na sebe vše lidské kromě hříchu, aby nám byl blízko, abychom nemohli mít dojem, že člověku nerozumí. Plně přijal tělesnou omezenost člověka, včetně bolesti a smrti, stejně jako kulturu, v níž žil. Mohl ji přetvořit právě tím, že se stal její součástí.

Analogicky církev: napřed byla součástí židovské kultury, později římské, pak dalších, kam přicházela. Přetvářela každou kulturu tím, že se napřed plně stala její součástí. Jeruzalémský sněm – zásadní inkulturační rozhodnutí: odmítnutí nadbytečných židovských náboženských praktik pro křesťany nežidy. Analogie dnes: odmítnutí nepodstatných náboženských praktik pro nové křesťany (prvky lidové zbožnosti…)


Jabok/ ETF 2018 14

Různost kultur – příklad Latinské Ameriky V oblasti Mezoameriky žije kolem 50 indiánských kultur V Mexiku (105 mil. obyvatel) se počet lidí s převážně domorodým

původem odhaduje na 15 – 25 mil. Více než 8 mil. uvádí jako svůj mateřský jazyk některý z indiánských jazyků.

Téměř dvě třetiny z 12 mil. obyvatel Guatemaly jsou mayského původu, celkem je Mayů asi 10 – 12 mil.

V hornaté oblasti na jižním pobřeží Mexika a Guatemaly existuje nejméně třicet mayských jazykových podskupin, z nichž mnohé nejsou vzájemně srozumitelné. V rámci těchto podskupin se vydělují stovky dialektů a místních variant.

Změna v chápání místních kultur - např. mexická ústava 1995: „Mexický národ má multikulturní charakter, opírající se zejména o indiánské skupiny. Zákon bude chránit a podpoří rozvoj jejich jazyků, kultur, zvyků, zdrojů a forem sociální organizace a zajistí jejich členům účinný přístup k právnímu systému země. V rozhodovacích procesech a správních a soudních řízeních v oblasti zemědělství, které se jich týkají, budou zváženy jejich právní normy a zvyky v mezích stanovených zákonem“ (Ústava, čl. 4).

Interkulturní teologie (Teologie kultur)

Interkulturní teologie je teologickou reflexí procesu interkulturace. Není novou teologickou disciplínou, ale novou perspektivou a novou metodou v teologii. Vychází ze tří procesů:

1. Na počátku dvacátého století žily dvě třetiny křesťanů v Evropě a Severní Americe. Na počátku 21. století žijí dvě třetiny křesťanů v jižní části světa, kde vznikají nové modely církevních teologií. Proto je zřejmá potřeba dialogu mezi místními teologiemi.

2. Předpoklady evropské teologie byly zpochybňovány nejen zvenčí, ale také ve vlastním kontextu – došlo k procesu sekularizace, jímž byl křesťanský referenční rámec marginalizován. Globalizace a migrace zároveň přivedly etnické menšiny, které měly své vlastní kultury a náboženství. Evropští teologové musí čelit multikulturalismu a náboženskému pluralismu ve svých vlastních zemích. V tom se mohou poučit z církví, které musely čelit multikulturalismu od počátku své existence.

3. Druhý vatikánský koncil uznal a schválil tento posun. Karl Rahner řekl, že jeho nejdůležitějším výsledkem je, že se církev dozvěděla, že se stala církví světovou.

Východisko: dialog mezi kulturami, náboženstvími, církvemi, teologiemi, vnitrocírkevními směry.

15 09 Křesťanská sociální etika. M. Martinek.

Jabok/ ETF 2018


Jabok/ ETF 2018 16

Výchova a vzdělání

Nejdůležitější projev kultury, hlavní způsob jejího předávání a rozvíjení. „Každá osoba má právo na výchovu“ (VDLP 26).

Za výchovu a vzdělání svých dětí jsou na prvním místě odpovědní jejich rodiče.

Stát je povinen zajistit výchovu, jestliže toho nejsou schopni rodiče. Vzdělání je dnes nejdůležitější ekonomickou hodnotou, která však

nemůže být nabízena na komerční bázi. Proto musí být jeho hlavním garantem stát. (U nás kritická situace – výdaje na vzdělání jsou nižší než v ostatních vyspělých státech, jsme na 27. místě ze 30 států).)

Církev se účastní procesu výchovy a vzdělání: Pastorací dětí, mládeže a rodin Zřizováním vlastních škol a výchovných zařízení (zvláště významné v

rozvojovém světě, kde tuto úlohu dostatečně neplní stát) Výukou náboženství na státních školách


Jabok/ ETF 2018 17

Odpovědnost za výchovu

Rodina

Výchovné a vzdělávací instituce

Stát – různá pojetí: Stát plně ovládá celý výchovně-vzdělávací proces

(totalita)

Plná autonomie výchovně vzdělávacích institucí s minimálním zasahováním státu (např. v udělování akademických titulů)

Autonomie výchovně vzdělávacích institucí, která je ale zákonem regulována a jejichž kvalita je státem kontrolována (akreditace…)


Jabok/ ETF 2018 18

Církve ve školství v ČR Křesťanské církve jsou aktivními činiteli vzdělávacího systému ČR ve dvou

základních formách: vyučování náboženství na základních a středních školách zřizovaných státem,

krajem, obcí nebo svazkem obcí zřizování a provozování církevních škol

Zákon 3/2002, § 7: (1) Registrovaná církev a náboženská společnost může za podmínek stanovených tímto zákonem k plnění svého poslání získat oprávnění k výkonu těchto zvláštních práv: a) vyučovat náboženství na státních školách podle zvláštního právního

předpisu b) pověřit osoby vykonávající duchovenskou činnost k výkonu duchovenské

služby v ozbrojených silách České republiky, v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná výchova,

c) být financována podle zvláštního právního předpisu o finančním zabezpečení církví a náboženských společností,

d) konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky podle zvláštního právního předpisu,

e) zřizovat církevní školy podle zvláštního právního předpisu, f) zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem

zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství, je-li tato povinnost tradiční součástí učení církve a náboženské společnosti nejméně 50 let; tím není dotčena povinnost překazit trestný čin uložená zvláštním zákonem.

Církevní školy a školská zařízení v ČR (2012)

stupeň školy / druh šk. zařízení Celk. zřizovatel

řím.-kat. ČCE ostatní

mateřské školy 38 23 4 11

základní školy 41 23 9 9

střední školy 36 30 3 3

konzervatoře 2 1 1

vyšší odborné školy 12 5 2 5

základní umělecké školy 3 2 1

dětské domovy 3 2 1

pedagogicko-psychologická poradna 1 1

samostatná zařízení pro volný čas dětí a ml. 9 8 1

samostatné domovy mládeže / internáty 7 7

teologické fakulty (součásti veřejných univerzit) 3 1 1 1

CELKEM 157 105 20 32


Jabok/ ETF 2018 19


Jabok/ ETF 2018 20

Církevní školy v ČR

V roce 2012 existuje v ČR celkem 132 církevních škol všech stupňů, z toho 98 je zřízeno řím. kat. církví, 16 ČCE, 17 jinými církvemi. Společným koordinačním orgánem je Sekce církevního školství ČBK, zastřešujícím orgánem Asociace ředitelů církevních škol ČR.

Dohoda mezi ČBK a ČCE o spolupráci v oblasti církevního školství (2001).

Zřizovateli církevních škol jsou církve a církevní právnické osoby, většina církevních škol byla v roce 2006 transformována na školské právnické osoby.


Jabok/ ETF 2018 21

Dokumenty katolické církve

o církevních školách Katolická škola - kongregace pro katolickou

výchovu 1977. Katolická škola na prahu třetího tisíciletí -

kongregace pro katolickou výchovu 1997. Kodex křesťanského učitele - komise pro

katechizaci a školství KBS 2005. Usnesení ČBK o církevním školství schválené na

plenárním zasedání v dubnu 2003. Instrumentum Laboris - základní materiál

Plenárního sněmu Katolické církve. (kap. 11, 2003)


Jabok/ ETF 2018 22

Vyučování náboženství

Zákon 561/2004, §15: Vyučování náboženství (1) Ve školách lze v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle § 2

vyučovat náboženství. Náboženství mohou vyučovat registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách, a to i společně na základě jejich písemné dohody.

(2) V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy. K vyučování náboženství lze spojovat žáky z několika ročníků jedné školy nebo více škol, nejvýše však do počtu 30 žáků ve třídě. Spojovat žáky z více škol k vyučování náboženství lze na základě smlouvy mezi příslušnými školami, která upraví rovněž úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním.

(3) Vyučovat náboženství může v pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle zvláštního právního předpisu. Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti, v případě římskokatolické církve statutární orgán příslušného biskupství.


Jabok/ ETF 2018 23

Učitel náboženství

Zákon 563/2004, § 14: Učitel náboženství Učitel náboženství získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským

vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti teologických věd, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů

náboženství, nebo c) v oblasti pedagogických nebo společenských věd a

vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboženství, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů náboženství.

Učitel náboženství musí mít také splňovat kritéria své církve a mít od ní pověření – v katolické církve uděluje biskup tzv. kanonickou misi.

Ochrana a tvorba uměleckých hodnot

Církve mají dnes ve svém vlastnictví přibližně třetinu všech nemovitých kulturních památek v ČR; naprostou většinu z nich vlastní církev římskokatolická, která je proto po státu druhým největším vlastníkem památek v naší republice. Podle dělení, které stanovuje Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, existují v ČR tři kategorie nemovitých kulturních památek:

Památky s mezinárodním statusem, zapsané na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO: z dvanácti památek této kategorie v ČR je pět tvořeno historickými centry měst (Praha, Telč, Třebíč, Český Krumlov, Kutná Hora), do nichž patří více církevních objektů; další dvě památky byly vráceny katolické církvi roku 2014 (Santiniho poutní kostel sv. Jana Nep. na Zelené hoře u Žďáru n.S.) a 2015 (Arcibiskuspký zámek v Kroměříži) v rámci restitučního procesu.

Národní kulturní památky: jejich seznam obsahuje 269 položek, z toho asi 70 je ve vlastnictví církví.

Kulturní památky: z celkového počtu asi 40 000 je přibližně 13 000 v majetku církví.

Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok/ ETF 2018 24 09


Finanční krytí

Finanční krytí údržby a oprav církevních památek je vícezdrojové: část pokryjí sbírky a dary věřících, další část výnosy z podnikatelské činnosti církve a část dotace státu rozdělované prostřednictvím MK ČR a dotace z rozpočtu EU.

Ministerstvo kultury má sedm specializovaných programů na obnovu kulturních památek. Z celkových 510 milionů Kč, které byly v těchto programech rozděleny v roce 2014, získaly více než 40 % (asi 217 mil. Kč) církevní subjekty.

Další grantové programy mohou vypisovat krajské, městské a obecní úřady. Fondy Evropské unie stanovené na programové období 2014 – 2020 naopak téměř žádné zdroje pro obnovu památek nenabízejí.


Architektura Architektura Křesťané začali stavět chrámy po získání svobody v římské říši

v průběhu 4. století. Od té doby až dodnes je církevní architektura nejvýraznějším prvkem křesťanského umění. Na našem území se rozvíjela nepřetržitě od 9. století až do nástupu komunismu v roce 1948.

V průběhu 41 let komunistického režimu byly na území současné ČR postaveny pouze dva nové kostely, oba v tzv. „krizovém“ období po roce 1968 (Senetářov u Blanska – 1971, Tichá u Frenštátu pod Radhoštěm – 1976).

Za posledních 30 let vyrostly v Česku desítky kostelů; většinu z nich postavila církev katolická, hlavně na Moravě. Část novostaveb navazuje na tradiční sakrální architekturu, jiné jejich tvůrci pojali odvážně s odkazem na podobné stavby vznikající ve 20. století ve svobodném světě.



Moderní kostely Kaple Sv. Antonína v Černé na Žďársku od architektů Ladislava Kuby

a Tomáše Pilaře, nominována na prestižní Cenu Miese van der Rohe.

Trapistický klášter v Novém Dvoře (blízko Mariánských Lázní). Trapisté zde zrekonstruovali barokní statek a doplnili ho novostavbou podle návrhu Jana Soukupa a britského architekta Johna Pawsona. Minimalistická stavba získala několik ocenění včetně Ceny klubu za starou Prahu pro novostavbu v historickém prostředí, kritika ji označovala za klášter pro nové tisíciletí a srovnávala s významnými sakrálními stavbami 20. století, mimo jiné s Le Corbusierovým La Tourette.

Kostel sv. Václava v Břeclavi – jeden z mála kostelů, které byly postaveny v centru města. Navrhl jej brněnský architekt Ludvík Kolek, kterému někteří s nadsázkou přezdívají Dientzenhofer 20. a 21. století, protože má za sebou v Česku asi nejvíc kostelů (např. kostel v Senetářově z roku 1971).

Kostel ČCE v Černošicích u Prahy – jediný kostel Českobratrské církve evangelické otevřený po roce 1989, architekt Zdeněk Fránek.

Kostel Církve bratrské v Litomyšli téhož architekta Zdeňka Fránka se střídavě skloněnými pultovými střechami byl nominován na prestižní Cenu Miese van der Rohe.




Jabok/ ETF 2018 31

Církve a média

Média neukazují pouze samotnou realitu, ale výběrem informací a způsobem jejich podání vytvářejí novou, vlastní, virtuální realitu.

Dnes jsou média největší silou, která ovlivňuje myšlení a chování lidí.

Média jsou považována za čtvrtou podobu moci (vedle legislativní, výkonné a soudní).

Média jsou prostředkem socializace: sdílením jejich obsahů dochází k začleňování individua do společnosti.

Křesťané si uvědomují mimořádnou moc médií a hledají etická kritéria k jejich využívání.


Jabok/ ETF 2018 32

Historie

Rozvoj médií od 19. století, první reakce církve: Snaha o rozvoj katolického tisku jako protiváhy ke světskému (J. Bosco) Upozorňování na mravní nebezpečí ve filmu (Vigilanti cura – Pius XI. 1936) –

církev by měla vydávat závazná stanoviska pro katolíky (srov. Index zakázaných knih).

Komplexní pohled až na koncilu a po něm: Inter mirifica 1963 Communio et Progressio 1971 (Pavel VI.)

Papežská rada pro sdělovací prostředky: Aetatis novae 1992: za "pastorační priority" ve vztahu k médiím považuje církev

1. obranu lidských kultur, 2. vývoj a podporu sdělovacích prostředků církve, 3. výchovu katolických pracovníků médií, 4. pastorační službu těm, kdo jsou činní v oblasti sdělovacích prostředků. Dokument Aetatis novae definitivně zavrhuje paradigma, ve kterém církev

diktuje jedinou správnou cestu. Razí naopak cestu, na které je církev zkušeným průvodcem, který příjemci medializovaného sdělení doporučuje svůj názor, avšak nenutí jej k jeho přijetí.

Etika v médiích 2000 Církev a internet 2002


Jabok/ ETF 2018 33

Etické principy

Služba člověku a společnosti (Principy lidské důstojnosti a společného dobra)

Pravda jako základní východisko (problém: historičnost, resp. relativita pravdy a nutnost interpretace)

Svoboda projevu spojená s odpovědností

Schopnost rozlišování – kvalifikovaného výběru

http://www.http://www.medialnivychova.orgmedialnivychova.org//

Brno, ředitel:Brno, ředitel: Libor Libor VšetulaVšetula, SDB, SDB

Naším posláním je podporovat a motivovat děti a mládež ve stylu salesiánské pedagogiky k tomu, aby se z nich stávali kritičtí příjemci a odpovědní tvůrci na poli mediální komunikace. Naší činností chceme také přispívat k lepší orientaci vychovatelů v této oblasti.

Mediální škola je kurz pro mladé lidi (16-22 let), kteří chtějí žít ve světě médií jako odpovědní příjemci a aktivní tvůrci, chápat logiku nových forem komunikace a využívat sdělovacích prostředků ve svém životě a v práci s druhými a pro druhé. Skládá se z pěti víkendových kurzů.

Internetová pastorace: Salesiánské mediální centrum se zabývá výrobou a šířením mediálních obsahů s duchovní, křesťanskou a salesiánskou tematikou. Reaguje tak na výzvu devátého nástupce Dona Boska dona Pascuala Cháveze: "Udělejme facebook salesiánským" (2014) a na opakované výzvy papežů, abychom využívali sociální sítě a další digitální média jako prostor pro evangelizaci.


Jabok/ ETF 2018 34


Jabok/ ETF 2018 35

Právo na informace Nikdy v historii nebylo k dispozici tolik informací jako v

současné době – „informační věk“. VDLP, článek 19: „Každý má právo na svobodu

přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.“

Právo získávat informace je omezeno jinými lidskými právy: právem na čest a dobrou pověst, na intimitu a soukromí, na tajemství. Ochrana těchto práv je úkolem státu (Zákon o ochraně osobních údajů).

Právo informovat vychází ze tří předpokladů: přístup k pramenům ze strany informátorů, svobodný oběh informací, jejich aktivní a odpovědné přijímání ze strany veřejnosti.


Jabok/ ETF 2018 36

Reklama

Plní trojí funkci: informovat, orientovat, přesvědčit.

Etickým problémem je funkce přesvědčovací, která je často primární a přerůstá ve snahu manipulovat potenciálního konzumenta. Jejím hlavním účelem je přesvědčit k nákupu, a tak se spíše než informací stává technikou svádění.

Z morálního hlediska je třeba brát v úvahu obsah, cenu a metody reklamy: obsah (nabízená věc) nesmí být nemorální;

cena nabízené věci nesmí neúměrně přesahovat běžné ceny;

metody reklamy musí respektovat důstojnost lidské osoby a nesmí přesahovat kritické schopnosti veřejnosti.


Jabok/ ETF 2018 37

Možnost zneužití médií

Communio et progressio, 13:

Sdělovací prostředky mohou být také použity k zablokování lidského společenství a k poškození obecného dobra lidí: děje se to odcizováním lidí, jejich odsouváním na okraj a izolováním, nebo tím, že je přitahují do negativních společenství zaměřených na falešné a destruktivní hodnoty. Média mohou rozdmýchávat nepřátelství a konflikty, démonizovat ostatní a utvářet mentalitu „nás“ proti „jim“, představovat to, co je nízké a degradující, v okouzlujícím světle a ignorovat nebo snižovat to, co lidi povznáší a zušlechťuje; šířit dezinformace a zavádějící informace, podporovat vulgárnost a banalitu.

V médiích se bohužel šíří omezování na stereotypy, založené na rase a příslušnosti k různým etnikům, na pohlaví a věku a na dalších faktorech, mezi něž náleží také náboženství. Kromě toho sdělovací prostředky často zanedbávají to, co je skutečně nové a důležité, včetně radostné zvěsti evangelia, a soustřeďují se na to, co je módní či bizarní.

K takovému zneužívání dochází v každém ze zmíněných sektorů (ekonomický, politický, kulturní, vzdělávací, náboženský).


Jabok/ ETF 2018 38

Zřizování (ovládání) médií

Realita: monopol na média se soustřeďuje v rukou jednotlivců s velkým ekonomickým potenciálem. Nebezpečí: Zaměření na vlastní zisk a ne na důstojnost člověka Vznik informačního monopolu, ztráta pluralismu, důsledek:

manipulace. Podobně negativní důsledky má i politizace médií – monopol

státu.

Řešení – aktivní účast v médiích a jejich kontrola ze strany občanské společnosti; právní rámec k tomu musí vytvořit a garantovat stát: Pluralita zřizovatelů (soukromí, neziskoví, církevní, veřejní) Profesionalita a etická odpovědnost pracovníků Svoboda slova spojená s ochranou osobnosti (čest, dobré jméno,

osobní údaje)


Jabok/ ETF 2018 39

Působení církve a křesťanů

v médiích Církev by měla mít vlastní média k šíření svého

poselství mezi věřícími i nevěřícími – média jako nástroj evangelizace.

Křesťané by měli kvalifikovaně působit v médiích obecně, a tak skrze ně šířit křesťanské hodnoty.

Křesťanský uživatel by měl odpovědně vybírat z nabídky a kriticky na ni reagovat (mediální pedagogika).

Křesťanská média v ČR: Nakladatelství (Portál, Karmelitánské n., Vyšehrad, Kalich,

CDK…) Periodika (většina církví + odborné) Rádio a TV (Proglas, Telepace, TV Noe, BMC) Internet (christnet, evangnet, cirkev, vira, signaly…)

Date post:	03-Jul-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

Křesťanská sociální etika - JABOK · Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok/ ETF...

Documents