• sekulární rukopisy se vyhnuly zákazu zobrazování lidí a zvířat
• Nejstarší přeživší malbou schematické barevné zobrazení mešity, 710-15, původem z Damašku, nalezeno v Saná
• Dochovány malby z fátimovského období• Z prvních staletí obecně velmi málo přežilo• Více zdrojů od 13. století – rozvoj umění, s
centry v Mosulu, Bagdádu, Dijárbakiru- oblíbenými materiály k ilustrování Kalíla a Dimna, Maqámát (Muhammad al-Qásim al-Harírí – 1054-1122), De Materia Medica (Dioscorides)
• Za Mamlúků nový žánr – furúsíja (o jezdectví)
Maqámát (1237), Jahjá b. Mahmúd al-Wásití
Ílcháni (1256-1353) a nástupci• populární Firdawsího Šáhnáme• vládci patrony mnoha historických děl (Ghazan Chán 1295-1304,
Öldžejtü 1304-16, Abú Saíd 1316-35)• 2 nejznámější rukopisy:
- Džámic at-tawárích (Kompendium kronik), Rašíduddín Hamadání (1247-1318), 43x30 cm, horizontální ilustrace, málo detailů, tenké barvy- Šáhnáme (1335) „Demotte“, komplexní kompozice, silné, intenzivní barvy, více detailu
• Džalajrovci (1340-1432), Bagdád, Tabríz, v miniaturách počátek klasické perské malby, velké ilustrace přes celé strany, jasné barvy, studená modrá, figury v pozadí kompozice, např. Nizámího Chamse (1386-88)
• Muzaffarovci (1314-93), Jazd, Isfahán, vysoký horizont, bohatý detail, disproporční hlavy figur s urbany
• Indžuovci (1325-53), Šíráz, jasné barvy, velké nerealistické květy, jednoduché kompozice (např. Kalíla wa Dimna)
Timurovské období• džalajrovští malíři „odveleni“ do Samarkandu, někteří do
Bagdádu• v Šírázu mezi 1409-1414 vznik nového stylu – přesný detail,
typické skalní formace, tmavě modrá obloha – předznamenání herátské školy
• v Herátu vládce Šáhruch Mírzá (1377-1447) – umělci ze Samarkandu, z Šírázu od Iskandara Sultána, z Tabrízu od Ahmada Džalajira- Madžma´ at-tawárích, 1425, (Historické kompendium), Háfiz-i Abru, perský historik- Džámi´ at-Tawárích, Rašíduddín- vrchol za Bajsunqúra – Šáhnáme, Gulistan (dílo od perského básníka Sa´dího, 1295), Kalíla wa dimna – komplexní kompozice, bohaté barvy, detail, velmi vlivné
• po smrti Šáhrucha odchod umělců do Tabrízu, Bagdádu, Šírázu, na turkmenské dvory
• 1494 vznik Šáhnáme „Velká hlava“• rozlišení stylu na „královský turkmenský“ (propracovanější,
více detailu…) a „obchodní turkmenský“ (zjednodušený), např. Šíráz v pol. 15. st.
• 1470-1506 vláda Husajna Bajqary v Herátu- malíř Kamáluddín Behzád (1450-1535) – pečlivý detail, vytříbené barvy, jedinečné řešení prostoru, výrazy figur
Bodlák – herbář, Irák 13.st.
Muž na slonu, fátimovské kresby –nejranější známá práce na papíře –objeveno ve Fustátu. Egypt 11-12.st.
Dílo z Džámic at-Tawárích (Kompendium kronik od Rašída ad-Dín Hamadáního) –kašmírská šlechta korunuje krále Jašaskaru. Írán, Tabríz 1314
Dílo z Džámic at-Tawárích. Hájek v Džetavana. Írán,
Tabríz 1314
Dílo z Džámic
at-Tawárích. Jonáš a
velryba. Írán, Tabríz 1314
Dílo z Šáhnáme (Kniha králů od Hakíma Abú-l-Qásima
Firdawsího 935-1020) – Bahrám Gur posílá bratra Narsiho jako vícekrále do Chorásánu. Írán,
Tabríz 1330 či později
(Demotte)
Dílo z Šáhnáme –Vražda Sijavuše. Írán,
Šíráz, únor 1341
(Indžuid)
Alexandr u stromu waq-waq. Írán, Šíráz 1440.
Timur poráží Tuchtamiše ve Chwárizmu – ilustrace ze Zafarnáme (od perského historika Šarafuddína Jazdího, 15.st.), Šíráz 1436.
Chalífa Hárún ar-Rašíd v lázních – Machzán al-asrár (první kniha z Chamse od Nizámího 1141-1209) –
ve stylu Behzáda. Írán, přelom 15.-16.st.
Poslední večeře Isfandjára a Rustama – královská turkmenská
kopie Šáhnáme pro prince Bajsunqúra. Šíráz 1485-6.
Safíjovci (např. Keir Collection, Londýn)• typické jasné barvy, hustě ornamentu, pečlivý detail• Behzád 1522 z Herátu do Tabrízu• pod záštitou Šáha Ismáíla I. (1487-1524) Šáhnáme „Houghton“ (1522-1540),
258 miniatur, str. 47x31 cm, individuální formáty obrázků, jemné odstíny, barvy se zlatem, stříbrem, perletí, - umělci Mír Musawwir, Mír Sajjid Alí – později pracovali na dvoře Humájúna- velké množství umělců = stylové variace- za Tahmáspa (1525-1576) Nizámího Chamse (1539-43) – větší uniformita stylu
• pokračování „obchodních miniatur“• rozvoj dalších center (v 16. st.) – Mašhad, Buchára• nejctěnější na dvoře Abbáse I. (1587-1629) Aqa Réza nebo Réza-i Abbásí
(1565-1635) – spontánní linie různé tloušťky, expresivita, obliba figur• v pol. 17. st. – Muhammad Šáfií Abbásí, detailní portréty, ptáci, květiny• koncem století sílící evropský vliv, pokračující za Qádžárovců, použití
emailových barev, využití laku• qádžárovský dvorní malíř Abú-l-Hasan Ghaffarí, portréty
Zahhak přijímá dcery Džamšída, jehož trůn usurpoval - Šáhnáme pro
šáha Tahmáspa I. Írán, Tabríz. 1520, snad práce Sultána
Muhammada.
(Houghton)
Muzikant Barbád na stromě - Šáhnáme pro
šáha Tahmáspa I., Tabríz 1535. Autorem snad
Mírzá Alí.
(Houghton)
Ardašír a otrokyně Gulnar - Šáhnáme pro
šáha Tahmáspa I., Tabríz 1527. Autorem snad Mír
Musawwir.
(Houghton)
Šáh Ismáíl se objevuje z lesa s mečem od
dvanáctého imáma. Isfahán 1686-90
(z historie vlády Ismáíla I.)
Ghijáth dervíš od Réza-i Abbásí, Isfahán 1625.
Žena nabízející vodní dýmku od M. Qásima Tabrízího, Isfahán 1640-50
Dívka s indickou
pokrývkou hlavy a
evropský mladík v
portugalském oděvu –
Šáhnáme, od Muína
Musawwira. Isfahán 1648
Portrét Husajna Alího Chána od Abú-l-Hasana
Ghaffarího, Teherán, 1853.
Panel znázorňující novoroční recepci na dvoře Fatha Alího Šáha, Írán 1815-20
Osmanské období• inspirace z různých zdrojů – umělci z Balkánu, Persie (Tabríz
dobyt 1514) v královském studiu sultána Sulejmána (1520-1566)• nejstarší „Dilsuzname“ (perská romance, dnes Bodleian Library v
Oxfordu)• historické dílo „Menakib-i Hünerveran (Výjimečné skutky
virtuosů), Mustafa Alí (1587) – o malířích 16. st. Şahkulim (kresby draků ve stylu „saz“) a Vali Džánovi
• typickým produktem historie vlády sultána – např. Sülejmannáme (1558) – značný realismus – vojenská tažení, topografické mapy, scény z denního života (rozdíl od idealizovaného světa safíjovských miniatur)
• Kitáb-i Bahríje (Kniha o námořnictví), autorem kartograf Piri Reis, 1520, druh atlasu
Portréty Selima II., Muráda III., Mehmeda III. – kopie Silsilename, osmanské genealogie končící smrtí
Mehmeda III. 1603.
Indie• v předmughalském období v 16. st. etablování různých škol – mix
perských a indických elementů, velmi dekorativní• v mughalském období podobný mix• za Humájúna klasičtější perský styl (Mír Sajjid Alí)• za Akbara (1556-1605) – změna stylu, otevřenost „cizím“ vlivům,
působení indických umělců, vliv i Evropy (Madona s dítětem, evropské kostýmy)- 1400 ilustrací v „Hamzaname“, 14 dílů, 15 let práce- Mahabhárata s perským překladem- Akbarnáme, Báburnáme
• jednostránkové kompozice za Džahángíra (1605-27) a Šáhdžahána (1628-57) – kolekce v albech- populární malby jednotlivých postav- v Padšáhnáme (Kniha krále králů) Šáhdžahána zachycení dvorního ceremoniálu
• další regionální styly – Kašmír, Deccan (Bidžapúr)• za Aurangzéba úpadek (1658-1707)
Posel předstupující před krále Dasarathu, z rukopisu Ramájány –
spojeno se ženou mughalského císaře Humájúna Hamidou Banú
Begum. Indie 1594
Abdi Baša, amír hadždž egyptských poutníků na cestě do Medíny, Anis al-
hudždžadž (průvodce poutníků), pravděpodobně
Gudžarát, 1677-80
Vazby knih
• typickým znakem přesah ze zadní strany obálky chránící listy knihy
• málo zachovaných raných vazeb – dřevěná prkýnka potažená kůží, s koženými poutky, zdobení vyřezáváním či vtláčením, ražením vzorů do vlhké kůže
• v 11. st. dřevo nahrazeno lepenkou (slepené listy papíru)• od 15. st. slepé i zlaté ražení, medailony, vinuté motivy, někdy
reflexe motivů z miniatur uvnitř• za Safíjovců i barevný papír• první lakované vazby 1490-1510 Herát, zlaté arabesky na
černém pozadí, květinové vzory, populární v safíjovském a qádžárovském Íránu, u Mughalů, u Osmanů
• od konce 18. st. u Osmanů – malba zlatem, stříbrem – imitace dřívějších ražených vzorů, někdy drahé kameny a kov (měď, stříbrný drát)
Vnitřní strana obalu Koránu! – kůže s raženou
spirálovou dekorací s lidskými a zvířecími
hlavami. Anatolie 1250-1350
Obal Koránu v kůži s geometrickým vzorem,
zlatým i „slepým“ ražením. Mamlúcké období,
pravděpodobně Damašek, 1340-50.
Obal Koránu s raženou
dekorací, vtláčením a
řaseným papírem. Exemplář
snad patřící safíjovskému
šáhovi Tahmáspovi I. (1524-76), Írán, Qazvín
1552.
Obálka alba z lakovaného papíru, pravděpodobně
práce Muhammada Zamana, dvorního malíře u Fatha Alího Šáha Qádžára,
Írán 18.st.
Vazba z vytláčené kůže, z kopie Mantiq at-Tajr (Slet ptáků) od Faríduddína al-
Attára (1145-1220). Turecko 1540-50.
Lacquer• knižní vazba, penály, jiné objekty z papírové drti (papier-mâché),
malované, přelakované• vzory z vodových barev + lak = lesk, efekt marqaš – v laku zlato
nebo perleť• rozvoj zejména v Qádžárovském Íránu• vlivy safíjovské i čínské (o čínském laku mluví např. Maqrízí v 15.
st.)- qiangdžin – zlato na černé (např. Herát pozdního 15. st. – zlaté arabesky)- tianqi – polychromní (figurální motivy s využitím perleti)
- vliv až do 20. st.• od 16. st. ustupuje černé pozadí, vliv miniatur• v pozdním 17. st. roste obliba penálů, schránek na zrcadla, vliv i
evropského umění• obliba u Mughalů, Osmanů
Lakovaný papír ve stylu „Qijangdžin“,
z kopie Bustánu (Sad)
od Sadího Šírázího
(1184-1283), Istanbul 1530.
Penál, lakovaný papír, podepsaný Muhammadem Ismáílem, Isfahán 1849.
Lovící Fath Alí Šáh, Írán, začátek 19.st.