Slovo starosty – leden

Vážení čtenáři,všem ještě jednou přání pevného zdraví a osobních úspěchů v nastávajícím roce 2004.Leden je alespoň v první dekádě věren lidovému úsloví – „v lednu, za pec si sednu,“ sněhu je dost, a z toho mají radost především děti a lyžařští nájezdníci hor. Čas se, jak je všeobecně známo, zastavit nedá, a tak se po vánočních svátcích každý opět ponoří do divokého kolotoče, kterému se říká práce, studium, starost o rodinu a její zázemí a kdo ví, co ještě s tím je dále spojeného.My zde na radnici sestavujeme mimo jiné plán investic na příští rok, kde mají absolutní prioritu akce rozestavěné rok minulý. Je to především dokončení nového Domu s pečovatelskou službou s deseti velmi dobře vybavených byty a s dokonalým zázemím pro Pečovatelskou službu, který nás bude stát 15.500 000 korun. Z  toho jsme získali 7.000.000 korun státních dotací. V médiích probíhá znepokojivá zpráva o rychlém stárnutí české populace, v následujících desetiletích budou údajně převažovat lidé starší šedesáti let nad těmi mladšími. Nabízí se temná obava, kdo nás v tu dobu staré občany uživí a z čeho budou vypláceny důchody. Každopádně se domnívám, že tato stavba je jednou z nejlepších investic do budoucnosti. Od září letošního roku zde bude kvalitní zázemí pro staré občany pro spádovou oblast Chlumecka, hodné 21. století. Za pár dnů dostavíme u nádraží bytové domy s pracovním označením E a F s 26ti byty a první lidé se budou moci stěhovat do nových bytů, které byly interiérově podle jejich přání, ale také i financí, originálně upravovány. Všem novým nájemníkům a spoluvlastníkům přeji vybudování hezkého nového domova. Musíme také dokončit rozestavěné generální rekonstrukce ulic Na Vinici, Na Bejkovce a Zapečská, klimatické podmínky v zimě tyto stavby pochopitelně zastavily.Velkou pozornost v rozpočtu věnujeme další tvorbě projektů na zbylé městské komunikace, které jsou ve zbědovaném stavu. Dále vyhlašujeme soutěž pro architekty na rekonstrukci koupaliště, které ve své životnosti také dožívá, abychom mohli třeba na etapy postupně koupaliště opravit. Jedná se ale o mohutnou investici, zatím značně převyšující možnosti města. Počátkem tohoto roku bude zřízena Nadace na rekonstrukci kina Panorama na víceúčelové kulturní zařízení. Na tyto zmíněné akce se budeme ze státního rozpočtu a snad i z prostředků EU snažit získat nějaké finanční krytí.Zastupitelstvo města rozhodlo o zahájení projekčních prací na rychlé přípravě území pro výstavbu cca dvaceti rodinných domů v lokalitě „Krašov“, tedy na zbylé zahradě bývalé nemocnice a na louce, kde „pálíme čarodějnice“. Snažíme se získat dotační prostředky na část potřebných inženýrských sítí, které jsou ve výši 80.000 korun na jednu stavební parcelu. Tato velmi pěkná lokalita by měla být s centrem města propojena tolik potřebným chodníkem a cyklostezkou. V závěru minulého roku se nám podařilo získat účelovou státní dotaci díky iniciativě pana poslance Jiřího Patočky z Hradce Králové a předsedy rozpočtového výboru Parlamentu ČR pana Miroslava Kalouska na naši základní školu ve výši 10.000.000 korun. Tyto peníze půjdou do první fáze oprav interiéru „obří staré dámy“, která má sice nový kabát, ale její vnitřnosti jsou „velmi nemocné“. Většina Chlumečáků ví, o čem mluvím. Jedná se o úplnou rekonstrukci sociálních zařízení na druhém stupni ve všech patrech, rekonstrukci nevětraných šaten druhého stupně, které spíše připomínají vězeňské kobky z CK Rakousko – Uherska, rekonstrukci staré tělocvičny, které padá strop a je z bezpečnostních důvodů uzavřena a o provedení opravy prasklých izolací pod budovou prvního stupně, kde dříve byly šatny pro prváky až čtvrťáky. Zde by mělo být dílenské zázemí pro zvláštní školu. Jedná se tedy o velmi vážné havárie, jejichž odstranění hygiena přímo nařizuje. Celá rekonstrukce interiéru staré budovy školy je projekčně připravena a odhaduje se na 29.000.000 korun. Již blízká budoucnost přinese rozuzlení causy „co s posádkou v lese“. Jsme evidováni ve svých snahách o její transformaci na průmyslovou zónu v Programu rozvoje kraje, domlouváme se se státním podnikem Vojenské lesy Praha o případné směně městských lesních pozemků za pozemky v posádce, které jsou v jejich vlastnictví dokonce i pod zastavěnými průmyslovými objekty, jednáme o možnostech získání mohutných státních i evropských investic do dokončení potřebné infrastruktury, nutných pro transformaci na průmyslovou zónu, oslovujeme potenciální české i zahraniční investory, ačkoliv ještě nevíme, zda posádka připadne městu. Osobně se domnívám, že je třeba udělat vše možné i nemožné, abychom zabezpečili co největší zaměstnanost v našem regionu.Krátce se také zmíním o tom, že naše město uzavřelo výhodnou smlouvu se zahraničním investorem na pronájem veřejného osvětlení. Její výhodnost spočívá především v tom, že do dvou let firma CITELUM investuje postupně 3.500.000 korun do rekonstrukce našeho stařičkého veřejného osvětlení technologie, které zabezpečí podstatně vyšší svítivost svítidel, jejich nízkou poruchovost a hlavně budou rozsvícena úplně všechna světla ve městě, tedy 800 svítících bodů. Mnoho let pozpátku totiž svítíme přes jeden stožár s předností na křižovatkách ulic a ročně platíme 1.000.000 korun. Bohužel dnes na některých temných

místech když dostanete facku, nevíte, odkud přilétla. Po rozsvícení všech světel budeme platit stejně. Zní to nepravděpodobně jako pohádka z oříšku královny Mab? Odůvodnění je prosté: nadnárodní firma vlastní téměř polovinu akcií české energetiky, má proto úplně jiné, výhodnější sazby za spotřebu elektrické energie, za druhé disponují obrovským potenciálem potřebného materiálu vlastní výroby od stožárů až po žárovky, které investují za poloviční ceny, než které máme k dispozici my. Kvalita těchto veřejných služeb by měla jít jednoznačně nahoru. Tato firma má například ve své správě veřejné osvětlení celé Prahy, věřím proto, že si toto rozhodnutí budou naši občané brzy pochvalovat. Firma slíbila navíc ještě efektní nasvícení chrámu Svaté Voršily v centru našeho náměstí. O tomto našem rozhodnutí byli informováni i starostové okolních obcí a mají možnost se do tohoto projektu přidat obdobnou smlouvou.Zabýváme se také vážně myšlenkou získat 90% ní dotaci na prevenci bezpečnosti ve městě na rizikových místech prostřednictvím kamerového sledovacího systému. Snaha je tuto myšlenku realizovat již letos. 20. ledna proběhne ( v tuto dobu, kdy text čtete, vlastně již proběhlo ) slavnostní zahájení výstavby dálnice D 11 na 42. kilometru směrem od Prahy, kde následně chlumecký zámek Karlova Koruna do svých prostor uvítal celou řadu vzácných hostů současné politické sféry. Příště tuto akci podrobně okomentuji, neboť jsem na tuto slávu také pozván, ale mám z toho všeho trochu smíšené pocity. Nejsem totiž takový optimista, abych věřil báchorkám o bezproblémovém postupu stavebních prací. Čekám s napětím na osud speciálního zákona o urychlení výstavby dálnic a rychlostních komunikací v ČR, na kterém jsem čtyři roky také spolupracoval. Zákon prošel úspěšně prvním čtením v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, na zlomu ledna a února by měl jít do druhého a třetího čtení. Nechtěl bych se dožít toho, aby ten, který přestřihne pásku na pokračující D 11, ve své podstatě nezahájil výstavbu pouze dvou mostů pře trať ČD, které povedou dlouho odnikud nikam. Něco podobného již tady bylo, konkrétně, když před volbami dokonce nadvakrát bušil stříbrným kladívkem pan expremiér Zeman do základního kamene na výstavbu D 47 na Moravě. A dálnice dodnes opět nikde.V tomto čísle naleznete ještě článek doktora Pelána o skandálním rozhodnutí královéhradeckých krajských zastupitelů, kam budou směřovat ohromné investice ve výši téměř dvou miliard korun.. K tomuto tématu se také příště vrátím, protože i pro mě je to prostě nepochopitelné a urážející.. Pozornost v příštích číslech napřeme také k osudu novobydžovské nemocnice, kterou kraj transformoval na akciovou společnost. Náš region musí naprosto bezpodmínečně tuto nemocnici podporovat ze všech pozic. Je nemyslitelné, abychom jenom trpně sledovali, jak se nemocnice, kde mimochodem pracuje přes 200 zaměstnanců, dostává do pásma existenčního ohrožení. Z tohoto krátkého novoročního výčtu základních snah a povinností chlumecké radnice je tedy patrno, že rok 2004 pro nás všechny v žádném případě nebude vůbec procházkou růžovou zahradou, ale že nás čeká mohutná hora práce. Snad ji s co nejmenšími ztrátami na zdraví a elánu pokoříme.Závěrem chci ještě jednou popřát úplně všem lidem našeho regionu k tomu pevnému zdraví i notnou dávku osobního štěstíčka v letošním roce.

Ing. Miroslav Uchytilstarosta města

Kterak se to přihodilo právě na radnici

Na protilehlé straně náměstí než je radnice, stojí dům, ve kterém bývalo krupařství a mandl. Majitelé tohoto mandlu měli syna Františka, o němž zlí jazykové tvrdili, že jeho prospěch byl jaksi nevalný. Po ukončení školní docházky zůstal František doma, tak říkajíc rodičům na krku. Dokud byli rodiče živi, byl Franta využíván místo motoru u stávajícího mandlu, kde točil velkou klikou.Pro mladší generaci uvádím, že mandl byl vlastně žehličkou na prádlo. Základnu mandlu tvořil velký stůl, po kterém se pohybovaly dva válce. Nad těmito válci byla bedna, ve které byly kameny pro zatížení, a část tohoto monstra se pohybovala protivratnými pohyby. (Za ten popis již nemohu ručit.)Tolik k popisu. To málo, co František pochytil ve škole, mandl, jednotvárná práce a hlavně ta klika dokonala. Další komentář není nutné dále rozvádět.Bývalo kdysi dobrým zvykem, že obecný úřad poskytoval určitým lidem, se vztahem k  rodnému městu, jistý azyl. Buď prací nebo obydlím. Franta se nějakým řízením osudu stal zaměstnancem obce se zařazením popelář.Tehdá mělo město traktor s valníkem, tři zaměstnance, kteří se starali o svoz popela, ještě za ceny mírné. Popelnice se podobaly velkému prádelnímu hrnci s pokličkou a do valníku se vysypávaly ručně. Traktoristou v té době býval Láďa, kterému nechyběl jistý druh humoru. Co se vlastně stalo. Při zpáteční cestě na radnici František řidiče požádal, aby přidal na rychlosti, že nutně potřebuje na záchod. Láďovi ihned uzrál nápad, jak Frantu doběhne. Jakmile dorazili na radnici, Franta chtěl ihned pádit na záchod.

Láďa však křičí: „Fanouši, nikam nechoď, dostali jsme od paní učitelky dvacet korun a já nevím, jak to rozdělit, když jsme tři.“ Propuklo úmyslně prodlužované dohadování o těch dvaceti korunách. Najednou Franta zbledl a zakoktal: „Tááák, chlapi, já už nemusím, kvůli vám a té blbé dvacetikoruně, jsem se už po...Láďa: „Fanouši, nezlob se, my jsme stejně nic nedostali, byl to jen hloupý žert.“

Inu, za život se ledacos přihodí, po smrti nic.

Omlouvám se všem aktérům, kteří už nejsou mezi námi a prosím o prominutí.

J. C.

Dům dětí a mládeže, Chlumec nad Cidlinou, 9.května(/fax 495 485 357, 777 96 76 26

Nabídka akcí na měsíc únor 2004

Připomínáme, že v pátek 30.1.2004 (pololetní prázdniny) pořádáme zájezd pro rodiče a děti do Prahy. Program: Muzeum voskových figurin,. Národní muzeum, Muzeum policie, procházka Prahou. Odjezd v  7.00 hod, návrat 17.00 hod, poplatek 200 Kč (cestovné a vstupy).

14.2. (sobota) Výtvarný kurs - batikováníx určeno všem dětem i dospělým, kteří se chtějí naučit této výtvarné technice a vyrobit si nějaký kousek zajímavého oblečení s Mgr.Věrou Kopeckou

Čas: 14.00 – 18.00 hodin v klubovně areálu DDM u zahradnictvíPomůcky: látka, tričko nebo jakékoli světlé oblečení určeno pro obarveníPoplatek: 100,-Kč (kursovné, barvy, provázek)

Přihlášku společně s poplatkem odevzdejte nejpozději do 11.2.2004.

21.2. (sobota) Zájezd na plavání do Všestar u Hradce Královéx máme zde k dispozici bazén (17x7,5m) x děti do 8 let mohou využít malou skluzavku

Odjezd: v 8.15 hodin od lovčické prodejny masa na náměstí, návrat kolem 12.00 hod.Poplatek: 100,-Kč (doprava + vstup do bazénu na 2 hodiny)S sebou: plavky, ručník, mýdlo, svačina a pití

Přihlášku společně s poplatkem odevzdejte do 18.2.2004.

24.2. (úterý) Prima předškolák x soutěž je určena dětem MŠ ve věku 5 a 6 let, které mají rády soutěžení a nebojí se vystupování před lidmix rozhodně se nejedná o volbu miss(ák)x soutěžit se bude v nenáročných disciplínách, které jsou přirozené dětem tohoto věku x o vítězi rozhodne porota sestavená z chlumeckých dospělákůx soutěž je nepostupová

Místo: Říhův důmZačátek: 9.00 hodin, předpokládané ukončení kolem 11.00 hodin

Přihlášky na zájezdy, informace:DDM (směr Kladruby): pondělí, středa od 8.00 – 17.00 hodinZŠ – jazyk.učebna v přízemí budovy II.stupně: středa od 9.35 – 10.00 hod.

Kantoři v Chlumci opět zazářili

V čase adventním - v sobotu 13. prosince v odpoledních hodinách pořádalo občanské sdružení „Město v zahradách“ vánoční koncert skupiny Kantoři v místním kině. Pravda, počasí ten den připomínalo spíše sychravý listopad než čas předvánoční a to zřejmě odradilo i posluchače. Ti, co se vypravili z tepla svých domovů do lijáku, určitě nelitovali. Bohužel, těch šťastných bylo jen něco málo přes 60!

Kantoři podali, ostatně jako vždy, vynikající výkon. Měli jsme možnost vyslechnout jak známé české koledy a vánoční písně, tak i ty méně známé, zazněly i písně jiných evropských národů, zejména z CD Zvěstujeme vám radost, Vítr z Keltie a z novinky Hodokvas, samozřejmě za doprovodu tradičních i historických hudebních nástrojů. Nelze opomenout ani výborné vokály všech členů kapely. Kdo z přítomných chtěl, mohl si i zakoledovat či jen tak podupávat do rytmu.Na závěr koncertu, který udělal dobře nejen našim uším, ale hlavně srdcím a duším, poděkoval za celé publikum za skvělý výkon a zejména za příjemnou pohodu, která tu po dvě a půl hodiny panovala, pan Eduard Haspra. Všem z Kantorů byly předány krásné květiny, které jako sponzorský dar věnovalo květinářství Azalka manželů Sejkorových, za což jim patří naše srdečné poděkování.Koledy dozněly a lidé se v příjemné pohodě, vánočně naladěni rozcházeli do svých domovů. Nikomu z nich určitě nevadilo, že stále ještě vytrvale lilo. Škoda, že jich bylo tak málo! Ostatní zřejmě dali přednost předvánočnímu shonu. Nebo pohodlí gauče a sledování televize?Mgr. Milena Komárková

Chlumecké judo poprvé vyhrálo Polabskou ligu

Na začátku letošního roku jsme si dali za cíl získat pro náš oddíl co nejvíce nových členů, abychom dali dohromady co největší družstvo, které by bylo schopné konkurovat ostatním oddílům a hlavně o mnoho početnějšímu oddílu z Nového Bydžova.

Dne 6.12.2003 se v Kolíně konalo 6. závěrečné kolo Polabské ligy o putovní pohár. V pěti předcházejících ročnících jsme obsadili vždy 2. místo, jednou za oddílem z  Kolína a 4x za Novým Bydžovem. Potom následovaly závody v Novém Bydžově, kde se domácí dostali opět do čela a s námi to vypadalo zase na 2. místo. Na následující 5. kolo v Poděbradech přijel Nový Bydžov jen z částí oddílu. Náš oddíl toho bez váhání využil a vybojoval jedenácti bodový náskok, se kterým jsme odjížděli do Kolína.

Na toto závěrečné kolo jsme přijeli s 20 dětmi, náš nejvážnější soupeř z Nového Bydžova měl o 7 dětí více a bylo jasné, že nám nechtějí cestu za vítězstvím ulehčit. Soutěž jsme na rozdíl od Nového Bydžova rozjeli výborně, 5 zápasů jsme vyhráli a naopak oni prohráli. Začali jsme pomalu věřit, že se nám konečně povede tuto soutěž vyhrát. V 15.00 hodin končila soutěž a následovalo vyhlášení. A výsledek? Nejen, že jsme uhájili náskok, ale toto kolo jsme dokázali vyhrát o 12 bodů.

Chtěl bych poděkovat všem dětem, které se o tento náš velký úspěch zasloužily, ale i těm, které se nemohly tohoto závěrečného kola zúčastnit, protože každý z nich vybojoval alespoň bod v předchozích kolech soutěže. Díky patří také rodičům za jejich pomoc při dopravě na soutěže a všem trenérům, kteří děti na tuto soutěž připravovali.

Petr Černohorskývedoucí oddílu juda

Jan BecherPernod Ricard

TISKOVÁ ZPRÁVABECHEROVKA

Vyslanci v Evropské unii

„Vyslanci Becherovky v EU“

PRAHA (15. 12. 2003) - Informovat veřejnost o životě v Evropské unii, zjistit, co vědí její obyvatelé o naší zemi, a podpořit informovanost o České republice v zemích EU. To vše seriózní a zároveň zábavnou formou je cílem iniciativy společnosti JAN BECHER – „Vyslanci Becherovky v EU“, která bude zahájena 5. ledna 2004.

Iniciativa „Vyslanci Becherovky v EU“ je inspirována vstupem České republiky do EU prvního května příštího roku; je určena mladým lidem ve věku od 18ti let se zájmem o cestování, poznávání nových míst a navazování nových kontaktů.

V průběhu dubna a května navštíví pět skupin po pěti lidech starších 18 let, kteří hovoří alespoň jedním světovým jazykem, pět evropských velkoměst - Lisabon, Londýn, Stockholm, Paříž a Brusel (každá skupina navštíví jedno město). Během pěti dnů si účastníci budou moci prohlédnout světoznámé pamětihodnosti, kulturní památky a jiné zajímavosti. Vyslanci Becherovky však nebudou "pouhými turisty" těchto náhodně vybraných měst - už název projektu je zavazuje reprezentovat naši zemi a zároveň využít získané informace a podělit se o ně.

Jednotlivé skupiny budou prostřednictvím e-mailu a telefonátů každý večer zajímavě a vtipně informovat Českou republiku o svých zážitcích. Tato zpravodajství by se měla týkat především méně známých faktů o navštívených proslulých místech, o životě a životním stylu mladých Evropanů. Větší množství informací včetně fotografií bude k dispozici aktuálně na internetu.

Účastníci rovněž provedou výzkum na téma "Co vědí Evropané o České republice a Češích". Úkolem každého "vyslance" bude navázat kontakt s místními obyvateli a formou rozhovorů shromáždit požadované informace, které budou vyhodnoceny odborným pracovníkem. Výsledky výzkumu budou poskytnuty veřejnosti.

Česká republika se v brzké době stane součástí EU, ale nejen to, za několik let u nás bude pravděpodobně zavedena evropská měna EURO. Tento krok zjednodušil život těm, kteří na cestách po Evropě navštěvují více zemí najednou. K jednotné evropské měně se váže další úkol "vyslanců", přivézt ze své cesty co nejvtipnější a nejzajímavější symbolický suvenýr v hodnotě 1,- Eura.Na konci května bude vyhodnocena nejlepší skupina, která zasílala nejlepší a nejzajímavější příspěvky, a nejlepší "vyslanec", který přivezl ze své výpravy nejvtipnější a nejzajímavější trofej v hodnotě 1,- €. Nejlepšího "vyslance Becherovky" vyhodnotí novináři a známí cestovatelé na závěrečném společném setkání, také obdrží cenu v podobě letenky pro 2 osoby do vybraného místa v Evropské unii.

PODROBNÉ INFORMACE O SOUTĚŽI:Akce "Vyslanci Becherovky v EU" bude zahájena dvoukolovým výběrem účastníků. První kolo, do kterého se může přihlásit každý, kdo dovršil 18 let a má čistý trestní rejstřík a trvalé bydliště v ČR, se uskuteční od 5. 1. 2004 do 16. 2. 2004 prostřednictvím testu zaměřeného na znalosti České republiky, Evropské unie a cizích jazyků. Soutěžící budou muset správně zodpovědět co nejvíce z 15 otázek z každé jmenované oblasti a napsat 200 slov na téma: "V roce 2007 přistáli v Bruselu mimozemšťané, podejte zprávu o jejich setkání s lidmi" v jazyce odpovídajícímu výběru země, do které chtějí cestovat. Test a přesná pravidla soutěže budou od 5. 1. 2004 zveřejněny na www.becherovka.cz a www.idnes.cz. V prvním kole bude podle bodových výsledků testu a odborného hodnocení jazykových znalostí vybráno 50 účastníků postupujících do kola druhého.Druhé kolo se uskuteční v březnu. Moderátor Radia Impuls, zástupce společnosti JAN BECHER a odborný lingvista prověří komunikační schopnosti každého z uchazečů v osobním pohovoru a vyberou 25 nejlepších kandidátů a pět náhradníků.Budoucí „Vyslanci Becherovky v EU“ budou okamžitě seznámeni s konkrétním cestovním plánem a úkoly, které mají plnit. Jednotlivé skupiny postupně odcestují v průběhu dubna a začátkem května."Vyslanci Becherovky v EU je iniciativou společnosti JAN BECHER zaměřenou na velmi aktuální téma, kterým je nadcházející přistoupení České republiky k Evropské unii. Smyslem tohoto projektu je umožnit mladým lidem přímý kontakt s prostředím, do kterého se zanedlouho všichni zapojíme, a současně podpořit propagaci naší země ve vybraných státech Evropské Unie. Současně věříme, že náš záměr by mohl být pro vybrané mladé lidi možná prvním, ale zcela určitě tím správným krokem pro jejich individuální osobní růst," říká o projektu David Binar, manažer komunikace společnosti JAN BECHER.V případě jakýchkoliv dotazů prosím kontaktujte:Andrea Procházková: Mobil.: 777 734 637, Tel.: 271 776 219, E-mail: andrea.prochazkova@volny.czMarkéta Hrušková: Mobil.: 602 361 881, Te1./fax: 283 933 136, E-mail: marketa.hruskova@volny.cz

CHLUMECKÝ AUTOR NA KNIHKUPECKÝCH PULTECHV Praze před Vánocemi vzbudila pozornost kniha Bez démonů minulosti s podtitulem Česko-německé vztahy

v osudových okamžicích společné minulosti. Je dílem kolektivu našich předních historiků, publicistů a

spisovatelů (dr. Zdeněk Mahler, profr. dr. Robert Kvaček, dr. Jindřich Marek, Roman Cílek, Jiří Bílek, dr.

Stanislav Biman, Jan Stach, Miroslav Kučera, Mgr. Dušan Tomášek, Miloslav Moulis, doc. dr. František

Hanzlík, dr. Václav Kural, dr. Pavel Macháček, Arnošt Tabášek, dr. František Cinger, Arnošt Lustig, dr. Eva

Hahnová a dr. Hans Hahn). Mezi autory knihy se objevilo i jméno člena naší redakce dr. Karla Richtra. V této

knize je uveden jako vedoucí celého autorského kolektivu. Do knihy přispěl překladem výňatku ze vzpomínek

německého oberleutnanta Kurta Bechnera, jak jsme zjistili, i další Chlumečák, učitel Ing. Rudolf Rožec. Na

přebalu knihy čteme: „Bez démonů minulosti, bez všeho, co nás kdy tížilo a tíží, tak bychom měli začít

vnímat sjednocující se Evropu. Historie je učitelkou života, lidstvo je nepoučitelné. Skutečně? Tato kniha

sleduje jako hlavní cíl: poučme se, vzájemně si odpusťme, i když pro mnohé to bude odpouštění těžké a

bolestné. Nechme za zády démony zla, zloby, msty, nenávisti, podezíravosti a ukřivděnosti. K slovům básníka

o malých, kteří znají jen malé cíle, lze dnes ještě dodat - malý je ten, kdo se malým cítí být. Tuto knihu by

měli číst příslušníci všech žijících generací. Ale především mladí, neboť oni jsou nositeli paměti pro generace

příští.“

Jestliže s potěšením uveřejňujeme informace o úspěších Chlumečáků v  jakémkoli oboru činnosti, je

samozřejmé, že rádi otiskujeme i zprávy tohoto druhu z oblasti literární. V novinách jsme se také dověděli, že

K. Richtrovi byla v listopadu v Bratislavě udělena literární cena Vojtěcha Zamarovského, kterou byl před ním

poctěn z českých spisovatelů pouze Miroslav Ivanov. Cenu dostal za knihu Přes krvavé řeky, o které se

pochvalně píše v recenzích, že strhujícím způsobem podává pravdivý obraz československého východního

odboje. Těsně před Vánocemi vyšla jeho další kniha, která na zmíněný titul svým obsahem i formou

zpracování navazuje. Nazval ji Apokalypsa v Karpatech. Knize i autorovi přejeme, aby se setkala se stejně

nadšeným ohlasem jako její předchůdkyně.

Vo

Apokalypsa v Karpatech(Výňatek z kapitoly Nečekané obtíže)Velitel dělostřelectva 3. brigády, štábní kapitán Vilém Sacher, se rozhodl osobně prověřit hlášení průzkumných hlídek o stavu komunikací. Spolu s pobočníkem četařem Pickou nasedl do willysu, řidič Runza nastartoval a vůz vyrazil po rozbité cestě na Krosno. Pod kopcem začal motor pokašlávat, až se zakuckal a zhasl. Sacher se začal rozčilovat: „Co máš s tím auťákem, hrome! V bojové situaci máš mít stroj v naprostém pořádku!“

Řidič zkroušeně ujišťoval, že se na to hned podívá a závadu odstraní. Sacher se s  Pickou vydal pěšky napřed, Runza je dožene.„V příkopu ležela mrtvola sovětského vojína, nejspíš některého průzkumníka, poněvadž mrtvý z dopoledního útoku by nemohl být už v tak silném rozkladu,“ vzpomínal Sacher. „U božích muk jsem usedl a zapálil si dýmku. Ještě jsem se ohlédl po šoférovi. Pracoval, skloněn nad autem, a to mě uspokojilo. Zase jsem se věnoval dýmce, nějak zlobila. Prostupoval mě takový zvláštní dobrý pocit: poprvé sedím na území dobytém na nepříteli...“Oba dva, Sacher i Picka, začínali mít dojem, že to Runzovi už nějak moc dlouho trvá, když Picka náhle vzrušeně uchopil velitele za rameno.„Támhle jsou nějací vojáci!“

Sacher přiložil k očím dalekohled. „Hergot! To jsou Němci!“ Bylo jich asi deset. Jeden měl na krku zavěšený

lehký kulomet. Asi velitel. Pomalu se blížili. Sacher s Pickou strhli z  ramen samopaly, přeběhli silnici a

skočili do příkopu. Rychle se domluvili, že budou střídavě ustupovat přískoky a jeden druhého bude krýt

palbou. Za brambořištěm vyhlédl z šípkových keřů německý voják v přilbě a se samopalem v ruce. Němci

začali střílet z pušek i z kulometu. Kulky svištěly vzduchem.„Při jednom z přískoků jsem zalehl vedle padlého vojáka,“ pokračoval Sacher. „V bojovém vzrušení jsem nevnímal sladký a dusivý pach počínajícího rozkladu. Uvědomil jsem si jen rozehnaný roj much. Ale už tu byl Picka a překračoval mě. Stiskl jsem spoušť. Nic! Zlostně a chvatně jsem zalomcoval závěrem. Náboj se vzpříčil v hlavni. Na odstranění závady nebylo pomyšlení. Znovu jsem pocítil studený pot. Počáteční leknutí jsme překonali uvážlivým a rychlým ústupem a teď ten prokletý samopal! Přece tady blbě nechcípneme! Odtrhli jsme se od země a sprintem namířili k autu... Na obrácení vozu nebyl čas. Byli bychom pro Němce ideální terč. Runza jednou rukou točil volantem, druhou tlačil, já s Pickou, každý z jedné strany jsme se opřeli do auta. Ze svahu jelo samo, zvyšovalo rychlost a nutilo nás do běhu...“Sacher se skloněnou hlavou sledoval kolo a vozovku. Vtom si všiml miny, která vyčnívala několik milimetrů nad povrch vozovky. Úlek mu projel mozkem! Silnice je zaminovaná! Měli z  pekla štěstí, že nevyletěli do vzduchu! Z okolních výšin rachotily kulomety, třaskaly pušky, dokonce zaduněl i výstřel z protitankového kanonu, těsně u silnice vybuchl granát.„I ty nejdramatičtější události v životě mívají svou komickou stránku. V nejkritičtějším okamžiku, kdy šlo o každý metr, se mi utrhly knoflíky od šlí. nechal jsem auto autem a levou rukou jsem si přidržoval padající jezdecké kalhoty.Zchvácení a zalití potem jsme doběhli k okraji Sporné. Před chalupou stálo několik sovětských vojáků s mladým lejtěnantem. Jako by spadli z nebe. Bez hnutí a bez jediného slova. Jako solné sloupy. Zachovávali bohorovný klid a netečnost k osudům tří Čechoslováků.“

Do Sachra vjel vztek. A protože už uměl obstojně rusky, vynadal jim od plic, proč nepřehradili silnici

závorou, jak se to podle předpisu na předním okraji má dělat! Provinile mlčeli. Patřili k jednotce 241. divize,

kterou Němci srazili zpět do východiště....

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Posezení nad kronikou našeho městaTo, že existuje Dalimilova nebo Kosmova kronika, ví téměř každý, ale kolik občanů Chlumce mělo možnost prohlédnout si kroniku našeho města? A vidíte, nám se to podařilo!15. prosince navštívil naši školu pan Miroslav Vencl, od roku 1993 chlumecký kronikář, a ve všech 9. třídách se besedovalo a prohlíželo. A byl to skutečně zážitek! Dozvěděli jsme se nejen o historii kronikářství v našem městě, ale vyslechli jsme i podrobný výklad o tom, jak se zápisy do kroniky tvoří. Nechyběly ani zajímavé zážitky a příhody. Jak milé a příjemné bylo v kronice města najít fotografie svoje či našich spolužáků z doby opravdu raného dětství!Musíme přiznat, že pan Vencl je opravdu milý a příjemný člověk a že se nám setkání s ním i s kronikami moc líbilo. Za všechny deváťáky naší školy i za vyučující českého jazyka v těchto třídách mu tímto ještě jednou děkujeme a přejeme mu, aby zapisoval události v našem městě pro budoucí generace v plné síle a zdraví ještě mnoho let.Petra Hlubučková a Míša Štěrbová, 9.A

Vánoční basketbalový turnaj

V pondělí 15. prosince vyrazilo 7 kluků a 7 holek do Bydžova, aby změřili síly se školami z blízkého okolí. Pod vedením pana učitele Kárníka a paní učitelky Dostálové jsme vstoupili do turnaje plní optimismu (jak se později ukázalo – přehnaného). První zápas kluci prohráli se ZŠ Klicperova 12:24. Holky měly jen jediného soupeře, děvčata ze ZŠ Klicperova. Sice prohrály oba zápasy 34:14, ale bojovaly jako lvi. Kluci chtěli aspoň stříbro, jenže ZŠ Skřivany nedokázali porazit. Kvůli špatné střelbě 31:6. Částečná útěcha přišla v posledním zápase, kde kluci našli střelecké štěstí a vyhráli nad ZŠ Karlova 30:1. Nakonec z toho byly bronzové medaile pro kluky. Holky skončily druhé za „Klicperkou“.Filip Marek 9.A

KAŽDÉMU PODLE JEHO ZÁSLUH

Všechna oddělení školní družiny se každoročně zapojují do nejrůznějších výtvarných soutěží. Ani uplynulý rok 2003 nebyl výjimkou. Pod vedením svých vychovatelek se děti, včetně těch z prvních tříd, zapojily od září do prosince do soutěží „Jak si představuji ideální školu“, „Dobrodružství s hvězdičkou Orion v čokoládovém městečku“, „Nakresli nejhezčího dinosaura“ a „Rok tygra“. A právě v této poslední soutěži „Rok tygra“, kterou vyhlásila ZOO ve Dvoře Králové, byly práce našich dětí oceněny zvláštní cenou. Odměnou byly dětem sladkosti, upomínkové předměty, ale hlavně volné vstupenky do ZOO.Když však došlo na pomyslné „lámání chleba“, vystřídalo radost těch dětí, které se na soutěžní práci podílely, velké rozčarování ostatních, kteří neměli o soutěž zájem. Zcela v duchu hesla „Každému podle jeho zásluh“ si tak některé děti poprvé, ale jiné už podruhé, na vlastní kůži ověřily, že „Bez práce nejsou koláče“ - tedy vstupenky do ZOO. Nemůžeme a ani nechceme děti nutit k práci, která se ve školní družině dělá jaksi navíc. Ale v žádném případě nemohou ti, co pracovat nechtějí počítat s tím, že dostanou stejně jako ti, kteří přiložili ruce ke společnému dílu. Do příští soutěže tak mají čas přemýšlet, jestli se přidají k těm, kteří nejenže získávají ocenění v různých soutěžích, ale zároveň tím reprezentují svoji školu i město.Naše poděkování tak patří všem dětem, které se v uplynulém roce zapojily nejen do výtvarných soutěží, ale i ostatních akcí školní družiny.Za ŠD Martina Drtinová

Informace z radnice

Bytová otázka1 Zastupitelstvo na svém 11. zasedání znovu diskutovalo o výstavbě 2 x 12 bytových jednotek s tímto

výsledkem: Zastupitelstvo souhlasí s tím, aby Město Chlumec nad Cidlinou znovu požádalo o přidělení dotace na výstavbu 2 x 12 b.j. na rozhraní ulic Zimova a Sadová vzhledem k tomu, že stávající dotaci musí vrátit. Zároveň ukládá radě města hledat případně i jiné umístění objektů.

2 Na stejném zasedání zastupitelé schválili prodej následujících bytů z majetku Města:ulice Čelakovského 41/I (7 b.j. + nebytový prostor, Klicperovo nám. 48/I (3 b.j.), Říční 73/I(1 b.j. + nebytový prostor), 9. května 151/I (5 b.j.), Pražská 93/IV (3 b.j. + nebytový prostor),Kozelkova 260/IV (4 b.j.), Spravedlnost 276, 277/IV (15 b.j.), Sokolská 401/IV (5 b.j.), Družstevní 765/IV (10 b.j.) a Lučice 20 (1 b.j.). Rozhodnutí ve věci prodeje bytu čp. 511/IV v ul. B. Němcové zastupitelé odložili do příštího zasedání zastupitelstva a dále uložili radě města učinit kroky potřebné k prodeji prostřednictvím realitní kanceláře.

Hospodaření města3 Na 11. zasedání zastupitelstva byl schválen návrh 3. úpravy městského rozpočtu na rok 2003 a zároveň

bylo schváleno rozpočtové provizorium na rok 2004. 4 Zastupitelé odsouhlasili převod movitého majetku v celkové hodnotě 377.414,- Kč do správy příspěvkové

organizaci Školní jídelna, Chlumec nad Cidlinou, Smetanova 115, k 18.12. 2003.

Vyhlášky5 Byla schválena vyhláška č. 7/2003 – Požární řád.6 Rovněž vyhláška č. 8/2003 o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování

komunálních odpadů a systému nakládání se stavebním odpadem včetně ceníku za odstraňování odpadů v roce 2004.

7 A do třetice byla schválena vyhláška č. 9/2003 o stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb pro území města Chlumec nad Cidlinou.

Různé8 Zastupitelé pověřili radu města, za pomoci investiční komise, zpracováním zadávacích podmínek

rekonstrukce areálu koupaliště a následně vyhlášením architektonické soutěže. 9 Zastupitelstvo schválilo Protokol o převodu zařízení – Pečovatelské služby v Chlumci nad Cidlinou a

rovněž schválilo bezúplatný převod veškerého movitého majetku Pečovatelské služby včetně osobního auta na Středisko sociálních služeb Chlumec n. C. o.p.s. k 1. 1. 2004.

10 Zastupitelé projednali a schválili změnu Veřejnoprávních smluv na výkon přenesené působnosti v  rozsahu § 53 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, formou dodatku na dobu neurčitou s 3 měsíční výpovědní lhůtou a za stejných platebních podmínek u těchto obcí: Kosice, Kosičky, Lišice, Lovčice,

Nové Město, Olešnice, Písek a Stará Voda. Zároveň schválili uzavření nových veřejnoprávních smluv za shodných podmínek s obcemi Klamoš a Převýšov.

11 Zastupitelstvo vzalo na vědomí záměr pořízení kamerového systému pro město včetně informací o možnosti získání až 90% dotace na tuto akci.

12 Na závěr 11. zasedání zastupitelstva byl novým předsedou finančního výboru zastupitelstva (za odstoupivšího Ing. Milana Havlíčka) zvolen Ing. Jaroslav Špičák.

13 Rada města na svém 28. zasedání odsouhlasila dokoupení vánoční výzdoby města v ceně cca 11.000,- Kč. 14 S účinností od 1. ledna 2004 byl do funkce skladníka CO schválen pan Vencl.15 Rada města schválila umístění dětského koutku v areálu hřišť v základní škole (trojúhelník za školní

jídelnou) a uložila investičnímu technikovi dále jednat o finanční náročnosti celé akce.16 Byla schválena iniciativa ve věci značení cyklotras v regionu a místostarostovi bylo uloženo zajistit, aby

svazek obcí „Cidlina“ v daném termínu požádal Krajský úřad Královéhradeckého kraje o dotaci na tuto akci.

17 Na 29. zasedání rady byla s účinností od 6. 1. 2004 schválena změna poplatku za hlášení v městském rozhlase.

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

Rok 1923 nezačal pro mladou Československou republiku nijak vesele. V pátek 5. ledna zločinný fanatik v Praze dvakrát vystřelil z revolveru na doktora Aloise Rašína, aktivního státního ministra financí, jemuž vděčíme za to, že pevnou rukou vyvedl náš stát z poválečného chaosu, že se záhy stal zemí s dobrou a pevnou valutou, což temným silám vadilo, proto se uchýlili k tomuto atentátu s úmyslem zvrátit nebo aspoň zpomalit slibně se rozvíjející hospodářský a kulturní život naší vlasti. Na štěstí se bolestivá rána brzy bez následků zacelila.

Na den 14. ledna výbor Pěvecko-ochotnické jednoty Klicpera svolal valnou hromadu, při níž bylo zvoleno

nové vedení spolku. Do čela jako předseda byl zvolen Leopold Novák, místopředsedou Karel Groh,

jednatelem Hubert Halva, pokladníkem Václav Červený.

Do pěveckého odboru byli zařazeni: MUDr. L. Cibulka, V. Stříbrný, J. Mareček, MUDr. J. Jadrný. V

dramatickém odboru působili: E. Bénová, A. Dařbujan, J. Drozen, L. Krecl, G. Vacke. Archivářem se stal J.

Bryscejn.

Při valné hromadě byla u členstva patrna silná snaha udělat z mrtvého spolku opět útvar, s nímž by se ve

spolkovém chlumeckém životě muselo opět bezpečně počítat. S povděkem byl přijat od pánů režisérů

sestavený repertoár navržených her. Ovšem zároveň bylo žehráno od nich na nepříjemnou skutečnost, že

prozatím nebylo možno omezit půjčování jeviště ostatním místním spolkům a odborům, takže mnohdy

současně s jednotou, „Klicpera“ se připravovaly dva až tři spolky a nakonec domácímu pánu nezbyl pro

cvičení prostor.

Není proto divu, že divadelní sezónu v Chlumci zahájilo Sdružení dorostu strany živnostenské obchodní dne

21. ledna v sále Okresního domu veselohrou „Když srdce promluví“ od Frant. Olivy.

V neděli téhož dne odpoledne Malá scéna v sále školní budovy sehrála pohádku „Na stříbrné pavučině“ a v

neděli 4. února historickou hru „Švédové v Praze“.

Pěvecká škola pí Jozy Klemensové, vedle pěv. a hudeb. besídek a akademií, předvedla tentokráte

chlumeckému publiku v pondělí 12. února na divadle v Okresním domu, ze laskavého spoluúčinkování pp.

ochotníků, významnou operetu p. Kubíka, řed. pražské Uranie a kapelníka J. Fialy „Vlastencové z Boudy“,

obrázek z dob našeho národního probuzení. Úspěch byl veliký, takže se opereta opakovala ve středu 14.

února.

Při tomto představení byla dokumentována naprostá nevýhodnost našeho divadla, které sice pro intimní

divadlo jakžtakž vyhovuje, ale pro větší podnik nelze s ním nadále počítat. Vždyť tu není nejmenších

místností po ruce pro herce, není tu dostatek místa k uložení rekvizit a divad. dekorací, nedostatek efektů a

tak dále. Je proto pochopitelný oprávněný stesk činovníků i těch, kteří v tomto prostředí pracují, na jeho

nedostatečnost. A tím zároveň ožilo i úsilí a snaha o zbudování tolik potřebného divadla, které by dávalo

jasné svědectví o pokrokovosti občanstva i lásce k živému slovu. Jen divadlo může zušlechtit duši člověka a

hluboko vrýt do srdce poznání o velikém jeho poslání.

A co se nestalo. Pojednou z jasné oblohy sjel oslnivý blesk.

Pan Václav Ráliš, majitel hotelu „U Lva“, byl velmi podnikavý a zřejmě i prozíravý, nezalekl se finančního

zatížení, načež v roce 1923, vzhledem k nedostatečnosti dosavadních jevišť v našem městě, se rozhodl k

výstavbě nové rozlehlé scény, kterou nechal přistavět k dosavadnímu sálu. Bylo to jeviště prostorné do šířky i

hloubky, šatny pro účinkující byly umístěny pod jeviště a spojeny chodbou a schody, hudba byla taktéž v

propadlu pod jevištěm po vzoru velkých divadel. A tu se pojednou, po několika měsících horečné práce,

objevilo v Chlumci něco, co už neslo jasné znaky touženého divadla. Zpřístupněno bylo až v příštím roce.

Oživlá Pěvecko-ochotnická jednota Klicpera k zahájení nové divad. činnosti zvolila k prvnímu představení

Klicperovu frašku „Divotvorný klobouk“, kterou hrála v sobotu 24. února v Okresním domě. Z přiloženého

plakátu si můžete, přečíst tehdejší interprety jednotlivých postav.

Nato se rozvířila pestrá mozaika divadelních představení ostatních spolků, jichž se k životu hlásilo stále

poměrně dost. Pokusíme se aspoň v kostce zachytit jejich celoroční působení, při čemž se bohužel nevyhneme

strohosti ba suchopárnosti při výčtu jejich inscenací. Domníváme se, že bychom jinak bezesporu ošidili naši

historii divadla.

Agilní národně vzdělávací a podpůrný spolek „Svornost“ připravil na neděli 11. března v Liverpoolu obraz z

vesnického života se zpěvy „Chudý písničkář“ a za 14 dní rovněž v neděli 25. března tamtéž hru od Jos.

Skružného „Dvacet tisíc za Karličku“. Tentokráte se po divadle tancovalo.

Téhož dne, tj. 25. března, jednota Klicpera na druhé scéně v Okresním domě právě předváděla od F. X.

Svobody veselohru „Poslední muž“ v tomto obsazení: „Kohout“, majitel domu, v podání A. Dařbujana,

„Kohoutovou“, jeho ženu, hrála M. Kubátová, jejich děti „Helenu“ Sl. Žáková, „Zdenku“, K. Žáková, „Ja-

roslava“, Sl. Cón, „Dr. Marek“ byl H. Halva, „Inž. Bečvář“ J. Mareček, jako „Tonča Vacková“, gymnasistka,

vystoupila T. Turková a jako „Dragoun“ J. Hajný.

Dram. odbor strany soc. dem. děl. v neděli 18. března v Okresním domě obveselil diváky fraškou od F. F.

Šamberka „Kulatý svět“.

Odpoledne toho dne „Malá scéna“ dětem sehrála hru „Ponocný a strašidla“ a dram. odbor strany soc. dem. se

1. dubna představil hrou „Staří záletníci“, s reprízou v pondělí dne 2. dubna. Dram. odbor Sboru dobrov.

hasičů sehrál v neděli 8. dubna v Okresním domě hru „Vrah“, kterou napsal Ed. Rada.

Dne 28. dubna se opět přihlásila jednota „Klicpera“ uvedením repertoární hry Národního divadla od A. N.

Tolstého „Zlatíčko“. Ve hře hráli: F. Prášil jako „Kníže A. R. Bělskij“, Joza Klemensová - „Varvara Dogova“,

jeho teta, Vl. Klemens - „Ilja Iljič Bykov“, O. Vorlová - „Raisa Glébovna“, G. Kastelová - „Marja

Semjanovna Kosareva, „Zlatíčko“, St. Kautský - „Abram Želtuchin“ M. Kubátová - „Anna Apolosovna“, M.

Steklá - „Věra, její dcera“, J. Beneš - „Slivinskij“, R. Karlovský - „Uranov“, M. Macháčková - „Duňaša,

komorná“, Vl. Poupa - „Pankrat, lodník“.

Okres. sdružení republ. dorostu při májové oslavě l. května odpoledne v hotelu Okresního domu nastudovalo hru „Právo vrchnosti“. Poté se tančilo. V měsíci květnu vystoupila ještě jednota „Klicpera“ ve dvou představeních 12. a 16. května v inscenaci „Revoluční svatba“ od S. Michaelise.

Pokrokové občanstvo v Chlumci n. C. 5. a 6. července uctilo památku upále ní Mistra Jana Husa bohatým

programem. V předvečer svátku 5. července, po slavnostních fanfárách, se konala před radnicí přednáška p.

JUDr. Štemberka z Rychnova „O významu doby husitské a Mistru Janu Husovi“, pak následoval průvod k

památníku Husovu, kde byl položen věnec, zapěn sbor a odpálen ohňostroj. V den svátku 6. července se

konalo v přírodě hotelu Liverpoolu drama „Půlnoc“ od J. V. Krejčíka.

Pěvecko-ochotnická jednota Klicpera uspořádala v neděli 29. července za účinkování eléva Národního divadla p. Hajského div. představení v zahradě Liverpoolu od O. Blumenthala a G. Kadelburka „U Bílého koníčka“.

Sdružení chlumeckých studujících na svém divadelním večeru sehrálo tři akty o marné lásce pod názvem

„Pohádka o jaru“, ve zpěvní části zazpívaly slč. Jiřina Klemensová (soprán) a M. Preislerová (alt) vstupní

scény Verunky a Lidunky z opery „V studni“ od V. Blodka a k pobavení na závěr diváci zhlédli

humoristickou scénku „Před koncertem“.

V neděli 19. srpna se konala oslava třicetiletého trvání „Národně vzdělávacího spolku Svornost“. Na

programu byla v 10 hod. dopol. v hotelu „U Jelena“ valná hromada, přístupná veřejnosti, na níž promluvil Jos.

Bryscejn „O významu a práci spolku“, neopomenuv zmínit se o obětavých a nadšených pracovnících Frant.

Krejčíkovi a Jos. Štědroňovi. Odpoledne v zahradě Liverpoolu pak dram. odbor spolku sehrál histor. drama

„Probuzenci“ od Fr. Ad. Šubrta. Jelikož se hra velmi líbila, soubor ji opakoval 26. srpna.

Dram. odbor Sboru dobrov. hasičů v neděli 7. října v Okresním domu nabídl svým příznivcům veselohru

„Bílý Otello“ od Petra M. Molocha.

Rozjetá divadelní jednota „Klicpera“ úspěšně pokračovala 14. října v Okresním domě v působivé a břitkým

vtipem sršící angl. frašce F. Brandona „Charleyova teta“. A kteří to byli, kteří se přičinili o dobrou náladu, se

můžete dozvědět z přiloženého plakátu.

Okres. osvětový svaz uspořádal v sobotu 27. října za účinkování spojených odborů v Liverpoolu hru ze života

Karla Havlíčka Borovského „Mučedník brixenský“, kterou napsal J. F. Karas. Stejně tak i Československá

obec legionářská se do divadla zapojila v neděli 4. listopadu veselohrou „Zmatek nad zmatek“.

Jednota „Klicpera“ zakončila svou divadelní sezónu hrou V. Dyka „Posel“ v režii A. Dařbujana, kterou

sehrála v neděli 11. listopadu, doplněnou prologem na onen přesmutný den 8. listopadu 1620, pronesený před

zahájením divadla Sl. Cónem. Osoby a obsazení: „Tomáš Roh“ - J. Hájek, „Barbora, jeho žena“ -F.

Strnadová, „Anna, jeho dcera“ - Sl. Žáková, „Petr Skalník“ – Sl. Cón, „Matyáš Roh“, kněz - J. Vamberský,

„Bratr Ondřej“ - V. Karas, „Posel“ – Alois Dařbujan.

Dram. odbor strany soc. dem. děl. sehrál 18. listopadu drama lásky „Černé oči“ od P. M. Malocha.

Závěr roku uzavřela jednota „Klicpera“ tradiční cecilskou zábavou, při níž 1. prosince v jednoaktové hře E.

Basse „Opuštěná“ vystoupili: R. Kautský jako „Viktor“, M. Steklá jako „Helena“ a F. Prášil jako „Majitel

domu“. A konečně 31. prosince 1923 nechyběl ani pestrý a veselý Silvestr.

Pěvecko-ochotnická jednota „Klicpera“ měla v tomto roce celkem 139 členů, 53 dam a 86 pánů.

Antonín Lauterbach

Druhá světová válkaHrst vzpomínek

Dne 19. září 1965 sešli se jako na druhém srazu býv. političtí vězni v hotelu Praha v  Poděbradech, někteří s manželkami, v celkovém počtu 16 osob a zavázali se, že napíší svoje vzpomínky na svoje vězení.

Bohumil TameleNezapomenutelné chvilky

I. První Štědrý večerPo čtyřměsíčním pobytu v drážďanské věznici Matyldě jsme byli převezeni do KT Sachsenhausen - Oranienburku. Bylo to těsně před vánočními svátky 1939. Mile jsme byli překvapeni vánočním stromem ozdobeným několika barevnými žárovkami. Viděli jsme v tom lidskost. Teprve, když jsme byli umístěni na bloku č. 53, jsme se od našich studentů dozvěděli, že na témž místě stavějí šibenici, když je někdo z häftlinků trestán smrtí oběšením. Přesto jsme se těšili na náš první Štědrý večer mimo domov. Bylo nám dovoleno po večeři si zazpívat česky. Nebylo nám řečeno, že to musí býti jen vánoční písně, a proto se brzy rozezvučely z našeho bloku tak milé nám písničky národní. Když jsme zpívali píseň „Teče voda teče...“ zařval kdosi u dveří Achtung! Všichni jsme ihned ztichli a v pozoru postaveni u stolů jsme čekali, kdo to k nám jde. Do světnice vrazil nám nově příchozím neznámý SS-man s revolverem v ruce, vyskočil na nejbližší lavici, pak na stůl vítězoslavně v rozkročeném postoji přehlížel celou světnici. Snad se mu zdálo, že není nad námi ještě dost vysoko a my že nejsme ještě dost pokořeni a zařval: „Niederlegen!“ Bylo to nesmyslné, byli jsme namačkáni mezi stoly a lavicemi, volné místo nikde a teď takový rozkaz. Za velikého rachotu padal každý z nás kam to šlo, pod stůl, pod lavici, na lavici, jeden na druhého a esesák slavil triumfy. Když se to všechno trochu uklidnilo, zařval na nás: „Co jste to zpívali?“ Otázka byla položena všem a po světnici se rozhostilo hrobové ticho. Když chvíli se nikdo neozval, zařval opět: „Kterou píseň jste to zpívali?“ Hrobové ticho nebylo přerušeno. Soptícím zlostným křikem si chtěl ulevit a zachrčel: „Koho to byla zamilovaná píseň?“ Ani teď se nedočkal odpovědi, obrátil se k blokovému a zařval: „Hned všichni do postelí!“ Seskočil se stolu a silně rozhněván rázně odešel. Nám nezbylo nic jiného, než v 7.50 hod. jít do studené ložnice, kde jsme namačkáni spali na zemi rozložených slamníkách, a bylo po Štědrém večeru. Od studentů jsme se dozvěděli, že esesák byl bývalý Sudeťák a říkali mu zde „Střílející pistol“ neb „Eiserne Gustav.“

U brány lágruV lednu jsme byli všichni přiděleni do různých komand na práci ; já jsem se dostal ke stavebnímu komandu, jež pracovalo za bránou v Sachsenhausenu (vojenskému sídlišti). Získávali jsme tam zkušenosti, jak si vést, abychom se vyhnuli nepříjemnostem, jež se nám každodenně stavěly v cestu. Mohu říci, že se nám to dost dařilo, že jsme se naučili pracovat hodně „očima“ a všichni jsme drželi při sobě a získávali jsme nové a nové přátele.Až jednoho dne - 14. 6. 1941 - tedy po 1 1/2 roce v lágru jsem dostal od blokového lístek, že nemám po apelu nastupovat ke svému pracovnímu komandu a že se mám dostavit ke bráně lágru a tam vyčkati dalších rozkazů. U brány takto stáli ti, co měli býti za nějaký přečin trestáni, co byli vybráni na trans port někam do práce nebo do jiného lágru, co měli býti z lágru propuštěni domů, nebo ti, na které došlo z domova nějaké udání pro nepřátelskou činnost před zatčením.Po apelu jsem se tedy odebral před bránu lágru, sešlo se nás tam pět, z nichž jsem nikoho neznal. Nikdo z nich nevěděl, proč je tam volán. V pozoru jsme tam stáli a dívali se, jak se tvoří pracovní komanda, jak vycházejí branou na práci, až zůstal apelplatz prázdný. Jen nás pět nedotčeně tam stálo. Co se dělo v naší mysli? Probíral jsem příčiny mého předvolání. Zamítl jsem propuštění domů, protože by se to vědělo již ve čer na bloku, neboť již večer byly připravovány všechny věci pro propuštěné. Zamítl jsem odůvodněně odjezd z lágru, neboť jsem nebyl odborník v zaměstnání, aby mne někde lépe využili. Bál jsem se toho, aby nedošlo

nějaké udání z domova, že jsem ilegálně pracoval proti německé armádě. Byl jsem totiž před zatčením vedoucím ilegální odbojové jednotky a mým nástupcem byl br. Šetlík, který dle doslechu byl po mně také zatčen a vězněn. To by bylo se mnou zlé. Zbývalo tedy ještě, že nás někdo z esesáků při práci pozoroval a udal moje číslo, že jsem málo pracoval. Bylo by to sice velmi mrzuté, ale přece ne tak katastrofální.To vše mi vířilo hlavou celou hodinu, co jsme bez povšimnutí stáli v pozoru před bránou. Konečně přišel esesák, seřadil nás, ohlásil náš odchod u oka v kanceláři a vedl nás z  lágru ven. Nešli jsme daleko. Jen do kanceláře politického oddělení. Tam nás zavedl do chodby a nechal u zdi stát. Jeden po druhém byl vyvoláván svým číslem. Až jsem tam zůstal sám a už pro nás přišel náš průvodce, a protože jsem nebyl ještě vyřízen, nechal mne tam a ty čtyři odvedl do lágru. Mně jen řekl, že po vyřízení se mám hlásit u brány a jít do lágru. Tak jsem tam osiřel se svými nerozluštitelnými úvahami. Konečně došlo i na mé číslo. S povzdechem jsem otevřel dveře, u nichž jsem odříkal naučenou formulku: „Häftling číslo 15666 prosí, aby směl vstoupiti.“ Jeden z úřadujících vojáků na mne kývl a šel jsem tedy k jeho stolu. Vzal do ruky nějaké listiny, promluvil pár slov se sousedem, jimž jsem nerozuměl, obrátil se ke mně a sdělil mi, abych šel ještě ven, že mne zavolají. To mi dalo ránu. Jestli jsem dříve uvažoval o různých možnostech, teď jsem byl v takové depresi, že jsem vůbec nemohl na nic myslet a o něčem rozvažovat. Ještěže to netrvalo dlouho, a bylo opět zavoláno moje číslo. Rozechvělý vstoupil jsem do dveří, opakoval naučenou frázi a na pokyn přistoupil jsem k jeho stolu. On bezeslova ukázal mně na cizího pána v civilu, abych šel k němu. Ten se vyptal na mé nacionále a vyndal z aktovky nějaké listiny. Byl jsem velmi zvědav na další. Tu se ukázalo, že ten pán v civilu je notář z Oranienburku a že byl vyzván notářem z Chlumce nad Cidlinou, aby ověřil vlastnoruční můj podpis na trhové smlouvě při koupi stavebního pozemku, který moje manželka kupovala svým i mým jménem.Přečetl jsem si ji důkladně a přitom jsem se úplně uklidnil, neboť v tu chvíli jsem se cítil nejen číslem, ale člověkem, který se může rozhodovat dle vlastní vůle, a jeho rozhodnutí musí býti respektováno. Svým podpisem jsem smlouvu schválil a vrátil ji panu notáři. Pak jsem byl z kanceláře propuštěn a třebaže jsem se vracel do lágru, cítil jsem se jako znovuzrozený.

Filantrop = člověk dobročinný

V naučných slovnících najdete pod pojmem filantropie výklad slova jako dobročinnost, lidumilnost, filantrop je tedy člověk činící dobro druhým lidem. Lidé, kteří mají toto cítění, potřebují se realizovat v  pomoci druhým, jsou organizováni již dva a půl roku Dobrovolnickým centrem Občanského sdružení Podzámčí, je jich bezmála čtyřicet a v  roce 2003 „odpracovali“ na 2.000 hodin v zařízeních sociální péče v Chlumci n. C. Pomáhají nejrůznějšími způsoby – jezdí jako doprovod k lékařům s obyvateli domova, vydávají noviny, pečují o rostliny a zimní zahradu, dělají společníky u lůžka, chodí s obyvateli na procházky, šijí, navštěvují obyvatele s pejsky, pomáhají se společenskými akcemi, pečují o kapli. Nezaměstnaným a lidem v důchodu tato činnost přináší smysluplné využití jejich vlastního volného času, studentům praxi a všichni dohromady jsou dobrá parta, která se občas také sejde v hospůdce nebo jede do divadla. Dobrovolníky jsou lidé dobrého srdce, nejmladšímu je 15 a nejstaršímu 76 let, žen je 32 a mužů 6, v roce 2003 přibylo 20 nových dobrovolníků. Dobrovolnice Maruška, která získala cenu Dobroman roku 2003, strávila v domově nejvíce času, 502 hodin !!! Od nového roku jsou uzavřeny smlouvy s dalšími organizacemi poskytujícími sociální služby a to nejen v Chlumci n. C., ale poptávka po službách Centra ze strany občanů i organizací přišla také z  Nového Bydžova. Dobrovolníci tedy pracují ve čtyřech zařízeních – v Domově důchodců v Podzámčí, Středisku sociálních služeb Chlumec n. C., v Duze Nový Bydžov ( pečovatelská služba) a v Domově důchodců Pohoda v Humburkách. Podařila se navázat výborná spolupráce s Úřadem práce, s Domem dětí a mládeže, se Střední zdravotnickou školou v Novém Bydžově, s Městským úřadem Chlumec n. C., Městským úřadem Nový Bydžov a dalšími institucemi. Posláním Dobrovolnického centra je rozvoj občanských ctností, posláním je nabídka možnosti tyto ctnosti rozvinout, posláním je sblížení lidí, výchova k úctě ke stáří a zvýšení kvality života starých lidí žijících v zařízeních sociální péče. V loňském roce spolupracovalo Centrum na několika akcích s domem dětí, na Komunitním plánování sociálních služeb v Chlumci nad Cidlinou a okolí. Občanské sdružení získalo grant od Nadace ICN a zároveň „zakázku“ na podporu neziskového sektoru v regionu. Na projektu budou členové sdružení a dobrovolníci pracovat v průběhu léta. Činnost Dobrovolnického centra by nebyla možná bez finančních prostředků, ačkoli je to práce zadarmo. Jsou potřeba peníze na komunikaci s dobrovolníky, poštovné, telefon. Je třeba proplatit dobrovolníkům jízdenky, je třeba je pojistit. Snažíme se proto získat finanční podporu z  nejrůznějších zdrojů, což představuje neustálé vyhledávání a psaní projektů. Každý projekt je ovšem financován jen z části, na zbytek je třeba získat sponzorské dary. Jsem velmi ráda, že některé firmy z  našeho regionu pochopily podstatu tzv. firemní filantropie, pochopily, že mohou dobrým věcem pomoci dary, buď věcnými nebo finančními, a my zaručujeme těmto firmám účelné vynaložení jejich prostředků, poskytneme výroční zprávu a další

podklady do firemních materiálů. Krom některých věcných darů máme také nabídku na víkend pro dvě osoby v luxusním hotelu pro nejaktivnějšího dobrovolníka, dopravu devítimístným autobusem pouze za naftu, nabídku na ozvučení větších akcí, nabídku na občerstvení zdarma, propagaci v  médiích apod. Ve východních Čechách jsme stále ještě jediným centrem podobného charakteru, mnohé firmy i fyzické osoby mohou podpořit ve svých podnicích myšlenku firemní filantropie právě pro tento účel. Loňský rok získalo Centrum sponzorské dary ve výši 50 000,-. Děkuji dobrovolníkům samým za jejich čas a ochotu, děkuji vedoucím spolupracujících organizací, díky za podporu představitelům partnerských měst, zejména chlumeckému panu starostovi a novobydžovské paní tajemnici, děkuji také členům Občanského sdružení Podzámčí Petře Markové a Blance Kavkové a děkuji sponzorům za jejich finanční podporu:

Penzijnímu fondu České pojišťovnyMěstu Chlumec n. C.Fy EPSON, BrnoFy ACZ – Illich Vladimír, Nový Bydžov Fy MePro Trading, Hradec KrálovéFy Eurotax, Hradec KrálovéFy Rakouský Václav, Chlumec n. C.Josefu Vosáhlovi, Chlumec n. C.Janu Jeřábkovi, Hradec KrálovéKarlu Divišovi, ZadražanyLidmile Kvapilové, Hradec KrálovéRůženě Matyášové, Nový BydžovVěře Vavřínkové, LovčicePetře Petrovické, LovčiceMarii Lejskové, Chlumec n. C.Karolíně Mufové, Chlumec n. C.Anně Machové, Hradec KrálovéNadě Knajflové, Hradec KrálovéLibuši Šimkové, Hradec KrálovéIvanu Bouzovi, AnglieBoženě Tobiáškové, Chlumec n. C.

Byla vydána Výroční zpráva za rok 2003, k dispozici na vyžádání na adrese daniela.dd@tiscali.cz Daniela Lusková, předseda občanského sdružení Podzámčí604 240 344

Dobrovolníci v zákonech

Neziskový sektor, jinými slovy všechna občanská, zájmová sdružení a kluby, které nevykazují podnikatelskou činnost a zisk, vytváří podstatu občanské společnosti. Společnosti zdravé, orientované také na jiné hodnoty než finanční, orientované na hodnoty vyplývající z lidských vztahů. Jsou to organizace velké, nadnárodní, jako je Červený kříž, jsou to charitativní organizace, nadace, skauti, sokolové, jsou to dobrovolnická centra, ale i malé kluby zahrádkářů, kluby důchodců či leteckých modelářů. Lidé se v  těchto organizacích sdružují víceméně nikoli pro hmotný užitek, ale proto, že se sejdou lidé stejného ražení a zájmů v jednom místě a čase a něco spolu vytvoří. Dobrovolnická centra mají větší nároky na organizaci, systémy řízení jsou poněkud složitější. Pracuje-li v některém zařízení 120 kmenových zaměstnanců a jim pomáhá 150 dobrovolníků, kteří pečují o 98 klientů (příklad dobré z praxe), tak to opravdu vyžaduje uspořádaný systém. K vypracování systému by měl pomoci dnes již platný Zákon o dobrovolnické službě, který zajišťuje dobrovolníkům i organizacím určité postavení a záruky, ale také povinnosti. Další právní úpravou je zatím návrh zákona o zdravotní péči, které Ministerstvo zdravotnictví předložilo vládě s tím, že by tato norma upravovala takřka vše, co souvisí s poskytováním zdravotnických služeb a měla by začít platit v polovině příštího roku. Návrh tohoto zákona obsahuje také pasáž, podle které by zdravotnická zařízení měla umožnit dobrovolníkům podílet se na činnostech souvisejících s  poskytováním zdravotní péče, zejména při zlepšování „provozního“ prostředí či v psychosociální péči. Také věcný záměr zákona o sociálních službách počítá s dobrovolníky ve svých ustanoveních o standardech kvality péče. Péče o klienty je vždy kvalitnější, když se na ní podílí také někdo jiný, než

Obèanské sdružení PodzámèíDobrovolnické centrum

PoøádáZájezd do pardubického divadla

Na pøedstavení

TEN, KDO UTØE NOS28.2.2004

odjezd z námìstí v 18.00 hod.Cena zájezdu 180,- Kè

Rezervace na tel. 604 240 344Daniela Lusková

zaměstnanci a vnáší do ní lidský rozměr. Jinými slovy lze říct, že audit Ministerstva práce a sociálních věcí, který bude v příštích letech hodnotit všechna zařízení sociální péče, „bude dávat body“ za to, že zařízení dá prostor pro dobrovolnickou činnost. Takže, domovy důchodců, pečovatelské služby, nemocnice….otevřete dveře dobrovolníkům, bohatě se Vám to vyplatí!!!!!

Daniela Lusková

Středisko sociálních služeb rozvíjí své služby

Všem občanům Chlumecka, včetně spádových obcí, nabízí Středisko sociálních služeb své terénní pečovatelské služby a také služby Domovinky, kde se o Vás postarají pracovnice Střediska, včetně oběda a zájmových činností.

V případě Vašeho zájmu kontaktujte vedoucí Střediska paní Jiřinu Linhartovou na telefonním čísle 777 265 145

CENA DOVÁŽENÉHO OBĚDA JE 33,- Kč

Ceník úkonů

Střediska sociálních služeb Chlumec n.C. o.p.s.

Úkon CenaCelková koupel ve středisku osobní hygieny 10,- Kč/úkonCelková koupel v domácnosti klienta 5,- Kč/úkonPomoc při oblékání 8,- Kč/úkonPomoc při přesunu na vozík 8,- Kč/úkonPomoc na WC 8,- Kč/úkonJednoduché ošetřovatelské úkony (podání léků,aplikace masti, obkladů, apod.) 10,-Kč/úkonDovoz nebo donáška oběda

Chlumec - město 12,- Kč/úkonokolní obce 15,- Kč/úkon

Donáška oběda, ohřev, podání 17,- Kč/úkonNákupy

do 100,- Kč 7,- Kč/úkon100 - 300,- Kč 10,- Kč/úkonnad 300,- Kč 20,- Kč/úkon

Nutné pochůzky(pošta, lékárna, lékař, úřady,atd.) 8,- Kč/úkonPříprava snídaně, svačiny 5,- Kč/úkonSvoz klientů do domovinky

chlumečtí denně 20,- Kč/denněmimochlumečtí denně 30,- Kč/dennějednorázový 40,- Kč/úkon

Pobyt na domovince (dohled, práce s klientem) 30,- Kč/denněDohled nad dítětem 7-26 let 45,- Kč/úkonBěžný úklid domácnosti ( 1 obytná místnost,kuchyň, vynesení odpadu, mytí nádobí, převlečení lůžka, setření prachu, vytření podlahy, vysávání, zalévání květin) 60,- Kč/hodDonáška uhlí, dřeva 20,- Kč/15 kgPraní prádla včetně žehlení a prac. Prášku

drobné prádlo 40,- Kč/1kgvelké, silně znečištěné prádlo 50,- Kč/1 kg

Mimořádné úkony

mytí oken 50,- Kč/oknovelký úklid bytu (po malování) 60,- Kč/ hodúklid společných prostor 60,- Kč/ hod

Oběd na domovince 5,- Kč/úkonPedikúra 80,- Kč/úkonPoradenství 0,- Kč

Daniela Lusková, předseda správní rady aJiřina Linhartová, vedoucí Střediska

KINO PANORAMA Chlumec nad Cidlinoutel.495 485 129, http: // kina365dni.cz

Únor 2004

7.2.2004, sobota Mezi námi děvčatyv 17.30 a ve 20.00hod. Americká komedie. Co se může stát puberťačce nejhoršího? Když se na

jeden den stane svou vlastní mámou.93 min. Režie : Mark Waters

Hrají : Jamie Lee Curtis, Lindsay Lohan, Harold Gould ad.vstupné : 55,- a 58,-Kč mládeži přístupný

14.2.2004, sobota „S.W.A.T.“ – Jednotka rychlého nasazenív 17.30 a ve 20.00hod. Americký širokoúhlý akční film. Patří k nejlepším z nejlepších. Jsou elitou

mezi strážci zákona. Nyní je čeká nejtěžší mise.117 min. Režie : Clark Johnson

Hrají : Samuel L.Jackson, Collin Farrel, Michelle Rodriguez ad.vstupné : 55,- a 58,-Kč mládeži přístupný

21.2.2004, sobota Hledá se Nemov 17.30 a ve 20.00hod. Americký animovaný česky mluvený film. I s malou rybičkou mohou být

velké starosti.101 min. Režie : Andrew Stanton. Film studia Walta Disneye.

V české verzi : Ivan Trojan, Barbora Munzarová, Martin Štěpánek ad.Vstupné : 55,- a 58,-Kč mládeži přístupný

28.2.2004, sobota Kdysi dávno v Mexikuv 17.30 a ve 20.00hod. Americká akční komedie, širokoúhlý film. Mstitel s kytarovým pouzdrem

plným pistolí opět na scéně.102 min. Režie : Robert Rodriguez

Hrají : Antonio Banderas, Salma Hayek, Johny Depp,Mickey Rourke ad.Vstupné : 55,- a 58,-Kč mládeži přístupný

změna programu vyhrazena ! !

LIDÉ KOLEM NÁS

Už dávno víme, že patří k lidem, kterým po právu náleží veřejné uznání za zásluhy o naše město, i když se sám skromně drží v pozadí a nijak se nesnaží upoutat na sebe pozornost. Naopak ji hledí od sebe odvracet. Vždycky rezolutně odmítal jakoukoli pochvalnou publicitu, třebaže on sám vydatně přispívá k publicitě jiných. Jakkoli se brání chvále, nelze o něm neříci, že Chlumec nad Cidlinou mu vděčí za pilnou registraci vzhledu i každodenního života města i kraje v rozčeřeném proudu ubíhajícího času. Jsou to tisíce fotografických záznamů stavebních pamětihodností, přírodních krás, všedního dění, mimořádných událostí i tváří současníků, které v průběhu uplynulých zhruba čtyřiceti let pořídil s vytříbeným smyslem pro este tickou

působivost a technickou kvalitu snímku. Stal se fotografickým dokumentátorem novodobé historie i živé současnosti Klicperova města na Cidlině.

Antonín FIBIGRZájem o fotografování se v něm probudil již na základní škole zásluhou pana učitele Lecjakse, který na škole tehdy vedl žákovský fotokroužek. Učil chlapce nejenom zacházet s fotoaparátem, ale i dívat se kolem sebe a objevovat motivy, které stojí za stisknutí spouště. Toník brzy pochopil, že prostřednictvím fotoaparátu je člověk schopen vyjadřovat i svůj vztah k okolnímu světu, že aparát se může stát nástrojem tvůrčích podnětů. To vědomí jej povzbuzovalo k tomu, aby si co nejdokonaleji osvojil techniku fotografování a vyvolávání snímků, toho čarodějného obřadu, při němž se odehrává úchvatný zázrak, když se ve vaničce s vývojkou v červeném příšeří na bílé ploše citlivého fotografického papíru zjevují znehybnělé výseky skutečnosti. Byla to nevýslovná radost, kterou ve své ušlechtilé posedlosti pro tuto činnost pocítil, když mezi dárky pod vánočním stromkem objevil fotoaparát se vznešeným názvem Lord speciál.„Těch aparátů jsem během let vystřídal celou řadu. Otcův starý Rolleiflex, pak Flexaretu, Milonu, Moskvu, několik německých Praktin... Nyní již delší dobu používám japonské fotoaparáty Pentax...“Zájem se v jeho nitru postupně rozhořel v náruživě a čím dál náruživěji pěstovanou zálibu, které věnoval kdejakou volnou chvilku. Pronikal přitom cílevědomě co nejhlouběji k okouzlujícímu tajemství umělecké fotografie, u níž už nejde o to jen tak něco vyfotografovat se správným nastavením clony a expozice, aby se snímek vydařil, aby nebyl příliš tmavý nebo naopak nedomrlý, nezřetelný, nebo dokonce rozmazaný. Umělecký fotograf pase po záběrech, které nevšímavému oku unikají. Zachytí pohled na město z překvapivě neobvyklého místa, kam nikdo hned tak nepřijde, a i kdyby přišel, nepostřehne nic zvláštního, nic zajímavého na tom, co vidí, nenadchne ho kupříkladu na jaře zámek Karlova koruna, spatřený přes větve rozkvetlého stromu, nezaujmou ho žluté koruny bříz proti modrému nebi anebo větrem zmítané vlčí máky s temnými mraky v pozadí. Něco takového dokáže vidět jen člověk s citlivou duší, která se pod doteky vjemů rozeznívá jako hudební nástroj. Touto dispozicí je Antonín Fibigr bezpochyby od pánaboha nadán. Má cit pro to, jak se prvky reality proměňují v prchavých okamžicích denního času a roční doby a jak souvisí to, čeho si člověk všímá, s tím, co zrovna v dané chvíli prožívá, nač myslí, co ho trápí nebo naopak naplňuje radostí. Má-li pořídit řekněme snímek sochy selského rebela před městem, nespokojí se tím, že na přístroji nastaví příslušné parametry, přiloží hledáček k oku a stiskne spoušť. Hledá nejpůsobivější úhel pohledu, aby do snímku dostal i město v pozadí a třeba ještě i vzdutá oblaka na obloze navozující atmosféru bouřlivého času. Snaží se snímkem nejenom zobrazit skutečnost, která ho zaujala nebo jejíž zobrazení mu bylo zadáno, ale vyjádřit zároveň svůj prožitek vyvolaný tím, co vidí.Již jako student se Antonín Fibigr s úspěchem zúčastnil celé řady fotografických soutěží a jeho snímky se objevovaly na výstavách umělecké tvořivosti studující mládeže. To už bylo jasné, že u něho neběží o chvilkové mladistvé zanícení, které s pokračujícím dospíváním ustoupí jiným zájmům až posléze zcela zanikne. Toníkovi fotografování vešlo na celý život do krve jako neodlučná složka jeho vyzrávající osobnosti. Soutěže a výstavy obesílal i později a sklízel jedno ocenění za druhým. Zejména v oboru krajinářské fotografie. K jeho největším úspěchům patří liberecký Štít Viléma Heckela a poté meziná rodní soutěž Infota Jičín, v níž se mu podařilo v silné konkurenci několika tisíc fotografií z celého světa proniknout svými snímky do výstavní kolekce mezi 150 nejlepších fotografií.Na výstavě Humor ve fotografii, uspořádané v Českých Budějovicích, kde se vybírala výstavní kolekce pro populární stejnojmennou mezinárodní soutěž v bulharském Gabrovu, byla Fibigrova fotografie zařazena do národní kolekce reprezentující Československo.Na X. biennale sportowo turystycznej fotografii v Krakově, které je známou a vždy početně obeslanou mezi-národní soutěží, získal čestné uznání. V brněnské soutěži Les ve fotografii si vydobyl 3. cenu, což byl na tomto početně silně zastoupeném fóru neobyčejně významný úspěch. Vavříny uznání si odnesl i z četných dalších soutěží.Postupně, jak se jeho fotografické dílo rozhojnilo, mohl se již odvážit i uspořádání samostatných výstav. Čtyři takové výstavy se uskutečnily v Chlumci a další v sousedním Bydžově.Fibigrovy umělecky ambiciózní fotografie si přirozeně našly cestu i do novin a časopisů. Objevovaly se v měsíčníku Krkonoše, v magazínu Turista, v časopise Československý svět, vydávaném Československým zahraničním ústavem, i v zájmovém periodiku Myslivost. Pravidelně byly otiskovány v regionálních novinách.„Odjakživa jsem měl rád přírodu,“ vyznává se Antonín Fibigr. „Proto jsem se také věnoval hlavně krajinářské fotografii. To mě přivedlo k turistice, která je mou přidruženou celoživotní zálibou. Jako předseda místního odboru turistiky tělovýchovné jednoty Sokol jsem prosazoval především tak zvanou sportovní výkonovou turistiku a cykloturistiku. Založili jsme v Chlumci tradici dálkových pochodů pod názvem 100 000 kroků kolem Chlumce. Tento dálkový pochod svého času získal velkou popularitu a přilákal do Chlumce stovky účastníků z celé republiky.“

Čtenáři si jistě vzpomenou, že mezi startujícími byl tehdy i velmi proslavený chodec Juraj Puci, známý svými dálkovými pěšími pochody napříč republikou. Chlumeckých, ale i dalších pochodů se Antonín Fibigr také sám aktivně účastnil. Na svém sportovním kontě má i „stovku“, kterou po trase Chlumec-Bohdaneč, Kunětická hora, Nechanice, Nový Bydžov-Chlumec absolvoval bez zastávky za necelých 23 hodin. Byl to zajisté úctyhodný výkon.Turistiku Antonín Fibigr samozřejmě spojoval se svou fotografickou vášní. Ve spolupráci s časopisem Turista, magazín na cestu, inicioval v Chlumci každoroční fotografickou soutěž pásem barevných diapozitivů s turistickou tematikou. V jejím rámci spolu s dalšími členy chlumeckého fotoklubu, panem Lelkem, Morávkem a Janatou, pořádal v místním kině promítání vybraných soutěžních pásem diapozitivů poly-ekranovým systémem na tři projekční plátna současně s doprovodem hudby a mluveného slova. Byly to velmi emotivní, divácky neobyčejně atraktivní pořady, jež naplněný sál odměňoval nadšeným potleskem.„Příznivý ohlas měly i Večery poezie, které jsme pořádali v krbovém salonku zámecké restaurace společně s panem učitelem Václavem Hájkem. Promítaný obraz doprovázela vážná hudba a živá recitace v podání herce hradeckého Klicperova divadla. O tyto večery byl tak velký zájem, že nestačily židle a musely se vydávat místenky...Tuto akci jsme ale bohužel museli i přes velký zájem zrušit. Poslední „Večer vánoční poezie“ měl takový úspěch, že dojatí návštěvníci si na závěr zazpívali „Narodil se Kristus Pán...“ a to v  době, kdy sice bylo dovoleno tuto píseň veřejně hrát, ale pouze beze slov. Shodou nešťastných okolností ve vedlejším salonku právě zasedal městský výbor tehdejší vládnoucí strany. Hned druhý den následoval pohovor a zákaz pořádání dalších Večerů s odůvodněním, že se zde schází chlumecká poražená buržoazie a propaguje náboženské cítění.Možnost otiskovat fotografie přivedla Antonína Fibigra v roce 1967 do vznikající redakce tehdejšího Chlu-meckého zpravodaje, kde mu byla přisouzena role redakčního fotografa, soustavně registrujícího a obrazově dokumentarizujícího všechny události ve městě. Později spolu s Jitkou Liškovou a Václavem Starým prováděli, tehdy ručně, grafickou úpravu časopisu pro tisk na kovolistech.Zodpovědný úkol redakčního fotografa plní již slušnou řádku let i v Chlumeckých listech. Zvlášť působivé jsou jeho nádherné barevné fotografie, které zdobí obálku každého čísla našeho měsíčníku. Zajišťuje i podobizny osobností, o nichž se v listu píše, a ilustrační snímky podle potřeby autorů. Antonín Fibigr se svým aparátem nechybí při žádné slavnosti či jiné události ve městě, která stojí za pozornost. Známe jeho krásné reportážní snímky z oslav stého výročí založení chlumecké školy nebo ze slavnostního otevření renovované Lorety.Nejenom redakce Chlumeckých listů, ale i město má štěstí, že našly tak zdatného, pilného a vpravdě umělecky disponovaného fotografického dokumentátora. Veřejně prospěšná je i jeho turistická činorodost obrážející se i na stránkách Chlumeckých listů v pozvánkách k cykloturistickým výletům a v péči o rubriku „Pověsti chlumeckého kraje“.Přejeme mu z celého srdce mnoho dalších úspěchů na fotografickém kolbišti a sobě přejme, aby neztrácel chuť poskytovat své vynikající schopnosti prospěchu města i kraje k potěšení nás všech.Karel Richter

Skok do dospělostiMěšťanská škola

Nechtěla jsem se pustit dětství. Té nádherné svobody! Rozlehlé jak nebe v polích nad Vápenskou! Jak hejno vrabců jsme přeletovali hned sem, hned tam, vždy za tím, co nás přitahuje a těší v tom jedinečném, rozlehlém čase a prostoru. Milovaní a opečovávaní. Co tajemství skrývala náves, každý dvůr a dům! A to že by mělo mít svůj konec?Neměla jsem chuť přiblížit se dospělosti. Rozčilovaly mne řeči, že se vdám, že tam a tam je pěkný mladík. Nikdy se nevdám!Ještěže na mne naši neměli příliš mnoho času. Válka trvala už druhým rokem se všemi hrůznými tlaky, hlavně na dospělé -. My, děti, jsme viděly, jak jsou rodiče ustaraní, ale braly jsme to jako součást života, do kterého válka asi také patří. Nechápaly jsme, že válka je výjimečná událost, která se, zvláště po tak krátkém časovém úseku od první světové války, neměla stát, že to je hrůzný a zlovolný stav, že je to výplod chorobných mozků vůdců a davové šílení sousedního státu, bohužel, mnohem početnějšího, ke kterému se záhy přidávaly další. My jsme si nanejvýše do svých her zabudovaly Hitlera, ve kterých vystupoval místo čerta nebo jako vůdce záporné bandy a Němce jsme obsazovali místo loupežníků. Zloděje zlodějský.Čas letěl jak mračna na nebi a nám, školákům čtvrté třídy obecné, bylo deset let. Mnozí z nás začali do dalšího ročníku dojíždět už do měšťanské školy v Chlumci. Byla to a je stále velmi krásná škola, jakou široko daleko nemají. Její budova byla velkoryse rozmáchlé gesto pana starosty Kozelky, na které nakonec asi

doplatil svým životem, ale Chlumci prokázal mimořádnou službu nejen tím, že jej ozdobil, ale že jej vyzvedl z provinční úrovně na důstojnější místo.První kroky vzhůru po pískové pěšině mezi hranatě sestříhaným živým plotem mi trochu vázly a když jsem procházela vysokými těžkými dveřmi, byla ve mně malá dušička. Ale šla jsem s Dáňou - její strýc tu byl ředitelem, a tak to tu znala - takže jaképak strachy. „Á, tady to máme! Ty budeš asi béčko, tak jdem!“Oslnilo mne světlo z obrovských podlouhlých oken, zakončených obloukem. Ale bylo tu i řevu a strkání jak u nás na škole - prostě byla jsem zase doma. Dáňa byla na seznamu áčka. Však se sejdem po uvítání, dnes to bude ještě velmi krátké.Byla jsme tu jen samá děvčata. Pravé křídlo budovy bylo dívčí, levé chlapecké. Bylo září čtyřicátého druhého roku. Zjistila jsem, že je to tu výborné. I to, že každé ráno jsme musely usednout na kola a uhánět do školy nádhernými zářijovými rány krajinou, rozvlněnou a krásnou - teď na podzim jímavě zamženou s vybělenými lány polí, ze kterých zas odpoledne stoupal k nebi dým z ohníčků z bramborových natí, bělejší než něžný opar na obzoru. Taková krása!V prvním roce jsme v naší třídě zjišťovaly, která je v čem lepší nebo vůbec premiantka a oťukávaly se možnosti nápovědy a taháků a také jsme se vydělily na ty normální, na až příliš ochotné, na drzé a na ty vlezněkam. Zdá se, že jakmile se vytvoří nějaký společenský útvar, vytvoří se hned i rozvrstvení a zvyklosti, vyplývající z povahových rysů jejich členů. Měly jsme průzkumný oddíl, který nenápadně lelkoval u dveří z chodby, zajišťoval informovanost o tom, co se kde na chodbách i ve třídách šustne a jestli se ze sborovny neblíží nebezpečí.„Holky, Kiky jde!“ vletěla průzkumná služba do dveří třídy. A do nás, jak když střelí do vrabců. Zakončily jsme šarvátky a rozhovory, lavice zaduněly, jak jsme do nich vletěly s lomozem a okopáváním, než jsme vhouply na sedadla. „Hřmotu jako ve stáji!“ by řekla Kiky, naše třídní, kdyby přišla dříve. Takhle vstoupila do spořádané třídy, jako vždy upravená, šedé vlasy na mikádo, ala Nataša Gollová, která, pokud to nevíte, měla své kořeny i v Chlumci - na sobě určitě něco ušité z kostkované látky, nejspíše celé šaty - to bylo také velice módní. Přehlédla nás, zavelela: „Sednout“ a zasedla za katedru.Pak tu byla služba rozdavaček sešitů, pak těch, které je sesbíraly a učiteli v patách je odnášely do jeho kabinetu. A také třídní výbor určující službu, jako mytí tabule, hlášení chybějících žáků, - zkrátka jsme byly malý státní útvar. Mocenská struktura a běžný lid, který, pokud se na něm něco chtělo, dělal, jakože něco hledá po zemi pod lavicí, nebo se utajoval horlivým zaměstnáním.Seděla jsem v lavici s Otylou Janatovou z Lovčic. Byla to krásná holka. Vlasy, pochopitelně zlaté, se jí stáčely do vlnek a kroužků - vypadala už spíše na čtrnáct. To mne uklidnilo - byla jsem proti ní pořád ještě jako prkýnko. Měla téměř vodové oči, prostě Nataša - i páni učitelé se potěšeně usmáli, když Otyla, s jemnou koketérií, drzácky, ale vždy s šarmem, přestupovala řád nebo plácala u tabule nesmysly. Byla to výborná holka a pomáhala mi od strachu z dospívání - to je život, řekla.Měly jsme tu krásných holek pochopitelně víc, ale Otyly bylo vždy všude plno. A s ní rozmarné pohody a řehotu. Tolik jsem se na ni těšila, když se pořádal první sjezd třídy po XXXL letech. Vyhlížela jsem ji - bude asi dosti kredenciózní - měla na to náběh. Otáčela jsem se stále ke vchodu. Zatím Jarča Zďárská četla uvítací projev a seznam těch, které už nepřijdou. Téměř se mi zastavilo srdce. Četla i její jméno. Odešla - prý na leukémii - snad jen měsíc před sjezdem. To jsi mi, kamarádko, neměla dělat! Těšila jsem se tolik moc, chtěla jsem se s tebou smát, jako kdysi nad pošetilostmi, které jsme tropily! Byla jsem zvědavá, jak jsi prožila ten dlouhý čas, co jsme se neviděly. Život mi náhle zchudl. Ta kostlivá paní vyťala i kus z mého života. Otyla se prý také těšila - kéž by měla svůj odchod nečekaný - že o něm ani nevěděla! Snad se jednou tam nahoře najdeme mezi těmi davy a pak si to vynahradíme. Sedneme si spolu na stráňku pod březovým hájkem - ten tam přece musí být, když je to nebe! A budeme povídat a povídat a smát se!Kvůli sjezdu jsem nechala vyzvětšovat fotografii naší třídy. Je už z vyššího ročníku - Otylu tu marně hledám - asi právě ten den chyběla. Takže, ani tady ji nemám!Bylo nás ve třídě něco ke třiceti, část z Chlumce, ale hodně nás bylo z celého okolí. Jména některých vsí jsem slyšela až tady poprvé. Nejdál to měla děvčata z Dobřenic, ta dojížděla vlakem, i z Vápna to bylo víc jak 10 kilometrů. Jezdila jsem s Marií Lhotákovou, ale ponejvíce sama a to jenom proto, že jsem jezdila až na poslední chvíli. Marie už byla u školy a já teprve vletěla ke kominíkovým, postavila své kolo za její .Rychle ještě zabouchnout vrátka a během jsem přeletěla přes most, přes celé náměstí a kliku dveří jsem stiskla při prvním zvonění -. Zvonilo se, naštěstí, třikrát.Na každý předmět jsme měly jiného pedagoga. Tady na fotografii sedí všichni v první řadě a přiznám se, že jsem na některé téměř zapomněla. Nejvíce se pamatuji ještě na paní učitelku Špačkovou, tělnatou, ale energickou dámu - asi bývala velmi krásná, pěkně a elegantně se oblékala - a byla přísná - moc! Dnes ji za to chválím. Občas nás rákoskou pleskla i přes ruce - do dlaní - to se tehdy dělávalo. Ani nám to nevadilo. Ukazovaly jsme si zarudlou dlaň pod lavicí. Jau, jau. Měly jsme ji na zeměpis.

Vedle ní sedí paní učitelka Šetlíková - tu jsme měly, myslím, na tělovýchovu. Byla ze sboru nejmladší. Vedle, rameno na rameni, paní učitelka Netíková - jak na ni zapomenout! Měli jsem ji ve vyšších ročnících jako třídní. Pomáhala nám ujasňovat si, kam bychom měly jít dál, a také pochopit, k čemu asi jsme. Byla jednou z těch, která se až maminkovsky starala, abychom byly v životě šťastné. Jednou ji některá z nás nevhodně urazila. Otočila se a my pochopily, že ptáče. Jedno z jejích dětí ji zranilo a to bolí nejvíc. Zalekla jsem se v sobě a cítila slzy a hořkost, jako naštěstí většina z nás ostatních. Škoda, ještě jsme se neuměly omluvit - i když jsme cítily, že by to bylo na místě.Vedle toho velkého pána, pokud si vzpomínám, matematika Prágra, je paní učitelka Slavíčková, naše Kiky. Ano, přesně takhle bývala bojovná a strohá. Vyučovala češtinu. Sedí vedle pana ředitele Ryby, který mimo svého úřadu ještě učil. Měly jsme jej na hudební výchovu. První rok jsem u nich s Dáňou bydlila. Byla to vzácně harmonická rodina a dnes spíše žasnu, jak to s námi vydrželi. Byly jsme holky rozjívené -. Jejich dcera, tehdy tak mladá, prožívala navíc svou nejtragičtější část svého života. To jsme vůbec netušily. Nikdo nám nic neřekl - asi, abychom někde něco neplácly a nestihlo je ještě další tragické pokračování. Bylo období heydrychiády se stanným právem. Chodila stále celá v černém a až mnohem později jsem se dozvěděla, že její muž, se všemi ostatními sokolskými činovníky, byl popraven. Dlouhá řada jmen. Bylo mi divné, proč tak často pláče, proč se ztrácí pěšinkou v zahradě mezi vzrostlými krsy ovocných stromů - větve jako by se za ní zavíraly. V nejzazším konci byla besídka.Byl to tak výjimečný rok - poprvé z domu - ne, mně se nestýskalo, na to jsem byla vždycky příliš zvědavá a všechno nové mě zaměstnávalo tolik, že jsem na stýskání ani nepomyslila.Rodiny jsou světy samy pro sebe, mají svá jedinečná uspořádání, jiné zvyklosti - jiná jídla. Mistrným kouskem paní řídící byly zlatavé vdolečky navrchu se švestkovými povidly a našlehaným tvarohem. Ach, jé! Vládlo tu ticho, které jsme narušovaly jen my dvě. Možná jim naše přítomnost pomáhala překlenout zármutek z tragických událostí, které je potkaly. Dáňa byla jejich neteř. Pan ředitel a Dánin tatínek byli bratři. Náš pobyt byl sjednán stejně jen na rok. Našim rodičům se zdálo, že jsme ještě hubená vyžlata a že bychom nezvládly ježdění na kole v té třeskuté zimě, která ve válečných rocích vládla a která také Německé říši pokazila expanzi na ruské frontě. V dalším roce Dáňa jezdila do Sezemic a obě, vyčouhlejší a zdatnější, jsme zvládaly i zimu bez potíží.Mezi panem ředitelem a panem učitelem Lauterbachem je paní učitelka Šetlíková. Starší dáma a jedna z velkých přítelkyň mé liberecké tetinky. Studovaly společně učitelský ústav v Kutné Hoře jako dívky. Nemohlo jim tehdy být víc jak patnáct až devatenáct let. Asi tak v roce 1905 - 1909. Uteklo od té doby skoro 100 let! Panebože, proč to tolik utíká? Chodily ve stejnokrojích ve vyrovnaných řadách a míjely se s chlapci v sutanách z kněžského gymnázia. Ředitelem ústavu byl pan Plašil, pocházející z Újezda. Tetinčinu budoucnost asi domluvili společně s dědečkem, byli trochu přízeň a hlavně krajani.Školní léta, to jsou nejpevnější přátelské svazky na celý život. Když se tak dívám na naše řady nad sedícími pedagogy, jsou všechny ty usmívající se dívčí krásky jak mé sestry. Vždycky jsme se rády viděly - do dneška. Nikdo neví lépe a také plně nepochopí jako ony, jak nám je. „To jsem tě dlouho neviděla! Jak se máš?“ „Ále, bolí mne záda. Loni jsem byla v nemocnici - pomohli mi. Ale teď je to zase stejné.“ „Hele, nic si z toho nedělej, mě zase zlobí nohy. A vidím pod psa.“ „Teď prošla Jarča a říká, že špatně dýchá.“ Jó, lepší už to nebude, ukončujeme ještě dlouhotrvající výčet potíží, při tom se smějeme, jak kdysi na chodbách měšťanky. Zlaté holky!Řadu uzavírá pan učitel Lauterbach s paní učitelkou Jasanskou. Pan učitel byl tehdy velmi mladý a navzdory létům - vypadá kupodivu stále stejně. Nedávno slavil významné výročí - raději nebudu prozrazovat jaké -. Stále neúnavně činný. Tak hodně zdraví, pane učiteli, do dalších let! Kdyby to bylo jako kdysi, kytku by mu předávala Otyla, v kraťoučké sukni, vrtěla by se, - uculovala a s pohledy střídavě hned do třídy, hned na pana učitele, by se smíchem drmolila předávací gratulaci. - Kdyby.Adamcová

S K A U T S K O U S T E Z K O U

SKAUTSKÁ PŘÁNÍ

Konec roku neznamená jen shon a starosti, ale má být sváteční a pohodový - a k tomu naši předkové vymysleli řadu obyčejů a zvyklostí, které k této sváteční pohodě přispívaly. Škoda, že mnozí lidé dnes mají jiné představy o vánočních svátcích a konci roku...

Pro skauty znamená tento čas nejen Betlémské světélko pro naše bližní, ale i řadu krásných zážitků mezi svými přáteli, s kterými se vždy v předvánočním času setkávají na různých, někdy neobvyklých, tradičních místech. Tato tradiční místa vznikla vlastně díky tomu, že celá desetiletí se skauti scházeli i

koncem roku potají – někde v osamocené chatě, jinde třeba jen na skrytém místě v přírodě, aby si popřáli, předali dárky, zazpívali a hlavně, aby se potěšili ze svých přátel. A na takové chvíle se nezapomíná.

Vzdálenějším posíláme svá přání poštou. A nejsou to ledajaká přání – každé z  nich je malým uměleckým dílem, které tvoříme řadu večerů. Chceme, aby vyjadřovalo náš upřímný vztah k  našim přátelům i naši vděčnost za to, že tyto přátele máme. Tato tradice se udržuje mezi skauty na celém světě i dnes, v  době elektronické pošty a mobilních telefonů. Je milé nalézt v poštovní schránce vřelá slova vyjadřující to nejkrásnější, co jeden druhému můžeme přát, ať už jsou ze sousedního města nebo jiného světadílu.

My skauti si vážíme všech dobrých lidí, ctíme jejich přání a přejeme jim, aby se i ta nejskrytější vyplnila.

Mika – Vlad. Köhler

SETKÁNÍ SKAUTŮ A JEJICH PŘÁTEL

V předvánočním času se každoročně schází dospělí chlumečtí skauti a jejich přátelé v areálu na dětském hřišti v ul. Jos. Slavíčka, letos v zapůjčené velké klubovně Městského domu dětí a mládeže. Při horkém čaji, tradičních trubičkách br.Čermáka a dalším občerstvení připraveným pod vedením sestry Mgr.V.Kopecké, vyslechli všichni zprávu o střediskovém sněmu, poděkování končící střediskové radě a představení nové střediskové rady, novinky ze střediska a zhlédli zkrácený videozáznam z letošního tábora.

Na závěr oficielní části předali členové náčelnictva kmene dospělých /OS/, tiskový zpravodaj br. Ing. Jiří Žáček a zpravodaj pro výchovu a vzdělávání br. Vl. Köhler, bratru MUDr. Jaroslavu KRENČÍKOVI skautské vyznamenání MEDAILI DÍKŮ, kterou mu udělil náčelník kmene OS za dlouholeté vedení chlumeckého střediska Junáka, řady táborů a další skautské aktivity.

V následující části večera se prohlížely kroniky, fotografie ze skautských akcí, táborů a hlavně se povídalo a povídalo... Měli si co říci nejen vrstevníci ze stejných oddílů, družin nebo posádek /vodních skautů/, ale každý pozorně sledoval i vyprávění nejstaršího účastníka setkání br. Fr. Kouta – Sokola, chlumeckého skautského činovníka, který v roce 1933 vítal v Chlumci n. C. br. A. B. Svojsíka a kterému již letos bylo požehnaných 92 let! A jak pozorně všichni sledovali zápis o slavné Benátské noci na Cidlině před půl stoletím, který osobně přečetl z deníku posádky Vorvaňů tehdejší jejich kormidelník Wimpy – Odon Celler. Ale nakonec se stejně jednalo o práci, o pomoci na Almanachu k 85. výročí skautingu v Chlumci n. C., o plánech klubů OS na příští rok a dalších aktivitách, které ti starší zvládnou.

Bylo mnoho hezkého toho večera. Všichni jsme se rozcházeli s hřejivým pocitem v duši, s pocitem, že máme dobré přátele a že je dobře, že jsme na chvíle prožité s nimi nezapomněli. A největší naše přání – aby i dnešní vlčata, světlušky, skautky i junáci se mohli po letech svobodně scházet a aby se jim skauting tak dostal do krve, že po setkáních se svými přáteli budou toužit….

Dan – Mgr. Jiří Veselý

POHÁR KARLOVY KORUNY VE SKAUTSKÉM TISKU

Chlumečtí skauti v loňském prosincovém čísle celostátního časopisu SKAUT – JUNÁK jsou chváleni za uspořádání již tradičního skautského závodu nazvaného podle místa konání Pohár Karlovy koruny.V zámeckém parku soutěžily čtyřčlenné hlídky, které směly mít dohromady nejvíce 48 let. V průběhu zápolení musely prokázat spoustu dovedností a znalostí – přenášení vody po lžících, luštění šifer, ošetření zlomeniny, zhoupnutí na laně, poznávání květin, chůdy, uzly, stolování atd. Vítězové na prvních třech místech si odnášeli ze slavnostního vyhlášení v Loretě nádherné dorty - a putovní pohár se opět vrátil do Opočna. Po závodě, občerstvena gulášem, navštívila skautská mládež v městské knihovně putovní skautskou výstavu fotografií z Jamboree v Thajsku a zároveň mohla obdivovat do kůže tepaný betlém sestry Řehule z Hradce Králové, zapsaný do Guinessovy knihy rekordů. Úspěšný den byl zakončen v  duchu skautských tradic táborovým ohněm – po takovém dnu nikdo ve spacím pytli určitě necítil tvrdost podlahy ve skautské klubovně…

Díky vám, činovníci chlumeckého střediska Junáka, díky vám za krásné naplnění našeho hesla „Skauting hrou“ – již J. A. Komenský prosazoval výchovu formou hry a smyslem skautingu je a musí být opravdu dobrá výchova pro život.

VK

Vzpomínka na Mílu Lišku, který by se 31. ledna dožil osmdesátky

Putoval po českých divadlech. Nejdříve to byla, hned po válce, Burdova činohra, pak divadlo v  Mladé

Boleslavi a Armádní umělecký soubor (v jeho průběhu se kromě uměleckého působení zaskvěl, ač

přesvědčený doživotní neplavec, též kariérou plavčíka v pražských říčních lázních); na něj navázala divadla

v Trutnově a Pardubicích a pražské Divadlo poezie. Počátkem šedesátých let se poprvé objevuje v  Kladně,

odkud si ještě odskočí do Prahy, kde tehdy vznikají nová divadla „malých forem“. Jedno z  nich, Paravan, mu

nabídne angažmá, ale po jedné sezóně se roku 1965 opět vrací do Kladna, tentokrát již definitivně.

Návrat do Kladna je šťastně zvoleným, není to „útěk“ z velké Prahy někam na venkov. Začíná tu totiž slavnou

rolí Pavla Brattera v československé premiéře hry Neila Simona Bosé nohy v parku. Do roku 1984, kdy

odchází do důchodu, následuje stovka nejrůznějších postav – jsou to například Tom ve Skleněném zvěřinci,

John Worthing v komedii Oskara Wildea Jak je důležité míti Filipa, Julian v další československé premiéře

Květ kaktusu, král cyperský Petr v  Noci na Karlštejně (tuto roli hrál snad patnáct let a „přežil“ v ní hned

několik Karlů IV. – Martina Růžka, Miroslava Doležala aj.), Napoleon v Madame Sans Gêne, Oberon ve Snu

noci svatojánské, plukovník Chasney v Charleyho tetě – v této své památné roli vystoupil více než stokrát.

Za dvacet let svého působení v kladenském divadle vytvořil řadu významných postav právě

v československých premiérách, což znamenalo jediné – spoléhat se jen na vlastní interpretaci a hereckou

zkušenost, na nezprostředkovanou intuici a fantazii. Osobně jsem ho měl nejraději v další takové postavě, a to

židovského taxikáře Samuela Leibowitze ve hře brazilského autora Joāa de Bethencourta Den, kdy unesli

papeže.

Vzpomínám na MARTINA LIŠKU, na výrazného a úspěšného chlumeckého rodáka. 31. ledna 2004 by se

dožil osmdesátky.

Zdeněk Vaníček

PŘENESENÁ SPRÁVA VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ

Veřejné osvětlení a další podobná zařízení patří mezi ty tzv. „veřejně prospěšné služby“, které mají podstatný vliv na kvalitu života ve městech a obcích. Úroveň těchto služeb se odráží v úrovni bezpečnosti obecné i dopravní a významně ovlivňuje životní prostředí. V minulosti zajišťovala města tyto služby zpravidla tak, že si zřizovala různé rozpočtové, popřípadě příspěvkové organizace. Praxe však ukázala, že toto uspořádání nepřinášelo vždy očekávaný efekt, ale často neúměrně zatěžovalo administrativu i pokladnu radnic a obecních úřadů. Proto v současné době řada měst a obcí hledá nějaké efektivnější uspořádání pro řízení těchto služeb. Někde vznikají městské akciové společnosti, někde dochází k  privatizaci těchto veřejně prospěšných zařízení formou jejich odprodeje různým právnickým nebo fyzickým osobám atp. Jednou z možností, jak poměrně rychle a bez zvýšených nákladů dostat veřejné osvětlení na evropskou úroveň, je komunální projekt, který vypracovala naše společnost CITELUM , a.s. a který se nazývá Přenesená správa. Jedná se o dlouhodobý smluvní vztah, který spočívá v přenesení správy, obnovy, provozu a údržby veřejného, popř. slavnostního osvětlení na smluvního partnera, což umožní zadavateli, tj. městským a obecním úřadům, aby břemeno správy a vztahů se třetími osobami neslo nikoliv město nebo obec, ale smluvní partner jako správce a provozovatel, přičemž veškerá zařízení zůstávají majetkem zadavatele.

Stejným problémem se zaobíralo i město Chlumec nad Cidlinou a závěrem roku 2003 se na základě výběrového řízení rozhodlo řešit od 1.1.2004 tuto problematiku přijetím nabídky naší společnosti na přenesenou správu . CITELUM, a.s. je česká společnost specializovaná na veřejné osvětlení, dopravní signalizaci a slavnostní osvětlení, založená v roce 1996 dvěma významnými akcionáři – francouzskou společností CITELUM, S.A. a Východočeskou energetikou, a.s. CITELUM, S.A. expandovala do mnoha dalších zemí světa. V současné době se spolu se svými partnery podílí na správě veřejného osvětlení v Praze, Paříži, Bordeaux, Lille, Benátky, Brasilia, Nice, Nimes, a v desítkách dalších měst. V Čechách má CITELUM, a.s. ve spolupráci s VČE a partnerem ELTODO E.G. odborné zázemí včetně možnosti výroby svítidel a stožárů světových parametrů pro veřejné osvětlení. Ve svém oboru, tj. provozování, údržba a rozvoj veřejného osvětlení a dopravní signalizace i slavnostní osvětlování památek a významných objektů se CITELUM, a.s. prosadila na našem trhu. Dosud největší úspěch zaznamenala v roce 1998, kdy získala spolu s ELTODO E.G., a.s. smlouvu na 15 let na správu, provoz a údržbu veřejného osvětlení a veřejných věžních hodin hlavního města Prahy.

CITELUM, a.s. a její dceřinná společnost ELTODO-CITELUM, s.r.o. jsou stabilními firmami dlouhodobě působící v ČR, objemem uzavřených kontraktů jenom v tuzemsku přesahuje 4 mld. Kč. Potenciál společnosti na našem trhu je vzhledem k odborným znalostem i možnostem financování velmi vysoký s perspektivou dalšího dynamického růstu.

Výkon přenesené správy spočívá hlavně v   těchto oblastech:

- nákup a řízení spotřeby elektrické energie, - provozování a údržba sítí veřejného osvětlení, - plánování a realizace investic, - financování prací

Smyslem této služby pro město Chlumec nad Cidlinou je především zlepšit kvalitu osvětlení a snížit výdaje na energii realizací výměny starších méně hospodárných svítidel za moderní úsporná svítidla s vyšší svítivostí . K této výměně dojde počátkem jarních měsíců a bude realizována v  ulicích Pražská, Klicperova, Zámostecká a Kozelkova . Další cestou ke snížení nákladů za nákup el. energie je sjednávání smluv s dodavateli na principu nejvýhodnější ceny z hlediska času a výše odběru el. Energie . Tuto praxi bude možno uplatnit po dalším kroku liberalizace obchodu s elektrickou energií a to od 1. 1. 2005. Finanční prostředky získané realizací úsporných opatření budou složit ke splacení investičních prostředků vložených do výměny svítidel a celkové modernizace zařízení veřejného osvětlení Vašeho města . Cílem je dosažení závazku k maximální svítivosti světelných bodů s tím , že počet nesvítících světelných bodů nesmí přesáhnout 2% z celkového počtu světelných bodů Další nespornou předností výkonu přenesené správy společností, která tuto službu provádí již v jiných městech a obcí, zejména pak v těch větších, je možnost dosahování bezkonkurenčně výhodných cen při dodávkách nosných materiálů vzhledem k jejich velkým objemům, což vede k vyšší rentabilitě a vzhledem k filozofii tohoto projektu i k větším reinvesticím do spravovaného zařízení veřejného osvětlení města . Konkrétním prováděním správy a údržby veřejného osvětlení ve Vašem městě byla pověřena společnost ELTODO dopravní systémy, respektive její divize v Hradci Králové. Vaše město je vysoce hodnoceno ve vkusu a provedení slavnostního vánočního osvětlení a my jsme přesvědčeni , že rozhodnutím města o přenesené správě bude tento trend úspěšně pokračovat .

Týnská 12, 110 00 Praha 1 tel: 224827081; fax: 224827084

www.citelum.cz

Propagoval naše město.

Muž, o kterém bude řeč, se sice narodil v Hradci Králové, ale je odmalička Chlumečákem. Po ukončení

základní školy vystudoval střední školu a potom absolvoval ČVUT (České vysoké učení technické) v  Praze - strojnickou fakultu a získal titul inženýra. Je to tichý, skromný a nenápadný člověk, který nemá rád publicitu ve sdělovacích prostředcích, které, jak říká, někteří jedinci zneužívají ke své popularitě, k vychloubání a vyvyšování se. Své znalosti uplatňuje především v zaměstnání a využívá pro sebe. Vím ale, že byl velmi úspěšným účastníkem televizní soutěže AZ-kviz, a tak jsem se snažil navázat s ním rozhovor a pokusil jsem se položit mu několik otázek.

Kdo Vás přihlásil do televizní soutěže?

Přihlásil jsem se sám. Chtěl jsem si vyzkoušet soutěž AZ-kviz na vlastní kůži.

Jak jste se připravoval?

Příprava spočívala pouze ve sledování TV soutěží. Žádná zvláštní příprava nebyla. Na tak různorodé otázky

se nedá nějak připravovat. Některé znalosti jsou ze školních let, jiné z běžného života.

Měl jste před kamerami trému?

Trému jsem měl velkou v prvním kole. Potom tréma opadla a to i díky fantastické atmosféře ve studiu ČT v

Brně, o kterou se zasloužil celý štáb a také ostatní soutěžící. Mezi soutěžícími nebyla cítit rivalita, ale naopak

jeden druhému přál úspěch a podporoval ho.

Ovlivňovalo TV prostředí vaše uvažovaní nad otázkami?

Hra mě pohltila. Jsem soutěživý typ a atmosféra ve studiu byla skvělá, a tak jsem jen lovil v paměti.

I taktika výběru otázek je důležitá. Studoval jste ji předem?

Taktiku jsem odpozoroval při sledování svých předchůdců v TV. K úspěchu je ale samozřejmě třeba také

velký kus štěstí.

Dosáhl jste výborných výsledků - přibližte nám je.

Soutěž AZ-kviz je dvoukolová. V prvním kole se utkají dvě dvojice soutěžících, vítězové potom ve finále.

Účastníci finále mají právo se zúčastnit dalšího soutěžního pořadu. Maximální počet účastí je pět a to se mi

podařilo. Mým cílem bylo nevypadnout v prvním kole a neudělat ostudu. Soutěžící se může znovu přihlásit po

třech letech.

Pane inženýre, Vy jste příliš skromný. To podstatné jste nám neřekl. Tak já to dopovím za Vás. Byl jste pětkrát ve finále, z toho jste se čtyřikrát utkal s paní profesorkou z gymnázia z Nového Bydžova a TŘIKRÁT JSTE FINÁLE VYHRÁL. Brávo!!!

Jakou jste měl režii s účastí v soutěži a co jí předcházelo?

Nejprve je třeba zaslat přihlášku do soutěže, to bylo zhruba na začátku roku 2003, v červnu jsem se zúčastnil

konkurzu a v listopadu (10. a 11.) probíhalo natáčení. Celkem to tedy představovalo tři cesty do Brna. Během

natáčecích dnů může soutěžící využít možnosti bezplatného ubytování v hotelu. Soutěžící neobdrží žádné

startovné ani mu nejsou hrazeny cestovní náklady (na konkurz ani na natáčení). Výhra je pouze za vítězství ve

finále a ještě závisí na tom, o kolik soutěžící obehraje bankomat.

Vyplatila se Vám výhra?

Největší odměnou je uspět v soutěži. Peněžní výhra je něco navíc. Chtěl jsem hlavně okusit atmosféru soutěže

na vlastní kůži a potom hlavně neudělat ostudu.

Zúčastnil jste se již nějaké jiné soutěže anebo uvažujete o některé?

Byla to moje první účast v soutěži, ale líbí se mi rovněž RISKUJ na TV NOVA. V konkurzu jsem již uspěl, a

tak se v této soutěži zakrátko objevím.

Víte, kdo byl tím úspěšným soutěžícím? Byl to pan ing. Zdeněk Novák, technik ve strojírenství - obor chladící

technika.Přeji mu za sebe a také za vás čtenáře Chlumeckých listů nejen hodně úspěchů a štěstí v dalších soutěžích, ale také v soukromém životě a děkuji mu za rozhovor a dobrou propagaci našeho města.vh

C E N T R U M K U L T U R Y – Ř Í H Ů V  D Ů M604 - 915 583 ; 495 485 853

Ú N O R 2004

Nedělea DĚTSKÝ MAŠKARNÍ KARNEVAL

s diskotékou, soutěží o nejlepší masku – začátek od 14. hodin.

Sobota DISKOTÉKA14.2. Začátek ve 20. hodin

Sobota21.2. DISKOTÉKA Začátek v 19.30 hodin

Sobota

28.2. DISKOTÉKA Začátek ve 20. hodin

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Předprodej vstupenek v prodejně Textil na Klicperově náměstí.INFO : 604 – 915 583 , 495 485 853

PRAVIDLA pro výchovu psa

1) Pes nesmí do domu.

2) Dobře, pes smí do domu, ale jen do vyhrazených prostor.3) Pes smí do všech pokojů, ale nesmí se dotýkat nábytku.4) Pes smí jenom ke starému nábytku.5) Tak jo, pes smí na nábytek, ale nesmí spát s lidmi v posteli.6) OK, pes smí do postele, ale jenom, když dovolíte.7) Pes smí do postele, kdy si vzpomene, ale nesmí pod pokrývku.8) Pes smí pod pokrývku, jen když je pozván.9) Pes smí spát pod pokrývkou každou noc.10) Lidé se musí psa dovolit, když s ním chtějí pod pokrývku.11) V noci smí být s člověkem pod pokrývkou jen jeden pes.12) Dobrá, tak tedy dva psi, ale nikdy víc.13) No...

U kterého bodu jste zatím Vy?

Největší investice Královéhradeckého kraje

Největší investice kraje nepůjde do silnic, škol či zdravotnictví, ale do budování nového krajského úřadu.

Jako vánoční dárek obyvatelům kraje odhlasovalo 11. prosince krajské zastupitelstvo pořízení tzv. administrativního centra. Náš kraj za ně během dvacetiletého leasingu zaplatí částku významně převyšující 1,5 miliardy Kč - samozřejmě z peněz daňových poplatníků.Je zřejmé, že pravým důvodem pro toto rozhodnutí nebyl předkládaný problém umístění zhruba 140 úředníků, kteří se nevešli do stávající budovy KÚ. Tento problém bylo možno řešit zhruba 15x levněji. V době hlasování měli všichni zastupitelé na stole nabídku prodeje budovy PVT za 89 milionů Kč. V této nabízené budově, která je 5 minut chůze od stávajícího sídla KÚ, má nyní kraj pronajata 3 patra pro 110 úředníků. Zbývajících 30 úředníků by se jistě do zbývajících třech pater s velkou rezervou vešlo.Protože jsem přesvědčen, že posláním krajského zastupitelstva je jednat v zájmu obyvatel celého kraje a nepovyšovat nad ně zájmy dílčí, považuji toto rozhodnutí za skandální selhání zvolených zástupců. Proto Vás, vážení voliči, prosím, abyste si na tuto, na mnoho let největší investici kraje udělali svůj názor.

Pro investici hlasovali14x ODS - Bradík, Všetečka, Trojan, Plas, Vlček, Kuřík, Kačírková-Škopová, Jon, Záleský, Vambera, Vrba, Šubert, Šanda, Michálek8x KSČM - Štěpán, Vaník, Prouza, Kapucián, Ruml, Šormová, Zoufalá, Dobeš 5x US-DEU - Pěnkava, Vácha, Rokl, Novák, Limburský3x ČSSD - Mrština, Salač, Ješina

Proti investici hlasovali6x KDU-ČSL: Derner, Klíma, Drška, Řehák, Stejskal, Pelán2x ČSSD: Trpák, Tuháček

2x US-DEU: Stejskal, Novotný1x KSČM: Ošťádal1x ODS: Sedláček

Zdrželi se1x ČSSD - Svatý1x KSČM - Meduna

Nepřítomna1x ČSSD - Šedivá

Tento článek jsem nenapsal proto, abych byl příště zvolen - kandidovat nemíním, ale proto, že demokracie, jakkoli je nedokonalá, nám zabezpečuje alespoň svobodu projevu a volby.RNDr. Karel Pelán

Srdečné DÍKY

Rada starších CČSH N.O. v Chlumci n. C. děkuje za finanční přispění v r. 2003 na kulturní akce konané v

Husově sboru. Dík patří: MÚ Chlumec n. C., Fa. „LUNA“ velkoobchod pekařství Chlumec n. C., Fa.

Kovoplast a.s. Chlumec n. C., Fa. Malý Miloslav, závodní stravování Chlumec n. C.

Všem přejeme stálé zdraví, radost, štěstí a Boží pokoj.Rada starších CČSHv Chlumci n. C.

Z evidence obyvatel Městského úřadu v Chlumci nad Cidlinou

Narozené děti s   trvalým bydlištěm v   Chlumci nad Cidlinou Václav Novotný nar. 3. 12. 2003David Mlynář nar. 17. 12.2003

Odešli z   našich řad:

Věra Odlová nar. 1920 + 7. 11. 2003Jan Mandát nar. 1950 + 17. 11. 2003Radislav Jukl nar. 1932 + 2. 12. 2003Františka Šandová nar. 1911 + 22. 12. 2003Libuše Mikešová nar. 1917 + 23. 12. 2003František Voráček nar. 1952 + 26. 12. 2003Eva Cudlínová nar. 1923 + 1.1.2004

Ivona Uchytilová evidence obyvatel MěÚ

Výročí narození – únor r.2004

80 let

Paní Věra Vošoustová nar. 3. 2. 1924Chlumec nad Cidlinou, Rooseveltova 269/IV

Paní Anna Vondrušková nar. 6. 2. 1924Chlumec nad Cidlinou, Švermova 392/IV

JUDr. Miloslav Uchytil nar. 8. 2. 1924 Chlumec nad Cidlinou, Dvořákova 431/IV

Paní Božena Šťastná nar. 21. 2. 1924Chlumec nad Cidlinou, Pernštýnská 129/I

Paní Marie Müllerová nar. 22. 2. 1924Kladruby 14

90 let

Pan Josef Volejník nar. 14. 2. 1914 Chlumec nad Cidlinou, DD Palackého 165/III

93 let

Paní Květoslava Rybová nar. 4. 2. 1911Chlumec nad Cidlinou, Čelakovského 36/I

95 let

Paní Františka Koudelková nar. 14. 2. 1909Chlumec nad Cidlinou, DD Palackého 165/III

----------------------------------------------------------------------------- Všem jubilantům srdečně blahopřejeme.

Mgr. Zdena Valentovásociální oddělení

Krajský přebor v šachu

4. A 5. KOLA KRAJSKÉHO PŘEBORU ŽÁKOVSKÝCH DRUŽSTEV V ŠACHU

Dne 29.11.2003 se konalo ve školní jídelně ZŠ 4. a 5. kolo, kterého se zúčastnila družstva ŠO DDM Chlumec n.C., Jiskra Nový Bydžov B, DDM Třebechovice pod Orebem a DDM Týniště nad Orlicí.

Rozlosování soutěže provedla Mgr.Vaňková, hlavní rozhodčí a ředitel turnaje. Vylosování I.kola pro náš tým nebylo špatné, ale třebechovický tým naše družstvo porazil v poměru 4:1. Jediný Miloš Steklý dokázal své kvality.

Ve druhém kole jsme nastoupili proti zcela jinému soupeři, a to proti Týništi n.Orl. Jeho družstvo tvoří hráči III. VT a navíc jeden z nich je držitelem 1411 ELO bodů. Do hry jsem nasadil Terezku Šíchovou na místo Katky Bednářové. Terezka nejenom, že svého soupeře III.VT řádně na šachovnici drtila a kdyby nebyla přehlédla výborný tah svým jezdcem, mohla jej i porazit. Hráči našeho týmu poté dostali inspiraci a Kloz, Maryška i Vlk své soupeře porazili. Je to o to cennější, že hráli proti dosti silným soupeřům. Nejhorší pozici měl Petr Čermák, který bojoval 120 min. s Kaleckým, největším favoritem. Sice bylo vítězství na spadnutí – útok dámou, jezdcem a králem však přišel vniveč. Petr neunesl v závěru hry svou obrovskou šanci vyhrát a „dovolil“ soupeři remízu. Nebylo to pro mne zklamání, protože ani já sám jsem nevěřil, že uhrajeme proti tak silnému soupeři nějaký bod. Všichni obstáli a výhra 3,5:1,5 je výborným povzbuzením do dalších bojů.

Naše družstvo prozatím figuruje na 5.místě v celkovém pořadí. Pro člověka, který někdy hrál šachy jistě ví, že je to na začátečníky v takové soutěži velice dobrý výkon.

28. 2. 2004 nás čeká silný soupeř, a to Hořice – A,B. Tato družstva zaujímají přední místa v tabulce. Náš tým je mladý, hráčům je 8 - 10 let a všichni se šachem teprve začínají. Na druhé straně máme hráče starší, kteří se takových soutěží již nemohou pro svůj věk zúčastnit. V každém případě se budeme snažit hrát co nejlépe a i když jsou soupeři nad naše síly, máme tým schopný, zapálený a milujicí tuto královskou hru.

Na závěr cítím povinnost poděkovat všem, kteří nám pomohli s organizací tohoto turnaje, školní jídelně za zapůjčený prostor, děkuji p.Ing.Mrázkovi za roli rozhodčího, která přispěla k hladkému průběhu turnaje. Stejně tak děkuji pracovnicím DDM za pomoc při organizaci a za zajištění občerstvení, zejména pak manželům Koulovým a samozřejmě všem hráčům, kteří se zúčastnili.

Daniš Jan vedoucí ŠO DDM Chlumec nad Cidlinou

Vy radujte se a veselte se

Moji milí, máme před sebou nový úsek cesty. Vánočně osvětlený počátek nového roku 2004 činí tento

počátek radostnou příležitostí připojit se ke zpěvu serafínů (andělský zpěv). Pro koho je Hospodin svatý a

denně oslavovaný, tak jej následuje s radostnou písní v slavnostním chóru Božích synů a dcer a to na cestě

přes Jordán za archou úmluvy do zaslíbené země Božího království. Ano, následujeme jej, neboť tu máme

zaslíbení vyplývající z důvěry a křesťanského optimismu: ,,Hospodin, jež s námi byl, i dále s námi bude. Jistě,

mohou přijít dny slzavé, ale je tu ten, kdo setře každou slzu z očí a odstraní příčinu strachu a bázně. Věřme,

je-li s námi Ježíš, je s námi Bůh. Je to obecenství pokoje, a tak buďme vděčni za každý den. Oblecme se do

novosti jeho čistoty a svatosti. Dej nám Pane, abychom tento rok směli prožít ve Tvých službách a v trvalé

jistotě, že Ty jsi Kristus, náš Pán. Uvědomujme si a věřme, že každý dům, který je příbytkem Boha - Otce, je

nálezištěm i Boha - Syna, našeho Ochránce, Vykupitele a Spasitele Ježíše Krista. AlelujaJ. Tesařfarář CČSH

Víte, že před šedesáti lety vyhořela Karlova Koruna a co o této události tehdy napsaly Chlumecké listy

Čtvrtek 16. prosince 1943 je smutným dnem v historii Chlumecka. Po 12. hodině byl zburcován celý kraj zprávou: „Karlova Koruna hoří!“ V městě nastal shon a kdekdo spěchal ve snaze za každou cenu nějak pomoci. Obyvatelé města bez rozdílu stavů, všichni zaměstnanci panství a učitelstvo s  chlapci chlumeckých škol, pomáhali na zachraňování a vynášení památek. Majitel zámku pan Zdenko Radslav hrabě Kinský se vracel právě vlakem domů, když sloup ohně šlehal z celé střechy.Práce hasičských sborů, sjíždějících se ze všech stran, byla ztěžována jednak nedostatkem vody, jednak přílišnou výškou požářiště a i jinak. Seberychlejší zákrok nemohl zabrániti ničivému živlu, a tak kde kraji vévodil na desítky kilometrů viditelný zámek, sálal již během hodiny vysoký sloup ohně. Strávil střechu a postupoval níže. Shořelá kopule se propadla do sálu I. patra a v dalším okamžiku se probořil strop sálu do přízemí. Během odpoledne až do večera přijížděly další hasičské sbory. Prohořívaly stropy I. patra a pokračoval zápas s ohněm o přízemní komnaty, kde zvláště cenná knihovna byla v nebezpečí.Co tyto řádky píšeme, dokonává oheň dílo zkázy a zachraňovací práce se mění v smutnou povinnost odstraňování trosek spáleniště. Chlumecký kraj ztratil „Karlovu Korunu“, perlu svého krásného panoramatu.

Vznik ohně

Šetření se přiklání k názoru, že zárodek ohně byl starý. Za řadu let se mohlo propalovat zdivo komínu a i při slabším topení letos na začátku zimy mohl doutnati trám těsně u komínu, kterým odcházející kouř nemohl být pozorován. Oheň také vznikl nad východním křídlem, v němž je v souterainu kuchyň a ve zvýšeném přízemí knihovna a jídelna a kde se tedy nejvíc topilo. - Zámecký personál, dvě ženy s komorníkem, byli do půl 12. hodiny zaměstnáni čištěním rámů obrazů galerie, a ti nic nepozorovali. Oheň zpozoroval jídlonosič po 12. hodině, když přecházel nádvoří k zámku. Domácí lidé vnikli na půdu k ohnisku a marně se snažili požár utlumit hasícími přístroji. Nikdo netušil, že v krátké době se oheň tak rozšíří. Než bylo možno zburcovati pomoc, našel oheň mocnou potravu v trámoví, jehož v kopuli a třech křídlech byl hotový les. 300leté dříví, za víc jak dvě století vyschlé, stálo v jednom mocném plameni nad celým krytem, který praskal a obnažoval žhavou konstrukci trámů.

Dojemná obětavost obyvatelstva

Ve chvílích, kdy kryt zámku se měnil v hrůznou pochodeň nad krajem, přichvátalo obyvatelstvo ze všech stran, ne však na podívanou. Bylo zde již zaznamenáno jaké příklady mnozí podávali. Muži, ženy, děti, všichni v těch chvílích byli jediným mraveništěm, pracujícím na záchraně všeho, co bylo možno ohni vyrvati. Hasičský sbor chlumecký a za ním pak další přijíždějící sbory, našly v každém dalšího pomocníka. Jednotlivci se předstihovali v zákrocích, při nichž téměř pohrdali životem. Když prohořívala kopule nad galerií a sálem I. patra, zachraňovány byly obrazy za nebezpečných okolností. V tom zaslouží zaznamenati odvahu a obětavost pana Evžena Háka, v dalších okamžicích pak pp. Oldřicha Hembala, hoteliera, Václava Horyny, odbor. učitele, Jarosl. Kutzendorfera, slévače, Václava Levínského, zasilatele, a po nich pak celé řady ostatních. Přes 100 obrazů jen na točitém postranním schodišti, další desítky v komnatách, všechno ostatní zařízení dalo se do pohybu v obětavých rukou mužů, paní a dětí. A pak, zatím co hasičstvo zápasilo s ohněm, byl během dvou hodin zámek vyklizen. Oheň pokračoval a již se téměř tmělo, když byl dán povel k vyklizení knihovny, v níž byl již promáčen strop. Přes nádvoří byl utvořen řetěz k protější budově a tisíce svazků bylo neporušeně vyklizeno během půl hodiny. Všichni ti nejmenovaní obětavci se zasloužili o to, že téměř vše bylo ze zámku zachráněno.

Po požáru „Karlovy Koruny“

Vždy ladné okolí zámku proměnilo se po těch dnech v skládku ohořelých trámů z kopulí, které nám dnes schází. Můžeme dnes vysloviti víc než naději, že „Karlova Koruna“ bude opět zdobit malebný chlumecký kraj. Při významu zámku pro nás všechny si troufáme tuto naději cítit jako jistotu.Ks

Spoluobčanům města Chlumce a okolí!

Ačkoliv jsem si vědom, že zámek, jako je Karlova Koruna, svým historickým a rodovým významem nepatří jednotlivci, nýbrž celému kraji, cítím ze své strany povinnost poděkovati obyvatelstvu, hasičstvu a četnictvu za obětavou pomoc při požáru.Měl-li jsem kdy ještě pochybnosti o tom, zdali moji chlumečtí spoluobčané tuší, jaká láska a pocit sounáležitosti mne s nimi pojí, rozplynuly se toho smutného dne. - Nejen skutky, jež jsem viděl, nýbrž i slova pronášená ve chvatu záchranných prací a celá dojemná účast, to vše bylo mně snad největší útěchou při neštěstí, jež větší nemohlo stihnouti mne, jako hlavu rodu, sžitého se zámkem Karlova Koruna.„Prosím, aby též všichni, kteří mně projevili svou účast milými a vřelými dopisy, přijali touto cestou můj srdečný a přátelský dík.Z. R. hr. KinskýAF

Víte, že...

- vedle Penny marketu bylo otevřeno železářství Mareš,- město obchází mladý muž, který si pod různými vymyšlenými záminkami vypůjčuje peníze, které ale nevrací.

Veliké poděkování dětem z mediálního kroužku DDM a všem jejich spoluvýtvarníkům za vynikající charitativní výstavu uspořádanou na pomoc opuštěným zvířatům z útulku ve Skřivanech.Všechna vystavená výtvarná díla, ať kreslená, namalovaná nebo umně vytvořená z různých materiálů, by mohla zcela dobře konkurovat dílům našich známých umělců. Kéž by takových dětí, od kterých „dobrý skutek neutek“, stále přibývalo.Díky jejich vedoucím za pomoc vzorného a přehledného rozmístění vystavovaných předmětů a fotografií.

Děkuje jeden z pravidelných čtenářů Chlumeckých listů

Vánoce v mateřské škole Beruška, ul. Pod Loretou

Již od konce listopadu se naše mateřská škola připravovala na nastávající adventní dny. Paní učitelky s  dětmi chystaly vánoční výzdobu svých tříd. Protože máme šikovné a tvořivé děti, hodně dekorací vyrobily samy, ve třídách s mladšími dětmi pomohly paní učitelky.

První vánoční akce byla mikulášská nadílka. I když se na ni děti velmi těšily, přesto se v  některých očích objevily slzičky. Ty brzy vystřídala radost z dárečků od Mikuláše. V dalších dnech naši školičku navštívila divadélka s vánočními pohádkami. Adventní čas zpestřila čertovská diskotéka v mateřské škole a návštěva divadla v Říhově domě. Také základní umělecká škola přispěla svým vystoupením ke sváteční náladě dětí.Starší děti, předškoláci, potěšily svým vystoupením babičky a dědečky v domově důchodců. V průběhu celého měsíce prosince jsme se aktivně chystali na všemi očekávanou vánoční besídku. Každá třída měla připravený svůj vlastní program. Nechyběl ani nazdobený stromeček, u kterého děti svým rodičům zpívaly, recitovaly a dokonce i tancovaly. Také v naší MŠ přinesl Ježíšek dětem krásné dárečky. Ke všeobecné spokojenosti dětí a rodičů proběhla besídka ve sváteční pohodě.Poděkování 2. třídy patří paní Gadžinovské za pěkné dárky dětem.

Do nového roku 2004 přejeme všem pevné zdraví, štěstí, spokojenost a osobní pohodu.

Kolektiv MŠ Beruška

ŠŤASTNÁ PSÍ HVĚZDA

Dne 13. prosince se úderem půl deváté ráno v chlumecké školní jídelně otevřely dveře nezvyklé prodejní výstavy, kterou pořádal Mediální kroužek Domu dětí a mládeže v Chlumci nad Cidlinou. Šťastná psí hvězda, jak zněl její název, měla za cíl podpořit skřivanský útulek manželů Schliteových, kteří se již více než 14 let nezištně starají o pejsky a kočičky, kteří kvůli lidskému sobectví, zlobě nebo hlouposti a nezodpovědnosti skončili na ulici.

Děti z Mediálního kroužku se tak chtěly na vlastní kůži přesvědčit o tom, jakou sílu mají média a jak je lze „využít“ v tom nejlepším slova smyslu pro dobrou věc.

Na začátku byla naše osobní návštěva ve Skřivanech, kde jsme se seznámili se Schilteovými a také s jejich čtyřnohými svěřenci. Viděli jsme, jak se s láskou ve svém vlastním domě, na dvorku a zahradě starají o 30 kočiček a 47 pejsků a s leckdy zatajeným dechem a slzami v očích jsme poslouchali příběhy, které nám Schilteovi vyprávěli o svých chráněncích. To vše ještě utvrdilo naše rozhodnutí pomoci těmto skvělým lidem v jejich záslužné a bohulibé činnosti … a tak vznikl projekt Šťastná psí hvězda. Napadlo nás udělat výstavu výrobků dětských prací, které by se za jednotnou cenu prodávaly a za utržené peníze bychom nakoupili nějaké psí a kočičí dobroty. A tak se také stalo.

Když nadešel den D, ve školní jídelně se rozezněly koledy, rozsvítil se vánoční stromek a my čekali, zda budeme mít s akcí pro zvířátka úspěch. V podstatě lze říci, že to úspěch byl – návštěvníci přišli a s sebou, coby vstupné, přinesli 32 konzerv a 6 pytlů granulí pro pejsky a 27 konzerv a 9 malých krabic a 1 pytel granulí pro kočičky. Mezi dárky se našlo také 10 sáčků piškotů, těstoviny, rýže, drobné pamlsky, hračky a obojky. Kromě toho se prodaly výrobky za 1350,- Kč a v pokladničce se shromáždilo 1815,50 Kč, celkem tedy finanční obnos z výstavy Šťastná psí hvězda činil 3165,50 Kč! Za tyto penízky měli pejskové a kočičky na dalších čtrnáct dní o jídlo postaráno. Výsledek jistě velmi pěkný, děti z  Mediálního kroužku jen trochu mrzela poměrně malá návštěvnost – pouhých 88 lidí – a také to, že výstavu nenavštívil nikdo z  vlivných chlumeckých lidí ani z naší radnice. Popravdě – očekávali jsme větší zájem i z řad veřejnosti… čím to? Způsobil to vytrvalý déšť, předvánoční shon nebo snad nezájem našich spoluobčanů o osud lidmi opuštěných zvířátek? Nad tím ať se zamyslí každý sám. My ale touto cestou mnohokrát děkujeme těm, kteří pomohli : všem dětem z MŠ Pod Zámkem, Pod Loretou a z MŠ Převýšov, ZŠ, ŠD a ZUŠ (výtvarnému a dramatickému odd.), které do naší akce věnovaly své krásné výrobky a obrázky, ŠJ za poskytnutí prostor a podporu a také celému DDM, včetně paní ředitelky Jitky Koulové, bez jejíž vydatné pomoci by tuto náročnou akci nešlo zvládnout. Ale naše hlavní díky patří všem, kteří na výstavu přišli a tím velmi pomohli pejskům a kočičkám ze Skřivan. Manželé Schilteovi byli velmi šťastní a dojatí, že na světě ještě existují lidé s dobrým srdcem a dárcům dnes děkujeme také jejich jménem.

Touto akcí ale akce Mediálního kroužku na podporu skřivanského útulku zdaleka nekončí. Prostřednictvím našeho časopisu Elixír a webových stránek DDM chceme nabízet pejsky a kočičky hodným lidem, napřesrok navíc hodláme akci Šťastná psí hvězda zopakovat. Krom toho také rozjíždíme projekt „Adopce na dálku“, kdy si lidé, kteří chtějí útulku pomoci, ale zvířátko si z  nějakého důvodu nemohou vzít domů, mohou nějakého tvorečka v útulku podporovat měsíčně drobnou finanční částkou. Do tohoto projektu se již zapojilo 10 dobrých lidí a my doufáme, že nezůstanou jediní. Pokud byste měli o tuto formu pomoci zájem, bližší informace vám rádi podáme na tel.čísle 606 933 718.

V případě, že postrádáte zvířecího člena vaší rodiny, tady je kontakt na psí a kočičí útulek: paní Kateřina Schilteová, Sloupenská 256, Skřivany, 503 52, telefonní číslo 495 492 786. Pokud byste rádi přispěli pejskům a kočičkám na potravu a veterinární péči, můžete zaslat jakoukoli částku na účet číslo 103 406 396 / 0300.

Za pejsky a kočičky vám mnohokrát děkujeme a do roku 2004 přejeme jen to nejlepší, hodně zdraví, štěstí a lásky jak vám, tak vašim zvířecím přátelům.

Za děti z Mediálního kroužku Klára Němečková, vedoucí kroužku

STUDÁNKA SVATÉHO VÁCLAVA(Ze Staré Vody)

Až přijdete do Staré Vody, všimněte si malé studánky před starobylým kostelíkem svatého Václava. Přes kostelík přešlo už šest století, je to jeden z nejstarších kostelíků na našem milém Chlumecku, ale studánka je ještě mnohem starší. Kdysi bývalo kolem ní těžké dřevěné roubení. Když před nedávnem shnilo, nahradili je občané betonovými skružemi a studánku přikryli příklopem, aby voda zůstala stále čistá.Starovodský pramen má velkou podzemní sílu. Nevysychá ani za prudkých letních paren a stačí celé okolí zásobit dobrou vodou.Za moudré vlády knížete Václava Svatého ještě obec Stará Voda nestála. Kolkolem se rozprostíraly hluboké lesy. Na západě sousedily s hvozdy chlumeckými, na východní straně se zbožím dobřenských. Všude bylo plno zvěře a lovci sem rádi zajížděli na hony. Lesní rohy často zaznívaly tichými dubinami starovodskými a radost lovců z bohaté kořisti nebrala konce.O bohatství starovodských lesů se dověděl sám kníže Václav a vypravil se k nám na hon. Doprovázela ho četná družina. Cesta z Pražského hradu trvala ovšem dlouho, ale úlovky stály za takovouto cestu.Když opět jednou patron české země zajel se svým průvodem na Chlumecko, byl právě parný den. Slunce svítilo, jen upalovalo. Koně se pěnili v dusném povětří a lovci prahli žízní.„Ty, Mečislave a Bojane, vyjeďte každý v jinou stranu a přineste pitné vody“, rozkázal kníže dvěma panošům. „Jazyk v ústech dřevění a do večera je ještě daleko.“Oba mladíci se rozjeli po lese hledat pramen vody. Bloudili drahnou chvíli, ale marně. Všecky prameny byly toho roku na suchu. Jak také ne! Slunce bilo do země od časného jara a zima měla jen sněhový poprašek. Vrátili se s nepořízenou. Kníže je neplísnil. Nevyznali se v hlubokých lesích a domorodce nebylo možno potkat. Vesnice byly od sebe na hony daleko...„Půjdu sám, abych občerstvení vyhledal. Kdo máš žízeň, následuj mne“, zvolal kníže Václav. Zaměřil svou cestu níže ke staré stezce, jako by byl v lese doma, a dlouho nehledal. Přivedl žíznivé k malému prameni, zarostlému v hustém křoví tak, že ani zvěř se odtud nemohla napít. Prohlédl si vodu, prozářenou slunečním jasem, dal odseknout větve trnčí, klekl ke studánce a nabral do hrsti. Voda byla ledově studená a bylo jí dosti. Přiložil dlaně k ústům a blaženě se napil. Opět se sklonil k prameni a znovu zčeřil jeho hladinu svýma svatýma rukama.Poté odstoupil od studánky, aby se napili další žíznivci. „Pijte s chutí! Z vody sice nikdo nepil, neboť není k ní přístup, je stará, ale dobrá.“Zprvu studánce, ale pak nově založené vesnici, jež vznikla okolo studánky, zůstalo jméno Stará Voda. Starovodští občané si zamilovali patrona české země, opatrovali jeho studánku a později k jeho poctě vybudovali v blízkosti svatováclavský kostelík. Věří, že svatý Václav je jejich ochráncem a že střeží všecko starovodské.Svatováclavská studánka ve Staré Vodě by mohla mnoho vyprávět. Dávala živobytí mnoha pokolením, zachraňovala jejich majetky před požárem. Okolo jejího roubení bylo živo po celé dny. Hospodyně sem chodívaly pro vodu do kuchyně, chasníci odnášeli od ní plné džbery dobytku a nikdy svou dobrotou neskrblila.Ve dne si kolem ní hrála klubka dětí, po denní práci tu v pří jemném chladu rokovali staří a naposled slýchávala horká slova milenců.Přes svatováclavskou studánku se převalily věky.Ale studánka nezestárla. Je stále svěží jako tehdy, když z ní pil svatý patron české země.

Z kroniky města

1921

Sčítání lidu

Máme nejnovější statistiku města podle celostátního sčítání lidu, jehož výsledky podávám:

I. čtvrť:111 domů, 243 bydlících stran, 940 přítomných osob.Pohlaví: 439 mužů, 501 žena.Národnost: 932 Čechů, 7 Němců, 1 SrbVyznání: 697 řím. katolíků, 86 československých, 3 evangelických, 1 pravoslavný, 32 židů, 121 bez vyznání.Číst a psát umí 863, ze starších než 7 let neumí číst a psát 12.

II. čtvrť:65 domů, 133 bydlících stran, 460 přítomných osob.Pohlaví: 228 mužů, 232 ženy.Národnost: 458 Čechů, 1 Němec, 1 RusVyznání: 367 řím. katol., 20 čsl., 3 evang., 2 pravosl., 7 židů, 61 bez vyznání.Číst a psát umí 413, ze starších než 7 let neumí číst a psát 11.

III. čtvrť:172 domů, 281 bydlících stran, 1084 přítomných osob.Pohlaví: 535 mužů, 549 žen.Národnost: 1084 Čechů.Vyznání: 792 řím. katol., 85 čsl., 17 evang., 8 židů, 182 bez vyzn.Číst a psát umí 1080, se starších než 7 let neumí číst a psát 4.

IV. čtvrť:271 domů, 453 bydlících stran, 1718 přítomných osob.Pohlaví: 788 mužů, 930 žen.Národnost: 1692 Čechů, 21 Němec, 1 Polák, 2 Švédové, 2 Maďaři.Vyznání: 1212 řím. kat., 159 čsl., 30 evang., 4 pravosl., 29 židů, 284 bez vyzn.Číst a psát umí 1586, ze starších než 7 let neumí číst a psát 15.

Celkem:619 domů, 1110 bydlících stran, 4202 přítomných osob.Pohlaví: 1990 mužů, 2212 žen.Národnost: 4166 Čechů, 29 Němců, 1 Rus, 1 Srb, 1 Polák, 2 Švédové, 2 Maďaři.Vyznání: 3068 řím. katol., 350 čsl., 53 evang., 7 pravosl., 76 židů, 648 bez vyznání.Číst a psát umí 3942, starších přes 7 let neumí číst a psát 42.

Podle aprovizačního sčítání byl by měl Chlumec za války a po ní míti o 1000 obyvatel více; vysvětlovalo se to odstěhováním, ač vysvětlení je jednoduché: každý chtěl míti těch cenných (často i bezcenných) -enek co nejvíce, a hlásil ve své rodině kdekoho.Smutný poválečný úkaz je přebytek 142 žen.

Bytová nouzeVelmi žalostné jsou poměry bytové. Mladí zakládají po válce rodiny, ale bytů nepřibylo. Nikdo nestaví, protože o všechen materiál je ohromná nouze a je také bídné jakosti, náhražkový. Slovo „předválečný“ má u všeho zboží nejskvělejší zvuk a to právem. Počítá se, že stavba při tom při všem je 16 x dražší než v  míru. Kdo by mohl stavěti? Bydlí tedy velmi často 2 rodiny v 1 bytě, což má strašně nepříznivé následky na spokojený život i mravnost, lidé utíkají z domova, poněvadž tam nemohou býti „doma“. Zdravotně je plno závad, ale lidé jsou rádi, když mají aspoň střechu nad hlavou. A ke všemu je pouze o topivo, takže je teď v zimě málokterý byt pěkně útulný. Jest tedy vítati, že u nás přičiněním obchodníka Rud. Koliše vzniká stavební družstvo a 9. ledna zvolen byl přípravný výbor. Žili jsme tehdy tak, jak řekl básník Viktor Dyk: Dobrý straník dí svou stranu, pro ostatní má jen hanu.

DaněI v lůnech stran jsou někde boje. Živnostníky tíží daně, zvláště nenávidí novou daň obratovou. Kdo umí nejvíce proti ní bouřit, tomu se tleská, a tak ustupuje z vedení živnostenské strany Václav Klemens a ujímá se ho protidaňový radikál zahradník Václav Barvínek.

DávkyVe městě se vybírají tyto dávky:

1 Ze psů: Kč 10

2 Kořaleční: 4 Kč z 1 hl3 Obec. přiráž. k státní dani z vína - 25 %4 Pivní dávka: 4 Kč z 1 hl vyčepovaného piva.

Pijáci piva jsou rádi. Místo osmistupňového piva má se vařiti desetistupňové za stejnou cenu.

Dne 23. července rozpoutala se nad městem a okolím veliká vichřice. Mnoho stromů bylo pokáceno a větve obtížené ovocem zuráženy. Škoda je veliká. Ve dnech 8. - 12. října byla v Okresním domě uspořádána výstavka ovoce, květin, brambor a zeleniny. Těšila se velikému zájmu, navštívily ji všechny školy z okolí a jistě se stala pobídkou k žádanému úsilí vypěstovati co nejvíce a co nejlepší.Soud s elektrotechnikem Pavlíkem obec vyhrála: Má nahraditi zpronevěřené věci a jeho propuštění bez nároků na obec nabývá právní moci.Oslava 28. října nebyla jednotná.

Z POLICEJNÍCH ZÁZNAMŮ

Dne 5. 11. 2003 sdělil policejní rada obvinění z trestného činu výtržnictví dle § 202/1 tr.z. 25letému muži, který dne 25. 10. 2003 v ranních hodinách v baru v Chlumci n. C. po slovní rozepři fyzicky napadl svoji manželku, se kterou je v rozvodovém řízení.

Dne 11. 11. 2003 kolem 17.20 hod. v Chlumci n. C. v PENNY-MARKETU dosud nezjištěný pachatel, který předstíral, že provádí revizi chladícího zařízení, vylákal do strojovny chladícího zařízení zástupkyni vedoucí, kde pod pohrůžkou střelnou zbraní uvedenou ženu lepicí páskou přivázal k potrubí, poté jí z kapsy pláště vzal svazek klíčů a ve strojovně ji uzamkl. Následně z trezoru v kanceláři odcizil hotovost ve výši 350.000,- Kč a z prodejny odešel. Ke zranění prodavačky nedošlo.

Při silniční kontrole dne 17. 11. 2003 byl hlídkou policie Chlumec n. C. zadržen 40ti letý muž z Nymburka, na kterého byl Okresním soudem Nymburk vydán zatykač.

Policejní rada dne 14. 11. 2003 obvinil 30ti letého muže z Příbrami z trestného činu krádeže dle § 247/1a,b tr. zákona, který se v době od 2. 11. 2003 do 11. 11. 2003 vloupal do dvou osobních vozidel, a odcizil z nich věci v hodnotě 62.500,- Kč.

Na základě písemného oznámení cestující rychlíku R 421 z Prahy hl. nádraží, že při průjezdu železniční stanicí Převýšov byla okradena, bylo provedeno šetření a zjištěno, že cestující okradla 30ti letá průvodčí z Ústí n. Orlicí, která využila toho, že žena spala, z tašky odcizila peněženku s finanční částkou 19.500.- Kč. Dne 12. 11. 2003 byla průvodčí obviněna ze spáchání trestného činu krádeže a hrozí jí trest odnětí svobody až na dvě léta.

Z trestného činu obecného ohrožení byli policejním radou obviněni 2 zaměstnanci nejmenované firmy, která v Chlumci n. C. prováděla dne 11. 8. 2003 vysoušení zdiva domu v ulici Na Hatích a to tak, že do zdiva zavedli tepelné sondy. Jelikož nedodrželi technologickou kázeň, došlo vlivem vysoké teploty k narušení polyethylénového plynového potrubí a unikající plyn byl v době zjištění v domě v koncentraci 95 % a vně domu 75 %. Pouze na základě včasného zásahu a správného jednání majitele domu nedošlo k výbuchu. Tato událost měla dále za následek uzavření plynu v polovině Chlumce n. C. a některých okolních obcí.

25ti letý muž ze Žiželic byl policejním radou obviněn ze spáchání trestného činu podvodu, kterého se dopustil tím, že dne 15. 10. 2002 uzavřel leasingovou smlouvu o pronájmu motorové pily zn. Husqvarna v prodejně J. Krajzl v Chlumci n. C. Předložil padělané potvrzení o výši svého příjmu a místo toho, aby pilu splatil, prodal ji a peníze si ponechal pro svoji potřebu.

npor. Karel Zima

Ze vzpomínek politického vězně

Dne 19. září 1965 se v Poděbradech sešli bývalí političtí vězni a zavázali se, že napíší vzpomínky na svoje

věznění. Mezi přítomnými byli také dva občané našeho města, a to pan Josef Jiránek, jehož vzpomínky jsme otiskli v minulém roce, a pan Bohumil Tamele. Jeho vzpomínky uvádíme. Nejdříve ale několik slov o jeho životě především pro mladší čtenáře.

Pan Bohumil Tamele se narodil dne 24. července 1891 v Poličce jako jeden z jedenácti dětí chudého poličského měšťana a obuvníka. Vystudoval učitelský ústav v Litomyšli a poté působil kratší dobu do začátku 1. světové války na několika venkovských obecných školách tehdejšího novobydžovského okresu. Brzy po začátku války zběhl jako voják do ruského zajetí a přihlásil se s mnoha ostatními vlastenci do vznikajících čs. legií. V nich prožil celou světovou válku a vrátil se v hodnosti kapitána v roce 1920 přes Sibiř a Vladivostok domů. Začal opět vyučovat, v roce 1922 se oženil a po několika letech působení ve Vápně a ve Smidarech se usadil s rodinou v Chlumci nad Cidlinou. Veřejně pracoval jako předseda pobočky Čs. obce legionářské. Proto ho také nacisté při velkém zatýkání dne 1. září 1939 odvezli přímo ze školy do věznice v Drážďanech a za několik měsíců se ocitl spolu s tisíci dalšími politickými vězni v koncentračním táboře Sachsenhausen - Oranienburg s číslem 15666. V dubnu 1945 absolvoval s ostatními vězni pochod smrti na ústupu před Rudou armádou k Severnímu moři, ale na štěstí byli po cestě u Schwerinu Rudou armádou osvobozeni. Otec se vrátil domů 2. června 1945 se silně podlomeným zdravím, ale živ. Začal opět působit ve školství, až do odchodu do důchodu v roce 1952 byl ředitelem dívčí národní školy v Chlumci. Zbytek života strávil v kruhu rodiny, stále musel léčit těžké následky útrap v koncentračním táboře. Zemřel 5. prosince 1971.Mgr. Miloš Tamele

Městská knihovna

Začátkem nového roku zveme všechny zájemce do městské knihovny a upozorňujeme, že je nejvýhodnější doba pro registraci na tento kalendářní rok.

Registrační poplatky pro kalendářní rok 2004:oddělení pro dospělé 50,- Kčdětské oddělení 30,- Kč

Otevírací doba:oddělení pro dospěléúterý, čtvrtek 8.00 – 11.00 13.00 – 18.00pátek 13.00 – 17.00

dětské odděleníúterý, čtvrtek 13.00 – 18.00středa 12.30 – 15.00

Pro letošní rok nabízíme čtenářům tento výběr časopisů:

O bydlení:BydleníBydlímeDomovDům, byt, zahradaJak bydletKoupelnaKuchyněModerní bytMůj důmPěkné bydleníStřecha nad hlavouSvět koupelenSvět kuchyní

O zahradě:Dům a zahradaFlóra na zahradě

ReceptářZahrádkář

Pro chataře a kutily:Chatař a chalupářPraktikRady pro hobbyUdělej si sám

Pro ženy:BurdaDámaDorkaEvaHair&BeautyMaminkaPraktická ženaRodičeRodičovstvíTinaVlastaXantypaŽena a život

Cvičení a zdravý životní styl:AromaterapieFitnessFit pro životFit stylSki magazínZdraví

O cestování:CykloturistikaKoktejlLidé a zeměSky magazínZemě světa

Různé:100 + 1Dějiny a současnostEvropská unieHradecké novinyChlumecké listyKvětyMladý světReflexSvět motorůTýden

Pro děti:ČtyřlístekČtyřlístek speciálkačer DonaldTom a Jerry

Pro mládež:abcBravo

Bravo GirlDívkaModelář a modelyPopcornTop dívky

O technice:MobilPočítač pro každéhoStereo

Pokud publikace, kterou si chcete půjčit, není v našem knihovním fondu, lze ji prostřednictvím MVS – meziknihovní výpůjční služby objednat v jiné knihovně, která tuto publikaci vlastní.

Návštěvníci mohou využít i dalších služeb, které nabízíme. Např. kopírování, přístup na Internet, práce s  PC v aplikaci Word a Excel, samostudijní elektronické kurzy MS Office, či bezplatné nahlédnutí do ASPI – právního informačního systému obsahujícímu právní předpisy, judikaturu a právní literaturu.

Ceník služeb:služba MVS 15,- / žádankaPřístup na Internet 30,- Kč / 1 hodinaVyužití počítače na jiné účely 30,- Kč / 1 hodinaTiskový výstup z počítače 1 list A4 černobílý –

laserová tiskárna 3,- Kč

Kopírování 1 list A4 jednostranně 1,50 Kč1 list A4 oboustranně 2,- Kč 1 list A3 jednostranně 3,- Kč1 list A3 oboustranně 4,- Kč

kalendář výročí

7. 2. 1869 nar. Jindřich Šimon Baar, spisovatel24. 2. 1979 zemř. Jan Otčenášek, spisovatel26. 2. 1864 nar. Antonín Sova, básník

Informační středisko

Návštěvníci zde mohou zakoupit regionální turistické a cykloturistické mapy, pohledy, a turistické známky.

VÝZNAMNÉ DNY – únor 2004

2. 2. Den zasvěcený Bohu 4. 2. Světový den boje proti rakovině14. 2. Den sv. Valentýna21. 2. Mezinárodní den boje proti kolonialismu22. 2. Den myšlenky bratrství (celosvětový den skautů)

Městská knihovna a informační středisko Upozorňujeme žáky a rodiče žáků, kteří v letošním roce končí školní docházku, že v městské knihovně je prezenčně k dispozici publikace Národního ústavu odborného vzdělávání v Praze "Kam na školu - školní rok 2004-2005" s kompletním seznamem středních škol ČR s výčtem studijních a učebních oborů.

Životní moudra

Kdyby každý opravdu zastával místo, na které stačí - umíte si představit, jak by se na některých místech

děsivě uprázdnilo?

Jsi-li první, jsi první tím více, kolik je jich za tebou na dalších pozicích.

Poděkování potěší, jestliže jsi nic nečekal. Poděkování zklame, jestliže jsi čekal měšec zlaťáků.

Někteří pokazí, nač sáhnou, jiní, nač se jen podívají. A konečně jsou i tací, kteří pokazí, o čem promluví.

Kdo se chová jako blbec, s poukazem na to, že jedná podle pokynu vyšších orgánů, chová se jako blbec.

Duha, která se po bouři rozklenula, je potěšením těm, kdo se zavčas schovali - a výsměchem těm, kdo na kůži

promokli.

Mrak nezastiňuje slunce. Mrak zastiňuje nás - na slunce nemá mrak nejmenší vliv.LV

Oznámení

Oznamujeme přátelům a známým, že dne 30. prosince 2003 zemřela naše maminka paní Růžena Vaníčková,

která až do roku 1987 bydlela v Chlumci nad Cidlinou.

Vás, kteří jste ji znali, prosíme o tichou vzpomínku.

Anna Zámišová

Bohuslav Vaníček

JUDr. Zdeněk Vaníček

děti s rodinami

Dne 17. února 2004 se dožívá paní Marta Malá z Levína 75 let. Všechno nejlepší a hodně zdraví do dalších let

přejí dcera s rodinou a syn.

maminka