LADISLAV PLÁNKA GE18 KARTOGRAFIE A ZÁKLADY GISfast.darmy.net/opory - III...

VYSOKÉ U�ENÍ TECHNICKÉ V BRN� FAKULTA STAVEBNÍ

LADISLAV PLÁNKA

GE18 KARTOGRAFIE A ZÁKLADY GIS

MODUL 01

ÚVOD DO KARTOGRAFIE

STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

© Ladislav Plánka, Brno 2006

Obsah

- 5 (117) -

OBSAH

1 P�edmluva .....................................................................................................7 2 Úvod ...............................................................................................................8

2.1 Cíle ......................................................................................................10 2.2 Požadované znalosti ............................................................................12 2.3 Doba pot�ebná ke studiu .....................................................................12 2.4 Klí�ová slova.......................................................................................12

3 Kartografie jako v�dní disciplína..............................................................15 3.1 Definice kartografie ............................................................................15 3.2 Kartografie v systému v�d ..................................................................17 3.3 Vnit�ní struktura kartografie ...............................................................20 3.4 Kartografická metoda poznávání skute�nosti .....................................26 3.5 Vznik v�dní disciplíny kartografie......................................................27

4 Kartografická díla ......................................................................................29 4.1 Rovinná (dvourozm�rná) kartografická díla .......................................31

4.1.1 Ná�rty....................................................................................31 4.1.2 Plány .....................................................................................31 4.1.3 Mapy .....................................................................................32 4.1.3.1 Mapy individuální.................................................................34 4.1.3.2 Kartogramy a kartodiagramy ................................................49 4.1.4 Rovinná kartografická díla se zd�razn�ním t�etího rozm�ru 55 4.1.5 Mapové soubory (atlasy).......................................................56 4.1.5.1 Mapová díla ..........................................................................57 4.1.5.2 Atlasy ....................................................................................57 4.1.6 Hybridní kartografická díla...................................................59

4.2 Prostorová kartografická díla ..............................................................60 4.2.1 Tyflokartografická díla .........................................................61 4.2.2 Glóby.....................................................................................62

4.3 Digitální kartografická díla .................................................................62 4.3.1 Holografická mapa................................................................62 4.3.2 Latentní/virtuální mapy (2D/3D) ..........................................63 4.3.3 Dynamická kartografická díla...............................................64 4.3.4 Animace a virtuální (true) realita..........................................65

4.4 Kartografické dopl�ky ........................................................................65 4.5 Kartografické kuriozity .......................................................................65

5 Geometrické základy kartografických d�l ...............................................67 5.1 Tvar a velikost Zem�...........................................................................67 5.2 Volba pr�m�tny...................................................................................68 5.3 Ur�ování polohy..................................................................................70

5.3.1 Sou�adnice na sférické ploše.................................................71 5.3.1.1 Sou�adnicový systém WGS 84 .............................................73 5.3.2 Kartografické sou�adnice ......................................................75

Kartografie a základy GIS · Modul 01

- 6 (117) -

5.3.3 Rovinné sou�adnice .............................................................. 75 5.3.3.1 Sou�adnicové systémy stabilního katastru ........................... 76 5.3.3.2 Sou�adnicový systém jednotné trigonometrické sít�

katastrální ............................................................................. 77 5.3.3.3 Systém S-JTSK/95 ............................................................... 77 5.3.3.4 Sou�adnicový systém S-42 ................................................... 78 5.3.4 Geografický identifikátor ..................................................... 79 5.3.5 Základní kostra pro polohopisné mapování ......................... 80

5.4 Kartografické zobrazení (projekce).................................................... 80 5.4.1 Volba kartografických zobrazení ......................................... 82 5.4.2 Transformace........................................................................ 83 5.4.2.1 Transformace v rovin� ......................................................... 83 5.4.2.2 Transformace geocentrických systém� ................................ 84 5.4.2.3 Transformace mezi geodetickými sou�adnými systémy ...... 85 5.4.2.4 Transforma�ní software........................................................ 86 5.4.3 Výšková základní kostra ...................................................... 87

6 Obsah kartografických d�l........................................................................ 88 6.1 Mapová plocha ................................................................................... 89 6.2 Prvky kartografického zobrazení (prvky obsahu mapového pole)..... 93

6.2.1 Konstruk�ní (matematické) prvky........................................ 93 6.2.1.1 M��ítko kartografických d�l................................................. 95 6.2.1.2 Kompozice mapy.................................................................. 98 6.2.2 Obsahové prvky mapy.......................................................... 98 6.2.2.1 Topografický obsah.............................................................. 98 6.2.2.2 Tematický obsah .................................................................. 99

7 Záv�r ......................................................................................................... 100 7.1 Shrnutí .............................................................................................. 100 7.2 Studijní prameny .............................................................................. 100

7.2.1 Seznam použité literatury................................................... 100 7.2.1.1 Publikace ............................................................................ 100 7.2.1.2 Instrukce, metodické pokyny, návody a p�edpisy .............. 104 7.2.1.3 Zákony a vyhlášky ............................................................. 108 7.2.2 Seznam dopl�kové studijní literatury................................. 108 7.2.2.1 Publikace ............................................................................ 108 7.2.2.2 Zákony a vyhlášky ............................................................. 116

P�edmluva

- 7 (117) -

1 P�edmluva

„Mapy, by� smyšlené, mají nevy�erpatelné zdroje poutavosti pro každého, kdo má o�i k vid�ní a aspo� špetku obraznosti, aby tomu porozum�l“.

(P�evzato z �ernoušek, M.: Poklad na ostrov�. Reflex 31/2001)

„Mapa je velkým kouzelným klí�em, který otevírá brány sv�ta“ (Hons,J.-Šimák,B., 1942)

„Mapy mají tak dávnou historii, že se dosud nepoda�ilo proniknout k jejím po�átk�m“

(Kucha�,K., 1958)

Pojem kartografie je v široké ve�ejnosti spojován p�evážn� s mapou a jejími tv�rci. Ostatní kartografická díla jako glóby, atlasy aj. se do kartografie �adí automaticky také, ale nemají již tak obecný význam jako mapa. �ekne-li n�kdo, že „kartograf d�lá mapy“, absolutn� tím nevylu�uje skute�nost, že „kartograf d�lá i glóby, atlasy aj.“ Obrácen� již tato teze platí v daleko menším po�tu p�ípad�. Složit�jší vztah je mezi kartografem a tv�rcem digitálních kartografických d�l, v�etn� t�ch, která jsou umíst�na ve sv�tových po�íta�ových sítích (Intranet aj.). že kartograf je, nebo by alespo� m�l být, jejich tv�rcem, je upozad�ná informace - významn�ji je v tomto p�ípad� vnímán specialista, který takové dílo ve�ejnosti zp�ístup�uje. Z toho vyplývá i nízké spole�enské pov�domí o pot�eb� nahlížet na jakékoliv kartografické dílo jako na dílo, jež podléhá autorské ochran� stejn� jako kniha, píse� �i film1.

Následující text sv�d�í o zna�ných rozpacích p�i specifikaci povolání „kartograf“. Podle Pravdy,J., 2001 jej pravd�podobn� m�že vykonávat každý, nebo�: „Kartograf je profese, odborný pracovník v oblasti teorie a praxe tvorby, zpracování a vydávání map. Má zpravidla vysokoškolské (univerzitní) nebo st�edoškolské vzd�lávání, anebo je odborn� zaškolený. V n�kterých státech se za kartografa považuje jen zru�ný kresli� nebo jiný ú�astník procesu zpracování mapy s nižší kvalifikací. U nás se považují za kartografy i jiní specialisté (nap�. geodeti, geografové, geologové, meteorologové, etnografové apod.), kte�í se specializují na kartografické vyjad�ování (tvorbu map) s tematikou svého oboru. … V minulosti byl kartografem zru�ný �emeslník až um�lec“.

Tematika kartografie a kartografických d�l je po všech stránkách velmi obsáhlá, a proto není v silách jedince, postihnout ji v celé její ší�i se stejnou mírou podrobnosti. P�edkládané texty modul� vznikaly postupn� p�i p�íprav� p�ednášek s kartografickou tematikou pro studenty oboru geodézie a kartografie na Fakult� stavební VUT v Brn� a obsahují p�edevším informace pocházející z d�l renomovaných kartograf�, p�edevším pak V. Hojovce, B. Veverky a J. Pravdy, dopl�ované a korigované z dalších informa�ních zdroj� (viz Studijní prameny), v�etn� Intranetu. Je t�eba na n�j nahlížet jako na subjektivní materiál, který musí být nutn� neustále dopl�ován a zp�es�ován. Jeho uživatele by m�l v mnoha p�ípadech „provokovat“ k hledání „pravdy“ a

1 V dalším textu bych se striktn� m�l držet termínu kartografické dílo, pokud se vyložen� nev�nuji mapám, ale zvyk je p�ece jen železná košile, a tak se �asto v obecném smyslu „kartografického díla“ nesprávn� uchýlím k jednoduššímu užití termínu „mapa“.


- 8 (117) -

dalších informací v nov�jších nebo mnou nepoužitých literárních zdrojích a dopl�ování témat, která se do modul� k p�edm�tu GE18 „Kartografie a základy GIS“ zatím nedostaly. Jedná se p�edevším o problematiku vlastní digitální kartografie a národních kartografických d�l jednotlivých zemí sv�ta s d�razem na zem� Evropské unie.

2 Úvod

Geografické objekty lze úsp�šn� popisovat slovn� jen do ur�ité podrobnostní úrovn�. S jejím r�stem je tento popis p�inejlepším nep�ehledný, a proto musí nastoupit jiné efektivn�jší vyjad�ovací prost�edky, jimiž jsou r�zná kartografická díla. Tato díla však naopak nelze považovat za pouhý doprovod slovních výklad�. Samy o sob� p�edstavují významný informa�ní zdroj. Jsou významnou sou�ástí vým�ny, a to i mezinárodní vým�ny, informací.

Každé kartografické dílo je obrazem topografických a geografických znalostí své doby. Historický vývoj jeho obsahu byl vždy odrazem d�jinného vývoje lidské spole�nosti, její ideologické, kulturní a technické vysp�losti. Kartografická díla jsou obdobným m��ítkem kulturní vysp�losti národa a projevem jeho vzd�lanosti jako význa�ná knižní, hudební, filmová, malí�ská aj. díla. Um�ní kresby map a plán�, které s pojmem „kartografické dílo“ spojujeme nej�ast�ji, pat�í k nejstarším �innostem lidstva. Sou�asná kartografická díla, tj. jednotlivé mapy, mapové soubory a atlasy, globusy aj. a jejich digitální, resp. multimediální ekvivalenty, jsou ve své v�tšin� p�esnými, technicky i esteticky dokonalými výrobky, vytvá�enými na v�deckém základ�. Ur�itý vliv módní podbízivosti, tržní dravosti i ký�ovitosti však n�která z nich v sou�asné dob� p�ebírají podobn�, jak tomu bylo kdykoliv v minulosti.

Hlavním ú�elem kartografického díla je zobrazit celý povrch kulového t�lesa (povrch Zem�, povrch vesmírných objekt�, nebeská sféra) nebo jeho �ásti, a to bu� všeobecn� nebo s ohledem na ur�ité specifické požadavky jeho potenciálních uživatel�. Toto zobrazení musí odpovídat ú�elu kartografického díla a s ohledem na n�j pak musí být p�esné, úplné, jasné a srozumitelné ur�enému okruhu uživatel�, dob�e �itelné a v neposlední �ad� i esteticky zda�ilé. Mapa musí umož�ovat identifikaci r�zných objekt� v terénu, ale

i ur�ení sv�tových stran ztotožn�ním objekt� na map� a v terénu (orientace podle mapy).

Obr. 2-1

Úvod

- 9 (117) -

Dlouhou dobu bylo na tvorbu map nazíráno jako na um�leckou �innost, a tak nep�ekvapuje tvrzení, že kartograf byl �asto fantastou. Místo aby nechal neznámá místa nepokrytá, vepisoval do nich r�zná sd�lení jako nap�. ono známé „Hic sunt leones“, resp. „Terra incognita“, anebo �ast�ji do t�chto míst um�lecky ztvár�oval svoje p�edstavy biblických výjev�. Teprve až od 17. - 18. století, kdy se do kartografie prosazuje matematika (kartografická zobrazení na matematických principech), se za�íná formovat jako v�dní disciplína. Ve srovnání s výzdobou map z tohoto období se však sou�asná kartografie m�že jevit jako málo p�vabná, i když mnohem p�esn�jší a podrobn�jší. V každém p�ípad� jsou mapy vždy praktickou pom�ckou mnoha profesí, odráží se v nich úrove� znalostí lidstva o sv�t�, vztahy mezi národy i r�zné zm�ny zemského povrchu.

Staré mapy a atlasy jsou v posledních letech nejen p�edm�tem sb�ratelské vášn�, ale i dobrou investicí. Díky iniciativ� Society for National Research vznikla v roce 1927 v Greenwichském námo�ním muzeu v Londýn� mj. i knihovna kartografických d�l, kterou lze t�. pokládat v tomto ohledu za nejv�tší na sv�t�. Základem této knihovny je soukromá sbírka A.G.Macphersona.

Z pozice teorie poznání se na mapu i na další kartografická díla pohlíží jako na prostorový, matematicky ur�ený a zevšeobecn�ný obrazov�-znakový model skute�nosti, který se používá pro spln�ní v�deckých a praktických výzkum�, �ešení technicko-inženýrských úloh, prostorové plánování a projektování aj. Takový model má cenné gnoseologické (poznávací) vlastnosti.

Velmi rychle se rozvíjí digitální (po�íta�ová) kartografie, jejíž produkty p�estávají být doménou geodet�, kartograf�, resp. geograf� a stávají se díky uživatelsky p�íjemnému softwarovému zabezpe�ení pracovním nástrojem projektant�, architekt� a dalších specialist�, kte�í lokalizují svá data v prostoru a kartograficky je znázor�ují. Tak jak byla d�íve kartografie v�cí vybraných jednotlivc�, je dnes prost�ednictvím digitální kartografie v podstat� v�cí ve�ejnou. Setkat se s ní m�žeme i na velmi neobvyklých místech, nap�. i na etiket� vinné lahve.

Obr. 2-2 Tolkienova mapa St�edozem�


- 10 (117) -

Ne každá mapa znázor�uje ur�itý výsek prostorových vztah�. asto je tento fakt z�ejmý, n�kdy nikoliv. Prohlásím-li, že m� soused vytopil byt a že mi na strop� po vyschnutí omítky z�staly mapy, nebudu na nich studovat polohopis �i výškopis, nýbrž objednám malí�e pokoj�. V jiném p�ípad�, kterou p�edstavuje nap�. Seutterova mapa „Pevnost lásky“ jde o úmysln� vytvo�enou fantaskní mapu, která je však významná svým textovou �ástí, tvo�ící popis dobových zvyklostí v milostné praxi. Takové mapy fiktivních území nejsou neznámé ani ve výukovém procesu ani jako sou�ásti r�zných stolních her, v�etn� her po�íta�ových. Tolkienova „St�edozem�“ z Pána prsten� byla po vydání knihy vytišt�na samostatn� ve velkém formátu a barevn�. V roce 1981 vyšel dokonce „Atlas St�edozem�“, který vytvo�ila Karen Wynn Fonstadová, který obsahuje všechna místa a zem� Tolkienových d�l. Obdobné mapy jsou i v jiných fiktivních literárních dílech (nap�. v Milneho knize Medvídek Pú aj.).

2.1 Cíle

V kon�ícím p�tiletém magisterském studiu oboru geodézie a kartografie na Fakult� stavební VUT v Brn� byl vlastní obor kartografie prakticky rozvržen do celého studijního cyklu. Ve školním roce 2005/2006 byl naposledy otev�en p�edm�t Kartografické kreslení, který m�l ve dvou hodinách cvi�ení týdn� seznámit p�edevším studenty p�icházející ze st�edních škol všeobecného a humanitního zam��ení s praktickými základy kresby . Vyt�snilo jej již delší dobu soub�žn� probíhající povinné studium digitálních technologií. Velmi významn� p�ispívaly a v sou�asnosti stále p�ispívají k získávání praktických dovedností v oblasti digitální kartografie povinné p�edm�ty, v jejichž náplni je studium grafických procesor� (1. ro�ník, letní semestr), po�íta�ové grafiky (2. ro�ník, zimní semestr) a povinn� volitelné p�edm�ty AutoCAD a MicroStation (3. ro�ník, zimní semestr), které navazovaly na fakultativn� volitelné p�edm�ty zabývající se CAD modelováním po celý druhý ro�ník studia.

První kontakt s kartografickou problematikou u�inili studenti obvykle p�i výkladu historických základ� p�íslušné díl�í geodetické disciplíny, komplexn�ji pak v p�edm�tu D�jiny zem�m��ictví (1. ro�ník, zimní semestr). Praktické znalosti a dovednosti s tímto oborem související pak za�ínali nabírat od zimního semestru 3. ro�níku, kdy bylo zahájeno dvousemestrové studium Mapování, zam��ené na podrobné a topografické mapování a s tím spojené p�edevším velkom��ítkové mapy a od letního semestru 3. ro�níku, kdy bylo zahájeno dvousemestrové studium Katastru nemovitostí a prob�hla jednosemestrální výuka p�edm�tu Matematická kartografie (2 hodiny p�ednášek, 1 hodina cvi�ení týdn�). Nabyté zru�nosti a znalosti završovalo dvousemestrální studium vlastního p�edm�tu Kartografie.

V harmonogramu p�ednášek p�edm�tu se v zimním semestru objevily mj. pasáže v�nované klasické kartografii, jako nap�. teorie kartografického jazyka, interpreta�ní metodika, kartografická generalizace, pasáže v�nované aktuálním státním a sv�tovým mapovým díl�m a vývoji �eské a sv�tové kartografie a pasáže pojednávající o legislativním a institucionálním zabezpe�ení kartografie. V p�ednáškách letního semestru byly v rámci kartografie probírány základní metody analogové a digitální kartografické tvorby a výroby

Úvod

- 11 (117) -

kartografických d�l. Cvi�ení byly v pr�b�hu celého roku v�novány digitální kartografické tvorb� v prost�edí MicroStation PC.

P�i akreditaci oboru v roce 2001 se zvýšil v celém profilu studia d�raz na informa�ní technologie z�ízením dvou studijních zam��ení, a to Inženýrská geodézie (IG) a Katastr nemovitostí a kartografická informace (KNE) pro studenty pátého ro�níku. Krom� p�edm�t� Územní informa�ní systémy, Zpracování obrazových dat a Digitální modely terénu a 3D modelování, které jsou povinné, resp. povinn� volitelné pro ob� zam��ení se zavádí pro zam��ení KNE v letním semestru p�edm�t Kartografická informatika (2 hodiny p�ednášek, 2 hodiny cvi�ení, 5 kredit�), jehož cílem je pochopení princip� kartografické interpretace a kartografického díla jako základní vrstvy geoinforma�ních systém�.

P�ednášky a cvi�ení se v n�m zam��ovaly p�edevším na softwarové a hardwarové zabezpe�ení digitální kartografie, civilní a vojenské geografické informa�ní systémy a na n� vázaná národní digitální kartografická díla, problematiku rychlého modelování a standardizace geografické informace/geomatiky aj.

Nov� akreditované strukturované studium podstatn� snížilo varia�ní prostor pro rozložení obsáhlé kartografické problematiky zejména proto, že bylo t�eba ú�eln� a s rozumným penzem znalostí ukon�it bakalá�ský studijní program. Studijní program tak nep�ímo ale d�razn� akcentuje samostudium a pot�ebu dostupných u�ebních opor.

Vzd�lávání v oblasti katastru nemovitostí a kartografie na bakalá�ském stupni za�íná již v prvním ro�níku podp�rnými p�edm�ty jako jsou Základy informatiky (zimní semestr) a MicroStation (letní semestr) a od druhého ro�níku Po�íta�ová grafika (zimní semestr), který lze v rámci povinn� volitelných p�edm�t� prohloubit v letním semestru a doplnit studiem p�edm�t� Databáze, AutoCAD a Technologie Internetu. Výuka kartografie v podstat� za�íná již ve t�etím semestru (2. ro�ník) dvousemestrovým p�edm�tem Mapování, který navazuje na výuku princip� geodetických m��ických a zpracovatelských metod v prvních dvou semestrech studia. Výuka se programov� zam��uje p�edevším na m��ické metody a technologie zpracování dat p�i tvorb� podrobných a topografických map velkého, resp. st�edního m��ítka. Ve �tvrtém semestru 2. ro�níku je pak zahájeno dvousemestrové studium p�edm�tu Katastr nemovitostí.

Vlastní kartografii je v�nován až letní semestr 3. ro�níku bakalá�ského studia, jemuž je sice p�isouzena velká váha (7 kredit�), ale pom�rn� krátký �asový prostor. V jeho rámci bude probírána problematika klasické kartografie, v�etn� kartografie matematické, s velkou mírou generalizace. D�raz bude kladen p�edevším na geometrické základy kartografických d�l a kartografická zobrazení, teorii kartografické informace, státní mapová díla R jako sou�ást geoinforma�ních systém� a na legislativní a institucionální zabezpe�ení kartografie a GIS technologií. Hodiny cvi�ení budou v�novány teorii i praxi digitální tvorby map. K hlubšímu studiu vývoje �eské a sv�tové kartografie m�že posloužit i p�edm�t D�jiny zem�m��ictví v zimním semestru 3. ro�níku.

Ve studijních plánech Ústavu geodézie Fakulty stavební VUT v Brn� zaujímaly a zaujímá kartografie po celou dobu existence oboru vždy významné a vážené místo p�esto, že se jim z r�zných d�vod� „zatím“ nepoda�ilo


- 12 (117) -

vystoupit z ochranných k�ídel geodézie a etablovat se jako samostatná katedra (ústav). Samostatné zam��ení studia na „Inženýrskou geodézii“ a „Katastr nemovitostí a kartografickou informatiku“ v posledním roce magisterského studia se z posledního období p�tiletého studia p�enáší i do sou�asného strukturovaného studia.

Cílem p�edm�tu GE18 „Kartografie a základy GIS“ je rozší�ení znalostí student� geodézie o kartografickou gramotnost, která musí být založena na pochopení princip� kartografické interpretace a kartografického díla jako základní vrstvy geoinforma�ních systém� a jako výrazu kulturní a technické úrovn� spole�nosti.

Podklady pro studium jsou v této fázi (�íjen 2006) rozd�leny do 5 modul�:

1. Úvod do kartografie.

2. Kartografická interpretace.

3. Kartografická generalizace a kartometrie.

4. Ú�ední mapy.

5. Státní mapové dílo.

Pro plné vystižení tématu je t�eba v brzké dob� doplnit moduly pojednávající o kartografické tvorb� a výrob� map, o digitálních kartografických dílech a o geografických informa�ních systémech. V žádném p�ípad� nelze pominout ani u�ební texty pojednávající o vývoji �eské a sv�tové kartografie.

2.2 Požadované znalosti

Požaduje se znalost výškových a polohových sou�adnicových systém�, základních metod mapování a velkom��ítkových kartografických d�l (v rozsahu studijních p�edm�t� „Mapování“ a „Katastr nemovitostí“), jakož i st�edoškolské terminologie geografických informa�ních systém� (GIS).

2.3 Doba pot�ebná ke studiu

Pro zvládnutí celého rozsahu p�edm�tu jsou v denním studiu plánovány jen v letním semestru 3 hodiny p�ednášek a 3 hodiny cvi�ení. P�i délce trvání semestru 13 týdn� to odpovídá 13 x 6, tj. 78 hodin �ízeného studia pro všechny moduly. Prezentovaný rozsah látky proto není zvládnutelný bez samostudia a ur�ité specializace, která je závislá na konkrétním zam��ení studenta, resp. jeho bakalá�ské práce.

2.4 Klí�ová slova

Druhy kartografických d�l a jejich geometrické základy, kartografická zobrazení a sou�adnicové systémy státních mapových d�l, obsah kartografických d�l (v modulech 02 – 05: kartografické vyjad�ovací prost�edky, kartografický jazyk, interpretace bodových, liniových a plošných objekt�, kartografická generalizace, kartometrické vlastnosti map,

Úvod

- 13 (117) -

morfometrické a centrografické úlohy, tematická kartografie (kartogramy, kartodiagramy, diagramová m��ítka, kartografická anamorfóza), druhy aktuálních státních mapových d�l, jejich geodetické a kartografické základy a princip nomenklatury.

Kartografie jako v�dní disciplína

- 15 (117) -

3 Kartografie jako v�dní disciplína

Kartografie je v�dní obor i technická disciplína, mající sv�j p�edm�t zkoumání, odbornou terminologii, vlastní formální jazyk pro popis teoretických i praktických aspekt� a matematicky podložené teorie i zákonitosti.

Výsledkem �innosti kartograf� jsou kartografická díla.

P�edm�tem zkoumání v kartografii je proces vytvá�ení a využívání kartografických d�l jakožto specifických zobrazení (abstraktních model�) prostorového uspo�ádání skute�nosti. Hlavními složkami metodiky kartografie jsou matematické vztahy mezi referen�ní plochou zobrazované skute�nosti (Zem�, planet, hv�zdné sféry) a jejím obrazem na zvolené ploše (nej�ast�ji v rovin� mapy). Dále jde o proces kartografického zevšeobec�ování (generalizace) a interpretace zobrazovaných jev� pomocí kartografických vyjad�ovacích prost�edk� (smluvených znak�, jazyka mapy).

Vznik mapových (kartografických) d�l a práce s ním spojené m�žeme roz�lenit do následujících základních etap:

• práce astronomicko-geodetické, jejichž ú�elem je zhotovení geodetické kostry, tj. zam��ení ur�itých význa�ných bod�, které propojeny vytvá�ejí geodetické sít� r�zných ur�ení a p�esností.

• práce topografické, jimiž se rozumí mapovací práce2, které jsou n�kolikého druhu. Jde bu� o topografické práce v terénu, tedy o tzv. klasické (polní) metody, nebo o metody fotogrammetrické a metody dálkového pr�zkumu Zem� (DPZ), p�i nichž vzniká p�vodní mapa vyhodnocováním leteckých a družicových snímk�, ale m�že jít i o sb�r dat a informací nap�. statistickými šet�eními, geologickými metodami aj.

• práce redak�ní

• práce kartografické p�edstavují proces vlastní tvorby mapy na základ� p�edchozího sb�ru polohopisných, výškopisných, popisných a speciálních informací o vymezené �ásti objektivní reality.

• práce reproduk�ní p�edstavují rozmnožení finálního kartografického produktu z kartografického originálu na žádaný po�et kvalitních kopií.

3.1 Definice kartografie

Definovat kartografii, jako v�dní disciplínu je s ohledem na její pestrý vývoj v r�zných �ástech sv�ta velmi obtížné. Jist� má své po�átky již v mladší dob� kamenné, ale jako o svébytné disciplín� o ni m�žeme hovo�it až od 19. století (podle n�kterých zdroj� byl termín „kartografie“ vytvo�en až v roce 1839), o

2 Mapovací práce, resp. mapování je pak obecn� souhrn praktických �inností, m��ení, výpo�t� a zobrazování konaných pro vyhotovení p�vodní mapy. Jde tedy o �innosti, p�i nichž jsou po�izována data a informace, jež umož�ují vytvo�it kartografické dílo. Kartografické dílo je tedy kone�ným výsledkem mapování.


- 16 (117) -

v�decké disciplín� podle n�kterých kapacit až od 20. století. V následujícím textu uvedeme pro srovnání jen n�které definice.

• Kucha�,K.: Kartografie je nauka o mapách

• Definice OSN: Kartografie je v�da o sestavování map všech druh� a zahrnuje veškeré operace od po�áte�ního vym��ování až po vydání hotové produkce (United Nations, Department of Social Affairs, 1949)

• Terminologický slovník ICA: Kartografie je um�ní, v�da a technologie vytvá�ení map, v�etn� jejich studia jako v�deckých dokument� a um�leckých d�l (Multilingual Dictionary of Technical Terms in Cartography, Wiesbaden, 1973).

�eská národní definice: Kartografie je v�dní obor zabývající se znázorn�ním zemského povrchu a nebeských t�les a objekt�, jev� na nich a jejich vztah� ve form� kartografického díla a dále soubor �inností p�i zpracování a využívání map (SN 73 0406 Názvosloví kartografie, 1984)

• Slovenská národní definice: Kartografie je v�dní a technický obor, který se zabývá zobrazením Zem�, kosmu, kosmických t�les a jejich �ástí, objekt� a jev� na nich nebo vztahujících se na n� (v�etn� jejich charakteristik a vztah�) ve form� map, atlas� a jiných kartografických d�l, jakož i souvisejícím výzkumem a t�íd�ním získaných poznatk� do ucelených koncepcí. P�edstavuje soubor technických a technologických �inností souvisejících s tvorbou a zpracováním kartografických d�l (STN 73 0401).

• Sališ�ev (1982): Kartografie je v�da o zobrazování a studiu jev� p�írody a spole�nosti, jejich prostorového rozmíst�ní, vzájemných vazeb a zm�n v �ase prost�ednictvím map a jiných kartografických model�.

Arnberger (1966): Kartografie je v�da o logice, metodice a technice konstrukce, tvorby a využití map a jiných kartografických vyjad�ovacích forem, které jsou zp�sobilé vzbudit prostorov� správnou p�edstavu o skute�nosti.

• Geoinforma�ní definice: Kartografie je proces p�enosu informací, v jehož st�edu je prostorová datová báze, která sama o sob� m�že být považována za mnohovrstevný model geografické skute�nosti. Taková prostorová datová báze je základnou pro díl�í kartografické procesy, pro n�ž �erpá data z rozmanitých vstup� a na výstupu vytvá�í r�zné typy informa�ních produkt� (Morrison, J.L.).

S ohledem na historický vývoj dnes kartografie navazuje jednak na geodetické disciplíny zabývající se m��ením Zem� a jejího povrchu (geodézie, mapování), jednak na širokou škálu geov�dních (nap�. geografie) a technických disciplín, od nichž p�ebírá informace, resp. díl�í technologie pro n�kterou etapu kartografické tvorby (polygrafie, po�íta�ová grafika, fotografie aj.) a jimž naopak poskytuje prost�edí pro lokalizaci jejich záv�r� do zem�pisných sou�adnic. Velmi t�snými vazbami je spojena s dálkovým pr�zkumem Zem� (soubor metod a technických postup� zabývajících se pozorováním a m��ením


- 17 (117) -

objekt� a jev� na zemském povrchu a ve sty�ných nadzemních a podpovrchových vrstvách bez p�ímého kontaktu s nimi a zpracováním t�chto dat za ú�elem získání informací o poloze, stavu a druhu t�chto objekt� a jev�), aplikovanou informatikou (geoinforma�ní systémy) a s uživatelskou sférou (vojenství, státní správa aj.), pro níž plní mapa roli grafického pasportu zájmových objekt�, pedagogického media aj.

Od kartografie se vyžaduje, aby:

• um�la promítnout zemský povrch na vhodnou plochu (kartografickou pr�m�tnu), kterou lze rozvinout do roviny,

• um�la sestavit plán, mapu, model, resp. jiné kartografické dílo, jež by zobrazilo topografickou nebo tematickou informaci o území v odpovídajícím zmenšení a ve vhodné úprav�,

• um�la vydat zpracované dílo ve velkém nákladu za ú�elem ší�ení informací o zobrazovaném prost�edí.

Na základ� výše uvedeného pak lze formulovat i takovou definici kartografie, podle níž se jedná o v�dní obor zabývající se tvorbou a vydáváním vhodn� a esteticky zpracovaných kartografických d�l, jejich studiem a využitím (Hybášek,J.).

P�edm�tem zájmu kartografie a kartografického ztvárn�ní nemusí být jenom Zem�, nýbrž i vesmírná t�lesa, nebeská sféra nebo její �ásti apod., a proto je t�eba každé kartografické dílo chápat jako názorný souhrn ur�itých informací o Zemi, jiných vesmírných t�lesech nebo o �ástech Vesmíru, zobrazený vhodným zp�sobem a ve vyhovujícím zmenšení do roviny nebo do modelu a tvo�ící tak informa�ní medium.

3.2 Kartografie v systému v�d

Kartografie má �etné návaznosti na celou �adu v�dních i praktických obor�. Tyto vazby jsou oboustranné. Na jedné stran� kartografie od t�chto obor� p�ijímá, pracovn� využívá a kartograficky interpretuje jejich poznatky, na druhé stran� jim poznatky ve vhodné form� poskytuje.

Kartografii si p�ivlast�ují celé skupiny v�dních disciplín. Hovo�í o ni jako o v�d�, která je sou�ástí technických, historických, geografických aj. v�d. Každá takováto teze je do ur�ité míry pravdivá, nebo� kartografie m�že zobrazit každou informaci (topografické, tematické), u které je vhodné, resp. ú�elné hovo�it o prostorové poloze. Takovým zobrazením pak zp�tn� p�edává zdrojovým v�dním disciplínám materiál pro studium prostorových vazeb.

Kartografie je t�sn� svázána s:

a) v�dami, které svým matematickým základem budují geometrickou kostru mapy a každého mapového díla (geodézie, fotogrammetrie, astronomie, geofyzika aj.),

b) v�dami, které vysv�tlují podstatu a popisují p�í�iny p�írodních pochod� a jev�, modelujících povrch Zem� (geografie, geologie aj.),


- 18 (117) -

c) v�dami, které umož�ují rozmnožení kartografických produkt� (polygrafie, reprografie aj.),

d) v�dami filosofickými a spole�enskými prost�ednictvím informatiky.

V souvislost s kartografií se velmi �asto hovo�í o topografii topografické mapování, topografické mapy apod.). Z historického pohledu je topografie pokládána za v�dní a technickou disciplínu, která se zabývá tvarem, popisem, m��ením a zobrazováním zemského povrchu, �ímž se za�adila na styk, resp. pr�nik kartografie a geodézie. Hlavním p�edm�tem jejího zájmu je georeliéf, vodní toky a plochy, vegeta�ní kryt a objekty vytvo�ené �lov�kem (v oceánografii se tento název aplikuje na povrch mo�ského dna). Do poloviny 20. století se topografie v�novala technikám zam��ování zemského povrchu a r�zných objekt� a jev� na n�m (v�etn� využívání leteckých snímk�) s cílem vyhotovit topografické mapy. V sou�asnosti ješt� p�etrvává názor o ur�ité samostatnosti topografie, ale v rámci geodézie, nebo v rámci kartografie, kde se ozna�uje jako topografické mapování.

V sou�asné dob� je kartografie ovliv�ována rozvojem techniky. Do kartografické tvorby úsp�šn� pronikla automatizace založená na aplikaci výpo�etní techniky a v prost�edí sou�asné informa�ní exploze se tak stává kartografické dílo d�ležitým �lánkem komunika�ního �et�zu, založeného na zpracování a poskytování kartografických informací. S tím souvisí i inovace teorií jazyka mapy, teorií znakových struktur a v porovnání s geografickými informa�ními systémy i názor� na p�edm�t a obsah kartografického díla a kartografie jako v�dní disciplíny v�bec.

V souvislosti s rozvojem informatizace se nabízí pojetí kartografie jako v�dy o sd�lování, založené na procesu vzniku, záznamu a p�enosu speciální formy datové komunikace - mapového obrazu. Samy mapy mají p�itom povahu celospole�enských informa�ních fond� a na jejich obsah je nahlíženo jako na modely kartografické informatiky. Kartografie se zde dostává do spojení s teorií modelování (obraz mapy jako datový ale i matematicko-logický model reality), což vede k vazbám na teorii systém� a teorii informace a kybernetiku. Ani toto spojení nevystihuje kartografii jako celek ve všech jejich aspektech, i když pojetí obrazu mapy jako datového modelu reality sílí p�edevším s

Obr. 3-1 Klasifika�ní trojúhelník v�d


- 19 (117) -

Obr. 3-2 Schéma geoinformatiky, resp.

geomatiky

rozvojem geoinforma�ních technologií. Je trvale zakotvena jak v geoinformatice/geomatice, tak v geoikonice.

Geoinformatika je obvykle chápána jako v�dní disciplína, která se zabývá geografickými informa�ními systémy (GIS), které se považují za nástroj ke zkoumání geosystém� (jejich struktury, vazeb, dynamiky, fungování v �asoprostoru) prost�ednictvím po�íta�ového modelování v�etn� kartografického, nebo v jiném výkladu jako v�decko-technická disciplína, která se zabírá sb�rem, ukládáním, p�etvá�ením, zobrazováním a poskytováním geografické informace v r�zném tvaru (statistická data, tabulky,

mapy) a k r�zným cíl�m. Jedná se o interdisciplinární oblast poznání na styku geografie, kartografie a informatiky, která zkoumá p�írodní a socioekonomické geosystémy (jejich strukturu, vztahy, dynamiku a pod.) pomocí modelování. Geomatika bývá chápána jako synonymum pro geoinformatiku, ale postupn� proniká z Kanady a frankofonních zemí do sv�ta a Evropy, zde výrazn� proti prosazovanému (Rusko, N�mecko) termínu geoinformatika. Dnes ji lze považovat za širokou v�decko-technickou oblast, která zahrnuje používání geoinforma�ních technologií a telekomunika�ních prost�edk� ke zpracování a využívání geografických informací, v�etn� automatizované mapové tvorby. Je považována za v�decký a technický interdisciplinární obor, zabývající se získáváním, ukládáním, integrací, analýzou, interpretací, distribucí a užíváním geografických dat (geodat) a geografických informací (geoinformací) pro pot�eby rozhodování, plánování a správy zdroj�. Geomatika zahrnuje geodézii, kartografii, dálkový pr�zkum Zem�, fotogrammetrii, mapování a geografické informa�ní systémy. Jako geografické informa�ní systémy ozna�ujeme organizovaný soubor po�íta�ového technického vybavení, programového vybavení, geografických dat a personálu, ur�ený k ú�innému sb�ru, uchovávání, údržb�, manipulaci, analýze a zobrazování všech forem geograficky vztažené informace.

Geoikonika (podle A.M.Berljanta) je rozvíjející se v�dní disciplína, která vznikla na styku dálkového pr�zkumu Zem�, kartografie a po�íta�ové grafiky. Zabývá se všeobecnou teorií geoobraz�, metodami jejich analýzy a využívání ve v�d� a v praxi.

S ohledem na klasifika�ní trojúhelník v�d má kartografie své místo v blízkosti jeho t�žišt� na stran� v�d technických a blíže k vrcholu v�d sociálních.

Z nejširšího hlediska je možno za�adit kartografii do oblasti v�d o Zemi. Kartografie zde sehrává roli samostatného v�dního oboru, který má sice s mnoha v�dními disciplínami spole�ný p�edm�t zájmu - objety a jevy vázané na


- 20 (117) -

Obr. 3-3 Geoikonika a její

vztahy k vybraným v�dním disciplínám

zemský povrch, prezentuje je však z hlediska ostatních obor� nezastupitelným zp�sobem.

3.3 Vnit�ní struktura kartografie

Hledisek jak roz�lenit tak složitý v�dní obor jako kartografie m�že být celá �ada. N�která up�ednost�ují jednotlivé disciplíny, které se b�hem vývoje v rámci kartografie formovaly jako relativn� ucelené oblasti (klasické �len�ní kartografie), jiné zohled�ují základní aplika�ní oblasti kartografie (tzv. �len�ní podle p�ívlastk�). Konkrétní p�edstava o klasifikaci kartografie m�že vycházet i z n�kolika teoretických koncepcí (logicky propracovaných soustav principiálních názor�), mezi nimiž se prosazují p�edevším koncepce:

• informa�ní, podle níž je kartografické dílo považováno za informa�ní médium (Kolá�ný, 1967, 1969), v n�mž je v každém bod� (znaku) mapy skryta (zakódována) n�jaká informace. Za kartografickou informaci tedy m�žeme považovat libovolnou informaci, která existuje v kartografické form�, tj. je vyjád�ená kartografickými znaky. Na mapu tak lze aplikovat teorii informace, podle které lze provád�t p�íslušné výpo�ty (nap�. entropii mapy, tj. stupe� neur�itosti p�ed vytvo�ením mapových prvk� ur�ité podrobnosti),

• komunika�ní, která považuje kartografické dílo za prost�edek p�enosu informací (Kolá�ný, 1967, 1969) od jejího tv�rce k uživateli, neboli za prost�edek kartografické komunikace,

• semiotická, která p�edstavuje mapu jako systém grafických výrazových prost�edk�. Je p�edm�tem zájmu grafické semiotiky (Bertin, 1967). Zkoumá-li tato v�da znaky a znakové systémy obecn�, pak do jejího zorného pole pat�í i mapové znaky, v jejichž systému lze stejn� jako v systému obecných znak�, rozlišovat sémantiku, syntaktiku a pragmatiku,

• jazyková, která p�edstavuje kartografické dílo jako výsledek aplikace prost�edk� a pravidel kartografického jazyka (Schlichtmann, 1985 - mapový symbolismus, Ljutyj, 1988 - jazyk mapy, Pravda, 1990 - mapový jazyk),

• systémová, která považuje kartografické dílo za abstraktní systém sloužící ke zobrazení prvk� a vazeb reálného (super)geosystému (Krcho, 1981, 1986), složeného z p�írodních a spole�enských subsystém� r�zných �ád�,

• modelová, která považuje kartografické dílo za matematicko-kartografický model (Žukov, Serbe�uk, Tlkunov, 1980) a kartografii za soubor


- 21 (117) -

odborných �inností bezprost�edn� souvisejících s kartografickým modelováním.

• poznávací (modelov� poznávací), která chápe kartografické dílo jako obrazov�-znakový model a vyzdvihuje jeho poznávací stránku, a to jak sm�rem k tv�rci, tak k uživateli díla.

• geoinforma�ní, která se vyd�lila postupným sbližováním n�kterých výše uvedených koncepcí (Berljant, 1993).

Podmínkám �eské kartografie je blízká jazyková koncepce kartografie, by� se stále siln�ji prosazují koncepce informa�ní a komunika�ní.

Vnit�ní struktura kartografie m�že mít podle klasického p�ístupu nap�. tuto podobu:

• všeobecná kartografie (nauka o mapách),

• matematická kartografie

• tematická (speciální) kartografie

• kartografická tvorba

• kartografická polygrafie a reprodukce,

• kartometrie

• kartografická informatika

Všeobecná kartografie (nauka o „mapách“) zahrnuje krom� otázek terminologických a defini�ních také metodologii, kartografickou interpretaci a generalizaci, estetiku, tj. výtvarnou stránku kartografických d�l, jakož i studium kartografických d�l, tj. jejich t�íd�ní, hodnocení a kartografickou historii. Pro studium grafických obraz� z doby, z níž nejsou známy písemné památky, se vžil pojem paleokartografie. Samostatné postavení m�že mít metakartografie (obecná teorie kartografie), ve smyslu v�dy o kartografii, v�deckého zkoumání jejich základních teoretických problém�, tj. p�edm�tu jejího poznání, metody výzkumu a vyjad�ování skute�nosti. Metakartografie je nazírána ze širokého spektra úhl� pohledu. Nap�. z pohledu W.Bungeho se jedná o analýzu vlastností mapy v porovnání s nekartografickými zp�soby - popisem, obrázkem, fotografií, matematickým vyjád�ením aj. a z pohledu A. F. Aslanikašviliho se jedná o obecnou teorii kartografie, ve které p�evládá jazyk mapy a metodika kartografické interpretace.

Matematická kartografie p�evádí reálný povrch zobrazovaného t�lesa na exaktn� definovanou referen�ní plochu, která se zobrazuje matematickou (geometrickou) cestou (tzv. kartografickým zobrazením) do kartografické pr�m�tny (do roviny), a popisuje a hodnotí deformace, které jsou nezbytnými d�sledky t�chto p�evod� (transformací).

Tematická (speciální) kartografie3 na potla�ený všeobecný obsah kartografických d�l zobrazuje jako prioritní vlastní tematický (speciální) obsah. Tematická kartografie používá takové formy jazyka mapy, které mají sv�j p�vod �asto ve statistické grafice. Její výrazové prost�edky se vyzna�ují

3 D�íve užívané synonymum „mapy s dodatkovým obsahem" pro tematické mapy je nevhodné.


- 22 (117) -

vysokým stupn�m abstrakce a nemají asociativní povahu typickou pro topografickou kartografii. S rostoucí úlohou informatiky (geoinforma�ních systém�) prod�lává silný odklon mimo oblast geodézie, geografie a kartografie.

Za tematické (speciální) kartografické dílo lze ozna�it taková díla, jejichž hlavní obsahovou nápl� tvo�í znázorn�ní libovolných p�írodních a socioekonomických objekt� a jev�, resp. jejich vzájemných vztah�. Mohou mít podobu map, glób� a jiných trojrozm�rných model� i profil�.

Nutno si však uv�domit, že mezi všeobecn� geografickým a tematickým kartografickým dílem je hranice velice subjektivní. První je v podstat� dílem polytematickým, v n�mž jsou r�zná témata zastoupena v r�zných proporcích (vodstvo, komunikace, sídla atd.). Na tematických kartografických dílech slouží �asto výše uvedený všeobecný obsah jen jako podklad pro orientaci (je tišt�n v potla�ených tlumených odstínech), na n�jž se vykreslí nebo vytiskne vlastní speciální obsah (geologické, hydrologické, dopravn�-inženýrské, socioekonomické aj. charakteristiky). V mnoha p�ípadech je všeobecný obsah kartografických d�l redukován až k „nule" (z�stanou nap�. jen státní hranice), nebo funkci orienta�ní p�eberou transparentní fólie, které mají naopak velmi �asto bohatý místopis. Tyto se p�i zabezpe�ení dostate�n� p�esného lícování p�ekládají p�es vlastní tematické kartografické dílo.

V protikladu k tematické kartografií se �asto hovo�í o kartografii topografické, která produkuje všeobecn�-geografické mapy, jež popisují ur�itou lokalitu polohov� a výškov�. Kresba na t�chto mapách má zpravidla asociativní povahu, tj. zna�ky jsou voleny tak, aby samy o sob� navozovaly vjem pozorování reality. Jedná se o mapy, které vznikly geodetickými a fotogrammetrickými metodami a v posledních letech i dálkovým pr�zkumem Zem�. Své opodstatn�ní má v tomto smyslu i vy�len�ní katastrální kartografie, jako �ásti kartografie, která se zabývá metodikou a technikou kartografického a polygrafického zpracování katastrálních map.

Kartografická tvorba (tvorba map) p�edstavuje proces sestavení a vykreslení kartografických originál� z elaborát� p�vodních m��ení nebo z jiných, pokud možno p�vodních a podrobn�jších podklad�. V souvislosti s využíváním geoinforma�ních technologií, nebo-li s tvorbou a zpracováním map v prost�edí geografických informa�ních systém� na základ� databází, se dnes místo o kartografické tvorb� hovo�í o kartografickém modelování. To chápeme jako vyhotovování zmenšených a generalizovaných obraz� (model�) objektivní reality v podob� 2D, 2,5D, 3D nebo 4D (dynamických) map.

Kartografická polygrafie a reprodukce zahrnuje vydávání kartografických d�l, tj. zhotovení velkého po�tu jejich identických duplikát�

Kartometrie (m��ení na mapách) je �ást kartografie, která se zabývá m��ením a hodnocením geometrických a topologických vlastností prvk� na mapách a jiných kartografických dílech. Obvykle zahrnuje i zakreslování zm�n a dopl�k� do map a t�íd�ní a hodnocení map z kartografického hlediska. P�vodní rozsah kartometrických prací (nap�. m��ení délek, srážek, sou�adnic bod�, základních morfometrických charakteristik georeliéfu aj.) provád�ných na topografických mapách pomocí kartometrických pom�cek je v sou�asnosti rozší�en o zjiš�ování tvar�, k�ivosti, orientace a dalších charakteristik georeliéfu na topografických mapách a o zjiš�ování charakteristik obsahových prvk�


- 23 (117) -

tematických map (ode�ítání hodnot diagramových znak�, vyhodnocování polí izolínií apod.). Z tohoto d�vodu se místo kartometrie rozši�uje pro �ást kartografie, která se zabývá ur�ováním kvantitativních charakteristik objekt� a jev� z map, ozna�ení využití (využívání) map.

Kartografická informatika se zabývá náhradou mapy ve smyslu konven�ního grafického obrazu simula�ním matematicko - logickým modelem geografického prostoru, na kterém lze �ešit nap�. topologické úlohy. Jejím výsledkem jsou datové báze geoinforma�ních systém� (GIS), vymezení, algoritmizace a po�íta�ové zabezpe�ení úloh na t�chto systémech.

Kartografii lze strukturalizovat i z mnoha jiných pohled� (�len�ní podle p�ívlastk�), zejména pak podle p�evažující povahy obsahu kartografických d�l a v neposlední �ad� i podle postup� vzniku mapy. Takové �len�ní kartografie m�že mít nap�. tyto podoby:

a) podle zastoupení fyzické a duševní práce p�i tvorb� map rozlišujeme kartografii teoretickou a praktickou (užitou, aplikovanou). P�edm�tem zájmu teoretické kartografie není realita, ale její kartografický obraz. Její cílem je neustálé zlepšování kvality tohoto obrazu z hlediska jeho �itelnosti, názornosti, p�esnosti, harmonické vyváženosti a estetického p�sobení. Do teoretické kartografie pat�í i metakartografie (obecné teoretické, metodické, axiomatické, defini�ní, klasifika�ní aj. základní problémy kartografie), kartografická generalizace a celá oblast kartografické interpretace ve smyslu teorie grafického zobrazování jev� pomocí kartografických znak�. S výhradou sem lze za�adit i kartometrii a d�jiny kartografie. V koncepci L. Ratajského se teoretické kartografii (teorii kartografie) dostalo ozna�ení kartologie, který je však podrobován zna�né kritice. Praktická kartografie se zabývá mapovým procesem jako konkrétní výrobní technologií. �adíme sem i kartografickou dokumentaci.

b) podle obsahu produkovaných kartografických d�l m�žeme rozlišovat kartografii atlasovou, velkom��ítkovou (tvorba map do m��ítka 1:5000), topografickou, chorografickou, tematickou aj. Topografická kartografie se zabývá tvorbou a využitím topografických (podrobných a místopisných) map, chorografická kartografie se zabývá p�ehlednými a obecn� zem�pisnými mapami a tematická kartografie �eší problematiku map s vymezeným tematickým obsahem. Podle tohoto obsahu je pak možné další podrobn�jší �len�ní tematické kartografie (námo�ní kartografie, ekonomická kartografie aj.)

c) z hlediska vzniku mapy se b�žn� hovo�í o klasické kartografii, kdy se mapa tvo�í pomocí tradi�ních p�evážn� rukod�lných technologií, a kartografii po�íta�ové4, �i lépe digitální, kdy je obsah mapy i jeho kartografické zpracování provád�no pomocí po�íta�e.

d) asto užívaný, i když neopodstatn�ný, p�ístup d�lí kartografii na geodetickou (technickou), která se zabývá p�edevším tvorbou státních mapových d�l všech m��ítek a ú�elového zam��ení v�etn� tvorby

4 Termín „po�íta�ová kartografie" považuji za nevhodný, nebo� je �asto zavád�jící. Používá se totiž �asto pro okruh �inností, které dob�e vystihuje termín „automatizovaná kartografická tvorba"


- 24 (117) -

digitálních kartografických datových bází celostátní povahy, a kartografii geografickou, která se zabývá tvorbou obecn� zem�pisných map v�tšinou malých m��ítek. Zatímco geodetická kartografie se zabývá mapami vzniklými na základ� p�ímého m��ení nebo z t�chto map bezprost�edn� odvozených a sloužících zpravidla hospodá�ské praxi, zabývá se geografická kartografie p�ehlednými mapami s vysokým stupn�m generalizace (zevšeobecn�ní).

Soubor �inností (rekognoskace, m��ení, výpo�ty a zobrazování) souvisejících s vyhotovováním p�vodních map se obvykle ozna�uje jako mapování. Podle principu zjiš�ování vzdáleností, sm�r� a výšek rozlišujeme r�zné mapovací metody (pohledová, s využitím m��ického stolu, geodetické, fotogrammetrické aj.), jež se od sebe liší nejenom technologicky, ale samoz�ejm� i p�esností získaných geoprostorových informací. Podle použité metodiky a ú�elu p�ipravovaných map se pak hovo�í (bez nároku na obsahovou úplnost a klasifika�ní �istotu - blíže viz „Mapování“) nap�. o mapování digitálním, fotogrammetrickým, technicko-hospodá�ském, tematickém (geomorfologickém, klimatologickém,geobotanickém aj.), velkom��ítkovém (nap�. katastrálním), topografickém, výškopisném, dopl�ovacím, geodetickém, bá�ském, vojenském aj.

Kartografii lze �lenit i s ohledem na zobrazovaný prostor (nap�. kartografie astronomická, terestrická, bá�ská aj.) nebo s ohledem na ú�el zpracovaných d�l (nap�. kartografie školská, vojenská, turistická apod.). Každá z t�chto disciplín se od druhé jist� liší balíkem specifických p�ístup� a metod.

Uvést bezchybnou a všeobjímající klasifikaci vnit�ní struktury kartografie není možné a nakonec ani nezbytn� nutn� pot�ebné. V teoretické rovin� se neustále m�ní a vyvíjí. Lze ji však vytvo�it i samostatn�, a to intuitivn� „ad hoc“ na základ� jedine�ných klasifika�ních kritérií a celkem bez problém�.

Pro ilustraci p�edkládám i klasifikaci publikovanou J. Pravdou (2001), který klasifikuje kartografii podle „vertikálních“ úrovní, podle zam��ení a podle n�kolika dalších ú�elových kritérií.

Podle vertikálních úrovní rozlišuje:

• teoretickou kartografii, která se zabývá teoretickými a metodickými problémy souvisejícími s tvorbou kartografických d�l

• inženýrskou (v�decko-technickou) kartografii, která se zabývá dotvo�ením a aplikací v�deckých poznatk� pro pot�eby tvorby kartografických d�l (zejména projektování, redigování, konstrukce kartografických zobrazení, sestavování map, jejich dokumentace a hodnocení aj.)

• praktická (aplikovaná) kartografie, která se zabývá praktickými �innostmi p�i zpracovávání kartografických d�l.

V sou�asnosti se rozdíl mezi uvedenými úrovn�mi stírá. V rámci kartografického modelování (po�íta�ové tvorby map) se praktické a inženýrské �innosti neobejdou bez integrovaných teoretických kartografických znalostí (nap�. p�i tvorb� databází a kartografické vizualizaci dat).

Z hlediska zam��ení rozlišuje:


- 25 (117) -

• (Vše)obecná kartografie, za níž je pokládána kartografie jako u�ební p�edm�t. Chápe se takto jako celek zabírající jak teoretickou, tak praktickou kartografii. Ob�as se ješt� dnes v jejím smyslu použije d�íve b�žn� používané ozna�ení „základy kartografie“.

• Geodetická kartografie, která se zabývá vyhotovováním map (kartografickým modelováním) geodetickými metodami ve velkých a st�edních m��ítkách.

• Geografická kartografie, která se zabývá zobrazováním Zem� (n�kdy též „geokartografie“), nebo také �ást tematické kartografie, která se zabývá kartografickým modelováním geografických jev�, nebo-li tvorbou geografických map, tj. map, které jsou výsledkem poznání v�dní disciplíny geografie.

• Katastrální kartografie (kartografie katastrálních map), která se zabývá metodami a technikami zpracování katastrálních map.

• Matematická kartografie, která se zabývá teorií a konstrukcí kartografických zobrazení, jejich klasifikací, zkresleními apod.

• Školská kartografie (kartografie školních map a atlas�), která se zabývá tvorbou školních map, atlas� a didaktických pom�cek mapového charakteru.

• Tematická kartografie.

• Topografická kartografie.

• Vojenská kartografie.

Takováto klasifikace není dle mého názoru p�íliš š�astná, prakticky však akceptovatelná je. V jejím duchu se tvorba n�kterých druh� map považuje za druh mapování (nap�. geomorfologické, klimatické, p�dní aj.), ale nikoliv za odv�tví kartografie (nap�. geomorfologická, klimatická, p�dní kartografie apod.). Ob�as se m�žeme setkat s opisným ozna�ením tvorba, nap�. tvorba geomorfologických, klimatických, p�dních, ale i historických aj. map.

Z ú�elových klasifikací vyplývá �len�ní kartografie na:

• tradi�ní, tj. kartografii v dosavadním chápání, která se zabývá „nepo�íta�ovými“ technologiemi zpracování map

• po�íta�ovou

a podle jiných ú�elových kritérií nap�. na atlasovou kartografii, kartografii reliéfních map, map pro nevidomé a slabozraké aj.

V jazykové koncepci A.A.Ljutého se objevuje všeobjímající pojem kartonomie. Má se jednat o systém v�deckých disciplín, který se skládá z podsystému v�d o mapovém jazyku, jeho zákonech, fungování, rozvoji, propojení s realitou, spole�ností, v�domím a myšlením. Kartografie je podle Ljutého rozsáhlejší systém, který obsahuje kartonomii a komplex disciplín v�nujících se technologiím kartografických �inností. Prosazovaný pojem nemá u kartografické ve�ejnosti širší podporu.


- 26 (117) -

3.4 Kartografická metoda poznávání skute�nosti

Základní funkce kartografie, její hlavní pracovní kroky a problémové oblasti lze zobrazit do grafu, znázor�ujícího kartografickou metodu poznávání skute�nosti.

Obr. 3-4 Kartografická metoda poznávání skute�nosti (ve smyslu L. Ratajského, upraveno)

Tento uzav�ený poznávací proces vychází z objektivní skute�nosti. Tu tvo�í povrch celé Zem�, planet nebo nebeské sféry, resp. jejich �ásti. Tato objektivní skute�nost je odborníky ur�itého zam��ení (geodet, geolog, geograf apod.) zkoumána a získané informace o ní je textov�, graficky �i �íseln� dokumentována. Kartograf obdrženou dokumentaci p�etvo�í (interpretuje), tj. v duchu vhodného kartografického jazyka vyjád�í smluvenými zna�kami v kartografickém díle tak, aby toto v jednotlivostech i v souhrnu poskytovalo názornou a co možná úplnou možnost získání znalostí o d�íve pozorovaném, zkoumaném a nyní zobrazeném prost�edí, a to pro ten okruh jeho uživatel�, který nebyl primárn� ú�asten zkoumání vlastností zobrazovaných �ástí objektivní reality. Takto vytvo�ený originál kartografického díla se faksimiln� (tj. pokud možno v�rn�) rozmnoží a poskytne všem zájemc�m o dokumentovanou lokalitu. Uživatelé kartografických d�l tyto studují, zobrazené informace op�t svým zp�sobem interpretují a získávají tak vlastní p�edstavu o p�vodní skute�nosti (se kterou nebyli primárn� v kontaktu). Je z�ejmé, že není v silách a v možnostech p�vodního pozorovatele (mapéra) zcela a jednozna�n� poznat objektivní skute�nost, kterou pozoruje, studuje a popisuje. Jím poznávaná a poznaná realita je jen �ástí této objektivní skute�nosti. Kartografem interpretované dílo podává jen obraz modelu sestaveného z odpozorovaných informací. Uživatelem kartografického díla subjektivn� vytvo�ená p�edstava je zase jiným vyobrazením téhož modelu a není totožná s p�vodní objektivní skute�ností. V nejlepším p�ípad� p�edstavuje


- 27 (117) -

pouze její �ást, která je r�zná s ohledem na v�k, zkušenosti a intelektuální schopnosti uživatele - �tená�e mapy. Chápání obsahu mapu na základ� vnímání kartografických znak� (zrakem, hmatem, pomocí �tecích za�ízení apod.) spolu s jejich významy a prostorovými souvislostmi totiž b�žn� ozna�ujeme jako �tení mapy.

Kartografická metoda výzkumu tedy využívá mapy a ostatní kartografická díla ke zkoumání (poznávání) na nich zobrazených objekt� a jev� a jejich charakteristik pomocí r�zných grafických, matematicko statistických aj. analýz.

3.5 Vznik v�dní disciplíny kartografie.

Kartografie byla velmi dlouhou dobu považována za praktickou �innost spojenou s vyhotovováním map. Jedinou exaktní teorií vyvíjenou pro kartografické ú�ely byla matematická kartografie. Názor, že mapa není pouhé technické dílo, ale náro�ná záležitost spojená s filozofickou interpretací jev�, vyslovil jako prvý Max Eckert (1868–1938), který v roce 1907 navrhl pojem „v�decká kartografie“. P�estože z�stává se svým názorem dlouho osamocen, za�íná se od t�chto dob v kartografii pomalu ale jist� rozlišovat její praktická a teoretická �ást. Do kartografické praxe zahrnujeme všechny úkony výrobní povahy, spo�ívající v manuální �innosti, provád�né na základ� p�ímého m��ení a zahrnující úkony m��ické, výpo�etní, kresli�ské a reproduk�ní. Jedná se p�edevším o mapy velkých a �áste�n� st�edních m��ítek (nap�. technicko.hospodá�ské a p�ímé topografické mapování).

Odlišná situace nastává p�i tvorb� odvozených map malých m��ítek, zachycujících na malé ploše a s omezeným a nep�íliš složitým souborem základních grafických prvk� (mapových zna�ek) geografickou realitu z území stát�, sv�tadíl� �i celé Zem�. Zde musí kartografie �ešit složitou otázku generalizace mapového obrazu v�deckým zp�sobem, založeným na jeho objektivizaci pomocí matematicko-logických postup�.

Další samostatnou teorií formující se v moderní kartografii je otázka matematické podstaty a filozofického aspektu grafických znakových systém�, užívaných pro kartografickou interpretaci zobrazovaných jev�. Ta se rozvíjí p�edevším v oblasti tematické kartografie, která v porovnání s kartografií topografickou užívá mnohem abstraktn�jších kartografických výrazových prost�edk�. P�i vytvá�ení a využívání obecn� geografických i tematických map je t�eba provád�t klasifikaci, hodnocení, výb�r a zevšeobec�ování informací a pracovat s takovými filozofickými pojmovými kategoriemi, jako jsou indukce a dedukce, analýza a syntéza, analogie, hypotéza, korelace, kauzalita a další.

Krom� teorie kartografické generalizace a kartografické interpretace se rozvíjí teorie kartografické informace a její komunikace, jakož i teorie práce s mapou. Zajímavé výsledky se projevují v oblasti rozvoje teorie mapy jako systému (modelu) objektivní reality a v oblasti inženýrské kartografie aj.

Sou�asným základním vývojovým trendem kartografie je rychlé prohlubování a rozvíjení její teoretické podstaty, založené na interakci s �adou moderních i tradi�ních oblastí spole�enské teorie i praxe, vedoucí ke zdokonalování ú�innosti kartografických d�l. Sou�asn� se prohlubuje i kartografická praxe,


- 28 (117) -

p�evážn� zavád�ním moderní výpo�etní a zobrazovací techniky do procesu sestavování a kresby map, zbavující kartografy jednotvárné ru�ní práce a používáním progresivních technologií i nových výrobk� v oblasti kartografické polygrafie.

Kartografická díla

- 29 (117) -

4 Kartografická díla

Kartografická díla jsou „produkty“ kartografie. Jejich t�íd�ní lze provád�t z mnoha hledisek podle toho, co vyjad�ují a jak to vyjad�ují. M�žeme je nap�. �lenit podle po�tu rozm�r� na rovinná nebo prostorová. Mnozí kartografové užívají v tomto smyslu ozna�ení 2D, 2,5D, resp. 3D kartografická díla. Rovinná kartografická díla (2D, 2,5 D) jsou p�edevším plány a mapy, prostorová kartografická díla (3D) jsou nap�. reliéfní (plastické) mapy a globusy. Rovinná kartografická díla však používají takové výrazové prost�edky, které navozují (nebo by alespo� m�la navozovat) prostorový dojem (vrstevnice, barevná hypsometrie, stínování apod.). Digitální kartografická díla vytvo�ená tzv. ve 3D, mají již z principu vzbudit prostorový dojem, na monitoru po�íta�e se však prezentují jako rovinná díla a fyzickou prostorovost jim m�že být „vdechnuta“ teprve po aplikaci n�které z metod rychlého modelování (rapid prototyping). Jak budeme definovat 4D kartografická díla (dynamická sama o sob� nebo vyjad�ující dynamiku zobrazovaného prostoru) a odvážíme se definovat nap�. 5D kartografická díla nap�. aplikací tematické nadstavby na 4D díla? Podobné „záludnosti“ m�žeme u kartografických d�l hledat i p�i aplikaci jiných klasifika�ních kritérií.

Dalším klasifika�ním kritériem m�že být nap�. druh podložky (nepr�hledné, transparentní), barevnost (achromatické a barevné), charakter vzniku (p�vodní nebo odvozené) atd.

Teoretická kartografie dnes zná pojem geoobraz. Ozna�uje za n�j libovolný �asoprostorový metrický a generalizovaný model pozemních (vesmírných) objekt� nebo proces� v obrazové form�. Složitý mnohodimenzionální grafický model, který je syntézou geometrických, dynamických a stereoskopických vlastností ozna�ujeme jako hypergeoobraz.

Díla, jejichž základem je vyjád�ení skute�nosti pomocí kartografických vyjad�ovacích prost�edk� (kartografických znak�) metodami kartografické interpretace, ozna�ujeme jako kartografická díla. M�že se p�itom jednat o kartografické vyjád�ení Zem� a její �ásti, vesmírných t�les a jejich �ástí, nebeské sféry (hv�zdné oblohy) a jednotlivých objekt� a jev� na nich, v�etn� jejich vzájemných prostorových vazeb, a to jak v grafické, tak v digitální form�, a to spolu se všemi textovými, resp. dalšími (nap�. tabulkovými) dopl�ky. V p�evážné mí�e prezentují obsah, který je aktuální, tj. v souladu se skute�ností, k ur�itému datu. Tímto datem bývá nej�ast�ji datum redak�ní uzáv�rky. V procesu kartografické výroby jej však lze posunovat až velmi blízko vlastnímu produk�nímu tisku. V každém p�ípad� pak v�tšina kartografických d�l informuje o minulém stavu objektivní reality a je jen otázkou dynamiky zobrazovaných objekt� a jev�, do jaké míry je jejich „historický“ obsah akceptovatelný pro sou�asnou pot�ebu. Nastane-li vážný nesoulad mezi obsahem kartografických d�l a skute�ností, je t�eba provést urychlen� jejich aktualizaci. Pon�kud jinou dimenzi m�že mít aktuálnost digitálního kartografického díla, u n�hož si lze p�edstavit „pr�b�žné“ dopl�ování obsahu a úpravy v souladu jak se zm�nami objektivní reality, tak se zm�nami náhledu na p�esnost, sd�lnost, grafickou úrove� �i na jiný atribut díla.

Z dalších základních vlastností kartografických d�l je t�eba jmenovat metriku (vlastnost zabezpe�ující pomocí matematických zákon� sestrojení, p�esné


- 30 (117) -

sestavení a reprodukci díla a zp�tné ur�ení kvantitativních parametr� znázorn�ných objekt� a m��ení kartometrických veli�in), prostorovou, resp. znakovou jednozna�nost (tj. mít pouze jedinou p�esn� ur�enou prostorovou polohu v užitém sou�adnicovém systému, resp. jediný význam každého bodu v p�ijatém souboru smluvených znak�) celistvost (existence kartografického zobrazení ve všech místech kartografického díla, tj. bez prázdných míst a p�erušení), názornost (tj. možnost p�íjemného zrakového vjemu prostorových tvar�, rozmíst�ní, spojitostí objekt�), �itelnost (tj. vizuální rozlišení prvk� a detail� kartografického zobrazení) a p�ehlednost (tj. schopnost podat jediným pohledem co nejvíce obsáhlý prostor, p�edvést zákonitosti rozmíst�ní a jednotlivých vazeb objekt� a základní prvky jejich struktury).

Obr. 4-1 Klasifikace geoobraz� (podle A.M.Berljanta, 1996)

Kartografického díla je chrán�no autorským právem dle Zákona �. 121/2000 Sb. „O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zm�n� n�kterých zákon� ze dne 7. dubna 2000 (tzv. autorský zákon). Každé kartografické dílo je totiž t�eba pokládat ve smyslu autorského zákona za výsledek tvo�ivé práce. Musíme je považovat za autorské dílo jednotlivce �i kolektivu, a proto je t�eba vždy �ešit otázku ochrany autorského, ale i vydavatelského práva, tj. jeho copyright (©). Jde obvykle o autorský originál, autorský koncept, nebo i jiný dokument (p�edlohu) kartografického charakteru, který je využitelný pro tvorbu kartografického díla. Za kartografické dílo však ve smyslu „autorského zákona“ m�že být obecn� považováno jakékoliv dílo,


- 31 (117) -

tedy i slovesné (nap�. u�ebnice, monografie), které pat�í do kartografie jako v�dní disciplíny.

Geografická informace a její nositel, tj. p�íslušné kartografické dílo, však m�že vzniknout také zobrazením fakt�. Typickým p�íkladem zobrazení fakt� je katastrální mapa, která nevzniká tv�r�ím autorským zp�sobem. Pro tyto p�ípady se však v souladu s autorským zákonem uplat�uje zvláštní právní princip chránící práva po�izovatel� katalog� a databází. Tímto zvláštním právem je krom� jiného chrán�n katastr nemovitostí v�etn� katastrálního mapového díla. Nová právní úprava je platná od 1. prosince 2000.

Kartografické vyjád�ení m�že být statické, a to bu� rovinné, nebo-li dvourozm�rné (mapa, plán) nebo prostorové (reliéfní mapy, modely, glóby), a dynamické (zde v�tšinou digitální a prostorové).

Jako samostatná skupina se n�kdy vy�le�ují i tzv. kartografické kuriozity.

4.1 Rovinná (dvourozm�rná) kartografická díla

Rovinná kartografická díla mohou být produkována jako samostatná individuální kartografická díla, �i jako mapové soubory a atlasy, resp. konvoluty5.

4.1.1 Ná�rty

Ná�rty (mapové ná�rty, schémata, skice) jsou jen p�ibližným obrazem menší �ásti zemského povrchu, který nazna�uje polohu bod�, resp. pr�b�h hranic nebo terénních tvar� (pracovní schematické zobrazení mapového obsahu). Správná poloha bod� se na n�m vyjad�uje bu� �íseln� délkovými, sm�rovými �i jinými údaji nebo jen �ísly bod�, k nimž se vztahují m��ené údaje, zaznamenané jinde, nap�. v polních zápisnících, na digitálních mediích m��ících p�ístroj� apod. Pom�r zmenšení se u ná�rt� nemusí dodržovat nebo ne všude, i když se na n�m uvádí. asto se kreslí ná�rt jen od ruky a podle pot�eby se úmysln� zkresluje. Používá se jako podklad pro vyty�ování, pro vyhotovování a zejména pro dopl�ování map a plán�. B�žn� se po�izují nap�. ná�rty pro místní šet�ení, polohopisné ná�rty, výškopisné ná�rty, m��ické (d�íve polní) ná�rty, tachymetrické ná�rty aj.

4.1.2 Plány

Plány (z angl. „plane“ = rovina) jsou pravoúhlé (ortogonální) pr�m�ty omezené �ásti zemského povrchu do roviny (kartografické pr�m�tny) s pom�rn� malým zmenšením. V terénu zjišt�né hodnoty se do n�j vkreslují pouze s p�ihlédnutím k jeho m��ítku. Malé zmenšení nenutí k využívání smluvených zna�ek �i n�jakému p�ílišnému zjednodušování. Plány jsou kresleny pro relativn� velmi

5 Konvolut (propletenec) je smíšený svazek, který vznikl spojením více tišt�ných nebo rukopisných d�l dle zám�ru sestavitele. P�edstavuje jedine�ný knižní útvar, který nap�. shrnuje obsahem blízké tisky �i tisky od jednoho autora. Nemusí se týkat jen tisk� (m�že zahrnovat mince a jiné sbírkové p�edm�ty, kresby aj.). Konvolut�m vd��íme za zachování r�zných dobových p�íležitostných tisk� jako leták�, novin, proroctví, modliteb nebo jarmare�ních písní.


- 32 (117) -

malá území. Plošné omezení kartografického vyobrazení je od�vodn�no tím, že kartografická pr�m�tna tvo�í te�nou rovinu (nebo je s touto rovnob�žná) k zobrazované ploše (zemskému povrchu). S rostoucí vzdáleností od dotykového (referen�ního) bodu progresivn� roste polohová deformace (zkreslení grafického ztvárn�ní zobrazeného území). P�i zobrazení plochy o polom�ru cca 15 km (plocha cca 707 km2 je považována za rovinu, z toho též „rovinný plán“) se chyba na jejím okraji mezi zobrazovanými a skute�nými nam��enými délkami v používaném rozmezí m��ítkových �ísel v kresb� neprojeví (nedosáhnou limitu 0,2 mm, což se rovná síle vlasové �áry). P�i ur�ování výšek však již toto zjednodušení p�ípustné není. V t�chto p�ípadech je t�eba uvažovat rozdíl mezi zdánlivým a skute�ným horizontem již u vzdáleností jdoucích do stovek metr�.

Plán se obvykle využívá k p�dorysnému vyjád�ení objekt� ve velkém m��ítku, zpravidla v místním sou�adnicovém �i výškovém systému.

Plány obsahují obvykle jen polohopis, výškopis však není velkou vzácností. Dlouho se u nás používalo pojem katastrální plán. Teprve katastrální zákon z roku 1927 zavedl definitivn� pro m��ický operát ozna�ení „mapa“. Název „plán“ se udržuje u podklad� pro ur�ité místní úkoly (nap�. plán pozemku, domu, závodu apod.) nebo u technických listin (nap�. geometrický plán, tachymetrický plán aj.).

Široká ve�ejnost má snahu ozna�ovat termínem plán všechna mapová díla v m��ítku 1:200 a v�tším (v N�mecku 1:500 a v�tším) bez ohledu na to, jakým zp�sobem byla informace z reálného terénu na kartografickou pr�m�tnu p�enesena. V t�chto p�ípadech je osv�ta nutná. Plán, jako samostatná kategorie kartografických d�l, není totožný s pojmem (orienta�ní) „plány m�sta". Tyto vznikají p�evážn� odvozením z podkladových map stejného nebo v�tšího m��ítka a jsou s ohledem na využití kartografických zobrazení mapami. N�kte�í kartografové prosazují pro ozna�ení takovýchto kartografických d�l pojem „mapa m�sta".

4.1.3 Mapy

Pojem „mapa (mappa)“ je pravd�podobn� punského p�vodu, nebo byl p�evzat z jazyka starých Féni�an� a znamenal p�vodn� plát�nou roušku, šátek, ubrousek, resp. pokreslenou tkaninu. Prost�ednictvím latiny p�ešel do jiných evropských jazyk� a ve smyslu kartografického znázorn�ní sv�ta nebo jeho �ásti byl asi poprvé použit v 9. století. Z té doby je v seznamu knih kláštera St. Gallen zmín�na mappa mundi (mapa sv�ta). V eských zemích se podobný nález váže až k let�m 1390–1394, kdy byla v inventá�i b�evnovského kláštera zaznamenaná blíže neur�ená „mappa mundi picta“. V �eštin� zdomácn�l pojem mapa ve významu kartografického díla od 16. století. S objevem papíru, se pro list papíru (papyru), listinu a jinou písemnost s polohopisnými grafickými informacemi od 15. století vžil pojem "karta". Tento termín se stal slovním základem pro p�íslušný výtvor prakticky ve všech jazykových oblastech. Nap�. chartés (�ec.), carta (lat.), die Karte (n�m.), �� (rus.), carte (fr.), chart (angl. - pro námo�ní mapy). V polštin� a špan�lštin� zdomácn�l pojem „mapa" a v n�kterých jazykových oblastech, resp. v historických materiálech se velmi �asto setkáme s pojmem „tabula" (lat.), tj. deska. Pojmy jako „descriptio“,


- 33 (117) -

„delineatic“ nebo v �eštin� „obrys“ (z n�meckého „Abriss“) v 17. a 18. století, nejpozd�ji pak v pr�b�hu 19. století vymizely.

Uvést jednotnou definici mapy, na níž by se shodli všichni její uživatelé �i tv�rci, je prakticky nemožné. Uve�me proto alespo� n�které.

• ICA: Mapa je zmenšené zevšeobecn�né zobrazení povrchu Zem�, ostatních nebeských t�les nebo nebeské sféry, sestrojené podle matematické zákona na rovin� a vyjad�ující pomocí smluvených znak� rozmíst�ní a vlastnosti objekt� vázaných na jmenované povrchy. ICA NEW 1998, �. 30 uvádí tuto definici: Mapa je symbolický (znakový) obraz geografické reality zobrazující vybrané jevy a charakteristiky; je výsledkem tvo�ivého úsilí autora, který provedl výb�r; je ur�ená k takovému užívání, p�i n�mž mají prostorové vztahy primární d�ležitost.

�eská národní definice: Mapa je zmenšený generalizovaný konven�ní obraz Zem�, nebeských t�les, kosmu, �i jejich �ástí, p�evedený do roviny pomocí matematicky definovaných vztah� (kartografickým zobrazením), ukazující podle zvolených hledisek polohu, stav a vztahy p�írodních, socioekonomických a technických objekt� a jev� (SN 73 0402).

• Hojovec,V. (ed.), 1987: Mapa je zmenšené, zevšeobecn�né zobrazení povrchu Zem�, ostatních nebeských t�les nebo nebeské sféry, sestrojené podle matematického zákona na rovin� a vyjad�ující pomocí dohodnutých znak� rozmíst�ní a vlastnosti objekt� vázaných na jmenované povrchy.

• Slovenská národní definice: Mapa je zmenšený, generalizovaný, konven�ní obraz Zem�, kosmu, kosmických t�les a jejich �ástí, vyhotovený v rovin� pomocí matematicky definovaných vztah� (pomocí kartografického zobrazení), ukazující prost�ednictvím metod kartografického znázor�ování polohu, stav a vztahy p�írodních, socioekonomických a technických objekt� a jev� (Názvoslovná norma STN 73 0401, 1989).

• Sališ�ev: Mapy jsou matematicky ur�ená, zevšeobecn�ná obrazov�-znaková zobrazení zemského povrchu na rovin�, vyjad�ující rozmíst�ní, spojení a vztahy r�zných p�írodních a spole�enských jev�, vybraných a charakterizovaných v souladu s ur�ením každé konkrétní mapy. Z ní lze jednozna�n� vyvodit, že mapa nejd�kladn�ji vyjad�uje svou zájmovou sféru (nap�. geologická mapa informace o geologickém složení Zem�), zatímco ostatní obsah je více mén� generalizován nebo i vynechán (nap�. výškopis na mapách politického rozd�lení státu).

N�které z uvedených definic jsou velmi p�ísné. Podle nich by totiž nebylo možné považovat za mapy nap�. všechny staré (historické) mapy a další kartografická díla, která nejsou vyhotovená „… v rovin� pomocí matematicky definovaných vztah�“, �i která nejsou sestrojené „podle matematického zákona v rovin�“.

Mapy jsou tedy pr�m�ty �ástí zemského povrchu, položených na vhodnou referen�ní plochu (elipsoid, koule) prost�ednictvím kartografického zobrazení (viz dále) na jinou plochu, rozvinutelnou do roviny. Mapa vyjad�uje zjednodušený (generalizovaný) a zmenšený model zemského povrchu.


- 34 (117) -

Nutnost zmenšení mapy (a obecn� i ostatních kartografických d�l) oproti skute�nosti je z�ejmé a není t�eba ji vysv�tlovat. Míru zmenšení prezentuje m��ítko mapy, nebo-li pom�r nezkreslené délky na map� k odpovídající délce ve skute�nost. Je prom�nlivé bod od bodu a kolísá kolem m��ítka normálního (základního, hlavního). Skute�né m��ítko místní je závislé na zem�pisných sou�adnicích a použitém kartografickém zobrazení. V kartometrii se z zpr�m�rovaných místních m��ítek tvo�í m��ítko st�ední. Uvádí se nej�ast�ji �íselné podob� ve tvaru 1:M, kde M je m��ítkové �íslo. Ú�eln� zvolená posloupnost m��ítek map bývá ozna�ována jako m��ítková �ada. Konkrétní posloupnost m��ítkových �ad m�že být u státních mapových d�l dána závazným p�edpisem (nap�. pro Slovensko ve vyhlášce Ministerstva obrany SR �. 177/1996 pro topografické mapy a ve vyhlášce ÚGKK SR �. 178/1996 pro základní mapy SR).

M��ítko kartografického díla nemusí být po celé jeho ploše konstantní (viz nap�. anamorfóza).

Od mapy se v její klasické (analogové, papírové) podob� vyžaduje objektivní a p�itom p�ehledné, názorné a rovn�ž esteticky dob�e podané vyjád�ení skute�nosti. Proto musí být obsah mapy p�i jejím zmenšení oproti skute�nosti zevšeobec�ován (generalizován), tj.oprošt�n od �ady podrobností �itelných nap�. ješt� na leteckém snímku stejného m��ítka, který je pouhou zmenšeninou skute�nosti. Na mapách se zobrazují (vyjad�ují) nejen objekty (budovy, komunikace, horstva atd.) ale i p�írodní a spole�enské jevy (geofyzikální, klimatické, hospodá�ské aj.). Každý tento objekt, resp. jev má celou �adu kvantitativních a kvalitativních (charakteristik) vlastností (po�et obyvatel v sídlech, správní funkce sídel, údaje o jejich hospodá�ské struktu�e aj.) Kvalita a kvantita vyobrazované skute�nosti se v map� rozliší smluvenými mapovými znaky (kartografickými vyjad�ovacími prost�edky), jejichž rozm�ry jsou dané a jejichž prost�ednictvím se obsah mapy stává pro její uživatele srozumitelným, nebo-li prost�edky jazyka mapy.

Kvalita map p�edstavuje souhrn mnoha kritérií, mezi n�ž �adíme matematickou p�esnost v�etn� geometrické a topologické v�rnosti, obsahovou (tematickou) úplnost a aktuálnost, logickou správnost, semiotickou, jazykovou a gnozeologickou korektnost, grafickou a polygrafickou perfektnost (p�edevším p�esný soutisk barev). Vnit�ní p�esnost, tj. skute�ná vzájemná poloha zobrazených terénních p�edm�t� a reliéfu terénu je pouze jedním z možných ukazatel� kvality mapy. Nedostatky v n�kterých kritériích vedou ke snížení užitné hodnoty mapy, tj. ke snížení její kvality.

Nelze-li území zobrazit v daném m��ítku celé na jeden mapový list, pak se mapa rozd�lí na ur�itý po�et mapových (sek�ních) list�, �azených v ur�itém po�adí - kladu sek�ních list�. Takové kartografické dílo pak lze ozna�it jako mapové dílo. Krom� jednotného kladu mapových list� je typické systematickým ozna�ením mapových list�, jednotným zna�kovým klí�em (klí�em mapových zna�ek) a jednotným kartografickým zobrazením a m��ítkem (m��ítkovou �adou).

4.1.3.1 Mapy individuální

Mapy t�ídíme podle široké škály kritérií, p�i�emž mnoho druh� map má víceú�elovou povahu a lze je tudíž klasifikovat r�zným zp�sobem. V


- 35 (117) -

následujícím možném p�íkladu t�íd�ní map mohou mít uvád�né t�ídící znaky velmi rozdílnou prioritu. Z hlediska kartografie lze mapy �lenit nap�.:

1) podle zp�sobu vzniku a dalšího využití,

2) podle m��ítka,

3) podle kartografických vlastností,

4) podle ú�elu, funkce a funk�ního stylu,

5) podle obsahu,

6) podle formy vyjád�ení (záznamu) skute�nosti,

7) podle zobrazeného prostoru a územního rozsahu,

8) podle koncepce (metody) vyjád�ení skute�nosti,

9) podle �asového hlediska,

10) podle ostatních kritérií, nap�. barevnosti, kone�né úpravy (nást�nné, olištované, laminované, skládané, skládané do obálky, skládací aj.), materiálu (papírové, plastové d�ev�né apod.), druh� p�evažujících použitých kartografických znak� (mapy bodové, liniové �i areálové), velikosti (p�íru�ní mapa), stupn� rozpracovanosti (pracovní mapa, schematická mapa) aj.

Základním p�ístupem ke t�íd�ní map však vždy jejich obsah (co vyjad�uje) a následn� pak zp�sob vyjád�ení skute�nosti (jak to vyjad�uje). Ob� tyto základní charakteristiky jsou pak ur�ovány p�edevším ú�elem, kterému má mapa sloužit.

Samostatnou skupinu mapových d�l tvo�í kartogramy a kartodiagramy.

Podle zp�sobu vzniku a dalšího využití m�žeme rozlišovat:

• mapy p�vodní (originální), které vznikají z p�ímého a p�vodního mapování v terénu, vyhodnocováním leteckých a družicových snímk�, p�ímým využitím statistických materiál� a jiných datových soubor�,

• mapy odvozené, které vznikají na podklad� již existujících map nebo digitálních databází, zpravidla v�tšího m��ítka a podrobn�jšího obsahu, tj. zpravidla zmenšováním p�vodních map za p�ísného dodržování princip� kartografické generalizace.

• mapy �áste�n� odvozené, které vznikají kombinací odvozených a p�vodních map nap�. tak, že do mapy velkého m��ítka s polohopisnou kresbou se p�idá vrstevnicový obraz.

• mapy podkladové, které slouží jako podklad ke zpracování jiné mapy (mapy odvozené, tematické apod.)

• mapová schémata, nebo-li mapy se zjednodušeným (schematickým) grafickým vyjád�ením topografického nebo tematického obsahu. Zobrazení objekt� a jev� je provedeno s menší p�esností polohy bodových a areálových prvk� nebo pr�b�hu liniových prvk� (nap�. orografické schéma), jež m�že vyústit až do tvorby anamorfních map.

len�ní map podle m��ítka je velmi neur�ité a je široce poplatné zvyklostnímu právu a� už motivovanému regionáln�, technicky �i jinak. Obecn� platí, že


- 36 (117) -

mapy podle jejich m��ítka d�líme na mapy velkých, st�edních, malých a prom�nlivých m��ítek.

Toto d�lení je poplatné uplat�ovaným hledisk�m a regionálním zvyklostem. P�ijmeme-li �eské hledisko technické (technicko-inženýrské), pak jsou za mapy st�edních m��ítek pokládány mapy, jejichž m��ítková �ísla leží v rozmezí 5 000–50 000, resp. 10 000–200 000 (250 000), nebo 5 000–200 000 (250 000), tj. mapy jež vznikly topografickým mapováním. Mapy s m��ítkovým �íslem menším než 5 000, výjime�n� 10 000, považujeme za mapy velkých m��ítek, tj. za mapy získané podrobným mapováním (nap�. technické mapy m�sta) a mapy s m��ítkovým �íslem v�tším než 50 000, resp. 200 000 (250 000) za mapy malých m��ítek. Nap�. v Rusku je obdobným hrani�ním m��ítkovým �íslem až 1:1 mil. P�ijmeme-li však hledisko geografické, pak jsou za mapy st�edních m��ítek pokládány mapy s m��ítkovými �ísly v rozmezí 200 000–1 000 000. Mapy, jejichž m��ítková �ísla leží mimo hranice tohoto intervalu jsou pak podle výše uvedeného schématu bu� mapy velkých nebo malých m��ítek.

Pro tematické mapy se vžilo ozna�ení mapy st�edních m��ítek pro mapy s m��ítkovými �ísly od 10 000 do 200 000 (resp. 250 000). Mapy v�tších m��ítek, zpravidla s vyobrazením technických objekt�, se používá ozna�ení mapy ú�elové. Jedná-li se v tomto sm�ru o oficiální tematickou mapu velkého m��ítka zobrazující prostor, objekty a za�ízení r�zných technologických a provozních celk�, pak hovo�íme o základních mapách (nap�. základní mapa dálnice, stanice metra, tunelu, závodu, lomu, letišt� aj.). M��ítko tematických map velmi úzce souvisí s jejich ú�elem. Nap�. technickohospodá�ské mapy jsou ú�elné ve v�tších m��ítkách (1:500 apod.), zatímco klimatické mapy splní sv�j ú�el i ve velmi malých m��ítkách (nap�. 1:1 mil. apod.). M��ítkové �íslo mapy se tak m�že implicitn� objevit i v obecném názvu typu mapa podrobná, která zobrazuje podrobn� bu� všechny, nebo vybrané prvky jejího obsahu, p�i�emž míra podrobnosti je hodnocena subjektivn� z pohledu uživatele mapy (podrobná mapa s pohledu školáka rozhodn� nevyhovuje ve stejném smyslu pro profesionální využití). Na opa�ném konci m��ítkového spektra m�žeme v obdobném smyslu nalézt mapy p�ehledné.

Na mapách prom�nlivých m��ítek (anamorfní mapy) dochází k jeho zm�n� v souvislosti s použitým kartografickým zobrazením. Bu� souvisí se zm�nou vzdálenosti obrazu od dotykových k�ivek, kterou v praktickém používání b�žn� neregistrujeme a pracujeme v základním m��ítku uvedeném v projektu mapy (na mapové ploše nap�. �íseln�, graficky, slovn�), nebo tuto vlastnost kartografického zobrazení (nap�. válcového) zám�rn� využíváme k anamorfnímu zobrazení podle linie (dotykové �áry). Aplikace radiální matematické anamorfózy pak umož�uje výraznou zm�nu m��ítka od st�edu mapy k jejím okraj�m (obvykle se m��ítko zmenšuje) tak, jak tomu bývá u n�kterých orienta�ních plán� m�st nap�. nakladatelství Falk v Mnichov�.

Ve slovenské literatu�e se objevují dále kategorie map velmi velkého m��ítka (1:100, 1:200) a plány (1:10, 1:50). Zvlášt� uvedení plán� v této souvislosti nepokládám za š�astné, nebo� ty se v��i mapám vyd�lují mj. typem použitého zobrazení a nikoliv m��ítkem. V m��ítku 1:50 m�že být i mapa a naopak plán m�že mít bez problém� m��ítko 1:500 a více.


- 37 (117) -

Podle kartografických vlastností použitého kartografického zobrazení rozlišujeme mapy:

• konformní (úhlojevné, stejnoúhlé), které zachovávají úhlové vzdálenosti zjišt�né v terénu,

• ekvidistantní (stejnodélné), které zachovávají bu� ve sm�ru poledník�, nebo rovnob�žek nebo v obecném p�edem definovaném sm�ru délky p�esn� v pom�ru definovaném hlavním m��ítkem mapy,

• ekvivalentní (stejnoploché, plochojevné), které zachovávají vým�ry v pom�ru definovaném hlavním m��ítkem mapy

• vyrovnávací, které �áste�n� eliminují zkreslení jednoho prvku na úkor zkreslení jiného prvku. Jsou z kartometrického hlediska málo použitelné, pokud nejsou známy ekvideformáty délkového, úhlového a plošného zkreslení v mapovém poli.

Ú�el, funkce a funk�ní styl jsou velice obsáhlými a �asto vzájemn� zam�nitelnými kritérii �len�ní map. Funkce mapy se dá obecn� chápat jako poslání, oblast p�sobení, platnost i jako význam mapy. Považuje se za širší pojem než ú�el mapy. Ú�el mapy je schopnost mapy uspokojovat ur�ité konkrétní pot�eby jejich uživatel�. Je to zám�r, cíl (m�že jich však být i více), se kterým se tvo�í, zpracovává a vydává každá mapa. Funkce mapy je imanentní6 vlastnost mapy, která se odvozuje z funkcí jejích prvk�, zobrazených objekt� a jev�, z relací mezi nimi a z jejich výsledné skladby. Každá mapa, i kdyby m�la jen jeden deklarovaný ú�el (cíl), je zpravidla polyfunk�ní, tj. plní sou�asn� více funkcí.

Funkce mapy pomáhají plnit n�jaký konkrétní ú�el a ne naopak. N�jaká konkrétní mapa bude marn� deklarovat nap�. turistický ú�el, nebude-li schopna plnit funkce podporující tento ú�el. Turistická mapa se vyhotovuje speciáln� pro to, aby plnila požadavky turist�. Zpravidla jsou to speciální požadavky pro zimní, letní, vodní aj. turistiku. Tento ú�el je spln�n vytvo�ením map pro zimní, letní vodní aj. turistiku. Stejný ú�el však splní do ur�ité míry i mapy topografické, vlastiv�dné a mapy podobného charakteru, a to proto, že r�zné mapy mají ur�ité základní, imanentní vlastnosti – funkce, díky kterým mohou plnil stejný ú�el.

Ú�el m�že plnit jen jedna funkce mapy, ale zpravidla se na jeden ú�el sdružuje více funkcí mapy najednou. Nap�. to, aby n�která mapa plnila turistický ú�el, musí mít informa�ní funkci (má být zdrojem dostate�ného množství ú�elov� vybraných a aktuálních informací, které jsou zajímavé z hlediska turisty), orienta�ní funkci (má být skute�n� spolehlivá pro pohyb v prostoru, pro ur�ení sm�ru, vzdáleností, nadmo�ských výšek, ale také vybavená tak, aby umožnila rychlé vyhledání libovolného objektu t�eba pomocí orienta�ní sít� a rejst�íku názv�), klasifika�ní funkci (vyjad�ované objekty, jevy a jejich charakteristiky má, obvykle v legend�, uvád�t v ur�ité hierarchii) apod. Mapa by nemohla plnit orienta�ní funkci, kdyby nezachovávala topologické vztahy, tj. kdyby se neplnila i topologickou funkci (takovou neplní nap�. n�které anamorfované mapy).

6 Imanentní - takový, který vyplývá ze své vlastní vnit�ní podstaty.


- 38 (117) -

Funkce mapy mohou být pojímány nap�. v následující hierarchické struktu�e (v závorce jsou uvedeny možné podt�ídy):

1. Univerzální (všeobecné) funkce - hospodá�ská, formalistická, gnozeologická (mentální, kognitivní a memoriální), informa�ní, interpreta�ní, jazyková, komunika�ní, kulturní, modelová, reflexní, semiotická, sumariza�ní, systémová, topologická aj.

2. Specifické funkce, a to:

• Ak�ní funkce - hospodá�ská, naviga�ní, organiza�ní, plánovací, rozhodovací, strategická, opera�ní, taktická, sportovní ap.,

• Ú�elov�-užitné funkce - advertiza�ní (reklamní, propaga�ní), diagnostická, eduka�n� didaktická, eviden�ní (archiva�ní, inventariza�ní, aktualiza�ní, dokumenta�ní), explana�ní, extrapola�ní, prognostická, ilustra�ní až demonstra�ní, klasifika�ní (hierarchiza�ní, klasifika�ní), metrická (nap�. kvantifika�ní), prakticko-utiliza�ní, orienta�ní, sociální (nap�. osv�tová), um�lecká (estetická) aj.,

• Dichotomické funkce - (konkretiza�ní – zevšeobec�ovací), (nestranná – tenden�ní), (potvrzovací – popírací), (pravdivé výpov�di – zavád�jící až klamavé), (proklama�ní – utajovací), (sjednocovací – diferencia�ní) aj.

Množství, resp. kombinace relevantních funkcí mapy ur�uje tzv. funk�ní styl mapy (mapový styl). Je tvo�en komplexem charakteristických rys�, kterých mapa nabývá v d�sledku uplatn�ní mapových stylistických prost�edk� v souladu s tematikou, relevantními funkcemi a konkrétním ú�elem mapy.

Mapový stylistický prost�edek je libovolný vnit�ní (intrakompozi�ní) grafický výrazový prvek, nebo soubor takových prvk� (nap�. mapový znak nebo soubor znak�, v�etn� nap�. souboru šraf aj.) v mapovém poli, který se svým tvarem, velikostí, barvou a dalšími charakteristikami podílí na vytvá�ení stylu map. Je to ale také libovolný extrakompozi�ní prvek nebo soubor t�chto prvk� v okraji mapy, který svoji zvláštností dotvá�í styl každé konkrétní mapy.

Stylotvorné faktory mohou být subjektivní nebo objektivní.

Za subjektivní stylotvorné faktory považujeme p�edevším:

• odbornou vysp�lost

• p�ístup k tématu a

• individuální sklony.

Odborná vysp�lost je d�ležitá nejen pro autora a tv�rce mapy, ale i pro další spolupracující osoby (redaktora, sestavitele, litografa aj.), v�etn� oponent�, recenzent� a kone�n� i uživatel�. Je to soubor v�domostí a zkušeností, které jsou v daném historicko-spole�enském období pot�ebné ke vzniku mapy jako artefaktu, jako grafického, um�leckého, ale i technického díla. V minulosti nap�. sta�ilo, když tv�rce mapy um�l dob�e kreslit, tj. aby m�l zkušenosti z konstrukce a grafického ztvárn�ní mapy. V sou�asnosti je proces tvorby mapy zna�n� diferencovaný a každé kartografické dílo je výsledkem práce mnoha individualit p�i vzájemné spolupráci. Zpracovatelský proces se sice stále více standardizuje a objektivizuje, ale p�esto si mapy vyhotovené na r�zných pracovištích zachovávají jistou míru specifi�nosti (nakonec i díky


- 39 (117) -

rozdílné odborné úrovni jejich tv�rc�). Výrazným fenoménem je v sou�asné dob� tvorba kartografických d�l s využitím výpo�etní techniky. Sám po�íta� však není i p�es nejmodern�jší a nejvýkonn�jší software a hardware zárukou vyhotovení obsahov� správné a stylov� výrazné mapy. K tomu jsou nevyhnuteln� pot�ebné kartografické interpreta�ní znalosti.

P�ístup k tématu mapy m�že být jednoduchý (nap�. populární, složitý (nap�. v�decký), statický, dynamický, analytický, komplexní syntetický apod. N�kte�í auto�i si nap�. potrpí na vyjád�ení co nejv�tšího po�tu podrobností, a p�itom jim uniká vnímání celku, jiní naopak vyjad�ují pouze celek bez výrazn�jších detail�.

Individuální sklony tv�rc� mapy se projevují zpravidla v preferování n�kterého z druh� vyjad�ovacích prost�edk� (nap�. jemných nebo tlustých �ar, geometrických nebo asociativních mapových znak� apod.).

Objektivní stylotvorné faktory mapy jsou zejména:

• téma (obsah)

• ú�el

• technická vybavenost.

Téma mapy je hlavní obsah mapy jako objektivní faktor, který ovliv�uje, resp. podmi�uje výb�r a sou�asn� i zp�sob syntaxe mapových znak�. Nap�. automapa a klimatická mapa v komplexním atlase používají k vyjád�ení svého tématu jiné vyjad�ovací prost�edky, a tak je jejich vzhled stylov� odlišný.

Ú�el mapy vyžaduje pod�ízení obsahu (/tématu) ur�itému konkrétnímu zám�ru zpracování a vydávání mapy. Nap�. nást�nná školní mapa se jist� vyhotovuje k jinému ú�elu jako topografická mapa Státního mapového díla.

Technická vybavenost, jako soubor pracovních prost�edk� pot�ebných ke zhotovení mapy, zp�sobí, že mapa vyhotovená klasickou analogovou technologií se bude podstatn� lišit od obsahov� stejné mapy vyhotovené

a b

Obr. 4-2 Vý�ez Automapy Švýcarska (Hallwag Kümmerly und Frey AG), 1:301 000 a Orienta�ní plán m�sta Basel (Orell Füssli Kartographie AG),

1:15 000 - b


- 40 (117) -

Obr. 4-3 Obrysová mapa

digitálními technologiemi, totéž lze tvrdit o mapách tišt�ných nap�. ofsetem nebo na plotru.

Subjektivní a objektivní faktory p�sobí nejen p�i rozlišování skupin mapových styl�, ale i p�i rozlišování jejich variant a subvariant. Jednotlivé mapové styly lze klasifikovat podle mnoha hledisek, nap�.:

• z �asového hlediska rozlišujeme historické (nap�. antický, arabský, portulánový, aj.) a sou�asné mapové styly,

• z hlediska ú�elovosti m�žeme rozlišit užitkový styl, který je vlastní p�edevším mapám velkých a st�edních m��ítek, v�decký styl, který je obvykle obsahov� bohatý a vyžaduje ur�ité odborné a kartografické znalosti uživatele mapy, populární styl, který se snaží preferovat asociativní mapové znaky, um�lecký styl, který preferuje jako stylistické prost�edky grafické a malí�ské prvky aj.

• z hlediska zachování individuálních nebo kolektivních rys� nap�. autorský styl (autora je možno identifikovat z pouhého pohledu na mapové dílo), vydavatelský, národní a regionální styl (stylové odlišnosti jednotlivých vydavatel� map, mapových produkcí jednotlivých stát� a region� jsou z�ejmé) aj.

Podle ú�elu m�žeme mapy rozd�lit nap�. také takto na:

• mapy pro v�decké a odborné ú�ely

• mapy pro osv�tu, v�etn� map politických a administrativních (obecn� geografické mapy

• mapy pro sport a kulturu (mapy pro orienta�ní b�h, orienta�ní (plány) mapy m�st, automapy, archeologické mapy, mapy historických památek, itinerá�ové mapy zobrazující jen pás území o ur�ité ší�ce kolem zvolené trasy – cesty, �eky)

• mapy pro vojenské ú�ely (taktické, opera�ní, strategické)

• mapy pro výuku (atlasové, nást�nné)

• mapy propaga�ní a reklamní (plakátové a prospektové mapy)

• mapy pro technicko-hospodá�ské ú�ely (katastrální mapy, technické mapy, SMO-5, aplikované mapy, podrobné topografické aj.)

Podle obsahu, nebo-li také z obecn� kartografického hlediska, lze rozd�lit mapy na polohopisné, resp. situa�ní (nap�. mapy stabilního katastru), polohopisné a výškopisné, jež jsou kompozicí polohopisu, výškopisu a popisu a mapy výškopisné. Posledn� jmenované se tvo�í hlavn� jako p�íložné mapy k mapám polohopisným. Nap�. k bývalým, katastrálním mapám se v p�ípad� pot�eby zpracovávaly tzv. výškopisné p�íložky a soukopií t�chto dvou


- 41 (117) -

materiál� vznikla katastrální mapa s výškopisem, sloužící speciáln� pro projek�ní nebo jiné technické ú�ely. Mapy bez popisu se vytvá�í jako tzv. mapy obrysové, resp. n�mé („slepé“), a to p�edevším pro didaktické ú�ely. Velmi �asté d�lení map podle obsahu má následující strukturu:

• mapy obecn� zem�pisné, které se vyzna�ují v podstat� stejnou úrovní generalizace jak fyzickogeografických, tak socioekonomických prvk�.

• mapy speciální (tematické, ú�elové) jsou mapy, jejichž obsahovou složku více �i mén� vytvá�í specialista (geograf, demograf, urbanista aj.), tj. nekartograf. Vyjad�ují p�ednostn� vymezenou tematiku (jeden nebo n�kolik vybraných obsahových prvk�), zatímco ostatní informace jsou potla�eny nebo i vynechány. V�tšina tematických map je interpretována prostýma o�ima. Lze se však setkat s tematickými mapovými díly, k jejichž sledování je t�eba optických pom�cek (mapy stereoskopické, mapy anaglyfické, nebo též mapový anaglyf). Tematické mapy se ve v�tšin� p�ípad� zhotovují v barevných verzích. Lze se však setkat i s verzemi �ernobílými (nej�ast�ji u kartogram� a kartodiagram�).

Podle míry podrobnosti rozlišujeme tyto obecn� zem�pisné mapy:

• mapy topometrické do m��ítka 1:5 000, u nichž je zobrazení prvk� provedeno s minimální generalizací a s maximální mírou podrobnosti. P�esnost odm��ených dat je v podstat� ovlivn�na jen grafickou chybou. Jsou kartometricky vysoce p�esné. Jejich m��ítka jsou zpravidla v�tší než 1:5 000.

Obr. 4-4 P�íklad topografické mapy, originální m��ítko 1:25 000 (upraveno) (GeoSl A�R)

• mapy podrobné zem�pisné (topografické), nebo-li p�vodní topografické (místopisné, podrobné topografické mapy), které v daném, v�tšinou velkém, resp. st�edním m��ítku (nej�ast�ji 1:5 000 až 1:50 000) zobrazují co nejspolehliv�ji jak polohopis, tak výškopis. Vznikají p�ímým topografickým mapováním. P�i jejich tvorb� se používá mírný stupe� kartografické generalizace. asto vytvá�ejí tzv. státní mapové dílo, které se vyzna�uje spole�nými geodetickými základy, souvislou m��ítkovou �adou, jednotným systémem kladu a zna�ení mapových list�, jednotným kartografickým


- 42 (117) -

zobrazením a unifikovaným zna�kovým klí�em. Tato jednotnost má v �ad� p�ípad� mezinárodní charakter.

Obr. 4-5 Topografická mapa obnovená k roku 2000, �ty�barevná, originální m��ítko 1 : 1 000 000 (upraveno) (GeoSl A�R)

• mapy p�ehledné topografické (odvozené topografické mapy), které vznikají postupnou generalizací s využitím kartografické abstrakce a zd�raz�ováním orienta�n� významných prvk� obsahu již hotových topografických map v�tších m��ítek. Jsou konstruovány obvykle v m��ítku 1:100 000 až 1:200 000.

• mapy p�ehledné zem�pisné, které jsou obvykle vytvá�eny ve st�edních a malých m��ítkách (1:200 000 až 1:1 000 000), se vyzna�ují zna�ným stupn�m generalizace, v�etn� velké míry abstrakce. Zobrazují rozsáhlé geografické celky �asto na jednom mapovém listu. Je u nich dávána p�ednost p�ehlednosti obsahu p�ed jeho podrobností.

• mapy chorografické (obvykle menší než 1:1 000 000) obsahují pouze podstatné prvky a jejich zobecn�né globální vztahy. Zachycují p�evážn� obsáhlý geografický prostor, nap�. území stát�, kontinent� a sv�ta.

Terminologie této kategorie mapových d�l není jednotná. Pro první skupinu mapových d�l se �asto používá spole�ný termín topografické mapy a pro druhou skupinu termín zem�pisné mapy. Základní rozdíl mezi nimi spo�ívá v rozlišení topografického pojetí detailu. Zatímco na topografických mapách nap�. nelze zobrazovat sídla izolovan� bez jejich vazby na komunikace, vyzna�ují se v zem�pisných mapách jen dominantní komunika�ní spoje a nejvýznamn�jší sídla. Na zem�pisných mapách je t�eba vystihnout orografii rozsáhlých horských celk�, charakter �í�ní sít� a p�evažující p�dní pokryv s podstatn� menší podrobností, než vyžadují topografické mapy. Zem�pisné mapy obvykle znázor�ují na jednom mapovém listu, �asto atypických rozm�r�, celé zájmové území. Topografické mapy pak obvykle pokrývají zájmové území �adou mapových list� standardizovaných rozm�r� v uceleném kladu, které tvo�í mapové, resp. státní mapové dílo. Existuje však celá �ada výjimek.


- 43 (117) -

Pojem zem�pisná (geografická) mapa však m�že být chápán také jako obecné ozna�ení pro všechny mapy zobrazují povrch Zem� nebo jejich �ástí, nebo ozna�ení pro mapy zobrazující jakékoliv geografické informace (nap�. mapy geologické, geofyzikální, pedologické, klimatické aj.) a kone�n� i jako jakékoliv mapy zobrazující objekty, jevy a charakteristiky, které jsou p�edm�tem studia geografie.

Tematické mapy lze vymezit jako mapy, které na topografickém podklad� p�ebíraném z vhodné podkladové mapy podrobn� zobrazují zájmové p�írodní, spole�enské a technické objekty a jevy a jejich vztahy, jako nap�. polohu, rozší�ení, pohyb, funkce, frekvence výskytu, intenzitu, kvalitu, kvantitu aj.

Na základ� p�evzaté topografické osnovy se na tematických mapách prezentují p�edevším netopografické objekty a jevy, tj. takové jevy, které nelze v realit� zpravidla jednozna�n� lokalizovat a zam��it pomocí geodetických metod. Tematické mapy tedy výrazn� preferují kartografické vyjád�ení toho mapového prvku, který je s ohledem na tematiku mapy dominantní. Tento prvek se vyjad�uje co nejpodrobn�ji a nejvýrazn�ji. Ostatní prvky obsahu tematické mapy mají zpravidla pouze dopl�kový význam a zobrazuji se v potla�ených barevných odstínech, schematizovan�, na zvláštních pr�hledných fóliích nebo se zcela vypoušt�jí.

Jazyk tematických map se velmi liší od map obecn� zem�pisných. Vyzna�uje se vysokou mírou abstrakce a geometrické schemati�nosti. V oblasti tvorby tematických map nedošlo k žádné standardizaci a unifikaci výrazových prost�edk� jazyka mapy jako je tomu v p�ípad� mapových zna�ek topografických map. To znamená, že p�ed �tením tematické mapy je nutno nejprve se seznámit s její legendou, která obsahuje p�ehled použitých výrazových prost�edk� v�etn� jejich významu.

Klasifikace tematických map jsou mnoha�etné a v mnoha ohledech p�ebírají obecné klasifikace map. Povšimn�me si podrobn�ji pouze jejich �len�ní podle ú�elu a obsahu.

Mapy fyzickogeografické, resp. mapy p�írodních podmínek �i jev� zahrnují objekty a jevy vzniklé p�evážn� �inností p�írodních �initel�. K obsahov� takto zam��eným mapám, vzniklým pro v�decké a odborné ú�ely �adíme nap�.:

− geologické mapy, a to jak mapy komplexní, tak mapy specializované (nap�. tektonické, hydrogeologické, mapy nerostných surovin, kvartérních sediment�, d�lní mapy, mapy dobývacích prostor�, aj.)

− pedologické mapy

− geofyzikální mapy (nap�. mapy geomagnetické, seismické, gravimetrické, mapa recentních pohyb� zemské k�ry aj.)

− mapy reliéfu zemského povrchu, k nimž pat�í nap�.:

− výškopisné mapy (mapy reliéfu terénu), které znázor�ují reliéf terénu a zpracovávají se obvykle ve velkých a st�edních m��ítkách, jako nap�. mapy hypsografické (pro pevninu) a mapy batymetrické (vyjád�ení hloubek vodních nádrží), jež vyjad�ují reliéf terénu pomocí vrstevnic (tzv. vrstevnicové mapy). �ada výškopisných map využívá takových grafických a technických prost�edk�, které podtrhují a usnad�ují vnímání prostorového vjemu (nap�. mapy anaglyfové, stereoskopické),


- 44 (117) -

− orografické mapy, které znázor�ují také reliéf terénu, ale zpracovávají se obvykle v menších m��ítkách, p�i�emž se u nich klade d�raz na regionaliza�ní a názvoslovnou stránku.

− geomorfologické mapy, nezachycují terén jen popisn�, nýbrž obsahují i ur�itou nadstavbovou informaci. Lze je rozd�lit nap�. na:

− všeobecné (analytické, syntetické), nap�. mapa georeliéfu (pro malá m��ítka též fyzická mapa) bývá pokládána za dvojrozm�rnou mapu zobrazující kótami, šrafami, vrstevnice apod. vertikální pom�ry zemského povrchu, tzv. reliéfní mapa pak za trojrozm�rnou prezentaci mapy georeliéfu.

− speciální (nap�. strukturn� geomorfologické),

− morfografické (výškopisná mapa nebo jen vrstevnicová mapa)

− morfometrické, které umož�ují využít �íselných ukazatel� k charakteristice tvar� reliéfu terénu, takže umož�ují sledovat jejich vývoj, porovnávat r�zná území apod., nap�. mapa hustoty �lenitosti reliéfu, st�edního sklonu (sklonitosti) georeliéfu, orientace reliéfu terénu a jeho oslun�ní aj.,

− morfodynamické,

− užité (pr�chodnost terénu, erozní jevy)

− mapy dna sv�tového oceánu aj.

- mapy meteorologické a klimatické, jako nap�. mapy synoptické, p�edpov�dní, mezoklimatické aj.

- mapy hydrologické a vodohospodá�ské, které lze �lenit na:

− mapy vod pevnin (nap�. potamologické mapy znázor�ující �í�ní sí� a její hustotu, povodí, pr�toky, specifický odtok, povodn� aj., limnologické mapy znázor�ující kvantitativní a kvalitativní charakteristiky jezer, mapy pramen�, mapy podzemních vod aj.), mapy oceán� a mo�í (oceánografické), mapy glaciologické popisující ledovce a trvalou sn�hovou pokrývku aj.

− mapy biogeografické (výskyt a rozší�ení rostlinných a živo�išných druh�), geobotanické, zoogeografické, biocenologické, fenologická aj.

Mapy socioekonomické, resp. mapy spole�enských jev� zahrnující objekty a jevy vzniklé lidskou �inností nebo s touto �inností bezprost�edn� souvisejí. Tematika jednotlivých socioekonomických obor� se pro v�decké a odborné ú�ely kartograficky zpracovává bu� samostatn� (mapy odv�tvové, nap�. mapy pr�myslu, zem�d�lství aj.) nebo se do jedné mapy spojují r�zná témata (mapy komplexní, resp. komponentní aj.). Vzhledem k tomu, že mnohé socioekonomické jevy jsou nespojité z hlediska prostorového, uplat�uje se p�i jejich znázor�ování velmi �asto kartogram nebo kartodiagram.

Mezi socioekonomickými mapami pro v�deckou a odbornou ve�ejnost dominují:

− mapy dopravy, nap�. mapy komunikací, nap�. silni�ní mapy, mapy železni�ních sítí, mapy dopravy znázor�ující p�edevším dopravní výkonnost, mapy dopravní dostupnosti (izochronické), letecké mapy,


- 45 (117) -

Obr. 4-6 P�íklad politické mapy sv�ta, upraveno z

m��ítka 1 : 15 000 000

námo�ní mapy, plavební mapy, ( letecké, námo�ní, �í�ní aj.) naviga�ní mapy aj.

− mapy obyvatelstva a sídel (demografická mapa)

− mapy terciérní sféry, jako nap�. mapy služeb, ob�anské vybavenosti aj.

− mapy politické a administrativní (mapy správního rozd�lení),

− mapy historické, jejichž p�edm�tem jsou historické události, situace, apod.

Mapy technickohospodá�ské (technické) jsou ur�eny p�edevším pro inženýrskou �innost, a proto jsou konstruovány obvykle ve v�tších až velkých m��ítkách s minimální generalizací a maximální geometrickou v�rností a p�esností. Pro v�deckou a odbornou ve�ejnost jsou z této skupiny map konstruována p�edevším katastrální a technické mapy m�st (nap�. mapy technických sítí se souvisejícími povrchovými objekty aj.), hrani�ní mapy, které jsou vyhotovované podle jednotných zásad na základ� mezinárodních dohod sousedících stát�, mapy letiš�, výrobních závod�, železni�ních vle�ek aj.

Mapy životního prost�edí a krajiná�ské mapy pat�í mezi nejmladší obor tematické kartografie. Vykazují jak znaky fyzickogeografických, tak socioekonomických map. Lze rozlišit:

− mapy životního prost�edí, které lze podle obsahu blíže specifikovat jako:

− mapy charakterizující krajinu a životní prost�edí

− mapy stupn� p�etvo�ení krajiny a životního prost�edí

− mapy ohrožení životního prost�edí

− mapy ochrany životního prost�edí

− mapy krajiná�ské, a to:

− mapy p�írodní krajiny (oblasti podle typ� povrchu, podnebí a potenciálního typu vegetace a p�dního pokryvu)

− mapy kulturní krajiny


- 46 (117) -

Mapy regionaliza�ní (rajoniza�ní) zobrazují �len�ní ur�itého územního celku do region� (rajon�), které jsou chápány jako homogenní a neopakovatelné územní jednotky vy�len�né na základ� metod geografické regionalizace (rajonizace). Obvykle jsou totožné s n�kterou z výše jmenovaných map s fyzickogeografickým nebo socioekonomickým obsahem, �i s tematikou ochrany a tvorby životního prost�edí.

Tematické mapy pro ve�ejnost mohou zastupovat r�zné všeobecn� vzd�lávací mapy, turistické (i tzv. pohledové, resp. panoramatické), reklamní a propaga�ní mapy, ale i mapy (orienta�ní plány) m�st. Škála tematických map pro školní a výukové ú�ely m�že být ješt� širší. Mohou zde být zastoupeny nap�. vlastiv�dné, d�jepisné, etnografické aj. mapy v r�zných úpravách (slepé, p�íru�ní, nást�nné aj.).

Školská kartografie se vyzna�uje n�kterými specifickými rysy. Obsah a forma map musí odpovídat mentální úrovni d�tí p�íslušného v�ku, požadavku dobré �itelnosti z v�tších vzdáleností atd. Výrazové prost�edky užívané v mapách, stupe� generalizace, zp�sob tisku atd. musí respektovat didaktické zásady.

Podle formy vyjád�ení (záznamu) skute�nosti lze rozlišovat:

• mapy analogové (v klasické kreslené obrazové podob� provedené tiskem, nebo rukopisná mapa)

• mapy obrazové (v podob� obrazu skute�nosti získaného upravením záznamu leteckých nebo družicových snímk� - nap�. fotoplány)

• mapové transparenty (diamapy, diapozitivní mapy), jež jsou ur�eny pro promítání

• mapy digitální, elektronické a pod. (mapové prvky jsou uloženy na vn�jších pam�tech po�íta�� v podob� souboru �íslicových dat. Mapový obraz není vizualizován (mapy latentní, mapy virtuální). Teprve pomocí grafických periférií jsou p�evád�ny do analogové podoby). asto je používán termín po�íta�ová mapa nebo �íslicová mapa (zde n�kdy ve smyslu mapy, jejíž obsah je vyjád�en �ísly). Podle zp�sobu záznamu hovo�íme o mapách rastrových7 nebo vektorových. V prvém p�ípad� je mapa zpravidla vyhotovena skenováním klasické mapy a prezentována bu� jako tzv. binární mapa (�ernobílý rastrový formát) nebo obecn�ji jako bitmapová mapa (v �ernobílém nebo barevném rastrovém formátu) a v druhém p�ípad� vektorizací bitmapových (rastrových) podklad�, nebo p�ímou konstrukcí s využitím vektorové geometrie.

• mapy mentální p�edstavují grafické (kartografické, schematické, anamorfní) vyjád�ení p�edstavy �lov�ka o geografickém prostoru (o jeho tvaru, velikosti, uspo�ádání, o výskytu ur�itých objekt� a jev� v n�m apod.). Vizualizuje se z obrazové pam�ti �lov�ka, nebo z importovaných slovních informací o prostoru. Jedním z druh� mentální mapy je mapa kognitivní (mapový obraz subjektem poznávaného prostoru a v�cí v n�m), nebo mapa kortikální (mapový obraz prostoru zapamatovaný jen krátkodob� v mozkové k��e). Na základ� výzkumu mentálních map se

7 Rastrovaná mapa je analogová mapa, k jejíž dodate�né úprav� je pro pot�ebu ofsetového tisku použit rastr.


- 47 (117) -

v rámci behaviorální geografie zkoumá vnímání prostoru �lov�kem, interakce �lov�ka s prostorem a chování �lov�ka v prostoru.

Obr. 4-7 Vý�ez družicové mapy 1:50 000 (GeoSl A�R)

Podle zobrazeného prostoru m�žeme hovo�it a mapách terestrických (zobrazujících Zemi a její jednotlivé �ásti) a astronomických (zobrazující astronomické objekty a jevy, nap�. mapa hv�zdné oblohy, povrchu konkrétních vesmírných objekt� aj.). V terestrických mapách rozlišujeme podle územního rozsahu:

• mapy (Zem�) sv�ta (planisféry) p�i souvislém zobrazení plochy celé Zem� na jediném mapovém listu

• mapy zemských polokoulí (hemisféry)

• mapy kontinent�, resp. oceán� a mo�í

• mapy územních celk� r�zné plošné vým�ry (soustátí, státy, �ásti stát�), obvykle je lze z obecného hlediska ozna�it jako mapy regionální.

Podle koncepce (metody) vyjád�ení skute�nosti vy�le�ujeme:

• mapy analytické vyjad�ují jednotlivé konkrétní, p�ímo pozorovatelné a m��itelné skute�nosti považované (katastrální mapy, topografické mapy, mapy rozmíst�ní pr�myslu aj.),

• mapy diagnostické, které zobrazují stav a p�í�iny stavu n�jakého jevu

• mapy syntetické vyjad�ují údaje vyvozené cestou abstrakce, generalizace a jiných myšlenkových pochod� tak, že vyjad�ují vzájemné závislosti mezi jednotlivými prvky a jevy (mapy využití p�d, mapy �lenitosti reliéfu, mapy klimatických pásem aj.). Pokud mapa zobrazuje potenciál n�jakého jevu, lze hovo�it o map� potenciálové.

• mapy komplexní, které kombinují vlastnosti analytických a syntetických map (synoptické mapy, mapy zem�d�lských produk�ních oblastí aj.).

V jiném výkladu se za mapy analytické považují takové mapy, které zobrazují výskyt jednotlivých objekt�, jev� a jejich charakteristik, které jsou považovány za elementární (mohou být monotematické, nap�. zobrazení výskytu železných


- 48 (117) -

rud nebo polytematické, nap�. zobrazení výskytu všech rud). V komplexních mapách se pak zobrazuje celý komplex objekt�, jev� a jejich charakteristik (nap�. mapa pr�myslu – srovnej polytematická analytická mapa). V takovém pojetí nem�že být mapa nikdy „komplexní“, a proto se tomuto typu map dostává také ozna�ení komponentní mapa.

Podle �asového hlediska lze hovo�it o mapách:

• statických, které zobrazují p�edm�ty a jevy k ur�itému datu a dynamických, které zachycují vývoj území v �ase,

• genetických, které zachycují vznik a vývoj jevu v prostoru i v �ase za ur�ité období,

• retrospektivních, které rekonstruují stav objektu v minulosti a prognostických (p�edpov�dních), které odhadují stav jevu v budoucnosti,

• sou�asných (aktuálních), které jsou vydávány a užívány v aktuální dob� a historických8, které byly vyhotoveny v minulosti a dnes mají v�tšinou jen sb�ratelskou, historickou hodnotu.

P�i zohledn�ní �asového hlediska lze do této kategorie za�adit i tzv. kyvadlové a eviden�ní mapy. Kyvadlové mapy p�edstavovaly listy Základní mapy v m��ítku 1:50 000, které se aktualizovaly v okresních st�ediscích geodézie a poté zasílaly do „centrálního ú�adu“ jako podklad k aktualizaci Základních map, ale i dalších map, pro které tato mapa sloužila jako mapový podklad. Po p�enesení zm�n do eviden�ní mapy se listy kyvadlových map vracely zp�t na okresní st�ediska geodézie.

• dokumenta�ní mapy

• mapy zobrazující výsledky myšlení

• tenden�ní mapy

• smyšlené (fingované) mapy

P�ijmeme-li p�i t�íd�ní map hledisko barevnosti, pak m�žeme hovo�it o mapách:

• jednobarevných, nej�ast�ji �ernobílých (nap�. mapka kraj� republiky v malém m��ítku), ale také ve sv�tle modrém (nap�. „slepé“ mapky pro didaktické ú�ely) aj.,

• vícebarevných, se širokým spektrem barev v závislosti na obsahu, ú�elu, grafickém �ešení aj. vlastnostech mapy

P�ijmeme-li hledisko „omezení mapového pole“ pak m�žeme hovo�it o rámových mapách, ostrovních mapách, mapách na spadávání, hlavních a vedlejších mapách apod.

8 V nejširším smyslu slova m�žeme za historickou mapu chápat každou mapu, která byla vyhotovena v minulosti, v�etn� „map prehistorických, tj. všechny „staré mapy“. V užším smyslu pak pouze mapu vyhotovenou v historickém období, tj. v období, které je vymezeno vznikem písemností, nap�. mapa antická, st�edov�ká aj. (ozna�ují se také jako „staré“ mapy). Jako historická bývá ozna�ována také tématická mapa i ze sou�asnosti, která zobrazuje historickou událost, nap�. mapa Velké Moravy v sou�asném Školním d�jepisném atlase).


- 49 (117) -

4.1.3.2 Kartogramy a kartodiagramy

Zvláštní skupinu tematických map m�žeme s mnoha výhradami vytvo�it pro kartodiagramy a kartogramy. Mají charakter tematických kartografických d�l, ur�ených jak pro v�decké a odborné ú�ely, tak i pro ve�ejnost a školskou pot�ebu.

Kartogram9 je jednoduchá tematická mapa, znázor�ující kvantitativní charakteristiky jevu v hranicích plošné jednotky (územní nebo statistické). Jejich informa�ním základem tedy je kartografický areál. Ten je nositelem kvantitativních údaj�, které vždy p�edstavují relativní hodnoty. Veškeré údaje jsou totiž p�epo�ítávány na m�rnou jednotku plochy v rámci kartografického areálu (nap�. po�et obyvatel na 1 km2), a tak závisí výsledná intenzita zrakového vjemu na velikosti hodnoty zobrazovaného jevu. Výpl� kartografického areálu je bu� barevná (kvantita jevu je vyjád�ena barevným tónem, nejlépe však, pro jeden druh jevu, odstínem jedné barvy) nebo �ernobílá (kvantita jevu je vyjád�ena bodovým nebo �arovým rastrem r�zné hustoty a r�zného typu). Takto jsou konstruovány jednoduché kartogramy (pro každý areál se vyjad�uje pouze jedna kvantitativní charakteristika) nebo složené (korela�ní) kartogramy (pro každý areál se vyjad�ují dv� a více kvantitativní charakteristiky, nap�. jedna vodorovnou šrafurou, druhá svislou šrafurou a t�etí barevným odstínem modré, takže lze do jisté míry usuzovat na korelaci mezi zobrazovanými charakteristikami). Je-li kvantita p�íslušného jevu interpretována vyvýšením základny p�íslušného areálu nad nulovou hladinu o hodnotu úm�rnou zobrazované kvantit� hovo�íme o objemových kartogramech. Ve své podstat� jde o typ blokdiagramu.

V americké kartografii se kartogram, jehož kartografické areály reprezentují ur�ité �íselné hodnoty nebo intervaly hodnot ozna�ují jako choropletové mapy.

Za hranice areálových jednotek se nej�ast�ji volí hranice administrativních jednotek, ekonomických region� nebo se sledované území pokryje pravidelnou geometrickou sítí (�tvercovou, šestiúhelníkovou, trojúhelníkovou) a p�íslušná statistická data se sbírají v��i „ok�m“ této sít�. Takto vzniklé kartogramy ozna�ujeme jako sí�ové (geometrické). 9 Anglické slovo cartogram (value-by-area map) znamená v �eském pojetí spíše obecn� neradiáln� anamorfovanou mapu, zatímco �eský pojem kartogram odpovídá anglickému traditional choropleth thematic map.

Obr. 4-8 P�íklad jednoduchého kartogramu s r�zn� definovanými

intervalovými stupnicemi


- 50 (117) -

Obr. 4-11 P�íklad sí�ového kartogramu

Zvláštní formou kartogramu je kartogram strukturní. Ten umož�uje vyjád�it vnit�ní strukturu jevu d�leného na díl�í složky (nap�. národnostní, jazykové, politické a náboženské složení obyvatelstva region�). Plochy kartografických areál� se rozd�lí na pásy konstantní ší�ky, která prezentuje 100 % (nap�. po�et obyvatel v regionu). V rámci každého pásu se propor�n� specifikují díl�í relace jednotlivých složek celku (výpl� pruh� vedoucích nap�í� areálem se opakuje).

Ve statistické praxi se �asto konstruují kartogramy, které nemají prostorový základ (nap�. % domácností v obci napojených na m�stskou kanalizaci aj.). Takové kartogramy se ozna�ují jako nepravé.

Kartogramy (nebo též metoda kartogram�, resp. metoda kvantitativních areál�) jsou používány �asto v kombinaci s kartodiagramy, což umož�uje sou�asnou presentaci absolutních i relativních hodnot jevu.

Kartodiagramy jsou mapová díla, do jejichž mapové kostry je vložen statistický diagram. Jedná se o jeden ze základních

prost�edk� užívaných na tematických mapách používaných k prezentaci statistických údaj� (na tzv. statistických mapách). Statistický diagram je v n�m lokalizován bu� do bodového (meteorologická stanice, pr�myslový podnik, sídelní jednotka) �i liniového prvku (komunikace, vodní toky, letecké linky apod.) nebo do plochy areálu (katastrální území, okres, stát aj.). V druhém p�ípad� pak vyjad�uje ur�itý jev vzhledem k celé této ploše. Z hlediska lokalizace diagramu se v t�chto p�ípadech hovo�í o použití bodového �i liniového, resp. plošného postupu. Pro elaborát vzniklý aplikací bodového a

Obr. 4-10 P�íklad objemového kartogramu

Obr. 4-9 P�íklad složeného kartogramu


- 51 (117) -

Obr. 4-12 P�íklad strukturního kartogramu

liniového postupu se n�kdy též užívá ozna�ení „diagramová mapa“ (Proportional Symbol Maps, Diagrammkarten).

Lokalizace do bodu je prostorov� nejp�esn�jší, p�esto však p�i ní dochází k �astým grafickým kolizím diagram�. P�ekryty diagram� se �eší pravidlem „v�tší pustí menší“, tj. ve shluku diagramových znak� se za�íná vždy vykreslováním diagram� nejmenší plošné velikosti.

Vyjad�ované hodnoty jsou p�evážn� v absolutní podob�, mohou být i relativní, a mohou je tvo�it i �asové �ady. Grafický tvar diagram� je velice pestrý. Jejich konstrukce se nej�ast�ji �ídí pravidly matematické statistiky. Podle základních znak� vložených statistických diagram� lze stejn� d�lit i kartodiagramy. Velmi �asto se používají strukturní diagramy, kdy je plocha celého diagramu p�edstavující hodnotu 100 % rozd�lena na díl�í složky, a srovnávací výse�ové diagramy, které umož�ují sou�asné zobrazení dvou na sob� nezávislých veli�in, z nichž jedna je zobrazena jako velikosti st�edového úhlu výse�e a druhá je funkcí polom�ru.

P�íklady uvedené v

Obr. 4-14 vyjad�ují nap�. �asové �ady (1,2), sloupcové diagramy (3-6, z toho diagramový znak 4 reprezentuje tzv. strom života, nebo-li v�kovou pyramidu) a dále geometrické znaky pro vyjád�ení r�zné struktury, graf 27 p�edstavuje p�íklad srovnávacího výse�ového diagramu.

Kartodiagramy se vytvá�ejí nejen na základ� bodových diagram� (bodov� lokalizované kartodiagramy), ale i na základ� liniových diagram� (kartodiagramy stuhové, liniové, proužkové, pásové nebo-li pendlogramy – flow maps, dynamic maps). Liniov� lokalizované kartodiagramy se používají p�edevším na mapách zobrazujících p�enos hmoty a energie (nap�. dopravních mapách k vyjád�ení dopravní zát�že, hydrologických mapách k vyjád�ení množství vody v tocích aj.). Pásy (proužky, stuhy, linie) prezentují svojí ší�kou velikost (intenzitu) jevu. Dále mohou být separovány podle sm�ru dopravy a

a b

Obr. 4-13 Lokalizace diagramu a) do bodu, b) do plochy


- 52 (117) -

vnit�n� strukturovány podle typu p�epravovaného materiálu (energie, dopravy aj.). Topografická osnova dopravních tras bývá siln� schematizována.

Obr. 4-14 Ukázka používaných diagramových znak�


- 53 (117) -

Obr. 4-15 P�íklad liniového diagramu dopravní zát�že (www.praha6.ecn.cz/dalnice.php?&a=5)

Za samostatnou skupinu liniových kartodiagram� m�žeme považovat tzv. vektorové kartodiagramy, které jsou sestavené z jednotlivých vektor�, které sm��ují z centrálního bodu (m�že jít i o plochu) k jiným bod�m, které mají s centrem p�íslušnou vazbu (liniové kartodiagramy vektorové dosahové) nebo p�edstavují vhodn� lokalizovaný trs vektor� bez centrálního bodu (liniové kartodiagramy vektorové proudové), jako nap�. p�i prezentaci mo�ských proud a vzdušných proud� na mapách. Vektory mohou nést pouze sm�rovou a velikostní informaci (jednoduché kartodiagramy) nebo ve své tlouš�ce a vnit�ní struktu�e i další informace o zobrazovaném jevu (sou�tové kartodiagramy).

Stuhové kartodiagramy mohou být:

• jednoduché, které vyjad�ují jen jeden jev, jehož kvantitu znázor�uje ší�ka stuhy. Je-li obousm�rný, pak jsou sm�ry odlišeny strukturou �i výplní stuhy nebo šipkami.

• složené, které zobrazují více jev�, jež se odlišují strukturou �i výplní stuhy.

• sou�tové, u nichž p�edstavuje celková ší�ka stuhy sou�et díl�ích linií, které nemusí být v celkovém sou�tu explicitn� vyjád�eny, nebo mohou být zachovány pomocí výpln�, jež je p�i�azena jednotlivým díl�ím zobrazovaným jev�m.

• strukturní, které jsou podobné sou�tovým kartodiagram�m. Na rozdíl od nich však má „sou�tová“ linie stále stejnou ší�ku a prom�nlivá je jen tlouš�ka díl�ích linií, která znázor�uje podíl jednotlivých �ástí na celku. Existuje i kartodiagram strukturní výse�ový, v n�mž není velikost intenzity zobrazena na celém úseku, ale pouze na krátké �ásti úseku (tato varianta je možná i pro jiné typy stuhových kartodiagram�).

• srovnávací, které obsahují minimáln� dva proužky, p�i�emž jeden z nich, bývá ozna�ený zesílenou konturou a p�edstavuje hodnotu se kterou srovnáváme. Druhá linie, která m�že p�esahovat nebo ležet uvnit� p�edchozí linie, ukazuje hodnotu srovnávanou. V prvním p�ípad�


- 54 (117) -

se �asto jedná o pr�m�rnou, výchozí nebo perspektivní hodnotu, zatímco ve druhé se jedná o hodnotu aktuální.

• izochronní, které jsou podobné jednoduchým liniovým kartodiagram�m. Linie jsou v nich rozd�leny na úseky, které odpovídají stejným �asovým interval�m. Každý úsek je pak odlišen barvou nebo rastrem.

Obr. 4-16 Vybrané typy stuhových kartodiagram�

Obdobn� jako u kartogram� lze p�istoupit p�i tvorb� kartodiagram� ke zobrazení kvantity pouze jednoho jevu (jednoduchý kartodiagram) nebo lze vyjád�it charakteristiky objekt� a jev� pomocí n�kolika diagram�, vztahujících se k jednomu místu (složený kartodiagram) apod. Další podrobn�jší d�lení kartodiagram� lze provést podle druhu použitých diagram� (sou�tové, strukturní, vývojové aj.).

Plošn� lokalizované kartodiagramy (plošné kartodiagramy) využívají umis�ování diagramu do st�edu (t�žišt�, centroidu) plochy (administrativní jednotky, geometrické útvary, fyzickogeografické regiony apod.). Pokud to z r�zných d�vod� není možné, umístí se do plochy alespo� celá základna diagramu, není-li ani toto možné využije se k p�esné lokalizaci diagramu šipek nebo (�íselných) odkaz� (diagram leží mimo domovskou plochu). Obdobn� jako u liniových kartodiagram� m�žeme rozlišovat i:

• jednoduchý plošný kartodiagram,

• složený plošný kartodiagram,

• sou�tový plošný kartodiagram (sou�tový kompletní; v p�ípad� že se zobrazí, jen jedna sou�ást – s�ítanec, hovo�íme o kartodiagramu s jednoduchým vyd�lením, bude-li s�ítanc� více, ale ne všichni, p�jde o kartodiagram se složeným vyd�lením

• strukturní plošný kartodiagram (strukturní kompletní, nebo obdobn� jako u sou�tových kartodiagram� s jednoduchým, resp. se složeným vyd�lením),


- 55 (117) -

• srovnávací plošný kartodiagram,

• anamorfní plošný kartodiagram (princip anamorfózy se uplatní v�tšinou p�i deformaci tvaru plochy, ale lze jej uplatnit i p�i deformaci diagramu).

Obr. 4-17 Vybrané typy plošných kartodiagram�

Za zvláštní p�ípad kartodiagramu se dá považovat dílo vytvo�ené metodou te�ek (bodovou metodou), p�i�emž „te�ky“ mohou mít i velmi složitou grafickou strukturu.

Pokud použijeme pro tvorbu kartodiagramu vývojový diagram (prezentaci vývoje jevu v �ase) m�žeme se setkat s ozna�ením dynamický kartodiagram. V n�kterých p�ípadech se pod ozna�ením dynamický kartodiagram skrývá kartodiagram v digitálních podob�, kdy se velikost, p�ípadn� struktura nebo jiné vlastnosti m�ní p�ímo p�ed o�ima uživatele (animace).

4.1.4 Rovinná kartografická díla se zd�razn�ním t�etího rozm�ru

P�i d�sledném uplatn�ní perspektivy nebo axonometrie (vojenská perspektiva, kavalírní perspektiva). na celý mapový list vznikne pohledová nebo též panoramatická mapa. Je-li zájmové území menší, obvykle vymezené v p�doryse vhodným geometrickým útvarem (�tverec, obdélník) a dopln�né plochami vertikálních �ez� hovo�íme o blokdiagramu. Krom� b�žných blokdiagram� lze konstruovat i tzv. metachronní blokdiagramy, v nichž je jedna z os ur�ená pro �asové údaje. Podle této osy lze za�adit mapy (geoobraz) stavu n�jakého jevu (nap�. klimatického). Výstup je obdobný blokdiagramu konstruovanému metodou profil� (postupné �ezy - Japonsko).

P�i konstrukci pohledových map musí být využívána databáze kartografických znak�, tj. musí být využívány kartografické znaky. asto jsou totiž za


- 56 (117) -

panoramatické mapy vydávány nap�. jen šikmé letecké snímky horských svah�.

Anaglyfické mapy jsou vytvo�eny ze dvou mírn� posunutých díl�ích obraz�, které p�edstavují stereoskopicky rozložený obraz krajiny. Jednotlivé p�dorysné obrazy se vytisknou dopl�kovými barvami, nej�ast�ji �ervenou a modrozelenou barvou. Takto získaná „dvojexpozice", pozorovaná anaglyfovými brýlemi s jedním okulárem modrozeleným a druhým �erveným umožní pozorovateli prostorový vjem. Trojrozm�rné vnímání je výsledkem binokulárního vid�ní dvou dvojrozm�rných obraz� stejného území, které se od sebe liší paralaxami. Vyhotovení mapových anaglyf� bylo bez použití výpo�etní techniky pom�rn� pracné, a proto se v minulosti jejich obsah zam��oval v�tšinou jen na vrstevnice. Využitím metod po�íta�ové grafiky lze v sou�asnosti vytvo�it obsahov� pom�rn� velmi bohatou anaglyfickou mapu.

4.1.5 Mapové soubory (atlasy)

Soubor map vyhotovených a uspo�ádaných podle jednotné koncepce a vyjad�ující postupn� informace o celém vymezeném území �i zvolené obsahové problematice, nazýváme mapový soubor. Vytvá�í se tedy v p�ípadech, kdy nelze dané území v daném m��ítku zobrazit na jedné map� (na jednom mapovém listu). Mezi jednotlivými mapovými listy tvo�ícími mapový soubor mohou p�íležitostn� existovat p�ekryty nebo mezery (viz nap�. turistické mapy). V rámci mapového souboru mají jednotlivé mapové listy jednotný znakový klí� a systém zna�ení (nap�. po�adovým �íslem a názvem). Mapy v mapovém souboru mají zpravidla stejné zobrazení i m��ítko, mohou se však lišit rozm�rem v závislosti na zobrazovaném území. Zvláštním p�ípadem mapových soubor� jsou mapová díla.

Mapové soubory pro ve�ejnost obvykle vycházejí v edi�ních �adách a slouží kulturn� vzd�lávacím pot�ebám (nap�. mapový soubor Poznáváme sv�t). Charakter mapových soubor� mají i voln� distribuované mapy pro v�decké a

Obr. 4-19 P�íklad panoramatické

mapy - Kailash, Tibet (vý�ez), Gecko Maps

Obr. 4-19 vý�ez anaglyfové mapy

(GeoSL A�R)


- 57 (117) -

odborné ú�ely s n�jakým jednotícím kritériem (nap�. Soubor fyzickogeografických map eské republiky v m��ítku 1:500 000). Mezi mapové soubory m�žeme zahrnout i p�íležitostn� vydávané reprinty starých historických map, jež jsou vydávané i pro ú�ely sb�ratelské a dekora�ní.

4.1.5.1 Mapová díla

V nejširším kontextu lze za mapové dílo považovat mapovou �ást jakéhokoliv kartografického díla, nap�. atlasu, jestliže obsahuje i textovou, obrazovou �ást, rejst�ík apod. Nej�ast�ji se však za mapové dílo považuje soubor mapových list� souvisle pokrývajících celé zájmové území (obvykle státní území), které není možné v daném m��ítku zobrazit na jediném mapovém list�. Na rozdíl od mapových soubor� se u mapových d�l p�edpokládá nejen jednotné m��ítko, kartografické zobrazení a znakový klí�, ale p�edevším jednotná velikost mapových list� (starší názvy: sekce mapy, mapová sekce, sek�ní list) a souvislé pokrytí zájmového území bez p�ekryt� a nedokryt�. Z toho vyplývá i systém zna�ení jednotlivých mapových list�, tzv. klad mapových list� (tj. zp�sob rozd�lení a uspo�ádání mapového díla na jednotlivé mapové listy), který v sob� zahrnuje možnost ur�ení sousedních mapových list� a p�ípadn� i polohu mapového listu v rámci území. P�ehled kladu bývá obvykle k dispozici v menším m��ítku, než je p�evažující m��ítko mapového díla. Pokud se jedná o mapová díla, která jsou vyhotovována a udržována ve státním zájmu a za státní prost�edky, pak hovo�íme o státních mapových dílech. Mapová díla, která jsou pokládána za státní, vymezuje obvykle Zákon nebo jemu na rove� postavený právní p�edpis. Nap�. pro R Na�ízení vlády �. 430/2006 Sb. Na Slovensku se (vyhláška ÚGKK SR �. 178/1996 Sb.) vy�le�ují základní státní mapová díla („civilní“) a vojenská státní mapová díla (vyhláška Ministerstva obrany SR �. 177/1996 Sb.)

4.1.5.2 Atlasy

Atlasy (v kartografii mapové atlasy, dále jen atlasy) jsou systematicky sestavené soubory tematických a/nebo topografických atlasových map z ur�itého prostoru nebo soubory map podávajících informace o stejných jevech v r�zných územích. Jinak �e�eno p�edstavuje atlas soubor map spojených ú�elem, tematikou, m��ítkem �i m��ítkovou �adou, generalizací, zp�sobem zpracování, zájmovým územím a dalšími systémovými hledisky, zpracovaný koncep�n� kartograficky a polygraficky jako jednotné dílo. Rozdíl mezi atlasem, který je nej�ast�ji prezentován v knižní vazb�, a mapovým souborem snad spo�ívá v tom, že v rámci atlasu se mapovaný jev nebo území zobrazuje nikoliv postupn�, ale naráz, obvykle k datu redak�ní uzáv�rky atlasového díla. Setkáme se však i s atlasy, tzv. sypanými“, které vycházejí po jednotlivých �ástech (listech, tematických souborech aj.) a uživatel je postupn� �adí do p�edem p�ipravené kroužkové vazby. Na atlasové mapy, a v ur�ité modifikaci i na celé atlasy, se vztahují všechna klasifika�ní kritéria uvedená pro individuální mapy. S ohledem na specifika území je t�eba �asto u atlasových map volit nejen r�zná m��ítka, ale i r�zná kartografická zobrazení. Atlasové mapy mají zpravidla malá m��ítka. Za m�rnou jednotku atlasu lze považovat mapový list (atlas se skládá z n mapových list�). Atlas obvykle obsahuje:


- 58 (117) -

• mapovou �ást, která zpravidla obsahuje hlavní mapy zobrazující n�které z hlavních témat atlasu a vyhotovené v základním m��ítku atlasu a dopl�kové (vedlejší) mapy s obvykle v menším m��ítku,

• textovou �ást a

• rejst�ík zem�pisných názv�.

Atlasy lze t�ídit podle princip� uvedených u individuálních map. Vzhledem k tomu že obsah a m��ítka jednotlivých atlasových map m�že velmi výrazn� vzájemn� odlišný, ukazuje se ú�eln�jší provád�t t�íd�ní atlas�:

• podle rozsahu zobrazovaného území (sv�ta, regionální, národní, kontinent�, mo�í a oceán� apod.),

• podle ú�elu (v�decké, pro široké použití, školní, vlastiv�dné, naviga�ní, cestovní, turistické, vojenské, autoatlasy, encyklopedické aj.),

V�decké atlasy se vyzna�ují p�edevším velice podrobným zobrazením ur�itého jevu, které je d�ležité pro v�decké zkoumání a studium i pro r�znou praktickou �innost.

Atlasy pro široké použití jsou ur�eny pro široký okruh uživatel�. Jejich cílem je poskytnou základní informace o jevu nebo území, aniž by m�ly vy�erpávající charakter jako v�decké atlasy.

Školní atlasy se používají pro školní a studijní ú�ely školách r�zných stup��. Jejich obsah by m�l dob�e dopl�ovat u�ebnice a poskytovat žák�m a student�m dobrý p�ehled o probíraném u�ivu.

Vlastiv�dné (nebo také školní vlastiv�dné) atlasy jsou komplexní atlasy státu, kraje nebo regionu. Mohou sloužit r�zným vlastiv�dným výzkum�m nebo jako dopl�ující u�ební pom�cky pro místní školy. P�estože nebývá obvykle moc obsáhlý, poskytuje informace o zvláštnostech místních geografických, historických a jiných charakteristik.

Mo�ské naviga�n� geografické atlasy jsou ur�eny pro námo�níky a v�dce. Zobrazují podrobn� dna oceán� a mo�í pomocí izobát a hloubkových údaj� . Zárove� jsou znázorn�ny mo�ské proudy, naviga�ní údaje (nap�. povrch dna, podmo�ské útesy), naviga�ní za�ízení (majáky, bóje), a také p�iléhající pob�eží.

Cestovní atlas obsahuje mapy cestní sít� zam��ené bu� na jednotlivé typy nebo obsahující všechny druhy.

Turistické atlasy jsou ur�eny turist�m a obsahují p�evážn� turistické mapy. Topografický obsah m�že být dopln�n zna�enými stezkami a tematickou legendou.

Vojenské atlasy jsou ur�eny pro pot�ebu armády. Slouží k výuce politické, fyzické a vojenské geografie, �áste�n� také ke studiu strategie a historie.

• podle velikosti, která zpravidla souvisí se stupn�m jejich podrobnosti (p�ehledné, podrobné), rozlišujeme:

1. velké (p�íru�ní) atlasy jsou dostate�n� podrobné a celková plocha map v nich je v�tší než 15 m2.

2. st�ední atlasy (pro ve�ejnost a školy) mívají knižní rozm�r (cca 20 x 30 cm) a plocha map v nich je 6 až 14 m2.


- 59 (117) -

3. kapesní pop�. kolib�í atlasy cca o rozm�rech 15 x 20 cm s plochou map menší než 6 m2.

4. staré ob�í nebo nást�nné atlasy

• podle obsahu (obecn� geografické, tematické, komplexní)

Obecn� geografický atlas se skládá p�edevším ze zem�pisných map. Na za�átku bývá n�kolik map celého území. Obvykle jsou to fyzicko-geografická a politicko-administrativní mapa. Potom se za�adí obecn� geografické mapy všech �ástí zobrazovaného území. Tyto zaujímají nejv�tší �ást atlasu.

Tematický atlas obsahuje r�zné tematické mapy. Tyto atlasy se ješt� mohou rozd�lovat na atlasy p�írodních a spole�enských jev� . Oba dva typy jsou bu� úzce specializované (nap�. Atlas silni�ních komunikací) nebo komplexní oborové (Atlas podnebí) �i komplexní mezioborové (Atlas rozvoje zem�d�lství a kultury).

Komplexní atlasy v sob� slu�ují mapy tematického i obecn� geografického charakteru a poskytují tak úplnou informaci o zobrazovaném území. Mívají bu� celosv�tový nebo národní charakter a vypovídají o úrovni kartografického um�ní jednotlivých stát�.

• podle tematických okruh� (monotematické atlasy - historické, klimatické, geologické, oceánografické, hospodá�ské, politické, turistické se zam��ením na p�ší, vodáckou, lyža�skou turistiku, cykloturistiku aj. a polytematické atlasy, které slu�ují více tematických okruh�)

• podle zp�sobu zpracování obsahu (analytické - p�evažují analytické mapy, syntetické a komplexní)

• podle zp�sobu vazby (knižní provedení - v pevné vazb�, sešitová vazba, voln� ložené mapy do knižních desek „šanon�“- „sypané" atlasy, mapové soubory v obálce, voln� ložené mapy) aj.

Lze si nap�. p�edstavit národní, resp. regionální atlas, který obsahuje všechna dostupná topografická a tematická kartografická díla z daného regionu, nebo atlas, který obsahuje jednu tematiku z r�zných státních území nebo jinak vymezených územních celk�

4.1.6 Hybridní kartografická díla

�ada kartografický d�l vzniká p�ímým využitím letecké, resp. družicové fotografie. Máme na mysli p�edevším:

• (orto)fotomozaiku, (orto)fotoná�rt nebo-li (orto)fotomontáž - montáž (orto)fotosnímk� jednotného m��ítka, jejichž okraje z�stávají z�etelné,

• (orto)fotoplán - bezešvý fotografický obraz území nebo objektu sestavený z p�ekreslených snímk� v požadovaném m��ítku,

• (orto)fotomapu, jejíž polohopisný obsah je vyhotoven diferenciálním p�ekreslením tónového analogového nebo digitálního leteckého �i družicového snímku, a je dopln�na geografickým názvoslovím a mapovými znaky,


- 60 (117) -

• reliéfní fotomapu, nebo-li mapu, jejíž polohopis tvo�í fotomapa a výškopis (georeliéf) je trojrozm�rný.

4.2 Prostorová kartografická díla

Prostorová kartografická díla (n�kdy též „kartografické modely“) zahrnují jak vyobrazení polohopisu a popisu mapy na reliéfn� ztvárn�nou pr�m�tnu, jako nap�. mapy reliéfní (plastické), tyflokartografická díla10, tj. kartografická díla pro zrakov� postižené), tak glóby, které zobrazují povrch celého zemského (nebeského) t�lesa na kouli redukované do malého m��ítka.

Významné místo mezi t�mito kartografickými díly mají digitální modely terénu, které jsou v sou�asné dob� základem jak pro vytvá�ení fyzických model� metodami rychlého modelování (rapid prototyping), tak pro vytvá�ení virtuálních model� (virtual prototyping).

V minulosti vznikaly reliéfní mapy jako fyzické modely z vrstvených plát� papíru �i d�eva. Vzniklé stup�ovité nerovnosti byly zahlazovány parafínem nebo prysky�icí. Vlastní polohopisný obsah byl na tyto modely v�tšinou ru�n� dokreslován nebo postupn� lepen po malých �ástech zobrazovaného území. Postupn� se p�ešlo na rychlejší a ekonomi�t�jší výrobu t�chto map na PVC fóliích, primárn� potažených mapovým obsahem a sekundárn� deformovaným pomocí dokonalých fyzických model� terénu. Tvorba takovýchto model� už zdaleka není záležitostí klasických stup�ových model�, nýbrž n�které z mnoha metod rychlého modelování, nap�.

� Stereolitografie – model se tvo�í na základ� vytvrzení fotopolymer� UV laserem.

� Solid ground curing – model se tvo�í zpevn�ním kovového nebo vápníkového prášku pomocí UV laseru.

� Laminated object manufacturing – model se tvo�í o�ezáváním vrstev papíru napušt�ných speciální látkou a lepením na sebe.

� Fused deposition modelling – . model se tvo�í tak, že z PC dojde signál

ve form� X,Y a drátek v tiskové hlav� se zah�eje o 1° vyšší než je

tuhnutí a tak se vytvá�í vrstvy 3D modelu. Tato metoda se používá ve 3D tiskárnách.

� Multi – jet modelling – model tvo�íme pomocí nanášení tryskami zvoleného množství hmoty do jednoho místa.

Vzhledem k relativní plochosti reliéfu Zem� se jeho zmenšený model konstruuje tak, že je p�evýšen (zpravidla 5 - 10 krát) oproti polohopisu.

10 Z �eckého „tyflos“, tj. slepý. Ve spojení s kartografickými díly není užití p�edpony tyflo- p�íliš vhodné, nebo� uvád�ná díla nejsou ur�ena výhradn� jen zcela nevidomým, ale v podstat� všem zrakov� postiženým.


- 61 (117) -

4.2.1 Tyflokartografická díla

T�žišt� p�ijímání informací obecn� leží, podle Jesenský, J. (1988) až 90 %, ve zrakovém vnímání, a tak je z�ejmé, že p�i poškození zrakových orgán� dochází u takto postižených lidí k ur�itému informa�nímu deficitu. Funkce mapy je totiž u zrakov� postižených osob �asto suplována popisem, který je podáván mluveným nebo psaným slovem. Snahou kartograf� je, aby byl, s ohledem na stupe� zrakového postižení, zmín�ný informa�ní deficit co nejmenší. Zatímco u osob se sníženými zrakovými schopnostmi (slabozrací a osoby binokulárn� postižené, nap�. tupozrací a šilhaví) lze používat b�žná kartografická díla, kdy problematiku jejich �tení p�evádíme do sféry nasazení vhodné kompenza�ní tyflotechniky (lupy, �tecí kamery apod.), je u osob zcela nevidomých pot�ebné p�evád�t sd�lovanou informaci do podoby vhodné pro sluchové a hmatové vnímání, tedy pro tzv. audializaci a haptizaci. Prakticky nevidomé osoby (se zbytky zraku) pak kombinují oba zp�soby p�ebírání informací podle individuálního stavu jejich zrakového orgánu.

Podle stupn� zrakového postižení zcela nevidomých a v�ku, kdy k n�mu došlo, pak u t�chto osob registrujeme r�zn� zkreslené a neúplné p�edstavy o objektivní realit� a r�zné problémy s vnímáním prostorových vztah�, pohyb� objekt� a orientací. U zcela nevidomých, postižených od narození, je korekce takových p�edstav a problém� kartografickými prost�edky velmi obtížná.

Hmatové vnímání je oproti zrakovému vnímání zna�n� omezeno. S objekty je t�eba se seznamovat prost�ednictvím p�ímého kontaktu s nimi. Takové seznamování je vždy zdlouhavé, nebo� je provád�no po �ástech, z nichž si postižená osoba postupn� vytvá�í siln� zjednodušenou p�edstavu o celku, který nesmí být nikdy p�íliš velký, a to jak fyzicky, tak duševn�. Fyzický rozm�r kartografického díla, p�ipravovaného pro haptické vnímání, je v�tšinou limitován bimanuálním polem, což je prostor vymezený dosahem alespo� jedné z rukou. Jedná se p�ibližn� o obdélník dlouhý 105 cm (dosah ve sm�ru levá - pravá) a široký 55 cm (dosah ve sm�ru p�ední - zadní). Optimální velikost mapového pole je však podstatn� menší, nebo� je t�eba vycházet z vymezení oblasti p�ekrytí zón nejp�esn�jších pohyb� pravé a levé ruky.

Z hlediska duševního m�že rozm�r tyflokartografického díla, v koordinaci s jeho obsahem a zp�sobem ztvárn�ní, limitovat i intelektuální a zkušenostní úrove� zrakov� postižených.

Mezi tyflokartografickými díly jednozna�n� p�evažují tyflografické mapy (hmatové mapy, „tyflomapy“) a hmatové orienta�ní plány, v daleko menší mí�e se setkáváme s modely, atlasy a glóby. Mohou být uzp�sobeny pro kteroukoliv kategorii zrakov� postižených, navíc ješt� bu� pro obecné užití (nap�. pro výuku v hodinách zem�pisu), nebo i pro individuální pot�ebu jejich konkrétního uživatele (nap�. hmatové orienta�ní plány pro nácvik prostorové orientace a samostatný pohyb v ur�ité oblasti). Všechna tato díla jsou obvykle ur�ena pro relativn� malý okruh uživatel�, a i to je jeden z d�vod�, který p�edur�uje jejich vyšší finan�ní náro�nost ve srovnání s klasickými kartografickými díly.

P�i tvorb� tyflokartografických d�l se d�íve využívala p�edevším stavebnicové technologie - puzzle (nap�. jednotlivé státy Evropy po složení vytvo�í obraz kontinentu) a technologie lisování papírových map pomocí matric, resp. matric


- 62 (117) -

a patric. V sou�asnosti jednozna�n� p�evládá termovakuové tvarování fólií známé z tvorby b�žných reliéfních map a velmi operativní využití mikrokapslového papíru, nebo-li papíru pln�ného termovzlínatelnými hmotami. Mikrokapslový papír s �ernobílou kresbou, která je na n�j nanesena (nakreslena, nakopírována, vytišt�na na po�íta�ových tiskárnách) je zah�íván v tzv. fuzeru. Termovzlínatelná hmota se v míst� kresby zah�eje siln�ji než okolí bez ní, a tak v žádaných místech papír nabude na objemu a kresba z jeho plochy reliéfn� vystoupí.

4.2.2 Glóby

Mapový obraz glóbu není ovliv�ován kartografickými zkresleními, tzn. že podává v�rný obraz p�edlohy. Vzhledem k jeho m��ítku je však velmi siln� generalizován.

Glóby se v praxi t�ídí:

• podle znázorn�ného t�lesa (Zem�, planety, nebeská sféra),

• podle obsahu (politické, obecn� zem�pisné, hv�zdný)

• podle zp�sobu znázorn�ní reliéfu terénu (hladké, reliéfní),

• podle technického �ešení (svítící, nesvítící)

• podle m��ítka od cca 1:10 mil. do cca 1:100 mil. V praxi se spíše ujalo jejich t�íd�ní podle pr�m�ru na:

− velké globy (pr�m�r je v�tší než 40 cm)

− st�ední globy

− malé globy (pr�m�r je menší než 25 cm).

Mezi globy lze za�adit i mnohost�ny (nepravé globy) a vý�ezy (vrchlíky), zobrazující pouze �ást povrchu Zem� (nap�. polární oblasti).

4.3 Digitální kartografická díla

V principu není problém za�adit digitální kartografická díla mezi rovinná, �i prostorová kartografická díla. Jejich specifi�nost si však samostatnou kapitolu ur�it� žádá.

4.3.1 Holografická mapa

Holografická mapa m�že být vyhotovena jako hologram. P�i vytvá�ení hologramu pomocí laseru není na rozdíl od klasické fotografie výsledný snímek pouhým obrazovým záznamem intenzity snímaného p�edm�tu na filmu, ale obraz má v sob� zakódovánu informaci o p�edm�tu a jeho prostorové geometrii. Efektu se dociluje p�ek�ížením paprsk� osv�tlujících p�edm�t s referen�ním paprskem o stejné vlnové délce (viz obr.). Tuto interferen�ní strukturu - hologram - pak vidíme trojrozm�rn�. Vytvá�ením hologram� s pomocí elektronové litografie se dosahuje jemn�jší výsledek. Povrch hologramu vytvá�ejí vrypy �ízeného proudu elektron� s hustotou vyšší než tisíc na milimetr délky. Sv�tlo se na t�chto vrypech láme a vytvá�í optické efekty,


- 63 (117) -

které se mohou m�nit s úhlem pohledu. Zp�sob, jak se bude obraz s otá�ením �i p�i jiných zm�nách prom��ovat, se musí p�esn� propo�ítat. Následuje vytvo�ení matrice hologramu do k�emíkové desti�ky se speciální povrchovou úpravou a po jejím fotochemickém zpracování požadovaný jemný reliéf s hloubkou vryp� asi 200 miliontin milimetru. Hotový reliéf se pak obtiskuje do fólie. Informa�n� nabité produkty elektronové litografie realizované na malých plochách (�ádov� pravoúhelníky o rozm�rech stran v jednotkách až desítkách milimetr�) lze �íst jen pod mikroskopem.

Obr. 4-20 Schéma tvorby hologramu (National Geographic)

4.3.2 Latentní/virtuální mapy (2D/3D)

Elektronická mapa je mapa založená na vizualizaci kartografické (prostorové) databáze a uložená na vn�jším pam��ovém médiu v digitální form�. Kombinuje více moderních technologií jako:

• –GIS

• –digitální kartografii

• –multimédia (text, zvuk, video, animace)

• –virtuální realitu

Od tišt�né mapy ji odlišuje p�edevším aktuálnost, pružnost vyjad�ování, dynami�nost, rozši�itelnost, snadná dosažitelnost a podrobnost.

Výhody elektronických map proti tišt�ným mapám:

• interakce s objekty v map� (výb�r objekt� bodem, obdélníkem, polygonem nebo SQL dotazem a získání prostorové a atributové informace)

• dynamické prom�nné kartografických znak� (blikající a rotující objekty, pohybující se výpln� aj.)


- 64 (117) -

• podpora multimédií – multimédia v EM mohou lépe vyjád�it prostorové informace a vylepšit zájem o používání map (atraktivitu)

• interaktivní zm�na m��ítka mapy a vý�ezu mapového pole

• možnost individuální tvorby obsahu map (vykreslování libovolných vrstev, vlastností jevu apod.)

• možnost zm�ny kartografického zobrazení

• kartometrická m��ení na mapách (vzdálenosti a plochy)

• snadná aktualizace obsahu

• snadná p�enositelnost

• zlepšení prestiže vydavatel� a uživatel�

Elektronická mapa vzniká bu� na základ� jediné velkom��ítkové databáze (zvolí-li uživatel menší m��ítko, automaticky se generalizuje obsah do požadované podoby, tento proces je kartograficky slušn� vy�ešen, avšak uspokojivé algoritmy nejsou k dispozici) nebo je k dispozici soubor více databází (multidatabáze) v r�zných m��ítcích, které se vykreslují podle volby uživatele.

Interaktivní mapa je mapa vzniklá v digitálním (po�íta�ovém) prost�edí, která umož�uje práci v dialogovém režimu. Po kliknutí na ur�ité místo mapy se objeví dopl�ující informace o n�m, nebo se latentní polygon vizualizuje ve v�tším m��ítku s dalšími novými informacemi.

Internetová mapa je mapa v síti World Web Wide (www) popsaná prost�edky Hyper Text Markup Language (HTML) ur�ená ke �tení a používání prost�ednictvím Internetu.

Rozlišení latentní a virtuální mapy je pouze v poloze spekulativní. Ve svém textu považuji za latentní mapu digitální mapu ve 2D prezentaci, která je uložena na vhodném pam��ovém médiu a o jejím vzhledu získáme p�edstavu až po její analogové prezentaci na monitoru, tiskem apod. Za virtuální mapu pak považuji obdobn� digitální mapu ve 3D prezentaci, která p�i vizualizaci poskytuje možnost prohlížení („z nadhledu“) z r�zných úhl� pohledu, v�etn� kontinuálního pohybu, který imituje „p�elet“ nad krajinou vyjád�enou kartografickými prost�edky.

4.3.3 Dynamická kartografická díla

Mapa vzniklá v po�íta�ovém a hypermediálním prost�edí, která se m�že skládat a kombinovat z mnoha obsahových vrstev, jež se permanentn� aktualizují bývá ozna�ována jako hypermapa. Kartografická tohoto typu odstra�ují velký problém kartografie, a to udržování produktu v obsahov� aktuálním stavu. Klasická údržba mapy, tj. soustavné a pravidelné vyzna�ování zm�n obsahu mapy v souladu se skute�ností (nap�. na eviden�ních mapových listech) velmi zefektiv�uje propojení mapy s databázemi.

Dynamické vyjád�ení obsahu mapy je využito p�edevším k upoutání uživatelovy pozornosti. M�že však prezentovat i takové audio-vizuální atributy objekt� a jev�, na které nelze klasickou znakovou strukturu aplikovat. Lze pro n�j použít:


- 65 (117) -

• Zvuk

• Dynamické znaky

• Animaci

• Virtuální realitu

Zvukem lze dosáhnout pohody p�i �tení mapy (hudba na pozadí), vyjád�it prostorovou informaci (p�i výb�ru státu hraje jeho hymna nebo ú�ední jazyk), zvukový atribut objektu �i jevu p�i pohybu p�es znak (kavárna, divadlo, stadion, letišt�, déš�, zp�v pták�, šum mo�e) nebo poskytnout rychlou hlasovou informací o objektech nebo k orientaci a navigaci (p�i výb�ru objektu „mapa �ekne“ jak se k n�mu dostat).

Frekvence zm�ny znaku (tvaru, barvy, orientace, polohy, otá�ení, blikání) je dalším (novým) parametrem kartografického znaku k vyjad�ování vlastností entit. Takové znaky ozna�ujeme jako dynamické znaky a mohou mít charakter bodový, liniový i plošný.

Multimediální mapy a atlasy jsou kartografická díla vytvo�ená v multimediálním prost�edí, které umož�uje kombinaci r�zných obsahových vrstev, jež jsou pr�b�žn� aktualizované a inovované. Umož�ují práci obvykle s velkými kombina�ními a analytickými, statistickými, syntetickými a dalšími možnostmi.

4.3.4 Animace a virtuální (true) realita

Jako virtuální realitu ozna�ujeme v po�íta�ové grafice napodobení reálného prostoru (i �innosti �lov�ka v n�m) pomocí prost�edk� po�íta�ové grafiky. Jejím základem je digitální model trojrozm�rného prost�edí (nap�. georeliéfu, místnosti apod.) a efekt nadhledu („p�eletu“) pozorovatele. Virtuální realita se vytvá�í i s využitím prost�edk� GIS. Pomocí nakládání obrazu z leteckých nebo kosmických snímk� na digitální model georeliéfu se dosahuje velmi realistická konstrukce fyziognomie krajiny v r�zných situacích (ve dne p�i r�zném osvitu, p�i mlze, p�i r�zné obla�nosti, p�i r�zném sezónním stavu krajiny apod.). V takových p�ípadech se �asto hovo�í o „true“ reality“.

4.4 Kartografické dopl�ky

Kartografické dopl�ky tvo�í grafy, texty, statistické tabulky, zna�kový klí�, návody aj. (�asto v samostatné vazb�), které poskytují další informace o území, resp. zobrazovaném jevu, jež jsou kartograficky nezachytitelné, nebo které jsou nezbytné pro jednozna�nou identifikace jednotlivých objekt� a jev� v kartografickém díle.

4.5 Kartografické kuriozity

Zvláštní formy využití mapy nebo mapového obrazu ozna�ujeme jako kartografické kuriozity. Kritérium kurióznosti se m�ní s �asem. Do poloviny 20. století byly nap�. kuriozitami mapy na známkách, pohlednicích, nebo etiketách. V sou�asnosti nep�ekvapí ani mapy na textiliích (tri�ka, šátky aj.), na


- 66 (117) -

skle apod. rozši�ované obvykle jako reklamní materiály.

N�která díla z�stávají kuriozitami i v pr��ezu mnoha staletí, jako nap�. mapa ech v podob� rozvinutého kv�tu r�že „Bohemiae Rosa“ od Kristiána Vettera z roku 1668 (rytec Wolfgang Kilian). V horní �ásti mapy je královská koruna a heslo rakouského císa�e Leopolda I. „Iustitia et Pietate, tj. Spravedlností a úctou“. V pravé horní �ásti je �eský lev. V mapové �ásti je vyjmenováno 18 platných správních celk� (14 kraj�, pražská m�sta, Loketsko, Chebsko a Kladsko). Mapa je vyhotovena v m��ítku 1 : 1 268 450 a má rozm�ry 390 x 260 mm. Mapa byla vytvo�ena pro historické a vlastiv�dné dílo Bohuslava Balbína „Epitome historica Rerum Bohemicarum“

Obr. 4-21 „Bohemiae Rosa“ Kristiána

Vettera z roku 1668

Geometrické základy kartografických d�l

- 67 (117) -

5 Geometrické základy kartografických d�l

P�i budování geometrických základ� kartografických d�l je t�eba ur�it tvar a velikost zemského t�lesa, zvolit vhodnou pr�m�tnu na promítání polohopisné kostry a ur�ování svislých vzdáleností od ní, zvolit a m��icky ur�it na zemském povrchu body základní polohopisné kostry, promítnout je na zvolenou pr�m�tnu a doplnit je výškovou kostrou bod�. Tento soubor úkol� je p�edm�tem zájmu p�edevším geodetických �inností a mapování. P�i kartografickém zpracování geodetických výsledk� se skute�ný pr�m�t polohopisné kostry p�evede matematicky ze zaoblené pr�m�tny do roviny, zmenší se ve vhodném m��ítku, rozd�lí se na �ásti nejlépe vyhovujících velikostí (listy) a stanoví se nápl� mapy a zp�sob znázor�ování podrobností. Matematický p�evod polohopisné kostry ze zaoblené pr�m�tny do roviny je výhradní záležitostí matematické kartografie.

Protože práce geodeticko-astronomické, ani topografické (mapovací), jakož ani matematická kartografie nejsou p�edm�tem prioritního zájmu tohoto textu, má kapitola pouze orienta�ní charakter s odkazem na další specializované texty.

5.1 Tvar a velikost Zem�

Pomineme-li na této úrovni historické názory na tvar Zem� jako kulatá �i jinak tvarovaná deska plovoucí v oceánu a triviální náhradní tvar Zem�, jímž je koule, pak má p�irozený zemský povrch na pohled zna�nou �lenitost a vypadá, jakoby ze základního t�lesa vystupovaly nepravidelné tvary, p�esahující základní hladinovou plochu, nebo místy pod tuto plochu klesaly (u mo�ského dna pod hladinovou plochou). O základní hladinové ploše zemského t�lesa se na základ� fyzikálních zákon� a geodetických m��ení p�edpokládalo, že má tvar na pólech zplošt�lého rota�ního elipsoidu. Gravimetrická m��ení však bezpe�n� prokázala, že vlivem nestejné hustoty hmot v r�zných místech zemské k�ry se vytvo�ilo nepravidelné základní t�leso, zvané geoid. Geoid se posuzuje jako zcela nepravidelná a matematicky nedefinovatelná plocha, ohrani�ující prostor Zem�, kolmá k tížnicím v bodech o stejné normální intenzit� tíže (normální geoid) a procházející nulovým výškovým bodem. Plocha geoidu je nejlépe reprezentována st�ední klidnou hladinou oceán�, resp. mo�í a jezer (zde geoid v ur�ité nadmo�ské výšce), prodloužená i pod vyvýšeniny na zvolenou hladinou, které kopíruje s ur�itým zjednodušením. Geoid je hladinovou plochou kolmou k tížnicím, zatímco referen�ní elipsoid je plochou kolmou k normálám.

Tvar Zem� vypo�tený geometrickými metodami z astronomických, geodetických a gravimetrických veli�in, p�i�emž se nebere v úvahu nerovnom�rné rozložení hmoty zemského t�lesa (viz geoid) ozna�ujeme jako kvazigeoid. Je totožný se geoidem na povrchu oceán�, ale na pevnin�, zejména v místech vysokých poho�í, se jejich pr�b�h liší.

Dalšími z náhradních tvar� Zem� jsou nap�. teluroid, koule.


- 68 (117) -

a) reálný zemský povrch

b) zobrazení na zvolenou sférickou referen�ní plochu

c) zobrazení do roviny (gnómické)

Obr. 5-1 P�evedení terénu do roviny

5.2 Volba pr�m�tny

Skute�ný zemský povrch je p�íliš �lenitý a pro ú�ely geodézie a kartografie je nutno jej nahradit matematicky jednoduše definovatelnou plochou a tu teprve zobrazit do roviny mapy. Matematicky definovaná plocha, na kterou se p�enášejí geodeticky m��ené veli�iny ze zemského povrchu a na kterou se vztahují geodetické výpo�ty ozna�ujeme jako referen�ní plochu. Referen�ní plochou m�že být rovina (pro konstrukci plán�), ale pro tvorbu v�tšiny dalších kartografických d�l to nutn� musí být sférická plocha. Dob�e vystihuje tvar geoidu a Zem� referen�ní elipsoid. Protože však má velmi malé zplošt�ní, lze jej pro n�které ú�ely nahradit referen�ní koulí.

Referen�ní elipsoid je výchozí referen�ní plochou v matematické kartografii. Vznikne rotací elipsy kolem její vedlejší (kratší) poloosy, která obvykle leží v ose zemské rotace (odtud také rota�ní elipsoid). Dvojosý referen�ní elipsoid je ur�en r�znými kombinacemi veli�in (v trojosém elipsoidu p�istupuje ješt� délka t�etí/pólové poloosy ozna�ovaná písmenem c:

a – délka hlavní poloosy elipsoidu,

b – délka vedlejší poloosy elipsoidu,

e – první excentricita, když ( )

aba

e−=

e2 – druhá excentricita elipsoidu, když ( )

2

222

aba

e−= ,

- inverzní zplošt�ní 1/e

n – zplošt�ní podle vztahu ( )( )ba

ban

+−= .


- 69 (117) -

Na území našeho státu se používaly nebo používají referen�ní elipsoidy, jejichž základní charakteristiky uvádí tabulka xxx.

Bessel�v elipsoid se používal v Rakousku-Uhersku od roku 1863 asi do roku 1908. V eskoslovensku od roku 1922 do roku 1938 a dále po druhé sv�tové válce s výjimkou 50. a 60. let 20. století v souvislosti s K�ovákovým zobrazením a S-JTSK na základních mapách velkých a st�edních m��ítek. Používá se i v �ad� stát� Asie a Evropy, jako referen�ní plochu topografických map jej používá kartografická služba v N�mecku, Rakousku, Švýcarsku a v Nizozemsku.

Clarke�v elipsoid 1880 se používá jako referen�ní plocha zejména ve Francii a v bývalých francouzských koloniích v Africe, dále v Izraeli, Jordánsku a v Iránu.

Hayford�v elipsoid (1909) byl v roce 1924 doporu�en za mezinárodní. V sou�asnosti se používá jako referen�ní plocha pro vojenské verze topografických a naviga�ních map �lenských stát� NATO, ale i pro topografické mapy mnoha stát� Asie, Jižní Ameriky a Antarktidy.

V mapování se �asto �eší podrobné úlohy na tzv. náhradní kouli o st�edním

nebo-li místním polom�ru MNR = (u nás 6380 km), která se v okolí daného místa ve zna�ném rozsahu t�sn� p�imyká k referen�nímu elipsoidu. Hodnota M je meridiánový a hodnota N p�í�ný (v normále) polom�r k�ivosti v daném bod�. Pro obecn�jší úlohy se referen�ní elipsoid nahrazuje koulí o jednotném polom�ru 6370 km, která má p�ibližn� stejný obsah i povrch jako Bessel�v elipsoid.

Tabulka 5-1 Základní údaje o referen�ních elipsoidech (z r�zných zdroj�, upraveno na max. 3 desetinná místa)

Autor Velká poloosa

(a) v m

Malá poloosa (b) v m

Zplošt�ní (e)

Rok výpo�tu

nebo uznání

Walbeck 6 376 896 6 355 833 1:302,8 1819 Katastrální (Zach�v) 6 376 045 6 355 477,113 1:310 Friedrich Wilhelm Bessel 6 377 397,155 6 356 078,963 1:299,153 1841

Alexander R. Clarke 6 378 249 6 356 515 1:293,5 1880 Clarke I (pro Irsko a Austrálii) 6 378 293 6 357 089 1:300,8 1858

Clarke II (pro severní a st�ední Ameriku)

6 378 206,4 6 356 583,8 1:295 1866

Feodosij Nikolajevi� Krasovskij 6 378 245,000 6 356 863,019 1:298,3 1940

John Filmore Hayford 6 378 283 6 356 868 1:297,8 1906

Hayford 6 378 388,000 6 356 911,946 1:297,00 1909 Hayford 1924


- 70 (117) -

Autor Velká poloosa

(a) v m

Malá poloosa (b) v m

Zplošt�ní (e)

Rok výpo�tu

nebo uznání

IAG11 1967 6 378 160,000 6 356 774,516 1:298,247 1967 IUGG12 1975 6 378 137,000 6 356 752,314 1:298,257 1975 WGS 84 (World Geodetic Systém)

6 378 137 6 356 752,314 1:298,257 1984

GRS80 (Geodetic Reference System 1980),

6 378 137 6 356 752,314 1:298,257 1980

V 19.století byl zaveden název geoid - tj. t�leso nejp�esn�ji vystihující tvar Zeme. Geoid je t�leso omezené st�ední hladinou sv�tového oceánu probíhající myšlen� i pod kontinenty, nebo-li plocha konstantního tíhového potenciálu, procházející st�ední hladinou mo�í, promítnutou i pod kontinenty. Pro pot�eby kartografie se tento matematický nedefinovatelný tvar nahrazuje zplošt�lým rota�ním elipsoidem ozna�ovaným pojmem referen�ní elipsoid - tj. elipsoid, na který se vztahují výpo�ty nebo kvazigeoidem, což je plocha blízká ploše geoidu, na niž jsou vztaženy tzv. normální výšky.

Sféroid je rota�ní t�leso, omezené plochou stejného potenciálu tíže s hydrostaticky rovnom�rn� uspo�ádanou hmotou; je blízký nebo se i ztotož�uje s rota�ním elipsoidem se stejnými poloosami.

Obr. 5-2 Vztah elipsoidické a nadmo�ské výšky (HBpv=Hel-N)

5.3 Ur�ování polohy

Jako referen�ní sou�adnicové systémy ozna�ujeme prostorové sou�adnicové systémy, které se vztahují k reálnému sv�tu (Zemi, Vesmíru) prost�ednictvím referen�ních parametr� (nej�ast�ji) elispdoid� a geoid�. Lze je d�lit na: 11 Mezinárodní geodetická asociace 12 Mezinárodní geodetická a geofyzikální unie


- 71 (117) -

• globální (sv�tové),

• evropské,

• lokální.

Poloha bod� p�evedených z referen�ní plochy do roviny se ur�uje pravoúhlými sou�adnicemi od os X,Y a po�átku O, zvoleného v n�kterém skute�ném trigonometrickém bod� základní sít� nebo v bod� myšleném. Takto vznikají pravoúhlé sou�adnicové systémy, které se od sebe liší hlavn� po�átky a zp�sobem volby os jejich kladných v�tví.

5.3.1 Sou�adnice na sférické ploše

Geografické (zem�pisné) sou�adnice p�edstavují ur�ení polohy bodu na ploše elipsoidu pomocí zem�pisné ší�ky � a zem�pisné délky �. Ší�ka � se definuje jako úhel mezi normálou k ploše elipsoidu a rovinou rovníku.

Geografická (zem�pisná) ší�ka je úhlová vzdálenost libovolného bodu na zem�kouli od plochy rovníkové kružnice. Na elipsoidu ji ozna�ujeme �, na kouli U. Rozlišuje se severní (0 - 90°) a jižní zem�pisná ší�ka (0 - 90°). Na severní polokouli je její hodnota kladná na jižní záporná. áry (geometrické místo bod�) se stejnou ší�kou jsou rovnob�žky. N�které z nich mají vlastní názvy, a to:

• rovník (rovnob�žka s nulovou zem�pisnou ší�kou),

• obratník Raka (23°27 severní ší�ky) a obratník Kozoroha (23°27 jižní ší�ky),

• severní polární kruh (66°33 severní ší�ky) a jižní polární kruh (66°33 jižní ší�ky),

• severní pól (90°severní ší�ky) a jižní pól (90°jižní ší�ky).

Geografická (zem�pisná) délka je úhlová vzdálenost libovolného bodu na zem�kouli od konven�n� zvoleného nultého poledníku. Na elipsoidu ji zna�íme �, na kouli V. Rozlišuje se východní (0 - 180°) a západní (0 - 180°) zem�pisná délka. Sm�rem na východ jsou její hodnoty kladné, na západ záporné. áry (geometrické místo bod�) se stejnou délkou jsou poledníky (meridiány). V geodézii se �, � n�kdy zna�í B,L.

Rovnob�žka, resp. poledník, na nichž se nacházíme se ozna�uje jako místní rovnob�žka, resp. poledník. Poledníky a rovnob�žky jsou základními �ástmi geografické (zem�pisné sít�. V realit� jsou na sebe kolmé, ale v r�zných kartografických zobrazeních se zobrazují zkreslen�. Za první autory zem�pisné sít� jsou pokládáni Dikaearchos (diafragma) a Eratosthénes (sfragidy). Pravidelná zem�pisná sí� byla zavedena až ve st�edov�ku.


- 72 (117) -

Zem�pisná sí� tvo�í nezbytný základ pro ur�ení sférických geografických (zem�pisných) nebo elipsoidických (geocentrických) sou�adnic, jež jednozna�n� ur�ují polohu libovolného bodu na zemském povrchu, který je v prvním p�ípad� považován za povrch kouli a v druhém za povrch elipsoidu. Po�átek tohoto sférického sou�adnicového systému leží na pr�se�íku nultého (základního) poledníku s rovníkem.

Mercator vedl po�áte�ní poledník ostrovem Corvo ze skupiny Azor�, protože se tam úchylka magnetické st�elky rovnala nule. Na mys Orchilla na nejzápadn�jším ostrov� Ferro, dnes Hierro, na Kanárských ostrovech, se klade nultý poledník definitivn� od roku 1634 do roku 1884. Do té doby, pomineme-li nap�. alexandrijský poledník aj. historické pokusy, se používal jako nultý poledník azorský, nebo-li kapverdský (holandští a angli�tí kartografové), pa�ížský,

norimberský, bolo�ský, berlínský, víde�ský, budapeš�ský, petrohradský, bratislavský (prešpurský) aj.13 Od roku 1833 platí pro Evropu a od roku 1884 pro celý sv�t jako nultý greenwichský poledník.

Geocentrické sou�adnice X,Y,Z tvo�í prostorový sou�adný systém s po�átkem ve st�edu elipsoidu. Osa X je vložena do pr�se�íku rovníku a roviny základního (nultého) poledníku, osa Z spojuje st�ed elipsoidu a severní pól a osa Y leží v rovin� rovníku oto�ena o 90º proti sm�ru hodinových ru�i�ek od osy X (geodetická orientace os). Transforma�ní vztahy �, �, H ºX,Y,Z jsou dány vztahem

X = (N+H) cos � cos � Y = (N+H) cos � sin �

Z = (N (1- e2)+H) sin �

Geocentrická ší�ka je úhel, který svírá spojnice bodu na referen�ním elipsoidu se st�edem elipsoidu a rovinou rovníku.

13 Po�áte�ní poledník prochází ostrovem Chiuma v „Atlase Imperii Russici“ (I.K.Kirilov - 1734). íslování zem�pisných délek za�íná nultým poledníkem Sao Thiago (Kapverdské ostrovy) v roce 1709 J.K.M�ller v „Augustissimo Romanor“. Východiskem Mikovíniho mapovacích prací byl Bratislavský hrad, jehož poledník, procházející severovýchodní v�ží, zvolil za základní (1735) aj.

Obr. 5-4 Geografické sou�adnice

Obr. 5-4 Geocentrický sou�adný systém

elipsoidu WGS 84


- 73 (117) -

Tabulka 5-2 Vzájemný vztah zem�pisné délky nultého poledníku Greenwich a zem�pisné délky vybraných národních nultých poledník�

Název poledníku Odstup od Greenwiche –17°39 45,02´ –17°39´46“ Ferro (odstup podle r�zných autor�) –17°39 59,7“

Paris +2°20 13,95´ Amsterodam +4°53 00,9´ Madrid –3°41 14,55´ Lisabon (San Jorge) –9°07 54,81´ Roma (Monte Mario) +12°27 06,84´

+30°19 38,55´ + 30°19 38,8´ Pulkovo +30°19 28,318´ (S-42)

Nejvýznamn�jšími geodetickými �arami jsou ortodroma a loxodroma. Ortodroma je pr�se�ík roviny protínající zemskou osu ve st�edu Zem� pod libovolným úhlem a v libovolném úhlu s výjimkou úhlu 90°, kdy je ortodroma rovníkem a 0°, kdy je poledníkem. Reprezentuje nejkratší spojnici libovolných dvou bod� na povrchu Zem�. P�i navigaci vyžaduje neustále m�nit azimut sm�ru pohybu. Výpo�et lze provést nap�. s pomocí p�episu na http://www.zemepis.com/pocty.php.

5.3.1.1 Sou�adnicový systém WGS 84

Jedná se o vojenský sou�adnicový systém používaný státy NATO. Referen�ní plochou je elipsoid WGS 84 (World Geodetic System). Použité kartografické zobrazení se nazývá UTM (Univerzální transverzální Mercatorovo). Systém má po�átek v hmotném st�edu Zem� (s p�esností cca 2 m) – jedná se o geocentrický systém. Osa Z je totožná s osou rotace Zem� v roce 1984. Osy X a Y leží v rovin� rovníku. Po�átek a orientace jeho os X,Y,Z jsou realizovány pomocí 12 pozemských stanic se známými p�esnými sou�adnicemi, které nep�etržit� monitorují dráhy družic systému GPS-NAVSTAR.

Prostorové geodetické geocentrické systémy se za�aly zavád�t v roce 1960. WGS 60 (1960) p�edstavoval výsledek snahy Ministerstva obrany USA o spojení klasických trigonometrických sítí do jednoho globálního systému. K rekonstrukci tohoto systému, ke které došlo v roce 1967, bylo použito optických a radiových - dopplerovských pozorování um�lých družic Zem� (WGS 66). V letech 1972 - 1987 byl v praxi využíván WGS 72. Od roku 1987 je postupn� zavád�n a zp�es�ován WGS 84. Sou�adnicový systém WGS-84 je definován souborem pozemních stanic systému GPS-Navstar (Global Positioning System - Navigation System using Time and Ranging). Zp�esn�ní WGS 84 (G87314) bylo dnem 1.7.2004 neoficiáln�, od 1.1.2006 plnohodnotn�, zaveden do Geografické služby Armády R, stejn� jako kvazigeoid WGS 84 (G876) pro p�evod elipsoidických výšek na nadmo�ské (od tohoto data je k dispozici p�íslušný programový aparát pro transformaci identických bod� a kvazigeoidu v binárním formátu). WGS 84, geodetický, geocentrický a 14 íslo 873 v závorce znamená po�et týdn� od zahájení funkce systému GPS.


- 74 (117) -

globální prostorový sou�adnicový systém, má charakter konven�ního terestrického referen�ního systému. Jeho po�átek je umíst�n v t�žišti Zem� (s uvážením hmoty oceánu a atmosféry). Osa Z prochází IERS (International Earth Rotation Service, tj. Mezinárodní služba rotace Zem�) referen�ním pólem (IRP) a je rovnob�žná se sm�rem konven�ního terestrického pólu v epoše 19454,0 s nejistotou 0,005“. Osa X leží v rovin� nultého poledníku (IRM), který je rovnob�žný s poledníkem BIH (Bureau International d Heures) v epoše 1984,0 s nejistotou 0,005“. Prochází po�átkem zem�pisných sou�adnic �, � a je kolmá na osu Z (je tedy pr�se�nicí roviny základního poledníku a roviny rovníku). Osa Y dopl�uje prostorovou soustavu na pravoto�ivý geocentrický sou�adnicový sytém, rotující se Zemí. WGS 84 je pevn� spjat s t�lesem Zem� prost�ednictvím sou�adnic stálých družicových stanic pozorovacího systému GPS. Je vztažen k referen�nímu zemskému elipsoidu WGS 84, jehož geometrické parametry jsou uvedeny v tabulce. Z fyzikálních parametr� je t�eba uvést geocentrickou gravita�ní konstantu (GM), která má hodnotu (3 986 004,418 ± 0,008).108m3.s-2 a úhlovou rychlost rotace Zem� (�) 7 292 115.10-11rad.s-1.

Pro �ešení geodynamických úloh existuje terestrický referen�ní systém ITRS (International Terrestrial Reference System) IERS (International Earth Rotation Service) - mezinárodní služby ur�ující parametry rota�ního vektoru Zem�, realizovaný souborem sou�adnic stanic tvo�ících terestrický sou�adnicový systém ITRF (International Terrestrial Reference Frame) budovaný na základ� laserového m��ení vzdáleností ke geodynamické družici LAGEOS, využitím metod dlouhozákladnové interferometrie a laserové lokace M�síce. Globální sou�adnicový terestrický rámec ITRF Mezinárodní služby rotace Zem� geocentrického systému ITRS je k systému WGS 84(G873) p�ipojen. Kompatibilita mezi p�vodní verzí WGS 84 a WGS 84 (G873), jakož i mezi WGS 84(G873) a r�znými aktualizacemi ITRF (ITRF 92, ITRF 94 a ITRF 96/97) se pohybuje na centimetrové úrovni. Totéž platí i pro vztah mezi posledním zp�esn�ním WGS 84 (G1150) a ITRS 2002.

V rámci NATO je standardn� využíván globální model geoidu s úplným ozna�ením NATO WW15MGH.GRD (WGS 84 EGM96 15 Minute Geoid Height File), který je oficiáln� k dispozici pro pr�se�íky v zem�pisné síti 0,25°x 0,25° a je sou�ástí v�tšiny sou�asných softwar� pro zpracování m��ení GPS.

ETRS (European Terrestrial Reference System) tvo�í jednotný sou�adnicový systém, jehož realizace zapo�ala nástupem technologie GPS a je úsp�šn� celoevropsky budován. Koordinaci prací provádí EUREF (European Reference Frame). Kontinentální sít� mezinárodní geodetické asociace (IAG). ETRS je definován systémem konstant a referen�ním rámcem ETRF (European Terrestrial Reference Frame), který je realizován sou�adnicemi stabilizovaných bod� na zemském povrchu. Systém využívá jak zem�pisné sou�adnice (�, �, Hel)ETRS, tak pravoúhlé sou�adnice (X,Y,Z)ETRS. Je založen na elipsoidu GRS80 (Geodetic Reference System 1980), který svými parametry velice blízký elipsoidu WGS84.

Zobrazení UTM je p�í�né konformní válcové Mercatorovo zobrazení poledníkových pás�. Každý pás má vlastní sou�adnicovou soustavu. Osa N je vložena do obrazu osového poledníku. Osa E je vložena do obrazu rovníku.


- 75 (117) -

St�ední poledník šestistup�ového pásu má zkreslení 0,9996, tedy vliv je – 40 cm/km. Mezi dv�ma nezkreslenými poledníky se délky zkracují, vn� se prodlužují. Na okraji �iní vliv zkreslení + 17 cm/km.

Pro odstran�ní záporných znamének se k sou�adnici E p�i�ítá hodnota 500 km, obdobným zp�sobem se vyhneme záporným znaménk�m i na jižní polokouli, kde k sou�adnicím N p�i�ítáme 10 000 km. Sou�adnicový systém UTM pokrývá povrch Zem� mezi 80o jižní ší�ky a 84o severní ší�ky. Pro polární oblasti se používá polární stereografická projekce (UPS) s po�átkem v obrazu severního �i jižního pólu. Ur�ení polohy bodu pomocí E, N však není jednozna�né. Musíme doplnit informaci, ve kterém šestistup�ovém pásu se bod nachází. K p�esné lokalizaci polohy bodu se používá hlásná sí� UTM. Systém hlásné sít� UTM je založen na kombinování obrazu prostorové zem�pisné sít�, který je �len�n do sférických �tyrúhelník� a obrazu rovinné sít� s �len�ním do 100 km �tverc�.

5.3.2 Kartografické sou�adnice

Osa zobrazovací plochy není totožná s osou Zem�. D�vodem je co nejlepší p�imknutí zobrazovací plochy k referen�ní ploše v dané oblasti. Sou�adnice nazýváme kartografická ší�ka Š a kartografická délka D. Kartografické sou�adnice jsou definovány shodn� jako zem�pisné sou�adnice, ale jsou vztaženy ke kartografickému pólu K, jehož polohu jsme vhodn� zvolili. Sou�adnice kartografického pólu ozna�ujeme UK,VK. Úloha se �eší na základ� v�t sférické trigonometrie.

5.3.3 Rovinné sou�adnice

Rovinné (kartézské) sou�adnice p�edstavuje ur�ení polohy v rovin� pomocí dvojice rovinných sou�adnic X,Y v pravoúhlém (ortogonálním) sou�adném systému. Po�átek sou�adnic a nato�ení sou�adných os m�že mít v rovin� p�i kartografických aplikacích r�zné polohy. Je nutno pe�liv� rozlišovat zda zadaný systém má „matematickou” orientaci os, tj. kladná osa X se s kladnou osou Y ztotožní pooto�ením o 90º proti sm�ru pohybu hodinových ru�i�ek, resp. „geodetickou” orientaci os, kde se jedná o ztotožn�ní po sm�ru hodinových ru�i�ek. V �ad� aplikací (nap�. zobrazení UTM) se používá symbolika E, N ve smyslu Easting, Northing, tj. rovinná sou�adnice nar�stající k východu (East) nebo severu (North).


- 76 (117) -

Obr. 5-5 Kartografické sou�adnice

5.3.3.1 Sou�adnicové systémy stabilního katastru

V první polovin� 19. století bylo na našem území mapováno v m��ítku 1:2880 na základ� vybudované trigonometrické sít� (katastrální triangulace 1821 – 1864). Bylo použito Zachova elipsoidu a transverzálního válcového zobrazení Cassini-Soldnerovo, tzn. že osa válce leží v rovin� rovníku a válec se dotýká základního poledníku. Poloha základního poledníku se ur�ila astronomicky. Na zvoleném trigonometrickém bod�, který byl ur�en jako po�átek sou�adnicové soustavy, se zm��ily astronomicky zem�pisné sou�adnice a azimut alespo� jedné trigonometrické strany. Obraz ur�eného poledníku se zvolil za osu X, jejíž kladná osa sm��ovala k jihu. Hlavní kružnice procházející po�áte�ním bodem soustavy kolmo k ose X byla zvolena za osu Y, jejíž kladná osa sm��uje na západ. Poloha každého bodu byla ur�ena sférickými sou�adnicemi.

P�i p�echodu z koule do roviny se však zobrazil nezkreslen� jen základní poledník. U ostatních poledník�, které se zobrazovaly jako rovnob�žky se základním poledníkem, se zanedbávala jejich sbíhavost. To samé platí i o sou�adnicích Y, které se zobrazovaly jako kolmice k ose X. To m�lo vliv na zkreslení délkové, úhlové i plošné. Pon�vadž se zkreslení zv�tšují se vzdáleností bod� od po�átku, zvolilo se pro území bývalého Rakouska celkem 7 sou�adnicových soustav a další 3 pro zem� uherské. Tím se zabránilo neúm�rnému zkreslení.

První má po�átek v trigonometrickém bod� Gusterberg v Horních Rakousích (jeho sou�adnice jsou � = 48o02 18,47´, � = 31o48 15,05´ východn� od Ferra). Gusterberský systém byl použit pro území ech. Pro území Vitorazska, Moravy a Slezska byla zvolena za trigonometrický bod v�ž sv. Št�pána ve


- 77 (117) -

Vídni (jeho sou�adnice jsou � = 48o12 31,54´, � = 34o02 27,32´ východn� od Ferra).

5.3.3.2 Sou�adnicový systém jednotné trigonometrické sít� katastrální

Sou�adnicový systém jednotné trigonometrické sít� katastrální (S-JTSK) je definován Besselovým elipsoidem s referen�ním bodem Hermannskogel, K�ovákovým zobrazením (dvojité konformní kuželové zobrazení v obecné poloze), p�evzatými prvky sít� vojenské triangulace (orientací, rozm�rem i polohou na elipsoidu) a jednotnou trigonometrickou sítí katastrální. Navrhl a propracoval jej Ing. Josef K�ovák roku 1922.

Zobrazení se ozna�uje jako dvojité. Tzn. že trigonometrické body se nejprve konformn� zobrazí z Besselova elipsoidu na Gaussovu kouli. Pro území bývalé SR byla zvolena základní rovnob�žka 49o30 .

Dále se referen�ní koule konformn� zobrazila na kužel v obecné poloze. Obecná poloha kužele byla zvolena z d�vodu protáhlé polohy zobrazovaného území ve sm�ru severozápad – jihovýchod. Tím se rovnob�žkový pás, ve kterém ležela SR, zúžil z 370 km na pouhých 280 km a maximální délkové zkreslení se na okrajích pásu zmenšilo z + 42 cm/km na + 24 cm/km. Zvolenou základní kartografickou (dotyková rovnob�žka kuželové plochy v obecné poloze) rovnob�žkou je rovnob�žka 78o30 .

Koule se však nejprve zmenšila o 0,0001 * R. Tím jsme místo jedné nezkreslené kartografické rovnob�žky dostali dv� nezkreslené rovnob�žky a délkové zkreslení dosahuje hodnot pouze v rozmezí – 10 až + 14 cm/1 km.

Za po�átek pravoúhlé rovinné soustavy byl zvolen obraz vrcholu kužele. Osa X je tvo�ena obrazem základního poledníku (� = 42°30 východn� od Ferra) a její kladný sm�r je orientován k jihu. Osa Y je kolmá k ose X a sm��uje na západ. Tím se dostala celá republika do 1. kvadrantu a všechny sou�adnice jsou kladné. Navíc pro libovolný bod na území bývalé SR platí Y < X.

Sou�adnicový systém spojený s (K�ovákovým) konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze a s Besselovým elipsoidem nese ozna�ení Jednotná trigonometrická sí� katastrální (JTSK) byl v bývalém eskoslovensku zavád�n v letech 1922 - 1938 na všech topografických a katastrálních mapách.

5.3.3.3 Systém S-JTSK/95

1. zavádí geocentrický sou�adnicový systém – umož�uje tedy bezprost�ední nasazení techniky GPS,

2. z geocentrických sou�adnic (X,Y, Z) resp. (� , � , H) definuje (jednozna�n�) rovinné geodetické sou�adnice odpovídajících bod� v K�ovákov� zobrazení – umož�uje tedy provád�t klasická geodetická m��ení,

3. umož�uje použití stávajících grafických podklad� vyhotovených v S-JTSK od m��ítka 1 : 1 000 sm�rem k menším m��ítk�m – je tedy vhodný pro p�esné technické a katastrální m��ické práce i pro �ešení otázek lokalizace údaj� v rámci GIS/LIS (st�ední hodnota rozdílu sou�adnic od stávajícího S-JTSK je cca 10 cm.

Vlastnosti systému:


- 78 (117) -

• existuje p�esný vztah mezi ETRF-89 a S-JTSK/95,

• je p�esn� definované m��ítko (dané transforma�ní rovnicí mezi S-JTSK/95 a ETRF-89,

• sou�adnice se od stávajícího S-JTSK lišit jen velmi málo.

Prost�ednictvím 176 identických bod� byly vypo�teny parametry Helmertovy prostorové transformace mezi systémy ETRS-89 a S-42/83. Touto transformací pak byly všechny trigonometrické body p�evedeny z S-42/83 do ETRS-89. Zbytkové odchylky na identických bodech byly rozd�leny dotransformací. Systém byl ozna�en jako S-JTSK/G. Op�t pomocí již zmín�ných 176 bod� byly vypo�teny parametry Helmertovy prostorové transformace tentokrát mezi systémy S-JTSK/G a S-JTSK. Všechny body byly p�evedeny z S-JTSK/G do S-JTSK. Pro všechny body byly tedy známy dvojí sou�adnice (v S-JTSK p�vodním a novém). Rozdíly obou sou�adnic byly zmenšeny kvadratickou dotransformací. Uvedená dotransformace je zahrnuto do K�ovákova zobrazení jako jeho modifikace. Systém odstra�uje chybné m��ítko stávajícího S-JTSK a lokální deformace S-JTSK.

5.3.3.4 Sou�adnicový systém S-42

Po druhé sv�tové válce byl na topografických mapách (postupn� v r�zných variantách) zaveden sou�adnicový systém S-42 s referen�ním bodem Pulkovo související s (Gauss-Kr�gerovým) konformním válcovým zobrazením v p�í�né poloze na Krasovského elipsoidu, �asem vy�len�ný pouze pro vojenské topografické mapy, zatímco civilní sféra p�ešla op�t k S-JTSK (Základní mapy pro hospodá�skou pot�ebu a všechny z nich odvozené tematické mapy).

Sou�adnicový systém S-42 používá Krasovského elipsoid s referen�ním bodem v Pulkovu. Sou�adnice bod� jsou vyjád�ené v 6° a 3° pásech Gaussova zobrazení. Geodetickým základem je astronomicko-geodetická sí� (AGS), která byla vyrovnána v mezinárodním spojení a do ní byla transformovaná Jednotná trigonometrická sí� katastrální.

Použitým zobrazením je válcové, konformní, p�í�né Gaussovo zobrazení. Elipsoid je zobrazován p�ímo na pláš� válce. Válec se dotýká referen�ní plochy v základním poledníku, který je vždy volen ve st�edu pásu.

Ze šestistup�ových pás� p�ipadnou na naše území pásy 33. a 34. se základními poledníky 15o a 21o na východ od Greenwiche. Lze použít (pro v�tší m��ítka) t�ístup�ové pásy. Tím se docílí menších hodnot zkreslení na okrajích pás�. Ze t�ístup�ových pás� zasahují na naše území pásy 34. až 38. se základními poledníky 12o,15o,18o,21o a 24o východní zem�pisné délky. Každý pás má sv�j vlastní sou�adnicový systém. Obraz základního poledníku je osa X, jejíž kladná orientace jde k severu. Obraz rovníku je osa Y a její kladná orientace jde k východu. Sou�adnice X jsou pro celé státní území kladné. Sou�adnice Y mohou být kladné i záporné. Pro výpo�ty v b�žné praxi se sou�adnice Y p�evád�jí na sou�adnice kladné p�i�tením 500 km a p�ed�azením �ísla pásu zmenšené o hodnotu 30. Délkové zkreslení dosahuje maximální hodnoty na okraji pásu a to 0,57 m/km u šestistup�ového pásu a 0,14 m/km u t�ístup�ového pásu. Z konformity zobrazení plyne, že úhlové zkreslení je rovno 0. Meridiánová konvergence (úhlový rozdíl mezi místním a osovým poledníkem pásu) nep�esáhne pro naši zem�pisnou ší�ku na okraji pásu hodnotu 3o.


- 79 (117) -

Obr. 5-6 Dvojúhelníkové pásy S-42

Aby bylo možno podle rovinných sou�adnic rozpoznat, ve kterém poledníkovém pásu bod leží, p�idávají se k po�adnicím y r�zné konstanty. Pro 3° pásy pak mají nap�. p�i �= 0° tvar Y = y + 500 000 m, p�i � = 3° Y = y + 1 500 000 m a obdobn� pro další pásy ve tvaru Y = y + A 500 000 m, kde konstanta A udává poledníkový pás, a proto ji nelze chápat jako matematickou sou�ást po�adnice y (nejedná se ani o s�ítance ani o �initele) a konstanta 500 km zaru�í, že po�adnice y neklesne pod „tisící kilometr", tj. nezm�ní se �íslo pásu. Pro 6° pásy obdobn� platí, že p�i:

• � = 3° je Y = y + 1 500 000 m

• � = 9° je Y = y + 2 500 000 m

• � = 15° je Y = y + 3 500 000 m

• � = 21° je Y = y + 4 500 000 m

Po vyrovnání astronomicko-geodetické sít� v roce 1958 došlo k dalšímu zp�esn�ní a dopln�ní nam��ených hodnot. Shromážd�ný materiál byl poté znovu poslán na vyrovnání do Moskvy. Vyrovnání bylo provedeno roku 1983 spolu s národními sít�mi ostatních stát� a výsledná sí� nese ozna�ení Jednotná astronomicko-geodetická sí� (JAGS) a sou�adnicový systém je ozna�ován S-42/83.

5.3.4 Geografický identifikátor

Jiný zp�sob ur�ení polohy než sou�adnicemi (geografickými, pravoúhlým,i, polárními) je zejména v GISech užití geografických identifikátor� (adresa, poloha v��i vrchol�m - nap�. 300 m jihovýchodn� od kóty 323,25 m n.m. aj.).


- 80 (117) -

Nejsou mnohdy p�íliš p�esné, ale s ohledem na lokalizovaný objekt, nebo požadovanou p�esnost ur�ení pln� vyhovují.

5.3.5 Základní kostra pro polohopisné mapování

Pro zaru�ení spolehlivosti v ur�ování vzájemné vodorovné vzdálenosti bod� je t�eba vybudovat pro polohopis geodetické základy, které tvo�í základní trigonometrická sí�. Její tvar je závislý na morfologii terénu. Správné rozm�ry základní trigonometrické sít� zaru�uje a kontroluje n�kolik p�ímo m��ených geodetických základen. Z nich se z p�esn� m��ených úhl� výpo�tem ur�í délky odvozených základen bu� p�ímo, nebo p�es pomocné základny. Na odvozené základny se napojují trojúhelníkové �et�zce ve sm�ru poledník� a rovnob�žek tak, že kontrolní geodetické základny se volí v pr�secích �et�zc�. Prázdná pole mezi �et�zci se postupn� vyplní dalšími trojúhelníky, napojenými na ur�ené délky stran a na body �et�zc� tzv. vypl�ovacích sítí. Zemský povrch je pokryt �adou vzájemn� se prolínajících a souvisejících trigonometrických sítí r�zných �ád�, vytvá�ených pro mapovací a geodeticko-astronomické práce r�zných ú�el� a m��ítek. Správné umíst�ní sít� na referen�ním elipsoidu a její p�esné usm�rn�ní (orientaci) zaru�uje astronomické ur�ení zem�pisných sou�adnic � a � a azimutu A trigonometrických stran na základním (referen�ním) bod�. Astronomicko-geodetická m��ení (�, �, A) se u nás pro kontrolu a zp�esn�ní bod� rozši�uje na všechny základny i na další body základní trigonometrické sít�. Vznikají tzv. Laplaceovy body, tj. trigonometrické body, na nichž byly geodetickými metodami s maximáln� možnou p�esností zjišt�ny t�i veli�iny - geografická (elipsoidická) ší�ka, geografická délka a azimut, a astronomickými metodami alespo� dv� veli�iny, nap�. geografická délka a azimut.

Body polohopisné kostry je t�eba promítnout do zvolené pr�m�tny - referen�ního elipsoidu. D�je se tak pomocí svislých paprsk�, kolmých k referen�ní ploše, která se m�že považovat v okolí promítaných bod� vzhledem k promítacím paprsk�m za vodorovnou v ur�itém rozsahu (tj. kolmou ke svislicím). Pr�m�ty �ar a obrazc� se pak ozna�ují jako vodorovné (horizontální) pr�m�ty. Soubor vodorovných pr�m�t� bod�, �ar a obrazc� se nazývá vodorovný (horizontální) pr�m�t povrchu krajiny.

Z oblé plochy se polohopisná kostra jako základ všech map p�evádí na kartografickou pr�m�tnu (na rovinu mapy) vhodným matematickým zp�sobem bu� p�ímo, nebo p�es plochy rozvinutelné do roviny (kužel, válec). Podle zvolené matematické metody, zobrazovací plochy, tj., kartografické pr�m�tny, na níž se p�evádí obraz z referen�ní plochy, a její polohy v��i zemské ose a zemskému povrchu rozlišujeme širokou škálu kartografických zobrazení, resp. projekcí (tj. jednoduchých kartografických zobrazení), které se od sebe liší mj. zkreslením úhl�, ploch a délek.

5.4 Kartografické zobrazení (projekce)

Kartografické zobrazení (projekce) je matematická relace udávající vztah mezi geografickými sou�adnicemi na elipsoidu (�, �) (resp. na kouli s ozna�ením U,V a zpravidla podstatn� jednoduššími zobrazovacími rovnicemi) a rovinou zobrazení (X,Y). Zobrazovací rovnice mající obecný tvar X = f (�, �) a Y= g (�, �), se vyvozují z požadavk� kladených na vlastnosti zobrazení (nap�.


- 81 (117) -

konformita, ekvivalence ploch, ekvidistance délek v ur�itém sm�ru, aj.). K zobrazovacím rovnicím existují i jejich inverzní tvary, umož�ující zp�tný výpo�et �, �, p�i znalosti X,Y v rovin�.

Kartografické zobrazení p�edstavuje v užším smyslu vzájemné p�i�azení sou�adnic bod� dvou r�zných (referen�ních) ploch (nap�. povrchu elipsoidu a roviny) na základ� p�edem definovaných matematických podmínek, daných tzv. zobrazovacími rovnicemi (viz matematická kartografie). Mezi kartografická zobrazení se však �adí i projekce, tj. vzájemné p�i�azení poloh bod� na r�zných plochách na základ� p�edem dané geometrické podmínky, nap�. geometrickým promítáním (stereografická projekce aj.). Geometrickým základem panoramatických map je zpravidla také n�která z projekcí (nap�. axonometrie, perspektiva).

P�i použití zobrazovacích rovnic vzniknou ur�ité deformace, tj. zkreslení geometrických prvk� (délek, úhl�, ploch), z nichž n�které lze, ovšem na úkor ostatních, eliminovat.

Kartografická zobrazení se d�lí:

1. podle vzhledu zobrazovací plochy, na

• zobrazení na kulové ploše

• jednoduchá �ili pravá, tj. provedené p�ímo na rovinu nebo plochu rozvinutelnou do roviny

• nepravá azimutální, nepravá válcová, nepravá kuželová (pseudoazimutální, pseudokónická, pseudocylindrická)

• mnohokuželová (polykónická)

• mnohost�nná (polyedrická)

2. podle druhu zobrazovací plochy

• azimutální

• kuželová

• válcová

3. podle polohy (konstruk�ní osy) zobrazovací plochy (te�né, se�né)

• normální (pólová)

• p�í�ná (transversální, rovníková)

• šikmá (obecná)

4. podle zkreslení

• ekvidistantní (stejnodélková, délkojevná)

• ekvivalentní (stejnoplochá, plochojevná)

• konformní (stejnoúhlá, úhlojevná)

• vyrovnávací (kompenza�ní)


- 82 (117) -

Obr. 5-7 Kartografická zobrazení podle polohy (konstruk�ní osy) zobrazovací plochy

5.4.1 Volba kartografických zobrazení

P�i tvorb� nové mapy je t�eba pe�liv� volit kartografické zobrazení. V úvahu bereme zejména charakteristiku zobrazovaného území a požadavky kladené na vytvá�enou mapu

Charakteristiku zobrazovaného území, tj. jeho polohu na Zemi, velikost a tvar. Teoreticky platí, že pro území rozložené podél rovnob�žky a neležící na rovníku je vhodné kuželové zobrazení, pro území rozložené podél rovníku pak normální válcové zobrazení. Pro území s p�evládajícím sm�rem S - J je vhodné transversální válcové zobrazení, pro území kruhového �i �tvercového tvaru azimutální zobrazení. Leží-li území na pólech, pak p�jde o azimutální


- 83 (117) -

zobrazení normální, leží-li v oblasti rovníku transversální, jinak obecné. Jedná-li se o území protažené v obecném sm�ru, použije se obecná poloha válce, výjime�n� pak kužele. Se zv�tšováním rozlohy zobrazovaného území nar�stá zkreslení. Pro malé plochy (do 5-6 mil. km2) jsou proto vhodná zobrazení se zkreslením nep�evyšujícím 0,5 %, pro st�edn� velká území (35 – 40 mil. km2) 2-3 % a pro velká území se zkreslením nep�evyšujícím 3 %. Nejmenší délkové zkreslení se dosáhne tehdy, když ekvideformáty kopírují tvar zobrazovaného území.

Požadavky kladené na vytvá�enou mapu, tj. cíl vyhotovení mapy, její m��ítko, obsah, formát, p�íslušnost k souboru map (atlasu) aj. Mapy ur�ené pro výuku v�tšinou preferují ekvivalentní zobrazení, mapy pro naviga�ní ú�ely, ale i klimatické mapy, musí být konstruovány v konformním zobrazení, požadavek zachování nezkreslených délek v ur�itém sm�ru vyžaduje volbu ekvidistantního zobrazení (nap�. pro všeobecn� geografické mapy st�edních m��ítek) a sou�asné zachování p�ijatelného délkového, plošného a úhlového zkreslení dovoluje využít vyrovnávací zobrazení (nap�. pro p�ehledové mapy). Zobrazení pro velkoformátové mapy (nap�. školní nást�nné, demonstra�ní aj.) vyžadují zobrazovat bez zkreslení, nebo jen s minimálním zkreslením, dominantní prvky jejich obsahu (nap�. u automap délky a pr�b� silni�ní sít�).

Velmi �astým požadavkem uživatel� map je, aby objekty a jevy na map� nepodléhaly jakémukoliv zkreslení. Takový požadavek nem�že splnit žádné kartografické zobrazení, a proto musí být vždy p�istoupeno ke kompromisu, který odráží výše uvedené charakteristiky území �i mapového díla. U mapových soubor� bývá zvykem používat na hlavních mapách jedno základní kartografické zobrazení (pokud to plocha zobrazeného území dovolí), u dopl�kových map se používají zobrazení, která se svým zkreslením odlišují od použitého základního kartografického zobrazení jen minimáln�.

5.4.2 Transformace

P�em�nu geometrie mapy v d�sledku p�evodu jejího obrazu (nebo jen jejího matematického základu) z jednoho kartografického zobrazení do druhého ozna�ujeme jako transformaci. M�že být realizována grafickými metodami, v sou�asné dob� však jednozna�n� p�evládají výpo�etní metody, jež jsou integrována v po�íta�ové programy.

V geodézii, kartografii, mapování, GISech se b�žn� setkáváme s celou �adou sou�adných systém�, elipsoid�, kartografických projekcí. Uve�me nap�. �ešení pot�eby zpracování sou�adnicových údaj� z jiného státního území, ale i nap�. pot�ebu transformace sou�adnic z pracovního systému digitizéru do celostátního geodetického sou�adného systému, nebo naopak p�epo�et sou�adnic získaných pomocí GPS spojený s vyhledáním p�íslušného mapového listu, kde leží zájmový objekt a ur�ení jeho polohy v map�.

5.4.2.1 Transformace v rovin�

Používá se v p�ípad�, kdy máme k dispozici soubor sou�adných údaj� získaných z relativn� malého zájmového území (nap�. digitalizací jednoho mapového listu, zam��ením území jedné obce aj.), který je t�eba p�evést do jiného sou�adného systému. Zde se nebudeme zabývat otázkou znalosti geodetického datumu, zobrazovacích rovnic aj. V praxi se používá postup,


- 84 (117) -

jehož matematickou podstatu zde nastíníme. Vstupní (získané, nam��ené) sou�adnice ozna�me p�íponou IN, výstupní (požadované, p�epo�ítané) p�íponou OUT. P�jde zde o transformaci typu

[ Xin,Yin ] � [ Xout, Yout ].

Helmertova rovinná lineární konformní transformace je vhodná pro rovinné systémy typu X,Y, jejichž po�átky jsou vzájemn� posunuty o hodnoty �x, �y, sou�adné osy jsou v��i sob� sto�eny o úhel β a ve sm�rech obou sou�adných os platí m��ítkový faktor m. Transforma�ní rovnice mají tvar

Xout = m (Xin cos ββββ - Yin sin ββββ) + �x

Yout = m (Xin sin ββββ + Yin cos ββββ) + �y

Pro výpo�et neznámých veli�in �x, �y, m, sin βa cos βje nutné znát v sou�adných systémech IN, OUT soubor identických bod�, tj. bod�, u nichž známe sou�adnice v obou systémech. Vstupní i výstupní sou�adné hodnoty jsou ovlivn�ny r�znorodou a pestrou sm�sicí náhodných i systematických chyb (srážka mapy, p�esnost m��ení, tj. m��ických pom�cek a p�ístroj�, schopnost operátor�, r�znorodost zobrazení, rozdílnost elipsoid� aj.). Je vhodné ur�it transforma�ní koeficienty z v�tšího po�tu identických bod� rozmíst�ných na okrajích a ve st�edu zájmového území. Helmertova transformace k tomu ú�elu používá metodu nejmenších �tverc� (MN presentovaná st�ední kvadratickou chybou, anglicky RMS error – Root Mean Square Error). Další a zejména v GISech hojn� používanou metodou jsou transformace afinní a kolineární a transformace polynomické, max. 3. �ádu. Každá z t�chto metod má své výhody i problematické vlastnosti.

5.4.2.2 Transformace geocentrických systém�

Podobnostní transformace geocentrických sou�adnic v prostoru �eší vztah mezi dv�ma elipsoidy, jejichž centra jsou od sebe v prostoru posunuta o hodnoty �X, �Y, �Z, dále je t�eba uvažovat náklon osy X o úhel αααα, osy Y o úhel β a osy Z o úhel γ γ γ γ a záv�rem “m��ítkový” faktor q zohled�ující relaci zplošt�ní obou elipsoid� relací q=1+m, kde m je délkové m��ítko. S ohledem na po�et neznámých (t�i posuny centra, t�i úhlové rotace, jedna zm�na m��ítka) se toto �ešení ozna�uje jako sedmiprvková prostorová (3D) podobnostní Helmertova transformace, daná rovnicemi

Xout = (1+m) (Xin + γγγγ Yin - ββββ Zin) + �x

Yout = (1+m) (-γγγγ Xin + Yin +αααα Zin) + �y

Zout = (1+m) (ββββ Xin - αααα Yin + Zin) + �z

V geodetické literatu�e se posuny udávají v metrech, úhlové hodnoty sto�ení, které jsou velmi malé se udávají se v �ádu vte�in, do vzorce se dosazují v radiánech, tj. je nutno je vyd�lit hodnotou 206264.8, zkreslení (zm�na m��ítka) se udává v �ádu 10-6 .


- 85 (117) -

5.4.2.3 Transformace mezi geodetickými sou�adnými systémy

astou úlohou je znalost vstupních sou�adnic X,Y nap�. v systému S-JTSK a požadavek na jejich p�epo�et nap�. do systému S-42. Zmín�nou úlohu lze �ešit n�kolika postupy. Oba systémy se liší zobrazením i elipsoidem. Lze zvolit dva postupy:

Transformace s použitím diferencí zem�pisných sou�adnic s následujícími kroky:

• P�evod rovinných sou�adnic [X,Y]s-jtsk na zem�pisné sou�adnice [�,�]Bessel

• P�i�tení diferencí (oprav) � �, � �, tj, � Krasovský = � Bessel + � �, � Krasovský = � Bessel + � �,

• P�evod zem�pisných sou�adnic [�, �] Krasovský na rovinné sou�adnice [X,Y]s-42

• Neznámé hodnoty oprav �ϕ, �λ se pro zájmové území zjistí ze znalosti souboru identických bod� v obou soustavách, tvo�ících transforma�ní klí�, kde je vhodné aplikovat polynomickou funkci 2. (kvadratická transformace) nebo 3. stupn� (kubická transformace). Volba vyššího stupn� polynomu zpravidla již nep�ináší zvýšení p�esnosti výpo�t�, ale naopak �asto vede k numerické nestabilit� �ešení. Oblast transforma�ního klí�e pokrývá celé území republiky, �i zvoleného sou�adného pásu. Mimo tuto oblast je použití této metody transformace nevhodné a m�že vést k matematicky nep�esným výsledk�m. Tuto metodu používá software MATKART.

Transformace s použitím geocentrických sou�adnic

Jedná se o obecn� použitelný výpo�et platný pro celý elipsoid,jeho p�esnost záleží na p�esnosti ur�ení parametr� sedmi prvkové Helmertovy transformace. Výpo�etní postup je zde pon�kud složit�jší než v p�edchozím p�ípad�. P�edstavuje následující kroky:

- P�evod rovinných sou�adnic [X,Y]s-jtsk na zem�pisné sou�adnice [ϕ, �]Bessel

- P�evod zem�pisných sou�adnic [ϕ, �] Bessel na geocentrické sou�adnice [X,Y,Z] Bessel

- Helmertova prostorová transformace [ X,Y,Z]Bessel → [X,Y,Z]Krasovský

- P�evod geocentrických sou�adnic [X,Y,Z]Krasovský na zem�pisné sou�adnice [ϕ,λ]Krasovský

- P�evod zem�pisných sou�adnic [ϕ,λ]Krasovský na rovinné sou�adnice [X,Y]s-42

Krom� znalosti zobrazovacích rovnic je p�edevším nutno znát hodnoty 7-mi parametr� Helmertovy transformace. Ty lze získat z odborné literatury, jsou publikovány na webovských stránkách. V optimálním p�ípad� jsou oficiáln�


- 86 (117) -

poskytovány jako ú�ední informace státních zem�m��ických služeb. V jednodušším p�ípad� se pro transformaci použijí pouze t�i parametry posunu centra, viz MADTRAN [5] .

5.4.2.4 Transforma�ní software

Vzájemný p�evod sou�adnic z jednoho sou�adnicového systému do druhého �eší �ada transforma�ních algoritm�, zakomponovaných do r�zných program�. Jejich p�esnost je r�zná s ohledem na �adu okolností.

Systém MATKART je komplexní výpo�etní software dlouhodob� vyvíjený B.Veverkou. Má modulární stavbu a v sou�asné dob� je z uživatelského hlediska tvo�en t�emi základními moduly. Modul TRANSFORMACE �eší zejména p�evody mezi r�znými sou�adnými systémy v rovin� i na ploše elipsoidu. Moduly ZM (Základní mapy) a TM (Topografické mapy) �eší výpo�ty v kladech list� st�edních m��ítek státních mapových d�l eské republiky.

MATKART byl vyvinut p�edevším pro pot�eby digitální kartografie a GIS. Obsahuje proto p�edevším globální �ešení, tj. taková, kde jedním matematickým vztahem, by� mnohdy zna�n� složité konstrukce, �ešíme výpo�etní úkony na libovolném míst� eské republiky. S tím souvisí limitní p�esnost výpo�t�, která se pohybuje v rozmezí decimetr� až metr�, tj. nep�esáhne hodnoty, které by byly graficky významné, nap�. v nejpodrobn�jší topografické map� m��ítka 1:10 000. Jádrem systému MATKART je programová jednotka �ítající n�kolik tisíc programových instrukcí a desítky podprogram� a funkcí. Systém MATKART lze provozovat v opera�ním systému DOS i WINDOWS a zabudovávat do systému �ízení prostorové datové báze GIS. Systém MATKART je v eské republice používán desítkami uživatel� a je na r�zné úrovni implementace použit v programových a kartografických produktech nap�. ARCDATA , GEPRO, HSI, Geodézie Liberec (Geobáze), aj.

Program MADTRAN (Mapping Datum Transformation) slouží pro p�epo�ty sou�adnicových systém� z lokálních geodetických sou�adnicových systém� do WGS84 a zp�t. Byl vytvo�en p�edevším pro vojenské ú�ely, cílem je rychlost a p�ehlednost výpo�t�. P�esnost výpo�t� je zpravidla v �ádech metr�, uživatelský komfort p�i práci s programem není p�íliš vysoký, výsledky výpo�t� však lze ukládat do souboru.

Softwarový systém MADTRAN je napsán v jazyce PowerBasic, první verze byla vytvo�ena v rámci americké vojenské topografické služby pod vedením DMA (Defence Mapping Agency, Fairfax, Virginia, USA). Jeho první aplikace byla použita ve vojenské operaci Storm Desert. V sou�asné dob� lze podrobné informace o tomto programu, v�etn� jeho volného stažení z Internetu, nalézt na webovské stránce NIMA (National Imagery and Mapping Agency, Washington, USA). Program MADTRAN lze voln� ší�it, v�etn� dokumentace MADTRAN User s Guide, rovn�ž obsažené na Internetu, obsahující podrobný návod k práci s programem.

Do MADTRANu lze vkládat pozici zájmového bodového prvku pomocí zem�pisných sou�adnic (Global Position), sou�adnicemi UTM nebo polohovým kódem hlásné sít� UTM. Místní sou�adný systém (Local Datum) se vybírá z bohatého seznamu.


- 87 (117) -

Program TransForm autorky Hanzlová, M.

5.4.3 Výšková základní kostra

Pro znázorn�ní tvaru zemského povrchu ve svislém sm�ru je t�eba vybudovat základní výškovou kostru, která bude východiskem pro ur�ování svislých vzdáleností bod� od referen�ní plochy. Protože se referen�ní plocha nedá v p�írod� vyjád�it nebo ustálit jako celek, vychází se z ur�ení jejího jednoho bodu. Takový bod ozna�íme na hladinové ploše jako nulový pro výšky a od n�ho postupn� odvozujeme nivelací všechny výšky dalších bod�. Ke zvolené hladinové ploše pak vztahujeme v prvním p�iblížení systémy nadmo�ských výšek (MSL - Mean Sea Level). Nulový bod se výškov� ur�uje jako pr�m�r dlouholetého pozorování stavu vodní hladiny pomocí mareografu (obdoba limnigrafu), tj. registra�ního za�ízení pro m��ení výšky vodní hladiny mo�e (resp. jezera, �eky apod.) ve vhodném p�ístavu zvoleného mo�e a udává nulovou (normální) výšku mo�ské hladiny. Nadmo�ská (absolutní) výška bodu pak je svislá vzdálenost bodu od základní (nulové) hladinové plochy. Sou�adnicové systémy, v nichž se �eší naviga�ní úlohy, jsou vztaženy ke geometrické ploše rota�ního elipsoidu, a tak se výška ur�ovaná v t�chto systémech, ozna�ovaná jako HAE (Height Above Ellipsoid), od výšky MSL, vztažené k fyzikální ploše, tj. ke geoidu, liší.

Podle nulového výškového bodu se ozna�ují používané výškové systémy nebo zvolené horizonty názvem mo�e nebo p�ístavu, od jehož vodo�tu jsou odvozeny. Na našem území se vyskytly horizonty (výškové systémy) jadranský, amsterodamský (Amsterodam, -0,249 m), cuxhafenský neboli labský (Cuxhaven, -4,99 až -5,04 m) a 3 r�zné baltské systémy.

Jadranský výškový systém byl odvozený od st�ední výšky Jaderské mo�e na molu Sartorio (Molo Sartorio) v Terstu, která byla zjišt�na na základ� víceletých m��ení v roce 1786 V. Tarolfim. P�esná nivelace území Rakouska-Uherska byla na tento bod napojena v letech 1873 - 1898. Zavedení baltského výškového systému v bývalé eskoslovenské republice vyplývalo z usnesení vlády SR z roku 1953, kterým se na�izoval jako náhrada za dosavadní jadranský výškový systém. Již p�i vojenském topografickém mapování (1952/1953) v m��ítku 1:25 000 byly výšky bod� eskoslovenské jednotné nivela�ní sít� (SJNS) p�evád�né do p�edb�žného baltského výškového systému (tzv. „balt 68“ - B 68) ode�tením konstantní hodnoty 0,68 m od výšek v jadranském systému. V roce 1955 zavedla Úst�ední správa geodézie a kartografie (ÚSGK) do�asný baltský výškový systém, ozna�ovaný jako B 46. Výšky v n�m vznikly ode�tením konstantní hodnoty 0,46 m od výšek v jadranském systému. Rozdíl 0,46 m byl ur�en z jediného spojovacího bodu m��ení mezi sít�mi SR a SSSR v roce 1954 v iernej (okres Trebišov). Již v roce 1957 byl realizován p�evod nadmo�ských výšek celé SJNS do baltského výškového systému - po vyrovnání (Bpv). Výšky se v n�m vztahují k nule kronštadtského vodo�tu (severozápadn� od Sankt-Peterburgu na ostrov� Kotlin ve Finském zálivu Baltského mo�e). V porovnání s jadranským systémem jsou výšky v Bpv menší v pr�m�ru o 0,40 m. Jejich rozdíl je prom�nlivý a pohybuje se v intervalu 0,36 - 0,44 m, což je zp�sobeno rozdílným uplat�ováním redukcí z tíže a odlišným zp�sobem vyrovnání jednotlivých výšek. K další inovaci výškového systému došlo po roce 1983.


- 88 (117) -

Obr. 5-8 Defini�ní body evropských národních výškových systém�

6 Obsah kartografických d�l

U každého kartografického díla hodnotíme, s ohledem na jeho ur�ení, p�ehlednost, p�esnost, názornost (tj. latentní schopnost vyvolat u uživatele p�edstavu uleh�ující pochopení reality vyjád�ené prost�ednictvím mapových znak�) a krásu. Jeho celkové kompozi�ní �ešení, tedy jeho estetická hodnota není zanedbatelný požadavek ani v dnešní p�etechnizované dob�. Jak již víme, ani ne v tak daleké minulosti byly práv� tyto estetické požadavky p�i tvorb� kartografických d�l nejd�ležit�jší. Mnohé staré mapy je proto t�eba hodnotit spíše jako um�lecké dílo, mnohé z nich mají nap�. umíst�ny v rozích složité ozdobné alegorické kresby, tzv. parerga a jejich „rámy“, legendy �i jiné �ásti jsou ohrani�eny velmi zdobnými kartušemi.

Slovo "parergon" pochází z �e�tiny a lze ho p�eložit jako dopln�k, drobn�jší p�ísp�vek nebo dodatek; ve svém druhotném, p�eneseném významu je to však i výzdoba v rozích map. Ve starší dob� se setkáme také s ozna�ením kartuše (cartouche, signette), které dnes chápeme už jen jako více �i mén� ozdobné orámování názvu mapy.

R�zné výjevy, které dnes �iní ze starých map skute�né skvosty, se za�ínají objevovat po�átkem 17. století. V období baroka byla totiž mapa pojímána nejen jako užite�ná pom�cka k ú�el�m správním, vojenským nebo obchodním, ale také jako um�lecké dílo vysoké estetické hodnoty. Obrazová výzdoba

Obsah kartografických d�l

- 89 (117) -

bývala situována zpravidla do nevyužitých okraj� a roh� map a zárove�, vzhledem k tehdejší úrovni kartografické v�dy, posloužila dob�e i k zapln�ní a oživení ješt� pom�rn� �etných bílých míst na plochách mo�í i kontinent�.

Parerga mohla symbolicky vyjad�ovat obsah a ú�el zhotovení mapy nebo charakteristické vlastnosti krajin na ní zobrazených. V �etných symbolech a alegoriích znázor�ovala nap�íklad bohatství doty�né zem�, její význa�né dominanty a scenérie, památníky a veduty velkých m�st. Výjimkou nebyly motivy heraldické, scény zachycující polní práce, �innosti v nejr�zn�jších pr�myslových odv�tvích �i personifikace velkých hor a �ek. Um�lci s oblibou zobrazovali božstva války, obchodu nebo úrody, �asto vále�né trofeje (chladné i palné zbran�, p�ilbice, brn�ní, d�lové koule, zástavy a praporce), motivy z oblasti zem�m��i�ství (postavy zem�m��i�� vybavených m��ickým stolkem, kompasem, provazcem �i Jakubovou holí k m��ení úhl�), astronomie a astrologie (dalekohledy, sextanty, astroláby, astronomické tabulky, nejr�zn�jší astrologická znamení)nebo nejr�zn�jší �emeslnické nástroje. Setkáváme se i s vále�nými výjevy, a� už na souši nebo na mo�i, �i se scénami s tématikou náboženskou (�innost poustevník� a misioná��, obracení pohan� na víru apod.).

V 17. a 18. století prožívala parergová výzdoba sv�j nejv�tší rozkv�t a v této dob� také vznikala celá �ada um�lecky cenných mapových d�l. Parerga, která Vám p�inášíme nyní, jsou vyobrazena na mapách pocházejících z dílen dvou slavných kartografických firem barokní Evropy - Jana Baptisty Homanna (resp. Homannových d�dic�) a Matyáše Seuttera.

6.1 Mapová plocha

Potišt�ný list papíru (pop�. jiného vhodného tiskového média), na n�mž je p�evažujícím a úst�edním nám�tem mapa jako grafický obraz m�žeme ozna�it jako mapový list (lis mapy) a jeho lícovou stranu (avers) jako mapovou plochu. Rubová strana (revers) bývá bu� nepotišt�ná, nebo obsahuje dopl�ující informace k území zobrazenému na lícové stran� (nap�. rejst�ík ulic u orienta�ních plán� m�st) �i obecné údaje s libovolným tématem, v�etn� r�zných propaga�ních témat.

Rozm�ry celé vytišt�né mapy (mapové plochy) po o�íznutí udávají formát mapy. Ten se udává v souladu s polygrafickými zvyklostmi ší�kou a délkou archu papíru, nebo-li výškou a ší�kou mapy v m/dm/cm/mm (nap�. 210 x 297 mm) nebo p�ímo ozna�ením standardizovaných formát� papíru A, B, C �i D (nap�. A4). Formát mapy vždy vycházel z kombinace praktických pot�eb a disponibilních formát� papíru. V sou�asné dob� je, díky existenci tiskových podklad� v digitální podob�, velmi �asto formát papíru tím nejvážn�jším kritériem pro volbu kone�ného formátu mapy a v souvislosti s tím i pro její m��ítko. B�žn� se tak setkáváme i s nezvyklými �íselnými m��ítky (nap�. 1:16 320), které je pro b�žného uživatele velmi nevhodné.

V p�ípad�, že nelze vybrané území znázornit na jeden mapový list, jehož velikost je dána technologickými aspekty nebo projektem kartografického díla (formát papíru, formát tiskového stroje aj., p�íslušnost k ur�itému mapovému dílu), je postupn� natišt�no na více mapových list�, které mohou, ale nemusí, mít stejn� rozm�ry. Mapová plocha jednotlivých mapových list� m�že být


- 90 (117) -

technologicky a projek�n� p�ipravena tak, že umožní jejich soulep do velkorozm�rné (nej�ast�ji nást�nné, p�íp. i olištované) mapy. U mnoha mapových d�l jsou jejich jednotlivé mapové listy ur�eny k samostatnému využití, p�i�emž jejich vzájemná návaznost a identifikace je dána konstruk�ními prvky (sek�ní rámy, m��ítko) a (alfa)numerickým kódem (ozna�ení mapového listu, nebo-li nomenklatura mapy). Grafické vyjád�ení zp�sobu uspo�ádání mapových list� z celého území ozna�ujeme jako klad mapových list�. U státních (ú�edních) mapových d�l se p�edpokládá, že se území zobrazená na sousedních mapových listech nep�ekrývají.

Plocha mapy se �lení na mapové pole, mapové rámy a okraj mapy. Okraj mapy m�že být v principu prázdný, ale v�tšinou obsahuje základní okrajové (mimorámové) údaje – nejvýrazn�jší a nejd�ležit�jší z nich by m�l být název mapy, dále její m��ítko, pop�. i vysv�tlivky (legendu). Z hlediska identifika�ního má velký význam horní okraj vyhotovené mapy, tzv. záhlaví mapy, v n�mž se obvykle uvádí ozna�ení (název) mapy, a z n�hož se obvykle odvozuje orientace popisu mapy a orientace mapového obsahu ke sv�tovým stranám.

Ozna�ení mapového listu (nomenklatura mapy) je alfanumerické pojmenování listu mapového díla, které vyjad�uje jeho umíst�ní v kladu list� mapového díla a sou�asn� i m��ítko mapy. Mapové listy se ozna�ují p�edevším v sou�adnicové soustav�. Není však výjimkou ozna�ení ve správní jednotce. Pro rychlou orientaci se �asto p�ipojuje název význa�ného sídla, zobrazeného na mapovém listu, zejména v menších m��ítkách. Klad list� mapového díla je p�ehledem o vzájemné poloze jednotlivých mapových list� k sousedním i o jeho poloze v sou�adnicové soustav�. Na našem území se použilo nebo ješt� používá t�chto zp�sob� ozna�ování mapových list�:

• zem�pisnými sou�adnicemi st�edního poledníku a st�ední rovnob�žky v celých stupních s p�ipojením názvu významného nebo velkého místa na map� (generální mapa 3. vojenského mapování),

• �ísly nebo písmeny vrstvy a sloupce, v jejichž pr�seku leží ozna�ovaný list (speciální mapa 3. vojenského mapování)

• písmenem nebo �íslem, p�ipojeným k ozna�ení listu, z n�hož d�lením na stejné �ásti vznikl list v�tšího m��ítka (nap�. topografická sekce 3. vojenského mapování),

• pravoúhlými rovinnými sou�adnicemi n�kterého mapového rohu v km, p�i�emž se volí roh mapy bu� s nejv�tšími nebo s nejmenšími pravoúhlými sou�adnicemi (triangula�ní listy - JZ roh.

P�i ozna�ování mapových list� platí v�tšinou zásada, že v ozna�ení utvo�eného listu má být ozna�ení p�vodního listu, by� fiktivního, z kterého list d�lením p�ímo vznikl (s výjimkou ozna�ování pravoúhlými sou�adnicemi). Název mapy musí stru�n� a výstižn� charakterizovat zobrazené území a zobrazovaný jev, a to po stránce v�cné, prostorové i �asové. Druh mapy bývá n�kdy uveden i jako podtitul (nap�.: Podyjí. Turistická mapa). U mapových d�l, které jsou tvo�eny mnoha (mapovými, sek�ními) listy se udává název celého mapového díla (�asto v�etn� m��ítka), název mapového listu, jeho ozna�ení, pop�ípad� i po�adí v kladu mapových list� (nap�. Název mapového díla: WORLD MAP 1:2


- 91 (117) -

500 000. Název listu: BOGOTÁ. Ozna�ení listu: NA-C 16-18. Po�adové �íslo listu: 108).

Listy katastrálních map se ozna�ovaly krom� ozna�ení v sou�adnicové soustav� ješt� pr�b�žn� �ímskými, pozd�ji arabskými �íslicemi v rozsahu každé katastrální obce. �ada výjimek v ozna�ování mapových list�, ale i v tvaru a velikosti sek�ních rám� se objevovala práv� u katastrálních map. Sledovaly v�tšinou úsporu materiálu nebo snadn�jší grafické zam��ení �ástí území p�i hranicích katastrálního území (nap�. polovi�ní listy s p�edložkou ad a �íslem listu, k n�muž pat�ily, kresba za sek�ním rámem do 4, resp. podle Instrukce A 5 cm za ním aj.).

Obr. 6-1 �len�ní mapové plochy

M��ítko mapy se obvykle uvádí v �íselné (1:10 000), matematické (1 cm = 100 m) i grafické form�, n�kdy i slovn� (1 centimetr na map� odpovídá 100 m ve skute�nosti).

Vysv�tlivky (legenda) podávají výklad všech použitých mapových zna�ek a ostatních kartografických vyjad�ovacích prost�edk� v�etn� barevných stupnic, a to obvykle na každém mapovém listu. U mnohalistových mapových d�l (nap�. Základní mapy R) je obsah mapových polí r�znorodý, a proto je po�et použitých zna�ek v závislosti na konkrétním m��ítku velmi vysoký (nap�. Základní mapy R v m��ítku 1:25 000 používá 175 mapových zna�ek). V t�chto p�ípadech se seznam mapových zna�ek vydává jako samostatná knižní p�íloha (zna�kový klí�) a jednotlivé mapové listy již vysv�tlivky neobsahují.

Orientace mapy se m�že uvést vložením grafické informace do mapové plochy (sm�rová r�žice nebo šipka s ozna�ením sm�ru ke konkrétní sv�tové stran�). V sou�asnosti celosv�tov� p�evládá severní orientace map (záhlaví mapy je p�i �tení mapy naho�e, zem�pisný sever je bez uvád�ní grafických symbol� vždy na horní stran� mapy). Tato orientace se tak vžila, že se stala konvencí. Její užívání není stanoveno žádnou mezinárodní dohodou. Na st�edov�kých

MAPOVÉ POLE

OKRAJ MAPY

mimorámové údaje

rámové údaje

mapový rám

mapový obsah


- 92 (117) -

k�es�anských mapách p�evládala východní orientace map, arabské mapy m�ly �asto jižní orientaci.

Další mimorámové údaje závisí na druhu mapy a ne vždy se všechny uvád�jí. Jsou to:

• magnetická deklinace a meridiánová (poledníková) konvergence,

• vyzna�ení severu nebo sm�rové r�žice, má-li mapa jinou než severní orientaci,

• vrstevnicový interval,

• sklonový nomogram,

• ná�rt politicko administrativního rozd�lení,

• klad mapových list�,

• p�ehled použitých mapových podklad�,

• datum, ke kterému se obsah mapy vztahuje,

• tirážní údaje (auto�i, redakto�i, vydavatel/é, místo, po�adí a rok vydání náklad, kartografické zobrazení, sou�adnicový systém, výškový systém, elipsoid, podklady, copyright mapy (),druh tisku, údaje o papíru aj.), které jsou obvykle umíst�ny pod mapovým rámem (vn�jším) v pravém dolním okraji mapové plochy.

N�kdy se na okraj mapy umis�ují i zna�n� obsáhlé geografické popisy zobrazeného území (nap�. na Vojenské topografické map� GŠ AR 1:200 000). K tomuto ú�elu se však v�tšinou využívá rub mapy.

Klad mapových list� se uvádí v p�ípad� nutnosti rozd�lení, �len�ní mapového díla nebo vícelisté mapy na jednotlivé mapové listy. Zpravidla se prezentuje jako grafické schéma. Ozna�ení jednotlivých mapových list� (nomenklatura) m�že být vytvo�eno p�ísn� ú�elov� (nap�. u turistických map), nebo má konven�ní dlouhodobou praxí zavedený �ád, který je obvykle vztažen k použité sou�adnicové �i zem�pisné síti nap�. u státních mapových d�l, mezinárodní mapy sv�ta). Zvláštní klady mapových list� a jejich nomenklaturu se vynutilo i pro zavedená státní mapová díla jejich p�evedení do digitální podoby (nap�. pro SMO-5, ZABAGED apod.).

Nemá-li mapa okraj (nebo-li vnit�ní mapový rám je totožný s �istým formátem mapové plochy), pak �íkáme, že okraj mapy je na spadávání (na spad). Mimorámové (okrajové) údaje se u takových map a u rámových map v místech s mén� d�ležitým obsahem mohou vkládat i do mapového pole. V n�kterých p�ípadech p�etéká obsah mapy p�es vnit�ní sek�ní rám, resp. do stykového pásu sousedních mapových list�. Takový okraj mapy pak ozna�ujeme jako p�ekrytový.

Mezi vnit�ní a nejvzdálen�jší vn�jší rámovou �áru se umis�ují rámové údaje. Pat�í k nim:

• vyzna�ení �ar sou�adnicových sítí a podrobné d�lení na rámu mapy (nap�. stup�ové nebo minutové),

• sou�adnicové údaje �ar sítí a roh� mapy,


- 93 (117) -

• vým�ra polí zem�pisné sít� na elipsoidu,

• pokra�ování geografických jmen z mapového pole,

• ozna�ení sousedních mapových list�,

• názvy administrativních jednotek,

• údaje vztahující se k objekt�m na sousedních mapových listech (nap�. u komunikací se udává vzdálenost k nejbližšímu sídlu a název tohoto sídla).

Mapové pole je plocha vypln�ná mapovým obsahem a omezená vnit�ní rámovou �árou. Výjime�n� zasahuje kresba mapového obsahu i p�es rámové �áry, resp. vypl�uje celý formát mapy (tzv. mapy „na spadnutí“). Krom� hlavní mapy m�že být v mapovém poli ješt� jedna nebo více vedlejších map �i mapových vý�ez�, fotografií, schémat �i jiných grafických dopl�k�, které jsou do hlavní mapy v�ezan�, a proto jim �íkáme v�ezky.

Obsah mapy tvo�í všechny polohopisné a výškopisné, resp. topografické a tematické prvky mapy, které jsou vyjád�eny mapovými znaky. Na ploše mapy tvo�í její obsah konstruk�ní (matematické) prvky, topografické, resp. tematické prvky a dopl�kové prvky, u topografických map obvykle v souvislosti s jejich obsahem hovo�íme o polohopisu, výškopisu a popisu mapy. Obdobn� lze u tematických map rozlišovat topografický podklad, tematický obsah, popis a dopl�kový obsah.

6.2 Prvky kartografického zobrazení (prvky obsahu mapového pole)

Kartografické znázorn�ní zprost�edkovává obsah mapy, tj. souhrn informací o objektech zobrazených na map�, jejich umíst�ní, vlastnostech, vzájemné závislosti, dynami�nosti aj. Obrácen� pak m�žeme �íci, že obsah mapy zahrnuje všechny objekty, jevy a jejich vztahy, které jsou v map� kartograficky znázorn�ny. Pro vyjád�ení mapového obsahu se používají kartografické vyjad�ovací prost�edky, a to bu� jednotliv�, nebo v r�zných kombinacích. Ú�elná volba a použití kartografických vyjad�ovacích prost�edk� je pak záležitostí metodologie kartografického znázor�ování.

lenitý obsah map je t�eba systematicky rozt�ídit. V mapování se rozlišuje v obsahu map polohopis, výškopis a popis. Toto �len�ní je výhodné z hlediska mapovacího postupu. V kartografii �leníme mapové prvky podle jejich p�vodu, charakteru a významu. V zásad� lze hovo�it o dvou skupinách mapových prvk�, a to o:

• konstruk�ních (matematických) prvcích,

• obsahových prvcích (topografický a tematický obsah).

6.2.1 Konstruk�ní (matematické) prvky

Konstruk�ní prvky nejsou v pravém smyslu slova obsahem mapy. Pro její konstrukci a využití jsou však nezbytné.


- 94 (117) -

Matematické prvky obsahu kartografického díla jsou siln� závislé na zvoleném kartografickém zobrazení. U tematických map se nap�. velmi pe�liv� vybírá mezi zobrazeními plochojevnými (politické mapy) a úhlojevnými (dopravn�naviga�ní mapy).

Matematické prvky tvo�í kostru (konstruk�ní základ) každého kartografického díla. �adíme mezi n�:

a) geodetické základy

b) mapový rám

c) kartografické sít�

d) kartografické zobrazení

e) m��ítko

f) kompozice mapy

Mezi pevné body, které jsou v terénu stabilizované a které pat�í k nejvýznamn�jším geodetickým základ�m kartografického díla, �adíme jak pevné polohové body (Laplaceovy, trigonometrické, polygonové, m��ické), které jsou polohov� ur�eny sou�adnicemi a tvo�í základ p�dorysné kresby, tak pevné výškové body (nivela�ní zna�ky, trigonometrické body s výškovými kótami a polohopisn� nezpochybnitelné výškové kóty), které tvo�í základ výškové orientace na map� (kartografickém díle).

Mapový rám tvo�í vnit�ní rámová �ára (vnit�ní, resp. sek�ní rám) a jedna nebo více vn�jších rámových �ar (vn�jší, resp. okrasný rám). Hlavní ú�elem vnit�ního rámu je vymezit mapové pole. Zpravidla se zobrazuje jednoduchou tenkou �ernou �arou. Ve zvláštních p�ípadech není graficky vyjád�en, ale je ztotožn�n s okrajem mapové plochy (mapa „na spadnutí“, „na spad“)). Vn�jší rám je od vnit�ního odd�lený mezirámovým prostorem. Má p�evážn� zvýraz�ující funkci, ale m�že mít i výhradn� estetickou funkci. Vn�jší rámy n�kterých starých map mají až velmi bohaté ornamentální provedení.

Tvar mapového rámu je nej�ast�ji obdélníkový nebo lichob�žníkový, u map sv�ta i eliptický nebo i jiný podle použitého kartografického zobrazení. Vnit�ní (sek�ní) rám je tvo�en bu� rovnob�žkami s osami kartézského sou�adnicového systému nebo se shoduje s obrazy okrajových poledník� a rovnob�žek, které jsou zobrazeny s ohledem na použité kartografické zobrazení jako �ásti mate-maticky definovaných k�ivek obvykle s velmi malým vyklenutím. Obecn� geografické mapy mívají svislé rámové �áry rovnob�žné s obrazem p�ímkového poledníku procházejícího st�edem mapy a vodorovné rámové �áry na n� kolmé, P�ípady, kdy vzhledem ke zvláštnímu tvaru území není mapa orientována k severu a rámové �áry protínají �áry zem�pisné sít� pod ostrými úhly, jsou pom�rn� �ídké (nap�. u map Japonska).

Kartografické sít� mohou mít r�zný charakter, a s ním související i r�zné ur�ení. Lze je v podstat� rozd�lit na:

• konstruk�ní (sou�adnicové) sít�, mezi n�ž �adíme sít� kilometrové, zem�pisné (geografické),

• orienta�ní,

• zvláštní.


- 95 (117) -

Kilometrová sí� se zakresluje do mapového pole v úplné form� v podob� rovnob�žek s ob�ma osami kartézského sou�adnicového systému s ekvidistancí 1 až n km, nebo jen ve zkrácené podob�, kdy se zakreslují pouze pr�se�íky této sít� se sek�ním rámem (krátké spádovky o délce 2 mm sm�rem do mapového pole) nebo vzájemné pr�se�íky kolmých sm�r� kilometrové sít� v kresb� (k�ížky o velikosti 4 x 4 mm). Odchylka sm�ru kilometrové sít� od sm�ru sít� zem�pisné je udávána tzv. meridiánovou konvergencí, které je u topografických map sou�ástí mimorámových údaj�.

Zem�pisná sí� se zakresluje do mapového pole obdobnými zp�soby jako sí� kilometrová. Konstruuje se graficky z pravoúhlých rovinných sou�adnic pr�se�ík� poledník� a rovnob�žek.

Orienta�ní sí� je pomocná soustava �ar, která d�lí pole mapy na pravidelné plošné útvary (�tverce. obdélníky, lichob�žníky) s alfanumerickým ozna�ením sloupc� a vrstev t�chto útvar� po obvodu mapového rámu (nap�. A-6). Slouží k rychlému nalezení konkrétní lokality na map� (v atlase) na podklad� p�edcházející rejst�íkové informace. Funkci orienta�ní sít� plní velmi �asto i sít� kilometrové a zem�pisné.

Mezi zvláštní sít� lze za�adit nap�. naviga�ní sí�.

6.2.1.1 M��ítko kartografických d�l

Z uživatelského hlediska je jedním z nejvýznamn�jších matematických prvk� kartografických d�l jejich m��ítko. P�edstavuje pom�r zmenšení, nebo-li pom�r nezkreslené délky v kartografickém díle v��i odpovídající délce ve skute�nosti. Vyjad�uje se �íselným pom�rem 1:M, kde m��ítkové �íslo M udává pom�r zmenšení délek (úhly a tvar zmenšovaného p�edm�tu se bu� nem�ní, nebo podléhají jiným zákonitostem zkreslení). S ohledem na vliv délkového zkreslení mA, ke kterému dochází p�i zobrazování referen�ní plochy Zem� (elipsoid, koule) na referen�ní plochu mapy (rovina) platí pom�r 1:M p�esn� pouze v délkov� nezkreslených místech mapy (nap�. pouze v dotykových polednících, resp. rovnob�žkách). Všude jinde na mapové ploše platí místní m��ítko, dané hodnotou mA : M, která je obecn� závislá nejen na poloze zájmové délky, ale i jejím azimutu A. Místní m��ítko se v map� m�ní spojit� a ur�ujeme je výpo�tem, �i z pr�b�hu izolinií stejného délkového zkreslení (tzv. ekvideformát).

M��ítko pat�í spolu s mapovým polem, názvem, legendou a tiráží k základním kompozi�ním prvk�m každé, tedy i tematické mapy. M��ítko mapy je pod�ízeno ú�elu a tematickému zam��ení kartografického díla. Ovliv�uje podrobnost a p�esnost znázorn�ní prvk� obsahu a možnosti �ešení úloh na mapách. Je spojeno s formátem mapy a kartografickým zobrazením a tím vlastn� ur�uje plošný rozsah území kartograficky znázorn�ného na jednom mapovém listu. Je hlavním ukazatelem stupn� podrobnosti vyjád�ení geografických prvk� a jev�.

M��ítko se vyzna�uje na mapách obvykle na jejím jižním, obecn�ji lépe na dolním, okraji, obvykle �íseln�, ale i graficky a �asto obojím zp�sobem, nebo i slovn�. Grafické m��ítko se vyjad�uje pomocí délkové stupnice, jejíž délky v m��ítku mapy odpovídají �íselným hodnotám t�chto délek ve skute�nosti. S ohledem na uživatelskou pohodu je žádoucí, aby bylo m��ítkové �íslo co nejjednodušší tak, aby umož�ovalo rychlý p�epo�et v map� ode�tených


- 96 (117) -

vzdáleností (ploch) na skute�né vzdálenosti (plochy). B�žná m��ítko, samoz�ejm� s uvážením národních specifik v metrologii, toto pravidlo v�tšinou ctí. Výrazný nástup digitálních technologií se však nep�ízniv� odrazil i v �astém používání nezaokrouhlených m��ítkových �ísel, které mají navodit prostorovou p�esnost prezentovaného kartografického díla. Nap�. ve Švýcarsku se objevily mapy v m��ítkách 1:303 000 - turistická a silni�ní mapa firmy Schad and Frey AG, 1:37 500 - Mapa ochrany a využití krajiny firmy Anderhub Kartographie AG aj.

Chybí-li m��ítko, je to vážný kartografický nedostatek, který znemož�uje plné využití kartografického díla.

Tabulka 6-1 B�žná m��ítka v r�zných soustavách

Soustava P�íklad m��ítka Poznámka

1:10 000 p�ticentimetrová mapa, tj. 5 cm = 1 km 1:50 000 dvoucentimetrová mapa, tj. 2 cm = 1 km Metrická 1:75 000 1000 krok� = 1 cm 1:20 000 1:40 000 Francouzská 1:80 000 jako náhrada starší mapy 1:86 400, tj. 1 �árka =

100 toises 1:63 360 tzv. jednomílová neboli jednopalcová mapa, tj. 1´

= 1 angl. míle 1:126 720 dvoumílová neboli p�lpalcová mapa 1:253 440 �ty�mílová neboli �tvrtpalcová mapa

Anglická

1:633 600 desetimílová mapa 1:62 500 1:125 000 1:250 000

vesm�s dekadicky zaokrouhlená anglická m��ítka Americká

1:24 000 1:48 000 atd. 1:42 000 jednoverstovka, tj. 1 versta = 1 palec 1:84 000 dvouverstovka, tj. 2 versty = 1 palec Stará ruská 1:504 000 dvanáctiverstovka atd. 1:2 880 40 sáh� = 1 palec 1:144 000 1 poštovní míle = 2 palce

Stará rakouská

1:288 000 1 poštovní míle = 1 palec

ím je m��ítko mapy v�tší, tím je t�eba v�tší kreslící plochy pro znázorn�ní ur�itého prostoru. V�tší území se proto zobrazují po �ástech v dílech. Tyto �ásti se nazývají mapové (sek�ní) listy. Listy v�tšiny map vznikají rozd�lením pr�m�tu zobrazované plochy myšlenými �arami sít� pravoúhlých (nap�. katastrální mapy, SMO-5) nebo zem�pisných sou�adnic (nap�. vojenské topografické mapy GŠ AR). Sí� sek�ních rám� však m�že mít i velmi obecný tvar (nap�. Základní mapy R). Pro mapy velkých m��ítek jsou typické mapy tra�ové (honové), na Slovensku obdobn� mapy komasa�ní a na Hlu�ínsku v souvislosti s pruským katastrem tzv. Flurkarte. Zobrazovaly nej�ast�ji místní trati (mapy p�íložné) a vyhotovovaly se vždy ve v�tším m��ítku než mapy základní. Zam��enou plochu omezoval omezníkovaný obvod místní trati nebo


- 97 (117) -

hranic pozemk� v místní trati. Ostr�vkovité mapy pro územní celek jedné obce jsou p�ízna�né pro katastrální mapy, které jsou pokreslené jen k obecní hranici. Území sousední obce se nezobrazuje a na okrajových listech katastrálního území se tak vytvá�í prázdný prostor.

V praxi se �asto objevují takové požadavky, které se nedají na mapách konstantního m��ítka uspokojiv� vyjád�it. Potom p�ichází na �adu použití tzv. prom�nlivého m��ítka, které je typické pro tzv. anamorfní mapy. Zm�na mapového m��ítka na jednom listu takové mapy m�že být použita pro:

1. zvýrazn�ní nejd�ležit�jších prvk� obsahu mapy,

2. vyjád�ení prostorového rozmíst�ní a prostorových vazeb znázor�ovaného tématu,

3. analýzu r�zných geografických jev� a charakteristik.

Nejvíce rozší�ené jsou modely prvního typu, vyvinuté pro zvýrazn�ní obsahu. Charakteristiky, které uživatele mapy zajímají nejvíce, jsou znázorn�ny nejv�rn�ji a nejpodrobn�ji, ostatní obsah má druho�adý význam. Tato mapa potom poskytuje, za použití vhodných grafických metod (kontrast, hierarchizace), efektivn�jší využití v map� obsažených informací a zlepšuje její �itelnost. Nem�lo by tak docházet ke špatným interpretacím prostorových uspo�ádání d�ležitých prvk� obsahu na celé ploše mapy. P�íklady takových použitelných model� lze nalézt už v historických kartografických dílech (nap�. Peutingerova „Itineraria picta“ z 16.století, podle níž se po�ítaly dopravní náklady �i plán Moskvy z roku 1611), v sou�asné dob� se prom�nlivých m��ítek používá p�i konstrukcích orienta�ních plán� m�st.

Modely druhého typu využívají toho, že každý �tená� �te mapy ze dvou vzdáleností. Nejprve z v�tší vzdálenosti p�e�te kompozici mapy (kompozi�ní prvky napoví nápl� mapy, název prozradí p�esné vymezení tématu mapy atd.) a dále p�e�te ur�ující prostorové vazby prvk� obsahu mapy. Detaily obsahu se �tou z podstatn� v�tší blízkosti jako b�žný text. P�i zjiš�ování kvantitativních informací u tohoto typu map má základní význam p�ímé vizuální porovnávání velikosti ploch znázorn�ných oblastí. Tyto plochy jsou p�ímo úm�rné nap�. po�tu voli��, populaci v produktivním �i d�chodovém v�ku, zastoupení jednotlivých národnostních menšin, náboženských skupin atd. Úloha mapového „pozadí“ je zna�n� oslabena, znázorn�no bývá �asto jen správní st�edisko dané oblasti. Uživatel tak už z onoho prvního pohledu na mapu získá okamžitou informaci o rozší�ení sledovaného tématu. Tyto mapy jsou �asto používány v hromadných sd�lovacích prost�edcích (schémata sítí hromadné dopravy).

T�etí typ model� s prom�nlivým m��ítkem slouží k analýze nejr�zn�jších fyzicko geografických nebo socioekonomických jev� zjišt�ných pozorováním, m��ením nebo statistickým šet�ením (nap�. teplota vzduchu, náboženské vyznání) nebo poznatk� získanými r�znými v�deckými postupy - analýzou, syntézou, modelováním (nap�. dopravní dostupnost, eroze p�dy). Práv� mapy �asových vzdáleností jsou �astou aplikací tohoto typu modelu. Nap�. p�i studiu dopravní situace v N�mecku se za použití vhodné kartografické metody poda�ilo prezentovat tu skute�nost, že m�sto Mnichov je relativn� blíž ostatním velkým m�st�m v okolních státech p�i zohledn�ní �asové dostupnosti, než by se mohlo zdát p�i odm��ování vzdáleností na mapách s konstantním m��ítkem.


- 98 (117) -

V poslední dob� se �asto objevuje myšlenka použití tzv. dynamického m��ítka. Podstatou je ur�ení tzv. �ídící funkce, která definuje vztah mezi p�vodními sou�adnicemi bodu mapového podkladu a novými sou�adnicemi bodu na map� prom�nlivého m��ítka. P�echod z jednoho m��ítka do druhého je v rámci celého zobrazovaného území plynulý, nedochází k žádným nespojitostem. To je vlastnost, která odlišuje dynamické m��ítko od prom�nlivého, které se v mapách m�ní skokovým zp�sobem.

Produkty digitální kartografie a GIS by m�ly obsahovat tzv. interaktivní m��ítko schopné zm�ny p�i každé operaci s mapou.

6.2.1.2 Kompozice mapy

Kompozicí mapy rozumíme umíst�ní mapového obrazu a doprovodných grafických i textových informací v��i mapovému rámu. Grafický rozvrh umíst�ní obrys� všech �ástí mapy (hlavní mapy, vedlejších map, okrajových ná�rt�, diagram�, text� a jiných dopl�k�, ale i mapového rámu) v rámci mapové plochy (formátu mapy, mapového listi �i atlasové stránky) ozna�ujeme jako maketa mapy (podle staršího ozna�ení zrcadlo mapy).

6.2.2 Obsahové prvky mapy

6.2.2.1 Topografický obsah

Topografický obsah tvo�í prvky, které se vyvážen� znázor�ují v topografických a obecn� geografických mapách. Jedná se o prvky fyzickogeografické (p�írodov�dné) a prvky socioekonomické (spole�enskov�dní). Nedílnou sou�ástí každé mapy jsou dopl�kové prvky.

Fyzickogeografické (p�írodov�dné) prvky zahrnují:

a) reliéf terénu (tj. pr�b�h zemského povrchu), který p�edstavuje plochu nezm��itelné složitosti. Proto se ú�elov� schematizuje a nahrazuje tzv. topografickou plochou, která je jako tzv. t�etí rozm�r mapy p�evád�ná vhodnými kartografickými prost�edky do mapy. V mapách menších m��ítek hovo�íme spíše o orografii (horopisu).

b) vodstvo, pod nímž rozumíme jak všechny formy vodstva tekoucího (vodní toky) i se zpomaleným ob�hem (jezera, rybníky, bažiny), tak v��ný sníh a led (ledovce) a koryta efemerních tok� (vádí). S vodstvem souvisí i hydrotechnická za�ízení (p�ehrady, jezy, hráze aj.)

c) p�dní porosty, které charakterizují sch�dnost zemského povrchu a jeho využití.

Socioekonomické (spole�enskov�dní) prvky jsou produktem spole�nosti žijící na zemském povrchu. Zahrnujeme mezi n�:

a) hranice, a to jak hranice administrativní (státní, nižších správních jednotek), tak hranice majetkové.

b) sídla, která pat�í mezi ur�ující prvky kartografického díla, nebo� jsou vázány celou �adou komunika�ních sítí (cesty, železnice, energetické sít� aj.).

c) dopravní (komunika�ní) sí�, která je specifikovaná pozemními spoji (silnice, železnice, lanovky aj.), vodními spoji (námo�ní, �í�ní doprava),


- 99 (117) -

vzdušnými spoji (letecká doprava) a zvláštními spoji (produktovody, telekomunikace aj.). Telekomunika�ní sí� a podzemní energetické rozvody a produktovody bývají obvykle obsahem map speciálních (Technická mapa m�st, inventární mapa inženýrských sítí aj.).

Dopl�kové (resp. pomocné) prvky vhodn� dopl�ují topografický, resp. tematický obsah mapy a usnad�ují jeho využití. Dopl�kové prvky obsahu mapy tvo�í:

a) geografické názvosloví, které je podle významu pojmenovávaného objektu stanoveno bu� zákony a ú�edními výnosy vysoké právní síly (názvy stát� a správních území) nebo ú�edn� autorizovanými seznamy, resp. lexikony (místní názvosloví). Pomístní názvy hor, �ek, historických území apod. p�ebírají obvykle dikci místní tradice ovšem poté, co p�íslušný název kodifikuje autorizovaná Názvoslovná komise (t.�. p�i ÚZK).

b) kóty

• absolutní, ozna�ující nadmo�skou výšku

• relativní, ozna�ující p�evýšení um�lých i p�irozených tvar� nad okolním terénem (strže, hráze, náspy, zá�ezy aj.)

• rozm�rové (plochy rybník�, ší�ky silnic, výšky most� aj.)

c) druhové ozna�ení, které tvo�í obvykle alfanumerický znak pro ozna�ení druhu povrchu (nap�. druh vozovky)

Mezi dopl�kové prvky jsou dále �azeny i výše zmín�né rámové a mimorámové údaje.

Z hlediska metod topografického mapování se topografický obsah mapového pole d�lí na:

• výškopis,

• polohopis,

• popis.

Výškopis ukazuje vertikální uspo�ádání zemského povrchu, polohopis znázor�uje horizontální uspo�ádání ostatních prvk� a popis mapy tvo�í soubor všech slov, zkratek a �ísel v map�.

6.2.2.2 Tematický obsah

Tematický obsah mapy tvo�í jeden nebo více prvk�, jimiž mohou být libovolné p�írodní nebo spole�enské objekty a jevy z nejr�zn�jších v�dních obor�, stejn� jako výsledky myšlení. Tematický obsah hraje hlavní roli v tematických mapách, kde je topografický obsah siln� redukován a potla�en. Hranice mezi topografickým a tematickým obsahem není stálá ani ostrá. N�kdy tvo�í tematický obsah práv� n�který z prvk� topografického obsahu, který je znázorn�n výrazn�ji a podrobn�ji než ostatní. Výrazn� tematický charakter m�že mít i popis mapy.


- 100 (117) -

7 Záv�r

7.1 Shrnutí

Kartografie pat�í mezi v�dní disciplíny, jejíž výsledky a metody práce si p�isvojuje široké spektrum dalších v�dních disciplín p�írodov�dného, politicko-ekonomického, technického, filosofického aj. charakteru. Pat�í mezi takové lidské �innosti, kterým „zdánliv�“ rozumí každý. Zdánliv� - �asto jen do chvíle, kdy je t�eba se podle mapy orientovat v krajin�, nebo identifikovat na ní nap�. vlastní nemovitosti. P�edložený text:

• seznamuje jeho �tená�e se základními termíny kartografie jako v�dní disciplíny,

• klasifikuje kartografická díla podle r�zných kritérií,

• podává jednoduchý a stru�ný náhled do problematiky geometrické podstaty kartografických d�l,

• definuje jednotlivé prvky obsahu kartografických d�l a

• p�edkládá obsáhlý soubor literárních zdroj�, který je spole�ný pro všechny moduly p�edm�tu GE18.

Prostudováním textu tohoto modulu otevíráme pouze brány do studia kartografie. Další postup vede p�es studium literatury a archivních mapových materiál�, ale snad i p�es studium dalších p�edložených model�, jež jsou sou�ástí stávající nabídky studijní opory pro p�edm�t GE18. Text vychází z dlouholeté p�ednáškové �innosti v daném oboru a p�esto si neklade nároky na úplnost a bezchybnost. V dalším období se p�edpokládá jeho pr�b�žná aktualizace.

7.2 Studijní prameny

7.2.1 Seznam použité literatury

7.2.1.1 Publikace

[1] Atlas krajiny Slovenskej republiky. Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky Bratislava, Slovenská agentúra životného prostredia Banská Bystrica, 1. vyd., Esprit, spol. s r. o., Banská Štiavnica, 2002, 344 str.

[2] Beneš,J.: Soupis historických geologických map z území �R do roku 1918. GÚ, Praha 1996, 90 str. a p�íl.

[3] Black,J.: Obrazy sv�ta (Historie mapy). 1. vyd., Edice Universum, Euromedia Group, k.s., Praha 2005, 176 str.

[4] Císa�,J.-Boguszak,F.-Jane�ek,J.: Mapování. Kartografické nakladatelství, Praha 1970, 496 str.

[5] adová,A.: Kartografické pom�cky - mapy pro nevidomé. Diplomová práce, P�írodov�decká fakulta MU Brno, Brno, 2002, 99 str. + p�ílohy

Záv�r

- 101 (117) -

[6] apek,R.-Mikšovský,M.-Mucha,L.: Geografická kartografie. SPN,

[7] Demek,J.-Novák,V.(eds.): Neživá p�íroda. Vlastiv�da moravská – Zem� a lid. Nová �ada, sv. 1, Brno, Musejní a vlastiv�dná spole�nost v Brn�, 1992, 242 str. Praha 1992

[8] Garajevskaja,L.C.: Kartografija. Geodezizdat, Moskva 1955, 411 str.

[9] Grim,T.: Vývoj slezské kartografie do po�átku 18. století. Autoreferát diserta�ní práce, P�írodov�decká fakulta MU v Brn�, Hradec nad Moravicí, 2005, 12 str.

[10] Hánek,P.: 250 století zem�m��ictví (data z d�jin oboru). Knihovna Zem�m��i�e, sv. I (dotisk), Praha, Klaudyán Praha spol. s r.o. 2001, 72 str.

[11] Hanzlová,M.: Program pro transformaci sou�adnic mezi sou�adnicovými systémy platnými na území �R. Diplomová práce, VŠB-TU, obor GIS, http://gis.vsb.cz/GIS2002/Publikace/Sborniky/GISacek/GISacek_2001/sbornik/Hanzlova/Hanzlova.htm (2.9.2005)

[12] Hojovec,V.-Daniš,M.-Hájek,M.-Veverka,B.: Kartografie. 1. vyd., Praha, GKP 1987, 660 str. + p�íl.

[13] Huml,M.-Buchar,P.-Mikšovský,M.-Veverka,B.: Mapování a kartografie. Praha, Vydavatelství VUT 2001, 212 str.

[14] Hanzl,V.: Matematická kartografie. U�ební texty vysokých škol, FAST VUT Brno, Cerm, s.r.o. Brno 1997, 55 str.

[15] Hybášek,J.: Topografická a tematická kartografie. U�ební texty VUT, FAST, Brno, CERM 1993, 84 str.

[16] Kaden, H.W.: Kartographie. Leipzig, Fachbuchverlag 1955, 204 str. + 31 p�íl.

[17] Klíma,J.: Prozatímní topografické mapy �SR 1:50 000, 1:100 000, 1:200 000. Vojenský topografický obzor, 3-4/1957, str. 213 - 247

[18] kol.: Slovník geodetického a kartografického názvosloví. Kartografie. Edice VÚGTK Zdiby, 1984, 249 str.

[19] kol.: Slovník geodetického a kartografického názvosloví. Evidence nemovitostí. Edice VÚGTK Zdiby, 1977, 55 str.

[20] kol.: Terminologický slovník geodézie, kartografie a katastra.ÚGKK a ÚZK, Bratislava 1998, 543 str.

[21] kol.: Mapová produkce GeoSL A�R. MNO, Geografická služba AR, 2005, 44 str.

[22] Kova�ík,J. - Dvo�ák,K.: Kartografie. SNTL, Praha 1964, 384 str. + 27 p�íl.

[23] Kudrnovská,O.: První �eské výškopisné mapy Karla Ko�istky. VZÚ Praha 1974, 52 str. + 4 mapové p�ílohy


- 102 (117) -

[24] Kudrnovská,O.: Morfometrické metody a jejich aplikace p�i fyzickogeografické regializaci. eskoslovenská akademie v�d, Geografický ústav Brno, Brno, 1975, 288 str.

[25] Kucha�,K.: P�ehled kartografie. P�ehledy v�d�ní, sv. 1, v�dní obor II, �ada B, 1. vydání, Praha, nakladatelství Kropá� a Kucharský 1946, 175 str.

[26] Kucha�,K.: Základy kartografie. Praha, NSAV 1953, 190 str.,

[27] Kucha�,K.: Naše mapy odedávna do dneška. 1. vydání, NSAV, Praha 1958, 129 str.

[28] Kuska,F.: Kartometria. Slovenské vydavatelstvo technickej literatury, Bratislava 1956, 148 str.

[29] Liodt,G. N.: Nauka o mapách. NSAV, Praha 1954, 400 str.

[30] Malý,J.: The Czech Republic - a new state on the map of Europe. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Geogr. - Geolog., XXXIII, Volume 118, 1994

[31] Marša,J.: Využití družicových technologií pro geografické zabezpe�ení Armády �eské republiky. Diserta�ní práce, Univerzita obrany, Fakulta vojenských technologií, Katedra vojenských informací o území, Brno, 2004, 99 str. + p�íl.

[32] Maršík,Z.: D�jiny zem�m��ictví. U�ební texty vysokých škol, FAST VUT Brno, Cerm, s.r.o. Brno 1998, 109 str.

[33] Miklós,L.: Atlas krajiny Slovenskej republiky – nové možnosti kartografickej prezentácie. Geodetický a kartografický obzor, ro�. 49/91, �. 7-8, 2003, str. 137-141

[34] Miklošík,F.: Státní mapová díla �eské republiky. Skripta VA Brno, 1997, 110 str.

[35] Novák,V. (ed.): Karel Ko�istka a jeho rodná obec B�ezová nad Svitavou. MNV B�ezová nad Svitavou 1976, 31 str.

[36] Novák,V.-Murdych,Z.: Kartografie a topografie. Praha, SPN 1988, 320 str.

[37] Pažourek,J.-Reška,J.-Busta,J.: Mapování. U�ební texty vysokých škol, FAST VUT Brno, Nakladatelství VUT, Brno, 1992, 213 str.

[38] Pažourek,J.-Reška,J.: Mapování. Návody ke cvi�ení I. díl. U�ební texty vysokých škol, FAST VUT Brno, VUT Brno, 1990, 160 str.

[39] Plánka,L.: Vývoj sv�tové a �eské kartografie. U�ební texty vysokých škol, Akademické nakladatelství, s.r.o., Brno, 125 str.

[40] Podobedov,N.C.: Topografi�eskoje kartografirovanije. GEODEZIZDAT - Vydavatelství geodetické literatury, Moskva 1962, 264 str.

[41] Pravda,J: Mapový jazyk. Univerzita Komenského, Bratislava, Vydavatelství UK 1997, 88 str.

Záv�r

- 103 (117) -

[42] Pravda,J.: Stru�ný lexikón kartografie. Geographia Slovaca, 17/2001, GÚ SAV, Bratislava, 324 str.

[43] Pravda,J.: Koncep�né a kartografické aspekty Atlasu krajiny Slovenskej republiky. Kartografické listy, 11, Ro�enka Kartografické spole�nosti Slovenskej republiky, 2003, str. 85 -94

[44] Roubík,F.: Soupis map �eských zemí. Sv. 1, Praha, Státní nakladatelství u�ebnic 1951, 307 str. + p�íl.

[45] Roubík,F.: Soupis map �eských zemí. Sv. 2, Praha, NSAV 1955, 308 str. + p�íl.

[46] Semotanová,E.: Mapy �ech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Libri 2001, 264 stran.

[47] Sovjáková,E.: Autorskoprávní ochrana geografické informace podruhé. GEOinfo, �. 2, 2001

[48] Srnka,E.: Matematická kartografie. Brno, VAAZ 1986, 302 str.

[49] Stöckl,P.: �esko do dlan�. National Geographic - esko, �ervenec 2005, str. 6 - 9

[50] Š�tti,J.: Geodézia. Alfa, Bratislava, 368 str.

[51] Štván,J.: O pozemkovém katastru na Hlu�ínsku. Zem�m��ický v�stník 1932, od str. 81

[52] Štván,A.: Geodetické základy katastrálních map platných v �SR. Podle p�ednášek vydala Vysoká škola technická Dr. E.Beneše v Brn�, Brno 1947, 74 str. a p�ílohy

[53] Štorkán,F.: Kartografické tabulky pro nové mapy 1:100 000, 1:50 000, 1:25 000 a 1:10 000. SNTL, Praha, 1956, 72 str. a p�íloha.

[54] Uhrová,H.: Morfometrické podklady pro tématické mapy. Diplomová práce, Ústav geodézie, Fakulta stavební VUT v Brn�, Brno 2003, 46 str. + 13 p�íloh

[55] Veverka,B.: Topografická a tematická kartografie. ES VUT, Praha 1995, 202 str

[56] Veverka,B.: Topografická a tematická kartografie. ES VUT, Praha 1997, 203 str.

[57] Veverka, B. et. al.: Kartografické standardy NATO. Geodetický a kartografický obzor, 45/87, 1999, �.7-8, str. 140 – 147

[58] Veverka,B., echurová,M.: Georeferencování map II. a III. vojenského mapování. Kartografické listy, �. 11, Kartografická spole�nost Slovenskej republiky, Bratislava, 2003, str. 103-113

[59] Veverka, B.: Sou�adnicové transformace v GISech a digitální kartografii. http://hobbes.fav.zcu.cz/gis/akce/14_kartograficka_konference/sbornik/veverka/veverka-referat.htm (2.9.2005)

[60] UNIVERSUM - Všeobecná encyklopedie. Odeon, Praha, 2002, 4 sv.

[61] Všeobecná encyklopedie. Diderot, Praha, 1999, 8 sv.


- 104 (117) -

[62] Akademický slovní cizích slov. Academia, Praha, 1998, 834 str.

7.2.1.2 Instrukce, metodické pokyny, návody a p�edpisy

[63] Návod, jak vykonávati katastrální m��ické práce pro obnovení pozemkového katastru novým katastrálním �ízením (Instrukce A pro katastrální m��ické práce). Ministerstvo financí, Praha 1940, 299 str.

[64] Obrazce, tabulky a p�ílohy k Instrukci A. Správa geodézie a kartografie na Slovensku jako dotisk vydání ministerstva financí v Praze v roce 1940, Geodetický, topografický a kartografický ústav, Bratislava 1956, 305 str.

[65] Návod, jak vykonávati katastrální m��ické práce pro vedení pozemkového katastru (Instrukce B pro katastrální m��ické práce). Ministerstvo financí, Praha 1933, 129 str. + 40 grafických p�íloh a 18 tabulek

[66] Bilder, Tafeln und Anlagen zur Anleitung, wie Katastervermessungsarbeiten für die Erneuerung des Grundkatasters durch ein neues Katasterverfahren auszuführen sind (zur Unterweisung A für Katastervermessungsarbeiten). Ministerstvo financí, Praha 1941, 335 str.

Základní mapy

[67] Sm�rnice pro tvorbu základní mapy 1:10 000, eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1970, 10 str.)

[68] Návod pro tvorbu základní mapy �SSR 1:10 000., eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1970, 1. díl (27 str.) a 2. díl (34 str.)

[69] Metodický návod pro tvorbu a vydávání Základní mapy �SSR 1:10 000 (984 221 MN-1/85), ÚGK Praha, 1985, 27 str. a p�íl.

[70] Návod pro tvorbu základní mapy �SSR, eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha, 1971, 34 str.

[71] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy �SSR 1:25 000 (984 614 I-1/89). ÚGK. 10 str. a P�ílohy (Seznam mapových zna�ek, Vzorový list), Praha, 1989

[72] Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy �SSR 1:25 000 (984 614 MN-1/89), ÚGK Praha, 1989, 29 str. + p�íl.


[74] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy �SSR 1:50 000 (984 614 I-2/85). ÚGK, Praha 1986, 11 str. a Seznam mapových zna�ek a Vzorový list mapy

[75] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Mapy okres� �SR 1:100 000 (984615 I-5/86. ÚGK, Praha 1987, 11 str.

[76] Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Mapy okres� �SR 1:100 000 (984615 MN-5/86. ÚGK, Praha 1987, 18 str. + p�ílohy

Záv�r

- 105 (117) -

[77] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Mapy kraj� �SR 1:200 000 (984615 I-3/86. ÚGK, Praha 1987, x str. + p�ílohy (Seznam mapových zna�ek, Vzorový list)

[78] Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Mapy kraj� �SR 1:200 000 (984615 MN-3/86. ÚGK, Praha 1987, 17 str. + p�ílohy

[79] Klí� smluvených zna�ek (Základní mapa 1:50 000, Základní mapa SSR 1:200 000), eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1971

[80] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy �SSR 1:100 000 (984 614 I-4/87) ze dne 12.11.1987, ÚGK, Praha 1988, 11 str. a Seznam mapových zna�ek a Vzorový list mapy


[82] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy �SFR 1:200 000 (984 614 I-5/90). ÚGK, Praha 1990, 10 str. a Seznam mapových zna�ek a Vzorový list mapy

[83] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání kartografických d�l pro ve�ejnost (984 600 I-3/88). ÚGK, Praha 1988, 14 str.

[84] Instrukce pro standardizaci barev map pro hospodá�skou pot�ebu (735 241 I/89). ÚGK, Praha 1989, 7 str. + p�íl.

Vojenské topografické mapy

[85] Topo-IV-4 „Smluvené zna�ky, vzorky písma a zkratky topografických map m��ítek 1:25 000, 1:50 000 a 1:100 000. MNO, 1954, 75 str. a 3 p�ílohy.

[86] Instrukce pro mapování v m��ítkách 1:10 000 a 1:5000. 1. díl - Všeobecná �ást a tacheometrická m��ení (topografická instrukce). Úst�ední správa geodesie a kartografie, Praha, 1957, 92 str.

[87] Instrukce pro mapování v m��ítkách 1:10 000 a 1:5000. 2. díl - M��ické a vyhodnocovací práce (fotogrammetrická instrukce). Úst�ední správa geodesie a kartografie, Praha, 1959, 116 str.

[88] Dopl�ky a zm�ny ke smluveným zna�kám topografických map m��ítek 1:25 000, 1:50 000 a 1:100 000 (Topo-IV-4 z r. 1954). MNO, 1961, 6 str.

[89] Instrukce pro mapování v m��ítkách 1:10 000 a 1:5000. 3. díl - Kartografické a reproduk�ní práce, tisk mapy (kartografická instrukce). Úst�ední správa geodesie a kartografie, Praha, 1964, 80 str.

[90] Metodický návod pro tvorbu a obnovu tiskových podklad� topografické mapy 1:25 000 (984 619 MN-3/88), eský ú�ad geodetický a kartografický a Federální ministerstvo národní obrany, Praha, 1988, 29 str.

Státní mapy

[91] Sm�rnice pro opakovaná vydání státní mapy 1:5000 odvozené (�. 3115/1970/2) a technologický postup pro opakovaná vydání státní


- 106 (117) -

mapy 1:5000-odvozené (�. 3965/1970-2). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1970, 14 + 10 str. a p�ílohy.

[92] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Státní mapy 1:5000 - odvozené (�. 98461108 I/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1983, 13 str. a p�ílohy (Seznam mapových zna�ek a vzorové listy pro jednotlivé varianty).

[93] Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Státní mapy 1:5000 - odvozené (�. 984612 MN- 1/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1984, 31 str. a p�íloha

[94] Metodický návod pro tvorbu, obnovu a vydávání Státní mapy 1:5000 - odvozené, Dodatek �. 2/88 (�. 984612 MN- 1/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 6 str.

[95] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Státní mapy 1:5000 - odvozené (�. 984612 I/91). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1992, 10 str. a p�ílohy

Základní mapy velkého m��ítka

[96] Sm�rnice pro tvorbu Základní mapy �SSR velkého m��ítka (�. 984 210 S/81). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1981, 15 str.

[97] Sm�rnice pro tvorbu Základní mapy �SSR velkého m��ítka (�. 984 210 S/81). Dodatek �íslo 1/86. eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1986, 3 str.

[98] Sm�rnice pro tvorbu Základní mapy �SSR velkého m��ítka (�. 984 210 S/81). Dodatek �íslo 2/88. eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 5 str.

[99] Metodický návod pro tvorbu Základní mapy �SSR velkého m��ítka (�. 984 210 MN- 1/82). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1982, 36 str. a p�íl.

[100] Metodický návod pro tvorbu Základní mapy �SSR velkého m��ítka. Dodatek �íslo 1/85 (�. 984 210 MN- 1/82). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1985, 7 str.

[101] Metodický návod pro tvorbu Základní mapy �SSR velkého m��ítka. P�ílohy. Dodatek �íslo 2/88 (�. 984 210 MN- 1/82). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 3 str.

[102] Metodický návod pro tvorbu Základní mapy �SSR velkého m��ítka ve zn�ní dodatku �. 1/85 a dodatku �. 2/88 (�. 984 210 MN- 1/82). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 39 str.

[103] Technologický postup pro tvorbu Základní mapy �SSR velkého m��ítka p�epracováním p�vodní mapy (�. 984 210 TP- 5/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1983, 22 str.

[104] Technologický postup pro tvorbu Základní mapy �SSR velkého m��ítka p�epracováním p�vodní mapy ve zn�ní dodatku �. 1/88 (�. 984 210 TP- 5/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1988, 30 str.

Záv�r

- 107 (117) -

[105] Technologický postup pro vyhotovení m��ického originálu Základní mapy �SFR velkého m��ítka a pro výpo�et vým�r (�. 984 210 TP- 4/89). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1992,4 str.

[106] Technologický postup pro tvorbu Základní mapy �SFR velkého m��ítka p�epracováním p�vodní mapy. Dodatek �. 2/91 (�. 984 210 TP- 5/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1992, 4 str.

[107] Metodický návod pro tvorbu technické mapy m�sta (�. 984 232 MN- 2/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1983, 24 str. + p�ílohy

[108] Metodický návod pro tvorbu technické mapy m�sta. Dodatek �íslo 1/85 (�. 984 232 MN- 2/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1985, 3 str. + p�íloha

[109] Metodický návod pro tvorbu technické mapy m�sta. Dodatek �íslo 2/89 (�. 984 232 MN- 2/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1989, 6 str.

[110] Metodický návod pro tvorbu základní mapy závodu. Dodatek �íslo 1/85 (�. 984 232 MN- 1/83). eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha 1985, 3 str. + p�íloha

[111] P�edpis pro základní mapu dálnice (ú�innost od 1.1.1980). Federální ministerstvo dopravy, NADAS, Praha , 21 str.

[112] P�edpis pro Jednotnou železni�ní mapu stanic a tratí (ú�innost od 1.7.1987). Federální ministerstvo dopravy, NADAS, Praha , 29 str.

Obecné

[113] Katalog map pro hospodá�skou výstavbu. 1. vyd., ÚGK, Praha, 1986, 50 str.

[114] Na�ízení vlády �. 116/1995 Sb. ze dne 19.4.1995, kterým se stanoví geodetické referen�ní systémy, státní mapová díla závazná na celém území státu a zásady jejich používání. Sbírka zákon� �. 116/1995, str. 1627 – 1628.

[115] Na�ízení vlády �. 430/2006 Sb. ze dne 16.8.2006, o stanovení geodetických referen�ních systém� a státních mapových d�l závazných na území státu a zásadách jejich používání. Sbírka zákon� �. 430/2006, str. 5970 – 5973.

THM

[116] Instrukce pro technickohospodá�ské mapování v m��ítkách 1:500, 1:1000, 1:2000 a 1:5000 (prozatímní vydání). Úst�ední správa geodezie a kartografie, Praha 1961, 118 str.

[117] Technologický postup pro vyhotovení technickohospodá�ské mapy m��ítka 1:5000 - odvozené. eský ú�ad geodetický a kartografický, Praha, 1971, 12 str.


- 108 (117) -

7.2.1.3 Zákony a vyhlášky

[118] �SN 73 0120 Zna�ky základních technickohospodá�ských map (schváleno 15.12.1966, ú�innost od 1.4.1968). Vydavatelství Ú�adu pro normalizaci a m��ení, Praha 1966, 54 str.

[119] �SN 73 0122 Zna�ky ú�elových map a plán� ve stavebnictví (schváleno 15.12.1966, ú�innost od 1.4.1968), Vydavatelství Ú�adu pro normalizaci a m��ení, Praha 1966, 39 str.

[120] �SN 73 0402 Názvosloví mapování (schváleno 29.10.1975). Vydavatelství ú�adu pro normalizaci a m��ení, Praha 1977, 43 str.

[121] �SN 73 0403 Názvoslovie evidencie nehnutelnosti (schváleno 15.6.1976, ú�innost od 1.1.1978). Vydavatelství ú�adu pro normalizaci a m��ení, Praha 1987, 43 str.

[122] �SN 73 0406 Názvoslovie kartografie (schváleno 19.6.1984, ú�innost od 1.1.1986). Vydavatelství ú�adu pro normalizaci a m��ení, Praha 1985, 36 str.

[123] �SN 01 3410 Mapy velkých m��ítek. Základní ustanovení (schváleno 18.9.1978). Vydavatelství ú�adu pro normalizaci a m��ení, Praha 1979, 18 str.

[124] �SN 01 3411 Mapy velkých m��ítek. Kreslení a zna�ky (schváleno 18.9.1978). Vydavatelství ú�adu pro normalizaci a m��ení, Praha 1980, 104 str. + p�ílohy

7.2.2 Seznam dopl�kové studijní literatury

7.2.2.1 Publikace

[125] Arnberger,E.: Handbuch der thematischen Kartographie. Franz Deuticke, Wien 1966, 554 str.

[126] Arnberger,E.: Thematische Kartographie. Braunschweig, Westermann 1977, 232 str.

[127] Arnberger,E.: Eigenschaften der graphischen Darstellungsmittel. Kartographische Schrifttenreihe, 3/1978, str. 7-17

[128] Aslanikašvili,A.F.: Kartografija, Tbilisi, Mecniereba 191969

[129] Aslanikašvili,A.F.: Metakartografia. Osnovnyje problemy, Tbilisi, Mecniereba 1974, 126 str.

[130] Bagrow,L.: Die Geschichte der Kartographie. Berlin, Safari Verlag 1944

[131] Baranskij, N.N.: Ekonomi�eskaja geografija. Ekonomi�eskaja kartografija. Moskva, Geografgiz 1956

[132] Beránek,T.: Expertní systémy - budoucnost kartografie? Manuskript, Katedra kartografie a geoinformatiky, p�. f. UK, Praha, 1995, 6 str.

[133] Berljant,A.M.: Kartografi�eskij metod issledovanija. IMU, Moskva 1978

Záv�r

- 109 (117) -

[134] Berljant,A.M.: Teoreti�eskije problemy kartografii. Moskva, Izdatelstvo Moskovskogo univerziteta 1993, 116 str.

[135] Berljant,A.M.: Geoikonika. Moskva, Astreja 1996

[136] Bertin.J.: Sémiologie graphique. Les diagrammes, les cartes. Paris, Gauthier-Villars 1967, 431 str.

[137] Board,C.: Maps as Models. London, Methuen, 1967

[138] Board,C.: The Geographer´s Contribution to Evaluating Maps as Vehicles for Communicating Information. 8th International Cartographic Conference, Moscow 1976, 15 str.

[139] Boguszak,F.-Šlitr,J.: Topografie, SNTL, Praha 1962

[140] Bohá�,P. - Mucha,L.: Nový sv�t na starých mapách. Praha 1992

[141] Böhme,R.: Inventory of World Topografic Mapping. Vol. 1 Western Europe, North America and Australasia. ICA, London/New York, 1989

[142] Brjuchanov, A. V., Tikunov, V. S.: Fotografi�eskij sposob palu�enija prostych anamorfirovanych izabraženij. Moskva, Geodezija, Kartografija i aerofotosjomka, 1983, s.117-122.

[143] B�oušek,L. - ochna�,K: Katalog topografických objekt�. Dobruška, VTIS, 1994

[144] Buchar, P., Hojovec, V. : Matematická kartografie. Praha, VUT, 1996, 210 s.

[145] Bumba,J.: Mapy velkých m��ítek v �eské republice. Geodetický a kartografický obzor, ro�ník 38/80, �. 12/1992, str. 253 - 259

[146] Buttenfield,B.P.-Mark,D.M.: Expert Systems in Cartographic Design. In.: Taylor, D.R.F. (ed.): Geographic Information Systems: The Microcomputer and Modern Cartography, Pergamon Press, 1991, Exeter, s. 129 – 150

[147] Cafourek,P.: Stabilní katastr �eských zemí a jeho m��ické operáty. Kandidátská diserta�ní práce

[148] Campbell,J.: Introductory Cartography. Dubuque, W.C.Brown 1991

[149] Cimbálník,M.-Veverka,B.: Transformace mezi sou�adnicovými systémy v mapových dílech �SFR. Geodetický a kartografický obzor, ro�ník 38/80, 1992, �. 10, str. 204 - 208

[150] apek.R.-Kudrnovská,O.: Kartometrie. SPN, Praha 1982

[151] Demek,J.: Úvod do štúdia teoretickej geografie. Bratislava, SPN 1987, 242 str.

[152] Dent,B.D.: Cartography. Thematic Map Design. Dubuque, W.C.Brown 1996

[153] Dickinson, G.C.: Statistical Mapping and the Presentation of Statistics. Edward Arnold, London 1977

[154] Dubreuil,L.(ed.): World Directory of map collections. 3. vyd., München – London 1993


- 110 (117) -

[155] Eckert,M.: Die Kartenwissenschaft. Forschung und Grundlagen zu einer Kartographie als Wissenschaft. Berlin, Walter de Gruyter, Band 1 (1921), Band 2 (1925)

[156] Fiala,F.: Kartografická zobrazování. Bez ur�ení (p�epis p�ednášek), 167 str. + p�íl.

[157] Fi�or,D.: K definici termínu „štátne mapové dielo“. Kartografické listy, �. 4, Bratislava 1996

[158] Fi�or,D.: Obnova Základnej mapy Slovenskej republiky 1:1000 a jej perspektiva. Geodetický a kartografický obzor, 43 (85)), 1997, �. 8 - 9, str. 163 – 165

[159] Freitag,U.: Semiotik und Kartographie. Kartographische Nachrichten, 21, 1971, 171 - 182

[160] Grothenn,D.: Einheitliche Gestaltung der amtlichen Kartenwerke in Europa?. Kartographische Nachrichten, 44, 1994, �. 1 (zkrácený p�eklad Jednotná úprava ú�edního topografického mapového díla v Evrop�? od J.Rambousek v GAKO, �. 7, 1995, str. 145 - 147)

[161] Guoshou, H.: Map projections for changing scale city maps. In Acta geodetica et cartographica Sinica, Vol.14, �. 3/1985, s.188-195.

[162] Gusejn-Zade, S. M., Tikunov, V. S.: �islennyje metody sozdanija anamorfirovanych kartografi�eskich izabraženij. Moskva, Geodezija i kartografija, 1990, s.38-44.

[163] Hájek,M. a kol.: Kartografická tvorba a reprodukcia. ES SVŠT, Bratislava 1978

[164] Hájek, M. - Doluvodská, I.: Tvorba mapy Bratislavy v dynamickej mierke. In Geodetický a kartografický obzor, 33(75), �.9. Praha, SNTL, 1987, s.241-245.

[165] Hake,G.: Kartographie. Berlin, Walter de Gruyter 1994

[166] Hons,J., Šimák,B.: Pojte s námi m��it zem�kouli. Praha, 1942, 1959

[167] Hubá�ek,M.: Vojenskogeografické produkty a možnosti jejich využití. Vojenská akademie, Brno, 2000

[168] Humphreys,A.L.: Old Decorative Map and Charts. Londýn, New York 1926

[169] Humphreys,A.L.: Staré mapy (Antique Maps and Charts). Praha, Kartografie 1992, 141 str.

[170] Imhof,E.: Kartographische Geländedarstellung. Walter de Gruyter, Berlin, 1965

[171] Imhof,E.: Thematische Kartographie. Walter de Gruyter, Berlin 1972

[172] Imhof,E.: Cartographic Relief Presentation. Walter de Gruyter, Berlin-New York 1982

[173] Jakabšic,J.: K systému tvorby tyflomáp a tyfloplanov. Tyflologické listy, �. 1 - 2/1985, str. 12 - 40

Záv�r

- 111 (117) -

[174] Jesenský,J.: Hmatové vnímání informací s pomocí tyflografiky. 1. vyd., SPN, Praha, 1988, 226 str.

[175] Ka�ok,J.: Kvantitativní metody v geografii - 1. díl (Grafické a kartografické metody). Ostravská univerzita, Ostrava 1992

[176] Klinghammer,I.-Papp-Váry,Á.: Földnk tkre a térkép. Budapest, Gondolat 1983

[177] kol.: Bericht uber die Genauigkeitsuntersuchung der Karte 1:25 000, 1:50 000, 1:100 000. Konferenz der geodetischen Dienste der sozialistischen Staaten, Dresden 1960

[178] kol.: Vývoj mapového zobrazení �SSR. III. díl – Mapování a m��ení �eských zemí od poloviny 18. století do za�átku 20. století. ÚSGK Praha, 1961

[179] kol.: Geodetický systém 1942/83 na �s. území. Souhrnná informace o vzniku systému s p�ehledem prací. Topografická služba s. armády, Praha 1992, 84 str.

[180] kol.: Historie topografické služby �eskoslovenské armády 1918 – 1992. Topografické odd�lení HOS GŠ Armády eské republiky, Praha 1993, 172 str.

[181] kol.: Katalog map, vojenskogeografických podklad� a digitálních produkt�. MO Praha, Topografická služba AR, 1997

[182] Kolá�ný, A.: Cartographic Information – A Fundamental Concept and Term in Modern Carography. Cartographic Journal, 6, 1969, str. 47- 49

[183] Kone�ný,M. - Rais,K.: Geografické informa�ní systémy. UJEP, Brno 1985

[184] Kova�ík,J. - Veverka,B.: Kartografická tvorba. ES VUT, Praha 1980, 1981

[185] Krcho,J.: Geografická kartografia. Universita Komenského, Bratislava 1986, 286 str.

[186] Krzywicka-Blum, E., Ma�ka, B.: Metryka a tlo map tematycznych. In Zeszyty naukowe AR we Wroclawiu, No193. Wroclaw, Akademia rolnicza, 1990, s.115 -124

[187] Krzywicka-Blum E.: Wykorzystanie map w studiach antropopresyjnych przeksztalce� srodowiska. In Zeszyty naukowe AR we Wroclawiu, No251.Wroclaw, Akademia rolnicza, 1994, s. 151-161.

[188] Krzywicka-Blum E.: Modulowanie skali a rozklad wybranych elementow tresci na przykladzie tematycznych map Wroclawia. In XXV Ogólnopolska konferencja kartograficzna. Lublin, 1998, s.74-81.

[189] Ku�era,F.: Topografické mapy západoevropských stát�. Praha 1975

[190] Ku�era, K. (1962): Kritéria p�esnosti topografického mapování v m��ítku 1:5000 a 1:10 000. Sborník výzkumných prací IV, svazek VII. Praha, Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Praha , s. 65 –122

[191] Kucha�,K.: Vývoj a dnešní zobrazení sv�ta. SPN, Praha 1969


- 112 (117) -

[192] Lauermann,L.: Technická kartografie I,II. VAAZ, Brno 1974

[193] Lehmann, J.G.: Darstellung einer neuen Theorie der Bergzeichnung der schiefen flächen im Grundriss oder der Situationszeichnung der Berge, Leipzig, 1799

[194] Lutyj,A.A.: Jazyk karty: suš�nos�, sistema, funkcii. Moskva, IG AN SSSR 1988, 292 str.

[195] Martinec,Z.: Digitální model území 25- struktura datové báze. Geodetický a kartografický obzor, 43 (85), 1997, �. 8 - 9, str. 165 – 169

[196] McEachren,A.M.: How Maps Work: Representation, Visualization and Design. New York, Guilford 1995

[197] Meine, K.-H.: Kartographische Kommunikationsketten und kartographischen Alphabet. Mitteillungen der Österreichischen Geographischen Geselschaft, 116, 1974, str. 390 – 418

[198] Meynen,E. (ed.): Multilingual Dictionary of Technical Terms in Cartography. ICA, Commision II , Wiesbaden, Fr. Steiner Verlag GmBH 1973, 573 str.

[199] Miklošík,F.: Mapování. Skripta VAAZ Brno, 1976, 364 str.

[200] Miklošík,F.: P�esnost polohopisu obnovených topografických map m��ítka 1:25 000. MNO Praha, Vojenský topografický obzor, �. 1/1986

[201] Miklošík,F.: Charakter a možnosti využití �s. topografických map. Vojenský topografický obzor, �. 2/1991, str. 7 – 9.

[202] Miklošík,F.: Objektivizace hodnocení map a mapových d�l. Skripta VA Brno, 2002, 92 str.

[203] Mikšovský,M.: Kartografie. GKP, Praha 1987

[204] Mojdl,J.: Kartografické kuriozity. In: Ro�enka Lidé a zem� 1978, Praha 1978, str. 50 – 57

[205] Monkhouse, F.J.-Wilkinson,H.R.: Maps and Diagrams. London – New York. Methuen and Dutton 1952

[206] Monmonier,M.S.: Mapping it Out: Expository Cartography for the Humanities and Social Sciences. Chicago, The University of Chicago Press 1993

[207] Mucha,L.: První �eské zem�pisné atlasy. In: Lidé a zem� 33, 1984, str. 288

[208] Murdych,Z.: Metody anamorfózy m�stských park�. Acta Universitatis Carolinae – Geographica, 1971, IV, str. 111 - 118

[209] Murdych, Z.: K otázce p�edm�tu a klasifikace metody anamorfózy mapy. In Acta Universitatis Carolinae-Geographica XI. Praha, Univerzita Karlova, 1976, s. 97-105.

[210] Murdych,Z.: Tematická kartografie II. Praha, SPN, 1983, s.267-294

[211] Murdych,Z.: Tematická kartografie. Do�asná vysokoškolská u�ebnice. Ministerstvo školství SR 1988, Praha, 248 str. + 16. p�íl.

Záv�r

- 113 (117) -

[212] Muehrcke,P.C.: Map Use. Reading, Analysis and Interpretation. Madisn, LP 1992

[213] Nebeský,L. – Pálek,B.: Dva aspekty jazyka mapy. Geodetický a kartografický obzor, 36, 1990, str. 222 - 224

[214] Neumann,J.: ZABAGED/2 - digitální barevná rastrová mapa �eské republiky v m��ítku 1:10 000. Geodetický a kartografický obzor, 40 (82), 1994, �. 8, str. 164 – 167

[215] Neumann, J. (1995): Autorskoprávní ochrana geografické informace vytvá�ené a využívané v souvislosti s výkonem státní správy v územním plánování. Státní správa a samospráva, ro�ník 1995, �. 37, Ministerstvo vnitra R, Praha, P�íloha s. I – VII.

[216] Neumann, J. (1996): Aktuální otázky uplatn�ní autorského práva v prost�edí státních mapových d�l. Státní správa a samospráva, ro�ník 1996, �. 46, Ministerstvo vnitra R, Praha, P�íloha s. VI – VIII.

[217] Ogrissek,R.: ABC Kartenkunde. Brockhaus, Leipzig 1983

[218] Peucker,K.: Schattenplastik und Farbenplastik. Beiträge zur Geschichte und Theorie der Geländedarstellung. Wien, Artaria, 1890

[219] Plischke,V.-Uhlí�,J.: Sou�asný stav Základní báze geografických dat. Geodetický a kartografický obzor, 43 (85), 1997, �. 8 - 9, str. 157 – 162

[220] Podhorský,I. a kol.: Podrobné mapování. Skripta VUT Praha, 1980, 258 str. + p�íl.

[221] Potižák,P.-Císa�,J.: Podrobné mapování. SNTL/SVTL Praha, 1966m I. vydání, 454 str.

[222] Pravda,J: Základy koncepce mapového jazyka. Geografický �asopis, 34, 1982, str. 326 - 351

[223] Pravda,J.: Základy koncepcie mapového jazyka. Bratislava, GÚ SAV 1990, 168 str.

[224] Pravda,J: Asociativnost v mapovom vyjadrovani. In: Hájek,M. (ed.):Mapa – podklad k novým informacím. Zborník z 11. kartografické konference, Bratislava, Kartografická spole�nost SR a R, 1995, str, 66 – 71

[225] Pravda,J.: Hlavné etapy vývoja mapy a kartografie. In: Kartografické listy 4, str. 17 - 28

[226] Pravda,J.: Redakcia a konštrukcia máp a atlasov. Bratislava, P�F UK, 1998

[227] Puppe,F.: Systematic Introduction to Expert Systems. Springer Verlag, 1993, Berlin/Heidelberg, 356 str.

[228] Raisz,E.: General Cartography. McGraw-Hill Book Company, New York - London 1938

[229] Raisz,E.: Principles of Cartography. McGraw-Hill, New York 1962

[230] Rase, W. D., Godesberg, B. B.:Kartographische Anamorphosen. In Kartographische Nachrichten,. 3/1992, s.99-105.


- 114 (117) -

[231] Ratajski,L.: Metodyka kartografii spoleczno-gospodarczej. Warszawa, PPWK, 1973, 380 str.

[232] Ratajski,L.: Pewne aspekty gramatyki j�zyka mapy. Polski Przegl�d kartograficzny, 8, 1976, str. 49 – 61

[233] Ratajski,L.-Winid,B.: Kartografia ekonomiczna. Warszawa, PPWK 1960

[234] Robinson,A.H.: Elements of Cartography. New York, John Wiley and Sons 1953

[235] Robinson,A.H.-Petchenik,B.B.: The Nature of Maps. Chicago, The University of Chicago Press 1976

[236] Robinson,A.H.-Sale,R.D.- Morrison,J.L.: Elements of Cartography. New York - London, John Wiley and Sons 1978

[237] �ehák,D.: Cvi�ení z kartografie.

[238] Sališ�ev,K.A.: Osnovy kartovedenie. Obš�aja �as�. Moskva, Geografgiz 1939

[239] Sališ�ev,K.A.: Kartovedenie. 2. vyd., Moskva, Izdatel stvo Moskovskogo universiteta, 1982, 406 str. (1. vyd. v roce 1976)

[240] Semotanová,E., Šim�nek,R.: Lexikon mapových archív� a sbírek eské republiky. Praha, 2000

[241] Schlichtmann,H.: CharacteristicTraits of the Semiotic Systém „Map Symbolism“. The Cartographic Journal, 22, 1985, str. 23 – 30

[242] Schlichtmann,H: Map Symbolism Revisited: Units, Order and Contexts. Geographica Slovaca, 1994, 5, str. 47 - 62

[243] Schmidt,R.: Überlegungen zur Vereinheitlichung der äusseren Form der europäischen Kartenwerke, BDVI Forum, 20, 1994, �. 1, str. 241 - 249 (J.Šimek - zkrácený p�eklad, P�ehled informací 2, 1995, Zdiby, VÚGTK 1995, 7 str.)

[244] Smutný, J.: Geografické informa�ní systémy. Brno, CERM, 1998, s. 45-65.

[245] Srnka,E.-Severa,J.: P�esnost nových topografických map 1:25 000. Brno, Sborník VAAZ, �ada B, �. 2/1959

[246] Szaflarski,J.: Zarys kartografii. Warszawa, PPWK 1955

[247] Šíma,J.: Historie, sou�asnost a budoucnost tvorby a vydávání map ve st�edních m��ítkách v �eských zemích. VÚGTK, Zdiby 1993

[248] Töpfer,F.: Kartographische Generalisierung. Haag, Gotha 1974

[249] Uhlí�,J.: Tvorba katalogu objekt� ZABAGED/1. Geodetický a kartografický obzor, ro�ník 41/83, 1995, �. 9, str. 187 – 190

[250] Urban, J.: Digitální model terénu. VUT Praha, 1992, 60 str

[251] Veverka,B.: Teorie systém� a kybernetiky. ES VUT, Praha 1987

[252] Veverka,B.: Topografická a tematická kartografie. ES VUT, Praha 1988,

Záv�r

- 115 (117) -

[253] Voženílek, V., Ka�ok, J.: Tvorba tematických map v GIS - 1. �ást. In Škola-p�íloha �asopisu GEOinfo �.4/99. Ostrava, Computer Press, 1999, 20 s.

[254] Witt,W.: Thematische Kartographie. Methoden und Probleme. Tendenzen und Aufgaben. Gebruder Jänecke, Hannover 1970

[255] Witt,W.: Thematische Kartographie. Gebruder Jänecke, Hannover 1970

[256] Žukov,V.T. – Serbe�uk, S.N. – Tikunov, V.S.: Matematiko-kartografi�eskoje modelirovanije v kartografii. Moskva, Izdatel stvo Mysl 1980, 224 str.

[257] KOL.: Monumenta cartographica Bohemiae (1518 – 1720)

Základní mapy

[258] Zásady tvorby, vydávání a rozši�ování souboru map ur�ených pro pot�eby národního hospodá�ství (6070/1968-5). Úst�ední správa geodézie a kartografie (opravená zn�ní: ÚGK �. 1889/71 a �. 999/72-2)

[259] Instrukce pro tvorbu, obnovu a vydávání Základní mapy �SSR 1:10 000 (984 221I/85) v�etn� Seznamu mapových zna�ek a Vzorového listu mapy, ÚGK Praha, 1985

[260] Inštrukcia na tvorbu a vydávanie Základnej mapy Slovenskej republiky 1:10 000 (984 221 MN-2/85). Bratislava, SÚGK 1985

[261] Metodický návod pro obnovu a vydávání Základní mapy �SSR 1:10 000 (984 221 MN-2/85), ÚGK Praha, 1985

[262] Metodický návod pro údržbu Základní mapy �SSR 1:50 000 (984 614 MN-3/86) ze dne 1.7.1986 (ÚGK �. 1819/1986-21)

[263] Koncepce Základní báze geografických dat (ZABAGED). .j. 5005-1994-1, Praha, ÚZK, 1994

[264] Seznam objekt� zobrazených v ZABAGED/1. .j. 4926/1996-22, Praha, ÚZK, 1996

[265] Katalog objekt� ZABAGED/1. .j. 2459/1995-36, Praha, Zem�m��ický ú�ad, 1995

[266] Návod pro redak�ní p�ípravu ZABAGED/1. .j. 124/1996-36, Praha, Zem�m��ický ú�ad, 1996

[267] Opat�ení ve v�ci zm�ny ve vydávání a využívání map pro hospodá�skou výstavbu (ÚZK �.j. 3560/1991-21) a dalších dopl�ujících p�edpis�. ÚZK Praha, 1991

Vojenské topografické mapy

[268] Mapové zna�ky a sm�rnice pro zpracování topografických map m��ítek 1:25 000, 1:50 000, 1:100 000 a 1:200 000 (Topo-4-3). MNO Praha, 1976, 210 str. (s dopl�kem z roku 1989)

[269] Mapové zna�ky a sm�rnice pro zpracování topografických map m��ítek 1:500 000 a 1:1 000 000 (Topo-4-9). MNO Praha, 1977, 80 str.


- 116 (117) -

[270] Sm�rnice pro tvorbu pozemkové mapy vojenského újezdu m��ítka 1:5 000. MNO Praha, Topografická služba, 1984

Státní mapy

[271] Rozhodnutí ministerstva techniky ze dne 15.8.1950 �. 6900/50/V/5

Obecné

[272] Pokyny �eského ú�adu geodetického a kartografického pro projektování geodetických a kartografických prací (5263/1977-21 ve zn�ní dodatk� 6363/1978-21 a 3777/1985-21).

[273] Návod pro práci v mapových službách ze dne 28.12.1969 (ÚZK �. 5200/69-4 ve zn�ní �. 6780/1972-2 ze dne 18.1.1973)

[274] Zákon národní rady Slovenské republiky �. 215/1995 Sb. O geodézii a kartografii

[275] Koncepcia tvorby a aktualizácie Základnej bázy údajov geografického informa�ného systému na podklade Základnej mapy Slovenskej republiky 1:10 000 (�. Gk-3503/1996), Bratislava, ÚGKK SR 1996

[276] STN 73 0401 Terminológia v geodézii a kartografii, 1990

[277] Zákon o geodézii a kartografii �. 46/1971 Sb.

[278] Návod �ÚZK �.j. 21/1997-23 ze dne 30. dubna 1997 pro obnovu katastrálního operátu, ve zn�ní dodatku �. 1/1998.

[279] Prozatímní návod �ÚZK �.j. 5238/1998-23 ze dne 21. prosince 1998 pro obnovu katastrálního operátu p�epracováním souboru geodetických informací a pro jeho vedení

[280] Struktura a vým�nný formát digitální katastrální mapy a souboru popisných informací katastru nemovitostí �eské republiky. Opat�ení ÚZK �.j. 5729/1993-22 ve zn�ní dodatku �. 1, ÚZK �.j. 1116/1995-22 a dodatku �. 2, ÚZK �.j. 1618/1997-22 a dodatku �. 3

[281] Prozatímní pokyny pro skenování katastrálních map a map d�ív�jších pozemkových evidencí, �ÚZK, �.j. 4669/1993-22

THM

[282] Sm�rnice pro technickohospodá�ské mapování (ÚGK, �. 2500/1969-2) s p�ílohami

[283] Ukázkový list technickohospodá�ské mapy m��ítka 1:5000 – odvozené (ÚGK, �. 4771/1970-2)

7.2.2.2 Zákony a vyhlášky

[284] Zákon �. 177/1927 Sb. ze dne 16.12. 1927 o pozemkovém katastru a jeho vedení (bývalý Katastrální zákon) ve zn�ní zákona �. 60/1941 Sb. a zákona �. 30/1945 Sb.

[285] Zákon �. 200 ze dne 29.9.1994 o zem�m��ictví a o zm�n� a dopln�ní n�kterých zákon� souvisejících s jeho zavedením. Sbírka zákon� �. 200/1994, str. 2018 – 2025.

Záv�r

- 117 (117) -

[286] Zákon �. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí �eské republiky (tzv. nový katastrální zákon), ve zn�ní zákona �. 89/1996 Sb.

[287] Zákon �. 359/1992 Sb. o zem�m��ických a katastrálních orgánech, ve zn�ní zákona �. 107/1994 Sb., zákona �. 200/1994 Sb. a zákona �. 62/1997 Sb.

[288] Zákon �. 46/1971 o geodézii a kartografii

[289] Vyhláška �. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon �. 200/1994 Sb. o zem�m��ictví a o zm�n� a dopln�ní n�kterých zákon� souvisejících s jeho zavedením

[290] Vyhláška �eského ú�adu zem�m��ického a katastrálního �. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon �. 256/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných v�cných práv k nemovitostem, ve zn�ní zákona �. 210/1993 Sb., zákona �. 90/1996 Sb., zákona eské národní rady �. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí eské republiky, ve zn�ní zákona �. 89/1996 Sb. a ve zn�ní vyhlášky �. 179/1998, která novelizuje vlastní vyhlášku �. 190/1996 Sb.

[291] Vyhláška �. 78/1993 Sb. ze dne 4.1.1993, kterou se stanoví sídla a územní p�sobnost zem�m��ických a katastrálních inspektorát� a katastrálních ú�ad�, vyhláška ÚZK.

[292] Vyhláška �eského ú�adu geodetického a kartografického �. 59/1973 Sb. o provád�ní geodetických a kartografických prací a o kartografických dílech

[293] �SN 73 0401 Názvosloví geodetických základ�. Vydavatelství Ú�adu pro normalizaci a m��ení, Praha 1975

[294] �SN 73 0415 Geodetické body

[295] SN 01 9322 Zna�ky veli�in v geodézii a kartografii

[296] STN 73 0401 Terminológia v geodézii a kartografi,. 1990

Date post:	07-May-2019
Category:	Documents
Upload:	trinhlien
View:	216 times
Download:	0 times

LADISLAV PLÁNKA GE18 KARTOGRAFIE A ZÁKLADY GISfast.darmy.net/opory - III...

Documents