Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Latinská postila Rokycanova z r. 1468/9Author(s): František ŠimekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 63, Čís. 2 (1936), pp. 125-129Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23457342 .

Accessed: 15/06/2014 01:25

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.55 on Sun, 15 Jun 2014 01:25:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Kapitoly o slovesném vidu u Plauta. 125

slovesa nedokonavého, jako při otázce ,za jak dlouho?' (na př. za jak dlouho jsi to udělal, to uděláš?) a v odpovědi na ni můžeme klást jen sloveso dokonavé.

Připomínám, že všech tří druhů kriterií bylo při výkladech vidů v různých jazycích hojně užíváno, ale že u Plauta výklad

filologický, zejména užití dublet, je dosud v začátcích. Spojku dum a slovesa začínati a přestávali volil jsem jen jako vzory druhé a třetí skupiny, jiné spojky a slovesa uvedu na svém místě.

Nyní již promluvíme o dnešním stavu otázky.

(Pokračování příště.)

František Simek:

Latinská postila Rokycanova z r. 1468/9. Je pochopitelné, že při studiu památek Rokycanových obra

celi badatelé své hlavní zření především к jeho spisům českým,

zejména к české Postille а к českému Výkladu na evangelium sv. Jana. Máme-li však míti úplný obraz kazatelské činnosti Ro

kvcanovy, musíme se seznámiti podrobněji i s jeho spisy latin

skými. Z nich na prvním místě zasluhuje pozornosti latinská

(lépe: latinsko-česká) postila ze sklonku života Rokycanova, cho

vaná v universitní knihovně pod sign. IX A 1 (sr. Truhláře, Ca

talogus codicum manu scriptorum Latinorum pod č. 1666, a Rar

Loše, Literární činnost M. Jana Rokycany atd. str. 49/50 pod č. 46). Rukopis je papírový, ze stol. XV., a obsahuje 281 listů \

z .nichž však listy 278—281 jsou pozdější. Název postily zní: Ser mones de tempore et de sanctis, quadragesimale super evangelia et epistolas magistři Johannis de Rokyczan per circulum anni

1469. (Jinou rukou za tím je psáno: quidam dicunt Lupacz, ale

tento přídavek je škrtnut; právem, neboť Lupáč byl mrtev už

před početím postily — ostatně z jejího obsahu je nade vši po chybnost viděti, že autorem byl skutečně Rokycana 2. Bartoš

zjistil také přesně (1. c. str. 49 a 50), že se kázání vztahují na dni od 27. listopadu 1468 do 22. října 1469. Incipit i explicit čteme u Truhláře i u Bartoše 1. c.

Zmínili jsme se už dříve, že by se mělo mluviti ne o latinské, ale

správněji o latinsko-české postile Rokycanově, poněvadž latinský text je protkán četnými českými vložkami3; autorčasto začnevětu

latinsky a dokončí ji česky nebo naopak (sr. na př. 124b2: Quia hic est secundus articulus, pro quo Boěmi zasadili se, aby hřiechy zjevné kazili; nebo 125a1: Nu, hospodáři a hospodyně, utrum sic

1 Paginace rukopisu však není přesná, na př. list označený cifrou 160

má býti správně označen cifrou 161. 2 Sr. Bartoše 1. c. str. 50. 3

Upozornil na to už Truhlář 1. c.: Omneš sermones Rokyczanae bo hemice interpolati et glossati sunt.

This content downloaded from 188.72.126.55 on Sun, 15 Jun 2014 01:25:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

126 František Šimek:

facitis in domibus vestris?; 177b1: Garo est krvavé, sed běl jest

biela; 123b2: Nu, pak na stará kolena, na poslední věk svój erit

velula antiqua, starý šít, adhuc non dimittit mendacia, fabulas, básní narrare atd.). Jindy bývají glosy nad slovy evangelia (na př. lb2 nad lat. textem duos discipulos čteme: dva z učedlníkóv; ib.

nad slovy: et pullum cum ea je napsáno: a oslátko s ní; ib. nad et

confestim dimittet eos je nadepsáno: a ihned je propustie atd.). A opět jinde je český překlad latinského slova in margine, na př. 178a2: proklatý (v textu: anathema); konečně bývá přeloženo

jedno nebo více slov z latiny do češtiny pnmo v textu, na př. 17a1: odibile bonům, nenávistné dobré aneb mrzké.

Rokycanovi bylo protivníky vytýkáno, že nezachovával

svátků sv. Zikmunda, Lidmily, Prokopa a Navštívení P. Marie (viz u Urbánka, České dějiny III. 3 str. 721 pozn. 4)1. Z této posti ly vidíme, že se Rokycanovi křivdilo; čtemeť tu kázání na den

sv. Zikmunda (p. 183b2), sv. Lidmily (242a1), sv. Prokopa (222a1), na den Navštívení P. Marie dokonce tři kázání (111, 134, 136). Kromě nich jsou tu kázání i na den sv. Ondřeje (9), Mikuláše (10), Tomáše (11), na den Početí P. Marie (23), na den sv. Matěje (64b), Marka evangelisty (179a2), sv Vojtěcha (181b1;, Jakuba

(182b1), Petra a Pavla (217a2), Marie Magdaleny (222b1), Jakuba (po druhé, 225a2), Nanebevzetí P. Marie (229a2), sv. Egidia (232b2), Narození P. Marie (236b1), sv. Václava (243b1), na den sv. andělů (244a2), Všech svatých (256a1), Dušiček (258b1), sv. Martina (260a2), Posvěcení chrámu (269b1), sv. Kateřiny (273b1). Všechna tato kázání jsou vložena v pořadu časovém mezi kázání

nedělní a postní. Před vlastním výkladem (kázáním) bývá zpravidla úvod a

(tučněji) text Písma sv. Jako v české Postille, i zde oživuje Ro

kycana svůj výklad příslovími, průpověďmi, přirovnáními a obrazy ze života atp. Tak na str. 2b1 uvádí církevní Otce, kteří

byli pro časté přijímání, a dodává: „Toť jsů byli jinačí biskupové nežli nyniel" Dnes, pokračuje (latinsky), připouštějí mnozí к při jímání jednou nebo dvakrát do roka. ,,Ó slepé múchy!", končí

kazatel, maje na mysli protivníky častého přijímání. Temnými barvami líčí utrpení v pekle (7b1): „Žádná síra... in toto mundo

est ita fetida. Aha, kochánkové!... Silb te fiet vermis,... peřina rozkošná, super te tinea et operiet te et corrodet in secula seculo

rum". A pokračuje (8a1): „Paxnulla za loktušku.. .,'za čechlík a košilku měkkú žíně ostrá a tvrdá... A lkáti budu teprv, a prvé nechtěli!... Zlé práce vedli a marné, illi in coreis, illi in hastilu diis, illi in adulteriis, illi in hebrietatibus, až i hlava zbolela, illi in avaricia... A, co lopotí a nesnází bylo o tom hanebném

1 Urbánek proti tomuto nařčení uvádí slova Tomkova (IX. 170), že utrakvisté zachovávali všecky svátky „bez výjimky"; nechává však otázku nerozhodnutu („správnost dotčené výtky bude lze teprve zjistiti až při pro badání současných postil a kancionálů husitských").

This content downloaded from 188.72.126.55 on Sun, 15 Jun 2014 01:25:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Latinská postila Rokycanova z r. 1468/9. 127

světu!" Proti pyšným ženám píše autor (15a2), že kráčejí „vy

myšleným krokem jako pávice a jako by plynula ramena". Jinde

(16a2) horlí proti opilcům, kteří sedají „nad korbeli vana loquen tes, aliis detrahentes, zpravujíce, utrhajíce"; takový lid „clau dicat ad duas partes, mane Deo, post prandium črtu z pekla, a tak

ještě až noci přidadie" (16b1). A s těmi hříchy běží к přijímání (16b2): „Dajž jim, kněže, tělo božie! Ó slepý lide, kam s' se za habal!" 1 Mnozí z utrakvistů opouštějí pravdu boží ze zištnosti

nebo z bázně (17a2); autor к tomu dodává: „Kam vietr, tam

plášř"; „Jako mrtví v hrdle jazyk obrátíme"; ale ovšem (17b2):

„Jakýž opat, takýž i jeho konvent". Na str. 219a2 čteme: Neb na jednom a témž humně zuobe

havran i holub, avšak havran nebude holubem ani etc.

К urozeným lidem se chovají poddaní uctivě, kdežto Boha

odbývají (21a2): „Nu, jediné znamenajte, jaké klaněnie coram domino et domina sua...: Tvá Milost a Tvéj Milosti; rač Tvá Milost slvšeti. Sed coram Deo: Br, br, br!, sine omni ponderacione dicitur: Pater noster!" Sr. i 269a2: „coram hominibus terrenis et

caducis aniť pánkují, ctie, klanějí se". Všichni stavové se mají říditi zákonem Kristovým, zvláště

kupci nemají šiditi špatnou vahou (115b2 п.); Rokycana к tomu

ironicky poznamenává: „Ano bude, až naspú prsti na oči!", a

napomíná: „Hleďte, byšte duší neprovážili, nebožátka hřiešná!" Pravé pokání záleží především v bezúhonném životě (130a1):

„Si поп mutas vitam, ad gehennam precipis vitam. Uchovajž nás toho, milý Pane! Nenie t tu o málo, tuť platí i o kuoži i o řemen i o najmilejší duši a tělo!"2 Ale, vzdychá Rokycana (133a2): „Toť jest těžká latina, Kriste, nynějším křesťanóm".

Na str. 141b2 mluví o lichvářích, aby nepřistupovali к při jímání: „Item omneš usurarii, qui dant pecuniam ad usuram (vos dicitis: censům, — ano by přezděl herynku holub!)"

Mnozí lidé mluví „v uoči pěkně, a kromě očí vše opak"

(173a2). Pravý křesťan se nemá mstíti (ib.): „Et si faceret libi

tuus proximus iniuriam in aliquo, zdrž se propterea, conserva

pacem in caritate ad ipsum; tak slušie na upřiemé křesťánky a

ovce Kristovy a na beránky". Protože o obsahové stránce rukopisu pojednám souvisle

jinde3, omezuji se tu již jen na několik poznámek. Rukopis je opis. Svědčí o tom zřejmě škrtnutá partie (5 řá

dek) na počátku str. 101a1; písař se zmýlil, a když zpozoroval svůj

1 Patrně m. zahaval,sr. i na str. 25b1:Ó slepotoďábelská, kam si se zahavalaf 2 Sr. i 141a1! kde napomíná kazatel, aby nepřistupovali к přijímání ti,

kdož berou jméno boží nadarmo: „Hleďte a važte, nenieť o řemen, ale o celú kuoži i o dušil" Tato část (str. 140b1 —142b1) obsahuje výčet všech hříšníků, kteří nesmějí přistupovati ke stolu Páně. (Sr. podobný výčet jmen hříšníků a hříchů v Hanušově Malém výboru ze staročeské liter. str. 39/40 z pergame nového přídeští rukopisu univ. knih. pražské 9 В 9).

3Ve spise Učení mistra Jana Rokycany.

This content downloaded from 188.72.126.55 on Sun, 15 Jun 2014 01:25:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

128 František Šimek:

omyl, přeškrtl chybná slova a vložil je teprve v dalším textu na

příslušném místě.

Na několika místech uvádí Rokycana české písně; tak na

str. 14a1: Optemus ergo corde et voce auxilium divinum sic:

Návštěv nás, Kriste žádúcí, sub nota: Veni, redemptor; a 27b2:...

laudare eum cantantes: Ó milosti božská, račiž s námi býti etc.

Jako u Husa (sr. Erbena 1, štr. 116) čteme podobně i zde u Rokycany rozdělení lidského života na několik věků (u Husa

šest1), u Rokycany pět, patrně omylem — schází tu mužnost):

I. puericia (do 7 let), II. jinoch (usque ad XIIII annos), III. iuven tus (usque ad XXIIII), IV. senectus, starost (do LX), V. decre

pitus, šét, usque finem (strana 49a). (U Husa, sr. Erben 2, 64 п.: I. dětinstvo do 14 let, II. jinošstvie do 28 let, III. mužnost do 48 let, IV. starost do 70, V. šietnost (od 70 let do smrti).

Četné citáty jsou shodné s českou Postilou; uvádím na př. ze str. 66b1 Avicennu: Gula plures occidit quam gladius (sr. českou Postilu I. str. 409: Ano dí Avicena mudřec, že od meče lidí

tolik neschází, jako jich lakota zabíjí); ib. z Aristotela: Animalia multum coitiva brevis sunt vite (sr. českou Postillu I. str. 71: ano

tak napsáno: Všichni živočichové, kteří často smilstva požívají, krátkého sau živola). Delší citát z Armacana, který je v české

Postile (II. str. 808/9), čteme i zde na str. 21b2. Konečně upozorňuji na značný význam tohoto rukopisu pro

staročeský slovník. V Gebauerově (Smetánkově) Slovníku staro

českém nemáme hesla dopískati, pro něž tu čteme doklad na

str. 267a2: Ippocrisis, invidie, rixe, hec sunt peccata spiritualia, que ita fisculant hominem, ažťho dopískají, kam by nerad; hromobitý str. 168a1 (hromobitým bleskem perteruit milites); klindrovati

(121a2: iocos habent, klindrují přikázáními božími); koldcénie

(120a2: cogitaciones vane in oracionibus, kolácenie... et in

ecclesia kdes se nabéře toho divného kolácenie a myšlenie); leda

byle (143a1: Ale my se modlíme jen ledabyle, nescimus, ubi termi

navimus, incipientes Pater... a octnem se in Credo); náchylnost f. (2a2: [Christus] habet aptitudinem miserendi, náchylnost к smi lování а к slitování); natelepati (25b2: A toto —

natelepají věncóv

i na tělo božie — on na kříži in corona spinea!); nahnánie n. (21b2:

(kněz,] ješto jediné hrdla svého hledí a svého zvelebenie a tobolky nahnánie); navdzanie n. (sr. návuz; 140 b2: [lidé běží] к hadačóm, kúzedlníkóm, čáróm, zaklinačóm, ješto činie navázanie, žehnánie

facientes contra iníirmitates diversas, ústřelóm anebo jiným). Z jiných vzácných slov uvádím aspoň otýkávati nedok. (174a1: lilium otýkávají trním, aby se zachovalo); ozubec m. (10a2); pa mlsek m. (4a1); pankati nedok. (125b1); potěšeníčko n. (8a2: žád ného potěšeníčka nebudú jmieti); prostořeký (124a1: mulieres

prostořeké); rýrák m. (209a1: rufiánóm, rýrákóm); trýbati nedok.

1 L. с. 116: nemluvnost, mladost, dorostlost, mocnost, starost, šielnost.

This content downloaded from 188.72.126.55 on Sun, 15 Jun 2014 01:25:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Latinská postila Rokycanova z r. 1468/9. 129

(208a2: En, patitur [= dives, bohatec z Písma sv.] in lingua, neb naň dobře trýbal, často zaléval potagia suavia); vtiščenec m.

(21b2); zahavati (zahávati?) dok. (130a2: Daleko jsme zahavali od Krista a od jeho zákona; 132b2: Kam jsme daleko zahavali a lege

Dei); zcepléchati (cf. u Jungm. s. v. ceplichámse; 141a2: Itemquipo tagia corrumpunt, porušuj í a změnie, zcepléchaj í); zpodpora f. (117 a1).

Václav Machek:

Tři jména rostlin. 1. bršť (bolševník).

Rostlina bršť (Heracleum sphondylium, pol. barszcz, rus.

boršč) patří mezi okoličnaté; nyní se v našich rostlinopisech uvádí

zpravidla pod jménem bolševník. Bršť je rostlina u Slovanů velice vážená, neboť se jí hojně

užívalo к přípravě husté polévky, zvané u Poláků rovněž barszcz, u Rusů boršč. Je to bylina velice bujná a mohutná, dosahuje až

1Y2 metru výšky. Je v Polsku a Rusku hojně rozšířena. Pozornost

člověka hledajícího potravu upoutala zajisté velmi záhy. Vyzna

čuje se totiž jistým poměrně značným obsahem cukru a lidé

dávno připadli na myšlenku, vyrábět z ní pomocí kvašení jednak

jakýsi opojný nápoj, jednak onu polévku, vedle toho pak i sušit různé části byliny pro potřeby domácího lékařství. V přípravě baršče dosáhli takové dokonalosti, že přidáváním rozličných

přísad (vajec, masa, ryby) dovedou uvařit polévku (vlastně něco uprostřed mezi kaší a polévkou) velice chutnou: bývala oblíbena

i na dvoře královském. Jméno rostliny barszcz — boršč se pak stalo obecným jménem pro takové husté polévky vůbec, i když

pak už neobsahovaly bršť, nýbrž červenou řepu nebo jiný základ1.

O jméně té byliny se všude vykládá 2

nyní to, co nalézáme

u Bernekera 1109: že prý birščb je z bhrstio (k ind. bhrštih,špička, hrot, hrana', něm Borsie, Biirste atd.), prý podle podoby listů.

Brůckner dí výslovně ,,od ostrých koiíczatych liscí". Je to školský

příklad etymologického výkladu, který se důvěřivě přejímá z knihy do knihy, ač nemá nejmenší ceny. Rostafinski sám (str.

295) uvádí jako etymologii to, co kdysi napsal Jagič 3 v po

sudku jedné starší práce Rostafníského o témže thematu. Jagič

myslil na slovinské a srbské brst, což označuje mladé výhonky. Berneker však tento Jagičův projev neuvádí, ačkoli ono místo

znal. A právem; je známo, že tento obor nebyl silnou stránkou

1 O těchto věcech podrobně poučuje práce polského botanika Jozefa Rostafinského v Rozprawách Akad. umiej^tnošci, wydz. filol., ser. III, tom VIII, 1916, str. 287 n.

2 Pre o bra ž en s к i j, Etim. sl. rus. jazyka I 39; Briickner SE 17; "Walde-Pokorny, Vgl. Wb. d. idg. Sprachen II 132; výklad ten pochází od Petra BB 21, 211.

3 Archiv f. slav. Phil. 5, 1881, 692.

Listy filologické LXIII. 1936.

This content downloaded from 188.72.126.55 on Sun, 15 Jun 2014 01:25:10 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions