Národní park – Sequoia Národní park – Sequoia (Na úvod si o něm přečti pár informací…)

Kalifornie je již několika miliónů let domovem obřích stromů – sekvojí.Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens D. Don) a sekvojovec obrovský (Seqoiadendron giganteum) je stálezelený jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou dosahující výšky až 116 m a stáří až 2200 let. Průměr kmene dosahuje až 6,5 metru. Váha stromu se odhaduje na 1400 tun. Výška některých stromů poražených v 19. století byla odhadnuta na 144 m. Nejvyšším současným žijícím stromem na světě pojmenovaným „Hyperion“ je právě sekvoj vždyzelená s výškou 115,5 m. Jsou to jediné současné druhy stromů z rodu sekvojí (Sequoia). Oba druhy amerických sekvojí jsou monotypickým rodem rostoucím jen na tomto americkém kontinentě, avšak jejich předkové byly v druhohorách a třetihorách rozšířeni po celém světě. Američané odlišují sekvoji vždyzelenou od svého mohutného příbuzného zjednodušeným názvem redwood, podle výrazně načervenalého dřeva. Sekvoje vyžadují velmi vlhké klima s častými srážkami a mlhami. Z mlh také získávají až čtyřicet pět procent vláhy. Dokonce lze říci, že v suchých obdobích si sekvoje vytvářejí zadržováním vlhkosti vlastní mikroklima. Dokonce část vláhy, kterou sekvoje potřebují ke svému životu, zřejmě vstřebávají listy. V roce 1948 byl v Číně objeven a popsán druh Metasequoia glyptostroboides - metasekvoje čínská, stromu, o jehož existenci věděli vědci jen z fosilních nálezů. Její objevení bylo velkou senzací.

Pokračování

Sekvoje jsou velice odolné stromy. Produkují tanin, který se ukládá do kůry a chrání tak strom proti hmyzu. Borka (kůra) je červenohnědá, měkká a vláknitá, silně provzdušněná, prakticky bez pryskyřice, se širokými hřebeny a dosahuje tloušťky půl metru, což strom téměř dokonale chrání před ohněm a činí tyto stromy odolnými proti požárům.Přesto je oheň nepřítelem růstu sekvojí vždyzelených. Po požáru totiž stromy i pět let neplodí. Na druhé straně, podobně jako u jejich příbuzného sekvojovce obrovského, jsou požáry pro obnovu sekvojí vždyzelených potřebné a v současnosti jsou ochránci parku záměrně zakládány. Požár totiž zničí okolní konkurenční rostliny i půdní hrabanku a tímto popelem mineralizuje okolní půdu a navíc umožní průnik semen až k ní. Výzkumy ukazují, že sekvojový les může bez úhony přežít i tři silné požáry v jednom století. Sekvoj kvete od konce zimy do počátku jara. Plodem je sudovitá až kulovitá červenohnědá šiška s drobnými semeny, která zraje po dobu jednoho roku. Jehlice jsou čárkovité, až 20 cm dlouhé, na konci špičaté, na líci tmavozelené, na rubu se dvěma bílými pásy, roztroušené po obou stranách větévky. Hustý zápoj větví a tříletá obnova těchto plochých, ve dvou řadách protistojně rostoucích listů (jehliček) na větvičkách způsobuje též jev nazývaný „stromový půdní profil“, kdy spadané listí zachycené na větvích se mineralizuje, vytváří trsy organické hmoty a stává se tak domovem mnoha epifytů.

Zájem veřejnosti o oba druhy sekvojí je enormní a neustále vzrůstá. Oblast sekvojových lesů na severním pobřeží Kalifornie navštíví ročně až dva miliony lidí, národní park Redwood asi čtyři sta tisíc návštěvníků ročně. Park je zapojen do sítě největších a národních parků USA a sekvoje se staly státním stromem státu Kalifornie.

Ne každý se Ne každý se dostane „za dostane „za velkou louži“ a velkou louži“ a tak si lze tak si lze sekvojovce sekvojovce prohlédnout i v prohlédnout i v Evropě a Evropě a dokonce i u nás dokonce i u nás v ČR . v ČR . Roste u nás v Roste u nás v několika několika arboretech arboretech a i na jiných a i na jiných místech: místech:

Pár tipůkam a jak se jít podívat v ČR na sekvojovce:

Například udělat si pěkný výlet:Podíváme se do jihovýchodní části Chřibů, vyrazíme z malé vesničky

Salaš poměrně dobře dostupné autobusem z Uherského Hradiště. Nastoupíme na zeleně značenou pěší trasu, která nás dovede na rozcestíDubový díl, kde odbočíme vpravo a směřujeme po žluté trase k Buchlovskému kamenu. Odtud sejdeme ještě asi 400 m níže na rozcestí s červenou značkou, dáme se vlevo a po ní přijdeme kolem statku Zikmundov až k hradu Buchlovu. Odtud se musíme dostat k rozcestí Pod Břesteckou skalou a máme na výběr dvě – zhruba stejně dlouhé - varianty. První možností je pokračovat po červené trase, která je dobře schůdná za jakéhokoliv počasí a méně fyzicky náročná. Druhou variantou je pokračovat po zeleně značené trase, kolem kaple sv.Barbory a přes Čertovo sedlo. Od rozcestí Pod Břesteckou skalou pokračujeme dále po červené trase

(můžeme udělat odbočku k vyhlídce na skále, avšak pozor - mimořádněnáročné strmé stoupání) do osady Chabaně katastrálně spadající pod obec Břestek, kde konečně najdeme očekávané sekvojovce. Odtud nás žlutěznačená cesta přivede opět na rozcestí Dubový díl, ze kterého sestoupíme zpět do obce Salaš a vytvoříme tak asi 18 km dlouhý okruh.

Nebo … (obrať)

…do Ratměřic

V zámeckém parku v Ratměřicích rostou dva sekvojovce. Nechal je vysadit hrabě Chotek, majitel panství. První živé větve vyrůstají ve výšce 12 m, výška koruny je 32 m. Koruny jsou souměrné, ve spodní části spíše válcové, výše přecházejí v kužele. Kmen se k bázi souměrně rozšiřuje. Stromy rostou velmi rychle a pravidelně plodí.

Druh pochází ze Sierry Nevady v Kalifornii. Ve vlasti tento druh dorůstá až přes 100 m výšky a stáří kolem 3000 let. Ratměřické sekvojovce mají výšku přes 45 m, stáří odhadujeme kolem 150 let a jsou největší v Českérepublice. V současnosti je zámek v majetku dr. Vladimíra Kabeše a je veřejnosti nepřístupný.Obec Ratměřice se nachází v jižní části benešovského okresu 10 km od města Votice, směrem na Louňovicepod Blaníkem.

…. a to je konec výletu ….