Listy mého stromu…

Autor:Jorge Luis Borges

V našem životě existují lidé, kteří nás činí šťastnými prostě jen proto, že nám zkřížili cestu.

Někteří jdou cestou po našem boku dlouho, jiné sotva že čas od času zahlédneme.

Obojím říkáme přátelé. Můžeme je roztřídit do několika kategorií.

Snad každý list stromu charakterizuje jednoho z našich přátel. Tím prvním, který se zrodí z pupenu, je náš přítel táta

a naše přítelkyně máma. Ti nám ukazují, co je to život.

Pak přicházejí přátelé sourozenci, se kterými se dělíme o svůj prostor,aby mohli vzkvétat stejně jako my. Poznáváme celou rodinu listů,

kterých si vážíme a kterým přejeme jen to dobré.

Ale život nám představí další přátele, které jsme neznali a

netušili jsme, že nám zkříží cestu. Mnohé z nich nazýváme přáteli

duše či srdce.

Jsou upřímní, jsou pravdiví. Vědí, když se nám nedaří dobře, vědí, co

nám dělá radost. A často jeden z těchto přátel duše exploduje v našem srdci, a tak se

mu říká zamilovaný přítel. On dává třpyt našim očím, hudbu našim rtům a skoky našim nohám.

Také jsou přátelé dočasní,snad na prázdniny,

či jen na dny či hodiny. V čase, kdy jsou nám nablízku, obvykle vzbuzují na naší tváři

mnoho úsměvů.

Když už hovoříme o blízkosti, nesmíme zapomenout na

vzdálené přátele, ty, kteří jsou na konci větví a kteří se, když vítr zafouká, vždy objeví mezi

některým z listů.

Čas běží, léto je pryč, blíží se podzim a my některé listy ztrácíme. Některé

vypučí následujícího léta, jiné zůstanou po mnoho ročních období.

Jsme však velice šťastní, že ty, které spadly, zůstávají nablízku a živí naše kořeny radostí. Jsou to vzpomínky na nádherné chvíle,

kdy nám zkřížili cestu.

Přeji Ti, lístku z mého stromu, pokoj, lásku, zdraví, [...] a aby se Ti dobře dařilo. Dnes i navždy…

Jednoduše proto, že každý člověk, který projde naším životem, je jedinečný. Vždy nechává kousek sama sebe a bere si kousek nás.

Někteří nechají mnoho, ale nestane se, že by někdo nezanechal vůbec nic.

Všem mým listům...