+ All Categories
Home > Documents > [LN CECHY - 12] LN · PDF filePředstava muslimů – bosých, ve svých...

[LN CECHY - 12] LN · PDF filePředstava muslimů – bosých, ve svých...

Date post: 06-Feb-2018
Category:
Upload: ledan
View: 218 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
1
12 HORIZONT Sobota 2. října 2010 LIDOVÉ NOVINY V posledním díle tematického seriálu ke sjednocení Německa se LN zaměřily na to, jak tato událost zapůsobila na život v západní části země. K aždý Bavor zná Nea- pol nebo Řím, nikdo však Drážďany či Magdeburg. Tak ně- kteří Mnichované i dvacet let po sjednocení Německa s nadsázkou charakterizují to, že ně- které obyvatele této významné spol- kové země v současnosti bývalá NDR často příliš nezajímá. Příklad Bavorska je přitom při zkoumání vztahu západních Němců k jejich východoněmeckým „sou- kmenovcům“ docela trefný. Bavor- sko, v čele s metropolí Mnichovem, se totiž po druhé světové válce po- stupně propracovalo do pozice vý- kladní skříně Západního Německa. Při rozmluvě s Bavory je každo- pádně poznat, že si, stejně jako ostatní západní Němci, sjednocení pochvalují. Přesto ani oni neskrýva- jí, že událost dovršená 3. října 1990 přinesla a stále přináší určité pro- blémy či nedorozumění. Jak se tedy západní Němci na své východ- ní soukmenovce dívají? Co brání srůstání Obyvatele ze západu země pád zdi v roce 1989 a s ním spojený úpa- dek NDR v mnoha ohledech pře- kvapil. Podle průzkumů veřejného mínění z tohoto období si něco po- dobného umělo představit jen něko- lik málo procent. Ve vědomí západ- ních Němců se totiž udržovalo, že NDR je stabilní stát, vysvětluje po- litolog Werner Weidenfeld, mimo jiné dlouholetý koordinátor spolko- vé vlády pro německo-americkou spolupráci. Po sjednocení však byly najed- nou západní Němci konfrontováni s jinou realitou. Přesto pro ně býva- lá NDR nebyla zdaleka tolik atrak- tivní, aby ji začali vysloveně hro- madně navštěvovat. (Naopak lidé z NDR do Bavorska i jiných spolko- vých zemí vyráželi ve velkých po- čtech, zpočátku však platili za šetři- vé hosty.) Zejména starší generace v západních spolkových zemích si totiž i dnes pamatuje na to, jak je vý- chodoněmečtí pohraničníci před ro- kem 1989 šikanovali. „Na to si lidé vzpomínají, byli to nezdvořilí po- hraničníci, požadovali, abychom otevírali tašky, brali nám noviny,“ říká novinářka Anette Ramelsberge- rová z listu Süddeutsche Zeitung. Zároveň však dodává, že se jed- ná spíše o pocit figurující kdesi hlu- boko v podvědomí. Navíc mladá generace je z tohoto pohledu bezpo- chyby úplně jinde. Chybí jí proži- tek z minulosti, a nadto studenti ze západu velmi často navštěvují tře- ba univerzity v Berlíně. Podobně lidé z východu mohou zamířit tře- ba právě do Mnichova. Jistou bariéru ale lze ukázat i na příkladu renomovaného deníku Süddeutsche Zeitung. Tento list má sice bavorské kořeny, přesto se označuje za celoněmecký. A i když se po sjednocení snažil hledat nová témata na východě a má zde i řadu lokálních zpravodajů, přesto jej v bývalé NDR čte pouze intelektu- ální vrstva, lidé jsou totiž nadále zvyklí čerpat informace z lokálních listů, byť jde často o následovníky někdejších partajních novin. Překážku pro další srůstání a lep- ší porozumění obou částí Německa představuje i takzvaná solidární při- rážka k dani, ze které je financován rozvoj bývalé NDR. Na západě země proti tomuto opatření v letoš- ním roce narostl odpor. Často je zde slyšet, že infrastruktura na vý- chodě je již dostatečně vybudova- ná a nyní je třeba svou pozornost zaměřit zpět na západ. Z pohledu Bavorska se ale sluší dodat, že tato země by měla mít – a podle všeho i má – pro pozici „toho slabšího“ pochopení. Sama se totiž po druhé světové válce jako čistě ag- rární země musela vypracovat. Učini- la tak na základě především moder- ních technologií. Bavorsko tedy ani dnes není spolkovou zemí, která kvů- li sjednocení „prohrála“. Z tohoto po- hledu byl a zřejmě i stále je v mno- hem těžší pozici někdejší Západní Berlín. Ten totiž byl před sjednoce- ním dotován, o své výsadní postave- ní však poté přišel, a navíc se rázem ocitl „ve východním moři“. M už, co stál za vrátky, nevy- padal zrovna přívětivě. Šlachovitý holohlavý sta- řec s vlčákem na vodítku. „Co si přejete?“ zeptal jsem se opatrně přes vrátka. Už jsem si zvyknul na to, že od té doby, co ne- mám žádnou redakci, za mnou cho- dí lidé se svými problémy až domů. Vždycky si nějak zjistí adresu a vět- šina z nich přichází v míru. Tenhle chlap ale vypadal nevyzpytatelně. A zmateně. „Chtěl jsem se jen poradit,“ řekl a začal vyprávět svůj životopis. Jak ho po osmašedesátém potrestali za čestný postoj k okupaci přeřazením na podřadnou práci. Jak se pílí a ta- lentem dostal zase nahoru, jak na- konec vedl tým lidí, kterým se poda- řilo vylepšit eskalátory v metru. Ale když měl dostat odměnu, zjisti- li, že má politický škraloup, a zase z toho nebylo nic. Pořád mi ale ne- bylo jasné, co chce. Natočit to jako reportáž do televize? Nebo napsat do novin? „Ne, já se chci opravdu jen poradit,“ kroutil hlavou. „Víte, jak směšný mám dnes důchod? Měli by mě přece nějak odškodnit. Zatímco já poctivě dřel a drželi mě u huby, jiní si vesele kradli.“ „Vy chcete odškodnit za to, co se vám stalo v osmdesátých létech mi- nulého století? Ještě za komunis- tů?“ zeptal jsem se pro jistotu. „Samozřejmě,“ přikývl s neo- chvějnou logikou. Blázen! pomyslel jsem si. Nikdo rozumný přece nemů- že žádat odškodnění za to, že žil v re- žimu, který už dávno neexistuje. Všechno se přece dělo legálně, pod- le tehdy platných zákonů. Ti, co nej- víc kradli, kradli s požehnáním rudé knížky, a proto se to nedalo do- kázat ani tehdy, natož dnes. Navíc je většina z těch největších zlodějů už dávno po smrti. A i kdyby se zača- lo odškodňovat, jako první v řadě by měli stát všichni ti mrtví, umuče- ní a jejich rodiny, kterým sebrali majetek, zakázali studovat a vyko- návat nějakou kloudnou práci. Tohle všechno jsem mu říkal – i když v opatrnějších formulacích, protože vlčák čenichal kolem – a on jen přikyvoval. „A kdo by vás měl odškodnit?“ šel jsem dál. „Tenhle stát, který nemá peníze ani na současnost, na- tož na minulost – a navíc je ryze ka- pitalistický? Já bych ostatně taky mohl žádat o odškodnění. Odmítl jsem vstoupit do strany, třel jsem proto řadu let bídu s nouzí na volné noze, pořádnou novinařinu jsem mohl začít dělat až ve čtyřiceti. To mám žádat o odškodnění mého ka- maráda, který v té době ve straně byl? Ale přitom nikomu neublížil?“ „Komunisti by měli,“ řekl už o poznání nejistěji. „Ti současní.“ „Ale ti přece nic nemají! Aspoň se tak tváří. Víte co? Zajděte si do nějaké advokátní kanceláře a pro- diskutujte to tam s nimi. Jestli chce- te na někom vymáhat odškodnění, tak jedině žalobou. A v tom vám ne- poradím. Nejsem právník,“ rozlou- čil jsem se s ním netrpělivě. Až večer mě napadlo: vždyť on možná tak pošetilý není. Existuje-li tu strana, která se považuje za po- kračovatele starých dobrých ru- dých tradic, máme přece po kom žá- dat odškodnění. My všichni, co jsme nebyli jejími členy, a přesto nás nutili žít podle jejího diktátu. Kdyby těch žalob bylo jen půl milio- nu po takových sto tisících, nemusí- me ani pořád diskutovat o tom, zda komunistickou stranu zakazovat nebo ne… JOSEF KLÍMA POSLEDNÍ SLOVO Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma Odškodnění Jak západ (ne)porozuměl východu Myslím, že to není úplně špatný nápad. Ba dokonce se mi zdá, že to je nápad výjimečně dobrý. Představa muslimů – bosých, ve svých tradičních čepičkách, turbanech, arabských šátcích či klasických pakolech afghánských mudžahedínů – jak bijí hlavou o zem pod oltářem v katolickém kostele či pravoslavném chrámu mne opravdu baví. Nejen mne. Napadlo to muslimského duchovního lídra z ruské Ťjumenské oblasti, pana Fatyha Garifullina. Pečlivě svou teorii, podle které by muslimové měli mít možnost modlit se v chrámech a kostelích, propracoval a vyložil. Více čtěte na www.lidovky.cz Orangutan vydrží. Víc, než si myslíte! Bloger JAROSLAV PETR Mnoho vědců je ochotno připustit, že když už je původní ekosystém v nenávratnu, měli bychom být přírodě vděční za to, co tu máme místo něj. Pokud zničíme tenhle nový ekosystém v obrazoboreckém hnutí mysli omámené vidinou panenské přírody, ten starý dobrý „panenský“ ekosystém se nám nevrátí. Navíc hrozí, že tak zdevastujeme i to málo, co v novém ekosystému přetrvalo jako dědictví jeho „panenského“ předchůdce. Více čtěte na www.lidovky.cz Malé lidské bitvy PETRY PROCHÁZKOVÉ BLOGY LIDOVÝCH NOVIN Velvyslanec Německa v Česku Johannes Haindl vypráví o tom, co pro západoněmecké diplomaty znamenalo spojení s NDR. LN Pocházíte z Bavorska, tedy ze západního Německa. Jak jste prožil den německého sjed- nocení před 20 lety? Neprožil jsem ho jako Bavor, nýbrž jako německý diplomat na ambasádě v Bělehradu. Celý rok 1990 byl samozřejmě ovlivněn sjednocením, na místě jsme muse- li sjednotit dvojí zastoupení. Ko- nečně 3. říjen byl pak dnem, kdy byl celý tento proces oficiálně ukončen. Slavili jsme v rezidenci německého velvyslance. Bylo krásné slunečné počasí. LN Musel jste se vy osobně ně- jak myšlenkově adaptovat na to, že najednou zastupujete zá- jmy sjednoceného Německa? Samozřejmě že díky zno- vusjednocení se proměnily mezi- národní podmínky. Čtyřmocen- ský status v Německu prošel změnou, naše země převzala no- vou roli. Řekl bych ale, že větší myšlenková adaptace nebyla po- třeba. LN Jste profesionál a pracoval jste dál, i když byly úkoly jiné... Byly odlišné. Vždy jsme politi- ku staré Spolkové republiky i té současné řídili tak, abychom zajis- tili stabilitu a prosperitu. Meziná- rodní podmínky se ale samozřej- mě od konce studené války změni- ly. Objevily se i nové výzvy, tře- ba otázka klimatických změn. LN Projevují se ve vaší práci ně- jak rozdílné zájmy, které by pří- padně ve vztahu k Česku mohly mít nové spolkové země vzniklé z bývalé NDR a jejich starší zá- padoněmecké „sestry“? Německo je, stejně jako mno- ho dalších států, velmi různorodá země. Sice pocházím z Bavorska, ale samozřejmě jako diplomat za- stupuji i Šlesvicko-Holštýnsko nebo Hamburk. Východoněmec- ké země nemají žádné jednotné vlastní zájmy, ale jsou to spolko- vé země v řadě ostatních. Rozho- dující je, že spolková vláda zastu- puje všechny. A jak víte, kancléř- ka (Angela Merkelová) je z výcho- du, proto se tato otázka takto po- kládat již nedá. pja PETR JANOUŠEK redaktor LN Muslim v pravoslavném obýváku Osobnosti LN blogují Sjednocení? Tehdy bylo hezky Křesťanskodemokratická unie (CDU) kancléřky Angely Merkelové si včera na sjezdu připomněla 20. výročí znovusjednocení. Promluvil i tehdejší kancléř Helmut Kohl (na vozíku). Foto Reuters SERIÁL LN let po sjednocení 20 Pondělí 27. 9. Jednání velmocí a osud „kancléře sjednotitele“ Středa 29. 9. Günter Nooke: z východoněmeckého aktivisty v politika CDU Čtvrtek 30. 9. Česko a bývalá NDR: kde se nakonec žije lépe Pátek 1. 10. Dnešní německý problém: neonacisté Sobota 2. 10. Jak sjednocení odnesl západ a renesance východoevropských značek
Transcript
Page 1: [LN CECHY - 12] LN  · PDF filePředstava muslimů – bosých, ve svých tradičních čepičkách, ... jez výcho-du, proto se tato otázka takto po-kládat již nedá. pja PETR

12 HORIZONT Sobota 2. října 2010 LIDOVÉ NOVINY

V posledním díle tematickéhoseriálu ke sjednocení Německase LN zaměřily na to, jak tatoudálost zapůsobila na životv západní části země.

Každý Bavor zná Nea-pol nebo Řím, nikdovšak Drážďany čiMagdeburg. Tak ně-kteří Mnichované

i dvacet let po sjednocení Německas nadsázkou charakterizují to, že ně-které obyvatele této významné spol-kové země v současnosti bývaláNDR často příliš nezajímá.

Příklad Bavorska je přitom přizkoumání vztahu západních Němcůk jejich východoněmeckým „sou-kmenovcům“ docela trefný. Bavor-sko, v čele s metropolí Mnichovem,se totiž po druhé světové válce po-stupně propracovalo do pozice vý-kladní skříně Západního Německa.

Při rozmluvě s Bavory je každo-pádně poznat, že si, stejně jakoostatní západní Němci, sjednocenípochvalují. Přesto ani oni neskrýva-jí, že událost dovršená 3. října 1990přinesla a stále přináší určité pro-blémy či nedorozumění. Jak setedy západní Němci na své východ-ní soukmenovce dívají?

Co brání srůstáníObyvatele ze západu země pád zdiv roce 1989 a s ním spojený úpa-dek NDR v mnoha ohledech pře-kvapil. Podle průzkumů veřejnéhomínění z tohoto období si něco po-dobného umělo představit jen něko-lik málo procent. Ve vědomí západ-ních Němců se totiž udržovalo, žeNDR je stabilní stát, vysvětluje po-litolog Werner Weidenfeld, mimojiné dlouholetý koordinátor spolko-vé vlády pro německo-americkouspolupráci.

Po sjednocení však byly najed-nou západní Němci konfrontovánis jinou realitou. Přesto pro ně býva-lá NDR nebyla zdaleka tolik atrak-tivní, aby ji začali vysloveně hro-madně navštěvovat. (Naopak lidéz NDR do Bavorska i jiných spolko-vých zemí vyráželi ve velkých po-čtech, zpočátku však platili za šetři-vé hosty.) Zejména starší generacev západních spolkových zemích sitotiž i dnes pamatuje na to, jak je vý-chodoněmečtí pohraničníci před ro-kem 1989 šikanovali. „Na to si lidévzpomínají, byli to nezdvořilí po-hraničníci, požadovali, abychomotevírali tašky, brali nám noviny,“říká novinářka Anette Ramelsberge-rová z listu Süddeutsche Zeitung.

Zároveň však dodává, že se jed-ná spíše o pocit figurující kdesi hlu-boko v podvědomí. Navíc mladágenerace je z tohoto pohledu bezpo-chyby úplně jinde. Chybí jí proži-

tek z minulosti, a nadto studenti zezápadu velmi často navštěvují tře-ba univerzity v Berlíně. Podobnělidé z východu mohou zamířit tře-ba právě do Mnichova.

Jistou bariéru ale lze ukázat i napříkladu renomovaného deníkuSüddeutsche Zeitung. Tento listmá sice bavorské kořeny, přesto se

označuje za celoněmecký. A i kdyžse po sjednocení snažil hledat novátémata na východě a má zde i řadulokálních zpravodajů, přesto jejv bývalé NDR čte pouze intelektu-ální vrstva, lidé jsou totiž nadálezvyklí čerpat informace z lokálníchlistů, byť jde často o následovníkyněkdejších partajních novin.

Překážku pro další srůstání a lep-ší porozumění obou částí Německapředstavuje i takzvaná solidární při-rážka k dani, ze které je financovánrozvoj bývalé NDR. Na západězemě proti tomuto opatření v letoš-ním roce narostl odpor. Často jezde slyšet, že infrastruktura na vý-chodě je již dostatečně vybudova-

ná a nyní je třeba svou pozornostzaměřit zpět na západ.

Z pohledu Bavorska se ale slušídodat, že tato země by měla mít –a podle všeho i má – pro pozici „tohoslabšího“ pochopení. Sama se totižpo druhé světové válce jako čistě ag-rární země musela vypracovat. Učini-la tak na základě především moder-

ních technologií. Bavorsko tedy anidnes není spolkovou zemí, která kvů-li sjednocení „prohrála“. Z tohoto po-hledu byl a zřejmě i stále je v mno-hem těžší pozici někdejší ZápadníBerlín. Ten totiž byl před sjednoce-ním dotován, o své výsadní postave-ní však poté přišel, a navíc se rázemocitl „ve východním moři“.

Muž, co stál za vrátky, nevy-padal zrovna přívětivě.Šlachovitý holohlavý sta-

řec s vlčákem na vodítku.„Co si přejete?“ zeptal jsem se

opatrně přes vrátka. Už jsem sizvyknul na to, že od té doby, co ne-mám žádnou redakci, za mnou cho-dí lidé se svými problémy až domů.Vždycky si nějak zjistí adresu a vět-šina z nich přichází v míru. Tenhlechlap ale vypadal nevyzpytatelně.A zmateně.

„Chtěl jsem se jen poradit,“ řekla začal vyprávět svůj životopis. Jakho po osmašedesátém potrestali začestný postoj k okupaci přeřazenímna podřadnou práci. Jak se pílí a ta-lentem dostal zase nahoru, jak na-konec vedl tým lidí, kterým se poda-řilo vylepšit eskalátory v metru.Ale když měl dostat odměnu, zjisti-li, že má politický škraloup, a zasez toho nebylo nic. Pořád mi ale ne-bylo jasné, co chce. Natočit to jako

reportáž do televize? Nebo napsatdo novin? „Ne, já se chci opravdujen poradit,“ kroutil hlavou. „Víte,jak směšný mám dnes důchod?Měli by mě přece nějak odškodnit.Zatímco já poctivě dřel a drželi měu huby, jiní si vesele kradli.“

„Vy chcete odškodnit za to, co sevám stalo v osmdesátých létech mi-nulého století? Ještě za komunis-tů?“ zeptal jsem se pro jistotu.

„Samozřejmě,“ přikývl s neo-chvějnou logikou. Blázen! pomysleljsem si. Nikdo rozumný přece nemů-že žádat odškodnění za to, že žil v re-žimu, který už dávno neexistuje.Všechno se přece dělo legálně, pod-le tehdy platných zákonů. Ti, co nej-víc kradli, kradli s požehnánímrudé knížky, a proto se to nedalo do-kázat ani tehdy, natož dnes. Navícje většina z těch největších zlodějůuž dávno po smrti. A i kdyby se zača-lo odškodňovat, jako první v řaděby měli stát všichni ti mrtví, umuče-

ní a jejich rodiny, kterým sebralimajetek, zakázali studovat a vyko-návat nějakou kloudnou práci.

Tohle všechno jsem mu říkal –i když v opatrnějších formulacích,protože vlčák čenichal kolem –a on jen přikyvoval.

„A kdo by vás měl odškodnit?“šel jsem dál. „Tenhle stát, kterýnemá peníze ani na současnost, na-tož na minulost – a navíc je ryze ka-pitalistický? Já bych ostatně takymohl žádat o odškodnění. Odmítljsem vstoupit do strany, třel jsemproto řadu let bídu s nouzí na volnénoze, pořádnou novinařinu jsemmohl začít dělat až ve čtyřiceti. Tomám žádat o odškodnění mého ka-maráda, který v té době ve straněbyl? Ale přitom nikomu neublížil?“

„Komunisti by měli,“ řekl užo poznání nejistěji. „Ti současní.“

„Ale ti přece nic nemají! Aspoňse tak tváří. Víte co? Zajděte si donějaké advokátní kanceláře a pro-

diskutujte to tam s nimi. Jestli chce-te na někom vymáhat odškodnění,tak jedině žalobou. A v tom vám ne-poradím. Nejsem právník,“ rozlou-čil jsem se s ním netrpělivě.

Až večer mě napadlo: vždyť onmožná tak pošetilý není. Existuje-litu strana, která se považuje za po-kračovatele starých dobrých ru-dých tradic, máme přece po kom žá-dat odškodnění. My všichni, cojsme nebyli jejími členy, a přestonás nutili žít podle jejího diktátu.Kdyby těch žalob bylo jen půl milio-nu po takových sto tisících, nemusí-me ani pořád diskutovat o tom, zdakomunistickou stranu zakazovatnebo ne…

JOSEFKLÍMA

POSLEDNÍ SLOVO

Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma

Odškodnění

Jak západ (ne)porozuměl východu

Myslím, že to není úplně špatný nápad. Ba dokonce se mi zdá, že to jenápad výjimečně dobrý. Představa muslimů – bosých, ve svých tradičníchčepičkách, turbanech, arabských šátcích či klasických pakolechafghánských mudžahedínů – jak bijí hlavou o zem pod oltářemv katolickém kostele či pravoslavném chrámu mne opravdu baví. Nejenmne. Napadlo to muslimského duchovního lídra z ruské Ťjumenské oblasti,pana Fatyha Garifullina. Pečlivě svou teorii, podle které by muslimovéměli mít možnost modlit se v chrámech a kostelích, propracoval a vyložil.

Více čtěte na www.lidovky.cz

Orangutan vydrží. Víc, než si myslíte!Bloger JAROSLAV PETRMnoho vědců je ochotno připustit, že když už je původní ekosystémv nenávratnu, měli bychom být přírodě vděční za to, co tu máme místo něj.Pokud zničíme tenhle nový ekosystém v obrazoboreckém hnutí mysliomámené vidinou panenské přírody, ten starý dobrý „panenský“ ekosystémse nám nevrátí. Navíc hrozí, že tak zdevastujeme i to málo, co v novémekosystému přetrvalo jako dědictví jeho „panenského“ předchůdce.

Více čtěte na www.lidovky.cz

Malé lidské bitvy PETRY PROCHÁZKOVÉ

BLOGY LIDOVÝCH NOVIN

Velvyslanec Německav Česku Johannes Haindlvypráví o tom, co prozápadoněmecké diplomatyznamenalo spojení s NDR.

LN Pocházíte z Bavorska, tedyze západního Německa. Jakjste prožil den německého sjed-nocení před 20 lety?

Neprožil jsem ho jako Bavor,nýbrž jako německý diplomat naambasádě v Bělehradu. Celý rok1990 byl samozřejmě ovlivněnsjednocením, na místě jsme muse-

li sjednotit dvojí zastoupení. Ko-nečně 3. říjen byl pak dnem, kdybyl celý tento proces oficiálněukončen. Slavili jsme v rezidenciněmeckého velvyslance. Bylokrásné slunečné počasí.

LN Musel jste se vy osobně ně-jak myšlenkově adaptovat nato, že najednou zastupujete zá-jmy sjednoceného Německa?

Samozřejmě že díky zno-vusjednocení se proměnily mezi-národní podmínky. Čtyřmocen-ský status v Německu prošelzměnou, naše země převzala no-vou roli. Řekl bych ale, že větší

myšlenková adaptace nebyla po-třeba.

LN Jste profesionál a pracovaljste dál, i když byly úkoly jiné...

Byly odlišné. Vždy jsme politi-ku staré Spolkové republiky i tésoučasné řídili tak, abychom zajis-tili stabilitu a prosperitu. Meziná-rodní podmínky se ale samozřej-mě od konce studené války změni-ly. Objevily se i nové výzvy, tře-ba otázka klimatických změn.

LN Projevují se ve vaší práci ně-jak rozdílné zájmy, které by pří-padně ve vztahu k Česku mohly

mít nové spolkové země vznikléz bývalé NDR a jejich starší zá-padoněmecké „sestry“?

Německo je, stejně jako mno-ho dalších států, velmi různorodázemě. Sice pocházím z Bavorska,ale samozřejmě jako diplomat za-stupuji i Šlesvicko-Holštýnskonebo Hamburk. Východoněmec-ké země nemají žádné jednotnévlastní zájmy, ale jsou to spolko-vé země v řadě ostatních. Rozho-dující je, že spolková vláda zastu-puje všechny. A jak víte, kancléř-ka (Angela Merkelová) je z výcho-du, proto se tato otázka takto po-kládat již nedá. pja

PETRJANOUŠEKredaktor LN

Muslim v pravoslavnémobýváku

Osobnosti LN blogují

Sjednocení? Tehdy bylo hezky

Křesťanskodemokratická unie (CDU) kancléřky Angely Merkelové si včera na sjezdu připomněla 20. výročí znovusjednocení. Promluvil i tehdejší kancléř Helmut Kohl (na vozíku). Foto Reuters

SERIÁL LN

let posjednocení20

Pondělí 27. 9.Jednání velmocí a osud „kancléře sjednotitele“Středa 29. 9. Günter Nooke: z východoněmeckého aktivisty v politika CDUČtvrtek 30. 9.Česko a bývalá NDR: kde senakonec žije lépePátek 1. 10.Dnešní německý problém: neonacistéSobota 2. 10.Jak sjednocení odnesl západa renesance východoevropskýchznaček

Recommended