Z E Ž I V O T A O B C EMAGAZÍN

HVOZDNÁVÍT POLÁŠEK ST.• TAJEMNÝ KLÁŠŤOV

DEMENCE - MOR 21. STOLETÍ • AFRIKA

3/2019

JAK ZHODNOTÍNÁŠ ŽIVOT

PŘÍŠTÍ GENERACE?

Vážení spoluobčané, rád bych Vás touto cestou informoval, že připravujeme vydání obecního kalendáře na rok 2020. Kalendář bude v obdob-ném provedení jako letos, tzn. stolní, čtrnácti-denní, s vyznačenými termíny splatnosti poplat-ků, odvozu odpadů a dalších různých akcí, jejichž harmonogram bude v době uzávěrky znám. Po letošním kalendáři, který představil různá zá-koutí naší obce a jejího okolí, jsme se rozhod-li, že tématem fotografií na rok 2020 bude pes-trý spolkový a občanský život v obci. Jednotlivé

spolky, organizace a pořadatelé akcí byli požádá-ni o dodání několika vhodných fotografií a pra-covní skupina aktuálně provádí jejich výběr. Věřím, že Vám bude nový kalendář nejen ne-zbytným pomocníkem při orientaci v neúpros-ném běhu času, ale i vkusnou dekorací Vašich domovů, kanceláří, dílen apod. Abych nezapo-mněl, to hlavní závěrem – kalendář obdrží každý dům či byt zdarma. Tak ať se Vám obecní kalen-dář na rok 2020 líbí a dobře slouží!

Jaromír Štach

ÚVO

DN

ÍK HVOZDENSKÝ KALENDÁŘ 2020

OBE

C

Definice kalendářeKalendář je abstraktní systém pro členění času datováním, pro orientaci v čase v periodách dnů a delších období v rámci roku. Jeho smysl je od nejstarších kalendářních systémů stejný – slouží k organizaci spolupráce v životě lidí v ča-sovém rozsahu mezi jedním dnem a rokem.

Od egyptského po elektronickýJedním z nejstarších kalendářů je egyptský ka-lendář, jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců, po 30 dnech byl vložen „malý měsíc“. Od roku 266 byly zavedeny přestupné roky, které zavedl Pto-lemaios III. My se řídíme kalendářem gregorián-ským, který byl v našich zemích zaveden roku 1584. Kalendář může být tištěný, nástěnný, stol-ní a také elektronický. Máme kalendáře s rozvr-hem událostí – významné dny, jmeniny.

Do osobního kalendáře – diáře si zapisujeme vše, co chceme stihnout, kdy a kam se máme dostavit na schůzku – pracovní, soukromou, zá-jmovou nebo lékařskou. Někteří nedají bez diá-ře ani ránu, jiní jej nepotřebují – nerespektují? Novinkou posledních let je i kalendář sdíle-ný – elektronický. Jedná se o kalendář pro ur-čitou skupinu lidí (např. rodinu). V tomto kalen-dáři mají členové skupiny možnost vidět vše, co si další účastníci zapíší. Skupina má tak o všech členech přehled.Ať používáme kalendáře jakékoliv, kéž je nemá-me věčně plné. Ať nás ta strašně rychlá doba nedonutí k tomu, abychom si do rozvrhu na-šeho času nezapomněli napsat: „Udělej si čas na své blízké!“ A víte co je na konci každého ka-lendáře? Přece „Ř“.

Zuzana Holíková

Je oblíbeným tématem mnoha novinářů ptát se na otázku: „Kde jste byli a co jste dělali v době, kdy se děly významné historické události?"

Diplomovaný brusič nůžek nastupujeNový Rychnov je zapadlá obec u Pelhřimova, kde jsme se s ročním synem ocitli po vyhazo-vu ze školství, na základě „přátelské rozmluvy" se zlínským školním inspektorem Ustohalem na téma - křížek od mamky nepatří na krk uči-telky vyučující na ZDŠ v Brumově - Bylnici, kam jsme dostali první umístěnku.

Tak jsem po vojně s čerstvým vysokoškolským diplomem nastoupil v roce 1989 jako brusič do výroby manikurních nůžek národního pod-niku DUP Pelhřimov, abych uživil tříčlenou ro-dinu. Tam jsme poznali, jak vypadá denní reali-ta naplňování komunistických hesel o podpoře mladých rodin dělníků, protože takovou bídu, se zvažováním každé koruny k nákupu základ-ních životních potřeb, jsme nezažili nikdy před-tím, ani potom.

V Praze den po téA kde jsme byli v době, kdy se všechno měnilo k lepšímu? „Náhoda" tomu chtěla, aby se nic netušící manželka ocitla v Praze (několik ho-

din po brutálním zásahu na Národní třídě) a so-botu 18. 11. 1989 strávila s dalšími budoucími katechety z Čech a Moravy na biskupství praž-ském. Ale o pátečním incidentu mezi účastníky nepadlo ani jediné slovo!

Sametová pěna dníA pak už se události rozběhly, tak jak to zná-me z dobových dokumentů. Jenže realita v za-padlé obci na Vysočině byla hodně odlišná od Prahy. Zde probíhala pouze šuškanda mezi zaměstnanci a byl znát strach či dokonce oba-va o život mezi šéfy - straníky, kteří podle sebe hodnotili ostatní.Mladá živořící rodina, která si nemohla dovolit ani rádio, natož televizi, byla odstavena od in-formací z hlavního města. Teprve z práce půj-čené rádio, na kterém místní poslouchali udá-losti z roku 1968 a snad ještě i z Února 1948, nás přeneslo na euforické shromáždění na Le-tenské pláni, kde kromě hesla z titulu článku zazněla také modlitba Otče náš, která nám při-pomněla dávné proroctví o svatořečení Anežky České, které se právě naplňuje.Ale ani po třiceti letech se ještě asi nenaplni-lo, protože nedávno jsme vyslechli postesknutí státní zaměstnankyně, která si nedovolí na ve-řejnosti hodnotit politiku premiéra - agenta StB z předsametových dob, aby nepřišla o práci.Tož, tak si tu žijeme, jak umíme. Trinitas

GUSTO, JE TU SAMETOVÉ HUSTO!

A co jste v tu dobu dělali vy?

2 3MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

A vůbec spoluvytvářel společenské a kulturní mikroklima obce.

Prodchnut kulturním děnímJeho přispěním a prostřednictvím pod patria-cí Osvětové besedy MNV bylo provozován bio-graf se spoustou filmových představení. Kaž-dý pátek a odpolední nedělní představení pro děti; stylem „…přišel jsi sám? Sežeň ještě další čtyři a bude se promítat…“ Kolik to asi bylo ho-din strávených v promítací kabině nebo v po-kladně? Lze snad při tom opomenout práci ve „Sboru pro občanské záležitosti“? Nelze! Ko-lika z nás připravoval vítání občánků? Kolik na-šich rodičů a prarodičů bylo hlavními aktéry jím připravovaných svatebních obřadů, stříbrných, zlatých, diamantových a jiných životních jubi-leí? A kolikrát doprovázel poslední cesty spo-

luobčanů procítěnou smuteční řečí? To už ne-lze spočítat! Je jasné, že s takovým občanským a společenským přístupem „Pamětní medaile obce Hvozdná“ na sebe nenechala dlouho če-kat a v roce 1997 putovala do rukou, a poslé-ze obývacího pokoje rodinného domu pana Po-láška, na Záhumení.

Osobní podotekPan Polášek byl, dle mého názoru a mých vzpo-mínek, mužem noblesy. Uvědomuji si, jak svým vyjadřováním a používáním velmi spisovné

češtiny vyčníval z davu. Zřejmě i tato věc při-spívala k tomu, že jsem ho nikdy neoslovoval „strýcu“ (což bývalo naprosto běžné oslovení starších chlapů), ale vždy to byl PAN Polášek. Také nemohu zapomenout, když zcela jasně dával najevo svou nespokojenost se zpracová-ním Jiráskovy báchorky „Lucerna“ v roce 1999, pod vedením režiséra Jana Nejedlého. Nebyl by to on, tehdy už v pokročilém věku, kdo si chtěl naprosto vážně „spravit chuť“ vlastním nastudování dramatu Maryša. Obcházel Záhu-mení a sháněl do připravované hry to správ-né obsazení. Také se mé vzpomínky rády točí na snad nikdy nekončící disputace a občasné štamprlky tzv. „přes plot“ s jeho souputníkem, sousedem a kamarádem, strýcem Aloisem Vykopalem. Měl jsem tu možnost mít je jako na dlani.

Bohužel, je na místě si připustit, že pro další generace zřejmě zůstane činnost pana Poláška skryta pod prachem všedních dnů. Snad je to způsobeno tím, že dotyčný šířeji nepublikoval (s výjimkou bilanční publikace k výročí 90 let KDO Hvozdná), a tak jeho kulturní práce výraz-ně nepřerostla regionální rámec. Ale to vůbec nebrání tomu, pana Poláška považovat za jed-nu z nejvýraznějších osbností kulturního dění v naší obci v nedávné minulosti. Pan Vít Polá-šek st. zemřel v roce 2004. Dožil se 84 let.

Rád zavzpomínal Jaromír Javora

Nasazení pro divadlo a pro obecHned na začátku těchto řádků jejich autor dob-rovolně přiznává, že nedokázal při jejich psa-ní čelit nutnému a požadovanému odstupu od tématu. Netuší, zda dále uvedená fakta mo-hou býti klady, nebo zápory při vytváření vy-váženého článku. Fakta, že se s výše uvede-ným setkával už od dětství, jakožto sousedem nebo v dospělém věku jako s kolegou ve výbo-ru a činnostech Kroužku divadelních ochotníků (KDO) ve Hvozdné.Pokud bych chtěl shrnout obecně známé pů-sobení pana Víta Poláška st. do jedné věty či hesel, pak jsou to: místní ochotnické divadlo ve všech jeho podobách, jaké si dovedete představit a práce pro obecní občanské záleži-tosti při Místním národním výboru.Ale postupně. Narodil se ve Hvozdné na pod-zim 1920. Po absolvování povinné školní do-cházky se ve Zlíně vyučil strojním zámeční-kem a tomuto povolání zůstal věrný po celou dobu aktivního věku, napřed u firmy Baťa, poté Svit. V této souvislosti s vděčností vzpomínám na jeho odbornou opravu a poté výrobu nové kliky (tehdy těžko sehnatelné) na jízdní kolo, kteroužto jsem před tím bratrovi zničil.

Stěžejní díloHlavní věcí v jeho životě ale sehrálo hvozden-ské amatérské divadlo. Tak jako hodně z nás se k divadlu dostal přes své rodiče a zřejmě

od malička byl k divadlu přitahován, tak asi jako jeho rodiče (staříčci Poláškovi) a potom i rodiče manželky (staříčci Bergerovi a celý rod Bergerů), kteří byli zakládající členové Kroužku. Jinak to ani nemohlo dopadnout, že úplně au-tomaticky se do divadla zapojil. Také jeho ur-čitý talent pro režírování a snaha něco pro di-vadlo dokázat ho vedly k práci pro hvozdenské divadlo. Trošku jsem též přičichl k tomuto spol-ku, a tak tuším, jaké obrovské množství času musel obětovat. Nejen hraní, nýbrž i režírová-ní (a velmi úspěšné!), práce ve výboru, předse-dování… To muselo být dost šílené! Jeho první herecké kroky v Divadelní kronice snad pod-chyceny nejsou, ovšem první režisérský zářez spadá už do roku 1947, tedy v jeho 27 letech. Dalších 15 premiér a nesčetně repríz pod jeho taktovkou nadále čekalo. Z této záplavy před-

stavení uvedu dvě legendární: Naši furianti (1972) a hlavně představení, které bylo ověn-čeno z celostátní přehlídky ve Vysoké nad Ji-zerou, drama Kutnohorští havíři (1973). Hry, které nejen plnily divadelní sály, ale sbíraly ocenění na vrcholných soutěžích amatérské-ho divadla. Jistě vše nedělal sám a v jeho době bylo kolem něho hodně stejně obětavých di-vadelníků, ovšem určitě se podílel měrou vr-chovatou na celkovém fungování KDO, jehož byl dlouholetým členem a předsedou. Pečlivě vše dokumentoval a ukládal do kroniky spolku.

HVO

ZDEN

ŠTÍ R

OD

ÁCI

HVO

ZDEN

ŠTÍ R

OD

ÁCI

VÍT POLÁŠEK ST.

4 5MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

Obnova vodovodu a kanalizace v naší obci Obec Hvozdná vlastní a sama si provozuje ve-řejný vodovod a kanalizaci. Jejich základní pa-rametry jsou uvedeny v tabulce 1 a 2 (údaje k 31. 12. 2018).

Kromě toho, že se o tento majetek v úhrn-né výši téměř 110 mil. Kč se musí obec sta-rat (udržovat, čistit, opravovat…), tak ho musí průběžně obnovovat a to tak, aby byl vodovod i kanalizace obnoven před koncem životnosti svých jednotlivých částí. Nejedná se jen o po-trubí v délce přes 27 km, ale také o 4 čerpací stanice a jejich vybavení, více než 500 kanali-začních šachet, 2 vodovodní šachty, 53 hydran-tů, 106 uzávěrů atd.Pro zajištění průběžné obnovy vodovodní a ka-nalizační sítě máme zpracovaný tzv. Plán finan-cování obnovy vodovodu a kanalizace (dále jen PFOVaK). Tuto povinnost nám ukládá Zákon o vodovodech a kanalizacích. První PFOVaK byl schválen zastupitelstvem obce v r. 2009 a na-posledy byl aktualizován v r. 2017. Metodikou, kterou vydalo ministerstvo životního prostředí,

vychází, že bychom s ohledem na současné stá-ří vodovodu a kanalizace měli do jejich obnovy investovat ročně částky, které násobně překra-čují prostředky vyčleněné na všechny ostatní investiční akce obce dohromady (komunikace,

chodníky, osvětlení, kabelová televize, rozhlas, zeleň atd.). Proto byly schváleny částky nižší, viz tabulka 3. Schválené finance na obnovu se v rámci rozpočtu alokují do zvláštní polož-ky, odkud jsou průběžně čerpány.

Obnova vodovoduZatím dochází jen ke „spoření“ financí. Tyto finance budou v nejbližším období použi-ty na obnovu nejstarší části vodovodu (lokali-ta Osmek), která bude probíhat v několika eta-pách. První etapa bude zahájena ještě letos (ul. Úzká a Hlavní). Cílem je mít vodovod na Osme-ku „v novotě“ v horizontu 5-10 let. Vodovod bude kompletně z polyetylenu, bude obnove-no zaokruhování pro případ poruchy, každý od-běratel bude mít vlastní přípojku s uzavíracím ventilem. Odhad nákladů na obnovu vodovo-du na Osmeku činí 11 mil. Kč bez DPH.

Obnova kanalizaceDoposud bylo obnoveno několik kanalizačních stok (např. kanalizace v ulicích Boří, Záhumení, U Vodojemu, Sokolská atd.). V současné době máme „naspořenu“ určitou rezervu na obno-vu kanalizace, která však bude vyčerpána a ná-sledně i přečerpána realizací obnovy kanali-

OBE

C zace v ul. Hlavní (od Sokolovny po křižovatku na Osmeku), která proběhne do konce letošní-ho roku nákladem 3,7 mil. Kč bez DPH.

Dopad financování obnovy vodovodu a kanali-zace na výši vodného a stočnéhoZatímco investice do nových vodovodů a ka-nalizací se do výše vodného a stočného (dále jen VaS) nepromítají, finance na obnovu se tam promítat musí a je to kontrolováno jak mi-nisterstvem životního prostředí, tak minister-stvem financí. Podmínkou získání jakýchkoliv dotací do vodovodu a kanalizací je plnění plá-nu jejich obnovy.Tabulka 4 uvádí výši VaS, pokud bychom do ce-ny promítli všechny náklady související s je-jich provozem (údržba, čištění, opravy, odběry vzorků, úhrada „nakoupené vody“ od společ-nosti Moravská Vodárenská, atd.) vč. nákladů na průběžnou obnovu ve schválené výši. Údaje jsou za již uzavřený rok 2018. Doplněna je sku-tečná výše VaS v r. 2018 a v r. 2019 a pro zají-mavost výše VaS ve Zlíně.Z tabulky je zřejmé, že obec Hvozdná přispí-

vá na provoz vodovodu a kanalizace ne zrovna malou částkou. V absolutních hodnotách to je více než 3,2 mil. Kč bez DPH…

Poznámka k odkanalizování naší obceV současné době máme připraven projekt „Od-kanalizování obce Hvozdná“ jehož účelem je odvést odpadní vody z naší obce do zlínské ka-nalizace, která končí na čistírně odpadní vod v Malenovicích. Jeho realizace je plánována do konce roku 2021, kdy nám končí platnost povolení k vypouštění odpadních vod do Hvoz-denského potoka. V souvislosti s tím nám vznikne povinnost hradit firmě Moravská vo-dárenská stočné za odběr a čištění odpad-ních vod (předpoklad 33 Kč/m3, tj. 1 055 Kč/os/rok), což se promítne do výše našeho stočné-ho. V současné době jednáme o jeho skutečné výši pro naši obec. Snahou bude udržet výsled-né stočné na přijatelné úrovni, musíme však počítat s jeho zvýšením. Při schvalování kon-cepce odkanalizování v r. 2012 byl předpoklad 2 100 Kč/osoba/rok.

Vladimír Jonášek

V ulici Hlavní a Úzká se nachází nejstarší vodo-vodní řad v obci, což se projevuje hlavně zvý-šeným množstvím poruch a většími ztráta-mi vody v daném úseku. Současně jste si také mohli všimnout, jak se nám vyjíždí kolej na uli-ci Hlavní pod Osmekem, což se děje v důsledku deformace kanalizačního betonového potru-bí a také vymýláním podkladních vrstev vozov-ky splaškovou a dešťovou vodou. Stav je více než vážný, proto je nutné obnovu daného úse-ku provést co nejdříve a v co nejkratší době. Bohužel nám byrokracie a vyřízení uzavírky uli-ce Hlavní odsouvá začátek stavby. Realizace by tedy měla být zahájena na podzim tohoto roku

2019. Pokud se obnova nestihne zrealizovat ještě letos, dokončí se na jaře roku 2020. Vy-soutěžená cena je 7,33 mil. Kč.Uzavření ulice Hlavní způsobí značné kompli-kace v dopravě, proto bude průjezd náklad-ních a osobních vozidel obcí Hvozdná zakázán. Zjednosměrněnými ulicemi v obci budou moci projíždět pouze Hvozdňané. Průjezd autobusů omezen nebude. Jakmile budeme znát přesné termíny, bude-me vás podrobněji informovat. Předem děkuji za trpělivost, kterou budeme muset všichni prokázat při náročné realizaci stavby.

Josef Říha, starosta obce

OBNOVA VODOVODU A KANALIZACE

OBNOVA VaK V ULICI HLAVNÍ A ÚZKÁ

OBE

C

Tabulka 2 VEŘEJNÁ KANALIZACE (v provozu od r. 1978)

Délka Hodnota kanalizace

Početpřípojek

Počet připojených obyvatel

Vypouštěníodpadních vod

Množství vypouště-ných odpadních vod

15 876 m 88,195 mil. Kč 396 1 277 do Hvozdenského potoka 48 990 m3/rok

Tabulka 3

Vypočtenároční částkana obnovu

(mil. Kčbez DPH)

Schválená roční částka na obnovu(mil. Kč bez DPH)

Vodovod 1,108 1,1

Kanalizace 8,710 1,5

Tabulka 4 Vypočtená výše(Kč/m3 vč. DPH)

Schválená výše 2018(Kč/m3 vč. DPH)

Schválená výše 2019(Kč/m3 vč. DPH)

Zlín 2019(Kč/m3 vč. DPH)

Vodné 118 46 48 44,4

Stočné 53 17,1(tj. 600 Kč/os/rok)

18,6(tj. 650 Kč/os/rok) 43,3

CELKEM 171 63,1 66,6 87,7

Tabulka 1 VEŘEJNÝ VODOVOD (v provozu od r. 1972)

Délka Hodnotavodovodu

Početpřípojek

Počet připojených obyvatel

Zdrojpitné vody

Množství dodané vody do sítě

11 364 m 20,756 mil. Kč 342 1 073 VDJ Větřák ve vlast-nictví VaK Zlín

33 189 m3/rok

6 7MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

V letošním roce si Kroužek divadelních ochot-níků připomíná 110 let od založení a 90 let od otevření vlastního divadla. Celý rok se těm-to narozeninám věnujeme i v magazínu.

70. léta – hrajeme o sto šestV roce 1972 Vít Polášek st. nastudoval hru La-dislava Stroupežnického Naši furianti. Hra byla přihlášena do okresní soutěže divadelních sou-borů a sehrána ve Hvozdné na divadelním fes-tivalu. Za úspěch lze považovat udělení prv-

ního místa v soutěži. Hra byla dále sehrána ve Spytihněvi, na okresním festivalu v Brumo-vě, ale také v Luhačovicích. Jako vítězný soubor okresu jsme byli vysláni na krajskou přehlídku

do Plumlova. Sen všech nadšených herců, aby se stali na krajské přehlídce vítězi, ten se bohu-žel nesplnil. Byli jsme druzí. Právem se cítili čle-nové i herci rozhodnutím hodnotitelské komi-se poškozeni, to však nemohlo odradit všechny členy od další práce.

Jedeme do Vysokého nad JizerouRok 1973 vešel do divadelní historie KDO. V tom-to roce bylo nastudováno, v režii Víta Poláška st., sociální drama J. K. Tyla „Kutnohorští haví-ři“. Hra vítězně prošla okresní divadelní přehlíd-kou. Slavila vítězství i na krajské přehlídce v Ra-tajích, okr. Kroměříž. Tak si divadelní ochotníci vybojovali účast na národní přehlídce ve Vyso-kém nad Jizerou. Vítězství se nekonalo. „Vystou-pení všech členů KDO bylo vysoké společenské úrovni. Všichni se vraceli s pocitem uspokojení, že dobře a důstojně reprezentovali ochotnické divadlo ze Hvozdné,“ tolik se píše v publikaci.Hra vyvolala u všech diváků na všech předsta-veních hluboký dojem, zejména pro dramatic-ký obsah. Po národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou nebylo snadné pokračovat v dalších in-scenacích. Laťka byla nastavena hodně vysoko! Nenašel se nikdo, kdo by byl ochoten chopit se režisérské činnosti a pokračovat v této náročné práci. A tak v roce 1974 přichází na scénu herec DP Gottwaldov Zdeněk Vašek. Jeho prvním reži-sérským počinem byla hra Košilka, autora Otty Zelenky.

A hrajeme dál…Pan Vašek s režisérským kolegou, ochotníkem, Františkem Marečkem nazkoušel v následují-cích letech hry Křižovatka svědomí, Lakomec, Loupežník a Ztřeštěná neděle. Se všemi těmito nacvičenými hrami měli úspěch.

Rok 1979 se nesl ve znamení dvojí oslavy – 70 let založení spolku a 50 let budovy.V rámci jubileí byla uspořádána krajská diva-delní přehlídka. Té jsme se zúčastnili s hrou J. K. Tyla Tvrdohlavá žena v režii Zdeňka Vaška. Porota soutěže rozhodla, že opět pojedeme do Vysokého nad Jizerou reprezentovat náš Jihomoravský kraj. Oficiální oslava, na pod-zim toho roku, se konala formou slavnostní-ho shromáždění.

DIV

AD

LO PRO DIVÁKY110 LET

DIV

AD

LO

Profíci ochotníkům, aneb co přejí k výročí zlínští herci svým hvozdenským kolegům.

Milí hvozdenští divadelní přátelé, dovolte mi, abych Vám popřála do další 100 hodně ener-gie, chuti tvořit, talentu, trpělivosti a krás-ných titulů. Máte nádherné zázemí, skvělé a milující publikum, také velké zkušenosti, které jste uplatnili na mnoha festivalech. Mějte od-vahu vyzkoušet nové tituly, netradiční for-my a nezapomeňte na mladé adepty herec-tví! V nich je budoucnost a perspektiva KDO. Zlomte vaz! Nikdy nezapomenu na krásná setkávání...

Vaše Milena Marcilisová

PROFÍCIOCHOTNÍKŮM

Naši furianti, 1972

Slaměný klobouk, 1981

Tvrdohlavá žena, 1979

8 9MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

DIV

AD

LO

Strakonický dudák ve hvozdenském divadleMožná téměř jako povinnost si mistr Josef Hvozdenský vybral za jeden z motivů při malbě fresek v místním divadle dramatickou báchor-ku Josefa Kajetána Tyla (1808-1856) – Strako-nický dudák aneb Hody divých žen (jak správ-ně zní celý její název). Tato hra, napsaná v roce

1847, bývá vděčně, možná trošku i povinně a z úcty k tradici, inscenována v naprosté větši-ně kamenných tradičních divadel, napříč celou republikou - to Národní nevyjímaje. Že se jed-ná o oblíbený, byť už možná trochu obstarožní materiál k inscenování, kterého se navíc neza-leknou ani ochotníci, dokládá zápis ve Spolko-vé kronice KDO Hvozdná, o uvedení premiér hry z let 1933 a 1953.Ve hře Tyl skloubil prvky a postavy typické čes-ké vesnice své doby se světem pohádkových bytostí. Dudák Švanda (1) miluje Dorotku (2), ovšem pro jejího otce není chudý muzikant dobrá partie. Švanda se tedy pokouší vydělat

peníze hrou na dudy a obětovat tomu vše. To mu rozmlouvá jeho dobrý přítel Kalafuna (3). Dudákova matka, lesní víla Rosava (4), jeho dudy očaruje tak, že hře každý podlehne. Vydá-vá se do světa, k jeho boku se přidává protře-lý, vychytralý a zlotřilý Vocilka (5), který chce využít umění dudákovo pro vlastní obohacení. S muzikou se postupně dostávají až do sul-tánova (6) dvora, kde mají uzdravit smutnou princeznu Zuliku (7). Švanda upadá postup-ně do mravního i existenčního bahna, nakonec mu pomáhá jeho milá Dorotka s věrným Kala-funou. Víla Rosava, Švandova matka, chce syna zachránit a zjeví se mu, čímž se dopustí pro-

hřešku proti „vílím“ zákonům lesa. Panovnice nad vílami i divými ženami Lesana (8) ji potres-tá přeměnou v polednici. Motiv matky obětu-jící se pro své dítě je častým motivem Tylovy dramatické tvorby.Pokud se dramaturgové rozhodnou pro uvede-ní hry v tradičním pojetí, musí počítat s poměr-ně velkým počtem herců a hlavně davových postav. Na lesní panny, venkovany, orientálce, maškary, duchy, chasníky a tak dále. Také po-stavy vytvářející děj – potom dojdete k číslu až 40 osob. Snad právě pro typickou „českost“ po-stav se Strakonický dudák hraje dodnes.

Jaromír Javora

Nehrající roky přicházejí…Na začátku 80. let přichází do Hvozdné nová režisérská posila pan Jiří Juřina, který vy-střídal pana Zdeňka Vaška. Pan Juřina secvi-čil s ochotníky hry Teta z Bruselu a Slaměný klobouk.V letech 1982-1985 se ve Hvozdné konala Okresní přehlídka amatérských souborů, ale bez účasti našich. Činnost výboru se soustře-dila na zajišťování těchto přehlídek a údržbu budovy.V roce 1986 přichází do Kroužku nový reži-sér, pan Dušan Sitek. „Hned“ nastudoval hru Filosofská historie, následovaly hry Poprask na laguně, Rodina Toth a pohádka Vlk, koza a kůzlátka.80. výročí založení spolku oslavili ochotníci hrou, s prvky černého divadla, Kráska a zvíře, následovalo také slavnostní shromáždění.

Situace po revoluci…V roce 1990 vlivem společenských událostí zaniká Osvětová beseda a bylo zřízeno Klubo-vé zařízení. V roce 1992 secvičil D. Sitek spolu s mladými ochotníky (B. Vykopal, A. Vykopalo-vá, M. Polepil, M. Vykopal) hru Podivuhodné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho.U příležitosti 550 let od první písemné zmínky o Hvozdné (1996), ochotníci uvedli hru Sluha dvou pánů, režie se ujal Jan Nejedlý.V roce 1997 začíná nacvičovat dětský soubor za vedení paní Ireny Juříkové a pana Duša-na Sitka. Nejdříve secvičili pohádku O rohaté princezně. Úspěšný kus vystřídal ještě úspěš-nější a kouzelnější, a to Karafiátovi Broučci.

A co dál?Po zániku Osvětové besedy byla práce ochot-níků nesystematická a snahy k další práci bylo pomálu. Kroužek nebyl samostatný. Finanč-ně zajišťován z rozpočtu obce, ale spolková ochotnická činnost nebyla rozvíjena ani udr-žována. Kroužek neměl svůj výbor.

Blížící se 90. výročí založení KDO vyburcova-la členy, pana Víta Poláška st. a Jindřicha Bed-naříka, k tomu, aby se pokusili znovu oživit ochotnickou tradici. Po poradě s dalšími vy-branými 23 členy se dohodli, že KDO bude or-ganizováno nově zaregistrovaným občanským sdružením.6. ledna 1998 byl KDO zaregistrován Minis-terstvem vnitra jako občanské sdružení a od 1. února 1998, po schválení stanov valnou hromadou se začíná psát nová historie Krouž-ku divadelních ochotníků ve Hvozdné.

Z publikace „90 let svorně a stále vpřed“ volně čerpala Zuzana Holíková

DIVADELNÍ HRYNA FRESKÁCHV DIVADLED

IVA

DLO

148 5 2

6 7

3

10 11MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

Vaření guláše ve Žlebě - tentokráte kančího, 5. 7. 2019, Žleb Hvozdná. Foto: Marek Herman

Pasování budoucích prvňáčků, 21. 6. 2019, hřiště SK Hvozdná. Foto: Milan Nečas

Přívesnický tábor Parťáků, srpen 2019, Hvozdná. Foto: archiv Parťáků

OBJ

EKTI

VEM

FO

TOG

RAFA

12 13MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

TAJEMNÝ KLÁŠŤOV

TIPY

NA

VÝLE

T Tajemno a legendyKlášťov je tajemné místo, opředené mnoha le-gendami. Prý tam jsou sklepy s ohromnými po-klady. Skálu na vrcholu, na které sedával čer-nokněžník, snad zanechal samotný čert. Však se jí také odpradávna říká Čertův kameň. Říká se také, že v noci se z Klášťova ozývají hlasy a je slyšet jedoucí povoz. Já jsem byl na Kláš-ťově odpoledne a v okolí bylo ticho. Ale takové zvláštní, až mrazivé.

Cestou se zadýchátePokud se chcete o Klášťově a historii Moravy dozvědět něco více, můžete jej navštívit. Oko-lo vrcholu vede naučná stezka s infotabulemi, z nichž jsem čerpal při psaní tohoto článku. Na vrcholu je Čertův kameň a na něm ještě ne-dávno býval železný kříž. Dnes bohužel vodo-rovné rameno chybí. Samozřejmostí je altánek, posezení a ohniště. Přestože Klášťov leží na ka-tastru Vysokého Pole, nejkratší značená přístu-pová cesta vede z Bratřejova. Pokud byste jeli autem, tak na konci Bratřejova, nedaleko pěk-ného rybníčku, je velké parkoviště. Pak už mů-

žete ze začátku po zpevněné, později po lesní cestě vyrazit směr Klášťov. Ovšem pozor. Nebu-de to jen tak. Na trase dlouhé necelé 3 km na-stoupáte 320 výškových metrů. Také nečekejte velké turistické úpravy a chodníčky. Za odměnu však stanete na místech, kde se odehrávaly ta-jemné, nám neznámé obřady. A kdo ví, co tam ještě zůstalo skryto… Jaromír Štach

Dávná minulostV dnešním putování Vás pozveme na nejvyšší horu Vizovických vrchů Klášťov (753 m n. m.). Víte, že tato hora patří mezi významné arche-ologické lokality, a to v rámci celé Evropy? Do-

ložená přítomnost lidí na Klášťově sahá daleko do pravěku, k přelomu doby bronzové a želez-né (900 – 750 př. n. l.), kdy začíná být neúrod-ná a hornatá oblast jižního Valašska intenziv-něji osídlována. V této době na Klášťově vzniká nejvýše položené pravěké hradisko na Mora-vě. Archeologický průzkum Klášťova překvapil i samotné archeology. Ze země bylo vyzved-

nuto přes 450 železných předmětů z období Velké Moravy, což nemá ve střední Evropě ob-doby. Jednalo se např. o keramiku, mlecí kame-ny, zemědělské nářadí (radlice, pily, srpy, vrtá-ky atd.), ale i výbavu jezdecké družiny (udidla,

třmeny, podkovy, sekery, hroty šípů apod.). Uvedené nálezy vedou archeology k názoru, že původní staré pravěké hradisko bylo za obdo-bí Velké Moravy využíváno jako kultovní místo, kam byly přinášeny obětiny staroslovanským bohům. S největší pravděpodobností byla hora Klášťov zasvěcena nejvyššímu ze slovanských bohů Perunovi.

...občan Hvozdné byl oceněn zlatou medailí MUDr. Jánského za 40 bezpříspěvkových od-běrů krve?

...v naší škole letos poprvé do školních lavic zasedlo 13 prvňáčků?

...po 9 letech je učitelský sbor složen opět ze samých žen?

...již někteří žáci nastoupili do 6. ročníku do ZŠ v Želechovicích?

...fotbalisté Hvozdné doma prohráli, a to po-prvé od května 2017?

...obnova kanalizace si vyžádá částečné uza-vření ulice Hlavní cca na 3 měsíce?

...po dobu stavebních prací bude dopra-va v naší obci řízena až padesáti dopravní-mi značkami?

...na tradičním setkání seniorů byl hostem sexuolog MUDr. Radim Uzel, CSc.?

...obecní traktor měl dopravní nehodu s osobním automobilem Volvo?

...silnice Hvozdná - Slušovice nebude v zimě udržována?

...u cesty Vrchová vznikají místa aktivního odpočinku s poznávacími a hracími prvky pro děti a fitness prvky pro dospělé?

...podzim začíná 23. 9. v 9:50, ale zimní sezó-na v rakouském Stubai začala už 13. 9.?

...cenu Aplaus Městského divadla Zlín za nej-lepší inscenaci minulé sezóny získala drama-tizace knihy Saturnin z pera autorky a hvoz-denské režisérky Aleny Herman?

...při návratu Michelin Rally do Hvozdné (po dvou letech) vyhrál 15. ročník závodu RC modelů historicky nejmladší závodník?

VÍTE, ŽE…

VÍTE

, ŽE…

14 15MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

Statný junák Michal chodíval ke Korábku. Krá-til si tudy cestu na blízké pole, nebo když šel do lesa dělat dřevo. Kácet. Zašel si k prameni, napít se nebo si nabrat osvěžující vody do ču-tory, kterou nosíval s sebou. Na cestu. Na osvě-žení při práci. Opláchl celodenní prach a pot. Příjemně si odpočinul ve stínu a tichu lesa u pramene. Korábek, tak se prameni říkalo pro-to, že vytékající voda byla vedena od prame-ne dřevěným korýtkem – korábkem, na jehož konci voda „čůrkem“ vytékala a hledala cestu do potůčku.

Michal měl dnes za sebou těžký den. Kácel dře-vo v dalekém lese, aby bylo v zimě čím topit. Byl unavený. V pozdním odpoledni, už k večeru se vracel domů. Když se blížil ke Korábku, slun-ce už mizelo za obzorem. Stmívalo se. Vešel do lesa nad potůčkem, nabral vodu do dlaní, hltavě pil. Osvěžil se i omyl obličej. Posadil se na pařez vedle korábku, že si na chviličku spo-čine. Zavřel oči. Snad přešlo rychle stmívání v noc nebo Michal únavou krátce usnul. Kdoví.Když otevřel oči, byla okolo tma. Ještě mat-ně rozeznával okolí i cestu, která jej dovede do vesnice. Domů. Už viděl i světýlko. Někdo jistě už v chalupě na okraji vsi rozsvítil. Ano, světlo Michala povede. Vyrazí směrem za svě-týlkem. Tma zhoustla. U korábku se studánkou už byla tma. Už se v lese vůbec necítil dobře. Ne, že by měl strach. Tma měla dnes podivnou vůni. Tajuplnou. Neznámou. Michal chtěl být už brzy doma.

Sotva se zvedl z pařezu, udělal krok do tmy a ouvej. Vykročil nesprávným směrem. S ra-chotem se korábek poroučí k zemi a Michal ješ-tě cítí pod nohama, že něco drtí a rozšlapává. Ale je tma. Michal nic nevidí a světlo s sebou nemá. Rozhodne se, že nápravu zjedná zítra. Až se vyspí a za denního světla. Vezme s sebou nástroje na opravu a vrátí se sem zpět. Opravit zničený korábek.

Znovu zahlédne v dálce světýlko a celý roztře-sený z toho co provedl, se vydává na cestu. S větší opatrností. Je už tma jako v pytli, musí dát větší pozor. Vymotal se z lesa a jde za svě-týlkem. Světýlko ho vede a Michal poslušně kráčí tmou za ním. Ani nevnímá čas. Do vesni-ce by to měl být jen kousek. Michalovi se však zdá, že jde už dlouho. Ale světýlko v dáli jej na-vádí a on se cítí unavený, sotva plete nohama, oči se mu zavírají, a tak rád jde za světýlkem. To ho dovede do vesnice k rodné chalupě. Michal v ní žije sám.

Ale co to? Nad obzorem se začíná mírně pro-světlovat. Už ani není tolik tma. Rozeznává okolí. Ale Michal vidí, že se nachází zase u Ko-rábku. Je to přece nemožné. Šel celou dobu za světlem, které mu ukazovalo cestu do vesni-ce a je zase na začátku své cesty. Jakoby celou dobu stál na místě. Nebo usnul a vše se mu jen zdálo? Byl zmatený a nevěděl co se s ním celou noc dělo. Už po světle lehce našel cestu ke své-mu domku. Rychle spát. Michal už na nic neče-kal, ulehl a spal, jako by ho do vody u Korábku hodil. Vzbudil se notně po obědě. První chvíli si nemohl na nic upamatovat. Myslel si, že se mu zdál jen podivný sen. Uvědomil si, že tomu tak není a hlavně to, že musí jít opravit korábek, který v noci poničil. Vstal, něco snědl, připravil si nářadí na opravu korábku a vyrazil.

Netrvalo dlouho a Michal byl na místě. Za-čal s opravou. Korábek zničený nebyl, jen pře-vrhnutý, ležel na zemi a některá z podpěr byla lehce nalomená či zlomená úplně. Oprava mu nezabrala mnoho času, Michal byl zručný, zvyklý si doma na svém domku leccos opravit.

Vlastně skoro všechno. Byl v domku sám a měl rád, když vše fungovalo a bylo v pořádku. Do-mek a okolí měl jako klícku.

Jen jedna věc byla u Korábku zničená nená-vratně. Porcelánový hrníček, který tu visel při-pravený pro pocestné, ten Michal v noci roz-šlápl. Teď smutně hleděl na střepy a přemýšlel, kde takový hrníček opatří. Donese sem ně-jaký z domu? Ale doma žádný vhodný nemá, jen velké krajáče. Bude muset nějaký sehnat, ale nevěděl kde ani jak. Smutně posbíral stře-py, ještě pohledem zkontroloval provedenou opravu korábku a vydal se domů. Střepy z roz-bitého hrníčku měl svázané v uzlíku s sebou. Ve chmurných myšlenkách došel až domů. Mr-zelo ho, že hrníček zničil a chtěl, aby co nejdřív zase visel u Korábku a sloužil lidem, kteří se tu s žízní zastaví. Vybalil střepy z uzlíku a rozložil je na otevřené okno.

Když tak stál u okna, se střepy hrníčku, zrak mu zabloudil ven. Viděl k jeho chaloupce přichá-zet neznámou dívku. Z vesnice nebyla, děvča-ta ze vsi znal všechna.Tím si byl jist. Michal by si ji jistě zapamatoval, protože po nějakém děv-četi toužil a tahle se mu moc líbila. Byla něčím zvláštní, že by úsměv, nebo chůze, držení těla.

Michal netušil, ale něčím jej přitahovala. Oslo-vil ji. Dívka přistoupila k oknu a upřeně hledě-la na střepy z rozbitého hrnku. Michal vyšel za neznámou před domek, povídal a povídal. Dívka se jen usmívala a on na ní mohl oči ne-chat. Po chvíli se rozloučila.

Do domku už se nevracel, až do večera praco-val venku kolem chalupy. Myslel na tu krásnou dívku. Navečer vstoupil do kuchyně, posadil se ke stolu a na mysl mu přišel rozbitý hrníček. Oči mu zaletěly na otevřené okno. Co to? Mís-to střepů na okně stál celý hrníček, bez poskvr-ny. Jako kdyby nikdy rozbitý nebyl.Michal nemohl uvěřit. Snad ho šálí zrak. Ale ne, vstal, dotkl se hrníčku, byl opravdu celý. Vzal ho do ruky, prohlížel. Michal odnesl hrníček ke Ko-rábku. Byl rád, že je vše zase v pořádku.

Do roka se Michal oženil. Našel si sličnou dívku, ne nepodobné té, co se kdysi zastavila u jeho chalupy. Našel ji na jarmarku. Věřte, či ne, pro-dávala tam podobné hrníčky, jaký visí u Koráb-ku. Michal si myslí svoje. Nikomu neprozradí, co se mu přihodilo. Věřil by mu někdo? A co my? Michal zase rád chodí z pole či lesa ke Ko-rábku. A ještě raději se vrací domů ke své mla-dé ženě. Nebloudí. Tož tak. OFK

HVO

ZDEN

SKÉ

POVĚ

STI

ROZBITÝ HRNÍČEK

HVO

ZDEN

SKÉ

POVĚ

STI

16 17MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

důležitá je naopak pomoc příbuzných a lékařů. Lék na demenci neexistuje. Onemocnění lze pouze zpomalit a prodloužit tak aktivní část ži-vota postižené osoby. Doporučuje se komplex-ní léčba, která zahrnuje psychoterapii a socio-terapii. Nejdůležitější je být stále aktivní, mít dostatek pohybu, trénovat paměť a základní životní činnosti denního života. Zdravý život-ní styl – hlavně správné stravování, které obsa-huje mimo jiné i nezbytnou a důležitou výživu mozku – vitamíny B, C, D a E, zdravé tuky, ome-zení alkoholu a kouření.

Důležitá je informovanostDemence patří mezi onemocnění, za které se stydíme, a které je stále považováno za tabu. Jedná se však o onemocnění jako každé jiné a považuji za důležité, šířit informace o de-menci, příznacích a možnostech léčby a pomo-ci. Informovanost a znalost umožňuje správné pochopení chování nemocného a také zvlá-

dání péče v domácím prostředí. Proto jsem se rozhodla uskutečnit několik přednášek na téma demence u nás v obci, které jsou ur-čeny pro všechny, které téma zajímá a chtějí se dozvědět více. Tento krátký článek tedy při-jměte jako pozvánku a úvod k těmto besedám, na kterých se budu těšit na setkání s Vámi.

Karla Vrlová, všeobecná sestra, specializace geriatrie a gerontologie

Onemocnění mozkuDemence je vážné duševní onemocnění mozku, způsobené degenerativními změnami v moz-kové tkáni, především ve vyšším věku. Dochá-zí k poruše psychických funkcí, z nich nejdů-ležitější je paměť, intelekt a motivace. Mezi příznaky demence patří nejprve zhoršující se poruchy paměti, zpomalený proces myšle-ní, špatná časoprostorová orientace. Jedinec nedokáže udržet pozornost, má potíže s řečí i se psaním. Osobnost nemocného se postup-ně rozpadá, trpí úzkostmi, apatií a paranoiou. Je přítomna agrese, ztráta soudnosti, porucha spánku. Povaha člověka se rapidně mění, není schopen poznávat blízké osoby ani přátele. Demence má čtyři stádia, zmíním se nyní jen o prvním stádiu, které má pro další vývoj ne-moci zásadní vliv.

První stádium – počínající, mírná demenceTrvá průměrně 2 – 4 roky a projevuje se pře-devším problémy s krátkodobou pamětí. Ne-mocný často zapomíná události, které se staly před chvílí. Ale zážitky z minulosti si vybavuje dobře. Často ztrácí zájem o své koníčky a ob-líbené činnosti, při konverzaci hledá vhodná slova a může mít potíže s rozhodováním. Ně-kdy se stane, že se ztrácí na důvěrně známých místech. Ztrácí a hledá různé předměty častě-

ji, než obvykle. Nemocný si ve většině případů uvědomí, že mu paměť zcela neslouží a může na to reagovat úzkostně nebo vztekem. Obje-vují se deprese, apatie nebo agresivní chování. Ve společnosti si je nejistý, často redukuje vzta-hy se svými známými z důvodu obav nebo stu-du ze změn, které se mu dějí.

Co dělat, jak postupovat?V této fázi je nemocný v podstatě soběstačný a může samostatně žít, jen je potřeba využít určité pomůcky, upomínky a návody, které na-hradí oslabené funkce a schopnosti. Často jsou příznaky prvního stádia dávány do souvislos-ti s věkem, jak ze strany pacienta, tak ze stra-ny lékařů, což je zásadní chyba, protože prá-vě v této fázi lze onemocnění nejlépe ovlivnit. Lidé si zpravidla uvědomují změny svého sta-vu, proto je vhodné zajistit pro člověka psycho-logickou pomoc a poradenství, a to nejen pro něj, ale hlavně pro jeho nejbližší. Všichni zú-častnění by měli být dostatečně informováni o jednotlivých fázích nemoci a o možnostech řešení a návodů, co a jak dál, co mohou v blíz-ké budoucnosti očekávat. V tomto počínajícím stádiu by si měl člověk vyřešit různé právní zá-ležitosti týkající se jeho budoucího stavu, kdy již nebude schopný za sebe rozhodovat. Paci-ent sám svůj zdravotní stav nemůže ovlivnit,

Po letech se vracíme k zaznamenání míst-ních slovních výrazů používaných ve Hvozd-né, kterými náš valašský region obohacuje pokladnici českého jazyka

darebně špatněděcáni dětidědáci prarodičedědina vesnicedekl víkoděvucha děvčedlábit mačkat, dusit, škrtitdlážka podlahadodrhlá ukončení drhnutí peřdohňápat dobít, sotva dojítdokmásat poničitdopařit se dosáhnout něčehodorýpat pokazitdosmýkat dovlécidoštragat se dobelhat sedovčilška dosuddožrat naštvatdrahy pastviny kolem cestdrapatý drsný, hrbolatýdrapnút chytitdrbačka otravná činnostdrbka drobná prácedrmola mluvkadrva dřívídřevěnica dřevěná chalupadúbek chryzantémaduchna peřinaďúra díradvérca dveředvérka dvířkadvojky dvojčatadycky vždydýmlý hloupýdýmnút udeřit, vrazitdyňa tykevdžgat cpát

Rádi přivítáme příspěvky čtenářů do této rubriky na e -mailu: podatelna@hvozdna.cz nebo osbně na podatelně obecního úřadu.

SLO

VNÍČ

EKJAK? TOŽ TAK!ZD

RAVÍ

DEMENCE MOR 21. STOLETÍ

18 19MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

metropole. Představte si takovou Hvozdnou obehnanou zdí a ostnatým drátem uprostřed Prahy. Je to FAKE. Ale člověk se v tom naučí chodit, tedy jezdit. První týden trávíme sezna-mováním s kamarády a poznáváním rodných kořenů. Při ochutnávce piva v místním pivova-ru, je vrchní degustátor natolik nadšený z ná-vštěvy občana ČR, že volá své manželce, ať ho doma střízlivého nečeká. Takovou my máme ve světě pověst.

Kapské městoDalší zastávkou je Kapské město. Hory, moře, vi-nice… taková krása, až jsem se z toho po… Tedy ne přímo z té krásy, ale především z místního jíd-la. Smažená rybka z fastfoodu mě hned po příle-tu vyřadila na celé tři dny. Jelikož nikomu z ostat-ních spolu strávníků nic nebylo, považoval jsem své zdravotní problémy za břišní tyfus… že já hr-dina jsem se nenechal naočkovat. Teď tu umřu. Otevírám svou krabičku první pomoci a z prv-

ního půllitru pravidelně dávkuji 0.2 dl. Třetího dne ráno vstávám z mrtvých a vystupuji do ne-bes… na stolovou horu! Na jejím úpatí o pár dní později slavnostně promuji. Tohle město stojí za to vidět. Na konci druhého týdne opouštíme Kapské město a chystáme se na dlouhou cestu do Port Elizabeth. Klikatá cesta se vine mezi ho-rami, podél krásného jižního pobřeží, a zabere nám téměř dva dny. Pro zpříjemnění si člověk může třeba dát svačinu na nejjižnějším bodě Af-riky, skočit bungee jump z nejvyššího mostu svě-ta nebo surfovat se žraloky.

Port ElizabethPobyt v PE má jasný účel: seznámit toho bledé-ho Evropana s velkou africkou rodinou. Se za-padáním do nového kolektivu jsem problém nikdy neměl, ale tohle bylo mnohem snazší, než jsem předpokládal. Ono člověk může být z druhé strany světa, mít jinou barvu a vám stejně přijde tak známý jako krajan. Oni ti Afri-čani taky rádi ušetří, na čem mohou, a sarkas-ticky si postěžují na celý systém. U tradiční gri-lovačky neboli braai si svým šarmem získávám dámy a domácí ohnivou vodou pány. Vysvléká-me se do naha a tradičním hulahula tancem kolem ohně stvrzujeme tohle přátelství.

Východní pobřežíPo návratu do Johannesburgu si bereme od-dychový čas a společně se dvěma čtyřno-hými přáteli vyrážíme na východní pobřeží do města Durbun. Teplý Indický oceán, roman-tické procházky po zlatých plážích a kopa nic-

nedělání je pro nás zaslouženým odpočinkem po čtyřech extrémních, přesto nádherných týdnech. Ochota místní černošské kadeřnice mi zaplést vlasy, je krásnou tečkou za mou sna-hou zapadnout.Ve zkoušce jsem tedy obstál. Podle tradice mě nevěsta bude stát 27 krav z mého stáda. Vzhle-dem k tomu, že otec pracuje v prosperujícím družstvu, nevidím v tom problém! Podle nej-novějších zpráv, ale budou krávy brzo pod do-hledem kamer, takže si musím pohnout.

Radek Holeňák ml.

Hakuna Matata, neboli netrap se!Najít si holku přes ulici či kopec mi vždy přišlo jako ideální a již prověřený plán. Jenomže cesty Páně jsou nevyzpytatelné a láska nezná hranic. Místo toho, abych rodinu přítelkyně navště-voval třeba na kole, nasedám na letadlo a le-tím přes celou zeměkouli na velké pětitýden-ní dobrodružství do Jihoafrické republiky. Tady se křížek od mámy zdá příliš málo, a tak vzniká celé společenství modliteb matek. Tak mámo, Hakuna Matata!

SafariPřímo z letiště míříme do národního parku Kru-ger. V oblasti, o rozloze celé Moravy, tady volně žije na 900 živočišných druhů. Auto je součás-tí této harmonie a pro zvěř nepředstavuje žád-nou hrozbu; tak se klidně stane, že vám cestu zablokuje stádo gazel nebo si banda opic udělá piknik na střeše. Největší odměnou je zahléd-nout takzvanou velkou 5 – slona, lva, buvola, leoparda a nosorožce. Někdo jezdí na safari již roky a všech pět ještě neviděl! My to zvládli za den. Prima ZOOM - hadra. Je to chlouba Afri-ky a ani místním se snad nikdy neomrzí. Napří-klad krokodýl tady chutná jako kuře. Po dvou dnech nás čeká cesta z přírody do betonové džungle.

JoburgJohannesburg: zdi, ploty, dálnice, auta, ob-choďáky a naproti tomu slamy a bída. Pře-lidněné město plné chudáků, kteří pro pení-

ze neváhají krást i zabíjet. Ti šikovnější žebrají na každé křižovatce nebo prodávají drobné su-venýry. Většinu času na cestách jsem měl srdce sevřené strachem a soucitem zároveň. Bezpeč-

nější je po ulici vůbec nechodit. Nejdelší vzdá-lenost, kterou musíte ujít, je od dveří k autu. Nejnebezpečnější část města je samotné cen-trum, kterému je lépe se vyhnout. Všechno se dá sehnat a vyřídit v nejbližším obchodním centru, které je na každém rohu a jehož inte-riér může klidně vypadat jako ulice Itálie. Aby si člověk vynahradil tuhle stísněnost, postaví si obrovský, klidně osmi -pokojový dům se zahra-dou a bazénem. Všechny jsem považoval za mi-lionáře, dokud mi neukázali, jak opravdu boha-tí lidé žijí. Ti si postaví vlastní vesnici uprostřed

CEST

OVÁ

NÍ

CEST

OVÁ

NÍ

AFRIKA

20 21MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

ŽIVOTNÍ JUBILEA

ZÁŘÍMarie Šebestová, 70 letJaroslav Šebesta, 75 letFrantišek Pagáč, 85 let

Jaromír Vrla, 70 letAntonín Urbanec, 75 letVáclav Dominik, 75 let

ŘÍJENKarolina Křivánková, 91 letDanuše Bednaříková, 70 let

Vlasta Langrová, 90 let

Z N

AŠÍ

MAT

RIKY

KULT

URA

LISTOPADFrantiška Mrvová, 85 let

Marie Macharáčková, 85 letFrantišek Voráč, 85 letMarie Juříková, 80 let

PROSINECMarie Bednaříková, 70 let

NAROZENÍSára HlavenkováTeo Šalomoun

VZPOMÍNKAVlasta Jarcovjáková, 79 let

Z E Ž I V O T A O B C EMAGAZÍN

HVOZDNÁ

POZV

ÁN

KY

HVOZDNÁ - magazín ze života obce - periodický sk územního samosprávného celku. Vydavatel: Obec Hvozdná, Hlavní 210, 763 10 HVOZDNÁ - magazín ze života obce - periodický sk územního samosprávného celku. Vydavatel: Obec Hvozdná, Hlavní 210, 763 10 Hvozdná, IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického sku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Josef Hvozdná, IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického sku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Josef Říha, Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad Říha, Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 500 vý sků. Foto: archiv autorů článků, archiv Parťáků, Michal Juřík, Milan Nečas, Marek Herman, Trinitas. Neprošlo jazykovou úpra-500 vý sků. Foto: archiv autorů článků, archiv Parťáků, Michal Juřík, Milan Nečas, Marek Herman, Trinitas. Neprošlo jazykovou úpra-vou. Příjem placené inzerce a příspěvků pro další číslo do 25. 11. 2019 na podatelna@hvozdna.czvou. Příjem placené inzerce a příspěvků pro další číslo do 25. 11. 2019 na podatelna@hvozdna.cz

3/2019, září 2019, č. 89, ročník XXIII.

ŘÍJEN 20195. 10. PODZIMNÍ 100VEČKA, Hvozdná - chata u rybníka Argalaška, sraz v 7 h, start v 8 h27. 10. VZPOMÍNKA na všechny zemřelé,

kostel Všech svatých ve Hvozdné, 13.30 h

LISTOPAD 20193. 11. SLAVNOSTNÍ MŠE SVATÁ, kostel Všech svatých ve Hvozdné, 8 h 9. 11. HVOZDENSKÉ HODY, sál KDO Hvozdná, 15 h, zve KDO Hvozdná10. 11. SVATOMARTINSKÝ LAMPIÓNOVÝ PRŮ-VOD, náves (parkoviště) před divadlem, 17 h, zve Sdružení rodičů22. 11. ADORAČNÍ DEN VE FARNOSTI, kostel Všech svatých ve Hvozdné

30. 11. JARMARK MIKROREGIONU SLUŠOVIC-KO, Sokolovna a sokolská zahrada ve Slušovi-cích, 9 -15 h, zve Mikroregion Slušovicko

PROSINEC 20191. 12. ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMUPŘED DIVADLEM, zve kulturní komise8. 12. MISIJNÍ KOLÁČ, zakoupením sladkos- u kostela ve Hvozdné přispějete na vzdělání

dětem na Hai , po mši svaté v 8.4523. 12. BETLÉMSKÉ SVĚTLO A ZPÍVÁNÍU VÁNOČNÍHO STROMEČKU, Hvozdná před divadlem, 16 h, zve kulturní komise31. 12. OHŇOSTROJ NA OSMEKU, areál hřiště na Osmeku, 18 h, zve OÚ HvozdnáTERMÍNY DIVADELNÍCH PŘEDSTAVENÍ: www.divadlohvozdna.cz

Slavnostní setkáníu příležitos 101. výročí vzniku samostatného Československého státu

Pátek 25. 10. 2019 v 18.00 hodin v sále Kroužku divadelních ochotníků HvozdnáProgram• Zahájení, úvodní slovo starosty obce• Tema cký referát• Předání děkovného listu k získání zlaté medaile MUDr. Jánského• Kulturní vystoupení• Udělení „Pamětní medaile obce Hvozdná 2019“• Přivítání nových občanů• Přátelské neformální posezení

Srdečně zve obec Hvozdná

V rámci Liptálských slavností jsme opět mohli uvítat jeden z vystupujících soubo-rů i u nás ve Hvozdné. V pátek 23. srp-na vystoupil v sále divadla lidový taneční soubor Erisa a folklorní pěvecká skupi-na Adila z Gruzie. Oba soubory pochá-zí z nejstaršího gruzínského města Ku-taisi a předvedly divákům dechberoucí vystoupení plné tanců, písní a tradičních hudebních nástrojů. Závěrečný dlou-hotrvající potlesk byl důkazem, že udě-lat si v pátek hodinku čas a přijít se se-známit s jinou kulturou, rozhodně stálo za to. Poděkování patří i Kroužku divadel-ních ochotníků za poskytnutí sálu a zajiš-tění technického zázemí.

Jaromír Štach

LIDOVÝ TANEC A ZPĚV Z GRUZIE

22 23MAGAZÍN HVOZDNÁ 3 | 2019

UM

ĚN

Í PR

O Ž

IVO

T OLTÁŘNÍ OBRAZ VŠECH SVATÝCHOltářní obraz Všech svatých ve hvozdenském kostele byl pořízen roku 1890 za 120 zlatých. Dílo tak doplnilo nový oltář, kazatelnu a křtitel-nici z dílny mistra Hromádky z Litenčic.

Tři okruhy světcůKompozici olejové malby na režném plátně tvo-ří tři elipsy, do nichž jsou vřazeny tři skupiny světců. Horní skupinu tvoří osoby Nej-světější Trojice (Otec, Syn a Duch Svatý v tradiční podobě ho-lubice) a postavy z Evange-lií: vpravo Jan Křtitel, vle-vo Panna Maria a kolem apoštolové se zástupem světců od stvoření svě-ta, jak o nich píše kniha Zjevení sv. Jana. Tato část obrazu vyzařuje nad-pozemské světlo, které osvětluje celou scénu.

14 pomocníkůStřední elipsa je sesta-vena ze skupiny oblíbe-ných tzv. čtrnácti svatých pomocníků v nouzi, kteří jsou uctíváni jako mocní ochránci před neštěstím a nemocemi.Úcta k nim se do celé Ev-ropy šířila z Německa především z Porýní.

České nebeNejspodnější neúplná elipsa sestává ze světců tzv. českého nebe, tedy z moravských zemských a dnes i evropských patronů sv. Cyrila a Me-toděje, dále dědice českého království kníže-te sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily. Sku-pinu doplňuje sv. Jan Nepomucký, sv. Vojtěch a sv. Prokop.Elipsa je však otevřená, jako by zvala každého z obce k následování ideálu dobra a lásky, kte-rý k věčné nebeské hostině přizval zobrazené světce, u nichž církev potvrzuje, že společenství s Bohem skutečně dosáhli.

Ukázka z doby krizeOltářní obraz nemá větší umělecké ambice. Ač se za každou postavou světce skrývá strhující ži-votní příběh, tak autor se nenechává inspiro-vat jejich vnitřní dynamikou, ale vyobrazuje pou-ze statické, nepřítomné figury s tradičními gesty doplněnými nezbytnými atributy, podle nichž lze

poznat, o které světce se jedná. Ve srovnání s oltářními kobrazy v sousedních ob-

cích se jedná o průměrné regi-onální pojetí, které plně od-

povídá době vniku, kdy se sakrální umění převážně nacházelo ve vleklé krizi a nezmohlo se na víc než na průměrné kopírování historických slohů.

VýznamCo se nepodařilo vyjá-dřit autorovi, však bo-

hatě doplnila zbožnost našich předků, kte-ří možná právě díky

prostému podání mal-by nacházeli osob-

ní vztah k vyobraze-ným světcům, na něž

se v přímluvných pros-bách obraceli v dobách radostných, těžkých až

tragických, které při-šly nedlouho poté, co

byl obraz do kostela nainstalován.

Ztotožnění s osudy světců, jejich mučednictvím pro vyšší ideály napomáhaly v hlubšímu pocho-pení smyslu nelehkého života současníků. Ved-ly ke správné životní orientaci, srovnání žebříč-ku hodnot, což jsou prvořadé nezbytnosti, které potřebuje každá generace, aby dovedla rozkrýt, že problémy mají pořád stejné příčiny, a tedy lze na jejich řešení aplikovat metody, které jsou zná-mé již po staletí.Nakonec, můžete si to zkusit sami osobně při poznávání pokladů, které čekají na odhalení v chrámu Všech svatých ve Hvozdné.