Univerzita Palackého v Olomouci

Filozofická fakulta Katedra psychologie

Vztah sociální opory, pracovní spokojenosti a nezdolnosti

u příslušníků polních nemocnic Armády České republiky

Magisterská diplomová práce

Autor: Bc. Andrea Malinová Vedoucí práce: PhDr. Ing. Jiří Pavlát

Olomouc

2017

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce PhDr. Ing. Jiřímu Pavlátovi

za jeho cenné rady a odbornou pomoc při vypracování této magisterské diplomové práce.

Dále bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu, která pro mě byla při

vypracovávání této práce naprosto klíčová.

Místopřísežně prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma:

„Vztah sociální opory, pracovní spokojenosti a nezdolnosti u příslušníků polních nemocnic

Armády České republiky“ vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího

diplomové práce a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.

V …………………………… dne ……………… Podpis …………………

Obsah Úvod .................................................................................................. 5

I. Teoretická část................................................................................ 7

1. Sociální opora ............................................................................................ 8

1.1. Definice sociální opory ............................................................................................ 8

1.2. Teorie sociální opory ............................................................................................... 9

1.3. Rozsah sociální opory ............................................................................................ 11

1.4. Druhy sociální opory ............................................................................................. 11

1.5. Sociální síť ............................................................................................................. 12

1.6. Anticipovaná a získaná sociální opora .................................................................. 13

1.7. Socioekonomický status sociální opory ................................................................ 13

1.8. Druhá - nevhodná stránka sociální opory .............................................................. 14

2. Nezdolnost ............................................................................................... 15

2.1. Pojem nezdolnost a jeho význam .......................................................................... 15

2.2. Vymezení resilience ve vývoji .............................................................................. 16

2.3. Hlavní koncepce resilience .................................................................................... 16

3. Psychologie práce .................................................................................... 22

3.1. Teorie motivace pracovní činnosti ........................................................................ 22

3.2. Stres a náročné situace v práci ............................................................................... 24

3.3. Pracovní spokojenost ............................................................................................. 25

4. Vojenské prostředí a jeho specifika ......................................................... 28

4.1 Vojenská činnost z pohledu psychologie ............................................................... 28

II. Praktická část .............................................................................. 33

5. Výzkumný problem, cíle a hypotézy práce ............................................. 34

6. Popis zvoleného metodologického rámce a metod .................................. 36

6.1. Zvolený typ výzkumu a metody získávání dat ...................................................... 36

6.2. Metody zpracování a analýzy dat .......................................................................... 37

6.3. Problematika etiky ................................................................................................. 37

7. Charakteristika zkoumaného souboru ...................................................... 38

8. Výsledky .................................................................................................. 42

9. Diskuse ..................................................................................................... 58

10. Závěr .......................................................................................... 63

Souhrn .............................................................................................. 65

Seznam použitých zdrojů a literatury .............................................. 70

Seznam grafů

Seznam tabulek

Seznam příloh

5

Úvod

V současné době, kdy svět funguje v hektickém a ambiciozním tempu, se každý

člověk logicky dostane do situace, ve které musí čelit různým nečekaným a krizovým

událostem. Může se jednat o velké zdravotní potíže, rodinné tragédie, ale daleko častější,

a někdy i vyčerpávající, jsou vleklé starosti všedního dne. Mohou to být starosti soukromé

i pracovní. Ať už má člověk starosti malé či velké, k jejich překonání potřebuje pomoc či

oporu, která mu se stresovou situací pomůže. Určitě si každý z nás dokáže představit

situaci či činnost, která je pro něj stresová nebo mu přináší větší či menší komplikace.

Zejména v pracovní činnosti bývají tyto situace časté. Může se jednat jen o dlouhotrvající

konflikty s kolegou či nadřízeným, dlouhodobě špatné a nepříznivé pracovní prostředí či

dlouhodobé a opakované pracovní odloučení od rodiny. Takových příkladů by se dalo

uvádět nespočet. Zároveň si však také dokážeme vybavit okolnosti nebo momenty, které

nám pomáhají tyto situace zvládat. Další okolností, která se na zvládání zátěžových situací

podílí, je životní síla jedince, jeho osobnostní dispozice. Tyto dispozice ovlivňují odolnost

člověka proti komplexu působících zátěžových vlivů. V tého magisterské práci se budeme

zajímat o to, zda respondenti vůbec vnímají sociální oporu, a zda jim ve stresogenních

situacích pomáhá. Stejně jako vnímání sociální opory nás bude zajímat vliv odolnosti

jedince na různé zátěžové situace. Speciálně nás bude zajímat spojení sociální opory a

odolnosti jedince v pracovním prostředí.

Autorka magisterské práce je příslušnicí polní nemocnice Armády České republiky

(AČR) a během své dlouholeté činnosti posbírala bohaté a různorodé zkušenosti

se zátěžovými situacemi ve vojenské profesi. Tyto zkušenosti se značně promítají

do výkonnosti a efektivity práce. Díky této zkušenosti si autorka zvolila téma z oblasti

specifického vojenského prostředí a jako respondenty práce volila příslušníky polních

nemocnic AČR. Cílem této práce tedy bude zjistit vliv sociální opory a osobnostních

dispozic (nezdolnosti) jednotlivých příslušníků polních nemocnic a zjistit, jak se tyto

fenomény promítají do jejich pracovní spokojenosti. Vojenská profese je velmi specifická

a můžeme se v ní setkat s velkým množstvím vlivů, které se promítají do psychického

stavu vojáků a ovlivňují jejich postoje k práci.

6

Magisterská práce je členěna na část teoretickou a praktickou. Teoretickou část

jsme rozdělili do čtyř kapitol. První část se věnuje problematice sociální opory, kde ji

definujeme a přibližujeme, podle různých teoretických rovin. Druhou část máme

zaměřenou na přiblížení a rozpracování problematiky nezdolnosti jedince. Třetí část práce

se věnuje problematice psychologie práce. Poslední část se snaží přiblížit specifika

vojenské činnosti.

V praktické části vyhodnocujeme cíle a hypotézy magisterské práce. Hlavním

výzkumným tématem této práce je vztah sociální opory a nezdoslosti se spokojeností práce

u příslušníků polních nemocnic AČR. Výsledky výzkumu jsou pro lepší přehlednost a

srozumitelnost prezentovány v grafech a tabulkách.

Toto téma jsme si pro magisterskou práci zvolili, abychom se pokusili zmapovat

souvislosti mezi sociální oporou, pracovní spokojeností a nezdolností u příslušníků polních

nemocnic. Výsledky tohoto výzkumu bychom rádi použili jako podklady pro zlepšení

pracovních i sociálních podmínek v tak specifické a náročné činnosti, jakou práce u polní

nemocnice je.

Naší snahou bylo rozšířit a doplnit původní bakalařskou práci a s pomocí nové

výzkumné oblasti napsat ucelenou a přehlednou práci na tuto tématiku.

7

I. Teoretická část

8

1. Sociální opora

Každý člověk se ve svém životě dostane do mnoha těžkých situací, kterým musí

čelit a které se musí naučit zvládat. Toto samotné zvládání konkrétní těžkosti je proces,

na jehož význam se ještě nenašl v odborné literatuře jednotný názor. Šíře stresogenních

situací je široká, může se jednat o dlouhodobé každodenní starosti, drobné nepříjemnosti a

problémy. Tyto každodenní události jsou potom násobeny jednorázovými traumatizujícími

okolnostmi, se kterými se speciálně vojáci z povolání setkávají při své práce velice často.

1.1. Definice sociální opory

Stejně jako u většiny jiných pojmů nalézáme v odborné literatuře více definic.

Téma sociální opory můžeme řadit hned pod několik vědních oborů, proto se můžeme

setkat s definicemi z více oborů např. sociologie, medicína, psychologie aj. Pro účel této

magisterské práce uvádíme obecně platnou definici „Sociální opora je vztahová opora v

prostředí, v němž člověk žije; zvyšuje odolnost vůči stresu a chuť přežít i životní prohry a

krize; důležitý pilíř duševního zdraví.“ (Hartl, Hartlová, 2010, 367)

Další definicí, kterou se nám zdálo případné uvést vzhledem k pojetí této práce je

definice, která říká, že „Sociální oporou v širším slova smyslu rozumíme pomoc, která

je poskytována druhými lidmi danému člověku, nacházejícímu se v zátěžové situaci.“

Obecně můžeme konstatovat, že jde o činnost, která tomu člověku jeho zátěžovou situaci

nějakým konkrétním způsobem ulehčuje." (Křivohlavý, 2001, 94)

Těmito a dalšími význami se ve své knize zabývá Mareš (2001) a jako shrnutí

jednotlivých formulací a definic uvádí, že se jedná "o dynamický proces, jehož forma

a úroveň se proměňuje v čase, mění se v závislosti na situacích, životních událostech,

na věku a sociálních zkušenostech jedince." (Mareš, 2001, 22)

Ve své knize Mareš (2001) píše o zvládání zátěže jako o adaptování se jedince na

stresor. Tím, že tato adaptace probíhá zcela vědomě, se liší od reakce obranné, která

probíhá na nevědomé úrovni. Při zvládání zátěže se můžeme zaměřit na zvládací reakci,

což je reakce na nějaký akutní stresor nebo na konzistentní způsob zvládání zátěže,

9

tzv. zvládací styl a ten se projevuje tím, že se člověk dokáže vyrovnat s negativními

situacemi, které na něj působí v různé době a za různých situací.

Mareš (2001) uvádí, že na obecné modely zátěže můžeme pohlížet ze dvou částí,

které zvládání zátěže ovlivňují, a pomocí nich se nám buď daří, nebo nedaří stresové

situace zvládat. Jedna část je označovaná za moderátory, což je i sociální opora, a druhá

část jsou mediátory.

Nároky na pracovní činnost bývají u vojáků veliké, ať už se jedná o zátěž

psychickou nebo fyzickou, bývá o dost intenzivnější, když vojáci působí na zahraničních

operacích, jsou daleko od svých rodin v náročných a nebezpečných pracovních

podmínkách. Zejména pro příslušníky polních nemocnic je zahraniční nasazení

v nebezpečných a náročných situacích typické.

Naším cílem, v této práci, je mimo jiné, posouzení vztahu mezi sociální oporou

a zvládáním zátěže. Mareš (2001) předkládá čtyři pohledy na případné souvislost.

První názor předkládá tvrzení, že člověk lépe zvládá zátěžovou situaci, když je mu

nějaká sociální opora poskytnuta. Druhý pohled se na problematiku dívá z opačné strany a

spíše se kloní k názoru, že sociální oporu ovlivňuje zvládání zátěže. Když člověk

signalizuje, zda vůbec nějakou pomoc potřebuje a případně jakou. Další názor spočívá

v tom, že se sociální opora a samotné zvládání zátěže nijak neovlivňují. Posledním

možným úhlem pohledu je prokázané vzájemné ovlivnění a k tomu ještě společné

ovlivnění dalším komponentem stojícím někde na pozadí.

1.2. Teorie sociální opory

Na sociální oporu můžeme nahlížet z několika směrů. Mezi hlavní tři výzkumné

proudy se považuje proud psychologický, sociologický a komunikačně-interakční směr

výzkumu. Sociologický směr má v okruhu zájmu dva směry, zajímá se o suportivní

chování lidí, které se dá pozorovat a objektivně popsat. Druhým směrem je subjektivní

vnímání, hodnocení a interpretování prožité zátěžové situace s příjemcem sociální opory.

Tento směr hodnotí jak závažnost situace se svého suběktivního pohledu, tak i míru svého

ohrožení se se svojí schopností zátěží vyrovnat. Mareš (2001) tedy uvádí, že základem

tohoto přístupu je tlumící efekt sociální opory u negativních účinků stresu.

10

Druhý výzkumný proud, psychologický, se opírá o sociální kognici a symbolický

interkcionismus. Za hlavní myšlenku tohoto proudu můžeme považovat to, že sociální

opora není potřebná pouze v zátěžových situacích, ale pomáhá všem lidem ve všech

situacích. Sociální opora působí přímo. Poslední třetí přístup mluví opět o tom, že sociální

opora je potřebná a pomáhá všem lidem. Mareš (2001) klade důraz na pozitivní vztahy

mezi lidmi, potřeby lidí, a také negativní vztahy včetně konfliktů. Sociální opora je v

životě člověka velmi významný fenomén. Ukazuje se jako záchytný bod při zvládání

životních nesnází a to zvláště tam, kde člověk onemocní, kde se dostává na určitou životní

křižovatku nebo tam, kde je postaven před závažné rozhodnutí.

Křivohlavý (2001) ve své knize Psychologie zdraví přináší několik teorií sociální

opory.

Teorie připoutání – tato teorie přibližuje nejzákladnější vztahy mezi lidmi.

Nejčastěji v této souvislosti hovoříme o vztahu mezi matkou a dítětem. Děti vyhledávají

u blízkých osob pocit bezpečí a jistoty.

Teorie podpůrných sociálních vztahů – velkou roli zde hrají podpůrné vztahy

v rodině. Můžeme ji charakterizovat hloubkou a mírou vzájemných mezilidských vztahů a

konfliktů.

Pojetí sociální opory v rámci opěrné péče – v tomto pojetí rozumíme sociální

opoře jako pomoci a podpoře v relativně širší sociální síti. Příkladem se může jednat o

vzájemné sociální vztahy celého pracovního kolektivu.

Pojetí sociální opory jako uspokojování sociálních potřeb – toto pojetí sociální

opory se vztahuje k uspokojování či neuspokojování sociálních potřeb. Křivohlavý (2001)

uvádí potřeby, které souvisí se sociální oporou – potřeba afiliace, potřeba přátelského

vztahu a sociálního připoutání, vzájemnosti, potřeba sociální komunikace a sociálního

porovnávání, spolupráce atd.

Pojetí sociální opory v rámci zvládání stresu – sociální oporu zde využíváme

jako formu podpory pro člověka v nouzi. Toto pojetí je jeden z nejdůležitějších faktorů

ovlivňující dopady stresogenní situace na psychický i zdravotní stav jedince.

11

Obecný a specifický vliv sociální opory – obecným a specifickým vlivem sociální

opory rozumíme kladné účinky dobrých mezilidských vztahů, jejich vliv se pak odráží na

psychické pohodě člověka.

Pojetí sociální opory jako nárazníku – sociální opora působící jako nárazník se

může projevovat různými způsoby. Ovlivňuje kognitivní sféry člověka v nouzi. Může

posílit jeho sebedůvěru a sebeúctu. V různých situacích může být i vhodnou volbou

prevence proti stresu a tím i snižovat negativní působení zátěžových situací.

1.3. Rozsah sociální opory

Pojem sociální opora většinou používáme pro podporu v úzkém kruhu, kdy

podporu a pomoc poskytují ti nejbližší. Křivohlavý (2001) se ale na problematiku sociální

opory dívá z širšího hlediska a uvádí tři měřítka opory - makroúroveň, mezoúroveň

a mikroúroveň.

Makroúroveň sociální opory – touto formou je poskytovaná celospolečenská

pomoc všem těm, kteří jí potřebují. Do této makroúrovně se mohou řadit různé

humanitární organizace, poskytující pomoc například při přírodních katastrofách.

Mezoúroveň sociální opory – zde se jedná o podporu jednoho člověka v rámci

nějaké širší skupiny. Do této úrovně spadá i vzájemná pomoc spolupracovníků v

zaměstnání.

Mikroúroveň sociální opory – jedná se o poskytnutou podporu mezi dvěma

nebližšími lidmi.

1.4. Druhy sociální opory

Křivohlavý (2001) ve své knize uvádí čtyři základní druhy sociální opory –

emocionální, instrumentální, hodnotící a informační.

12

Emocionální opora – tuto formu podpory může nabízet chápající empatický

jedinec, se kterým si člověk může pohovořit, a od kterého se dočká důležitých emocí, jako

je láska či víra.

Instrumentální opora – tato podpora je ve skrze praktická pomoc při nějaké

činnosti. Může sem spadat nějaká hmotná pomoc či materiální pomoc. V konkrétním

případě to může být třeba poskytnutí finanční půjčky.

Hodnotící opora - hlavním specifikem tohoto druhu sociální opory je úcta, díky

které posilujeme kladné sebevědomí a sebehodnocení konkrétního člověka. Mohou to být

jak informace, tak rady, které nám pomáhají vyrovnat se s problémy. Tyto rady musí být

sdělovány s citem a respektem a měly by povzbuzovat k naději a víře.

Informační opora – informační podporou rozumíme zprostředkování informací

nebo rad, které mohou napomoci řešit tíživou situaci. Může to ale také být prosté

naslouchání člověku v tísni. Díky naslouchání zjistíme, co člověk potřebuje, a i to, jak si

sám představuje řešení složité situace.

Kebza (2005) ve své knize zmiňuje ještě další dělení poskytované sociální opory.

Dělí ji na individuální, pod kterou můžeme zařadit cílenou snahu pomoci druhému člověku

v nepříznivé životní situaci a institucionální oporu, kde funguje jako hlavní poskytovatel

sociální opory instituce.

1.5. Sociální síť

Kebza (2005) ve své knize používá termín sociální sít, kterou používá k

charakteristice sociálních vazeb. Popisuje tři termíny, které tyto pojmy reprezentují.

Jedná se o pojmy „Net“ - síť, „Network“ - rozšiřuje pojem síť a pojem „Tie“, který

charakterizuje svazek či vztahy. Ch. Tardy (1985, in Kebza, 2005) vnímá sociální síť jako

hlavní zdroj síly pro sociální oporu. Zahrnuje do ní komponenty, díky nimž se celý proces

sociální opory realizuje. Člověk může vnímat sociální síť ve svých vztazích buď jako

pozitivní, negativní nebo indiferentní.

J.G. Bruhn a B.U.Philips (1984, in Kebza, 2005) shrnují následující poznatky

o sociální opoře a ukazují na fakt, že je to sociální jev. Jedná se o dynamický proces

13

v průběhu času, a s potřebou respektovat kvantitativní, kvalitativní a interakční dimenzi.

Mezi další významné faktory řadíme dosažitelnost a potřebnost. Sociální opora je v jejich

pracích vnímaná jako jeden z přirozených aspektů, a lze u ní pozorovat pozitivní i

negativní účinky. Výzkumy sociální opory zaměřují na podstatu účinku a její definice by

měly být jasně dané jak u jedinců tak skupin nebo institucí.

1.6. Anticipovaná a získaná sociální opora

Anticipovaná sociální opora nám nabízí to, co očekáváme, je to tedy očekávaná

pomoc. Získaná opora je naopak ta obdržená. U anticipované sociální opory jsou nejbližší

lidé připraveni pomoci svému blízkému. Je to tedy anticipativně založený konstrukt.

Obecná očekávání jedince jsou zde reflektováná. Naopak u získané sociální opory se jedná

o to, co se člověku doopravdy stalo. Je to tedy retrospektivně založený konstrukt a ten je

založen na konkrétní zkušenosti (Kebza, 2005). Poskytování sociální opory se může měnit

v různých podmínkách, situacích či čase. Kebza (2005) to přibližuje na příkladu

z pracovního prostředí, kde bylo dokázáno, že na spokojenost v práci má větší vliv

působení sociální opory od nadřízeného než poskytování sociální opory od

spolupracovníků.

1.7. Socioekonomický status sociální opory

Mezi širší komplexy sociální opory, které výzkumníci zkoumají, lze zařadit

socioekonomický status. Kebza (2005) uvádí, tento status zajišťuje pro člověka

v sociálním systému. Tento systém má dvě komponenty - třídu a status. Do komponenty

třídy spadají materiální prostředky, kterými člověk disponuje. Komponenta statusová se

zaměřuje na životní styl či postoje. N. Krause (1997, in Kebza, 2005) předpokládá, že jsou

patrné rozdíly v sociální opoře u vyšších a nižších sociálních vrstev, a to právě díky

socioekonomickému statusu. U příslušníků vyšších sociálních vrstev se tedy předpokládá

lepší vyrovnání se, se stresovou situací.

14

1.8. Druhá - nevhodná stránka sociální opory

O sociální opoře je mluveno i smýšleno ve většině případů jako o kladném faktoru.

Jsou ale i studie, které se vynořují, a to zejména v poslední době, a ty vyjadřují názor, že

tato opora může mít za specifických podmínek i negativní dopad. Mohou to být negativní

dopady pro poskytovalete, pro kterého toto poskytování může znamenat mimořádnou

zátěž, ale může se také jednat o nevhodný způsob poskytování sociální opory. Nejčastější

formou neporozumění lidem v těžkých situacích je zřejmě odlišnost představ o tom, co by

bylo žádoucí, potřebné a nutné (Křivohlavý, 2001).

První studie o případných záporných dopadech sociální opory byly nejdříve

spojovány s poskytovanou sociální oporou a až později se začalo mluvit o negativních

dopadech v souvislosti s oporou získanou. Negativní reakce jednotlivce mohou být tehdy,

když je poskytovaná pomoc: v přímém rozporu s jeho představou o vlastní autonomii a

sebevládě, ohrožuje jeho sebeúctu a sebedůvěru, v rozporu se širokým chápáním toho, jak

se má zachovat "správný" muž či žena, znamená riziko sebe-znevážení a diskreditace,

navozuje pocit bezmoci, neodpovídá potřebám jedince (Kebza, 2005, 166).

Poskytnout pomoc a podporu přesně do očekávání člověka může být někdy velice

složité, a proto může docházet k okamžikům, kdy i ta sebelépe poskytnutá pomoc může

přinést neočekávané zklamání.

15

2. Nezdolnost

2.1. Pojem nezdolnost a jeho význam

Hartl a Hartlová (2000, 507) definují pojem resilience jako: “ souhrn činitelů, které

člověku pomáhají přežít v nepříznivých podmínkách, ve stresu, osamění v dysfunkční

rodině, při bolestivé nemoci atd.”. Podobným způsobem vymezuje nezdolnost

J. Křivohlavý (1991), který vnímá nezdolnost jako charakteristiku osobnosti, která

umožňuje zmírňovat nebo tlumit negativní dopady obtížných životních situacích, ve

kterých se člověk nachází. Mužeme tedy říci, že pojem resilience bývá překládán jako

nezdolnost či nezlomnost. Tato nezdolnost popisuje životní síly člověka. Další význam

resilience můžeme popisovat z širšího a užšího pohledu. V pojetí širšího smyslu si můžeme

představit osobní dispozice, které ovlivňují odolnost jedince vůči komplexně působícím

stresorům. V užším smyslu se pak jedná o konkrétní druhy odolnosti například ve smyslu

hardiness. Kebza a Šolcová (2008) ještě uvádějí skutečnou resilienci a pseudoresilienci.

Skutečná resilience je postavena na skutečných vnitřních a sociálních předpokladech a

dispozicích, a pseudoresilienci popisují jako zdánlivou odolnost, která je pouhou stylizací

v propojení s účelovým chováním a demonstrací vnějších projevů některých vlastností.

V souhrnu tedy můžeme říci, že nezdolnost představuje složitý konstrukt, který je

tvořený různými složkami, které zasahují do různých systemů člověka. Jedná se o systémy,

které čerpají z osobnostnách zdrojů, sociálních zdrojů a ze zdrojů ze somatických oblastí.

Kebza a Šolcová (2008) říkají, že některé z těchto zdrojů mají pro resilienci stěžejní

význam, jiné jen okrajový, a jiné jsou řazeny k jiným psychologickým konstruktům.

Zajímavý fakt připojuje také Šolcová (2007) když říká, že ve vztahu mezi onemocněním a

stresem hrají zásadní roli osobnostní rysy a osobnost jedince, které se tím více projevují v

podmínkách stresu. Osobnost, totiž zásadním způsobem ovlivňuje výběr copingových

strategíí, které se promítají v následujících psychických procesech.

Paulík (2010) říká, že zvyšující se odolnost navyšuje schopnosti k úspěšnému

zvládání požadavků a zároveň snižuje riziko nezvládnutí určitých nároků na jednotlivé

situace. U osob, které mají vysokou úroveň resilience, je škodlivý dopad stresogenních

faktorů hodně snížen. Osoby s vysokou nezdolností mají také nižší emoční vyčerpání

během zátěžových situací.

16

2.2. Vymezení resilience ve vývoji

Velkým a cenným zdrojem informací o podstatě psychické odolnosti člověka

přinášejí studie, které se věnují zvládání zátěže a stresu. Tyto studie se zároveň věnují

tomu jak se pojetí odolnosti mění v souvislosti s vývojem.

V první vlně výzkumů o stresu se práce věnovaly spíše vymezení odolnosti ve

smyslu trvalého rysu osobnosti. Tento rys byl srovnáván s faktorem obecné intelligence.

Podobnost s tímto faktorem se prokázat nepodařilo, stejně se nepodařilo vymezit obecný

faktor odolnosti. V další fázi výzkumu byla odolnost považovaná za výsledek interakcí

jedince a situačných proměnných. Až o něco později, je odolnost ke stresu chápaná jako

odolnost proti negativnímu dopadu stresu na lidský organismus. Hošek (1997) uvádí, že se

pro toto pojetí odolnosti zavádí termín resilience. Součastně se vytváří osobnostní

kompetence vzdorování škodlivým dopadům, stresogenních situací, včetně

psychodiagnostických nástrojů.

2.3. Hlavní koncepce resilience

Na zvládání stresogenních situací se podílí celá řada osobnostních charakteristik.

Tyto charakteristiky poskytují vysvětlení rozdílné míry odolnosti jedinců vůči negativním

vlivům zátěžových situací. V průběhu vývoje psychologického myšlení se objevují různé

interpretace. Hošek (1997) popisuje dva různé historické pohedy na tuto problematiku.

Jedná se o voluntarismus a Freudovu sílu ega. Voluntarismus podle Hoška zdůrazňoval

sílu vůle, která je rozhodující vlastností člověka a tzv. duchovní mohutnost, která je

rozhodující při uplatňování odolnosti člověka u zátěže. Pokud má člověk silnou vůli, je

schopen nalézat mnoho různých řešení, záleží jen na něm, jak o to usiluje. V pozdějších

výzkumech se ale ukázalo, že vysvětlovat věci takto jednoduše nejde. Svou důležitou roli

zde hraje i emocionalita. Freudovu sílu ega pak koncipoval jako rozhodující vlastnost,

která podporuje odolnost člověka pomocí egodefenzivních mechanismů.

17

V dnešní době se mezi koncepce resilience řadí různé přístupy a modely. Každý

z těchto modelů obsahuje nějaké projektivní prvky a to ve vztahu ke kvalitě života, osobní

pohodě a ke zdraví. Společně pak dokáží rozmělňovat negativní dopady stresogenních

situací. Kebza, Šolcová (2008) v této souvisosti mluví o salutoprotektivních či

nárazníkových charakteristikách. Baštecká, Goldmann (2001) používají souhrnný název

salutogenní prvky (z lat. Salus – zdraví, genesis – vznik).

2.3.1 Antonovského salutogenetický přístup – Sence of Coherence (SOC)

Antonovský byl jeden z lékařů, kterého zajímalo, jak vzniká nemoc a proč

k určitým onemocněním dochází, ale na rozdíl od ostatních kteří, se zajímali a zaměřovali

na patogenezi, tak v jeho zájmu byla v prvé řadě salutogenetická orientace. Hlavními body

zájmu bylo ne, jak vzniká nemoc, ale jak vzniká zdraví, a co všechno se podílí a posiluje

proces uzdravení z nemoci, nebo to proč u daného člověka nemoc vůbec nepropukla, když

v jeho okolí ano. Zajímalo ho, proč někdo za stejně těžkých podmínek dokáže statečně

bojovat a bránit se stresogenním situacím, které ohrožují jeho zdravotní stav. Jeho práce

vycházely ze zkoumání židů, kteří si prošli koncentračním táborem a přežili ho. Tyto

přeživší rozdělil do dvou skupin podle jejich psychického stavu. První skupina byla

s integritou osobnosti u lidí, kteří tuto situaci zvládali lépe, a druhá skupina byla

v dezintegraci jedinců, kteří tuto životní situaci zvládali velmi obtížně. Jeho výzkum uvádí

Křivohlavý (2001) s tím, že zjistil, to co pomohlo lidem přežít hrůzy koncentračních táborů

a zvádat další životní těžkosti byl celkový (holistický) postoj k životu. Antonovský to

pojmenoval Sence of Coherence (SOC). Hošek (1997) uvádí, že tento společný rys

osobnosti nezdolných jedinců je nazýván jako vědomí souvztažnosti. Křivohlavý překládá

výraz SOC jako smysl pro integritu či koherenci. Na základě tohoto přístupu člověk, který

disponuje touto vnitřní koherencí, dokáže lépe přijímat a zvládat životní těžkosti.

Antonovský (1993) uvádí, že silný rozvoj SOC je vlastně vnímání světa, který se podílí na

tom jak úspěšně či neúspěšně člověk zvládá životní stresory, se kterými je konfrontován

v průběhu života. Vysoké SOC vykazuje velkou odolnost vůči negativním tlakům a

naopak. Antonovský (1993) uvádí tři základní složky Sence of Coherence –

srozumitelnost (comprehensibility), smysluplnost (meaningfulness) a zvládnutelnost

(manageability).

18

Srozumitelnost (comprehensibility) – jedná se o kognitivní stránku postoje

člověka k životu, odráží způsob jeho chápání světa a svého místa v něm.

Kladný pól - člověk je schopný chápat a vnímat celkový obraz světa a také chápe

svou vlastní úlohu v něm. Vidění tohoto celku mu umožňuje pochopit hodnotu a funkci lidí

a sebe samého na tomto světě. Vnímá řád a pořádek, na který se může spolehnout a věřit

mu. Obraz světa je smysluplný a vnitřně konzistentní. V sociální oblasti se takový člověk

projevuje přátelskostí, solidárností a důvěryhodností.

Záporný pól – svět je viděn jako nesourodá mozaika střípků, člověk svět vidí

chaoticky. Může mít pocit, že se kvůli jeho složitosti a nepřehlednosti ocitá ve slepé uličce.

V sociální oblasti má takový člověk potíže s komunikací, ze které plynou možná

nedorozumění s dalšími lidmi.

Smysluplnost (meaningfulness) – jedná se o emocionální stránku, odráží radost ze

smysluplnosti

Kladný pól – člověk řeší problémy, které mu připadají smysluplné, investuje do

jejich řešení svůj čas, úsilí i energii. Problémy pro něj představují výzvu a aktivita spojená

s řešením problémů ho těší a uspokojuje. Do řešení vkládá svou iniciativu a tvořivost.

Předpokládá také, že činnost, kterou dělá, bude okolím pozitivně hodnocena.

Záporný pól – dochází zde k odcizení se tomu, čemu člověk věnuje svůj čas.

Hlavním znakem je citová neangažovanost a emocionální degenerace. Člověk se cítí být

izolovaný v sociální oblasti a mívá potíže v komunikaci s jinými lidmi.

Zvládnutelnost (manageability) - jedná se o konativní oblast člověka, percepce

možností, kterými jedinec disponuje za účelem zvládnutí kladených požadavků.

Kladný pól – člověk si je vědom nejen vlastních sil a možností, ale také možností

lidí v jeho bezprostředním okolí. Věří svým schopnostem v řešení určité situace. Cítí,

že má dostatek sil k tomu, aby vše zvládnul. Je to vlastně osobní potenciál.

Záporný pól – jedná se o nastavení člověka, který je přesvědčený o tom, že dané

situace nebo úkoly není schopen zvládnout sám z vlastních zdrojů. Problémy jsou nad jeho

síly i možnosti. Dochází k poklesu iniciativy, objevuje se pocit strachu a deprese.

19

K měření těchto uvedených oblastí, vyvinul Antonovský diagnostickou metodu SOC.

Dotazník SOC se skládá z 29 položek nebo lze použít jeho zkrácená verze se 13

položkami. Tato metoda se podle autora se snaží zampovat soudržnost lidské osobnosti

v zátěžových situacích. Tento dotazník se nám zdál vhodný pro použití pro náš výzkum

a jeho výsledky budou interpretovány v praktické části této práce.

2. 3. 2. Hardiness

O nezdolnosti v pojetí hardiness lze také hovořit, jako o charakteristice člověka

u které je předpokládán salutoprotektivní vliv. Susanne Kobasová (1979) uvádí termín

hardiness koncem sedmdesátých let a odvozuje ho od slova hard tedy tvrdý, neoblomný,

zdatný atd. Toto lze shrnout tak, že se jedná o označení osobnosti připravené tvrdě bojovat

s těžkými situacemi, se kterými se během života setkáváme.

Kobasová (1979) studovala osobnost a to ve vztahu k negativně působícím životním

událostem a jejich vlivu na vznik onemocnění. Zkoumala dvě skupiny mužů ve věku mezi

40 – 49 lety, jednalo se o vedoucí pracovníky, kteří měli srovnatelné skóre v množství

stresogenních událostí za poslední tři roky. Jedna skupina vykazovala následný vysoký

výskyt chorob a druhá skupina vykazovala opak. Obě skupiny byly požádány, aby vyplnily

osobnostní dotazníky. Z vypracovaných závěrů vyplývá, že ti pracovníci, kteří

neonemocněli, nebo onemocněli jen málo, se od druhé skupiny liší ve třech základních

charakteristikách. Respondenti v této skupině věřili, že mají větší vliv na události, které se

odehrávají v jejich životě, vykazovali vyšší aktivitu jak v práci, tak i v mimopracovní

činnosti a tlak ze svého okolí brali jako výzvu k řešení problému.

Tato studie a další podobné studie vytvářejí rámec pro koncepci ve smyslu hardiness, která

má tři základní komponenty. Jedná se o kontrolu dění, odevzdanost a oddanost a výzvu.

Kontrola dění (control) - jedná se o vědomí jedince, že je schopný ovlivnit, kontrolovat

a řídit události ve svém životě.

Kladný pól - člověk klade důraz na svoje dovednosti, znalosti či odpovědnost čímž

se vnímá jako vnitřně autonomní. Věří ve své schopnosti řídit chod dění, a na vlastní vliv

na průběh životních událostí. Toto řízení není nijak náhodné, ale odvozuje se od

jednotlivých záměrů a životních představ.

20

Záporný pól – jedná se o opak pocitu kontroly nad děním. Mluvíme o pocitu

beznaděje a bezmoci. Člověk se domnívá, že nemá žádný vliv na životní situace, a je jen

ve vleku těchto událostí. Tito lidé mají nízkou motivaci k dosahování úspěchů a řešení

závažných životních situací a událostí.

Odevzdanost a oddanost (commitment) – jedná se o míru ztotožnění člověka s tím, co

dělá a jeho zaměřenost k danému cíli a hodnotám.

Kladný pól – lidé s touto osobnostní vlastností jsou schopni plného zapojení,

oddanosti a angažovanosti v jakékoliv činnosti, kterou dělají. Mají pevně stanovený

žebříček hodnot, k oddanosti vůči rodině i práci. Za velmi významné považují schopnost

rozeznávat a uznávat hodnotu vlastní osoby a schopnost nacházet smysl věcí. Tito lidé

kladou velký důraz na mezilidské vztahy, a jejich přítomnost se promítá do zvládání

životních událostí.

Záporný pól – hlavním znakem tohoto pólu je odcizení, celková nedůvěra k lidem i

hodnotám a obecné neuznávání smysluplnosti.

Výzva (challenge) – změna je výzva a ne problém

Kladný pól - představuje vnímání člověka, že život je charakterizován více

proměnlivostí než setrvalým stavem. Změny v životě jsou považovány za vítané. Změna

stimuluje jedince ke zdokonalování adaptačních forem, díky nim pak pružně reaguje, a

mění strategii zvládání.

Záporný pól – u člověka převládají pocity strachu a ohrožení z nových situací a

případných změn. Lidé jsou hodně konzervativní a jakákoliv změna je pro ně potencionální

problém.

2. 3. 3. Locus of kontrol

J. Rotter se zabýval umístěním vlivu, a to interním versus externím. V přístupu

k řešení problému, se kterými se lidé setkávají, má každý rozdílný přístup. Lidé, kteří mají

vnitřní místo kontroly, jsou přesvědčeni, že mají svůj život pevně v rukou a že další vývoj

je ovlivňován jejich vlastní aktivitou a iniciativou. Při řešení problémů se opírají o svoje

schopnosti a dovednosti. Na druhé straně lidé s vnějším místem kontroly využívají při

řešení problémů postoj, že iniciativa vychází z vnějších okolností, a ne z nich samých.

21

Vyznávají zásah osudu či náhody. Locus of control vypovídá především o tom, zda je

člověk přesvědčen o tom, zda může či nemůže ovlivnit důsledky svých činů.

2. 3. 4. Self-efficacy

Sociálně kognitivní teorie Alberta Bandury vychází z výkladu lidského chování tzv.

triadického recipročního determinismu. Tento model je vytvořen ze tří skupin faktorů a to

faktorů behaviorálních, kognitivních a biologických. Je také tvořen dalšími osobnostními

faktory a vnějším prostředím. Tyto faktory působí ve vzájemné kooperaci. Jedním

z hlavních pojmů Bandurovi teorie je self-efficacy což lze přeložit jako sebeuplatnění.

Tento fenomén vyjadřuje především stupně emočního vzrušení (arousal). Dále vyjadřuje

víru ve vlastní schopnosti, že člověk je schopný uplatnit všechno co v něm je. Křivohlavý

(2001) říká, že řada dalších výzkumů uvádí, že to jak člověk vnímá svojí osobní odolnost

je výborným obranným faktorem proti negativním stresogením učinkům. Důležitým

faktorem ve zvládání negativních účinků stresu je vytrvalé úsilí, které člověk neustále

zdokonaluje.

22

3. Psychologie práce

Podle Pauknerové a kol (2006) je pojem pracovní činnost viděn jako systematické a

vědomé působení na okolní svět. Díky této činnosti se jedinci otevírají možnosti

k důležitým prostředkům k zajištění lidské existence. Práce a veškeré aktivity spojené

s prací mají vliv na vývoj psychiky a osobnosti člověka.

Mezi jednotlivé teoretické základy psychologie práce je řazena schopnost

praktického využití výsledků výzkumů v oblasti pracovní činnosti a hledání jejich vztahů k

psychickým stavům, procesům či vlastnostem „Pomocí lepší znalosti zákonitostí mentální

regulace pracovní činnosti psychologie práce a organizace vytváří základ pro efektivní

intervenci v lidských pracovních činnostech.“ (Štikar a kol., 2003,13)

Hledisko psychologie práce je tak možné definovat jako vztah mezi psychikou

a pracovní činností, ve kterém se psychologie práce zabývá psychickou regulací lidské

pracovní činnosti (Štikar a kol., 2003). „Pracovní činnost je tedy regulována: psychickými

procesy (vnímání, pozornost, pamatování a myšlení), psychické stavy a vztahy k okolí

(zaměření), motivací, psychickými vlastnostmi, schopnostmi a návyky (pracovitost,

svědomitost)“. (Štikar a kol., 2003,14)

3.1. Teorie motivace pracovní činnosti

Motivaci obecně definujeme jako „Souhrn všech intrapsychických dynamických sil

neboli motivů, které zpravidla aktivizují a organizují chování i prožívání s cílem změnit

existující neuspokojivou situaci nebo dosáhnout něčeho pozitivního“ (Plháková, 2004,

319).

3.1.1. Afiliační teorie

Tato teorie uvádí, že člověk má tendence ke sdružování, navazování pozitivních

mezilidských vztahů a to zejména s těmi lidmi, se kterými sdílí společný pracovní nebo

soukromý prostor, a také s těmi lidmi se kterými sdílí podobné názory či hodnoty atd.

Pauknerová a kol.(2006) uvádí, že tyto tendence zvyšují sociální konformitu, což může mít

za následek to, že pokud je na pracovišti sociální normou pracovat s plným nasazením, lze

23

se domnívat, že i nový, ne příliš motivovaný pracovník, přidá na svém úsilí, aby se lépe

začlenil do kolektivu. Afiliační teorie tedy zdůrazňuje motivační význam sociálních

aspektů lidského chování (Paukrtová a kol., 2006).

3.1.2. Dvoufaktorová teorie F. Herzberga

Myšlenka této teorie říká, že pro člověka jsou důležité a vlastní dvě skupiny potřeb,

které jsou si protikladné. Jedná se o potřebu psychického růstu a potřebu vyhnout

se bolesti. Herzberg (1967, in Pauknerová a kol., 2005) uvádí dva různé faktory, které se

odráží jak na pracovní motivaci, tak na spokojenosti s vykonávanou prací. Jedná se

o faktory vnitřní a vnější. Ve vnítřních faktorech se odráží pracovní spokojenost

a motivace v kontrastu proti pracovní nespokojenosti. Vnější faktory naopak odráží

pracovní nespokojenost v protikladu pracovní ne-nespokojenosti.

Závěrem tedy můžeme říci, že důležitost této teorie spočívá v nepřímé souvislosti

pracovní spokojenosti a motivace. Každá pracovní podmínka má na spokojenost či

motivaci jiný vliv. Některé vlivy jsou pouze rámcové a jiné zcela zásadní.

3.1.3. Teorie expektance

Pauknerová (2006) uvádí, že zásadní význam v přístupu k motivaci můžeme

přisuzovat expektanci a valenci. Předkládá funkci M = f(V.E), kde M vyjadřuje úroveň

motivace, V vyjadřuje valenci, tedy subjektivní hodnotu očekávaného výsledku a E

vyjadřuje expektance, tedy subjektivní pravděpodobnost, že dané chování povede k

očekávanému výsledku. (Pauknerová a kol., 2006, 178)

3.1.4. Teorie spravedlnosti

Myšlenka této teorie je založená na faktu, že každý pracovník srovnává své

schopnosti či zkušenosti. Srovnává to se svojí snahou a přínosem, a snahou a přínosem

ostatních pracovníků, kteří mají obdobnou pracovní náplň. Jedinec srovnává také to, co

24

odvedená práce přináší jemu, zda to lze srovnávat s tím, co přináší ostatním pracovníkům.

Je to tzv. fenomén sociálního poznávání. Pokud má pracovním pocit, že vklady a výstupy

z nich, nesouhlasí s vklady a výstupy ostatních, tak se to na jeho výkonu projeví.

3.1.5. Teorie kompetence

Tuto teorii můžeme charakterizovat jako potřebu člověka prokázat své

profesionální kompetence a své schopnosti. Lze se na ní zaměřit zejména v situacích, které

daný jedinec hodnotí jako přiměřeně náročné. Má možnost srovnávání a získání určitého

druhu uznání.

3.1.6. Teorie X a Y

Pauknerová a kol.(2006) říká, že tato teorie představuje spíše populární

přístup než ten vědecký. Autor teorie X a Y představuje pracovní jednání ze dvou

protikladných úhlů. Teorii X vidí spíše jako tradiční a je o konkrétním člověku. Tato teorie

předkládá, že jsou pracovníci nespolehliví, líní a nedůvěryhodní. Tito lidé proto potřebují

mít pevné vedení, řízení a pravidelné stimulování. Druhá teorie Y, naopak předkládá

myšlenky o integraci cílů daného pracovníka a organizace. Tato teorie říká, že lidé hledají

nezávislou a tvořivou práci. Důležitým momentem této „populární“ teorie je poukázat na

různorodost a proměnlivost lidského chování a jednání.

3.2. Stres a náročné situace v práci

Člověk bývá v pracovním prostředí vystavován mnoha stresorům, pro potřeby této

práce uvádíme některé z nich.

Faktory, které vycházejí z pracovního prostředí – změna pracovního prostředí,

příliš rychlý pracovní postup, málo prostoru pro samotnou práci, dálkové cestování,

nevhodná pracovní doba, riziková práce, zklamání z nepovýšení, nevyjasněné vztahy mezi

25

nadřízenými a podřízenými, změna charakteru práce, změna řízení, monotónní práce,

šikana na pracovišti

Faktory, které vycházejí ze soukromého života – problémy v rodině či

manželství, nemoc v rodině, stěhování, snížení vlastní výkonnosti, smrt v rodině, v

extrémních podmínkách i válečné konflikty či přírodní katastrofy

(Pauknerová a kol., 2006) uvádí, že nejvíc jsou stresem v práci ohrožení vedoucí

pracovníci a hned za nimi pak pracovníci v profesích, které pracují s lidmi.

3.3. Pracovní spokojenost

Většina z nás tráví v práci velkou část života a proto je velice důležité i v pracovním

životě zažívat radost a uspokojení.

Na problematiku pracovní spokojenosti můžeme pohlížet z několika úhlů.

Pauknerová a kol. (2006) například vnímá pracovní spokojenost jako spokojenost

zaměstnanců s prací samotnou, a s pracovními podmínkami. Vidí ji také, jako nutnou

podmínku pro efektivní využívání pracovních sil. Kollárik (1986, in Štikar a kol., 2003)

chápe pracovní spokojenost, jako psychologickou kategorii ve dvou základních

odlišnostech

– spokojenost v práci: toto pojetí je širší a zajímá se o faktory, které se vztahují k vlastní

osobě pracovníka a dále se vztahují k podmínkám práce.

- spokojenost s prací: toto pojetí má užší význam a v centru jeho zájmu je výkon

v konkrétních pracovních činnostech.

Štikar a kol. (2003, 111) definuje pracovní spokojenost jako: „složitý a bohatě

strukturovaný jev, který vytváří ucelenou soustavu.“

Pracovní spokojenost lze také vymezit třemi základními znaky, kterými

se pracovní spokojenost vyznačuje.

- emocionální odpověď na pracovní situaci.

- reakce na dosažené nebo nesplněné očekávání v práci

a v pracovních podmínkách.

26

- jako jev, který vyjadřuje některé vzájemně spjaté postoje. Luthans

(1992 in Štikar a kol., 2003, 112).

Kollárik (1986, in Štikar a kol., 2003) uvádí, některé znaky pracovní spokojenosti,

které mají typické charakteristické rysy a jsou důležité pro výzkum a řešení problémů.

Mezi základní charakteristické znaky tedy patří:

a) Celková a dílčí pracovní spokojenost – celková spokojenost je ovlivněna

jednotlivými dílčími částmi spokojenosti.

b) Znaky pracovní spokojenosti – mezi tyto znaky řadí autor intenzitu jako míru

prožitku a stálost ve smyslu vývoje společnosti.

c) Pracovní spokojenost jako psychologický obsah – obsah pracovní spokojenosti

je ve vztahu k jednotlivci vnímán jako sociální jev. Velké množství potřeb je uspokojováno

právě prostřednictvím práce, a to se pak odráží v lidské psychice a ovlivňuje vlastní

chování člověka.

d) Pracovní spokojenost jako aktuální stav či jako proces – sledování pracovní

spokojenosti v průběhu nějakého časového období.

e) Pracovní spokojenost jako reakce na měnící se podmínky práce – jsou lidé, kteří

mají vysokou míru pracovní spokojenosti i v situacích, kdy jsou pracovní podmínky

víceméně stejné.

3.3.1. Faktory pracovní spokojenosti

Faktorů, které se promítají do spokojenosti práce, je velké množství. Jejich

důležitost a pořadí je variabilní a jsou dány různými okolnostmi. Může se jednat o

specifika práce, specifika pracovních skupin, specifika platebních podmínek a

mezilidských vztahů a v neposlední řadě i specifika jednotlivých profesí a jejich typickém

prostředí, ve kterém je musí člověk vykonávat.

Mezi další důležité faktory, můžeme řadit faktory vnější, mezi které patří – plat,

práce jako taková, celkové pracovní podmínky, způsob vedení, pracovní standardy a

postupy nebo pracovní skupinu.

27

Platové podmínky mívají často nejdominantnější postavení ze všech motivačních

činitelů, nízké finanční ohodnocení velmi ovlivňuje nespokojenost v práci. Motivace v

podobě platu, ale často bývá krátkodobá. Zaměstnanec si velmi rychle zvykne a nastavený

plat se pro něj stává normou. Mezi podstatné faktory, kterým je přikládán velký význam,

řadíme druh a charakter práce. Sem se promítá subjektivní hodnocení profese, variabilita

práce či společenská prestiž. Kolárik (1986, in Štikar a kol., 2003) uvádí tři okolnosti

spokojenosti práce, které mají souvislost s druhem a charakterem práce.

a) zajímavější práci lze vykonávat většinou tehdy, když povolání vyžaduje vyšší

kvalifikaci, s čímž souvisí vyšší prestiž a daleko lepší možnosti seberealizace

b) pracovník zastává řídící funkci a využívá všech výhod s tím spojených

c) práce je vykonávána na organizačně vyšším pracovišti

Obecně lze říci, že zajímavá práce se u člověka pozitivně projevuje v pracovní

spokojenosti.

V neposlední řadě hraje ve faktorech spokojenosti velkou roli i pracovní skupina.

Její sociální prostředí je často velice různorodé a bohaté. Můžeme sem řadit neformální i

formální vztahy, celkovou atmosféru na pracovišti, která se může projevovat mírou pohody

ale i napětí. Tyto a další faktory se podílí na vytváření příznivého klimatu pro

zaměstnance. Proto je velice důležité tyto faktory sledovat na všech úrovních, protože

jednotlivé dílčí faktory spokojenosti práce se pak promítají do té celkové.

Důležitou součástí jsou také fyzikální podmínky práce, protože nespokojenost

s prací narůstá v přímé linii tam, kde bývají tyto podmínky neuspokojivé. Jedná se třeba o

nevhodnou teplotu, prašné prostředí, prostředí s vysokou koncentrací hluku apod.

3.3.2. Vztah pracovního chování a spokojenosti

Wagnerová (2008) říká, že spokojený pracovník nemusí mít nutně vynikající

výkony a nemusí být s těmito výkony spokojen. Obecný logický předpoklad, že vysoká

pracovní spokojenost se vykazuje vysokými výkony, není úplně správný. Jedná se spíše o

opak, kdy pracovní spokojenost zajišťuje nízkou fluktuaci a absentérství.

28

4. Vojenské prostředí a jeho specifika

4.1 Vojenská činnost z pohledu psychologie

Hrsktka (2012) uvádí, že ve vojenském prostředí můžeme nalézt všechny obecně platné

poznatky o lidské činnosti. Vycházejme z toho, že celkový obsah osobnosti, její rysy a

prožívání nebo způsob jednání se u každého člověka tvoří a dále rozvíjejí za přispění

konkrétní činnosti v konkrétní společnosti a za určitých podmínek sociálních vztahů.

Timko (1986, in Hrstka 2012) říká, že vojenskou činnost, můžeme zařadit mezi různorodé

oblasti lidské činnosti. Pracovní činnost ve vojenském prostředí se vyznačuje specifickým

charakterem, předmětem i podmínkami práce a má velice specifické a vyjímečné

mezilidské vazby, sociální vztahy a sociálně psychologické procesy a jevy. Vojenská

činnost, stejně jako ty ostatní nevojenské, má tři základní druhy – poznávací, přetvářející a

poznávací. Stejně jako u obecné činnosti, je celkový průběh a výsledek činnosti ovlivněn

různorodými faktory.

Ve všech složkách vojenské činnosti se odrážejí její motivy i struktura a ty jsou

závislé na úrovni a komunikaci v kolektivu a jeho vedení. Důležitou roli také hraje

vojensko-odborná a psychologická připravenost vojáků i celých jednotek.

Specifika vojenské činnosti mají také vysoké požadavky na rozumové, volní a

fyzické úsilí. Ve vojenské praxi je využívaná technika a zbraně, které jsou v dnešní době

velice sofistikované a na vojáky jsou tak kladeny vysoké nároky a to speciálně na jejich

vědomosti či zkušenosti. Hrstka (2012) říká, že tato specifika kladou velké nároky na

rychlost v reagování na různé podněty, což zvyšuje nároky na senzorický systém,

pozornost nebo pamět.

4.1.1. Charakteristika vojenského prostředí

Do sociální skupiny Armáda České republiky se řadí přibližně dvacet tisíc jejich

příslušníků a u takto velké skupiny vznikají velice složité a různorodé vztahy. Tyto vztahy

bývají jak formální tak neformální. Ve formálním styku jsou zde jasná specifika

interpersonálních vztahů, které jsou dány vojenskými předpisy, řády, rozkazy atd. Hrstka

(2012) charakterizoval prostředí, které je pro armádu typické v několika bodech. První bod

29

poukazuje na to, že armáda je organizací s centrálním řízením a jasnou hierarchickou

strukturou, což vytváří velice specifické sociální prostředí. Dalším bodem je to, že v této

organizaci hrají rozhodující roli formální a mocenské vztahy. V neposlední řadě je nutno

připomenout, že se jedná o bojový celek, jehož příslušníci musí být připraveni podat

extrémní výkony v extrémních podmínkách a být neustále připraveni k okamžitému

nasazení, což je jedno z hlavních poslání armády.

Služba v armádě sebou přináší celou řadu omezení oproti běžnému životu

a povolání, což se jednoznačně odráží v utváření a formování mezilidských vztahů.

4.1.2. Vliv psychických stavů na činnost vojáků

Psychický stav vojáků má rozhodující vliv na jejich činnost. Vojenská profese

se vyznačuje specifickými zátěžovými situacemi a u vojáků tak může docházet ke změnám

ve výkonnosti a efektivnosti při výkonu své práce. Do psychického stavu vojáků, který

také zásadně ovlivňuje postoje k práci, se mohou promítnout jak vlivy vnějšího prostředí,

tak i vlivy vnitřních struktur osobnosti jednotlivých vojáků. Jedním z vnějších vlivů jsou

i sociální podmínky života (stav důvěry a jistoty, optimismus, obavy o zajištění rodiny,…),

které mají vliv na vznik, průběh a kvalitu psychických stavů. Další významnou roli zde,

ale také hraje charakter a morální kvality jednotlivce.

Podle Hrstky (2012) můžeme rozdělit psychické stavy na ty akutní a trvalé a

hluboké a povrchní. Mohou být i další dělení, které se odvozují od vlivu na práceschopnost

a výkonnost vojáků. Jedná se tedy o stavy kladné a záporné. Kladné psychické stavy

zvyšují aktivitu vojáků a umožňují překonávání těžkostí a naopak záporné stavy negativně

ovlivňují produktivitu práce a vyvolávají u vojáků pasivitu.

4.1.3. Efektivita vojenské práce

Podle Hrstky (2012) můžeme považovat činnost za efektivní pouze tehdy, když

splňuje některé základní podmínky. Tyto podmínky můžeme rozdělit na:

30

objektivní – sem můžeme řadit situace, ve kterých se lidé nacházejí, pracovní

prostředí a prostředky činnosti, fyzikální činitele, dále sem spadá sociální klima, obsah

a zvláštnosti předmětu činnosti apod.

subjektivní - psychické a fyzické charakteristiky subjektu činnosti. (Hrstka, 2012,

16).

Hrstka (2012) uvádí, že mezi psychologické podmínky práce můžeme řadit tyto

vlastnosti a stavy jedince:

- psychické vlastnosti odpovídající síle vnitřních pohnutek a úsilí zaměřenému

k dosažení osobnostně významného cíle - motivace

- vědomosti, návyky a dovednosti, ovládání metod a prostředků zabezpečujících

řešení úkolů – profesionální mistrovství

- zásoba energie, síly, vytrvalosti smělosti a dalších vlastností důležitých

k překonání zátěže vyplívajícího z činnosti

- psychické stavy, které ovlivňují určitou činnost

(Hrstka, 2012, 17)

Navazující výzkumná část bude orientovaná na příslušníky Agentury vojenského

zdravotnictví, a to konkrétně na příslušníky polních nemocnic. V následujícím textu,

jednotlivé jednotky přiblížíme.

Agentura vojenského zdravotnictví Armády České republiky spadá do podřízenosti sekce

podpory Ministerstva obrany. S platností od 1. července 2013 jsou do podřízenosti

Agentury vojenského zdravotnictví převedena všechna zdravotnická zařízení armády a to

s vyjímkou praporních obvazišť a Ústřední vojenské nemocnice Praha, Vojenské

nemocnice Brno, Vojenské nemocnice Olomouc a Ústavu leteckého zdravotnictví Praha.

Agentura vojenského zdravotnictví je považovaná za odborný prvek, který řídí a

organizuje poskytování zdravotních služeb a veterinárního zabezpečení v resortu

ministerstva obrany ČR. Tato činnost platí jak pro operace na území ČR tak pro operace

mimo ně. Spadá sem také zabezpečení aliančních sil na území ČR. Mezi další úkoly

Agentury vojenského zdravotnictví patří také odpovědnost za nakládání se zdravotnickým

a veterinární materiálem, s léčivy, se zdravotnickými prostředky a návykovými látkami. Je

31

také výkonným prvkem pro realizaci zdravotní péče, hygienicko - protiepidemického

a veterinárního zabezpečení a prvkem odpovědným za výcvik kynologických odborností a

biologickou ochranu vojsk. Agentura dále zabezpečuje polní zdravotnické zabezpečení. V

oblasti vojenského zdravotnictví a veterinární služby je odborně nadřízený všem útvarům a

zařízením AČR. Agentura vojenského zdravotnictví se také v součinnosti s ostatními

složkami AČR podílí na zabezpečení leteckých zdravotnických odsunů, výkonu letecké

záchranné služby v rámci integrovaného záchranného systému ČR, péči o duševní zdraví a

na poskytování psychosociálního zabezpečení a zajišťování ochrany veřejného zdraví.

Všechny tyto jednotky jsou od 1. července 2010 dislokovány v posádce Hradec Králové.

Náš výzku byl prováděn konkrétně u příslušníků dvou polních nemocnic AČR. 6.

a 7. polní nemocnice AČR jsou předurčeny k realizaci zdravotnického zabezpečení úrovně

ROLE 2, ROLE 2/E a po doplnění specializovaným zdravotnickým vybavením,

materiálem a specialisty z vojenských nemocnic a ústřední vojenské nemocnice Praha

úrovně ROLE 3. Tyto Role znamenají, že nemocnice jsou schopny poskytovat třídění a

stabilizaci vitálních funkcí pacientů, život a končetiny zachraňující (urgentní) chirurgii,

intenzivní péči, pooperační péči, podávat krevní transfúzi, zajisti krátkodobou hospitalizaci

(do doby strategického odsunu), poskytnout stomatologickou péči. Z diagnostických metod

musí být chopny zajistit zobrazovací vyšetření (CT, ultrazvuk, RTG), laboratorní vyšetření

(biochemicko-hematologická a mikrobiologická laboratoř). Také se podílí na

zdravotnickém odsunu a zásobování nižších zdravotnických etap materiálem a technikou.

Dále lze ze struktury 6. a 7. polní nemocnice pro účely nasazení do zahraničních

operací vytvořit jednotky typu: polní nemocnice ROLE 2 Light Maneuver (lehká a vysoce

pohyblivá) nebo Casualty Staging Unit (odsunová sběrna raněných). Další důležitou

činností polních nemocnic je úzká spolupráce s vojenským zdravotnickým zařízením

poskytujícím leteckou záchrannou službu a urgentní medicinu. Mezi hlavní úkoly této

spolupráce patří činnost ve prospěch Integrovaného záchranného systému Plzeňského a

Karlovarského kraje.

Odbor poskytuje komplexní službu letecké záchranné služby – vrtulník včetně

kompletní posádky v režimu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tato činnost je řízena

dispečinkem zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje. Do této činnosti spadají

primární vzlety – neodkladná odborná lékařská pomoc v terénu (dopravní nehody…),

sekundární vzlety – urgentní převozy pacientů do nemocnic vyššího typu nebo na

32

specializovaná pracoviště v ČR, ostatní neodkladná letecká přeprava ve prospěch

zdravotnictví (přeprava tkání a orgánů, přeprava zdravotnických odborníků apod.).

Pohotovost ke vzletu je 3 min. ve dne a 10 min. v noci. Posádku tvoří pilot kapitán, pilot

navigátor, palubní technik, lékař a nelékařský zdravotnický pracovník (zdravotní sestra).

Technika, kterou armada používá je vrtulník W-3A Sokol, který může lítat v noci a

zasahuje tak, i na území dalších sousedících krajů. Další specifickou činností, kterou

vojenská letecká služba provádí ve spolupráci s polní nemocnicí je Aeromedical

Evacuation (STRATEVAC) a Medevac což jsouletecké odsuny raněných vojáků zpět do

ČR. Na vyžádání lze využít i pro civilní sektor (například transport raněných turistů

z Chorvatska v roce 2012). Oba trasnporty jsou poskytovány za využití letounů Airbus-319

CJ a CASA C-295. Oba letouny mají variabilní uspořádání pro transport raněných dle

konkrétní situace a počtu raněných. Na palubě obou letounů lze přepravit maximálně tři

těžce raněné/nemocné, nebo 18 lehce raněných/nemocných či jejich kombinaci dle druhu

zranění a využitého druhu transportní jednotky (kombinace jednotek pro těžce raněné,

lehátek a křesel pro lehce raněné). K transportu těžce raněných se využívá jednotka PTU

(Patient Transport Unit) – umožňuje transport těžce zraněných/nemocných pacientů v

podmínkách JIP (jednotka intenzivní péče). Transport lehce raněných může být realizován

v sedě do počtu 18 lehce raněných, nebo v leže s využitím maximálně čtyř nosítek pro

lehce raněné, stabilizované pacienty netolerující během transportu polohu vsedě.

Polní nemocnice jsou logisticky nesamostatné jednotky praporního typu. V

zahraničních operacích jsou polní nemocnice určeny k poskytování odborné lékařské péče

příslušníkům AČR i aliančních armád NATO a v případě potřeby i místnímu civilnímu

obyvatelstvu. Polní nemocnice jsou založeny na stavebnicovém system, s důrazem na

samostatnost jednotlivých jejich součástí. Pro rozvinutí, využívají kombinovaný systém

stanů a kontejnerů. Všechny tyto prvky jsou řešeny s možností vzájemného propojení do

funkčních celků, které mohou pracovat i samostatně. Podmínky práce vojáků působících

v polních nemocnicích bývají většinou velice komplikované. Většina zahraničních operací

bývá v lokalitách s velice nestabilní bezpečnostní situací, v nepříznivých klimatických

podmínkách či na místech s omezenou možností zásobování materiálem. Dalším velice

důležitým faktorem, který ovlivňuje vojáky je to, že jsou vojáci na dlouhou dobu odloučeni

od svých rodin a přátel. Všechny tyto, a další faktory se podílejí na psychickém stavu

vojáků, což se promítá do jejich pracovní činnosti, psychické pohody i zvládání činností

běžného dne.

33

II. Praktická část

34

5. Výzkumný problem, cíle a hypotézy práce Cíle:

Jak jsme už uvedli v úvodu této magisterské práce, každý z nás někdy potřebuje

jakousi oporu či nárazník, který nám pomůže překonat stresovou událost. Cílem této práce

bude rozšířit bakalářskou práci a zmapovat stav sociální opory, prozkoumat míru vnímání

salutogeneze v jednotlivých komponentech, a to konkrétně u příslušníků polních nemocnic,

a zjistit zda a v jaké míře se může tato pomoc promítnout do jejich pracovní spokojenosti.

Cíl č. 1. Zmapovat míru vnímání sociální opory u příslušníků polních nemocnic AČR.

Cíl č. 2. Prozkoumat míru pracovní spokojenosti u příslušníků polních nemocnic AČR.

Cíl č. 3. Prokázat souvislost mezi sociální oporou a pracovní spokojeností u příslušníků

polních nemocnic AČR.

Cíl č. 4. Prozkoumat míru vnímání salutogeneze v jednotlivých komponentech

u výběrového vzorku respondentů.

Cíl č. 5 Porovnat rozdíly komponent salutogeneze a globální orientace člověka podle

rodinného stavu.

Cíl č. 6. Zmapovat souvislost mezi pracovní spokojeností a faktory nezdolnosti.

Cíl č. 7. Zmapovat souvislost mezi sociální oporou a způsobem chápání světa a vlastního

místa v něm u příslušníků polních nemocnic AČR.

Cíl č. 8. Prozkoumat u vybraného vzorku respondentů souvislost mezi jednotlivými

komponenty salutogeneze s věkem.

Cíl č. 9. Prozkoumat u vybraného vzorku respondentů souvislost mezi jednotlivými

komponenty salutogeneze a odslouženými roky v AČR.

35

Hypotézy:

V souladu s výše uvedenými cíli jsme zformulovali následující hypotézy:

Hypotéza č. 1. Ženy vykazují v průměru statisticky významně vyšší skór ve vnímání

sociální opory než muži.

Hypotéza č. 2. U výběrového souboru respondentů spokojenost na pracovišti a obliba

práce negativně koreluje s věkem a odpracovanou dobou na daném pracovišti.

Hypotéza č. 3. U výběrového souboru příslušníků polních nemocnic AČR existuje

statisticky významná souvislost mezi vnímanou sociální oporou a pracovní spokojeností

Hypotéza č. 4. Je statisticky významný rozdíl mezi pohlavím v jednotlivých

komponentech v globální orientaci člověka (salutogenezi).

Hypoteza č. 5. Předpokládáme, že existuje statisticky vnímaný rozdíl v jednotlivých

komponentech salutogeneze mezi svobodnými, ženatými a rozvedenými příslušníky AČR.

Hypotéza č. 6. Předpokládáme, že u výběrového souboru respondentů spokojenost na

pracovišti a obliba práce pozitivně koreluje s faktory nezdolností.

Hypotéza č. 7. U výběrového souboru příslušníků polních nemocnic AČR existuje

statisticky významná souvislost mezi vnímanou sociální oporou a v ukazatelích

nezdolnosti.

Hypotéza č. 8. Předpokládáme, že existuje pozitivní korelace jednotlivých komponentů

salutogeneze s věkem.

Hypotéza č. 9. Předpokládáme, že existuje pozitivní korelace mezi jednotlivými

komponenty salutogeneze a odslouženými roky v AČR.

36

6. Popis zvoleného metodologického rámce a metod

6.1. Zvolený typ výzkumu a metody získávání dat

S přihlédnutím k předmětu zkoumání jsme si vybrali kvantitativní přístup a jako

metodu k získávání dat jsme použili dotazník pracovní spokojenosti, který vydala

Psychodiagnostika Bratislava n. p. pod číslem T - 193 v roce 1982. Autory tohoto

dotazníku jsou profesor M. Kubalák a profesor Theodor Kollárik. Dotazník byl

standardizován na slovenské populaci. Dotazník je rozdělen do deseti částí, které

se zaměřují na faktory práce, spokojenost na nynějším pracovišti, míru spokojenosti

s vykonávanou prací, negativní faktory ovlivňující práci, vnímání vlastního zdravotního

stavu, směnnost, ohodnocení respondenta, kolektiv a spokojenost se současným

nastavením pracovního stylu.

Druhým dotazníkem, který v naší práci využíváme je škála vnímané sociální

opory - Perceived Social Support Scale (PSSS). Autorem je J. A. Blumenthal a kol. Tento

dotazník zjišťuje úroveň vnímání sociální opory. Konkrétně se zaměřuje na zjišťování

protektivních účinků interpersonálních reakcí a vlivu sociálních sítí na úroveň osobní

pohody a zdraví. Dotazník obsahuje dvanáct základních otázek a čtyři doplňující položky.

K posouzení používáme sedmibodovou škálu, kde respondent zaznamená míru souhlasu

či nesouhlasu. Při vyhodnocení posuzujeme jak tři dílčí skóry vyjadřující sociální oporu

od blízké osoby, od rodiny a od přátel tak vnímání sociální opory jako celku.

(Gillernová, I. a kol., 2011)

Tuto magisterskou práci jsme oproti bakalářské práci rozšířili o Antonovského

dotazník Sence of Coherence (SOC). Dotazník je zaměřen na zjišťování soudržnosti tedy

globální orientace. Tato orientace vyjadřuje rozsah všeobsáhlého a stálého pohledu

na svět. Toto zaměření je charakterizované pocitem důvěry, kde vnitřní i vnější podněty

jsou strukturované, předvídatelné a jasně vysvětlitelné. Dotazník SOC tvoří celkem 29

položek, z nichž 11 položek zjišťuje úroveň srozumitelnosti (comprehensibility, C), 10

položek se zaměřuje na zjištění zvládnutelnosti (manageability, MA) a 8 otázek se týká

smysluplnosti (meaningfulness, ME). Srozumitelnost, zvládnutelnost a smysluplnost

představují základní dimenze smyslu pro soudržnost. Odpovědi jsou zaznamenány na

sedmibodové škále (Křivohlavý, 1990).

37

6.2. Metody zpracování a analýzy dat

Ke statistickému zpracování dat a vyhodnocení výsledků jsme použili počítačový

program Statistica v. 12. a program Microsoft Excel 2007. Zpracování dílčích oblastí jsme

docílili pomocí Pearsonova korelačního koeficientu, Kolmogorovova-Smirnovova testu a

Kruskal-Wallisovy analýzy.

Pearsonův korelační koeficient - korelace pro metrická data používáme

ke zjištění vzájemných vztahů rozdílů, které jsou naměřeny u dvou proměnných.

Pearsonův korelační koeficient značíme "r", který je v intervalu od -1 do +1. Pokud

je "r" záporné tak to poukazuje na negativní korelaci, naopak kladné "r" ukazuje,

že mezi proměnnými je pozitivní lineární souvislost. Pokud jsou obě proměnné na sobě

nezávislé, rozptýlené, tak se "r" rovná nule. (Reiterová, 2004).

Kolmogorovovův-Smirnovovův test pro dva nezávisle výběry o malém

rozsahu – tento test hodnotí shodu rozdělení četností dvou srovnatelných výběrů. Testuje

se zde nulová hypotéza o tom, že oba srovnávané soubory pocházejí se stejného základu

souboru. Toto srovnání se provádí pomocí srovnávání kumulativních četností dvou výběrů.

(Reiterová, 2004)

Kruskal-Walisova analýza rozptylu při jednoduchém třídění – touto metodou se

ověřuje homogenita rozdělení vyšetřovaného znaku v několika populacích, z nichž máme k

dispozici nezávislé náhodné výběry. Nulová hypotéza nám říká, že všechny výběry

pocházejí z téže populace. Obvyklou metodou pro ověřování této hypotézy je parametrická

analýza rozptylu. Kruskal-Wallisuv test přináší zeslabení předpokladů a výhodou tohoto

testu oproti klasické analyze rozptylu je podstatné zjednodušení výpočtu (Reiterová, 2004).

6.3. Problematika etiky

Jediným významným etickým problémem, který považujeme za vhodné uvést

je dodržení slibu anonymity při manipulaci s dotazníky a jejich vyhodnocování.

Anonymita byla respondentům zaručena již při žádosti o vyplnění obou dotazníků. Toto

tvrzení bylo podpořeno zdůrazněním, že jméno se do dotazníků nevyplňuje. Respondenti

odevzdávali dotazníky přímo autorce a ta je hned po vyplnění odnesla z pracoviště

38

7. Charakteristika zkoumaného souboru

Pro potřeby naší práce jsme si náhodným výběrem vybrali příslušníky dvou polních

nemocnic AČR. Z osloveného vzorku sta dotazovaných kolegů odevzdalo dotazník 91

respondentů, což je 91%. Z tohoto počtu jsme museli 4 dotazníky vyřadit pro špatné

vyplnění a nemožnost vyhodnocení. Výzkumný soubor tedy nakonec tvořilo celkově 87

respondentů, což je 87%.

Graf č. 1 - Rozdělení respondentů podle pohlaví

Výzkumný soubor této práce tvořilo celkově 87 respondentů, z toho bylo 61%

žen (celkem N = 53) a 39% mužů (celkem N = 34). Vyšší zastoupení žen lze vysvětlit tím,

že se jedná o polní nemocnice a v těchto jednotkách bývá vyšší zastoupení žen pravidlem.

39%

61%

Pohlaví

Muž

Žena

39

Graf č. 2 - Rozdělení respondentů podle věku

Nejpočetnější skupinou z pohledu stáří respondentů byla věková skupina

35 až 39 let – 31% (celkem N = 27), za touto skupinou navazovala skupina s věkovým

rozmezím 30 až 34 let – 30% (celkem N = 26), dalším v pořadí byla věková skupina

40 až 44 let – 21% (celkem N = 18). Skupina se stářím 25 až 29 let tvořila 10%

(celkem N = 9) respondentů. Posledními třemi skupinami jsou: věková hranice

45 až 49 let – 4% (celkem N = 3), a shodné dvě skupiny 50 až 54 let – 2% (celkem N = 2)

a 55 až 59 let – 2% (celkem N = 2).

Graf č. 3 - Rozdělení respondentů podle rodinného stavu

10%

30%

31%

21%

4%2%

2%

Věk

25-29

30-34

35-39

40-44

45-49

50-54

55-59

54%28%

18%

Rodinný stav

Ženatý/vdaná

Svobodný(-á)

Rozvedený(-á)

40

Výzkumný soubor jsme podle rodinného stavu mohli rozdělit do tří skupin.

Nejpočetnější zastoupení měla skupina respondentů, kteří jsou ženatí/vdané 54%

(celkem N = 47), za ní následovaly skupiny svobodný (-á) 28% (celkem N = 24) a skupina

rozvedený(-á) 18% (celkem N = 16).

Graf č. 4 - Rozdělení respondentů podle počtu odsloužených let v AČR

Dalším údajem, který nás při výzkumu zajímal, byl počet odsloužených let

v armádě. Nejdelší doba služby byla uváděna v rozmezí 10 až 14 let – 34%

(celkem N = 30) a v rozmezí 5 až 9 let – 34% (celkem N = 30). Časové rozmezí 20 až 24

let tvořilo 13% (celkem N = 11) respondentů. Dále následovaly skupiny s časovou hranicí

15 až 19 let – 8% (celkem N = 7), 0 až 4 roky 6% (celkem N = 5). Poslední nejméně

početnou skupinou v rozmezí 25 až 30 odslouženými lety, kterou tvořilo 5%

(celkem N = 4) respondentů.

6%

34%

34%

8%

13%

5%

Počet roků v armádě

0-4

5-9

10-14

15-19

20-24

25-30

41

Graf č. 5 - Rozdělení respondentů podle počtu odsloužených let v polní nemocnici.

Jedním z dalších parametrů, který nás zajímal, byl počet odpracovaných let

u konkrétní jednotky, tedy u polní nemocnice. Nejvíce odpovědí na tuto otázku bylo

u skupiny s délkou odsloužených let 0 až 4, což uvedlo 34% (celkem N = 30) respondentů.

Celkem 31% (N = 27) respondentů uvedlo délku pracovního poměru v rozmezí

5 až 9 roků. Dále následovala skupina 17% (celkem N = 15) respondentů s délkou

odsloužených let 10 až 14. Celkem 12% (N = 10) respondentů tvořilo skupinu s délkou

praxe v polní nemocnici v rozmezí 12 až 15 let. Časové rozmezí 20 až 24 let uvedlo 5%

(celkem N = 4) dotazovaných. Nejmenší počet odpovědí byl u délky služby

25 až 30 let – 1% (celkem N = 1).

34%

31%

17%

12%

5% 1%

Počet roků v polní nemocnici

0-4

5-9

10-14

15-19

20-24

25-30

42

8. Výsledky

Zpracování výsledků probíhalo anonymně. Respondenti odevzdávali vyplněné

dotazníky přímo autorce. Z osloveného vzorku sta dotazovaných kolegů odevzdalo

dotazník 91 respondentů, což je 91%. Z tohoto počtu jsme museli 4 dotazníky vyřadit pro

špatné vyplnění a nemožnost vyhodnocení. Výzkumný soubor tedy nakonec tvořilo

celkově 87 respondentů, což je 87%, z toho bylo 61% žen (celkem N = 53) a 39% mužů

(celkem N = 34). Vyšší zastoupení žen lze vysvětlit tím, že se jedná o polní nemocnice

a v těchto jednotkách bývá vyšší zastoupení žen pravidlem.

Vysokou návratnost dotazníků přičítáme tomu, že dotazníky byly rozdávány

na jednom z pravidelných soustředění obou polních nemocnic,

kterého se účastnila i autorka. Dotazníky byly vyplňovány s ochotou a to i díky dobrým

vztahům autorky a respondentů.

Naším prvním cílem bylo zmapovat míru vnímání sociální opory u příslušníků

polních nemocnic AČR a výzkumem posoudit rozdíly ve vnímání sociální opory

mezi muži a ženami.

Pro zjištění rozdílů vnímání sociální jsme použili PSSS dotazník, který sleduje

vnímání sociální opory u rodiny, přátel, známých a od blízkého člověka a pro interpretaci

výsledků jsme použili Kolmogorovův-Smirnovův test.

Proměnná Maximální

záporný rozdíl

Maximální kladný rozdíl

Úroveň p

Průměr ženy

Průměr muži

Směrodatná odchylka

ženy

Směrodatná odchylka

muži

PSSS rodina

-0,199778 0,046060 p > 0,1 25,324 25,774 2,659695 3,354913

PSSS přátelé, známí

-0,130966 0,027192 p > 0,1 25,559 25,925 2,548810 2,294216

PSSS blízký člověk

-0,042175 0,037181 p > 0,1 26,412 26,509 2,400980 2,180531

Tabulka č.1 – Vnímání sociální opory

43

Pomocí výpočetní techniky jsme po dosazení dat z dotazníků zjistili, že u všech

třech sledovaných sociálních opor je úroveň p vysoko nad významnou hladinou p < 0,050.

Z tohoto výsledku vyplývá, že vnímání sociální opory od rodiny, přátel, známých

ani od blízkého člověka není nijak závislá na pohlaví respondenta. Z uvedeného vyplývá,

že se na daném vzorku hypotéza nepotvrdila

Náš druhý cíl byl úkol prozkoumat míru pracovní spokojenosti u příslušníků

polních nemocnic AČR. Informace o faktorech pracovní spokojenosti nám poskytl

dotazník, který se zaměřuje na několik faktorů podmínek práce, z těchto faktorů

zde uvádíme ty, které se nám zdály podstatné pro náš výzkum.

Z grafu výsledků o výši výdělku (graf č. 6) je zřejmé, že více než dvě třetiny

respondentů je spokojených s výší jejich výdělků. Naproti tomu poněkud vysoké procento

(20 %) respondentů si myslí, že je špatně finančně ohodnoceno.

Tři čtvrtiny respondentů uvádí, že je výše odměňování spravedlivé. Zbývající jedna

čtvrtina respondentů uvádí, že je odměňování nespravedlivé. Nikdo z 87 respondentů

neuvedl možnost, že je systém odměňování na pracovišti velmi spravedlivý.

Graf č.6 – Výše výdělku Graf č.7 – Spravedlivost odměňování

14%

66%

18% 20%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

dobře slušně poměrně málo

velmi málo

Výše výdělku relativní četnost

74%

20%

6%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

poměrně spravedlivý

dost nespravedlivý

velmi nespravedlivý

Spravedlivost odměňování relativní četnost

44

Při zkoumání vztahů v kolektivu respondenti nejvíce popisují svůj kolektiv kladně.

Významně zde převládá názor o značném kolektivním cítění a pevném kolektivu. Jen 23 %

dotázaných se domnívá, že je v pracovním kolektivu málo kolektivního ducha. Nikdo

neodpověděl na poslední možnost, která vylučuje existenci jakéhokoliv pracovního

kolektivu.

Graf č.8 – Kolektiv

Z výsledků dalšího grafu č. 9 vidíme, že jsou respondenti v kolektivu spokojení.

Nikdo z nich neuvedl, že by vznikaly časté konflikty. Nízké procento uvádí, pouze mírnou

neoblíbenost u spolupracovníků. Respondenti uvedli, že vycházejí se svými

spolupracovníky velmi dobře nebo vcelku slušně. Nikdo nevyplnil možnosti špatně nebo

velmi špatně. Tento výsledek potvrzuje převládající spokojenost v kolektivu a značné

kolektivní cítění.

Graf č.9 – Postavení na pracovišti Graf č.10 – Vycházení se spolupracovníky

18%

59%

23%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

pevný kolektiv značné kolektivní cítění

málo kolektivního

ducha

Kolektiv relativní četnost

14%

82%

4%0%

10%20%30%40%50%60%70%80%90%

mají mě rádi vcelku spokojený

někteří mě nemají rádi

Postavení na pracovišti relativní četnost

44%

56%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

velmi dobře vcelku slušně

Vychazení s spolupracovníky relativní četnost

45

U respondentů převládá dobré mínění o tom, jak vychází nejbližší nadřízený

respondenta se svými podřízenými. Pouze 9 % dotázaných uvádí, že vznikají časté

konflikty a nikdo neuvedl, že nadřízený vychází se svými podřízenými špatně.

V ještě lepším duchu se respondentům jeví chování jejich nejbližších nadřízených k jim

samotným. Pouze nepatrné procento uvedlo, že se k nim nadřízený chová ne moc dobře.

Nikdo neuvedl, že se chová velmi špatně nebo že by vznikaly časté konflikty

s nadřízeným.

Graf č.11 – Vychází nadřízený s podřízenými Graf č.12 – Chování nadřízeného

O vedení na pracovišti převládá také dobré mínění. Nikdo z dotázaných neuvedl,

že by bylo vedení velmi špatné. Většina respondentů odpověděla, že se nadřízený zajímá

o lidi, zajímají ho problémy podřízených. Necelá čtvrtina uvedla, že se jejich podřízený

zajímá spíše o výsledky práce. Jeden respondent uvedl, že je zájem nejbližšího nadřízeného

k podřízeným velmi odměřený.

Graf č.13 – Úroveň vedení na pracovišti Graf č.14 – Zájem nadřízeného o podřízené

37%

54%

9%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

velmi dobře vcelku dobře často konflikty

Vychází nadřízený s podřízenými relativní četnost

60%

38%

2%0%

10%20%30%40%50%60%70%

velmi dobře dost slušně ne velmi dobře

Chování nadřízeného k dotázanému relativní četnost

31%

63% 60%

0%10%20%30%40%50%60%70%

velmi dobré dost slušné ne velmi dobré

Úroveň vedení na pracovišti relativní četnost

38% 38%

23%

1%0%5%

10%15%20%25%30%35%40%

zajímá se o lidi

zajimají ho problémy

spíše výsledky

práce

velmi odměřený

Zájem nadřízeného o podřízené relativní četnost

46

Z vyplněných dotazníků vyplývá i to, že respondenti neměli problém si zvyknout

na současné pracoviště. Jen malé procento mělo s tímto problémy nebo si vůbec nezvyklo.

Celkový trend ve spokojenosti se současným zaměstnáním podtrhuje výsledek míry

splnění očekávání při nástupu současné práci. Více než 90 % respondentů uvádí, že se jim

splnilo veškeré očekávání nebo její část.

Graf č.15 – Zvyknutí si na pracoviště Graf č.16 – Splnění očekávání

Při zpětném hodnocení změny při odchodu z předešlého zaměstnání a příchodu

na současné zaměstnání odpovídá více než polovina respondentů kladným hodnocením

této změny. Deset procent odpovědělo neutrálně a celkem dvanáct procent záporně.

Pro deset procent respondentů je současné pracoviště jejich první.

Graf č.17 – Hodnocení odchodu z minulého pracoviště

36%

60%

1% 3%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

velmi lehce

bez větších těžkostí

měl jsem problémy

nezvykl jsem si

Zvyknutí si na pracoviště relativní četnost

39%

55%

6%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

splnilo se mi vše

splnila se mi část

velmi málo

Splnění očekávání relativní četnost

39%

29%

10%7%

5%

10%

0%

5%

10%

15%

20%

25%

30%

35%

40%

45%

jsem rád vyplatilo se odejít

je tu jako jinde

lituji pohoršil jsem si

moje první pracoviště

Hodnocení odchodu z minulého pracoviště relativní četnost

47

Na otázku zda souhlasí současná činnost respondenta s tím, co chtěl dělat v mládí,

respondenti uvedli: 14 % s tvrzením souhlasí, 62 % ve velké míře souhlasí, 16 % uvádí,

že to není přesně ono a 8 % je to něco jiného.

Graf č.18 – Práce odpovídá očekávání

Z uvedeného průzkumu vyplývají následující fakta: Většina respondentů si myslí, že

jsou dobře a spravedlivě ohodnocení. Jejich kolektiv není ideální, ale je zde značné

kolektivní cítění. Respondenti jsou spokojení se svým postavením na pracovišti. Vztahy

se spolupracovníky jsou dobré.

Převládá názor, že nadřízený se chová k podřízeným dobře. Ještě lepší je vztah

nadřízeného k dotazovanému. Jisté problémy ukazuje průzkum úrovně vedení

na pracovišti. Přesto nikdo neuvedl, že by bylo vedení velmi špatné. Nadřízený má zájem

řešit problémy svých podřízených.

Respondentům v drtivé většině nedělalo problém si zvyknout na současné

pracoviště, taktéž si většina z nich splnila svá očekávání z tohoto pracoviště. Nadpoloviční

množství hodnotí odchod z minulého pracoviště a příchod na současné pracoviště kladně.

Pro většinu respondentů je současná práce vesměs splnění toho, co chtěli dělat v mládí.

14%

62%

16%

8%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

úplně souhlasí ve velké míře slouhlasí

není to přesně ono je to něco jiného

Práce odpovídá očekávání relativní četnost

48

Část dotazníků jsme věnovali problematice negativních faktorů, které ovlivňují

činnost respondentů. Respondenti měli označit míru ovlivňování jejich pracovní činnosti

číslem od jedné do pěti. Číslo jedna označuje faktor s minimálním vlivem na jejich činnost.

Číslo pět označuje faktor nejvíce ovlivňující činnost respondenta.

Graf č.19 – Negativní faktory, první část

Na grafu vidíme procenty vyjádřené relativní četnosti negativních faktorů

ovlivňující činnost respondentů. Dozvěděli jsme se, že hluk velmi ovlivňuje činnost

dotazovaných. Domníváme se, že se jedná především o hluk způsobený elektrickými

agregáty při zahraničních operacích. Poměrně nízké hodnoty prašnosti, dosahující nejvýše

z prvních šesti negativních faktorů, můžeme s jistotou přisoudit činnosti v lékařském

prostředí. Poměrně stejné výsledky dosahuje faktor označený jako nevyhovující podmínky.

Zajímavé je, že výsledky negativních faktorů týkajících se přílišného tepla nebo přílišné

zimy jsou téměř identické. Respondenti pracují zpravidla uvnitř budov,

ale při zahraničních operacích nebo při vojenských cvičeních pracují uvnitř stanů. Hodnoty

u faktoru s označením průvan mají očekávaný průběh odpovídající podmínkám, ve kterých

pracují.

0%

5%

10%

15%

20%

25%

30%

35%

40%

45%

50%

Hluk Prašnost Nevyhovující podmínky

Přílišné teplo Přílišná zima Průvan

1

2

3

4

5

49

V druhém grafu jsou negativní faktory ovlivňující činnost respondentů označeny

čísly od jedné do pěti, obdobně jako v předešlém grafu.

Graf č. 20 – Negativní faktory, druhá část

Na nevyhovující klima si v různé míře stěžují více než dvě třetiny dotazovaných.

Nečistota na pracovišti je podobně jako prašnost faktorem málo ovlivňující činnost

respondentů. Respondenti si téměř nestěžují na negativní faktor celkově nepříjemného

prostředí. Podobně jako nevyhovující klima dopadl také faktor vlivu zápachu, kde si také

více než dvě třetiny respondentů nějakou měrou stěžuje. Z grafu je patrné, že výpary málo

ovlivňují činnost respondentů.

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

Nevyhovující klima Nečistota na pracovišti

Celkově nepřijemné

pracovní prostředí

Zápach Výpary

1

2

3

4

5

50

Na grafu číslo 21 vidíme modrou barvou označené relativní četnosti negativních

faktorů, které respondenti označili číslem jedna. Modrou barvou jsou tedy označeny

relativní četnosti, které respondenty nijak neovlivňují. Naproti tomu červenou barvou jsou

označené relativní četnosti označené čísly dva až pět. Červeně jsou tedy označeny

negativní faktory, které nějakou měrou ovlivňují práci respondentů.

Graf č. 21 – Negativní faktory, shrnutí

Z grafu je patrné, že respondenty nejvíce ovlivňuje hluk, přílišné teplo, přílišná

zima, nevyhovující klima a zápach. Relativně nejméně negativně ovlivňující faktory, které

respondenti označili číslem jedna, jsou faktory: celkově nepříjemné pracovní prostředí,

nečistota na pracovišti, výpary, prašnost a průvan.

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

Vůbec neovlivňuje Ovlivňuje

51

Hypotéza, která byla uvedena v souvislosti s druhým cílem, byla cílena na to, zda u

výběrového souboru respondentů spokojenost na pracovišti a obliba práce negativně

koreluje s věkem a odpracovanou dobou na daném pracovišti.

V tabulce se ve výzkumu zaměřujeme na první dva sloupce, kde porovnáváme

spokojenost na pracovišti a oblíbenost vykonávané práce s věkem respondentů,

odslouženými roky v armádě a odslouženými léty na současném pracovišti. Korelace jsou

významné na hladině p < 0,050. Významné korelace jsou v tabulce označeny červenou

barvou.

Spokojenost na pracovišti

Oblíbenost vykonávané

práce DPS věk

DPS roky v armádě

Oblíbenost vykonávané práce

0,4868 p = 0,000

DPS věk -0,2355 -0,2834

p = 0,028 p = 0,008

DPS roky v armádě -0,0223 -0,3342 0,2500

p = 0,837 p = 0,002 p = 0,020

DPS roky na pracovišti -0,2391 -0,2645 0,4473 0,2064

p = 0,026 p = 0,013 p = 0,000 p = 0,055

Tabulka č. 2 – Vliv věku respondenta

Výzkumem zjišťujeme, že významně záporně koreluje míra spokojenosti

na pracovišti s věkem respondenta a odslouženými roky na nynějším pracovišti. Z tohoto

vyplývá, že čím je respondent starší anebo čím déle slouží na současném pracovišti, tím

jeho míra spokojenosti na pracovišti klesá. Obdobně jsme zjistili, že významně záporně

koreluje míra oblíbenosti vykonávané práce s věkem respondenta, odslouženými roky

na nynějším pracovišti, ale také s celkovou dobou služby v armádě. Můžeme usoudit,

že čím starší je respondent, čím déle slouží v armádě anebo čím déle je na nynějším

pracovišti, tím více klesá oblíbenost vykonávané práce. Ostatní významné korelace ověřují

správnost našich výsledků. Čím větší je oblíbenost vykonávané práce, tím větší

je spokojenost na pracovišti. Čím starší je respondent, tím déle sloužil na nynějším

pracovišti a v armádě.

Z uvedeného vyplývá, že se na daném vzorku hypotéza potvrdila.

52

Třetí cíl a hypotéza měly prokázat souvislost mezi sociální oporou a pracovní spokojeností

u příslušníků polních nemocnic AČR.

Výsledky související s tímto cílem a hypotézou popisujeme v následující tabulce.

Z prvního řádku tabulky je zjevné, že významně koreluje vztah sociální opory od přátel,

známých se sociální oporou od rodiny. Z tohoto faktu vyplývá, že pokud má dotazovaný

sociální oporu u svých přátel a známých, má také oporu u své rodiny. Podobně nám

korelují i další vztahy mezi blízkým člověkem a rodinou a také mezi blízkým člověkem a

přáteli, známými.

PSSS rodina

PSSS přátelé, známí

PSSS blízký člověk

DPS spokojenost na pracovišti

PSSS přátelé, známí 0,7621

p = 0,000

PSSS blízký člověk 0,5774 0,8327

p = 0,000 p = 0,000

DPS spokojenost na pracovišti -0,6940 0,0816 0,1426

p = 0,523 p = 0,452 p = 0,188 DPS oblíbenost vykonávané

práce -0,2238 -0,1939 0,0068 0,4868

p = 0,037 p = 0,072 p = 0,950 p = 0,000

Tabulka č.3 – Sociální opora a pracovní spokojenost

Korelace jsou významné na hladině p < 0,050. Významné korelace jsou v tabulce označeny červenou barvou.

Pro naši práci je zásadní třetí řádek, kde významně nekoreluje ani jeden vztah. Z tohoto faktu vyplývá, že míra spokojenosti na pracovišti nijak nesouvisí se sociální oporou v rodině, u přátel a známých ani u opory od blízkého člověka.

Ve čtvrtém řádku tabulky vidíme, že nám opět nekoreluje oblíbenost vykonávané práce s oporou od přátel, známých ani od blízkého člověka. Zajímavé je, že nám vyšla záporná korelace u oblíbenosti vykonávané práce se sociální oporou v rodině. Z tohoto faktu by vyplývalo, že čím větší je sociální opora v rodině, tím menší je obliba vykonávané práce, ale v tomto případě může jít o nepravou korelaci. V poslední buňce shledáváme, že kladně koreluje vztah oblíbenosti vykonávané práce se spokojeností na pracovišti. Ověřili jsme, že oblíbenost vykonávané práce roste s mírou spokojenosti na pracovišti.

Z uvedeného vyplývá, že se na daném vzorku hypotéza nepotvrdila.

53

Naším dalším cílem bylo prozukoumat míru vnímání salutogeneze v jednotlivých

komponentech globální orienrace člověka u příslušníků polních nemocnic AČR.

Pro zjištění výsldků jsme provedli porovnání rozdílu komponent dotazníku SOC a

globální orientace SOC mezi muži a ženami (Kolmogorovův – Smirnovův test). Významné

korelace jsou v tabulce označeny červenou barvou.

Max. záporný

rozdíl

Max. kladný rozdíl

Úroveň p

Průměr ženy

Průměr muži

Sm. odch. ženy

Sm. odch. muži

N ženy N muži

SOC srozumitelnost

-0,4689 0,0355 p<0,001 56,41 60,62 5,673 8,538 34 53

SOC zvládnutelnost

-0,3329 0,0188 p<0,025 56,50 59,43 5,847 6,608 34 53

SOC smysluplnost

-0,3940 0,0377 p<0,005 46,24 48,77 3,790 5,448 34 53

SOC

globální orientace

-0,5072 0,0460 p<0,001 159,14 169,83 13,342 18,400 34 53

T

Tabulka č. 4 - Vnímání salutogeneze

Z uvedených výsledků vyplývá, že existuje statisticky významný rozdíl ve všech

komponentech i celkové nezdolnosti SOC mezi muži a ženami. Muži dosahují ve všech

komponentách vyšších hodnot než ženy. Muži díky své vyšší nezdolnosti lépe zvládají

psychickou zátěž. Z uvedeného vyplývá, že se nám na daném vzorku hypotéza

potvrdila.

54

Naším pátým cílem, bylo porovnat rozdíly komponent salutogeneze a globální orientace

člověka podle rodinného stavu. Hypotéza, která byla uvedena v souvislosti s pátým cílem,

byla zaměřena na to, zda u výběrového souboru respondentů existuje statisticky významný

rozdíl ve vnímání jednotlivých komponentech salutogeneze mezi svobodnými, ženatými a

rozvedenými příslušníky AČR.

V tabulce se ve výzkumu zaměřujeme, na porovnání rozdílu komponent dotazníku SOC a

globální orientace SOC podle rodinného stavu respondentů (Kruskal – Wallisova ANOVA

založená na pořadí).

Kruskal – Wallisova ANOVA založená na pořadí; SOC srozumitelnost

H (2, N=87) = 4,109280 p=0,1281

Počet platných Součet pořadí

ženatý 47 2305

svobodný 24 921

rozvedený 16 602

Tabuka č. 5 – SOC srozumitelnost

Kruskal – Wallisova ANOVA založená na pořadí; SOC zvládnutelnost

H (2, N=87) = 0,0733973 p=0,9640

Počet platných Součet pořadí

ženatý 47 2093

svobodný 24 1054

rozvedený 16 681

Tabuka č. 6 – SOC zvládnutelnost

55

Kruskal – Wallisova ANOVA založená na pořadí; SOC smysluplnost

H (2, N=87) = 0,258488 p=0,8786

Počet platných Součet pořadí

ženatý 47 2092,5

svobodný 24 1077,5

rozvedený 16 658

Tabuka č. 6 – SOC smysluplnost

Kruskal – Wallisova ANOVA založená na pořadí; SOC globální orientace SOC

H (2, N=87) = 1,563258 p=0,4577

Počet platných Součet pořadí

ženatý 47 2214

svobodný 24 978

rozvedený 16 636

Tabuka č. 7 – SOC globální orientace SOC

Z uvedených výsledků vyplývá, že rodinný stav nemá vliv, na žádnou z komponent

nezdolnosti měřenou dotazníkem SOC. Z uvedeného vyplývá, že se na daném vzorku

hypotéza nepotvrdila.

56

Mezi další cíle, které jsme si v naší práci stanovili patří zmapování souvislosti mezi

pracovní spokojenotí a faktory nezdolnosti, zmapování souvislosti mezi sociální oprou a

způsobem chápání světa a vlastního místa v něm a dale prozkoumatu vybraného vzorku

souvislost mezi jednotlivými komponenty salutogeneze s věkem a odslouženými roky v

AČR.

Pro zjištění odpovědí jsme použili korelace komponent dotazníku SOC a globální

orientace SOC s podporou rodinných příslušníků, podporou přátel a známých, podporou

blízkého člověka, spokojeností na pracovišti věkem respondenta a délkou služby v AČR,

N=87. Korelace jsou významné na hladině p<0,05. Významné korelace jsou v tabulce

označeny červenou barvou.

SOC

srozumitelnost SOC

zvládnutelnost SOC

smysluplnost

SOC

globální orientace

PSSS rodina 0,1410

p=0,193

0,1265

p=0,243

0,2318

p=0,031

0,1788

p=0,098

PSSS přátelé a známí 0,0947

p=0,383

0,1022

p=0,346

0,1595

p=0,140

0,1276

p=0,239

PSSS blízký člověk 0,1733

p=0,108

0,1488

p=0,169

0,1195

p=0,270

0,1691

p=0,117

DPS II.1 spokojenost na pracovišti

-0,0747

p=0,492

-0,1022

p=0,346

0,0489

p=0,653

-0,0580

p=0,594

DPS věk respondenta 0,0496

p=0,648

0,0,236

p=0,828

0,0512

p=0,637

0,0462

p=0,671

DPS délka služby v AČR 0,2872

p=0,007

0,1679

p=0,120

0,2864

p=0,007

0,2764

p=0,010

Tabuka č. 8 – SOC, sociální opora a pracovní spokojenot

57

Z výsledku korelační analýzy vyplývá, že s podporou rodiny koreluje pozitivně

jedna z komponent nezdolnosti, a to je smysluplnost. Délka služby v AČR pozitivně

koreluje s komponentami srozumitelnost a smysluplnost. Pracovní spokojenost ani věk

respondentů s jednotlivými složkami salutogeneze nekorelují. Z výsledků výzkumu

můžeme tedy říci, že hypotéza, která byla uvedena v souvislosti se zjištováním

spokojenosti na pracovišti a faktrory nezdolnosti potvrzena nebyla.

Z této tabulky můžeme také vyčíst výsledek další hypotézy, kterou jsme si

stanovili. Hypotéza byla stanovena v souvislosti s vnímanou sociální oporou, a ukazately

nezdolnosti. Z tabulky je patrné, že pozitivní korelace je pouze u podpory rodinou a u té

pozitivně koreluje s komponentou nezdolosti a to konkrétně se smysluplností. Z

uvedeného tedy vyplývá, že se hypotéza u daného vzorku potvrdila pouze částečně.

Předposlením cílem této práce bylo u vybraného vzorku respondentů proukoumat

souvislost mezi jednotlivými komponenty salutogeneze s věkem. Z uvedené tabulky, ale

můžeme vyčíst, že věk nijak s jednotlivými komponenty salutogeneze nekoreluje.

Z uvedených výsledků tedy vyplývá, že se hypotéza nepotvrdila.

Devátým a posledním cílem této práce bylo prozkoumat u vybraného vzorku

respondentů souvislost mezi jednotlivými komponenty salutogeneze a odslouženými roky v

AČR. Z výsledků lze vyčíst, že délka služby v Armádě pozitivně koreluje s komponentami

srozumitelnosti a smysluplnosti. Z výše uvedených výsledků tedy vyplývá, že se

hypotéza potvrdila u dvou komponent salutogeneze.

58

9. Diskuse

Cílem naší magisterské práce bylo rozšířit bakalářskou práci a zmapovat míru

vnímání sociální opory, míru nezdolnosti jedince a to v souvislosti s pracovní spokojenosti

u příslušníků polních nemocnic a zjistit, zda a do jaké míry se může sociální opora

promítnout do pracovní spokojenosti respondentů. Výzkumný soubor této práce tvořilo

celkově 87 respondentů, z toho bylo 61% žen (celkem 53) a 39% mužů (celkem 34). Vyšší

zastoupení žen lze vysvětlit tím, že se jedná o polní nemocnice a v těchto jednotkách bývá

vyšší zastoupení žen pravidlem.

Nejpočetnější skupinou z pohledu stáří respondentů byla věková skupina 35 - 39

let - 31% (celkem 27), z pohledu rodinného stavu měla nejpočetnější zastoupení skupina

respondentů, kteří jsou ženatí/vdané 54% (celkem 47). Nejdelší doba služby byla uváděna

v rozmezí 10 až 14 let - 34% (celkem 30) a v rozmezí 5 až 9 let - 34% (celkem 30).

Nejvíce odpovědí na otázku, jak dlouho jsou respondenti na současném pracovišti, bylo

u skupiny s délkou odsloužených let 0 až 4, což uvedlo 34% (celkem 30) respondentů.

Myslíme si, že se nám při zadávání dotazníků podařilo postihnout reprezentativní vzorek,

ze všech příslušníků polních nemocnic. Také návratnost vyplněných dotazníků vidíme jako

úspěšnou. Vysokou návratnost těchto dotazníků přičítáme tomu, že dotazníky byly

rozdávány na jednom z pravidelných soustředění obou polních nemocnic, kterého se

účastnila i autorka. Dotazníky byly vyplňovány s ochotou, jednak kvůli vhodnému

načasování žádosti o vyplnění tak i díky dobrým vtahům autorky a respondentů.

Jedním naším prvním cílem bylo zmapování sociální opory a posouzení vnímání

této opory u mužů a žen. V některých studiích se vyskytuje názor, že ženy jsou citlivější

k vnímání sociální opory. Argyle (1992, in Křivohlavý, 2001) vyjadřuje názor, že ženy

mají více tendence vyhledávat užší a intenzivnější mezilidské vztahy. V těchto vztazích

pak projevují více vřelosti a důvěry než muži. V případě našeho výzkumu jsme pomocí

výpočetní techniky po dosazení dat z dotazníků zjistili, že u všech třech sledovaných

sociálních opor je úroveň p vysoko nad významnou hladinou p < 0,050. Z tohoto výsledku

vyplývá, že vnímání sociální opory od rodiny, přátel, známých ani od blízkého člověka

není nijak závislá na pohlaví respondenta. Naše hypotéza se tedy nepotvrdila. Za příčinou

59

tohoto zjištění by mohly stát i některé možné specifické osobnostní faktory žen,

které vstupují do armády, a tento předpoklad by se mohl stát předmětem dalšího výzkumu.

V kontextu s vnímanou sociální oporou, můžeme ukázat na výsledky další hypotézy, a to,

že existuje významný rozdíl mezi pohlavím v jednotlivých komponentech v globální

orientace člověka. Z uvedených výsledků nám naopak vyplynulo, že existuje statisticky

významný rozdíl ve všech komponentech, i celkové nezdolnosti SOC mezi muži a ženami.

Muži dosahují ve všech komponentách vyšších hodnot než ženy. Jak už bylo obecně

popsáno, muži, díky své vyšší nezdolnosti lépe zvládají psychickou zátěž. Z uvedeného

vyplývá, že se nám na daném vzorku hypotéza potvrdila.

Jednou z částí našeho výzkumu bylo také prozkoumat míru a faktory pracovní

spokojenosti a posoudit, zda u výběrového souboru respondentů spokojenost na pracovišti

a obliba práce negativně koreluje s věkem a odpracovanou dobou na daném pracovišti.

Na tuto otázku totiž studie nedávají jednoznačnou odpověď. Ghazzawi (2011) uvádí,

že bylo provedeno mnoho studií s různými výsledky. Některé uvádí, že pracovní

spokojenost s věkem roste, další dokazují opak a v literatuře můžeme najít i takové studie,

které tento vztah vylučují. To, že, pracovní spokojenost s věkem roste, by nám mohlo

právě objasnit výsledky spojené s mírou nezdolnosti a délkou služby v armádě. Délka

služby pozitivně koreluje s komponentami srozumitelnosti a smysluplnosti. Z výsledku

další korelační analýzy nám vyplývá, že pracovní spokojenost ani věk respondentů s

jednotlivými složkami salutogeneze nekorelují.

Podle Hrstky (2012) může být činnost efektivní tehdy, pokud splňuje nějaké

podmínky. Tyto podmínky rozděluje na objektivní – pracovní prostředí a prostředky

činnosti, situace, ve kterých se lidé nacházejí, fyzikální činitelé, sociální klima, obsah

a zvláštnosti předmětu činnosti apod. a podmínky subjektivní- psychické a fyzické

charakteristiky subjektu činnosti. (Hrstka, 2012, str. 16). Tímto směrem jsme se zaměřili

i my a z šetření nám vyplynulo, že čím je respondent starší anebo čím déle slouží

na současném pracovišti, tím jeho míra spokojenosti na pracovišti klesá. Můžeme také

usoudit, že čím starší je respondent, čím déle slouží v armádě anebo čím déle

je na nynějším pracovišti, tím více klesá oblíbenost vykonávané práce.

Ostatní významné korelace dále ověřovali správnost našich výsledků. Čím větší

je oblíbenost vykonávané práce, tím větší je spokojenost na pracovišti. Čím starší

je respondent, tím déle sloužil na nynějším pracovišti a v armádě.

60

Na pracovní spokojenost může mít vliv i poskytovaná sociální opora, která se také

může měnit v čase, v podmínkách či situacích a může se i přizpůsobovat potřebám

adresáta. Kebza (2005) uvádí příklad z pracovního prostředí, kdy se při výzkumu

pracovního stresu ukázalo, že na pracovní spokojenost a pohodu více působí sociální opora

ze strany nařízeného než z řad spolupracovníků. Výsledky, které mají souvislost

se spokojeností práce a vztahy na pracovišti jsme vyhodnotili následovně. U respondentů

převládá dobré mínění o tom, jak vychází nejbližší nadřízený respondenta se svými

podřízenými. Pouze 9% dotázaných uvádí, že vznikají časté konflikty a nikdo neuvedl,

že nadřízený vychází se svými podřízenými špatně. V ještě lepším duchu se respondentům

jeví chování jejich nejbližších nadřízených k jim samotným. Pouze nepatrné procento

uvedlo, že se k nim nadřízený chová ne moc dobře. Nikdo neuvedl, že se chová velmi

špatně nebo že by vznikaly časté konflikty s nadřízeným. Tyto výsledky shledáváme

za zajímavé už z toho důvodu, že se výzkum konal ve vojenském prostředí, kde jsou

mezilidské vztahy víceméně korigovány vojenskými pravidly, předpisy a vojenskou

hierarchií.

Do pracovní spokojenosti se samozřejmě promítá mnoho dalších faktorů, jejich

pořadí a důležitost je variabilní a jsou dány několika okolnostmi. Jednou z okolností

mohou být specifikace práce, další okolnosti se týkají specifik individuálních, kde se klade

větší důraz na kvalitu mezilidských vztahů než třeba na platové podmínky

a do třetice se jedná o podmínky práce a pracovního prostředí. Faktory, které respondenti

uváděli s tím, že mají vliv na jejich pracovní spokojenost, rozebíráme v následujících

odstavcích. Dozvěděli jsme se, že hluk velmi ovlivňuje činnost dotazovaných. Domníváme

se, že se jedná především o hluk způsobený elektrickými agregáty při zahraničních

operacích. Poměrně nízké hodnoty prašnosti, dosahující nejvýše z prvních šesti negativních

faktorů, můžeme s jistotou přisoudit činnosti v lékařském prostředí. Poměrně stejné

výsledky dosahuje faktor označený jako nevyhovující podmínky. Zajímavé je, že výsledky

negativních faktorů týkajících se přílišného tepla nebo přílišné zimy jsou téměř identické.

Respondenti pracují zpravidla uvnitř budov, ale při zahraničních operacích nebo

při vojenských cvičeních pracují uvnitř stanů. Hodnoty u faktoru s označením průvan mají

očekávaný průběh odpovídající podmínkám, ve kterých pracují. Na nevyhovující klima

si v různé míře stěžují více než dvě třetiny dotazovaných. Nečistota na pracovišti

je podobně jako prašnost faktorem málo ovlivňujícím činnost respondentů. Respondenti

si téměř nestěžují na negativní faktor celkově nepříjemného prostředí. Podobně jako

61

nevyhovující klima dopadl také faktor zápachu, kde si také více než dvě třetiny

respondentů nějakou měrou stěžuje. Respondenty tedy nejvíce ovlivňuje hluk, přílišné

teplo, přílišná zima, nevyhovující klima a zápach. Relativně nejméně negativně ovlivňující

faktory, které respondenti označili číslem jedna, jsou faktory: celkově nepříjemné pracovní

prostředí, nečistota na pracovišti, výpary, prašnost a průvan.

Další částí našeho zájmu byl vztah vnímané sociální opory a pracovní spokojeností.

Jedna z motivačních teorií pracovní činnosti uvádí, že člověk má tendence se sdružovat,

vstupovat do pozitivních mezilidských vztahů a to zvláště s těmi jedinci, se kterými sdílí

společní soukromý nebo pracovní prostor a s těmi se kterými sdílí podobné názory hodnoty

atd. Pauknerová a kol. (2006) uvádí, že tyto tendence zvyšují sociální konformitu,

což může mít za následek to, že pokud je na pracovišti sociální normou pracovat s plným

nasazením, lze se domnívat, že i nový, ne příliš motivovaný pracovník, přidá na svém úsilí,

aby se lépe začlenil do kolektivu.

Hypotéza, která byla uvedena v souvislosti s cílem, porovnat rozdíly komponent

salutogeneze a globální orientace člověka byla zaměřena na to, zda u výběrového souboru

respondentů existuje statisticky významný rozdíl ve vnímání jednotlivých komponent

salutogeneze mezi svobodnými, ženatými a rozvedenými příslušníky AČR. Z uvedených

výsledků nám vyplynulo, že rodinný stav nemá vliv na žádnou z komponent nezdolnosti

měřenou dotazníkem SOC. Nekoreluje ani se srozumitelností, zvládnutelností,

smyslupolností a ani s celkovou globální orientací člověka. Z uvedených výsledků

vyplývá, že jsme, na daném vzorku hypotézu nepotvrdili. Podle našeho názoru, tento

výsledek souvisí s tzv. rodinnou resiliencí. Kdy v rámci rodiny není resilience trvalá, ale

často se proměňuje v čase. U nás se tomuto tématu věnoval např. Matějíček či Sobotková.

Tito autoři, vycházeli z podkladů zabývajících se rodinným fungováním a zvládáním

zátěžových situací v rodině. Studií o rodinné resilienci a vlivu rodinného stavu na odolnost

jedince není zdaleka tak obsáhlé jako výzkumy o nezdolnosti jedince.

Z dotazníkového šetření jsme se dozvěděli, že vnímání sociální opory od přátel,

známých významně koreluje se sociální oporou od rodiny. Z tohoto faktu vyplývá,

že pokud má dotazovaný sociální oporu u svých přátel a známých, má také oporu

u své rodiny. Podobně nám korelují i další vztahy mezi blízkým člověkem a rodinou a také

mezi blízkým člověkem a přáteli, známými. Další fakt, který z našeho šetření vyplynul,

byl ten, že míra spokojenosti na pracovišti nijak nesouvisí se sociální oporou v rodině,

62

u přátel a známých ani u opory od blízkého člověka. Naší hypotézu jsme tedy nepotvrdili.

Zajímavé v této části bylo zjištění, že nám vyšla záporná korelace u oblíbenosti

vykonávané práce se sociální oporou v rodině. Z tohoto faktu by vyplývalo, že čím větší je

sociální opora v rodině, tím menší je obliba vykonávané práce, ale v tomto případě může

jít o nepravou korelaci. V poslední části této oblasti shledáváme, že kladně koreluje vztah

oblíbenosti vykonávané práce se spokojeností na pracovišti. Ověřili jsme, že oblíbenost

vykonávané práce roste s mírou spokojenosti na pracovišti. Výzkumeme bylo také zjištěno,

že s podporou rodiny koreluje pozitivně je jedna z komponenet nezdolnost a to

smysluplnost a délka služby v armádě pozitivně koreluje se srozumitelností a

smysluplností. V porovnání výsledků mezi muži a ženami nám vyšlo, že muži dosahují ve

všech komponentách vyšších hodnot než ženy. Vliv rodinného stavu se nám na míru

nezdolnosti nepotvrdil.

63

10. Závěr

Záměrem našeho výzkumu bylo zmapovat míru vnímané sociální opory, pracovní

spokojenosti a nezdolnosti u příslušníků polních nemocnic AČR. Úkolem bylo zjistit, zda a

do jaké míry se může tato pomoc či podpora promítnout do jejich pracovní spokojenosti a

do jaké míry se tyto dvě oblasti potkávají s fenoménem nezdolnosti a globální orientace

člověka. Na základě zjištěných dat jsme dospěli k těmto zjištěním.

Z výsledku při zjišťování rozdílů ve vnímání sociální opory mezi muži a ženami

vyplývá, že vnímání sociální opory od rodiny, přátel, známých ani od blízkého člověka

není nijak závislá na pohlaví respondenta. Hypotézu jsme tímto zjištěním tedy nepotvrdili.

Druhou hypotézou jsme chtěli u výběrového souboru respondentů ověřit,

že spokojenost na pracovišti a obliba práce negativně koreluje s věkem a odpracovanou

dobou na daném pracovišti. Výzkumem jsme zjistili, že míra spokojenosti na pracovišti

opravdu významně záporně koreluje s věkem respondenta a odslouženými roky

na nynějším pracovišti. Z tohoto vyplývá, že čím je respondent starší anebo čím déle slouží

na současném pracovišti, tím jeho míra spokojenosti na pracovišti klesá. Naši hypotézu

jsme tedy tímto zjištěním potvrdili.

Vztah sociální opory a pracovní spokojenosti jsme zjišťovali třetí hypotézou.

Výsledky ukázaly, že u tohoto vztahu nedochází k žádné významné korelaci. Z tohoto

faktu vyplývá, že míra spokojenosti na pracovišti nijak nesouvisí se sociální oporou

v rodině, u přátel a známých ani u opory od blízkého člověka. Nekoreluje ani oblíbenost

vykonávané práce s oporou od přátel, známých ani od blízkého člověka. Hypotézu jsme

tímto zjištěním nepotvrdili.

Jednou z hypotéz stanovenou v našem výzkumu byla ta, že existuje významný

rozdíl mezi pohlavím v jednotlivých komponentech v globální orientaci člověka.

Z uvedených výsledků vyplývá, že existuje statisticky významný rozdíl ve všech

komponentech i celkové nezdolnosti SOC mezi muži a ženami. Muži dosahují ve všech

komponentách vyšších hodnot než ženy. Muži díky své vyšší nezdolnosti lépe zvládají

psychickou zátěž. Z uvedeného vyplývá, že se nám na daném vzorku hypotéza potvrdila

Hypotéza, která byla uvedena v souvislosti s pátým cílem, tedy porovnat rozdíly

komponent salutogeneze a globální orientace člověka, byla zaměřena na to, zda u

64

výběrového souboru respondentů existuje statisticky významný rozdíl ve vnímání

jednotlivých komponent salutogeneze mezi svobodnými, ženatými a rozvedenými

příslušníky AČR. Z uvedených výsledků nám vyplynulo, že rodinný stav nemá vliv na

žádnou z komponent nezdolnosti měřenou dotazníkem SOC. Nekoreluje ani se

srozumitelností, zvládnutelností, smysluplností a ani s celkovou globální orientací člověka.

Z uvedených výsledků vyplývá, že jsme na daném vzorku hypotézu nepotvrdili.

Vztah spokojenosti na pracovišti a obliby práce s faktory nezdolnosti jsme

zkoumali v šesté hypotéze. Z výsledku korelační analýzy vyplývá, že pracovní spokojenost

ani věk respondenta s jednotlivými složkami salutogeneze nekorelují. Z výsledků výzkumu

můžeme tedy říci, že hypotéza, která byla uvedena v souvislosti se zjištováním

spokojenosti na pracovišti a faktory nezdolnosti, potvrzena nebyla.

Další hypotéza, kterou jsme si stanovili, chtěla ověřit souvislost s vnímanou

sociální oporou a ukazately nezdolnosti. Z výsledků našeho výzkumu je patrné, že

pozitivní korelace je pouze u podpory rodinou, a u té pozitivně koreluje s komponentou

nezdolosti, a to konkrétně se smysluplností. Z uvedeného šetření tedy vyplývá, že se u

daného vzorku hypotéza potvrdila pouze částečně.

Předposlení otázkou této práce byla snaha o prozkoumání souvislosti mezi

jednotlivými komponenty salutogeneze s věkem. Z uvedených výsledků můžeme vyčíst, že

věk nijak s jednotlivými komponenty salutogeneze nekoreluje. Z výsledků můžeme tedy

říci, že se nám hypotéza nepotvrdila.

Devátou a poslední hypotézou této práce bylo prozkoumat u vybraného vzorku

respondentů souvislosti mezi jednotlivými komponenty salutogeneze a odslouženými roky

v AČR. Z výsledků lze vyčíst, že délka služby v Armádě pozitivně koreluje

s komponentami srozumitelnosti a smysluplnosti. Z výše uvedených výsledků tedy

vyplývá, že jsme naši hypotézu potvrdili u dvou komponent salutogeneze.

65

Souhrn

V současné době, kdy svět funguje v hektickém a ambiciozním tempu, se každý

člověk logicky dostane do situace, ve které musí čelit různým nečekaným a krizovým

událostem. Může se jednat o velké zdravotní potíže, rodinné tragédie, ale daleko častější

a někdy i vyčerpávající jsou vleklé starosti všedního dne, ať to jsou starosti soukromé nebo

pracovní. Ať už má člověk starosti malé či velké, tak k jejich překonání potřebuje pomoc či

oporu, které mu se stresovou situací pomohou. Určitě si každý z nás dokáže představit

situaci či činnost, která je pro něj stresová, nebo mu přináší větší či menší komplikace.

Zejména v pracovní činnosti bývají tyto situace časté. Může je jednat jen o dlouhotrvající

konflikty s kolegou či nadřízeným, dlouhodobě špatné a nepříznové pracovní prostředí či

dlouhodobé a opakované pracovní odloučení od rodiny. Takových příkladů by se dalo

uvádět nespočet. Zároveň si však také dokážeme vybavit okolnosti nebo momenty, které

nám pomáhají tyto situace zvládat. Další okolností, která se na zvládání zátěžových situací

podílí, je životní síla jedince, jeho osobnostní dispozice, které ovlivňují odolnost člověka

proti komplexu působících zátěžových vlivů. V tého magisterské práci jsme se zajímali o

to, zda respondenti vůbec vnímají sociální oporu, a zda jim ve stresogenních situacích

pomáhá. Stejně jako vnímání sociální opory nás zajímal vliv odolnosti jedince na různé

zátěžové situace. Speciálně jsme se zaměřili na spojení sociální opory a odolosti jedince v

pracovním prostředí.

Teoretickou část naší práce jsme rozdělili do čtyř kapitol. V první kapitole

se zaměřujeme na sociální oporu. Jedna z definic vidí sociální oporu v širším smyslu jako

„pomoc, která je poskytovaná druhými lidmi danému člověku, nacházejícímu

se v zátěžové situaci. Obecně můžeme konstatovat, že jde o činnost, která tomu

člověku jeho zátěžovou situaci nějakým konkrétním způsobem ulehčuje.“

(Křivohlavý, 2001, 94)

Na sociální oporu je v současné době nahlíženo ze směru sociologického,

psychologického a komunikačně-interakčního směru. Základem psychologického přístupu

je fakt, že sociální opora má tlumící efekt, tlumí negativní účinky distresu. Křivohlavý

(2001) uvádí několik teorií sociální opory – teorie připoutání, teorie podpůrných vztahů,

pojetí sociální opory v rámci opěrné péče, pojetí sociální opory jako uspokojování

sociálních potřeb, pojetí sociální opory v rámci zvládání stresu, obecný a specifický vliv

sociální opory a pojetí sociální opory jako nárazníku. V dalších podkapitolách

66

se zabýváme rozsahem a druhy sociální opory. První kapitolu uzavírá pohled na druhou

nevhodnou stránku sociální opory.

Ve druhé kapitole teoretické části se věnujeme otázkám psychologie práce

a pracovní spokojenosti. Pauknerová a kol. (2006) vidí pod pojmem pracovní činnost

systematické a záměrné působení na okolní svět. Prostřednictvím této činnosti se člověku

nabízejí důležité prostředky k zajištění své existence. V této kapitole uvádíme některé

teorie motivace pracovní činnosti – afiliační teorie, dvoufaktorová teorie F. Herzberga,

teorie expektance, teorie spravedlnosti, teorie kompetence a teorie X a Y. Samotnou

pracovní spokojenost pak Pauknerová a kol.(2006) chápe jako spokojenost zaměstnanců

s prací a pracovními podmínkami nebo jako nutnou podmínku pro efektivní využívání

pracovní síly. Faktorů, které se promítají do pracovní spokojenosti je celá řada. Jednou

z okolností mohou být specifika práce, další okolnosti se týkají specifik individuálních, kde

se klade větší důraz na kvalitu mezilidských vztahů než třeba na platové podmínky a do

třetice se jedná o specifika jednotlivých profesí a prostředí, ve kterých jsou vykonávány.

Ve třetí části nás zajímali teoretické základy pojmu nezdolnost. Hartl a Hartlová

(2000, 507) definují pojem resilience jako: “souhrn činitelů, které člověku pomáhají přežít

v nepříznivých podmínkách, ve stresu, osamění v dysfunkční rodině, při bolestivé nemoci

atd.”. Podobným způsobem vymezuje nezdolnost J. Křivohlavý (1991). Vnímá nezdolnost

jako charakteristiku osobnosti, která umožňuje zmírňovat nebo tlumit negativní vliv v

obtížných životních situacích, ve kterých se člověk nachází. Mužeme tedy říci, že pojem

resilience bývá vyjadřovan jako nezdolnost či nezlomnost. Tato nezdolnost popisuje

životní síly člověka. Na zvládání stresogenních situací se podílí celá řada osobnostních

charakteristik. Tyto charakteristiky poskytují vysvětlení rozdílné míry odolnosti jedinců

vůči negativním vlivům zátěžových situací.

Poslední, čtvrtou kapitolu věnujeme psychologickému pohledu na specifika

vojenské činnosti. Timko (1986, in Hrstka 2012) uvádí, že vojenskou činnost lze zařadit

mezi rozmanité oblasti společenské činnosti. Tato činnost se vyznačuje specifickým

předmětem, charakterem i podmínkami a jsou pro ni také typické sociální vztahy a vazby

stejně tak jako sociálně psychologické procesy a jevy. V této kapitole také pojednáváme

o charakteristikách vojenského prostředí, vlivu psychických stavů na činnost vojáků nebo

o efektivitě vojenské práce. V závěru teoretické části práce seznamujeme čtenáře

se základními fakty, které se týkají vojenské činnosti.

67

V praktické části jsme si dali za cíl zmapovat stav této opory a míru nezdolnosti, a

to konkrétně u příslušníků polních nemocnic. Chtěli jsme zjistit, zda a do jaké míry se

může tato pomoc či podpora a osobnostní nastavení jedince promítnout do jejich pracovní

spokojenosti. Ke statistickému zpracování dat a vyhodnocení výsledků jsme použili

počítačový program Statistica v. 12. a program Microsoft Excel 2007. Zpracování dílčích

oblastí jsme docílili pomocí Pearsonova korelačního koeficientu, Kolmogorovova-

Smirnovova testu a Kruskal – Wallisova ANOVA založená na pořadí. S přihlédnutím k

předmětu zkoumání jsme si vybrali kvantitativní přístup a jako metodu k získávání dat

jsme použili standardizovaný Dotazník pracovní spokojenosti, dotazník na vnímání

poskytované sociální opory PSSS a SOC dotazník Antonovského. Respondenti

odevzdávali vyplněné dotazníky přímo autorce. Z osloveného vzorku sta dotazovaných

kolegů odevzdalo dotazník 91 respondentů, což je 91%. Z tohoto počtu jsme museli čtyři

dotazníky vyřadit pro špatné vyplnění a nemožnost vyhodnocení. Výzkumný soubor tedy

nakonec tvořilo celkově 87 respondentů, což je 87% a z toho bylo 61% žen (celkem 53) a

39% mužů (celkem 34). Nejpočetnější skupinou z pohledu stáří respondentů byla věková

skupina 35 až 39 let - 31% (celkem 27), z pohledu rodinného stavu měla nejpočetnější

zastoupení skupina respondentů, kteří jsou ženatí/vdané 54% (celkem 47). Nejdelší doba

služby byla uváděna v rozmezí 10 až 14 lety - 34% (celkem 30) a v rozmezí 5 až 9 let -

34% (celkem 30). Nejvíce odpovědí na otázku jak dlouho jsou respondenti na současném

pracovišti, bylo u skupiny s délkou odsloužených let 0 až 4, což uvedlo 34% (celkem 30)

respondentů.

Prvním cílem naší výzkumné části bylo zjistit míru vnímané sociální opory

a posoudit rozdíly ve vnímání sociální opory mezi muži a ženami u příslušníků polních

nemocnic AČR. Z výsledku při zjišťování rozdílů ve vnímání sociální opory mezi muži

a ženami vyplývá, že vnímání sociální opory od rodiny, přátel, známých ani od blízkého

člověka není nijak závislé na pohlaví respondenta. Naši hypotézu jsme tímto zjištěním tedy

nepotvrdili. Druhým cílem bylo zjistit míru pracovní spokojenosti, a porovnat pracovní

spokojenost a oblibu práce s věkem a odpracovanou dobou na daném pracovišti. Analýzou

dotazníků nám z uvedeného průzkumu vyplývají následující fakta: Většina respondentů

si myslí, že jsou dobře a spravedlivě ohodnoceni. Jejich kolektiv není ideální, ale je zde

značné kolektivní cítění. Respondenti jsou spokojeni se svým postavením na pracovišti.

Vztahy se spolupracovníky jsou dobré. Převládá také názor, že nadřízený se chová

k podřízeným dobře. Jisté problémy ukazuje průzkum úrovně vedení na pracovišti. Přesto

68

nikdo neuvedl, že by bylo vedení velmi špatné. Nadřízený má zájem řešit problémy svých

podřízených. Respondentům v drtivé většině nedělalo problém si zvyknout na současné

pracoviště, taktéž si většina z nich splnila své očekávání z tohoto pracoviště. Nadpoloviční

množství hodnotí odchod z minulého pracoviště a příchod na současné pracoviště kladně.

Pro většinu respondentů je současná práce vesměs splnění toho, co chtěli dělat v mládí.

Dozvěděli jsme se také, že hluk velmi ovlivňuje činnost dotazovaných. Nečistota

na pracovišti je podobně jako prašnost faktorem málo ovlivňující činnost respondentů.

Respondenti si téměř nestěžují na negativní faktor celkově nepříjemného prostředí.

Druhou hypotézou jsme si chtěli u výběrového souboru respondentů ověřit,

že spokojenost na pracovišti a obliba práce negativně koreluje s věkem a odpracovanou

dobou na daném pracovišti. Výzkumem jsme zjistili, že míra spokojenosti na pracovišti

opravdu významně záporně koreluje s věkem respondenta a odslouženými roky

na nynějším pracovišti. Z tohoto vyplývá, že čím je respondent starší anebo čím déle slouží

na současném pracovišti, tím jeho míra spokojenosti na pracovišti klesá. Naši hypotézu

jsme tedy tímto zjištěním potvrdili.

Třetí cíl, vztah sociální opory a pracovní spokojeností jsme zjišťovali poslední

hypotézou. Výsledky ukázaly, že u tohoto vztahu nedochází k žádné významné korelaci.

Z tohoto faktu vyplývá, že míra spokojenosti na pracovišti nijak nesouvisí se sociální

oporou v rodině, u přátel a známých ani u opory od blízkého člověka. Nekoreluje ani

oblíbenost vykonávané práce s oporou od přátel, známých ani od blízkého člověka.

Hypotézu jsme tímto zjištěním nepotvrdili.

Jednou z hypotéz stanovenou v našem výzkumu byla ta, že existuje významný

rozdíl mezi pohlavím v jednotlivých komponentech globální orientace člověka.

Z uvedených výsledků vyplývá, že existuje statisticky významný rozdíl ve všech

komponentech i celkové nezdolnosti SOC mezi muži a ženami. Muži dosahují ve všech

komponentách vyšších hodnot než ženy. Muži díky své vyšší nezdolnosti lépe zvládají

psychickou zátěž. Z uvedeného vyplývá, že se nám na daném vzorku hypotéza potvrdila

Hypotéza, která byla uvedena v souvislosti s pátým cílem, tedy porovnat rozdíly

komponent salutogeneze a globální orientace člověka, byla zaměřena na to, zda u

výběrového souboru respondentů existuje statisticky významný rozdíl ve vnímání

jednotlivých komponent salutogeneze mezi svobodnými, ženatými a rozvedenými

příslušníky AČR. Z uvedených výsledků nám vyplynulo, že rodinný stav nemá vliv na

69

žádnou z komponent nezdolnosti měřenou dotazníkem SOC. Nekoreluje ani se

srozumitelností, zvládnutelností, smyslupolností a ani s celkovou globální orientací

člověka. Z uvedených výsledků vyplývá, že jsme na daném vzorku hypotézu nepotvrdili.

Vztah spokojenosti na pracovišti a obliby práce s faktory nezdolnosti jsme

zkoumali v šesté hypotéze. Z výsledku korelační analýzy vyplývá, že pracovní spokojenost

ani věk respondentů s jednotlivými složkami salutogeneze nekorelují. Z výsledků výzkumu

můžeme tedy říci, že hypotéza, která byla uvedena v souvislosti se zjištováním

spokojenosti na pracovišti a faktory nezdolnosti, potvrzena nebyla.

Další hypotéza, kterou jsme si stanovili, chtěla ověřit souvislost s vnímanou

sociální oporou a ukazately nezdolnosti. Z výsledků našeho výzkumu je patrné, že

pozitivní korelace je pouze u podpory rodinou a u té pozitivně koreluje s komponentou

nezdolosti, a to konkrétně se smysluplností. Z uvedeného šetření tedy vyplývá, že se u

daného vzorku hypotéza potvrdila pouze částečně.

Předposlení otázkou této práce byla snaha o prozkoumání u vybraného vzorku

respondentů souvislost mezi jednotlivými komponenty salutogeneze s věkem. Z uvedených

výsledků můžeme vyčíst, že věk nijak s jednotlivými komponenty salutogeneze nekoreluje.

Z uvedených výsledků vyplývá, že se nám hypotéza nepotvrdila.

Devátou a poslední hypotézou této práce bylo prozkoumat u vybraného vzorku

respondentů souvislost mezi jednotlivými komponenty salutogeneze a odslouženými roky

v AČR. Z výsledků lze vyčíst, že délka služby v Armádě pozitivně koreluje

s komponentami srozumitelnosti a smysluplnosti. Z výše uvedených výsledků tedy

vyplývá, že jsme naši hypotézu potvrdili u dvou komponent salutogeneze.

Toto téma jsme si pro magisterskou práci zvolili, abychom se pokusili zmapovat

souvislosti mezi sociální oporou, pracovní spokojeností a nezdolností u příslušníků polních

nemocnic. Výsledky tohoto výzkumu bychom rádi použili jako podklad pro zlepšení

pracovních i sociálních podmínek v tak specifické a náročné činnosti, jakou práce u polní

nemocnice je.

Naší snahou bylo rozšířit a doplnit původní bakalařskou práci a s pomocí nové

výzkumné oblasti napsat ucelenou a přehlednou práci na tuto tématiku.

70

Seznam použitých zdrojů a literatury

1) Atkinson, R. a kol. (2009). Psychologie. Praha: Portál.

2) Antonovsky, A. (1993). The structure and properties of the sence of coherence scale. Social

Science and Medicine, 36 (6), 725-733

3) Baštecká, B., Goldmann, P. (2001). Základy klinické psychologie. Praha: Portál.

4) Dziaková, O. (2009). Vojenská psychologie. Praha: Triton.

5) Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portal.

6) Ghazzawi, I. (2011). Does Age matter in Job Satisfaction? The case of U. S. Information

Technology Professionals. Journal of Organizational Culture, Communications and Conflict,

Vol 15, N 1, p 25, získáno v lednu 2013 z Ebscohost database

7) Gillernová, I. a kol., (2011). Psychologické aspekty změn v české společnosti. Praha: Grada.

8) Haroková, S., Gurková, E. (11. Července 2012). Pracovní spokojenost sester. osu.cz. Získáno 15. Ledna 2013 z http://www.osu.cz/dokumenty/monitoringmedii/1669.pdf

9) Hošek, V. (1997). Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum

10) Hart, P. , Hartová, H. (2004). Psychologický slovník. Praha: Portál.

11) Hrstka, Z. (2012). Psychosociální aspekty zahraničních mírových misí Armády České

republiky. (Nepublikovaná rigorózní práce). Univerzita Karlova v Praze

12) Kebza, V. (2005). Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia.

13) Kebza, V., Šolcová, I. (2008). Hlavní koncepce psychické odolnosti. Československá

psychologie, 52 (1), 1-19

14) Kebza, V., Šolcová, I. (2003). Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově

založený pojem. Československá psychologie, 47 (4), 333-345.

15) Kobasa, S.C. (1979). Stressful life events, personality and health: An inquiry into hardiness

[Abstract]. Journal of Personality & Social Psychology, 37 (1), 1-11.

16) Kostík, C. (1992). Chování člověka v zátěži. Bratislava: VVPŠ.

71

17) Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál.

18) Křivohlavý, J. (2002). Psychologie nemoci. Praha: Grada.

19) Mareš, J. a kol. (2001). Sociální opora u dětí a dospívajících I. Hradec Králové: Nucleus.

20) Mareš, J. a kol. (2002). Sociální opora u dětí a dospívajících II. Hradec Králové: Nucleus.

21) Miovský, M. (2004). Diplomové práce v oboru psychologie. Olomouc: FF UP.

22) Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha:

Grada.

23) Pauknerová, D. a kol. (2006). Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada.

24) Paulík, K. (2010). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada Publishing.

25) Paulík, K. et al.(2009). Moderátory a mediátory zátěžové odolnosti. Ostrava: Ostravská

univerzita.

26) Prázová, A. (2013). Vztah sociální opory a pracovní spokojenosti u příslušníků polních

nemocnic AČR. (Nepublikovaná bakalářská práce). Univerzita palackého v Olomouci

27) Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha, Academia.

28) Rotter, J.B. (1966). Generalized expectancies for internal versus external control of

reinforcement [Abstract]. Psychological Monographs, 80, 1-28.

29) Šolcová, I. (2007). Některé psychofyziologické souvislosti resilience. Praha: Psychologický

ústav AV ČR.

30) Reiterová, E. (2006). Techniky a realizace výzkumu. Olomouc: Vydavatelství UP Olomouc.

31) Reiterová, E. (2004). Psychometrie pro studenty kombinovaného studia psychologie.

Olomouc: Vydavatelství UP Olomouc

32) Suchánek, Z.( 13. března 2013). Nemocniční základna – Hradec Králové. army.cz. Získáno

20. března 2013 z http://www.acr.army.cz/struktura/sily-podpory/nemocnicni-zakladna-7710/

33) Štikar, J. a kol. (2003). Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum.

34) Výrost, J., Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. Praha: Grada.

72

35) Wagnerová, I. (2008). Hodnocení a řízení výkonnosti. Praha: Grada.

36) Wagnerová, I. (2011). Psychologie práce a organizace. Praha: Grada.

37) Základy vojenské psychologie. (1985). Praha: Naše vojsko.

Seznam grafů

Graf č. 1 - Rozdělení respondentů podle pohlaví

Graf č. 2 - Rozdělení respondentů podle věku

Graf č. 3 - Rozdělení respondentů podle rodinného stavu

Graf č. 4 - Rozdělení respondentů podle počtu odsloužených let v AČR

Graf č. 5 - Rozdělení respondentů podle počtu odsloužených let v polní nemocnici.

Graf č. 6 – Výše výdělku

Graf č. 7 – Spravedlivost odměňování

Graf č. 8 – Kolektiv

Graf č. 9 – Postavení na pracovišti

Graf č. 10 – Vycházení se spolupracovníky

Graf č. 11 – Vychází nadřízený s podřízenými

Graf č. 12 – Chování nadřízeného

Graf č. 13 – Úroveň vedení na pracovišti

Graf č. 14 – Zájem nadřízeného o podřízené

Graf č. 15 – Zvyknutí si na pracoviště

Graf č. 16 – Splnění očekávání

Graf č. 17 – Hodnocení odchodu z minulého pracoviště

Graf č. 18 – Práce odpovídá očekávání

Graf č. 19 – Negativní faktory, první část

Graf č. 20 – Negativní faktory, druhá část

Graf č. 21 – Negativní faktory, shrnutí

Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Vnímání sociální opory

Tabulka č. 2 – Vliv věku respondenta

Tabulka č. 3 – Sociální opora a pracovní spokojenosti

Tabulka č. 4 – Vnímání salutogeneze

Tabulka č. 5 – SOC srozumitelnost

Tabulka č. 6 – SOC zvládnutelnost

Tabulka č. 7 – SOC smysluplnost

Tabulka č. 8 - SOC, sociální opora a pracovní spokoje

Seznam příloh Příloha č. 1 – Formulář zadání diplomové práce

Příloha č. 2 – Abstrakt magisterské diplomové práce v českém jazyce

Příloha č. 3 – Abstrakt magisterské diplomové práce v anglickém jazyce

Příloha č. 4 – Dotazník pracovní spokojenosti

Příloha č. 5 – Dotazník škály vnímané sociální opory

Příloha č. 6 – Dotazník SOC Antonovského

Univerzita Palackého v Olomouci Studijní program: Psychologie

Filozofická fakulta Forma: Kombinovaná

Akademický rok: 2015/2016 Obor/komb.: Psychologie (PSYN)

Podklad pro zadání DIPLOMOVÉ práce studenta

PŘEDKLÁDÁ: ADRESA OSOBNÍ ČÍSLO

Bc. MALINOVÁ Andrea V Zahradách 217, Mikulovice F16998

TÉMA ČESKY:

Vztah sociální opory, pracovní spokojenosti a nezdolnosti u příslušníků polních nemocnic Armády České republiky

TÉMA ANGLICKY:

Relation of social support, job satisfaction and resilience of members of field hospital of the Czech Armed Forces

VEDOUCÍ PRÁCE:

PhDr. Ing. Jiří Pavlát

ZÁSADY PRO VYPRACOVÁNÍ:

Jako cíl této práce jsme zvolili zjistit případnou souvislost mezi sociální oporou, pracovní spokojeností a nezdolností u příslušníků polních nemocnic AČR. Výzkum budeme provádět za použití dotazníků zjišťujících sociální oporu, pracovní spokojenost a dotazníku SOC Antonovského. Tyto dotazníky jsme distribuovali mezi příslušníky polních nemocnic AČR.

SEZNAM DOPORUČENÉ LITERATURY:

Atkinson, R. a kol. (2009). Psychologie. Praha: Portál. Dziaková, O. (2009). Vojenská psychologie. Praha: Triton. Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portal. Kebza, V. (2005). Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia. Kostík, C. (1992). Chování člověka v zátěži. Bratislava: VVPŠ. Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál. Šolcová, I. (2007). Některé psychofyziologické souvislosti resilience. Praha: Psychologický ústav AV ČR.

Podpis studenta:..............................................................

Datum: ..............................

Podpis vedoucího práce:..................................................

Datum: ..............................

(c) IS/STAG , Portál - Podklad kvalifikační práce , F16998 , 05.04.2017 23:29

ABSTRAKT DIPLOMOVÉ PRÁCE

Název práce: Vztah sociální opory, pracovní spokojenosti a nezdolnosti u příslušníků

polních nemocnic Armády České republiky.

Autor práce: Bc. Andrea Malinová

Vedoucí práce: Ph.Dr. Jiří Pavlát

Počet stran a znaků: 88 stran a 128 979 znaků

Počet příloh: 6

Počet titulů použité literatury: 37

Abstrakt:

Cílem této práce bylo zmapovat stav sociální opory a míru nezdolnosti, a to konkrétně u

příslušníků polních nemocnic AČR. Chtěli jsme zjistit, zda a do jaké míry se může tato

pomoc či podpora a osobnostní nastavení jedince promítnout do jejich pracovní

spokojenosti. V naší práci nás zajímalo to, zda okolnost jako je vnímání sociální opory a

míra nastavení nezdolnosti jedince, je schopna působit jako nárazník či opora a následně se

pak promítnout do pracovní spokojenosti jednotlivce. V první kapitole teoretické části se

zaměřujeme na sociální oporu. V druhé kapitole teoretické části se věnujeme otázkám

psychologie práce a pracovní spokojenosti. Třetí část je věnovaná teoretickým pohledům

na nezdolnost a poslední, čtvrtou kapitolu věnujeme psychologickému pohledu na

specifika vojenské činnosti. Výzkumný soubor tedy nakonec tvořilo celkově 87

respondentů, což je 87 %. Z výsledku při zjišťování rozdílů ve vnímání sociální opory

mezi muži a ženami vyplývá, že vnímání sociální opory od rodiny, přátel, známých, ani od

blízkého člověka není nijak závislé na pohlaví respondenta. Výzkumem jsme zjistili, že

míra spokojenosti na pracovišti opravdu významně záporně koreluje s věkem respondenta

a odslouženými roky na nynějším pracovišti. Dále pak, že míra spokojenosti na pracovišti

nijak nesouvisí se sociální oporou v rodině, u přátel a známých, ani u blízkého člověka.

Z výsledku výzkumu zaměřeného na nezdolnost vyplývá, že s podporou rodiny koreluje

pozitivně jedna z komponent nezdolnosti, a to je smysluplnost. Délka služby v AČR

pozitivně koreluje s komponentami srozumitelnost a smysluplnost.V porovnání výsledků

mezi muži a ženami nám vyšlo, že muži dosahují ve všech komponentách vyšších hodnot

než ženy. Muži díky své vyšší nezdolnosti lépe zvládají psychickou zátěž. Vliv rodinného

stavu se nám na míru nezdolnosti nepotvrdil.

Klíčová slova: sociální opora, pracovní spokojenost, nezdolnost, vojenská činnost

ABSTRACT OF THE THESIS

Title: Relation of social support, work satisfaction and resilience of members of field

hospital of the Czech Armed Forces

Author: Bc. Andrea Malinová

Supervisor: Ph.Dr. Jiří Pavlát

Number of pages and characters: 88 pages and 128 979 characters

Number of appendices: 6

Number of references: 37

Abstract: The aim of this thesis was to find out the level of social support and resilience

and work satisfaction of Czech Armed Forces field hospital members. Our task there was

to state whether the fact such as the perception of social support can possibly act as a

barrier or support, and whether it can consequently affect individual work satisfaction. In

our work, we wonder whether such circumstance is the perception of social support and

resilience rate setting individual is able to act as a buffer and support, and then

subsequently translated into individual job satisfaction. The first chapter of the theoretical

part is focused on social support. The second chapter of the theoretical part deals with the

issue of work psychology and work satisfaction. The third chapter is devoted to the

psychological view to the warfare.

The last, fourth chapter is devoted to the psychological point of view on the specifics of the

military activity. The research complex was thus formed by the total number of 87

respondents, which is 87 %. The results show that when searching for differences in the

perception of social support between men and women, then the perception of the social

support from family, relatives, friends, or near person is not dependent on the gender of the

respondent. The research further proved that the level of satisfaction on the work place

significantly negatively correlates together with the age of the respondent and the number

of years spent at current workplace. What is more, the level of satisfaction in the

workplace is unrelated to social support of family, friends, relatives, or the near person.

The outcome of the research focused on resilience shows that with the support of family

correlates positively one of the components resilience, and it is meaningful. Length of

service in the Army positively correlated with components meaningfulness. Clarity and

comparison of results between men and women came to us that men achieve all

components higher values than women. Men due to its greater resilience to better cope

with psychological stress. The influence of marital status, we tailor resilience confirmed.

Key words: social support, work satisfaction, resilience, warfare

Dotazník pracovní spokojenosti

T-193

Testový sešit V rámci průzkumu spokojenosti pracovníků Vám předkládáme tento dotazník. Způsob odpovědi na otázky je velmi jednoduchý; většinou se od Vás žádá, abyste z více alternativ vybral(a) tu, která nejlépe vystihuje situaci na Vašem pracovišti a odpověděl(a) podle instrukce u každé otázky. Možné odpovědi si vždy pozorně přečtěte, aby Vaše volba byla co nejpřesnější. Prosíme Vás, abyste dotazník vyplnil(a) pečlivě. Při vyplňování neuvádějte svoje jméno, dotazník je anonymní; výsledky se zpracovávají hromadně. Vyplněný dotazník odevzdejte podle instrukce osobě, která Vám ho dala vyplnit.

I. 1. Které z následujících faktorů, znaků práce hodnotíte negativně na pracovišti?

(odpověď vyznačte podtržením daných faktorů, přičemž jich můžete podtrhnout libovolný počet).

1.

technická vybavenost

2. namáhavost práce

3. pracovní prostředí

4. směnnost

5. plat

6. rizikovost pracoviště

7. organizace práce

8. vztahy se spolupracovníky

9. přístup nejbližšího nadřízeného k pracovníkům

10. nezajímavost práce

11. možnost uplatnění vlastních schopností

12. oceňování mojí práce příbuznými a známými

II.

1. Jak jste spokojen(a) na nynějším pracovišti? (odpověď podtrhněte)

1. jsem velmi spokojen(a)

2. jsem spokojen(a)

3. jsem nespokojen(a)

4. jsem velmi nespokojen(a)

2. Máte rád(a) práci, kterou vykonáváte? (odpověď podtrhněte)

1.

mám ji velmi rád(a)

2. mám ji poměrně rád(a) (většinou mě baví)

3. mám ji poměrně nerad(a) (baví mě jen občas)

4. vůbec ji nemám rád(a) (vůbec mě nebaví)

III. 1. V jaké míře se následující negativní faktory vyskytují na Vašem pracovišti?

(odpovídejte tak, že při každém uvedeném znaku práce zakroužkujte číslo, které přiměřeně vyjadřuje míru výskytu na Vašem pracovišti).

Vyskytuje se velmi vůbec 1. hluk 5 4 3 2 1 2. prašnost 5 4 3 2 1 3. nevyhovující osvětlení 5 4 3 2 1 4. přílišné teplo 5 4 3 2 1 5. přílišná zima 5 4 3 2 1 6. průvan 5 4 3 2 1 7. nevyhovující klima 5 4 3 2 1 8. nečistota na pracovišti 5 4 3 2 1 9. celkově nepříjemné pracovní prostředí 5 4 3 2 1 10. zápach 5 4 3 2 1 11. výpary 5 4 3 2 1

IV. 1. Jak se cítíte zdravotně?

(odpověď podtrhněte)

1. mám výborné pevné zdraví 2. jsem vcelku zdravý(á) 3. mám slabší zdraví 4. jsem nemocný(á)

2. V jaké míře pociťujete nepříznivý vliv pracovního prostředí na níže uvedené

oblasti? (příslušné číslo zakroužkujte)

Má vliv velmi vůbec 1. zrak 5 4 3 2 1 2. čich 5 4 3 2 1 3. sluch 5 4 3 2 1 4. hmat 5 4 3 2 1 5. činnost srdce (bušení, píchání) 5 4 3 2 1 6. trávení (zažívací obtíže apod.) 5 4 3 2 1 7. dýchání 5 4 3 2 1 8. bolesti noh a křížové oblasti zad 5 4 3 2 1 9. bolesti hlavy 5 4 3 2 1

V. 1. Pracujete na směny?

(odpověď podtrhněte)

1. ano 2. ne 3. někdy 2. Vyhovuje Vám práce na směny?

(odpověď podtrhněte) 1. ano 2. ne

3. Která směna Vám nejvíce vyhovuje? (odpověď podtrhněte)

1. ranní 2. odpolední 3. noční

VI. 1. Myslíte si, že nyní na svém pracovišti dost vyděláváte?

(odpověď podtrhněte) 1. dobře 2. slušně 3. poměrně málo 4. velmi málo

2. Systém odměňování na Vašem pracovišti považujete za: (odpověď podtrhněte)

1. velmi spravedlivý 2. poměrně spravedlivý 3. dost nespravedlivý 4. velmi nespravedlivý

VII. 1. Jaký je kolektiv, ve kterém pracujete?

(odpověď podtrhněte) 1. lidé, kteří pracují se mnou, tvoří pevný kolektiv 2. je tu dost značné kolektivní cítění 3. je tu dost málo kolektivního ducha 4. nemám pocit, že by tu byl vůbec nějaký kolektiv

2. Jak jste spokojen(a) se svým postavením na svém nynějším pracovišti? (odpověď podtrhněte)

1. mají mě rádi, váží si mne 2. po této stránce jsem vcelku spokojený 3. mám dojem, že někteří spolupracovníci mě nemají rádi 4. nemáme se spolupracovníky rádi, často mezi námi dochází k nedorozuměním

3. Jak vycházíte se svými spolupracovníky? (odpověď podtrhněte)

1. velmi dobře 2. vcelku slušně 3. ne velmi dobře 4. velmi špatně

VIII. 1. Jak podle Vašeho mínění vychází Váš nejbližší nadřízený s podřízenými?

(odpověď podtrhněte) 1. velmi dobře, bez konfliktů 2. vcelku dobře, jen občas se vyskytnou konflikty 3. poměrně často se vyskytují konflikty 4. velmi špatně, neustále se vyskytují konflikty

2. Jak se k Vám chová Váš nejbližší nadřízený? (odpověď podtrhněte)

1. velmi dobře 2. dost slušně 3. ne velmi dobře 4. velmi špatně 3. Jaké je vedení Vašeho pracoviště?

(odpověď podtrhněte) 1. velmi dobré 2. dost slušné 3. ne velmi dobré 4. velmi špatné

4. Jak se Váš nejbližší nadřízený chová k podřízeným? (odpověď podtrhněte)

1. zajímá se hlavně o své lidi, je velmi pozorný a přístupný 2. poměrně více ho zajímají problémy lidí 3. více se zajímá o výsledky práce než o problémy lidí 4. je velmi odměřený, zajímají ho jen výsledky práce

IX. 1. Jak jste si zvykl(a) na tomto pracovišti?

(odpověď podtrhněte) 1. velmi lehce 2. bez větších těžkostí 3. měl(a) jsem dost problémů 4. doposud jsem si nezvykl(a)

2. V jaké míře se splnila očekávání, které jste měl(a) při nástupu k vašemu útvaru? (odpověď potrhněte)

1. splnilo se mi vše, jsem spokojen(a) 2. splnila se jen část toho, co jsem očekával(a) 3. velmi málo se mi splnilo 4. nesplnilo se mi nic 3. Jak dnes hodnotíte Váš odchod z předcházejícího pracoviště (útvar) a příchod

na pracoviště, kde nyní pracujete? (odpověď podtrhněte)

1. jsem rád(a), že jsem odešel(a), nyní se mám lépe 2. myslím, že se mi vyplatilo odejít 3. je tu tak, jako jinde 4. lituji, že jsem odešel(a) 5. velmi jsem si pohoršil(a) 6. tato jednotka je mým prvním pracovištěm

4. Souhlasí Vaše nynější činnost s tím, co jste chtěl(a) dělat v souladu s Vašimi plány do budoucna ještě v mládí? (odpověď podtrhněte)

1. úplně souhlasí, je to přesně to, co jsem chtěl(a) 2. ve velké míře souhlasí 3. není to přesně to, co jsem chtěl(a) 4. je to něco jiného, než jsem si představoval(a)

X.

1. Váš věk

2. Pohlaví (zakroužkujte platnou položku) muž žena

3. Pracovní zařazení

4. Rodinný stav (zakroužkujte platnou položku) svobodný(á) nepovinný údaj ženatý, vdaná rozvedený(á) vdovec, vdova

5. Kolik roků jste pracoval(a) na jiném pracovišti, než jste nastoupil k zdravotnickému útvaru?

6. Kolik roků pracujete v AČR?

7. Kolik roků (měsíců) pracujete na nynějším pracovišti

Děkujeme Vám za vyplnění dotazníku.

PSSS

Instrukce:

Přečtěte si prosím pozorně každou položku a podle Vašeho názoru zakroužkujte u ní to číslo, které vyjadřuje úroveň Vašeho souhlasu nebo nesouhlasu.

Čísla mají následující význam:

7 rozhodně souhlasím 3 spíše nesouhlasím 6 souhlasím 2 nesouhlasím 5 spíše souhlasím 1 rozhodně nesouhlasím 4 nevím

1. Když jsem v nouzi, existuje člověk, který je mi nablízku 7 6 5 4 3 2 1

2. Existuje člověk, se kterým se mohu podělit o své starosti i radosti

7 6 5 4 3 2 1

3. Má rodina se mi skutečně snaží pomáhat 7 6 5 4 3 2 1

4. Mám od své rodiny citovou podporu a pomoc, jakou potřebuji

7 6 5 4 3 2 1

5. Existuje člověk, který je pro mě zdrojem radosti a spokojenosti

7 6 5 4 3 2 1

6. Moji přátelé se mi skutečně snaží pomáhat 7 6 5 4 3 2 1

7. Když se mi něco nedaří, mohu se o své přátele opřít a spolehnout se na ně

7 6 5 4 3 2 1

8. Se svojí rodinou mohu hovořit o svých problémech 7 6 5 4 3 2 1

9. Mám přátele, se kterými se mohu podělit o své starosti i radosti

7 6 5 4 3 2 1

10. Existuje člověk, kterému není jedno, co cítím a jak na tom jsem

7 6 5 4 3 2 1

11. Moje rodina mi při rozhodování pomáhá 7 6 5 4 3 2 1

12. O svých problémech si mohu se svými přáteli pohovořit 7 6 5 4 3 2 1