MALOVANÉSOUVISLOSTI - Akademický bulletindata.abicko.avcr.cz/.../2016/03/pdf/AB3_16_web.pdf ·...

3ZD

ROJ:

KNIH

OVN

ANÁ

RODN

ÍHO

MUZ

EA,S

IGN.

IVB

24,F

OL.

71V

Expresivní tabuleAntikristaprodávajícíhoodpustkyje v Jenském kodexupozdní odezvou aféry,která v roce 1412rozbouřila Prahua postavila Husaproti králi.

MALOVANÉ SOUVISLOSTIAkademie věd České republiky se přihlásila, a to nikoli jednorázově, k letošní-mu sedmistému jubileu jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin, řím-ského císaře a českého krále Karla IV., což ostatně předeslalo i panovníkovovyobrazení na titulní straně minulého čísla Akademického bulletinu. S tématemrovněž souvisí obálka našeho březnového vydání. Pozoruhodná výtvarnásatira z Jenského kodexu se totiž váže k první z nového cyklu Slavnostníchpřednášek Akademie věd, kterou za velké účasti přítomných v Malém sáleŽofína přednesl profesor František Šmahel a kterou si i vy můžete ve zkrá-cené podobě přečíst přečíst na následujících stranách časopisu.

Hodí se připomenout též další související březnové výročí, které se vážek osobnosti Karla IV. Je tomu totiž přesně 670 let, kdy roku 1346 vyjednávalv Lucemburku o své volbě římským králem s otcem Janem a prastrýcemBalduinem.

Protože naše titulní strana přináší středověkou satiru, pojďme se při za-chování kontextu výročí a Akademie věd podívat ještě na jiné nápisy. Napražském Václavském náměstí se v místě, kde ve středověku stával pivo-var, těší pozornosti kolemjdoucích budova ve stylu české novorenesance.Před 120 lety (1896) ji dostavěl významný architekt a mecenáš AntonínWiehl. I jeho narození před 170 lety (1846) se nám hodí k výročím. Mimo-řádná výtvarná koncepce domu představuje Wiehlovu oblíbenou „mluvící ar-chitekturu“ s vtipnými, ironickými a zároveň moudrými průpovídkami. A takse na fasádě například dočteme: Baba přede. Bůh jen nitku vede, výchovnéponaučení Strom, jak zroste, tak stojí, měšťanské (dnes bychom řekli střed-ní třída) Nám dobře – nikomu zle, nebo memento Proti Mořeně není kořene(tento prvek nesou i jiné jím navržené domy). Pamětní deska připomíná, žec. k. stavební rada architekt Antonín Wiehl s manželkou Marií věnovali důmi ostatní své jmění České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, sloves-nost a umění, aby z něj byl založen fond k povzbuzování vědeckých objevůa technických vynálezů. Pečlivě udržovaný objekt nyní slouží vědě prostřed-nictvím Nakladatelství Academia, letos rovněž jubilujícího (50 let). Nezapo-

meňme ani na mecenášovu podporu založení Národohospo-dářského ústavu či na to, že významným muzeím věnovalsvé umělecké sbírky a knihovnu. Nezbývá než souhlasits nápisem na Wiehlově vyšehradské hrobce …maje na

srdci čest a slávu svého národa i pokrok lidský určil milionovéjmění své vědeckým a technickým vynálezům českým tedyneumřel, žije… �

MARINA HUŽVÁROVÁ

obsah 3/2016

http://abicko.avcr.cz 1

ObálkaPamětní deska Ernsta Macha 2Pětadvacetiny českých Humboldtiánů 3

Obsah, úvodníkMalované souvislosti 1

UdálostJen velké osobnosti se trvale vrývají do paměti dějin 2První Slavnostní přednáška AV ČR 3

Téma měsíceKauzální vztahy a šíření informace ve složitýchčasoprostorových systémech 8

Věda a výzkumO znečištěném ovzduší, vlivu na zdravía zapojení veřejnosti 12Pražská škola ukrajinských exilových básníků 16Pátý element 19

ObhajobyPolitika jako absurdní drama.Václav Havel v letech 1975–1989 20Směrnice EU 21Hypertenze 22

Z BruseluSpolečné programování – budoucnostevropského výzkumu? 23

KnihyHledání dynamické rovnováhy 25Nové knihy 26

Resume 28

AKADEMICKÝ BULLETIN

Vydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392

Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356,e-mail: [email protected]

Redakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: [email protected];Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: [email protected];fotografie: Mgr. Stanislava Kyselová (skys), tel.: 221 403 332, e-mail: [email protected];tajemnice redakce: Mgr. Denisa Popková, tel.: 221 403 513, e-mail: [email protected]řeklad resumé: Luděk Svoboda, John Novotney; jazyková korektura: Irena Vítková,tel.: 221 403 289, e-mail: [email protected]

Redakční rada: předseda – prof. PhDr. Pavel Janoušek, CSc.; členové – prof. PhDr. Marek Blatný, CSc.,RNDr. Antonín Fejfar, CSc., Ing. Pavol Ihnát, PhDr. Antonín Kostlán, CSc., doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.,Ing. Karel Pacner, prof. Ing. Petr Ráb, DrSc., prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc., JUDr. Jiří Malý

Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: [email protected]

Příspěvky přijímáme e-mailem na adresu [email protected]. Redakce si vyhrazuje právopříspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku a původ obrazového doprovodu ručí autor.Články vycházejí rovněž v elektronické verzi a časopis v pdf ke stažení na http://abicko.avcr.cz.

Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola.AB 3/2016 vychází 18. března 2016.

FOTO

:ARC

HIV

AKAD

EMIC

KÉHO

BULL

ETIN

U

Sté výročí úmrtí významného fyzika i filozofa připomněly Evropská fyzikální společnost spolu s Českou fyzikálníspolečností JČMF odhalením pamětní desky na budově dnešního rektorátu Karlovy univerzity 18. února 2016.

Právě zde byl Ernst Mach v roce 1867 jmenován profesorem experimentální fyziky a následně se stal ředitelem Fy-zikálního kabinetu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. „Machovo jméno je dnes zmiňováno zejména ve vědníchaplikovaných oborech, v nichž se uplatňují nadzvukové rychlosti, což souvisí s jeho průkopnickými studiemi, jež spa-dají do období jeho pražského pobytu,“ uvedl předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš, který společně s prorek-torem Karlovy univerzity prof. Janem Hálou bustu slavnostně odhalil. Poctu teoretickému fyzikovi vzdali svou účastíi zahraniční hosté – prezident Evropské fyzikální společnosti, prezident Rakouské fyzikální společnosti, předsedaSlovenské fyzikální společnosti a další, kteří následně vystoupili na semináři v Malém sále pražského Karolina.Machovu osobnost připomenuly též Brněnské dny Ernsta Macha 2016, na nichž participovala i Akademie věd ČR.Z dnešního pohledu se Machův přístup k vědecké práci vyznačoval úzkou provázaností základního a aplikovanéhovýzkumu. „S trochou nadsázky bych řekl, že i Ernst Mach byl jistou inspirací pro novou Strategii AV21 s mottemŠpičkový výzkum ve veřejném zájmu, protože není pochyb o tom, že toto heslo dokonale splňoval,“ konstatovalprof. Drahoš. Dále připomněl, že Akademie věd uděluje Čestnou oborovou medaili Ernsta Macha za zásluhy ve fy-zikálních vědách domácím i zahraničním vědcům.

Pamětní deska je dílem sochaře Jakuba Vlčka, který Machovu bustu zakomponoval do znázornění průletu střelya kuželovité tlakové vlny, jež tento průlet doprovází. Vycházel ze známé Machovy fotografie a na podkladu plastikyzachytil i některé z jeho výpočtů. Díky pamětní desce, jejíž vznik s podporou Matematicko-fyzikální fakulty UK inicio-vala Česká fyzikální společnost, se budova rektorátu UK na Ovocném trhu zařadila mezi historická místa Evropskéfyzikální společnosti.

Za přečtení stojí rovněž pozoruhodný příběh pamětní desky Ernsta Macha v jeho rodných Chrlicích z pera prof. MartinaČernohorského publikovaný v AB 10/2013. �

GABRIELA ADÁMKOVÁ

Pamětní ERNSTAdeska MACHA

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Máme-li přehlédnout široké panoráma českýchdějin mezi léty 1310 a 1526, musíme zmínit cí-

saře Karla IV. i mistra Jana Husa. Jinak tomu ani býtnemůže. Ačkoli mocenské vztahy vždy hrají v ději-nách prvořadou roli, nejsou jedinými dějinotvornýmičiniteli. Nesmíme však ztrácet ze zřetele, že historieje pouhým výběrem jevů, událostí a jednajícíchosob; stále stejným a pokaždé jiným pohledemz vratké loďky unášené tokem dějin. Vnímat uvede-né období jako jednu etapu českých dějin je zatímvzácné a pro přehlednost ho člením do tří period.Dvě první, lucemburská a husitská jsou považoványza dobu vzepětí nejen z hlediska českých, ale i ev-ropských dějin. Padesátileté období vlády Jagellon-ců dlouho ustupovalo do pozadí, nyní se však vespojitosti s rozkvětem výtvarného umění a se stáleještě nedoceněným zřízením stavovské monarchietěší větší pozornosti. Těmto třem epochám sice od-povídají tři odlišné formy státní správy, monokratic-ká, korporativně federativní a stavovská, ve skuteč-nosti však přesahovala jedna do druhé. I když to lzeovšem říci o jakémkoli jiném střídání věků, revolučníhusitství bylo výjimečné. Dlouhodobě narušilo zákla-dy korunního i zemského zřízení a svými důsledkypřesáhlo svou dobu. Vše podstatné, co se zvláštěv mocenské sféře odehrávalo v Čechách, mělo pocelé sledované období odezvu v sousedních a někdyi ve vzdálených zemích. Středobodem dění ale bylypřevážně Čechy a Praha.

Dnešní hranice Čech a Moravy se ve srovnání s do-bou kolem roku 1310 příliš nezměnily. Chebsko získalroku 1322 Jan Lucemburský zástavou od římského


krále Ludvíka Bavora. Mnohým českým současní-kům i pozdějším historikům nebylo po chuti, že tentoskvostný představitel konce rytířské éry jezdil do Čechjen pro peníze na své dobrodružné výpravy. Zapomí-ná se ale, že dynastickou državu, kterou odkázal synuKarlovi, zvětšil o slezská knížectví a Horní Lužici.Zasloužil se také o povýšení pražského biskupstvína arcibiskupství. Syn Karel mu při tom asistovala věděl i to, že jeho otec připravuje s papežemKlimentem VI. kampaň směřující k jeho nastolení nařímský stolec.

Karel IV. krátce po nástupu na český trůn nahradilsložité předivo lenních svazků a státoprávních vzta-hů tzv. vedlejších zemí právním statutem inkorpora-cí, tj. neoddělitelným spojením s Českou korunou.Ve stejném roce 1346, kdy zasedl na český trůn, bylzvolen říšským králem. Římskou korunovací na císa-ře v roce 1355 povznesl sebe i svou dynastii a obrá-til pozornost k legislativnímu upevnění nabytých po-zic. V Čechách ale v říjnu 1355 narazil na tvrdýodpor šlechty, která si již dříve vynutila přímou účastna řízení země, a musel předstírat, že svůj zemskýzákoník (tzv. Maiestas Carolina) vůbec nepředložil.Co se mu nepovedlo v Čechách, ukázalo se prů-chodnějším v Říši. Řadou dílčích smluv uzavřel Ka-rel IV. smír se svými protivníky a zajistil přijetí říšské-ho zákoníku, jemuž se po slavnostním vyhlášenív lednu 1356 dostalo názvu Zlatá bula. Tento ústav-ní základ Římské říše platil po dlouhých 450 let aždo roku 1806. Karel určil konstrukci českého státuna staletí dopředu i přes neúspěch se svým psanýmzákoníkem.

2 Akademický bulletin AV ČR

Pro zahájení nového cyklu Slavnostních přednášekAkademie věd ČR – špičkový výzkum ve veřejném

zájmu bylo zvoleno významné jubileum naší historiea zarámováno do prostor těsně spjatých s českou kultu-rou a společností. Přední medievista prof. FrantišekŠmahel z Centra medievistických studií, společnéhopracoviště Filosofického ústavu AV ČR a UniverzityKarlovy, přenesl 17. února 2016 publikum v paláci Žofínna Slovanském ostrově i posluchače České televize dodoby před sedmi sty lety, kdy se narodil budoucí králKarel IV., a v pozdním středověku je ponechal i dál lonivzpomínaným šestistým výročím Husovým a souvis-lostmi, které významně ovlivnily českou a evropskouhistorii. Po odeznění tónů středověké duchovní hud-by v podání vokálního souboru Schola Gregoriana

Jen velké osobnosti se trvalevrývaJí do paměti děJin

událost

ve znamení císaře Karla IV. a mistra Jana Husa.panorama českých dějin pozdního středověku

Dědíme celou minulost, a proto se nemůžeme vším pyšnit. Dějiny mají ostatněbýt především zdrojem sebepoznání. Obě století pozdního středověku jsoudramatickou, svárlivou a poučnou kapitolou českých a evropských dějin.Vyprávějí příběh hospodářského a politického vzestupu za vlády Karla IV.i vzrůstajícího sebevědomí jazykově české pospolitosti. Vzestup, který ukončilamezinárodní církevně politická krize a husitská revoluce. Česká reformacechtěla předčasně nalézt řešení problémů, které o sto let později vyústilyv evropskou reformaci. Předčasnost se někdy nevyplácí, snad i proto žijemesvými dějinami více, než si dokážeme připustit. Podle Karla IV. soudíme našesoučasné politické reprezentace, podle Jana Husa pak osobní statečnostjednoho každého z nás.

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Pragensis, se nemohlo dostat řečníkovi lepšího uvedenínež od jeho studentky a pozdější doktorandky, nositelkyprestižního grantu ERC za srovnávací studia textů nábo-ženské literatury pozdního středověku (viz AB 1/2011),dr. Pavlíny Rychterové, která v současnosti působív zahraničí (Institut für Österreichische Geschichts-forschung na univerzitě ve Vídni) a je důkazem kvali-ty české medievistické školy, za niž vděčíme právěprof. F. Šmahelovi.

Slavnostní přednášky plánuje Akademie věd ČR po-řádat přibližně dvakrát do roka. V jejich rámci se vždyvybraná významná osobnost domácí nebo světovévědy zaměří na aktuální témata a problémy společnosti.

MARINA HUŽVÁROVÁ

První Slavnostní přednáška AV ČR

Vztahy mezi církevní a světskou mocí přerostly kekonci 14. století v násilné konflikty též na Moravě.Rozsáhlý pogrom v pražském židovském městě roku1389 dobře ilustruje rozjitřenou atmosféru, která sezanedlouho ještě vyhrotila.

Koncem 14. století čelil Václav IV. silné opozicičeských baronů, kteří ho v roce 1394 dokonce zajali,aby si na něm vynutili větší podíl na správě země.Ani vzrostlým ambicím některých říšských knížat ne-dokázal Václav čelit aktivní politikou. Roku 1400 takztratil říšský trůn, na nějž zasedl rýnský falckraběRuprecht III. Po jeho smrti roku 1410 pomohl Václavsvým kurfiřtským hlasem k říšskému trůnu nejpr-ve bratranci Joštovi a následně i mladšímu bratruZikmundovi, od roku 1387 držiteli uherské svatoště-pánské koruny.

Krizové projevy stále víc ohrožovaly prosperituměstské ekonomiky i životní standard střednícha nižších vrstev, jen ojediněle však přerůstaly do ote-vřených srážek. Sociální neklid prohlubovaly vzrůs-tající životní nejistoty, v nichž se odrážely důsledkydrobných válek, mocenských rozbrojů a zhoubnýchmorových epidemií. V soudobých představách bylovšude plno antikristů, někdy jím byl sám Karel IV.,jindy papež prodávající odpustky. Středověké Čechyměly dokonce obdobu Charlie Hebdo – satirická vy-obrazení s nápisovými páskami. Antikrist (na titulnístraně AB) V levé ruce varuje: Ktož chce prázdnýměšec míti, musíť do Říma pro odpustky jíti. Páskav druhé ruce si bere na mušku praktiky lidového lé-čitelství: Kto půjde k svatému Prokopu nesa cibuli,ponese zase (nazpět) česnek a mládí. Případnýmzájemcům o toto zázračné omlazení napovím, že šloo ostatky sv. Prokopa v sázavském klášteře, kterévšak dnes spočívají v kostele Všech svatých naPražském hradě.

Zahuštění sítě církevních institucí a korporací mi-mo jiné vedlo k prohloubení individuální víry v šir-ších vrstvách společnosti. Tak zvanou vnitřní chris-tianizací procházely české země později nežvyvinuté oblasti jihu a západu Evropy, což se pakprojevilo v dějinné izolaci české reformace. Od kon-ce 14. století také sílila národnostní emancipacečeského obyvatelstva v etnicky smíšených měs-tech. Snahy o nápravu rozvrácené církve a vnitřníobrodu náboženského života měly v českých ze-mích více podob. Důraz na náboženský prožitekjednotlivce se doplňoval s úsilím o úplný překladbible do národního jazyka. Čechy v tom předstihlyvětšinu evropských zemí. Ostrou kritikou církevního


fiskalismu se již za života Karla IV. vyznačovalapražská kázání rakouského augustiniána KonrádaWaldhausera, pod jehož vlivem notář královskékanceláře Milíč z Kroměříže rozdal majetek chudýma všechny síly upnul k vybudování vzorné pražskéfarnosti nazvané Jeruzalém. Požadavkem svobod-ného kázání slova božího Milíč předjímal jeden z poz-dějších husitských artikulů. Jeho nástupce mistr Matějz Janova prosazoval potřebu častého přijímání svá-tosti oltářní.

Koncem 14. století se dostaly do Prahy první spisyoxfordského profesora Jana Wyclifa, které svou

filozofickou průbojností zaujaly mladé české mistryna pražské univerzitě. Mluvčím univerzitních reformá-torů se stal mistr Jan Hus, který od roku 1402 působilna kazatelně v pražském Betlému. Sílící reformní


událost

Český stát v doběLucemburské

(Akademický atlasčeských dějin,

Praha 2015,Nakladatelství

Academia)

Novogotickýpomník Karla IV.se Zlatou bulou;Křížovnickénáměstí v Praze.

Jestliže se o povýšení pražského biskupství naarcibiskupství v dubnu 1344 a následnou celkovoupřestavbu katedrály sv. Víta zasloužili oba Lucem-burkové, zakladatelské úsilí dovršil Karel IV. o čtyřiroky později zřízením první zaalpské univerzitya velkorysým založením Nového Města pražského.A byl to jen začátek všestranného rozkvětu Prahyjako rezidence lucemburských držitelů říšskéhostolce.

Karel IV. dokázal díky svému talentu, státnické prů-pravě a mimořádné znalosti několika jazyků soustředitkolem sebe nadané politiky, literáty i učence. V doběnejvětšího rozkvětu pražské univerzity v 70. a 80. letech14. století zde studovalo přes tisíc posluchačů z blíz-kých i vzdálených zemí. Celkovému vzestupu vzděla-nosti včetně zvyšujícího se podílu literárních děl v češ-tině i němčině odpovídala čilá kulturní aktivita vevenkovských městech.

Ke Karlovi jako mimořádně vzdělanému vládci vzhlí-žela i Evropa. Kroniky vyprávějí, jak při pařížském

summitu tří králů roku 1378 nechal francouzský hos-titel Karel V. přinést připravený soubor vzájemnýchspojeneckých smluv. Latinsky psaným listinám ne-rozuměl ani on, ani většina přítomných urozenýchhlav, a tak po chvíli trapného ticha bral Karel IV. jednulistinu po druhé a jejich důležité části překládal dofrancouzštiny a němčiny, což by uměl i v češtiněa nejspíš také v italštině.

V latině se vyznal i jeho syn Václav; Když šel v roce1412 jednou po Starém Městě, objevil prý na zdi ná-pis WENCESLAUS ALTER NERO (Václav je druhýNero). Král k tomu měl křídou připsat: SI NON FUI,ADHUC ERO (Pokud jsem ještě nebyl, pak budu).Osmnáctiletého Václava čekalo po císařově smrtiv listopadu 1378 nemálo obtížných státnickýchzkoušek na domácím i říšském poli. Rozkol v církvizapříčiněný volbou dvou papežů krátce před Karlo-vou smrtí znamenal rozpad dosavadních zahraničněpolitických vztahů. Doma se král záhy dostal do kon-fliktu s ambiciózním arcibiskupem Janem z Jenštejna.

FOTO

:ARC

HIV

PETR

YKR

ÁLO

VCO

VÉ

AUTO

R:JI

ŘÍCA

JTHA

ML

proud prošel v roce 1412 první těžkou zkouškou,když Hus, sto let před Martinem Lutherem, vystoupilproti prodeji papežských odpustků. Rozkol na uni-verzitě předznamenal hluboké rozštěpení celé ná-rodní pospolitosti v otázce pravé víry. V krátkosti jenpřipomeňme, že církevní tresty donutily Husa pře-sídlit na venkov, kde sepsal většinu svých českýchspisů, a to novým pravopisem, v němž češtinu zjed-nodušil pomocí háčků a čárek (více viz AB 6/2015Jan Hus a počátky česky psané odborné literatury).

Rozpolcenou církev měl sjednotit koncil, svolanýz iniciativy římského krále Zikmunda Lucemburskéhona konec roku 1414 do Kostnice, kam byl pozváni vůdce českého reformního hnutí Jan Hus. Mámev dobré paměti, jak to dopadlo.

V přednáškách na Collège de France před vícenež 30 lety jsem husitskou revoluci označil za ano-málii evropské historie, čímž jsem myslel předčas-nost českého reformního hnutí. V rovině náboženskébylo husitství reformací před reformacemi, v roviněspolečenské revolučním cyklem, který již před Fran-couzskou revolucí nabyl v Čechách klasické podobya v rovině národnostní byl prvním projevem reflekto-vaného, nikoli jen spontánního českého nacionálníhocítění a sebeuvědomění.

Trvalo dlouhých 60 let, než došlo v českých zemíchk omezené náboženské toleranci z nutnosti. Vál-

ka kříže s kalichem nebyla pouhou válkou symbolů.Za obojím se skrývaly mocenské a ekonomické zájmyi způsobená příkoří. Německá reformace znovu střed-ní Evropu a celou Říši uvedla do válečného stavu,který ukončil až vestfálský mír roku 1648. Tento po-znatek nedává naději na rychlé ukončení konfliktů aniv rámci dnešního muslimského světa.

Klín reformního programu, který ve druhém deseti-letí 15. století vertikálně rozštěpil českou společnost,postupně zpráchnivěl. Zápas o rozhodující pozice vestavovské monarchii započalo panstvo, jehož pres-tiž vzrostla roku 1490 nástupnictvím Vladislava II.ve vzdálených Uhrách a opětovným sjednocenímzemí České koruny. Oba šlechtické stavy, páni a ry-tíři, nyní usilovaly zakotvit své výsady oficiálnímzemským zákoníkem. Posun proti době Karla IV.se tu projevil více než příznačně. Jestliže MaiestasCarolina zůstala pro odpor vysoké šlechty pouhýmnávrhem, nyní s kodifikační iniciativou vystoupilosamo panstvo. Magna charta české stavovské mo-narchie, kterou představovalo tzv. Vladislavské zří-zení zemské, byla zveřejněna bez souhlasu měst


Leták s alegoriípolitické situacena konci 60. let15. století(převzatoz autorovy studie,Zlomené žezločeského krále,in: FrantišekŠmahel,Mezi středověkema renesancí,Praha 2002, Argo).

roku 1500. Panovník konečný návrh nedostal do ru-kou a ze své rezidence v Budě víceméně apatickypřihlížel zrodu zákoníku, jenž omezoval jeho moc,vylučoval královská města z rozhodování o politic-kých otázkách zemského významu a upevňovalpoddanství selského lidu.

Města svou účast na zemském sněmu nemohlažádným privilegiem prokázat, a proto o ni uplatně-ním stroze juristických zásad přišla. Díl odpovědnos-ti padal i na jejich zástupce, kteří nebyli s to včas pře-konat rozjitřené náboženské averze, sjednotit sílya zkřížit se šlechtou zbraně na právnickém poli. Kdyžse na počátku 16. století ukázalo, že zvykové výsadyjejich politické reprezentace na sněmu přestaly pla-tit, města v čele s Prahou začala bít na poplach. Naseparátních sjezdech městské delegace vytvořilycelozemskou jednotu a poprvé v českých dějináchvyhlásily svůj program jako vůli sjednoceného měst-ského stavu. Společný postup na politickém i váleč-ném bojišti městům zajistil právoplatné zastoupenína sněmu v podobě tzv. Svatováclavské smlouvyz roku 1517, jež po stu letech stvrdila jeden z výdo-bytků husitské revoluce.

Nejen pro další osudy zemí Koruny české, ale i procelkové uspořádání středovýchodní Evropy

měly mimořádný dosah vídeňské alianční smlouvyz roku 1515. Habsburkové v nich s česko-uherskýmiJagellonci uzavřeli dynastickou dohodu, která vedlak pozdějším sňatkům mezi dětmi krále Vladislava II.a vnoučaty habsburského císaře Maxmiliána I. KdyžVladislavův syn Ludvík Jagellonský padl roku 1526v boji proti osmanským útočníkům v bitvě u Moháče,stal se dědicem obou trůnů, uherského i českého,manžel Anny Jagellonské Ferdinand I. Habsburský.Jeho volba českým králem 23. října 1526 – tedy před490 lety – znamenala další epochální mezník v dějináchčeského státu. Středověk ještě neskončil, pomalu všakjiž přecházel do novověku. �

Z přednášky prof. Františka Šmahela(redakčně zkráceno a upraveno)

Záznam si můžete poslechnout na http://www.ces-katelevize.cz/; plná verze přednášky vyjde samostat-ně pod názvem Panorama českých dějin pozdníhostředověku v edici Věda kolem nás (NakladatelstvíAcademia).

událost

➔➔

časových řad, jsme se zabývali v AB 6/2014. Zavedlijsme pojem Grangerova kauzalita, jež představujematematicky dobře definovaný, vyčíslitelný vztah za-ložený na vzájemné prediktabilitě časových řad. Vy-světlili jsme si zobecnění principu Grangerovy kauza-lity pro nelineární systémy pomocí nástrojů teorieinformace. Výpočetním nástrojem, který umožňujerozhodnout, jestli jeden systém nebo proces kauzálněovlivňuje jiný proces, je funkcionál zvaný podmíněnávzájemná informace (PVI). Připomeňme si, že „pod-miňování“ v této terminologii znamená výpočet čisté


závislosti dvou proměnných s vyloučením vlivu další,podmiňovací proměnné. K identifikaci kauzálního vli-vu potřebujeme vypočítat množství informace o bu-doucnosti ovlivňovaného systému obsažené v přítom-nosti ovlivňujícího systému, od které je podmiňováním„odečtena“ informace o budoucnosti ovlivňovanéhosystému obsažená v jeho vlastní přítomnosti, případ-ně ve společné minulosti obou systémů. Ve výkladujsme se omezili na vztahy dvou systémů, ale v sou-časnosti studujeme složité systémy složené z velké-ho množství komponent, subsystémů. Kauzální

Složité systémy (complex systems) je termín, kterýse stále častěji vyskytuje v odborných či populár-

ně-naučných textech vznikajících v růz ných oblastechpřírodních, technických i společenských věd. Použí-vání termínu v různých kontextech často mění jehovýznam a znesnadňuje jeho jednoznačnou definici.Obecně můžeme za složitý systém považovat ten,který se skládá z velkého množství částí, složek čisubsystémů a jehož chování jako celku nelze popsatpouhou extrapolací chování jednotlivých složek neboněkolika málo komponent.

Uvedená definice poukazuje na to, že „složitost“(complexity) složitého systému pochází z interakcímezi jeho komponentami. Chceme-li pochopit netri-viální dynamiku, vznik tzv. emergentních jevů či dů-vody a projevy extrémních událostí ve složitých systé-mech, musíme pochopit interakce jejich komponent.Musíme jednak poznat, jak vznikají jednotlivé interak-ce dvojic či menších skupin komponent, ale také do-kázat popsat složité struktury interakcí velkého počtuprvků. V popisu této nejvyšší úrovně pomáhá teoriesložitých sítí, ve které si matematická teorie grafůpodává ruku se statistickou fyzikou. Komponenty čisubsystémy složitého systému chápeme jako uzly slo-žité sítě; interakce mezi komponentami pak předsta-vují vazby mezi uzly (složité sítě). Vezměme si jakopříklad složitého systému určité hospodářské odvětví.Firmy v něm představují komponenty, čili uzly sítě.Pokud firma A obchoduje s firmou B, uzly A a B jsoupropojeny vazbou. Analýza takové sítě může přinéstpodnětné poznatky o postavení určitých firem na trhu,najít ty, které jsou nejvíce propojeny, nebo ty, ježpředstavují mezistupně ve vzdálených, nepřímýchvazbách. (Může třeba přispět k odhalení daňových


Jak jsou změny v teplotě, v množství srážek či v síle větru na jednom místě na Zemi spjatys obdobnými změnami na jiném, vzdáleném místě, je klíčová znalost potřebná k posouzení riziksouvisících se změnami klimatu. Vědci Ústavu informatiky AV ČR ve spolupráci s německýmikolegy vyvinuli soubor matematických a výpočetních metod k odhalení kauzálních souvislostízměn meteorologických veličin v různých částech na Zemi. Je jimi možné identifikovatoblasti efektivně propojené se zbytkem světa, jejichž regionální změny klimatu můžou mítglobální dopady na celou planetu. Vyvinuté matematické postupy lze použít k posouzenídopadu geoinženýrských zásahů nebo globálních následků lokálních extrémů počasí. Stejnýmatematický aparát a počítačové algoritmy mohou být využity ke studiu šíření informací vefinančních trzích nebo šíření vzruchů v lidském mozku.

kauzální vztahy a šíření informace ve složitých časoprostorových systémech

téma měsíce

podvodů.) Investor či obchodník na akciovém trhu semůže dívat na stejnou množinu firem jinak. Neví, kdos kým obchoduje, ale zná ceny akcií jednotlivých firema jejich vývoj v čase. (Ano, nyní se musíme omezit naty, jejichž akcie se obchodují na burze.) Cena za akciifirmy A v čase t je X(t), cena za akcii firmy B je Y (t).Jak běží čas, registrujeme datové soubory vyvíjejícíse v čase, takzvané časové řady. Uvedená situaceje příkladem obecného problému, kdy komponenta-mi složitého systému (a tedy uzly složité sítě) jsoudynamické systémy vyvíjející se v čase. Předpoklá-dejme, že každý takový subsystém poskytuje alespoňjednu měřitelnou veličinu, jejíž vývoj v čase odráží ča-sová řada. Nejjednodušším způsobem, jak zkonstruo-vat síť dynamických komponent, je výpočet korelacímezi časovými řadami příslušnými jednotlivým uzlůmsítě. Pokud korelace mezi uzly A, B (například korela-ce mezi časovými řadami kurzu akcií firmy A a firmy B)je dostatečně velká (statisticky významná), uzlyA a B jsou propojeny vazbou. Složité sítě, zkonstruo-vané z korelací časových řad, lze analyzovat metoda-mi teorie grafů, a tudíž je možné nalézat uzly, kteréjsou nejvíce propojeny s ostatními, nebo takové, ježnejčastěji slouží jako mediátoři nepřímých vazeb.Vazba odvozená od korelací nemusí být nutně spoje-na s existencí fyzické vazby nebo komunikačního ka-nálu mezi dvěma uzly. Vysoká korelace znamená,že dynamika nebo vývoj dvou uzlů v čase jsou něčímpodobné, že dva uzly podobně „fungují“. Takovémupropojení se říká funkční konektivita. Termín pocházíz oblasti neurověd, v níž je funkční konektivita odli-šena od strukturní, anatomické konektivity. Je třebasi rovněž uvědomit, že korelace nemusí znamenatkauzalitu. Otázkou, jak nalézat kauzální vztahy pomocí

Schéma jednotlivých kroků analýzy složitého časoprostorového systému. Dynamický vývoj měřitelnéveličiny (například teplota nebo tlak vzduchu) zaznamenávají časové řady příslušné bodům diskrétnímřížky. V procesu redukce dimenzionality se identifikují funkční subsystémy, které v určitém přiblíženícharakterizují dynamiku celého systému. Časové řady charakterizující hlavní subsystémy jsou podrobenyanalýze kauzality a je zkonstruována kauzální síť, ve které zůstanou jenom přímé vazby (plné čáry). Nepřímévazby (čárkované) se dále neuvažují. Síla přímých vazeb je kvantifikována, vzniká vážený orientovaný graf,který lze dále analyzovat. Podle síly vazeb se ohodnotí důležitost jednotlivých uzlů (subsystémů) vzhledemk jejich schopnosti přijímat externí vzruchy a šířit je dál v celém systému. Odhalené subsystémy a jejichinterakce se identifikují se známými jevy a zkoumají se jejich fyzikální mechanismy.

obr. 1

Tento soubor matematických a výpočetních metod(schematicky ilustrovaný na obr. 1) jsme aplikovaliv analýze tlakových polí ve spolupráci s vědci z po-stupimského Ústavu pro výzkum dopadu klimatu(Potsdam Institute for Climate Impact Research, Postu-pim, SRN). Kromě identifikace citlivých oblastí Země,jejichž lokální změny můžou ovlivnit globální klima(tzv. tipping elements klimatického systému), byly ob-jasněny interakce mezi oblastmi v Tichém a Indickémoceánu, které ovlivňují dobu a intenzitu monzunovéhoobdobí na indickém subkontinentu (obr. 4).

Popsaný soubor metod lze aplikovat i v jiných vědníchdisciplínách, například ve výzkumu mozku. I když je mo-zek sítí diskrétních elementů – neuronů, v klinické praxise registruje dynamika podstatně větších oblastí mozku.


Příklad kauzálního propojení mezi subsystémem 1 (východní větev fenoménu El Niño) a komponentou 33v Arabském moři, která je známá svým vlivem na průběh monzunového období na indickém subkontinentu.Barevná škála určuje sílu vazby, kladné, resp. záporné znaménko (červená, respektive modrá barva) směr účinku (snížení tlaku v 1 vede k jeho zvýšení v 0 a následně k zvýšení v 33). Číslo u vazby určuječasové zpoždění efektu nebo dobu trvání přenosu informace z jednoho uzlu do druhého (v týdnech).

Například elektroencefalogram (EEG) představujediskrétní záznam spojitého elektrického pole tvořené-ho sumací elektrické aktivity velkého počtu neuronů.Mozek se tak jeví jako spojitý časoprostorový systéma všechny kroky popsané analýzy jsou relevantní.V současnosti tyto přístupy testujeme ve výzkumuvzniku a šíření epileptických záchvatů ve spoluprácis vědci z Fyziologického ústavu a Neurologické klinikyFN Motol.

(Autor děkuje Jakobu Rungemu, Nikolovi Jajcayovia Naděždě Palušové za pomoc s přípravou obrázků.) �

MILAN PALUŠ, Ústav informatiky AV ČR, v. v. i.

vztahy nalezené analýzou dvojic subsystémů mo-hou obsahovat jak přímé, tak nepřímé vazby, zpro-středkované jinými subsystémy. Pokud chceme od-halit jenom přímé kauzální vazby, musíme v analýzekaždé dvojice komponent zahrnout všechny ostatníkomponenty do podmínky při výpočtu PVI. Avšak vý-počty informačních funkcionálů vysoké dimenze jsouprakticky neproveditelné. Proto bylo nutné vyvinoutalgoritmus, který postupně analyzuje menší podmno-žiny komponent a iterativním způsobem identifikujekauzální síť ve formě orientovaného grafu.

Výše jsme předpokládali, že ve studovaném složi-tém systému jsou jeho komponenty nějak přirozenědefinované (například firmy v určitém ekonomickémsystému). V mnoha složitých systémech tomu tak ne-ní. Představme si atmosféru Země. Teplotu nebo tlakvzduchu můžeme měřit v kterémkoli místě nebo čase.Říkáme, že studujeme spojitý časoprostorový sys-tém. Jakékoli měření však představuje jenom diskrét-ní přiblížení spojitého systému. K dispozici máme jenomezený počet měřících senzorů na různých místechZemě a měření provádíme v diskrétních časovýchokamžicích. Navzdory tomu získáváme velké množst-ví měření. Ve studiích klimatu se měření z meteorolo-gických stanic zpracovávají numerickým modelema poskytují se jako časové řady na pravidelné mřížce,která pokrývá povrch Země. Takových časových řad


téma měsíce

Systém 60 komponentzískaných z tlakovýchpolí (10 224 časovýchřad přízemního tlaku vzduchu), číslovaných 0–59.Komponenty(subsystémy) sloužíjako uzly klimatickésítě, jejichž vztahyjsou podrobenykauzální analýze.

O výzkumu viz také: J. Runge,V. Petoukhov, J. F. Donges, J. Hlinka, N. Jajcay, M. Vejmelka, D. Hartman, N. Marwan, M. Paluš & J. Kurths:Identifying causalgateways and mediators in complex spatio--temporal systems.NatureCommunications 6,2015.

je přibližně 10 000. Otázka je, jestli můžeme popsatspojitý časoprostorový systém jako složitou síť. Vý-zkumy ukazují, že ano, a korelační sítě jsou kon-struovány i pro tak velký počet uzlů. Avšak konstruk-ce kauzální sítě je prakticky nemožná. Otázkou takézůstává, jestli má smysl hledat kauzální vztahy meziuzly, které nereprezentují fyzikálně smysluplné sub-systémy. Proto je potřeba najít v souboru přibližně10 000 časových řad pokrývajících celou Zemi jaké-si hlavní komponenty, které reprezentují fyzikálněsmysluplné subsystémy klimatického systému. Jdeo první krok analýzy (obr. 1) složitého časoprostoro-vého systému, který také představuje redukci dimen-zionality dat. Z datového souboru 10 224 časovýchřad rovnoměrně rozmístěných po zeměkouli získá-me 60 hlavních komponent (obr. 3) znázorňujícíchsubsystémy klimatického systému, které obvyklepředstavují známé klimatické jevy, jako je napříkladjižní oscilace – El Niño (obr. 2) nebo severoatlantic-ká oscilace. Na takto definovaných subsystémechlze uskutečnit analýzu kauzality a vytvořit kauzálnísíť neboli orientovaný graf. V dalším kroku kvantifi-kujeme kauzální vazby podle toho, jak velkou změ-nu v uzlu B způsobí změna určité velikosti v uzlu A.Tímto způsobem identifikujme ty uzly, které jsou dů-ležité pro vstup a šíření perturbací ve studovanémsystému.

Příklad komponenty – subsystému globálního klimatického systému získaného z teplotních polí (10 224 časových řad přízemních teplot). Mapa ukazuje lokalizaci této komponenty v tropickém

Pacifiku, v oblasti známé jako východní větev fenoménu El Niño; křivka ilustruje reprezentativníprůběh teplotních anomálií (odchylek od sezonních průměrů). Maxima této křivky určují epizody

silného El Niña, například roky 1972–1973, 1982–1983, 1986–1987 nebo 1997–1998.

obr. 2 obr. 3

obr. 4

populace představují i dlouhodobě překračované kon-centrace benzo[a]pyrenu (B[a]P), které v roce 2014přesahovaly jeden ng/m3 u 51 % populace ČR. Provětšinu oblastí ČR představují největší zátěž B[a]P lo-kální topeniště, v Praze doprava a průmyslové zdrojev Moravskoslezském kraji.

Pozornost věnoval výši limitů pro ochranu lidskéhozdraví, které například pro PM2.5 (aerosolové částice≤ 2,5 μm) v ČR činí 25 μg/m3/rok, avšak Světovázdravotnická organizace vzhledem k závažnosti zdra-votních dopadů navrhuje limit 10 μg/m3/rok. Nejvyš-ších koncentrací dosahovaly škodliviny v roce 2014v Moravskoslezském kraji. Ještě závažnější problémyovšem vyvolával karcinogenní zástupce polycyklic-kých aromatických uhlovodíků (PAU) – benzo[a]pyren(B[a]P); nejhorší podmínky se opět vyskytovaly v ob-lasti Ostravska. Limit jeden ng/m3 byl například v lo-kalitě Ostrava-Radvanice v roce 2014 překročen de-větkrát. Dr. R. Šrám se také zmínil o biomase, kteráv zemích EU při využití dřeva k domácímu topení způ-sobuje 3–5krát vyšší koncentrace B[a]P než při pou-žití čistších způsobů topení. Tento způsob vytápění jepříčinou, že v EU předčasně zemře 40 000 lidí za rok,zatímco další trpí zvýšenou respirační a kardiovasku-lární nemocností.

Přibývají rovněž výsledky výzkumů, které dokládajípůsobení PM2.5 na centrální nervovou soustavu. Pro-kazují, že aerosolové částice mají zásadní účinky naprůběh těhotenství již při koncentracích 15–19 μg/m3

a ovlivňují geny placenty. Studii o vlivu oxidačního poškození na výsledky

těhotenství předložil Mgr. Antonín Ambrož (ÚEM).Znečištěné ovzduší způsobuje oxidační poškozenímakromolekul, dochází k poškození DNA, lipidů, sa-charidů i proteinů, což může vést k defektům tkání,zániku buněk a onemocnění. PAU mají schopnostprostupovat placentou, a proto nadměrný oxidačnístres v těhotenství může vést k poškození plodu a ta-kovým důsledkům, jako jsou nízká porodní váha dítě-te (LBW), nitroděložní růstová retardace (IUGR) čipředčasný porod, což může dále vést u dětí s LBWči IUGR k rizikům poškození plicních funkcí, astmatuv dětství či změnám imunitního systému. Negativnídůsledky expozice PAU, které byly indukovány v tě-hotenství, se mohou projevit až po mnoha letech ponarození (například diabetes druhého typu, hyper-tenze, ateroskleróza). Výsledky studie oxidačníhopoškození novorozenců srovnávající lokality Karviná


On-linesenzorovátechnologie na měření kvality ovzduší měří PM, NO,NO2, O3, CO,hluk, teplotu, tlak, vlhkost.

a České Budějovice ukazují vyšší oxidační poškozeníDNA u novorozenců v Karviné, u kterých se projeviloi vyšší poškození lipidů ve srovnání s letním obdobím,což souvisí s vyšší koncentrací škodlivin v ovzdušív zimním období v Karviné.

V příspěvku Kritické zhodnocení expozice matek//novorozenců na základě analýzy polycyklických aro-matických uhlovodíků a jejich metabolitů představiladoc. Jana Pulkrabová z Vysoké školy chemicko-tech-nologické v Praze výsledky projektu Grantové agen-tury ČR Dopady znečištění ovzduší na genom novo-rozenců. Studie sledovala hladiny polycyklickýcharomatických uhlovodíků (PAU) v ovzduší, celodennístravě budoucích matek a mateřském mléce. Vzorkyvzešly ze dvou lokalit ČR lišících se úrovní kontami-nace ovzduší (Karviná a České Budějovice) ve dvouobdobích (léto a zima). Pro zhodnocení úrovně ex-pozice populace v těchto oblastech byly zároveňsledovány hydroxylované formy PAU v moči mateka novorozenců. Výsledky dokládají vyšší zátěž popu-lace z oblasti Karviná, a to především v zimním ob-dobí. Zároveň se potvrdilo, že je nezbytné sledovatoba dominantní zdroje expozice, tj. hladiny v ovzdušíi dietě.

Výzkumný projekt veřejného monitorování kvalityovzduší a životního prostředí pomocí senzorovýchtechnologií – CITI-SENSE představila dr. VlastaŠvecová (ÚEM). Záměrem je vytvořit „občanské po-zorovatelny“ a jejich prostřednictvím zapojit občanydo monitorování ovzduší novými technologiemi, an-gažovat do výzkumných aktivit občanské společnosti,V říjnu 2015 se uskutečnila konference k 25. vý-

ročí zahájení rozsáhlého Programu Teplice, kterýshrnul významné dopady znečištěného ovzduší na vý-sledky těhotenství, fragmentaci DNA ve zralých sper-miích, dýchací funkce – výskyt bronchitid u dětía ovlivnění standardizované úmrtnosti (podrobněji nahttp://ff.ujep.cz/index.php/28-novinky/5384-konference-25-let-program-teplice). Projekt vyhodnotil jako dů-sledky znečištění ovzduší pro populaci pánevníchokresů severních Čech následující skutečnosti: trva-le sníženou střední délku života mužů i žen; trvalezvýšenou úmrtnost na srdečně-cévní onemocnění;vyšší výskyt hypertenze, ischemické choroby srdeč-ní a diabetu druhého stupně; ovlivnění fertility v do-spělosti u dětí narozených v sedmdesátých a osm-desátých letech minulého století, kdy poškozenígenetického materiálu (DNA) bude nepříznivě ovliv-ňovat i příští generace. Z důvodů významných zjiště-ných zdravotních dopadů je proto navrhován projekt


věda a výzkum

Pohled na průmyslový

komplex z oblasti

Ostrava-Radvanice v září 2015.

Program Teplice 2, a to na období let 2016–2019s cílem analyzovat, jaká je současná zátěž populacea zda se populace pánevních okresů Ústeckého kra-je liší nebo neliší od kontrolní populace jižních Čech.Projekt by zahrnoval komplexní problematiku od mě-ření ovzduší přes sledování nemocnosti dětí, studiumpřenosu genetického poškození mezi generacemi,sledování kvality spermií a vývoje úmrtnosti, nemoc-nosti a střední délky života. Zahrnoval by také cílenouprevenci zatížených skupin obyvatelstva, sociologic-ký průzkum, environmentální vzdělávání a praktickáopatření na snížení nemocnosti v zatížených oblastech.

Dr. Radim Šrám z Ústavu experimentální medicínyAV ČR (ÚEM) přednesl příspěvek o stavu ovzdušív roce 2015. Zhodnotil současné riziko znečištěnéhoovzduší v ČR, zdůraznil, že jako nejvýznamnější frak-ce aerosolových částic se projevuje frakce < 1 μm,na kterou je vázána podstatná část polycyklickýcharomatických uhlovodíků (PAU). Významnou zátěž

Novým poznatkům o vlivu znečištěného ovzduší na lidské zdraví, metodáma přístupům zapojení veřejnosti do monitorování kvality ovzduší a do procesu

rozhodování o kvalitě životního prostředí, přístupům v energetické politicea hodnocení emisí nových automobilů se koncem loňského roku věnoval

jeden z pravidelných seminářů Komise pro životní prostředí AV ČR.

O zNeČIšTěNÉM OVzdUší, VLIVU na zdRAVí a zAPOJeNí VeřeJNOSTI

VŠEC

HNA

FOTA

: ARC

HIV

ÚEM

AV

ČR

Autor vysvětlil rozdíl mezi pojetím energetiky centrál-ních soustav minulého století a současného decen-trálního vývoje včetně obnovitelných zdrojů energie.Stávající koncept tržního prostřední je deformovaný,doma vybíráme vysoké poplatky, zatímco energii lev-ně vyvážíme. Budoucí „smart“ domácnost by měla býtinteligentním energetickým zařízením, nikoli pouzekoncem energetické sítě s elektroměrem a pojistkami.Koncept budoucí energetiky nepředstavuje problémtechnický, ale především demografický: kde budemebydlet, čím budeme jezdit do práce, na co budeme vy-užívat ornou půdu?

Téma Proč jsou emise v reálném provozu vyššínež během testování nových aut na zkušebně? pre-zentoval doc. Michal Vojtíšek z ČVUT. Sledování to-xicity výfukových plynů v podmínkách městskéhoprovozu se věnuje projekt MEDETOX podporovanýevropským programem LIFE. V úvodu doc. M. Vojtíšekzhodnotil, že aerosolové částice a ozon v přízemníchvrstvách atmosféry jsou příčinou okolo 406 000 před-časných úmrtí v EU ročně, zatímco dopravní nehodyjich mají na svědomí „pouze“ 39 000. Představil no-vé laboratoře ČVUT v Praze v Roztokách, které sevěnují testování benzinových a naftových automobi-lů a motorů, klasických a alternativních paliv, klasic-kých i neregulovaných emisí a jejich měření a vzor-kování v laboratoři a během reálného provozu.Upozornil rovněž na problém, že emisní limity pronová vozidla a mnohé emisní faktory jsou založenyna idealizovaných laboratorních podmínkách. Dlou-hodobé pojíždění v koloně, typické pro městský pro-voz, u mnoha motorů zhoršuje spalování a ochlazu-je katalyzátory, čímž se zvyšují emise částic i oxidůdusíku (NOx). Ty se zvyšují i optimalizací ladění mo-

toru na homologační cyk-ly: při dynamické jízděa při jízdě nad 130 km/hjsou emise často výrazněvyšší než při „umírněné“jízdě. Velká část emisítak pochází ze startů stu-dených motorů a relativ-ně krátkých dynamickýchepizod, přičemž se tentopříspěvek v emisních mo-delech podceňuje. Někte-ří výrobci emisní legisla-tivu záměrně obcházejía motory se přepínají do„nízkoemisního“ režimupouze tehdy, detekuje-limotor, že může být prá-vě testován. Emise částic


Program pro dětiv MŠ Radvanicena téma ovzduší.

i NOx zvyšují také neodborné zásahy do motorůa zejména řídících jednotek, kdy je za účelem dosa-žení vyššího výkonu navyšována dávka paliva, cožzpravidla vede k podstatně vyšším emisím. Emisečástic o několik řádů zvyšuje vytloukání či odstraňo-vání filtrů částic, emise NOx zvyšuje odpojovánívstřikování redukčního činidla (AdBlue). Emise pře-vážně částic též prudce narůstají v důsledku mno-hých závad, nadměrného opotřebení motoru či jehočástí. Závady by měly být během pravidelných emis-ních kontrol nalezeny a následně odstraněny. Systé-mem technické kontroly však prochází nemalá částvozidel, která by správně měla být klasifikována jakonevyhovující.

Pokud byly zavedeny, zejména pro ochranu lid-ského zdraví, limity pro emise vozidel a spalovacíchmotorů, měli bychom vyžadovat a případně vymá-hat jejich dodržování jak výrobci, tak provozovatelimotorů. I přes opakovaná upozornění odborníkůa mnohé zprávy v médiích však státní správa faktic-ky toleruje, že výrobci dodávající automobily s nad-měrnými emisemi NOx a že se na internetu inzerujíslužby odstranění filtru částic nebo deaktivaci re-dukčních katalyzátorů.

Doc. M. Vojtíšek zdůraznil i nepříznivý vliv přetě-žování silniční sítě tím, že se povoluje výstavba zá-měrů, které zvyšují intenzitu silniční dopravy, anižby bylo zřejmé, že dotčené komunikace disponujídostatečnou volnou kapacitou pro všechny povole-né záměry. Důsledkem zhoršení plynulosti dopravyprudce narůstá zdravotní riziko spojené s emitova-nými částicemi. Pozornost musíme proto upřít k pod-ceňování rizik emisí ze spalovacích motorů v posu-zování vlivů (studie EIA apod.), při němž je třebazhodnotit, že emise jsou nejen vyšší v reálném pro-vozu a emitované částice v přepočtu na gram rizi-kovější, ale také že výfuky jsou blíže plicím občanůnež u jiných zdrojů. Legislativa však tyto skutečnostinezohledňuje při posuzování vlivů skladišť, monto-ven, nákupních center a dalších záměrů s vysokýminároky na obsluhu silniční dopravou. Doc. M. Vojtíšekdále upozornil, že spalovací motory produkují velmimalé a zdraví nebezpečné částice (spolu s dalšímiškodlivinami) v těsné blízkosti lidí. Dostupná tech-nická řešení (která sama k řešení problému nestačí)ovšem dostatečně nevyužíváme. Chceme-li všakzlepšit ovzduší, je nutné kvalifikované rozhodovánípodložené fakty. �

VLASTA ŠVECOVÁ,Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.

přispět a podílet se na správě věcí veřejných v ob-lasti životního prostředí, podpořit spolupráci zájmo-vých skupin ke zlepšení kvality života, společenskéa politické priority a rozhodování. V projektu se mě-řily škodliviny PM2.5 a PAU v zatížených lokalitáchOstravy, jako jsou Radvanice a Bartovice (ORB) –v roce 2015 i Vratimov. V zimním období roku 2013se naměřily koncentrace kolem 70 μg/m3 v personál-ním monitoringu v ORB, v letním období roku 2015to bylo 45 μg/m3. Světová zdravotnická organizacevšak doporučuje limit pro ochranu lidského zdraví25 μg/m3 pro 24 hodin. V rámci PAU uvedené kon-centrace benzo[a]pyrenu v ORB v zimním období2013 přesahovaly 5 ng/m3 a v letním období 2015přesáhly hranici 1 ng/m3 stanovenou jako limit proochranu lidského zdraví.

K hodnocení kvality ovzduší ve svém okolí mohou ob-čané využít on-line aplikaci CityAir (viz http://co.citi-sen -se.eu/CitizensObservatoriesToolbox/MobileApps.aspx).


věda a výzkum

Měření ovzduší(PM2.5 a PAU)

s občany Ostravypomocí

velkoobjemovéhočerpadla

– High VolumeAir Sampler.

Aplikaci lze využít po celém světě a zprostředkujesrovnání, jak občané hodnotí kvalitu ovzduší v růz-ných městech Evropy. Obyvatelé velkých měst ČR setaké mohou těšit na měření s novou senzorovou tech-nologií, která by měla podávat informace o kvalitěovzduší v reálném čase. Uskutečnily se rovněž vý-chovné programy pro děti mateřských škol v dotče-ných oblastech, které měly velký úspěch; děti si z nichodnesly informace, co je znečištění ovzduší, jak svouexpozici minimalizovat, jaké jsou možnosti ochranyproti znečištění a jeho dopadům a kde mohou najítčistý vzduch.

Nad problematikou Energetika 21. století: SMARTnebo Chánov? se zamýšlel Ing. Hynek Beran z Čes-kého vysokého učení technického v Praze. Přednáš-ka se týkala současného energetického zabezpečeníČR. Současná energetika je oborem nejenom tech-nickým, ale i sociálním. World Energy Council definu-je její ekologický i sociální rozměr (social adequacy).

Některé, například J. Malanjuka, dokonce inspirovalyobrazy české krajiny, která odedávna sloužila jako in-spirační zdroj českým básníkům, stejně jako ukrajin-ská krajina se silným lyrickým nábojem podněcovalak oslavě ukrajinské básníky. Není proto náhoda, žev české i ukrajinské poezii zaujímá přírodní lyrika takdůležité místo.

Tyto bezesporu pozitivní skutečnosti zastiňovalfakt, že ukrajinský literární exil, a tedy ani básníci,nenavázali trvalé tvůrčí kontakty s českými tvůrci,ale žili ve vlastní uzavřené komunitě (výjimkou bylykontakty J. Malanjuka s básníkem Svatoplukem Macharem).

Básník bývá obvykle bytostně spjat se svým prostře-dím a bolestně pociťuje každé vytržení z rodné půdy,což lze tvrdit i o ukrajinských básnících žijících v našízemi. Jejich tvorba je často poznamenaná pocitemnezakotvenosti, osamělosti, někdy i vykořeněnosti.Ostatně právě básníci se nejhůře přizpůsobují.

Básníci „pražské školy“ toužili pracovat pro vlast,pomáhat, a tento občanský patos je pro ně charakte-ristický. Dalším rysem je jejich univerzálnost. Většinaz nich měla původní technická povolání, v nichž exce-lovala. K tomu se pojila znalost dějin evropské kultu-ry, s čímž souvisel pocit evropanství, vědomého se-pětí s evropským kulturním vývojem. V jejich dílech seprolínala minulost s přítomností a motiv historické pa-měti získával obzvlášť důležitý akcent. Historické ná-měty jim sloužily k úvahám o současnosti a budouc-nosti jejich vlasti. Z těchto témat dominovalo obdobíKyjevské Rusi, doba největší slávy. Škoda, že se vícenesblížili s českými tvůrci. Některé z těchto rysů bylypro českou i ukrajinskou stranu společné (například siv této souvislosti připomeňme úvahy bratří Čapkůo našem evropanství).

Cesty ukrajinského básnického exilu se pozdějirozdělily. Někteří (například J. Malanjuk, L. Mosendz,Oles Stefanovyč, H. Mazurenko, O. Ljaturynská) našlinový domov v cizině. Dva další, O. Teliha a O. Olžyč,se stali oběťmi nacistické zvůle. Jedno je jisté: našezemě a zejména Praha otevřela ukrajinským básní-kům cestu do světa a umožnila zachovat „kontinuitumozků“, tak závažnou pro budoucnost Ukrajiny. Do-kázala jim vytvořit svobodné prostředí pro tvůrčí čin-nost. Význam pomoci si uvědomuje i soudobá samo-statná Ukrajina.

Vůdčí osobností Pražské školy byl Jevhen Malanjuk(1897–1968). Vydal 10 sbírek a v raných dílech

se představil jako neoromantik, přičemž se pozdějipřiklonil k tradici neoklasiků. Pro jeho ranou poezii jepříznačná dynamičnost, údernost slova, historiosofic-ké motivy. Ústředním tématem je stesk po ztracenévlasti, „stepní Heladě“. K vrcholným básním se řadíVarjažská balada, výzva k probuzení Ukrajiny. Jeho


Krymský motivze sbírkypobolševickéemigrace doČeskoslovenska

druhá vlast se stala podnětem k básním Praha, Morav-ské elegie nebo My, poděbradští – báseň věnovanáspolužákům z poděbradské Hospodářské akademie.J. Malanjuk dožil svůj život v Americe a jeho poeziez „amerického“ období neskrývá stesk po Ukrajině, jekritická k přetechnizovanému světu a dotýká se „věč-ných“ existenciálních problémů.

Jinou výraznou osobností „pražské školy“ byl OlehOlžyč, vlastním jménem Oleh Kandyba (1907–1944),syn básníka O. Olese. Narodil se v Žitomyru a v roce1923 odjel s matkou do Berlína, kde tehdy žil jeho otec.Brzy poté se rodina přestěhovala do Prahy. Po studiuna gymnáziu studoval na Filozofické fakultě Karlovyuniverzity a byl žákem A. Niederleho a A. Matějíčka. Vestředu jeho zájmu byla archeologie a dějiny umění.Kromě toho studoval na Ukrajinské svobodné univerzi-tě a jeho pedagogy byli D. Antonovyč a D. Dorošenko.Po obhajobě disertace se stal asistentem na katedřearcheologie Ukrajinské svobodné univerzity. Spolu-pracoval s Národním muzeem i se zahraničními insti-tucemi, účastnil se mezinárodních konferencí a publi-koval odborné stati z oboru archeologie. V roce 1938přednášel na Harvardské univerzitě v USA slovan-skou archeologii a inicioval vznik Ukrajinského vědec-kého institutu v USA. Již od studentských let se účast -nil politického života ukrajinského exilu. Jako člennacionalistického hnutí vedeného D. Doncovem se ponástupu nacismu zapojil do ilegální činnosti a plnil úko-ly i na Ukrajině obsazené nacisty. V roce 1944 byl zat -čen a brzy na to umučen v koncentračním tábořev Sachsenhausenu. První básnickou sbírku Riň (Štěrk)vydal ve Lvově (1935), druhou Veži (Věže) v Praze(1940), posmrtně vyšla sbírka Pidzamča (Podzámčí,1946). Zásluhou Olžyčova přítele O. Ljaščenka vyšly třisbírky v souborném vydání v New Yorku (1956), v roce1991 vydalo Slovenské pedagogické nakladatelstvísborník Cytadela ducha, který uspořádal znalec ukra-jinských exilových básníků M. Nevrlý.

Olžyčova poezie připomíná rytmem boj, bojový po-chod. Zápas, tento fenomén lidské existence, je jed-ním z jejích základních témat. Básníkovi je vlastní zá-vratný pocit člověka stojícího nad propastí, pocitsebezničení, obětování. Jeho lyrický hrdina odmítá„bileni stiny i zatyšne podvirja“ a volí cestu boje. Toužíbýt prorokem, který trestá nespravedlnost, a zdůraz-ňuje hodnotu lidské vůle. V poslední sbírce však za-znívá i hořkost nad nenaplněným štěstím.

Ukrajinská básnířka a výtvarnice Halja Mazurenko(1901–2000) se narodila v Petrohradě v ruské rodině,ale po rozchodu rodičů žila s matlou v Katerynoslavi,kde se seznámila s ukrajinským folklorem a debutovalajako básnířka. Po studiu na střední škole chtěla pokra-čovat ve studiu na historicko-filologické fakultě, ale dojejího života zasáhla válka a revoluce a mladičká stu-dentka se zúčastnila boje za osvobození Ukrajiny.


věda a výzkum

pražská škola ukraJinskýcheXilových básníkŮVe dvacátých a třicátých letech minulého století se Praha stala vedle Paříže, Berlínaa Krakova význačným centrem ukrajinského exilu. Díky T. G. Masarykovi zde našli ti, kdo ztroskotali v zápasu za svobodnou Ukrajinu, nový domov, pracovní příležitostia možnost dalšího vzdělávání. Na Masarykův popud vznikl na Ministerstvu zahraničníchvěcí fond pomoci, z něhož se vyplácela finanční podpora institucím i jednotlivcům.

Jednou z podporovaných institucí byla i Svobodnáukrajinská univerzita, dále Ukrajinský pedagogický

institut M. Drahomanova, Ukrajinské studio výtvarnéhoumění, Ukrajinská hospodářská akademie v Poděbra-dech a Ukrajinské gymnázium. I když Masarykůvušlechtilý humanistický projekt zkomplikovala pozděj-ší celosvětová hospodářská krize, která ve třicátýchletech citelně zasáhla i naši republiku, česká pomocukrajinskému exilu zůstala významná, když pomohlauchovat v nejkritičtější době duchovní potenciál staršígenerace ukrajinských exulantů a nové nastupujícígeneraci nabídla studium.

A právě z příslušníků mladé generace se zformova-la tzv. Pražská škola ukrajinských exilových básníků,do které bývají řazeni především vůdčí osobnostJevhen Malanjuk a dále Leonid Mosendz, Oleh Olžyč,Jurij Darahan, Oles Stefanovyč, Olena Teliha, HaljaMazurenko, Oxana Ljaturynská, Natalja Cholodná,Maxim Hryva, Ivan Irljavskyj a Ivan Kolos. Běhempražského pobytu s těmito mladými básníky spolupra-coval a významně je ovlivňoval jeden z členů skupinyukrajinských neoklasiků Jurij Klen. A tak v českémprostředí bohatém na básníky tvořili i ukrajinští autoři.

➔➔

I když je část názvu publikace propůj-čena z filmu Pátý element, nemá

s ním nic společného. Pojednává výluč-ně o chemii prvku, který má v periodic-ké tabulce číslo 5 – tj. o boru. Tato je-dinečná oblast chemie má v Českérepublice, respektive bývalém Česko-slovensku, kořeny již od šedesátých letminulého století, kdy se začala provozo-vat v areálu výzkumných ústavů v Řežiu Prahy. Kniha je přehledem o „stavu unie“ z hle-diska vzájemné součinnosti teorie a praxe apliko-vané na tento chemický prvek a jeho nekonvenčnísloučeniny – ať už jde o využití moderních kvantově-chemických metod počínaje modelem ab initioa konče neustále se rozvíjejícími výpočetními proto-koly, které jsou založené na schématu DFT (densityfunctional theory), či aplikace rozdílných fyzikálníchstrukturních metod a praktické důsledky v medicinál-ní chemii či katalýze. Chemie boru je doslova ideál-ním polem pro testování výpočetních metod, a tokvůli své nekonvenčnosti, čímž se odlišuje od che-mie přítomné kolem nás, tj. od chemie uhlíku.

Monografie sestává z devíti kapitol a jejími autoryjsou „boroví pionýři“ i generace daleko mladší,

což svědčí o stále trvajícím zájmu o tuto výzkumnouoblast. V první kapitole dr. Alexander I. Boldyrev(Salt Lake City, UT, USA) přivádí čtenáře do světakrásných borových řetězců, kruhů, ploch či koulí,v němž má spojitost mezi lokalizovanou a delokali-zovanou vazbou za následek jev, který lze popsatjako „molekulární Wankelův motor“. Použití elektro-nové difrakce v plynné fázi spolu s kvantově-che-mickými metodami na řešení molekulových struktursloučenin borů shrnuje v kapitole druhé dr. DrahomírHnyk (Ústav anorganické chemie AV ČR). Rozsáhlýterén sloučenin boru, které obsahují i rozmanité kovy,přibližuje v následující kapitole prof. Bruce R. King(Athens, GA, USA). Dr. Josep Oliva (Madrid, Španěl-sko) jde v kapitole čtvrté nad základní chemické stavya popisuje fluorescenční vlastnosti borových slouče-nin. Jedna z nich má dvě formy lišící se geometriemi,


Molekulárnírotor

a tím i jiné absorpční vlastnosti, jsou to tací„Dr. Jekyll and Mr. Hyde“. Prof. Michael

McKee (Auburn, AL, USA) mapujeprofily reakcí sloučenin boru v páté

kapitole. V té další nás prof. John D.Kennedy (Leeds, UK) přivádí do světa velkýchmolekul sloučenin boru, megaloboranů. Porozu-

mění jejich vazebným vlastnostem, jakož i predikcidalších velkých molekul rozvíjí dr. Pattath Pancharatna(Pondicherry, Indie) v kapitole sedmé. Následujícíkapitola prof. Naryana Hosmana (Dekalb, IL, USA)ilustruje použití sloučenin boru v katalytických pře-měnách. A nakonec dr. Martin Lepšík (Ústav orga-nické chemie a biochemie AV ČR) v poslední ka -pitole potvrzuje, jak zdánlivě slabé interakcesloučenin boru otevírají nové dálnice borové chemiekončící v oblastech materiálové chemie a chemiemedicinální.

Závěrem poznamenejme, že kniha je věnována gi-gantovi a vlastně zakladateli tzv. výpočetní chemieprof. Paulu von R. Schleyerovi (Erlangen, Německoa Athens, GA, USA), který náhle zemřel v listopadu2014 a již k ní nestihl napsat slíbený úvod, čehož seúspěšně zhostil jeden z jeho žáků prof. Michael Bühl(St. Andrews, UK); vliv P. Schleyera na každou kapi-tolu monografie je však stejně nezničitelný jako stopaNeila Amstronga v měsíčním prachu. Monografie ne-bude jistě chybět v knihovnách vysokých škol, che-mických ústavů Akademie věd či knihovnách zajíma-jících se o pokroky v této oblasti nekonvenční chemie,neboť „there is no future without it… the fifth element“,abychom s nadsázkou parafrázovali pasáž z traileruPátého elementu. �

DRAHOMÍR HNYK,Ústav anorganické chemie AV ČR, v. v. i.

Po porážce se ocitla v Berlíně a ve Varšavě. Toužilapo Paříži, ale skončila v Praze, kde studovala v Peda-gogickém institutu M. Drahomanova a v Ukrajinskémstudiu výtvarného umění. Po studiích se vdala. Jejímanžel v roce 1940 emigroval do Velké Británie, kamza ním H. Mazurenko po válce odjela s dvěma dětmia žila až do své smrti. Vydala 10 básnických sbíreka úctyhodné bylo i její dílo výtvarné – především akva-rely a grafiky představila na několika mezinárodníchvýstavách. Její poezie se dělí na dvě období – praž-ské a londýnské. V prvním z nich je její tvorba tradič-nější a průzračnější, navazuje na tradice neoromanti-ků a neoklasiků jako ostatně díla jejích druhůz Pražské školy. V básních z londýnského období do-kazuje, že jí nejsou cizí prostředky moderní poezie,využívá výhod volného verše a charakteristickýmznakem je malířské vidění. Čerpá i z ukrajinskéhofolkloru. Je také autorkou básně Na Palachovu smrt,v níž oslavuje hrdinství českého studenta, který sev roce 1969 upálil na protest proti sovětské okupaci.

Oxana Ljaturynská (1902–1970) se narodila veVolyni nedaleko Vyšnevce. Studium v Kamenci ne-dokončila. V roce 1924 odjela do Německa a pozdějido Prahy, kde se dala zapsat na Filozofické fakultěKarlovy univerzity a vystudovala etnografii a dějinyumění. Současně navštěvovala Ukrajinské studio vý-tvarného umění. Později se zaměřila na monumentál-ní sochařství. Pracovala jako malířka a sochařka; vy-tvořila například pomník padlým v Pardubicích, bustuT. G. Masaryka, T. Ševčenka nebo S. Petljury. Po roce1945 emigrovala nejprve do Německa a později(1949) do USA, kde žila v Minneapolisu až do svésmrti. Věnovala se i keramice a výrobě loutek. Prvníverše psala rusky. V Praze vyšly její básnické sbírkyHusla (1938) a Kňaža emal (Knížecí smalt, 1941); dru-hé vydání této sbírky v USA doplňuje Duha (Veselka).J. Malanjuk mluvil o „emblematičnosti“ její poezie. Je-jími výraznými tématy jsou historie Ukrajiny a ukrajin-ský folklor. Prahu považovala za „šťastné interludium“.Podle J. Ševeljova představuje v Pražské škole nejly-ričtější a nejtragičtější hlas.

Olena Teliha (1906–1942) se narodila v Ilnickémnedaleko Moskvy. Později se rodina přestěhovalado Petrohradu, kde se básnířčin otec Ivan Šovhenivstal profesorem Hydrotechnického institutu. V letech1911–1917 vyrůstala v ruském prostředí, než se rodi-na v roce 1917 znovu stěhovala, tentokrát do Kyjeva.I. Šovheniv zde působil jako profesor Polytechnické-ho institutu a později se stal ministrem ve vláděUkrajinské lidové republiky. Po porážce UNR rodinaza dramatických okolností emigrovala v roce 1922do Československa. Roku 1924 byl I. Šovheniv zvolenrektorem Ukrajinské hospodářské akademie, která síd-lila v Poděbradech. Jeho dcera se sblížila s mladou


Kniha Boron – The Fifth Elementje součástí knižní série „Challengesand Advances in ComputationalChemistry and Physics“, jejíž 20. část vycházív nakladatelství Springer.

pátý element

věda a výzkum

ukrajinskou generací a začala se hlouběji zajímato historii a literaturu země. Přispěl k tomu i básník L. Mosendz, který ji připravoval k maturitě na ukrajin-ském gymnáziu v Poděbradech. L. Mosendz studovalna Ukrajinské hospodářské akademii společně s bás-níkem J. Malanjukem a ještě s dalšími kolegy a kole-gyněmi tvořili Pražskou školu ukrajinských exilovýchbásníků. O. Teliha se stala její významnou členkou.Otiskovala své první verše v exilových časopisech,které tehdy v Československu vycházely. V roce 1929odjela s manželem Mychajlem Telihou, absolventemrovněž Ukrajinské hospodářské akademie, do Polskaza otcem. Mladí manželé žili v nedostatku a přestěho-vali se do odlehlé vesnice Zelazna Rzadowa, kdeMychajlo našel práci. Básnířka publikovala veršev časopise D. Doncova Visnyk a ocitla se pod Donco-vovým silným vlivem. V roce 1939 vedla její další ces-ta do Krakova, kde se spřátelila s O. Olžyčem. V roce1940 odjela s mužem do Kyjeva v rámci Doncovo-vých „pochodů“ ukrajinských intelektuálů do vlasti,kde měli čelit násilné rusifikaci, zavedené za sovětskévlády. Kyjev nalezla v troskách a obsazený nacisty,ale navzdory varování přátel se rozhodla zůstat a vě-novala se kulturní a charitativní činnosti v těch nejtěž-ších podmínkách. Stanula v čele ukrajinské spisova-telské organizace a založila literární časopis Litavry,který brzy nacisté zastavili, protože neoslavoval oku-panty. V roce 1942 ji nacisté zatkli a spolu s jejím mu-žem a dalšími zastřelili v Babím jaru nedaleko Kyjeva.Jeden z nacistických katů později prohlásil, že žádnýz mužů nešel na smrt tak statečně jako tato „mladákrásná žena“. Ve své emocionálně vypjaté poezii au-torka spojovala motivy intimní občanské lyriky a po-stupně v její tvorbě občanská lyrika zesilovala. Sílai něha – tak bývá charakterizována její poezie. Po-dobně jako O. Olžyč se zřekla klidného života a štěs-tí a zvolila boj. Za života jí nevyšla jediná sbírka, poe -zie i publicistika byly roztroušeny v časopisech.Posmrtně byly vydány výbory Duše na stráži (1946),Prapory ducha (1947) a Ohnivé hranice (1977) – všech-ny v zahraničí. Nejrozsáhlejší výbor k jejím nedoži-tým sedmdesátinám O. Teliha Zbirnyk (Detroit–NewYork–Paris) byl později reeditován v Kyjevě (1991)ve Vydavatelství O. Telihy. Teprve samostatnáUkrajina ocenila její význam pro ukrajinskou poeziii její hrdinství – za totality byla totiž jako ostatní exi-loví autoři zamlčována.

(Přednáška byla pronesena 11. února 2016 podleautorčiny publikace Děti stepní Helady (Praha 2001)na podvečeru Pražské skupiny Společnosti pro vědua umění). �

ALENA MORÁVKOVÁ,předsedkyně Společnosti pro vědy a umění

Směrnice Evropské unie, jichž v současnosti platí téměř 2000, jsou specifickými unijními právními

akty, které ke svému plnému vnitrostátnímu účinkuvyžadují vnitrostátní transpozici, tedy náležité promít-nutí do vnitrostátních předpisů. Členské státy EU nic-méně mají při transpozici směrnic určitou volnost vol-by mezi transpozičními metodami a mezi formamitranspozičních opatření. I kvůli této volnosti nezřídkadochází při transpozici směrnic EU v ČR k nežádou-cím jevům.

Jde přitom jak o případy jejich nesprávné nebo zby-tečné reformulace na straně jedné, tak o případy je-jich bezduchého, mechanického kopírování do čes-kých předpisů na straně druhé. Dalšími nežádoucímijevy v české transpoziční praxi jsou i neodůvodněnýgold plating a tzv. piggy backing, jimž se označujípředevším případy, kdy se navrhovatel, který chceprosadit přijetí nějaké problematické či nepopulárníprávní úpravy, účelově ohání nebo zaštiťuje tvrzením,že přijetí si vyžadují unijní směrnice, i když tomu takve skutečnosti vůbec není.

O nežádoucí jev neodůvodněný gold plating nebolipozlacování jde tehdy, kdy ČR jde při transpozicisměrnic nad rámec jejich minimálních požadavkůa kdy tato skutečnost přináší zvýšené regulatorní čifinanční zatížení dotčených subjektů, které nelzepřesvědčivě ospravedlnit národními důvody veřejné-ho zájmu, jako je například ochrana spotřebitele,zdraví, životního prostředí, bezpečnosti a veřejnéhopořádku či potřeba zachování konzistence vnitro-státní úpravy v určité oblasti. Z četných konkrétníchpříkladů neodůvodněného gold platingu v českétranspoziční praxi lze například zmínit zbytečně za-těžující transpozice směrnic o energetické nároč-nosti budov a o energetické účinnosti. Příslušnétranspoziční úpravy totiž neodůvodněně zatěžují do-tčené subjekty povinností obstarat si vcelku náklad-ný průkaz energetické náročnosti budov a povinnos-tí instalovat individuální měřiče dálkově dodávanéteplé užitkové vody i v těch případech, kdy to před-mětné směrnice nutně nevyžadují.

Hlavním záměrem disertace bylo koncipovat ko-herentní a komplexní teorii vnitrostátní transpozicesměrnic napomáhající vyvarovat se zmiňovanýchnežádoucích transpozičních jevů. Tedy teorii vychá-zející z důkladné analýzy struktury a vnitrostátníchúčinků směrnic a poskytující českým transpozičnímorgánům potřebná teoretická východiska a obecnámetodologická vodítka k tomu, aby směrnice transpo-novaly z hlediska unijního práva správně a z hlediska


českých zájmů a struktury i terminologie českého prá-va co nejvhodněji. Disertace zohledňuje i autorovyzkušenosti z dlouhodobého působení v Legislativníradě vlády ČR. �

RICHARD KRÁL,Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Podrobná analýza využívá dosudopomíjené zdroje – zejména

rozsáhlou osobní korespondencia prameny z provenience státnía stranické moci. Autor usilujeo komplexní pojetí, o postiženíširších souvislostí Havlova poli-tického myšlení i uměleckého

vyjadřování s měnícími se téma-ty a problémy Československa

v éře vrcholné normalizace, politic-kého tání za Gorbačovovy perestrojky

a v okamžiku kolapsu komunistické diktatu-ry v roce 1989. Výsledkem jeho snahy není klasickýživotopis, ale spíše monografická studie o veřejnémpůsobení a vlivu Václava Havla po vzniku Charty 77a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, které sei jeho podstatným přičiněním otevřeně postavily protikomunistické diktatuře.

Václav Havel usiloval o svobodu slova, o právocharakterizovat společenskou situaci podle vlastní-ho názoru. A to nejen pro sebe, ale pro všechny ob-čany. V momentech zrychleného osobního přerodu(1977–1979) a na konci zkoumané periody i zrychle-ného společenského přerodu (1987–1989) byl jakozakladatel československého hnutí na obranu lid-ských a občanských práv a politický vězeň intenziv-něji než jindy konfrontován se státní mocí, která si vy-hradila absolutní nárok na veřejnou řeč. Jako politickýsuverén vykládala svět a své výpovědi považovala zazávazné. Konfrontace se suverénem tvoří osu inter-pretace. Tuto osu tvoří zvláštní a pozoruhodné napětímezi bezmocí a mocí československého disentu.Z tohoto napětí povstává série ambivalencí a rozporů,jež vycházejí z toho, že Charta 77 představuje politi-kum par excellence a přitom nemůže přijmout politic-kou odpovědnost. Moc disentu se tak omezuje na ne-závislou „paralelní“ existenci a schopnost vytrvat vesvé pravdě navzdory represím. Jeho bezmoc pakspočívá v nemožnosti změnit daný stav společnosti.Disent je návodem, jak žít svobodně, ale není progra-mem, jak to uskutečnit v širším měřítku. Nacházela-lise společnost v konsolidovaném stavu, byl disent po-važován za inspirativní znamení existenciální revolu-ce; v čase politického tání ovšem mohl být a také bylpovažován za neproduktivní nepolitickou politiku.Václav Havel nejlépe ztělesňuje tento paradox česko-slovenského disentu.

Hlavní cíl knihy je trojí: ukázat Václava Havlav konfrontaci s diktaturou, v kritickém zrcadle jiných


politika jako absurdní dramaváclav havel v letech 1975–1989

obhajoby dSc.

disidentských a exilových koncepcí rezistence a od-poru a především ve snaze oslovit většinovou společ-nost. Autor rozebírá Havlovu „antipolitickou“ koncepcipřekonávání „post-totalitního systému“ prostřednict-vím podněcování „skryté sféry“ společenského vědo-mí a svědomí. Podle Havla bylo nezastupitelným úko-lem disentu poskytovat příklad „života v pravdě“.„Existenciální revoluce“ měla fungovat jako protijedk normalizačnímu autoritářství. Účelem havlovské„antipolitické politiky“ nebylo usilovat o politickoumoc. Tato představa se však na konci 80. let ukáza-la jako nerealistická. Jako neformální vůdce rodící sepředlistopadové opozice, vzápětí jako zakladatela vůdčí duch Občanského fóra a posléze jako prezi-dent republiky se Václav Havel nakonec přihlásilk politické odpovědnosti, avšak své vize o možnostidělat politiku jinak se nevzdal a pokusil se ji uplatnitv podmínkách obnovené parlamentní demokracie.

Kniha ovšem nepojednává jen o (existenciální) mo-ci a (politické) bezmoci a jejich inverzi v roce 1989. Toby Havlův portrét jako veřejné osobnosti zkreslovalo.Chce jej ukázat také v roli tvůrce a ochránce nezá-vislé kultury jako nejúčinnějšího fermentu svobodyv diktatuře a také jako mistra nenásilného protestua občanské sebeobrany. �

JIŘÍ SUK, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.

FOTO

: ARC

HIV

AUTO

RA

Badatel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR PhDr. Jiří Suk, Ph.D., DSc., získal titul „doktor his-torických věd“, když obhájil před komisí pro Obec-né a české dějiny disertační práci Politika jako ab-surdní drama. Václav Havel v letech 1975–1989.V knize, která je výsledkem několikaletého úsilía zahrnuje předchozí dílčí studie a edice, sou-hrnně pojednává o světoznámém středoevrop-ském disidentovi se zřetelem k jeho myšlenkové-mu vývoji, měnícímu se vztahu ke společenskérealitě a k politice jako povolání. A samozřejměs ohledem na podstatu a povahu nedemokratic-kého komunistického režimu.

směrnice eu

Doc. JUDr. Richard Král, Ph.D., LL.M., DSc.,z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Prazeobhájil disertaci „Směrnice EU z pohledu jejichtranspozice a vnitrostátních účinků“ před komisíPrávní vědy a získal vědecký titul „doktor sociál-ních a humanitních věd“. Jeho disertace zpraco-vává komplikovanou otázku působení směrnicEU ve vnitrostátním právu, která má trvale vý-znam pro vytváření právních předpisů v právníchřádech členských států EU, tj. i České republiky.

FOTO

: ARC

HIV

AUTO

RA

Podpora konceptu společného programování bylarovněž jedním z doporučení konference ve švéd-

ském Lundu, na které se v roce 2009 zrodil mj. novýpřístup k financování evropského výzkumu, totiž orien-tace na řešení společenských výzev (Societal Challen-ges), jež se staly jedním z pilířů Horizontu 2020.

Iniciativy společného programování existují v několi-ka oblastech, jimiž jsou: zdraví, změny klimatu, země-dělství, životní podmínky a kulturní dědictví. Konkrétnějde například o následující projekty: Problematika neuro-degenerativních onemocnění (zejména Alzheimerovynemoci); Zemědělství, potravinové zabezpečení a změ-na klimatu; Potenciál a výzvy spojené s demografickýmizměnami a Kulturní dědictví a globální změny. Každáz iniciativ reflektuje potřebu řešit současné problémyEvropy globální povahy koordinovaně, a proto vytváříspolečné výzkumné agendy a jednotliví aktéři se podíle-jí na tvorbě témat pro financování společného výzkumu.Programování se potýká se dvěma hlavními obtížemi,a to s nerovnoměrným zapojením evropských zemí –členských států a asociovaných zemí – a s jejich ne-dostatečnými příspěvky (zejména finančními). Prvnískutečnost je způsobena nízkou mírou politických zá-vazků (tzv. political committments), příčinou nedosta-tečných příspěvků je zejména ekonomická situacejednotlivých členských států.

Nejenom tyto aspekty diskutovali aktéři konferenceLund revisited: Tackling societal challenges, která sena sklonku loňského roku uskutečnila, jak vyplýváz jejího názvu, opět v Lundu. Představitelé 10 stávají-cích programů v prohlášení vyzývají mj. k nutnosti širší-ho zapojení relevantních hráčů v členských zemích,větší koordinaci spolupráce ve společných programechs Evropskou komisí a zjednodušení administrativníchprocedur. Klíčové jsou sjednocení a harmonizace stra-tegií, nástrojů a stávajících zdrojů na evropské úrovni –existující společné programy je potřeba posílit a rozšířitjejich působnost. S ohledem na načasování lze přepo-kládat, že jde o první signály pro tvůrce nového rámco-vého programu, který bude navazovat na Horizont 2020– role společných programů představuje jednu z cest,jak efektivně vynakládat veřejné národní zdroje


v kombinaci s „evropskými“ penězi. Společné pro-gramování je navíc jedním z témat ERA (EuropeanResearch Area).

Účast České republiky ve společných programechje nízká, a tak náležíme do skupiny tzv. marginal

players, tedy okrajových hráčů. Důvodem je několikfaktorů – méně aktivní počáteční přístup, nedostatekfinančních zdrojů pro alokace na jednotlivé programy,bariéry na národní úrovni v oblasti legislativy a kom-petence národních orgánů a také odpovědnost zaúčast ve společném programu. Uvedené aspekty při-spívají k tomu, že čeští účastníci/řešitelé projektů ne-mají ve většině případů nárok na finanční příspěvekpři účasti v projektech výzev společných programů,a jsou tak de facto vyloučeni. Přitom jde mnohdyo projekty evropského významu s nemalými rozpočty.

Budoucnosti programování se věnovala i konference,kterou uspořádala platforma ERA LEARN v poloviněledna 2016 se záměrem posunout diskusi od identifika-ce problémů v zapojování do společných programůk hledání jejich řešení. Během paralelní sekce o rozšiřo-vání účasti v iniciativách JP zazněly mj. návrhy na mož-nosti využití strukturálních fondů k financování společ-ných programů při zachování únosné míry komplexitypravidel a poskytování financování. Spíše než využitístrukturálních fondů však byly podporovány snahy, abyse do JPIs mohly zapojit rovněž autority na regionálníchúrovních, nikoli pouze ministerstva a národní orgány.Stejně tak byla doporučována účast ve vybraných ini-ciativách podle priorit a kapacit daného státu.

Platforma ERA LEARN, kterou spravuje projekt ERALEARN 2020 financovaný z prostředků Horizont 2020,jako podpůrná akce představuje na jednom místě sou-středěné informace nejenom o iniciativách JP, ale i dal-ších podobných aktivitách – projektech ERA NET apod.Studie k hodnocení stávajících JPIs byla zveřejněnav únoru 2016 na www.era-learn.eu. �

KATEŘINA SLAVÍKOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro VaVaI, Brusel,

Technologické centrum AV ČR

Hypertenze je onemocnění, které posti-huje miliony lidí na celém světě. Pro-

to se studiu jejích příčin věnuje stále vel-ká pozornost. Je však třeba nejen léčithypertenzi jako takovou, tedy snažit seo snížení krevního tlaku, ale zároveňzabránit rozvoji orgánových poškození,která jsou jejím častým důsledkem.Hypertenze přitom vzniká následkemnerovnováhy mezi vazodilatačními a va-zokonstrikčními systémy v těle. Výsledky,které prezentovala disertační práce, objasnilymnohé otázky týkající se jak působení jednotlivýchvazoaktivních systémů při vzniku, rozvoji či udržová-ní hypertenze a jejich vlivu na orgánové poškození,tak zejména závislosti na věku, v němž je farmakolo-gické ovlivnění těchto systémů prováděné. Přestožejde především o výsledky základního výzkumu, mo-hou některé z nich přispět k lepšímu pochopení pato-fyziologických procesů, které se podílejí na vznikua rozvoji lidské hypertenze a souvisejícího orgánové-ho poškození.

Klíčové postavení ve výzkumu hrál jeden kmen hy-pertenzního potkana, Ren-2 transgenní (TGR) potkan,jehož hypertenze je dána vložením myšího reninové-ho genu do jeho genomu; odtud tedy název transgen-ní. Přestože jde o monogeneticky danou hypertenzi,není její patofyziologie dosud zcela objasněná, i kdyžje spojena se zvýšenou aktivitou renin-angiotenzi-nového systému (RAS) – jednoho z hlavních vazo-konstrikčních systémů.

V humánní praxi jsou nejčastěji předepisovanýmiléky na léčbu vysokého krevního tlaku blokátory an-giotenzinových receptorů (ARB) a inhibitory angioten-zin konvertujícího enzymu (ACEi). Nově byly synteti-zovány i přímé reninové inhibitory. Při srovnánírůzných tříd antagonistů renin-angiotenzinového sys-tému jsme zjistili, že blokáda RAS na jeho počáteč-ním stupni, tj. pomocí přímého reninového inhibitorualiskirenu, měla u TGR potkanů kromě antihyperten-zních účinků i účinky nefro- a kardioprotektivní; z hle-diska klinické praxe bylo nejdůležitější, že tyto účinkypřetrvávaly ještě 14 dní po vysazení léčby.

Za zásadní považuji výsledky, které se týkaly úlohyendotelinového systému při vzniku a rozvoji hyperten-ze a zejména jeho podílu na orgánovém poškození.Endotelin je spolu s angiotenzinem II nejsilnější vazo-konstrikční látkou. Jeho působení zprostředkují dvatypy receptorů, ETA a ETB. Velké spory se vedly o to,zda je lepší neselektivní (ETA/ETB), nebo selektivní


hypertenze

obhajoby dSc. z Bruselu

(ETA) blokáda. Z našich výsledků získanýchu TGR potkanů vyplývá, že léčba selektiv-

ními ETA receptorovými antagonisty jelepší než neselektivní ETA/ETB recepto-rová blokáda – má totiž výrazný vliv jakna snížení ledvinného, tak srdečníhopoškození, a navíc je částečně schopnasnížit krevní tlak. Některé účinky na

zmírnění orgánového poškození byly do-konce na krevním tlaku nezávislé.Na základě těchto pozitivních účinků se-

lektivní ETA receptorové blokády jsme se roz-hodli vyzkoušet její možné organoprotektivní účin-

ky při léčbě chronického selhání ledvin. V této léčbě jeza zlatý standard považována blokáda RAS, použilijsme ji tedy jako základ do kombinace s ETA bloká-dou. Zjistili jsme, že přidání ETA receptorové blokádyk blokádě RAS u TGR potkanů s chronickým selhá-ním ledvin zvýšilo jejich přežívání a snížilo proteinurii,ale pouze v dlouhodobém pokusu trvajícím 10 měsíců.Zdá se tedy, že aditivní účinky této léčby vyžadují ur-čitou dobu, aby se projevily.

Z uvedených výsledků tohoto základního výzkumuje zřejmé, že mohou přispět k poznání patofyziolo-gických mechanismů vzniku a rozvoje hypertenzea souvisejícího orgánového poškození, a rozšířit takvýběr léků vhodných pro léčbu vysokého krevníhotlaku. �

IVANA VANĚČKOVÁ,Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.

Iniciativy společného programování (Joint Programming Initiatives, JPIs) představují nástroj Evropské komise, kterým lze mobilizovat veřejné zdroje financování výzkumu na národních úrovních do společných aktivit jednotlivých členských států. Od roku 2008,kdy zahájily činnost první iniciativy (v současnosti existuje 10 programů v rozličnýchvědecko-výzkumných oblastech), se do nich mnohé členské státy zapojily a ve společnýchvýzvách bylo rozděleno mezi projekty již na 200 milionů eur.

Společné programování – budoucnost evropského výzkumu?

RNDr. Ivana Vaněčková, CSc., DSc. z Fyziologic-kého ústavu AV ČR, obhájila disertaci „Úloha vy-braných vazoaktivních systémů podílejících se naregulaci krevního tlaku u různých modelů experi-mentální hypertenze“ před komisí Zoologie a fy-ziologie živočichů a získala vědecký titul „doktorbiologicko-ekologických věd“. Práci věnovalamechanismům regulace krevního tlaku, zejménaúloze renin-angiotenzinového a endotelinovéhosystému v rozvoji hypertenze a orgánového po-škození u různých modelů experimentální hyper-tenze. Velkou pozornost věnovala zejména onto-genetickým faktorům – tedy rozdílu v účinnostiléčby u mladých a dospělých laboratorních potkanů.

FOTO

: ARC

HIV

AUTO

RKY

Dvacítka rozhovorů s vědkyněmi a pedagožkami ze čtyř fakult VŠCHT názorně ukazuje, jak roz-

manité mohou být profesní dráhy žen ve vědě a jakvýznamně se do jejich kariér promítají společenské,politické i institucionální okolnosti. Jak uvedla Mgr. H. Víznerová, autorky chtěly dát slovo ženám,aby představily svou práci, úspěchy a názory napodmínky pro výzkumnou a pedagogickou práci ne-jen na VŠCHT, ale obecně v České republice. Podledr. B. Nyklové poukazují rozhovory rovněž na skuteč-nost, že na VŠCHT působí v nejrůznějších pozicíchúspěšné, talentované ženy: „Vidět objem práce, ježzvládají, bylo pro mě inspirující. Ze setkání s nimi jsemodcházela nabitá energií a podnětné bylo i napříkladto, jakým způsobem kombinují péči o děti a práci, v ja-kých svazcích žijí a jak reflektují, co se v současné vě-dě děje.“ Vědkyně a pedagožky také prozrazují, jakhledají rovnováhu mezi rolemi, které chtějí nebo po-třebují naplňovat – v rolích vědkyně, výzkumnice, pe-dagožky, matky či babičky. Jak uvádí jedna ze zpoví-daných prof. Jana Zábranská, bude stát ještě hodněúsilí, než se situace alespoň trochu změní, byť se na-příklad stále zvyšuje podíl dívek mezi studentyVŠCHT. Jednotlivé rozhovory tak mohou být nejen in-spirací například pro studentky středních škol, ale mo-hou též podat obraz současného stavu v akademickéoblasti politické sféře, jejíž aktéři řeší podmínky prácežen ve vědě, výzkumu a pedagogice.

Knihu rozhovorů připravily NKC gender a věda SOÚAV ČR a VŠCHT, které společně od roku 2014 řešímezinárodní projekt TRIGGER (TRansforming Instituti-ons by Gendering Contents and Gaining Equality in Re-search – Transformace institucí pro genderovou rovnostve vědě a výzkumu) podpořený ze 7. rámcového pro-gramu Evropské unie a programu MŠMT EUPRO II.S jednotlivými aktivitami projektu (podrobněji viz AB 9/2014), i s důvody, proč je v kontextu českéhobadatelského prostředí ojedinělý, seznámily poslu-chače vedoucí řešitelských týmů dr. Marcela Linkováa Ing. Anna Mittnerová. O zkušenostech při řešení


genderové rovnováhy na sedmi evropských univerzi-tách a třech výzkumných pracovištích, jež jsou rovněždo projektu zapojeny, hovořila jeho koordinátorkaGiovanna Declich z organizace ASDO. Prostor k pre-zentaci posléze dostaly i autorky a trojice výzkumnicreprezentující každá svou generaci (Beáta Vilhanová,Irena Kučerová a Jitka Moravcová).

V praxi se TRIGGERrealizuje prostřednictvímplánu genderové rovnosti,který je přizpůsobován ak-tuálnímu vývoji a potřebáminstituce, čemuž slouží takévýsledky výzkumných šet-ření v první fázi projektu.Souběžně s akcemi nazlepšení pracovních podmí-nek a podporu genderověvyvážené výzkumné a pe-dagogické činnosti (napří-klad nové směry ve vý-zkumných tématech, kterézahrnují analýzu na zákla-dě genderu a pohlaví) seuskutečňují i aktivity na podporu, rozvoj kompetencí,znalostí a zvyšování povědomí o genderové rovnostiprostřednictvím vzdělávacích, osvětových či populari-začních aktivit. Jednou z nich je představení úspěšnýchakademiček a pedagožek, na něž se zaměřuje právěpublikace Hledání dynamické rovnováhy.

Křest knihy doprovodila v galerii Národní technickéknihovny výstava plakátů věnovaných zpovídanýmvýzkumnicím.

Kniha vyšla v edici Osobnosti české vědy. V tištěnéverzi je dostupná na oddělení pro vědu a výzkumVŠCHT Praha a v NKC gender a věda; elektronickouverzi naleznete na http://gro.vscht.cz/ či http://www.gen-deraveda.cz/. �

LUDĚK SVOBODA

Rada Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., vyhlašuje veřejné výběrové řízení na obsazení funkce ředitele/ředitelky pracoviště

Požadavky:

• splnění zákonných podmínek podle ustanovení § 17 odst. 4–6 zák. č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích v platném znění

• vysokoškolské vzdělání • dosažení vědecké nebo vědeckopedagogické kvalifikace v oblasti věd o jazyce

• praxe a významné výsledky tvůrčí vědecké činnosti v oblasti věd o jazyce • aktivní znalost anglického jazyka

• zkušenosti s organizací a řízením vědecké práce • morální bezúhonnost

Přihlášky obsahující:

• strukturovaný životopis s přehledem dosavadní praxe • přehled publikační činnosti

• kopie dokladů o dosaženém vzdělání a kvalifikaci

• výpis z trestního rejstříku, u uchazečů nar. před 1. 12. 1971 také lustrační osvědčení

• nástin koncepce činnosti pracoviště (v rozsahu okolo pěti stran)

doručte nejpozději do 25. dubna 2016 (12.00 hod.) v listinné podobě na adresu:Rada Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Letenská 4, 118 51, Praha 1.

Obálku zřetelně označte nápisem Výběrové řízení.

Ředitelka Slovanského ústavu AV ČR, v. v. i., v souladu se zák. č. 283/1999 Sb., o AV ČR, ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR vypisuje výběrové řízení na místo:

Pracovník vědy a výzkumu (50 %) v oboru slovanská jazykověda, zaměření rusistika

Podmínkou je ukončené nebo probíhající doktorské studium slavistického zaměření, dobrá orientace v lexikologii a gramatice slovanských jazyků,

zkušenosti v oblasti lexikografie výhodou.

Písemné přihlášky s profesním životopisem, přehledem praxe a kopiemi dokladů o získané kvalifikaci zašlete nejpozději do 15. dubna 2016 na adresu Slovanského ústavu AV ČR, v. v. i., s označením Konkurz.

Česká imunologická společnost zve na Světový den imunologie 2016

V dopoledním programu vystoupí studenti doktorského studia a mladí vědečtí pracovníci z oboru imunologie, mj. také držitelé Cen České imunologické společnosti udělených v roce 2015.

Odpolední program patří hlavní přednášce Functional re-programming of myeloid cells in cancer: mechanisms and clinical significance.

Pozvání přijal Prof. Antonio Sica, Head of Molecular Immunology Lab, Humanitas Clinical and Research Centre, Prof. of General Pathology, University of Study, Novara, Italy.

Konference ke Světovému dnu imunologie 2016 se koná 28. dubna 2016 od 9:00 hod. (hlavní přednáška od 13:00 hod.) v kinosále Fyziologického ústavu AV ČR, v. v. i., Vídeňská 1083, Praha 4-Krč.

Podrobnější informace naleznete na www.biomed.cas.cz/cis/.


inzerce knihy

hledání dynamické rovnováhyPracovní a životní dráhy tří generací výzkumnic působících v různých vědních oborecha disciplínách na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze představuje souborrozhovorů Mgr. Hany Víznerové a dr. Blanky Nyklové z Národního kontaktního centra – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR. Inspirativní příběhy z prostředí, v němždlouhodobě převažují muži, pokřtili 17. února 2016 v Národní technické knihovněv Dejvicích prorektor VŠCHT pro pedagogiku prof. Zdeněk Bělohlav a Marcel Krausz Technologické agentury ČR.

PO STOPÁCH 'ÁDŮJižní Arábie v čase a prostoruPravěkým dějinám Evropy, Egypta a Předního vý-

chodu byla v české literatuře věnována již značnápozornost. Díky celé řadě badatelů máme dnesk dis pozici poměrně podrobný obraz zachycujícíjednotlivé okamžiky kulturního a populačního vývojetěch to oblastí, v případě Arábie ale ne. Ještě předněkolika desetiletími nebyly jsme pro její starší pra-věká období neměli prakticky žádné spolehlivějšídoklady a počátky jihoarabské civilizace, jejíž před-stavitelkou se stala legendární královna ze Sáby,bývaly kladeny do souvislosti s kulturami Předníhovýchodu. Přesvědčte se, že jižní Arábie nebyla jenjeho pasivním okrajem a že její civilizace vyrůstalana mnohem starším základě, který můžeme rekon-struovat pomocí kulturních artefaktů a prostřednict -vím genetické diverzity současné populace.

Viktor Černý, Academia, Praha 2016. Vydání 1.

SV. JAN NEPOMUCKÝ NA JEZUITSKÝCHŠKOLNÍCH SCÉNÁCHEdiční řada Theatrum neolatinum si klade za cíl

zpřístupnit vybrané, tiskem dosud nevydané textyjezuitských školských her. Do budoucna by měla být otevřena i jiným raně novověkým bohemikál-ním dramatickým textům spjatým se vzdělaneckýmprostředím.

V prvním svazku přinášíme jezuitské školské hry,které se námětově vztahují k významnému světcičeského baroka, sv. Janu Nepomuckému. Jejichjádro tvoří texty z 20. a 30. let 18. století, tedy jed-noho z vrcholných období rozvoje jezuitského škol-ského divadla. Soubor tak lze považovat za repre-zentativní průřez dramatickou školskou produkcí.


Knihu otvírají tři interdisciplinárně pojaté studie, kte-ré se věnují jezuitské škole a divadlu obecně, reflek-tují vývoj a podoby nepomucenského kultu a předsta-vují vydávaný korpus. Jádro publikace tvoří edicešesti rukopisů her a třinácti tištěných synopsí, opatře-ných textově kritickými poznámkami a zrcadlovýmpřekladem. Každý z vydávaných textů má vlastnípředmluvu, medailonky o autorech, obvyklé rejstříkya výkladový slovníček antických jmen.

Kateřina Bobková Valentová, Academia, Praha 2016.Vydání 1.

RÁKOSKA V DÍLNĚ LIDSKOSTIČeská škola v 19. století očima účastníkůVyhlášení všeobecné školní povinnosti v českých

zemích v roce 1774 v rámci habsburské monarchiebylo prvním krokem na cestě školy k všeobecně respektované instituci. O jejím charakteru a poslánírozhodoval stát i církev. Během 19. století nastolilyčeské národně emancipační snahy témata jakootázka vyučovacího jazyka a interpretace národníchdějin, literatury, umění, vědy, hospodářské prospe -rity apod. V oblasti socializace dětí a mládeže in teg -rační roli škola plnila, její návštěva se stala v prů-běhu 19. a 20. století pro většinu obyvatelsamozřejmostí. Postupně se objevilo mnoho poku-sů ji zdokonalovat. Vždy však platilo, že škola půso-bila současně jako nástroj, zrcadlo i součást pro-měnlivého životního stylu, a toto různorodé posláníplní i nadále.

Pavla Vošahlíková, Academia, Praha 2016. Vydání 1.

BROUCI ČELEDI SLUNÉČKOVITÍKniha předkládá znalosti biologie a ekologických

nároků sto jedna druhů slunéček žijících ve středníEvropě, většinou s fotografiemi dospělých brouků,u některých i larev a kukel. Určovací klíče dospělýchbrouků, a částečně opět larev, jsou v netradičním po-jetí. Umožní určovat exempláře podle diagnostickýchznaků pro podčeledi, triby a rody, anebo podle barev-ných vzorů na krovkách a na hrudi či jiných morfolo-gických znaků a bionomických vlastností. Morfologickéznaky jsou ilustrovány černobílými kresbami spojenýmiv jednotné obrazové příloze.

Oldřich Nedvěd, Academia, Praha 2015. Vydání 1.

MEZI IDEÁLEM A NAHOU PRAVDOURealismus v českých diskusích o literatuře 1858-1891Kniha je věnována tradiční otázce literár-

ního realismu. Nezabývá se však primárněliterárními texty, ale popisuje okolnosti, zanichž mohou být čteny jako texty realistic-ké. Autor se vrací k počátkům českých dis-kusí o realismu a na pozadí proměn myšle-ní měšťanské společnosti, přecházející odliberalismu k masové demokracii, popisujerůzné způsoby rozumění realističnosti lite-rární reprezentace skutečnosti. Kritickédiskuse o literatuře z let 1858–1891 nahlížív kontextu soudobého estetického myšlenía kromě obvykle uvažovaných francouz-ských a ruských inspirací bere v úvahu téžimpulzy vycházející přímo z německoja-zyčného prostoru střední Evropy.

Martin Hrdina, Academia, Praha 2016.Vydání 1.


knihy

NEVIDITELNÁ LOAJALITA?Rakušané, Němci, Češi v české kultuře 19. stoletíV klasickém vymezení filozofa Josiaha Royce z ro-

ku 1908 se výklad loajality chápal jako povinnost, kteráklade neosobní, resp. nadosobní závazky nad pocitosobní odpovědnosti. Metoda, která našla své využi-tí ve výzkumu jazyka loajality i v pracích historiků, sestala tématem 35. ročníku mezinárodního interdisci-plinárního setkání k problematice 19. století. Téměřčtyři desítky specialistů z oboru literární historie, dě-jin umění, muzikologie, sociologie, historie a dalšíchpříbuzných oborů diskutovaly o vztahu jednosměr-né či oboustranné loajality Čechů k Habsburkůmi Němcům, panovníků k poddaným, katolíků k jino-věrcům, občanů k politickým institucím nebo šlechtě.Výsledky sympozia přináší tento svazek doplněnýdobovými vyobrazeními.

Kolektiv autorů, Academia, Praha 2016. Vydání 1.

ŠÍP DO NEBEPrvní svazek autobiografie: 1905–1931První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje

dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného auto-ra. Koestler čtenáře provádí pozoruhodným prostře-dím Budapešti v době Komuny v roce 1919, Vídně poprvní světové válce, v níž kralují buršácké spolkya Sigmund Freud, a poté právě osídlované Palestiny.Ukáže poválečnou Paříž a Berlín za Výmarské repu-bliky, načež se vydá k severnímu pólu. Koestler všeprovází pozoruhodnými reflexemi, nejistotami svéhodětství a úvahami zralé dospělosti. Líčí svůj intelektu-ální a ideový vývoj – první díl pamětí končí jeho vstu-pem do komunistické strany na konci roku 1931.

Arthur Koestler, Academia, Praha 2016. Vydání 1.

ANNIVERSARRY UNESCO Cites Birth of Charles IV as ‘Important Anniversary’The 700th birth anniversary of King of Bohemia

(1346–1378) and Holy Roman Emperor (1355–1378)Charles IV has been designated as one of UNESCO’simportant world anniversaries for 2016–2017. Throughout2016, the Sept centennial anniversary will featurea wide array of commemorative events ranging fromexhibitions to historical-themed festivities, conferencesand celebrations. The Czech Academy of Sciences’participation is part of the research programs StrategyAV21. Events thus far featured a lecture on “EmperorCharles IV. and Master of Theology Jan Hus” February17, 2016 by Prof. František Šmahel, Czech historian ofmedieval political and intellectual history, at the NeoRenaissance Žofín Palace in Prague. It launcheda cycle of lectures CAS – Top research in the publicinterest by prominent Czech scientists.

Memorial Plaque Memorizes Renowned PhysicistErnst MachA bust of Ernst Mach was unveiled February 18,

2016. A plaque highlighting his work from 1867 to 1879was also posted at Charles University on the exterior ofthe rector’s office. The bust, created by sculptor JakubVlček, shows a bullet leaving a gun producing a conicalblast wave, as Mach’s widely-known photography shows.The project came at the initiative of Czech PhysicalSociety and the Charles University Faculty of Mathematicsand Physics. The plaque has been added to a list ofhistorical places by European Physical Society (EPS).


resumé

TOPIC OF THE MONTH Identifying causal gateways and mediators in spatiotemporal systemsKnowledge about relations between changes of air

pressure, temperature or other meteorological variablesin different locations on the Earth is a key to understandwhat impacts global change. A new mathematicaland computational method uncovers causal relations,gateways and mediators that help to comprehend inputand spreading of perturbations in complex spatiotemporalsystems such as the climate and assessing the effect ofgeoengineering interventions or global impact of localweather extremes. The method can also be used foruncovering paths for information dissemination infinancial markets or for tracing information transmissionin the human brain.

Boron: The Fifth ElementDrahomír Hnyk of the CAS Institute of Inorganic

Chemistry is one of the editors of this book, the otherbeing Michael L. McKee. The book reviews the recentdevelopments in boron chemistry, emphasizing inparticular the contribution of computational chemistry.Chemists from Europe, the USA and Asia havecontributed to this 239page book. Sixty percentconcentrates on theoretical and computational themeswith 40 percent on topics of interest to experimentalchemists. Specific themes covered include structure,topology, modelling and prediction, the role of boronclusters in synthetic chemistry and catalysis, asmedical agents when acting as inhibitors of HIVprotease and carbonic anhydrases.

V programu Strategie AV21 „Naděje a rizika digitálního věku“ pořádá Ústav informatiky AV ČR ve spoluprácis Ústavem teorie a informace AV ČRa Matematickým ústavem AV ČR sérii dvoudenních workshopů.

Odborníci z výzkumných institucí i významných firem představí populární formou témata od počítačových virů přes šíření propagandy na sociálních sítích až po inteligentní algoritmy rozpoznávání obrazu a podpory forenzní analýzy.

Zváni jsou pedagogové, studenti středních škol,zaměstnanci firem i státních institucí, zajímající seo informatiku a její vliv na společnost.

JAK Se BRáNIT RIzIKůMdIgITáLNíHO VěKU?

Účast zdarma; registrace [email protected];

http://www.cs.cas.cz/nadeje2016.

Včeské vědecké elitě se snadno dopátráte absol-ventů stipendií Nadace Alexandra von Hum-

boldta, kterých je v současnosti přes 400. Už 25 letu nás funguje také Český Humboldt klub (viz téžAB 3/2011) s osmi desítkami členů. Letos je tomu225 let, kdy se vypravil student A. von Humboldt navýpravu Českým středohořím. Z talentovaného mla-díka se stal vědec širokého záběru a světového vý-znamu. Mimo ohromného badatelského odkazu bypro svou hustou síť kontaktů mohl být bezpochybypovažován i za zakladatele „networkingu“. Vždyť odroku 1953, kdy byla v Německu založena NadaceAlexandra von Humboldta na podporu vědeckýchtalentů, čítá celosvětová rodina tzv. Humboldtiánů27 000 vědců, z toho přes 50 nositelů Nobelovy ceny.Češi v této rodině samozřejmě nechybějí, patří

k vědecké elitě naší země a připomeňme, že tímprvním se stal už v roce 1964 prof. Jiří Velemínskýa je jím i současný předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš.Se založením Českého Humboldt klubu se ale muselopočkat až na pád železné opony. Vznikl tedy vlastněv roce dvoustého výročí od výše zmíněné Humboldtovyvýpravy do srdce Čech.Čtvrtstoletí činnosti Českého Humboldt klubu si

připomněli dřívější i současní stipendisté při slavnost-ním setkání 2. března 2016 v budově VelvyslanectvíSRN. Společenského večera a koncertu se zúčast-nila také státní ministryně pro vědu a umění Eva--Marie Stange, prezident AvH-Stiftung, tedy NadaceAlexandra von Humboldta prof. Helmut Schwarz,předseda jubilujícího českého klubu Jan Franc a dalšívýznamní hosté.Podpůrné programy ročně umožňují přibližně

2000 pobytů na vědeckých pracovištích v Německu,přičemž je rozhodující vědecká kvalita uchazeče.Z České republiky bývá ročně kolem šesti stážistůkaždý rok. Účast v programu a pobyt v Německuovlivní nejen vědecký a pracovní, ale také osobní roz-voj stipendistů; přináší jim cenné zkušenosti i kon-takty. Je vcelku nasnadě, že po světě vznikla celářada společností sdružujících absolventy i zájemceo činnost. V současnosti napočítáme 122 Humboldtklubů v 75 zemích. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

PĚTADVACETINYČESKÝCH HUMBOLDTIÁNŮ

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

ZDRO

J:KN

IHO

VNA

NÁRO

DNÍH

OM

UZEA

,SIG

N.IV

B24

,FO

L.72

R Klášter ve městě, farář ve vsi, mniši na poušti.Soudobá satira z Jenského kodexu.

Date post:	01-Jun-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	0 times

MALOVANÉSOUVISLOSTI - Akademický bulletindata.abicko.avcr.cz/.../2016/03/pdf/AB3_16_web.pdf ·...

Documents