1

Manuál pro aktivizaci, depistáž a případovou práci

v komunitě Předmluva:

Komunitní sociální práce1 je specifickým druhem sociální práce, který bývá často

zaměňován za terénní sociální práci.

Oproti terénní sociální práci bývá

vykonávána nejen v přirozeném

prostředí účastníků komunitní práce

(například v prostorách Komunitního

centra, na úřadech, v prostředí

spolupracujících subjektů aj.), ale

vyznačuje se i dalšími specifiky.

Pro KSP je typická především víceúrovňová působnost:

KSP pracuje s celou komunitou (vyhledávání zdrojů, identifikace problémů,

zapojování občanů do rozhodovacích procesů…),

KSP pracuje s cílovými skupinami (skupinová práce, doprovázení,

zprostředkování externího poradenství či návazných služeb apod. osobám

sociálně vyloučeným či sociálním vyloučením ohroženým).

Pojmy aktivizace a depistáž v KSP spolu úzce souvisí. V terénní sociální práci zpravidla

depistáž předchází aktivizaci2. Naproti tomu v komunitní sociální práci depistáž i

aktivizace často probíhají současně, pořadí jednoho jevu tedy nepodmiňuje druhý3.

Vzhledem k rozmanitému složení komunity, množství cílových skupin a obsáhlé škále

klíčových aktivit, jež projekt realizuje a nabízí, nelze při práci s komunitou uplatňovat

stejné postupy jako v běžné terénní sociální práci.

Komunitní sociální pracovník se při mapování potřeb komunity a zapojování osob

do komunitního projektu řídí Etickým kodexem organizace. Dále uplatňuje

1 Dále v textu KSP. 2 Typické je pořadí: 1. depistáž, 2. aktivizace (1. monitoring cílových skupin či lokality, 2. první kontakt, 3. zapojení do programu/sociální služby…). 3 Zejména pořadím. Někdy také probíhá pouze jeden z jevů: např. osoba přichází do KC na doporučení OSPOD – přeskočena depistáž, oslovení potenciálních patronů projektu narazí na výrazně odmítavý postoj – přeskočena fáze další aktivizace aj.

2

strategické postupy konzultované na týmových a organizačních poradách realizačního

týmu. Nezbytnou podmínkou pro úspěšnou aktivizaci a depistáž vybrané komunity je

sociální empatie, odvaha a zkušenost.

Pojem aktivizace se tak dotýká samotných komunitních sociálních pracovníků,

kteří nezřídka musí překonávat vlastní bariéry ohledně komunikace a spolupráce,

a zároveň jsou nuceni vymezovat a pevně držet své profesní i osobní hranice.

Aktivizace a depistáž:

Termín „depistáž“ vysvětluje Slovník sociální práce4 jako „aktivní vyhledávání určitého

znaku v populaci. V běžné sociální práci se s depistáží setkáváme

např. při výkonu preventivních programů zaměřených na nositele, jež spojují určité

znaky (terénní výzkum, sociálně-právní ochrana, sociální šetření aj.).

Depistáží v KSP rozumíme cílené, vědomé a včasné vyhledávání:

a) potřeb a zdrojů5 v komunitě (mapování, síťování, identifikace problémů…)

b) osob ohrožených/sociálně znevýhodněných (ohrožených sociálním vyloučením

či jinou sociální událostí)

„Aktivizaci“ v KSP můžeme chápat jako prostředek rozpohybování, povzbuzení,

motivace jednotlivců či skupin k činnosti, a to prostřednictvím vnějšího působení.

Jinými slovy – komunitní sociální pracovník aktivizačně působí na cílový subjekt, který

následně jedná (jednání = projev vůle ve vnějším světě). Jednání může být aktivní i

pasivní6.

Jak už bylo uvedeno výše, aktivizace a depistáž v KSP jdou často ruku v ruce. Cíle

směřují ke komunitě obyvatel – viz Manuál komunitní sociální práce, Platforma

pro komunitní práci (Agentura pro sociální začleňování, listopad 2015): „Aktivizace

členů komunity je předpokladem zvyšování jejich soudržnosti a dlouhodobého rozvoje

komunity a je výsledkem uvědomění si, že úroveň komunitního života

je jedním z limitujících faktorů jejich vlastního individuálního rozvoje.“

KSP má svou metodiku, probíhá v cyklech kontaktování, mapování, určování cílů,

realizace a fáze následné evaluace. Podstatou mapování je právě aktivizace. Dochází

při ní k motivaci a probouzení členů komunity, podpoře jejich samostatnosti,

4 Matoušek J., Portál, Praha 2008. 5 Včetně tzv. „patronů“ – osob, jež fungují na dobrovolnické bázi. 6 Včetně pasivního odporu či rezignace.

3

činorodosti a kompetencí. Komunita je podněcována změnit pasivní postoj

na aktivní a účastnit se participačně na společně definovaných cílech.

Depistáž v KSP probíhá prostřednictvím:

vlastní terénní práce (např. vyhledávání ohrožených jednotlivců/skupin v jejich

přirozeném prostředí)

spolupráce s relevantními subjekty (sociální odbor města, OSPOD, škola,

Městská policie, zaměstnavatelé, lékaři aj.)

spolupráce veřejnosti (pořádání tematických sousedských setkání, účast

na komunitních akcích aj.)

mapování potřeb v rámci rozhovorů s návštěvníky Komunitního centra

(rozhovory v jurtě, na zahradě, vytváření sítě kontaktů, princip „sněhové

koule“ aj.)

Depistáž rozdělujeme na:

a) aktivní (pozorování v terénu, rozhovory

s potenciálními účastníky KP, informování

v rámci osvětových akcí, přednášek

a kampaní)

b) pasivní (předávání informací pomocí

letáčků, sociálních sítí, webových stránek

projektu aj.)

Případová práce v KSP:

I v rámci KSP může probíhat jistá forma případové práce, která však nesmí přesáhnout

„nadstavbový charakter“ – obsahem případová práce v KSP není poskytování

sociálních služeb dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Případová práce (individuální sociální práce) je definována jako práce s jednotlivcem

(cílovou skupinou), založená na vztahu sociálního pracovníka a klienta. Je jednou

z forem realizace sociální práce jako takové. Je-li vykonávána v rámci KSP, i přes svůj

individuální charakter směřuje ke kolektivní změně. Odlišnost spočívá v samotné ideji

obou metod.

Případová práce v KSP musí probíhat na dvou úrovních – pomoc jednotlivci

v odstraňování bariér a socializaci, a zároveň formování komunity: příprava

na zmiňované přijetí, zapojení do participace či dobrovolnictví aj.

4

Případová práce jakožto samostatná metoda sociální práce:

orientace na osobní cíle

vytváření individuálních plánů

orientace na jednotlivce

typicky dlouhodobá podpora a provázení

poskytování základních sociálních služeb

může vést k udržování či vytváření sociálních nerovností

Případová práce jakožto součást KSP:

orientace na sociální změnu

kolektivistická ideologie

práce ve dvou úrovních

orientace na skupinu

multikomplexní ošetření klienta

závazkem změna komunity/společnosti

důraz na přijetí, začleňování, stírání rozdílů

citlivost k diskriminaci a sociálním nerovnostem

probíhá mimo rámec zákonem definované sociální služby

V rámci KSP lze tedy intenzivně pracovat i s jednotlivci, kteří jsou součástí skupin

se společným jmenovatelem. Tento společný jmenovatel zpravidla bývá nějakým

problémem, který brání cílové skupině v začlenění.7

Kompetence8 komunitních sociálních pracovníků v případové práci:

komunikace

empatie

navázání a udržení vztahu

vymezení a udržování hranic

definice vzájemných rolí

respekt

pomoc při definici zakázky/problému

hledání zdrojů řešení

koordinace

provázanost s dalšími klíčovými aktivitami projektu a návaznými službami

7 Např. problematika zaměstnanosti osob ve věku 50+. 8 Předpoklady/dovednosti pracovníka ke zvládání případové práce.

5

Fáze případové práce s jednotlivcem:

mapování očekávání a potřeb zájemce o případovou práci, zjišťování vstupních

informací o prostředí a existenci případných bariér

vytvoření plánu podpory

realizace plánu podpory (včetně intervence a návazných služeb)

hodnocení

ukončení

Aktivizace a depistáž v rámci případové KSP:

Aktivizace – navázání kontaktu s účastníkem KP, vedení dialogu, podpora a povzbuzení jednotlivců i rodin z řad cílových skupin. Cílem aktivizace je povzbudit účastníka KP ke vzájemné spolupráci, jež bude směřovat ke stabilizaci či změně jeho osobní situace (v některých případech lze za pozitivní výsledek považovat i to, že se osobní situace jedince/rodiny nezhorší, např. nedojde k úplnému sociálnímu vyloučení). Pamatujeme na to, že individuální cíle jsou v KSP ideově podřazeny cílům komunity. Osobní stabilizace/změna nemá prohlubovat společenské rozdíly, ale musí být prováděna tak, aby podpořila společenské přijetí a vedla k překonávání bariér (začlenění stabilizovaných jedinců, odstranění předsudků a stereotypů). Při provádění případové práce podporujeme osobní iniciativu, právní gramotnost, ale i pocit občanské odpovědnosti jednotlivců. Komunitní sociální pracovník nepřebírá odpovědnost za jednání účastníka KP, v případě etických dilemat však adekvátně upozorňuje na rizika a případné následky. Aktivizace a individuální péče směřuje k oboustrannému odstraňování bariér, předsudků a stereotypů, probouzí víru ve vlastní schopnosti a dovednosti. Neradíme, nepoučujeme, nevysvětlujeme. Předkládáme možnosti řešení situace, a nástin toho, co která volba přinese. Rozhodnutí necháme na klientovi. V rámci KSP nezapomínáme ani na zdánlivě úplně nemotivované klienty. Aktivizujeme již při prvním kontaktu s klientem - ke spolupráci nebo dále ke konkrétním rozhodnutím/krokům v životě klienta. Aktivizační techniky můžeme používat i v průběhu jiných aktivit.

6

Při práci s cílovými skupinami se snažíme o komplexnost, zejména využívání návazných služeb a provázanost s dalšími klíčovými aktivitami projektu (odborné poradenství, vzdělávání, doprovázení, účast na sousedských setkáních apod.). Větší snahu/důraz vynakládáme, pokud jsou v rodině nezletilé děti. Pozor! Neplést si aktivizaci s manipulací. Skutečná aktivita vychází zevnitř. Aktivizovaný účastník komunitní práce není rukojmí komunitního sociálního pracovníka.

Způsoby kontaktování:

a) kontaktuje nás přímo zájemce, s následným domluvením schůzky v KC Routa nebo v přirozeném prostředí klienta – již má tedy pravděpodobně sám aktivní přístup, aktivizujeme při konkrétních krocích v řešení jeho situace,

pokud zájemce nedorazí na domluvenou schůzku, zavoláme mu cca za 14 dní my (s pozitivním přístupem) a domluvíme další schůzku,

v situacích, které vnímáme jako akutní, kontaktujeme ihned,

pokud zájemce opět nepřijde, možná nabydeme přesvědčení, že o naše služby nemá pravděpodobně zájem, ALE

za cca 2 měsíce opět zavoláme,

v případě, že jsme v komunikaci neúspěšní,

KONČÍME S AKTIVIZACÍ.

b) potenciálního účastníka KP kontaktuje komunitní sociální pracovník na základě žádosti o spolupráci ze strany OSPOD – („zájemce“ nebude

7

pravděpodobně motivovaný) – domluvíme společnou schůzku v KC Routa nebo v přirozeném prostředí klienta,

pokud osoba nedorazí na domluvenou schůzku, zavoláme jí cca za 7 dní my (s pozitivním přístupem) a domluvíme další schůzku,

v situacích, které vnímáme jako akutní, kontaktujeme ihned,

pokud opět nepřijde, voláme nebo navštívíme osobně do 14 dní, pokud je v rodině nezletilé dítě/děti, OSPOD vždy informujeme,

pokud se setkání opět nepodaří, je pravděpodobné, že asi o naše služby není zájem, ALE

za cca 2 měsíce opět zavoláme,

v případě, že jsme v komunikaci neúspěšní, KONČÍME S AKTIVIZACÍ, informujeme OSPOD.

c) nabídka ohrožené osobě – jedná se o situaci, kdy je komunitní sociální pracovník informován o osobě/rodině, která potřebuje podporu (informaci získá např. prostřednictvím jiného, již zapojeného účastníka KP).

komunitní sociální pracovník vyhodnotí, zda a jakým způsobem je vhodné osobu oslovit

je například možné vhodit informační leták do poštovní schránky v bydlišti rodiny, či se pokusit získat prostředníka, který by informace potřebným předal (dětský lékař, škola, kroužek, známý, soused…).

V případě, že se aktivizace jeví jako neúspěšná:

mějme na paměti, že slova a aktivní zájem mohly i tak nějakým způsobem pozitivně poznamenat život potenciálního účastníka projektu,

zvažme reflexi, co z naší strany mohlo neúspěšnou aktivaci „podpořit“.

Proč NEAKTIVIZOVAT?

nemám vlastní možnosti konkrétní osobu více aktivizovat

nechci konkrétní osobu více aktivizovat (řeším na supervizi)

osoba je soběstačná, není třeba více aktivizovat

mám vlastní STOP

aktivizace je kontraproduktivní vůči práci s komunitou – alokace velkého množství zdrojů personálních, časových, finančních.

8

Bezpečnost: Bezpečnost je v komunitní sociální práci na prvním místě. Komunitní sociální pracovníci se řídí závaznými interními předpisy a směrnicemi zaměstnavatele pro bezpečnost, zvládání nouzových, havarijních a mimořádných událostí, včetně důrazu na práci v přirozeném prostředí: PRAVIDLO PRVNÍHO KONTAKTU PŘI INDIVIDUÁLNÍ PODPOŘE ÚČASTNÍKA PROJEKTU

Prvním kontaktem nazýváme první fyzicky uskutečněnou návštěvu klienta9 se svým komunitním sociálním pracovníkem. (Tomuto kontaktu většinou předchází návštěva klienta v komunitním centru, telefonická či mailová komunikace mající charakter aktivizace či depistáže.)

První kontakt zpravidla probíhá v poradenské místnosti RC Routa, z.s., v odůvodněných případech však může nastat i v přirozeném prostředí klienta. První kontakt je vždy uskutečňován za přítomnosti dvou pracovníků, z nichž jedním je zmíněný sociální pracovník (např. klient a dva sociální pracovníci nebo klient, sociální pracovník a další zaměstnanec organizace).

Cílem prvního kontaktu je vyjasnit klientovu situaci, předat informace o nabízených službách a seznámit klienta s pravidly a zásadami poskytování služeb komunitního centra.

Součástí konzultace je i seznámení se zásadou mlčenlivosti a etickými pravidly organizace, jimiž se řídí výkon sociální práce v dané oblasti (např. Etický kodex pracovníků v komunitní sociální práci).

Klient je obeznámen s tím, že v závažných případech (ohrožení života či zdraví, riziko podjatosti aj.) je daný komunitní sociální pracovník oprávněn odmítnout spolupráci. Pravidla odmítnutí mohou být blíže specifikovaná v rámci dokumentace jednotlivých projektů či služeb.

V rámci úvodní konzultace je klient rovněž obeznámen se zákonnou oznamovací a ohlašovací povinností pracovníků sociálních profesí vyplývající ze

9 Pojmem klient v této souvislosti chápeme osobu, které je poskytována individuální podpora prostřednictvím některé z forem sociální práce.

9

zákona č. 40/1999 Sb., trestní zákoník a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

ZÁSADY PRÁCE V PŘIROZENÉM PROSTŘEDÍ KLIENTA

Návštěvu v domácnosti vždy zaměstnanec klientovi dopředu ohlásí. Pokud lze, seznámí se pracovník s okolním prostředím domácnosti předem (vlastní návštěva nebo internetové stránky - mapy).

Pokud jsou k dispozici dostatečné personální a časové zdroje, chodí zaměstnanci na návštěvu ve dvou, případně s pracovníkem jiné organizace (OSPOD, Pečovatelská služba…). Pokud klient vykazuje určité známky rizikového chování, je návštěva ve dvou vždy nutností. Zaměstnanci jsou vždy vybaveni mobilním telefonem, lékárničkou latexovými rukavicemi a návleky na obuv. Návštěvu v přirozeném prostředí klienta vždy předem zaměstnanec avizuje nadřízenému pracovníkovi/kolegovi písemně předem definovaným způsobem (např. zápisem do google kalendáře).

Zaměstnanci chodí na návštěvu vždy včas. Při vstupu do domácnosti jsou si vědomi, že jsou na návštěvě a nezneužívají pozice odborných autorit, respektují rodinné zvyklosti. Zaměstnanec nikdy nevstupuje, pokud je v domácnosti přítomno pouze nezletilé dítě.

Při návštěvě domácnosti může zaměstnanec odmítnout s poděkováním nabízené občerstvení. Zaměstnanec při jednání může požádat o vypnutí hlasitých elektromédií, pokud ruší rozhovor.

Zaměstnanec vnímá svoji osobu a svoji ochranu jako prioritu při návštěvě v přirozeném prostředí.

Na zpracování v rámci projektu Komunitní centrum Routa, reg. č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_022/0001045 se podílely Mgr. Pavlína Janáčová (původní verze), Bc. Andrea Pencová (revidovaná verze), Bc. Dominika Fijalová a Mgr. Jana Krausová

10

Aktivizace, depistáž a případová práce v komunitě

Dodatek gestorky odborné sociální práce Prvky aktivizace a depistáže byly úspěšně realizovány po celé funkční období projektu Komunitní centrum Routa, a to ve výše uváděném dvoustupňovém modelu.

V rámci mapování situace, zjišťování potřeb a zdrojů komunity byl průběžně uskutečňován terénní monitoring. Zároveň probíhaly rozhovory s významnými regionálními subjekty, včetně potenciálních zaměstnavatelů (např. Tesco Čelákovice, Amirro, s.r.o., Billa Čelákovice, TOS Čelákovice – Slovácké strojírny, La Natura – prodejna zdravé výživy, Vyšší Hrádek, o.p.s.). Došlo k navázání spolupráce se zástupci Místní akční skupiny Střední Polabí, Sociálním odborem města, Úřadem práce v Brandýse n. L., církevními organizacemi, místními spolky a kulturními centry (např. Skauti, Okrašlovací spolek čelákovický, Spolek Dělnické domky, Varhanní spolek, Česko-mongolské kulturní centrum), charitativními organizacemi (např. Farní charita Neratovice, Farní charita Vlašim) a jinými komunitními centry. V důsledku podnětu komunitní sociální pracovnice navázalo město Čelákovice spolupráci s vládní Agenturou pro sociální začleňování, která provedla sociální šetření v lokalitě ohrožené sociálním vyloučením. Byli oslovování učitelé místních základních škol. Zástupci komunity měli možnost definovat své potřeby a návrhy řešení v rámci sousedských setkání a akcí pro veřejnost komunitního charakteru (Komunitní snídaně, Férová snídaně, Den otevřených dveří, Zahradní setkání učitelů aj.).

Co se týká místního vymezení komunity – nejvýrazněji byli zastoupeni obyvatelé Čelákovic a přilehlých obcí (Lysá nad Labem, Milovice, Brandýs n. L., Mochov…). Obecně projekt umožňoval zapojení širšího okruhu lidí (např. z oblasti Praha-východ, Středočeský kraj), avšak s prokazatelnou vazbou na region (Čelákovice a přilehlé obce). Bez této vazby by aktivizace a komunitní práce jako taková ztrácela smysl, neboť občané bez vztahu k regionu nemají důvod či motivaci zapojovat se do rozhodovacích procesů a sousedské/komunitní pomoci.

Aktivizace v rámci mapování probíhala v návaznosti na další klíčové aktivity projektu, zejména K1 (Příprava a zavádění komunitní sociální práce do života města Čelákovice a okolí), K2 (Vybudování Komunitního centra Routa a příprava na zahájení provozu), K3 (Provoz Komunitního centra), K5 (Vytvoření, zavedení a podpora pozic patronů i podmínek pro další registrované dobrovolnické služby v rámci komunity), K6 (Využití a zavedení případové práce v komunitě), K9 (Úsilí o participaci veřejnosti v komunitě), K10 (Doprovázení a odborné poradenství).

Aktivizace a depistáž jednotlivců či rodin probíhala buď přímo v prostorách Komunitního centra – otevřený prostor, nízkoprahový charakter – nebo v tzv. přirozeném prostředí účastníků a potenciálních účastníků komunitní práce. Průběžně probíhaly aktivizační rozhovory s návštěvníky zahrady a aktivizace osob z řad cílových skupin, které již byly v projektu zapojeny. S osobami, jejichž podpora vyžadovala individuální a intenzivní charakter, pracovaly komunitní sociální pracovnice v režimu s prvky případové práce.

11

Depistáž odkryla některé ze závažných potřeb regionu – např. nárůst domácího násilí na ženách, tíživou ekonomickou situaci sólo rodičů, pečujících osob a osob se zdravotním znevýhodněním, absenci podpory sociálního bydlení, nedostatek místních psychiatrů a psychologů pro děti apod.

Do depistáže se zapojovaly komunitní sociální pracovnice, dále pak registrovaní i neregistrovaní členové komunity, dobrovolníci (patroni) a oslovené místní subjekty. Vyhledávání a kontaktování jedinců i rodin probíhalo průběžně, v návaznosti na další klíčové aktivity. Za nejúspěšnější formu depistáže lze však vyhodnotit metodu tzv. „sněhové koule“, kdy účastníci zapojení do projektu sami předávali informace a kontakty dalším potenciálním zájemcům o zapojení do projektu, včetně osob z řad cílových skupin. Díky depistáži se podařilo vytipovat a oslovit řadu jednotlivců a rodin nacházejících se v náročné životní situaci (sólo rodiče, pečující osoby, osoby znevýhodněné na pracovním trhu vzhledem k věku, osoby ohrožené závislostmi aj.). V rámci depistáže se komunitní sociální pracovnice několikrát dostaly do eticky náročné situace, kdy zvažovaly, zda a jakou formou potenciální účastníky projektu oslovit. V takovýchto případech většinou volily možnost tzv. pasivní depistáže (letáček do schránky aj.).

Prvky případové práce byly z celkového počtu účastníků komunitní práce uplatněny přibližně u 50 osob. Vzhledem k multikomplexnímu charakteru a provázaností s dalšími klíčovými aktivitami bylo náročné, zejména z počátku realizace projektu, jednotlivé klíčové aktivity vzájemně rozlišit (např. hranici případové práce a doprovázení). Další problém představoval samotný charakter případové práce v komunitě – jednotlivcům či rodinám z řad cílových skupin nesměla být v rámci intenzivní podpory poskytována podpora splňující charakter sociální služby. To bylo, zejména v otázce odborného poradenství, chvílemi velmi náročné. Komunitní sociální pracovníci proto využívali pomoci návazných a externích služeb, které již tato podmínka nesvazovala.

Neustálé balancování na hraně možného a zakázaného komplikovalo tento způsob práce a stavělo komunitní sociální pracovníky před řadu etických otázek (např. i kvůli stupňování požadavků klientů a nerespektování hranic z jejich strany). Počáteční nadšení a představy o způsobu provádění případové práce tak přirozeně vystřídalo mírné vystřízlivění. V poslední třetině projektu byly rodiny s dětmi přesunuty do návazné Sociálně aktivizační služby, která je registrovanou službou dle zákona 108/2006 a pracuje v režimu pověření sociálně-právní ochrany dětí. Tak byla zachována multikomplexní podpora cílových skupin a zároveň ošetřen pracovní tým před ztrátou motivace a vyhoření. Co se týká tvorby odborných materiálů pro realizační tým, rozhodli jsme se pro přípravu stručného, nikterak rozvětveného manuálu, neboť tvorba obsáhlých metodických materiálů k případové práci by nám, vzhledem k faktickému objemu realizace a hospodárnosti získaných dotačních prostředků, připadala neefektivní a neúčelná.

12

Aktivizaci a depistáž hodnotím z hlediska realizace projektu jako potřebnou a smysluplnou aktivitu, která má v komunitní sociální práci své místo. Je však potřeba mít neustále na paměti víceúrovňový charakter komunitní sociální práce, který nelze zaměňovat s běžnou terénní sociální prací. Co se týká případové práce v komunitě, na základě nabytých zkušeností se přikláním k realizaci v menším rozsahu, konkrétně v odůvodnitelných a výjimečných případech. Komunitní charakter sociální práce neumožňuje plné rozvinutí případové práce v komunitě, neboť je omezen tím, že nesmí poskytovat zákonem vymezené sociální služby. Dále je potřeba zachovat rovnováhu mezi individuální podporou cílových skupin a péčí o tzv. „zdravou komunitu“, jež je potenciálním nositelem zdrojů a pomoci.

Na zpracování v rámci projektu Komunitní centrum Routa, reg. č. CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_022/0001045 se podílela Bc. Andrea Pencová, Bc. Dominika Fijalová, Mgr. Pavlína Janáčová.