Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav českého jazyka

Jazyková stránka deníku Metro z hlediska

současné spisovné normy

2016 Tereza Vápeníková

2

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav českého jazyka

Český jazyk a literatura

Tereza Vápeníková

Jazyková stránka deníku Metro z hlediska

současné spisovné normy

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Šrámková

2016

3

Prohlašuji, že jsem uvedenou práci vypracovala

samostatně a s využitím uvedených zdrojů.

……………………………………………………

Podpis autora práce

4

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé práce, Mgr. Zdeňce Šrámkové, za

cenné rady a připomínky, věnovaný čas i za její trpělivost. Dále chci poděkovat rodině,

své kamarádce Lence za podporu nejen během psaní práce a velký dík patří i mému

příteli Radkovi za obrovskou psychickou podporu a jeho pevné nervy, které se mnou

v průběhu celého procesu tvorby této práce měl.

5

OBSAH

I. ÚVOD ................................................................................................................................. 8

II. TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 10

1. ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE K TÉMATU ......................................................... 10

1.1. Norma ................................................................................................................... 10

1.2. Kodifikace ............................................................................................................. 12

1.2.1. Kodifikační příručky ......................................................................................... 14

1.3. Standard ................................................................................................................ 16

1.4. Úzus ...................................................................................................................... 16

1.5. Spisovný a nespisovný jazyk ................................................................................ 17

1.5.1. Spisovný jazyk .................................................................................................. 17

1.5.1.1. Hovorový jazyk/hovorová čeština ................................................................. 19

1.5.2. Nespisovný jazyk .............................................................................................. 20

2. JAZYK PUBLICISTICKÉHO STYLU ................................................................... 21

2.1. Stylová vrstva výrazových prostředků .................................................................. 22

2.1.1. Hovorovost versus knižnost .............................................................................. 22

2.1.2. Spisovnost versus nespisovnost ........................................................................ 23

2.1.3. Přejímání cizích slov ......................................................................................... 25

3. CHARAKTERISTIKA DENÍKU METRO ............................................................. 25

3.1. O deníku ................................................................................................................ 25

3.2. Struktura deníku .................................................................................................... 26

3.3. Jak probíhá korektura textů v deníku .................................................................... 28

III. PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 30

1. METODOLOGICKÝ POSTUP VÝZKUMU .......................................................... 30

2. HYPOTÉZA ............................................................................................................. 30

3. POUŽITÉ PŘÍRUČKY ............................................................................................ 31

4. ANALÝZA NALEZENÝCH JEVŮ ........................................................................ 31

4.1. Pravopis lexikální ................................................................................................. 32

4.1.1. Psaní u/ů a kvantita ........................................................................................... 32

4.1.2. Psaní předpony s-, z-, vz- ................................................................................... 32

4.1.3. Velká písmena ................................................................................................... 32

4.1.4. Psaní spřežek ..................................................................................................... 33

4.1.5. Psaní zkratek iniciálových ................................................................................. 33

6

4.1.6. Hranice slov v písmu ......................................................................................... 33

4.1.6.1. Mezera ........................................................................................................... 33

4.1.6.2. Dělení slov ..................................................................................................... 34

4.1.6.3. Spojovník ....................................................................................................... 34

4.2. Pravopis mluvnický .............................................................................................. 35

4.2.1. Skloňování substantiv ....................................................................................... 35

4.2.2. Skloňování adjektiv ........................................................................................... 36

4.2.3. Skloňování zájmen ............................................................................................ 36

4.2.4. Číslovky ............................................................................................................ 37

4.2.4.1. Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov ........................................... 37

4.3. Pravopis skladební ................................................................................................ 38

4.3.1. Shoda přísudku s podmětem ............................................................................. 38

4.3.2. Interpunkce – psaní čárky ve větě jednoduché.................................................. 39

4.3.2.1. Přístavek ........................................................................................................ 39

4.3.2.2. Další případy ................................................................................................. 40

4.3.3. Interpunkce – psaní čárky v souvětí .................................................................. 40

4.3.3.1. Psaní čárky před spojkami nebo, či ............................................................... 40

4.3.3.2. Psaní čárky před spojkou a ............................................................................ 41

4.3.3.3. Psaní čárky před jako, než ............................................................................. 44

4.3.3.3.1. Spojka než ...................................................................................................... 44

4.3.3.4. Podřadná spojení vět – podřadicí spojky ....................................................... 44

4.3.3.5. Podřadná spojení vět – vztažná zájmena ....................................................... 45

4.3.3.6. Podřadná spojení vět – příslovce ................................................................... 45

4.3.4. Další interpunkční znaménka ............................................................................ 45

4.3.4.1. Pomlčka ......................................................................................................... 45

4.3.4.2. Uvozovky ...................................................................................................... 46

4.4. Slovní zásoba – lexikum ....................................................................................... 47

4.4.1. Hovorové výrazy ............................................................................................... 48

4.4.2. Obecně české výrazy ......................................................................................... 49

4.4.3. Expresivní výrazy .............................................................................................. 52

4.4.4. Slang .................................................................................................................. 53

4.4.5. Argot.................................................................................................................. 54

4.4.6. Univerbizace...................................................................................................... 54

7

4.4.7. Neologismy ....................................................................................................... 57

4.4.8. Výrazy bez stylové charakteristiky, další případy a zajímavosti ...................... 59

4.5. Chyby v tisku ........................................................................................................ 63

4.6. Zajímavosti a nezařaditelné případy ..................................................................... 66

IV. ZÁVĚR .............................................................................................................................. 69

V. Seznam zkratek .................................................................................................................. 73

VI. Přílohy ............................................................................................................................... 74

VII. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................... 76

8

I. ÚVOD

Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala Jazykovou stránku deníku Metro

z hlediska současné spisovné normy.

Deník Metro vychází každý den a je distribuován zdarma na ulici či odběrných boxech

ve vybraných městech. K analýze byla vybrána brněnská vydání v rozmezí 1. července

2014 až 31. prosince 2014. Celkový zkoumaný vzorek tedy zahrnoval 120 vydání (čísla

124 až 243). Postup analýzy spočíval v pečlivém studiu vybraných čísel a následném

zaznamenávání jednotlivých nalezených jevů. Ty byly třízeny do čtyř skupin – lexikální

pravopis, mluvnický pravopis, syntaktický pravopis a slovní zásoba (lexikum). Každá

skupina byla ještě rozdělena do dílčích podúrovní.

Cílem práce bylo zjistit, jaká je jazyková stránka tohoto deníku, tedy se zde například

vyskytuje velké množství pravopisných chyb nebo nespisovných výrazů. Moje počáteční

hypotéza byla taková, že se při jazykové analýze se ukáže, že nejčastějšími pravopisnými

prohřešky budou chyby v psaní velkých písmen, z lexikálních prostředků se v deníku bude

vyskytovat větší množství nespisovných a hovorových výrazů a ze syntaktického hlediska

bude nejvíce chyb v interpunkci, konkrétně v psaní čárky před spojkami nebo a a. Dále

jsem předpokládala, že mnoho chyb bude také v zápisu data (vynechávání mezer), procent

(nerozlišování 10%, tj. adjektivum desetiprocentní, vs. 10 %, tj. substantivum deset

procent) a v nespisovné deklinaci a zápisu číslovek (např. do 18-ti let věku).

Svou prací bych také ráda zjistila, jaká je úroveň češtiny v dnešní době. Média, hlavně

tištěné deníky a noviny, by měla nejvíce odrážet současný stav jazyka. Předpokládám, že

při analýze lexika se např. ukáže, že do spisovného vyjadřování se dostávají výrazy

nespisovné, které jsou už však natolik běžné četně užívané, že by mohly být kodifikovány

jako spisovné (třeba výrazy jako občanka, záchranka aj.).

Práce je rozdělena na dva hlavní úseky – teoretickou a praktickou část. V teoretické

části nejdříve rozeberu hlavní pojmy vztahující se k tématu (norma, úzus, standard,

kodifikace, spisovný vs. nespisovný jazyk aj.), zaměřím se i na to, jak vypadá jazyk

publicistiky a jak je to například s využíváním nespisovných výrazů v této oblasti.

V závěru teoretické části ještě představím deník Metro, jeho strukturu a jak probíhá

korektura v tomto deníku. V praktické části jsou zaznamenány nalezené jevy,

9

okomentovány a rozděleny do příslušných kategorií (pravopis lexikální, mluvnický,

syntaktický, lexikum, chyby v tisku a další případy a zajímavosti).

10

II. TEORETICKÁ ČÁST

1. ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE K TÉMATU

V této části se chci zmínit o základních termínech vztahujících se k tématu mé práce,

respektive k její pravopisné části. Největší pozornost budu věnovat pojmům norma

a kodifikace, neboť tyto dva termíny jsou pro moji práci zásadní. Primárně budu vycházet

z Encyklopedického slovníku češtiny (Lidové noviny, 2002) a z článků publikovaných

v časopise Naše řeč. Vycházet budu i z Akademické příručky českého jazyka (Academia,

2014).

1.1. Norma

Pojem jazyková norma vychází z Pražské školy. Definována byla Bohuslavem

Havránkem v roce 1932 v jeho teorii spisovného jazyka. Ten ji chápe jako „soubor

jazykových prostředků, které jsou jazykovým společenstvím pravidelně užívány

a považovány za závazné1“. Z Havránkovy definice vychází velké množství vědců. Pojem

byl postupně modifikován a rozšířen o pravidla, podle nichž se jazykové prostředky

navzájem spojují, a např. i o začleňování nových slov do tvaroslovných systémů. Do

jazykové normy patří pouze tvary, které se skutečně užívají a jsou obecně přijatelné.

Norma je variantní (tudíž připouští různé tvary, např. na kameni/u/ě) a inherentní, tedy

uložená v mysli mluvčího2. Norma není omezena jen na spisovný jazyk, mají ji i dialekty

a nespisovný jazyk. I tyto normy se zjišťují a popisují, ale nekodifikují3.

Mezi hlavní rysy jazykové normy patří inherentnost. Jelikož se norma chápe jako

inventář jazykových prostředků užívaných jazykovým společenství, není norma mimo

jazyk, ale existuje v jazyce samém. Dalším rysem normy je její implicitnost, která

vyvolává požadavek jejího poznávání. Jako noremní se chápou prostředky

konvencionalizované, uložené v myslích příslušníků daného společenství. Pravidelnost

užívání jazykových prostředků je předpokladem dalších rysů normy, a to bezpříznakovosti,

ustálenosti a závaznosti. Bezpříznakovost chápe Nebeská jako obvyklost užívání

jazykových prostředků, jako jejich neuvědomované, samozřejmé užívání4.

1 NEBSKÁ, Iva. Norma jazyková. In. KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).

Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 289. 2 Srov. tamtéž.

3 Srov. JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova, 1974. S. 52.

4 Srov. NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003. S. 17-19.

11

Norma je pojmem obecně vágním, nachází se mezi pojmy jazyk/jazykový systém

a úzus. F. Kočiš o normě řekl, že mezi těmito pojmy norma jakoby ztrácí svoji tvář; je

definována buď se zřetelem k prvkům a pravidlům systému, nebo k tomu, že diriguje

úzus5. Artymovič normu zase prakticky ztotožňuje s jazykem, naopak J. M. Kořínek

ztotožňuje jazyk/jazykový systém s normou6.

Vladimír Šmilauer chápe normu jako závaznost jistých způsobů vyjadřování, jimiž se

uživatelé spisovného jazyka řídí7.

Ivana Nebeská chápe normu jako implicitní, založenou na konvenci, konsensu osob

daného společenství. Norma podle ní reflektuje variabilitu a nepředvídatelnost

komunikačních situací8. Nebeská dále rozlišuje dvojí polohu pojmu jazyková norma.

V prvním případě, obecné poloze, norma zaujímá prostor mezi pojmy jazyk/jazykový

systém a úzus. V této poloze je základem pravidelné užívání a závaznost zde má povahu

vhodnosti a přiměřenosti. V případě druhém, specifické poloze, zaujímá norma prostor

mezi pojmy úzus a kodifikace. Zde se závaznost blíží správnosti9.

Z jazykové normy vychází pojem norma spisovného jazyka, kterou Encyklopedický

slovník češtiny definuje jako „soubor jazykových prostředků, jež jsou pociťovány jako

závazné; je kritériem jazykové správnosti10

. Normu spisovného jazyka utvrzuje kodifikace,

Právě díky kodifikaci mohou lingvisté do normy zasahovat, podporovat její ustálenost

a upravovat ji.

Ivana Nebeská dále vidí rysy spisovné normy v implicitnosti, tedy v neuvědomované

znalosti (kdežto kodifikace je explicitní). Spisovná norma je dále interiorizovaná –

neukládá se do povědomí uživatelů jazyka jen přirozeným způsobem, ale v mnohem vyšší

míře také záměrným učením. Dále je závazná, míra její závaznosti je vyšší, blíží se spíše

správnosti, neboť spisovný jazyk je útvarem prestižním. Dalším rysem je její funkčnost,

kterou můžeme chápat jako mnohost funkcí spisovného jazyka. S tímto pojmem úzce

5 NEBESKÁ, Iva. Dvojí poloha pojmu jazyková norma. In: Naše řeč, r. 75 (1992), č. 1. S. 23.

6 Tamtéž.

7 ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1972. S. 24.

8 NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003. S. 14.

9 Srov. NEBESKÁ, Iva. Dvojí poloha pojmu jazyková norma. In: Naše řeč, r. 75 (1992), č. 1. S. 23

10 NEBSKÁ, Iva. Norma jazyková. In. KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).

Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 289.

12

souvisí její jednota, která je dána tím, že je dorozumívacím prostředkem celého národního

společenství. Za další rys spisovné normy považujeme její stabilitu a prestižnost11

.

Alois Jedlička považuje za závažné rysy normy spisovného jazyka ustálenost

(stabilitu) spisovné normy, její relativní jednotnost a (funkční) zvrstvení. Všechny tyto

rysy musíme nahlížet v dialektickém vztahu k rysům opozičním. Např. požadavek na

stabilitu je třeba uvést v souladu s rysem přirozené proměnnosti. V. Mathesius pro tento

pojem užívá označení princip pružné (elastické) stability a rovněž princip dynamičnosti.

Požadavek jednotnosti normy vyplývá z neteritoriální platnosti spisovného jazyka ve

srovnání s teritoriálně omezenými útvary (dialekty a prvky regionální). Variantnost normy

spisovného jazyka je projevem vnitřního vývoje normy a vlivem působení vnějších

faktorů. Rys zvrstvenosti se projevuje např. v existenci specifických prostředků psaných

a mluvených, prostředků náležejících k jednotlivým funkčním stylovým vrstvám,

prostředků intelektuálních (nocionálních) a emocionálních (expresivních)12

.

Jelikož v chápání pojmů norma a norma spisovného jazyka panuje jistá nejednotnost,

můžeme obecně konstatovat, že norma chápána obecně zaujímá prostor mezi jazykem

a územ, má blíže k jazyku. Naproti tomu spisovná norma obsahuje pouze prostředky

spisovného jazyka, příslušníky jazykového společenství není osvojována zcela spontánně,

proto nemá takovou oporu v úzu. Je více závazná a fixována kodifikací13

.

1.2. Kodifikace

Z Akademické příručky českého jazyka se můžeme dozvědět, že termín kodifikace se

používá pro dva jevy. Jednak pro písemné zachycení jazykové normy v jazykových

příručkách, jednak pro označení činnosti lingvistů, která k zachycení jazykové normy

směřuje14

. V článku Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny se

o kodifikaci mluví jako o „vědecké činnosti směřující k postižení a zachycení spisovné

normy, je dialektickou jednotou objektivního (tj. celonárodně platných vlastností jazyka

a jejich řečových realizací) a subjektivního (tj. vědecké poznávací činnosti)“. Znamená to,

že se řídí jak zákonitostmi objektivně existujících jazykových norem samých, tak

11

Srov. NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003. S. 27–8. 12

Srov. JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova, 1974. S. 55–

56. 13

NEBESKÁ, Iva. Jazyk, norma, spisovnost. Praha, Univerzita Karlova, 2003.1S. 39. 14

PRAVDOVÁ, Markéta a Ivana SVOBODOVÁ (eds.). Akademická příručka českého jazyka.

Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. S. 495.

13

i stupněm a možnostmi jejich lingvistického poznání15

. Kodifikace formuluje, utvrzuje

a reguluje normu ve slovnících a mluvnicích16

. Klade si za úkol vědecké poznání

a utvrzení objektivně existující normy spisovného jazyka. Na rozdíl od normy, která se

vztahuje ke všem útvarům národního jazyka, kodifikace se zaměřuje pouze na spisovnou

vrstvu. Druhý rozdíl je ten, že norma se vyvíjí neustále, zatímco kodifikace jazyk

zachycuje po etapách. Svou statičnost, konzervativnost řeší zaváděním dublet17

.

Předmětem kodifikace není jen to, co je v normě, ale pouze jevy některé, přičemž

okruh těchto jevů se proměňuje. Obecně platí, že kodifikace se zaměřuje na jevy

v lingvistické teorii nejpodrobněji zpracované, ne jevy nejsnáze objektivně a jednoznačně

zachytitelné a na jevy prestižní (tedy na takové, jejichž nesprávná podoba nejspíše vyvolá

záporné společenské hodnocení). Některá pravidla jsou zahrnuta do systematických

příruček (slovníky, pravidla pravopisu), jiná jsou jen obsahem dílčích studií. V současné

spisovné češtině je co do rozsahu nejdůkladněji popsána rovina lexikální, a to v Příručním

slovníku jazyka českého, Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny.

Pravopisná soustava je zpracována v Pravidlech českého pravopisu ve dvou podobách –

v tzv. akademickém vydání a tzv. školním vydání18

. Podrobněji se o vybraných příručkách

budu vyjadřovat v kapitole 1.2.1. Kodifikační příručky.

Schéma kodifikačního procesu je následující. Proces lze rozdělit na tři etapy. První je

etapa deskriptivní (zjišťovací), při které se zjistí a popíše existující spisovná norma,

objektivně, v celé složitosti, rozrůzněnosti a dynamičnosti. Zjistí se také postoje daného

společenství k spisovnému jazyku. Druhá etapa – regulativní (normativní) – má dvě

podfáze. V první, vyhodnocovací, se ohodnotí jazykové prostředky a způsoby jejich

užívání podle jistých objektivních kritérií a posoudí se skutečné společenské výrazové

potřeby a vývojové tendence. Vypracuje se předběžná perspektiva daného spisovného

jazyka a plán kodifikace. V druhé podfázi se provádí vlastní kodifikace normy. Třetí etapa

15

Srov. KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové

perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost, r. 42 (1981), č. 3. S. 228–238. 16

ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: SPN, 1972. S. 24. 17

Srov. KRAUS, Jiří. Kodifikace. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).

Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 216. 18

Srov. KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové

perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost, r. 42 (1981), č. 3. S. 228–238.

14

je prováděcí (strategicko-taktická), kdy se hledají a využívají nejrůznější cesty, postupy

a prostředky pro uvedení kodifikace do praxe19

.

1.2.1. Kodifikační příručky

Podle míry závaznosti rozlišujeme příručky preskriptivní, tedy ty, které mají ambice

předepisovat jazykové veřejnosti, jak s jazykem zacházet, regulovat jeho užívání. Je jim

připisována větší míra závaznosti. Druhou skupinou jsou jazykové příručky deskriptivní,

tedy ty, jejichž autoři nechtějí předepisovat, ale pouze jen zaznamenávat soudobou

spisovnou normu20

.

Jedinou deskriptivní kodifikační příručkou jsou v dnešní době Pravidla českého

pravopisu (PČP). V současné době vycházejí ve dvojím vydání, a to v akademickém

a školním. Okruh pravopisných témat je v obou vydáních stejný, liší se jen koncepce

a rozsah výkladu (školní vydání je stručnější). Školní vydání PČP obsahuje méně

slovníkových hesel než slovník akademických PČP, v pravopisném slovníku školního

vydání jsou v daleko větší míře uvedeny tvaroslovné údaje. Akademická PČP jsou na

rozdíl od školního vydání doplněna o doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do

češtiny a dále o seznamy zeměpisných jmen, rodných jmen a antických jmen. Tato

příručka neuvádí stylovou charakteristiku slov. Současná PČP se řídí poslední pravopisnou

reformou z roku 199321

.

Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) navázal na Příruční slovník jazyka českého

(PSJČ). První vydání vznikalo v letech 1960–1971, druhé vydání vyšlo v roce 1989. Jeho

hlavním redaktorem byl Bohuslav Havránek, z dalších členů redakce se na něm podíleli

Jaromír Bělič, Miloš Helcl, Alois Jedlička, Václav Křístek a František Trávníček.

Obsahuje téměř 193 tisíc slov zpracovaných ve čtyřech svazcích. Má plnit funkci prakticky

využitelného slovníku a na rozdíl od PSJČ má kodifikační platnost, a to po stránce

spisovné lexikální normy, ortografické, ortoepické i gramatické. SSJČ klade velký důraz

na systémové zpracování slovní zásoby a přináší podrobnou stylovou charakteristiku slov.

Stylistické kvantifikátory vychází z pěti hledisek, a to z příslušnosti ke stylové vrstvě,

19

DANEŠ, František. K dvěma základním otázkám kodifikace. In: Naše řeč, r. 60 (1977), č. 1. S 3. 20

Srov. Kodifikace a závaznost jazykových příruček. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-03-

12]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=892 21

Srov. Informace o příručce Pravidla českého pravopisu. Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2016-

03-15]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=890

http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=892http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=890

15

frekvenci, dobovému výskytu a emocionalitě. Naznačuje také slovesné vazby a uvádí

vidové dvojice22

.

Pro praktickou potřebu uživatelů vyšel Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost

(SSČ). První vydání vzniklo v roce 1978, druhé upravené a doplněné v roce 1994, třetí

s drobnými úpravami 2003, 2005, 2009 a 2015. Slovník zpracoval autorský kolektiv pod

vedením Josefa Filipce, Františka Daneše, Jaroslava Machače a Vladimíra Mejstříka.

Podává kompletní lexikografický popis téměř 50 tisíc slov, což odpovídá pasivní slovní

zásobě středoškolsky vzdělaného člověka. Časovým záběrem obsahuje slovní zásobu od

roku 1945, přihlíží však i k starším obdobím. Zvláštní péči věnuje dubletám a variantám.

Obsahuje údaje pravopisné, výslovnostní a gramatické. Ke slovníku jsou připojeny i tři

přílohy (přehled zkratek a značek, přehled křestních jmen, příjmení a zeměpisných jmen,

slovotvorný přehled)23

.

Akademický slovník cizích slov (1. vydání 1995, dotisk 1997) je speciální normativní

výkladový slovník, který obsahuje zhruba 100 tisíc hesel. Uživatele poučují o přejatých

slovech ve spisovné češtině komplexně, tedy po stránce významové, pravopisné,

výslovnostní i stylistické. Pozornost je věnována i původu slov. V roce 2005 byl

aktualizován a vydán jako Nový akademický slovník cizích slov (posledním dotiskem roku

2014), ve kterém bylo přidáno asi dva tisíce nových slov a významů z různých tematických

oblastí24

.

Jelikož ve své práci používám jako jeden ze sekundárních zdrojů i časopis Naše řeč,

popíšu i jej. Naše řeč a je recenzovaný odborný časopise, který vychází od roku 1916,

věnující se češtině jako mateřskému jazyku. Zabývá se nejen současným českým jazykem,

ale i otázkami české gramatiky a slovní zásoby, problematickými pravopisnými jevy,

stylistikou i jazykovou kulturou25

. Robert Adam se ve svém článku K otázce kodifikační

pravomoci26

zmiňuje o tom, že v jisté lingvistické literatuře (zde konkrétně je řeč o

publikaci J. Chloupek, M. Krčmová, E. Minářová, Stylistické minimum, Brno 1990) se

uvádí, že časopis Naše řeč patří mezi publikace kodifikující spisovnou normu českého

jazyka. Tento fakt mu potvrdila i Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR. To by

22

Srov. O slovnících. LEXIKO – webové hnízdo o novodobé české slovní zásobě a výkladových slovnících [online]. 2016 [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://lexiko.ujc.cas.cz/index.php?page=3 23

Srov. Tamtéž. 24

Srov. Tamtéž. 25

Naše řeč. Naše řeč [online]. [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/index.php 26

Srov. ADAM, Robert. K otázce kodifikační pravomoci. Naše řeč, ročník 88 (2005), č. 4, s. 198–201.

http://lexiko.ujc.cas.cz/index.php?page=3http://nase-rec.ujc.cas.cz/index.php

16

znamenalo, že jakákoli změna oproti poslední pravopisné reformě z roku 1993 navrhnutá

v příspěvku do časopisu Naše řeč je kodifikační a stává se platnou. Milan Jelínek ve

spolupráci s redakční radou časopisu27

se k této Adamově připomínce vyjádřil tak, že Naše

řeč je spíše „kuchyní kodifikace“, kde se navrhované změny diskutují a připravují

k samotnému procesu kodifikace. Je jasné, že kodifikování prostřednictvím časopisů

přináší oproti kodifikování v příručkách řadu nevýhod, např. nesystematičnost, nesnadnou

dohledatelnost a nesporně i menší objektivnost, neboť návrh na změnu vnáší jeden, popř.

malá skupina lingvistů. Václav Cvrček28

poté uvádí, že Naše řeč nemá platnost

preskriptivní (jako např. Pravidla českého pravopisu). Závěr je tedy takový, že Naše řeč

není kodifikační příručkou ve stejném smyslu jako Pravidla českého pravopisu či Slovník

spisovného jazyka českého, ale na jejím poli se kodifikace navrhuje a připravuje.

1.3. Standard

Termínem standard se rozumí „soubor jazykových prostředků považovaných za

správné“, někdy se jím překlenuje vzdálenost mezi spisovnou normou a jazykem běžné

komunikace. Z Encyklopedického slovníku češtiny se můžeme dozvědět, že tohoto termínu

se užívá nejednotně. J. Horecký jej v Teórii spisovného jazyka (1979) chápe jako základní

podobu národního jazyka, oproti tomu například J. Chloupek jej vnímá jako obecný jazyk

s vyšší komunikační funkcí (Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti, 1986)29

. Ostatně

různorodost ve vnímání pojmu standard můžeme vidět i při nahlédnutí do Současné české

stylistiky (2003), kde se jím rozumí „celospolečenský útvar jazykový s vyšší komunikační

funkcí, a to základu spisovného i nespisovného, avšak i tak plnícího celospolečenské

funkce30

“.

1.4. Úzus

Podle Encyklopedického slovníku češtiny se územ rozumí soubor jazykových

prostředků, které jsou ve vžité podobě užívány jazykovým společenstvím bez ohledu na to,

zda jsou správné nebo nesprávné, vhodné nebo nevhodné. Akceptovatelné jsou

i prostředky, které jsou vytvořeny nesystémově, jelikož jsou používány jazykovým

27

JELÍNEK, Milan. Má Naše řeč kodifikační pravomoc? In: Naše řeč, r. 88 (2005), č. 4. S. 202–206. 28

CVRČEK, Václav. Za ještě tvrdší kodifikační diktát? In: Naše řeč, r. 89 (2006), č. 1. S. 26–29. 29

NEBESKÁ, Iva. Správnost jazyková. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).

Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 438. 30

ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních

vztahů). S. 48.

17

společenstvím a to je přijímá. Jazyková norma se od úzu liší obecnou přijatelností a vyšší

závazností31

.

Vilém Mathesius hovoří ve své práci O požadavku stability ve spisovném jazyce o úzu

jako o organickém základu, o který se jako jediný můžeme opřít, chceme-li dojít ke

stabilitě ve spisovné řeči. Zjistíme jo z jazykové praxe dobrých autorů literatury krásné

i naučné32

.

Havránek říká, že úzus rozhoduje o normě lidového jazyka, o pravidelném souboru

jeho jazykových prostředků. Do normy spisovného jazyka pak náleží to, co je v soudobém

úzu spisovném, avšak úzus není jediný, který o normě spisovného jazyka rozhoduje33

.

Vladimír Šmilauer o úzu říká, že je to ustálená jazyková zvyklost, může být

i nesprávný34

.

1.5. Spisovný a nespisovný jazyk

Národní jazyk představuje široký soubor výrazových prostředků. Základem jazykové

situace dnešní češtiny je několik různě stabilizovaných strukturních jazykových útvarů, jež

jsou v dichotomickém vztahu spisovnost – nespisovnost, v soukromé či poloveřejné

mluvené komunikaci se uplatňují i nestrukturní útvary, jednotlivé slangy. Prestižním

jazykovým útvarem je spisovná čeština, která se svou stabilitou opírá o kodifikaci a je

užívána pro vyšší komunikační cíle. Oproti tomu nejnižší prestiž mají teritoriální dialekty.

Mimo tuto stratifikaci stojí běžná mluva, primárně spontánní a mluvená sloužící k běžné

denní komunikaci35

.

1.5.1. Spisovný jazyk

Spisovný jazyk je nejdůležitějším útvarem národního jazyka, který má jako jediný

z útvarů funkci národně reprezentativní. Také se jako jediný útvar řídí kodifikací36

.

31

NEBESKÁ, Iva. Úzus. In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana PLESKALOVÁ (eds.).

Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 516. 32

Srov. MATHESIUS, Vilém. O požadavku stability ve spisovném jazyce. In: HAVRÁNEK, Bohuslav,

WEINGART, Miloš. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. S. 23. 33

HAVRÁNEK, Bohuslav. Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura. In: HAVRÁNEK, Bohuslav,

WEINGART, Miloš. Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, 1932. S. 34. 34

ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1972. S. 24. 35

Srov. KRČMOVÁ, Marie, Jan Chloupek. Jazyk národní In: KARLÍK, Petr, Marek NEKULA a Jana

PLESKALOVÁ (eds.). Encyklopedický slovník češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. S. 192–

193. 36

ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních

vztahů). S. 45.

18

Užívání spisovné variety se předpokládá při sledování vyššího komunikačního cíle, tedy ve

školách, na úřadech, ve vědě, v hromadných sdělovacích prostředcích atd. Písemné

projevy obsahují rysy knižnosti, většina jevů je v těchto projevech po stylové stránce

neutrální. Oproti tomu mluvená forma spisovné češtiny zpravidla neobsahuje archaické ani

knižní prvky, obsahuje prvky neutrální a stylově nepříznakové37

. V soukromé komunikaci

se spisovný jazyk uplatňuje poměrně málo, a to z toho důvodu, že pro potřeby emočně

velmi diferenciované soukromé komunikace s množstvím nejrůznějších komunikačních

funkcí mu scházejí mnohé výrazové prostředky (v minulém století byla spisovná čeština

obnovena jako jazyk psané umělecké a odborné komunikace)38

. Prvky oblastních variet

spisovného jazyka jsou výjimečně kodifikací přijímány, některé bývají tolerovány, avšak

na okraji spisovnosti39

.

V článku Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny40

je na

spisovný jazyk nahlíženo ze dvou hledisek. Na jedné straně je chápán jen jako „forma“

národního jazyka užívaná jen k oficiálnímu, explicitnímu, „čistě spisovnému“ vyjadřování;

na druhé straně se prosazuje velmi široké sblížení spisovného jazyka s běžnou mluvou,

s normami běžné komunikace, jako zespisovnění prostředků běžné mluvy.

Spisovný jazyk musí smiřovat dva protikladné požadavky. Na jedné straně musí

udržovat souvislost s jazykem předchozích generací a musí být ustálen, aby mohl plnit

funkci dorozumívajícího nástroje. Z druhé strany se ale musí přizpůsobovat měnícím se

dorozumívacím potřebám, a nesmí tedy ustrnout. Mění se, opouští zastarávající prostředky

a přejímá prostředky z cizích jazyků, za nespisovného jazyka, vytváří nové; mění se ale

pomalu. Z tohoto důvodu nejsou možné radikální změny v jazyce, neboť by byla porušena

jeho stabilita, která je jednou z jeho základních vlastností41

.

Podle Šmilauerovy Nauky o českém jazyku má spisovný jazyk základ společný všem

oblastem. Část jazykových prostředků se však liší podle oblasti užití42

.

a) Umělecká oblast dává do popředí samo vyjádření a jeho estetickou účinnost. 37

ČECHOVÁ, Marie. Čeština – řeč a jazyk. Praha: SPN, 2011. S. 23. 38

Srov. KRČMOVÁ, Marie. Současná běžná mluva v českých zemích. In: Daneš, František a kol. Český

jazyk na přelomu tisíciletí. Praha, Academia, 1997. S. 162. 39

ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních

vztahů). S. 47. 40

KRAUS, Jiří, Jaroslav KUCHAŘ, Alexandr STICH a František ŠTÍCHA. Současný stav a vývojové

perspektivy kodifikace spisovné češtiny. In: Slovo a slovesnost, r. 42 (1981), č. 3. S. 235. 41

Srov. ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1972.

S. 22. 42

Tamtéž. S. 22.

19

b) Publicistická oblast, tedy oblast, jíž se v práci zabývám, klade požadavek na

přehlednost, srozumitelnost a působivost.

c) Odborná oblast s požadavky přesnosti a citové neutrality.

d) Oblast hovorovou.

Nabízí se otázka, jak rozlišit, zda je daný jazykový prostředek spisovný, či nikoli.

Současná česká stylistika říká, že jazykový prostředek je spisovný tehdy, je-li rozšířen

v komunikátech s vyšším cílem, kde komunikující usiluje o spisovnost, není-li jeho výskyt

regionálně omezen a má-li strukturní předpoklady integrovat se ve spisovném jazyku.

U nových pojmenování je ještě požadavek, aby prostředku bylo pro komunikaci vskutku

třeba43

.

1.5.1.1. Hovorový jazyk/hovorová čeština

Šmilauer definuje hovorový jazyk jako „jazyk užívaný v osobním styku mezi lidmi

znalými spisovného jazyka“44

. Lze ho také charakterizovat jako mluvenou formu spisovné

češtiny45

. V Současné české stylistice najdeme hovorový jazyk charakterizován jako nikoli

samostatný útvar národního jazyka, jehož místo by bylo mezi spisovnou a obecnou

češtinou, nýbrž jako soubor prostředků náležejících široce chápanému komplexu spisovné

češtiny. Tento soubor směšuje spisovné a nespisovné prvky i teritoriálně podmíněné46

.

Důsledkem archaizujícího rázu spisovné češtiny je velký rozestup mezi spisovným

jazykem a jazykem nespisovným. Na pozadí obecné češtiny mohla zdárně vznikat

hovorová forma jazyka spisovného47

. Havránek charakterizuje hovorovou vrstvu

spisovného jazyka jistou volností v oblasti slovníkové, frazeologické a syntaktickou. Tato

charakteristika je jí společná s obecnou češtinou. Po stránce hláskové a tvarové se kryje se

spisovnou češtinou48

.

43

ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních

vztahů). S. 48. 44

ŠMILAUER, Vladimír. Nauka o českém jazyku. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1972. S. 23. 45

KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč, r. 33 (1949), č. 1-2. S. 14–22. 46

KRČMOVÁ, Marie. Současná běžná mluva v českých zemích. In: Daneš, František a kol. Český jazyk na

přelomu tisíciletí. Praha, Academia, 1997. S. 48. 47

KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč, r. 33 (1949), č. 1-2. S. 14–22. 48

Tamtéž.

20

Jedná se o prvky běžné komunikace, které se mohou vyskytovat v kontextu zcela

spisovném, třebaže ne většinou v řeči psané49

. Ostatně, že jde o funkční vrstvu jazyka,

která je vlastní projevům s funkcí běžně dorozumívací, říká i Alois Jedlička ve své práci

Spisovný jazyk v současné komunikaci50

. Doposud nevznikla jediná mluvnice hovorové

češtiny, není tedy ani kodifikována51

.

1.5.2. Nespisovný jazyk

Mezi útvary nespisovné vrstvy jazyka patří dialekt (tradiční teritoriální dialekt),

interdialekt, obecná čeština, profesní mluva, slang a argot.

Tradiční teritoriální dialekt představuje útvar národního jazyka vymezený teritoriálně,

přísně normovaný, stylově plochý, užívaný živelně a neprestižně pro běžné mluvené

dorozumívání, řidčeji a okrajově v ústní slovesnosti. Plní funkci vyjádření společenské

solidarity, intimity komunikačního prostředí i privátnosti komunikačního cíle. Intimita

a bezprostřednost bývají ztotožňovány s „žádoucí“ neoficiálností, s osobním zaujetím.

Tímto způsobem pronikají teritoriální prvky do projevů vyššího stylu. Nářečí nezanikají,

leč se takové předpovědi vyskytovaly. Mizí však slova spojená s určitými činnostmi

(zastaralé pojmy), vzniká tak jistá nerovnoměrnost v uchování dialektů.

Interdialekt je nestabilizovaný útvar národního jazyka představující nejvyšší vývojové

stádium tradičních teritoriálních dialektů – zbavovaných postupně výlučných, nápadných

znaků a naopak obsahující už inovace podle současných vývojových zákonitostí národního

jazyka.

Obecná čeština má v našem prostředí úlohu „třetího standardu“, a to ve všech českých

krajích s přesahem na západní Moravu. Je tedy ryze interdialektového typu, jednak typu

standardu s vyšší komunikační funkcí. V moderním dramatickém umění a literárních

dialozích se obecná čeština stala výhradní reprezentantkou živé mluvené řeči

každodenního života, objevuje se i v krásné literatuře v pásmu postav, ale i v pásmu

autorském. Přítomnost obecné češtiny v krásné literatuře naznačuje fakt, že se stává

celonárodním nespisovným útvarem (tím se odtrhuje od své původní interdialektické

postavy). Další charakteristika obecné češtiny viz kap. 4.4.2 Obecně české výrazy.

49

KOPEČNÝ, František. Spisovný jazyk a jeho forma hovorová. In: Naše řeč, r. 33 (1949), č. 1-2. S. 14–22. 50

JEDLIČKA, Alois. Spisovný jazyk v současné komunikaci. Praha: Univerzita Karlova, 1974. S. 101. 51

ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut sociálních

vztahů). S. 48.

21

Slang, profesní výrazy a argot patří mezi tzv. polotvary národního jazyka z toho

důvodu, že nemají specifickou gramatickou stavbu52

.

2. JAZYK PUBLICISTICKÉHO STYLU

Vzhledem k tomu, že se moje práce zabývá jazykovou kulturou deníku Metro,

zaměřím se v této kapitole ne na celou oblast publicistického stylu, ale pouze na jazyk.

Rozeberu stylovou vrstvu výrazových prostředků, především na opozičnost knižnost versus

hovorovost a spisovnost versus nespisovnost. Z jazykových prostředků jsem se pro

relevantnost vzhledem k mé práci rozhodla zaměřit jen na použití cizích slov a přejímání

a vynechala jsem např. informace o užití metafor či parentezí, neboť ty nejsou předmětem

mé práce.

Informace jsem čerpala hlavně z publikace Stylistika pro žurnalisty (Minářová, Eva,

Grada Publishing, 2011), neboť zde byly zmíněné kapitoly nejvíce rozebrány. Dále jsem

pracovala s příspěvkem Jiřího Krause Novinářská čeština uvedeným v publikaci Čeština,

jak ji znáte i neznáte (Čmejrková, Světla, Praha: Academia, 1996).

Vedle termínu publicistika se objevuje i pojem novinářství, žurnalistika nebo

zpravodajství. Tyto pojmy se buď plně či částečně překrývají, nebo se úplně liší. V českém

prostředí se užívá především pojmů žurnalistika a publicistika. Pojmem žurnalistika

můžeme obsáhnout veškerou činnost v hromadných sdělovacích prostředcích

(masmédiích), tedy celou sféru novinářské činnosti. Tímto pojmem můžeme označit i obor

zabývající se touto činností. Na druhé straně pojem publicistika je často chápaný jako

žurnalistická (redaktorská, dopisovatelská i spisovatelská) činnost v masmédiích, která

slouží k informaci o aktuálních otázkách, ale zároveň zprávy analyzuje a komentuje je.

Z toho vyplývá, že pojem žurnalistika je nadřazeným pojmenováním pro publicistiku

a zpravodajství53

.

Hlavní funkcí žurnalistických (publicistických) komunikátů je funkce informativní

(sdělná), vedle ní funkce ovlivňovací, přesvědčovací a získávací – komplexně funkce

52

Srov. ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Vyd. 1. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut

sociálních vztahů). S. 49–53. 53

Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.

S. 160.

22

persvazivní. Stylová sféra těchto textů představuje komunikaci stylově výrazně

dynamickou, neustále se vyvíjející54

.

2.1. Stylová vrstva výrazových prostředků

Pro publicistické texty je příznačné, že daleko více než u jiných typů textů dochází

k těsnému sepětí celé stylové sféry s dobou. Většina výrazových prostředků se jeví

vzhledem k době jako relativně pevná, stabilní, ale s vývojem společenského dění dobově

proměnná. V současné době je užívaná stylová vrstva prostředků publicistického stylu

nehomogenní. Základem jsou spisovné výrazové prostředky, ale specifičnost stylu

dokreslují nespisovné výrazy, hovorové, knižní či dobově se vyskytující – současně se

používají jak prostředky hovorové, tak knižní či citově zabarvené55

. Právě v této sféře

dorozumívání se šíří největší počet nových slov a obratů, většinou pod vlivem jazyků

cizích56

.

Jsou zde dvě tendence, první ke stabilizaci jazykového materiálu a na druhé straně

tendence k jeho obměně. O prvním procesu svědčí automatizace jazykového vyjadřování,

o druhém proces aktualizace57

.

Lze tedy říci, že jedním z charakteristických rysů publicistického stylu je koexistence

jazykových prostředků stylově protikladných v širokém rozpětí od hovorovosti, a to

s přesahy do nespisovnosti, až k užití knižnosti. V užití těchto dichotomií příznaků je

patrný záměr, jejich koexistence je cílená58

. Současné slovníky a mluvnice považují

žurnalistiku za jeden z hlavních zdrojů informací o vývojových tendencích současné

češtiny59

.

2.1.1. Hovorovost versus knižnost

Nejvýraznější vyjadřovací dichotomií je stylová rozdílnost spočívající v opozičnosti

hovorovost versus knižnost. Různé teorie říkají, že hovorové výrazové prostředky jsou

54

Srov. Tamtéž. S. 159. 55

Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.

S. 159. 56

KRAUS, Jiří. Novinářská čeština. In: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1.

Praha: Academia, 1996. S. 171. 57

Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.

S. 186. 58

MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.

S. 192. 59

KRAUS, Jiří. Novinářská čeština. In: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1. Praha:

Academia, 1996. S. 172.

23

častější, typičtější pro mluvené vyjadřování, neboť je tato komunikace bezprostřední

a spontánní. Hovorovost se vyskytuje spíše v lexiku, ve velké míře k ní přispívají

především hovorové frazémy a slova expresivní, někdy až výrazně kolokviální až

nespisovná. V psaném textu jsou uváděny s uvozovkami i bez nich. Např. jít hlavou proti

zdi, mít úplně „natřískaný diář a další.

Oproti tomu knižnost bývá spojována s psanými projevy vyššího stylu. Knižnost může

souviset s ustáleností formulace, např. když je knižní výraz součástí frazému (problém tkví

v tom, bylo s podivem). Je o to výraznější, že knižní výrazy mají malé frekvenční užití

v komunikaci. V publicistických textech plyne užití knižních výrazových prostředků

z propracované, někdy až zintelektualizované syntaktické stavby, která je častá např.

častými přívlastkovými polovětnými konstrukcemi. Ke knižnosti přispívají i spojovací

prostředky (Většinu Evropanů poznamenávají tytéž duchovní proudy, byť nestejnou

měrou.)60

.

2.1.2. Spisovnost versus nespisovnost

Žurnalistika a publicistické texty jsou zdrojem oficiálních informací, očekáváme od

nich proto nanejvýš prestižní a kultivované vyjadřování, proto by těžištěm jazyka

publicistiky je neutrální spisovný jazyk. Všechny výrazové prostředky – knižní, hovorové

a zejména ty za hranicí spisovnosti se stávají příznakovými. Setkáváme se i s jevy, které se

už začínají pociťovat jako noremní, doposud ale nebyly kodifikovány. Takovéto jevy

odrážejí vývojové tendence českého jazyka. Nejčastější odklon od spisovnosti bývá na

rovině lexikální, méně na rovině morfologické.

Užití nespisovnosti může být motivované a nemotivované. Motivované užití je takové,

které je vědomé a záměrné. V publicistických textech se tento případ vyskytuje stále

častěji, autoři si užití nespisovného výrazu uvědomují a kladou ho do uvozovek (ale ne

vždy důsledně). Pokud je nespisovnost užita vhodně, přispívá k větší persvazi textu.

Motivované užití může být úsilí o navození autentičnosti prostředí a situace, za níž

komunikace probíhá, nebo může odrážet profesní a zájmové prostředí (profesionalismy

a slang). V takovém případě zvýrazňuje rysy dané skutečnosti (např. děcák, učňák,

obchoďák). Nespisovné výrazy mohou také zajišťovat výraznější expresivitu vyjádření

(např. štamgast, kočírovat). Někdy je nespisovnost projevem ekonomičnosti – o tom svědčí

60

Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.

S. 189–192.

24

přemíra univerbizovaných výrazů (např. jazykovka, neziskovka). Užití univerbizace je časté

v situacích, kdy příslušné termíny existují, ale v úzu je slang. Tyto výrazy jsou většinou

kratší, a proto přispívají k ekonomičnosti vyjádření. V některých případech užití

nespisovnosti představuje pouze záměrnou aktualizaci vyjádření, kromě výše zmíněných

univerbizací se jedná například o formální tvoření komparativu a superlativu u adjektiv,

která v jazyce nestupňujeme (např. fotbalovější, světovější). Slang se často vyskytuje tam,

kde autor nemá jinou možnost vyjádření, například při neustálenosti nebo rozkolísanosti

terminologie, zvláště při přenášení informací z populárně odborné sféry.

Nemotivované užití nespisovnosti není spojováno s autorovým cílem nebo záměrem,

jedná se o užití bezděčné a neúmyslné a plyne z neznalosti nebo opomenutí normy

spisovného vyjadřování. Velmi často se setkáváme s výskytem nespisovných

morfologických dublet, které jsou v běžné komunikaci naprosto běžné – např. dativ plurálu

věcím (spis. věcem) nebo 3. osoby plurálu oni ví (spis. vědí). Vyskytují se také chyby

a prohřešky v syntaxi, zejména nevhodné anakoluty, zeugma, kontaminace.

Shrneme-li to, některé užití nespisovných výrazových prostředků se jeví jako funkční

a dotvářejí stylovou podobu, jiné nejsou vždy žádoucí a pro adresáty únosné61

. Hranice

spisovnosti jsou ovšem dost pružné a záleží tu i na hodnocení ze strany čtenářů nebo

posluchačů. Třeba podoby obyvatelských jmen Pražan, Plzeňan, Ostravan mnoha lidem,

zejména příslušníkům mladších generací, znějí spíš archaicky, naproti tomu podoby

Pražák, Plzeňák, Ostravák hodnotí jiní lidé, zejména ti starší, jako příliš hovorové nebo

dokonce nespisovné62

. V tisku se ale setkáváme s běžným, spontánním užitím

nespisovných výrazů, které už začínají být v mluvené hovorové komunikaci zcela běžné

a konkurují spisovným variantám. Odrážejí tak vývoj ve spisovné normě nebo její

rozkolísanost. Mnoho dokladů najdeme ve slovotvorbě v souvislosti s univerbizací, užití

jednoslovných pojmenování na místě už existujícího sousloví narůstá, svědčí o tom

například výrazy jako občanka (občanský průkaz) nebo náklaďák (nákladní

vlak/automobil)63

.

61

MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.

S. 197. 62

KRAUS, Jiří. Novinářská čeština. In: ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1. Praha:

Academia, 1996. S. 173. 63

Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.

S. 193–197.

25

2.1.3. Přejímání cizích slov

Slova cizího původu i přejímky v různé míře počeštěné jsou odrazem doby,

ekonomických i politických tendencí a měnících se společenských poměrů v souvislosti

s rozvojem mezinárodních kontaktů. Přemíra přejatých slov se netýká jen odborného

vyjadřování, ale jejich užívání je výrazně charakteristické také pro současnou žurnalistiku,

pronikají do ní ze všech oborů. Některá slova jsou pro žurnalisty velmi nová, např.

marketing, boom, holding nebo sitcom. Slovní zásoba i cizí slova užívaná v češtině jsou

poplatná době a dobu odrážejí.

Přejímky s velkou frekvencí užití podléhají v různé míře počešťování své původní

podoby, v některých případech se současně užívají dvě podoby (původní i počeštěná).

Takovým příkladem může být slovo byznys psané také jako business, lídr i leader.

Výskyt přejatých slov je pro žurnalistické texty typický, i když pro některé výrazy

čeština už vlastní výraz má. V souvislosti s tím můžeme sledovat výrazné rozšíření

kompozit, především hybridních – např. europoslanec, europrostor64

.

3. CHARAKTERISTIKA DENÍKU METRO

V této kapitole se chci zmínit o deníku Metro obecně. Nejprve o tom, jak vznikl

a v jakých mutacích vychází, poté o struktuře deníku, tedy o tom, jaké typy článků zde

najdeme, a v závěru kapitoly chci popsat, jak probíhají korektury textů v Metru.

Zdrojem informací pro tuto kapitolu jsou především webové stránky deníku, jak ty

české, tak zahraniční, a také informace získané na základě telefonického rozhovoru

s regionální ředitelkou pro brněnskou pobočku, Pavlínou Fraňkovou, a e-mailové

korespondence s šéfredaktorem Janem Davidem.

3.1. O deníku

Deník Metro je mezinárodním deníkem. Založen byl v zimě roku 1994 ve švédském

Stockholmu Janem Stenbeckem poté, co s nápadem vydávat noviny zdarma přišli tři

žurnalisté – Pelle Anderson, Robert Braunerhielm a Monica Lindstedt. Historicky první

číslo bylo publikováno v únoru 1995. Během pár let se Metro rozšířilo do Prahy, poté do

64

Srov. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace.

S. 237–239.

26

Budapešti, Nizozemí, Helsinek, Chille a mnoha dalších zemí65

. V dnešní době tento deník

vychází na třech kontinentech (Evropa, Asie, Amerika), ve 25 zemích světa, 220 městech.

Denní počet čtenářů dosahuje téměř 25 milionů po celém světě. Vychází v 99 různých

edicích a 17 jazycích. Více než polovina čtenářů Metra je ve věku 18 až 40 let66

. Deník cílí

na mladé lidi z města. Deník Metro představuje největší mezinárodní a nejrychleji rostoucí

noviny světa. Od roku 2006 je zapsán v Guinessově knize rekordů jako největší

mezinárodní deník67

.

V České republice vychází Metro od roku 1997 v denním nákladu zhruba 280 tisíc

výtisků. Kromě Prahy vychází v Olomouci, Ostravě, Českých Budějovicích a dalších

městech. Řadí se tak na první místo v počtu distribuovaných výtisků. V Praze je dokonce

nejčtenějším deníkem68

. Vydavatelem české mutace je skupina MAFRA, a. s., která je

součástí koncernu Agrofert vedeného Andrejem Babišem. Čtenářům je dostupná tištěná

verze, která je rozdávána každé ráno na nejfrekventovanějších místech města (v Brně

především na zastávkách městské hromadné dopravy, a to na České a Hlavním nádraží)

nebo je k odběru v malých kovových stojanech rozmístěných po městě, kromě ní mohou

čtenáři využívat i online archiv (http://e.metro.cz/archiv.aspx). Hlavní redakce se nachází

v Praze, kde se také píší všechny texty. I přesto, že v Brně má Metro svoji pobočku,

redakce zde není, tudíž i brněnské vydání se celé píše v hlavní pražské redakci69

.

3.2. Struktura deníku

Všechna světová vydání těchto novin mají téměř stejnou podobu – použití barev

(charakteristickou barvou spojenou s deníkem je zelená), rozvržení strany, formát, způsob

uspořádání zpráv, strukturu titulků. Hlavní oblastí zpráv jsou události z domova, ze světa

a ze sportu.

Deník vychází ve formátu A4 v rozsahu zhruba 10 až 15 stran (výjimečně i více, a to

v případě speciálních vydání nebo v důsledku komerční přílohy či inzerce). Titulní straně

dominuje velký titulek se zprávou dne nebo hlavní zprávou vydání a také velká fotografie

s komentářem či krátkou zprávou. Po straně jsou ještě umístěny krátké odkazy na další

65

Our Story: How Metro created media history. Metro [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z:

http://www.metro.lu/lang/en/about/our-story/ 66

The Metro Moment.. Metro [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z:

http://www.metro.lu/assets/TheMetroMoment_LATAM.pdf. 67

O nás. Metro.cz [online]. [cit. 2016-03-01]. Dostupné z: http://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-

o-nas.htm 68

Tamtéž. 69

Informace získaná na základě telefonického rozhovoru s regionální ředitelkou Pavlínou Fraňkovou.

http://e.metro.cz/archiv.aspxhttp://www.metro.lu/lang/en/about/our-story/http://www.metro.lu/assets/TheMetroMoment_LATAM.pdfhttp://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htmhttp://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htm

27

zprávy ve vydání. Všechny zprávy z titulní strany odkazují na stranu, kde je daná

informace dále rozepsána. Titulní strana má čtenáře nalákat k dalšímu čtení, obsahuje

většinou odkazy na nejzajímavější zprávy ve vydání. Je zároveň i takovým „obsahem“.

Kromě zprávy je zde umístěna i inzerce, není to však pravidlem.

V každém čísle deníku Metro nalezneme zprávy z domova (ty jsou zastoupeny ve větší

míře) a ze světa. Nebývá opomenuta ani kultura. Součástí čísla je také dvojstrana Servis,

na níž je křížovka, televizní program, kvíz, dopisy čtenářů, ve kterých reagují na články

z předchozích vydání, horoskop a sloupek. Jeho autorem bývají známé osobnosti a reagují

v něm na různá, více či méně aktuální témata. Svou strukturou se jedná o kratší fejeton,

většinou stojí na vtipném tématu. Součástí dvojstrany Servis je i malé lingvistické okénko

Slovo dne, v němž se vysvětluje slovo cizího původu, často něco, co se vyskytlo ve

sloupku. Zdrojem vysvětlení je Akademický slovník cizích slov. Poslední strana až dvě jsou

věnovány zprávám ze sportu.

Kromě zpráv jako takových obsahuje každé vydání i speciální strany věnované různým

tématům. Ne vždy se ale jedná o komerční přílohu. V pondělí bývají zařazeny články o

cestování, školách a financích, v úterý deník pravidelně zařazuje stránku věnovanou

angličtině (English Page) a články věnující se zdraví. Středeční vydání je obvykle co do

počtu stran nejdelší, neboť je zařazena několikastránková komerční příloha – domov,

zdraví, pojištění, finance, motor a další. Kromě této komerční přílohy bývá ve středu i

strana věnující se práci (Job). Součástí čtvrtečního čísla je vždy strana Auto, kde bývají

recenzovány nové modely aut a články s radami pro motoristy. Pátek obsahuje stranu

Víkend.

Titulky mají jednotnou grafickou podobu. Hlavní titulek je vytištěn tučně, černou

barvou. Mívá podobu věty jednoduché i souvětí, není však ukončen tečkou. Podtitulky

zpřesňují obsah zprávy a konkretizují téma. Klíčová slova, respektive věty (věty

jednoduché a strohé, občas i jen jedno slovo) jsou označeny tučně, zelenou barvou a k nim

doplňující informace/věta je klasicky černě. Příklad titulku viz příloha č. 5.

V Brně jednou měsíčně vychází speciální vydání Brno XXL. Toto vydání vzniklo

v roce 2009 a kromě Brna vychází ještě v Plzni. Z internetových stránek deníku70

se

můžeme dozvědět, že je distribuováno nad rámec běžného nákladu do 100 tisíc poštovních

70

O nás. Metro.cz [online]. [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htm

http://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htmhttp://www.metro.cz/Servis.aspx?y=metro/metro-o-nas.htm

28

schránek místním domácnostem. Z vlastní zkušenosti mohu však říct, že ač v Brně bydlím

třetím rokem, nikdy jsem toto speciální XXL vydání ve schránce neobjevila.

Ne všechny zprávy jsou původní tvorbou redakce Metra. Velké množství zpráv je

přejatých z České tiskové kanceláře, z portálu iDnes.cz, ze skupiny MAFRA atd. Původní

zprávy jsou označeny Metro či jménem redaktora.

Zprávy a komerční přílohy netvoří celý obsah Metra. Důležitou součástí obsahu je

také inzerce, která občas tvoří i více než polovinu rozsahu vydání. Jedná se nejen o krátká

reklamní sdělení, ale i o několikastránkové reklamy (např. obchody Datart a Alza mívají

i pětistránkové reklamní plochy prezentující slevové akce). Velké množství inzerce

a reklamy je celkem pochopitelné. Noviny jsou distribuovány zdarma, každý si je může na

ulici či v odběrných stojanech vzít, aniž by musel cokoliv zaplatit. Inzerenti za vystavení

své prezentace platí a tyto peníze tvoří nejspíš podstatnou část příjmů deníku. Každé pro,

má své proti. Za cenu toho, že získáme noviny zdarma, musíme jakožto čtenáři

„překousnout“ větší míru inzerce, například oproti běžně vydávaným novinám a deníkům,

jež v takové míře reklamu neobsahují (i když to už v dnešní době také tolik neplatí).

3.3. Jak probíhá korektura textů v deníku

Periodikum Metro vychází denně, kromě víkendů a státních svátků. Korekturu textů po

jejich jazykové i stylistické stránce má na starost každý den pouze jeden korektor. Oprava

začíná zhruba po poledni a trvá do večerních až nočních hodin. Probíhá dvojí čtení textů –

první v počítači v rámci redakčního systému a druhé čtení finální verze již vytisknuté na

papíře.

Korekturám podléhají všechny texty, které jsou publikovány. Korektor zasahuje jak do

zpráv přejatých, např. z ČTK, ale i do zpráv napsaných přímo v redakci. Přejaté zprávy

jsou nejčastěji zkracovány.

Výjimkou je ovšem inzerce, do ní korektor zasahovat nemůže a musí ji do novin

publikovat tak, jak ji dostali od inzerenta. Avšak komerční přílohy, např. ve středečním

vydání bývá často několikastránková příloha o pojištění, zdraví atd., korekturám podléhají

a je do nich zasahováno.

Zvláštní skupinu textů tvoří Sloupek. Zde se jedná o autorské texty, do kterých

korektor zasahuje minimálně. Opraveny jsou pouze očividné hrubky a překlepy, ale

29

například nespisovná slova odstraňována či nahrazována spisovnými nejsou. Dopisy od

čtenářů jsou nejčastěji zkracovány a procházejí korekturou71

.

71

Informace o tom, jak probíhají korektury, jsem získala od šéfredaktora Jana Davida na základě naší e-mailové konverzace.

30

III. PRAKTICKÁ ČÁST

1. METODOLOGICKÝ POSTUP VÝZKUMU

V bakalářské práci jsem použila metodu obsahové analýzy textu. Nejprve byl stanoven

zkoumaný vzorek. Zaměřila jsem se na brněnskou mutaci deníku Metro. Časové období

zkoumaného materiálu bylo stanoveno na dobu od 1. července 2014 do 31. prosince 2014.

Zkoumaný vzorek tedy zahrnoval 120 vydání – noviny vychází denně od pondělí do pátku,

výjimku tvoří dny státního svátku a rovněž poslední týden v červenci, kdy má Metro

plánovanou výluku ve vydávání. Nepracovala jsem s klasickým papírovým vydáním, ale

s online archivem deníku dostupného z http://e.metro.cz/archiv.aspx.

Do jazykové analýzy byly zahrnuty téměř všechny texty vyskytující se v deníku.

Vynechány byly pouze rozhovory, a to z toho důvodu, že je zde většinou zaznamenávána

co nejautentičtější mluva dané osoby/skupiny osob, s níž/nimiž je rozhovor veden. Dále

byly vyloučeny sportovní zprávy. Do analýzy byly kromě vlastních zpráv a článků

zařazeny i komerční přílohy, reklamy a inzerce, výjimku tvořila řádková inzerce, která

byla vypuštěna.

Jazyková analýza spočívala v pečlivém studiu zkoumaných vzorků. Nezabývala jsem

se pouze pravopisnou stránkou, ale i slovní zásobou (lexikem, všímala jsem si

nespisovných výrazů, neologismů, neotřelých slovních spojení) a syntaxí. Nalezené jevy a

prvky byly třízeny do tabulek podle kategorií, do níž daný jev patřil (např. „chyba v psaní

čárky před spojkou a). Každý nalezený jev/prvek byl doplněn o datum vydání a o číslo

strany, kde byl nalezen. Kromě zapsání příslušeného jevu byla připojena i poznámka se

komentářem k danému jevu (např. stylová charakteristika, důvod, proč je jev pravopisně

špatně atd.).

Pokud byla nalezena chyba v inzerci a daná inzerce se i s chybou vyskytla ve více

vydáních deníku, byla zaznamenána do analýzy pouze jednou.

2. HYPOTÉZA

Předpokládám, že při jazykové analýze se ukáže, že nejčastějšími pravopisnými

prohřešky budou chyby v psaní velkých písmen, z lexikálních prostředků se v deníku bude

vyskytovat větší množství nespisovných a hovorových výrazů a ze syntaktického hlediska

bude nejvíce chyb v interpunkci, konkrétně v psaní čárky před spojkami nebo a a, mnoho

chyb bude také v zápisu data (vynechávání mezer), procent (nerozlišování 10%, tj.

http://e.metro.cz/archiv.aspx

31

adjektivum desetiprocentní, vs. 10 %, tj. substantivum deset procent) a v nespisovné

deklinaci a zápisu číslovek (např. do 18-ti let věku).

3. POUŽITÉ PŘÍRUČKY

Při zpracování analýzy nalezených jevů jsem pracovala s hlavními kodifikačními

příručkami. Stylová charakteristika byla ověřována v Akademickém slovníku češtiny,

Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny. U těchto tří zmíněných

příruček jsem pracovala z důvodu jednoduššího vyhledávání a přehlednosti s těmi, které

jsou součástí Internetové jazykové příručky, neboť každého hledaného výrazu jsou zde

k dispozici odkazy na hesla z příslušných slovníků. Nespisovnost byla také kromě výše

uvedených ověřována ve Slovníku nespisovné češtiny (3. rozš. vyd., Praha:Maxdorf, 2009)

a v publikaci Co ve slovnících nenajdete (1. vyd., Praha: Portál, 1994). Obě tyto příručky

nejsou kodifikační. Neologismy byly ověřovány v slovníku Nová slova v češtině: slovník

neologismů (1. vyd., Praha: Academia, 1998) a Nová slova v češtině: slovník neologismů 2

(1. vyd., Praha: Academia, 2004).

Pravopisná pravidla byla ověřována v Internetové jazykové příručce a v Akademické

příručce českého jazyka (1. vyd., Praha: Academia, 2014), která je vlastně „papírovou“

verzí té internetové.

4. ANALÝZA NALEZENÝCH JEVŮ

Nalezené jevy jsou třízeny do šesti hlavních kategorií – pravopis lexikální, mluvnický

a skladební. Čtvrtou kategorii tvoří lexikum, kam jsou zaznamenávány výrazy z obecné

češtiny, slang, argot, univerbizované prostředky, výrazy z hovorové vrstvy češtiny

a neologismy. Dále byla zařazena kategorie chyby v tisku a zajímavosti/nezařaditelné jevy.

Každý jednotlivý jev je opatřen identifikačním kódem nesoucím informaci o dnu

vydání čísla, ze kterého pochází, a číslem strany. Pokud jev pochází z reklamního

textu/inzerce, je za číslem strany znak *. V případě, že byl jev nalezen ve Sloupku, je za

číslem strany značka S. Př. M01/01S5* = Metro, 1. 1., strana 5, inzerce. Rok vydání nebylo

potřeba zaznamenávat, neboť jsem pracovala pouze s rokem 2014.

32

4.1. Pravopis lexikální

4.1.1. Psaní u/ů a kvantita

M26/09S3 – jeden z posledních teplých víkendu – chyba v kvantitě, správně:

víkendů

4.1.2. Psaní předpony s-, z-, vz-

M11/09S12 – může pojišťovna skrouhnout – správně: zkrouhnout, výraz je

zároveň nespisovný, SNČ

M04/11S5 – zhodil nějaké to kilo – správně: shodil

4.1.3. Velká písmena

M04/07S2* – Muzeum Kostek – ve víceslovných názvech píšeme pouze první

písmeno velké, správně tedy: Muzeum kostek.

M09/07S2 – CK monmare travel – jedná se zde o název cestovní kanceláře,

proto je nutné psát první písmeno názvu velké (CK Monmare travel).

M02/09S8* – rostliny, kterou nazývali Gurmar – názvy rostlin píšeme s malým

počátečním písmenem

M03/09S12* – Zámečník, Klempíř, Třídič plechů – není zde žádný důvod pro

psaní velké počátečního písmene, neboť se jedná o název povolání a ty píšeme

s malým písmenem

M16/09S6* – Jižní Morava – geografické označení (severní, jižní atd.) píšeme

s malým písmenem, tedy jižní Morava

M24/11S2 – ubrala škodovce přes dva tisíce vozů, volkswagenu tři a Fordu

dokonce přes čtyři tisíce aut – správně: Škodovce, Volkswagenu – názvy

automobilek. Ve větě panuje nejednotnost (Ford s velkým počátečním

písmenem, ale zbytek s malým).

M24/11S8 – Nutella nebo Kindervajíčko; Kindertyčinky – správně:

kindervajíčko, kinedertyčinky. Nejedná se o přesný název (Kinder Surprise), ale

o lidové označení. Domnívám se tedy, že není na místě psát velké počáteční

písmeno.

33

M11/12S1 – na Jižní pól traktorem – správně: jižní pól. Nejedná se o vlastní

jméno (oficiální označení), ale o geografické označení, v takovém případě

píšeme malé písmeno.

4.1.4. Psaní spřežek

M30/10S2* – zajišťujeme kurzy tak zvaně „na míru“ – takzvaně je spřežka,

musíme ji psát dohromady jako jedno slovo

M07/10S11S – jídlo, které jsme nikdy před tím nejedli – předtím je spřežka,

musíme psát dohromady

4.1.5. Psaní zkratek iniciálových

M30/10S2* – jazykové zkoušky telc – správně: TELC (The European Language

Certificate). Je nepochopitelné, proč je zkratka uvedena s malými písmeny,

když je dále v článku její význam vysvětlen.

4.1.6. Hranice slov v písmu

4.1.6.1. Mezera

M07/07S3* – 10.7. a 26.8. – v zápisu data musí být po tečce mezera bez

ohledu na počet číslic v kalendářním dni či měsíci (10. 7. a 26. 8.)

M14/07S2* – v kinech od 17.7. – po tečce musí být mezera (17. 7.)

M14/07S3 – O desátníka J .M. pečují Američané – mezera za J je nesprávná,

musí být za tečkou (o desátníka J. M. pečují). Dále v článku je již iniciála

správně.

M16/07S3* – nepřetržitě 24hod – za číslovkou musí být mezera, hodina má

zkratku hod., tudíž zde musí být tečka (24 hod.)

M23/07S6* – sleva 10% - mezi značkou a číselnou hodnotou musí být mezera,

jelikož se nejedná o adjektivum desetiprocentní, ale o slevu deset procent

M18/08S12 – Vysočina 2014,proběhne (…). – po čárce musí následovat

mezera

M20/08S5* – mluvíte až 75% na hodině – mezi značkou a číslovkou musí být

mezera (75 procent, ne 75procentní)

34

M20/08S10 – 62% respondentů; pouze 45% z nich; 64% lidí; 44% lidí – mezi

značkou a číslovkou musí být mezera, nemluvíme o adjektivu.

M29/08S3* – sleva 80% na celý sortiment; pouze do 8.září – mezi značkou

a číslovkou chybí mezera, nejedná se o adjektivum. Taktéž v datu chybí po

tečce mezera.

M15/10S3* – 20% na všechno – mezi značkou a číslovkou musí být mezera,

nejedná se o adjektivum

M04/11S5 – 8.11. a další případy na straně – chybí mezery po tečce

M04/11S5 – pavilonB – chybí mezera

M19/11S7 – v pondělí 10.11.2014 – po tečkách chybí mezery

M01/12S3 – radost,ale řidiči – chybí mezera

4.1.6.2. Dělení slov

M02/07S3 – (…) bude muset počkat ještě několik let. Než bude dvojkolejka (…)

– věta je nesmyslně rozdělená, lepší by bylo (…) bude muset počkat ještě

několik let, než bude dvojkolejka (…)

M29/09S4 – te-enager – slovo je špatně rozděleno, správné dělení je tee-na-ger

M11/11S11 – Mat-thewem – slovo nelze rozdělit uprostřed zdvojené souhlásky,

neboť pokud po dvojené souhlásce následuje další souhláska, dělíme až po

zdvojené souhlásce (Matt-hew)

4.1.6.3. Spojovník

Spojovník užíváme, chceme-li vyjádřit, že jím spojené výrazy tvoří těsný (slovní nebo

souslovný) celek72

.

M29/08S4 – super i hypermarketech – správný zápis má být super-

i hypermarketech. Super- a hyper- mají funkci předpony.

M09/10S4* – internetového online-portálu – spojovník není nutný

72

HLAVSA, Zdeněk. Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. S. 54.

35

Co se týče pravopisu lexikálního, nejvíce prohřešků bylo nalezeno v oblasti hranic slov

v písmu, a to konkrétně v psaní mezer, a poté v psaní velkých písmen. V psaní mezer se

nejčastěji jednalo o případy zápisu data, pravidlo o psaní mezery za každou tečkou (tedy

např. 11. 4. 2016) nebylo moc dodržováno. Rovněž v zápisu procent a nerozlišování

adjektiv (např. osmiprocentní – 8%) a spojení číslovky se značkou (osm procent – 8 %) se

našlo mnoho chyb. Nutno dodat, že toto se povětšinou týkalo reklamních/inzertních textů,

do kterých redakce Metra nemůže zasahovat, a tak to není jejich chyba.

V oblasti velkých písmen se nejčastěji jednalo o chyby v názvech výrobků,

automobilek (škodovka, Kindervajíčko). Dále potom o geografická označení území (Jižní

Morava, Jižní pól). Tohle konkrétně jsou velmi časté chyby nejenom v médiích, ale i mezi

širokou veřejností.

4.2. Pravopis mluvnický

4.2.1. Skloňování substantiv

M08/07S6 – lidi nechápali – správný tvar nom. pl. je lidé, tvar lidi je hovorový

M12/08S1 – usazování posledního dílu (…) si vzal včera na starosti těžký jeřáb

– správně: na starost (akuz., sg., fem, vzor kost)

M13/8S1 – 280 nákladních automobilů s dvěma tisíci tun humanitárního

nákladu – správně: tunami (instr., pl., fem., vzor žena)

M18/08S11S – s rodinama – správně: rodinami (instr., pl., fem., žena),

koncovka -ma je obecně česká, nespisovná

M01/09S12 – navštívíte několik města – správně: měst (gen., pl., neu., město)

M11/09S2 – krabička zdraží až o čtyři korun – správně: koruny (akuz., pl.,

fem., žena)

M19/09S2* – s možností koupi náhradních dílů – správně: koupě (gen., sg.,

fem., růže)

36

M25/09S2 – případ je v plné gescii policie – správně: gesci (lok., sg., fem.,

růže)

M15/10S3 – tamnímu místostarostovi lídrovi ČSSD Petrovi Procházkovi –

v tomto případě máme za sebou příliš mnoho koncovek –ovi. Je vhodné střídat

koncovku –u s –ovi, nebo –ovi připojit až k poslednímu členu. Lepší by tedy

bylo: tamními místostarostovi lídru Petru Procházkovi.

M20/10S12 – města, s nimiž je spojena historie i moderní života –

správně: život (nom., sg., masc. neživotné, hrad). Zde bychom ale mohli

uvažovat i o tom, že se jedná o překlep.

M22/10S17S – omáčka s nakládanýma okurkama – správně: okurkami (instr.,

pl., fem., žena). Koncovka –ma je obecně česká, je zde unifikována pro

všechny rody v instr. pl.

4.2.2. Skloňování adjektiv

M18/08S12 – byla vybudována dvě nové hřiště – správně: nová (nom., pl.,

neutrum, vzor mladý)

M22/10S17S – omáčka s nakládanýma okurkama – správně: nakládanými

(instr., pl., fem., mladý). Koncovka –ma je obecně česká, je zde unifikována

pro všechny rody v instr. pl.

4.2.3. Skloňování zájmen

M03/07S3* - naší klientskou kancelář – jedná se o akuzativ singuláru, správný

tvar je naši

M22/08S3 – Soudkyně žádá rodiče Michala P., aby jej informovali, kde se

jejich syn nachází. Autor chtěl pravděpodobně vyjádřit, že rodiče mají

informovat soud o tom, kde se jejich syn nachází. Kvůli špatnému tvaru

osobního zájmena věta nedává smysl a dá se interpretovat tak, že rodiče mají

informovat Michala P. o tom, kde se on sám nachází. Lepší by bylo aby ji

informovali (soudkyni) nebo aby soud informovali.

37

M13/10S6* - Až jsem v říjnu loňského roku na doporučení mého kamaráda

(…). Špatný tvar zájmena přivlastňovacího, správně je svého, neboť

přivlastňujeme podmětu.

4.2.4. Číslovky

M03/07S3 – 112 kilometru – číslovka řadová, musíme psát tečku (112.

kilometru)

M0807S10* - mezi 12 a 16 hodinou – číslovka řadová, musíme psát tečku

(mezi 12. a 16. hodinou)

M14/07S13 – hvězda dnes slaví 75 narozeniny – číslovka řadová, musíme psát

tečku (75. narozeniny)

M18/09S6* – od svých 25-tých narozenin – číslovka řadová, musíme za ní psát

tečku (25. narozenin)

4.2.4.1. Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov

Složené číselné výrazy vznikají spojením číslovky psané číslicí nebo číslicemi s jiným

slovem (přídavným jménem, podstatným jménem či příslovcem) nebo značkou, jako

např. 12procentní i 12% (= dvanáctiprocentní) roztok. Všechny tyto jednoslovné výrazy

píšeme bez mezer, bez spojovníku a nevpisujeme do nich koncové části číslovek, neboť

slabiky -ti- a -mi- jsou už obsaženy v tvaru číslovky73

M04/08S8* – 6-ti denní pobyt; 3-chodová večeře – složený číselný výraz,

píšeme dohromady a bez mezer, tedy 6denní a 3chodová

M06/08S2* – 2 směnný provoz – složený číselný výraz, píšeme dohromady

a bez mezer (2směnný)

M10/10S2* – 6-ti denní pobyt – složený číselný výraz, píšeme dohromady

(6denní)

73

Tvoření a psaní výrazů složených z číslic a slov (typ 12procentní, 20kr�