MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra historie

Z historie skautingu v okrese Nový Jičín

Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph.D. Autor práce: Petr Vidlička

2

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou vypracoval samostatně, s využitím pouze

citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním

řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000

Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých

zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Také prohlašuji, že v souladu

s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění, souhlasím se zveřejněním své bakalářské

práce, a to v nezkrácené elektronické podobě.

V Brně dne 18. 4. 2013 ………………………….........

Petr Vidlička

3

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mi jakkoliv pomáhali při vzniku

této práce. Zvláště bych rád poděkoval svému vedoucímu práce za jeho pomoc

při zpracování tématu.

Dále patří dík všem skautům, kteří mi pomáhali při sběru materiálu a svými

podněty mě v práci posouvali kupředu. Jmenovitě pak především mému skautskému

kamarádovi, Kryštofu Hyvnarovi.

Také bych rád poděkoval svým rodičům za všestrannou podporu ve studiu.

4

OBSAH

ÚVOD ............................................................................. Chyba! Záložka není definována.

1. HISTORICKÉ MEZNÍKY SKAUTINGU .................................................................... 8

1.1 PŘEDCHŮDCI A ZAKLADATELÉ SKAUTINGU ............................................. 8

1.2 PROSTOR PRO ROZVOJ SKAUTINGU V ČESKÉM PROSTŘEDÍ ............... 12

2. ZÁRODKY SKAUTINGU A JEHO VÝVOJ V LETECH 1920 – 1945 V OKRESE

NOVÝ JIČÍN ....................................................................................................................... 19

2.1 TĚŽKÉ ZAČÁTKY SKAUTINGU V NOVÉM JIČÍNĚ ..................................... 19

2.2 PROMĚNY SKAUTINGU V KOPŘIVNICI ....................................................... 23

2.2.1 OSOBNOST JOSEFA VOJČÍKA A RUDOLFA ZANÁŠKY ..................... 25

2.3 ZÁRODKY JUNÁCKÉHO HNUTÍ V PŘÍBOŘE ............................................... 27

2.4 POČÁTEČNÍ TENDENCE SKAUTINGU VE ŠTRAMBERKU ....................... 29

3. POVÁLEČNÁ OBNOVA A SKAUTING DO ROKU 1968 ..................................... 32

3.1 ZNOVUZALOŽENÍ JUNÁKA V NOVÉM JIČÍNĚ ........................................... 32

3.2 NEUTICHAJÍCÍ ZÁPAL PRO SKAUTING V KOPŘIVNICI ........................... 35

3.3 PŘÍBORŠTÍ JUNÁCI PŘI OBNOVĚ REPUBLIKY........................................... 42

3.4 OBNOVA SKAUTINGU VE ŠTRAMBERKU .................................................. 45

4. NOVÉ IMPULSY PO ROCE 1968 ............................................................................. 46

4.1 VÝVOJOVÉ TENDENCE SKAUTINGU V NOVÉM JIČÍNĚ .......................... 46

4.2 AKELŮV JUNÁK V KOPŘIVNICI .................................................................... 48

4.3 PRACOVNÍ LÉTA SKAUTŮ V PŘÍBOŘE ........................................................ 55

4.4 KRÁTKÁ CESTA JUNÁKA VE ŠTRAMBERKU ............................................ 57

ZÁVĚR ................................................................................................................................ 58

RESUMÉ ............................................................................................................................. 61

SEZNAM PRAMENŮ ........................................................................................................ 62

SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................. 68

5

ÚVOD

Tato bakalářská práce se zabývá vznikem a vývojem jednoho výchovného

mládežnického hnutí – Junáka na území dnešního okresu Nový Jičín. Zkoumám zde

historický vývoj na zmíněném území od založení prvního oddílu v regionu do roku 1989.

Hlavním cílem práce si kladu osvětlit činnost starších členů oddílu na Novojičínsku

a sloučit střípky historie zdejšího skautingu, který byl na území Československa a dnešní

České republiky za sto let od vzniku třikrát zakázán.

Pro zvolené téma jsem se rozhodl z toho důvodu, že jsem sám už 11 let členem

oddílu Stopařů v kopřivnickém skautském středisku. Ostatní podněty k sepsání práce byly

také z junáckého prostředí. Vznik českého skautingu se datuje od cesty Antonína

Benjamina Svojsíka do Anglie v roce 1911, kde chtěl na vlastní kůži poznat, co skauting

obnáší. Roku 2011 to bylo tedy sto let od vzniku skautingu na našem území. I tento fakt

byl jedním z podnětů k sepsání této bakalářské práce.

Dalším faktem, který mě přivedl k výběru tohoto tématu, je padesátileté výročí

oddílu Stopařů, které se bude slavit příští rok, ale vlastně i devadesátileté výročí založení

skautingu v Kopřivnici z roku minulého. Oblast skautského hnutí v okrese Nový Jičín

nebyla prozkoumána, a to nejspíš z důvodu trojího přerušení činnosti skautingu, o kterém

jsem se již zmiňoval. V neposlední řadě jsem se pro výběr tématu rozhodl i z toho důvodu,

že jsem doufal v nalezení fotek či informací o mé matce a tetě, které byly členkami

štramberského junáckého oddílu po Pražském jaru.

V začátku své práce objasním historický vývoj skautingu ve světě

a Československé republice, respektive České republice. Jedná se o kapitolu kompilační

a chtěl bych zde stručně vystihnout pouze základní fakta, protože podrobné rozepisování

by zabralo celý rozsah bakalářské práce.

Dále se zabývám historickým vývojem skautingu v okrese Nový Jičín. Z časového

hlediska lze historii skautingu na tomto území rozdělit do čtyř období, závislé

na historickém vývoji skautingu v Československu, které bylo v podstatě zakládáno

čtyřikrát. Začnu kapitolou o vzniku a prvotním vývoji skautingu na Novojičínsku. Tuto

kapitolu ohraničím léty 1920 – 1945, tedy rokem vzniku skautingu v regionu a koncem

2. světové války. Další ohraničení je mezi léty 1945 – 1968, tedy první obnovou skautingu

u nás a příchodem Pražského jara, kdy se opět skauting povolil. Dále popisuji vývoj

6

skautského hnutí v letech 1968 – 1989. Přiblížení polistopadovému vývoji se již v práci

zabývat nebudu, jelikož zpracování těchto let by si zasloužilo širší prostor.

Geograficky jsem práci vymezil hranicemi dnešního okresu Nový Jičín.

Bohužel řada materiálu se ztratila z důvodu trojího zákazu skautingu za své

existence. Mnoho pramenů bylo páleno či jinak likvidováno z obavy před perzekucí.

Domnívám se také, že dost hodnotných materiálů si při likvidaci rozebírali členové k sobě

domů s dobrým vědomím, že materiály zachraňují před likvidací tehdejší státní správou.

Když pak byl skauting obnoven, na takto sebrané materiály jedinec mohl buď zapomenout,

nebo si jej zkrátka nechal doma „pro památku“.

Vysledovat zmínky o skautingu v období první republiky, ale i z doby po 2. světové

válce, je krajně obtížné. Velká část materiálů byla pálena nebo jinak likvidována ze strachu

z případné perzekuce. Bohužel i pamětníci, kteří byli aktivní v začátcích skautingu

v okrese, by se museli dožívat věku přes devadesát let. Proto jsem ke zpracování tohoto

období využil postřehů o historii skautingu v daném městě starších skautů, kteří se

o historii oddílu již dříve zajímali a zkoumali ji.

Z doby těsně po 2. světové válce jsem kromě jiného vycházel ze vzpomínek

pamětníků, kteří mnohdy měli přes osmdesát let. I přesto je ale možné se na jejich

vzpomínky spolehnout a ty, které bylo možné ověřit v některém z pramenů písemné

povahy, se vzájemně shodují.

Prameny z pozdějších let jsou o poznání bohatší, převážně ty ze skautského

prostředí. Regionální tisk již tolik nereflektuje život skautských organizací.

Dalším zdrojem informací byl Státní okresní archiv v Novém Jičíně. Zde bylo

možné nalézt kousky zpráv a informací o skautské činnosti z různých fondů, především

z kronik měst. Menší počet informací jsem získal také z archivu Muzea Fojtství

v Kopřivnici, kde se nachází zlomky zpráv o kopřivnických skautech.

První kapitola má charakter informativní a má čtenáře neznalé skautskému hnutí

uvést do zvolené problematiky jako takové. K této kapitole byla využita převážná část

použité literatury. Porozumění historického kontextu a historického vývoje skautingu

v Československu, respektive České republice, je velice důležité pro pochopení vývoje

skautingu na Novojičínsku.

Dalším zdrojem informací byly materiály v archivech každého ze středisek.

Při práci jsem použil metodu induktivní a deduktivní, metodu komparativní,

geografická a v případě pojednání o významných osobnostech skautingu metoda

biografická. Také jsem se opíral o metodu přímou a nepřímou. Všechny ostatní metody,

7

i ty výše zmíněné, byly vzájemně kombinovány, aby byla nejlépe postižena historická

realita sledovaného problému.

Detailní zpracování vývoje skautingu v okrese Nový Jičín by si zasloužilo mnohem

větší prostor. Proto se v práci zabývám vývojem skautingu ve vybraných skautských

střediscích, která mají kořeny vzniku už ve dvacátých letech 20. století, a to v Kopřivnici,

Štramberku, Novém Jičíně a Příboře.

8

1. HISTORICKÉ MEZNÍKY SKAUTINGU

1.1 PŘEDCHŮDCI A ZAKLADATELÉ SKAUTINGU

V této kapitole shrnuji fakta ohledně historickém vývoji světového skautingu, kteří

filozofové či pedagogové hnutí ovlivnili, co vzniku skautingu předcházelo a kdo skauting

založil.

Pokrokové myšlenky a názory na přesnou výchovu mládeže jsou velmi starého data.

Úplně nejstarší myšlenky můžeme vidět ve starověkém Řecku, které prosazovalo

ve výchově mládeže ideál krásy duševní i tělesné - kalokaghatie. Můžeme říci, že

od středověku si skauti převzali do výchovy duchovno, protože v této době převzali otěže

výchovy mládeže právě duchovní.

Další ovlivnění skautingu sledujeme v uplatňování nových snah a výchovných proudů

v 16. století.1 Už francouzský spisovatel Francois Rebelais odmítl knihu jako jediný zdroj

poznání a obracel mládež k přírodě, ruční práci a tělesnému cvičení.2 Právě v lásce a životu

v přírodě nachází skauting jednu ze základních myšlenek hnutí.

Jan Amos Komenský (1592 - 1670), český pedagog a vědec světového věhlasu,

ve svém díle přináší mnoho myšlenek skautingu blízkých a v jeho díle „Informatorium

školy mateřské“ dokonce nalezneme i jistou paralelu skautského zákona. Samozřejmě

i jeho kniha „Škola hrou“, kde propaguje názorné vyučování, lásku k přírodě a zavádí další

pedagogické metody, ovlivnila skautskou výchovu. Tvrdí zde, že příroda je pravou

učitelkou lidstva a každý rozumný vychovatel se jí má řídit.3

Hovoříme – li o přírodě, vynořují se další jména filozofů či literátů, jejichž díla se stala

inspirací i pro skauting a jeho zakladatele. Jean Jacques Rousseau volal po útěku z města

do přírody. Ve své knize „Emil, čili o výchově“ konfrontuje negativistické stránky

civilizace se svými pedagogickými myšlenkami. Později přicházejí další - Hubert Spencer,

Josh Ruskin, Ralph Waldo Emerson či Henry David Thoreau, kteří proklamují a prosazují

své myšlenky na moderní výchovu mládeže. „Otcem táboření“ můžeme zase nazvat

Johanna Bernharda Basedowa, který jako první žil s mládeží v létě dva měsíce ve volné

přírodě pod stany.

1Miloň LOM, Historie českého skautingu slovem a obrazem, Mladá Boleslav 1990, nestr.

2 Roman ŠANTORA,. Skautské století, Praha 2012, s. 14.

3 Antonín Benjamin SVOJSÍK, Základy junáctví, Praha 1991, s. 16.

9

Snahy těchto a dalších reformátorů však nebyly organizované. Počátkem 20. století

přišli dva praktikové, aby naplnili myšlenky těchto svých předchůdců. Byli to Američan

Ernest Thompson Seton a Angličan Robert Baden-Powell. Oba, nezávisle na sobě,

vytvořili hnutí mládeže kupodivu velmi si blízká, takže došlo k tomu, že se tato hnutí

navzájem doplňovala. Tito dva pánové jsou považování za zakladatele skautingu.4

Ernest Thompson Seton (14. 8. 1860 – 23. 10. 1946) byl americký spisovatel, malíř

a lovec. Jeho hlavní inspirací byli původní obyvatelé Severní Ameriky – indiáni a touha

městských dětí po návratu k přírodě. Z těchto myšlenek zakládá organizaci „Woodcraft

Indians“. V Americe zažívalo jeho hnutí velký úspěch zejména v prvních dvou desetiletích

20. století. Kolem roku 1900 se hnutí dostává i do Evropy. Idea indiána však není v Evropě

tolik blízká jako v samotné Americe, proto přichází Robert Baden-Powell se skautingem.5

Robert Baden-Powell (22. 2. 1859 - 8. 1. 1941) byl důstojník britské koloniální armády

na jihu Afriky. V období bojů o pevnost Mafeking vybudoval Baden-Powell z mladých

chlapců spojovací četu, která sehrála důležitou roli v bitvě u Mafekingu. Po návratu

do Anglie začal Baden-Powell přemýšlet, jak by zlepšil fyzickou i duševní zdatnost

mladých britských chlapců. Využívá svého postavení a vlivu (po bitvě o Mafeking se stal

generálmajorem). Začíná se plně věnovat rozvoji skautingu a otáčí se zády ke všem

formám násilí6.

První kluci, kteří prošli jeho výchovou, byli vojenští stopaři (angl. scout=stopař, odtud

také název organizace). Tím se Baden-Powell přiblížil k již existující organizaci, kterou

založila anglikánská církev – Boys Brigades. Ale jejich vedoucí byli vysloužilí i aktivní

důstojníci, takže vojenské zaměření této organizace bylo zřejmé. Baden-Powell byl tímto

hnutím ovlivněn a přišel s určitými změnami, nicméně návrhy u Boys Bridgades nebyly

přijaty.

A tak Baden-Powell, přesvědčený o svých výchovných metodách, začal psát knihu

o výchově mladých mužů podle zásad moderní pedagogiky, pod vlivem Setona i svých

vlastních zkušeností. Výsledkem bylo dílo Scouting for boys, které vydal v lednu roku

1908. 7

4 M. LOM, c. d., nestr.

5 A. B. SVOJSÍK, c. d., s. 20 – 21.

6 László NAGY, 250 miliónů skautů, Praha 1999, s. 27 – 29.

7 R. ŠANTORA, c. d., s. 16.

10

Přesné datum založení skautingu se datuje na 1. srpna 1907, kdy Robert Baden-Powell

zatroubil na roh antilopy kudu na prvním skautském táboře na ostrově Brownsea.8

Po vydání metodické knihy Scouting for boys se skauting začal šířit po celém světě.

Podporu Baden-Powell dostal i od samotného anglického krále Edwarda VII., který

v květnu 1910 povyšuje Baden-Powella do šlechtického stavu a vysloveně si přeje, aby

se bývalý generál naplno věnoval mládeži.

Celosvětové rozšíření skautingu si vyžaduje vznik organizace jako takové. Proto v roce

1912 vzniká mezinárodní skautská organizace (nejdříve pouze chlapecká) – dnešní

WOSM9. Zakládá ji celkem třicet zemí, mezi nimi i skauti z českých zemí.

10

Již od počátku skautingu se skautských akcí nechtěli účastnit jen chlapci, ale i dívky.

První skautky se objevily na srazu skautů v Londýně v září 1909. První vedoucí dívčího

skautingu je Agnes, sestra Baden-Powella. Brzy se rozšířil dívčí skauting i do ostatních

zemí. Při jedné z cest do USA se Robert Baden-Powell oženil s Olave Soames11

, která

se roku 1918 stala náčelnicí britských skautek. I československé skautky se účastnily první

mezinárodní konference skautek v Exfordu, kterou organizovala právě Olave. Roku 1930

se stala světovou náčelnicí. Stejně jako u chlapecké skautské organizace vznikla

i organizace dívčí. Stalo se tak v roce 1928, kdy vznikl tzv. WAGGGS12

,

na 7. mezinárodní konferenci v Maďarsku. Mezi zakládající členky opět patří

i československé skautky.13

V souvislosti s WOSM a WAGGGS je třeba zmínit dvě mezinárodní organizace

sdružující katolické skautské organizace: je to Mezinárodní konference katolických

skautů14

a Mezinárodní konference katolických skautek15

. Tyto organizace nevystupují

jako konkurenti WOSM a WAGGGS, nýbrž jsou členy těchto organizací a vzájemně

spolupracují. Jedná se tedy o jakousi katolickou platformu v rámci WOSM a WAGGGS.

Jak se skautské myšlenky šíří do celého světa, jsou přizpůsobovány místním

podmínkám, zejména z pohledu náboženského, neboť skauting vychází z křesťanství

8Historický magazín. ČT24, 12. 05. 2007. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095687448-

historicky-magazin/207452801280019/. 9

WOSM (World Organization of The Scout Movement) - sdružuje asi 16 milionů skautů ze 168 států a

teritorií 10

L. NAGY, c. d., s. 50 – 55. 11

Zajímavostí je, že Olave se narodila ve stejné datum jako Baden-Powell, tedy 22. 2., akorát v jiném roce-

1889 12

WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts) – v současné době sdružuje asi 9 milionů

skautek ze 136 států světa 13

M. LOM, c. d., kapitola Dívčí skauting. 14

ICCS - International Catholic Conference of Scouting 15

ICCG - International Catholic Conference of Guiding

11

a tímto přispívá k dialogu mezi světovými náboženstvími. Dalším podnětem k setkávání je

svolání jamboree16

.17

Roku 1941 zemřel Robert Baden-Powell. Jeho smrt, stejně jako 2. světová válka

a poválečný vývoj, byly zkouškou přežití pro skautské hnutí. Myšlenka skautingu však

byla natolik silná, že se právě pro své členství ve skautském hnutí někteří jedinci dali

na boj proti režimu, a to i v našich zemích. Po válečném znovuobnovení skautingu počet

skautů šplhá až na čtyři miliony v celém světě. Po zrušení skautingu komunistickým

režimem následuje úbytek členské základny.18

Avšak světová organizace funguje dále a postupem času se ustaluje i její struktura.

V čele WOSM a WAGGGS stojí Světový výbor, který se člení podobně jako každá jiná

celosvětová organizace. Zmíním jen rozdělení světových sekcí: Afrika, Arábie, Asie

a Tichomoří, Evropa, Amerika. V čele stojí generální tajemník.

Československý skauting byl vždy součástí mezinárodních struktur obou organizací

ve všech epochách své existence. Je zde zastupován Junákem – svazem skautů a skautek

ČR, i když u nás existuje a vždy existovalo více skautských organizací. Zastřešujícím

členem ve WOSM a WAGGGS však může být jen jedna organizace z každého státu,

kterou je právě Junák.19

16

Jamboree – setkání skautů z celého světa za účelem předávání si zkušeností mladých skautů, přehled všech

dosavadních Jamboree je v příloze 17

Oldřich VYBÍRAL, K dějinám skautingu na Břeclavsku, Brno 2002, s. 12. 18

L. NAGY, c. d., s. 145. 19

O. VYBÍRAL, c. d., s. 13.

12

1.2 PROSTOR PRO ROZVOJ SKAUTINGU V ČESKÉM

PROSTŘEDÍ

O skautingu, který vítězně táhl Evropou, se začaly objevovat zmínky i u nás.

Německý překlad20

Baden-Powellovy knihy Scouting for boys byl zařazen do osnov

pro tělocvik a hry na středních školách v Rakousko - Uhersku ještě před prázdninami roku

1911. Mezi ty, kteří se zasloužili o rozšíření skautingu na našem území, patří tito pánové:

František Hofmeister, Jan Hořejší, Antonín Benjamin Svojsík21

a Miloš Seifert (ten byl

zastánce Setonových vizí výchovy mládeže, oproti němu Svojsík se spíše přikláněl

k Baden-Powellovi.)22

, kdy za hlavního zakladatele se považuje právě Antonín Benjamín

Svojsík.

Antonín Benjamín Svojsík (5. 9. 1876 – 17. 9. 1938) vyšel ze sokolského prostředí.

Sokol byl tělovýchovná organizace působící na našem území od roku 1868. Svojsík byl

jeho řádným členem, dokonce se stal i župním velitelem Sokola. Sám byl středoškolským

pedagogem. Skautskou myšlenku chtěl začlenit právě pod organizaci Sokol. O prázdninách

v roce 1911 se vydal na cestu do Anglie, aby skauting viděl na vlastní oči. Právě tato cesta

se považuje za zrod českého skautingu. Po zbytku prázdnin se Svojsík věnuje skautské

teorii i praxi. Jelikož je učitelem na žižkovské reálce, „naverbuje“ pár svých studentů

a vytváří z nich družinu, na které praktikuje nabyté skautské znalosti a zkušenosti.

Skautská výchova se mu osvědčuje velice dobře, a tak s hochy odjíždí na tábor, který se

uskuteční nedaleko jeho chaty u Světlé nad Sázavou.23

Současně s touto činností se Svojsík věnuje propagaci skautingu na českém území.

Využívá svých kontaktů ze Sokola i jako středoškolský profesor. Pořádá přednášky

a semináře o skautské výchově a myšlenkách. Nemalý podíl na rozvoji skautingu na našem

území má Svojsíkovo umění uzpůsobovat skautskou výchovu českému člověku.

Překládá Baden-Powellův Scouting for boys. Knihu však pouze nepřeložil, nýbrž

upravil pro české podmínky24

a vydal v květnu 1912 pod názvem Základy junáctví.

Zdůraznil v ní zejména vztah k přírodě a intenzívní tělesnou a duševní výchovu. Domácí

20

Alexander LION, Das Pfadfinderbuch. Aerztl, Rundschau, 340. s. 21

R. ŠANTORA, c. d., s. 19. 22

Vojtěch NOVÁK, Skauting v ČR po roce 1989. Brno 2012, s. 14. 23

Bruno BREČKA, Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Brno 1999, s. 25. 24

Na rozdíl od Baden-Powella vynechal Svojsík stránku náboženskou a také věrnost panovníkovi, která by

byla pro české vlastence těžko akceptovatelná. Naproti tomu zdůraznil vztah k užší české vlasti a k českému

národu.

13

vzor našel v chodských hraničářích.25

Název „junák“ pak Svojsík odvodil od slovanských

hrdinů, tělesně i mravně vyspělých mladých mužů.26

Základy junáctví se stávají stejným

stěžejním dílem pro české junáky jako Scouting for boys pro skauty z Anglie. Vzniká také

znak a symbolika junáka, a to včetně junácké hymny, jejíž autory jsou Karel Kovařovič -

hudba a František Procházka - text.27

V létě 1913 již táboří 15 junáckých oddílů a Svojsík se nadále věnuje šíření

skautského hnutí. Zorganizuje také ukázkový tábor na Císařské louce, kde veřejnosti

předvádí způsob života v přírodě a různé skautské dovednosti. Dále navazuje kontakty

s elitou národa ve všech částech společenského života.28

Pevnější organizační základy prvních skautských oddílů byly položeny vytvořením

samostatného spolku Junák - český skaut v červnu 1914 na schůzi v Umělecké besedě

v Praze. Je jmenován první starosta Junáka, kterým se stal MUDr. Čeněk Klika. Sám

Svojsík se stává vrchním vůdcem. V tomto roce také vzniká český dívčí skauting, první

dívčí družinu Sasanek vede PhDr. Anna Berkovcová. 15. ledna 1915 bylo vydáno první

dvojčíslo českého skautského časopisu Junák29

.30

První světová válka zpomalila rozvoj skautingu. Vojenské kruhy chtěly skautské hnutí

militaristicky využít. Svojsík řídil charitativní činnost skautů ve prospěch raněných rodin,

jejichž otcové byli odveleni na frontu. Do konce války uspořádal ještě několik národních

skautských propagačních táborů ve Stromovce a na Císařské louce v Praze.

Skauti zasahují do snah o vytvoření národního státu Čechů a Slováků. Do svého středu

skauti přijímají další velké osobnosti. Jednou z nich je tajemník českého olympijského

výboru Jaroslav Rösler-Ořovský, který se na počátku roku 1918 stává starostou Junáka.31

Na podzim roku 1918 byli skauti připraveni pomoci nově vznikající vládě. Na 300

skautů se dalo plně do služeb Národního výboru v Praze. Zde se projevila Svojsíkova

výchova k vlastenectví. Skauti vykonávali místní doručovací službu. Někteří také společně

se sokoly vykonávali ve dne i v noci strážní službu na nádražích, radnicích a dalších

25

Hlava chodského psa se stala symbolem junáctví, záhy se začala objevovat i na vlajkách. 26

V. NOVÁK, c. d., s. 13. 27

A. B. SVOJSÍK, c. d., s. 704. 28

Milan SVOBODA, Hledání zaváté stezky, Praha 1994, s. 203. 29

Časopis Junák je nejvýznamnějším skautským časopisem. První číslo vyšlo 15. ledna 1915, Junák se tak

stal nejstarším časopisem pro mládež v naší zemi a doposud vyšlo několik set čísel. Stejně jako celé české

skautské hnutí byl i časopis třikrát zakázán, a to v letech 1940 (obnoven 1945), 1948 (obnoven 1968) a 1970

(obnoven 1990). Od posledního obnovení došlo k výrazným obsahovým a grafickým změnám a časopis nyní

vychází v papírové i v elektronické podobě. 30

M. LOM, c. d., nestr. 31

O. VYBÍRAL, c. d., s. 17.

14

důležitých místech, mezi kterými potom zprostředkovávali korespondenci. Vznikla známá

skautská pošta32

.33

Skauting se po založení Československé republiky začal stále více a více rozšiřovat

a vznikaly nové oddíly. Učitel Bohumír Halaburda založil Skauty besídkové, Bedřich

Müller založil Děti Žižkovy atd. 7. června 1919 byl založen Svaz junáků-skautů Republiky

československé a náčelníkem zvolen Antonín Benjamín Svojsík.34

Jednotlivé spolky se tak

shodly na potřebě jednotné organizace., nicméně mírné rozpory přetrvávaly. Koncem roku

1919 měl Svaz na 250 oddílů, za rok již přes 400 oddílů a 10 tisíc členů. Plnou podporu

Junáku vyjadřuje prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Ve dvacátých letech vznikají další skautské organizace. V roce 1920 se odštěpuje Obec

československých Baden-Powellových skautů. Jejich přínosem je zavedení kategorie

vlčat35

do organizace a bohatá vydavatelská činnost.

Myšlenky skautingu také rychle pochopily politické strany, stejně rychle ji také

dokázali využít ve svůj prospěch. Proto v roce 1923 vznikají skauti strany sociální

demokracie, tzv. DTJ36

skauti. Národně socialistická strana vytváří skautskou organizaci

Skautů volnosti, později Československou obec junáků volnosti. Agrární strana ustavuje

tzv. Švehlovy junáky. Své skauty má i komunistická strana, i když neoficiálně – tzv.

Spartakovi skauti, a další.37

Na přelomu července a srpna roku 1920 se konalo první světové jamboree v Londýně,

kde nechyběla ani československá výprava o devíti skautech.

První velkou poválečnou akcí Svazu junáků - skautů Republiky československé byly

národní skautské slavnosti v červnu roku 192238

. Tehdy se poprvé rozjásala Praha

skautským mládím a Císařská louka byla jeden veliký skautský tábor.39

Ani vytvoření společné organizace však nebylo dostačující. Uvnitř svazu panovaly

neustále spory, které později vyústily odchodem některých spolků z Junáka. V roce 1926

se uskutečnil valný sjezd Junáka, který přijal programové prohlášení, podle něhož je

skauting obrodným hnutím mládeže s všestrannou výchovou, hnutím národním,

32

Od 7. do 25. listopadu 1918 skautští kurýři roznášeli osobně důležité zásilky Národního výboru v Praze,

tehdy jediného státotvorného orgánu, významným institucím i osobám. 33

R. ŠANTORA, c. d., s. 59. 34

R. ŠANTORA, c. d., s. 75. 35

Chlapců ve věku 6 – 11 let 36

DTJ = dělnická tělocvičná jednota 37

O. VYBÍRAL, c. d., s. 18. 38

Z hlavního stanu.. Junák, 1922, roč. IX., č. 1, str. 5. 39

Jar. Novák. Národní skautské slavnosti. Skautský almanach 1923,1923, II. roč., s. 11 - 17.

15

demokratickým, sociálně pokrokovým, nábožensky tolerantním, politicky nestranným a ne

militaristickým, ale obranným a přátelským k ostatním organizacím.40

Roku 1938, kdy Svaz junáků dosáhl největšího rozvoje, zemřel 17. září A. B. Svojsík.41

Členskou základnou v tu dobu tvořilo asi 65 tisíc členů. Tím započaly přípravy

ke sjednocení v nový spolek Junák – ústředí skautské výchovy. V lednu roku 1939 se pak

konal ustavující sněm Junáka a všechny autonomní skautské oddíly byly sjednoceny.42

Dne 28. 10. 1940 byl Junák poprvé rozhodnutím Karla Hermanna Franka zrušen.

Předcházelo mu rozehnání a zákazy letních táborů a zabavování veškerého majetku.43

Někteří čeští skauti pak v období druhé světové války působili v oddílech v zahraničí, nebo

se skrývali i s oddíly v jiných organizacích (Klub českých turistů, Klub Mladého

hlasatele).44

Mnoho skautů a skautek se aktivně zapojují do odboje ihned po vzniku

Protektorátu Čechy a Morava. Mnoho skautských hrdinů položilo za vlast své nadějné

mladé životy. Jmenujme jen některé – syn prezidenta Ludvíka Svobody, kroměřížský

junák byl zatčen a umučen v koncentračním táboře, skupinka 5 skautů zatčena a zastřelena

v Českém Těšíně45

nebo Adolf Opálka, který se podílel na atentátu na Heydricha v květnu

1942.46

S obnovou Československé republiky po 2. světové válce začala také obnova

skautingu. Junák se v osvobozené vlasti rychle organizuje a stává se platnou silou

společnosti. Celkový počet členů dosahuje 250 00047

.

Skauti se také podílí na obnově republiky. Vyhlašují tzv. Junáckou dvouletku a některé

oddíly pořádají v létě tábory, které jsou zaměřeny na pomoc venkovu.48

V organizaci došlo

k určitým změnám. V únoru 1946 je založen Československý Junák, do kterého tentokráte

patří i skauti na Slovensku.49

Podle rozložení politických poválečných sil nejsou obnoveny

skautské organizace jednotlivých politických stran. II. valný sněm Junáka volí nového

40

R. ŠANTORA, c. d., s. 79. 41

Ústřední rada a náčelnictvo Junáka. Bratr A. B. Svojsík. Junák, 1938, roč. XXV., č. 1, s. 1. 42

Sláva Řehák. Junáci!. Junák, 1938, roč. XXV., č. 6, s. 84. 43

Rudolf Plajner. Černý den „Junáka“. Junák, 1945, roč. XXVIII., č. 3, s. 27. 44

V. NOVÁK, c. d., s. 17. 45

Jejich mohylu s názvem Ivančena potkáte cestou na Lysou horu. Na počest a památku popravených skautů

účastnících se protinacistického odboje se sem každým rokem v sobotu kolem 24. dubna vydávají stovky

skautů z celé republiky, ale i ze zahraničí. Mohylu tvoří kameny z celého světa, dokonce i z Měsíce. Ten

v roce 1970 poslal Neil Armstrong. 46

R. ŠANTORA, s. 126. 47

Redakce. 250.000 členů není 250.000 Junáků!. Junák, 1945, roč. XXVIII., č. 4, s. 43. 48

Kalendář Junáka 1948, s. 70.

Kalendář Junáka byl malou příručkou do kapsy pro každého skauta. První byl vydán v roce 1921 a poslední

1948. 49

Jaroslav Novák. Svaz junáků skautů republiky Československé. Junák, 1945, roč. XXVIII., č. 6, s. 66.

16

starostu, kterým se stává dr. Velen Fanderlík. Náčelníkem zůstává Rudolf Plajner, který

jím byl zvolen po Svojsíkově smrti.50

Skauting se po válce stal organizací s bleskovým nárůstem členů. Někteří tento fakt

připisují velké potřebě odreagování se mladých lidí z hrůz války. Novinkou se po válce

stalo založení Svojsíkova závodu, který se poprvé konal v roce 1946.51

Mladí skauti

a skautky zde soutěží v základních skautských disciplínách. Jedná se o celorepublikový

závod, kterého se může účastnit každý skaut. Vyřazovací závody tedy probíhají na úrovni

orsků, krajů a celostátní finále se uskutečnilo 29. září 1946.52

Již od obnovení Junáka v květnu 1945 začaly pokusy Komunistické strany

Československé o infiltraci Junáka svými zástupci. Tato skutečnost umožnila snazší

likvidaci po únorovém komunistickém puči roku 1948. Ještě v roce 1945 se Junák stal

členem Svazu české mládeže53

. Další autonomie a vlastní stanovy však měly skautům

zaručit samostatnost.54

Po únoru 1948 byl Junák zbaven členství v mezinárodním skautském ústředí.55

V tomto roce ještě probíhaly skautské tábory, ale po srpnu už nevychází skautské oblíbené

časopisy Junák a Vpřed Jaroslava Foglara.56

Po formální stránce byl Junák k 31. prosinci 1950 rozpuštěn a výchova dětí předána

nově založené monopolní Pionýrské organizaci, která vznikla již na skautský svátek 24. 4.

1949.57

V ní byl kladen poměrně velký důraz na politickou výchovu.

Poválečné nadšení a nárůst členů tak netrval dlouho. Řada skautských činovníků

se stali oběťmi politických procesů v 50. letech a strávili roky v komunistických žalářích.58

V následujících letech nastává u nás vakuum v mimoškolní výchově mládeže.

50

Náš Junák měl v Praze sněm. Junák, 1946, roč. XXVIII., č. 12, s. 147. 51

Svojsíkův závod: řád všeobecné soutěže oddílů o přebor okrsků, oblastí a ústředí Junáka, pořádaný v roce

1946 v rámci oslav pětatřicetiletého výročí založení československého junáctví a nazvaný k poctě zakladatele

československého junáctví prof. A. B. Svojsíka Svojsíkův závod. Praha 1946. 52

Finále Svojsíkova závodu. Junák, 1946, roč. XXIX., č. 5, s. 66. 53

Svaz československé mládeže byla komunistická organizace, která vznikla 26. srpna 1945 za účelem

získání vlivu komunistů mezi mládeži. 54

R. ŠANTORA, c. d., s. 139. 55

Z pokynů. Junák, 1947, roč. XXX., č. 28, s. 435. 56

Jaroslav Foglar byl významnou osobností československého skautingu. Nejen do skautského povědomí

se dostal jako spisovatel literatury pro mládež a redakrot několika mládežnických časopisů (Junák, Vpřed).

Mezi skauty je znám pod přezdívkou Jestřáb, kterou získal v 34. pražském oddíle Ohnivců, z kterého později

vznikla mezi skauty slavná Pražská Dvojka. Jaroslav Foglar byl, je a bude vzorem mnohých skautů a vlčat.

Svou pílí a citem pro mládež dokázal oslovit nespočet lidí. Velký vliv měl i na kopřivnické skauty, jak

dokazují zaevidované dopisy od Jestřába adresované Ivanu Váňovi – Akelovi. Jako kronikář a spisovatel

se proslavil i mezi veřejností. Vzpomenu alespoň pár jeho děl: Přístav volá, Hoši od Bobří řeky, Záhada

hlavolamu, Strach nad Bobří řekou nebo Rychlé šípy. Jaroslav Foglar zemřel 23. ledna 1999 v Praze. 57

Nová mládežnická organizace. Junáci vpřed!, 1949, roč. IV., č. 35, s. 527. 58

V. NOVÁK, c. d., s. 18.

17

Skautská myšlenka však v Československu nezanikla. Již nefungovaly ilegální oddíly,

jako to bylo za německé okupace. Vedoucí družin i oddílů se svými svěřenci se schovávali

pod hlavičkou Pionýra, různých turistických oddílů a jiných tělovýchovných organizací,

popřípadě trampských osad.59

Další obnovení skautingu přišlo v souvislosti s událostmi Pražského jara. Již od února

1968 se chystalo obnovení skautingu. Stalo se tak 29. března 1968, kdy díky nástupu

reformního křídla v KSČ došlo k uvolňování poměrů ve státě a obnovení Junácké

organizace.60

Tehdy pronesl svůj projev o znovuobnovení skautingu Rudolf Plajner,

náčelník Junáka. Zde byl také obnoven slib přítomných, což mělo symbolický význam.61

Skauting znovu začal šířit své myšlenky. Nyní však za rozdílných vnitropolitických

podmínek než po válce. Z důvodu nedostatku kvalifikovaných vůdců (přerušení skautské

činnosti trvalo dlouhých dvacet let) mnohé oddíly nebyly obnoveny a vzniklo málo nových

oddílů. V průběhu jara 1968 se představitelé Junáka několikrát sešli s novým vedením ÚV

ČSM.62

„Svazáci“ souhlasili s organizační samostatností skautské organizace, ale nadále

trvali na roli ČSM jako „střechy“ mládežnického hnutí.63

V létě proběhly stovky

skautských táborů.

Koncem listopadu 1968 se sešel III. sněm Junáka, který diskutoval čerstvě schválené

stanovy Junáka ministerstvem vnitra. Jméno organizace se změnilo na Český junák,

do funkce nastoupil nový starosta dr. Antonín Sum. Náčelníkem zůstal Rudolf Plajner.64

Oproti svým návrhům musel Junák provést ústupky v důsledku okupace republiky státy

Varšavské smlouvy, k níž došlo 21. srpna 1968. Činnost ukončily křesťansky zaměřené

oddíly a nebyl schválen ani kmen dospělých, nebyla možnost přihlásit se ke světovým

skautským organizacím.

Skauti se zapojili do veřejného života v republice, například v lednu 1969 stáli čestnou

stráž u rakve Jana Palacha. Skauti přijali výzvu „Milion hodin republice“ a splnili závazek

na brigádách již o pět měsíců dříve, než bylo uloženo; to je po sedmi měsících. Ani toto

gesto nevyvolalo ve vládních kruzích žádnou pozitivní odezvu. Skauting byl znovu

označen za jeden z projevů kontrarevoluce a po dubnu 1969 bylo jasné, že se neudrží.

Přesto bylo ještě o prázdninách 1969 až 1970 na tisíce táborů.

59

O. VYBÍRAL, c. d., s. 20. 60

R. ŠANTORA, c. d., s. 179. 61

Na státní vlajku a Svojsíkovy Základy junáctví. Junák, 1968, roč. XXXI., č. 1, s. 3. 62

Ústavní výbor československého svazu mládeže 63

R. ŠANTORA, c. d., s. 180. 64

Čeští a slovenští junáci a skautky sněmovali. Junák, 1968, roč. XXXI., č. 7 - 8, s. 3.

18

V červnu 1970 rozhodly orgány moci o ukončení činnosti Junáka koncem září. 15. 9.

1970 Junák pod nátlakem ukončil svou činnost. Stejně jako v roce 1950 mnozí skauti

pokračovali v činnosti v jiných organizacích, např. v turistických oddílech, Svazarmu65

, či

jen tak, jako volná sdružení nebo zájmové útvary se pořádaly schůzky oddílů a družin.

Jezdilo se také na výpravy, dokonce i na tábory.66

Skauting byl tedy již potřetí zakázán. Tyto dva roky skautské činnosti byly sice krátké,

nicméně nesmírně důležité pro předání skautských myšlenek další generaci. Ta mohla

na těchto získaných znalostech obnovit skauting po „znovuvzkříšení“ v roce 1989.

Definitivní konec pronásledování skautingu v naší zemi znamenala až sametová

revoluce v listopadu 1989. Již 2. prosince došlo v Městské knihovně v Praze

k obnovení Junáka jako největší československé skautské organizaci, kterého se zúčastnilo

více než tisíc skautů a skautek ze všech koutů republiky. Byla ustavena ústřední rada

Junáka, která okamžitě zrušila výnos z 15. září 1970, jímž byl Junák rozpuštěn. 28. 12.

1989 byly schváleny Ministerstvem vnitra stanovy Junáka. 67

Junák byl také už v roce 1990 opětovně přijat do WOSM a WAGGGS. V roce 1993

byl Junák nucen reflektovat rozpad Československa - rozdělení státu znamenalo i rozdělení

organizace, což si vynutilo novou žádost o přijetí vzniklých národních organizací

do WOSM a WAGGGS. K přijetí došlo až v roce 1996, a to kvůli průtahům způsobeným

obtížným jednáním o znění skautského slibu.68

Jméno největší skautské organizace u nás

se ustálilo na Junák – svaz skautů a skautek České republiky.69

V posledním období procházel Junák řadou krizí, které byly způsobené zejména

změnami ve společnosti a jiném využívání volného času především u dětí, změnou jejich

životního stylu. Došlo k úbytku členské základny.70

65

Svaz pro spolupráci s armádou 66

HUBÁČEK, Milan. nakolisku.net | historie skautingu [online]. Citováno 20. 3. 2013. Dostupné na Word

Wide Web: http://nakolisku.net/historie-skautingu? 67

O. VYBÍRAL, c. d., s. 22. 68

Světové organizace požadovaly ve slibu vyjádření principu povinnosti k Bohu, kterou "československé"

znění, jako jedno z mála ze všech světových variant, neobsahovalo. 69

Český skauting [online]. Citováno 21. 3. 2013. Dostupné na Word Wide Web:

http://www.skaut.org/skauting.cr.php?. 70

Tabulka v příloze, písm. b.

19

2. ZÁRODKY SKAUTINGU A JEHO VÝVOJ V LETECH

1920 – 1945 V OKRESE NOVÝ JIČÍN

2.1 TĚŽKÉ ZAČÁTKY SKAUTINGU V NOVÉM JIČÍNĚ

Založení první družiny předcházela tříroční snaha oddíl v Novém Jičíně založit.

Po první světové válce byla v Novém Jičíně zřízena měšťanská škola, na kterou v roce

1919 přišel odborný učitel Josef Slavík. Tento bývalý kněz tamějším chlapcům vyprávěl

příběhy z cest a ze života v přírodě. Zasvěcoval je do tajů skautingu a slíbil, že na jaře roku

1920 založí oddíl. To se však nepodařilo, neboť Josef Slavík v zimě těžce onemocněl

a brzy poté zemřel.

Skautská myšlenka a ideály hluboko zapustily kořeny chlapcům, kteří Slavíkovi

naslouchali. Proto začali hledat někoho, kdo jim skauting založí a povede. Tato snaha byla

marná, a proto jsem zkusil roku 1920 napsat do Přerova. Tamější skauti slíbili, že nám

oddíl založí, ale ať si v Novém Jičíně najdeme někoho, nejlépe učitele, kdo bude náš

vedoucí. K této funkci se však nikdo nepřihlásil, a proto ani tehdy nebyl oddíl založen.

Svých skautských ideálů jsem se nevzdal a strávil své prázdniny v roce 1920 a 1921

u své tety v Litovli. Zdejší skauti mě vždy přijali ke své činnosti, a tak jsem se naučil

skautským zásadám. Své zážitky jsem vždy při návratu vyprávěl svým kamarádům, proto

myšlenka vlastního oddílu v Novém Jičíně stále rostla.71

První oddíl v městě Nový Jičín byl založen 2. dubna roku 1922, kdy do Nového

Jičína přijeli pomoct založit oddíl skauti z Valašského Meziříčí. Zakládajícími členy bylo

dvanáct chlapců: Josef Kryl, Miroslav Derka, Method Vlček, Alois Pavel, Vladimír Hort,

Jan Kryl, Karel Kryl, Jan Křížan, Vladimír Karlovec, Alois Jeřábek a Eduard Hasal. Hasal

byl zvolen vedoucím oddílu. Během léta do oddílu přistoupil ještě Oldřich Holas, Vojtěch

Zuzaňák, Eduard Kubín a František Rusek.72

Ještě v srpnu téhož roku se pět bratrů (E. Hasal, V. Zuzaňák, O. Holas, Fr. Rusek

a E. Kubín) zúčastnilo Skautského sjezdu v Praze. Po prázdninách skauti v Novém Jičíně

vytvořili čtyři družiny. Zástupcem vůdce oddílu byl zvolen František Rosek. Zázemím

71

Josef Kryl. O vzniku skautské družiny. Buzola, roč. III., č. 7., s. 8.

Buzola byl časopis střediska Pagoda od svého založení do roku 1948. Roku 1946 se stal také informativním

zdrojem i pro oddíly v rámci 5. okrsku 35. podbeskydské oblasti. 72

Archiv střediska Pagoda, uložen v klubovně střediska Pagoda, U Jičínky 9, Nový Jičín, kronika 1.

chlapeckého oddílu Nový Jičín 1922 – 1932.

20

a místem, kde se skauti setkávali, byla Jubilejní škola. V této klubovně se probírala

nováčkovská zkouška, plánoval se program a výlety. Ty povětšinou vedly na Starý Jičín,

Hukvaldy nebo do Zašové k Bečvě.

Na žádost skautů ze Štramberka a Kopřivnice byla 10. 12. 1922 svolána sborová

schůze, na které byl učitel J. Bedřich zvolen sborovým vůdcem.

Jak jsem již zmiňoval v kapitole o vývoji skautingu na českém území, vznikalo více

podob skautingu. Tato skutečnost se odrazila u skautů v Novém Jičíně, kdy po neshodách

v oddíle založil Josef Kryl Skauty B. – P. Později se však opět zapojil do činnosti 1.

oddílu.

22. dubna 1923 se v důsledku velkého nárůstu členů oddíl rozdělil na dva. Oddíly

vedli bratři, u 1. oddílu byl zvolen vůdcem Oldřich Hasal, 2. oddíl vedl Eduard Hasal.

Každý z těchto oddílu měl 13 členů. O prázdninách v červenci se potom šest chlapců

pokusilo tábořit s jedním stanem v Podolánkách. Tento tábor je prvním táborem

novojičínských skautů. Po sedmi dnech táboření však čtyři chlapci odjeli domů a zbylí dva

pak ještě tři dny tábořili na Pustevnách společně s 2. oddílem skautů z Ostravy.73

Následoval úbytek členů, sloučení do jednoho oddílu. V roce 1924 novojičínští

skauti na tábor nejeli a zimou činnost úplně ustala. Následovala čtyřletá pauza

v novojičínském skautování.

Za obnovení činnosti se považuje schůze konaná 20. 4. 1928 v šatně gymnázia,

kterou svolal vůdce František Vláčil a jeho zástupce František Halas. Tito dva skautští

vůdci a dalších 16 hochů začali naplňovat své životy skautským programem. Vznikla

„Hlídka Jičína“ pod vedením Antonína Vahalíka.

Na konci května měl 1. oddíl už čtyři družiny. O prázdninách 10. - 18. 7. proběhlo

řádné táboření v Podolánkách na břehu Čeladnice. Po prázdninách skautská činnost

probíhala, nicméně přes zimu byla opět přerušena.74

V březnu následujícího roku převzal vedení oddílu Jaroslav Hlaďo. Skauti

nechodili jen na výpravy, ale účastnili se také jiných veřejných akcí. V červnu se zástupci

oddílu zúčastnili odhalení pomníku padlých ve Štramberku. Zaznamenaná je účast

novojičínských skautů na skautské slavnosti v Příboře. Začátkem roku 1930 byl skautský

oddíl 27 členů rozdělen na dvě družiny skautů (Jeleni a Mohykáni) a jednu družinu vlčat.

Z důvodu nepříznivého počasí byl tábor ve Velkých Karlovicích předčasně ukončen

73

Břetislav KELNAR, 75 let skautingu v Novém Jičíně. Nový Jičín, 1997, s. 5. 74

Tamtéž, s. 6.

21

po dvanácti dnech táboření. Původně byl tábor plánovaný na 24 dnů. Začátkem školního

roku skautská činnost znovu pomalu usíná.75

Neustálé ukončování činnosti novojičínských skautů v zimním období se dá

vysvětlit absencí klubovny. Bez pevného zázemí se dá těžko provozovat skautská činnost

nejen v zimních měsících.

Velkou akcí roku 1931 bylo Slovanské jamboree, konané k příležitosti 20. výročí

čsl. skautingu, v Praze ve dnech 28. 6. – 2. 7.76

Na tomto sjezdu schválil a „akceptoval

plně program skautů“ sám tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk.77

Jaroslav Hlaďo

zde vedl novojičínskou delegaci, v níž byli členové V. Polák, R. Hasal, J. Čadil, M. Křižan,

F. Hladký a R. Sedláček. Na jaře 1932 probíhaly oslavy prvního desetiletí skautingu

v Novém Jičíně. Ty se konaly 29. 5. a zúčastnili se jich i skauti z Hranic.78

K této

příležitosti byl městem uspořádán běh na trati 9800 metrů. Skauti z Nového Jičína obsadili

první příčky, jmenovitě závod vyhrál bratr Pitucha.79

Na podzim téhož roku byl založen první dívčí oddíl v Novém Jičíně. Schůzky

děvčat probíhaly stejně jako u hochů v šatně gymnázia. Vedoucí oddílu byla Ela

Kovařčíková, významnější členkou pak byla Marie Pribáňová, v jejímž bytě se konaly

některé skautské akce.80

Roku 1933 se konalo světové Jamboree v Budapešti – Gödölö81

, jehož se zúčastnil

i novojičínský skaut Rudolf Sládeček. 12. 12. došlo k rozdělení 1. chlapeckého oddílu

na tři složky. Byla ustanovena vlčata pod vedením Rudolfa Hasala, oddíl převzal Alois

Vrána a vznikl klub Old skautů, jehož vedení se ujal Karel Pribáň.

Červen roku 1934 byl ve znamení dvou slavností. První se konala v Bludovicích

a zúčastnilo se jí 38 skautů a skautek. Druhá slavnost se konala v Příboře a opět na ní byli

skauti z Nového Jičína.82

Tuto skutečnost zde zmiňuji, protože je třeba si uvědomit, že

v tuto dobu existovaly desítky a stovky různých spolků. Hojnou účastí na skautských

akcích skauti veřejnosti ukazovali, že se jedná o dobře organizovaný spolek.

75

Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu Nový Jičín 1922 – 1932. 76

R. ŠANTORA, c. d., s. 97. 77

Pan president souhlasí se skautingem. Junák, 1931, roč. XVIII., č. 1, s. 5. 78

Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu Nový Jičín 1922 – 1932. 79

Morava - Příbor. Junák, 1932, roč. XVIII., č. 9, s. 176. 80

B. KELNAR, c. d., s. 8. 81

Karel MEJSNAR, Reportáž z Maďarska: (momentky ze skautského Jamboree a Budapešti), Kroměříži

1933, s. 7. 82

B. KELNAR, c. d., s. 11.

22

V roce 1935 se po čtyřech letech konal další Sjezd slovanských skautů v Bělehradě

ve dnech 6. a 7. září.83

Z Nového Jičína se zúčastnili Josef Kryl s manželkou Mílou

a Richard Sládeček. K nim se přidal i Rudolf Zanáška z Kopřivnice, o němž se zmíním

později.84

S novým rokem 1936 začaly opět samostatně pracovat družiny. Z počátku roku

dívčí oddíl zorganizoval již třetí ročník Maškarního bálu. V tomto roce se stejně jako rok

minulý tábor nekonal. Na oslavách 28. října se novojičínští skauti podíleli jako organizátoři

průvodu. V listopadu pak bylo 4. výročí trvání dívčího oddílu. Tento měsíc se Josef Kryl

vzdává funkce okresního zpravodaje a přebírá vedení 1. chlapeckého oddílu po Aloisi

Vránovi, který nastoupil prezenční službu. Okresním zpravodajem se stává Karel Pribáň.

V červnu roku 1937 vychází 1. číslo měsíčníku novojičínského okresu „KEC“.

Toto číslo se nedochovalo, z druhého čísla se dozvídáme, že v tu dobu měl dívčí oddíl 19

členek, chlapecký oddíl 30 členů a oddíl old skautů 13 členů.85

V září tohoto roku umírá T.

G. Masaryk. Byla to rána, která dopadla na celý národ. Schůzky se nesly ve vážném duchu

a výlety se vůbec nekonaly. Na konci roku přebírá vedení dívčího oddílu Hana Mlčková.86

Atmosféra tragického roku 1938 byla zde v pohraničí více než napjatá. Svědčí

o tom i dubnový zápis z deníku družiny Máků, kdy se na schůzce děvčat cvičilo použití

plynových masek.87

Za války novojičínští skauti nezaháleli, některým se podařilo dostat se přes hranice

a zúčastnit se boje za svobodu Československa. Jedním z nich byl i npor. letectva Jaroslav

Hlaďo, který po válce jako plukovník obdržel kromě vojenských vyznamenání88

i skautské

vyznamenání Junácký kříž „Za vlast 1939 - 1945“.

Skauti, kteří zůstali doma, byli většinou odvlečeni do koncentračních táborů, kde

nelidské zacházení a mučení mnozí nepřežili. Mezi ně patřil i JUDr. Miroslav Derka,

zakládající člen 1. chlapeckého oddílu a jeho vůdce.89

83

Bruno BREČKA, Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990, Brno 1999, s. 134. 84

B. KELNAR, c. d., s. 12. 85

Vedení oddílu. KEC, 1937, roč. I., č. 2, s. 7. 86

Archiv střediska Pagoda, deník družiny „Sluníček“. 87

Archiv střediska Pagoda, deník družiny „Vlčích máků“. 88

Ppl. Jaroslav Hlaďo slavnostně uvítán ve svém rodišti. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 15, nestr.

Nové Kravařsko byly regionální týdenní noviny vydávané od 25. května roku 1945 informující o dění

v regionu. 89

B. KELNAR, c. d., s. 14.

23

2.2 PROMĚNY SKAUTINGU V KOPŘIVNICI

Po dlouhá léta si velká většina kopřivnických skautů spojovala počátek své činnosti

zejména s rokem 1963, kdy Ivan Váňa – Akela založil první družinu, v onom roce ještě

pod hlavičkou turistického oddílu.

Hloubání v historii v posledních letech kopřivnickým skautům však vyneslo

na povrch poznatky o tom, že historie skautingu v Kopřivnici má kořeny mnohem hlubší,

a to až v roce 1921. Nejprve se objevilo jen několik zmínek o tom, že zakladateli skautingu

v našem městě byli pánové Josef Vojčík a Rudolf Zanáška. Poté, co skauti učinili několik

zásadních historických objevů, konkrétně nález Skautského deníku Lídy Šumné z let 1937-

194290

a záchranu esperantského pomníku91

, začala historická mozaika kopřivnického

skautingu nabírat na velikosti a také barevnosti. Oba uvedení pánové dostali svou tvář

a originální životní osudy, začaly se objevovat také jména další a s nimi nové, dosud

neznámé příběhy.

Kronika městyse Kopřivnice uvádí jako přesné datum vzniku skautské družiny 1. 4.

1921. Sokolská kronika z té doby však zmiňuje datum trochu rozdílné, a sice květen 1921,

kdy výbor svolil zřídit první kroužek sokolských skautů čítající 18 žáků. Historický

kalendář vydaný k 100. výročí povýšení Kopřivnice na městys92

uvádí datum 1. 6. 1921

a počet členů 12. Ať už byla skutečnost jakákoliv, rok 1921 lze bezpochyby považovat

za rok vzniku kopřivnického skautingu a Josefa Vojčíka za jeho zakladatele.

Na tuto dobu nemáme takřka žádné prameny. Za jeden z nejstarších artefaktů tak

lze zřejmě považovat fotografii z roku 1927, kdy skauti tábořili na louce u koupaliště.93

Z kroniky města Kopřivnice víme, že skauti se účastnili různých slavností, zvláště

jubilejních a státních. Angažovali se například při návštěvě kraje prezidenta Masaryka roku

1924 nebo při slavnostním odhalení pomníku T. G. Masaryka v Kopřivnici 12. srpna

1928.94

90

Archiv střediska Kopřivnice, uložen v rádcovské klubovně 1. a 2. oddílu střediska Kopřivnice,

Komenského 1520, Kopřivnice, deník Lídy Šumné z let 1937 – 1942. 91

KNESL, Adam. Téměř zničený pomník připomíná skautskou historii. Novojičínský deník. Vydáno 10. 1.

2011. [citováno 11. 8. 2012]. Dostupný na Word Wide Web:

http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/temer-zniceny-pomnik-pripomina-20110110.html. 92

Historický kalendář ke 100. výročí povýšení Kopřivnice na městys. [citováno 20. 3. 2013]. Dostupný na

Word Wide Web: http://www.koprivnice.cz/index.php?id=historicky-kalendar-mestys-koprivnice 93

Archiv střediska Kopřivnice, fotografie. 94

SOkA Nový Jičín, Fond Archiv obce Kopřivnice, inv. č. 14, s. 203 – 205.

24

Vojčíkovým následovníkem byl Rudolf Zanáška. Datum převzetí vedení prameny

uvádějí rozdílně, jednou rok 1924, podruhé 193095

. Vzhledem k roku narození Rudolfa

Zanášky, 190796

, se lze ale spíše přiklonit k roku 1930. Každopádně stál Zanáška v čele

skautů po mnoho dalších let a zřejmě i v průběhu druhé světové války. Byl také u toho,

když se ihned po válce začal skauting opětovně formovat. O Zanáškově zapálenosti

pro věc svědčí mimo jiné také fakt, že v roce 1930 přesunul oddílovou činnost ze školních

lavic k sobě domů, do dřevěné kůlny na dvoře, tedy do první skautské klubovny

v Kopřivnici.97

A o nadšení pro skauting a jeho myšlenky svědčí také to, že se Zanáška

v létě 1933 spolu s Richardem Sládečkem z Nového Jičína připojil ke skautům z Hranic,

Valašského Meziříčí a Vsetína a společně se vypravili na světové Jamboree do Gödöllö

v Maďarsku.

Na skautování ve 30. letech 20. století máme památek již o poznání více. Náplň

skautského programu té doby můžeme vyčíst z kroniky družiny Sokolů z let 1933-1934.

Kronika podrobně vypovídá o složení družiny, docházce členů a programu schůzek.

Vedoucím družiny byl Oldřich Baier, zápisy do kroniky psal většinou Ferdinand Berger.98

Dokladem o existenci družiny Sokolů je také Skautský kalendář z roku 193699

,

který patřil jejímu členovi Oldřichu Vlčkovi. Složení družiny bylo v tom roce již rozdílné

a jejím rádcem byl Antonín Homola. Ten se od 14. února 1938 stal rádcem Kondorů, III.

družiny I. oddílu.100

Drobnými, ale dosud ne zcela zařazenými střípky do mozaiky skautování ve 30.

letech, je několik dopisů z roku 1934. Bratr Vinetů v nich zřejmě svému předchůdci, bratru

Douglasovi, líčí aktuální dění v oddíle. Kdo se za těmito dvěma, ale i dalšími v dopisech

zmiňovanými, přezdívkami, skrývá, se mi nepodařilo zjistit. Dopisy tak pro nás mají

největší hodnotu v tom, že dokládají fakt, že k sobě v onu dobu měli velmi blízko junáci

a esperantisté. Jeden z dopisů je psán na esperantském hlavičkovém papíře, ve druhém je

doslova uvedeno, že v Kopřivnici probíhají skautské kursy esperanta. K dopisům je

přiložena také přihláška do Skautské Esperantské Ligy101

.

95

SOkA Nový Jičín, Fond Archiv obce Kopřivnice, inv. č. 15, s. 23 a 24. 96

Archiv muzea Fojtství v Kopřivnici, poř. č. 257, č. 184. 97

Archiv střediska Kopřivnice 98

Tamtéž, Kronika družiny Sokolů z let 1933 – 1934. 99

Tamtéž, Kalendář Čsl. skauta junáka na rok 1936 vlastněný Oldřichem Vlčkem. 100

Tamtéž, Družinové záznamy III. družiny Kondorů I. oddílu. 101

Skautská esperantská liga byla založena roku 1918. Jak již název napovídá, jedná se o sdružení skautů a

esperantistů po celém světě. Pro Kopřivnici má esperanto zvláštní význam, protože Rudolf Zanáška kromě

skautingu byl i esperantistou a zakladatelem esperantské sekce muzea v Kopřivnici.

25

Další společenskou událostí, sice politování hodnou, na které se kopřivničtí skauti

účastnili, byla smuteční schůze obecního zastupitelstva k uctění památky zemřelého

prezidenta Masaryka. Schůze se konala 16. září 1937. Pietní akce probíhaly celý týden

a skauti byli přítomni i na průvodu 19. září, kdy stáli v jeho čele.102

Jednou z nejvýznamnějších kopřivnických skautských památek vůbec je Skautský

deník, který si v letech 1937-1942 psala kopřivnická skautka Lída Šumná. Deník nejprve

popisuje každodenní starosti a radosti skautského života, postupem času, jak se

nad republikou stále více stahovala mračna nacismu, se stává spíše osobní výpovědí

dospívající dívky popisující své pocity a dění v Kopřivnici jako takové.103

Jediné dvě fotografie se skautskou tématikou z té doby jen matně zachycují skauty

v roce 1938 nastoupené v davu zástupců dalších organizací.

Zákaz skautingu v říjnu 1940 se samozřejmě projevil také v Kopřivnici. Činnost

přestala probíhat, ale skauti nezapomněli na svůj skautský slib. Jak vypovídá Marie

Blablová104

, za války pracovala v závodní kuchyni, kde s ostatními pomáhala ruským

zajatkyním, také nosila jídlo partyzánům a peníze rodinám vězněných.

2.2.1 OSOBNOST JOSEFA VOJČÍKA A RUDOLFA ZANÁŠKY

Je určitě dobré zmínit i další aktivity Vojčíka a Zanášky, abychom si udělali lepší

představu o tom, jaké to byly osobnosti, v jaké žili době a jaké byly jejich životní zásady

a hodnoty.

Oba pánové se prokazatelně znali z místního Sokola, Zanáška byl dokonce

nejlepším cvičencem jednoty v letech 1927 a 1929. V této době byl Zanáška již také

jednatelem Esperantského klubu v Kopřivnici a na koci 20. let se stal jeho předsedou.

O vznik a rozvoj esperantského hnutí se Zanáška zasloužil snad ještě více, než tomu bylo

u skautingu a výčet jeho aktivitv tomto směru by zabral mnoho řádků.105

Srovnání

102

SOkA Nový Jičín, Fond Archiv obce Kopřivnice, inv. č. 15, s. 44. 103

Archiv střediska Kopřivnice, deník Lídy Šumné z let 1937 – 1942. 104

Marie Blablová, rozená Šumná, se narodila 22. 8. 1926 v Kopřivnici. Ve svých sedmi letech začala se

svou starší sestrou Lídou chodit ke kopřivnickým skautkám. Naučila se tam spoustu skautských dovedností,

chodila na výlety do přírody a třikrát byla na letním táboře na Soláni. Schůzky se konaly většinou u někoho

doma a khaki košile jim šila známá. Po válce odešla pečovat o sestru Lídu do Brna, která se tam za války na

inzerát vdala, ale při posledním náletu manžel zahynul a Lída sama přišla o nohu. Po roce se Marie vrátila do

Kopřivnice a dál pracovala v obchodě, vdala se a měla dvě děti. Ke skautingu se pak už nevrátila. 105

Archiv střediska Kopřivnice, dopisy adresované Rudolfu Zanáškovi.

26

esperanta a skautingu na celorepublikové úrovni by jistě bylo zajímavým tématem

pro zpracování.

Vojčík i Zanáška brzy po okupaci německými vojsky zahájili odbojovou činnost

a mezi prvními se přihlásili do vojenské složky Obrany národa. Vojčík, který údajně

v prvních letech okupace ukrýval zbraně pocházející z armádních zásob, byl dokonce

velitelem čety a v letech 1944-1945 byl u toho, když se v Kopřivnici dle pokynů londýnské

vlády sestavoval ilegální Národní výbor, který řešil potřebné záležitosti po příchodu Rudé

armády.106

Zanáška se po osvobození stal jednatelem Národního tělovýchovného výboru, který

připravoval sloučení všech sportovních a tělovýchovných organizací do pozdějšího Sokola

Tatra Kopřivnice a spolupodílel se také na vzniku Lašského muzea.

Josef Vojčík (měli bychom spíše používat formu Wojcik) se narodil 02. 8. 1903

a zemřel 12. 11. 1959. Bydlel v Kopřivnici, na ulici Záhumenní č. p. 527.

Rudolf Zanáška se narodil 12. 8. 1907 a tragicky zahynul 12. 6. 1954 při nehodě

v továrně. Dům, ve kterém žil a ve kterém zřídil první skautskou klubovnu107

, stával

naproti dnešní restaurace Pod Kaštany. V roce 1956 byl na jeho počest přejmenován Dub

zakladatele esperanta v Kopřivnici rostoucí v Esperantském zátiší, které v roce 1950

spoluzakládal, na Zanáškův dub.108

106

SOkA Nový Jičín, Fond Archiv obce Kopřivnice, inv. č. 15, s. 160. 107

Město Kopřivnice - Kopřivničtí rodáci [online]. Citováno 26. 1. 2013. Dostupné na Word Wide Web:

http://www.koprivnice.cz/index.php?id=rodaci-koprivnice 108

Stanislav KAMARÝT, Historio de la esperanto-movado en Cehoslovakio: iom da historio kaj iom da

rememoroj. Praha 1983, s. 135.

27

2.3 ZÁRODKY JUNÁCKÉHO HNUTÍ V PŘÍBOŘE

První skautský oddíl v Příboře byl založen na konci jara roku 1920. Stejně jako

v ostatních městech hráli velkou úlohu v dějinách příborského skautingu učitelé, z nichž

se později stali významné osobnosti tamějšího skautského hnutí. Turistický kroužek

v učitelském ústavu založil Václav Sehnal. Do kroužku se přihlásil i Rudolf Dvíže, kterého

putování po zdejší krajině učarovalo. Při jednom putování se potkal s profesorem

Hejtmánkem z Litovle, okresním zpravodajem skautů. Nechal se skautskou myšlenkou

a ideami natolik nadchnout, že se rozhodl toto hnutí založit i v Příboře. Datum založení

není nikde uvedeno, zdá se, že se tak stalo někdy na konci jara 1920.109

Rudolf Dvíže vedl oddíl v letech 1920 – 1922 jako devatenáctiletý učitel.110

První

členové oddílu se scházeli vždy v některých bytech členů, protože skauti neměli vlastní

klubovnu. Už v létě roku 1920 proběhl první skautský tábor příborských skautů. Tento

desetidenní tábor se uskutečnil na Radhošti.

Činnost příborských skautů další roky pokračovala v poklidu, roku 1925 většina

členů oddílu po ukončení studia opustila Příbor, a protože nikdo nechtěl zastoupit jejich

pozice, skautská činnost na krátkou dobu upadla.

Skautskou myšlenku v Příboře znovu obnovil v roce 1927 student příborského

učitelského ústavu Ondřej Kacíř spolu s Arnoštem Kubinským. Hned při zahájení činnosti

začali hledat skautskou klubovnu. To se jim po krátké době podařilo, zázemím pro skauty

se stal dřevěný dům na Místecké ulici, č. p. 252. Vedoucím oddílu se stal Arnošt Kubinský.

Toho v roce 1929 vystřídal Ondřej Kacíř, zdejší učitel. V témže roce příborští skauti také

přišli o svou klubovnu, která byla zbourána. Vzhledem k celosvětové velké hospodářské

krizi bylo shánění finančních prostředků na novou klubovnu velmi těžké. Činnost junáků

tak byla v této době slabá. K překonání tohoto období velkým dílem přispěl Miroslav

Kresta, který po odchodu Ondřeje Kacíře zastával funkci vedoucího oddílu.

V roce 1930 přichází do Příbora nadšený propagátor skautingu Rudolf Zemek,

který se stane vedoucím příborského skautského oddílu až do prvního zákazu skautingu

v roce 1939. Za jeho působení došlo k nebývalému rozvoji skautského hnutí v Příboře.

Oddíl si zakoupil vybavení pro táboření, stany, kuchyňské náčiní aj. Roku 1931 vzniká

i dívčí oddíl. Chlapecký oddíl v té době čítal téměř 50 členů, dívčí oddíl pak 15.111

V roce

109

Lubomír LOUKOTKA, Historie skautingu v Příboře. Příbor 1995, s. 3. 110

SOkA Nový Jičín, Fond Archiv města Štramberk, inv. č. 108 Kronika města Štrambek, s. 246. 111

L. LOUKOTKA, c. d., s. 4 – 5.

28

1931 se 15. a 16. srpna konaly v Příboře skautské slavnosti, kde zdejší skauti představovali

veřejnosti význam skautingu.112

17. 6. roku 1934 se konal Skautský den v Příboře, kterého se účastnili i skauti

z okolních měst.113

Rok 1937 byl na události skautů bohatý. Ve dnech 12. a 13. 6. 1937 proběhly

oslavy 15. výročí založení skautingu v Příboře, tedy s dvouletým zpožděním. Zdejší oddíl

se také vydal na tábor v Horní Bečvě.

Dne 21. září 1938 skauti z Příbora nastoupili do zpravodajské, kurýrní

a organizační služby, do hlídek na cestách a při železniční trati ze Studénky. Starší skauti

také pomáhali při řízení dopravy na cestách a tím pomáhali policii. Tyto práce vykonávali

až do 10. října, kdy na základě Mnichovské dohody Příbor obsadili němečtí vojáci.114

V kronice města Příbora z té doby není o skautech jediná zmínka. Oproti kronikám

z okolních měst zde není zmiňována činnost žádných spolků, snad jen na pár výjimek

(Sokol, Hasičský sbor). Lze se však domnívat, že stejně jako v okolních městech se skauti

z Příbora účastnili státních slavností, jako byly například oslavy 28. října.

Skautská činnost v následujících šesti letech probíhala velmi omezeně a v ilegalitě.

Mezi nejvýznamnější aktivní skauty z Příbora za 2. světové války byl Quido Němec, člen

skautského oddílu v Příboře od roku 1935.115

Quido se aktivně zapojoval do domácího

odbojového hnutí. Spolu se skupinou skautů pod názvem Odboj slezských Junáků v únoru

až březnu 1945 působil jako spojka s partyzánskou brigádou Jano Ušiaka operující

v Beskydech. 4. dubna byl spolu s ostatními členy této skupiny zatčen gestapem

a transportován do Polského Těšína, kde byl popraven.116

112

Slovanský sjezd. Junák, 1931, roč. XVIII., č. 1, s. 15. 113

Archiv střediska Příbor, uložen v klubovně střediska Příbor, Lidická 51, Příbor, kronika 1. oddílu junáků

Štramberk. 114

Příborští Junáci se hlásí o slovo. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 24, nestr. 115

Archiv střediska Příbor, kronika 1. oddílu junáků Příbor 1935. 116

Jitka RADKOVIČOVÁ, Stopy vedou k Ivančeně: odboj slezských skautů 1938-45, Praha 2011, s. 272 -

274.

29

2.4 POČÁTEČNÍ TENDENCE SKAUTINGU VE ŠTRAMBERKU

Skautský oddíl ve Štramberku založil bratr Rainmund Baroch 4. dubna 1920.

Rainmund Baroch byl tehdy mladý muž a pracoval jako asistent v lékárně.117

Mezi prvními

členy, kteří provázeli založení skautského oddílu ve Štramberku, byli například Bohuslav

Hornych, Vladimír Lacka a Zdeněk Baar. Do Svazu skautů republiky Československé

vstoupil nově vzniklý oddíl 18. 6. 1920.118

Rainmund Baroch však vůdcem nezůstal dlouho. 12. června roku 1921 se vzdává

vůdcovství a v září tohoto roku odjíždí do Rožnova, čímž vystupuje z oddílu. Vedení

oddílu se ujímá tehdy 16letý Bohuslav Hornych a zástupcem mu je teprve o rok starší

Vladimír Lacka.119

Téhož roku o Velikonocích skauti tábořili dva dny v Libotíně, v červnu

tři dny v Boří u Štramberka a v červenci pět dní na Makytě na hranici Slovenska.120

Na konci roku 1921 měl oddíl již třicet členů.

26. 2. 1922 je zvolen nový vůdce oddílu - Metoděj Socha, který byl požádán

Bohuslavem Hornychem, aby oddíl vedl jakožto starší a dospělý muž. Pod jeho vedením

byla činnost oddílu velice pestrá a všichni členové byli vedeni k příkladné kázni a vztahu

ke kolektivu.121

Koncem roku 1924 se však starší vůdčí členové rozešli za povoláním a mladší

bez řádného vedené se nemohli udržet v normálním chodu. Rok 1925 je rokem krizovým,

kdy oddíl nebyl ani řádně registrován ve skautském ústředí. Aby však oddíl zcela nezanikl,

uchýlili se skauti k převedení zbytku oddílu pod oddíl kopřivnických skautů, zatímco

nadále oslovovali kamarády a starší skauty, aby dali dohromady potřebný počet k obnovení

svého oddílu ve Štramberku, což se jim ke konci roku 1925 opravdu povedlo.

14. února 1926 se sešla první řádná schůze skautského oddílu ve Štramberku,

na které bylo přítomno 12 chlapců. Ti si zvolili vedoucího oddílů - Petra Rašku, jeho

zástupcem byl Jan Ostrčil. Oddíl utvořil dvě družiny a již v květnu se vydali na dvoudenní

tábor na Libotín. Do konce roku se oddíl rozrostl na 21 členů.

Roku 1930 však činnost skautů ve Štramberku opět z důvodu nedostatku vedoucích

a členů ustala a až do roku 1933 se nenašel nikdo, kdo by zdejší skauting obnovil. V tomto

117

Archiv střediska Štramberk, Uložen v klubovně střediska Štramberk, Nádražní 450, Štramberk - dopis

Raimunda Barocha štramberským skautům ze dne 5. 6. 1945. 118

Bratr Antonín Lacka, bytem Štramberk, Náměstí 15, štramberští skauti, zaznamenáno 6. 4. 2013. 119

Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 120

Ze života junáků – Ze Štramberka. Junák, 1923, roč. IX., č. 9-10, s. 169. 121

Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků Štramberk.

30

roce se však několik bývalých skautů začalo zabývat myšlenkou na obnovení oddílu.

To se povedlo a do oddílu se přihlásilo 14 členů. Vůdcem byl zvolen Adolf Havran,

zástupcem Antonín Novobilský. Už v červenci toho roku se oddíl vypravil na dvoudenní

tábor v Černém lese. Konec tohoto roku byl tragický. 27. 12. zemřel v jedenácti letech člen

oddílu Josef Hoffman.

Ačkoliv vše ze začátku roku 1934 fungovalo dobře, na konci roku měl již oddíl

pouze 4 členy – Vladislav Najvar, Josef Najvar, Karel Bár a Josef Jurák. Oddíl se proto

registruje pouze jako hlídka pod skautský oddíl v Kopřivnici. I když později hlídku opustil

i Ladislav Najvar, chlapci nepolevují a i ve třech pokračují ve skautské činnosti. Činnost

jim zjednodušuje zapojení se do společných akcí s oddílem z Kopřivnice, se kterými

se vydali například na dvoudenní vycházku na Prostřední Bečvu nebo začátkem prázdnin

na týdenní tábor na kolech na Oravu.

V srpnu 1936 vznikl ve Štramberku nový zájem o skauting. Hlásí se jak staří

členové, tak i noví chlapci.122

Nová krev se osvědčila, a tak mohl roku 1937 vzniknout

samostatný oddíl.123

Vůdcem se stal Karel Bár a zástupcem Josef Jurák.

Činnost oddílu začala ovlivňovat přicházející 2. světová válka. V roce 1937 se tak

spolu se skauty z oddílu z okolních měst zúčastnili manifestace mravních sil pro obranu

republiky v Novém Jičíně.124

Vliv skautů ve městě se rozrůstal. 28. května byl oddíl štramberských skautů

pozván na jmenování prezidenta republiky Eduarda Beneše čestným občanem města

Štramberka.125

Oddíl zaujímal první místo v průvodu a byl uznán jako jeho nejhezčí

složka. V létě se oddíl vydal na sedmidenní tábor na Dolní Bečvu.

Rok 1938 začíná velmi slibně. Počet členů stačí na registraci oddílu.126

Skauti

zorganizovali ve Štramberku kurz esperanta, který absolvuje 21 lidí, z čehož je necelá

polovina junáků. Ovšem největší akcí, které se zdejší skauti zúčastnili, bylo otevření

koupaliště v Libotíně, které se konalo 21. 8. 1938.127

Skautskému oddílu byl městskou

radou svěřen úkol, aby hlídali koupaliště v noci před a po slavnosti, což skauti čestně

vykonali a na dvě noci se u koupaliště utábořili.

122

Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 123

Tamtéž, dopis A. B. Svojsíka ze dne 29. ledna 1937. 124

Tamtéž, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 125

SOkA Nový Jičín, Fond Archiv města Štramberk, inv. č. 109 Kronika města Štrambek, s. 584. 126

Archiv střediska Štramberk, potvrzení o registraci ze dne 24. 3. 1938. 127

SOkA Nový Jičín, Fond Archiv města Štramberk, inv. č. 109 Kronika města Příbora, str. 591.

31

Na konci září tohoto roku měl oddíl celkem dvě družiny s celkovým počtem 23

členů. V říjnu kvůli obsazování území nacistickým Německem byl oddíl rozpuštěn, někteří

členové však pracovali dále.128

V roce 1942 sesvěřil některým kamarádům Alois Chalupa, který byl před válkou

zástupcem vedoucího družiny „Jestřábů“, že by bylo dobré pokračovat ve skautské

činnosti. Dobře si byl vědom rizik, která z této činnosti mohla vzejít, a tak muselo být vše

dobře utajeno. Oslovil své kamarády a s Bohuslavem Rýdlem a Františkem Lichnovským

tak založili Klub československých skautů, který se později rozrostl až na 9 členů. Scházeli

se každý víkend a prohlubovali své skautské znalosti. K tomu jim pomáhala příručka

českých junáků od Miloše Seiferta Přírodou a životem k čistému lidství, kterou získal

František Lichnovský ze zdejší školy.129

128

Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků Štramberk. 129

František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 12. 4.

2013.

32

3. POVÁLEČNÁ OBNOVA A SKAUTING DO ROKU 1968

3.1 ZNOVUZALOŽENÍ JUNÁKA V NOVÉM JIČÍNĚ

Dne 9. 7. 1945 v kavárně Praha vzniklo první novojičínské skautské středisko.

Vedoucím střediska se stal Stanislav Čadan, jeho zástupcem byl Jan Baroš. Ustavující

schůze byla 13. 7. ve Spolkovém domě v Novém Jičíně. Během týdne potom bylo přijato

na 300 přihlášek.130

Středisko tak během chvilky mělo tři junácké oddíly. Po dvou

měsících přibyl dívčí oddíl, který vedla Dagmar Vojkůvková.

Vedoucím prvního chlapeckého oddílu byl S. Čadan, druhého oddílu Jaroslav

Pecha, třetího oddílu Miroslav Radek. Jaroslav Pecha byl také předsedou okresní rady

Junáka Nový Jičín.131

Středisko přijalo název Pagoda a tak se jmenuje dodnes.

Ihned po založení oddílu vzrůstala oblíbenost skautů mezi veřejností. Důkazem

jsou dlouhé sloupce, které se vždy objevovaly v místním týdeníku Nové Kravařsko.

Můžeme se z něj například dozvědět, že 21. 7 junáci zorganizovali průvod tvořený 239

junáky.132

Noviny se staly prostředkem informativním, kdy skauti každý týden informovali

čtenáře o své činnosti. V sloupci tohoto týdeníku se objevují termíny rádcovských kurzů,

informace o náborových akcích a činnosti jak členů okresní rady Junáka, tak i samotného

skautského oddílu v Novém Jičíně.

Díky vzrůstající oblíbenosti střediska ve městě skauti dostali od Městského úřadu

objekt bývalé zahradní restaurace na Nerudově ulici, č. p. 51. Svou polohou a možnostmi

sportovního využití nově vybudované klubovny přilákali mnoho nových členů.133

Skauti organizovali mnoho sbírek, jako například sbírka ve dnech 31. 10 – 2. 11.,

kdy z celého okrsku vybrali 30 000 Kč, které pak odevzdali České sociální pomoci

pro pozůstalé po obětech Gestapa.134

V roce 1946 přebírá vedení 1. oddílu Miroslav Suttner. 24. 2. se konala okresní

konference Junáka v Novém Jičíně za účasti 312 junáků a skautek. Přítomni také byli lidé

130

Hlas mládeže. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 9, nestr. 131

Adresář předsedů a prvních místopředsedkyň krajských a okresních rad Junáka: stav k 15. dubnu 1969.

Praha 1969, nestr. 132

Jiskry prvého táborového ohně Junáka Nový Jičín vzkříšené republice. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č.

10, nestr. 133

Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu. 134

Činnost junáckého okrsku 5/35. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 25, nestr.

33

z vedení města a armády. Nikdo z veřejnosti ani z ostatních spolků nepřišel, což

okomentoval na jejich účet bratr Hříbek slovy:

„Myslíte, že junácká myšlenka nepodporovaná vámi zahyne? Spíše se stane opačně,

že bez mladých lidí, prošlých skautskou výchovou sploští vaše stranické vyhlídky

do budoucna, ale Junák, který se bez postranních zájmů staví za republiku, český národ

a jeho košický program, zůstane i nadále.“135

Nezájem rodičů o tom, co jejich ratolesti provádí ve skautu, ležel skautským

vedoucím na srdci. To je jen další důkaz toho, že skautským vedoucím na výchově

mládeže velice záleží. Ve zdejších novinách se často objevovala výzva o větší spolupráci

mezi všemi institucemi, které se podílejí na výchově mládeže. Důkazem o snaze vychovat

co nejuvědomělejší jedince může být i závod o nejlepší pololetní vysvědčení v junáckém

okrsku Nový Jičín.136

V tomto roce také proběhne první střediskový tábor na Morávce.137

I v roce 1946 jsou junáci přítomni na státních oslavách konaných městem. Největší

takovou oslavou byla návštěva Nového Jičína prezidentem Eduardem Benešem

s manželkou.138

Kromě důležité státní návštěvy byli skauti poctěni i důležitou návštěvou skautskou.

26. ledna roku 1947 se konala ve Frýdku slavnostní schůze, kterou navštívil i náčelník

Junáka Rudolf Plajner.139

Roku 1947 přebírá Miroslav Suttner vedení také 2. oddílu. V tomto roce se koná

světový skautský sjezd „Jamboree du paix“140

ve Francii.141

S českou delegací jedou

na toto setkání novojičínští skauti J. Palacký a L. Urban.142

V říjnu byly uspořádány oslavy

25. výročí založení Junáka v Novém Jičíně. Měly bohatý program, akce se účastnili

i junáci z mnoha okolních měst a významně přispěly k propagaci skautingu.143

Začátek roku 1948 se stává předzvěstí konce činnosti Junáka. Únor přinesl řadu

změn. Junák byl vřazen do Svazu české mládeže.144

Vedení 2. oddílu přejímá L. Urban a 3.

135

Okrsková konference Junáka. Nové Kravařsko, 1946, roč. II., č. 9, nestr. 136

Závod o nejlepší pololetní vysvědčení v 5/35 junáckém okrsku Nový Jičín. Nové Kravařsko, 1946, roč. II.,

č. 11, nestr. 137

Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu 138

Prezident Budovatel s chotí vřele uvítáni v srdci Kravařska. Nové Kravařsko, 1946, roč. II., č. 29, nestr. 139

Stanislav Čadan. Hlídka mládeže. Nové Kravařsko, 1947, roč. III., č. 4, nestr. 140

Jamboree du paix = Jamboree míru 141

Jiří Lapáček a Josef Starec. Jamboree 1947. Junák, 1947, roč. 30, č. 1, s. 10. 142

Karel GRIMM, Československo na jamboree míru Francie 1947. Praha 1947, s. 8. 143

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1947, kronika 1. chlapeckého oddílu. 144

Z pokynů. Junák, 1948, roč. 30., č. 28, s. 435.

34

oddílu V. Pitr. Vedoucím střediska se stává M. Rádek a brzy po něm Josef Klečka. V létě

se koná společný tábor 2. a 3. oddílu v Hradci u Opavy.145

Na příkaz střediskové rady jsou oddíly zrušeny. 2. oddíl se loučí společnou vánoční

besídkou s ostatními oddíly. 3. oddíl jako poslední ukončil svou činnost 15. ledna 1949.146

Poslední schůze předsednictva OV ČSM, uskutečněna 28. 2. 1949 ve Frenštátě

pod Radhoštěm, definitivně ukončila činnost ČSM v okrese Nový Jičín.147

145

Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu. 146

B. KELNAR, c. d., s. 17. 147

SOkA Nový Jičín, Fond Městský národní výbor Nový Jičín, inv. č. 279 – Kronika města Nový Jičín 1953

- 1973, s. 359.

35

3.2 NEUTICHAJÍCÍ ZÁPAL PRO SKAUTING V

KOPŘIVNICI

Po válce byl skauting v zemi, a tedy i v Kopřivnici, obnoven hned, jakmile to bylo

možné. Údajně již v květnu 1945 pochodovalo městem několik dívčích i chlapeckých

skautských oddílů při oslavách vítězství. Ve skautské kronice z té doby je zápis o tom, že

již na konci června 1945 proběhla první informační schůzka, na které byly rozdány úkoly,

aby junáctví v Kopřivnici mohlo opět plně fungovat. Schůzky se zúčastnili bratři Zanáška,

Buzek, Homola, Polner, Veřmiřovský, Čapka a Krompolc. Už v červenci tábořila družina

Zálesáků týden na místě u malé školky. Družina měla 17 členů, vedl ji bratr Čapka a mimo

jiné se ke schůzkám scházela také v přírodě „u dubu“ u malé školky.148

Je pravděpodobné,

že se jedná o tentýž strom, který byl později nazván Zanáškovým dubem, jak jsem se

zmínil již dříve.

Družina Zálesáků se rychle rozrostla, a tak se musela rozdělit – na družinu Rysů,

kterou vedl br. Vlach, a družinu Výrů, kterou vedl nejprve br. Čapka a později br. Videcký.

V listopadu 1945 se už k registraci v Junáku přihlásily skoro dvě stovky chlapců

a děvčat. Tehdejší střediskový vůdce byl Antonín Homola, první junácký oddíl vedl

František Polner, druhý oddíl František Vlach, vlčata Bohumil Čapka. První oddíl skautek

vedla Milada Kuchařová, první oddíl světlušek Jiřina Gerlochová.

Pro historii kopřivnického skautingu jsou tyto registrační listy důležité také tím, že

se na nich poprvé objevují dvě jména důležitá pro pozdější vývoj skautingu v Kopřivnici -

Ivan Váňa a Čestmír Tichavský.149

Skautská činnost tedy rychle nabrala plné obrátky, v dubnu roku 1946 měla členská

základna střediska Kopřivnice již 136 členů.150

Počátkem července proběhl u hájovny

na Červeném kameni tábor a nesl název Tábor u tří slepýšů. Pětkrát museli skauti vyrážet

ze svého domova a do kopce táhnout plně naložené vozíky, než na tábořiště přivezli

všechny potřebné věci. Byla mezi nimi také první skládací podsada, kterou doma zhotovil

bratr Buzek. Tábora se zúčastnilo 20 skautů a vedl jej bratr Vlach151

, stejně jako tábor

v roce následujícím. Ten proběhl v srpnu 1947 u samoty zvané Hanzlův mlýn u obce

148

Archiv střediska Kopřivnice, kronika družiny Zálesáků z r. 1945. 149

Tamtéž, registrační listy z r. 1945 150

Archiv muzea Fojtství v Kopřivnici, poř. č. 121: Spolky v Kopřivnici, č. 55 151

Archiv střediska Kopřivnice, zápisy z tábora 1946.

36

Radkov v povodí řeky Moravice. Nesl název Tábor u Oltářní skály. Zřejmě na stejném

místě proběhl tábor i v roce 1948, který se jmenoval Tábor vlčího řevu.152

Nejen v Kopřivnici tedy začal skauting nabírat na intenzitě. Skauti jezdili

na výpravy, účastnili se branných závodů, pořádali táboráky a sjezdy mládeže, absolvovali

lesní školy apod.

V září se v Kopřivnici koná slavnostní obnovení sochy prezidenta Masaryka.153

Je

to jedna ze slavnostních akcí, kterých se skauti z Kopřivnice účastní. Na akci byli pozváni

i štramberští junáci, ale omluvili se z důvodu naplánované jiné akce.154

Na fotografiích z této doby je zachycen táborový život, pochody městem, celoroční

činnost, výpravy apod. Největší váhu pro kopřivnické skauty má fotka z roku 1948155

, kde

je zachyceno vůdcovské křeslo a totemy, které se dochovaly dodnes a které společně

vévodí zdejším klubovnám.

Na bezprostřední dobu po únoru 1948 nemáme v Kopřivnici téměř žádné památky.

Malý nedatovaný článek z tehdejších novin mluví o tom, že: „V minulých dnech sešli se

v Katolickém domě v Kopřivnici činovníci Junáka SČM. Pojednali o zásadách, podle nichž

nutno přebudovat organisaci mládeže a zkoumali, jaké jsou pro tuto práci v okrese

možnosti. Na školách budou zakládány pionýrské oddíly, oddíly junácké rušeny nebudou.

Těžiště junácké práce v okrese se stále udržuje v úseku Štramberk-Příbor. Na schůzi byla

zvolena také nová okresní junácká rada. Předsedou je Fr. Vlach z Kopřivnice

a tajemníkem Jan Hilský ze Štramberka.“ 156

František Vlach tedy skauting v Kopřivnici vybudoval a poté byl přidělen k „řízení“

jeho likvidace.

Zániku skautingu nezabránily ani mnohé dobré skutky a dobrovolné práce

pro město či Československý červený kříž z let 1948 – 1949, jako byla například sbírka

na dušičky z 1. 11. 1949, peněžitý dar z roku 1948 na tábor nebo vyčištění bazénu z roku

1949.157

Skauting ukázal svou životaschopnost, a tak jej už brzy můžeme najít skrytého

pod hlavičkou jiných organizací. V Kopřivnici tomu tak bylo prostřednictvím oddílu

„Pobyt v přírodě“, který byl založen 22. 01. 1951 pod hlavičkou Sokola. Na seznamu

152

Tamtéž, zápisy z tábora 1947. 153

ŠPAČEK, Karel. Dva pomníky TGM v Kopřivnici. In. BECHNÝ, Klaudius. Kravařsko. Vlastivědný

sborník. Ročník X. Nový Jičín: Okresní osvětová rada, 1948, s. 30 - 32. 154

Archiv muzea Fojtství v Kopřivnici, poř. č. 2: Československý červený kříž, č. 47. 155

Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1948, Kronika chlapecké družiny, podrobná hlášení ze schůzek 156

Tamtéž - vystřihlý novinový článek. 157

Archiv muzea Fojtství, poř. č. 3: Československý červený kříž, č. 213, 304, 334

37

zakládajících členů můžeme najít řadu jmen shodujících se s registračními listy

poválečného Junáka a v neposlední řadě také Rudolfa Zanášku. Složení oddílového výboru

bylo následující. Předsedou byl Miroslav Weingart zvaný Merkur, místopředsedkyní Iva

Blažková, jednatelem František Marek zvaný Čankajšek, vzdělavatelem Bohuslav Matula,

zapisovatelem Jiří Růža, přezdívaný Rozina a referentem Dana Gazdová. Oddíl měl

v počátku čtyři družiny složené pouze z chlapců. Už v březnu však dívky také fungovaly

plným tempem, založily dvě družiny starších děvčat a jednu družinu žaček.158

Oddíl v této podobě však také neměl dlouhého trvání, neboť mu brzy bylo zakázáno

mít členy mladší 15 let159

, protože táboření pro mládež do 15 let již plně převzal Pionýr.

Musel proto rozpustit tři chlapecké a jednu dívčí družinu, což jeho činnost velmi oslabilo.

Členové také začali být vedeni jako „dorost oddílu turistiky“ Sokola.

Schůzky často probíhaly v klubovní místnosti Lašského muzea, které tehdy

spravoval Emil Hanzelka, jenž byl zakladatelem tohoto muzea.160

Ten schůzky často

navštěvoval a členstvo úkoloval k obnově krás Kopřivnice pro turisty. Oddíl se tak

spolupodílel na mnoha budovatelských akcích, zejména na výstavbě Raškovy vyhlídky,

„Výhledu na Ostravu“ - tj. Bezručovy vyhlídky a Sokolovny. Mladí turisti pomáhali také

s průvodcovskou činností přímo v muzeu.161

Samozřejmě oddíl nezapomínal na svou hlavní činnost, a tak uspořádal mnoho

jedno i vícedenních výletů, pěších i cyklistických. S letními tábory to bohužel nebylo tak

slavné, zejména asi kvůli vyššímu věku členů. Na léto 1951 tak byl naplánován 14 denní

tábor putovní, který však měl nakonec podobu „pouze“ týdenního cyklistického výletu

do Bratislavy a zpět, kterého se zúčastnili jen Merkur, Čankajšek a Radim Seidl.162

Oddíl také navázal úzkou spolupráci se Slezským studijním ústavem v Opavě,

jehož členové pravidelně navštěvovali schůzky a výlety, kde přednášeli o svých, zejména

přírodovědných, oborech. Největšímu zájmu se těšila spolupráce s dr. Prosovou, se kterou

členové prováděli průzkum v jeskyni pod Štramberskou Trúbou.163

Do roku 1952 vstoupil oddíl se základnou 29 členů. V létě pomohl pionýrům

s výstavbou stanového tábora ve Velkých Karlovicích, ale vlastní tábor neorganizoval.

Proběhlo pouze čtyřdenní táboření u řeky Moravice, kterého se zúčastnilo 12 členů.

158

Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1951, registrační listy. 159

Tamtéž, nařízení MNV Kopřivnice. 160

Martina HANÁKOVÁ, Přínos Emila Hanzelky pro dokumentaci lidové kultury Kopřivnicka, Brno 2011,

s 11. 161

Miroslav Weingart, bytem Kopřivnice, K. Čapka 937/15, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 2. 4. 2013 162

Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1951, Kronika oddílu 1951 – 1952. 163

Tamtéž, zápisník družinového rádce.

38

Prameny těchto let mapují pouze roky 1951 a 1952. Jaký byl další osud oddílu,

zatím není známo. Od pamětníků vím jen to, že se oddíl brzy rozpadl. Tak se mohlo stát

nejspíše kvůli nedostatku podpory a kvalitních vedoucích.

Zaplnit informační prázdnotu ohledně života skautských ideálů v Kopřivnici

následujícího desetiletí, tj. let 1953 – 1963, se nepodařilo.

Co ale můžu říci s jistotou, je fakt, že minimálně v jednom z poválečných členů

Junáka zapustil skauting hluboké kořeny, které si v oné době pomalu hledaly cestu, jak

vyklíčit na povrch a rozkvést. To se stalo v roce 1963 a do kroniky si své tehdejší pocity

zaznamenal onen skaut takto:

„Píše se rok devatenáctistý šedesátý třetí. Je krásný, slunečný podzim. Tichá

zákoutí v údolí pod Červeným kamenem lákají k procházce a zamyšlení, vzduch je prosycen

jemnou vůní opadávajícího listí a samota spřádá romantickou fantazii snů a představ…

…a najednou opět ožívají téměř zapomenuté vzpomínky na dobrou partu chlapců

s mnohými dobrodružstvími a znovu se vrací stará touha obnovit takové sdružení chlapců

po vzoru Jestřábových hrdinů.“164

Tím skautem byl Ivan Váňa, Akela, tehdy však ještě přezdívaný Vydra. Motivy

jeho činů jsou z výše uvedených řádků snad jasně patrné. Že se nejednalo o pouhého

romantického snílka, ale realistu a muže činu dobře si vědomého společenské situace,

dokládají nejlépe i další řádky jeho zápisků, kde se zmiňuje o nutné opatrnosti a trpělivosti.

Akela se s prosbou o založení oddílu obrátil na výbor turistického oddílu při TJ

Tatra a byl přijat s otevřenou náručí.165

A tak se už 12. 2. 1964 mohla poprvé sejít budoucí

oddílová rada, která byla z velké části složena z bývalých skautů. Na seznamu můžeme

spolu s Akelou najít jména Mirek Weingart, Čestmír Tichavský, Radek Mikušek, Mirek

Schwarz, Luděk Žídek, Zdeněk Horák, Pavel Švach a Zdeněk Rolinc. Rada si dala

za hlavní úkol organizaci rádcovského kurzu, který by vybrané chlapce naučil všemu, co

by mohli potřebovat při vedení družin v budoucím oddílu.166

Byla vytvořena skupinka osmi starších chlapců z učiliště, údajně nejlepších turistů,

která 12. 3. 1964 zahájila rádcovský kurz. Ten měl trvat až do června a vyvrcholit o letních

prázdninách putováním po Nízkých Tatrách. Už v dubnu však bylo bohužel jasné, že tento

164

Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1964, osobní deník Ivana Váni. 165

Tamtéž, dopisy z ledna 1964 mezi Akelou a výborem turistického oddílu TJ Tatra Kopřivnice. 166

Tamtéž, zápis z rady.

39

počin nebude úspěšný a v květnu se kurz definitivně rozpadl.167

Akela příčiny neúspěchu

viděl takto:

“Příčin bylo mnoho, jedno však bylo jisté, stavět oddíl na starších chlapcích, i když

údajně dobrých turistech, je velmi pochybné, kluci jsou totiž současným systémem PO

a ČSM zpohodlnělí a je pro ně naprosto nepřekonatelné dostat se vůbec někdy na úroveň

skautů.“168

Chlapci si podle něj pletli poctivou práci s divokým anarchistickým trampingem

a podpora vedení turistického výboru nebyla také prakticky žádná. Rozpadla se také rada

skautských instruktorů.

Jediné, co se podařilo zrealizovat, bylo putování po Nízkých Tatrách. Přesto, že

se jej zúčastnili jen Akela, Ladislav Kalenda a Josef Štěrba, je považován za první tábor

v obnovené historii kopřivnického „skautingu“.169

Na podzim 1964 však nezbylo, než začít vše nanovo. A tak Akela hned na počátku

školního roku několikrát navštívil základní školu Náměstí, kde s vedením školy

a pionýrské organizace dohodl založení tábornického oddílu. Ten se poprvé sešel

na schůzce 15. 10. 1964. Za všechny účastníky schůze jmenujme Stáňu Galiu – Havrana,

Břéťu Homolu – Bobra a Jirku Iwanyszyna – Lišáka, kteří se věnovali kopřivnickému

skautingu i v pozdějším dospělém věku. Současně s chlapeckou družinou vznikla také

družina dívčí, jejímuž vzniku se Akela původně bránil. Dívky si do názvu daly bojovné

Amazonky, hoši po delším přemítání zvolili jméno Šedí vlci.170

Dalším důležitým krokem bylo nalezení klubovny, bez které žádný pořádný oddíl

nemůže správně fungovat. Akelovi se podařilo k tomuto účelu získat bývalou promítací

kabinu v Sokolovně, ve které se od počátku roku 1965 mohl oddílový život začít naplno

rozbíhat.171

Archivních materiálů mají kopřivničtí skauti z této doby již poměrně dostatek,

stejně jako z následujících desetiletí. Zápisy v kronikách, fotografie, Akelovy zápisky,

oficiální dokumenty aj. zabírají v klubovně nemalé místo.

V časové přímce skautské historie, a pravděpodobně nejen té kopřivnické, lze dále

pozorovat několik základních linií, kterých se drží a od kterých se odvíjí většina záznamů,

zápisů a vzpomínek, ať už oficiálních nebo těch každodenních a všedních.

167

Miroslav Weingart, bytem Kopřivnice, K. Čapka 937/15, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 2. 4. 2013 168

Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1964, osobní deník Ivana Váni. 169

Tamtéž, zápisky Ivana Váni. 170

Tamtéž, registrační listy. 171

Tamtéž, korespondence Ivana Váni s MNV Kopřivnice.

40

Seznamy táborníků, vedoucích hlídek, družin a oddílů v Kopřivnici obsahují

od roku 1963 stovky jmen a přezdívek, jejichž nositelé se nejrůznějšími způsoby podíleli

na psaní skautské historie. V následující části práce si již nemohu dovolit jmenovat

každého člena či každou akci, na které se kopřivničtí skauti podíleli. Proto se pro desetiletí

následující po roce 1963 budou i tyto řádky držet převážně historických milníků, kterými

jsou ve skautském životě vedle oficiální historie zejména klubovny a tábory.

Vyvrcholením oddílové činnosti byl v roce 1965 tábor ve Vysokých Tatrách

na Podbánsku u říčky Belé. Zúčastnilo se jej sedm chlapců a tři dívky. Akela v té době

obnovil své kontakty s tehdy již legendárním Jaroslavem Foglarem, a tak byly kopřivnické

stany postaveny jen několik kilometrů nad táborem Jestřábových Hochů od Bobří řeky.

Setkání s těmito skautskými legendami dodalo kopřivnickým táborníkům ještě větší elán

do další činnosti, takže začali uvažovat o rozšíření svých oddílů.172

Na podzim přišel pomoci s vedením „starý skaut“ Vlastimil Tvrdoň, který se

po přívalu nováčků v lednu 1966 chopil vedení družiny Vlků. Novou chlapeckou družinu

Rychlých šípů vedl Akela, druhá dívčí družina si dala název Zlaté lilie.

Na seznamu nových členů se objevila další jména, která nacházíme v nejrůznějších

spojeních s oddílovou činností dodnes- Oldřich Hyvnar-Sam, Jirka Sigmund-Jerzy a další.

Jeden z tehdejších nováčků, Jaromír Novák – Stopař, ony události zaznamenal takto:

„Začal jsem tím, že jsem se spolu se Samem přihlásil do turistického kroužku u nás

ve škole. Bylo to někdy v září. Koncem prosince mi a Samovi řekli, že máme přijít dolů

do pionýrské klubovny. Za chvíli přišli další kluci, kteří se přihlásili a společně jsme čekali,

co bude dál.

Otevřely se dveře a vešel muž ve středních letech sportovního vzezření. Později

jsme se dověděli, že to byl vedoucí oddílu Akela, s kterým jsme později toho tolik prožili.

Začal vykládat, co se všechno v turistickém kroužku dělá, že mají svoji klubovnu, družiny

a ty mají svoje schůzky a o nedělích chodí na výpravy a že mají všechno pojmenované.

Bylo toho na naše hlavy trochu moc. Já se Samem jsme se vždycky cpali dopředu, a tak se

stalo, že jsme se dostali do staré družiny Šedých vlků. Jim totiž chyběli dva členové

do předepsaného počtu. Tak jsme se stali platnými členy družiny Šedí vlci.“173

Hlášení z družinových schůzek174

nás podrobně informují o tehdejším programu,

docházce a dalších každodenních záležitostech. Je z nich jasně patrno, že oddílová činnost

172

Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1965, Kronika Šedých vlků. 173

Archiv střediska Kopřivnice, šanon roku 1966, osobní zápisky Jaromíra Nováka. 174

Tamtéž, karty s hlášením z družinových schůzek.

41

se opravdu rozběhla na plné obrátky se všemi slastmi i strastmi. Program vyplňovala mimo

jiné dlouhodobá hra Alvarez a dočíst se můžeme také to, že k družinové činnosti bylo

i tehdy využíváno esperantské zátiší.175

Táborové dobrodružství se v létě odehrálo opět

na Slovensku, tentokráte u Čierneho Váhu, několik kilometrů od vlakové zastávky

Východná, počet účastníků již přesáhl třicítku. Stále však přetrvávaly „potíže“ s dívčí částí

oddílu. Co bylo vhodné a lehké pro chlapce, bylo již pro děvčata vyčerpávající. Také

celkový postoj děvčat k oddílové činnosti nebyl dle Akelových představ, a tak bylo

rozhodnuto, že po táboře bude oddíl pokračovat už pouze jako chlapecký.176

Zahajovací schůzka v září 1966 na plácku Esperanto již tedy proběhla bez děvčat.

Přibyla ale řada nováčků, takže celkový počet členů oddílu se příliš nezměnil. Muselo

se ale přerozdělit složení a názvy družin. Do nového roku tedy vstupovali Orli, Vlci,

Havrani a Šedí bobři. V družině Vlků se objevil Zdeněk Michálek – Šakal, který později

sehrál hlavní úlohu ve vývoji skautského hnutí v Kopřivnici.177

Průběh oddílového roku byl podobný těm předešlým i následujícím - schůzky,

výpravy, brigády, zážitky a dobrodružství. Z Akelovy korespondence můžeme vyčíst

neutuchající snahy o doplnění oddílového, zejména tedy táborového, inventáře, který byl

dosud převážně půjčován od zastřešující TJ a ZV ROH Tatra. Ukončením celoročního

programu v létě 1967 nebyl tentokrát jen tábor v Manínské úžině Sulovských skal

s vyvrcholení dlouhodobé hry Poklad Černého delfína. Do dějin vstoupil také zájezd

do Polska k Baltskému moři, kde s Akelou a jeho ženou strávilo deset kluků

nezapomenutelných čtrnáct dní, o kterých do dneška vypráví u táborových ohňů.178

175

Tamtéž, kronika Rychlých šípů. 176

Tamtéž, Akelovy zápisky. 177

Tamtéž, registrační listy. 178

Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013

42

3.3 PŘÍBORŠTÍ JUNÁCI PŘI OBNOVĚ REPUBLIKY

Po příchodu Rudé armády do Příbora 6. května se skauti přihlásili do služby.

Pomáhali při odstraňování zátarasů v ulicích města či při opravě rozbořeného mostu přes

řeku Lubinu. Sháněli bydlení pro příchozí důstojníky, lékaře a pomocný personál

a pomáhali při obnově města. Jako důkaz toho, co vše skauti udělali a při čem byli

nápomocni, použiji citát z kroniky města Příbora:

"V prvních dnech po osvobození vykonali velmi platné služby při všech pracích

pro obnovu pořádku ve městě zvláště skauti se svými vedoucími. Vyznamenal se Karel

Hudek a někteří studenti, kteří s příkladnou obětavostí plnili přidělené úkoly a stali se

tak nejspolehlivějšími pomocníky v práci MNV."179

Příborští skauti se účastnili většiny státních akcí. Jak dokazuje kronika města

Příbora, nechyběli téměř na žádném táboru lidu, oslavách narozenin prezidenta ani

oslavách 28. října.

Od MNV skauti dostali klubovny v Domově junáků. Vzhledem k raketovému

nárůstu členů organizace však tyto prostory během krátké doby nestačily. 1. a 2. chlapecký

oddíl a 1. dívčí oddíl si proto opatřili své klubovny mimo Dům junáků.

Zde se 25. 7. konala první konference Junáků okrsku Nový Jičín. Byli zde přítomni

skauti z Nového Jičína, Příbora, Štramberka, Sedlnice a Butovice. Junáci si zvolili vlastní

velení, okrskovým velitelem se stal Ludvík Zemek z Příbora. Všichni se zde také shodli, že

na ústředí Junáka podají resoluci za autonomii Junáka.180

1. - 2. září 1945 skauti z Příbora zorganizovali první slavnostní Den Junáků.

Slavnostní den byl zahájen prvním táborovým ohněm příborských skautů v osvobozené

republice. Následoval bohatý program, o němž zúčastnění tvrdili, že byl líbivější než

program na slavnostech v Hranicích, kterého se z okresu Nový Jičín účastnilo 67 skautů.181

V témže roce někteří junáci skládali skautský slib, dne 22. září členové 1. oddílu,

28. října členové 2. oddílu.182

Dne 15. ledna 1946 vyšlo první číslo střediskového časopisu příborských skautů

s názvem „Strážce ohně“. Časopis vycházel jednou měsíčně a informoval o všech

179

SOkA NOVÝ JIČÍN, Fond Městský národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 2. díl, s. 20. 180

Konference Junáků. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 11, nestr. 181

Táborový oheň skautů v Hranicích. Nové Kravařsko, 1945, roč. I., č. 16, nestr. 182

Archiv střediska Příbor, kronika 1. chlapeckého oddílu 1945 – 1948.

43

aktuálních akcích a o dění ve středisku Příbor. Střediskovým vedoucím byl zvolen Karel

Hudek.183

4. května 1946 se příborští skauti zúčastnili slavnostního odhalení pomníku obětem

obou světových válek. Při pietní oslavě junáci sborově recitovali.184

Skauti také v tomto

roce nechyběli na jiných státních slavnostech.

V červenci 1946 zorganizoval 1. chlapecký oddíl tábor pod Soláněm. Vedoucím

tábora byl Miroslav Blažek a Josef Kotrc. 2. oddíl v létě 1946 uspořádal putovní tábor

do Vysokých Tater pod vedením Stanislava Huvara.185

V červenci se skauti také účastnili na zdaleka nejvýznamnější události toho roku,

a to návštěvy prezidenta republiky dne 17. 7. Eduard Beneš byl zvolen dne 19. 6. a hned

o necelý měsíc později měl navštívit Ostravsko, proto byla pro město velká čest, že se

při zájezdu se zastaví v Příboře. Samotný fakt, že se lidé fyzicky uvidí s prezidentem

republiky, vyvolával u mnohých pocity nadšení. Skauti nejen že nechyběli na samotné

akci, ale velkým dílem přispěli i při přípravách návštěvy prezidenta.186

Po táboře skauti byli přítomni na žňových brigádách, kdy sbírali řepu

na Osoblažsku nebo pomáhali při zalesňovacích pracích ve Valteřovicích na Fulnecku.187

Zápis v kronice města Příbor o skautských slavnostech je přes celou stránku.

V porovnání se zápisy o slavnostech ostatních spolků lze soudit, že junáci měli pro město

velký význam. Kladně se k práci skautů na těchto slavnostech vyjádřil i předseda MNV.

Slavnosti se konaly 24. a 25. 8., a bylo tak k příležitosti 25. výročí založení zdejší junácké

činnosti. Do města se sjelo mnoho junácké mládeže z celého okolí. Skauti veřejnosti

ukazovali kus z toho, co umí.188

Velkou zásluhu mají skauti z Příbora na opravách tamějšího válkou zničeného

koupaliště. Hlavních oprav na jaře roku 1947 se chopili chlapci z 1. oddílu. V polovině

června se skautům podařilo opravené koupaliště otevřít a zpřístupnit tak veřejnosti. 189

V roce 1947 tábořil společně 1. a 2. oddíl ve Valteřicích pod vedením Zdeňka

Hudka a Karla Adamce. V roce 1948 vedl Stanislav Huvar tábor 2. oddílu vlčat

v Kružberku.190

183

Strážce ohně, roč. I. (1946), č. 1. 184

SOkA NOVÝ JIČÍN, Fond Městský národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 2. díl, s. 91. 185

Archiv střediska Příbor, kronika 2. chlapeckého oddílu 1946. 186

SOkA NOVÝ JIČÍN, Fond Městský národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 2. díl, s. 104. 187

Tamtéž, s. 83. 188

Stanislav Čadan. Hlídka mládeže. Nové Kravařsko, 1946, roč. II., č. 34, nestr. 189

SOkA NOVÝ JIČÍN, Fond Městský národní výbor Příbor, Kronika města Příbora 2. díl, s. 120. 190

Archiv střediska Příbor, kronika 2. chlapeckého oddílu 1946.

44

Při předávání majetku Junáka po únoru 1948 přišli příborští skauti o Dům junáků,

klubovny a všechen majetek. Poté byla činnost přerušena.191

191

L. LOUKOTKA, c. d., s. 8.

45

3.4 OBNOVA SKAUTINGU VE ŠTRAMBERKU

V roce 1945 byli štramberští skauti mezi prvními, kteří vítali Rudou armádu,

protože František Lichnovský si vytvořil krystalku a tajně tak poslouchal o pohybech

spojenců.192

Hned po obnovení českého Junáka se ze štramberských skautů oficiálně stává

středisko. Jeho vůdcem se stal Milan Hubeňák, který byl po osvobození propuštěn

z nacistického vězení.193

Stejně jako v celé republice, tak i ve Štramberku rychle roste zájem o skauting.

Skauti pomáhají na žních v Bartošovicích, ale i na jiných místech, která se vzpamatovávají

z války. Jedna z největších akcí roku 1945 byly Národní slavnosti ve Štramberku, kterých

se účastnily všechny místní spolky.

Pro skautskou činnost byly Národním výborem uvolněny místnosti v podkrovní

místnosti v Lázních, které si Junáci sami upravovali na klubovny.194

V roce 1946 má středisko už 4 oddíly, z čehož je jeden oddíl dívčí a jeden oddíl

v Závišicích. V září roku 1946 musel Milan Bubeňák odejít na vojenskou službu, proto

po něm vedení oddílu přebírá Jaroslav Socha.

Účast na družinových schůzkách pomalu upadá, protože někteří členové v době

schůzek navštěvovali učňovskou školu.

Skauting se těší velké podpory veřejnosti, a tak do roku 1949 prošlo štramberským

skautem téměř 300 členů.195

192

František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 12. 4. 2013 193

Archiv střediska Štramberk, vzpomínkový list Jaroslava Sochy z května 1992 194

František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 12. 4. 2013 195

Archiv střediska Štramberk, deník vedoucího 1. oddílu Junáků ve Štramberku

46

4. NOVÉ IMPULSY PO ROCE 1968

4.1 VÝVOJOVÉ TENDENCE SKAUTINGU V NOVÉM

JIČÍNĚ

S příchodem „Pražského jara“ přišlo i obnovení činnosti skautingu. 31. 3. 1968

se sešlo 29 zástupců Junáka v Novém Jičíně na schůzi, kde byla zvolena prozatímní

okresní rada. Jejím předsedou byl zvolen Bedřich Ordáň, zástupcem JUDr. Miroslav

Kolář.196

Po vyhlášení obnovy skautské činnosti začalo fungovat pět oddílů chlapeckých,

jeden oddíl dívčí, jedna družina vlčat a jedna družina světlušek. Celkový počet dětí byl

203.197

Jako klubovny získalo středisko bývalou „slepičárnu“ v Žilině, která byla v krátké

době uvedena v provozu.198

V létě se konal tábor v Čeladné - Skurečené.199

12. listopadu byla v Novém Jičíně založena 37. Lašská oblast. V rámci oblasti byly

utvořeny dva okrsky: Nový Jičín, který zahrnoval skautská střediska Nový Jičín, Frenštát

a Fulnek. Okrskovým velitelem se stal JUDr. M. Kolář pro chlapecký kmen, pro dívčí

kmen V. Žaludová. Druhým okrskem byl Příbor, pod kterým stála střediska Příbor,

Štramberk a Kopřivnice.200

Odměnou za tzv. „Svobodovu směnu“, kdy skauti a skautky, vlčata a světlušky

z Nového Jičína, Příbora, Štramberka, Frenštátu p. Radhoštěm, Fulneku a Lubiny sbírali

brambory, sklízeli řepu, upravovali parky a sbírali odpadky, bylo osobní setkání skauta

Jiřího Daňka s prezidentem republiky. Vidět a slyšet prezidenta Svobodu byl pro něj

zážitek na celý život.201

Během roku 1969 probíhá skautská činnost bez problému, počet členů se zvyšuje.

Je uspořádán Svojsíkův závod202

a rádcovský kurz na Horečkách. V červenci probíhají

čtrnáctidenní letní tábory ve třech turnusech. V listopadu je uspořádán lesnický kurz

pro vůdcovské zkoušky v roce 1970.203

196

Junácké středisko v Novém Jičíně zahájilo činnost. Rozkvět, 1968, roč. XX., č. 16, nestr. 197

Archiv střediska Pagoda, složka střediska. 198

Novojičínští junáci i skautky. Rozkvět, 1969, roč. XXI., č. 17, nestr. 199

Z. Daňková. Slibový oheň vzplál na Skurečené. Rozkvět, 1968, roč. XX., č. 35, nestr. 200

B. KELNAR, c. d., s. 17. 201

Jiří Daněk. Byl u prezidenta republiky. Rozkvět, 1968, roč. XX., č. 48, nestr. 202

Svojsíkův závod. Rozkvět, 1969, roč. XXI., č. 27, nestr. 203

Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu.

47

V roce 1970 skautská aktivita pokračuje v plném proudu, i když se objevují zvěsti

o ukončení činnosti vzhledem ke sloučení Junáka s nově vznikající Pionýrskou organizací

SSM. Ještě 6. 6. jsou uskutečněny vůdcovské zkoušky. 9. 6. 1970 se koná poslední schůze

okresní rady Junáka v Novém Jičíně, kde je oznámen její právní zánik.204

Přesto se během

července uskutečnilo osm čtrnáctidenních oddílových táborů. Středisko Pagoda pak

zakončilo svou činnost 7. 9. a 23. 10. předalo veškerý majetek PO SSM. 205

O činnosti skautů v tomto období se dozvídáme také z okresních novin

Novojičínska Rozkvět, které vycházely každý týden. Oproti novinám vydávaných po válce

Nové Kravařsko junácký sloupec tohoto listu seznamuje čtenáře i se skautskou metodikou,

historií a ideály. Příkladem může být článek o historii Junáka ve 26. čísle.206

Stejně tak ale

informuje o organizačních záležitostech střediska.

204

Bedřich Ordáň, bytem Nový Jičín, Beskydská 160, skauting v Novém Jičíně, zaznamenáno 2. 4. 2013. 205

Archiv střediska Pagoda, kronika 1. chlapeckého oddílu z let 1968 – 1970. 206

Lubomír Urban. Z historie Junáka. Rozkvět, roč. XX., č. 26, oddíl Junácká hlídka

48

4.2 AKELŮV JUNÁK V KOPŘIVNICI

Rozsáhlá korespondence207

z roku 1968 ukazuje, jak Akela navazoval přátelství

s dalšími oddíly, jak si všichni vzájemně vyměňovali zkušenosti, sháněli odbornou

a dobrodružnou literaturu a všemožně podporovali nejrůznější aktivity ostatních. Slovo

skauting se začalo skloňovat ve všech možných tvarech stále častěji.

Akela a jeho oddíl se také stali odběrateli Pošumavského hlasatele a následně členy

Klubu přátel Jaroslava Foglara.208

Vše zkrátka směřovalo k tomu, aby v březnu 1968

mohlo dojít k oficiálnímu obnovení skautingu v Československu a tedy i v Kopřivnici.

Akela se osobně zúčastnil první schůzky náčelnictva v Praze dne 29. 3. 1968,

a na Junáckém ústředí k tomuto dni zaregistroval také 1. junácký oddíl Kopřivnice.

Spolupodílel se také na obnově skautingu v okrese a kraji, tehdejší 35. oblasti

Podbeskydské.

Obnova Junáka v Kopřivnici se rozjela naplno. Bratři František Vlach a Eduard

Petr 26. dubna odebrali 33 kusů materiálu z Lašského muzea, které byli roku 1950

přinuceni odevzdat.209

Junák začal nabírat velmi rychle na síle, a to nejen díky novým

mladým a zapáleným členům, ale také díky „návratu“ členů bývalých. V Kopřivnici

se sešlo 28 bývalých junáků a skautek, kteří zvolili střediskovou radu. V jejím čele stanul

František Vlach, zastupoval ho Antonín Homola. Dalšími členy byli Ivan Lička, Radoslav

Mikušek, Eduard Novotný, Josef Kovařík a samozřejmě Ivan Váňa - Akela. Členskou

základnu tvořilo 136 členů a 14 činovníků sdružených v sedmi oddílech (1. a 2. chlapecký,

1 dívčí, 1 roj světlušek, 1 oldskautů, 1.oldskautek, 1 chlapecký Rybí).210

Stopaři, tedy 1. chlapecký oddíl, sídlili stále v Sokolovně, dívky měly nejprve

propůjčenou místnost v „Americe“ a později se sestěhovaly ke 2. chlapeckému oddílu

do bývalého učňovského objektu, který stával v místech, kde je dnes krytý bazén.211

Pro klubovny rychle se rozvíjejícího hnutí tedy místa nevyhovující. Jedním z hlavních

úkolů střediskové rady bylo tedy nalezení nových vhodných prostor pro skautskou činnost.

Variant se nabízelo hned několik, jednou bylo dokonce postavení junáckého domova.

„Začínáme s holýma rukama, přestože do roku 1948 junácké středisko v Kopřivnici

207

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1968, korespondence. 208

Činnost klubu přátel Jaroslava Foglara seznamovala čtenáře s knihami a časopisy Jaroslava Foglara a

zprostředkovávala svým čtenářům získání jimi hledaných knih a časopisů s tématikou skautingu, trampské a

dobrodružné knihy 209

Archiv muzea Fojtství v Kopřivnici, poř. č. 184: Vlastivědný ústav, č. 7. 210

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1968, prezenční listiny. 211

Tamtéž, soubor fotografií.

49

vlastnilo celou budovu, i ostatní majetek byl dosti značný…“, uvádí se spolu s dalšími fakty

ve Zprávě pro MNV o činnosti a rozvoji junáckého střediska v Kopřivnici.212

Všechny

smělé plány však velmi rychle začaly utichat po příchodu sovětských vojsk v srpnu 1968.

Na každodenní chod oddílu Stopařů však uváděné historické události prozatím

mnoho vlivu neměli. Skauti se také, kromě mnoha jiných akcí a výprav, v hojném počtu

zúčastnili prvomájového průvodu a drželi čestnou stráž při odhalení sochy T. G. Masaryka

na kopřivnickém náměstí. Právě z těchto akcí pochází většina prvních fotografií Stopařů

ve skautském stejnokroji. 213

Obnova skautingu přivedla do oddílových řad mnoho nováčků, členská základna

však praskala ve švech již dřív. Do oddílu mimo jiné přišel Leoš Husták - Drobek

a s vedením začal Akelovi pomáhat Čestmír Tichavský – Ježek. Za zmínku stojí také to,

že se na registračním listu oddílu oldskautek objevila také Milada Váňová, Akelova

manželka.

Nárůst členstva bylo tedy potřeba začít řešit. Vzrostl počet družin, a to na šest214

-

Orli, Lišky, Vlci, Roveři, Vydry a Rysi, kteří pod vedením Šakala sídlili v Závišicích.

Na letním „Táboře hladu“, který proběhl u Oravské přehrady, bylo rozhodnuto o vzniku

2. oddílu Traperů, v jehož čele stanul Ježek se zástupcem Havranem. Bylo třeba také více

finančních prostředků, které si skauti obstarávali pomocí brigád zadaných z města.

Nový oddílový rok 1968-1969 začal běžet naplno ve skautském duchu. Po mnoha

letech mohli noví členové slavnostně složit skautský slib. Významnou událostí tohoto

oddílového roku byl také pro kopřivnické skauty výstup na Ivančenu. I v tomto roce

se skauti v hojném počtu zúčastnili prvomájového průvodu.

Mezi významné prameny tohoto období patří mimo jiné kronika dívčího oddílu.215

Lze v ní najít podrobné líčení každodenních zážitků doplněné o řadu obrázků a fotografií,

hlavně se v ní ale poprvé objevuje název Veverky. Ne sice ještě jako název celého oddílu,

tehdy pouze jako jedné ze čtyř družin (Lišky, Vážky, Sovy, Veverky), jde ale o první

historickou zmínku vztahující se k názvu pozdějšího 2. oddílu, který funguje dodnes.

Vrchol euforie z obnoveného skautingu nastal v létě, kdy na Velké Fatře nedaleko

Mošovců proběhly za sebou skautské tábory Stopařů, Traperů a dívčího oddílu.216

212

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1968, zpráva pro MNV. 213

Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013. 214

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1968, prezenční listiny z října 1968. 215

Tamtéž, kronika družiny Veverek. 216

Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013.

50

Při všem tom velkém skautování však 1. oddíl zůstával stále také členem

turistického odboru tělovýchovné jednoty. Akela k tomu napsal že: “Těsná součinnost

těchto dvou organizací dává totiž předpoklad k výchovnému i odbornému maximu

pro každého chlapce“.217

Že se jednalo také o velmi prozíravé rozhodnutí, se měli členové

oddílu přesvědčit již velmi brzy. Nad uvolněnou atmosférou v tehdejším Československu

se začala stahovat komunistická mračna a totalitní způsoby jednání vládnoucí moci

se projevily také v Junáku. K tomu se však dostanu později.

Do nového oddílového roku 1969-1970 vstoupili kopřivničtí skauti stejně jako

v letech ostatních, tedy plní nadšení a plánů do budoucna. K registraci v Junáku se v tomto

roce přihlásilo 129 členů. Vedoucím střediska byl Jaroslav Boháč, jeho zástupci Antonín

Homola a Naděžda Ličková. V čele oddílů stáli Ivan Váňa (1. chlapecký), Čestmír

Tichavský (2. chlapecký), Helena Váňová (1. dívčí), Eva Kostelníková (1. roj světlušek)

a Marie Weingartová (oddíl starších Junáků).218

Stopaři fungovali ve stabilní sestavě šesti družin. Na podzim tradičně začala

dlouhodobá hra, tentokráte s názvem K pramenům neznámé řeky. Celý rok se odvíjel

v duchu tradičních a osvědčených akcí, skauti i nadále zůstávali zároveň registrováni

v turistickém odboru tělovýchovné jednoty. Oddílový rok vyvrcholil táborem v údolí

Černého Váhu, asi 2 km od Svarína.219

Dnes se na tomto místě rozkládá přehrada.

Oddílu Traperů s sebou bohužel tolik radosti nenesl. Jeho činnost začala pomalu

upadat již počátkem oddílového roku a v neděli 5. 4. 1970 se oddíl rozpadl docela. Někteří

jeho členové se vrátili zpět ke Stopařům, jiní přešli do Pionýra.

15. 2. 1970 napsal Čestmír Tichavský do kroniky následující: „Jinak byl už osud

Junáka zpečetěn na jaře tohoto roku. Po dobrovolně-násilném sjednocení, které probíhalo

od jara do podzimu, byla po táboře poslední oddílová schůzka v klubovně, ze které nás již

několikrát posílali pryč, a tam jsem se s hochy rozloučil, doporučil jsem jim, zvláště

mladším, přechod do pionýrských oddílů – odešly tam dvě družiny vlčat-ostatním, těm

starším, do oddílu potápěčů a do turistického oddílu, ve kterém byli stejně členové již

dávno.

Mne samotného nedoporučila městská organizace KSČ pro práci s dětmi, a tak

jsem se musel své činnosti vzdát.“220

217

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1969, kronika 1. chlapeckého oddílu. 218

Tamtéž, prezenční listiny. 219

Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013. 220

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1969, kronika oddílu Trapérů.

51

Vzhledem k tomu, že kopřivničtí skauti a skautky byli od počátku své činnosti

zároveň členy turistického oddílu tělovýchovné jednoty, bylo místní řešení vcelku jasné.

Ať už to byla Akelova prozíravost či hromada štěstí, podařilo se tímto způsobem

minimalizovat vliv společenských událostí na každodenní chod kopřivnických oddílů.

A uchráněn zůstal i majetek, což bohužel nelze říci o ostatních skautských střediscích

v okolí.

Na početním stavu členské základny se však změny projevily, děvčat a chlapců

registroval TOM pouze 68,221

což je ve srovnání s rokem předešlým zhruba polovina. Také

oficiální výkaznictví doznalo politických úprav, a tak je např. Ivančena v roce 1971

uváděna jako sraz turistů k uctění památky nacisty popravených členů klubu a sraz

mladých turistů na Velkém Javorníku byl oficiálně pořádán na počest oslav 50. výročí

založení KSČ.222

I přes uvedené absurdity se však z činnosti oddílů nevytratil skautský duch a veselá

mysl. Některá slovíčka naznačující junácké podhoubí se proměnila v jiná, méně závadová,

například slovo skaut ve znění skautského zákona nahradil turista, některé skautské

symboly a motivy byly nahrazeny indiánskými a zvířecími a např. z činovnických zkoušek

se staly semináře a kurzy cvičitelů a vedoucích turistiky. Hodnoty, metody a hry zůstaly.

Bylo tomu tak prakticky po celá 70. a 80. léta. V čele TOM stála neotřesitelná Akelova

autorita, praktický a každodenní chod oddílů a družin měli v různých obdobích

a na různých táborech na starost různí lidé.

Program oddílů v roce 1970-1971 z velké části závisel na Stopařovi s Helou. Ti

vedli také letní tábor, který se opět odehrál v údolí Černého Váhu, tentokráte poblíž

Liptovské Tepličky, kousek od zastávky úzkokolejky Benkovo. Romantická jízda

úzkokolejkou a setkání se členy legendární kapely Greenhorns, včetně kreslíře Rychlých

šípů Marko Čermáka, utkvěly v paměti nejednomu členu tábora a možná daly podnět

tomu, že se oddíl na toto místo v budoucnu ještě několikrát vrátil.223

Další oddílový rok byl podobný. V archivu se poprvé objevuje zmínka o družině

Muchomůrek a můžeme z něj vyčíst také to, že celoroční hrou byl Poklad Černého delfína.

Ten už totiž hledali táborníci v roce 1967. A teď v roce 1972 jej hledali znovu. Je to

neklamným znamením toho, že v oddílech došlo již k takřka kompletní výměně členské

základny, a tak již mohly být využity vzpomínky a archivy, aniž by to v některém z členů

221

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1970, registrační listy. 222

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1971, kronika chlapeckého oddílu. 223

Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013.

52

vzbudilo pocit že „to už tady bylo, to už jsme hráli“. Znamená to, že oddíl již měl nějakou

svou minulost, tradici a základy, na kterých bylo možné stavět, že začala vyrůstat nová

generace, která postupem času vychovala zase nástupce své. Nevyplývá to samozřejmě jen

z Pokladu Černého delfína, ale také z oficiálních podkladů a seznamů členů.

Devátý oddílový rok, tj. 1972-1973, zahájilo na tribuně stadionu Emila Zátopka šest

družin - chlapečtí Vlci, Bobři a Lišky a dívčí Lišky, Muchomůrky a Sovy. Dívčí oddíl už

začal používat název Veverky a o jejich program se starala Věra Hoffmanová (později

Kolářová) spolu s Maruškou Novákovou. Se Stopaři pomáhali Akelovi Břéťa Homola

a Vlastík Tvrdoň.224

S odstupem času lze říci, že nejvýznamnější událostí dalšího oddílového roku 1973-

1974 byl příchod dvou nováčků. Miroslav Řičař – Bill přišel 1. 10. 1973 a jeho životní

souputnice Jiřina Dupalová (později Řičařová) – Jiřula přišla na svou první schůzku

k Muchomůrkám 10. 10. 1973. Významné místo v paměti oddílů ale také jistě zaujímá

pořádání krajského kola Závodu turistické zdatnosti mládeže, postup pěti hlídek

do národního finále a na něm získaná stříbrná medaile v kategorii mladších žáků.225

Ke každodenní činnosti si oddíly přibraly brigády na úpravách Raškova kamene,

Jasníkovy studánky, Esperantského zátiší a dalších částí okolního lesa, peníze

si přivydělávaly sběrem starého papíru a léčivých rostlin (šípků, hlohu aj.).226

Vzhledem k plánovaným stavebním úpravám Sokolovny, ve které stále sídlily

klubovny, se v průběhu roku 1973 pomalu začalo hledat přístřeší nové. Vážně hovořit

se také začalo o výstavbě Areálu zdraví. V zápisu z výroční schůze227

odboru turistiky TJ

Tatra Kopřivnice ze dne 8. 12. 1973 se k tomu píše: „I. Váňa oznamuje za mladé turisty, že

letos museli přistoupit k rozdělení na dívčí a chlapecký oddíl, protože v dosavadní

klubovně se nemohli všichni najednou scházet. Pro příští rok dostanou novou klubovnu

v domě určeném k demolici. Počet členů mladých turistů stále vzrůstá a nováčci se musí

školit. V příštím roce chtějí odpracovat 2 tis. hodin v úpravě lesoparku. Studie k areálu

zdraví není ještě dokončena, bude se pravděpodobně prosazovat v akci Z. Mladí turisté

navázali spolupráci s městským domem pionýrů.“

Navrhovaný objekt č. p. 147 Akelovi z prostorového ani hygienického hlediska

nevyhovoval, a tak zkoušel žádat o přidělení tří místností v objektu č. p. 273. Řešením

224

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1972, prezenční listiny. 225

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1973, kronika oddílu 226

Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013 227

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1973, zápis z výroční schůze.

53

nakonec bylo stěhování do bývalé dílny firmy Beskyd sport pod tribunou letního stadionu,

kam se oddíly přemístily po táboře v létě 1975.

V oddílovém roce 1974-1975 se naplno rozjelo budování Areálu zdraví. Svařování

trubek, betonování sloupků, oplocení, sázení stromů a spousta dalších činností, desítky

a stovky hodin dobrovolnické práce.228

V čele Veverek vystřídala Věru Jana Dupalová – Kuna, Stopaře stále zaštiťoval

hlavně Akela.229

Jak je uvedeno výše, po táboře se oddíly přestěhovaly do nových kluboven

na letním stadionu. Členstvo si prostory upravilo samo dle vlastních potřeb a vytvořilo

tak tři malé klubovny, dílnu, půdičku a malý sklad, které se staly zázemím pro oddíly

na dalších 16 let. Dále se budoval přilehlý Areál zdraví, ve kterém všichni členové trávili

nesčetné hodiny her a brigád.230

Nejinak tomu bylo i v roce následujícím 1975-1976, který začal v září nebývalým

přílivem nových členů, jak se pochlubil Akela v dopise Jaroslavu Foglarovi. Chlapeckých

družin bylo pět a dívčí čtyři, celkem více než 70 členů.231

Vliv Jaroslava Foglara

na kopřivnický skauting by bylo zajímavým tématem ke zpracování, jak ukazuje rozsáhlá

korespondence mezi Akelou a Jaroslavem Foglarem.

Jak to bylo s politickým tlakem na oddíly v Kopřivnici v období normalizace,

můžeme spíše jen tušit. Oddílový archiv neobsahuje mnoho jednoznačných dokladů o tom,

že by jeho členové byli nařčení z ilegálního skautingu nebo něčeho podobného.

„Zápaďácké“ totemy byly sice ukryty na půdě, nejeden člen oddílu ve škole splnil

pionýrský slib a měl doma ukryt rudý šátek, oficiální plány a vyhodnocení táborů

se hemžily socialistickými a budovatelskými hesly. Avšak „foglarovky“, Svojsík, skauti,

památník na Ivančeně, stezky zdatnosti a další tehdejšímu režimu nevhodné pojmy stále

zůstávaly neoficiální součástí programu oddílů, a tak bylo spíše jen otázkou času a náhody,

než si „nevhodných aktivit“ všimne někdo, kdo tyto aktivity nahlásí MNV.232

Dobrým dokladem toho všeho jsou události z léta roku 1979, kdy si soudruzi

v Tatře 603 odvezli Akelu k výslechu přímo z tábora.

Tábor se Akela rozhodnul uskutečnit na dosud nejvzdálenějším místě, uprostřed

moře listnatých lesů, v Bukovských horách asi 6 km od okresního města Humenné. Název

228

Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013. 229

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1974, registrační listy. 230

Tamtéž, kronika chlapeckého oddílu. 231

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1975, dopis ze dne 29. září 1975. 232

Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3. 4. 2013.

54

Tábor ztracených však nenese kvůli odlehlosti od civilizace, nýbrž kvůli častým a zřejmě

náročným orientačním soutěžím. Jedna z nich se táborovému, a možná i oddílovému,

životu stala málem osudná.

Jedna dívčí hlídka totiž zabloudila a cestou potkala členku ÚV SSM SSR (Ústřední

výbor socialistického svazu mládeže Slovenské socialistické republiky) vykonávající

v Humenném a okolí kontrolu pionýrských táborů. Dále cituji úryvky z kontrolní zprávy:

„…shodou okolností potkali ve městě děti, jejichž kroj neodpovídal předpisům

pro pionýrskou organizaci a které se ve městě pohybovaly bez dozoru.

…hlavní vedoucí odjel s několika staršími dětmi na několikadenní cyklistický výlet do PLR.

…kontrola zjistila hrubé nedostatky (např. Zápisník Zálesácká stezka, vydaný v r. 1968,

1 ks byl těmito orgány odebrán). Tyto orgány došlo k závěru, že tábor je veden v junáckém

duchu.

…děti v táboře se oslovují po celou dobu jedině přezdívkami (např. Bill, Mauglí, Gingo

atd.), což dokazuje seznam jmen na nástěnkách. Na vedoucí byl vznesen dotaz, zda jsou jí

známy hlavní motivační cíle při výchově mladé generace pro letošní rok. Vedoucí

odpověděla, že tuto motivaci nezná.

…děti jsou v táboře vedeny jen k tomu, aby se z nich stali praví zálesáci.

…ze všech uvedených skutečností je možno konstatovat, že tento tábor není koncipován

jako pionýrský. A to přesto, že byl zpracován hlavním vedoucím řádný rámcový program,

který dával záruku splnění výchovného systému PO SSM.“233

Vše však dopadlo v konečném důsledku dobře. Akela po návratu z Polska

absolvoval výslech na Okresnej správe ZNB Humenné, kde mu byly odebrány další zřejmě

„škodlivé“ knihy Tábornická škola ČSM Vlastimila Snopka a Jak vést letní tábor Miloše

Zapletala, a po návratu domů jistě několik nepříjemných jednání na stranických

orgánech.234

Další roky byly vedeny v klidném duchu, skauti stále pracovali pod vedením Akely,

který registroval oddíl pod hlavičkou pionýrské organizace. Přes rok prováděli družinové

schůzky, chodili na výpravy, chystali potřebné věci na tábor, jezdili na tábory. Akela tak

oddíl úspěšně dovedl až k obnově oficiálního Junáka 2. prosince 1989.

233

Archiv střediska Kopřivnice, šanon z roku 1979, Kontrolní zpráva ze dne 20. 7. 1979. 234

Tamtéž, oddílová kronika.

55

4.3 PRACOVNÍ LÉTA SKAUTŮ V PŘÍBOŘE

Za obnovu skautské činnosti v Příboře v roce 1968 se považuje schůzka konaná dne

27. 3. v 18:00. Tuto zahajovací schůzi vedl Bedřich Bilský. Skauti opět začali ve své práci.

Oddíl byl rozšířen po náboru na zdejších základních školách. Oddíl nezahálel a hned

1. dubna spustil rádcovský kurz, aby bylo dost vedoucích. Lektorský tým byl sestaven

z řad příborských vedoucích a tvořili jej František Linart, Lubomír Loukotka, Jaroslav

Šmíd, František Frait, Karel Adamec, Luboš Kostka, Bedřich Bílský, J. Švábenický

a B. Pokorná.235

Jak uvádí nejen skautská kronika, ale i kronika města Příbora, skauti pro svou

činnost získali dřevěnou chatku stojící v městském parku za domem kultury.236

Tato chatka

však kapacitně nevyhovovala, protože členská základna po náboru čítala 227 členů.

Problém vyřešil návrh Boženy Hrabcové, kdy byly zakoupeny dřevěné ubytovny

od Vítkovických železáren. Prostory byly demontovány a nákladními auty převezeny

z Ostravy - Vítkovic do Příbora. Převoz byl zajištěn dvěma nákladními automobily

podniku Tatra a Loana Příbor. Auta trasu otočila celkem 15krát, ale nakonec byla stavba

s rozměry 12 x 42 metrů úspěšně dopravena na dvůr nyní bývalého učitelského ústavu.

Tehdy skauti však ještě neměli pozemek, který jim byl přidělen až na podzim.237

Na tábor v létě 1968 se příborští skauti vydali k Větřkovicím na Velovu hůrku.

Včetně zapůjčení nutné výbavy od JZD Lubina tábořiště zajistili Emil Rožnovský a Petr

Kostelník.

Po několikaměsíčním jednání skauti získali od MNV i pozemek, a tak se mohli dát

do práce se stavbou klubovny.238

Nové středisko vyrostlo v městském parku. Stavět

se začalo až na jaře následujícího roku, ovšem na přípravě pozemku skauti pracovali hned

po jeho přidělení.

24. 11. 1968 uspořádali příborští junáci první malou výstavu fotografií

a dokumentů z minulých let. Junáci při této příležitosti zasadili lípu v tamějším parku

na počest 50 let vzniku Československé republiky.239

V prosinci roku 1968 byl uspořádán další rádcovský kurz. V únoru 1969 skauti

uspořádali ples v restauraci Mexiko v Příboře. Finanční obnos získaný z plesu byl použit

235

B. Andrle. Příborští junáci obnovují činnost. Rozkvět, 1968, roč. XX., č. 17, nestr. 236

SOkA Nový Jičín, Fond Měststký národní výbor Příbor, Kronika města Příbora – 3. díl, s. 453. 237

L. LOUKOTKA, s. 10-11. 238

V letošním roce. Rozkvět, 1969, roč. XXI., č. 18, nestr. 239

SOkA Nový Jičín, Fond Měststký národní výbor Příbor, Kronika města Příbora – 3. díl, s. 465.

56

na výstavbu nové skautské klubovny. Na jaře začaly intenzivní práce na stavbě. Pracovalo

se každou sobotu, od května dokonce každý den od 16 hodin. Již v listopadu mohli skauti

uvést stavbu do částečného provozu. Toto léto příborští skauti místo na táboře strávili

na stavbě, aby v listopadu mohla být stavba uvedena alespoň do částečného provozu.

Skauti si tedy celou klubovnu postavili svépomocí a vlastní pílí.

V létě 1970 proběhl tábor na Trubiskách u Valašské Polanky. Ke středisku Příbor

patřily i oddíly v Lubině, Albrechtičkách a Petřvaldě. Vedoucím střediska byl Bedřich

Bílský, který byl do své funkce zvolen 12. 10. 1968 střediskovým sněmem. 240

Oslava 50 let od zahájení činnosti konaná v tichosti dne 29. 8. 1970 byla zároveň

poslední schůzkou zdejších skautů. Skauti museli ukončit svou činnost a přišli o celý svůj

majetek. Celá dvouroční práce na nové klubovně přišla vniveč. Tím se činnost skautů

uzavřela na dobu téměř dvaceti let.241

240

Archiv střediska Příbor, kronika Junáka. 241

L. LOUKOTKA, s. 12.

57

4.4 KRÁTKÁ CESTA JUNÁKA VE ŠTRAMBERKU

30. března 1968 se na pobud Jana Hilského sešlo 18 bývalých junáků, kteří

přislíbili pomoc při zakládání chlapeckého i dívčího oddílu. Smečku vlčat vedli Blažej

Svoboda a Otakar Hilský. Vedoucí oddílu skautek se stává Ludmila Hilská.242

V krátké době je ve štramberském skautu registrováno 107 členů. 5. září 1969

dostali junáci od města dům č. p. 276 k jejich užívání.243

Skauti se velice dobře zapsali do dějin Štramberka i do vědomí celé skautské

organizace, o čemž svědčí mnohé vyznamenání a poděkování.244

Na Ivančeně v roce 1969 se štramberští skauti setkali osobně s náčelníkem Junáka

RNDr. Rudolfem Plajnerem, od kterého si odnesli podepsanou pohlednici i kroniku. Mnozí

si s ním potřásli rukou a prohodili pár vět, což je pro ně čest až do dnešních dní.245

V roce 1969 a 1970 se uskutečnily dva velké tábory. První na Sluneční pasece

a druhý na Košárkách.

Dne 6. 12. 1970 byla svolaná schůze, kde vedoucí členové nejdříve zhodnotili

uplynulý rok, rozdali čestná uznání a nakonec sděleno, že Junácká organizace je zrušena.

Veškerý majetek střediska v hodnotě 60 000 korun byl převeden 10. 9. 1971

na Pionýrskou organizaci. 246

242

Antonín Lacka, bytem Štramberk, Náměstí 15, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 6. 4. 2013. 243

Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu junáků ve Štramberku 1968 – 1970. 244

Tamtéž, dopisy od náčelníka Junáka RNDr. Rudolfa Plajnera. 245

František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 12. 4.

2013. 246

Archiv střediska Štramberk, kronika 1. oddílu Junáků ve Štramberku 1968 – 1970.

58

ZÁVĚR

Skauting v okrese Nový Jičín kopíroval vývoj skautingu na území celé

Československé republice. I když se Junák profiluje jako nepolitické hnutí, nebo možná

i právě proto, politická situace ovlivnila historický vývoj organizace nejvíce. Kvůli

nepřízni politických představitelů v temných dobách byla činnost skautů třikrát zastavena.

Ani nacisté, ani komunisté nesdíleli myšlenky, ideály a výchovné metody junácké

organizace. Důvodem k zákazu skautingu v Československé republice bylo již samotné

místo vzniku skautských myšlenek - Severní Amerika a Velká Británie, z ideologického

hlediska bylo místo vzniku skautingu popuzující. Na druhou stranu je nutno zmínit, že

ve skautingu je zřejmý vliv anglo - americký. I zde si však musíme představit obraz

kulturní a společenský, nikoli ideologický.

Po 1. světové válce, a tedy po ustanovení Československé republiky, vznikají hojně

nové a nové skautské oddíly. Tato skutečnost se dotkla i okresu Nový Jičín, kde se oddíly

začínaly zakládat od roku 1920. Mezi prvními skauty jsou skauti z Příbora, Štramberka,

Nového Jičína, Kopřivnice a Frenštátu pod Radhoštěm. Demokratická společnost

umožňuje rozvoj skautingu přes celé politické i národnostní spektrum, tím vznikají různá

odvětví Junáka.

Slibný vývoj skautingu je po necelých dvaceti letech činnosti zakázán politickými

událostmi v předvečer 2. světové války. Tím byla skautská činnost přerušena. Nový Jičín

má jedno zvučné jméno, které se vyznamenalo v bojích války. Je jím npor. letectva

Jaroslav Hlaďo, někdejší vůdce skautského novojického oddílu. Ve sledovaném okrese

se však našli i jedinci, kteří i přes zákaz skautskou činnost provozovali.

Ukončením 2. světové války začíná další etapa skautské historie. Nejen v celé

Československé republice, ale i v okrese Nový Jičín je o skauting vysoký zájem. Tento

zvýšený zájem je vysvětlován jako touha chlapců vypořádat se s hrůzami války, nemůžeme

tedy říci, že to byly jen skautské myšlenky a ideály, které tolik rozšířily počet členů.

V tomto období dosahuje členská základna vrcholu, je největší počet členů a oddílů.

Vznikla jen jedna organizace, již nevznikají skauti jednotlivých politických stran.

Nábožensky orientované oddíly jsou rozvíjeny v rámci Junáka. Skauting se rozšiřuje

i do menších obcí, zasahuje téměř do celého dnešního okresu Nový Jičín.

Bohužel se ale ukázal nový nepřítel v podobě komunismu. Období velkého

rozmachu skautingu končí nástupem tohoto totalitního režimu ke konci čtyřicátých let.

59

Většina skautů tak končí, někteří však pokračují v činnosti. Důkazem jsou skauti

z Kopřivnice, kterým se podařilo „skautovat“ i v dobách tuhého komunismu, a to pod

hlavičkou turistického oddílu, později pionýrské organizace, jež režimu vyhovovaly.

V následujících téměř dvacet let plamen v srdcích skautů nevyhasl, a jakmile se naskytla

první příležitost, tak se skauting znovu naplno rozjel. Ovšem už ne tolik, jako v době

po válce. Jednak se při dvacetiletém přerušení ztratily některé kontakty, jednak se také

nedostává vedoucích dospělých činovníků, kteří by šířili skautskou myšlenku a vedli oddíl.

Přesto v okrese Nový Jičín vznikají desítky oddílů. Skautská činnost byla v tomto období

krátká. Některé oddíly byly sotva založeny a už musely zaniknout, protože byl Junák opět

násilně zrušen. Někteří činovníci byli znechuceni a odrazeni od skautské činnosti již

při příjezdu ruských vojáků v květnu 1968, který nevěstil pro Junáka nic dobrého. Ačkoli

tato obnova skautingu byla krátká, pro pozdější fungování Junáka byla velice důležitá,

protože se stihly skautské myšlenky předat další generaci.

V normalizačním období si všímáme v okrese Nový Jičín přecházení skautských

oddílů pod hlavičky jiných organizací. Tím se umožňuje plynulý rozjezd poslední obnovy

skautského hnutí v Československu. Události z listopadu 1989 startují novou éru nejen

v republice, ale i v Junáku. Ještě na konci tohoto roku vznikají v novojičínském okrese

nové junácké oddíly, které přetrvávají až do dnešních dní.

V práci jsem postupoval kombinací historických metod. Nejvíce byla užita

induktivní a deduktivní metoda, ale například metoda geografická mi pomohla

se jednodušeji orientovat v geografických termínech.

Přesto, že jsem si geograficky vymezil zkoumání okresu Nový Jičín, v práci

se soustředím pouze na čtyři města, a to Nový Jičín, Kopřivnici, Příbor a Štramberk.

Všechna tato města mají jedno společné vodítko, a to založení skautské činnosti buď v roce

1920, nebo těsně po něm. K této skupině by se dal přiřadit ještě Frenštát pod Radhoštěm,

kde byl skauting založen v prosinci roku 1921, ale zpracování historie skautingu i v tomto

městě by si zasloužilo širší prostor.

Hlavním cílem práce bylo získání ucelenějšího pohledu na problematiku historie

skautingu v okrese Nový Jičín od jeho začátku po rok 1989. Poslední obnovou skautské

činnosti po listopadu 1989 se již v práci nezabývám.

Práce je převážně založena na archivních nebo tištěných pramenech, velkou měrou

z oddílových archivů. Zde se většinou nachází kroniky oddílů, ale například v Kopřivnici

je v šanonech založen každý dopis či oznámení týkající se kopřivnického střediska. Svým

dílem také přispěly vzpomínky pamětníků.

60

Bakalářská práce je určena pro zvídavé skauty, kteří se v budoucnu chtějí něco

dozvědět o oddíle, do kterého chodí nebo chodili. Své si zde však najdou i lidé, kteří

nejsou skauty, ale zajímají se o dění v daném okrese či městě. Svou hodnotu má práce také

pro zájemce o celkový vývoj skautského hnutí.

61

RESUMÉ

Tato bakalářská práce se zabývá historickým vývojem skautingu v okrese Nový

Jičín od roku 1921, kdy byl v daném regionu založen první skautský oddíl, až do roku

1989. Politická situace ve 20. století nebyla jednoduchá, proto bylo skautské hnutí během

své devadesátileté existence třikrát zakázáno. Z toho důvodu jsem se rozhodl práci časově

rozdělit do následujících let: 1912 – 1945, 1945 – 1968, 1968 – 1989.

Teoretický základ práce tvoří historický vývoj skautingu ve světě

a Československu, respektive České republice. V praktické části se zabývám vývojem

skautingu ve městech z okresu Nový Jičín: Nový Jičín, Kopřivnice, Příbor a Štramberk.

Tato práce má sloužit skautům okresu Nový Jičín, kteří si díky ní mohou utvořit ucelený

obraz historického vývoje skautského hnutí v daném regionu.

SUMMARY

This diploma work is about history of scouts movement in a part of the Czech

republic – the Nový Jičín region – from the year 1921 (first scout section) to the year 1989.

The situation of scouts movement here was affected this part of country too. The main caus

was in the twentieth century the political situacion, which wasn´t easy. Scout movement

was stoped three times during ninety years of its existence. That is why we devide the

work of scouts in four period: 1912 – 1945, 1945 – 1968, 1968 – 1989.

Work forms the theoretical basic of history of Word scount and history scout

in Czech lands. In the practical part i deal with movement of some Down from region

Nový Jičín – Nový Jičín, Kopřivnice, Příbor and Štramberk. This work is intended to serve

scauts in region Nový Jičín, who thanks to this bachelor´s work can form a coherent

picture of historical development of scounting in region.

62

SEZNAM PRAMENŮ

A. Archivní prameny

SOKA NOVÝ JIČÍN

Fond Městský národní výbor Nový Jičín

Inv. č. 279 – Kronika města Nový Jičín 1953 - 1973

Fond Archiv města Příbora 1389 - 1945

Inv. č. 1021, kartón 411

Inv. č. 1025, kartón 443

Inv. č. 454

Kronika města Příbor - 1. Díl

Fond Městský národní výbor Příbor

Kronika města Příbor - 3. díl

Fond Archiv města Štramberk

Inv. č. 108

Kronika města Štramberk - 1. díl

Inv. č. 109

Kronika města Štramberk - 2. díl

Fond Archiv obce Kopřivnice

Inv. č. 15

Kronika města Kopřivnice 1. a 2. díl

ARCHIV MUZEA FOJTSTVÍ V KOPŘIVNICI

Poř. č. 2: Československý červený kříž – č. 47

Poř. č. 3: Československý červený kříž – č. 213, 304, 334

Poř. č. 121: Spolky v Kopřivnici – č. 55

Poř. č. 184: Vlastivědný ústav – č. 7

Poř. č. 257: Úmrtní oznámení – č. 184

63

B. Tištěné prameny

Nové Kravařsko

Roč. I. (1945), č. 8, 9, 11, 15, 16, 24, 25

Roč. II. (1946), č. 9, 11, 29, 34

Roč. III. (1947), č. 4

Rozkvět

Roč. XX. (1968), č. 16, 17, 35, 48

Roř. XXI. (1969), č. 17, 18, 27

Junák

Roč. IX. (1922), č. 1, č. 9-10

Roč. XVIII. (1931 - 1932), č. 1, 9

Roč. 25 (1938 - 1939), č.1, 6

Roč. 28 (1945 - 1946), č. 3, 4, 6, 12

Roč. 29 (1946 - 1947), č. 5

Roč. 30 (1947 - 1948), č. 1, 28, 35

Roč. 31. (1968 - 1969), č. 1, 7-8, 11

Skautský almanach 1923

Kalendář Junáka 1948

Vpřed

Roč. IV. (1948 – 1949), č. 35

Buzola

Roč. I. (1947), č. 7

KEC

Roč. I (1937), č. 2

Strážce ohně

Roč. I. (1946), č. 1 – 5

BECHNÝ, Klaudius. Kravařsko. Vlastivědný sborník. Ročník X. Nový Jičín: Okresní

osvětová rada, 1948.

Adresář předsedů a prvních místopředsedkyň krajských a okresních rad Junáka: stav k 15.

dubnu 1969. Praha: Organizační rada Junáka, 1969, 16 s.

Svojsíkův závod: řád všeobecné soutěže oddílů o přebor okrsků, oblastí a ústředí Junáka,

pořádaný v roce 1946 v rámci oslav pětatřicetiletého výročí založení československého

64

junáctví a nazvaný k poctě zakladatele československého junáctví prof. A. B. Svojsíka

Svojsíkův závod. Praha: Junák, Ústředí skautské výchovy, 1946, 4 s.

C. Vzpomínky pamětníků

Bedřich Ordáň, bytem Nový Jičín, Beskydská 160, skauting v Novém Jičíně, zaznamenáno

2. 4. 2013

Antonín Lacka, bytem Štramberk, Náměstí 15, skauting ve Štramberku, zaznamenáno 6. 4.

2013

Zdeněk Michálek, bytem Kopřivnice, Sluneční 13, skauting v Kopřivnici, zaznamenáno 3.

4. 2013

Miroslav Weingart, bytem Kopřivnice, K. Čapka 937/15, skauting v Kopřivnici,

zaznamenáno 2. 4. 2013

František Lichnovský, bytem Nový Jičín, Wolkerova 5, skauting ve Štramberku,

zaznamenáno 12. 4. 2013

Marie Blablová, rozhovor je dostupný na

http://www.skautskestoleti.cz/pribehy/pametnici/165-marie-blablova-1926/?

D. Jiné prameny

ODDÍLOVÉ ARCHIVY

Oddílový archiv skautů z Kopřivnice

- Uložen v rádcovské klubovně 1. a 2. oddílu střediska Kopřivnice, Komenského

1520, Kopřivnice

Oddílový archiv skautů ze Štramberka

- Uložen v klubovně 5. oddílu střediska Kopřivnice, Náměstí 1, Štramberk

Oddílový archiv skautů z Nového Jičína

- Uložen v klubovně střediska Pagoda, U Jičínky 9, Nový Jičín

Oddílový archiv skautů z Příbora

- Uložen v klubovně střediska Příbor, Lidická 51, Příbor

INTERNETOVÉ ZDROJE

Historický magazín. ČT24, 12. 05. 2007. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilan

i/10095687448-historicky-magazin/207452801280019/

65

http://nakolisku.net/historie-skautingu

http://www.skaut.org/skauting.cr.php

http://www.skaut.cz/sites/default/files/stanovy_junaka.pdf

http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/temer-zniceny-pomnik-pripomina-

20110110.html

http://www.koprivnice.cz/index.php?id=rodaci-koprivnice

Historický kalendář ke 100. výročí povýšení Kopřivnice na městys. Dostupný na:

http://www.koprivnice.cz/index.php?id=historicky-kalendar-mestys-koprivnice

E. Seznam literatury

BREČKA, Bruno. Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Rozš. vyd. Brno: Junák,

1999, 323 s.

BŘICHÁČEK, Václav. Poselství skautské výchovy. Liberec: Skauting, 1991.

BŘICHÁČEK, Václav a kol. Buď připraven. Liberec: Skauting, 1998.

FASORA, Lukáš. Člověk na Moravě v první polovině 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum

pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006, 503 s.

FASORA, Lukáš. Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum

pro studium demokracie a kultury (CDK), 2011, 338 s.

GRIMM, Karel. Československo na jamboree míru Francie 1947. 1. vyd. Praha: Junácká

edice, 1947, 58 s.

HAMANOVÁ, Růžena a Dorota LÁBUSOVÁ. K fenoménu Jaroslav Foglar: sborník

příspěvků z konference Fenomén Jaroslav Foglar: Praha, Památník národního

písemnictví, 17. září 2007. 1. vyd. Praha: Památník národního písemnictví, 2008, 230 s.

HANÁKOVÁ, Martina. Přínos Emila Hanzelky pro dokumentaci lidové kultury

Kopřivnicka. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.

HUBÁČEK, Milan a Miroslav SLAVÍK. Skautská stezka: 1. stupeň: příručka pro stupně

zdatnosti. Brno: Javor, 1996, 364 s.

KAMARÝT, Stanislav. Historio de la esperanto-movado en Cehoslovakio: iom da historio

kaj iom da rememoroj. Praha: Ĉeĥa Esperanto-Asocio, 1983.

KELNAR, Břetislav. 75 let skautingu v Novém Jičíně. Nový Jičín: Dílna užité grafiky,

1997, 29 s.

KOTYK, Petr a Dorota LÁBUSOVÁ. Jaroslav Foglar - Jestřáb kronikářem. Praha:

Gutenberg, 2012, 239 s.

66

LOM, Miloň. Historie českého skautingu slovem a obrazem. Mladá Boleslav: Šebek &

Pospíšil, 1990, nestr.

LOUKOTKA, Lubomír. Historie skautingu v Příboře. Příbor, 1995, 29 s.

MEJSNAR, Karel. Reportáž z Maďarska: (momentky ze skautského Jamboree a

Budapešti). Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1933, 51 s.

NAGY, László. 250 miliónů skautů. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 1999, 154 s.

NOVÁK, Vojtěch. Skauting v ČR po roce 1989. Brno, 2012. Bakalářská práce.

Masarykova univerzita.

RADKOVIČOVÁ, Jitka. Stopy vedou k Ivančeně: odboj slezských skautů 1938-45. Praha:

Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2011, 344 s.

RESLEROVÁ, Kateřina. Proměny obrazu "správéno" skauta v časopise Junák. Praha,

2012. Diplomová práce. Karlova univerzita.

SVOBODA, Milan. Hledání zaváté stezky. Praha: LEPREZ, 1994, 304 s.

SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Základy junáctví. 3.nezm.vyd.podle 1.vyd.v r. 1912 Praha:

Merkur, 1991.

SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Český skaut: Úvodem k nové národní naší instituci. Praha:

Junák - Svaz skautů a skautek České republiky, 2002.

ŠANTORA, Roman. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák – TDC, 2012, 253 s.

VYBÍRAL, Oldřich. K dějinám skautingu na Břeclavsku. Brno, 2002. Bakalářská práce.

Masarykova univerzita.

ZAJÍC, Jiří. Myšlenkové základy skautingu. 1. vyd. Praha: Junák, 2000, 79 s.

67

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM

VIDLIČKA, Petr. Z historie skautingu v okrese Nový Jičín, bakalářská práce. Brno:

Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra historie, 2013. 67 s., 9 s. příloh.

ANOTACE

Ve své bakalářské práci zpracovávám historický vývoj skautského hnutí v okrese

Nový Jičín od roku založení prvního skautského oddílu v okrese po rok 1989. Hlavním

cílem práce si kladu osvětlit činnost starších členů v různých oddílech na Novojičínsku

a sloučit střípky historie zdejšího skautingu.

ANNOTATION

This bachelor thesis attempts to compile historical developement of scout

movement in the township Nový Jičín since the establishment of the first scout troop in the

township until 1989. The main aim of thesis is to enlighten the activity of older members

in the different troops in township Nový Jičín and put together the parts of local history

of scouting.

KLÍČOVÁ SLOVA/KEYWORDS

historie, history, junák, skauting, scouting, okres Nový Jičín, township Nový Jičín

68

SEZNAM PŘÍLOH

A. OBRAZOVÉ PŘÍLOHY

a. Portréty zakladatelů skautského hnutí Robert Baden-Powell, Ernest

Thompson Seton (Převzato - ŠANTORA, Roman. Skautské století. Vyd. 1.

Praha: Junák - TDC, 2012, 253 s., s. 15 - 16)

b. Portrét zakladatele českého Junáka Antonína Benjamina Svojsíka

(BREČKA, Bruno. Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Rozš. vyd.

Brno: Junák, 1999, 323 s., s. 19)

c. Portréty významných kopřivnických junáků – Rudolf Zanáška, Ivan Váňa

(Akela), Převzato - Historický kalendář ke 100. výročí povýšení Kopřivnice

na městys. Dostupný na:

http://www.koprivnice.cz/index.php?id=historicky-kalendar-mestys-

koprivnice

d. Portrét Lubomíra Loukotky (převzato z:

http://www.pribor.eu/fotky/obr.php?name=LL-portret-

2009.JPG&id=84302)

e. Portréty významných novojičínských junáků - Josef Kryl a Karel Pribáň

(převzato - KELNAR, Břetislav. 75 let skautingu v Novém Jičíně. Nový

Jičín: Dílna užité grafiky, 1997, 29 s.)

f. Portrét Jaroslava Najvara (Archiv střediska Štramberk)

B. TEXTOVÉ PŘÍLOHY

a. Seznam světových jamboree

b. Tabulka vývoje členské základny Junáka ve vybraných letech

c. Skautský zákon a slib (Převzato ze Stanov Junáka, dostupné na Word Wide

Web: http://www.skaut.cz/sites/default/files/stanovy_junaka.pdf)

69

Příloha obr. písmene a.

sir Robert Stephenson Smyth Baden-

Powell

(22. 2. 1857 – 8. 1. 1841)

zakladatel světového skautingu

Ernest Evan Thompson Seton

(14. 8. 1857 – 23. 10. 1946)

zakladatel woodcraftu

Zdroj: ŠANTORA, Roman. Skautské století. Vyd. 1. Praha: Junák –TDC, 2012, 253 s.

ISBN: 978-80-86825-72-4, s. 15 - 16

70

Příloha obr. písmene b.

Antonín Benjamín Svojsík (5. 9. 1876 – 17. 9. 1938)

Zakladatel českého skautingu – junáctví

Zdroj: BREČKA, Bruno. Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Rozš. vyd. Brno:

Junák, 1999, . s. 19

71

Příloha obr. písmene c. Portrét významných kopřivnických junáků

Rudolf Zanáška (1907 - 1954) Ivan Váňa - Akela (1931 - 1999)

Zdroj: Historický kalendář ke 100. výročí povýšení Kopřivnice na městys. Dostupný na:

http://www.koprivnice.cz/index.php?id=historicky-kalendar-mestys-koprivnice

72

Příloha obr. písmene d.

Mgr. Lubomír Loukotka (1928 - 2011), významný příborský junák

Zdroj: http://www.pribor.eu/fotky/obr.php?name=LL-portret-2009.JPG&id=84302

73

Příloha obr. písmene e.

Josef Kryl, zakladatel skautingu v Novém

Jičíně

Karel Pribáň, významný novojičínský

junák před 2. světovou válkou

Zdroj: KELNAR, Břetislav. 75 let skautingu v Novém Jičíně. Nový Jičín: Dílna užité

grafiky, 1997, 29 s.

74

Příloha obr. písmene f.

Jaroslav Najvar (Rikitan), významný štramberský junák

Zdroj: Archiv střediska Štramberk

75

Textové přílohy:

a. Seznam světových Jamboree

ROK MÍSTO POČET ZÚČASTNĚNÝCH

ZEMÍ

1. 1920 Olympia, Londýn, Velká Británie 33 zemí

2. 1924 Ermelunden, Kodaň, Dánsko 34 zemí

3. 1929 Arrowe Park, Birkenhead, Anglie 42 zemí

4. 1933 Godollo, Maďarsko 34 zemí

5. 1937 Vogelenzang, Nizozemí 33 zemí

6. 1947 Moisson, Francie 44 zemí

7. 1951 Bad Ischl, Rakousko 61 zemí

8. 1955 Niagara Lake, Kanada 77 zemí

9. 1957 Sutto Coldfield, Velká Británie 87 zemí

10. 1959 Mount Makiling, Filipíny 44 zemí

11. 1963 Marathon, Řecko 89 zemí

12. 1967 Faragutský národní park, USA 107 zemí

13. 1971 Asagari Heights, Japonsko 85 zemí

14. 1975 Lillehammer, Norsko 91 zemí

15. 1983 Calgary, Kanada 106 zemí

16. 1988 Sydney, Austrálie 84 zemí

17. 1991 Soraksan, Korejská republika 135 zemí

18. 1995 Droten, Nizozemí 166 zemí

19. 1999 Picarquin, Chile 158 zemí

20. 2003 Sattahip, Thajsko 145 zemí

21. 2007 Hylands Park, Chelmsford, Velká

Británie

158 zemí

22. 2011 Rinkaby, Švédsko 166 zemí

Pozn.: Tučně vytištěné s českou (československou) účastí.

Zdroj: NAGY, László. 250 miliónů skautů. 1. Čes. Vyd. Praha : Junák - svaz skautů a

skautek ČR, 1999 -- 154 s., [16] s. obrazových příloh ; ISBN: 80-86109-23-2, doplněno

z časopisů Skauting

76

b. Tabulka vývoje členské základny ve vybraných letech

ROK POČET ČLENŮ

1925 25 107, z toho mladších 18 560

1946 230 tisíc (přibližně)

1968 65 747, z toho mladších 63 996

1990 78 539, z toho mladších 61 453

2000 54 543, z toho mladších 38 864

Pozn.: Autor v tabulce uvádí údaj „mladších“, což znamenají skauti do 18 let

Zdroj: VYBÍRAL, Oldřich. K dějinám skautingu na Břeclavsku. Brno, 2002. Bakalářská

práce. Masarykova Univerzita

c. Skautský zákon a slib

Skautský zákon zní:

1. Skaut je pravdomluvný

2. Skaut je věrný a oddaný

3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným

4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta

5. Skaut je zdvořilý

6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských

7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců

8. Skaut je veselé mysli

9. Skaut je hospodárný

10. Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích

Skautský slib:

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:

- sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,

- plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,

- duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním.

Zdroj: Stanovy Junáka, dostupné na Word Wide Web:

http://www.skaut.cz/sites/default/files/stanovy_junaka.pdf