KONVENČNÍ FRÉZOVÁNÍ Zdeněk Zelinka

Frézy

VY_32_INOVACE_OVZ_1_05

OPVK 1.5 – EU peníze středním školám

CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti

Název školy Střední odborné učiliště Svitavy Nádražní 1083, Svitavy

Název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Předmět Odborný výcvik

Tematický celek Konvenční frézování

Téma Frézy

Klíčová slova Řezné materiály, RO, SK, tvrdokov, řezná rychlost, otáčky posuv.

Druh učebního materiálu

Prezentace (Microsoft PowerPoint)

Metodický pokyn Prezentace je určena pro žáky SOU 2. ročníku oboru obráběč kovů.

Datum vytvoření 10. 3. 2013

Obecné informace

při obrábění je nástroj značně mechanicky i tepelně

namáhán aby nástroj byl schopen vykonávat svou funkci,

musí být vyroben z vhodného nástrojového materiálu

mezi základní vlastnosti nástrojových materiálů patří:

– tvrdost (musí být podstatně vyšší než tvrdost

obráběného materiálu)

– odolnost vůči opotřebení

– vyhovující pevnost v tlaku a ohybu

– dobrá tepelná vodivost a tepelná odolnost

Vlastnosti řezných materiálů

= tvrdost, pevnost, houževnatost, odolnost proti otěru a

tepelná vodivost

žádný z řezných materiálů není tak univerzální, aby byl

vhodný k obrábění všech materiálů

existuje celá řada řezných materiálů lišících se svými

vlastnostmi, a tím i vhodností použití pro obrábění

konkrétního materiálu

volbě materiálu břitu je nutné věnovat náležitou

pozornost

na břitu závisí průběh vlastního procesu obrábění,

produktivita a hospodárnost obrábění

1. Nástrojové oceli slitinové (RO)

pro třískové obrábění jsou z nich nejužívanější rychlořezné

oceli (RO)

podle obsahu a množství legujících prvků ( Cr, V, Mn,

Mo,W,…) se dělí na RO:

– pro běžné výkony

– výkonné

– vysoce výkonné

2. Keramické řezné materiály

zachovávají tvrdost i při teplotách 1 000° až 1 200° C

pro jejich výrobu je výchozí surovinou oxid hlinitý (Al2O3)

vyrábějí se práškovou metalurgií, slinováním lisovaných prášků do tvaru řezných destiček.

vyznačují se malou pevností v ohybu a velkou křehkostí

nejsou vhodné k obrábění přerušovaným řezem a k obrábění s většími průřezy třísek

můžeme je v nástrojových držácích několikrát otočit a po otupení všech řezných hran se vyřazují a nahrazují novými

Rozdělují se do tří skupin:

1. Čisté oxidy

2. Cermenty

3. Karbidové oxidy

Snahou výrobců je zlepšit pevnost v ohybu keramických destiček a zvýšit houževnatost

3. Slinuté karbidy (SK)

jsou nekovové řezné materiály vyráběné práškovou metalurgií z karbidů těžkých kovů: (karbidu wolframu, karbidu titanu, karbidu tantalu, pojivem je kobalt)

zvyšováním obsahu kobaltu u slinutých karbidů roste jejich pevnost a houževnatost, ale současně klesá jejich tvrdost

po konečném slinování lze slinuté karbidy tvarově a rozměrově upravovat jen broušením, elektroerozivním obráběním a lapováním

tepelná odolnost SK je 800°–1000° C

jsou vyvíjeny stále nové druhy slinutých karbidů s větší otěruvzdorností a houževnatostí

pro třískové obrábění se slinuté karbidy zhotovují ve formě řezných destiček různého tvaru a velikosti v souvislosti se způsobem obrábění

destičky je možné k tělesům fréz (držákům soustružnických nožů) připevnit

1, pájením

2,mechanickým způsobem - pomocí příložek, šroubů apod.

To umožňuje několikeré otočení destičky při otupení konkrétní řezné hrany. Takovým destičkám říkáme vyměnitelné břitové destičky.

Rozdělení slinutých karbidů

P - slinuté karbidy wolframotitanové, vhodné pro obrábění především ocelí

M - slinuté karbidy univerzální (pro oceli i litiny)

K - slinuté karbidy wolframové, vhodné pro obrábění tvrdých, křehkých materiálů

kromě označení písmenem jsou vlastnosti SK určité skupiny ještě rozlišeny číselným indexem

za účelem zvýšení otěruvzdornosti jsou břitové destičky ze slinutých karbidů opatřeny jedním nebo vícevrstvým povlakem karbidu titanu, nitridu titanu nebo oxidu hlinitého

Tvrdokov

nejdůležitějšími mechanickými vlastnostmi jsou tvrdost, pevnost a houževnatost

mechanické vlastnosti se mohou u tvrdokovů velmi měnit

pevnost tvrdokovu v tlaku je jednoznačně vyšší než v ohybu

z toho v podstatě vyplývá pravidlo používat tvrdokov tak, aby se vyhnul velkému zatížení v tahu

nejdůležitější vlastností, kterou se tvrdokov vyznačuje, je odolnost proti opotřebení

tato vlastnost představuje kombinaci vyjmenovaných základních vlastností a ukazuje vztah k specifikaci použití (opotřebení představuje úbytek povrchové vrstvy)

Druhy tvrdokovů

rozlišujeme dvě hlavní skupiny :

1, tvrdokovy WC-Co s nejširším použitím

2, tvrdokovy obsahující příměsi karbidu, skládají se v

zásadě z WC-TiC-TaNbC-Co

označení tvrdokovů podle velikosti zrna karbidu se

provádí např. podle těchto kategorií: nano, velmi jemné,

jemnější, jemné, střední, hrubé a velmi hrubé

Zdroje

PADELKA, J. a kol. UČEBNÍ TEXTY Přípravy na učební téma FRÉZOVÁNÍ: Metodická pomůcka pro mistry odborné výchovy. 1.

vyd. Brno: Metodické středisko pro přípravu mládeže na dělnická

povolání, 1983.

VACH, Josef. Frézař: Technologie pro 1. ročník OU a UŠ. 3. vyd.

Praha: Státní nakladatelství technické literatury, n. p., 1966.

FOREJT, Milan a Miroslav PÍŠKA. Teorie obrábění, tváření a

nástroje. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2006, 225

s. ISBN 80-214-2374-9.