Prosíme, půjčujte lidem dobré vůle. Chybějí-li Vám starší čísla Občasníku, rádi Vám je zašleme.

MATKA TEREZA světlo zářící nejchudším

Občasník Nadace sv. Františka z Assisi

č. 11, září 2010 Neprodejné, zdarma

Život a dílo

Blahořečení

Rozhovor

Aktivity její kongregace

Čemu nás učí a jak nám pomáhá

2

OBSAH Úvod ..................................................................................................................................................................... 3 Poděkování Misionářek lásky českým a slovenským dobrodincům ....................................................................... 4 Život Matky Terezy ................................................................................................................................................ 4 Tajemství Matčina vnitřního života ........................................................................................................................ 7 Pokorný Matčin odchod do nebe a její pomoc z nebe ............................................................................................ 8 Blahoslavenú Matku Teréziu oslavoval celý svet ................................................................................................... 9 Kázání papeže Jana Pavla II. při blahořečení Matky Terezy ................................................................................ 11 Matka Tereza nás učí: Tužka v ruce Boží - rozhovor s Matkou Terezou ............................................................. 12 Bůh stvořil svět dostatečně velký pro všechny… ................................................................................................. 16 Matka Tereza o Ježíši v zarmucujícím přestrojení ubohých ................................................................................. 17 Vzpomínka na Matku Terezu ............................................................................................................................... 17 Aktivity Misionářek a Misionářů lásky ................................................................................................................ 18 Spiritualita Misionářstva lásky ............................................................................................................................. 20 Svědectví indických Misionářů lásky o službě chudým ....................................................................................... 24 Literatura a filmy o životě a díle Matky Terezy ................................................................................................... 26 Možnosti pomoci dílu Matky Terezy .................................................................................................................... 26 Dobrovolníkem v domově pro umírající Nirmal Hriday ...................................................................................... 27 Zamysleme se nad sebou: Matka Tereza – inspirace pro náš život ...................................................................... 27 Slovenští dobrovolníci v Kolkatě v roce 2005 ..................................................................................................... 29 Naše pomoc dílu Matky Terezy ............................................................................................................................ 30

Nadace sv. Františka z Assisi, Brno Nadace byla založena v roce 1993 v Brně s cílem pomáhat těm nejchudším z chudých. Proto spolupracuje

s indickou řeholí Misionářky lásky, kterou v Kolkatě založila blahoslavená Matka Tereza roku 1948. Tito bratři a sestry jsou známi velkou obětavostí, s jakou pracují pro chudé, a také evangelijní chudobou.

Od roku 1999 poslala Nadace Misionářkám lásky do Kolkaty 25 velkoobjemových kontejnerů s 262 tu-nami darů v celkové hodnotě přes 62 miliony korun. Kontejnery obsahují zdravotnický materiál: léky, léčiva, injekční jehly a stříkačky, infúzní soupravy, obvazy, gázu, vatu, invalidní vozíky, berle, kojenecké láhve. Tohoto zdravotnického materiálu využívají Misionářky lásky k léčení malomocných a k záchraně umírajících. Další oblastí činnosti Nadace sv. Františka je ochrana života člověka od početí do přirozené smrti.

Nejchudším z chudých pomáháme podle vzoru Matky Terezy bezplatně, naopak přidáváme k příspěvkům dárců vše, co dokážeme uspořit. V Nadaci pracuje 5 absolventů katolické Cyrilometodějské teologické fakulty na Univerzitě Palackého v Olomouci, kteří ji vystudovali v letech 1991-1996.

Kontaktní informace Adresa: Nadace svatého Františka z Assisi, ulice Elišky Krásnohorské 59, 618 00 Brno-Černovice telefon/fax/záznamník: 543 331 527 (od 20 do 21 hodin), mobil 721 550 623 (Mgr. Dana Jarošová), mobil 608 879 663 (Ing. David Cichra) nebo 776 781 066 e-mail: nadace.svfr@seznam.cz, internetové stránky www: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/ Bankovní spojení: Česká spořitelna a. s., sbírkový účet 2028869399/0800- misie; účet č. 1346868389/0800 - nenarozený život Všechna dosud vydaná čísla Občasníku si můžete v elektronické podobě stáhnout z našich webových stránek, adresa: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/casopis.php

Fotografie z nakládání 25. kon-tejneru (21. června 2010)

3

Úvod Vážení spolupracovníci,

26. srpna jsme si připomněli 100 let od narození blahoslavené Matky Terezy, zakladatelky řehole Misionářek lásky. Jelikož Nadace podporuje Misionářky lásky působící v Indii a Matka Tereza je naší velkou inspirací pro pomoc potřebným, rozhodli jsme se toto číslo Občasníku věnovat výhradně jí a jejímu dílu.

Nejdříve si ve stručném životopise připomeneme základní fakta jejího života. Zejména její „povolání v povolání“, kdy Ježíš po ní žádá, aby opustila klášterní zdi a přinášela ho lidem žijícím v bídných dírách. V navazujícím článku se krátce zastavíme u jejího vnitřního života. Vyzdvihneme zejména její soukromý slib „nikdy Ježíši nic neodmítnout“. Když potom čteme o vyprahlosti, kterou Matka Tereza ve svém nitru prožívala, a přesto rozdávala kolem sebe lásku a radost, tím hrdinnější se nám jeví její služba.

Matka Tereza odešla do nebe 5. září 1997, stále však pomáhá všem potřebným. Její péče zahrnuje jak nemocné, tak maminky s rizikovým těhotenstvím a bezdětné manžele. Po dvou vybraných ukázkách její pomoci z nebe si připomeneme blahořečení Matky Terezy papežem Janem Pavlem II. v říjnu 2003 a také jeho promluvu během tohoto slavnostního okamžiku.

Necháme však také mluvit přímo Matku Terezu. A to nejdříve v rozhovoru s Edwardem W. Desmondem. Dále v prohlášení, které adresovala Mezinárodní konferenci o populaci a vývoji (Káhira, 9. září 1994) a v její modlitbě k Ježíši v nejubožejších.

Poté představíme dílo Matky Terezy pro ubohé (opuštěné děti, duševně a tělesně postižené, malomocné, umírající, duchovně osamocené…). V tomto díle mohou pokračovat Misionářky lásky díky těm, kteří je podporují, a tedy také díky Vašim darům, které Misionářkám lásky zprostředkováváme.

Nad spiritualitou Misionářek a Misionářů lásky se poté zamyslíme společně s jezuitou Paulem Chetcuti při úryvku z knihy „Volím sloužit nejubožejším“. Téměř na závěr vydají svá svědectví současní členové Misionářstva lásky sestra Kusamam a bratr Anand, kteří nejen vzpomínají na Matku Terezu, ale mluví také o své současné práci.

Následovat bude výčet některých možností, jak se člověk může zapojit do díla Matky Terezy. Občasník zakončíme vzpomínkou jednoho dobrovolníka na pomoc v domově umírajících v Kolkatě a seznamem literatury a filmových dokumentů o Matce Tereze, o kterých se domníváme, že člověka mohou v mnohém inspirovat a změnit.

Děkujeme našim spolupracovníkům, že jsme z jejich lásky mohli oslavit nedožité sté narozeniny blahoslavené Matky Terezy odesláním 25. kontejneru se zdravotnickým materiálem v hodnotě 5 524 007 Kč Misionářkám lásky do Kolkaty. Kontejner sestry přijaly 31. srpna 2010. Nemohli jsme se zdržovat formálními oslavami, protože ti nejchudší v Indii potřebují především záchranu života. Ihned jsme začali připravovat 26. kontejner s obsahem podle přání sester. Rádi bychom, aby jej Misionářky lásky dostaly na jaře 2011. God bless you - Bůh vám žehnej, píše Matka Tereza.

Právě jsme přijali radostnou zprávu, že české babyboxy zachránily život 34. dítěti (Ostrava, 30. září, zdravé děvčátko).

Matka Tereza v Praze r. 1984. Doprovázela ji

sestra Agnes, která se k ní jako první

připojila.

S panem kardinálem Tomáškem

4

Poděkování Misionářek lásky českým a slovenským dobrodincům „Jestliže jste to učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste to učinili.“

Missionaries of Charity NIRMALA SHISHU BHAVAN 78 A.J.C. Bose Road, Calcutta India 700014 Tel: 00913322175267

Fax:00913322262940 Mgr. Dana Jarošová, Nadace sv. Františka z Assisi, předsedkyně správní rady Elišky Krásnohorské 59, 618 00 Brno, Kameničky 112, PSČ 539 41, Česká Republika

20. září 2010 Vážená Mgr. Dano Jarošová, Miloslavo a všichni naši drazí přátelé, VELKÉ DÍKY za Váš 25. kontejner, který jsme přijali do našeho skladu 31. srpna. Nemáme slov,

kterými bychom vyjádřili naše DÍKY Vám všem. Kéž Vás dobrý Bůh odmění hojností požehnání. Proclení bylo naprosto v pořádku. Dopravce NYK Line byl vyhovující a neměli jsme žádné problémy.

Chválíme Boha a děkujeme mu za to. Když jsme si prohlíželi fotografie, jak nakládáte kontejner, chápeme, kolik máte starostí

s nakládáním kontejnerů. Naše domovy Misionářek lásky v Indii už začaly dostávat svůj díl ze zaslané pomoci. Jsem si jistá, že víte, že pro malomocné pacienty máme 13 REHABILITAČNÍCH CENTER a 8 mobilních klinik. Většina zdravotnického materiálu jde právě tam, protože je jejich nemoc vylučuje ze společnosti. Vy a my můžeme společně odlehčit část břemene a utrpení těchto našich sester a bratří. Část Vaší pomoci jde také do jiných domovů, neboť do našich domů přichází mnoho nemocných, aby se u nás vyléčili.

Dary, které posíláte, jsou velmi dobré. Pokud můžete, pošlete v dalším kontejneru více berlí a pět invalidních vozíků. S vděčností jsme přijali speciálně označené balíky. O růžence jsme se podělili s našimi dětmi, které šly k prvnímu svatému přijímání. Budeme na Vás pamatovat při mši svaté.

Tento rok si připomínáme STÉ NARO-ZENINY (26. srpna 1910) naší blahoslavené Matky Terezy. (Často opakovala:) „Byli jsme stvořeni pro větší věci, abychom milovali a byli milováni.“ Prosím, přimluvte se za nás, abychom dokázali „dávat ubohým, až nás to bolí.“

Prosím, vyřiďte všem Vašim spolupra-covníkům, že jsme jim velmi vděčni a prosíme za ně ve svých modlitbách. Děkujeme za všechny oběti, které nabízejí našim nejchudším z chudých v Indii.

Prosím, poděkujte i Vašim státním institucím jménem sestry M. Premy MC., naší generální představené, a jménem všech Misionářek lásky.

Bůh Vám žehnej, sr. M. Sudha, MC.

Originál dopisu z Kolkaty

5

Život Matky Terezy1 „Krví jsem Albánka, občanstvím Indka. Vírou jsem katolická sestra. Co se týká mého povolání, patřím

celému světu. Co se týká mého srdce, patří úplně srdci Ježíšovu.“ Malá postavou, avšak s vírou pevnou jako skála. Matce Tereze bylo svěřeno poslání zvěstovat Boží lásku žíznící po lidskosti, zvláště k těm nejchudším z chudých. „Bůh stále miluje svět a posílá tebe a mne, abychom byli jeho láskou a jeho soucitem pro chudé.“ Matka Tereza je naplněna Kristovým světlem, hoří láskou k němu a spaluje se jedinou touhou: „tišit jeho žízeň po lásce a duších“.

Tento zářící posel Boží lásky se narodil 26. srpna 1910 ve Skopji, ve městě na Balkánském poloostrově. Byla nejmladším dítětem Nikoly a Drane Bojaxhiu. Byla pokřtěna jako Gonxha Agnes, poprvé přistoupila ke svatému přijímání ve věku pět a půl roku a byla biřmována v šesti letech. Náhlá smrt otce, když měla Gonxha kolem osmi let, uvrhla rodinu do finančních problémů. Drane vychovávala tři děti pevnou, ale milující rukou, čímž velmi ovlivnila osobnost a povolání své dcery. Vedla své děti osobním příkladem k lásce k chudým. Náboženská formace Gonxhy se dále vyvíjela prostřednictvím zapojení se v jezuitské farnosti Nejsvětějšího srdce (četla náboženské knihy, učila děti náboženství, zpívala ve sboru).

Když jí bylo 18 let, v touze stát se misionářkou opustila domov a vstoupila v Irsku do Institutu Blahoslavené Panny Marie, známého jako loretánské sestry. Přijala jméno Marie Tereza od Dítěte Ježíše podle svaté Terezie z Lisieux, kterou po přečtení jejího vlastního životopisu Dějiny duše velmi obdivovala a následovala.

V prosinci 1928 odjela do Indie. Po složení prvních slibů v květnu 1931 byla určena pro loretánskou komunitu sester v Entally v Kolkatě. Vyučovala na dívčí škole Svaté Marie. 24. května 1937 složila věčné sliby a stala se tak, jak sama řekla, „snoubenkou Ježíše pro všechny věky“. Od té doby jí říkají Matka Tereza. I nadále učila na škole Svaté Marie a stala se v roce 1944 ředitelkou. 20 let Matky Terezy v Loretu bylo naplněno opravdovým štěstím. Byla známá pro svou milosrdnou lásku, nesobeckost, odvahu, schopnost tvrdě pracovat a výborný organizační talent. Žila ze svého zasvěcení Ježíšovi uprostřed svých společnic věrně a s radostí.

10. září 1946 během cesty vlakem z Kolkaty do Darjeelingu na pravidelné duchovní cvičení se Matce Tereze dostalo její „inspirace“, jejímu „povolání v povolání“. V tento den Ježíšova žízeň po lásce a duších nejchudších lidí tak prostoupila její srdce, že touha po utišení jeho žízně se stala hnací silou jejího dalšího života. Ježíš jí vyjevil touhu svého srdce po těch, kteří se „obětují Bohu Lásce“, kteří budou „vyzařovat duším chudých jeho lásku“. Vyjevil jí svou bolest ze zanedbávání nejchudších lidí řeholemi, (doslova „Existují konventy, které se starají o bohaté a lidi schopné práce, ale pro mé nejchudší tu není vůbec nikdo“). Ježíš požádal Matku Terezu, aby založila náboženskou komunitu, to je Misionářky lásky. Sestry zasvěcené službě nejchudším z chudých. Uběhly téměř dva roky zkoušek a posuzování, než Matka Tereza dostala povolení začít. 17. srpna 1948, oblečena v bílém sárí s modrým lemováním, opustila brány svého milovaného kláštera Loreto, aby vstoupila do světa chudých. Po krátkém kursu u sester Lékařské Misie v Patně se Matka Tereza vrátila do Kolkaty a našla dočasné ubytování u Malých sester chudých. 21.

prosince 1948 šla poprvé do slumů. Vyučovala malé děti,

1 S použitím životopisu na internetových stránkách www.motherteresa.org, a dalších zdrojů.

Sestra Tereza učitelkou v Kolkatě u loretánských sester

Matka Tereza ve dvanácti letech poprvé zatoužila být řeholnicí,

v osmnácti letech vstoupila do irské řehole, aby mohla indickým chudým

přinášet Krista

6

navštěvovala rodiny, starala se o starého muže, který ležel nemocný na ulici, ošetřovala ženu umírající hladem a na tuberkulózu. Každý den začala přijímáním Ježíše v Eucharistii. Potom vyšla ven s růžencem v ruce, aby hledala Ježíše a sloužila mu v „nechtěných, nemilovaných a v těch, o které se nikdo nestará“. Po třech měsících se k ní postupně připojilo několik bývalých žákyň.

7. října 1950 byla v kolkatské arcidiecézi oficiálně založena kongregace Misionářek lásky. V roce 1952 otevřela Matka Tereza v Kolkatě Dům pro umírající, Nirmal Hriday Ashram. Další rok koupila

tříposchoďový dům na Lower Circular Road 54 A, který se stal mateřincem kongregace a je jím dodnes. Z něho vycházejí sestry do škol, zdravotních center a domovů. V roce 1954 zakládá Dům pro opuštěné děti Shishu Bhavan, v roce 1956 vybudovala vesnici malomocných v Shantinagar. V září 1957 otevřela pojízdnou jednotku pro pomoc malomocným. Během let 1965 až 1970 Misionářky lásky, mimo v Cocorote ve Venezuele, otevřely domy na Ceylonu, v Římě, v Austrálii, v Londýně, v jordánském Ammánu. Při vzrůstajícím počtu sester i míst působení vynikla Tereziina láska, zdravý úsudek a geniální organizační smysl, vše neustále posilováno důvěrnou modlitbou. Od roku 1980 a během 90. let otevřela domovy téměř ve všech bývalých evropských komunistických

zemích, Sovětském svazu, Albánii a Kubě včetně. (V roce 2010 pečovalo 5000 sester a bratří Misionářů lásky o Ježíšovy nejchudší z chudých v 765 domech a zařízeních ve 137 zemích světa).

Aby mohla lépe reagovat na tělesné a duchovní potřeby chudých, především malomocných, založila Matka Tereza v roce 1963 mužskou větev řádu, v roce 1976 rozjímavou větev sester, v roce 1979 rozjímavou větev bratrů a v roce 1984 kněžskou větev. Její inspirace se však neomezovala pouze na lidi s duchovním povoláním. Zorganizovala „Spolupracovníky Matky Terezy“ a společenství „Nemocných a trpících spolupracovníků“, lidí mnoha vyznání a národností, se kterými sdílela svého ducha modlitby, prostoty, oběti a apoštolátu pokorné služby lásky. Tento duch podnítil také vznik Laiků Misionářů lásky. Jako odpověď na žádost mnoha kněží dala Matka Tereza v roce 1981 podnět ke vzniku hnutí Corpus Christi pro kněze.

Během let prudkého rozvoje si svět začal všímat Matky Terezy a práce, kterou započala. Dostávala nesčetná ocenění. Za hlavní zmínku stojí Nobelova cena míru z roku 1979. V té době se také zvyšuje zájem médií. Tento kříž přijala „pro slávu Boží a ve jménu chudých“.

Celý život Matky Terezy a její práce nesou pečeť radosti z lásky, velikosti a důstojnosti každé lidské osoby, hodnoty malých věcí vykonaných věrně a s láskou, neobyčejné hodnoty přátelství s Bohem. Ale život této velké ženy měl i jinou stránku, která byla objevena až po její smrti. Ve svém vnitřním životě

zakoušela hluboký, bolestný a trvalý pocit, že je odloučena od Boha a že je jím dokonce odmítnuta, a to přestože čím dál více toužila po jeho lásce. Během této temnoty mysticky zakoušela žízeň Ježíše, jeho touhu po lásce člověka, a sdílela tak tělesnou i duševní prázdnotu chudých.

Během posledních let svého života, i přes rostoucí zdravotní problémy se srdcem, pokračovala ve vedení své kongregace a reagovala na potřeby chudých a Církve. V březnu 1997 požehnala své čerstvě zvolené nástupkyni ve funkci generální představené a pak ještě naposledy odjela do zahraničí. Poté, co se naposledy setkala v Římě s papežem Janem Pavlem II., vrátila se do Kolkaty a strávila své poslední týdny tím, že přijímala návštěvy a dávala pokyny svým sestrám. 5. září 1997 skončil pozemský život Matky Terezy. Dostalo se jí pocty státního pohřbu od indické vlády a její tělo bylo pohřbeno v mateřinci Misionářek lásky. Její hrob se brzy stal poutním místem pro lidi všech vyznání, bohaté stejně jako chudé.

Matka Tereza po sobě zanechala odkaz neotřesitelné víry, nezdolné naděje a mimořádné lásky. Její odpověď na Ježíšovu prosbu „Pojď, buď mým světlem“ ji

Mateřský klášter Misionářek lásky

Matka Tereza na invalidním vozíčku

tři měsíce před smrtí ( červen 1997)

Matka Tereza a sliby sester

7

učinila Misionářkou lásky, „matkou chudých“, symbolem soucitu ke světu a živou svědkyní žíznící Boží lásky.

Méně než dva roky po její smrti, vzhledem k její pověsti svatosti a k obdrženým zázračným vyslyšením od Boha, která lidé oznamovali, povolil papež Jan Pavel II. otevření případu jejího svatořečení. 20. prosince 2002 potvrdil její hrdinské ctnosti a zázrak na její přímluvu. 19. října 2003 blahoslavil Matku Terezu před radostným a zbožným davem nejméně 300 tisíc lidí, kteří se shromáždili na Svatopetrském náměstí v Římě v duchu díkuvzdání Bohu za dar jejího života a svatosti. Shromáždění zrcadlilo různorodost světa, kterého se Matka Tereza dotkla během života. Všichni byli sjednoceni díky láskyplnému vlivu jediného člověka, právem nazývaného „matkou“.

Tajemství Matčina vnitřního života Soukromý slib Matky Terezy nic Bohu neodmítnout

Když člověk přemýšlí o díle Matky Terezy, brzy ho napadá mnoho otázek. Proč Matka Tereza opustila loretánský klášter, ve kterém byla tak šťastná? Kde čerpala sílu, energii a vytrvalost? Proč právě její dílo tolik oslovuje srdce dobrých lidí?…

V letech po slavných slibech v roce 1937 poháněla Matku Terezu vroucí láska k Ježíši neustále k tomu, aby hledala nové a skryté způsoby, jak vyjádřit svou lásku. Nejpodivuhodnějším způsobem byl mimořádný soukromý slib, který učinila v dubnu 1942: „Dala jsem Bohu slib, který mě pod těžkým hříchem zavazuje dát mu, cokoli bude žádat, ‘nic mu neodmítnout‘.“ Každý nový krok v jejím životě pro ni byl novou příležitostí dosvědčit věrnost tomuto slibu.

Nebyla ze svého závazku sklíčená ani malomyslná. Právě naopak, byla „samá legrace“ a „radovala se ze všeho, co se dělo“. Nejhlubší a trvalou radost našla právě v tom, že dávala Ježíši všechno, oč žádal. Slib Matky Terezy byl přípravou na poslání, které před ní stálo. O čtyři roky později se jí od Ježíše dostalo nového povolání, jež bylo odezvou na její soukromý slib - povolání odejít z kláštera a sloužit ve slumech Ježíši v nejchudších z chudých. (Vybráno z knihy Pojď, buď mým světlem, str. 46 - 53)

49 let trvající pocit odloučenosti od Boha Většina z nás zná Matku Terezu jako usměvavou drobnou stařenku plnou lásky a neotřesitelné víry.

Ona sama však po započetí svého díla mezi chudými cítila duchovní vyprahlost a opuštěnost. Snad právě proto se tak dokázala vcítit do lidí nechtěných a nemilovaných, protože sama měla pocit, že je od Boha opuštěna. Z recenze Markéty Fránkové na knihu „Pojď, buď mým světlem“ vybíráme2:

„Od doby, kdy začala s uskutečňováním díla v roce 1947, začala pociťovat ve svém nitru ‚temnotu, prázdnotu, opuštěnost od Boha a osamělost‘.Zpočátku ji to trápilo, ale důvěřovala Ježíši a nechala jej, ať si dělá, co chce: ‚Nevím, jaké potěšení může z této temnoty mít, ale nechám to na něm.‘ Sílu jít dál jí dávala pevná víra a vědomí, že služba nejubožejším je jeho dílo. Chtěla jej milovat tak, jak ještě nikdy milován nebyl, hlubokou osobní láskou. O tomto utrpení věděli pouze arcibiskup a její zpovědníci. Spolusestry a ostatní blízcí nic netušili, protože své utrpení zakrývala úsměvem. Postupně Matka Tereza začala svoji temnotu chápat, a sice jako oběť, která pomáhá rozvíjet dílo, jako oběť, kterou platí za utrpení tělesně i duševně chudých, aby nalezli Boha, a jako podíl na Ježíšově utrpení.

2 M. Fránková: Soukromá korespondence Matky Terezy, 15. ledna 2009, internetový magazín Skleněný kostel, http://www.sklenenykostel.net/j15/index.php?option=com_content&view=article&id=1535:soukromorespondence-matky-terezy&catid=21:recenze&Itemid=20

Matka Tereza před obrazem svaté Terezie z Lisieux, své patronky a svého velkého vzoru

Matka Tereza jako loretánská sestra

8

Dokonce Bohu nabídla, že v tomto strašném utrpení stráví i věčnost, když mu to přinese trochu potěšení nebo lásku jediné duše.“

Príklady zo života Matky Terezy - Matka Tereza rozpráva „Uvediem príklad, čo je to hlad. Dievčatko dostalo kúsok chleba od jednej z našich sestier. Videla som,

ako jedlo omrvinku chleba za omrvinkou. Povedala som jej: ‚Veľmi dobre viem, že máš veľký hlad. Prečo neješ väčší kúsok naraz?‘ Maličká mi odpovedala: ‚Chcem aby mi chlebík dlhšie vydržal.‘ Bálo sa , že keď chlieb zje rýchlo, zasa bude mať hlad, a preto ho jedlo po omrvinkách. Po jej boku bolo druhé dievčatko,

ktoré nejedlo. Myslela som si, že chlieb už zjedlo, no maličká mi vraví: ‚Môj otec je chorý. Mám veľký hlad, ale môj otecko je chorý a myslím si, že mu urobím radosť, ak mu prinesiem môj kúsok chleba!‘ To úbohé dieťa dobrého srdca bolo ochotné zrieknuť sa chleba, aby urobilo radosť ocovi svojím kúskom chleba.

Istého dňa sme pod múrmi nemocnice v Kolkate, dva kroky od nášho domu, našli človeka, ktorý zomieral na chodníku. Skúšali sme nájsť zariadenie, ktoré by ho prijalo. Pýtali sme sa všade, ale aj v nemocnici nám povedali, že pre neho nemajú miesto. Šli sme mu aspoň do lekárne kúpiť liek. Keď sme sa vrátili, bol už mŕtvy. Nemohla som zadržať svoje city. ‚Starajú sa o psa alebo o mačku, ale pre ľudskú bytosť sa neurobí nič! Takýmto spôsobom by nikto nenechal zdochnúť ani domáce zviera.‘

Nikdy som necítila hanbu pozdvihnúť svoje oči k Ježišovmu krížu, kým istého dňa neprišla do nášho domu mladá matka s maličkým dieťaťom na rukách. Povedala mi, že bola v dvoch alebo troch kláštoroch a žiadala trochu mlieka pre svoje dieťa. Odpovedali jej: ‚Vy nie ste nič iné, iba tuláčka. Nájdite si prácu!‘ Keď prišla k nám, vzala som dieťa na ruky a dieťa mi umrelo v náručí. Hanbila som sa pozrieť na Ježišov kríž, veď Ježiš nám toľko dal a my sme neboli schopní dať pohár mlieka dieťaťu takého veku...“ Zdroj: http://otili.sblog.cz/matka/

Pokorný Matčin odchod do nebe a její pomoc z nebe 5. září 1997 po 20. hodině večer si Matka Tereza stěžovala

na prudkou bolest v zádech; krátce nato se její stav zhoršil, protože nemohla dýchat. Sestry v mateřinci se vyděsily. Všechno, co by jí mohlo pomoci, bylo vykonáno; byl přivolán lékař a kněz. Neočekávaně došlo k výpadku elektřiny a celý dům byl ve tmě. Sestry to předvídaly a pro případ mimořádné okolnosti měly zajištěny dva nezávislé zdroje elektřiny. Ale obě sítě ve stejnou dobu vypověděly službu; taková věc se ještě nikdy nestala. Rychlá a odborná lékařská pomoc nemohla pomoci, protože nebylo možné nastartovat dýchací přístroj (který měla Matka

Tereza zaveden do průdušek), závislý na přívodu elektřiny. Bylo 21.30 hod. Kolkata byla ponořena do tmy a pozemský život ženy, která do tohoto města a do celého světa vnesla tolik světla, vyhasl. Její poslání však přetrvává - z nebe stále odpovídá na Ježíšovo volání: „Pojď, buď mým světlem.“ (Brian Kolodiejchuk, MC: Pojď, buď mým světlem, 2008, s. 406)

Stejně jako její patronka, svatá Terezička z Lisieux, Matka Tereza i z nebe pomáhá potřebným. Již brzy po její smrti hlásí mnoho lidí vyslyšení svých proseb na její přímluvu. Z těchto vyslyšení vybíráme zázračné uzdravení uznané Církví a jedno vyslyšené volání bezdětných manželů.

Uzdravení indické ženy Moniky Besra Třicetiletá Monika Besra, matka tří dětí, trpěla nádorem žaludku.

Opustila rodinu, aby vyhledala pomoc u Misionářek lásky v Kolkatě. Prosila vroucně se sestrami Misionářkami lásky za uzdravení 5. září 1998 u hrobky Matky Terezy. Dvě sestry sňaly ze stěny stříbrný medailon s fotografií Matky

Uzdravená Monika Besra

9

Terezy a přivázaly ho Monice na břicho. Do rána bolesti zmizely, nádor žaludku se během noci zmenšoval a už se nikdy neobjevil. Komise pěti lékařů potvrdila, že u nemocné nastal nevysvětlitelný návrat k úplnému zdraví.3

Dítě narozené na přímluvu blahoslavené Matky Terezy – Anna Marie „Chvála Všemohoucímu…

S nesmírnou radostí a vděčností sdílíme svou zkušenost se zvláštním Božím zásahem v našich životech na přímluvu blahoslavené Matky Terezy.

Vzali jsme se v únoru 1997. Prožili jsme šest let manželského života bez daru narození dítěte. Jako každý pár v podobné situaci jsme prodělali mnoho lékařských vyšetření…, navštěvovali jsme jednoho lékaře za druhým. Také jsme samozřejmě prosili o pomoc Boha. Ale zdálo se, že naše prosby za děťátko zůstávají nevyslyšené.

Pak v březnu 2003 jsem náhodou v nábo-ženském časopise ‚Vachanolsavam‘ četl svě-dectví o tom, že osobě trpící rakovinou žaludku zmizel po prosbách na přímluvu blahoslavené Matky Terezy nádor. Tato událost se stala v říjnu 1998.

To mne pobídlo, abych se podělil o své myšlenky se ženou. Víme o několika světcích, kteří žili v minulosti. Známe je z vyprávění. Ale tady je svatá, která žila a pohybovala se v naší době. Jsme přesvědčeni, že vedla skutečně svatý život, úplně milý Bohu. Proto jsme se rozhodli prosit o její přímluvu. Navíc jsme věděli, že sama blahoslavená Matka Tereza přebírala péči o opuštěné děti na ulicích a smetištích Kolkaty. Kolik dětí jí vděčí za svůj život! Kdyby nebylo Matky, kolik dětí by zemřelo na ulicích! Ona má zvláštní zájem o děti. Tedy jsme se rozhodli hledat přímluvu právě u ní.

Začali jsme volat: „Bože, ty znáš naši bezradnou situaci. Potřebujeme tvé milosrdenství a milující dotek. Pane, odevzdáváme se do tvých rukou prostřednictvím svaté Matky Terezy, tvého tolik oblíbeného dítěte na této zemi.“

Naše prosby trvaly od března do dubna 2003. A pak přišel ‚zázrak‘, ve který jsme doufali. Lékař potvrdil, že má žena POČALA. OSLAVUJTE BOHA…

Třináctého března 2004 nás Bůh požehnal holčičkou… Její jméno je ANNA.“ Zdroj: http://www.motherteresa.org/ann/BeaB.html

Blahoslavenú Matku Teréziu oslavoval celý svet V nedeľu 19. októbra 2003 na Svetový deň misií očividno dojatý Ján Pavol II. vyhlásil za účasti

300 000 veriacich z celého sveta za blahoslavenú Matku Teréziu z Kolkaty, ktorú, ako povedal, „vždy cítil blízko seba”. Svätú omšu koncelebrovalo viac než 100 kardinálov, medzi pútnikmi sa bielo-modro vynímalo 500 Misionárok a Misionárov lásky a prvé rady patrili chudobným. Pri sestre Nirmale Jošiovej, nástupkyni Matky Terézie, sedeli predstavení ostatných inštitútov, ktoré Matka Terézia založila. Prítomná bola aj Monika Besrová, Indka, ktorá sa nevysvetliteľne vyliečila z nádoru na príhovor novej blahoslavenej. Arcibiskup Lucas Sirkas z Kolkaty požiadal pápeža, aby pozdvihol medzi blahoslavených Božiu služobnicu Teréziu z Kolkaty, a prečítal jej životopis.

3 M. Piotrowski TChr: Niekoľko slov o Matke Tereze – „Svätosť nie je privilégiom vyvolených, ale povinnosťou každého kresťana - mňa i teba“, . http://www.farastupava.sk/?q=node/132

Anna Marie

Jan Pavel II. žehná věřícím

10

Po vyslovení formuly beatifikácie sa námestie naplnilo nadšeným potleskom a na priečelí baziliky sa odhalil obraz usmiatej Albánky. Za sprievodu indickej hudby, tancov a modlitby skupina mladých Indiek oblečených v bielo-modrých sárí v procesii preniesla relikviu Matky Terézie k oltáru. Blahorečenú budeme vzývať 5. septembra, v deň jej narodenia pre nebo.

Jej svätosť zažili osobne „Sestra, sestra,” volá skromný starček v prednom sektore Svätopeterského námestia. Pribehne,

pozdraví mladú ženu v bielo-modrom sárí a rozpráva jej, že „jeho dom” prišiel do Vatikánu len pred chvíľou. Počas slávnosti blahorečenia Matky Terézie mali vyhradené popredné miesta zverenci jej nasledovníčok z kongregácie Misionárok lásky z rôznych častí a predmestí Ríma. Asi 2 000 chudobných dostalo možnosť zúčastniť sa na beatifikácii osobne. „Všetci boli takí nadšení, že sem prídu,” hovorí sestra Adelle z Cassilina. „Aj keď museli skoro vstávať a mnohí majú problémy s chôdzou, ráno boli nastúpení v pozore – dnešný deň považujú za veľký sviatok.” Maria Orlande, ktorej manžel sedel vedľa, pripútaný na vozíčku, vysvetlila prečo: „Sestričky Matky Terézie priniesli do nášho života radosť. Pred časom sme bývali v ich domove, dnes už sme inde, ale ony chodia za nami. Cez Matkino blahorečenie je oslávená

práca ich všetkých.“ Z úcty k „anjelovi milosrdenstva” či „svätici kanálov”, ako albánskej sestre

hovoria novinári, pricestovali na slávnosť do Ríma viacerí jej osobní priatelia. Útla žienka z Indie Florence Weidlová prišla zo Spojených štátov amerických, kam sa presťahovala pred dvadsiatimi rokmi. „Išla som tam za synom, kvôli ktorému som raz – ešte v Indii, keď mi lekár oznámil hroznú správu, že môj syn má nevyliečiteľnú leukémiu – s plačom prišla za Matkou Teréziou. Matka ma tuho objala a išla sa modliť do kaplnky. Keď sa vrátila, povedala: ,Neboj sa, tvoj syn bude žiť.’ O dva dni neskôr mi lekár oznámil, že syn nemá leukémiu, ale tuberkulózu obličiek - a tá sa dá vyliečiť.” Florence má plný album fotografií so slávnou sestrou z Kolkaty. Spoznala ju ešte roku 1947, keď učila na škole v Dillí. Neskôr za ňou často chodila do novozaložených domovov a pomáhala sestrám. Naposledy sa s ňou stretla iba tri mesiace pred jej smrťou. O svojich zážitkoch chce napísať knihu.

„Matka Terézia ľudí učila, ako majú milovať. Pamätám sa, že raz za ňou prišiel jeden cudzinec a dával jej peniaze pre deti zo sirotinca. Vložila mu ich naspať do vrecka a ja som sa v duchu pýtala, prečo to robí, veď peniaze potrebujeme. Ona však vzala jedno z detí, dala mu ho do náručia a povedala: ,Toto maličké potrebuje tvoju lásku, nie tvoje peniaze.’”

Silné zážitky zo stretnutia s Matkou Teréziou má aj františkánsky kňaz James E. McCurry. Osobne sa s ňou zoznámil roku 1982 počas svätorečenia Maximiliána Kolbeho v Ríme. Poprosila ho, aby viedol duchovné cvičenia pre jej sestry. Robí to až dodnes - odvtedy za nimi cestoval do USA, Mexika, Talianska, Írska, ale aj do Poľska. Veľakrát bola počas jeho príhovorov medzi sestrami sama Matka Terézia.

„Najviac ma na nej fascinovalo, ako sa vedela upriamiť na každého jednotlivca, s ktorým práve bola. Keď sa s niekým rozprávala, bol ten človek pre ňu najdôležitejší na svete, akoby v tom momente nikto iný nejestvoval. Jednoducho videla v ňom Ježiša a venovala sa mu.” Uznanie kresťanov, moslimov, hinduistov

Z Indie prišlo na blahorečenie 48 sestier, medzi nimi aj dve z pôvodnej štrnástky, s ktorou Matka Terézia roku 1948 založila svoju kongregáciu. Sestra Scholastika nám povedala, že dielu Misionárok lásky sa v Indii darí aj po smrti jeho zakladateľky. „Ľudia všemožných národností a vierovyznaní prichádzajú k jej hrobu a prispievajú na centrá pre zomierajúcich či sirotince - lebo Matka Terézia nerobila rozdiely a prijímala každého.“

Silu zjednotenia, spojeného s najčerstvejšou v zozname blahoslavených, zažili podľa Arbena Ndreca zo Shkodöru aj obyvatelia Albánska. „Naša krajina je prevažne moslimská, ale k Matke Terézii sa hlási každý. Jej láska akoby vyčistila škvrny po krvi našich mučeníkov z čias komunizmu a priniesla zmierenie.“

Blahorečenie sestry z Kolkaty v Albánsku vyhlásili za národný sviatok - na oslavách vo Vatikáne boli albánsky prezident Alfred Moisu i líder kosovských Albáncov Ibrahim Rugova. Väzby na Matku Teréziu sú však podobne silné aj v Macedónsku, v ktorého súčasnej metropole - Skopje - sa narodila. Zdroj: http://www.katnoviny.sk/, c 43/2003 z 26. 10. 2003, Zo sveta. L. KUBOŠOVÁ, TK KBS

11

Kázání papeže Jana Pavla II. při blahořečení Matky Terezy Vzdejme díky této drobné ženě Kázání papeže během blahořečení Služebnice Boží Terezy z Kolkaty 19. října 2003

1. „Kdo chce být mezi vámi první, ať je sluhou všech (Mk 10, 44).“ Tato Ježíšova slova učedníkům, která na tomto náměstí před chvílí zazněla, ukazují, jaká je cesta, která vede k evangelijní „velikosti“. Je to cesta, kterou sám Kristus prošel až ke kříži; cesta lásky a služby, která překračuje jakoukoliv lidskou logiku. Být služebníkem všech!

Touto logikou se dala vést Matka Tereza z Kolkaty, zakladatelka Misionářek a Misionářů lásky, kterou jsem dnes s radostí zapsal do seznamu blahoslavených. Osobně jsem vděčný za tuto odvážnou ženu, kterou jsem vždy cítil blízko sebe. Je obrazem dobrého Samařana, protože vždy sloužila Kristu v nejchudších z nejchudších. Ani konflikty a války ji nedokázaly zastavit.

Přicházela, aby se mnou mluvila o svých zkušenostech služby hodnotám Evangelia. Vzpomínám například, že po převzetí Nobelovy ceny míru řekla: „Dozvíte-li se, že nějaká žena se nechce starat o své dítě nebo chce jít na potrat, přesvědčete ji, aby mi to dítě přinesla. Já ho budu mít ráda, protože v něm vidím znamení Boží lásky“ (Oslo, 10. prosince 1979).

2. Není snad významné, že její blahořečení probíhá právě v den, kdy Církev slaví Světový den misií? Svědectvím svého života Matka Tereza připomíná všem, že evangelizační poslání Církve působí skrze lásku, živenou modlitbou a nasloucháním Božímu slovu. Výmluvným příkladem tohoto misijního působení je obraz, který znázorňuje novou blahoslavenou, jak jednou rukou objímá dítě a ve druhé drží růženec. Kontemplace a činnost, evangelizace a péče o člověka: Matka Tereza ohlašuje Evangelium svým životem, který zcela zasvětila chudým, ale zároveň je ponořena do modlitby.

3. „Kdo chce být mezi vámi větší, musí být vaším služebníkem (Mk 10, 43).“ Se zvláštním pohnutím si dnes připomínáme Matku Terezu, velkou služebnici chudých, Církve a celého světa. Její život je svědectvím důstojnosti a privilegia pokorné služby. Ona si nezvolila jen být poslední, ale být služebnicí posledních. Jako opravdová matka chudých se skláněla nad lidmi, kteří trpěli různými formami chudoby. Její velikost spočívá v tom, že dávala, aniž by počítala, dávala, až „to bolelo“. Její život byl radikálním prožíváním i odvážným hlásáním Evangelia.

Výkřik Ježíše na kříži, „Žízním“ (Jan 19, 28), vyjadřující hlubokou touhu Boha po člověku, pronikl do duše Matky Terezy a našel v jejím srdci úrodnou půdu. Uhašení Ježíšovy žízně po lásce a po duších, ve spojení s Marií, Matkou Ježíšovou, se stalo jediným cílem života Matky Terezy. To se také stalo vnitřní silou, která ji pobízela, aby „spěchala“ do všech koutů světa, aby bez ustání pracovala pro záchranu a posvěcení nejchudších z chudých.

4. „Jestliže jste to vykonali pro jednoho z těch nepatrných, pro mne jste to vykonali (Mt 25, 40).“ Tento verš Evangelia, velmi významný pro pochopení služby Matky Terezy chudým, byl základem jejího přesvědčení víry, že když se dotýká ubohých těl chudých, dotýká se těla Kristova. Její služba byla

Jan Pavel II. navštívil v roce 1986 Kolkatu. V Domově umírajících nakrmil několik starých lidí a byl při smrti tří lidí. „Byl velmi dojatý, po celou návštěvu ze sebe nevypravil ani slovo a z očí mu tekly horké

slzy.“( Renzo Allegri)

12

zaměřena na samého Krista, skrytého v nejchudších z chudých. Matka Tereza zviditelňuje nejhlubší smysl služby – postoj lásky k neznámým, hladovým, žíznivým, nahým, nemocným, vězněným, byl stejný jako k samému Ježíši.

Poznala ho a sloužila mu srdcem plným úcty, a tak projevila jemnost snoubenecké lásky. Tedy v jejím úplném darování se Bohu a bližním Matka Tereza nalezla naplnění života a prožívala nejvznešenější charakter svého ženství. Chtěla být znamením lásky Boží, Boží přítomnosti, Božího soucitu, a tímto způsobem připomenout hodnotu a důstojnost každého Božího dítěte, „stvořeného k tomu, aby milovalo a bylo milováno“. Tímto způsobem Matka Tereza přiváděla duše k Bohu a Boha k duším a sytila žízeň po Kristu, zvláště nejpotřebnějších, těch, jejichž pohled na Boha byl zastíněn utrpením a bolestí.

5. „Syn člověka přišel, aby dal svůj život za všechny (Mk 10, 45).“ Matka Tereza měla podíl na utrpení Ukřižovaného zvláštním způsobem během dlouhých let „temné noci“. Byla to místy velmi

bolestná zkouška, kterou však přijímala jako „dar a privilegium“. V těch nejtmavších hodinách se ještě usilovněji utíkala k modlitbě před Nejsvětější svátostí oltářní. Tato tvrdá duchovní zkouška ji podněcovala stále více se ztotožňovat s těmi, kterým denně sloužila. Zakusila přitom nové utrpení, a dokonce i odmítnutí, výsměch. Ráda opakovala, že největší chudoba je být nechtěný, nemít nikoho, kdo by se o tebe staral.

6. „Daruj nám, Pane, svoji milost, v tebe doufáme!“ Kolikrát, podobně jako žalmista, i Matka Tereza ve chvílích vnitřní neútěchy svému Pánu opakovala: „V tebe, v tebe doufám, můj Bože!“

Vzdejme díky této drobné ženě, zamilované do Boha, pokorné služebnici Evangelia a neúnavné dobroditelce lidstva. Uctěme v ní jednu z nejvýznamnějších osobností naší doby. Přijměme její poselství, následujme její příklad.

Panno Maria, Královno všech svatých, pomoz nám být tichými a pokornými srdcem jako tato neohrožená poselkyně Lásky. Pomoz nám s radostí a s úsměvem sloužit každému potřebnému člověku, kterého potkáme. Pomoz nám být misionáři Krista, který je naším pokojem a naší nadějí! Amen. Zdroj: Radio Vatikán, 19. 10. 2003, http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=59

Matka Tereza nás učí: Tužka v ruce Boží - rozhovor s Matkou Terezou Přeloženo z http://www.time.com/time/reports/motherteresa/t891204.html. Toto je výňatek z jednoho z posledních rozhovorů s Matkou Terezou, který vykonal Edward W. Desmond 4. prosince 1989 pro časopis Time. Výňatek z rozhovoru byl otištěn v časopise Time a plný text rozhovoru v National Catholic Register.

Time: Co jste dělala dnes ráno? Matka Tereza: Hovořila jsem s Bohem. A potom? Snažíme se ctít Boha skrze svou práci tím, že ji konáme s Ježíšem, pro Ježíše a Ježíšovi. To nám pomáhá vložit celé srdce a duši do této práce. Umírající, zmrzačení, mentálně postižení, nechtění, nemilovaní, ti všichni jsou Ježíš v převlečení. Lidé Vás znají jako náboženskou sociální pracovnici. Rozumějí duchovnímu základu Vaší práce? Nevím. Ale dávám jim možnost přijít a dotýkat se chudých. Každý by to měl zkusit. Tak mnoho mladých lidí se všeho vzdává, aby mohli dělat pouze toto. To je v tomto světě něco naprosto neuvěřitelného, ne? Je to tak nádherné. Naši dobrovolníci se vracejí jako proměnění, jiní lidé. Nemyslíte si, že svět lépe reaguje na matku? Lidé nejsou osloveni mnou, ale tím, co děláme. Předtím lidé mnoho mluvili o chudých, ale nyní čím dál tím více lidí mluví k chudým. To je ten největší rozdíl

Misionářky lásky s papežem Benediktem XVI. v Římě

Matka Tereza pomáhá zachra-ňovat z bombardo-vaného Bejrútu 37 postižených dětí (14. srpna 1982)

13

díky naší práci. Lidé dnes vědí, že chudí jsou mezi námi, zejména vědí o nejchudších z chudých, o nechtěných, nemilovaných a o těch, o které se nikdo nestará. Předtím se nikdo neznepokojoval lidmi na ulici. Posbírali jsme na ulicích Kolkaty 54 000 lidí a z nich 31 000 bylo zachráněno v Kalíghatu. Proč jste byla úspěšná? Ježíš učinil sám sebe chlebem života, aby nám dával život. Tím tedy začíná náš den, mší svatou. A den ukončujeme klaněním před Nejsvětější svátostí. Myslím si, že bych nemohla dělat tuto práci ani týden, pokud bych neměla čtyři hodiny modlitby denně. Co je Vaším největším darem od Boha? Chudí lidé. Jakým způsobem jsou darem? Mám možnost být s Ježíšem 24 hodin denně. Podařilo se Vám dosáhnout zde v Kolkatě nějakých skutečných změn? Myslím, že ano. Lidé jsou si vědomi přítomnosti chudých. A také mnoho a mnoho Indů se připojuje k naší práci. Přicházejí a krmí a slouží lidem. Nyní již nevídáme lidi ležící a umírající na ulici. Vytvořilo se celosvětové povědomí o chudých. Kromě toho, že jste ukázala světu chudé, sdělila jste nějaké poselství o tom, jak pracovat s chudými lidmi? Musíte dosáhnout toho, aby se cítili milovaní a chtění. Jsou pro mě Ježíšem. V to věřím mnohem více než v konání velkých věcí. Co je Vaší největší nadějí zde v Indii? Dát Ježíše všem. Ale Vy přece neevangelizujete v tradičním smyslu tohoto slova. Evangelizuji svou prací a svou láskou. Je to ta nejlepší cesta? Pro nás ano. Pro někoho jiného je nejlepší cestou něco jiného. Evangelizuji tou cestou, kterou chce po mně Bůh. Ježíš řekl: „Jděte a učte všechny národy.“ Nyní jsme v tolika státech. Kážeme tam Evangelium způsobem našeho života. „Podle lásky, kterou máte k sobě navzájem, poznají, že jste moji učedníci.“ To je kázání, které děláme my, a myslím, že naše kázání je opravdovější. Vaši přátelé říkají, že jste zklamaná, že Vaše práce nepřinesla více obrácení v tomto velkém hinduistickém národě. Misionáři na to nemyslí. Chtějí pouze hlásat slovo Boží. S tím nemají čísla co dělat. Ale lidé proměňují svou prosbu k Bohu v čin tím, že přicházejí a slouží lidem. Stále přicházejí lidé, aby krmili a sloužili. Přichází tak mnoho lidí, jen jděte, a uvidíte. Všude lidé pomáhají. Neznáme budoucnost. Ale dveře jsou již otevřené pro Krista. Nemusí to být očividné obrácení, ale my nevíme, co se děje v jejich duši.

Co si myslíte o hinduismu? Mám ráda všechna náboženství, ale jsem zamilovaná do toho svého. O tom není diskuse. To je to, co máme druhým ukázat. Když uvidí, co dělám, uvědomí si, že jsem zamilovaná do Ježíše.

Sestry připravují chudým jídlo

14

A oni by také měli milovat Ježíše? Přirozeně. Pokud chtějí pokoj, pokud chtějí radost, umožněme jim najít Ježíše. Pokud se lidé stanou lepšími hinduisty, lepšími muslimy, lepšími buddhisty prostřednictvím našich skutků lásky, potom v nich vyrůstá ještě něco jiného. Přicházejí blíže a blíže Bohu. A když přicházejí blíže, musí si vybrat. Vy a Jan Pavel II., mezi jinými církevními vůdci, jste mluvili proti jistým životním stylům rozšířeným na Západě, zejména proti materialismu a potratu. Jak moc Vás tyto věci znepokojují? Vždycky říkám jednu věc: Pokud matka může zabít své vlastní dítě, co potom zbývá Západu, než aby byl zničen? Je to obtížné vysvětlit, ale prostě, to tak je. Když jste mluvila na Harvardské univerzitě před několika lety, řekla jste, že potrat je velké zlo, a někteří lidé projevovali svůj nesouhlas pískotem. Co jste si myslela, když Vás lidé vypískali? Nabídla jsem to našemu Pánu. Je to všechno pro něho, ne? Nechám ho říkat, co chce. Ale lidé, kteří Vás vypískali, by řekli, že také chtějí pro ženy to nejlepší. To je možné. Ale musíme říkat pravdu. A ta je? Nemáme právo zabíjet. „Nezabiješ“ je přikázání Boží. A přesto bychom měli zabíjet bezbranná malá děťátka? Víte, jsme rozrušeni, že tak mnoho lidí zahyne při bombardování. Pro dospělé je tolik rozruchu. Ale co ti malí v mateřském lůně, kteří nejsou ani slyšet? Ti nemohou ani utéci. Tyto děti jsou nejchudší z chudých.

Je materialismus na Západě stejně tak závažný problém? Nevím. Mám tolik věcí, o kterých musím přemýšlet. Hodně za to prosím Boha, ale nejsem tím zaneprázdněna. Vezměte si například naši kongregaci. Máme velmi málo, takže nemáme nic, co by nás zaměstnávalo. Čím máte víc, tím jste zaneprázdněnější a tím méně dáváte. Ale čím máte méně, tím jste svobodnější. Chudoba je pro nás svobodou. Není to umrtvování a pokání. Je to radostná svoboda. Není tady žádná televize, ani to, či ono. Je zde pouze jeden ventilátor v celém domě. A ať je jakkoliv vedro, tento ventilátor je pouze pro hosty. A přesto jsme úplně šťastné. Co si potom myslíte o bohatých lidech? Myslím, že bohatí lidé jsou mnohem chudší. Občas jsou vnitřně více opuštěni. Nikdy nejsou spokojení. Vždy potřebují něco víc. Neříkám, že všichni jsou takoví. Zjistila jsem, že tuto chudobu je těžké odstranit. Hlad po lásce je mnohem obtížnější utišit, než hlad po chlebě. Které místo je nejsmutnější z těch, která jste kdy navštívila? Nevím. Nemohu si vzpomenout. Je smutné vidět lidi trpět, zvláště vidět rozbité rodiny, lidi nemilované, o které se nikdo nestará. Jsou to vždy děti, které trpí nejvíce, když v rodině není láska. To je hrozné utrpení. Velmi těžké, protože s tím nemůžete nic udělat. To je obrovská bída. Cítíte se bezmocní. Je mnohem jednodušší ujmout se člověka umírajícího hladem a dát mu najíst. Proč Vaše řehole tak rychle rostla? Když se ptám mladých lidí, proč se k nám chtějí připojit, říkají, že chtějí život modlitby, život chudoby a život služby nejchudším z chudých. Jedna velmi bohatá dívka mi napsala, že se již velmi dlouhou dobu

15

touží stát sestřičkou. Když se s námi setkala, řekla: „Nemusím se vzdát ničeho, i když se vzdám všeho.“ Vidíte, to je mentalita mladých lidí dnes. Máme mnoho povolání. Objevily se kritiky velmi přísného režimu, ve kterém Vy a Vaše sestry žijete. Vybrali jsme si to. To je rozdíl mezi námi a chudými. Protože, co nás přivede blíže k našim chudým? Jak k nim můžeme být pravdivé, pokud budeme žít jinak (než chudě)? Pokud bychom měli všechno, co se dá koupit za peníze, všechno, co nám může dát svět, jaké potom bude naše spojení s chudými? Jakým jazykem potom s nimi budu mluvit? Nyní, když mi lidé říkají, že je jim velmi horko, mohu jim říci, aby přišli a vyzkoušeli můj pokoj. V něm je také takové horko? Ještě větší, protože pod ním je kuchyně. Přišel muž, který pracoval jako kuchař v domově dětí. Býval bohatý, ale stal se velmi chudým. Ztratil všechno. Přišel ke mně a řekl: „Matko Terezo, já nedokážu jíst tak chudé jídlo.“ Já jsem řekla: „Já ho jím každý den.“ Podíval se na mne a řekl: „Vy ho jíte také? Dobrá, já ho též budu jíst.“ A odešel naprosto šťastný. Kdybych mu ale nemohla říci tuto pravdu, ten muž by zůstal zatrpklý. Nikdy by svou chudobu nepřijal. Nikdy by nepřijal, že má jiné jídlo, než na jaké byl zvyklý. Má chudoba mu umožnila odpustit a zapomenout. Co je nejkrásnější místo, které jste kdy navštívila? Kalíghat (domov pro umírající). Když lidé umírají v míru, v lásce Boží, je to nádherná věc. Vidět naše chudé lidi šťastné pohromadě se svými rodinami, to jsou nádherné věci. Opravdoví chudí vědí, co je radost. Mělo by být úlohou Církve udělat tyto lidi tak radostnými v Kristu, jak je to jen možné? Vy a já jsme Církev, ne? Musíme se rozdělit s našimi lidmi. Dnešní utrpení pochází z toho, že lidé hromadí, nedávají, nedělí se. Ježíš to vyslovil velmi jasně. „Jestliže to uděláte nejmenšímu z mých bratří, uděláte to pro mě. Podejte sklenici vody, a podáváte ji mně. Přijměte malé dítě, a přijímáte mě.“ Myslím, že je to řečeno jasně. Pokud mluvíte k politickému vůdci, který může udělat více pro lidi svého národa, říkáte mu, že musí být lepší? Neříkám to tímto způsobem. Říkám: Rozdělte se o radost z lásky se svými lidmi. Protože politik asi nemůže krmit lidi, tak jako já. Ale mělo by mu být jasné, že by měl vytvářet náležitá pravidla a předpisy, které budou pomáhat jeho lidem. Je mým úkolem, abych dělal politiky čestné, a Vaším úkolem, abyste se rozdělila o radost s chudými? Přesně tak. A mělo by to být pro dobro lidí a slávu Boží. Pak to bude opravdu plodné. Jednou mi jeden muž řekl, že kazím lidi, když jim dávám rybu k jídlu. Musím jim prý dávat (rybářský) prut, aby si rybu chytili. A já jsem mu řekla, že moji lidi nemohou ani stát, natož držet prut. Ale dám jim rybu k jídlu, a až budou dostatečně silní, pak je předám jemu. A on jim dá prut, aby si chytili rybu. To je nádherná spolupráce, ne?

Svět chce o Vás vědět více. Ne, to ne. Ať poznají chudé. Chci, aby milovali chudé. Chci, aby se nejdříve pokusili objevit chudé ve svých vlastních rodinách. Na prvním místě přinést pokoj a radost do své rodiny. Lidé, kteří s Vámi pracují, říkají, že jste nezastavitelná. Vždy dosáhnete toho, co chcete. To je v pořádku. Všechno pro Ježíše.

S irskými dětmi, rok 1972

16

A pokud se nesetkáte s porozuměním? Například nedávno jsem šla za mužem, který mi nedal, co jsem potřebovala. Řekla jsem mu: „Bůh ti žehnej“. A odešla jsem. Zavolal mě zpátky a zeptal se, co bych mu řekla, kdyby mi tu věc dal. Řekla jsem mu, že bych řekla „Bůh ti žehnej“ a usmála se na něj. To je všechno. Tu mi řekl: „Pojďte, dám vám to.“ Musíme žít prostotu Evangelia. Jednou jste se setkala s Haile Mariam Mengistou, velmi obávaným komunistickým vůdcem Etiopie a otevřeným ateistou. Zeptala jste se ho, jestli se modlí. Proč jste to riskovala? Je také dítětem Božím. Když jsem jela do Číny, jeden z hlavních představitelů se mě zeptal: „Čím je pro Vás komunista?“ Řekla jsem: „Dítětem Božím.“ Následující ráno noviny psaly o tom, že Matka Tereza řekla, že komunisté jsou děti Boží. Byla jsem šťastná, protože po dlouhé a dlouhé době se objevilo jméno Boží v čínských novinách. Bylo to nádherné. Jaké je Vaše největší zklamání? Konám vůli Boží, ne? Při plnění vůle Boží neexistují žádná zklamání. Sbližuje se s postupujícím časem Váš pracovní a duchovní život? Ano, čím blíže přicházíme k Ježíši, tím více jsme ztotožněny s prací. Protože víte, komu to děláte, s kým to děláte a pro koho to děláte. To je velmi zřejmé. To je důvod, proč potřebujeme čisté srdce, abychom viděli Boha. Jaké jsou Vaše plány do budoucnosti? Vždy se starám pouze o dnešní den. Včerejšek je pryč. Zítřek ještě nepřišel. Máme pouze dnešek, abychom milovali Ježíše.

Bůh stvořil svět dostatečně velký pro všechny… Tím větším zločinem je masové zabíjení nenarozených dětí těmi, kteří by je měli chránit.

Prohlášení Matky Terezy, adresované Mezinárodní konferenci o populaci a vývoji, která se konala v Káhiře 9. září 1994.

„Dnes k vám mluvím ze srdce – ke každému ze všech národů na světě, k lidem, kteří mají moc dělat velká rozhodnutí, stejně jako ke všem matkám, otcům a dětem ve městech i vesnicích.“

„Každý z nás je dnes zde, protože jsme milováni Bohem, který stvořil nás a naše rodiče, kteří nás přijali a postarali se, aby nám dali život. Život je nejkrásnější dar od Boha. Proto je tak bolestné vidět, co se dnes děje na tak mnoha místech na světě: život je úmyslně ničen válkou, násilím, potratem. A my jsme byli stvořeni Bohem pro větší věci – abychom milovali a byli milováni.“

„Často říkám a jsem si tím jista, že největším ničitelem míru na světě je dnes potrat. Když matka může zabít své vlastní dítě, co potom může zastavit vás a mě před zabíjením jeden druhého? Jediný, kdo má právo vzít život, je ten, kdo ho stvořil a dal. (Ani Bůh život ve skutečnosti nebere, ale vymění život pozemský za život věčný podle spravedlnosti zemřelého - v nebi nebo v pekle). Nikdo jiný nemá to právo: žádná konference, žádná vláda.“

„Jsem si jista, že v hloubi své duše víte, že nenarozené dítě je lidská bytost milovaná Bohem, stejně jako vy nebo já. Jak někdo, kdo si je toho vědom, může úmyslně takový život ničit? Děsí mě myslet na všechny ty lidi, kteří ubíjí své svědomí, aby mohli provádět potrat. Až zemřeme, staneme tváří tvář před Bohem, Tvůrcem života. Kdo vydá počet Bohu za miliony dětí, které neměly šanci žít, zakusit lásku?“

„Bůh stvořil svět dostatečně velký pro všechny životy, které chtěl, aby se narodily. Jsou to pouze naše srdce, která nejsou dostatečně velká, aby je chtěla a přijala je. Kdyby všechny peníze, které jsou vynakládány na hledání způsobu, jak zabíjet lidi, místo toho sytily, poskytovaly domovy a vzdělávaly – jak krásné by to bylo. Příliš často se bojíme obětí, které bychom možná museli podstoupit. Ale tam, kde je láska, je vždy oběť. A kde milujeme, až to bolí, tam je radost a pokoj.“

„Pokud existuje dítě, které nechcete nebo které nemůžete uživit nebo dát mu vzdělání, dejte to dítě mně. Neodmítnu žádné. Dám domov nebo najdu milující rodiče pro něho či pro ni. Bojujeme proti potratu adopcí a tisíce dětí jsme dali do pečujících

17

rodin. A je krásné vidět lásku a jednotu, kterou dítě přináší do rodiny. „Dítě je nejkrásnější dar Boha rodině, národu. Nikdy neodmítejme tento dar od Boha. Má prosba ke

každému z vás je, abyste vždy měli víru vidět a milovat Boha v každé osobě, nenarozené včetně. Bůh vám žehnej.“ Zdroj: http://www.ewtn.com/New_library/population.htm

Matka Tereza o Ježíši v zarmucujícím přestrojení ubohých Když jsem byl hladový, dali jste mi najíst, když jsem byl žíznivý, dali jste mi pít, Jestliže jste to učinili jednomu z těchto nejmenších, mně jste učinili. Vstupte nyní do domu mého Otce. Když jsem byl bez domova, otevřeli jste mi dveře, když jsem byl nahý, oblékli jste mě, když jsem byl unavený, poskytli jste mi odpočinek, když jsem byl v úzkosti, utišili jste všechen můj strach, když jsem byl malý, učili jste mě číst, když jsem byl osamělý, potěšili jste mě, když jsem byl ve vězení, přišli jste do mé cely, když jsem ležel nemocen, ošetřili jste mě. V cizině jste mi poskytli domov, hledajícímu zaměstnání jste dali práci. Když jsem byl zraněn v bitvě, ošetřili jste mi rány, když jsem hledal laskavost, vztáhli jste ke mně své ruce. Když jsem byl jako černoch, Číňan a jako Bílý posmíván a tupen, nesli jste můj kříž. Když jsem byl ztrápen, snažili jste se mě rozesmát, když jsem byl neklidný, vyslechli jste mě a měli o mne zájem. Nepřehlédli jste mě pokrytého slinami a krví, poznali jste můj obličej, i když byl špinavý a pokrytý potem. Když jsem se smál, smáli jste se také, když jsem byl šťasten, měli jste podíl na mé radosti. Jelikož byla Matka Tereza nekompromisní odpůrkyní potratů, mohli bychom ještě přidat: Než jsem se narodil, chránili jste můj život.

Vzpomínka na Matku Terezu Franco Zeffirelli, italský režisér

„Televizní tým NBC přijel do Kolkaty natočit interview s Matkou Terezou a vytvořit dokument o jejím každodenním životě. Novinář a kameraman ji doprovázeli na každodenní pochůzce městem, i když se, jako obyčejně, vydala přehrabovat obrovské hromady odpadků. Matka Tereza věděla, že na tato páchnoucí

místa, poznamenaná rozkladem, kam opuštění lidé, toulaví psi, kočky a myši chodí v zoufalství hledat něco k snědku, jsou často pohazovány i „odpadky“ lidství: nevinná stvoření, kterým byl odepřen dar života. Matka Tereza už jich zachránila mnoho. Proto bylo toto hrůzné místo její pravidelnou a povinnou zastávkou. Vyhrnula si rukávy, jak to při práci dělává, a mozolnatýma rukama začala prohrabovat ohavnou špínu, z níž se člověku zvedal žaludek. Kameraman s novinářem zhnuseně postávali za ní s maskou na ústech, aby se chránili před zápachem a nákazami.

Najednou ruce Matky Terezy něco zachytily. Z hnijících odpadků

Nápis pod křížem na Domově umírajících v Kolkatě:

„Žízním.“

18

vytáhla malý uzlíček: tělíčko novorozence, špinavé, potřísněné krví, se zavřenýma očima a dosud neodstřiženou pupeční šňůrou. Bleskově, a přitom s okouzlující něhou začala v té maličké bytůstce křísit život. Třásla jí, energicky ji masírovala. Dokonce se pustila i do dýchání z úst do úst, ale miminko nereagovalo, zdálo se, že je s ním konec. „Možná je lepší ho nechat umřít,“ poznamenal novinář. Matka Tereza po něm vrhla spalující pohled: „Ne!“ vykřikla, „je ještě živé, a všechno, co je živé, je náš bližní, je to Bůh.“ S novou silou se vrátila ke svému zoufalému úsilí a miminko se za pár okamžiků rozkřičelo. S radostným zvoláním si ho přitiskla k srdci a odnesla domů. Bylo zachráněno! Žilo! - Příklad pro nás k následování.

Později jsem měl štěstí se s touto velkou ženou osobně setkat a poznat tak její nadlidsky pevnou vůli, odvahu a mimořádnou sílu. Žena, která téměř nikdy nemluví, ale neustále jedná a reaguje bleskovou rychlostí; žena, která hoří touhou zcela se darovat ostatním. Nikdo by ji na cestě dobra nedokázal zadržet. Neuznává žádnou byrokracii, omezení, potíže nebo překážky. Když se s nimi setká, přímo a bez váhání se jim postaví, pošlape je, zničí a nezadržitelně pokračuje dál za svým cílem, vedena požárem lásky ve svém srdci.

Matka Tereza je bez jakýchkoli pochybností velikou světicí všech dob. Ale je to také žena, a jako žena dosahuje gigantických morálních rozměrů, které upoutávají pozornost všech lidí, i nevěřících, ateistů, těch, kdo žijí na duchovní poušti a nemají v co věřit. I jim, dokonce i těm největším nešťastníkům, otevírá oči a srdce. Člověk se k ní nemůže přiblížit, spatřit ji, uslyšet nebo s ní promluvit, aniž by od ní něco nedostal, a právě tak nějakým tajemným a mocným způsobem mění náš život. Zdroj: Renzo Allegri, Matka chudých, zkráceno

Aktivity Misionářek a Misionářů lásky Když Matka Tereza opouštěla zdi loretánského kláštera, měla

pouze tři sárí a pět rupií. Dílo, které založila, však pomáhá v současné době milionům lidí. Často si ani její obdivovatelé neuvědomují, jak je rozsáhlé. Samy Misionářky lásky rozdělují svou činnost do několika oblastí:

1. Sociální činnost - péče o děti a vzdělávací projekty, domácí návštěvy, denní jesle, zásobovací programy, domovy pro svobodné matky, domovy pro bezdomovce, alkoholiky a drogově závislé, noční útulky a centra pro přirozené plánování rodiny.

2. Zdravotnictví - bezplatné ošetřovny a lékárny, kliniky a rehabilitační centra pro malomocné pacienty, domovy pro

opuštěné, postižené a duševně zaostalé děti, domovy pro nemocné a umírající lidi bez prostředků, domovy pro pacienty s AIDS a tuberkulózou, centra pro lidi trpící chronickou podvýživou, mobilní kliniky.

3. Vzdělávací činnost - základní školy pro děti ze slumů, kurzy šití, rukodělné práce a obchodní kurzy.

4. Apoštolské aktivity - návštěvy ve vězeních, nemocnicích, ošetřovnách a v rodinách, výuka katechismu, studium Bible, nedělní školy, katolické akční skupiny a modlitební společenství.

Z jiného pohledu však můžeme tyto aktivity dělit podle těch, kterým se pomoci dostává.

Péče o děti „Dítě je krása Boha přítomná ve světě – největší dar rodině“. (Matka

Tereza) Děti byly pro Matku Terezu vždy nejkrásnějším Božím darem. I své dílo

mezi nejchudšími započala tím, že děti obyvatel slumů učila číst, psát a počítat. Často začínala svou výuku poučováním o hygieně a někdy i přímo koupelí. Když se dozvěděla, že některé dítě nejedlo, dala mu své jídlo.

O malomocné muže v Titagarhu pečují bratři Misionáři lásky

Domov pro těžce postižené děti

19

Jelikož je stále mnoho dětí, které z nejrůznějších důvodů spojených s krajní chudobou nemohou chodit do státních škol, pokračují Misionářky lásky ve výuce dětí ze slumů.

Velkým problémem indických velkoměst jsou opuštěné děti a děti žijící na ulici. Aby se mohla o ně postarat, začala Matka Tereza zakládat Shishu Bhavany, neboli Domovy dětí. Děti v těchto domovech jsou sirotci, děti, které přežily vlastní potrat, děti, které rodiče kvůli krajní bídě pohodili, nebo děti vážně nemocné, na jejichž léčbu a péči nemají rodiče dostatek prostředků. Najdeme tam také děti tělesně a duševně postižené. Přijímány jsou i ty, které umírají během několika hodin. Žádné, ani to nejmenší dítě, nesmí zemřít nechtěné a nemilované.

Pokud je to trochu možné, snaží se jim sestry najít adoptivní rodinu. Starší chlapce (nad 10 let), pro které se nepodařilo najít adoptivní rodinu, posílají do chlapeckých domovů, kterou provozují bratři Misionáři lásky. V domovech chlapci získají vzdělání, vyučí se řemeslu a bratři jim pomáhají sehnat zaměstnání. Pro starší dívky mají sestry kursy šití a jiných ručních prací. Hledají jim vhodné manžely a dávají jim malou výbavu, bez které by se nemohly provdat. Pro studijně nadané chlapce i dívky se často najde sponzor, který zaplatí jejich další vzdělávání. Pro mentálně postižené děti sestry společně s dobrovolníky sestavují speciální „na míru šitý“ rozvrh, který se skládá ze zpívání, kreslení, tancování, rozeznávání předmětů a dalších dovedností, které přispívají k rozvoji těchto dětí.

Péče o malomocné V době počátku misie Matky Terezy bylo v Indii několik milionů

malomocných. Matka Tereza a její sestry nejprve ošetřovaly a rozdávaly léky v mobilních klinikách. Tato péče měla výhodu v tom, že léky mohly být doručeny velkému počtu malomocných, i na vesnicích. Pro mnoho nemocných však nebyla dostačující, protože malomocní byli vyháněni ze společnosti a bylo jim mlčky povoleno se usazovat pouze na nehostinných místech. Kromě ošetření potřebovali jak hygienické životní podmínky, tak znovuobjevení vlastní důstojnosti. Proto Matka Tereza zakládala střediska pro malomocné, kde žijí celé rodiny, dospělí dostanou možnost pracovat, děti zase školní výuku. Všichni dohromady tvoří jednu velkou rodinu, která si navzájem pomáhá. V 10 větších střediscích se provádějí i rekonstrukční operace, které umožňují nemocným použít alespoň např. palce svých postižených rukou. Právě tato střediska dostávají největší část zdravotnického materiálu, který posílá Misionářkám lásky naše Nadace sv. Františka z Assisi, Brno.

Péče o vězně, mentálně postižené, nemocné AIDS … Matka Tereza se ujímala vyděděnců odmítnutých společností. Jednou se dozvěděla o nespravedlivém

uvěznění žen a dívek, které byly donuceny k prostituci, ale ze svých „pracovišť“ utekly. Při návštěvě vězení zjistila, že jsou do nich zavíráni i duševně postižení, o které se nemá kdo postarat. Podařilo se jí osvobodit z vězení 35 bývalých prostitutek a 75 duševně postižených a založila pro ně dům Shanti Dan. V roce 2006 bylo v domě 250 mentálně postižených žen a více než 50 nemocných dětí. Dalších 130 dětí z okolních slumů tam chodí do školy. Kursy šití v domově navštěvuje přibližně 65 děvčat. Každý pátek je otevřena ošetřovna, kde cca 300 chudých lidí dostávají léky podle potřeby.

Matka Tereza patřila mezi první, kteří začali pomáhat obětem AIDS. I přes odpor místních obyvatel v roce 1985 založila v New Yorku (USA) první hospic. Následovaly další v San Francisco, Atlantě a v dalších zemích. Lidé postižení AIDS často propadají zoufalství a beznaději. V hospicích Matky Terezy umírají pokojní a usmíření. (Poznámka: Vědecké studie již v roce 1993 ukázaly, že vysoké dávky vitaminu C mohou snížit schopnost replikace HIV-viru o více než 99%. 4).

4Výzkumný ústav doktora Matthiase Ratha,California, USA http://www.drrathresearch.org/research/projects/infections/hivaids.html

Sestra ošetřuje malomocné

Nemocný v Ahmadabadu, Indie

20

Péče o nemocné, staré a nemohoucí Zvláštním druhem domovů jsou domovy pro umírající. Podnětem k jejich vzniku bylo to, že Matka

Tereza a její sestry nacházely lidi, kteří umírali přímo na ulicích. Opuštění umírali bez jakéhokoliv zájmu či soucitu lhostejných kolemjdoucích. Jelikož nemocnice odmítaly tyto beznadějné případy přijímat, rozhodla se Matka Tereza založit domov, kde by tito lidé umírali obklopeni láskou a péčí. První z domovů byl Kalighat v Kolkatě, který Matka Tereza pojmenovala Nirmal Hriday (Příbytek Neposkvrněného srdce). Brzy následovaly podobné domovy. Jsou to právě domovy pro umírající, kde každý den dochází k přechodu z časnosti do věčnosti, které zanechávají na dobrovolnících, přijíždějících z celého světa pomáhat Misionářkám lásky, nejhlubší dojem.

„Jednoho dne jsem sebrala muže z otevřené odpadní stoky. Jeho tělo bylo plné boláků. Vzala jsem ho do našeho Domova (Nirmal Hriday). Umyly jsme ho, vykoupaly a ošetřily jeho vředy. Za celou dobu si ani jednou neposteskl a jeho tvář byla beze strachu. Vše, co mi řekl, bylo: ‚Žiju celý život na ulici jako zvíře, ale teď zemřu jako anděl!‘ Usmál se na mě a za tři hodiny zemřel“. (Matka Tereza)

Díky lékům, které Misionářky lásky dostávají od svých dobrodinců, se mnohým z těch, kteří byli nalezeni umírající a opuštění na ulici, začne dařit lépe. Většina z nich však zůstává slabá a nemocná. Tito lidé pak nacházejí útočiště v Prem Dan, velkém komplexu, který se nachází uprostřed slumů. Prem Dan dnes však poskytuje nejen domov pro přibližně 400 těžce nemocných. Funguje tam také škola pro děti ze slumů (250 dětí), šicí dílny (50 dívek) a různé menší projekty.

Shrnutí Matka Tereza pracovala způsobem „tady a teď“. Když potkala nemocného člověka, ihned ho

ošetřila, když potkala hladové dítě, nakrmila je. Dělala, co bylo v jejích silách, přestože věděla, že neošetří všechny nemocné a nenakrmí všechny hladové. Sama říkala, že jejím posláním není dělat politiku (která by se pokoušela vyřešit problémy chudých pomocí různých vládních opatření), ale probouzet v lidech lásku k chudým. Uveďme si několik čísel, abychom si učinili představu, k jak velikému dílu dala podnět její bezpříkladná láska. Uvádí se, že v r. 1990 Misionářky lásky živily cca 500 000 rodin, vyučovaly asi 20 tisíc dětí ze slumů a ošetřily přibližně 90 000 malomocných. V mobil-ních ošetřovnách ošetřily 6 milionů nemocných. (Pamatujme na ně svou pomocí, viz možnosti str. 26)

Spiritualita Misionářstva lásky Zkrácená verze knihy jezuity Paula Chetcuti, SJ „Volím

sloužit těm nejubožejším“. Tento představený jezuitské komunity 5 měsíců pracoval se sestrami a bratřími Misionáři lásky v Kolkatě. V knize uvádí několik myšlenek, které mu spolupráce s nimi přinesla. Kniha vyšla v Irsku v roce 1986. Plnou verzi českého překladu si můžete stáhnout z našich internetových stránek nebo Vám ji zašleme poštou.

Nemocní v Prem Dan V domově umírajících Nirmal Hriday

Novicky se učí životu v chudobě

21

Misionářstvo lásky ve službě Bohu a člověku Skutečná přítomnost Krista v člověku je prubířským kamenem kongregace Matky Terezy. Její sestry a

bratří jsou především rozjímající o této přítomnosti a ve službě všech, kdo jsou bídou zbavováni svého lidství. Vidí v nich Krista a umožňují mu, aby se opět zjevil mezi lidmi. Neslouží člověku jen z humanity, jak činívají někteří sociální pracovníci. Slouží mu pro božství, jež se lidstvím projevuje. Ženy a muži, kteří následují charisma Matky Terezy, jsou prostí a otevření lidé. Aby dělali, co dělají, k tomu mají jedinou kvalifikaci: milují. Milují Boha a bližního. Pracují tak, že to „až bolí“, jak ráda říkávala Matka Tereza.

Někoho milovat znamená trpět s ním a trpět pro něho. V případě chudého to znamená stát se chudým. Sestry a bratří Matky Terezy chudí jsou. Úplně chudé jsou jejich domy, strava, životní styl - všechno na nich je chudé. Dokonce na úrovni intelektuální a duchovní mohou být považováni za chudé. Přicházejí většinou z bídných vesnic, nemívají ani základní vzdělání. Je marné chtít, aby vám sestra nebo bratr vysvětlovali podstatu svého povolání. Neumějí to vyjádřit slovy nebo vůbec nějakými pojmy. Je to naprosté odevzdání sama sebe láskou. Jsou tu jisté základní skutečnosti: úcta k Eucharistii, tichá každodenní adorace, ústní modlitby, zejména růženec, mocné přesvědčení, že každý chudý je sám Kristus, touha ztišit Ježíšovu žízeň. To jsou pilíře jejich duchovního života. Hned po noviciátě bývají posíláni pracovat na místa, kde není kněz ani duchovní vůdce. Sami si musí umět najít duchovní stravu v Písmu svatém nebo v textech Stanov. V jejich spiritualitě není nápadná nějaká hloubka, spíše houževnatost. Je to spiritualita prostá, spokojuje se s tím, co je stroze podstatné.

Po ovoci… Strom se hodnotí podle ovoce. Sdílíme-li život Misionářů a Misionářek lásky, máme to štěstí, že máme

podíl na ovoci jejich ducha. Je to překypující radostnost, hluboká víra, modlitba. Radostnost je charakteristickým znakem těchto žen a mužů. Oblévá jejich komunity jako vůně a je nakažlivá. Pramení z faktu, že se zcela darovali. Jejich život je ovšem tvrdý; chudoba a láska je volá, aby odumírali sobě. Ale při tom objevují nové prameny míru, „který jim nikdo nemůže vzít“. Když s nimi žijete, není prostě možné, abyste nevzplanuli tajemnou přítomností takového radostného míru. Misionářstvo lásky jej kolem sebe šíří tisícerým způsobem. Tím, jak umějí mírnit a tišit tělesnou i duchovní bolest. Je velkým tajemstvím této radosti, že trvá ve všech situacích lidského utrpení a bídy. Umí odvanout smutek a zoufalství. Jak je vůbec možné, aby člověk zůstal radostný, je-li stále obklopen lidmi zlomenými, troskami lidí, uprostřed nářku a sténání, umírání? Člověk musí být v tom případě buď bez citu, nebo svatý, aby to dovedl. Misionářstvo lásky lze připočítat k té druhé eventualitě. Sestry a bratří mají víru, která přenáší hory. Je snad lehčí pohnout horou než umět milovat tak, jak oni milují. Pro Boha není nic nemožné. Co nemůže člověk, zmůže Bůh. Do něho vkládají celou svou důvěru, a dokáží věci, které se zdají nemožné.

Celou svou důvěru skládáme v Boha! Zdá se naprosto nemožné postavit proti problému hladu a bídy

čtrnáctimilionové Kolkaty hrstku chlapců a děvčat, kteří sice mají dobrou vůli, ale jsou bez peněz, bez informací, „jak na to“. Ale jsou-li si vědomi, že právě k tomu je volá Bůh, pustí se do toho. Začnou tím, že prostě dělají, co mohou. Bůh se postará o všechno ostatní. Nezáleží jim na tom, že člověk, kterému dali lék, jej prodá, protože je chudý. Dali mu lék s modlitbou, Bůh tedy bude s ním, víc než s ním mohou být lidé. Nezáleží jim tak příliš na tom, že právě nemají očkovací látku proti té či oné nemoci. Dají, co sami zadarmo dostali - lásku Boží a těch pár primitivních léků, které jim také někdo dal. Bůh sám se už o nemocné musí postarat dál. Taková důvěra se může zdát lidskému soudu přehnaná. Ale je to prubířský kámen celého díla Matky Terezy. Jejím oblíbeným rčením je: „Bude-li si to Pán Bůh přát, stane se!“ Tím nás vybízí, abychom měli o sobě malé mínění. Tato slabost je její silou, protože je

Ruční praní ložního prádla nemocných svěřenců

Kříž a růženec Matky Terezy

22

pramenem míru a světla i tehdy, kdy by jiní byli nutně sklíčeni hořkostí a ztrátou odvahy. Neotřesitelná důvěra má své kořeny v ustavičné hluboké modlitbě. Modlitbou se člověk učí vidět svět

rozjímavě a poznávat v něm Ježíšovu přítomnost. Modlitbou začíná Misionářstvo lásky svůj den, osobní i společný. Pak přijde mše svatá. Večer je hodina tiché adorace před Nejsvětější svátostí. Růženec se modlívají sestry a bratři, když cestují, když procházejí městem. Vzpomínám si na jednu příhodu: Přišel jsem k sestře, která měla službu v domě umírajících, a hlásil jsem jí, že jistý pacient začíná pracovat

k smrti. „Pomodlil jste se za něho?“ byla její první otázka. To je vždycky první, co se musí vykonat: modlitba. Potom teprve se uvažuje, co je zapotřebí udělat z hlediska léčebné péče. Stupnice jejich hodnot není běžně užívanou a vžitou naší stupnicí. (Misionářky kladou na první místo duši a teprve na druhou tělo, a to je jedině správné).

Eucharistie - srdce celého díla Misionářstvo lásky přikládá větší důležitost modlitbě než aktivní práci.

„Nejsme sociální pracovníci,“ říkává Matka Tereza. Tím chce říci: Jsme lidé především rozjímaví. Matka Tereza nikdy nepřestávala svým sestrám a bratřím připomínat, jak se kněz při mši svaté dotýká s úctou Kristova těla: „tak byste měli jednat vy s Kristovým tělem v trpících tělech lidí.“

Práce sester a bratří Matky Terezy je vlastně adorací. Pracovat s lidmi a pro lidi znamená klanět se Bohu, který se stal člověkem, aby se lidé mohli podílet na jeho životě. Tato totožnost Kristova těla eucharistického a mystického a těla lidského je základem, z nějž vyrůstá dílo Misionářstva lásky. To je vlastně ten pravý a skutečný důvod, proč se dávají do služeb péče o lidská těla; bídou a nemocí zpustošená a zničená těla, paže bezvládné, nohy ochrnulé, hruď ztěží udržující ještě dech jsou trůnem Božího majestátu. Věří a chápou, je jim jasné, proč byl Ježíš skutečně člověkem, měl tělo, jaké i my máme, krev, jaká i v nás koluje - a ten Ježíš vzkříšený žije.

Je dílo Matky Terezy skutečně efektivní? Abychom správně pochopili její poslání, musíme si ujasnit některá hlediska. Matka Tereza se nikdy

neptá, co by se mělo dělat. Ptá se, co v této chvíli a tady má udělat ona, ty, já. A dá se bez váhání říci, že málo lidí v celých dějinách dokázalo tak zmobilizovat veřejné mínění, jak to dovedla za krátkou dobu a tak účinně právě ona. Díky jí a světové publicitě, jakou má i proti svému přání, ví a mluví se dnes o palčivém problému chudoby ve světě víc než kdy jindy. Chudým se věnuje víc pozornosti a lásky, dostává se jim víc ochrany. Přinejmenším probudila tato drobná osůbka nové svědomí ve statisících lidech, a takový poplach lidského svědomí, tak naléhavě nutný, může být a jistě se stane účinným do té míry, že se změní nespravedlivé složení lidských společností. Těm, kdo dílo Matky Terezy kritizují jako vnější pozorovatelé, uniká, jakou hodnotu má právě pro ty chudáky, jimž chce sloužit. Jen proto, že jsem sám žil a pracoval se sestrami a bratřími v domě pro umírající, mohl jsem zahlédnout onu všemohoucí lásku, která je začátkem, koncem a smyslem celého díla.

Největšími ubožáky jsou ti, kteří už byli docela oloupeni o své lidství. Být trvale hladový znamená být zotročen biologickými potřebami, myslet na kus chleba nebo hrstku rýže. To je jediné, po čem je hladový člověk schopen toužit. Bída tohoto stupně je už chátráním a pohřbem jedincova lidství. Ale pracuje-li

člověk s láskou a z lásky právě mezi těmi ubožáky, stává se občas svědkem podivuhodného jevu, ba zázraku, a málem by tančil radostí. Najdete člověka zpustošeného bídou, hladem, nemocí, špínou. Ostříháte mu především drápy, oholíte jej, umyjete, dáte mu čistou košili. Tak se obnovuje v mužích a ženách Boží obraz, který útrapy a hlad málem docela vymazaly nebo zredukovaly na minimum. Kdo se s takovou realitou setká tváří v tvář, přestává mluvit o efektivnosti. Za každého z těchto mužů a žen se platilo cenou nejvyšší, a to krví našeho Pána Ježíše Krista. Sjednoceni s jeho vykupitelským utrpením mohou sestry a bratři žít z hluboké účasti s utrpením svých bližních v Ježíši Kristu.

Sandály Matky Terezy

Sestry při pobožnosti na hřbitově (Detroit, USA)

23

Volím to, co je nejponíženější! Matka Tereza dala svůj hlas právě těm nejubožejším mezi ubohými. Způsobem svého života, celou

koncepcí svého díla a všemi svými činy zpochybňuje základní otázku lidské síly. V přeneseném slova smyslu vyžaduje slabost od svých sester a bratří, chce, aby byli „malými lidmi“, kteří pracují pro nejmenší z chudých a mají k tomu jen bídné prostředky. Smysl pro absolutní „malost“ se jeví také v tom, jak své sestry a bratry školí. Utváření těchto mladých žen a mužů, kteří se rozhodli dát všechno, neslibuje žádné skvělé vyhlídky na seberealizaci. Bude to oběť v pravém slova smyslu všeho, co je mladému srdci drahé: velké plány, velké výkony, skvělé vyhlídky, úspěch ve službě Boží věci. Nic z toho. Školení v lékařských kursech se uskutečňuje jen v případě, že je některý lékař nabídne. Těm, kteří jsou určeni pro práci mezi malomocnými, předá své zkušenosti bratr, který s malomocnými po léta pracoval před tím, než vstoupil do kongregace.

Co se týká života duchovního, starají se o potřeby mateřince v Kolkatě dva kněží. Novicek je tam na tři sta. Je snad i tohle malost a slabost? V našich očích asi ano. Ale znovu vyvstává motiv Matky Terezy „být malý a slabý“. Ne v přeneseném slova smyslu - doslova. V hloubi svého srdce souhlasí a touží být tohle misionářstvo lásky malé a slabé dokonce v úrovni duchovního života a v rovině profesionální kvalifikace.

Svobodným rozhodnutím souhlasí s volbou nejchudších prostředků při vykonávání práce. Matka Tereza zásadně odmítá, aby se z jejího díla vyvinuly ústavy. Odmítá, aby v domě umírajících v Kolkatě byl nastálo lékař. Odmítá mít nemocnice. Je šťastná, že se pro tu službu vždycky najdou dobrovolníci, kteří tomu obětují své volno. Odmítá, aby jejich domy byly pohodlně a moderně vybaveny.

Uvažuje, že by se ústavy budovaly vlastně nákladem, který patří jen a jedině nejubožejším trpícím. Už svým určením by ústav musel pracovat tak, aby mohl vykazovat úspěchy. Lidé se tam budou léčit metodami, které zaručí dlouhodobé výsledky, a tak budou instituce vybírat k příjmu pacienty, u kterých je na takový úspěch ještě naděje, beznadějné případy ovšem budou hledět odmítnout. Domy, které právě pro ně Matka Tereza zamýšlela, pro umírající a beznadějně nemocné, budou snad sloužit chudým, ne však těm nejchudším. Ne, ne, právě jim musí zůstat dveře otevřeny. Matka Tereza je tu právě pro ně a je na to hrdá.

Kdo nepochopil až do té hloubky její záměry, bude asi šokován, na jak primitivní úrovni je léčebná praxe v těchto domech. Nikdo tam nepotřebuje oprávnění k ošetřovatelské službě, dochází k omylům. Ale je to jediná možnost, jak zůstat „malým“, a tak z upřímné lásky sloužit těm, kteří už nemají naději. Opravdu chudí jsme jen tenkrát, když netoužíme trhat ovoce své námahy v rovině efektivnosti. Je to však zároveň pramen duchovní plodnosti. Vydává svědectví, že jedině Bůh může zachraňovat, my jsme jen služebníci neužiteční.

Matka Tereza - prorokyně naší doby Matka Tereza je prorokyní naší doby už tím, že zásadně volí jiné metody práce. Jejím charismatem je,

aby v Církvi a v bezbožném světě hlásala, že jedině Bůh zachraňuje - velkomyslně, trpělivě a pokorně tím, že se v Ježíši Kristu stal vykupitelem, zachráncem těch, kdo jsou mezi lidmi nejmenší a pohrdaní. V době, kdy se tolik řeční o chudobě, často v souvislosti s řečmi o hmotném blahobytu, kdy se jako záchrana nabízí lidem spousta bohů a bůžků - finance, technika, ideologie - Matka Tereza prohlásí svým křehkým hlasem, že jedinou cestou k záchraně světa je slabost, bezvýznamnost, služba lidem a v nich tomu, kdo je Učitelem, Pánem a Sluhou všech. Matka Tereza nás učí být trpělivými trpělivostí Boha, který prochází našimi cestami a zanechává lidské stopy.

Novicky se sestrou krmí děti

Absolutně chudý kostel Misionářek lásky v Kolkatě

24

Svědectví indických Misionářů lásky o službě chudým Na internetovém zpravodajském serveru AsiaNews.it lze pravidelně nacházet rozhovory se současnými

Misionářkami a Misionáři lásky. Přinášíme překlad dvou článků ze srpna 2010.

Misionářky lásky: Vítězit nad kulturou smrti přijímáním nechtěných dětí5 Nové Dillí (AsiaNews) - Sestra Kusamam (48) vstoupila k Misionářkám lásky v roce 1985. Po většinu

z 25 let zasvěceného života pomáhala opuštěným a nechtěným dětem skrze adopci. Strávila dva a půl roku s Matkou Terezou a učila se od ní sloužit Ježíši prostřednictvím chudých. V září roku 2004 byla společně se 6 dalšími sestrami zbita 40 muži, zatímco rozdělovala jídlo pro chudé obyvatele chudinské čtvrti na okraji Calicutu ve státě Kerala. Stále nosí známky po bití současně s „nevysvětlitelnou“ radostí. Co se stalo v září roku 2004?

Byly bychom upáleny zaživa, kdyby nebylo přítomnosti Matky Terezy. Byly jsme napadeny, protože jsme Misionářky lásky, ale Matka tam byla, aby chránila své dcery. O této skutečnosti nepochybujeme.

Chudí lidé žili v chatrčích bez vymožeností jako jsou cesty, voda nebo elektřina. Jednou za měsíc jsme jim nosily pět kilogramů rýže a použité oblečení. Dnes má předměstí cesty a lze se tam dostat dopravním prostředkem. Obyvatelé mají elektřinu a studnu. Také jsem řekla ministerskému předsedovi státu Kerala, že pokud naše utrpení a přestáté bití pomohlo nejchudším z chudých, pak jsme učinily to, k čemu jsme povolány: sloužit chudým svými životy a svědectvím. Matčin postoj byl jasný - jsme volány k tomu, abychom byly prostřednicemi Ježíšovy lásky skrze naši práci pro nejchudší z chudých. Jak bylo to přetrpěné bití prospěšné chudým?

Jsem naplněna radostí, že mohu mít jako Misionářka lásky účast na Kristově utrpení. Dokonce ještě dnes trpím následky toho bití. Mívám často bolesti hlavy, protože jsem do ní byla několikrát udeřena. Na levé oko hůře vidím a působí mi to potíže. Ale nic mi nemůže vzít radost, kterou cítím, když vidím tyto chudé lidi, kterým pomáháme použitým oblečením a pěti kilogramy rýže na měsíc, aby mohli žít důstojně. Ranami, které jsme obdržely, bylo na jejich stav upozorněno. Navíc nám Matka vždycky říkala: „Nikdy

nehledej úspěch, ale vždycky buď věrná“. Staráte se o opuštěné děti. Kdo vám tyto děti dává a jak reagujete, když je dostanete?

Máme 34 děti ve věku od 0 do 10 roků. Často nám děti dávají svobodné matky. Jindy nám nemocnice dávají děti, které svobodné matky opustily, abychom je nabídly k adopci. Nakonec, na světě je mnoho opuštěných dětí.

Pokaždé, když nějaké dostanu, děkuji Bohu. Je to velká radost vidět, že tyto děti nebyly usmrceny umělým potratem. Jsme velice vděčné, že si dnes tyto matky nezvolí usmrtit své

5 Přeloženo z článku Nirmala Cavalho: Missionary of Charity Defeating the Culture of Death accepting unwanted babies, 17. srpna 2010, AsiaNews, http://www.asianews.it/news-en/Missionary-of-Charity:-Defeating-the-Culture-of-Death-accepting-unwanted-babies-19206.html

Misionářky lásky pečují o děti

Domov pro opuštěné děti v Bangladéši „Malé dítě je schopno kvůli nedostatku lásky zemřít,“ věděla Matka Tereza

Dobrovolníci pomáhají s krmením postižených dětí v Daya Dan

25

děti. Navzdory úspěšně se šířící „kultuře smrti“ ve společnosti mají odvahu donosit dítě do porodu a dát ho k adopci. Co říkáte matkám, které opouštějí váš dům poté, co se vzdaly svého dítěte?

Těšíme je a dodáváme jim odvahu; říkáme jim, že nejsou vražedkyně, nýbrž že daly životu hodnotu. Ačkoliv je svět přehlíží pro jejich nechtěné těhotenství, jsou nositelkami nového života. Proč jste vždy tak radostné?

Můj ženich, Ježíš, mě hýčká a zdobí mě vším možným, aby mě uchoval mladou, šťastnou a veselou: jako dobrý manžel, který zahrnuje svou ženu dobrými věcmi, aby zůstala krásná a šťastná, tak také můj ženich mi dává víc, než bych mohla kdy vůbec doufat. Vše, po čem toužím, je být mu věrná a sloužit mu službou nejchudším z chudých.

Bratr Anand, Misionář lásky, je šťastný ve službě opuštěným umírajícím6 Život zasvěcený těm nejbídnějším, stálé a každodenní následování Matky Terezy. Bratr Anand,

Misionář lásky v Chennai, vypráví o každodenním životě ve službě nemocným a umírajícím.

Nové Dillí (AsiaNews) – „Když jsem s umírajícími, kteří jsou od všech opuštěni, když se o ně starám a vyprávím jim o lásce, kterou k nim cítím, jsem šťastný.“ Bratr Anand Ekka, který je Misionářem lásky od roku 1996, vypráví redakci AsiaNews o každodenní zkušenosti péče o chudé a ode všech opuštěné. Mluví také o tom, jak se zrodilo jeho povolání.

Bratr Anand, 34 let, rodák z Chattisgarh, žil poslední čtyři roky v Karunai Illam (Domu milosrdenství) v Chennai, státě Tamil Nadu. V domově jsou dveře pro chudé vždy otevřeny dokořán. Bratr Anand vysvětluje: „Naše lidi nacházíme na autobusovém nádraží, u železniční trati a silnic, ležící a čekající na smrt.“

„Všichni jsou v konečné fázi své nemoci, někteří jsou částečně, jiní úplně v bezvědomí, ponecháni, aby zemřeli na ulici. Mnozí jsou staří, ale nacházíme i mladé, mentálně postižené lidi, kteří byli vyhozeni ze svých domovů, když na smrt onemocněli. Všichni jsou u nás velmi vítáni, tak jako by byl vítán Ježíš. Jsou opuštěni, bez domova a bez rodiny. U nás nacházejí jak domov, tak naději.“

V Karunai Illam tito nejchudší z chudých najdou opět svou důstojnost. Bratrům v domově pomáhá také mnoho dobrovolníků. Bratr Anand o nich říká: „Mnozí lidé, kteří bydlí poblíž, jsou ochotni pomáhat našim lidem. Mezi dobrovolníky je hodně mladých lidí. Zapojují se radostně a spontánně do naší práce. Pomáhají nám umývat naše lidi, krmit je a prát jejich oblečení. Někteří mají potíže dělat takové práce, ale většina pracuje jak s horlivostí, tak se soucitem. Mnohé z nich dělá práce šťastnými a vracejí se sloužit nemocným, kdykoliv mají čas.“

6 Přeloženo z článku Nirmala Cavalho: Br Anand, a missionary of Charity happy to serve the dying abandoned by all, 16. srpna 2010, AsiaNews, http://www.asianews.it/news-en/Br-Anand,-a-missionary-of-Charity-happy-to-serve-the-dying-abandoned-by-all-19197.html

Bratři Misionáři lásky

Misionáři lásky s postiženými svěřenci (stát Kerala, Indie). S chlapci jim pomáhá autor fotografií, seminarista z USA, který pobyl u bratří na roční stáži

26

Bratr Anand také mluví o svém povolání: „Moje teta, sestra Ishawerlata, je Misionářkou lásky v Bangladéši. Když jsme ji chodili navštěvovat, zprostředkovávala nám život a práci Matky Terezy z Kolkaty. Už od dětství jsem cítil působivost svědectví Matky Terezy. Jako mladý muž jsem cítil, že chci sloužit druhým tak, jak jim sloužila Matka Tereza. Neustále mě to přitahovalo k jejímu životu a dílu. A tak jsem vstoupil k Misionářům lásky v Ranchi.

Bohužel jsem nikdy nepotkal Matku Terezu. Když zemřela, byl jsem dva dny v kostele svatého Tomáše v Kolkatě, kde bylo vystaveno její tělo. Byl to čas velké milosti. V její přítomnosti jsem se cítil naplněn velkým vnitřním pokojem.“

„V Karunai Illam cítím přítomnost Matky Terezy, která je s námi, povzbuzuje nás, usmívá se a pomáhá nám sloužit druhým s láskou. Její duch je v každém okamžiku přítomen. Matka Tereza nás miluje a každý den jsou předčítána její slova během oběda v jídelně. Je pro mě jakoby matkou, je mou vůdkyní, která mě povzbuzuje a motivuje.“

Literatura a filmy o životě a díle Matky Terezy Těm, kteří by se rádi dozvěděli o životě a díle Matky Terezy ve slovenštině nebo v češtině více,

půjčíme následující knihy: * Chetcuti Paul, SJ: Volím sloužit těm nejubožejším. Svědectví o díle Matky Terezy z Kalkaty. Kniha

vyšla v angličtině v Irsku v roce 1986 * Desmond Doig: Život v láske - Matka Terézia, Lúč, 1999 * Muggeridge Malcolm: Něco krásného pro Boha, Cesta, 2009 * Nawin Chawla: Matka Tereza – Fascinující příběh jejího života, Pragma 1998. * Renzo Allegri: Matka chudých – Život Matky Terezy z Kalkaty, Karmelitánské nakladatelství, 1996. * Agnesa G.J.: Legenda chodí bosá, Vydavateľstvo Osveta, 1990. * Brian Kolodiejchuk, MC: Pojď, buď Mým světlem, Karmelitánské nakladatelství, 2008.

Z filmů jsou zejména cenné autentické dokumentární filmy, o které je však v češtině nouze. Pokud je nám známo, jediný takový dokument, který se objevil i v televizi, je

* Odkaz Matky Terezy, 1996 (Originální název: Testament der Mutter Teresa). V angličtině je na internetu volně dostupný dokumentární film

* Mother Teresa and her work, (Matka Tereza a její práce), 1979, Paoline Communications Network – Tokyo, http://cs.gloria.tv/?media=83968

Možnosti pomoci dílu Matky Terezy Matka Tereza se snažila, aby se každý podle svých schopností a sil mohl zapojit do jejího díla lásky.

* Nejpřímější cestou je vstup do řehole Misionářstva lásky. * Práci Misionářstva lásky je možné si vyzkoušet jako dobrovolník. Ti, kteří by rádi pomáhali přímo

v Kolkatě, udělají nejlépe, když se písemně obrátí na sestru Mercy-Maria, která má na starosti dobrovolníky. Adresa je:

Missionaries of Charity Sr. Mercy-Maria MC 54/A A.J.C. BOSE ROAD KOLKATA 700016, INDIA Lze také volat do Kolkaty na telefonní čísla 91-33-2249-7115 nebo 91-33-2217-2277. Bližší informace

o možnosti dobrovolné služby a také různé tipy ohledně ubytování a stravování lze nalézt na internetových stránkách http://www.motherteresa.org/07_family/Volunteering/v_cal.html. Můžete tam najít i informace ohledně dobrovolnictví u Misionářů lásky jinde než v Kolkatě. V současné době sestry velmi postrádají mladé dobrovolníky např. v Bangladéši.7

7 Missionaries of Charity head tours Bangladesh, 29.7.2010, http://www.cathnewsindia.com/2010/07/29/missionaries-of-charity-head-tours-bangladesh/

27

* Podobně jako Nemocní a trpící spolupracovníci Matky Terezy se lze spojit s Misionáři a Misionářkami lásky duchovně. Obětovat za ně nejen své přímluvy, ale také různá utrpení a sebezápory. Konat skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Konat i ty nejnepatrnější dobré skutky s velkou láskou. V případě, že by některý z čtenářů měl zájem o připojení se ke společenství Nemocných a trpících spolupracovníků, může se přihlásit na adrese: Sick and Suffering Co-Workers, c/o Missionaries of Charity, Elisenstrasse 15, 45139 Essen, Germany. (O této formě pomoci jsme psali v Občasnících č. 7 a č. 9)

* Pomoci finančním příspěvkem na nákup zdravotnických potřeb prostřednictvím naší Nadace sv. Františka z Assisi, Brno.

* Šířit informace o Matce Tereze a Misionářstvu lásky ve svém okolí. Nabízíme zcela zdarma besedu s promítáním o životě a díle Matky Terezy pro školy, farnosti, Domovy seniorů - přednáší přímý návštěvník Domovů Misionářek lásky v Kolkatě. (Objednávejte na mobilním telefonu 776 781 066)

Dobrovolníkem v domově pro umírající Nirmal Hriday O zkušenostech z práce v domově Nirmal Hriday v Kolkatě…8

„Řekli nám, že budeme muset dělat všechno, co bude právě potřeba,“ vypráví francouzská dobrovolnice Marie. „Uklízet zvratky. Převazovat rány. Krmit ochrnuté. Prát pokálená a zakrvácená prostěradla. Masírovat nemocné leprou...“ První, co vidíme, když naše oči přivyknou šeru, je rozlehlá hala vyplněná řadami lehátek s potahem ze zelené gumy. Zahlédnu muže s obrovitým nafouklým břichem, postiženého na pavoučích nožkách, chlapce pokrytého vředy, stařenku, jejíž hlava se jednotvárně kývá ze strany na stranu… Jenže na prohlížení není čas. Ranní směny se hned ujímá rtuťovitý Němec jménem Andreas (44). I když formálně nad Domem umírajících bdí jedna z řeholnic, jeho skutečnou duší je on. Andreas přijel před 17 lety do Kolkaty jako turista, ze zvědavosti se zašel do Nirmal Hriday podívat a už tu zůstal. V péči o umírající našel smysl života.

Dostanu gumovou zástěru, rukavice a roušku - mezi umírajícími jsou i nemocní s otevřenou tuberkulózou a dalšími vysoce nakažlivými nemocemi. Mým úkolem je nakrmit pana Aliho, Inda kolem třicítky, jehož krk vydouvá obrovitý zhoubný nádor. Ali je na spodní polovinu těla ochrnut a zbývá mu jen několik týdnů života. Ze zaujetí, s nímž z mé lžíce hltá rýžové vločky s jogurtem, je vidět, že měl zřejmě celý život hlad.

Po snídani vodíme muže do umývárny. Ty, kdo už jsou v komatu, neseme do sprchy v prostěradle. Roznášíme vodu, vyměňujeme plivátka. Práce je tolik, že na strach či odpor prostě nemám čas. Když se přece jen na chvíli zastavím, zjistím, že atmosféra v Domě umírajících kupodivu není skličující ani děsivá.

Všech osmdesát obyvatel Domu umírajících zná Andreas křestním jménem. Když je před obědem chvilka času, vypráví nám příběhy některých z nich. Slepého mladíka jménem Liti našly sestry na nádraží. Místo očí měl prý Liti jen krvavé jámy, plné hemžících se červů. Žebráka Ašoka zase srazilo auto. Se zlomenýma nohama se v šoku tři dny plazil po břiše napříč velkoměstem a hledal Nirmal Hriday. Zhroutil se na jeho prahu.

Zamysleme se nad sebou: Matka Tereza – inspirace pro náš život Popis díla Matky Terezy by nebyl úplný, pokud bychom se zastavili pouze u počtu lidí, kterým

pomohla ona nebo její sestry či bratři. Její obětavý život a nezištná láska snad nemohou nechat chladným nikoho, komu ještě srdce úplně neztvrdlo. Matka Tereza se dotkla a stále dotýká mnohých srdcí.

8 Ivan Brezina: Jeden den v domě smrti, 8.12.2000, http://www.kalimera.cz/jeden_den_v_dome_smrti.html

28

V první řadě je to několik tisíc žen a stovky mužů, kteří se rozhodli ji bezvýhradně následovat ve službě nejchudším z chudých jako Misionářky a Misionáři lásky. Tito bojovníci první linie jsou podporováni mnohem větší skupinou složenou z činných i trpících spolupracovníků, dobrovolníků a dárců, kteří dávají svůj čas a své prostředky, nebo obětují své bolesti a nemoci na podporu Matkou Terezou započatého díla lásky. Do této skupiny také patří naše Nadace a všichni její spolupracovníci a dárci.

Poslední, ale zato největší skupinu tvoří ti, kteří se sice přímo nepřipojili k práci Misionářů a Misionářek lásky, kteří však díky Matce Tereze změnili svůj život. Zjistili, že smysl života není v zaměření se na sebe a na své potřeby, ale láska vyjadřovaná službou bližním ve shodě s Evangeliem. Pán Ježíš vysvětluje při posledním soudu: „Pojďte, požehnaní mého Otce a vládněte královstvím, které je pro vás připraveno od ustanovení světa. Byl jsem hladový, a dali jste mi jíst,…“ (Mt 25,35) Láska přináší nejen chuť do života, ale také je zdrojem jediného opravdového a trvalého štěstí.

I pro práci naší Nadace je Matka Tereza velkou a neustálou inspirací. Oslovilo nás, že Misionářky lásky se zdarma poctivě starají výhradně o nejchudší z chudých. O ty, o které se nikdo nestará a kteří nemají možnost nikde najít pomoc. Je naprosto přirozené, že právě ti potřebují pomoc v první řadě.

S pomocí těm nejubožejším se váže důsledná chudoba Matky Terezy a jejích řeholnic. Aby se člověk více přiblížil chudým, aby je lépe chápal a účinněji miloval, je zapotřebí být také chudý. Chudoba navíc dává svobodu. Kdo nic nemá, toho nic nezdržuje, a může jít tam, kam ho volá Bůh. Jak říkala Matka Tereza, „dávat tak, až to bolí“. Dary, které představují oběť, jsou ty, jichž si Matka Tereza nejvíce vážila.

Důvod, proč se Matka Tereza dotýkala srdcí těch, které potkala, tkví v tom, že v nich opravdu viděla Krista. Jistě, všichni teoreticky víme, že Krista potkáváme v našich bližních, ale u Matky Terezy máme krásný konkrétní příklad, jak by to mělo vypadat v praxi. Jak by mohl být svět krásný, kdybychom i my dokázali ve svých bližních rozpoznávat Krista.

Dalo by se jistě dlouho psát, čím vším nás Matka Tereza inspiruje. Fascinující je nepochybně i to, jak dokázala přes každodenní práci neustále žít v Boží přítomnosti. I když s „hlavou v nebi“, stála pevně nohama na zemi a byla neuvěřitelně praktická. Příkladná je také její důvěra, pokora, statečnost a vytrvalost, které pramení z lásky k Ježíši. Jakmile má jistotu, že je něco Boží vůle, snaží se ji co nejrychleji splnit. I kdyby to pro ni bylo sebevíce bolestivé, i kdyby ji to mělo stát život.

Úplně na závěr bychom se rádi zmínili o radosti, která přímo vyzařuje z Matky Terezy, ať je její práce sebenáročnější a sebebolestnější. Tato radostnost pramení z vědomí, že plní Kristovu vůli, že je v Božích rukou. Proto ji nemohou ohrozit světské nezdary, pomluvy, kritika, vyčerpání ani nemoc.

Když se podíváme na její život a životy mnoha jiných, věřících i nevěřících, které ovlivnila k dobrému, musíme konstatovat, že Bůh vyplnil její touhu „Milovat Boha tak, jak ještě nikdy nebyl milován“ a „působit, aby byl milován“ (s výjimkou Panny Marie, Královny všech svatých, která ho milovala naprosto nejvíce).

Prosba: Bože, tys povolal blahoslavenou Terezii, pannu, aby odpověděla na lásku tvého Syna, žíznícího na kříži, mimořádnou láskou k nejchudším z chudých. Dej nám, prosíme, na její přímluvu, abychom sloužili Kristu v jeho trpících sestrách a bratřích. Skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána a Boha, který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Jan Pavel II. s Matkou Terezou

29

Slovenští dobrovolníci v Kolkatě v roce 2005 http://picasaweb.google.com/misia.india/Calcutta #

30

Naše pomoc dílu Matky Terezy Počátek naší pomoci Misionářkám lásky sahá až do roku 1975. V té době jsme dostali adresy misijních

stanic katolických misionářů a misionářek, působících v zemích třetího světa (Indie, Rwanda, Tanzanie, Uganda, Zaire, Zambie atd.). Na několika místech ČSR jsme v domácnostech a na katolických farách

připravovali jednokilogramové balíčky se zdravotnickými, hygienickými, školními a šicími potřebami. Hotové balíčky jsme každý týden odesílali poštou pro chudé svěřence misionářů – pro malomocné, opuštěné děti, sirotky, jejichž rodiče zemřeli na AIDS, nemocné TBC, nejchudší rodiny. Abychom co nejhospodárněji využili finančních příspěvků, rozhodli jsme po uvolnění politické situace založit v roce 1993 neziskovou organizaci Nadace sv. Františka z Assisi. Umožnilo nám to nakupovat od výrobců za velkoobchodní ceny. Postupně bylo možné posílat balíky větší, až dvacetikilogramové. V dárkových balících jsme odeslali pomoc za přibližně 15 milionů Kč.

Vytvořili jsme si adresář se 100 adresami misijních stanic, na které jsme střídavě posílali balíčky. Protože nás zajímalo, jak je naší pomoci využíváno, začali jsme připojovat ke každému balíku krátký dotazník. Po vyhodnocení odpovědí jsme se od roku 1997 rozhodli posílat materiální pomoc výhradně Misionářkám lásky do Kolkaty v Indii.

V roce 1999 jsme přešli na lodní kontejnerovou dopravu, která představuje nejlevnější způsob dopravy (je 20x levnější než přeprava poštou). První kontejner o nákladu 3,1 tuny jsme odeslali do Kolkaty 22. června 1999. V následujících letech jsme každý rok odeslali Misionářkám lásky jeden až tři kontejnery a hmotnost nákladu se prudce zvětšovala. Do kontejnerů nakládáme zdravotnický materiál (léky, léčiva - vitamíny, hroznový cukr, dezinfekci do ran, - injekční jehly a stříkačky, chirurgické rukavice, infúzní soupravy, invalidní vozíky, obvazový materiál, berle, kojenecké lahve), vše podle přání Misionářek lásky. Tento materiál pomáhá sestrám v péči o nejchudší z chudých, kteří trpí malomocenstvím, podvýživou, tuberkulózou, AIDS, malárií a jinými nemocemi. Zdravotnický materiál putuje do Kolkaty. Po sejmutí pečeti z kontejneru jej sestry rozesílají do 10 velkých indických středisek pro malomocné. Díky štědrosti dárců a obětavosti spolupracovníků jsme během 11 let poslali ve 25 kontejnerech zdravotnický materiál v ceně 62 015 645 Kč. Nakládka zboží do kontejneru probíhá ve dvou střediscích. Nejdříve se nakládá zdravotnický a obvazový materiál ve firmě Batist v Červeném Kostelci. Ostatní zdravotnický materiál (léky a léčiva) se druhý den do kontejneru nakládá v Brně. Po naložení odjede kontejner na

brněnskou celnici a je zapečetěn. Odpečetěn bude až v Kolkatě. Misionářky lásky nám poté potvrdí přijatý obsah kontejneru. Zatím se nikdy z našich darů nic neztratilo.

Krajský úřad Pardubického kraje Nadaci dne 20. 7. 2010 pod č.j. KrÚ/53704/2010 povolil novou veřejnou sbírku na 3 roky do 13. 7. 2013, a to shromažďováním finančních příspěvků na účet číslo 2028869399/0800.

Nedílnou součástí naší pomoci je osvětová činnost, kterou konáme naprosto zdarma: Kromě vydávání časopisu Občasník Nadace sv. Františka z Assisi, který právě čtete a který zdarma zasíláme zájemcům, se staráme o 10 informačních vývěsek a pořádáme přednášky o životě a díle Matky Terezy. Zájemcům půjčujeme knihy o Matce Tereze. Sdílíme s Matkou Terezou stanovisko katolické Církve, že potrat je největší zločin, horší než světová válka. Proti tomuto zlu bojujeme osvětovou činností, různou pomocí těhotným maminkám a podporou organizací, které ochraňují nenarozený život.

Jedna z desíti informačních vývěsek Nadace

25. kontejner směřuje do Kolkaty

Náš spolupracovník přednáší seniorům o díle Matky Terezy