METODIKA PRÁCE S ŘIDIČI, JIMŽ BYLO ODEBRÁNO ŘIDIČSKÉ … · 2016. 9. 6. · 2 Výstup...

METODIKA PRÁCE S ŘIDIČI, JIMŽ BYLO ODEBRÁNO ŘIDIČSKÉ

OPRÁVNĚNÍ PRO OPAKOVANÉ PÁCHÁNÍ ZÁVAŽNÝCH DOPRAVNÍCH

PŘESTUPKŮ

Metodika

Veronika Kurečková, Petr Zámečník, Pavel Řezáč, Lenka Daňková, Lenka Peterková, Emília Ferencová,

Barbora Sulíková, Iva Žížalová

Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.

2015

http://www.google.cz/url?sa=i&source=images&cd=&cad=rja&docid=s4P0Xzpzmnjm1M&tbnid=TjCI0oK5IChlcM:&ved=0CAgQjRw&url=http://vyzkum.rect.muni.cz/cs/narodni-granty/ministerstvo-vnitra&ei=dh3VUuHoPO6S7Aav04DoAg&psig=AFQjCNGMPTlSbT9AifLYmvFq4dkkfU-mQg&ust=1389784823095401

2

Výstup řešení projektu:

„Metodika práce s řidiči, jimž bylo odebráno řidičské oprávnění pro opakované páchání závažných dopravních přestupků“ je výsledkem řešení výzkumného projektu č. VG20102015047 s názvem: Snižování recidivy u pachatelů trestních činů a přestupků v dopravě, podpořeného z finančních prostředků Ministerstva vnitra ČR, v rámci Programu bezpečnostního výzkumu ČR v letech 2010 – 2015 (BV II/2 – VS).

Vydavatel:

Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.

Autoři:

Mgr. Veronika Kurečková Mgr. et Mgr. Petr Zámečník PhDr. Pavel Řezáč, Ph.D. Mgr. Lenka Daňková Mgr. Lenka Peterková Mgr. Emília Ferencová Mgr. Barbora Sulíková Mgr. Iva Žížalová

Oponovali:

PhDr. Matúš Šucha, PhD. Katedra psychologie FF UP v Olomouci +420 777 597 665 Mgr. Lenka Řeháková Národní ústav pro vzdělávání +420 725 887 989

Metodika certifikována:

30. 6. 2015

Certifikoval:

Ministerstvo dopravy, Odbor kosmických aktivit a ITS

ISBN 978-80-88074-17-5

3

OBSAH

SLOVO ÚVODEM ................................................................................................................................... 4

I. CÍL METODIKY .............................................................................................................................. 5

KLÍČOVÉ CÍLE REHABILITAČNÍCH PROGRAMŮ ...................................................................................... 5

II. VLASTNÍ POPIS METODIKY........................................................................................................... 6

TEORETICKÁ VÝCHODISKA .................................................................................................................... 6

ZÁKLADNÍ KONCEPCE ............................................................................................................................ 6

ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ ................................................................................................................... 7

KONCEPCE REHABILITAČNÍCH PROGRAMŮ .......................................................................................... 8

CÍLOVÁ SKUPINA – ÚČASTNÍCI .............................................................................................................. 8

POČET ÚČASTNÍKŮ A STRUKTURA SKUPINY: ........................................................................................ 8

POČET SETKÁNÍ A TEMATICKÉ OKRUHY ............................................................................................... 9

POŽADAVKY NA PROSTORY, ORGANIZAČNÍ ZÁZEMÍ REALIZÁTORA, MATERIÁLOVÉ A TECHNICKÉ

VYBAVENÍ ......................................................................................................................................... 10

POŽADAVKY NA KVALIFIKACI LEKTORŮ .............................................................................................. 10

POPIS JEDNOTLIVÝCH SETKÁNÍ: .......................................................................................................... 11

III. SROVNÁNÍ NOVOSTI POSTUPŮ ................................................................................................. 51

IV. POPIS UPLATNĚNÍ CERTIFIKOVANÉ METODIKY ......................................................................... 51

V. EKONOMICKÉ ASPEKTY ............................................................................................................. 51

VI. SOUVISEJÍCÍ LITERATURA........................................................................................................... 52

VII. SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE ............................................................. 56

4

SLOVO ÚVODEM

Rehabilitační programy jsou nedílnou součástí prevence recidivy rizikového chování v dopravě ve

většině západních zemí. V České republice však tato problematika byla léta opomíjena. Mnoho řidičů

i navzdory snaze policie a soudů opakovaně riskovalo svůj život i životy ostatních, aniž by dostali

prostor zamyslet se nad příčinami svého chování a nad nejúčinnější cestou ke změně. Na českých

silnicích dál umírali lidé, a mnozí zcela zbytečně.

Když tým Centra dopravního výzkumu v. v. i. začal s přípravou projektů zaměřených na tvorbu a

implementaci rehabilitačních programů pro řidiče do českého prostředí, připomínalo to spíš

dobrodružnou výpravu do neznámé divočiny, kde nebezpečí číhá na každém kroku. Naštěstí jsme na

to nebyli sami. Velkou oporou se nám stali zahraniční kolegové, především z Německa a Rakouska.

Většina z nich má s realizací rehabilitačních programů desítky let zkušeností a ochotně se o ně

podělila. Poděkování tak patří především Bettině Schützhofer, jedné z rakouských koordinátorek a

supervizorek rehabilitačních programů, Gregoru Bartlovi, tvůrci alles-fuehrerschein.at, Ralfu Risserovi

z vídeňské výzkumné instituce FACTUM, Jürgenu Merzovi z institutu TÜV SÜD a Haraldu Meyerovi z

instituce PRO-NON. Našimi souputníky na cestě k rehabilitačním programům se stali i vedoucí

katedry psychologie z Univerzity Palackého v Olomouci Matúš Šucha, dopravní psycholožka Vlasta

Rehnová a bezpočet dalších expertů i profesionálů z terénu.

Příprava metodiky zahrnovala léta pokusů na lidech. Proto nelze nepřipomenout také stovky

účastníků pilotních programů. Řidiči s problematickým průběhem praxe svým aktivním přístupem a

osobním nasazením přispěli k tomu, aby se koncepce programů z původní, spíš teoretické a

neotesané verze, doladila do současné podoby, šité na míru českému prostředí. Díky nim jsme měli

možnost přenést metodické postupy z papíru do každodenní reálné praxe. A jejich zpětná vazba i

viditelné pokroky pro nás byly důkazem, že naše práce má smysl.

Realizace pilotáže by nebyla možná bez zázemí Centra dopravního výzkumu v.v.i. a Ministerstva

vnitra, které nám poskytlo finanční prostředky v rámci Programu bezpečnostního výzkumu MV ČR.

Metodika, kterou dostáváte do rukou, je uceleným souborem postupů a doporučení k realizaci

rehabilitačních programů pro řidiče. Není to však doslovný návod. Je spíše pomůckou a inspirací pro

všechny absolventy kurzů pro lektory rehabilitačních programů a její konkrétní používání se odvíjí od

preferencí lektora i specifik každého konkrétního účastníka kurzu. Tak jako se vyvíjí poznání v oblasti

dopravní psychologie, společnost i samotní klienti, měla by i metodika být živým materiálem, který se

v průběhu času proměňuje a přetváří.

5

I. CÍL METODIKY

Metodika je pomůckou pro lektory rehabilitačních programů pro řidiče. Nabízí nezbytné teoretické

informace, praktický popis struktury rehabilitačních programů, konkrétní techniky využitelné v rámci

práce i praktická doporučení založená na zkušenostech z pilotních běhů rehabilitačních programů.

KLÍČOVÉ CÍLE REHABILITAČNÍCH PROGRAMŮ

Hlavním cílem rehabilitačních programů je:

- Upevnění žádoucích postojů ve vztahu k řízení a dopravě

- Eliminace rizikových postojů a chování ve vztahu k řízení motorových vozidel a dopravě

- Snížení recidivy rizikového chování v dopravě

Primární dopad programů je v oblasti snížení recidivy v páchání přestupků a trestných činů v dopravě

a v návaznosti na to snížení zátěže policie a dalších složek OČTŘ (a tedy i snížení nákladů na provoz

složek státní správy a samosprávy související s touto agendou). Dále absolvování kurzu vede ke

snížení pravděpodobnosti nehody a rizikového chování k ní vedoucího.

Vedle bezpečnostního a ekonomického efektu mají programy také dopad na kvalitu života a

komunitní chování:

- Jednak v rámci doporučené náplně programů je specifická forma kurzu první pomoci

zaměřená na dopravní nehody. Díky tomu se sníží pravděpodobnost ujetí od nehody se

zraněním, zvýší se pravděpodobnost záchrany obětí dopravních nehod a celkově je

stimulováno prosociální komunitní chování (10% úmrtí na silnicích je následkem

neposkytnuté či špatně poskytnuté první pomoci).

- Dále v rámci programů je pozornost věnována alkoholu za volantem i v životě celkově. To

má za následek lepší schopnost kontrolovat pití alkoholu a předcházet jeho negativním

důsledkům.

- Významným sekundárním efektem je také získání dat o recidivistech pro lepší cílení

kampaní a dalších opatření směřujících na rizikové řidiče. Významné jsou zejména

informace o latentní kriminalitě a strategiích vyhnutí se odhalení i trestu (které se jinak,

než pomocí rozhovorů s recidivisty v rámci kurzů získávají velmi obtížně)

- V neposlední řadě pak „napravení hříšníci“ mají vysoký potenciál ovlivňovat komunitu

pozitivním směrem

6

II. VLASTNÍ POPIS METODIKY

TEORETICKÁ VÝCHODISKA

V dopravní bezpečnosti je dobře známý fakt, že lidský faktor je v 90% nehod hlavním nebo důležitým

přispívajícím faktorem (Najeeb, 2012). Nejedná se však toliko o chyby jako o záměrné porušování

pravidel. Porušování dopravních předpisů je mnohem častější, než například nedostatečné

zpracování informací (Reason et al., 1990). Nedostatek nebo absence negativní zpětné vazby posiluje

přesvědčení nízké pravděpodobnosti nehod (Fuller, 1991) a subjektivně pociťované větší šanci

vyhnout se dopravní nehodě než ostatní (Cestac et al., 2011). Absence zpětné vazby spolu s

vnímaným zlepšením řidičských dovedností v průběhu prvních let řízení přispívá ke změně vnímání

důsledků rizikového chování (Delhomme et al., 2009b), nadhodnocení vlastních řidičských schopností

(Whissell & Bigelow, 2003) a negativnímu vlivu na vnímání rizika (Rosenbloom, 2003). Velký krok

správným směrem bylo zavedení bodového systému, který potřebou zpětnou vazbu dokáže

poskytnout. Je dobře prokázáno, že zavedení bodového systému vede ke snížení počtu nehod a k

velkému snížení úmrtí při dopravních nehodách (Pulido, 2010; Butler et al., 2006), nicméně skokové

zlepšení dopravní bezpečnosti se po prvním roce fungování snižuje a má nižší efekt na úmrtnost na

dálnicích (Butler et al., 2006; Farchi et al., 2007). Ačkoliv je účinnost bodového systému obecně

nejvyšší v průběhu jednoho až dvou let od zavedení (Castillo-Manzanoa, 2010), u používání

bezpečnostních pásů a dětských sedaček má dlouhodobý efekt (Zambon et al., 2008), a to nejen na

řidiče, ale také na spolujezdce (Zambon et al., 2007). To je velmi důležité, jelikož používání

bezpečnostních pásů a dětských sedaček je nejefektivnější způsob předcházení vážným zraněním a

úmrtím při dopravních nehodách (Waller, 2002). Bodový systém tak má dva základní velké přínosy.

Dlouhodobý pozitivní efekt na snížení některého rizikového chování a označení těch řidičů, kteří se

ukáží jako nespolehliví a nebezpeční.

Ti, kteří se ukáží jako nespolehliví, pak čelí některé z forem trestu (ztráta řidičského oprávnění,

dohled, odnětí svobody, atp.), případně musí absolvovat dopravně psychologické vyšetření (DPV) za

účelem prokázání psychické způsobilosti k řízení. Samotný trest má ale potenciál změnit chování u

zhruba 5-15% lidí a bez vhodného doprovodného opatření pak pachatelé vykazují vysokou míru

recidivy. Zároveň DPV je nástroj selekce a neobsahuje tak v sobě nápravný potenciál. Ideálním

doprovodným opatřením jsou vhodně zvolené rehabilitační programy, které působí na změnu

chování konkrétních (skupin) pachatelů. (Supreme, 2007).

ZÁKLADNÍ KONCEPCE

Rehabilitační programy (v literatuře uváděno obvykle pod pojmy rehabilitation programmes nebo

driver improvement courses) jsou účinný a dobře osvědčený nástroj na snižování recidivy

problémových řidičů. Jsou určeny především pro řidiče, kteří opakovaně porušují pravidla silničního

provozu, ale mohou mít také podobu preventivního opatření. V současné době se programy objevují

v různých podobách s různým designem téměř ve všech zemích EU a USA. V průběhu posledních 30

let se v Evropě staly významným opatřením zejména z důvodu „reintegrace“ problematických řidičů

7

zpět do dopravního systému. Obecně platí, že rehabilitační programy lze definovat jako

"systematické opatření pro řidiče, kteří porušují pravidla silničního provozu - zejména řidiče pod

vlivem alkoholu a drog a řidiče, kteří značně překročují rychlostní limity" (Bartl et al., 2002). Hlavním

cílem těchto programů je dosáhnout změny postojů k pravidlům silničního provozu a ke zlepšení

společenské odpovědnosti v oblasti řízení. Řidiči, kteří se do programu dostávají, obvykle nemají

problémy s řízením motorových vozidel či s řešením různých dopravních situací, ale spíše v oblasti

plánování cest (např. s ohledem na jejich řízení pod vlivem alkoholu), zodpovědnosti, vnímání rizika a

přístupu k dopravním předpisům, či pravidlům obecně.

Tyto oblasti totiž podstatně ovlivňují, jak řidiči vnímají pravidla silničního provozu a další

bezpečnostní doporučení (Chappé et al., 2007, Helweg-Larsen and Shepperd, 2001, Rundmo and

Iversen, 2004 and Ulleberg and Rundmo, 2003). Většina řidičů věří, že pravděpodobnost nehody či

jiných negativních událostí v dopravě je u nich samotných menší než u ostatních (Castanier, 2012).

Tento nerealistický optimismus (Weinstein, 1980) či komparativní optimismus (Harris & Middleton,

1994) je pro dopravu velmi příznačný (Delhomme et al., 2009, Harré et al., 2005, Rutter et al., 1998,

Svenson, 1981), jelikož většina řidičů u sebe předpokládá nadprůměrné řidičské schopnosti

(Delhomme, 1991, Harré et al., 2005, Horswill et al., 2004). V rehabilitačních kurzech jsou proto tyto

oblasti akcentovány a práce s nimi tvoří významnou část kurzu.

Z hlediska dopravní bezpečnosti je možno rozčlenit chování do čtyř úrovní. 1) Ovládání vozidla, 2)

Zvládnutí dopravních situací, 3) Cíle a kontext řízení, 4) cíle a dovednosti v kontextu životního stylu.

Zvládnutí prvních dvou je nutné ale nikoliv postačující pro bezpečné chování na silnicích. Přičemž

v rámci dosavadního systému vzdělávání řidičů (autoškoly) jsou rozvíjeny pouze tyto dvě. Cíle a účel

cesty (tedy například rozhodování kdy, s kým, a zda vůbec a kdo by měl řídit, jakou trasu zvolíme,

jestli pojedeme ve dne či v noci, v jakém stavu budeme řídit - alkohol, stres, únava, atd., a kdo nám

bude dělat v automobilu společnost) obvykle nejsou uvažovány, ačkoliv se jedná o základní jízdní

kontext, včetně motivace k jízdě samotné. Rovněž čtvrtá úroveň, která se zabývá životními cíli a

motivy, není nikde akcentována. Naše individualita, životní styl a každodenní život ale ovlivňují náš

přístup k řízení a naše chování v provozu vysokou měrou. Rehabilitační programy se zaměřují právě

na tyto dvě „vyšší“ úrovně a mají tak potenciál ke dlouhodobé změně řidičů.

ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ

Rehabilitační programy jsou vzhledem ke své dlouholeté historii jedním z nejlépe evaluovaných

nástrojů. Dlouhodobé evaluace (např. Bartl et al., 2002) ukazují snížení recidivy zhruba o 50%.

Největší evaluace v evropském kontextu, které byla provedena v rámci projektu DRUID na devadesáti

různých rehabilitačních programech ve dvanácti státech EU (Anglie, Belgie, Francie, Itálie, Maďarsko,

Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko Švédsko, Švýcarsko), ukázala v závislosti na

zvoleném typu programu 15% - 71% snížení recidivy. Přičemž nejvyšší efektivity dosahují programy

v kombinaci s odebráním řidičského oprávnění (Masten & Peck, 2004) nebo s alkoholovým zámkem

(alkoholový zámek pro vybrané skupiny řidičů preferuje 70% české populace). Nulovou efektivitu

vykazují programy postavené pouze na edukaci. Nejčerstvěji byly rehabilitační programy zavedeny na

Slovensku pro řidiče jezdící pod vlivem alkoholu s efektem snížení recidivy minimálně o 30%.

8

KONCEPCE REHABILITAČNÍCH PROGRAMŮ

Pro běžnou populaci jsou programy koncipovány jako skupinová setkání, která mohou být v případě

potřeby doplněna individuálními sezeními s terapeutem.

Setkání v sobě kombinují edukaci a terapeutickou intervenci. V jejich rámci je využíváno nejen

terapeutického působení lektorů, ale také skupinové dynamiky.

CÍLOVÁ SKUPINA – ÚČASTNÍCI

Metodika je primárně určena pro řidiče, jimž bylo odebráno řidičské oprávnění pro opakované

páchání závažných dopravních přestupků.

Může však být využita pro širší cílovou skupinu, kterou jsou především:

- Pachatelé trestných činů v dopravě

- Pachatelé závažných přestupků v dopravě

- Řidiči, kteří přišli o řidičský průkaz v důsledku vybodování

- Ostatní řidiči s problematickým průběhem praxe doporučení praktickým lékařem či

dopravním psychologem

- Dobrovolníci (včetně žadatelů o řidičský průkaz) – pro prevenci rizikového chování

v dopravě

Kontraindikace k účasti ve skupině:

- Některá závažná psychická či somatická onemocnění

- Závislosti na alkoholu a drogách

- Akutní zdravotní potíže bránící dosažení cílů rehabilitačního programu

- Klient s potenciálem narušovat chod skupiny

POČET ÚČASTNÍKŮ A STRUKTURA SKUPINY:

Minimálně 4, maximálně 15, optimálně 8 účastníků.

Je vhodné, když je skupina heterogenní z hlediska věku i osobnostních charakteristik účastníků.

Složení skupiny z hlediska typu přestupku je vždy diskutabilní. V zásadě je možné sestavit skupinu

z řidičů se zcela různými typy přestupků, stejně jako sestavit skupinu z pachatelů vždy stejného typu

přestupku. Každý z těchto přístupů má své výhody a nevýhody.

Výhody skupin z hlediska přestupku heterogenních:

Možnost zpětné vazby ze strany účastníků, kteří se konkrétního typu přestupku nedopouštějí.

Pokrytí širší škály témat.

Nevýhody skupin z hlediska přestupku heterogenních

Příliš široká škála témat brání hlubšímu zpracování jednotlivých oblastí.

Některá témata jsou pro část účastníků zcela irelevantní, což snižuje jejich soustředění a snižuje i

efektivitu časové dotace.

9

Výhody skupin z hlediska přestupku homogenních:

Možnost do hloubky se věnovat jednomu tématu.

Téma je zajímavé pro všechny klienty, intervence se snáze cílí.

Nevýhody skupin z hlediska přestupku homogenních:

Malé pokrytí ostatních témat, která však pro některé účastníky mohou být stejně problematická.

Vyšší riziko vytváření koalicí k obhajobě konkrétního rizikového chování.

Vyšší riziko přenosu negativního chování

POČET SETKÁNÍ A TEMATICKÉ OKRUHY

Pro naplnění cílů programu doporučujeme 5 terapeutických setkání (1x týdně), doplněných kurzem

první pomoci zážitkovou metodou.

1. setkání (3 hodiny)





Kurz první pomoci doporučujeme zařadit mezi 4.a 5. setkání, buď v řádném termínu, nebo v jiný den.

Dle rozhodnutí realizátorů kurzu může být čtyřhodinový nebo delší. Ze zkušeností se osvědčuje

sedmihodinový kurz první pomoci, rozdělený do dvou setkání (4 + 3 hodiny).

Tematické okruhy:

1. SETKÁNÍ

Úvod, představení programu, seznámení účastníků, formality a administrativa.

2. SETKÁNÍ

Rozbor deliktu – nejvážnější dopravní přestupky či nehody účastníků, popřípadě přestupky, které byly

bezprostřední příčinou odebrání ŘP.

3. SETKÁNÍ

Alkohol a návykové látky.

4. SETKÁNÍ

Vnímaná rizika v dopravě, oběti rizikového chování v dopravě.

5. SETKÁNÍ

Téma dle volby účastníků (doplnění tématu alkoholu a návykových látek, stres a únava za volantem,

emoce za volantem apod.), tvorba osobní strategie vyhnutí se rizikovému chování za volantem,

ukončení kurzu, uzavření skupinových témat.

10

POŽADAVKY NA PROSTORY, ORGANIZAČNÍ ZÁZEMÍ REALIZÁTORA,

MATERIÁLOVÉ A TECHNICKÉ VYBAVENÍ

Nejméně jedna učebna - místnost přiměřené velikosti, zázemí pro lektory, popřípadě menší místnost

pro individuální setkávání. Pro modul zaměřený na první pomoc doporučujeme nejméně dvě

místnosti a ideálně prostor mimo budovu pro bezpečnou simulaci dopravních nehod.

POŽADAVKY NA KVALIFIKACI LEKTORŮ

Kurz by vždy měli vést dva lektoři

Nejméně jeden by měl být psycholog, případně psychoterapeut, absolvent kurzu pro lektory

rehabilitačních programů pro řidiče po složení závěrečné zkoušky zahrnující jak praktické testování

schopnosti vést skupinu, tak i znalosti dopravních témat.

11

POPIS JEDNOTLIVÝCH SETKÁNÍ:

ÚVODNÍ SETKÁNÍ (doporučené trvání 3 hodiny)

CÍLE:

Seznámit účastníky s průběhem programu

Zmapovat očekávání a obavy účastníků

Vytvořit bezpečné prostředí pro další otevřenou spolupráci

Zajistit formální a administrativní náležitosti nezbytné pro hladký průběh programu

PRŮBĚH A TÉMATA:

1. Přivítání, stručné představení lektorů, seznámení s programem

2. Vyřízení formálních náležitostí

Podoba a rozsah formálních náležitostí závisí především na legislativních předpisech a také na

požadavcích každého z realizátorů kurzu. K základním formalitám kurzu patří především:

- smlouva mezi realizátorem kurzu a účastníkem vymezující základní podmínky úspěšného

absolvování programu i základní pravidla spolupráce

- souhlas s účastí ve výzkumu (pokud je program zařazen do evaluace)

- vstupní dotazník (pokud je program zařazen do evaluace)

3. Představení účastníků

Každý z účastníků se představí, popřípadě je pro představení možné využít technik, které současně

přispívají k uvolnění atmosféry ve skupině. Je vhodné, aby lektoři vymezili požadované okruhy

informací sdělených při představení. Nejpozději v tomto okamžiku by měli být účastníci vybavení

cedulkou se jménem či přezdívkou, kterou chtějí v průběhu programu používat.

Technika pro úvodní představení:

Reportéři

Účastníci jsou rozděleni do dvojic (může být jedna trojice). Každý z účastníků má za úkol ptát se svého

protějšku na cokoliv, co pokládá za zajímavé. Protějšek má právo neodpovídat, pokud nechce. Po pěti

minutách se role vymění. Na závěr každý z účastníků představuje ostatním svůj protějšek ve dvojici.

Lektoři obvykle doporučují účastníkům zeptat se na běžné informace (jméno, věk, důvod, proč je ve

skupině) a dále se zeptat na nějakou zajímavost, která by mohla ostatní zaujmout. Konečná podoba

dotazování je však v režii účastníků.

Na úvod je vhodné, když lektoři stejným způsobem, v duchu techniky Reportéři, představí sebe

navzájem.

12

4. Obavy a očekávání

Obavy a očekávání mohou účastníci sdělovat přímo, nebo lze opět využít technik.

Technika pro vyjádření obav a očekávání:

Účastníci dostanou barevné kartičky. Jejich úkolem je napsat na každou z nich nějakou obavu či

očekávání v souvislosti s kurzem. Následně umístí kartičky do společné nádoby. Lektoři se postaví

každý na jednu stranu místnosti. Každý si vezme polovinu kartiček a na střídačku čtou skupině

jednotlivé obavy či očekávání. Účastníci se v závislosti na tom, zda očekávání či obavu sdílí, postaví

buď blízko lektora, který kartičku čte, nebo na opačnou stranu k druhému lektorovi (případně dle

míry souhlasu kamkoliv na pomyslnou přímku mezi dva lektory).

Tím je vizualizováno, jak jsou rozloženy jednotlivé obavy a očekávání a také, do jaké míry jednotlivé

obavy a očekávání účastníci sdílejí. Tam, kde je to možné, doporučujeme, aby lektoři uvedli obavy či

očekávání na pravou míru. Je ovšem vhodné respektovat legitimitu každého sdělení, které účastníci

na kartičky napsali.

5. Tvorba pravidel skupiny

Vymezení pravidel je úkolem účastníků. Osvědčuje se ovšem, pokud lektoři na úvod zmíní klíčová

pravidla, jež by měla být vždy platná, a současně ponechají prostor, aby účastníci doplnili další. Cílem

je navození konsensu o jednotlivých pravidlech. Je vhodné pravidla doplnit také sankcemi za jejich

porušení.

Účastníci mohou pravidla volně formulovat, případně mohou být rozděleni do menších skupin a

každá skupina následně prezentuje dohodnuté požadavky na pravidla ostatním.

Pravidla by měla být sepsána na flipchart a vyvěšena ve výukové místnosti, po celou dobu trvání

kurzu. Po dohodě účastníků a lektorů je možné pravidla průběžně upravovat či doplňovat.

Pravidla, která by neměla chybět:

Absolutní účast (případně odůvodněná omluva z účasti)

Aktivní komunikace a zapojení do skupinového dění

Důvěrnost sdělovaných informací, závazek diskrétnosti (co probíhá na skupině, zůstává ve

skupině a nenosí se ven)

Principy podávání konstruktivní zpětné vazby ve skupině (ZV se neformuluje jako útok proti

někomu, ale z hlediska „já“ pohledu „já vnímám, cítím…,vyvolává ve mně…“)

Právo říct ne, pokud nechci o něčem mluvit.

6. Závěrečné shrnutí

Každý z účastníků sdělí své dojmy z dnešního setkání, případně přání a očekávání ve vztahu k příštímu

setkání.

13

POMŮCKY:

Prezenční listina

Bloky a psací potřeby pro účastníky

Kartičky pro psaní obav a očekávání

Flipchart

Visačky se jmenovkou

Poznámky pro lektory

NA ZVÁŽENÍ LEKTORŮM:

Forma oslovení, tykání, či vykání.

V rámci programu doporučujeme, aby klientům bylo nabídnuto oslovování křestními jmény, případně

přezdívkou, ve formě, kterou si každý z účastníků zvolí.

V případě, že se lektoři rozhodnou pro tykání, může to přispět k uvolněné a neformální atmosféře ve

skupině, na druhé straně tento přístup vyžaduje silnější důraz na udržení nezbytné autority lektorů.

Nejobvyklejší je, pokud se lektoři a účastníci oslovují křestními jmény a vykají si. Účastníci mezi sebou

si obvykle tykají.

Konkrétní rozhodnutí o míře formalizace kontaktu, formách oslovení i tykání/vykání by mělo vycházet

ze zvážení a dohody lektorů a konsensu mezi lektory a účastníky.

Co si zaznamenat

S přihlédnutím k aktuální situaci je obvykle užitečné zapamatovat si jména účastníků, základní

informace a zasedací pořádek. Bezprostředně po ukončení setkání je vhodné krátké shrnutí, v jehož

rámci si lektoři navzájem sdělí svá nejdůležitější zjištění z kurzu, popřípadě pocity a připomínky

k průběhu setkání, a první náměty pro další setkání.

Pořizování kamerového záznamu

Pořizování kamerového záznamu je užitečné pro výzkum průběhu kurzu, popřípadě pro přesnější

rekapitulaci průběhu setkání. Usnadňuje také supervizi programu a poskytuje zpětnou vazbu

terapeutům. Kamera by měla být namířena primárně na terapeuty. V některých účastnících

přítomnost kamery vyvolává obavy, většinou ji však po krátké době zcela přestanou vnímat. Je vhodné

vysvětlit účel kamerového záznamu a ujistit klienty o důvěrnosti materiálu. Kamerové nahrávky by

měly být po nezbytně dlouhou dobu bezpečně archivovány a následně smazány.

14

SETKÁNÍ 2 – REKONSTRUKCE DELIKTU (doporučené trvání 4 hodiny)

V některých zemích (např. Španělsko), kde při realizaci rehabilitačních kurzů převažuje edukativní

přístup, je téma konkrétního vlastního pochybení a obecně rekapitulace zážitků za volantem

okrajové. Naopak v jiných zemích (např. Rakousko)jde o jednu z klíčových součástí rehabilitační

intervence. I v českém prostředí se osvědčilo pracovat v maximální možné míře s autentickými

prožitky klienta a využívat konkrétní zážitky a pochybení jako vodítko v průběhu celého kurzu.

CÍLE:

Zmapovat pochybení jednotlivých účastníků kurzu

Nastavit sebereflexi účastníků ve vztahu k vlastním pochybením

Vytvořit prostor pro zpětnou vazbu – ze strany ostatních účastníků i lektorů

Vytvořit prostor pro abreakci traumatických zážitků a nastartovat proces jejich konstruktivního

zpracování

Vytvořit prostor pro diskusi o konkrétních formách nebezpečného chování v dopravě

Posílit kohezi skupiny

PRŮBĚH A TÉMATA:

1. Úvodní rekapitulace

Účastníci popisují svoje aktuální naladění, přání a očekávání ve vztahu k dnešnímu sezení apod.

2. Rekapitulace deliktu

Účastníci v libovolném pořadí hovoří buď o deliktu, který je příčinou odnětí ŘP, anebo o vybraném

deliktu, který ve své řidičské historii pokládají za nejzávažnější.

Pro rozmýšlení o události a přípravu mohou využít např. následujících návodných otázek (přípravu

mohou účastníci nachystat i písemně, buď na místě, nebo doma, ještě před samotným setkáním):

- Co události předcházelo?

- Co přesně se reálně stalo?

- Jaké měla událost následky?

- Jaké ještě bude mít následky na další život?

- Koho všeho se událost dotkla?

- Jak jinak mohla celá situace dopadnout?

- S jakým nebezpečným chováním situace především souvisela? Jak často se takového chování

klient dopouští/dopouštěl?

- Jak šlo celé situaci zabránit?

Lektoři se dle uvážení doptávají na podrobnosti.

Následně je ponechán prostor ostatním účastníkům, jejich komentářům, zpětné vazbě, případně

otázkám. V rámci jednotlivých výpovědí je možné ponechat i krátký prostor pro moderovanou diskusi

o konkrétních přestupcích, jejich nebezpečnosti a možných alternativách rizikového chování.

15

Technika Já jako řidič očima svých blízkých

Pro posílení sebereflexe je možné již v prvním sezení zadat účastníkům domácí úkol, techniku Já jako

řidič očima mých blízkých. Výstupy z této techniky mohou být následně uvedeny do souvislosti s

rekapitulovaným deliktem:

Řidiči mají za úkol zeptat se lidí ve svém okolí (rodina, přátelé, kolegové), čeho si na nich cení jako na

řidičích a co je na nich jako na řidičích štve. Tuto formu lze určitě použít i pro jiná témata, např. „v

čem jsem stejný při řízení/v životě“? Můžou si předem na skupině stanovit, co očekávají, že se dozvědí,

a následně srovnat svá očekávání s tím, co se dozvěděli, a probrat v rámci skupinové diskuze.

Otázky k diskuzi:

Co vás překvapilo?

Jak si vysvětlujete rozpor mezi svým sebehodnocením a názorem druhých?

Co vaši blízcí na vašem řízení nejčastěji chválili? - Na co si vaši blízcí nejvíce stěžovali? - Napadá vás,

jaké změny byste mohli udělat, aby vás vaši blízcí hodnotili jako řidiče pozitivněji?



setkání.

POMŮCKY:


Poznámkové sešity pro účastníky, psací potřeby

Prezenční listina

Jmenovky

Flipchart, fixy


Problematické projevy účastníků

Rekapitulace vlastních prožitků za volantem je pro většinu účastníků atraktivní, na druhé straně však

může patřit k nejobtížnějším momentům kurzu. Nejčastěji se objevují tyto potenciálně problematické

projevy chování:

- Klienti nejsou ochotní hovořit o svých osobních zážitcích a pochybeních. Volí zástupná

témata, jsou vyhýbaví.

Není vhodné klienty do výpovědí nutit. Pokud klient explicitně sdělí, že o tématu hovořit nechce, je

třeba to respektovat. Na druhé straně je vhodné připomenout, že otevření tématu může být pro něj i

pro všechny přínosné, i když bývá bolestné. Je současně třeba podpořit ostatní v otevřených

výpovědích, aby se z odmítavého postoje a uzavřenosti nestala skupinová norma. Je bezesporu

vhodné nechat jako první hovořit účastníky, kteří se dobrovolně přihlásí, a aktivně jejich inciativu

ocenit, což dále posiluje otevřenost ostatních.

16

- Klienti bagatelizují svá pochybení.

Je nutné, aby klienti dostali zpětnou vazbu, zejména v případě vážných pochybení. Vždy je lepší, pokud

jako první sdělí zpětnou vazbu ostatní účastníci, teprve v případě, že se tak nestane, by měli korektivní

zpětnou vazbu poskytnout lektoři.

- Účastníci se příliš ostře vymezují vůči ostatním a dávají velmi negativní zpětnou vazbu,

která může být pro okolí zraňující.

Vzájemný respekt a elementární slušnost mezi účastníky by měly být v základní podobě formulovány

již při úvodním vymezení pravidel skupiny. V situaci, kdy si klienti mezi sebou začnou sdělovat zpětnou

vazbu nevybíravým způsobem, bývá vhodné znovu vysvětlit účastníkům, jak vypadá konstruktivní

zpětná vazba (bez vulgarit, osobních útoků, kritizovat spíše chování než člověka jako takového.

V některých případech však i relativně ostře formulovaná autentická zpětná vazba může vést ke

korekci postojů a být přínosem pro fungování skupiny. Vždy je proto nutné, aby lektoři zhodnotili

situaci a zvážili, jakým způsobem v konkrétním případě zasáhnou.

- Účastníci se snaží utvořit pevnou a soudržnou koalici a bagatelizují i vážná pochybení

ostatních. (Např. rozvoj kolektivního postoje typu: Rychlá jízda neškodí.)

Není účelné, aby lektoři vstupovali do trvalé konfrontace se skupinou. Je možné využít toho, aby jeden

lektor setrvával spíše v roli „zlého“ a vymezoval se vůči účastníkům, zatímco druhý lektor se pokusí

vcítit do postojů skupiny a uvolnit atmosféru pro otevření sebereflexe. Je vhodnější propojit roli

přísnějšího lektora současně s rolí experta, ale není to nutnou podmínkou.

- Téma je pro některé/ho z účastníků zjevně traumatické

I banální pochybení či nehody mohou být pro kohokoliv z účastníků zdrojem traumatu. Není výjimkou,

pokud je rekapitulace vlastního pochybení pro účastníka emotivní zkušeností, citlivým tématem však

mohou být i rekapitulace ostatních členů skupiny.

V případě, že se u kohokoliv z účastníků objeví výraznější emotivní reakce, není možné ponechat ji bez

povšimnutí. Doporučujeme intervenovat přímo na místě a v případě potřeby nabídnout i následnou

individuální práci.

Terapeut, nebo expert?

Lektoři rehabilitačních programů se ocitají ve dvojí roli – na jedné straně fungují jako terapeuti, na

druhé straně je jejich úkolem také zvyšování povědomí účastníků o rizikovém chování. Tyto dvě role –

terapeut a expert jsou často obtížně slučitelné v rámci jedné intervence. Je proto vhodné edukační

vstupy od terapeutických jasně oddělit. Například explicitním sdělením („Teď budu na chvilku za

experta“), které může být ještě posíleno vizuálním odlišením (například oblečením bílého pláště,

postavením k flipchartu apod.)

Zpětná vazba, nezbytné expertní vstupy

Je vhodné, pokud si negativní zpětnou vazbu sdělují primárně účastníci mezi sebou. Teprve v nezbytně

nutných případech uvádí např. desinformace a mýty na pravou míru lektor.

Časový prostor pro jednotlivé účastníky

Spornou otázkou je délka časového prostoru ponechaného jednotlivým klientům. Doporučujeme u

každého z klientů, dle individuálních potřeb, poskytnout dostatek prostoru k popisu deliktu, emoční

17

abreakci, přiměřené zpětné vazbě ostatních i uzavření tématu. V případě, že je třeba více času, než je

v rámci sezení k dispozici, doporučujeme rozdělit rozbor deliktu do dvou setkání a část účastníků

nechat hovořit o svých pochybeních až na příštím sezení.

Záznam o obsahu výpovědí účastníků

Lektoři by si měli dobře zaznamenat konkrétní delikty prezentované účastníky (včetně např. přesných

údajů o naměřené hladině alkoholu apod.)

Detailní znalost událostí spojených s deliktem může být cennou informací kdykoliv v dalším průběhu

kurzu.

18

SETKÁNÍ 3 – ALKOHOL A NÁVYKOVÉ LÁTKY (doporučené trvání 4 hodiny)

CÍLE:

Vysvětlit účastníkům účinky alkoholu či jiných návykových látek na lidský organismus

Vysvětlit mechanismy vstřebávání alkoholu do krve i mechanismy odbourávání alkoholu z těla

Seznámit účastníky s metodami výpočtu hladiny alkoholu v krvi

Naučit klienty oddělovat pití a řízení

PRŮBĚH A TÉMATA:

Pozn. Již na konci předchozího sezení doporučujeme požádat účastníky, aby si v následujícím týdnu

pečlivě zaznamenávali veškerý vypitý alkohol. Tyto informace nemusejí sdělovat veřejně, mohou však

pro ně být cenným podkladem při dalších úvahách o alkoholu, jeho vlivu na řízení, ale hrají roli i v

rámci životního stylu.



2. Úvod do tématu alkoholu.

Klíčová sdělení:

Evropská komise: Až čtvrtinu smrtelných nehod je třeba připsat na vrub alkoholu v krvi účastníků silničního provozu.

Řízení pod vlivem alkoholu se tak stává jedním ze tří hlavních zabijáků. V roce 2010 tak mohlo na evropských silnicích zemřít o 6 500 osob méně! (údaje BESIP).

Hladina alkoholu ve výši 0,8 promile zvyšuje riziko účasti řidiče na dopravní nehodě 2,7x. Je-li dosaženo hodnoty 1,5 promile, je riziko vyšší až 22x, současně je však vystaven dvousetnásobně většímu riziku účasti na smrtelné dopravní nehodě. Na druhé straně je alkohol součástí středoevropské kultury a je velmi obtížné se jeho

konzumaci vyhnout. Cílem rehabilitačního programu proto není bránit komukoliv z účastníků

v pití alkoholu. Klíčovým cílem je naučit se oddělovat pití a řízení.

3. Jak alkohol působí:

Každý člověk potřebuje v neočekávané situaci určitou dobu, která uplyne mezi postřehnutím situace

a provedením příslušných úkonů. Tato reakční doba činí v příznivých případech 0,6 sekundy,

všeobecně se však počítá s 1 sekundou. Při řízení motorových vozidel k tomu přistupuje doba

technické prodlevy, tj. čas, který uplyne např. mezi použitím brzdného zařízení (sešlápnutím

brzdného pedálu) a začátkem působení brzd. Střední hodnota této doby u motorových vozidel činí

0,2 sekundy. Je tedy zřejmé, že i v tom nejpříznivějším případě uplyne nejméně 0,8 sekundy, než se

zásah řidiče do řízení vozidla začne projevovat. Za tuto dobu ujede vozidlo např. při rychlosti 40 km/h

ještě 8,89 metru, aniž je vůbec brzděno. Reakční doba řidiče se prodlouží i požitím nepatrného

množství alkoholu a účinnost brzd tak nastává s ještě větším zpožděním. Vozidlo tak ujede v době

19

mezi spatřením nebezpečí a zastavením delší dobu než za normálních okolností. Důsledky toho

mohou být velmi závažné.

I ve střízlivém stavu jsou schopnosti člověka omezené. Každý další faktor, který

schopnost řídit snižuje (tedy i velmi nízká koncentrace alkoholu), může mít fatální

efekt.

Další účinky alkoholu:

Konzumace alkoholu snižuje v mozku hladinu hormonů - především serotoninu a GABA, které spolu

s dopaminem odbourávají úzkost a navozují pocit radosti.

Podle vědeckých studií oslabuje vysoký příjem alkoholu schopnost hypotalamu snižovat hlavní

hormon aktivující stres – kortikotropní hormon. Výzkum na lidech zjistil přímou souvislost mezi

nízkou hladinou tohoto hormonu a příznaky deprese.

Dlouhodobě pití alkoholu přispívá k úzkosti a depresi. Krátkodobě omezuje schopnost těla reagovat

na stres.

Účinky různé koncentrace alkoholu na lidský organismus:

nad 0,2‰ Narušení zrakového vnímání, optického postřehu zorného pole a zorného úhlu, zrakové paměti, emoční hladiny, prostorového vnímání, hloubkového a nočního vidění, sebekontroly a rozpoznávání zelené a červené barvy. Změna intenzity, rozdělení a výběrovost pozornosti.

do 0,5‰ Lehká podnapilost: člověk obvykle nejeví známky požití alkoholu, přesto hladina alkoholu v krvi působí na psychické procesy, klesá koncentrace pozornosti a výkonnost.

0,6-1,5‰ Lehká až střední opilost: člověk se stává subjektivně živějším, pohotovějším, odvážnějším, optimističtějším, bez známek úzkosti a opatrnosti. Optický postřeh se otupen, pozornost omezena, vnímání zkresleno. Ztrácí pocit odpovědnosti a vzrůstají pohnutky k riskování, agresivitě a bezohlednosti.

1,6-2,3‰ Střední opilost: nekoordinované pohyby, přerývaná mluva,impulzivní reakce, hlučnost, sklon k násilnému chování.

nad 2,3‰ Těžká opilost: člověk neudrží stabilitu, usíná, někdy se nachází v komatozním stadiu.

(Zdroj: BESIP)

Účinky se mohou lišit, především v závislosti na:

Celkovém zdravotním stavu jedince

Aktuální kondici jedince

Míře uvyklosti na alkohol

Dalších specifických okolnostech

20

Možné otázky:

Jak poznáte, že se tento konkrétní účinek u Vás projevuje?

Jak byste mohli poznat na silnici člověka, který je pod vlivem alkoholu?

V čem se liší jeho jízda od jízdy člověka ve střízlivém stavu?

Jaký vliv má jízda pod vlivem alkoholu na ostatní řidiče?

Jaké jsou Vaše zkušenosti s řízením pod vlivem alkoholu?

Které z účinků alkoholu hrály v případné nehodě nejdůležitější roli?

4. Co ovlivňuje vstřebávání alkoholu?

Tučná jídla před pitím zpomalují vstřebávání alkoholu

Koncentrace alkoholu v alkoholickém nápoji může mít mírný vliv na rychlost vstřebávání (alkoholický

nápoj o koncentraci 20 % se vstřebává nejrychleji

5. Co ovlivňuje hladinu alkoholu?

Údaj promile alkoholu je pouze množstvím gramů vypitého alkoholu na litr tělesných tekutin

(množství tělesných tekutin se liší podle výšky, hmotnosti (do určité míry – nejde o tuk, ale svalové

buňky), pohlaví (muži mají v průměru 68% tělesných tekutin, zatímco ženy 55%).

Hladinu alkoholu tedy ovlivňuje především:

Výška

Hmotnost

Pohlaví

Množství vypitého alkoholu

Čas

6. Jak snížit hladinu alkoholu?

Rychlost odbourávání alkoholu je určena především funkcí jater. Je víceméně konstantní a nelze ji

ovlivnit dalšími aktivitami (pití vody, cvičení, spánek nebo naopak bdění, studená sprcha, procházka

na čerstvém vzduchu)

Klíčová sdělení:

- Hladina alkoholu závisí na výšce, hmotnosti, pohlaví a samozřejmě na množství vypitého

alkoholu a době, která uplynula od začátku konzumace

- Rychlost odbourání alkoholu je konstantní, závisí na funkci jater a dostupnými způsoby ji

nelze nijak ovlivnit

- Subjektivní pocit opilosti nemusí nijak souviset s reálnou hladinou alkoholu v krvi.

- Mnohé prostředky (voda, minerálka, slepičí polévka apod.) pomáhají odstranit kocovinu,

avšak nemají vliv na reálnou hladinu alkoholu v krvi

- Kombinace alkoholu s dalšími faktory (drogy, únava) výrazně zvyšuje jeho negativní účinky na

kvalitu i rychlost lidského vnímání a zpracování informací a reakce

21

7. Jak si spočítat hladinu alkoholu?

Zdroj: E. M. P. Widmark, Principles and applications of medicolegal alcohol determination translated from the original publication in 1932 by R. C. Baselt. Biomedical Publications, Davis California, 166 pp.

Instrukce:

Nutné informace pro výpočet hladiny alkoholu:

1. Množství alkoholu obsaženého ve vašem těle v gramech. Obsah alkoholu v jednotlivých

alkoholických nápojích.

2. Rychlost, s jakou vaše tělo alkohol odbourává.

3. Poměr tekutin ve vašem těle.

Postup:

1. Vysvětlit, jak se spočítá množství alkoholu v alkoholickém nápoji. Uvést, kolik gramů alkoholu

mají jednotlivé alkoholické nápoje v obvyklém množství.

2. Vysvětlit, jak zjistit rychlost odbouraného alkoholu u konkrétního jednotlivce (g/h)

3. Popsat výpočet plánování pití.

4. Vysvětlit, jak spočítat objem tekutin v těle konkrétního jednotlivce (l)

5. Popsat výpočet hladiny alkoholu v krvi.

Možné úkoly a příklady:

Průběžně je vhodné počítat vzorové příklady, ideálně na konkrétních případech založených na

zkušenosti klientů.

22

Kdy mohu usednout za volant

Instrukce:

Výše jste narazili na schéma výpočtu alkoholu v krvi. Použijte toto schéma k výpočtu následující úlohy:

Včera jsem šel v osm hodin večer do hospody, kde jsem si dal 6 velkých piv 12° a na odchod jsem si s

kamarádem dal dva panáky tvrdého alkoholu. Kolik promile mám v sedm ráno? V kolik hodin mohu

usednout za volant?

Postup řešení:

Zkonzumovaný alkohol: (6 x 0,5 x 5 x 8) + (2 x 0,04 x 40 x 8) = 120 + 25,6 = 145,6 g

Rychlost odbourávání: dle tabulky ve schématu. Závisí na výšce a váze.

Př.: člověk 180 cm vysoký vážící 85 kg odbourává 8g/hod. Avšak váží-li 180 cm člověk 120kg, rychlost

jeho odbourávání s váhou nestoupne, bude také 8g/hod. Pokud měří člověk při váze 85kg 160 cm,

bude rychlost jeho odbourávání nižší, a to 6 g/hod.

Čas od začátku 20:00 do 7:00 ráno je 11 hodin.

Poměr tekutin v těle závisí na výšce, váze a pohlaví. Použijeme-li předchozích příkladů, 180cm muž má

v těle 54,4 litrů tekutin rozpouštějících alkohol, ať váží 85kg nebo 120kg. Příklad 85kg při 160 cm

může být případ ženy, ta má v těle 33 litrů tekutin. Koncentrace alkoholu v krvi je u ní tedy vyšší.

Výsledek: Oba uvedení muži mají v 7 ráno (145,6g – 8g/h x 11h) / 54,4L = 1,05‰. To se jim podaří

odbourat za dalších (145,6g – 8g/h x 11h) / 8g/h = 7,2 hodin. Za volant tedy mohou usednout až po

druhé hodině odpolední.

Žena z uvedeného příkladu má v 7 ráno (145,6g – 6 g/h x 11h) / 33L = 2,41‰. To se jí podaří odbourat

za dalších (145,6g – 6 g/h x 11h) / 6g/h = 13,3 hodiny. Za volant tedy může usednout až další den ve

čtvrt na devět večer.¨

Ráno jedu do práce…

V osm večer se s přáteli sejdete v restauraci na večeři. Vy víte, že musíte v 7 ráno odjet autem do

práce. Kolik skleniček vína, popřípadě půllitrů piva můžete vypít? Pro oba nápoje počítáte se stejným

obsahem alkoholu, a to 20 gramů.

Vaše řešení: (…….g/h x ……..h) / 20g = ………. Piv/skleniček vína

Příklady řešení:

Muž 180cm, 85kg: 8g/h x 11h = 88g / 20g = 4,4 piv nebo skleniček vína

Žena 160cm, 85kg: 6 g/h x 11h = 66g/20g = 3,3 piv nebo skleniček vína.

Technika - Mýty a fakta o střízlivění

Lze zařadit jako krátké cvičení v průběhu bloku nebo po přestávce

Zkuste se zamyslet nad následujícími výroky a jejich vlivu na odbourávání alkoholu:

1. Pití kávy redukuje množství alkoholu v našem těle. Ano/Ne

23

2. Fyzická aktivita (pohyb, tanec…) snižuje množství alkoholu v našem těle. Ano/Ne

3. Najezení před konzumací alkoholu snižuje jeho obsah v těle. Ano/Ne

4. Konzumace jídla během pití alkoholu snižuje jeho obsah v těle. Ano/Ne

5. Studená sprcha ovlivňuje hladinu alkoholu v krvi a jeho odbourávání. Ano/Ne

6. Čas je hlavní způsob, jak lze vystřízlivět. Ano/Ne

Správné odpovědi:

1. Ne, 2. Ano (díky pocení, ale jen velmi zanedbatelně), 3. Ne (snižuje pouze rychlost jeho vstřebávání,

které je pomalejší), 4. Ne (snižuje pouze rychlost vstřebávání), 5. Ne, 6. Ano (alkohol je odbourá- ván

játry, která pracují konstantní rychlostí. Tato rychlost je u každého individuální a ovlivněna dalšími

faktory, jako např. výškou, tělesnou hmotností, užívanými léky apod.)

Otázky k diskuzi:

Které mýty a fakta pro Vás byly překvapující? Které z nich jste sami uplatňovali?

Kdy mohu usednout za volant

Instrukce:

Výše jste narazili na schéma výpočtu alkoholu v krvi. Použijte toto schéma k výpočtu následující úlohy:

Včera jsem šel v osm hodin večer do hospody, kde jsem si dal 6 velkých piv 12° a na odchod jsem si s

kamarádem dal dva panáky tvrdého alkoholu. Kolik promile mám v sedm ráno? V kolik hodin mohu

usednout za volant?

Postup řešení:

Zkonzumovaný alkohol: (6 x 0,5 x 5 x 8) + (2 x 0,04 x 40 x 8) = 120 + 25,6 = 145,6 g

Rychlost odbourávání: dle tabulky ve schématu. Závisí na výšce a váze.

Př.: člověk 180 cm vysoký vážící 85 kg odbourává 8g/hod. Avšak váží-li 180 cm člověk 120kg, rychlost

jeho odbourávání s váhou nestoupne, bude také 8g/hod. Pokud měří člověk při váze 85kg 160 cm,

bude rychlost jeho odbourávání nižší, a to 6 g/hod.

Vaše řešení: / (…….g/h x ……..h) / 20g = ………. Piv/skleniček vína

Příklady řešení:

Muž 180cm, 85kg: g = 8g/h x 11h = 88g / 20g = 4,4 piv nebo skleniček vína

Žena 160cm, 85kg: g = 6 g/h x 11h = 66g/20g = 3,3 piv nebo skleniček vína.

Technika - Mýty a fakta o střízlivění

Lze zařadit jako krátké cvičení v průběhu bloku nebo po přestávce

Zkuste se zamyslet nad následujícími výroky a jejich vlivu na odbourávání alkoholu:

1. Pití kávy redukuje množství alkoholu v našem těle. Ano/Ne

2. Fyzická aktivita (pohyb, tanec…) snižuje množství alkoholu v našem těle. Ano/Ne

3. Najezení před konzumací alkoholu snižuje jeho obsah v těle. Ano/Ne

24

4. Konzumace jídla během pití alkoholu snižuje jeho obsah v těle. Ano/Ne

5. Studená sprcha ovlivňuje hladinu alkoholu v krvi a jeho odbourávání. Ano/Ne

6. Čas je hlavní způsob, jak lze vystřízlivět. Ano/Ne

Správné odpovědi:

1.Ne, 2. Ano (díky pocení, ale jen velmi zanedbatelně), 3. Ne (snižuje pouze rychlost jeho vstřebávání,

které je pomalejší), 4. Ne (snižuje pouze rychlost vstřebávání), 5. Ne, 6. Ano (alkohol je odbourá- ván

játry, která pracují konstantní rychlostí. Tato rychlost je u každého individuální a ovlivněna dalšími

faktory, jako např. výškou, tělesnou hmotností, užívanými léky apod.)

Otázky k diskuzi:

Které mýty a fakta pro Vás byly překvapující?

Které z nich jste sami uplatňovali?

8. Alkoholtestery a možnosti jejich využití

Alkoholtestery mohou být užitečným způsobem, jak ověřit reálnou hladinu alkoholu v krvi. Na rozdíl

od výpočtů hladiny alkoholu neumožňují plánování pití a řízení, mohou však ověřit stav řidiče před

jízdou.

9. Shrnutí klíčových informací na téma alkohol:

- Alkohol je nebezpečná látka a dokonce i velmi nízká koncentrace alkoholu v krvi ovlivňuje

schopnost řídit.

- Subjektivní pocit opilosti není spolehlivým vodítkem k odhadu způsobilosti řídit.

- Alkohol je z krve odbouráván konstantní rychlostí, kterou reálně nelze ovlivnit žádnými

aktivitami.

10. Ostatní návykové látky:

(Pokud nikdo z účastníků nemá v anamnéze řízení pod vlivem drog, zařazujeme toto téma jen

v případě explicitního zájmu klientů.)

Účinky různých drog za volantem se mohou významným způsobem lišit v závislosti na kvalitě

konkrétní substance i individuálních charakteristikách.

Obecně by účastníci měli dostat jasnou informaci, že žádné drogy za volant nepatří. Mimo jiné i

proto, že jejich účinek (zejména v kombinacích různých návykových látek) se velmi obtížně odhaduje,

stejně jako hladina „bezpečné dávky“.

Stimulancia (amfetaminy, pervitin, kokain)

Mohou krátkodobě zlepšovat kognitivní funkce, zásadním způsobem však zkreslují vnímání rizika a

vedou k nebezpečnému chování za volantem. Snižují schopnost reflexe vlastních schopností a limitů.

Po vysazení nastává útlum.

Dlouhodobé užívání má devastující vliv na psychické i duševní zdraví.

Halucinogeny

Psychoaktivní látky, které zásadním způsobem ovlivňují vnímání i exekutivní funkce. Nejsou slučitelné

s řízením za jakýchkoliv okolností.

25

Opiáty a opioidy

Tlumivý účinek, zhoršují výrazně schopnost řízení, především významným způsobem prodlužují

reakční čas.

Tlumivý účinek má i řada legálně předepisovaných opioidních analgetik. Řada z nich není při řízení

přímo zakázána, přesto jejich kombinaci s řízením nelze doporučit. (Řízení je povoleno po zvládnutí

screeningového testu reakčního času.)

THC

Zvláštní kapitolu tvoří marihuana. Ta je v u nás velmi rozšířená a její užívání na silnicích není zatím

dostatečně kontrolováno. Mnoho kuřáků marihuany bude namítat, že po marihuaně je jejich jízda

bezpečnější. Je pravda, že řidiči referují o pomalejší a klidnější jízdě, avšak také o častém přehlédnutí

dopravní značky, například přechodu pro chodce či vjezdu do obce. Výsledky výzkumů v této oblasti

se různí. Compton & Berning (2015) uvádějí, že nebezpečnost marihuany za volantem odpovídá volně

prodejným lékům a je nižší než některé běžně užívané léky. Avšak existují osoby, u kterých marihuana

významně zhoršuje pozornost a jiné funkce. Zatím neexistují nástroje, které by spolehlivě odlišily,

jaké množství marihuany a u jakých osob je ještě bezpečné. Proto je třeba nabádat klienty k

dodržování aktuálních zákonů.

Pokud se klient hodnotí jako bezpečný řidič po užití marihuany, neměli bychom mu to vyvracet. Jeho

zamyšlení by mělo vést směrem:

Řídí pod vlivem marihuany všichni tak jako já? Může například vyjmenovat nějaké příklady

osob, které by mohly pod vlivem marihuany řídit nebezpečně (záchvaty smíchu, fluktuace

pozornosti od řízení k rádiu a vlastním myšlenkám, problémy s psychomotorikou).

Dále se může zamyslet nad tím, jestli by pod vlivem marihuany dokázal řešit některé rizikové

dopravní situace stejně, jako když řídí střízlivý.

Je třeba vyzdvihnout možné sankce. Například bude-li účastníkem nehody, kterou nezaviní, je-

li pod vlivem marihuany, je zákonem vnímán jako viník. Finanční postihy jsou nemalé.



setkání.

POMŮCKY:

Flipchart, fixy, jmenovky

Poznámkové bloky pro účastníky, psací potřeby

Whitmarkův vzorec výpočtu hladiny alkoholu – vytištěný pro všechny účastníky (ve větší verzi může

být následně i vyvěšen na stěnu výukové místnosti)

Kalkulačka

Prezenční listiny

Videonahrávky ukazující vliv návykových látek na řízení (Doporučujeme např. Pořad Curiosity,

popřípadě nahrávky serveru Youtube, pro odlehčení tématu). V případě potřeby alkoholtester,

popřípadě vzorky alkoholických nápojů či potravin obsahujících alkohol.

26


Alkohol a jeho společenský kontext

Vzhledem k vysoké míře tolerance k alkoholu, která je v české společnosti běžná, lze čekávat i

vysokou míru nesouhlasu účastníků s omezováním pití. Proto je vždy účelné zdůraznit, že cílem

rehabilitačního programu není ani tak snižování konzumace alkoholu, jako jeho důsledné oddělení od

řízení.

Edukativní versus terapeutický charakter setkání

Setkání zamřené na téma alkoholu má zpravidla nejvyšší podíl edukativní složky, zatímco

terapeutická práce probíhá jen minimálně. Vzhledem k charakteru tématu i jeho rozsahu

doporučujeme dobře si rozvrhnout zpracování jednotlivých témat. Nezbytná je vizualizace a

dostatečný prosto pro konkrétní příklady z praxe a také pro otázky účastníků.

Z hlediska motivace k oddělování pití a řízení by měla být zmíněna především tato témata:

Individuální přínosy pití

Sociální tlak při konzumaci alkoholu

Ztráta sebekontroly při pití

Rozdílné zájmy a potřeby účastníků

U smíšených skupin, kde část účastníků nemá problémy s alkoholem, může být téma pro některé

klienty zcela irelevantní (platí především pro abstinenty). V takovém případě doporučujeme těmto

klientům vysvětlit, že stejným způsobem mohou sledovat konzumaci alkoholu u svých blízkých a

mohou se také stát šiřiteli důležitých informací mezi své známé a přátele.

Závislost na návykových látkách

Účastníci rehabilitačních programů by měli být ještě před nástupem do programu vyšetřeni lékařem,

aby byla vyloučena závislost na alkoholu či jiných návykových látkách. V případě, že je přesto u

některého z účastníků podezření na závislost, je vhodné doporučit léčbu závislosti, spíše než

rehabilitační program.

Význam individuální strategie

Většina klientů je schopná akceptovat, že alkohol za volant nepatří, a mnozí deklarují jednoznačnou

snahu se řízení pod vlivem alkoholu trvale vyhnout. Toto odhodlání však samo o sobě často nestačí.

Pro zabránění recidivě je nutné zaměřit se na okolnosti, které ovlivňují rozhodnutí řídit pod vlivem

alkoholu, spouštěče a také reflektovat změněné schopnosti rozhodovat v okamžiku, kdy je člověk

akutně pod vlivem alkoholu. Je třeba formulovat reálné strategie, jak jaká cílená preventivní opatření

zrealizovat k zabránění jízdě pod vlivem alkoholu.

Klíčová sdělení, která by si účastníci měli ze setkání odnést:

Alkohol vždy snižuje způsobilost k řízení.

Subjektivní pocit opilosti není spolehlivým vodítkem pro posouzení aktuálního stavu.

Neexistují žádné snadno dostupné způsoby, jak urychlit odbourávání alkoholu.

27

SETKÁNÍ 4 – VNÍMANÁ RIZIKA V DOPRAVĚ, OBĚTI RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ V

DOPRAVĚ (doporučené trvání 4 hodiny)

CÍLE:

Popsat nejvýznamnější rizika v dopravě, posílit uvědomění a reflexi účastníků

Zrekapitulovat nejdůležitější pravidla silničního provozu, vysvětlit, proč je dobré pravidla dodržovat

Pomoci účastníkům vybudovat si individuální model ideálního chování v dopravě – s reflexí rizik

Posílit vědomí odpovědnosti vůči druhým – další posílení reflexe následků rizikového chování

PRŮBĚH A TÉMATA:



2. Co pro mě znamená riziko?

Otázky pro diskusi:

Jaké chování je rizikové?

Jak poznám, že situace je nebezpečná?

Jak rizikové chování eliminovat? Co by mě osobně přesvědčilo, abych se choval/a jinak?

3. Pravidla silničního provozu

K tématu pravidel silničního provozu lze doporučit především celoskupinovou diskusi, lze však zvolit i

diskuzi v malých skupinkách či dvojicích, pro vypracování za DÚ atd. Vždy je nutná následná diskuze

celé skupiny vedená lektory, v rámci které lektoři na nutnost pravidel v životě poukáží, pokud by se k

tomu sami účastníci explicitně nedobrali.

Otázky:

Dodržování kterého pravidla silničního provozu mi dělá problémy?

Je nějaké pravidlo, které jsem naopak nikdy neporušil/a? Proč právě tato pravidla?

Jak často porušuji toto pravidlo, aniž bych byl přistižený?

V jakých situacích ho nejčastěji porušuji? Jsou naopak nějaké situace, kdy se mi daří ho dodržovat?

Kolikrát jsem byl přistižený při porušování tohoto pravidla za 1 rok/5 let/svoji řidičskou kariéru?

Pokračoval jsem v opakování toho samého přestupku, i když jsem byl přistižený?

Jaký je podle mého názoru smysl tohoto pravidla? Před čím má mě nebo ostatní řidiče ochránit? Co by

se stalo, kdyby ho porušovali všichni? Jak by to na silnicích vypadalo?

Ve kterých jiných oblastech svého života se řídím nějakými pravidly?

Jaká pravidla očekávám, že budou dodržovat druzí?

Co by se stalo, kdyby je nedodržovali?

Ideální je dovést řidiče k uvědomění, že pravidla mají svůj smysl, i když oni sami ho momentálně

nevidí. Nemůžeme například vědět, z jakého důvodu je v daném úseku, který nám z našeho pohledu

připadá přehledný a rovný, snížená rychlost. Za porušení pravidel může jednak následovat postih

vyplývající ze zákona, ale hlavně může dojít k nehodě, před kterou se nás právě pravidla snaží chránit.

28

4. Jak vypadá ideální řidič?

Technika - I já jsem ideální řidič (může být zcela vynechána, v případě nedostatku času)

Cílem je pomoci řidičům uvědomit si, v čem už teď jsou dost dobří, na čem mohou stavět. Že na svém

řízení nemusejí měnit úplně všechno, něco může zůstat tak, jak to je. Diskuze povede řidiče k úvahám

o tom, v čem a proč je pro ně snazší/těžší být ideální.

Řidiči mají zhodnotit, co oni sami v sobě mají z ideálního řidiče. I ten nejhorší řidič je někdy nebo v

něčem dobrý. Chceme-li se přibližovat k ideálu, musíme vyjít z toho, co už sami máme. Řidiči mohou

odpovědět na otázky uvedené v pracovním sešitě, následuje skupinová diskuze. (Cvičení může

následovat poté, co se ve skupině probírá téma „ideální řidič“.)

Otázky:

Jak se pozná, když jste ideální řidič? Jak vypadá Vaše jízda?

Ve kterou část dne to bývá?

Jaké musí být splněné podmínky?

Jaké máte jako ideální řidič vlastnosti? Jaký jste?

Jsou nějaké věci (oblasti, činnosti), ve kterých je pro vás snazší být „ideální“?

Jsou naopak některé věci (oblasti, činnosti), ve kterých je pro vás náročné nebo nemožné být ideální?

Napadá vás, proč to tak je?

5. Oběti rizikového chování za volantem

Uvědomění si, že svým chováním mohu ubližovat ostatním, zcela nevinným lidem, má velký potenciál

pro nastartování reflexe vlastního rizikového chování.

V rámci práce s tímto tématem doporučujeme využít techniku Dopis oběti.

Účastníci jsou požádáni, ať si vybaví nejvážnější zaviněnou nehodu nebo přestupek ve své řidičské

historii. Následně ať si vybaví, komu svým rizikovým chováním v této situaci ublížili, případně mohli

ublížit. Jejich úkolem je napsat této osobě dopis. Poté, co je dopis hotov, je jejich úkolem pokusit se

v maximální možné míře vžít do oběti a napsat jejím jménem imaginární odpověď.

Dotazy účastníkům:

Jaké pro něj/ni bylo psaní dopisu?

Co bylo nejtěžší?

Co bylo překvapivé?

Který dopis se jim psal lépe – dopis viníka, nebo dopis oběti?

Pokud chtějí, mohou účastníci dopis nebo jeho části přečíst, nikdo by však k tomu neměl být nucen.

V případě, že jedinou reálnou obětí rizikového chování mohli být účastníci sami, požádáme je, aby si

představili v roli oběti třeba někoho ze svých blízkých, komu by mohli ublížit tím, že ohrozí sami sebe.

Je vhodné ponechat prostor pro všechny účastníky ve skupině, aby komentovali a reflektovali

výpovědi ostatních.

29



setkání.

POMŮCKY:

Poznámkové bloky pro účastníky, psací potřeby

Prezenční listiny

Jmenovky


Riziko a pravidla silničního provozu

Rozsah aktivit v rámci tohoto tématu je dán časovými možnostmi v rámci kurzu. Lze vybrat jen

některou z aktivit, případně témata zcela vynechat a zaměřit se na téma obětí rizikového chování.

Reflexe následků

Zatímco druhé sezení, zaměřené na rekapitulaci deliktu, umožňuje účastníkům vnímat především

následky na jejich vlastní život, v rámci tohoto sezení se zaměřujeme na následky rizikového chování

na životy ostatních lidí. Cílem těchto technik je posílení empatie a vědomí odpovědnosti. Průběh

sezení bývá často doprovázen intenzivními emocemi a úkolem lektorů je tyto emoce spíše podpořit,

posilovat a umožnit adekvátní abreakci. Je ovšem důležité, aby sezení bylo uzavřeno a všem

účastníkům, pro které by průběh sezení mohl být traumatický, byla nabídnuta i možnost následné

individuální intervence.

30

SETKÁNÍ 5 – DALŠÍ RELEVANTNÍ TÉMATA, TVORBA OSOBNÍ STRATEGIE

VYHNUTÍ SE PŘESTUPKU (doporučené trvání 4 hodiny)

Na úvod setkání zařazujeme téma dle volby účastníků (doplnění tématu alkoholu a návykových látek,

stres a únava za volantem, emoce za volantem), následuje tvorba osobní strategie vyhnutí se

rizikovému chování za volantem, ukončení kurzu, uzavření skupinových témat

CÍLE:

Zmapovat další témata, v souladu se specifickými potřebami konkrétní skupiny i jednotlivců.

Vytvořit prostor pro formulaci osobní strategie vyhnutí se rizikovému chování

Uzavření všech klíčových skupinových témat a dějů

PRŮBĚH A TÉMATA:



Dále sezení pokračuje tématy vybranými lektory, popřípadě účastníky.

Emoce za volantem

U řady klientů bude úspěch už jen to, že o emocích budou schopni mluvit, přemýšlet a pojmenovat je.

Naslouchání svému tělu a emocím je pro řidiče užitečné proto, že dávají zpětnou vazbu o aktuální

míře stresu, frustrační tolerance či tendenci reagovat nepřiměřeně.

Příklady možných technik

Emoce – silná zbraň

Vedeme klienty, aby si vybavili poslední (popř. nejsilnější) zážitek, kdy emoce převzala kontrolu nad

řízením.

Dále jim klademe otázky:

Co emoci vyvolalo (byly zde další vlivy, které ji ještě umocnily nebo naopak snížily její vliv na

řízení)?

Jak jsem se projevoval pod vlivem této emoce?

Existuje něco (osoba, věc, změna pohledu), co by mi v té chvíli pomohlo ovládnout a snížit

dopady emoce?

Mohl jsem se tehdy zachovat jinak?

Pokud ano, jak? Co by mi usnadnilo se takto zachovat?

Pokud ne, zachoval bych se dneska jinak? Co se změnilo?

Otázky k diskuzi:

Objevují se u klientů podobné spouštěče? Proč tomu tak je?

Řešili by ostatní situaci některého z klientů odlišným způsobem, než ji řešil on?

Jaké všechny způsoby zvládání těžkých situací se u klientů vyskytují?

31

Pokud jde o problém, který se u klienta pravidelně vyskytuje, lze navrhnout dílčí kroky, které

by vedly ke změně.

Stres a jeho vliv na řízení

Následující text využijte jako podklad pro edukaci, případně skupinovou diskuzi. Následují techniky, v

rámci kterých mohou klienti pracovat se stresem. V každodenním životě jsme denně vystavováni

různým zátěžovým situacím. Každý z nás reaguje na podobné situace různě. V následující části se

budeme bavit o vlivu stresu na řízení a možnostech, jak se se stresem vypořádat. Stres - stav

organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoli výrazně působící zátěž.

Rozdělujeme dva druhy stresu: pozitivní zátěž, která do jisté míry stimuluje jedince - eustress, a

nadměrnou zátěž - distress. Distress spočívá v negativním vnímání a hodnocení osobního ohrožení v

poměru k možnostem zvládnutí situace, zatímco eustress představuje situaci, kdy se snažíme

zvládnout něco, co nám přináší radost, ale vyžaduje to nějakou námahu. (Křivohlavý, 2001)

Projevy stresu (lze zajímavě graficky znázornit, například na obrázku lidské postavy na flipchartu):

tělesné projevy

- bušení srdce (palpitace), srdce bije příliš silně a příliš rychle vzhledem k aktuální námaze, nebo

se objevuje nepravidelnost

- bolesti hlavy a pocity sevření na prsou

- nechutenství

- zvýšená sekrece potu

- svírání a bolest břicha, průjem

- častější nucení k močení

- nadměrné svalové napětí, bolesti v oblasti krční a bederní páteře, bodavé, řezavé a palčivé

pocity v končetinách

- nepříjemné pocity v krku (pocit „knedlíku v krku“)

- dvojí vidění a obtíže se soustředěním zraku na jediný bod (fokuzace)

emoční projevy

- prudké změny nálad

- nadměrné „trápení se“ s drobnostmi

- neschopnost empatie

- projevy hypochondrie

- únava, nekoncentrace, neschopnost dovést úkoly do konce

- podrážděnost, popudlivost, úzkostnost projevy v chování

- nerozhodnost, hořekování, naříkání

- pracovní absence, pomalé uzdravování

- větší nehodovost

- zhoršená kvalita práce, odmítání úkolů, snaha podvádět v souvislosti s úkoly

- vyšší konzumace cigaret, alkoholu a drog

- nižší pracovní výkon

32

Techniky pro téma Stres za volantem

Moje zkušenost se stresem

Klienti si do tabulky doplňují příklady stresových situací, které podle jejich názoru mohou mít vliv na

řízení. Pak doplňují, jaké na ně tyto situace mají vliv a jak se s nimi snaží vyrovnat.

Káď s vodou

Technika na určení míry stresu a na uvědomění si, že stres u člověka během dne kolísá.

Přirovnáme klientům stres k hladině vody v kádi. Hladina vody se může měnit, můžeme ji přilévat

nebo vylévat, kolísá podle okolností. Pak je vyzveme, aby se zamysleli sami nad sebou, kde asi by byla

hladina vody v tuto chvíli. Ptáme se: Mění se hladina během dne, roku, různých situací? Pokud ano,

zkuste se zamyslet, proč tomu tak je? Co míru hladiny ovlivňuje?

Otázky k diskuzi:

Kde bych chtěl, aby byla hladina vody?

Co můžu udělat pro to, aby se snížila?

Co dělají ostatní? - Mění se Váš styl řízení vozidla v závislosti na míře stresu, který prožíváte?

(např. jak může řídit osoba s plnou kádí a jak s prázdnou?)

Zklidnění dechu

Naučíme klienty následující jednoduchou zklidňující techniku:

„V situacích, kdy pociťujete stres, úzkost, napětí nebo obavy můžete vyzkoušet následující

cvičení. Pohodlně se usaďte, položte si jednu ruku dlaní na břicho a chvíli zkuste dýchat do

břicha. Soustřeďte se na svůj dech a pomalu se zhluboka nadechujte a počítejte v duchu do

šesti. Potom na chvíli zadržte dech (dokud Vám to není nepříjemné) a znovu pomalu

vydechujte a počítejte opět do šesti. Pokud se Vám při cvičení začne motat hlava nebo pocítíte

nějaké jiné nepříjemné pocity, upravte si délku nádechu a výdechu a dobu zadržení dechu pro

Vás přijatelnou dobu (např. 4 doby).“

Můžeme využít i jiných způsobů relaxace, např. progresivní svalová relaxace nebo autogenní trénink.

Otázky k diskuzi:

Jak se při relaxaci cítili?

Bylo něco, co přinášelo klientům problémy při relaxaci? Vadilo jim něco?

Něčeho se nedařilo dosáhnout?

Únava za volantem

Podle odhadů je přibližně každá pátá nehoda způsobena únavou za volantem. Únava zhoršuje

vnímání, prodlužuje reakční čas a bezprostředně zvyšuje riziko nehody. Únava má na kvalitu

řidičského výkonu podobný vliv jako alkohol. Odborníci soudí, že 17 a více hodin beze spánku je

srovnatelné s jízdou s 0,5 promile alkoholu v krvi.

33

Doporučená opatření:

- Dostatečný spánek před jízdou.

- Neplánovat příliš dlouhé cesty – nanejvýš 10 hodin denně za volantem.

- Po 2 – 3 hodinách si dopřát nejméně 10 minut pauzu – včetně vystoupení z vozu.

- Někdy pomůže jídlo a pití.

- Kofeinové nápoje mohou krátkodobě nabudit, ale dlouhodobě vedou ke zvýšení únavy.

- Rychlá jízda může krátkodobě nabudit, ale dlouhodobě zvyšuje únavu.

Otázky pro účastníky:

Vzpomeňte si na situaci, kdy jste řídili unavení. Jak jste na sobě únavu poznali?

Co Vám pomohlo?

Co naopak situaci zhoršovalo?

Ve skupinkách mohou účastníci navrhovat možné náměty ke snížení únavy.

Agresivita za volantem

Následující text využijte jako podklad pro edukaci, případně skupinovou diskuzi. Následují techniky, v

rámci kterých mohou klienti pracovat s agresivitou a hněvem.

Agresivita je přirozená, je to obranný mechanismus. Cílem není agresivitu zcela potlačit, ale usměrnit

(tělesná aktivita „vybít se sportem“, dlouhodobě meditace, relaxace).

Existuje souvislost mezi stresem a agresivními reakcemi (např. dopravní zácpa, kolona, časový stres

aj.) Na řízení pak může mít vliv to, že člověk není najezený, má žízeň, je mu horko, má před sebou

nepříjemnou událost, právě zažil něco nepříjemného nebo nějaký konflikt. Mozek je hormony

vybuzen na boj nebo útěk a to ohrožuje bezpečné řízení (Orel a Facová in Šucha et al., 2009).

Agresivita může být také podmíněna psychoaktivními látkami - drogy, alkohol, některé léky.

Vliv na rostoucí agresivitu:

pocit anonymity řidičů, rostoucí počet automobilů, stres a únava, počasí (zejména horko).

Projevy agresivity na silnicích:

nadměrná rychlost, kličkování, nebezpečné míjení, nebezpečné změny dopravních pruhů,

nedodržování bezpečných vzdáleností, předjíždění, hostilní mimika, výhružná gesta, přímá

konfrontace aj.

Technika:

Jak se projevuje hněv v mém těle

Řidiči mají za úkol vzpomenout si na situace v životě, kdy byli naštvaní. Mají si vzpomenout, co

všechno to s nimi dělalo, a jestli měl hněv nějaký vliv na jejich tělo. Cítili někde bolest či napětí? Úkol

nejprve zpracovává každý sám, poté možno pracovat skupinově (vypsat projevy agrese, hněvu

například na flip chart). Mohou využít jednoduchý náčrt lidského těla a zakreslit, v kterých místech se

u nich hněv projevuje. Vypsané projevy hněvu mohou rozdělit do 4 kvadrantů, kdy jednotlivé

kvadranty budou představovat: společensky přijatelné x nepřijatelné chování x pochopitelné a

nepochopitelné chování. Z kvadrantů pochopitelné a přijatelné si jednotliví klienti vyberou možnost,

kterou by mohli aplikovat ve svém životě a nahradit pomocí ní jiné nepřijatelné projevy agrese.

34

Drama za volantem

Ukázka toho, že v každé situaci si člověk může zachovat zdravou hlavu. Skupina se rozdělí na dvě části

– jedna hraje „ideálního řidiče“ a druhá naštvaného, zlostného až agresivního řidiče. Podle zadané

situace se skupina několik minut poradí, jak by se v dané situaci mohl řidič chovat a projevovat a poté

se situace „zahraje“.

Situace:

1. Kolona aut, která se nehýbe.

2. Řidič, který naboural do vašeho auta a který nechce převzít odpovědnost za škodu (řidič,

který boural, by v tomto případě byl stejný u obou skupin).

3. Autu na zelenou před vámi vypne motor a nemůže nastartovat.

Otázky k diskuzi:

Jak se z pohledů ostatních mohl cítit řidič agresor a „ideální“ řidič?

Jaké to bylo, co prožíval a jak se cítil řidič agresor a „ideální“ řidič?

Jaké techniky mohl užít řidič v daných situacích, aby zmírnil nepříjemnou situaci?

3.Tvorba osobní strategie

Osobní strategie vyhnutí se přestupkům či nehodě.

Cílem je vést řidiče k vypracování plánu, jaké kroky v budoucnu podniknou k tomu, aby jezdili

bezpečně (vyvarovali se dopravní nehody, ohrožování sebe i druhých) a podle pravidel (dodržování

rychlostních limitů, střízlivost). Dá se říci, že nepřímá práce na vypracování osobní strategie začíná již

na začátku kurzu a táhne se celým kurzem, všemi tématy. Možným rizikem je, že si řidiči vytvoří plány

velmi obecné, které poté nebudou motivováni dodržovat. Lektoři musí zajistit (vhodně

formulovanými instrukcemi na začátku, otázkami při prezentaci plánů), aby si klienti vytvořili plán

skutečně „na míru“, aby do něj zahrnuli např. i své blízké, aby vycházeli z reálií svého života (např. ne

jen budu řídit v klidu ale: před služební cestou se pořádně vyspím, poprosím manželku, aby se

postarala o děti, aby mě nerušily, před cestou se budu 10 minut věnovat relaxaci…). Formulaci osobní

strategie lze pojmout jednoduchým způsobem, anebo využít níže uvedených technik.

Schéma pro jednoduchou formulaci strategie:

1. Co je třeba změnit na mém řízení?

2. Jak se změny konkrétně projeví na mém chování za volantem v různých situacích?

3. Jak se změny odrazí na jiných oblastech mého života?

4. Co ke změně především potřebuji?

5. Koho ke změně především potřebuji?

6. Jaké kritické momenty mě především napadají? Co by se mohlo stát?

Techniky

Vytvoření osobní strategie

V první části sezení dostanou řidiči za úkol vytvořit si svou „osobní strategii“ bezpečné jízdy: „Na

základě toho, co už o sobě a svém způsobu řízení z této skupiny víte, se nyní zkuste zamyslet nad

35

konkrétními kroky, které potřebujete podniknout, abyste začali jezdit bezpečně/podle předpisů.

Zaměřte se na ty oblasti, ve kterých byste se potřebovali zlepšit, ať už je to cokoliv (rychlost jízdy;

bezpečné předjíždění; řízení za střízliva…) – napište, co je vaším cílem v každé z těchto oblastí (jak by

mělo zlepšení konkrétně vypadat) – a co uděláte pro to, abyste zlepšení dosáhli. Buďte konkrétní,

můžete si např. vybrat jednu typickou situaci (jízda na přeplněné dálnici; cesta autem do hospody) a

sepsat svůj plán přímo pro ni. Zahrňte do plánu i to, co budete potřebovat od druhých lidí, pokud něco

takového je (např. aby manželka na večírku s vámi abstinovala; aby s vámi kamarád den před

náročnou cestou zašel do posilovny…).“

Každá strategie by měla mít:

Název (např. strategie pro dodržování rychlostních limitů na služebních cestách).

Popis oblastí, kterých se týká.

Cíle v jednotlivých oblastech.

Podmínky, které musí být splněny; vlastnosti, které je třeba posilovat.

Přispění druhých lidí.

Lektor by měl být řidičům při tvorbě strategie k dispozici – může tvorbu strategie moderovat,

postupně je provádět jednotlivými kroky, kdy řidiči si sami zapisují. Anebo řidiči dostanou instrukce v

psané formě a lektoři procházejí mezi nimi a pomohou v případě nejasností.

Logo strategie

Odlehčení pro předchozí náročné práci vytvoření strategie. Zároveň se řidiči díky tomu, že budou

přemýšlet nad tím, jak svoji strategii výstižně ztvárnit, mohou se strategií lépe sžít.

Každý z klientů dostane za úkol vymyslet a ztvárnit logo své strategie – buď v podobě nějak zajímavě

graficky vyvedeného klíčového slova, nebo obrázku (fantazii se meze nekladou). Celá skupina potom

dostane velký papír a každý ztvární logo své strategie (pastelky, fixy, nebo třeba i koláž, pokud bude k

dispozici dostatek barevných časopisů).

Otázky k diskuzi:

Zkuste na základě loga uhodnout, čeho by se strategie mohla týkat?

Jak by se asi mohla jmenovat? - (v případě, že strategie jsou na samostatných papírech,

můžeme je promíchat a ptát se)

Čí by mohlo být tohle logo?

Podle čeho jste usuzovali?

Varianta: Logo strategie pro druhého:

Klienti se rozdělí do dvojic a navzájem si prezentují své strategie. Jejich úkolem je poté vytvořit logo

pro strategii druhého. Následná prezentace může probíhat podobně jako výše.

Prezentace strategie

Umožňuje řidičům prezentovat svou strategii před ostatními, což jí dodá větší váhu, učiní ji závažnější.

Zpětná vazba od ostatních přinese řidičům podporu a podněty pro zkvalitnění strategie.

Každý z řidičů představí svojí strategii. Terapeut má případně příležitost doptat se a pomoci k

personalizaci strategie, pokud je příliš obecná. Po prezentaci každé strategie je prostor pro ostatní

členy skupiny, aby dávali zpětnou vazbu.

36

Otázky pro zpětnou vazbu:

Co z toho, co už o tomto člověku vím (z jeho chování na skupině, ale i z toho, co o sobě

skupině sdělil), mi říká, že se mu podaří jeho strategii naplňovat?

Když tento člověk bude svoji strategii uplatňovat, co dobrého mu to asi přinese?

Jaká jsou kritická místa této strategie a jak je zvládnout? (tj. upozornit i na možná rizika, čeho

se vyvarovat – s tím ale, že by měl zaznít i návrh řešení)

Poskytování zpětné vazby by mělo mít formu brainstormingu, všechny nápady jsou přijímány a

nejsou nijak hodnoceny, za předpokladu, že splňují základní kritérium, tj. že jsou pozitivní (zdůrazňují

silné stránky, přínosy). Poté, co klient vyslechne zpětnou vazbu, má možnost reagovat – říci, co z

toho, co slyšel, ho nějakým způsobem oslovilo (např. co si dosud neuvědomil; co mu dodalo naději…).

Divadlo – hraní strategií

Každý z řidičů v krátké scénce za pomoci ostatních členů skupiny svoji strategii ztvární – zahraje.

Klienti jsou rozděleni do skupinek po dvou až třech. V rámci skupinky si navzájem představí své

strategie a vymyslí na každou strategii krátkou scénku. V hlavní roli (a zároveň roli režiséra) každé ze

scének bude autor strategie. Ten určí, jaké úlohy dostanou ostatní klienti. Mohou to být role

pomahačů (lidí z klientova okolí), ale i role „našeptávačů“ či „provokatérů“ (velmi pomalu jedoucí řidič

na nepřehledném úseku silnice nevhodném k předjíždění; kamarád, který trvá na tom, že si řidič musí

dát „alespoň jednoho“ panáka…).

Scénky jsou pak prezentovány před skupinou, skupina má po zhlédnutí scénky odpovědět na otázky:

Jaké silné stránky tento řidič ve své strategii projevil?

Co bych na něm ocenil?

Co bych mu ještě doporučil?

Čím mě inspiroval/co bych se od něj mohl naučit?

Nácvik nového chování

Cílem je projít s řidiči kritické situace, u kterých předpokládají pravděpodobnost, že by se mohli vrátit

k rizikovému chování, a pomoci jim vytvořit si a prakticky vyzkoušet (zahrát) způsob řešení takové

situace.

Každý z účastníků představí situaci, ve které vnímá největší riziko, že se vrátí zpět k problémovému

chování. U lidí, kteří mají problémy s řízením v opilosti, to může být večírek, kdy měli v plánu nepít,

ale pili, a teď váhají, jestli jet/nejet domů autem (nebo je někdo přemlouvá, ať je svezou, i když pili); u

lidí, kteří vždy jezdí na poslední chvíli a pak překračují rychlost, to může být situace vypravování se a

loučení s rodinou; u lidí, kteří mají tendenci k agresivním reakcím na příliš pomalé řidiče před sebou

nebo k nedovolenému předjíždění, to může být jízda do dlouhého kopce s plnou čárou a spoustu

zatáček za kamionem atd. Terapeut spolu s účastníkem nastaví scénku, ve které každý ze skupiny má

svou roli (př. nalévající barman, přemlouvající kamarád, loučící se děti, pomalý kamion...), pokud je

členů skupiny hodně, jsou někteří v roli publika. Potom mají za úkol sehrát scénku tak, jak probíhá

teď, a následně, jak by mohla probíhat jinak, aby nedošlo k přestupku.

Potom se terapeut ptá herců:

Jaké pro vás bylo hrát situaci před tím/po tom?

37

Jaké hlavní rozdíly jste vnímali?

Je ještě něco, co byste změnili?

Otázka pro publikum:

V čem jste spatřovali hlavní změny mezi situací před tím/po tom?

Rozhodování

Řidiči mají za úkol zamyslet se nad typickou situací, ve které se uchylují k dopravnímu přestupku. Mají

si tuto situaci do detailů představit:

Co jí předchází?

Co se vám v tu chvíli honí hlavou?

Co všechno (jaké síly) na vás působí (myšlenky, zvnitřněné hlasy druhých lidí, obavy, touhy a

přání…)?

Jak se cítíte?

Mění se něco ve chvíli, kdy pácháte přestupek (v myšlenkách, pocitech, v chování)?

Co se ve chvíli přestupku dostává do popředí/co je potlačeno?

Výsledky lze sdílet ve dvojicích a v rámci celé skupiny potom jen říct, co si z techniky kdo odnesl; nebo

každý prezentuje zvlášť, k čemu došel, a terapeut případně klade doplňující otázky. Dále se mají řidiči

znovu vrátit v myšlenkách na začátek, do chvíle, než se rozhodnou pro přestupek, a najít bod, ve

kterém je ještě čas rozhodnout se pro bezpečnou jízdu. Zdůrazníme jim, že pokud se jim tento moment

podaří rozlišit, budou mít v ruce mocný nástroj, který jim umožní být svobodnější v jejich rozhodování.

Do tohoto momentu totiž ještě mají šanci něco udělat (možná to, co si naplánovali ve své osobní

strategii) a tím napomoci dobrému rozhodnutí, bezpečnému řidiči v nich, aby zvítězil.

Umíte takový moment najít? (moment, ve kterém provádíte rozhodnutí/kdy je ještě šance, že

k přestupku nedojde)

Už jste někdy zažili situaci, kdy jste se mohli rozhodnout pro přestupek, ale nakonec jste to

neudělali?

Co to bylo za situaci? Co všechno v ní hrálo roli?

Je možné poučit se z ní do budoucna?

Opět je možno sdílet ve dvojicích nebo před skupinou, můžou například prezentovat jen jednu část,

např. co by mohli udělat v momentě rozhodování, aby ještě k přestupku nedošlo

Motivace – co mi změna přinese?

Instruujeme řidiče, aby se pokusili přijít na co nejvíce důvodů, pro které se vyplatí pouštět se do

náročného úkolu změny řidičských návyků. Měli by vyjmenovat jak krátkodobé, tak i dlouhodobé

přínosy a být co nejvíce konkrétní (v tom jim může pomoci i terapeut následným dotazováním).

Přínosy pak řidiči sdílejí ve dvojicích, malých skupinkách nebo ve velké skupině.

Otázky k diskuzi:

Které přínosy se často opakují?

Jsou některé přínosy, které jsou čistě jen vaše, od druhých jste je neslyšeli?

Které z přínosů mají pro vás největší váhu?

38

Co mi změna vezme?

Nejprve se ptáme, co změna řidičských návyků řidičům vezme, vedeme je k tomu, aby byli hodně

konkrétní. Poté je necháme přemýšlet, čím by některé ze ztrát mohli nahradit. Při následné práci ve

dvojicích nebo malých skupinkách pak mají řidiči za úkol poslechnout si ztráty ostatních a vymýšlet

nápady, čím by je mohli nahradit.

Otázky k diskuzi:

Jak se vám vymýšlely nápady, čím ztráty nahradit?

Vymýšlely se snáz pro vás samotné, nebo pro ostatní?

Vymysleli pro vás ostatní něco užitečného, co vás samotné nenapadlo?

Už se vám v nějaké jiné oblasti života stalo, že jste se museli něčeho vzdát? - Pokud ano, jak

jste se s tím vypořádali? Čím jste to nahradili?

Co mi brání se (jako řidiči) změnit?

Nejprve mají řidiči za úkol vymyslet, jaké překážky by se jim mohly při změně způsobu řízení postavit

do cesty. Poté mají ke každé překážce vymyslet alespoň tři způsoby jejího zvládnutí či řešení. Řešení

by si neměli vymýšlet řidiči jen sami, ale využít pomoci druhých. Pokud zadáváme cvičení za domácí

úkol, mohou při vymýšlení řešení využít pomoci rodinných příslušníků, přátel, spoluvězňů. Pokud s

technikou pracujeme v rámci kurzu, vymýšlení řešení je možné ve dvojicích nebo v malých

skupinkách, které se mohou i střídat, aby měl každý dostatek inspirace pro svá řešení.

Otázky k diskuzi:

Podařilo se vám vymyslet řešení ke každé překážce?

Kdo vám dokázal nejlépe poradit?

Jaké překážky se vyskytovaly nejčastěji?

Jaká byla nejčastější navrhovaná řešení?

Které řešení je to první, které si dovedete představit, že byste je uplatňovali v praxi?

Lze některé řešení začít uplatňovat už teď, přestože ještě nemáte ŘP?

Přinese vám i jiné výhody než zlepšení řidičských návyků?

Změna nemusí jít rychle a snadno

Stručně uvedeme řidičům, že změna nemusí být rychlá a přímočará, že ke změně většinou dochází v

podobě pokroků, kterou jsou přerušovány krátkými propady v podobě návratu ke starým návykům.

Pak je vedeme k tomu, aby si vzpomněli na něco, co se jim podařilo v životě změnit (začít brzo

vstávat, přestat kouřit atd.), a ptáme se:

Jak se vám změna podařila?

Šlo to snadno a rychle, nebo jste se potýkali s obtížemi?

Jak jste obtíže řešili?

Stalo se vám, že se v průběhu změny znovu objevily staré návyky?

Co jste s tím dělali?

Otázky lze prodiskutovat ve dvojicích nebo malých skupinkách, případně i celé skupině; nemusí

mluvit všichni, je ale důležité, aby si všichni uvědomili, jestli něco takového ze svého života znají.

39

Letáček/amulet:

Řidiči dostanou za úkol vyrobit si malý letáček, který budou mít stále u sebe, a který jim bude

připomínat, že se rozhodli něco změnit. Měla by to být kartička menšího formátu, klidně

oboustranná, s obrázkem/heslem/symbolem strategie/údernou větou… nebo čímkoli, co by jim v

situaci, kdy se budou cítit sváděni k problémovému chování, připomnělo, že už se přece chtějí chovat

jinak.


Zhodnocení skupiny

Zhodnocení očekávání a naplnění cílů. Reflexe dosažených změn na základě procesu ve skupině.

Instrukce: Každý z účastníků je vyzván, aby připomenul cíle a očekávání, se kterými účast na skupině

začínal, a aby zhodnotil změny, které od počátku skupiny v souvislosti s těmito cíli nastaly. Zejména

co důležitého se naučili, co na skupině získali takového, že jim to pomohlo cílů dosáhnout.

Otázky:

Co se u Vás v průběhu kurzu změnilo?

Jak se podařilo naplnit Vaše očekávání?

Co Vás v kurzu oslovilo/neoslovilo a proč?

Co byste ještě potřebovali, aby pro vás program měl smysl?

POMŮCKY:

Poznámkové bloky a psací potřeby pro účastníky


Prezenční listina

Pomůcky pro vybrané aktivity a techniky


Klíčovým úkolem posledního setkání je tvorba osobní strategie a uzavření všech relevantních

skupinových dějů. Další témata jsou spíše doplňkem. Doporučujeme z nich vybrat jedno, které lektoři

či přímo účastníci programu pokládají za důležité. V rámci tématu je také vhodné zvolit jednu,

nanejvýše dvě techniky, a při jejich výběru vždy reflektovat připravenost jednotlivců i skupiny podílet

se na konkrétních aktivitách.

40

KURZ PRVNÍ POMOCI V RÁMCI REHABILITAČNÍCH PROGRAMŮ

Kurz první pomoci je důležitou součástí rehabilitačních programů. Vedle samotného zvyšování

připravenosti poskytnout první pomoc, nejen při dopravní nehodě, má také preventivní potenciál ve

snižování míry rizikového chování za volantem. Kurz může být veden lektory rehabilitačního

programu (mají-li potřebnou kvalifikaci), reálnější však je angažovat zkušeného lektora či lektorku

první pomoci.

Kurz první pomoci by měl přinášet jen základní teoretické informace a měl by být výrazně prakticky

profilován. Je ideální, pokud je realizován zážitkovou metodikou, s využitím simulovaných situací a

následného komplexního rozboru. Tato metodika nejenže posiluje reálnou připravenost účastníků

jednat v akutní situaci, ale také zprostředkovává komplexní smyslový vjem z nehody, což s sebou

nese určitý preventivní potenciál.

CÍLE KURZU:

Zvýšení úrovně znalostí v problematice první pomoci

Zvýšení úrovně dovedností v oblasti první pomoci

Zvýšení úrovně reálné psychické připravenosti k poskytnutí první pomoci, zvýšení motivace

k aktivnímu zásahu v akutních situacích

Jasná vizualizace dopravní nehody, což má určitý preventivní potenciál ve vztahu k

bezpečnému chování v provozu

Zvyšování vědomí zodpovědnosti a posilování prosociálního chování

ČASOVÝ ROZSAH KURZU:

Standardní verze minimálně 4 hodiny, rozšířená verze nejméně 7 hodin.

KLÍČOVÉ OKRUHY:

V kurzu první pomoci, se zaměřením na akutní situace dopravních nehod, by vždy měla být zmíněna

tato témata:

Postup první pomoci (koncepce tří kroků)

Bezpečnost

Přístup k bezvědomému

Resuscitace

Volání záchranné služby

Zranění páteře

Vnitřní krvácení

Masivní vnější krvácení

Postup u dopravní nehody, vyprošťování

MINUTÁŽ:

Časový rozsah kurzu není v případě první pomoci nikdy zcela dostatečný, zejména pokud se součástí

kurzu stávají zážitkové techniky. Je proto nutné dobře rozvrhnout obsah kurzu, s ohledem na časovou

dotaci, a toto časové rozmezí vždy dodržovat.

Schéma standardního čtyřhodinového kurzu:

41

Čas Téma Pomůcky, lektoři

00:00 – 00:15 Úvod, očekávání účastníků 1 lektor, flipchart a fixy, poznámkové bloky a krátký informační sešit pro účastníky

0:15 – 0:20 Postup první pomoci – koncepce tří kroků 1 lektor, názorný plakát, flipchart, fixy

0:20 – 0:40 Bezpečnost – první krok první pomoci 1 lektor, gumové rukavice pro všechny účastníky, videospoty, flipchart a fixy

0:40 – 00:55 Přístup k bezvědomému, přednáška, ukázky 1 lektor, 1 figurant, gumové rukavice, podložka – karimatka, flipchart, fixy, nákres dýchacích cest, případně didaktické pomůcky

00:55 – 01:10 Přístup k bezvědomému – praktický nácvik 2 lektoři, účastníci v rolích figurantů, gumové rukavice, nejméně 2 podložky - karimatky

1:10 – 1:20 Resuscitace – přednáška, ukázky 1 lektor, podložka, resuscitační figurína, zvuková nahrávka, flipchart, fixy

1:20 – 1:35 Resuscitace - nácvik 2 -3 lektoři, 2-3 resuscitační figuríny, podložky, desinfekce, ubrousky, flipchart, fixy

1:35 – 1:45 Volání záchranné služby 1 lektor, flipchart, fixy

1:45 – 2:00 Přestávka -

1:45 – 2:00 Příprava simulované situace, příprava videoprezentace

Pomůcky pro simulaci (automobil, maskovací pomůcky, karimatky, resuscitační figuríny, umělé střepy, dýmovnice apod...)

2:00 – 2:10 Zranění páteře - přednáška 1 lektor, 1 figurant nebo figurína, podložka, model páteře nebo obrázky, flipchart, fixy

2:10 – 2:20 Zranění páteře – nácvik znehybnění 1 lektor, 1 figurant nebo figurína, podložka

2:20 – 2:30 Vnitřní zranění 1 lektor, Flipchart, fixy

2:30 – 2:40 Ukázka a nácvik práce se zateplovací fólií 1 lektor, 1 figurant, podložka, zateplovací fólie, další podložky a zateplovací fólie pro účastníky

2:40 – 2:50 Masivní vnější krvácení 1 lektor, 1 figurant, tlakové obvazy, škrtidlo

2:50 – 3:00 Postup u dopravních nehod, vyprošťování 1 lektor, figurant, automobil nebo sedadlo


1 lektor, figuranti, pomůcky pro simulaci, videonahrávky, PC, projektor

3:00 – 3:15 Simulace - 1. skupina Instruktáž, simulace, ukončení

1 – 2 lektoři, nejméně 2 figuranti, pomůcky pro simulaci

42

(automobil, maskování, dýmovnice, lékárničky, karimatky, resuscitační figuríny) kamera

3:00 – 3:15 Promítání nahrávek – 2. skupina videonahrávky, PC, projektor

3:15 – 3:30 Simulace – 2. Skupina Instruktáž, simulace, ukončení

1 – 2 lektoři, nejméně 2 figuranti, pomůcky pro simulaci (automobil, maskování, dýmovnice, lékárničky, karimatky, resuscitační figuríny kamera

3:15 – 3:30 Promítání nahrávek – 1. skupina Videonahrávky, PC, projektor

3:30 – 3:50 Rozbor simulace, dotazy 2 lektoři, figuranti, (v případě, že je k dispozici záznam, pak i video, PC, projektor) Flipchart, fixy

3:50 – 4:00 Ukončení, uzavření 2 lektoři, flipchart, fixy

Schéma prodlouženého sedmihodinového kurzu:

Čas Téma Pomůcky, lektoři

DEN 1

00:00 – 00:15 Úvod, očekávání účastníků 1 lektor, flipchart a fixy, poznámkové bloky a krátký informační sešit pro účastníky

0:15 – 0:35 Úvodní simulace pro všechny účastníky Instruktáž, simulace, ukončení

0:35 – 0:50 Rozbor simulace 2 lektoři

0:50 - 0:55 Postup první pomoci – koncepce tří kroků 1 lektor, názorný plakát, flipchart, fixy

0:55 – 1:15 Bezpečnost – první krok první pomoci 1 lektor, gumové rukavice pro všechny účastníky, videospoty, flipchart a fixy

1:15 – 1:40 Přístup k bezvědomému, přednáška, ukázky 1 lektor, 1 figurant, gumové rukavice, podložka – karimatka, flipchart, fixy, nákres dýchacích cest, případně didaktické pomůcky

1:40 – 1:55 Přístup k bezvědomému – praktický nácvik 2 lektoři, účastníci v rolích figurantů, gumové rukavice, nejméně 2 podložky - karimatky

1:55 – 2:10 Přestávka -

2:10 – 2:20 Resuscitace – přednáška, ukázky 1 lektor, podložka, resuscitační figurína, zvuková nahrávka, flipchart, fixy

2:20 – 2:35 Resuscitace - nácvik 2 -3 lektoři, 2-3 resuscitační

43

figuríny, podložky, desinfekce, ubrousky, flipchart, fixy

2:35 – 2:45 Volání záchranné služby 1 lektor, flipchart, fixy

2:45 – 2:55 Zranění páteře - přednáška 1 lektor, 1 figurant nebo figurína, podložka, model páteře nebo obrázky, flipchart, fixy

2:55 – 3:10 Zranění páteře – nácvik znehybnění 1 lektor, 1 figurant nebo figurína, podložka

3:10 – 3:25 Vnitřní zranění 1 lektor, flipchart, fixy

3:25 – 3:35 Ukázka a nácvik práce se zateplovací fólií 1 lektor, 1 figurant, podložka, zateplovací fólie, další podložky a zateplovací fólie pro účastníky

3:35 – 3:45 Masivní vnější krvácení 1 lektor, 1 figurant, tlakové obvazy, škrtidlo

3:45 - 4:00 Závěr, uzavření tématu.

DEN 2

00:00 –00:20 Postup u dopravních nehod, vyprošťování 1 lektor, figurant, automobil nebo sedadlo


1 lektor, účastníci v roli figurantů, figuranti, pomůcky pro simulaci, videonahrávky, PC, projektor

00:40 – 01:00 Simulace - 1. skupina Instruktáž, simulace, ukončení

1 – 2 lektoři, nejméně 2 figuranti, pomůcky pro simulaci (automobil, maskování, dýmovnice, lékárničky, karimatky, resuscitační figuríny) kamera

00:40 – 01:00 Promítání nahrávek – 2. skupina videonahrávky, PC, projektor



01:20 – 01:40 Simulace – 2. Skupina Instruktáž, simulace, ukončení


01:20 – 01:40 Promítání nahrávek – 1. skupina Videonahrávky, PC, projektor

01:40 – 01:55 Přestávka -

01:55 – 02:20 Rozbor simulace, zpětná vazba 2 lektoři, figuranti, (v případě,

44

že je k dispozici záznam, pak i video, PC, projektor) flipchart, fixy

02:20 – 02:35 Dotazy 2 lektoři, flipchart, fixy, lékárničky, resuscitační figuríny, gumové rukavice apod.

02:35 – 03:00 Ukončení, uzavření 2 lektoři, flipchart, fixy

POŽADAVKY NA PERSONÁLNÍ OBSAZENÍ

Při počtu účastníků maximálně 15 osob je nezbytná účast nejméně 2 lektorů.

Pro simulované situace doporučujeme 2 – 4 figuranty, v některých případech je účelné použít do role

figurantů samotné účastníky (což jim zprostředkuje zážitek oběti dopravní nehody)

POŽADAVKY NA KVALIFIKACI LEKTORŮ:

Rekvalifikační kurz podle vyhl. MŠMT č 524/2004 Sb., člen první pomoci, ideálně výcvik ve výuce první

pomoci zážitkovou metodou

POŽADAVKY NA VYBAVENÍ:

Učebna + další místnost pro případné simulace v interiéru, další místnost jako zázemí

ZÁKLADNÍ PRINCIPY ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGIKY:

Zážitková pedagogika je pedagogický směr, který klade důraz na aktivitu účastníků. Proces vzdělávání

a rozvoje je založen především na vlastním prožitku, který je následně využitý pro růst kompetencí.

Jde o využití zážitku ze hry či simulované situace k pedagogickým cílům. Podstatou zážitkové

pedagogiky je spojení hry a zážitku s cíleným rozvojem znalostí, dovedností či postojů.

Metodu zážitkové pedagogiky lze shrnout do čtyř fází:

1. Příprava programu na základě analýzy

2. Zprostředkování zážitku skrze zážitkové rozvojové aktivity

3. Zpracování zážitku, rekapitulace a reflexe prožitku

4. Aplikace pro reálné situace

Důraz na emoce, překonávání obav, strachu ze smrti

Důraz na pocit bezpečí, který má prioritu před množstvím informací

Vzdělávání je vždy nekomfortní, snažíme se zajistit nezbytné elementární podmínky

45

MÝTY O ŘÍZENÍ

Prezentujeme vám některé více či méně rozšířené nepravdy či polopravdy, které souvisejí s řízením a

mezi řidiči se běžně objevují.

S mýty můžete pracovat různými způsoby. Pro inspiraci některé uvádíme:

Můžete smíchat mýty a pravdivá tvrzení a dát řidičům test. Mají za úkol tipovat, jestli je nebo není

tvrzení pravdivé. Test můžete opakovat i na závěr. Je výsledek lepší, než byl na začátku?

Můžete využít vždy na úvod setkání několik mýtů, které tematicky s obsahem setkání souvisí, vybrat

dva nebo tři mýty a nechat řidiče, ať o nich vedou diskuzi: Věří jim? Myslí si, že jsou zcela, nebo jen

částečně nepravdivé? Co je na nich pravdivého/co nepravdivého?

Vždy je nutné nakonec korigovat mylná přesvědčení klientů. Můžete také nejprve vyzvat klienty, aby

sami vymysleli, jaké mýty o řízení kolují. Zásobník mýtů se tak může dále rozrůstat. V rámci skupinové

diskuze se můžete bavit o tom, jestli se všichni shodnou, že jde o mýtus.

Zásobník mýtů:

01 Hašlerka – můžu použít hašlerku (sirup proti kašli) jako výmluvu, když nadýchám.

Takovou výmluvu použít můžu, ale nebude mi to nic platné. Buď budou opakovat dechovou zkoušku

za chvilku, nebo mě pošlou na vyšetření krve, kde se přítomnost alkoholu prokáže.

02 Mám tolik tuku, že se tam ten alkohol ztratí.

Alkohol se v tuku nerozpouští, koncentrace alkoholu závisí na objemu tělesných tekutin, který je u

obézního člověka stejný jako u štíhlého – za předpokladu, že oba jsou stejně vysocí. Proto se u

obézních koncentrace alkoholu v krvi počítá z tzv. normální hmotnosti = tělesná výška v cm - 100). Jiná

situace nastává u lidí svalnatých, svaly jsou totiž do velké míry tvořeny vodou, a proto u kulturisty by

se koncentrace alkoholu počítala z jeho skutečné hmotnosti (kterou tvoří svaly). S množstvím

tělesných tekutin souvisí i rozdíly mezi muži a ženami při konzumaci alkoholu. Vzhledem k tomu, že

ženy mají v těle menší procento tekutin než muži, je u ženy při stejné hmotnosti a stejném množství

vypitého alkoholu koncentrace alkoholu v krvi vyšší než u muže.

03 Deset minut na čerstvém vzduchu nebo aktivní pohyb mě vystřízliví.

Čerstvý vzduch ani pohybová aktivita nemají na rychlost odbourávání alkoholu významnější vliv.

Působí sice na zrychlení metabolismu, alkohol se ale odbourává v játrech, a to relativně konstantní

rychlostí. Poté, co vyjdeme na čerstvý vzduch nebo se pohybujeme, se můžeme cítit osvěžení a tím i

střízlivější, k poklesu hladiny alkoholu v krvi ale nedojde. Určité množství alkoholu se vyloučí potem,

ale jde o zanedbatelné množství, i kdybychom se potili hodně.

04 Když pojedu pomaličku, tak se nic nestane.

Otázka zní, co znamená „jet pomaličku“. Příliš pomalá jízda může být nebezpečná, protože se stáváte

nepředvídatelnými pro ostatní řidiče. Omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích

bezdůvodně pomalou jízdou nebo pomalým předjížděním je navíc zákonem zakázáno. Na druhou

stranu je řidič povinen přizpůsobit rychlost jízdy stavu pozemní komunikace, vlastnostem vozidla a

nákladu a svým schopnostem. Pokud si tedy nejsme z nějakého důvodu jisti, je lepší jet spíše pomaleji.

46

Zároveň ale ani pomalá jízda nezaručí, že se nic nestane, i když nám dá samozřejmě více času na

rozhodování a reagování. Při případné havárii pak v menší rychlosti nejsou tak těžké následky.

05 Umím řídit, když mi dali ŘP, jinak by mi ho nedávali.

Úroveň výuky v autoškolách a nároky zkušebních komisařů jsou velmi různé. Navíc je rozdíl, jestli

člověk dělal autoškolu ve velkém městě s hustým provozem, nebo na maloměstě se dvěma kruhovými

objezdy a jednou světelnou křižovatkou. V obou případech se ale získáním řidičského oprávnění člověk

nestává dobrým řidičem, tím se stane až postupně, s tím, jak nabývá zkušeností. V některých zemích

existuje po získání ŘP zkušební lhůta, po kterou je snazší odebrat řidiči ŘP i za menší přestupky, což

vede řidiče k tomu, aby nejezdili na hranici či za hranicí svých reálných možností. Jinde je po získání ŘP

určité období, např. jednoho roku, kdy začátečník smí řídit jen za přítomnosti jiné osoby, která je již

nějakou dobu vlastníkem řidičského oprávnění, nejčastěji to bývá rodič. Důležité je si uvědomit, že

„umět řídit“ neznamená jen umět ovládat svůj vůz a znát pravidla silničního provozu, ale také dokázat

si naplánovat jízdu s ohledem na svůj aktuální stav (vč. únavy), vyhnout se při řízení rušivým vlivům,

dodržovat předpisy, umět předvídat a spoustu dalších věcí, které s výukovou v autoškole (bohužel) nic

moc společného nemají.

06 Na zadním sedadle není třeba se připoutávat.

Při havárii bez pásů nejste schopni využít všech bezpečnostních opatření, která v autě jsou,

nebezpečné jsou obzvlášť havárie s převrácením na střechu; jednak se stáváte projektilem, který

zvyšuje riziko zranění ostatních pasažérů.

07Telefonování s handsfree je bezpečnou alternativou k držení telefonu v ruce.

Nejnebezpečnější na telefonování je samotné odvedení pozornosti k hovoru; telefonování je více

rizikové než povídání se spolujezdcem, protože zatímco spolujezdec vidí stejně jako vy aktuální

dopravní situaci a v případě potřeby, např. na složité křižovatce, pochopí, když hovor s ním náhle

přerušíte, osoba na druhém konci telefonního spojení neví, co se kolem vás právě děje, a může být

proto náročnější hovor s ní na c chvíli přerušit. Proto je nejlepší vůbec při jízdě netelefonovat, a pokud

už telefonujete, pak nemluvit o vážných tématech či věcech složitých na přemýšlení, v případě

nutnosti raději zastavit a vyřídit vše v klidu nebo odložit hovor na později. Zároveň samozřejmě platí,

že telefonování s držením telefonního přístroje je zákonem zakázáno, a nebezpečná je jakákoli

aktivita, při které se díváme na displej, např. vytáčíme číslo atd. Ruka, kterou telefon držíme, nám

může v některých situacích chybět -např. když je potřeba rychle zareagovat a prudce změnit směr

jízdy, proto samozřejmě, když už telefonovat, tak s handsfree, ale s vědomím toho, že je to rizikové – a

např. tedy i snížit rychlost jízdy, nedělat nebezpečné manévry atd.

08 Vyplatí se jezdit rychle, protože tím ušetřím spoustu času.

Nejvíce času ušetříme, pokud jedeme rychleji při nižších rychlostech, například když místo 40 jedeme

50 km/h, tak na 100 km trase ušetříme 30 minut. Ale pokud bychom stejné úspory času chtěli

dosáhnout ve vyšších rychlostech, museli bychom např. z 85 zrychlit na 150 km/h.Což je jednak

většinou nereálné, ale hlavně velmi nebezpečné. Zároveň v reálných podmínkách často musíme

zpomalit z důvodu vysoké hustoty provozu, zúžení či oprav na vozovce, atd., ve městě se často všichni

sejdou u nejbližšího semaforu, mimo město u železničního přejezdu. (www.besip.cz)

47

09 Jezdit rychle je o něco dražší, ale ne zas tak moc. Většinou platí, že s rychlostí roste i spotřeba

paliva. Hlavní vinu přitom nese zvyšující se jízdní odpor karoserie. Toto pravidlo však neplatí vždy.

Každý vůz má svoji nejnižší ekonomickou rychlost, která se pohybuje někde mezi 50 a 60 km/h.50 – 60

km/h je tedy u většiny vozů z hlediska spotřeby optimální rychlostí. Když jedete pomaleji, motor se

špatně plní palivem a auto nemá optimální setrvačnost. Ještě výraznější rozdíly však pozorujeme při

vyšších rychlostech. Rozdíl mezi spotřebou při rychlosti 90 km/h a 130 km/h může být tři i více litrů na

100 km. Ve vyšších rychlostech se také více opotřebovávají brzy, pneumatiky a motor, což v

dlouhodobém měřítku přináší další náklady.

10 Čím rychleji řídím, tím bdělejší jsem.

Když jedete rychle, můžete mít pocit, že jste bdělejší, ale stres a tlak, který souvisí s předjížděním

jiných řidičů a zvládáním náročných situací, způsobuje ve skutečnosti větší únavu. Z dlouhodobého

hlediska pak i nemoci související se stresem. Zároveň to, že jste bdělejší, ještě neznamená, že jste

bezpečnější. Bdělost je jen jednou z podmínek bezpečné jízdy, ale rozhodně ne dostačující.

11 Ujetý kilometr je ujetý kilometr. Auto nijak nezatěžuje, že jezdím rychleji.

Tím, jak se zvyšuje rychlost vozidla, zvyšuje se i opotřebení motoru, pneumatik a brzd.

12 Veřejná bezpečnost se výrazně zvýší tím, když starší řidiči nebudou jezdit.

Je sice důležité sledovat, jestli u starších řidičů jejich potíže související s věkem neovlivňují i jejich

riziko nehod, ale většina starších řidičů jsou bezpeční řidiči, například mnohem méně často řídí pod

vlivem. Důležitá je důslednější kontrola zdravotního stavu starších řidičů ze strany jejich praktických i

odborných lékařů, aby se zdravotní potíže, které by mohly mít vliv na řízení, odhalily hned v začátku.

Většina starších řidičů přestane řídit, když si všimnou změn ve svých řidičských schopnostech. Většina

řidičů je schopna takového náhledu a seberegulace, někteří ale ne. Některé problémy, jako zhoršující

se zrak, mohou být vcelku jednoznačné, jiné změny, např. kognitivní, mohou být nepatrné a zhoršovat

schopnost řidičů všimnout si úbytku svých schopností. V takovém případě je nutné objektivní vyšetření

– např. aby se rozlišilo, jestli změny v kognitivních schopnostech jsou běžné a souvisí s věkem, nebo

jestli jde o počínající demenci.

13Stárnutí souvisí s nevyhnutelným zhoršením fungování, které z většiny starších lidí dělá rizikové

řidiče.

Zatímco určité schopnosti – zrakové, paměťové, fyzická síla, reakční čas, flexibilita – související s

bezpečným řízením se mohou s věkem zhoršovat, míra změny je velmi proměnlivá napříč populací –

mnoho starších řidičů se ve svých řidičských schopnostech moc neliší od doby, kdy byli ve středním

věku – a řidiči ve středním věku jsou statisticky nejbezpečnější skupinou na silnicích.

14 Dokážu poznat, když usínám.

Většina lidí si myslí, že je schopna ovládat svůj spánek. Až ¾ lidí si myslí, že mohou předpovědět, že

usnou. Není to ale pravda. Spánek není dobrovolný. Když jste unavený, můžete usnout a nemusíte o

tom vůbec vědět. Také nemůžete vědět, jak dlouho jste spali. Při řízení vás i několikasekundový

spánek může zabít. Důležité je také dodat, že při větší únavě nemusí být možné spánku zabránit vůlí.

48

15 Káva na nějakou dobu překoná vlivy ospalosti.

Stimulanty nejsou náhražkou za spánek. Nápoje s kofeinem vám pomohou, že se budete cítit bdělejší,

ale tento efekt přetrvává jen krátkou dobu. Když jste výrazněji spánkově deprivovaný, i když vypijete

kávu, budete mít tendenci k „mikrospánkům“ – krátkým spánkům v délce 4-5 sekund. Při rychlosti 90

km/h je ujedete za tu dobu 100-125 m.

16 Mladí lidé potřebují méně spánku.

Muži pod 25 let jsou nejrizikovější skupinou, co se usnutí za volantem týče. Polovina obětí nehod

souvisejících s únavou jsou řidiči pod 25 let. Mladí lidé mohou mít tendenci více si toho na sebe

nakládat, neznají své limity nebo je překračují, protože si myslí, že to zvládnou.

17 Řídím bezpečně, a tak není důležité, jestli jsem unavený.

Bezpečným řidičem může být jen řidič, který je bdělý. Dokonce i ti nejbezpečnější řidiči se při únavě

stávají zmatenými a hůře se rozhodují. Alkohol navíc zvyšuje efekt únavy – na unaveného člověka

působí jeden drink jako 4-5.

18 Mám dostatečné množství spánku.

Zeptejte se sám sebe, jestli se budíte odpočinutý/á. Průměrný člověk potřebuje 7 nebo 8 hodin spánku

za noc. Pokud spíte 8 hodin a stále se nebudíte odpočatý, je možné, že příčina je někde jinde – např.

životní styl, nějaká porucha spánku… V každém případě se vyhýbejte řízení, když jste unavený.

19 Ospalost se dá překonat vůlí.

Ospalost lze vůlí překonat jen do určité míry. U unaveného člověka může dojít k mikrospánku

navzdory pokusům udržet se v bdělém stavu, někdy dokonce zcela bez varování.

20 Musel/a bych toho vypít spoustu, abych druhý den nadýchal/a.

Není to pravda. Už 3 piva nebo 3 skleničky vína vypité předcházející večer vám mohou způsobit

hladinu alkoholu v krvi den poté. Čím později začnete pít a čím dříve začnete řídit, tím větší je riziko.

21 Lidé, kteří byli chyceni opilí při řízení, museli vypít spoustu alkoholu.

Není to pravda, jsou to většinou lidé, jejichž pití se moc neliší od průměrných množství. Při vysokém

množství vypitého alkoholu se však samozřejmě prodlužuje doba, po kterou má řidič v krvi zbytkový

alkohol.

22 Jízda pod vlivem marihuany je bezpečnější než pod vlivem alkoholu.

Ne, i průměrná dávka marihuany zhoršuje řidičský výkon, protože ovlivňuje bdělost, koncentraci,

vnímání, koordinaci a reakční čas. Kanabinoidy lez navíc v těle odhalit až několik měsíců po užití

drogy. Aktivní THC lze zjistit pouze zkouškou v krvi.

49

23 Dětem je v autosedačce nepohodlně, taky jsme jezdili bez ní a nic se nestalo.

Při prudkém brzdění či nárazu je každá osoba ve vozidle vržena obrovskou silou vpřed. Např. náraz při

rychlosti 50 km/h bez dětské sedačky odpovídá pádu z výšky 10m – třetí poschodí budovy. Již náraz v

rychlosti 15 km/h bez dětské sedačky může být pro dítě smrtelný. Nezajištěné děti umírají při

autonehodě 7x častěji než děti zabezpečené v autosedačce. Nepomůže ani, když dítě držíte v náručí –

při nárazu působí na dítě taková síla, že ho nemáte šanci udržet. Když jste vy a dítě připoutání jedním

bezpečnostním pásem, rovněž to není řešení – při nárazu dítě rozdrtíte svojí tíhou.

24 Tmavé brýle, sklopené stínidlo a institut osoby blízké mě na silnici ochrání.

Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb. S účinností od 19. 1. 2013

přináší odpovědnost provozovatele vozidla (jeho vlastník nebo jiná fyzická či právnická osoba

zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem) za to, aby při užití vozidla byly na

pozemních komunikacích dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních

komunikacích. Nebude-li provozovatel chtít nebo moci identifikovat řidiče svého vozidla v době

spáchání přestupku, bude nucen vždy zaplatit pokutu. Další věc je, že institut osoby blízké vás i

doposud chránil jen pro případy, kdy jste spáchali přestupek a byli jste u toho „vyfoceni“, je ale

možné, že vás budou na silnici stavět policisté nebo že svým jednáním porušujícím dopravní

předpisy způsobíte dopravní nehodu.

25 Zimní pneumatiky výrazně (oproti letním pneumatikám) sníží riziko uklouznutí na ledu.

Pro délku brzdné dráhy jsou rozhodující, kromě rychlosti jízdy adhezní vlastnosti dvojice pneumatika-

povrch vozovky. Proto i když použijeme zimní pneumatiky, které jsou přilnavější než letní, stále

musíme brát v potaz, že jedeme po ledě, který je přilnavý jen velmi málo. Zatímco docílitelné

zpomalení na suchém betonu je 8-10 m/ s², na mokrém asfaltu 3-8 m/s², na sněhu 2-4 m/s², tak na

ledě je to jen 0,5-2 m/s².

26 Blondýny řídí hůř než brunety.

Mezi blondýnami a brunetami není žádný fyziologický rozdíl, který by způsoboval odlišné řidičské

schopnosti a chování.

27 Pití Coca-Coly či míchaných nápojů s colou přebije v dechu a řidič pak nenadýchá.

Coca-cola nemá na množství alkoholu v dechu vliv.

28 Vypitím 5 litrů vlažné vody způsobí, že jedinec na drogových testech nevymočí stopy drog.

Větší množství vody skutečně může snížit koncentraci drog v moči. Na druhé straně s sebou vypití

velkého množství tekutin (nad 3,5 litru) přináší závažná zdravotní rizika.

29 Jedu-li z kopce na neutrál, jedu zadarmo.

Podle nejnovějších testů se jízdou na neutrál skutečně snižuje spotřeba. Taková jízda je však

nebezpečnější. Jízda se zařazeným rychlostním stupněm pomáhá v brzděni – je plynulejší a snižuje se

riziko smyku.

50

30 Informace o maximální povolené rychlosti jsou pro začátečníky a blondýny, já jsem zkušený,

tak vím sám, jak mám jet rychle, aby to bylo bezpečné.

Silnice jsou konstruované na určitou rychlost, která když je přesažená, stávají se nebezpečnými –

zvětšuje se brzdná dráha, roste riziko smyku, pasivní bezpečnostní prvky (svodidla atd.) nemusí dobře

plnit svůj účel nebo se stávají i kontraproduktivními. Nikdy nemůžete vědět, do jaké nečekané situace

se dostanete – ve vyšší rychlosti pak nemusíte zvládnout dostatečně rychle zareagovat, změnit směr či

zabrzdit. Dokonce je naopak potřeba říci, že rychlostní limity udávají maximální rychlost. Existuje však

spousta situací, kdy i jízda nejvyšší povolenou rychlostí bude nebezpečná – v objíždění škol, objíždění

dělníků na silnici, za snížené viditelnosti, špatného počasí atd.

31 Není důležitá rychlost jízdy, ale vzdálenost mezi vozidly, proto na silnici s nízkým provozem

mohu jet velmi rychle.

Další mýtus, vysvětlení viz výše.

32 Jezdím dlouho a své vozidlo znám a umím ho ovládat za všech okolností.

Zkušenost je užitečná, ale můžeme se dostat do zcela nepředvídatelné situace – už jen malá změna

podmínek stačí k tomu, aby se naše vozidlo chovalo úplně jinak, a naučená reakce vede ke zcela jiným

důsledkům. Může také dojít k nepředvídatelné změně technického stavu vozidla.

33 Když je nad nulou, nemůže být na silnici led.

Vozovka v zimě bývá chladnější než okolní vzduch, proto nelze spoléhat na to, že teploměr v autě

ukazuje teplotu nad nulou. Zejména na mostech, které namrzají jako první, je potřeba dávat si pozor,

stejně tak je rizikové mlhavé ráno s teplotami těsně nad nulou, kde na některých místech může být

vozovka dobře sjízdná, ale na jiných se může vyskytnout led. Kromě toho se krystalická mřížka začíná

vytvářet ve vodě již od teploty 4,5°C

34 Mně se dopravní nehoda stát nemůže.

Dopravní nehoda se může stát každému, ať už zaviněná, nebo nezaviněná. Ale snahou o bezpečnou

jízdu můžeme riziko dopravní nehody snížit.

51

III. SROVNÁNÍ NOVOSTI POSTUPŮ

V porovnání s dosavadní metodikou nabízí Metodika práce s řidiči, jimž bylo odebráno řidičské

oprávnění pro opakované páchání závažných dopravních přestupků komplexní návod k vedení

rehabilitačního programu o celkové délce 19 hod (+ 4 až 7 hod výuky první pomoci). Metodika byla

dlouhodobě testována v rámci pilotní studie.

IV. POPIS UPLATNĚNÍ CERTIFIKOVANÉ METODIKY Metodika je určena pro: Psychology, terapeuty, speciální pedagogy, sociální pracovníky, lektory a další personál realizující rehabilitační programy pro odsouzené.

Slouží jako vodítko pro: Tvorbu koncepce rehabilitačních programů Tvorbu kurikula konkrétních programů

V. EKONOMICKÉ ASPEKTY

Náklady na realizaci jednodenního kurzu (pro 10 osob, v tis. Kč): Režijní náklady na 10 účastníků (přibližný údaj): 17 Náklady na honoráře lektorů: 10 – 20 Náklady na organizační zabezpečeni kurzu: 5 - 7 Celkové náklady na kurz: 32 – 44 (tedy 3,2 – 4,4- na jednoho účastníka) Připadne další intervence – v průměru 1 účastník – 2,5 – 5,0

Efekty:

Sníženi míry recidivy o 50%, což má za následek snížení zátěže OČTŘ a snížení škod na zdraví a majetku občanů ČR.

Další efekty:

Zvýšení míry prosociálního a komunitního chování

Zvýšení ochoty poskytnout první pomoc při dopravní nehodě

52

VI. SOUVISEJÍCÍ LITERATURA Bartl, G.et al. (2002). EU-Project „Andrea“. Analysis of driver rehabilitation programmes. KFV, Wien Berg H-Y. Reducing crashes and injuries among young drivers: What kind of preventiv should we be focusing on? Injury Prevention. 2006;12(ISuppl 1): 15–18. Bartl,G., Assailly, J.-P., Chatenet, F., Hatakka, M., Keskinen, E., Willmes-Lenz, G. (2002). EU-Project „Andrea“. Analysis of Driver Rehabilitation Programmes. Wien: Kuratorium für Verkehrssicherheit (KfV), s.90. Bieščad, M. (2010). Študijné materiály predmetu Výzkum psychoterapie, FSS MU Brno Cestac, J., Paran, F., & Delhomme, P. (2011). Young drivers’ sensation seeking, subjective norms, and perceived behavioral control and thein roles in predicting speeding intention: How risk-taking motivation evolve with gender and driving experience. Safety Science, 49(3), 424-432. Compton, R. P. & Berning, A. (2015). Drug and alcohol crash risk. (Traffic Safety Facts Research Note, Report No. DOT HS 812 117). Washington, DC: National Highway Traffic Safety Administration. Davies, G.P.; Harland, D.G.& Broughton, J. (1999): Drink/driver rehabilitation courses in England and Wales. Transport Research Laboratory, Crowthorne, UK, TRL Report 426. Delhomme, P., Grenier, K., &Kreel, V. (2008). Replication and extension: the effect of the commitment to couly with speed limits in rehabilitation training courses for tradic regulativ offenders in France. Transportation Research Part F: Traffic Psychology and Behaviour 11(3), 192–206. Delhomme, P., Verlhiac, J.-F., & Martha, C. (2009b). Are drivers’ comparative risk judgments about speeding realistic? Journal of Safety Research, 40(5), 333–339. Forward, S. (2009). The theory of planned behaviour: the role of descriptive norms and past behaviour in the prediction of drivers’ intentions to violate. Transportation Research Part F: Traffic Psychology and Behaviour, 12(3), 198– 207. Fuller, R. (1991). Behavior analysis and unsafe driving: warning learning trap ahead! Journal of Applied Behavior Analysis, 24(1), 73–75. Fylan, F., Hempel, S., Grunfeld, B., Conner, M., &Lawton, R., 2006. Effective Interventions for Speeding Drivers. Road Safety Research Report, 66. London, Department for Transport. Hatakka, M., Keskinen, E., Gregersen, N. P., Glad, A., Hernetkoski, K. (2002) From kontrol of the vehicle to personal self-control; broadening the perspectives to driver education. Transportation Research Part F, 5 (3), 201-215. Hatakka, M., Keskinen, E., Gregersen, N., P., et al: Theories and Aims of Education and Training Measures. In: Driver Training, Testing and Licensing—towards theory‐based management of young drivers' injury risk in road traffic. Results of EU‐Project GADGET, WorkPackage 3. In: Siegrist S, ed. Bfu –Report 40 1999.

Holec, P. a kol. (1984). Prázdniny se šlehačkou. Mladá fronta.

53

Johnson, H. M. (1939). Evidence for educational value in drivers’ ‘‘clinics’’. Psychological Bulletin, 36, 674–675. Johnson, H. M., & Cobb, P. W. (1938). The educational value of ‘‘drivers’ clinics’’. Psychological Bulletin, 35, 758–766. Lancaster, R., &Ward, R. (2002). The contribution of individual factors to driving behaviour: Implications for managingwork-related road safety, Research Report 020, Health and Safety Executive and Scottish Executive. Leal, N. L., &Pachana, N. A. (2009). Validation of the Australian Propensity for Angry Driving Scale. Accident Analysis & Prevention, 41(5), 1112-1117. McRoberts, C., Burlingame, G., Hoag, M. (1998). Comparative Efficacy of Individual and Group Psychotherapy: A Meta-Analytic Perspective.: Theory, Research and Practise, Vol 2 (2), s.101-117. Peräaho M, Keskinen E, Hatakka M. Driver competence in a hiearchical perspective; implications for driver education. Report to Swedish Road Administration 2003. Najeeb, M. A. (2012). A study of the psychological factors that influence the rule violation behavior of drivers. Conference Roadsafety in a globalised and more sustainable world – currentissues and future challenges. Risser, R. (1997). Validity of driver s diagnostics and selection. In R. Risser (Ed.), Assessing the driver (pp. 89-101). Braunschweig. Reason, J. T., Manstead, A. S. R., Stradling, S. G., Baxter, J. S. &Campbell, K. (1990). Errors and violations on the road: A real distinction? Ergonomics, 33(10-11), 1315-1332. Rolls, G., &Ingham, R. (1992). ‘Safe’ and ‘unsafe’ – a comparative study of younger male drivers. AA Foundation for Road Safety Research, London. Rosenbloom, T. (2003). Risk evaluation and risky behavior of high and low sensation seekers. Social Behavior& Personality, 31(4), 375-386. Schwebel, D. C., Severson, J., Ball, K. K., &Rizzo, M. (2006). Individual diference factors in risky driving: The roles of anger/hostility, conscientiousness, and sensation-seeking. Accident Analysis&Prevention, 38(4), 801–810. Smart, D., &Vassallo, S., (2005). In the driver’s seat: understanding young adults’ driving behaviour (Research Report No. 12). Melbourne: Australian Institute of Family Studies. Taubman-Ben-Ari, O., &Mikulincer, M. (2007). The effects of disposition alattachment orientations and contextual primic of attachment security on reckless driving. Transportation Research Part F, 10(2), 123–138. Supreme (2007): Summary and publication of best practises in roadsafety in member states. Whitaker, D. S. (2001). Using groups to help people. Hove: Brunner-Roetledge, s. 356.

54

Willemsen, J., Dula, C. S, Declercq, F., &Verhaeghe, P. (2008). The Dula Dangerous Driving Index: An investigation of reliability and validity across cultures. Accident Analysis & Prevention, 40(2) 798–806. Whissell, R., Bigelow, B., 2003. The speeding attitude scale and the role of sensation seeking in profilig young drivers at risk. Risk Analysis: An International Journal, 23(4), 811–820.

Zounková, D., Martin, A., Franc, D. (2007). Učení zážitkem a hrou - Praktická příručka instruktora.

Computer Press.

Další zdroje:

Advanced: Description and analysis of post-licence driver and rider training (2002) EU-project final report. CIECA, France. DAN: Description and analysis of post licensing measures for novice drivers (2000) EU-project final report. Kuratorium für Verkehrssicherheit (Austrian Road safety board), Vienna.

Instruktorský slabikář PŠL (1994)

Pfeiffer,R.,et al. (2006). Close-To Final Report, April

Projekt SUPRIME (Summary and Publication of Best Practices in Road Safety in the Member

States), Thematic Report: Rehabilitation and Diagnostic, KfV, 2007

Rizikové chování účastníků silničního provozu a možnosti jeho cílené nápravy, Průběžná

zpráva o řešení projektu SLECH za roky 2005, 2006, 2007, 2008

Rizikové chování účastníků silničního provozu a možnosti jeho cílené nápravy, Závěrečná

zpráva o řešení projektu SLECH, 2009

Summary and publication of best practises in road safety in member states. Thematic report:

rehabilitation and diagnostics.

Internetové zdroje: http://auto.idnes.cz/autoskola-usporne-jizdy-2-s-rychlosti-roste-spotreba-p0x-/automoto.

aspx?c=A070508_195437_automoto_fdv http://www.ibesip.cz/cz/ridic/bezpecne-rizeni-

vozidla/spechej-pomalu

http://www.cars.com/go/advice/Story.jsp?section=yd&subject=yd_myth&story=ydMyths&referer=a

dvice http://drivesmarterchallenge.org/money-saving-tips/myths.aspx

http://www.expeditersonline.com/trucking/Truck_Topics_1/Four_Myths_about_driving_faster_to_s

ave_time_256. html http://www.aota.org/Older-Driver/Consumer/Myths.aspx

http://cpapandmore.wordpress.com/the-myths-of-staying-awake-at-the-wheel/

http://www.drinkdrive.org.uk/index.php?page=top-10-drink-drive-myths

http://www.checkyourself.org/FiveMyths.aspx http://www.ibesip.cz/cz/rodic/deti-v-aute/detske-

55

autosedacky/duvody-pouzivani-autosedacek http://m.rozhlas.cz/motozurnal/radce/_zprava/teploty-

kolem-nuly-a-ranni-mlha-nebezpecna-kombinace--1137335

www.cdv.cz

www.close-to.net

http://www.czechpoint.cz

http://www.efpa.eu/europsy

www.etsc.eu

www.mdcr.cz

www.mvcr.cz

http://www.p-a-s-s.eu/

http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%c3%bd_lexikon/Z/Z%c3%a1%c5%beitkov%c3%a1_pedago

gika

http://www.p-a-s-s.eu/

http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%c3%bd_lexikon/Z/Z%c3%a1%c5%beitkov%c3%a1_pedagogika

http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%c3%bd_lexikon/Z/Z%c3%a1%c5%beitkov%c3%a1_pedagogika

56

VII. SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE

Jde o první metodickou publikaci svého druhu v českém prostředí.

Souběžně s Metodikou práce s řidiči, jimž bylo odebráno řidičské oprávnění pro opakované páchání

závažných dopravních přestupků, jsou v rámci projektu REPADO zpracovávány tyto metodiky:

Metodika práce s řidiči, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody za trestnou činnost v dopravě.

Metodika práce s řidiči, jež páchali trestnou činnost v dopravě, ale jsou podmínečně propuštěni na

svobodu.

Date post:	21-Nov-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

METODIKA PRÁCE S ŘIDIČI, JIMŽ BYLO ODEBRÁNO ŘIDIČSKÉ … · 2016. 9. 6. · 2 Výstup...

Documents